12
mladýc
ků
apřírodovědců Foto Josef Molin
OdKud z.az.ně\ hlaS , nota ROČNíK32
•• •• •• •• •• •• •• •• ••• ••• •• ••
moci zabývat i estetickou výchovou, výtvarnou výchovou za pomoci výpočetní a programové techniky i průmyslovým designem. Je tu i moderně vybavená klubovna, kde mohou děti s vedoucími v kl idu posedět a řešit své aktuální problémy. Při pravena je i pracovna pro elektroniky, kde ovšem zatím scházejí některá potřebná zařízení.
:Zájmová :činnost •• ••• po západočesku
-: • • • • • • : • • • • • " : • .. • • •
Všude se říká, že budoucnost národa i státu závisí na bystrých hlavách a šikovných rukou mladé generace. Všude se to říká, ale ne všude dospělí vytvářejí pod mínky pro to, aby se ty bystré hlavy a šikovné ruce mohly vytrénovat. Podívejte se s námi do mist, kde je pro šikovné klu ky i holky příležitostí dost. _ V před'lečer oslav 70. výročí VRSR slavnostně otevřeli stanici mladých techniků n. p. Tesla Nýřany v okrese Plzeň-sever. Ze staré budovy, kterou poskytl MNV Nýřany, vytvořili brigádníci z řad občanů i stavební dělníci Tesly Nýřany hezkou novou stanici . Jedna velká pracovna je vybavena počítači PMD 85 - v ní deset odborníků z Tesly zaměstná týdně 60 zájemců o počítače . Tesláci ovšem nehodlají zůstat jen u výpočetní techniky. Mají v plánu přijmout celkem 160 dětí , které se budou
·•••
2
'
Obvodní dům pionýrů ni-Skvrňanech má zase
a mládeže v Plzkroužek dovedných rukou, kde pod vedením vedoucí Pavly Rajtmajerové děvčata zvládají zá klady šití a jiných ručních prací. Naše kamera je zachytila při výrobě textilních hraček pro mladší sourozence a příbuzné. V sousedství, v technickém kroužku, pracují ti nejmenší v oddělení plastikových a leteckých modelářů. Jejich hotové výrobky zdob,í vitríny v budově. A do třetice všeho dobrého pracoviště městské stanice mladých techniků ve Skvrňanech otevřelo v tomto školním roce kroužky' železničních a leteckých modelářů a automodelářů . Tady chlapci zvládají pod dohledem zkušených vedoucích základy těchto náročných odborností. Jan Bečvář Foto autor
/
v
KDY· KDE· KDO·(~ ·)AK· KTERY· PROC KDE je Moře ledů?
JAK se k nám dostaly některé rostliny?
Ve francouzské části Alp ve skupině Mont Blanku je nejzajímavější a také nejnavštěvovanější ledovec Mer de Glace (Moře ledu). Jeho splaz stéká k údolí ře ky Arvy poblíž sportovního střediska Chamonix, odkud byla k ledovci upravena první cesta, po které karavany mul vynášely majetné návštěvníky. V roce 1908 zde zahájila provoz ozubená železnice, jejiž konečná stanice Montevers je na levém svahu údolí nad ledovcem Mer de Glace ve výši 1 913 m. Odtud je možno sestoupit k ledovci, navštívit v ledu umě le vyhloubenou jeskyni i malou zoologickou zahradu, v níž je alpská zvířena. Ledovec Mer de Glace je druhým největším alpským ledovcem, jeho povrch má rozlohu 3037 ha . Je 14 km dlouhý, šířka je proměnlivá a kolísá od 700 do 1 950 m. Tloušťka ledu se pohybuje. v průměru
Poměrně často můžeme
dnes v našich lesich, zejména v horách, potkat statný náprstnik červený (Digitalis purpurea) s četnými květy podoby zvonkovitých náprstků, růžových až červených, uvnitř koruny tmavě puntíkovaných (na obrázku). Tato dvouletá bylina (v prvním roce se vyvíjí listová růžice, druhým rokem rostlina kvete a plodi) je na většině našeho státniho území poměrně novým hostem . Teprve od konce minulého a začátku našeho století můžeme pozorovat postup tohoto původem západoevropského druhu směrem na východ. Dochází k němu jednak samovolně na lesních světli nách rozrytých různými pracemi nachází rostlina vhodné existenční podmínky, jednak mu napomohlo pěstování náprstníku červeného ve venkovských zahrádkách, a to nejen jako okrasné květíny. Náprstník červený je významná léčivá bylina, již v lidovém léčitelství používaná jako "král léků srdečních". Nezřídka si ze zahrádky "odskočila" do volné přírody zplaněla. . , Takových zplanělých druhů u nás najdete celou řadu . Patří mezi ně i mnohá koření a léčivky, dnes téměř zapomenuté, avšak kdysi pěstované v zahrádkách našich babiček a prababiček. Jejich výběr najdete v atlase tohoto čísla. Foto Jan Čeřovský
-nč-
ČíM je zajímavý Pustý zámek? Přímo nad silnicí a železniční tratí z České Kamenice do Kytlice v severnich Čechách se v údoli Kamenice zvedá pozoruhodný skalní útes - chráněný při rodní výtvor Pustý zámek . Na první pohled budí dojem, že je "naskládaný" z mohutných kamenů. Pří podrobnější prohlídce však zjistíme, že tu jde o typickou sloupovitou odlučnost horniny, podobnou té, která proslavila nedaleké Kamenné varhany u Kamenického Šenova. Zdejši znělcové sloupce však mají vodorovné nebo vějířovité uspořádání. Pustý zámek je jedním z četných těles tvoře ných sopečnou vyvřelinou, utuhlou v mladších třetihorách. Vrcholová partie, která je přístupná po lesní stezce, ukrývá další . překvapeni. Kromě zarůstajícich při kopů zde najdeme pozůstatky po zdivu středověkého hrádku Fredevaldu, chráněného ze všech stran strmými srázy. Vrchol znělcového útesu (420 m) tvoři úzký skalní hřeben, na němž bylo vybudováno železné zábradli a vyhlídka pro návštěvniky. -jvFoto Jan Vitek
okolo 240 m. V horní části Glacier du Géant je vrstva ledu až 400 m mocná. V celém ledovci jsou podle odhadu vázány 4 miliardy litrů vody. Ledovec se také pohybuje . Dlouhodobým měřenim je zjiště no, že za rok se posune asi o 90 m, jinak vyjádřeno je to přibližně posun o 1 cm za hodinu. Povrch ledovce, hlavně v údolí pod stanicí Montevers, je místy silně rozpukán. Nejhlubší praskliny sahají až do hloubky 70 m, což je výška 23patrového domu. Foto Jaroslav Duchoň -jd -
00000000000000000000000000000000000000000000000000000000000
VíTE, ŽE . .. . - v Praze na Žižkově se staví nový televizní vysílač , který má nahradit dosavadní vysílač umístěný na petřínské rozhledně, postavené roku 1891? Hlavním objektem vysílače bude 216 m vysoká televizní věž , která se tak stane nejvyšší pražskou věží. Bude dvakrát vyšší než stometrová hlavní věž katedrály sv. Víta na Hradčanech. Televizní věž budou tvořit tři ocelové tubusy. Ve dvou menších bude nákladní výtah a schodíště, v hlavním, o průměru 6,4 m , bude jezdít osobní výtah . Ve výšce 62 m bude totiž vyhlídková kavárna a 97 m nad terénem vyhlídková kabina. Vrcholek věže je vyhrazen anténním systémům. Věž bude vyba vena vysílací techníkou pro tři televizní programy a tři vysílací rozhlasové stanice VKV, k nímž postupně pří budou ještě další,
včetně zařízení pro příjem z družic a mobilních a digitáln ích radioreléových spojů atd. Vysílač umožní lepší příjem televizního signálu v Praz~ a bude uveden do provozu roku 1991 . - na linkách Ceskoslovenských aerolinií létalo již několik typů sovětských "tuček"? V roce 1957 to byly proudové letouny
Tu-l04 A, které přepravovaly cestující ČSA až do roku 1973. Pak následovala letadla Tu-124 a Tu - 134 A. která maj í být brzy nahrazena stroji dalšího typu, Tu-154 M . - československé slévárny vyrobí ročně asi půldruhého miliónu tun odlitků? Podílí se na nich 145 sléváren železných kovů a 71 slévárna neželezných kovů. Patříme sice mezi deset největších výrobců odlitků na světě , avšak tato produkce je značně nehos podárná, neboť na ni spotřebujeme daleko více materiálu a energie než přední světoví výrobci odlitků. -da-
3
mi, renesančními, barokními , rokokový mi, novobarokními a novorenesančními domy, které přes rozdílnost slohů vytvá řejí harmonický celek. Stojíme uprostřed, na místě , kde končí v dlažbě vyznačený poledník, podle něhož kdysi v Praze mě řívali čas . Po pravé ruce máme pomník, dílo L. ~alouna, před sebou Staroměst skou radnici, u níž naše malá procházka po velkém náměsti začíná. Staroměstská radnice čp. 1/1 je od roku 1338 sidlem městské správy. Byla založena ve Wolflinově domě (jižni křídlo dnešní budovy), k němuž ještě ve 14. stol. přistavěli věž. V pozdějších. le tech se rozšířila o sousední, pro potřebu radnice upravené domy. Východni křídlo, vybudované v 19. stol. na místě starých gotických domů , vyhořelo ve dnech Pražského povstání. Od konce války se vedou mezi odborníky i laiky dohady o tom, jak toto místo upravit. Zachovat stav z roku 1945, aby trosky připomínaly boje a van. dalství nacistů, nebo postavit novou bu dovu? Když novou, tak jakou? Supermoderní, nebo takovou, která by byla v harmonii s ostatnímí? Zé starých radničních budov se zachoval Wolflinův dům, dům Mikšův a dům U kohouta. Na jižní straně věže je orloj, sestrojený v r. 1410, zdokonalený v letech 1552-1560. Horní část jeho sféry ukazuje běh Slunce a Měsíce i denní čas, dole je kalendářní deska s obrazy J. Mánesa (kop ie 8. Číly) . Diváky poutá chod apoštolů, dílo V . Suchardy. Vpravo od orloje je deska připomínající osvobození Prahy 9.5. 1945. Deska s bustou Jana Želivského pod gotickým arkýřem vypráví o tom, že na dvoře byl tento významný husitský kazatel a mluvčí chudiny 9.3. 1422 sťat . Vpravo j e deska se jmény 27 mučedníků. Místo poprav i ště je v dlažbě vyznačeno 27 kříž i a smutně proslulým letopočtem . Dům U minuty čp. 2 a 3 je součásti Staroměstské radnice . Původně byl got ický, pak renesanční, s vysokou lu netovou římsou . Jeho průčelí zdobí sgrafita ze zač. 17 . stol. Nárožní klasicistní socha lva je z konce 18. stol. Bývala znamenim lékárny. Kostel sv. Mikuláše čp. 4/4, postavený podle projektu předního barokního architekta K . I. Dienzenhofera, stojí na 21. 6. 1621, demonstrace děln i ctva místě, kde byl už v době Přemysla I. první v bouřlivém roce' 1905 i v říjnových dnech kostel nejstarší pražské osady při tržišti. roku 1918, boje v Pražském povstání roku Sochařská výzdoba je dílem A. Brauna. 1945 i mobilizačni shromáždění Pražanů Novobarokní dům čp. 934/5 postavil 21 . února 1948, na němž z balkónu paláce na přelomu 19. a 20. stol. arch . R. . Kříže Goltz-Kinských hovořil K. Gottwald. necký a po požáru v r. 1945 rekonstruoval Čtvercové náměstí je uzavřeno gotickýB. Hy'pšman. .
MALÝ PRŮVODCE VELKÝM NÁMĚSTíM Tím velkým, historicky významným nározumíme Staroměstské náměstí v Praze. Tady bývala křižovatka obchodních cest a tržiště kupecké osady. Zde se odehrávaly historické události - počát ky husitského revolučního hnutí, poprava . sedmadvaceti českých pánů a měšťanů městím
Novobarokní dům čp. 932/6 postavil v r. 1900 pro Pražskou městskou pojišťov nu arch. Polivka. Plastiky na průčeli jsou od L. Salouna, F. Procházky a B. Schnircha. Mozaika je praci F. Urbana. Deska na domě sděluje, že tu v letech 1914-1939 pracovala senátorka F. PI~ min ková, popravená za heydrichiády
v r. 1942. Dům čp. 930/7 býval paulánským klášterem, později tu byla mincovna. Stavba je raně barokni z r. 1684 a projektoval ji italský architekt J. D. Canevalle. Sochy ve štitě jsou od M . V. Jáckla z roku 1696. Dům čp. 829/8 s pseudobaroknim průčelim byl postaven v r. 1901 podle
Dům U zlaté hvězdy čp. 607/11 je součástí paláce Goltz-Kinských . Palác Goltz-Kinských čp. 606/12.
plánu E. Dvořáka. Uvnitř jsou nástěnné malby a hodnotné doplňky dveři ozdobná držadla, kukátka a rámečky na vizitky z barevného kovu. Nárožní dům čp. 609/9 byl od základu postaven v letech 1905-1906 podle pIánu J. Kouly a F. Schaffera v pseudobarokním slohu na místě gotického domu U slona . Od roku 1405 byl jeho majitelem přední feudál Reinhard z Remeše, který před husity utekl z Prahy. Dům čp. 608/10 byl od základu postaven v letech 1906-1907 na místě staré zástavby pro Pohřební službu .
Rokoková stavba vznikla podle plánu K. I. Dienzenhofera a A. Luraga v letech 1755-65. Dnes Národní galérie. V r. 1843 se tady narodila nositelka Nobelovy ceny B. Suttnerová, čelná představitelka mírového hnutí, autorka románu Odzbrojte! Dne 21.2.1948 tu z balkónu K. Gottwald vyzval občany k tvoření akčních výborů Národní fronty (pamětní deska). Gotický palác U kamenného zvonu čp. 605/13 sloužil jako přechodné bydliště nejvyššich představitelů českého státu. Snad tu bydlel i Karel IV. V prvni pol. 18. stol. byl barokně přestavěn, v roce 1986 rekonstruován do gotické podoby. Na nároží staré domovní znameni zvon. Svatopluk Čech sem přivedl k Jankovi od Zvonu hrdinu své povídky Nový epochální výlet pana Broučka, tentokráte do XV. století. Týnská ulička vedle domu vede do Týna (týn = ohrazené, otýněné místo), do· dvora, kde byl útulek kupců, kteří tu skládali zboží a platíli clo (un-
,
gelt). Týnská škola čp. 604/14, původně gotická budova, v první pol. 18. stol. barokně přestavěná. Loubí je sklenuto gotickými klenbami. Stíty jsou ve slohu benátské renesance. Koncem 15. stol. tady učí I stavitel Matěj Rejsek. Dům U bílého jednorožce čp. 603/15, nárožní, původně gotícký, se zachovalým loubím ze 14. stol., má dnes pozdně barokní podobu. Kostel p. Marie před Týnem. Vynikající gotická trojlodní stavba se dvěma věžemi, založená v r . 1365 a dokončená v r. 1511 . Na severní straně portál, jehož tympanon je dílem kamenické huti Petra Parléře. Centrum husitského hnutí. Kázal v něm K. Waldhauser a Jan Milič z Kroměřiže. Byl tu farářem husitský arcibiskup Jan Rokycana. Pobliž hlavního oltáře je náhrobek dánského hvězdáře Tycha de Brahe. Na hlavnim oltáři obraz K. Skréty. Štorchův dům čp. 552/16 byl v letech 1896':"'97 postaven pro nakI1 • •• •" stvi, knihkupectví a antikvariát A. ~
koncerty mám rád , A K lavírní že mám blízko i k technice,
a syn. V r. 1945 vyhořel a byl obnoven. V průčelí malby M. Alše. Stojí na místě domu U černých dveří, který v roce 1455 koupíl Jan z Radče, maršálek Starého Města pražského, po němž se domu dlouho ř í kalo Maršálkovský. Dům U kamenného beránka nebo také U nové měny čp. 551/17, původ ně gotícký, pozdějí renesančně přestavě ný. Portál je raně renesanční, así z roku 1520. V letech 1725-28 byl jeho majíte lem známý archítekt F. M . Kaňka . V době Pražského povstání vyhořel a zachovalo se jen průčelí. V r. 1948 obnoven. Rene sanční domovní znamení beránek - je z poč . 16. stol. Dům pod skřidlicí, U měny nebo U kamenného stolu čp. 550/18. V 15. stol. byl jeho majítelem Jiří z Podě brad, který zde zřídíl směnárnu . V letech 1910-11 se tu scházela společnost učen ců a spísovatelů, jíž A . Einstein přednášel svou teoríí relativíty . Dům U Lazara čp. 549/19. Původně gotícký, renesančně přestavěný, pojme novaný ne podle znamení, ale po majiteli. Dům U červených dveří a U zlatého jednorožce čp. 548/20. Na konci 15. století jej přestavěl Matěj Rejsek. V průjezdu se zachoval pozdně gotický portál a žebrová síťová klenba . Nové sta-
vební úpravy proběhly v 18. stol., kdy průčelí dostalo vrcholně barokní podobu. V létech 1838-39 zde bydlel K. Havlíček Borovský, v roce 1848 tady zřídíl B . Smetana hudební školu. Nárožní dům U zlatého velblouda čp. 493, Železná 2, je s výjimkou gotického sklepa novostavbou (arch. Bělský) z r . 1858, ale v pramenech se uvádí už k roku 1358. Dům U bílého anděla čp. 481/22. Původně gotický. Vysoký štít do náměstí raně barokní, fasáda upravena na sklonku 18. stol. Dům U zlatého koníka čp. 482/23, původně gotický, přestavěný. Podloubí raně klasícistní s gotickými zbytky v pilířích. Dnešní fasáda včetně štítů vznikla kolem r. 1780. Dům U srpů, U zlatého vlka, U čer ' vené lišky, Mydlářský čp. 480/24. PŮ vodně románský objekt, vystřídaný gotickým domem, který tvoří jádro dnešní hlavní budovy. Pří barokní přestavbě vznikla fasáda a altán, malá stavbička na střeše, a bylo nově zaklenuto podloubí. Klasicístní přestavba změnila kolem roku 1820 tvář střechy í altánu . Dům U modré hvězdy, U človíčků, U Bindrů čp. 479/25, původně románský . Dnešní průčelí včetně loubí je barokní. Dům Na kamenci nebo Štěpánský čp. 478/26. Jeho jádrem je románský objekt. Byl několíkrát přestavovaný, dnes má renesanční loubí, portál a štíty, prů čelí je barokní. Dům U vola čp. 462/27 . Původně románský, několíkrát přestavovaný, portál gotický, průčelí barokní. Byl so~částí kláštera sv. Michala (kostel sv . M,chala ve dvoře). . Další část bývalého kláštera U sv. Míchala byla v domě čp. 461/28. Původně románský, později gotícký, kolem roku 1560 renesančně přestavěný. Další stavební úpravy v 17. stol., z nichž je dnešní pozdně barokní průčelí. Dům U zlatého anděla čp. 460/29. Původně gotický, v 18. stol. přestavěný, průčelí pozdně barokní. Na nároží socha sv. Floriána z 18. stol. V těchto dnech si př i pomínáme 40. výročí vítězství pra'<..ujícího, lídu . ~ydávát,e se po stopách těchto vyznamnych udalostí. Jestliže při této příležitosti zajedete do Prahy, prohlédněte si i Staroměstské náměstí, které j e součástí první etapy upravované Královské cesty . Náš malý průvodce vám pomůže . Helena a Eduard Šk~dovi Fot o Josef Molin
proto lákalo mě nahlédnout do tajemství výroby klaví rů. Tak se stalo , že jsem jednoho podzim ního rána projel Jiříkovem, až se mi na jeho konci postavil do cesty sloup ozna čující státní hranici s NDR. Jsem tedy na místě před jiříkovskou pianovkou ne soucí název Československé hudební nástroje , provoz 153, piana. V propag.ační~ oddělení se mě ujal soudruh KYjovsky a uvedl mě nejprve do historie klayíru . Jeho původ sahá až do starého Recka . Prapředkem klavíru byl monochord a sloužil jako učební pomůcka. Určovaly se na něm tónové rozdíly a již tehdy se vyjadřovaly matematicky. Název vznikl ze slov monos (jeden) a c hordé (struna) . Šlo tedy o nástroj jednostrunný. Monochord byl ještě ve starověku vylepšen, získal více strun i nový název - polychord. Polys znamená mnohý. Používal se již k hudebním vystoupením a byl velmi oblíb~n . Byl znám i pod názvy helikon, manlcorde, manicordium. Ve 14. století vznikly dva další vývojové stupně předchůdce klavíru. Jedním byl klavichord. Claves znamená původně klič nebo také páku . Nástrojáři si pro sestrojení tohoto nástroje vypůjčili klávesy z varhan, které pomocí jazýčků a tyček zkracovaly a rozechvívaly struny. Současně s klavichordem vzniklo klavi cembalo zkráceně cembalo. To se vyvi nu1 0 ze starého cimbálového nástroje nazývaného psalterino. Tam klávesy ovládaly havraní brky zadrhávající o struny. Menší druh cembala se nazýval spinet. Vznik klavíru se datuje rokem 1700 a je zajímavé, že vznikl nezávisle na sobě nej m é ně na třech místech. Kulturn í rozvoj s i zřejmě vynutil nový hudební nástroj . V roce 1728 d o stal klavír další název, pianoforte, zkráceně piano . Slova piano a klavír tedy označují týž nástroj . Nástrojař Silbermann jej tak nazval pro jeho možnost dynamické hry. Piano zna mená v řeči hudebníků hru klidnou , ti chou, forte naopak hru silnou, hlasitou. Podle Silbermannova názoru vystIhoval nový ná,zev plně možnosti nástroje. Téměř po celé století existovaly vedle sebe klavichord, klavicembalo , klavír a skladatelé označovali své skladby podle toho, pro který nástroj byly určeny . Začátkem 19. století klavír své dva konkurenty vyt lačil, i když se nedá říci , že do cela . Někteří hudebníci se zejméoa k cembalu rád i vracejí , zvláště při hraní skladeb starých mistrů. Klavír se vyvíjel dál. V roce 1778 vznikla vídeňská mechanika, v roce 1780 mechanika anglická dodnes nejrozšířenější - a od roku 1823 se používá mechanika francouzská. Zlepšovala se nejen mechanika ale měnilo se i celkové uspořádán í nást~oje. Struny byly vedeny vodorovně a vznikl klavír s názvem křídlo. Celé křídlo se stavělo i svisle a pak bylo nazýváno žirafový klavír. Křídla však jso.1.! _.nástroje příliš rozměrné, a tak nastrojan hledali cestu , jak křídlo zmenšit. Ušetřili prosto~ vedením strun zkř í ženě a vzniklo male piano - pian i no. A právě tato pianina vyrábějí v Jiříko vě, v závodě, který vznikl v roce 1900. Staví se zde sedm druhů pianin v deseti barevných odstínech. Jak se dovíd~m, j.i.ž od zahájení práce je znám budoucl majI tel, který mnohdy sleduje a ovlivňuje vznik svého nástroje. V Jiříkově jde vlast ně o montáž. V první dílně se dokončují rezonanční desky z Hradce Králové (na ' obr . 1 při práci A . Stožická). Už tady, ostatně jako v píanovce všude, je rozho dující řemeslná zručnost a znalosti. Umě ním je výběr vhodného kvalitního dřeva . Pod silné struny se umísťuje dřevo s řid šími lety, naopak pod slabé struny dřevo s lety hustšími. Jednotlivá prkénka jsou kližena podélně vedle sebe a k olmo na ně se přikliží krásně vytvarovaná žebra, která dávají ozvučné desce pevnost a za -
zůstává
lidské ucho (na obr. 3 ladič Baláž ve zvukotěsné kabině). Ale nejen ladič vdechne nástroji život. Existuje ještě jedna odbornost, která se přístrojem nedá nahradit. Je to intonér. Ten musí dát nástroji tu pravou barvu zvuku . Jeho pracoviště je rovněž ve zvukotěsné kabině a je obklopeno tajemným kouzlem. Úder kladívka do struny může být různý. Obyčejný smrtelník to ani nepozná, ale přesto se mu na hfe nebude "něco" libit. A to "něco" musí odstranit právě kouzelnik, intonér. Je - Ii kla dívko příliš tvrdé, musí je jeh lami rozpíchat . Je -Ii naopak příliš měkké, potře je tvrdnoucím lakem . Složení tohoto laku je tajemstvím každého intonéra . Intonér objeví všechny případné vady, nedotažení šroubů č i špatné upevnění ozvučné desky. Z jeho rukou vyjde dokonalý výrobek. A právě nad tou dokonalostí jsem žasl. Pianovka Jiříkov, a vůbec všechny pianovky patříci pod Hudební nástroje Hradec Králové, vyrábí výhradně nástroje první kvality . V duchu to srovnávám s ná bytkem nebo dokonce s automobily. Ale v Jiříkově si prostě nemohou dovolit vyrobit pianino, kterému se nezavírá víko nebo které dokonce špatně hraje! Vždyť na každý nástroj poskytují pětiletou zá ruční lhůtu. A to v Jiříkově vyrobili už přes 200000 nástrojů! Největší problémy jsou se dřevem. Tak jako člověk špatně snáší průmyslové ex-
o.
Pianovka v Jiříkově braňují příčným kmitům. Rezonanční deska se natírá speciálním rezonančním lakem. V další dílně jsou připraveny litinové rámy. Dovážejí se z Orlíckých strojíren. Rezonanční deska se vsadí do korpusu (těla) klavíru a na ní se upevní rám, přes který se vedou struny - ostrunění (na obr. 2 D. Baldová pří potahování strun). Většína strun je vedena trojmo, hlubší dvojmo a několik nejhlubších tónů má struny jednoduché . Sílné struny jsou navíc ovínuty měděným drátem, aby se jejích kmítání zpomalovalo. Struny jsou upevněny pomocí kolíků. Ty musí držet strunu napjatou, ale zároveň musí poskytovat možnost kolikem otáčet pří laděni. Proto jsou količky usazeny v bukových kolíčnících, které splňují nároky na tyto dvě protichůdné funkce. Rámy musí být dostatečně pevné, vždyť celkový tah naladěných stru n je kolem 180 000 N! V další dílně se píanína opatřují klávesamí a mechaníkou z n. p. Tofa Albrechtíce. Mechaníka pianin je anglická a od roku 1900 zůstává praktícky stejná. Stískem
klávesy se jako u dvojzvratné páky zvedne její zadní část. Tím se uvede do čin nosti zařízení ovládající kladívko a to rozezvučí strunu. Pak hned odskočí. Když klávesu pustíme, dusítko při lehne ke struně a struna přestane kmitat, a tedy i znít. Na první pohled celkem jednoduché, že! Ale propracovat tento systém k dokonalosti dalo mnoha generacím nástrojařů hodně přemýšleni.
Jak se dovidám, vývoj klavíru je u konce. Další vylepšení by změnila charakteristiku nástroje a vznikl by vlastně nástroj nový. Návrháři však přesto nejsou bez práce. Pracují na nových typech pianin, mění jejich tvary, zmenšují je . Zdálo by se, že nasazením mechaniky a kláves je pianino hotové . Ještě je však čeká řada pracovních operaci. Během výroby se pianino celkem pětkrát ladí. Dří ve v Jiříkově používali ladici přístroj Yamaha z Japonska . Na malé obrazovce osciloskopu se porovnávaly křivky kmitající struny s předlohou. Zařízení sloužilo jen k hrubému naladění a příliš se neosvěd čilo. Nejdokonalejší pomůckou při ladění halace, tak na ně hynou lesy u nás i v celém světě. Opatřit kvalitní smrkové dřevo je stále t쎚i. Na stavbu pia!)in se proto používají horské smrky vyrostlé v SSSR, Rumunsku nebo i na Šumavě. 80 % výrobků odchází z Jíříkova se zahraniční adresou. Některé dokonce i do Japonska, které je považováno za nejlepšího výrobce pianin na světě. Procházíme sklady, kde se pianina balí do beden. Někteří zákazníci si ale do Jiří k ova jezdí pro výrobky raději se speciálně upravenými kamióny. Korby těchto obrů jsou vypolštářovány a bez náročné ho balení se na ně umístí i 60 pianin. Spěchám domů. Večer si pustím klavírní koncert. Teď budu klavír poslouchat zase trochu jinak, protože vím, jak vzniká. Jeho hudba je ;!vláštní. Dovede být tichá a umí i zabouřit. Dokáže posluchače zavést do nekonečných prostor sněni. Na klavírní hudbě se dá poznat, že i ticho dovede křičet. Technika prstů pianisty a jeho obrovská hudební paměť si zaslouží obdiv. Uplatnit tyto vlastnosti umožňují kvalitní hudební nástroje . Takové, jaké vyrábějí i v Jiříkově. Petr Vychodil Foto F. Polák
eloNÝRsKÝ KEBMPA5
B.§IK BB
ROZUMY Z RADY Tělocvična
o Tajemném programu rs
Hodně
vecl kolem nás není takových, jak bychom si přáli. Třeba problémy se sportováním . Ve škole máme dobře vybavenou tělo cvičnu. Pěknou, prostornou, nové kompletní nářadí pro gymnastiku. Vím, jak všichni vychutnáváme ty chvíle, kdy jdeme před hodi nou tělesné výchovy do šaten. Potom ta fantastická možnost osprchovat se !Jo hodině plné pohybu. Jenomže to Je všechno. Ty dvě nebo tři hodiny týdně a nic víc. Na skupině je dvacet oddílů, a dostat se do tělocvičny, to je pro nás svátek. Sledovali jsme, jak je tělocvična využívána, a ejhle, na co jsme přišli. Plně vytížena je pouze od pondělí do čtvrtka . Po večerech sem chodí cvičit i lidé z patronátního závodu a členové dvou tělový chovných jednot. Jenomže v pátek ve dvě hodiny jako když utne. Slídili jsme dále. Víte, čím to je? Náš školník má chatu, kam odjíždí pátek co pátek po celý rok. "Přitom ta tělocvična by byla potřebná hlavně o víkendech v zimních měsících, kdy se ven nejezdí tak často. Všem není dopřáno jezdit každý víkend na hory," hodnotil situaci Aleš. "Vůbec nechápu, proč se školníky stá-
,
vají lidé, kteří nemají pro kluky a holky pochopení," zamýšlela se Petra. "Kdo ví, třeba je to kvůli bytu," pře mýšlel Marek. Zkoušeli jsme všechno možné, abychom se do tělocvičny dostali i o víkendech. Všechno ztroskotalo na tom, že školník má nárok na volno, když pracuje od pondělka do čtvrtka celý den. "Je to smůla, protože máme téměř tři dny prázdnou tělocvičnu. Těch dětí a dospělých co by se tu za tu dobu mohlo vystřídat," meditovala Petra . "Jak chceš tuhle otázku vyřešit, když s ní nehnou ani dospěláci? Asi by bylo nejlepší sehnat nového školníka nebo postavit novou tělocvičnu," smuťně zhodnotil situaci Marek. Nebylo nám v tu chv íli jasné, kdo má pravdu. Škoda, že s tím nemůžeme hnout jenom proto, že nikdo neví jak. Kresba J. Tesař Kronikářka Pavlína
výročí
Výročí příštího měsíce Připomínat
vám, že osmý březen patří ženám, a že byste tedy v oddílech měli připravit dárky nej en pro maminky, ale i pro soudružky vedoucí , učitelky a ženy z patronátního závodu, to by asi bylo nošení dříví do lesa. Ale možná, že mnohý z vás trochu pozapomněl na datum 28. března. V ten den vzpomeneme 396.
narození učitele národů Jana Amose Komenského. Tento den je u nás i Dnem učitelů, a protože nejste jen pionýry, ale také žáky své školy, neměli byste na to zapomenout. Květina vždycky potěší, ale ještě pěknějším dárkem pro vaše učitele bude, když přijdete do školy řádně připraveni na vyučovac í hodiny a když si odpustíte všelijaké ty, byť i drobné, nepořádky a zlobeni. - šá -
----_.. .
~. '
TAJEMN~' PROGRAM
SIROTY Z VíSKY. TÝDEN PLNÝ HER. ZÁVOD KALKULAČEK. ZÁHADNÉ MĚSTO MJMKMSA "Te da devíb, devíb, jak se bají da horách," zahuhňal Dudek a zatroubil do kapesníku, že by mu to i statný sedmerák záviděl. "Hrobská rýba, kdy tobu bude kodec?" . "Když to budeš, Dudečku, pěkně léčit, potrvá ti nanejvýš sedm dní. Jinak vydrží celý týden . Podívej, co ti pří nesla hodná Sasanka . Superléčivý čajíček z bylin naší babičky. Teď si pěkně hačni, ucucávej lektvaru a my to tady s Hříbkem uklidíme . Stejně se' divím, že tě vaši pustili." "Jedom s podbinkou, že de budu dýchat pusou, že budu dosit čepici a šálu. Dobrý čajiček, dobrý," pochvaloval si Jura Gajdoš a poslušně se uvelebil v jed-
8
nom z křesel ope r ační místn osti kl u bovny oddilu Naděje. Kromě zatím m l č í cího Abíka s nim tady by l jen Láďa Richtr a Stáňa Součková. Superpočitačové krá lovství, jak předeslala Sasanka, dáva li do úhledné podoby, neboť čekali návštěvu. Setkání pozůstalých - jak to nazval Hří bek. Ony totiž právě v tento čas probíhaly ve vísecké škole jarní pázdniny, a tak ze tří družin Naděje zůstaly ve Vísce jen trosky. Někteři odjeli k příbuzným, jiní s rodiči n a rekreaci a velká skupina na zimni t ábor, který pořádal pro děti svých zamě stnan c ů na podnikové chatě v Jeseníkách závodní výbor ROH zdejší Tesly, Rodiče Sasanky, Hříbka a několik dalších
+m
Jak jsme minule slíbili , otiskujeme hlášeni, v kterých popisujete spl n..ění úkolu z ABC čislo 3: OS 73 Plameňáci z Olešené - Bran né hry se zúčastnily všechny oddíly naši pionýrské skupiny. Celkem bylo šest sta novišť. Na prvním se soutěžilo s míčem, na druhém byl hod po l enem , na třetím jsme odpovídali na otázky z turistiky, his torie a požárn i ochrany, chodili přes kládu a kutáleli diskem. Hodnotil se čas i získané body. Na pionýrském shromáždění bylo vyhodnoceni. I když jsme to nečekali, umístili jsme se jako první. Velice si tohoto úspěchu vážíme. . OS 109 Netopýři z Přibrami - Ukol č. 3 jsme splnili na oddílové schůzce, na kterou jsme pozvali pionýrský oddíl 4 . B z, 2. základní školy v Příbrami. Branný zá vod jsme připravili pro celou pionýrskou skupinu. Měl šest stanovišť - hod granátem, topografii, morseovku, přenášení raněného, střelbu ze vzduchovky, lanovou lávku. Závodili jsme v tříč l enných hlidkách. Na prvním a druhém místě skončili členové naší operačni skupiny, na ostatních pak pionýři ze 4. B třídy, ale protože jsou mladší, přenechali jsme jim sladkou odměnu, kterou jsme získali. OS 223 Kolumbus z Poděbrad Branný závod jsme uspořádali ve středu odpoledne na trati dlouhé 4 km a s těmi to kontrolami: test o VŘSR, znalost PO SSM a PO V. I. Lenina, střelba ze vzduchovky, odhad vzdálenosti~ hod granátem, první pomoc, topografie , ochrana přírody . Závodu se zúčastnilo šest oddi lů. Startovali jsme po deseti minutách a v pětičlenných hlídkách. Kdo vyhrál? Všichni, kdo se zúčastnili. OS 261 Elektronik z Letin - Náš oddil samostatně žádný branný závod neuspořádal, ale naše pionýrská skupina ano, a tak jsme se zapojili nejen jako závodníci, ale i jako rozhodčí. Bylo tu mnoho disciplin, například běh podle azimutu, uzlování, střelba ze vzduchovky, hod granátem na cíl a dalši. Závod se nám líbi l a naše nejlepší hlidka skončila na tře tím místě . Centrála OS ABC
" pozůsta l ých " z od d ílu v T esl e zaměst n á ni n ebyli. Nešťastného Dudka n epusti l lé kař. Taková smů la! Rým a zrovn a o p rázd n in á c h. Teď u ž j e skoro v p oř ád k u, ale c o t o po m ůže , když ostatní brázd í s níh, jeho n o vé el ánky od počí v ají d oma za s kří n í a v e Vi sce jen prši a prší. Ve d ou c i oddilu Borek Černý ovšem s p rá zdn in o vý m p rob lémem počítal. Když se m u n e podařilo přesvědčit před sta v en stvo zdejšího J Z D, aby n a svou rekreační chat u pustili místo rodín jen děti, včetně celého odd ilu Naděje (pří št i rok je musím přem luvit, říkal si), vymysl e l s Alenou od Timur o vců a Danem z Meteoru Z imní prázd ninové hrátky. V klubovně Naděje, v bývalém domku profesora Pánka, byl tím pádem týden otevřených dveří. Každý den od devíti do dvanácti a od tří do šesti se tam něco dělo. Promítání filmů, diapo z itivů, beseda s botanikem , automobilovým závodníkem a horolezcem, soutěž v malování, výroba ptačích budek, stavba modelů z déček ABC, soutěž v pexesu, televizní hry s Abikem . . . jako právě dnes: Velká matematická mikropočí tačová olympiáda. Po třetí hodině se Abíkův operační sál zaplnil. Přišlo celkem devatenáct dětí. Borek byl dvacátý. Nevelká mí stnost tolik
II
Hra našeho oddílu Říká
se: Do třetíce všeho dobrého, a tak do třetíce hra píonýrského oddílu Ježcí z Velkého Beranova. Tentokrát jde o hru do lesa nebo na louku a Ježci jí ří kají hu-tu-tu. V lese nebo na louce vyznačíme hřiště 30 x 50 metrů a rozdělíme je na polovinu. Také hráči se rozdělí do dvou družin, každá se rozmístí v jednom poli. Družstva začnou střídavě vysílat na soupeřovo pole jednoho útočníka, který má za úkol do-
PIONÝRŠTí DOPISOVATELÉ HLÁsí Pionýrské skupiny, oddíly i družiny žijí v tomto období plněním úkolů Programu rs + m . Není proto divu, že se zprávy O tom objevují i v pracích našich pionýrských dopisovatelů. Lucie Boušková, předsedkyně oddílové rady PO Lišáci při PS Ohnivec v Křivok l átě - Součástí naší první eta py (podzim) Programu rs+m byla beseda Petra Veselého na téma Nikaragua oči ma novináře . Vstupenkou na ni bylo uspě t v soutěži Co vím O této zemi . Na b e sedě jsme se dozvěděli mnoho zajímavého o tomto státě a také o jeho hlavním měst ě Managua. Petr Veselý musel také zodpovědět spoustu zvědavých dotazů a na závěr j sme s i slíbili, že dětem z Nikaraguy pošleme na výstavbu tábora Juna Fučíka v EI Cruseu 3 000 Kčs, které získá me vlastní prací. Jak svůj sl i b plníme? Každý člen naší pionýrské skupiny odevzdal 5 kg papíru , a tak čtyři sta křívoklát ských p i onýrů a jisker odeslalo na Fond solidarity 1 600 Kčs. Na nástěnku jsme
tknout se jednoho nebo i více protivníků a vrátit se zpět. Potíž je v tom·, že tento útočník se nesmí na soupeřově poli nadechnout, jinak je zajat. Aby byla kontrola, že se útočník nenadechuje, musí nahlas hututat, což znamená nahlas říkat hu-tu -tu .. . Všichni obránci, kterých se · dotkl, odcházejí ze hry. Družstva se ve vysílání útočníků střídají a vyhrává to družstvo, které první všechny své soupeře vyřadí.
Instruktor Ježků Jiří Marek
umístili darovací listinu s názvem TÁBOR. kam oddíly podle svého rozhodnutí připi sují další částky . Nejlepší je zatím dva advacetičlenný pionýrský oddíl z Karlovy Vsi, který sebral 262 kg starého papíru a na Fond solidarity odeslal 209,60 Kčs. Druzí jsou Ochránci veřejného pořádku. Těch je sedmnáct a za sběr železného šrotu odeslali 100 Kčs. Dvacet pět členů oddílu Rudá hvězda přípsalo na listinu 65 Kčs získaných na brigádě, čtrnáct Permoníků sbíralo a odevzdalo šípky a tak pro děti v Nikaragui získalo 52 Kčs . Pátí jsou Spartakovci, kteří ze sběru kaštanů poslali 50 Kčs. Věříme , že svůj slib čestně splníme.
MI~IREPORTÁŽ ~
NASICH o DOPISOVATELU Naučná
.
. .-
stezka
Po obou březích říčky Střely leží měs tys Plasy. Ve zdejším gymnáziu se soustředila kolem učitele Miroslava Hurta parta lidí se · společnými zájmy O přírodu. Jeden z velkých úkolů, který si před sebe postavili, vybudovat naučnou stezku Plas, mají před dokončením. Marek Rů žička, Jirka Buňka, Marta Rohmová, Pavla Němcová, Radka Marešová, Štěpánka Horynová a ještě další věnovali veškerý svůj volný čas této činnosti. Celá stezka je asi 4 km dlouhá a jsou na ní stanoviště, kde se zájemci budou moci seznámit s historií města. K dalším akcím této skupiny mladých ochránců přírody patří i mapování vzácných dřevin. Do předem připravených map zakreslují vše, co už je známé i co nového objeví. K nejvzácnějším stromům patřila Metternichova lípa, která však v listopadu roku 1987 padla pod náporem vichřice.
Jak řekl jejich učite l Miroslav Hurt, by ještě v městě postavit podstavce, na kterých by představ i li výrobky, které se kdysí v Plasích vyráběly. Jan Bečvář chtěli
Radek Pugner, Litvínov Jednou z akcí při plnění úkolu Programu rs + m, kterou uspořádal pionýrský oddí l Myšáci z PS při 4 . ZŠ v Litvínově, byla beseda u čaje . O Sovětském svazu nám vyprávě la naše soudružka učitelka . Dozvěděli - jsme se mnoho o Leningradu, ·o Ermitáži i o Auroře , prohlédli jsme si barevné po hlednice a brožurky. Besedu doplnili všichni účastníci tím, že přinesli pohlednice, dopisy a drobné dárky, které si vyměňují se ·svými přáteli ze SSSR , s nimiž si dopisují .
židli neměla, a tak se všichni pohodlně rozsadili po podlaze a připravili si kapesní kalkulačky. To byla pro nastávající matematické olympioniky podmínka. V půl čtvrté Borek oživil ABC superpočítač rs + m 88. Abík takto promluvi l: "Ahoj! Vítám vás, sirotečkové. Se mnou se nebudete nudit. Moje dnešní soutěž prověří nejen , jak jste hbití v mač kání tlačítek, ale i jak rychle a sp rávně umíte zpaměti sečítat. Tak pozor, soustřeďte se. Zapněte kalkulačky! Na ope račních tlačítkách stiskněte výchozí č í slo 3 . . . Máte ho na displeji? V pořádku. Až dám signál, připočtěte k číslu na displeji vždy totéž číslo, které se vám po sč í tací operaci na díspleji objeví . Vyzkoušejte si to : Stlačíte č. 3, takže připočítáte troj k u (3 + 3 ~ 6) . Na displejí je šestka, připočítá te tedy šestku (6 + 6 ~ 12) . A teď pozor! Jakmile se začnou objevovat vícemístná čísla, nepřipočítáte jejich početn í hodno tu, ale součet jejich číslic, v našem přípa dě 12 značí 1 + 2 ~ 3. Musíte tedy ' I(" č. 12-na displej i přičíst hodnotu 3 (12+(1 +2)~15) . Podobně pokračujete dále : 15 + (1 + 5) ~ 21 21 + (2 + 1) ~ 24 a tak dále. Je to jasné? Zkuste si to ještě jednou . Vyšlo-Ii vám desáté číslo 51, pak jste pochopili, dál cvičně nepokračujte .
Připravte se nepodvádět!
na závod, vysázejte č . 3! Ale Ne aby si už někdo př i pravil jednapadesátku. Pozor! Kdo prvn í docíli třímístného čísla, jehož všechny číslice jsou stejné, zavolá STOP a zvedne nad hlavu kalkulačku. Borek zkontroluje správnost a přidělí body. Hodnota bodů klesá podle toho, jak jste se k správnému číslu přiblížili. Pokud ho někdo překročil , má nula bodů . Tak, připravit, ·pozor, tedT' Pípnutí Abíka dalo signál ke startu. Cvakání slyšet neby lo. Jen rty olympioni ků se neslyšně pohybovaly. Až po chvíli Dudek vztyčil paž i a zcela nehuhňavě zvolal STOP! Jaké to bylo čí sl o? A které třímístné číslo má tři stejné číslice, když začnete číslem 7? A co kdybyste zahájili jednič kou? Najdete čty ř místné číslo se čtyřmi stejnými čísl i cemi? Ta čísla a vůbec všechny poznat ky i to, jak se vám hra líbila, nám napište ve svém hlášení do konce března. Zkuste sí také závod i s j inými výchozími čísly. Obdržíte za to b ílé kupóny. Žlutý s číslem XII je skryt pod ši frou názvu města: MJMKMSA. Co o něm víte? I to napište do svého hlášení. Centrála
operačnlch
skupin ABC Kresby H. Vilgusová
9
soutěž papírových modelů nekoná. Lépe řečeno, soutěž takového rozsahu a úrovně, aby mohla být s polskou soutěží srovnávána. A přiznejme si upřímně, že je škoda, že naši modeláři možnost podobného soutěžení , srovnávání a ocenění výsledků
svého tvořívého úsilí nemají. O to více nás překvapíla skutečnost , že právě naši "papíroví" modeláři dosahují svými modely špíčkových, doslova světo vých výkonů, které pracností a vzhledem předčí mnohdy i modely plastíkové. Soutěž v mešnici je obesílána jak modely z vystřihovánek, tak pracemí modelářů , kteří stavějí modely od základu, tj . podle plánů. A zejména tato kategorie modelů pak může zcela suverénně odsunout mnohý plastikový model mimo zájem obdivovatelů . Že je tomu tak, dokládají nejen na še snímky, ale i fakt, že modely jsou hodnoceny podle pravídel obdobných našim v plastikovém modelářstv í. Letošní soutěže se zúčastnilo celkem 219 modelů . Převažovala jako vždy kategorie letadel, objevilo se více bojových vozídel, stavebních strojů a vozidel kolejových. Dvanáctičlenný sbor rozhodčích s ředítelem závodu Jerzym Litwinem A'" Velice čistě zpracovaný model cestovní lodi Stefan Batory při vezl do Olešnice Grzegorz Czarniak z Bydhoště
Pro začátek napovím, že zde bude řeč výhradně o modelech papírových (a také o modelech ABC). ale proč o ostře sledovaných? Spísovatel Bohumil Hrabal jistě promine, že jsem si vypůjčil a poněkud pozměnil titul jedné z jeho krásných knih. Ač jsem se snažil sebevíc, příhodnější název pro reportáž mě nenapadl. Ba naopak, obklopen množstvím míniaturních letadel, lodí a vozid'el nejrůznějšiho druhu, tedy i lokomotivami, bez kterých se ani ty nejostřeji sledované vlaky neobejdou, vsadil jsem na čtivý titul bez dalšího rozmýšlení a vlastně i s povděkem . Přál bych vám vidět tu atmosféru ostrého sledování, posuzování a bodování papírových modelů , jíž je prodchnuta jedna z vrcholných soutěží našich severních sousedů a přátel, modelářů v Polsku. Ve dnech 21. a 22. listopadu 1987 proběhl v mešnici, ve starobylém městě asi 40 km od Vratislavi, už pátý ročník soutěže papírových modelů . V polštíně má tato soutěž název Ogólnopolskí konkurs kartonowych model i redukcyjnych a je každoročně vypisována pro modely dopravních prostředků v kategori ích letadel , vozidel, lodí s motorovým pohonem a plachetn ic. Rozsah soutěže je dán i věkovými skupi nami , v níchž se modeláři př ihlašují : do 12 let, od 12 do 16 a nad 16 let . Organ izátory jsou Vojvodský výbor bytov ých družstev ve Vratislav.i, bytové družstvo Zátiší v mešnici a Vojvodský výbor LOK Vrat isla v (obdoba našého Svazarmu) pod patrona-
10
... Hlavní pořada tel Zdislavv Mozdzen (uprostřed) je velkým přízniv cem papírových vystl'ihovánek ABC .
cí
nadřízených 'orgánů .
V období minulých pěti roČn.íků se tato soutěž díky pořadatelům, ale zejména kvalitou předváděných modelů vyšplhala až na mezinárodní úroveň, o čemž svědčí už tradiční účast závodníků z ČSSR a letos také z SSSR . Naši redakci potěšílo pozván í organizátorů na V. ročn í k - přijali jsme je a vznikla tato reportáž, jej ímž pro střed nictv í m m ů žete nahlédnout do zákulísí zajímavé, hodnotné a svým způsobem ojedinělé události. Nikde na světě - ales p o ň my o ní neví me - se totí ž podobná
a hlavním pořadatelem Zdislawem Mozdzenem v čele měl od večera do rána co dělat, aby to nepřehledné množství modelů posoudil, vyhodnotíl nejlepší a určil cel kové pořadí. Umístění soutěžících není pro nás důlež i té. Za zmínku ale stojí absolutní vítězstv í ing. Ladislava Jakubča ze Spíšské Nové Vsi v kategoríi dospělých . Jeho Harrier, model Sea FRS Mk1 , udivíl precizním zpracováním, přesnost í detailů i povrchovou úp ravou, zejm éna pak funkč ním za t ahová ním podvozku, plně vyba venou pilot ní kabinou s počítač i , řiditelný-
mi motory pro kolmý start a vodorovný let a dalšími modelovými lahůdkami . Pro nezasvěceného diváka bylo takřka nepochopitelné, že něco takového jde z papíru vů bec vyrobit! Vynikající model samohybné ho raketového nosiče předvedl opět Jan Urbanowicz z Varšavy, třeti místo obsadil sovětský modelář Igor Bazano v kategorii lodí s motorovým pohonem s křižníkem Říinová revoluce , úspěšný byl i modelář z CSSR Jozef Tarda s modelem parní lokomotivy řady 556. Závěrečného hodnocení a předávání cen se zúčastnili zástupci .nejvyšších orgánů LOK, časopisů a nakladatelství zabývajících se modelářstvim a dopravou, pří tom na byla i televize PLR. cenou pro mladé účastniky se přihlásila i redakce ABC. Mohli bychom hovořit ještě o dalších zajímavých akcích, které proběhly v rámci soutěže , ať už to bylo promitání filmů, be sedy s modelářskými odborníky, společná návštěva vojenského leteckého učiliště aj. Program byl velice bohatý a povídání o něm by stačilo na několik reportáží. Nás však zajímala důležitá otázka: z jakých podkladů polské děti, ale i dospělí, své modely stavějí. Mnozí z vás se už asi setkali s polskými vystřihovánkam i Malý modelář. O tento druh vystřihovánek je mezi dětmi mimořádný zájem, na trhu je (stejně jako u nás ABC a Dés;ka ABC) ihned beznadějně rozebrán, v CSSR se objeví jen zřídka a spiš výměnou mezi modeláři. Modely z této edice poněkud trpi kvalitou papíru, ale ji nak jsou na vysoké úrovni. Modely stavě né od základu pak pocházejí většinou z publikace Piany modelarskie. Mezi při hlášenými modely se však také objevila utěšená kolekce papirových modelů z vy-
střihovánek
ABC -
a to bylo další mílé
zjištění, že naše vystřihovánky mají zvuk.
Jsou vyhledávané a na modelář s ké burze, která probíhala v době soutěže v prosto rách společenského domu Korelat, byly ceněny velmi vysoko. "Chtěl by pán ledoborec Krasin?" zasle chl jsem v houfu dětí nakupených kolem burzovních stolů , které se sotva držely na nohách pod tíhou modelářských časopisů a brožurek, vystřihovánek i krabiček s kity. " Dáme ledoborce do výměny za speciál, prosim pána , zbudujeme formul'e . . " Že otázka a vzápětí svérázná prosba
... Nejúspěšnější model soutěže Harrier Sea FRS Mk 1 ing . Jakubča (ČSSR)
..... Stříbrný" model J . Urbano\Nieze před očima mezinárodní ko mise (vlevo je ing. Ladislav Jakubčo z ČSSR. uprostřed známý polský modelář Tadeusz Sa\Na z Wroela\Ni)
platí mně, nebylo pochyb. Byl jsem na SQutěži za redakci ABC, vezl s sebou ně kolik suvenýrů v p o době vy střihovánek ABC a Albatrosu a bylo jasné, že se u m ne ani neoh řejí. Jména naši ch spol upracovníků Vyškovského , Č í háka , Antonického a dalšíc h jsou mezi polskými dětm i už známá a ti správní devítiletí či desetiletí kluci moc dobře věd í, po č em , m ají sáh nout. V příštím okamžiku jsem byl o sou bor vystřihovacích mo€lelů automobil ů Déčka ABC 1985 chudší. Budiž mi út ě chou, že Krasin mám teď ve dvou exem plářích a mohu začít na "stará kolena " vy -
střihovánky
nejen kreslit, ale také vymě ňovat. Co říci závěrem? Soutěž byla vskutku jedinečnou přehlídkou převážně dětské tvo řivostí , zapáleného modelářského fandovství. Ale také kamarádství a vznikajícího přátelství. Podle mého názoru si modelář ský potěr na soutěži vyměnil víc adres než zkušeností a z mnohé tváře bylo možné vyčíst přání zúčastnit se této akce příští rok znovu . Naše redakce zřejmě při tom také bude a je možné, že se v Orešnici setkáme i s některými z vás. Polská soutěž je totiž otevřena pro ko hokoli a jakýkoliv model z papíru. Nevá hejte tedy, zvolte si model a začněte stavět. Budete-Ii p ř i práci pozorně sled ovat ABC, v některém z letních č í se l p ř ine s eme pro zájemce (a s a mozřejmě jej ich ro d ič e ) adresu pořadate l ů a propozíce VI. ročník u polské s outěže " ost ř e sledovaných modelů ", kde si bu deme moc i ří c i: Ahoj, pa pírá ci ! Ladislav Bad alec
11
KALENDÁŘ MLADÉHO PŘíR~DOVED(E POHLED NA BŘEZNOVOU OBLOHU
1
2~
Březnové vycházky pod večerní oblohou se začnou protahovat do večerních hodin . Slunce totiž zapadá den za dnem později a kromě toho 27 . března přechá zíme na letní čas a posouváme hodinky o hodinu dopředu . Nebeské úkazy samozřejmě na tento časový skok neberou ohled, a tak si na ně musíme počkat déle právě o tu hodinu, kterou jsme na svých časoměřičích přidal i. V letním čase budeme také uvádět časové údaje až do 25. září, kdy se zase vrátíme o hodinu zpět.
20. března v 10 hodin 38 minut nastává jarní rovnodennost, začíná astronomické jaro . Říkává se obvykle, že tehdy je den stejně dlouhý jako noc. To však je určité zjednodušení. Přesněji vzato je poprvé v roce den delší než noc už 18. března, kdy Slunce vycházi v 6 hodin 7 minut a zapadá v 18 hodin 10 minut. Způsobuje to lom světla v ovzduší - ten obraz Slunce trošku zvedá a tak prodlužuje den . Večerní oblohu nad západním obzorem ovládaji svým jasem dvě planety - Venuše a Jupiter. Koncem měsíce zapadá Venuše až o půlnoci a září jako jasná večernice. Její polohy jsou zakresleny vždy pro okamžik na konci občanského sou-o mraku na obr. 1. Kotoučky planety jsme ve srovnání se stupnicí světových stran zvětšili 500krát, jako v silnějším dalekohledu. Z rostoucí velikosti kotoučku je dobře vidět, že se planeta k Zemi stále přibližuje. Zaznamenány jsou i podoby planety, zvané fáze . Vznikají bočním
Ě:>
.,
> .c
~I
osvětlením slunečním světlem a silnějším triedrem je můžeme uvidět už od začátku března . Při pozorováni fází triedrem nebo dalekohledem je vhodné pro ztlumení přílišného jasu Venuše použít barevný nebo šedý filtr, nemáme-Ii ho, poslouží i sluneční brýle. Jupitera nalezneme blizko Venuše a poznáme ho podle nižši jasnosti . Obě planety se setkají v konjunkci 6. března. Venuše při tom bude 2 stupně (= 4 prů měry
měsíčního
kotouče)
severněji.
Při
pozorování triedrem se v této době Venuše vejde do zorného pole spolu s Jupiterem, u kterého náš přístroj navíc ukáže po stranách řádečku jeho družic. Měnící
se vzaJemnou polohu obou planet může me dobře sledovat několik dní před a po konjunkci, případně i pořídit sérii snímků. Expozice musí být delší, proto je třeba použít stativ. Po konjunkci zapadá Jupiter dřív než Venuše, koncem března už kolem půl desáté letního času . Měsíc svítí v úplňku 3. března. Jak už víme, úplněk je vidět po celou noc. Poslední čtvrt nástane 11. března, kdy je Měsíc nezvykle nízko. Nad obzor vychází k ránu a zapadá kolem deváté dopoledne. Noc nastane 18. března, tehdy Mě sic zmizí ve slunečních paprscích. Poté se objevuje jako úzký srpeček na večerní obloze po západu Slunce. Jarní doba je
•••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••• prvním rokem usadily tři páry chocholoušů . V létě zalétli i do města , v zimě cupi tali po chodnících zbavených sněhu a nerušeně si vyhledávali potravu, třebaže jsem je pozoroval z pěti metrů . Ani v nejkrutějších mrazech, když přelétali, nezapomněli zazpívat typický chocholo uší popěvek .
Lidé se
nastěhovali
na
dokončené
síd-
liště, ale chocholouši tu žili dál. Na ne-
Z galérie
chráněných
VYHYNOU U NÁS CHOCH.O LOUŠI? Je zima, většina našich ptáků odletěla do teplejších krajin a jen pár otužilých druhů zpestřuje naše životní prostředí. K nim patří i sympatický polokrotký chocholouš . Kdysi to byl hojný pták, po celý rok vybírající skrovnou potravu u koňské ho trusu na silnicích, dnes z venkovské krajiny téměř zmizel. Přestala se pást. domácí zvířata, zanikly pastviny i typická humna za vesnicemi. Naštěstí je chocholouš pták přizpůso bivý. Já jsem se s ním po létech setkal přímo ve městě. Stavělo se velké sidliště, prováděly se zemní skrývky, budovala se kanalizační síť. Narušené plochy rychle zarostly plevelem a v něm se hned
12
upravených, zaplevelených plochách na cházeli dost potravy, jen s hnízděnim to bylo horší. Téměř každoročně bylo aspoň ' jedno hnízdo zničeno. Jednou je někdo rozšlápl při sečení trávy, většinou je však zničily děti, buď ze zvědavosti, nebo z trestuhodného vandalství. Vrc holem bylo, když jsem našel opuštěné hnízdo s vajíčky zalitými olejovou barvou. Ztráty byly stále častější, nakonec zů stal jen jediný pár. Vytrvale hnízdil na uzavřené ploše mezi paneláky a někde na okraji vždy vyvedl mladé. Již dlouhá léta fotografujeme ptáky, můj bratr a já. S chocholoušem jsme se setkávali denně, a snad proto jsme ty "běžné a všední" snímky nepořídili. Vícekrát jsme zkusili jít za chocholoušem s dlouhým teleobjektivem, ale so"tva jsme se zastavili a zkusili zaostřit, obrátil se k nám zády a utíkal. Jako naschvál se vždy zastavil až v takové vzdálenosti, že se pořádná fotografie už nedala pořídit . Říkali jsme si, že chocholouše vyfotografujeme u hnizda při nějaké exkurzi do balkánských stepí nebo na pastviny Slovenska, kde je ještě dost hojný. Na cestách jsme však potkali vzácnější ptáky, kteří u nás nehnízdí. Když jsme se rozhod li vyfotografovat chocholouše na sídlišti, čekala nás tvrdá práce . Trvalo přes rok, než jsme získali kvalitní záběry. V prvním roce jsem našel hnízda z obou hnízděni. V okoli sidliště však není žádné
hřiště a měnila
prostranství kolem domů se prov udržované parčíky, kde není místo pro chocholouše ani pro děti. Ti se sešli na jednom plácku a děti ovšem hnizda rozšlapaly. Ztrácel jsem naději, že se nám podaří "trpělky" (tak se chocholoušům říkalo na venkově) vyfotografovat. Na podzim plochu zoralí. Čekal jsem, že se na ní objeví okrasná zeleň, ale nedělo se nic v zimě ani na jaře . Chocholouši se nejraději zdržovali na zoraném plácku od března jsem za nimi chodil, abych nezmeškal počátek hnizdění. Zpi vali v letu nad plochou plácku (jako jiní skřivani) a často ve zpěvu pokračovali i na střechách vysokých domů nebo i na oranicí. Konečně jsem jednoho dne zahlédl chocholouše se suchým listem v zobáčku . Pomalu jsem jej sledoval, ale pták po chvíli list pustil a hleděl si potravy . To se opakovalo několikrát. Domníval jsem se, že na hnízdění je ještě brzo. Bě hem dalších dvou týdnů se zdánlivě nic nedělo, až na to, že jsem vídal jen jednoho z páru. Druhý už jistě seděl na hnízdě. Třeba je ruší má přítomnost ... Vyšel jsem proto na sídliště s dalekohledem a budil jsem nežádoucí pozornost. Nikdo nevěřil, že tu sleduji jen nějaké ptáky. Ale ani dalekohled nepomohl, chocho louš, který jistě hnízdo přistavoval, se mi vždy mezi plevelem ztratil z dohledu. Sledoval jsem část plácku, kde si chocholouši hnízdo založili, ale jako naschvál jsem je nemohl najít. Už jsem myslel , že snad hnízdí na střeše jednoho z paneláků, když se štěstí usmálo na bratra . Našel hnízdo, když poprvé přecházel přes plochu . Bylo vmáčknuté do hustého trsu trávy a ležela v něm čtyři kropenatá vajíčka. A co teď? Jak fotografovat, když na vás kdekdo zírá z oken, chodníků i laviček před domy, A zvědaví kluci by mohli
dostatečně osvětluje i nocn! stranu Měsice a jeji světlo, odražené od povrchu Měsice, se vraci zpět k nám. Tomu jevu řikáme popelavé světlo .
ši, takže
Triedrem v této době
pravděpodobně
uvidite
vůbec nejvhodnější
pro sledování Měsí ce krátce po novu . Můžeme se pokusit objevit tento "mladý" Měsíc už 19., kdy zapadá vic než hodinu po Slunci. Nejspíš však budeme mít při hledání úspěch až 20. března. Tehdy uvidime úzký měsíčni s r peček, Venuši a Jupitera v zajímavém seskupeni. Ukazuje je mapka (obr. 2) i s okolním i hvězdami. Plati pro 19 hodin a 40 minut. Možná, že si také povšimnete, že i v této době je Měsic vlastně vidět celý - srpek je jasně ozářen Sluncem, ale zbytek slabě přisvětluje Země, která se v této době na Měsíci jeví jako úplněk. Země jako úplněk je ale v průměru čtyři krát větši než Měsíc a mnohokrát jasněj-
i
obrysy
měsičních
"moří"
osvětlené Zemi. Za vhodných podmínek to mohou ti z vás, kdo mají bystrý zrak, vidět i bez triedru pou hým okem. Měsíc pak dorůstá a v první čtvrti bude 25. března. Všimně te si při tom feho neobvykle vysoké polohy v severní části oblohy. Zimní mnohoúhelnik hvězd bude večer klesat k západu i se souhvězdím Oriona vzpomináte si na mapku v předminulém čísle? O půlnoci vystoupí téměř až k nadhlavniku hvězdy Velkého vozu, o němž si podrobněji povíme pří ště . A ráno se objevi nad obzorem kolem východu hvězdy blížicího se léta. V této době vycházi u jihovýchodu planeta Mars a napravo, tedy západně od něho, Saturn. Obě planety najdeme v souhvěz dí Střelce. Od svého setkání, k němuž došlo koncem února, se značně rozešly. Mars nás v tomto roce ještě příjemně překvapí, k jeho sledování zbývá dosti času. Přeji vám hezké zážitky pod hvězd nou oblohou. Ing. Pavel Příhoda
Jak se dorozumíva! bKA zvířata
~~
s~~"'~
Pod timto názvem vyšla ve brožovaném vydání za téměř za ~ d tel~ nou cenu 17 Kčs kniha Vladimír<2VI l: va, která se v originále jmenuj ~ e O mitelněji, ale trefněji Zajímavá biO a · f4I ka . Je to totiž taková malá učebn i~věd L"'lV zvané bioakustika, vědy mladé, lllte.rá ~.~" vznikla v roce 1956. Přesto má za séMOO"" četné úspěchy a nejeden z nich je srozumitelně zachycen i v této publikaci. Je rozčleněna do čtyř velkých oddílů první se týká metodiky výzkumu a způso bů, jimiž se lidé snaží dorozumět se zvířa ty . V dalším oddíle najdeme nejzajíma vější údaje o dorozumívání ptáků, a nejen to . Jsou zde i velice zajímavé informace o málo známé schopnosti ptáků "vidět ušima". Následujíci oddíl je věnován kytovcům , především delfínům, a poslední oddíl se týká člověka, lidské řeči a jejího využiti. Závěrečné slovo je už spíš filozofické než přírodovědné, ale přesto velice zajímavé. Knihu přeložila dr. Libuše Kozáková jazykem srozumitelným i velmi mladým čtenářům, odborně ji revidoval a obrazovou přílohu vybral dr. Miloš Andě ra, CSc., pracovník Národního muzea v Praze, a pěkné fotografie dodali dr. Anděra, ing. J . Červený, V. a H. Motyčko vi a dr. Jan Ševčík, ilustrace Magdalena Martínková . Vydalo Lidové nakladatelství v r. 1987. Pro mladého přírodovědce, který si buduje vlastní knihovnu bez vydatného finančního přispění rodičů, má tato malá publikace velkou hodnotu . Je dostupná, srozumitelná a přitom věcně správná, takže z ní získá dobrou orientaci v souboru záhad kolem zvířeci řeči.
•••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••• hnízdo zničit. Mláďata se zatím zdárně vylíhla, rostla jako z vody a my jsme se vzdali fotografování přímo na hnízdě, abychom je neohrozili. Chocholouši při létali ke hnízdu stále stejnou trasou, tu jsme si vybrali k foceni. Vzali jsme si dovolenou, abychom se jim mohli věnovat dopoledne, kdy je většina dětí v~ škole. Přesto se kolem pohybovala spousta dů chodců a maminek s malými dětmi. Nestavěli jsme proto klasický kryt z celty a nemaskovali se přírodními materiály. Naopak. Vyzvedl jsem ze školky dcerku a za její přítomnosti - maskovala- naši činnost - jsme ze stativu, hrábí a děravé deky postavili typicky klukovský sídlištní "vigvam". Chocholouši nás nedůvěřivě pozorovali, ale jakmile jsem se schoval do krytu a bratr s dcerou odešel, okamžitě pokračovali v krmení: Kryt se nepohyboval, a tedy jim vůbec nevadil. Lidé ani nepoznali, že se na zcela pře hledné ploše odbývá fotografování ptáků. Na chodníku ani ne pět metrů od mého úkrytu se zastavily dvě paní a strávily zde v družném rozhovoru skoro hodinu. Chocholoušům to nevadilo. Obě ženy však málem omdlely, když jsem skončil s fotografováním a v jejich blízkosti se najednou vynořil z krytu . . _ Toho roku chocholouši vyhnízdili dvakrát a vyvedli osm mladých . Doufa.1 jsem, že se na sídlišti udrží i nadále, ale marně . Na části plochy vzniklo parkoviště aut, zbytek osázeli okrasnými dřevinami. Ještě tři roky se chocholouši pokoušeli odolávat změnám, ale pak zmizeli nadobro . Na jejich oblíbeném plácku teď hnízdí v keřích zvonci zeleni a čečetky zimní, jejichž samečci svítí červenými bříšky. Ale ti chocholouši tam chyběji. Vyhynou u nás tito milí ptáci? Doufám, že ne. U nás už nežijí, ale jinde ještě nacházejí staveniště sídlišť, která se teprve
-1t(
po řadě let upravi natolik, áby přestala vyhovovat. U nás hnízdili patnáct let. Ornitologové nacházejí chocholouše v blízkosti měst i v prostorách pp~myslových závodů, velkých skládek a na větších železničních překladištích. Místy zahnízdí i na plochých střechách garáží nebo nízkých pavilónů nebo na jiných netradičních místech. Pokud si vyberou místo k hnízdění i u vás, snažte se je chránit. Vždyť většinu hnízd, která jsme sledovali, zničily především děti. Jinde se sídliště stávají domovem toulavých koček - a pro ty je hnizdo v trávě rovněž vítaným přilepšením. Chocholouši potřebují ochranu. Zatím bojují sami. Je na čase, aby se o ně lidé začali zajímat a pomáhat jim. Teď v zimě i v tom nejnáročnějšim období, v čase hnízděni. ABC o chocholouši: Chocholouš obecný (Galerida cristata), slovensky pipíška chochlatá, je skřivano vitý pták. 00 střední Evropy pronikl v dů sledku šíření kulturní stepi až v 15. a 16. stoleti. Je stálý, v mimohnízdní dochocholoušům
bě přelétavý.
Vyhnízdí dvakrát do roka, v dubnu a v červnu . Hnízdo stavi na zemi. Samič ka sedí na třech až pěti jemně skvrnitých vejcí.ch 13 až 15 dnů . Mláďata zůstávají v hnízdě asi 10 dnů, pak je opouštěji, i když ještě nedovedou létat. Rodiče je krmí do stáří 15 dnů. Chocholouši se živí drobným hmyzem a semeny. Dříve rádi vybírali polostrávená obilni zrna z trusu domácích zviřat, dnes vyhledávají hlavně semena různých plevelů. Chocholouš je rozšířen po celé Evropě až k Baltu, v Malé Asii, Arábii, Egyptě a Súdánu a stepním koridorem zasahuje na východ až do Koreje. U nás patří mezi druhy chráněné. Ing. Josef Hlásek Foto autor a Lubomír Hlásek
13
MŮj K~NíČEK, MOJE ZÁLI~A • Pasovnik krátkoocasý ~ Bílá forma zebřiček
kým a poměrně dlouhým zobákem a na druhy se zobákem krátkým a silným, takzvané amadiny. Astrildi obývají africký kontinent na jih od ~ahary, Madagaskar, jižní Asii, indonéské ostrovy, Novou Guineu, Austrálii a při lehlé ostrovy (na Novém Zélandu však nežijí) a tichomořské ostrovy až po Samou a Mikronésii. Jejich typickým životním pro středím je otevřená travnatá savana s dostatkem křovin a stromu. Často se vyskytují i v blízkosti lidských sídel. Jen několik málo druhů žije v čistě lesní krajině. Astrildi jsou ptáci zrnožraví, kteří pot~avu sbírají hlavně na zemi nebo vybírají semena z klásků trav. Casto však tvoři podstatnou část jejich potravy hmyz a drobní živočichové. Velmi nápadným projevem těchto ptáků je tok, typický pro každý druh. U mnoha astrildů samec toká tak, že poskakuje a uklání se a při tom obrací k samici střidavě hlavu a ocas. Ně kdy drží v zobáku stéblo trávy - symbolický stavební materiál. Místo pro stavbu hnízda si vybírá samec i samice; po celou dobu hnízdění tvoří pevný pár. Hnízdo je kulovitá nebo hruškovitá stavba, někdy s trubicovitým vstupním otvorem. Samička snáší čistě bílá vajíčka, z nichž se líhnou mláďata se zvláštní hltanovou kresbou, sestávající z tmavých skvrn a čar. Mimo to maji ještě bradavkovité papily různých barev. Kombinace kresby a papilek je pro každý druh specifická a rodiče podle ní svá mláďata bezpečně poznají. O mladé se starají oba rodiče. Stejně jako papoušci nebo holubi krmí mláďata natrávenou potravou z volete. Způsob krmení je však v celém ptačím světě ojedinělý. Rodiče převedou velkou část obsahu svého volete přimo do hltanu mladého ptáka pomocí pumpujících pohybů. Oba zobáky jsou p ř i tom velmi pevně a dlouho spojeny. Právě pro tento zvláštní způsob krmení nemohou mladé astrildy nikdy odchovat dospělí ptáci jiného druhu, astrildi tedy nemohou mít pěstouny. Po období hnízdění se astrildi potulují po kraji ve velkých hej-
~ Mutace amady nádherné
MINIKURS PRO CHOVATELE EXOTICKÝCH PTÁKŮ 1 Ze života astrildů Historie chovu astrildů v Evropě začíná někdy v 17. století. Tehdy portugalští mořeplavci ze svých pravidelných cest podél rovníkové Afriky přiváželi nejrůznější druhy ptáků včetně malých, nápadně zbarvených pěvců. Jejich chov byl v té době výsadou pouze nejbohatších představitelů společnosti. Ke konci 17. století se obchod s ptactvem ·velice rozšířil, ptáci se stali výhodným obchodním zbožím a dováželi se po tisících. Pak se po stupně rozšířili po celé Evropě, objevily se i první odborné publikace o chovu astrildů a chovatelé dosáhli i prvních úspěchů při rozmnožování exotických ptáčků v zajetí. Chov drobných astrildů je dnes po celém světě velmi populární a rozšířený. Za tu oblibu vděčí astrildi své miniatur:ni velikosti, nádherným barvám a ovšem i zajímavý.m každodenním nebo hnízdním projevům. Obyvatelé měst , odkázaní jen na omezené prostory, mají jedinečnou možnost přinést do svého soukromí kousek živé přírody, aniž by riskovali potíže se sousedy, jimž se nevyhnou například chovatelé hlučných papoušků. Astrildi (Estrildidae) jsou mali ptáci, ne větší než vrabec. Tvoří samostatnou čeleď čítající přibližně 125 druhů. Chovatelé dělí astrildy do dvou základních skupin - na vlastní astrildy s ten -
14
nech, často složených i z několika druhů . Za potravou se slétá vají na plantáže obilnin, kde mohou způsobovat značné škody. Astrildi jsou společenští, hnízdí v koloniích a·žijí v hejnech. Při odpočinku vysedávají na větvičkách těsně vedle sebe, vzájemně si č i stí peří na hlavě a na krku. V přírodě si takto sedají obvykle jen příslušníci stejného druhu, v zajetí se tak druží i odlišné druhy. Pokud se rozhodnete pro chov některého astrildovitého ptá ka, musíte v první řadě dbát na výběr vhodného chovatelského zařizení . Ne každý si může dovol it zřídit "ptačí pokoj", místnost vyhrazenou jen ptákům, nebo rozměrné několikametrové voliéry ve stěně pokoje. Proto zvolí menší klec, vždy však nejméně dva krát tak dlouhou než vysokou . Bidé!ka je třeba umístit tak, aby pták sedící na jednom nemohl zašpinit ptáka pod sebou, misky s potravou nebo napáječky. Ve větší kleci je vhodné připevnit do rohu několik zelených větviček, kde se ptáci s oblibou ukrývají. Při hnízdění si vyberou místo pro stavbu hnízda jistě právě
: T AJE ZI MN í PŘ íRODY
• ••
Záhadné stopy ve sněhu
Při zimních vyc házkác h d o l e sů se č a s t o setkáte ve sn ěhu s podiv u hod ným i st op am i zviřat. Je-I i s něh o vá pokrývk a ro zh rab aná , obv y k le se us uzuj e, že s n íh odhra ba l i divocí v e př i , avšak ne vždy t o by li p r á vě on i. Pro hlé d n ěte s i podrobn ě j i taková ro zh r a• ba ná mí st a . Zp r avi: dia najdete oko lo • oti sky nohou "p a• . chatelů " a zjistíte , • že hrabán í je ča st ě • ji d íl em srnč í zvě ře, • která p o d sněh em : h le d á výho nky trá• vy nebo spad lé p lo• d y ze strom ů - j a• ko na naš e m sn ím• ku p od p lan ou j abloní (foto 1). -vszde. Řada dru hů astri ld ů r áda hn ízdí v budkách, které celé vypl - : ní hnízdním materiálem suchou travou, rákosem, lýkem , Foto c h lupy apod . B udku je do b ře z avěs i t zvnějšku kl ece tak, aby Vl a d i mír St árk a c ho m mohli pohodlně kontro lovat její obsah. Ptáci mu sí dost at každý den čistou vodu do napáječky i do koupe l ni č ky nebo větší misky, protože všichni astrildi se rádi a pravidelně koupají. Je velmi důležité dbát na pečlivý Vý běr krmen í co do složení i kval ity. Semena by měla být čerstvá, dobře su šená, ne plesnivá nebo zapáchající. Měkké krmení přechová v áme v chladničce (ne déle než dva dny) a p řed podáváním je necháme ohřát na teplotu m ístnosti. Př ed nákupem ptá k ů si prostudujte nějakou odbornou litera tu ru , nejen náš stručný seriá l. V češtině i slovenštině vyšla kn iha o astrildech od Franze Robil/era, P. Podpěra vydal knihu Chová me exotic ké ptactvo, Z . Veger Kapesn í atlas cizokrajných ptáků, J . Fel ix Cho v áme exotic ké p táky. A nyní už vám přejeme mnoho radosti při sledování pestrého života astr il d ů, půvabn ý c h a p říj emných ptáků, s nimiž se budet e na tét o stránce setkávat v př í štích pěti čí slech ABC .
•• ••• •
•• ••• •
Foto
Luděk
RNDr. Martin Sm rček
Hovorka
Slovníček názvů astrildů
teské jméno Amada
červenohlavá
Amada modrolici Amada nádherná Amada třibarvá Amadina Amadina
běloprsá červenohlavá
Amadina diamantová Amadina hnědohřbetá . Amadina páskovaná Amarant malý Amarant tečkovaný Astrild bělolici Astrild rákosni Chůvička japonská Motýlek rudouchý Panenka bělohlavá Panenka muškátová Panenka tříbarvá Pásovník dlouhoocasý Pásovník krátkoocasý Pásovník škraboškový Rýžovník šedý Rýžovník hnědý Stříbrozobka malabarská Stříbrozobka zpěvná Tygříček tečkovaný Zebřička australská
Zlatoprska malá
Odborný název
Slovenské jméno
Erythrura psittacea
amandina
Erythrura prasina Erythrura gouldiae Erythrura trichroa Lonchura pectoralis Amadina erythrocephala Steganopleura guttata Lonchura leudogastroides Amadina fasciata Lagonosticta senegala Lagonosticta rufopicta Stizoptera bichenovii Bathilda ruficauda Uraeginthus bengalus Lonchura maja Lonchura punctulata Lonchura malacca Poěphila acuticauda Poěphila cincta Poěphíla personata Padda oryzívora Padda fuscata Euodice malabaríca Euodice cantans Amandava amandava Taeniopyga guttata Amandava subflava
papagájčia červenohlavá amandina papagájčia
modrolica amandina Gouldovej amandina papagájčia trojfarebná amandina bieloprsá amandina červenohlavá
•• ••• ••• •• •• •• •• •• •• •• •
•• Houby pod
mUChomůrky?
I s takový mi jev y se lze běhe m zímy s et k at, i když ne všude a ne v ždy s t a k mohutn ým i le dovým í výtvory k o le m kmenů a stro mů . Obvykle býva jí menší než na f o tografii, která byla pořízena na jednom ost rově na s i b i řské řece Irtyši. Jak tyto ledové houby vznikly? Vytvořila j e v o da a mráz. Voda na několik dn í stoup la, utvořil se led a kolem kmenů vznikl ledový pancíř . Když voda klesla, led okolo kmenů zůstal a v znikly z něho podivuhodné "houbové klobou ky" .
sněhem
Houby nerostou jen v létě a na podzim , ale i během zimy . Pravda, nen í jich tolik j ako v houbařské sezóně, kdy se sb irají , avšak pozorný mladý př í rodovědec může některé houbové plodnice najít i pod sněhem, zejména začátkem nebo koncem zimy. Mezi houbové otuži lce rostoucí i pod sněhem patří napří klad kržatka zimní (Tubaria furfuracea), hlíva ústřičná (Pleuro tus ostreatus), penízovky a strmělky. Na fotograf ii je st r mělka středobarvá (Clitocybe metachroa) . -nd Foto Zdeněk Drahokoupil
amandina diamantová amandina hnedochrbtá amandina obojková amarant malý amarant bod kovaný astrilda bielolica astrilda trstinová pestúnka japonská motýlik červenouchý mníška bielohlavá mníška perličková mníška trojfarebná amandina žltozobá amandina krátkochvostá amandina škrabošková ryžovník sivý ryžovnik hnedý amandina malabarská striebrozobka zpevavá tigríček bodkovaný zebrička austrálska zlatoprska malá
Ledové
••
•• •• •
Určitě jste také četli nějakou detektivku , kde rafinovaný padouch vypouštěl do ložnic svých oběti smrtelně jedovaté pa vouky, nebo dobrodružný román, kde na hrdiny putujicí divočinou doslova pršely krvelačné , životu nebezpečné hmyzí stvů ry, od obrovských sršňů a ochromujicích brouků až po ďábelské stonožky a štiry, které autoři, ne vždy dost obeznali v pří rodopise, mnohdy také řadí mezi hmyz. Někdy však proběhne podobná zpráva i denním tískem - loni na podzim napří klad uveřejnily skoro všechny naše deniky varovnou informaci o hrozicím pře množení jedovatých pavouků na pobřeží Jadranu, a tak snad nebude na škodu, když si o hmyzích jedech, jedovatých "injekcich", kousnutích a jiných hrůzách ně co povíme. Obecně platí, že hmyzi kusadla nebo žihadla jsou nepříjemná jak dětem, tak dospělým. Mnohé druhy bezobratlých, například chudáci pavouci a stonožky, děsí většinu lidí už svým zjevem, takže klenotnici v metropolích západní Evropy nebo v USA využívají k ochraně svých výkladních skříni pokud možno velké, chlu paté a nápadně zbarvené sklipkany, kteří se promenuji mezi drahocennostmi. Efekt je znamenitý, ochrana dokonalá, í když ti pavoučí velikáni zdaleka nejsou tak nebezpeční, jak vypadají. Jak to tedy je?
1.
be-
zlatořitné
(Euproctis chrysorrhoea) pokrytá je dovým i c hloupky. 2 . Jedovatý drab čík Paederus doká že vyvolat na pokožce puchyře . 3 . Droboučký drabčík Oxytelus někdy vletí do oka a způ sobí prudké pálení. 4. Krásný, ale ne bezpečný
puchýř
n ík lékařský (lytta vesicatoria) . 5 . Plo štice z rodu Antho coris . 6 . Pohromou v bažinatých kra jích jsou nejmenší komárci z rodu Ce ratopogon ; proni kají i pletivem voknech a moskytiéra mi. 7 . Řecká " mal mignatta", lathrodectes congloba tus . 8 . " Černá vdova ", lathrodectes tredecímguttatus v . lugubris, je smrtonosný tropický pavouk
,
Z Hmv '
Housenka
kyně
-'~
a pavouc,
Existuje mnoho bezobratlých , kteří jsou na svou obranu nebo na lov kořisti vybaveni úČinnými jedy. Většinou však mají tyto jedy v množství tak nepatrném, že pro člověka nemá jejich kousnutí nebo bodnutí vážné následky. Pouze osoby se zvýšenou citlivostí (alergici) mohou na poranění jedovatým hmyzem nebo jiným č lenovcem dokonce i zahynout. Většinu lidí však postihnou jen otoky v okolí rány, kopřivka , puchýře na pokožce a nejvý še zvýšená teplota. U p řecitlivělých lid í se však může projevit narušení tělních funkcí a dl o uho d obé působen í jed u , a pro to nelze brát jedy malých členovců na leh ··
kou váhu. Ve stručnosti si tedy představí me celou škálu členovců (suchozemských), s nimiž můžeme u nás i v exotických krajich udělat nepříjemné zkušenosti . Patrně nejpopulárnějšimi "bodavými" nepřáteli člověka jsou blanokřídli. Někte ří z nich (žahaví neboli Aculeata) mají na konci zadečku žihadlo~ opatřené dvoudíl nou jedovou žlázou . Zihadlem se brání včely , vosy, čmeláci, žahalky, zlatěnky i někteří mravenci. Žihadlo je dost komplikovaný orgán, o vládaný silnými svaly a z a končený ostrý m c hitin o vým bodcem , k terý pro raz í lid sko u ků ž i jako nic. N ě kdy
jsou na žihadle zpětné háčky, které zne možňují jeho vytažení, takže se vytrhne a zůstává v ráně i s jedovým váčkem. Takové žihadlo mají např. včely - o tom se patrně nejeden z vás už přesvědčil. Včeli jed (ostatně i jed jiných blanokří dlých) se skládá ze dvou složek, kyselé a zásadité . Ty do rány vnikají samostatně a teprve po jejich sm ísen í vzniká bolestívý účinek. Jsou to bezbílkov ínné jedy kantharid inové skupiny a svým sl o žením se bliží jedu chřestýše. Není proto d ivu , že včelí žihadlo vyvolá pronikavou bo lest, zčervenání a zduřen í v m í st ě vp ichu s místním o dumřen ím pl e tiva . U p ře c itl i vělých líd í d o ch á zí k b uš ení srd c e, kře č í m, bez vě d omí, poruchám s luchu a zrak u . Ve l ké m n o žství vč e lích bodnutí je op ravd u nebezp ečn é, i když podle Paw. lows kého je k usmrcení zdravého dospě lého člo v ěka třeba asi pěti set žihadel. Z á leži ovšem na mís t ě vpichu ~ bodn utí do jazyka a vůbec dutiny ústní je vžd y nebezpečné - a také na ošetření rán y . Vytáhneme - Ii žihadlo opatrně, abychom jed do rány nevymáčkli (pinzetou, nožíkem apod.), je účinek nepatrný. Otok a zánět ztlumí obklad - stačí studená voda s přídavkem čpavku, octa nebo octanu hlinitého. lékař pak pomůže kalciovou injekci nebo protialergickými léky. U nás nejsou tyto příhody příliš vážné , včely u nás chované nejsou útočné . Avšak v Severní Americe se nyn í šíří do vezené včely indické, které svou út oč ností představují vážný problém. Zvláštní kapitolou jsou m ravenci. Ně kteři z našich, např . malý černý mravenec drnový, mají žihadla a citelně bodají, roz hod n ě však nejsou nikomu nebezpečni.
Chráněné
ao
ČERVENÁ
KNIHA ABC
Blatnice skvrnitá
Kresby Marie Suchardová
cela ztrácí. Proč tedy ubývá? K rozmnožováni potřebuje čisté stojaté vody, většina vhodných tůněk a louží je však znečištěna hnojivy a pesticidy nebo slouží jako smetiště. Mnohé tůně se zavážejí a niči se i břehové porosty, útočiště dospělých rosniček. Zachránit tuto hezkou žabku může jen důsledná ochrana čistých nebeských rybníčků a tůní s bohatými keřovými zárosty na březich. Valem ubývá i ropuch, ačkoli všechny tři naše druhy jsou chráněné. To proto, že ropuchy se třou v mělkých, v létě vysychajicích louži ch a tůnich, které se jednak niči a jednak jsou dost znečištěny odpadky. Ropuchy žiji v zemědělské krajině, často i v těsné blizkosti člověka, jsou tedy znečištěni vystaveny vic. Naše nejvzácnějši žába, ropucha krátkonohá, se vyskytuje jen ostrůvkovitě v teplých listnatých porostech, nejčastěji na pisčitém podkladu. Ničeni mělkých vod a remízů ji těžce postihuje, takže mnohde už vymizela. Ropucha obecná a zelená jsou hojnějši, ale i ony přicházej i o příležitost k rozmnožováni, a navic při jarnim putováni za vodou hynou pod koly aut. Pro záchranu těchto vysoce užitečných žab, které na polích i v zahradách hubi plže a škodlivý hmyz, je třeba chránit nezávadné vody, kde by jejich potomstvo mohlo dospět, a usnadnit jim putováni k třecim rybničkům a zpět. V zahraničí se v době rozmnožování ropuch v noci některé komunikace uzavíraji nebo se budují "žabi podchody" pod dálnicemi. Někde dokonce umisťuji na místa žabího tahu dopravni značky, upozorňující ři diče, že je nutné snížit rychlost. Blatnice skvrnitá, slovensky hrabavka škvrnitá, je vzácná a žije velmi skrytě. Tře se ve větších vodách, někdy její pulci i přezimují ve vodě. Škodí jí hnojení rybníků a ničení zarostlých tůní.
Nejohrozenější
z obratlovců
Ve zdánlivě čistém prostředí žije mlok skvrnitý (slovensky salamandra škvrnitá). Obývá totiž listnaté a smíšené lesy a klade již poměrně vyspělé pulce do čistých lesních potŮČků a studánek. Přesto i on je ohrožen velkoplošným ošetřováním lesů pesticidy a vápněním a zhoršující se kvalítou vody působením znečištění ovzduší ("kyselé deště"). Všechny čtyří druhy našich čolků rovněž katastrofálně ubývaji. NejcitlivějŠí na kvalitu vody, a tedy nejvíc ohrožený je čo lek velký (slovensky mlok verký), žijící v nížinách a třoucí se v hustě zarostlých vodách. Upravy a regulace říčních toků, spojené s ničením slepých ramen a tůní, zavážení malých vod a jejich znečišťování připravily tohoto krásného čolka o většinu příležitostí k rozmnožování. Mnohem otužilejší čolek obecný býval hojný po celém našem územi. Rozmnožoval se prakticky v každé zatopené pískovně nebo lomu, v každé vhodné louži. Dnes už také na mnoha místech vymizel následkem ničení a znečišťování malých vod, i když na kvalitu vody není přiliš citlivý. Poněkud lépe jsou na tom zbývajicí dva druhy čolků, čolek horský a karpatský. Žijí ve vyšších polohách, v členité krajině, kde se najde víc malých vodních nádrži. Jsou schopni vytřít se i v příkopu nebo v hluboké vyjeté koleji na cestě a nevyhýbají se ani mirně tekoucím vodám. Přesto i jich ubývá následkem znečištění ovzduší a z toho plynoucího okyselování vod, v nichž pak pulci nacházejí málo potravy. vývoj těchto druhů závisí na teplotě vody, v chladných vodách horských jezírek často jejich pulci i přezimují a vývoj dokončují až na jaře. Ochrana našich obojživelníků splývá v jedno s ochranou čis toty životního prostředí a ochranou vod. Obojživelníci jsou totiž nejlepším ukazatelem kvality životního prostředí. Tam, kde žijí, je krajina nezávadná, oblast, kde obojživelníci vymizeli, je těžce postižena, i když se to na prvni pohled nezdá. Obojživelníci jsou tedy citlivými bioindikátory, a už proto zasluhují ochranu, i kdybychom nepřihlíželi k jejich velké užitečnosti.
Ze všech našich obratlovců nejsou nejvic ohroženy vzácné druhy, vyskytujici se jen na několika málo chráněných územich, ani druhy nejnápadnější. Těm se totiž věnuje značná péče a jejich stavy ochranáři pozorně sledují. Nejvice ohroženy jsou druhy zdánlivě obyčejné a nedávno ještě docela hojné, které jsou vázány na mista vystavená stálému civilizačnimu tlaku. A to jsou mimo jiné i naši obojživelnici. Žáby, čolci a mloci jsou na tom zdánlivě lépe než v minulých stoletich. Nikdo je nepronásleduje z pověrečné hrůzy, nikdo je neházi do plamenů, aby uhasil požár, ani je nesuši a nemíchá do zázračných nápojů. Dokonce i jejich přirozených nepřátel, například čápů a užovek, ubylo. Dokonce se mlok, čolci až na jednoho a skoro polovina druhů žab těši zákonné ochraně. Přesto však obojživelniků nezadržitelně ubývá. Proč? Ve velkém i v malém se ničí základní předpoklady jejích existence, vody, v nichž se jedině mohou tito užitečni tvorové rozmnožoRNDr . .Jiří eihař vat. Většina obojživelníků totiž vyhledává právě malé stojaté vody, které lidé nejvíc znečišťuji a niči. Podívejme se, kde a jak naši ohroženi CHARAKTERISTIKY NAŠICH obojživelníci žijí, co jim škodí a jak jim můžeme pomáhat. . Prostředí Doba Druh Velikost Základni údaje o našich ohrožených pářeni dospělých obojživelnicích najdete v tabulce. Teď se podívejme po řadě, proč se ztrácej i. Až IV-VI rosnička zelená do 5 cm pobřežni na výjimky potřebují totiž k rozmnožování křoviny čisté vody a bez výjimky jsou neobyčejně nižiny, III-IV blatnice skvrnitá 5-8 cm citlivi na přitomnost chemikálií ve vodě. pisčiny I dospěli obojživelnici dýchají totiž zčásti pole, louky III ropucha obecná 8-13 cm svou měkkou, sliznatou pokožkou a ta vezahrady lice snadno utrpí poleptáni či jiné poško8-10 cm pole, louky IV ropucha zelená zeni. Pochopitelně že i ulpivající mastnozahrady ty, např. olej, jsou velmi nebezpečné jak III-V 7-8 cm výslunné ropucha pro dospělé obojživelníky, tak pro jejich lesy, křoviny krátkonohá larvy pulce, kteří navíc v prvních III-IV mlok skvrnitý 20-28 cm list. lesy, dnech dýchaji vnějšimi žábrami. smišené lesy Z našich žab katastrofálně ubývá pře III-IV čolek velký 16-18 cm nižiny devším rosnička zelená (Hyla arborea). kult. kraj. Ještě nedávno byla tato drobná stromovyšši pol. IV-V čolek karpatský 7-10 cm vá žabka rozšířena skoro po celém území ČSSR, dnes již na mnoha mistech vymiIII-IV čolek horský 8-12 cm vyšši pol. zela a ve větši miře se vyskytuje jen v krajjch s hojnosti rybníků, např. v jižIV-V čolek obecný 8-10 cm všude nich Cechách. Člověk ji nepronásleduje, ostatně diky svému zbarveni se v listi do-
Foto V. Motyčka
OBOJŽIVELNíKŮ Délka vývoje
4-5
měs.
Třecí
Citlivost na
vody
znečištěni
mělké
velká
louže
3-4
měs.
větši
velká
stojaté
4-5
měs.
mělké
menši
stojaté
3-4 3-4 2-3
měs.
mělké
nejodolnější
stojaté měs.
mělké
z žab velká
měs.
stojaté studánky
velká
potůčky
3-4
měs.
velmi velká velká
zarostlé větši
3-5
měs.
5-6
měs.
3-4
měs.
malé stojaté malé stojaté malé stojaté
velká menši
CO MŮŽETE PRO OBOJŽIVELNíKY UDĚLAT VY?
na
1. Vyhledávat místa, kde se rozmnožují, upozornit na ně orgány ochrany přírody nebo jiné instituce a zajistit tak jejich neporušenost. 2. Pomáhat při udržování čistoty těchto malých vod zejmé-
ohrožené pulce do jiných vhodných nádrži. 4. Propagovat ochranu obojživelníků ve škole i v PO a tře ba i na veřejnosti vhodnou nástěnkou, výstavkou nebo kreslenými plakáty.
odstraňovánim odpadků a černých skládek něte MNV, komise pro životní prostředi. 3. Vyhledávat vysychajicí tůně a přenášet
-
na ty upozor-
..,...\
"""
\\.~'-,
~ Tymián obecný Thymus vulgaris
techřice vonná Myrrhis odorota
skočcový Euphorbia lathyris
Prylec
lékařský 80ra90 officinalis
Brutnák
Routa vonná Ruta graveofens
-----------------------------------------------------~
Koření
a
léčivky
našich
babiček
Máta klasnaté (Máta klasnaté). Při vodnich to· cích, na loukách a často i na rumištích rostou planě 0,5 až 1 metr vysoké, silně aromatické byliny s křiž · mostojnými listy a hustým koncovým květenstvím z drobných špinavě fialovorůžových květů. Patří do rodu máta - Mentha - a jak pyskatá květni koruna naznačuje, do čeledi hluchavkovitých . Některé druhy pocházející z jižnější Evropy se zejména v minulosti v našich krajích pěstovaly a používaly k přípravě čajů a jako byliny léčivé . Máta klasnatá je silně vonná, víceméně lysá aromatická bylina s lodyhami při mými , v dolni části na· červenalými, až 1 metr vysokými , často větvenými. Listy jsou téměř přisedlé , podlouhle vejčité až kopi· naté, špičaté a po okraji mělce pilovité, kolem 5 cm dlouhé. Koncová klasnatá květenstvi 3e skládaji z hustých lichopřeslenů v úžlabi kopinatých listenů . Květy jsou drobné, délky méně než 1 cm, na lysých stopkách a s lysými spodnimi částmi kalicha; koruna je červeně fialová . Plod je nahnědlá vejčitá tvrdka. Rostlina kvete od července do září. Původní rozšíření máty klasnaté bylo patrně v jižní Evropě. Roste v pobřežnich houštinách, v přikopech a na vlhkých úhorech od nižin až do vyššich poloh, ale je druhem teplomilným . U nás ve volné přirodě není příliš hojná a zřejmě je pouze zplaněná . Pěsto vala se kdysi dost hojně v zahrádkách, podobně jako jeji křiženec s mátou vodni (Mentha aquatica), nazývaný máta peprná (Mentha piperita) . V zahradách se nyní už téměř nepěstuje, v některých však dosud přeživá jako plevel. Sušené listy všech výše jmeno· vaných mát a samozřejmě i naší máty klasnaté se používají k přípravě čajů, které mají příjemnou vůni a chuť. Jsou také léčivé - při onemocnění horních cest dýchacich , břišnich potižich a také jako přisada do koupelí při léčeni revmatismu a kožních vyrážek.
Koření
a léčivky našich babiček
Routa vonná (Ruta voňavá). Do čeledi rostlin routovitých (Rutaceae) patři vesměs byliny nebo dřevi ny svými obsahovými látkami připomínající voňav kářským krám . Z našich domácich druhů je to sličná třemdava bílá , z cizokrajných celý rod Citrus - citroník, zahrnující citróny, pomeranče, mandarínky i gra pefruity. Přímo symbolem voňavé krásy se stala v četných písních opěvovaná routa vonná. Routa vonná je statná vytrvalá bylina až polokeř s dřevnatým oddenkem a někdy i dřevnatějicimi lodyhami výšky zpravidla kolem půl metru. Celá rostli· na je lysá . Listy jsou na větvených lodyhách umístě ny střidavě, jsou dvakrát až třikrát peřenodilné, do 15 cm délky. Jsou trochu dužnaté, světle zelené, pro· ti světlu jsou v nich patrné tmavší žlaznaté tečky. Květy v koncových vrcholícich mají přes 1 cm v prů měru. Čtyři až pět korunnich plátků je zabarveno do žlutozelena . Celá rostlina pěkně voni. Plody jsou to bolky s četnými drobnými semeny. Rostlina kvete od června do záři. Soudí se, že routa vonná pochází z jižní Evropy; v současné době však není znám žádný původní přirozený planý výskyt. Je to druh teplomilný a suchobytný, půdy jí nejlépe svědči zásadité, trochu kamenité, s vyššim obsahem dusikatých látek. V zahradách i na polích se routa vonná pěstovala odedávna jako koření, léčivka i okrasná květina. Občas zplaněla na skalách, zdech i hradních zříceninách. U nás byl takový výskyt zaznamenán v Ceském stře dohoří, na jižní Moravě a jižním Slovensku. Jako léčivá droga se použivá sušená nar i listy rou ty vonné. Při sběru je třeba postupovat opatrně, protože čerstvá šťáva routy může vyvolat kožni vyrážky. Hlavní obsahovou látkou je silice, která je ve větším množství jedovatá .
Kořeni
a
léčivky
našich
babiček
Šalvěj lékařské (Šalvia lékarska) , Do čeledi hluchavkovitých - Lamiaceae - patři i šalvěje, rostliny z rodu Salvia. Jsou to byliny jednoleté až viceleté (vytrvalé), v koncových lichoklasech s četnými, ve směs velkými a pestrobarevnými' květy, nejčastěji modrými či fialovými, ale také bilými, růžovými, ne· bo dokonce žlutými. Bývaji vice nebo méně chlupaté a výrazně vonné (aromatické). Šalvěj lékařská je vytrvalá bylina až polokeř s dřevnatými spodními částmi lodyh, za mírné zimy s neopadavými listy, výšky od půl do tři čtvrtin met· ru. Vstřicné řapikaté listy jsou podlouhlé, celokrajné nebo drobně vroubkované a přijemně voni. Stopkaté květy jsou dlouhé 2 až 3 cm. Pyskaté koruny jsou světle modrofialové, v ústi s věnečkem chlupů. Plod - tvrdka - je tmavý a hladký. Rostlina kvete v červ· nu a červenci . Ve volné přirodě roste šalvěj lékařská ve středo zemské jižní Evropě na výslunných a suchých sta no· vištich v otevřených skalních trávnících a křovinách . Odtud se již ve středověku rozšiřilo jeji pěstováni dále na sever do středni Evropy, zejména do selských zahrádek. V teplejšich oblastech na vhodných mistech, zejména ve vinicích, i zplaňovala. Takové výskyty byly hlášeny i u nás ze severnich Čech a jižni Moravy. Dnes už není zdaleka tak rozšířena jako kdysi . Listy šalvěje lékařské se použivaji vesměs v suchém stavu k ochucování omáček, mas i různých nápojů, kterým dodávaji hořce kořennou přichur . Suši se i nať. Z celé rostliny se destilací získává šalvějová silice. Obsahové látky šalvěje lékařské maji účinky dezinfekční, tišici a protizánětlivé . Protože listy obsa hují však i jeden rostlinný jed, nesmějí se užívat nad-
Kořeni
a
léčivkv
naiich
babiček
Tymién obecný (Materina důlka obyčajné). Hlu· chavkovité - Lamiaceae, byliny vesměs aromatické, s dvoupyskými korunami většich nebo drobnějšich květů - jsou čeledi vpravdě bylinářskou. V mnohých dilech našich literárnich klasiků popisujicich venkov nechybi tymián - buď v selských zahrádkách, nebo ve světnicich . Rostlina zvaná tymián obecný patři do rodu mateřídoušek - Thymus. Ten nezapře ani svým vzezřením .
Tymián obecný je vytrvalý polokeř s lodyhami části silně zdřevnatělými od čtvrt do půl metru výšky. Lodyhy jsou čtyřhranné, v horni části odstálými krátkými chlupy pýřité, šikmo větvené. Úzce podlouhlé listy s krátkými řapiky, po okrajich pod vi· nuté a na rubu plstnaté, jsou na lodyhách posazeny vstřicně . Drobné květy délky kolem 5 mm jsou sestaveny v hustých vidlanovitých svazečcích a mají rúžo vonachové koruny. Plod je tvrdka. Rostlina kvete od června až do konce záři. Aromaticky voní i chutná. Vlasti tymiánu obecného je západni část Středoze· mi. Jako koření a léčivá bylina byl znám už ve starověku; staří Egyprané jej použivali i při balzamováni nebožtiků, Je to druh původně pionýrských otevře· ných rostlinných společenstev, světlomilný a suchobytný. Vyžaduje slunné polohy a snáši sucho. Jako zahradní rostlina už poněkud upadl do zapomenutí, misty se pěstuje, zejména v západni Evropě, jako okrasná rostlina na obrubách záhonů a hrobů . Celá rostlina obsahuje silice, listy i značné množství vitaminu C. Listy se přidávají sušené do pokrmů k jejich okořeněni, čerstvé do salátů . Pro léčivé účin· ky se sbirá a suš i nar před rozkvětem.
v dolni
Napsal Jan Čeřovský, nakreslil Antonín Zezula
měrně.
Koření
a léčivky naiich babiček
Brutnék lékafský (Borék lakllrsky). Spiš už jen jako s plevelem se v zahradách, na kompostech a na skládkách odpadků setkáme se statnou bylinou, o které se tvrdivá, že "kam se jednou dostane, odtud neodejde" . Lodyhy i listy jsou od tuhých a odstálých chlupů drsné, proto rostlinná čeleď, do které tato by· lina patří, bývala dříve nazývána drsnolisté. Dnes se ji řiká brutnákovité - Boraginaceae - podle druhu, který zde popisujeme - brutnáku lékařského. Brutnák lékařský je jednoletá bylina až přes půl metru vysoká, s lodyhami často červeně naběhlými , jednoduchými nebo větvenými. Po obou stranách drsně chlupaté listy jsou na lodyze posazeny střida · vě - horni jsou přisedlé, spodni řapikaté a někdy vytvářeji přizemi listové růžice . Pětičetné květy s blankytně modrou (zřídka bilou nebo růžovou) korunou tvoři řidké vijany na konci lodyh a jejich větvi. Vyrůs taji převisle na dlouhých stopkách . Plody jsou hně dočerné vejčité tvrdky. Rostlina kvete od června do září. Většina botaniků brutnáku lékařského
se domnívá, že původní vlastí je západní Středozemi, zejména jižni Španělsko . Už ve středověku se pěstoval jako zelenina ve střední Evropě a mnohde - v naší vlasti také - zplaněl. Je to rostlina čerstvých, úrodných půd, dobře prosperujíci zejména v pod nebi s mirný· mi vlhkými zimami. Brutnák lékařský je významnjt rostlina medonosná a její nať obsahuje slizové látky, dosud nedostate č ně prozkoumané, s projimavými, [lrotizánětlivými, uklid· ňujicimi a posilujicimi účinky. Cerstvé listy, chuti při pomínající okurky, se používají k přípravě salátů, do nádivek i k ozdobě pokrmů. Pěstováni zapomenuté· ho brutnáku se v posledni době opět propaguje. Ně kdy se brutnák vyskytuje i jako okrasná rostlina .
Kořeni
a
léčivky
naiich
babiček
Prylec skočcový (Mliečnik prehéňavý). Euphor· biaceae - pryšcovité - jsou rostliny rozmanitého vzhledu (nechyběji mezi nimi ani kaktusům podobné sukulenty), bohaté různými obsahovými látkami, pro něž patří mezi významné rostliny užitkové: Havea kaučukovnik, Ricinus - skočec a jiné. Podle skočce (poskytujiciho známý ricinový olej, použivaný v prů myslu, kosmetice a lékařstvi jako projimadlo) má své druhové jméno jeden pryšec, který se kdysi i u nás pěstoval v zahrádkách našich babiček. Pryšec skočcový je dvouletá bylina se vzpřimený mi, sivozelenými, v horni části větvenými lodyhami délky až kolem 1 metru. Zejména v mládí je hustě olistěný. Podlouhlé špičaté listy, celokrajné, přiseda jici k lodyze širokou spodní částí čepele ve čtyřech křiž tvořicích řadách (listy křižmostojné), jsou cha rakteristickým znakem druhu. Lodyhu zakončuje bohatě vidličnaté květenstvi, chudokvěté, s drobnými nenápadnými květy ukrytými v listencich podobných listům . Květy se vyvijeji ve velké drsné tobolky o prů měru až 1 cm. Bylina rozkvétá v červenci až srpnu. Ve volné přirodě se pryšec skočcový vyskytuje ve Středozeml. Roste na výslunných i polostinných stanovištich, na čerstvých, živinami bohatých, hlubokých hlinitých i pisčitých půdách. Ve středni Evropě se pěstoval už od středověku jako léčivá bylina . Občas zplaňoval ve vinicich, na rumištich a náspech. Semena pryšce skočcového dlouho patřila k oblibeným projimavým prostředkům, a dokonce se prodávala i v lékárnách (pod jménem semina catapu tiae). V některých západoevropských oblastech pry. šec skočcový v zahrádkách dosud udržuji, nebor panuje pověra , že odpuzuje škodlivé hlodavce.
Koření
a
léčivky
naiich
babiček
Saturejka zahradnl (Satureja záhradná). U nás velice zřidka, v NDR zcela běžně v zelinářstvich prodávaji silně vonici bylinu s tenkými větvenými lodyhami, drobnými nenápadnými květy a výraznou, pe· prnou chutí. Němci jí říkají "Bohnenkraut" a ochucují ji jidla. Patři do čeledi rostlin hluchavkovitých (Limia ceae) . Saturejka zahradni je bylina jednoletá. Lodyhy bývaji v dol ni části dřevnaté . Čárkovité až kopinaté listy, často - jako celá rostlina - sivofialově naběhlé, jsou plstnatě chlupaté . Jsou až 3 cm dlouhé, celo krajné a tupé, krátce řapikaté, vstřicné . Květy v chu· dých lichopřeslenech jsou jen kolem 5 mm dlouhé, s pyskatými bledě fialovorůžovými nebo docela bilý· mi korunkami. Plody jsou drobné tvrdky. Rostlina kvete od července do záři . Domovem saturejky zahrad ni je východni Středo moři, Černomoři, Irán . Rostlina je teplomilná a svět lomilná, méně náročná na půdu . V Evropě se pěstuje již déle než tisic let. Oblibenou plodinou byla zejmé na v selských zahrádkách a její pěstování se dosud hojně udržuje v NDR, NSR a několika západoevrop ských státech. Sklizeji se v létě buď jednotlivě listy (nejmladši vrcholové jsou nejaromatičtějši), anebo celé lodyhy. které ve svazečcích přicházejí na trh a také se tak suši. Saturejka zahradni se vysévá při mo na stanoviště do volné půdy , dá se též pěstovat v truhliku či květináčích. K zlepšeni chuti - okořeněni - se saturejka za hradni přidává snad do všech druhů jidel. Nemá se však nikdy krájet, protože pak chutná hořce . Přidá nim do některých druhů zeleniny a luštěnin (hrachu, fazoli) se zabraňuje nepřijemnému nadýmáni. Saturejka je totiž i bylina léčivá - užívá se při různých ža ludečnich a střevních potížích .
Koření
a léčivkv našich babiček
techřice vonná (techrica voňavá). Také čeleď rostlin mrkvovitých (Daucaceae), dřive okoličnatých , zahrnuje velkou řadu druhů využívaných jako zelenina, koření i léčivky. K poněkud méně známým patří rostlina podobná krabilicim nebo kerbliku - čechři ce vonná. Vyznačuje se velkými plody - nažkami s vyniklými kýlnatými žebry na svrchni straně. Po ro· zemnutí voní rostlina silně po anýzu. Cechřice vonná je vytrvalá bylina s podzemnim vi· cehlavým oddenkem. Z něho vyrážej i přímé, oblé a duté lodyhy, v horni části větvené, 50 až 120 cm vy· soké. Velké měkké listy jsou dvakrát až třikrát zpeře né, v obrysu široce trojboké, vždy alespoň na rubu na nervech chlupaté. Okoliky jsou koncové, s velice početnými květy na tence plstnatých nebo lysých stopkách . Koruna je bilá, až 3 mm dlouhá . Nažky jsou 2 až 2,5 cm dlouhé, ve zralosti leskle černohně dé. Rostlina kvete od května až do července. Těžiště přirozeného ' výskytu čechřice vonné je v Alpách a pod Alpami . Vyskytuje se tam na čer· stvých, živinami bohatých hlinitých půdách, na loukách až mírně rumištního rázu, na stanovištích slunných až polostinných. Od nepaměti se misty pěsto vala v selských zahrádkách. Odtud pocházeji i četné zplanělé výskyty, které byly zaznamenány i u nás v Československu , zejména v horských oblastech . Čechřice vonná se použivala v kuchyni jako zeleni na, koření a v lidovém léčitelství i jako . Iéčivá bylina . Dnes už toto jeji využiti téměř úplně upadlo do zapo menuti. Zajimavá a cenná je však i jeji jiná vlastnost, která z ni dělá hodnotnou součást bylinných společenstev horských luk a pastvin : jako pícnina příznivě ovlivňuje tvorbu mléka u skotu .
XII
XII
XII
XII
XII
XII
XII
XII
XII
XII
REDAKČNí OZNAMOVATEL V této rubrice uveřejňujeme jen takové zprávy, které souvisejí s obsahem našeho časopisu, to je s technikou a přírodově dou, a jen těm čtenářům, kteří za každých pět slov zprávy přiložili do dopisu jednu nepoužitou známku v hodnotě 1 Kčs. Koupi a prodej nezprostředkováváme, pouze výměnu. Zprávy do této rubriky přijímáme pouze od ,. do 10. v každém měsíci! Obálku označte nápisem Redakční oznamovatel, zprávu začínejte svým jménem a úplnou adresou včetně PSČ. Petr Šindelář, Přípotoční 163, 538 43 Třemo šníce - nabízí ABC roč. 29-31, ABC speciál 85-87, déčka stavební stroje, lidová architektura a hrady Kost, Červená Lhota a jíné časopi sy. Shání vše o počítači ZX Spectrum + (i Spectrum); Stanislav Vosecký, ČSLA 56, 344 00 Domažlice - sháni ze seriálů Tvrz Č . 3-8, 22, Galaxia roč . 29 Č . 10, Dobyvatelé hlubin Č . 4, 11 , Druhá výprava do země Mapla Witha Č . 4-8, 10, 11, 13, 16, 19, 21, 23, 25, 26. Nabízí různé vystřihovánky, přírodovědné a technické knihy, atlasy ABC, různé plánky. Seznam pošle. Odepiše všem, vyměni i jednotlivě; Martin Brzokoupil, Na Bystřičce 6, 77200 Olomouc - shání seriál Druhá výprava (24. L) čísla 1-3, 6,9,11,14,17,19-25,28-30. Vymění za Tatru kolem světa, Tatru 815 VE, Tatru 624 Narex, Racing Buggy (ABC Dzeta), kamión Steinwinter Daimler, Volvo 240 Turbo, Renault GP 1906, i jednotlivě; Richard Jakubec. L. Podéště 1 872, 708 00 Ostrava-Poruba - shání semena masožravých rostlin a kaktusů , stavebnici Velký chemik a programy na Atarí. Nabízí ABC roč . 27, 28 kromě Č . 10,21, roč. 29 kromě Č. 9, roč . 30 kromě Č. 2, 3, 5, 6, 8, 14, roč. 31 kromě Č . 2, 16-19,21,23; Patrik Banáry, Strešanská 1 790, 955 01 Toporčany - nabízí kompletní železnici TI na desce s dvěma vlakovými soupravami a dálkovým ovládáním. Shání modely sportovních aut různých výrobců; René Zeisel, Bělohorská 74, 636 00 Brno - shání ABC Č. 1 roč . 23 (78/19) i bez vystřihovánek; Roman Schmock. Polní 70, 561 69 Králíky - shání plánek dvoukanálové až tříkanálové vysílačky s dosahem 2 km. Nabízí vystřihovánky, kosmická tělesa , vysokozdvižný vozík Laktos, Hondu NS 500 GP, Galaxii a Mítsubishi Pajero; Jan Machotka. U nádraží 351, 394 70 Kamenice nad Lipou - shání návod na jednoduchou vysílačku s dosahem nejméně 1 km, samozřejmě s přijímačem. Výměna podle dohody, odpoví všem; Dubn Minařík, Pluskovec 833, 756 06 Velké Karlovice - shání plastikové stavebnice Monti systém typu 0,5 až 0,9, vše neporušené, i jednotlivě; Petr fech, Z. Nejedlého 1 164, 763 61 Napajedla - shání vše o motokrosové techníce, hlavně plakáty s KTM a jiné. Výměna podle dohody; Petr Bujnošek, To polová 2949, 738 01 Frýdek-Místek - shání Williams FW 07B, Ligier JS 11, Tyrrell 005, JCB 3C, i jednotlivě. Nabízí ostatní dosud vyšlé vystřihovánky od 15. do 29. ročníku, můžeš si vybrat i Fl; Stanislav Michalisko, 739 14 Ostravice 302 - shání vše na TI. Výměna
podle dohody; Tomál Trnka, Slavíkova 433, 284 01 Kutná Hora - nabízí novou jednokanálovou vysílačku na řízení modelů Mars II. Dohoda; Libor Siřiltě, Družstevní 666, 537 01 Chrudim II - shání hrady, zámky, tvrze a všechny vystřihovánky značky Tatra, neslepené. Výmě na podle dohody; Oliver Fodor, Štúrova 8, 900 33 Marianka - shání masožravé rostliny nebo jejich semena . Dá za ně ABC roč. 27 Č . 12, 13,15, roč . 28 Č. 2, 9-14,16, 21,23, roč. 29 Č. 3, 8,10,12-19,24, roč. 30 Č. 1,5,7,10-13,15,19, 22, roč. 31 Č. 1, 15,21-24, vše bez déček, a růz ná déčka; Robert Koubek, Příhon 20, 691 72 Klobouky - vymění s několika chovateli drobných savců bílé laboratorní myši, podle dohody; Jan Dlask, Na bukovíně 1 068,53003 Pardubice - nabízí šestiminutový časovač pro letecké modeláře. Výměna podle dohody, odepíše všem; Zdeněk Oprchal, U lípy 5, 716 00 Ostrava-Radnovice - shání dosud vyšlé vozy F 1 a závod . auta (vše neslepené, s návody), vymění za Zetor 161, 45 turbo, ABC speciál 85, La vinu LP 800Z, požární člun Prométheus; Jan Hadrava, Karlova 1 198, 272 01 Kladno 2 vlastní více než 150 déček, která vymění za ABC Č. 24 roč. 30 (85/86) . Nejlépe se SMT. Odepíše všem; Tomáš Hoffmann, Čajkovské ho 24, 400 01 Ústí n. Labem - shání kosmická tělesa. Nabízí různé vystřihovánky, atlasy a déčka; Filip Orgoník, Ondrouškova 3,63500 Brno - shání vše na N, vymění za déčka, obrazové školy, atlasy ABC. Odpovi všem; Václav Sýkora, Hradeckého 1 110, 386 00 Strakonice - shání fungující displej do pánských hodinek Kessel a obal s klávesnicí z jakékoliv poškozené kalkulačky (bez displeje a elektroniky). Vymění za déčka, oč si napíšeš; Michal Vít, Bedřichov 75, 543 51 Špindlerův Mlýn - vymění programy a hry na Atari 800 XL. Odepíše všem, kdo zašlou seznam; Miroslav Hab, 687 07 Zlechov 496 - sháni dvoučlenný achromatický nebo trojčlenný apochromatický objektiv (astronomický) min. 50 nlm, raději větší. F: 500 mm až 2 000 mm. Dále shání okulár F: 5 mm až 25 mm a rovinné, povrchově pokovené zrcátko nebo kompletní pravoúhlý (zenitový) hranol. Vše v dobrém stavu. Nabízí různé vystřihován ky z ABC (roč . 28-31), např. fotoaparát Dirkon, Tatru 815 GTC, atlasy ABC, obrazové školy, diorámata, různé elektrotechnické plánky, nehrajici rádia aj. I jednotlivě; Antonín Novák, Nové Hamry 217, 362 24 Karlovy Vary - sháni úplné ABC i s déčky roč. 31 Č. 1-4, 6, 7, 8, 22. Nabízí barvy Unicol model, neslepené modely ABC Porsche 956 Turbo, Toleman TG 181; Jiří Vintr, Podomi 119, 683 07 p. Krásensko - shání neslepený Renault 1906 s návodem . Nabízí neslepenou námořní obchodní loď Racek s návodem, jednoduchý kluzák; David Rýpal, Dvořá kova 4, 741 01 Nový Jičín - shání nesestavené kity 1:72, Fw 190, He 111, Ju 88, Ju 87, Me BF 109 E, Westland Whirlwind, Zero - jakýkoliv typ . Dále figurky obsluhy letiště 1:72 a jakýkoliv materiál o letadlech z druhé světové války . I jednotlivě; Josef Ševčík, Prušánky 38 shání formuli Renault Turbo RE 30. Vymění za
sentinel Škoda a Aolls-Royce 1912; Milan Chvojka. Polni 977, 514 01 Jilemnice - shán i nutně kity letadel v měřítku 1:72 PBY 5A Catalina, P 38 J Lightning, Pe 2 FT A irfix, Tu 4 Airfix, Mig 3 Novo, Na B 25 J Mitchell, I 16 Revell, Bloch MB 152, DH Mosquito, Wellington Mk X III, Waco CC 4A Italarei a pozemni voj . techniku sovět . firem (tanky a samochodky) ; Tomál Chlum. Palackého 397, 541 01 Trutnov - za kompletni nepoškozené ročníky ABC č . 25-19 i bez déček dá knihy Elektřina kolem nás, Chemie kolem nás, Civilní letadla (dva díly) a Přehled astronomie; Tomál Foukal. Benkov a 1 698, 149 00 Praha 4-Chodov - shání ABC r. 22-24 kompletní. Napiš, co žádáš ; Radim Nemelkal. U větrolamu 26, 693 01 Hustopeče u Brna - shání loď Korál na pohon elektromotorem . Dohoda; Lucie Pelnářová. Dět ská 2448/31, 100 00 Praha 10 - vymění ABC roč. 31 Č . 4 nebo 12 za Č . 3 nebo 19. Shání knihu o andulkách; Pavel Marounek. Motýlí 10, 301 55 Plzeň - shání pohledy a plakáty psů, motorek a vše na N (vláčky, koleje, výhybky aj.); Jindřich Janda. U sídliště 454, 463 12 Liberec 25 - za Tatru 815 Sl , Tatru 813, stavební stroj Broyt 110p, tahač Škoda Liaz dá diorámata, stavby, letadla, lodě, vojenskou techniku; Petr Horák. Poděbradova 4, 741 01 Nový Jičín shání vagónky a doplňky na TI, i jednotlivě. Výměna podle dohody; Tomáš Brožek. U Bachmače 23, 301 57 Plzeň - shání angličá ky Burago, dá HO, angličáky Matchbox nebo oč si napíšeš; Vojtěch Balcárek. Anenské 174, 735 52 Záblatí - shání neslepené kity letadel 1:48, 1:50 zahraniční i naší firmy, vše s návodem, pouze druhá světová válka. Napiš, co žádáš. Odpoví všem; Stanislav Prchal. Gagarinova 791, 460 06 Liberec - za opravitelné tranzistorové rádio, vystřihovánku lanovky, diorámata s vojenským zaměřením a dvě 50 fl slu chátka nabízí 37 technických atlasů, 53 atlasů přírodovědných, 7 vystřihovánek bez návodu, 4 vystřihovánky s návodnou kresbou a 45 vystři hovánek s návodem. Vymění i jednotlivě; Daniel Gasman. Sportovni 459, 742 01 Suchdol n. O. - sháni různé vystřihovánky vozů Tatra. Výměna podle dohody. Plati stále; Robert Borski. 739 97 Hrádek ve Slezsku 229 - nabízi kompletní ročníky ABC 1-8, 18,20-24 (někte ré i svázané). Dále nabízí velké množství déček i ze starých ročníků . Shání knihy Tábornická encyklopedie, Ptáci (1980 Černý) a další litera turu o ptácích, přirodě i o hmyzu; Václav Pokorný. Haškova 347, 251 01 Řičany u Prahy shání koleje, výhybky, mosty, semafory na N v dobrém stavu. Napiš, co žádáš; Milan Chytil. Družstevní 770, 683 23 Ivanovice na Hané shání Lotus 79 JPS a ABC speciál léto 87. Vymění za některá ABC roč . 28-31 (vše bez déček); Petr Skopec. Hradčany 7, p. Žehuň by si chtěl dopisovat s chlapcem či dívkou se zájmem o elektroniku. Je mu 13 let; Pavla Mervartová. Bezručova 503, 551 01 Jaroměř III - by si chtěla dopisovat s chlapcem nebo divkou 13-15 let se zájmem o přírodu nebo akvaristiku. Je jí 13.
• • • •
eQ
Monitor a Merrimac V první polovině 19. století v USA převládly dva základní výrobní způsoby. V severních státech se poměrně rychle rozvíjel průmysl, na úrodném jihu vznikly zemědělské plantáže, které kryly většinu spotřeby potravin v USA, a navic zásobovaly pře vážnou část světového trhu bavlnou. Pracovní sílou průmyslo vého severu byli svobodní dělníci, kdežto plantážnický jih využivallevně černé otroky. Po prezidentských volbách roku 1860, které vyhrál Abraham Lincoln, došlo k prudkému zhoršení již beztak dostí špatných vztahů mezi Severem a Jihem. Důvo dem byly plány na rozdělení půdy mezi chudé rolníky a postupné zrušení otroctví. Během půl roku se jižní státy odtrhly od Unie a v dubnu roku 1861 zahájily občanskou válku proti severnim státům . Početně třikrát silnějšímu Severu se i nadále ří kalo Unie, odtržené jižanské státy přijaly název Konfederace. A v této době začíná náš příběh. Zatímco na pevnině se díky nerozhodnému seveřanskému veleni válečná štěstěna klonila na stranu Konfederace, převa hu na moři měla jasně Unie. Její loďstvo zablokovalo všechny jižanské přístavy. Dlouhodobá námořní blokáda mohla mít (a nakonec také měla) pro Konfederaci katastrofální důsledky. Jižané nebyli schopni v dostatečném množstvi a kvalitě vyrábět zbraně, munici, léky, ošacení a další nezbytnosti potřebné k nakrmení nenasytného válečného Otesánka. Toto vše mohla Konfederace získat jediným způsobem. Šlo o úplnou maličkost - bavlnu, jejíž dvě sklizně naplnily všechny jižanské přístavy tak, že praskaly ve švech, bylo zapotřebí nejdříve dopravit do Anglie a za ni dovézt všechny výše uvedené životní potřeby. K velkému žalu Jižanů se tak doposud nestalo z prostého důvodu. Přes velkou snahu jižanských politiků se ve dnech
Dobová fotografie odpočívající posádky Monitoru nů jednoho z nejschopnějších amerických konstruktérů té doby, Johna Ericsona, ještě podivnější loď. Málokdo tehdy tušil, že nevábně vyhlížející plochý trup s válcovou věží na palubě je předzvěstí jednoho z nejdražších zbrojních závodů, jaké kdy člověk uspořádal. Tato loď jménem Monitor byla předchůd cem námořních gigantů, chráněných desítkami centimetrů ocelového pancíře, dlouhých přes 200 metrů a o výtlaku více než 40 000 tun. Světovou novinkou v konstrukci Monitoru byla právě ta válcová věž. Uvnitř ní se skrývala dvě děla ráže 280 mm. Věž se s nimi mohla natáčet líbovolným směrem, což podstatně zvyšovalo palebné možností lodě . Do té doby se otočně připevňo vala pouze nejlehčí děla, která bychom dnes nejspíše zařadili mezi pušky. K zamířeni těžkých kusů bylo třeba manévrovat celou lodi, nebo čekat, až protivník sám připluje před ústí hlavně.
Ilustrace z bitvy mezi Monitorem a Merrimakem vzniku Konfederace všechna bojeschopná plavidla nacházela v severních přístavech . Situace se rázem změníla po přechodu státu Virginie na stranu Jíhu. Na jejím území se nacházel pří stav Gosport, největší loděnice celé Ameriky. Spolu s nimi spadly do klína Jižanům sklady plné materíálu, zbraní a munice. To vše mělo být z rozkazu Unie zničeno, aby Jižané nedostali ani hřebík. Možná neschopností, ale spíše zradou destrukčních skupin se tak nestalo. Ze zakotvených válečných lodi byly zničeny zastaralé a nevyhovující plachetnice, zatímco pýcha amerického válečného loďstva, silně vyzbrojená parní fregata Merrímac, byla se vší ohleduplností potopena otevřením kohoutů v podpalubí, aby neporušena vyčkala věcí příštích. Nečekala dlouho. Po obsazení Gosportu Jižany byl v rekordně krátké době 40 dnů Merrimac vyzdvihnut a přemístěn do suchého doku . Tam se z něj měla stát nejsilnější válečná loď, jakou do té doby oceány spatřily. Za tím účelem byly na fregatě provedeny úpravy, které přiváděly obdivovatele těchto bezesporu krásných plavídel k zoufalství. Lodní trup byl proti zvyklostem stavby válečných lodí seříznut až téměř u čáry po noru a pokryt silnými dubovými fošnamí. Na tuto palubu postavili jižanští konstruktéři podlouhlý srub, ve kterém bylo umístěno deset děl ráže 163 až 230 mm. Srub měl šikmé dřevě né stěny, kryté ocelovým panciřem. Jeho tloušťka byla po čet ných praktických zkouškách stanovena na 10 cm. Pod čarou ponoru měla loď boky kryté ocelovým pásem o síle 7 cm. Na přídi lodě čněl mohutný ocelový kloun, který měl sloužit k proraženi trupu nepřátelské lodě. Po vycouvání Merrimaku z proraženého otvoru se kloun měl uvolnit, aby potápějíci se loď s sebou nestrhla i útočníka . O fantazíi konstruktérů svědčí í fakt, že před bojem měly být stěny srubu natřeny silnou vrstvou loje, po které by seveřanské projektily neškodně skluzávaly . Ve stejné době, kdy Jižané zahájili přípravné práce na zvednuti Merrimaku, vznikla v loděnících v Green Pointu podle plá-
Jako většina novinek měl i Monitor své stinné stránky. Neměl dořešené větrání, což se projevilo již v jeho první bitvě stoupnutím teploty uvnítř trupu až na 60 stupňů Celsía . Také zaměřování děl bylo těžkopádné . Dělostřelci byli odkázáni na informace od kormidelnika na přídi lodě. Odtud jim zvukovodem sděloval údaje o poloze nepřátelského plavidla . Pří zamě řování dělové věže dělala zpočátku potíže její velká setrvačná hmota . Vůbec nejhorší problémy vznikly s pronikáním vody do trupu lodí okolo otočného uložení dělové věže. Tato závada se stala Monítoru málem osudnou při jeho první plavbě z mateřského přístavu do Hampton Roadsu . Během cesty se Monitor dvakrát ocitl v prudké bouří. Ve chvili, kdy už nebyla téměř žádná naděje na záchranu, bouře jako zázrakem utichly a posádka mohla vodu z trupu vyčerpat. I přes zjevnou nevýhodu nízko položené paluby se lodě podobné koncepce vyráběly ještě dalších 60 let a nejmladší z ních se zúčastnily invaze spojeneckých vojsk do Normandie. Název Monitor časem zevšeobecněl pro všechna plavidla tohoto typu.
Ukázka části konstrukčního výkresu Monitoru v místě uložení dělové věže
průřez
h ....... ...,
Pokračování na str. d10
déčko
07
Dokončení ze str. d7
K ukázce síly těchto nových zbraní došlo již při prvni válečné touženého odpočínku musela nyní nakládat munici, palivo a po Merrimaku 8.3.1862. O spěchu při jeho stavbě svědčí zbytek noci se všichni snažilí opravít škody způsobené boui to, že se zároveň jednalo o jeho první zkušební plavbu. Proti řemi. němu stála nejsilnější válečná plavídla Uníe. Ve 14 hodin zaháDruhý den ráno zvěstovala oblaka kouře nový příjezd Merríjil Merrimac palbu na vlajkovou loď blokád ní ho loďstva, fregamaku. Málokdo věřil, že směšně maličký Monítor, který mu vytu Cumberland. Během jediné hodiny jí úplně rozstřílel, aniž razil vstříc, obstojí protí jediné dělové salvě jižanské obludy. utrpěl jakoukoliv vážnější úhonu. Zničenou a hořící loď poté Odbornící seznámení s jeho konstrukcí bylí toho názoru, že jeatakoval svým klounem. V proraženém boku lodě byl otvor, díný přímý zásah do dělové věže bude znamenat její úplné znikterým podle tvrzení očitých svědků mohla projet "bryčka čení. Naproti tomu optímisté tvrdili, že dojde pouze k zablokoi s koněm". Půlhodinu poté klesl zničený Cumberland ke dnu. vání otočného mechanismu věže. Přestože dělostřelci potopené fregaty měli dobrou mušku Všechny spory vyřešíla první salva Merrimaku. Otočná věž a mnohokrát zasáhlí cíl, prokázal ocelový pancíř Merrimaku Monitoru šla otáčet nadále stejně lehce a jeho dělostřelci své nesporné kvality. Jediné nebezpečí pro něj znamenaly oteo chvíli později málem ustřelili Merrimaku komín. V zápalu bovřené střílny, kterými mohl projektil proniknout do palebného je se obě lodě k sobě chvílemi přibližovaly až na vzdálenost srubu. Dělostřelcům Cumberlandu se takový zásah podařil několika metrů, obě měly řadu přímých zásahů, ale ani jedna pouze jednou, na počátku bitvy. Pak již jen rána za ránou dopanedokázala zasadit soupeři rozhodující úder. daly na trup pyšné lodě, nekryté vysmívaným a opovrhovaným Po tříhodinové bitvě se obě víceméně neporušené lodě vraželezem. Podobný osud očekával i druhou největší loď blokádcely nazpět. Přestože tentokrát obě strany jásaly nad svým víní flotily, Congres. Také ta zanedlouho podlehla zničující palbě tězstvím, fakticky prohráli Jižané. Hlavní úkol Merrimaku, koMerrimaku. nečně se zbavit dotěrných unionistických plavidel a zrušit již Po její porážce se k překvapení všech přihlížejících Merritéměř rok trvající blokádu jižanských přístavů, se nezdařil. Namac začal otáčet, a přestože jeho vítězství bylo neodvratné, děje na obrovské zisky, které by umožnil nedostatek bavlny na vracel se do Gosportu. Důvodem nebyla únava posádky, ale světových trzích, se opět ocítla v nedohlednu. strojů. Slabý parní motor, původně určený spíše pro pomocné Rozpaky se projevily i na druhé straně oceánu. V Anglií, kteúčely, pracoval již řadu hodin na plný výkon a podezřelé zvuky, rá byla v té době skutečnou královnou moří, zjistili, že z jejích které vydával, nevěstily nic dobrého. Bylo třeba jej urychleně 80 prvotřídních bitevních lodí by pouze jediná měla při souboji zkontrolovat, promazat a vyměnit vadné díly. Víc než měsiční s Monitorem šanci. Slo o Warior, klasickou řadovou loď s parpobyt pod vodou mu zřejmě nedodal a pohon přetíženého planím pohonem a plným oplachtěním. Její trup byl celý ze želevidla už vůbec ne. Loď sama byla tak poruchová, že strávila víza, boky měla kryté ocelovým pancířem tloušťky 114 mm. ce času na opravách v suchém doku než při plavbě. Pro Unii byl tento den důvodem velkých oslav. John Ericson, Zatímco Jižané úspěch svého nejsilnějšího plavidla mohutně který o něco později prohlásil, že "otočná dělová věž tehdy oslavovali, na Severu se tento den stal málem dnem národního zbavila Ameriku otrokářství," nebyl tak daleko pravdy. smutku. Po tom, co Merrimac předvedl, všichni věřili, že příští Další osudy obou lodí byly pestré a vydaly by na dlouhé poden skoncuje s celou flotilou Unie. Začaly se šířít poplašné vídáni. Merrímac byl pří ústupu jižanských vojsk potopen vlastzvěstí o vyplutí Merimaku k New Yorku. Ten prý bude tak dlouní posádkou, Monitor zase doplatil na svoji nezpůsobílost ho ostřelován zápalnými granáty, dokud Konfederace neobdrží k plavbě na rozbouřeném moři. Potopil se v bouři nedaleko pěkně tučné výpalné. Z velkých měst na pobřeží Unie začaly Hatterova mysu v nocí 30. 12. 1865. Přesto jeho fotografie proprchat davy lidí, řídících se heslem "kdo uteče, vyhraje". ~ é ly celým světem roku 1975, kdy se jeho vrak podařilo nalézt Naštěstí byla všechna panika předčasná. Večer po poto í ecké expedicí na lodi Eastward. Vrak byl již v tak špatném Cumberlandu a Congresu dorazila k smrti unavená posá k s vu, že nešel vyzvednout. A tak skončil tam, kam patří všechMonitoru k blokádnímu loďstvu na Hampton Roadsu. Místo yn zbraně světa. plavbě
NÁVOD KE
STAVBĚ
K článku jsme pro vás připravili vystřihovánku Monitoru a Merrimaku v měřítku 1 :500. Jejich stavba je jednoduchá a zvládne ji i úplný začátečník. 8udete k ní potřebovat tvrdý kartón z krabice od bot, dobré nůžky, tupý nožík na nařezávání papíru, dísperzni lepidlo, průhledný lak ve spreji, barevné fixy a tuhu nebo drátek o průměru 0,8 až 1 mm. Vystřihovánka je rozdělena na tři skupiny, odlišené barvou čísel jednotlivých dílů. Zeleně jsou označeny díly Monitoru, oranžově díly Merrímaku a modře díly plastické vystřihovánky okolí bitvy v Hampton Roadsu.
Monitor Stavbu zahájíte pOdlepením dílů 1, 2, 3 a 7 kartónem napří klad z krabice od bot (můžete ovšem použít i tenké prkénko či překližku) . Po zaschnutí k sobě bez lepení přiložte díly 1, 2 a 3. Jejich tloušťka by se měla rovnat šířce bočníc 4. Vzhledem k tomu, že každý z vás použije o trochu jinou tloušťku kartónu, budou muset někteří z vás k dosažení správné výšky trupu při dat jednu nebo dvě vrstvy třeba z kladívkové čtvrtky. Potom již můžete díly 1 až 3 slepit k sobě a z boku je oblepit bočnice mí4. Nyní si připravte otočné ložísko dělové věže. Vystřihněte díl 9, vytvarujte z něj váleček a přilepte jej na dno 11, do kterého jste jistě nezapomněli prostříhnout kruhový otvor. Díl 7 pří lepte na základnu 6 a nechte proschnout. Připravený čep z dílu 6 a 7 vložte podle návodného obrázku zespodu do otvoru v dílu 11 a shora (tj. zvnitřku dělové věže) ho přelepte dílem 8. Lepte opatrně, ložisko musí zůstat volně otočné. Po zaschnutí ložiska vlepte do otvoru v dělové věži dva kousky tuhy nebo drátku o průměru 0,8 až 1 mm délky 5 mm (díl 12) tak, aby vyčnívaly asi o 2 mm ven. Velikost a umístění dílu 12 jsou zřejmé z návodného obrázku, který je přímo ve vystřiho vánce . Na věž umístěte víko 10 a celou ji přilepte na palubu 1. Nakonec na ni přilepte kabinu kormidelníka 5 a komín - díl 13. Po zaretušování naříznutých hran papíru barevným fixem mů žete model pro zpevnění lehce přestříkat jednou nebo dvěma vrstvami bezbarvého laku.
Merrimac Díly 1 a 2 podlepte kartónem z krabice od bot a poté zkontrolujte, zda jejich tloušťka odpovídá síle bočnic 3. Pokud je menší, podlepte díl 1 nebo 2 jednou či dvěma vrstvami kladív-
déčko
010
kové čtvrtky. Po dosažení správné tloušťky trupu slepte díly 1 a 2 k sobě a jejích boky potáhněte bočnicemi - díl 3. Vystřih-' něte dělostřelecký srub 4 a slepte ho kromě dna, které budete lepít po instalaci vodních děl. Do otvoru pro děla zalepte kousky drátu nebo tuhy 9. Jejich délka i umístění jsou vidět ve vystřihovánce. Přední a zadní dě lo budou z kousků dlouhých asi 5 mm. Nechte je vyčnívat ven asi o 1 mm. Po zkompletování přilepte dělostřelecký srub k palubě 1. Na ní také pří lepte poklop 5. Poslední prací bude nalepení komínu 6, krytu 8 a vytvarovaného dílu 7. Celý model můžete opět zpevnit nastříkáním jedné nebo dvou vrstev bezbarvého laku.
Plastický obrázek bitvy u Hampton Roadsu Ti z vás, kteří si budou chtít k modelům Monítoru a Merrimaku postavit dioráma celé bitvy, sí nejdříve na čtvrtku formátu A3 musí namalovat vodní hladinu. Na ni pak podle barevné ilustrace na str. d12 nalepí vystřižené fregaty (díl A a B) a k nim přidají pomocná plavidla blokádního loďstva (šalupy C a O). Po dokončení si můžete celé dioráma nastříkat bezbarvým lakem. Příjemnou zábavu u vystřihovánek vám přeje a na shledanou se těší ing. Zdeněk Tůma
REz
TRUPEM VMISTE ULožENI VElE •
MERRIMAC
REl TRUPEM
STAVEBNí STROJ DOZER T 100 M
POKOJOVÁ KAM NA
~---
......
"I
I \
přilep 7
\
,
I
I
\
:
1tť!'
..4
®..---.--n
POKOJOVÁ KAMNA straně dll otiskujeme pro děvčata jako doplněk panenči pokojíčku kachlová kamna z doby našich prababiček a pradědečků . Podobná honosná kamna byla obvyklá v měšťan ských pokojich ještě v první polovině našeho století. Byly to parádni kusy, důkladně postavené na dlouhá desetiletí a při dobré údržbě o nic méně výkonné než kamna dnešní. Stavěly je odborné kamnářské firmy, a jak nás ubezpečuje jeden mno-
Na
na
hastránkový ceník z minulého století, " ... stavení a správy kamen_ději se zručnými kamnáři se zaručením řádu práce. Mikuláš Zák, Turnov". Neboli, jak bychom řekli dnešní češtinou, práce jsou provedeny odborně, se zárukou a podle platných bezpečnostních předpisů . Po válce se při hromadných modernizacích bytů tato kamna bourala, někde snad jednotlivé kusy přežily až do dnešních dnů jako cenné svědectví umu našich předků.
Všechny díly kromě dílu 2 podlepte slabší čtvrtkou a s výjímkou dílu 1 nechte zatěžkané doschnout. Díl 1 budete rolovat do trubičky, a to jde snáze, dokud je papir ještě provlhlý lepidlem. Při lepeni tohoto dílu dbejte na správný směr "vláken" čtvrtky. Papír se v jednom směru ohýbá snáze, ve druhém směru hůře . Vyzkoušejte si to. Ohněte arch papíru do mírného oblouku (viz návodná kresba) napřed po délce, potom na šířku. Papír klade odpor a má snahu se sám vyrovnat . Při citlivém ohýbání zjistíte, že v jednom směru je odpor slabší. V tom směru se bude i snáze rolovat a podle toho nalepíte na čtvrtku i díl 1. Všimně te si, že v naší vystřihovánce je s touto zásadou počítáno a díly 1 a 2, které maji být rolovány, jsou umístěny ve směru, v němž je budete stáčet . Dalši postup je velmi jednoduchý a snadný i pro úplné začá tečníky. Jako u předchozich podobných vystřihovánek narýhujete ještě před vystřiženim dilu lomové čáry, označené po stranách šipkamí. Ohýbají se dozadu. Lomy šipkami neoznačené (díly 1, 2 a 7) nerýhujte, protože byste nedocílili ve spojích plynulý přechod , spoje by byly zlomené. Záložky u dílu 9 se ohýbají kupředu. Díl 1 podlepte, opatrně narýhujte lomy u trojúhelníkových záložek a ihned vystřihněte . Dřive než lepidlo zcela proschne, díl srolujte. Pomozte si tak, že díl budete ohýbat např . okolo kulaté baterie, nějaké trubičky apod . Pak ho po délce slepte. Srolujte díl 2 - odvod kouře - a vlepte jej mirně zasunutý do otvoru v dílu 1. Dále narýhujte, vystřihněte a zpracujte jednotlivé díly, kompletovat je budete až nakonec. Díl 6 trochu zesilte, aby nevypadal v hotovém modelu tak papírově. Nalepte jej na čtvrtku
ZKOUŠKA OHEBNOSTI PAPíRU a vystřihněte, znovu nalepte a opět vystř i hněte - celkem tři krát až čtyřikrát, podle sily podlepovací čtvrtky. Po posledním vystřižení nechte zatěžkaný doschnout. Díly 7 a 8 slepte dohromady jako polotovar. Nakonec kamna sestavte. Díl 5 přilepte na díl 4 podle označeni (pozor na dvířka, musejí být oboje na stejné straně). Díl 6 přilepte shora na díl 1 tak, aby kruhový obvod dílu 6 všude stejnoměrně přečníval. Pomozte si třeba špejlí, vsunutou z druhé strany do válce . Celek přilepte na 5 tak, aby odvod kouře 2 směřoval dozadu . Na 6 přilepte sestavu 7 a 8. Někdy býval vrchol kamen ozdoben napodobeninou vázy, f igurkou z antické mytologie nebo též postavou z našich pověstí, třeba ~árky, Bivoje atd. Podobné zakončení představuje díl 9. Postava je oboustranná a po slepení ji přilepte na vrchol kamen , samozřejmě obličejem kupředu.
Tím jsou kamna hotová a můžete je umístit do pokojíčku. Na shledanou u dalších vystřihovánek se těší . Přemysl Kubela
Ir-~I~~ I
___________
-----
i_______________
I
------~/
DOZER T 100 M Stavba našeho nového stavebního stroje vyžaduje trpělivost a přesnost při práci. Stavba sama není složitá, model má však hodně dílů, a pokud jej chcete postavit dobře, dodržování návodu a přesné a peč livé lepení jsou nezbytné podmínky úspě chu . Mimo obvyklé disperzní lepidlo, které použiváte při lepení papíru, budete potře bovat ještě kanagom (pro přilepení zátě že), dále kuchyňské špejle, které si sbrou!!.íte na průměr 2 mm (jejich délky, barevnost a nasazení jednotlivých dílů jsou patrné z vystřihovánky), a konečně zátěž, nejlépe rybářská olůvka o celkové hmotnosti asi 30 gramů. Jako vždy si nejdříve vystřihovánku při pravite. lomové hrany, které budete naře závat z rubu vystřihovánky, jsou kresleny čerchovanou čarou (-.-.-.) . Výřezy ploch z dílů jsou značeny červenou úhlopříčkou, prořezy pro zalepení os napevno nebo pro zpomalení pohybu na osách jsou kresleny černou úhlopříčkou. lomové hrany, které budete nařezávat z líce tisku, jsou kresleny plnou čarou opatřenou mimo kresbu dílu černou šipkou, jejíž špička směřuje na lom. Při práci dodržujte návod a orientujte se podle návodné kresby. Začnete zpracováním obou vozíků podvozku. Nejprve načerníte rubové strany pásů (u dílů 1,2,3 a 4 tuší), tj. chlopně, kterými budete tyto díly lepit k vlastním pásům . Pak k těmto dílům přilepíte části velkých kol (Iepite na rubovou stranu); na díl 1 kola 6l a 9, na díl 2 kola 6P a 12, na díl 3 kola 7l a ll, na díl 4 kola 7P a 10. Vytvarujete a uzavřete obvodové pásy před ních kol 5 (2 x ), zadních 8 (2 x ) a přilepíte jeden díl 5 na kolo 6l a díl 1, jeden díl 5 na kolo 6P a díl 2, jeden díl 8 na kolo 9 a díl 1, jeden díl 8 na kolo 12 a díl 2. Nosnou kostru levého (ve směru jízdy) vozíku tvoří díly 1 a 3, které teď spojíte - přilepíte na sebe kola 6l na 7l a 9 na 11. Obdobně zpracujete i pravý vozík, kde spojíte díly 2 a 4 pomocí kol: 6P na 7P a 10 na 11. Dalši prací budou střechy obou vozíků. V dolní části se skládají z pěti vodicích koleček. Postupně zpracujete nejdříve levou stranu z dílů 19l a 21 l, pak pravou z dílů 19P a 21P. Obvod soukolí tvoří díl 21l, jehož jednu chlopeň, označenou hvězdič kou, přilepíte do přední strany pláště soukolí 19L. Nejprve ovšem přilepíte jeden bok dílu 21 l na plášť 19l a pak plášť uzavřete včetně chlopní na krátkých stranách. (z nichž jedna je označena hvězdičkou) . Obdobně zpracujete i pravou stranu, tj. díly 19P a 21 P. Zpracujete díly 17l, 17P, 18l a 18P. Pak je přilepíte na vyznačená místa středních částí: 17l na 19l a 17P na 19P. Zatím celky odložíte a zpracujete čtyři díly 13 a dva díly 14 a přilepíte je takto: dva díly 13 na kola 6l a 6P, dva díly 13 na kola 7L a 7P, jeden díl 14 na kolo 10 a jeden díl 14 na kolo 11. Vytvarujete a uzavřete díl 15 (2 x ) a přilepíte k němu díl 16 (2 x); hotové středy zadních kol teď přile píte na vyznačená místa na kolech 9 a 1~. A teď už můžete připojit připravený dli 18l na levý vozík (základní díly 1 a 3) na díly 13 a 14 a díl 18P na pravý vozík (základní díly 2 a 4) na díly 13 a 14. levý vozík dokompletujete ve střední déčko
014
části
tak, že připravené soukolí 19l s nosnikem 17L přilepíte na vnější stranu voziku na díly 13, 18l a 16. Obdobně u pravého voziku přilepite 17P a 19P na vnější stranu pravého vozíku na díly 13, 18P a 16. Při spojování použijte pracovní špejli, kterou protáhnete nosníkem 17l, soukolím 19l a nosníkem 18l. Tak ziskáte přesné osazeni obou stran, potřebné pro slepení vozíku. Stejný způsob použijete pochopitelně i u pravého vozíku . Zkompletujete kryty 22, 23 a osadíte: 22 na levý vozík na dily 17l a 18l, 23 na pravý vozík na díly 17P a 18P. Ze čtyř dílů 25 a čtyř dilů 26 zhotovíte vodicí kolečka pásu v horní části vozíků a osadite je podle návodné kresby mezi díly 1 a 3 u levého voziku a mezi dily 2 a 4 u pravého vozíku . Středy koleček by měly být osazeny nad čárkované čáry na horních částech krytů 22 a 23. Zpracujete oba pásy 27 a 28 a pak je přilepite na vozíky: pás 27 na levý vozík na díly 1, 3 a části obvodů kol 5, 8 a pás 28 na pravý vozík na dily 2, 4 a části obvodů kol 5 a 8. lepit budete postupně od středu horní části vozíků přes oblouky kol smě rem dolů ke ~tředu dolni části. Tím jste dokončili oba vozíky podvozku. Zatím je uložte a začněte zpracovávat motor s kabinou. Dvě zálepky 78 přilepíte podle návodné kresby na rub rozloženého dílu 29 a dva zkompletované stěrače na kabinu 46. Díly 47 a 48 připojíte k dílu 49, celek podle návodné kresby ke kabině 46 a tu uzavřete. Zkompletujete blatníky: levý 44, pravý 45 a pří lepíte je ke kabině 46. Celek zatím odložíte a začnete zpracovávat motor. Části boků 30 (levý). 31 (pravý) přilepíte k základnímu dílu motoru 29 a k nim jeho horní část ze spojených dílů 32 a 33. Pak ještě uzavřete motor jeho zadní část~ 52 a celek přilepíte na kabinu. Vytvarujete a uzavřete díl 38 a zalepíte do otvoru vyříznutého v dílu 33. Středem kabiny 50 osadíte postupně na díly 47, 48, 49 a stěny kabiny 46. Zpracujete ventilátor 51 a přile píte na vyznačené místo na střeše kabiny 50. Samostatně zpracujete konstrukci pod motorem . Boky 36, 37 přilepite k dílu 35 a celek na vyznačená místa na dílu 34. Hotovou konstrukcí připojite pod motor, tj . k dolní části dílu 29, Na stranu motoru (dilu 53) přilepíte (zhruba do jeho středu) zátěž - lepíte kanagomem - a po proschnutí přilepíte díl 53 na zbylou dolní část motoru, tj. k dílům 34, 29 a 52. Před zpracovánim zátěže a dilu 53 doporučujeme díl 53 podlepit kladívkovou čtvrtkou - hmotnost zátěže se na ní lépe rozloží a díl 53 se nepohne. Dokončíte motor zpracovánim a osazením doplňků. Vytvarujete a uzavřete obvod filtru vzduchu 40, zakryjete jej shora dílem 41, zespoda dílem 39 a celek osadíte na díl 38. Vytvarujete a uzavřete výfukovou rouru 42, horní část zakryjete zkompletovaným dílem 43 a celek osadíte na motor na vyznačené místo dílu 33. Zkompletujete hák 58 a přilepíte pod motor na vyznačené místo na dílu 35. Zpracujete čtyři držadla 79, dvě kliky 80 a přilepíte podle návodné kresby na vyznačená místa na kabině 46. listové pero 20, na kterém je usazen motor, zkompletujete a pak přilepíte na vyznačené místo na dílu 35. Dbejte na přesnost, protože jakékoliv vychýleni by se později projevilo při upevně ní vozíků. Totéž platí o zadní nápravě 24,
kterou zpracujete a přilepíte pod kabinu na díl 53. Celek necháte proschnout a pak díly 20 a 24 osadíte podle návodné kresby na oba vozíky podvozku. Závěs v zadní části stroje zpracujete z dílu 55. který zkompletujete a pak zakryjete podle návodné kresby dílem 56 (v horní části) a dílem 57 (v dolní části). Hotový závěs přilepíte k dílům 24, 52 a 53. Zpracujete hlavu zákolníku 76, osadíte jí vlastní zákolník 75 (ze špejle) a po proschnutí nasunete zákolník do závěsu z dílů 55, 56, 57. A tím je dokončen motor a kabina. Zbývá zhotovit radlici a pohybový mechanismus. Začnete tím, že si připravíte jednotlivé díly. Zkompletujete díly: 59 (2 x ). 60 (2 x), 62 (2 x), 63 (2 x), 64 (2 x), 65 (2x), 66 (2x),.~7 (2x),.68J2~). 77 (4 x) a vlastní radlicI 61. K nt pnleplte na vyznačená místa držáky 62 (2 x ), 63 (2 x ) a 64 (2 x) - orientujte se podle návodné kresby, abyste je neosadili obráceně! ~~ dvě ramena 59 přilepíte na vyznačena místa (a podle návodné kresby) ~oslední dva držáky 60. Osazení pohyboveho mechanismu je velmí jednoduché; doporučujeme, abyste se orientovali podle návodné kresby, která text doplňuje. Dvě osy 69 provlečete rameny 59, pak obě~a vozíky, ke kterým je z vnitřních stran přll~: píte napevno. Po proschnutí na osy zvencl navlečete dvě zarážky 77 a ty k osám při lepíte napevno - zajistíte celkové zve~á ní radlice. Tu ovšem k ramenům 59 muslte ještě upevnit dvěma osami 70, kterými ramena 59 uchytíte v držácích 62 a z vnější strany držáků zakápnete lepidlem. Osy jsou k držákům přilepené napevno a ramena 59 se na nich mohou otáčet. Do držáků 64 (2 x) pomocí os 72 (2 x ) upevníte dvě táhla hydrauliky 68 - osy napevno přilepíte k držákům. Do motoru nasunete osu 71, přilepíte napevno, po proschnutí na ni z obou stran motoru nasunete pouzdro hydrauliky 67 (2 x) a z~ jistíte zarážkou 77 (2 x ). kterou k ose pnlepíte napevno. Do držáků 63 (2 x ) pomocí os 74 (2 x ) upevnite dvě táhla hydrauliky 66 - osy k držákům přilepíte napevno. Do držáků 60 (2 x) pomocí os 73 (2 x ) upevníte dvě pouzdra hydrauliky 65 - osy k držákům přilepíte napevno. Po dokonalém proschnutí všech lepených částí nasunete táhla hydraulik do jejich pouzder - 66 do 65 a 68 do 67 . Ověříte si funkce modelu: ramena 59 zvedají celek do výše a spouštějí jej dolů. Na konci ramen se okolo osy 70 otáčí radlice a její otáčení je regulováno mechanismy hydrauliky. Stroj je hotov - věřime, že jste pracovali přesně a pečlivě a že jste teď s výsledkem své práce spokojeni. Doufáme, že se vám model líbí a že vhodně doplňu je váš soubor stavebních strojů. Jako obvykle připomínáme všem pečlivým modelářům, že konstrukci mohou zpevnit a barvy oživit, jestliže model přestříkají bezbarvým lakem . Nezapomeňte ovšem na pohybové mechanismy, musíte je nalakovat ještě před sestavením, a sestavovat je můžete, teprve když lak dokonale uschne. Jinak by se mohlo stát, že by se pohybový mechanismus slepil a přestal fungovat. Ale toto vše zkušení modeláři znají a jistě se takové chyby nedopustí. A tak nezbývá nic jiného než vám popřát úspěch při stavbě modelu a těšit se na shledanou u dalších vystřihovánek. Richard Vyškovský
o bu"'"
d !'
lů, co vám VYdatně E ' fíjemňUje jarní vý~ lety do přírody? ·.·pl ece bláto! Rozbředlá mazlavá půdá , ·níž se nohy boří nebo kloužou, která lne k botám a přidává jim kila na váze, která zrádně ujede pod nohama právě ve chvíli, kdy potřebujete pevný krok, a čvachtá zrovna v okamžiku, kdy se snažíte jít co nejtišeji. Bláto je zkrátka protivné a čelit mu lze jen jedním způsobem - vhodným obutím. Člověk ovšem může zůstat doma nebo se držet asfaltových chodníků. Obyvatelé volné přírody se však blátu vyhýbat nemohou, ba mnozí z nich musí bahnité prostředí přímo vyhledávat, protože na něm závisí jejich život. Bažiny, blata, močály, mokřady, rašeliniště a jiné druhy nejhoršího marastu, kam se člověk sotva odváží, poskytují totiž vynikající úkryt a dostatek potravy mnohým živočichům. Jenomže nikde se neprodávají gumové holínky pro vysokou ani přezůvky pro brodivé ptáky. Jak si tedy živočišstvo s bahnem poradí? Kupodivu docela snadno. Většina obyvatel bahnisek má proti člověku velkou výhodu - nepatrnou hmotnost. Právě proto všelijaká ta drobotina - bezobratlí, obojživelníci i drobní plazi - nemá žádné zvláštni přizpůsobení pro život v bahnitém prostředí. Díky své malé hmotnosti se po povrchu bažin pohybuje zcela bezpečně . Stejně tak i drobní savci, napřiklad rejsci či malí hlodavci, a malí ptáci. Ale u někte rých druhů přece jen najdeme svérázná přizpůsobení, která usnadňují pohyb v mokřadech lépe než vysoké rybářské boty. V ptačí rodině existují hned dva velké řády, které mají už jména upozorňující na jejich způsob života spjatý s bahnisky bahňáci a brodiví. K nim přistupují ještě plameňáci, chřástal i a ovšem vrubozobí,
což jsou sice plavci a potápěči, ale velice často si také vykračují po bahně . Při tom se jim velmi hodí plovací blány mezi prsty, které rozkládají hmotnost ptáka na poměrně velkou plochu, takže se příliš neboří. Skuteční obyvatelé bažin a mokřin však obyčejně plovací blány nemají, neiJotře bují je. Neplavou, ale brodí se. Aby se nenamočili, mají zpravidla velmi prodloužené nohy, zejména běhák . A ty dlouhé nohy jsou ještě neopeřené. Zatímco třeba sovy mají nohy zarostlé peřím až k drápkům a většina ptáků nosí "kalhotky" sahající až po paty, mají brodivci téměř celé lýtko lysé - vypadá to, jako by si vyhrnuli nohavice. Všichni tito ptáci si tedy vykračují bahnem a vodou jako na chůdách nebo ve vysokých rybářských botách. Aby
Nahoře u titulku je stopa čápa bílého Stopy v bahně: První obrázek zachycuje stopu tchoře v bahně. Uprostřed je stopa prasete divokého. Obrázek vpravo zachycuje úsek bahniska se stopami vodních ptáků . Kresba vpravo nahoře znázorňuje stopu lysky černé.
se nebořili do bahna, mají často velmi dlouhé prsty, které do široka roztahují, a někdy mají po okrajích kožnaté lemy nebo (např . plameňáci, z bahňáků tenkozobcí a pisily) méně vyvinuté plovací plány. Všichni ptáci jsou ovšem "lehké váhy" ; i veliké volavky a čápi váží jen několik kilogramů. Hůře jsou na tom velcí savci. Těm jde především o to, aby se v bahně nebořili . Proto mají v bažinách žijící kopytníci neobyčejně rozšířená chodidla: sob, los nebo jelen milu mají stopu mnohem větší a širší než jiné druhy jelenovitých, antilopy žijící v podobném prostředí se utváře ním svých spárků zcela liší od příbuzných druhů ze savan s tvrdou půdou (například sitatunga). Také šelmy pobíhající po bahnité půdě mají tlapky větší a roztažitelněj ší než jiné druhy a nezřídka mají náznak plovacích blan, i když nejsou o nic lepšími plavci než jejich suchozemští příbuzní . Tak například rysec bažinný má daleko širší tlapky než příbuzné druhy koček připomíná to spíše tlapku rysa, který ovšem má široké a roztažitelné tlapy proto, aby se nebořil ve sněhu . Celá řada zví řat využívá své "holínky do bláta" součas ně jako sněžnice, například sobi, kteří se pohybují v zimě po sněhu a v létě po rozbahněném povrchu tundry, nebo losi zdržující se v létě v podmáčených lesích . Na rozdíl od ptáků se čtyřnožci vůbec nechrání před bahnem, jde jim opravdu jen o to, aby boření neztěžovalo pohyb. To proto, že rohovinové "obutí" savců, ať jde o spárky či kopýtka anebo pružné nášlapné polštářky , je univerzální a osvědču je se na pevné půdě stejně jako v baži nách . Jen kvalita se trochu měn í - savci našlapující na tvrdý podklad mají mnohem odo l nější "podešve". Obutí obyvatel bažin je měkčí a pružnější, pro původní ži - . votní prostředí výhodnější , ale v zajetí ně kdy působí obtíže. Inu, jako člověku, který si v rybářských botách vykračuje po dláždění . -khFoto V.
Motyčka
déčko
015
12.
Vzhůru
do Tibetu!
Začátkem června
něj čekala zlatá medaile a velká zlatá Humboldtova medaile. Za půl roku stačil napsat knihu o předcházejici výpravě, která vyšla i německy a anglicky: pronést mnoho přednášek a připrav it další expedici. Začátkem února 1879 už zase odjíždi z Petrohradu do městečka Zajsan v Semipalatinské oblasti, kde se shromažďují účastníci velké První tibetské expedice.
1878 se N. M . Prževalskij vrátil do Petrohradu, kde na
Pařižské zeměpisné společnosti
GUČE~
Přes všechno úsilí se cestovatelům nepodařilo ostražité kertagy ulovit. Jedinou kůži a lebku divokého koně , kterou ziskali, koupili od kirgizských lovců v jižní části Džungarské pouště . Zoolog Poljakov pojmenoval tohoto divokého koně Equus przewalskii (kůň Prževalského). Dlouho byl v Petrohradské akademii věd jen jediný exemplář, teprve po mnoha desítkách let byly ziskány dalši.
Piši
I!>
Helena Kholová a Karel Dunda, kreslí
I!>
Milan Víšek 1988
12. Déčka (přílohy) časopisu ABC mladých techn i ků a přírodovědců . Ročník 32 (1987 - 88). Adresa : ABC, DDMT, Radlická 61 , 150 02 Praha 5-Radlk..,
Velcí lesní mravencí nebo dřevokazi žihadla nemají a útočí tak, že prokousnou ků ži kusadly a na ranku pak stříknou kyselinu mravenčí. Ani oni nemohou člověku uškodit. Naproti tomu některé tropické druhy způsobují zranění citelnější a nepříjemnější než včely a vosy. Zihadlo je specialita blanokřídlých. Leckdy však čteme i o .. žihadle" štíra. Tento orgán má s hmyzím žihadlem společné jen umístění na konci zadečku a schopnost bodnout. Ve skutečnosti má docela jinou stavbu a jínak funguje. Hmyzí žíhadlo je ukryto uvnitř zadečku a je to zařízení velmi složité. Štír má na .konci tě la hruškovitě zduřelý článek, vyplněný jedovou žlázou a opatřený dutým trnem, který nemůže ani vysunout, ani ?atáhnout. Jeho jed je však velmi účinný, poranění bolestivé, s několik dní trvajícimi následky. Bodnutí velkých tropických štírů může být i životu nebezpečné . Evrop· ský štír kýlnatý (žije i na jedné - lokalitě u nás) je však tvor plachý a neútočný a ne· působi
vážné nesnáze. Bolestivé bodnutí však nemusí pocházet jen od žahavého hmyzu. I krev sající druhy, které nemají jedové žlázy, dovedou pěkně potrápit. Vypouštějí do rány látky, které jim usnadňují sáni krve - protisrážlivé a rozkládající tkáně - a to vyvolá bolestivý pocit, zčervenání, otok, a hlavně svědění. Bodají tak vši i blechy, dnes už naštěstí vzácné štěnice, ale i v přírodě volně žijící druhy. Ve vodě můžeme .. utrpět" bodnutí některé vodní ploštice, např. znakoplavky, bodule ( .. vodní včely") nebo i jehlanky či splešťule. Také na křoví a stromech žijící malé ploštič ky z rodu Anthocoris si nás mohou splést s listem a citelně bodnout. Zvlášť nepříjemné však jsou/ různé druhydvoukři dlých - komáři, mouchy, ovádi, bzikavky a jak se všichni ti trapiči jmenují. Nikdo z nich neni jedovatý, ale všichni mohou přenášet různé infekce, od drobných místních zánětů až po nebezpečné choroby malárii, žlutou zimnici, střídavé horečky apod. Pro turisty představují právě tyto druhy značné riziko . Teď se ale podívejme na pavouky. Z našich druhů naštěstí není nebezpečný žádný. Lidé se nejvíc obávají velikých, až 10 cm dlouhých chlupatých sklípkanů nebo asi 7 cm velkých solpug. Ti však nejsou nebezpeční. Zato mnohem menší pavouci z rodu Lathrodectes jsou opravdu jedovatí. Jsou známi pod různými jmény - tarantule nebo malmignatta v jižní Evropě, karakurt ve stepich SSSR, .. černá vdova" v Americe. Jsou ' dlouzi sotva 2, nejvýše 5 cm, ale jejich kousnutí se vyrovná hadímu uštknuti a postižení lidé musí strávit pár dní v nemocnici. Vypadají nenápadně - mají kulovitý zadeček, obyčejně černý, často skvrnitý, a dlouhé nožky a žijí skrytě na pastvinách a polích, takže se s nimi často dostanou do styku domácí zvířata . nebo lidé pracující na poli. Kousnutí způsobuje prudkou bolest, třas, křeče a dušení a mnohdy i ochrnutí a smrt. Jed těch to pavouků byl ve směsi s různými rostlinnými šťávamisoučástí šípových jedů. . Jedovaté, a dokonce velmi jedovaté, jsou však i některé docela nevinně vypadají druhy hmyzu, které nebodají a nekoušou. Jsou to například krásní brouci puchýřníci, majky, páteříč ci, a dokonce i slunéčka a mandelinky. Ti všichni ' obsahují a mohou i vylučovat prudký jed kantharidin, tím zákeřnější, že' se uchovává ve svalech ptáků nebo obojživelníků, kteři tyto brouky sezobali. Byly zaznamenány případy otravy takovým masem. Naštěstí jsou u nás puchýřníci vzácní, hojnější jsou v jižní Evropě. Dráždivé jedy"mohou vylučovat i jiní brouci, například drabčíci z rodu Paederus, žijicí v bažinách a na okrajích vod. Dvoumilimetrový drabčík Oxytelus zase létá za večera, a vnikne-Ii do oka, poleptá spojivku a vznikne bolastivý zánět. Na kůži způsobuje jed drabčíků otoky a puchýře. Nepříjemné záněty na pokožce, na spojivkách a v dýchacích cestách mohou způsobit i bezbranné chlupaté housenky.Zejména přástevníci mají u kořene dutých chloupků jedové žlázky, ale podobné nebezpečné chlupy mají i bekyně a další druhy motýlů. Brát tyto chlupaté housenky do ruky se tedy nedoporučuje. Ale může se stát, že vítr roznese odlomené chloupky po okolí a ty se pak stanou zdrojem záhadných zánětů a obtíží. K tomuto skromnému výčtu můžeme přidat ještě velké tropické jedovaté stonožky, které se ovšem drží v trouchnivých kmenech a pod kameny, brouky vystřikující leptavé látky na dálku (příkladem je i náš neškodný prskavec nebo. javánská mormolyce) a dospělé motýly s jedovatými chloupky . . Jak vidite, entomologická věda má k dispozicí mnohem méně senzačních jedovatých tvorů než autoři detéktivek. Ale to je dobře. Víme teď, že se v přírodě můžeme pohybovat bez bázně, známe druhy, které by nám mohly způsobit nepříjemnosti, a víme také, jak podobná nepatrná, ale citelná zranění ošetřit. A hlavně známe i ty obyvatele naší přírody, kteří sice nekou šou, ale jsou doopravdy jedovatí. A na ty si dáme pozor. Kresby
Zdeněk
Berger
RNDr.
Jiří
Dlabola.
17
'l;lladiÍ 'ho a hrál ~~ s ním. a i když -možná trošku záviděl/ neda,l nic , znát. Hnen se- ptal. "kdy Z~ČIlOU , chodit Breta cVičit. Av,;té chvíli s~ ÉVA BEŠŤÁKOVÁ to stalo. ' ' .;NeZl.ob se ... ., řekl Petr. -"ale na cvičák se mnou cHodit nemůžeš. Pes musí mít jen j~dnoh9 ~ J>~na a jednoho cvičitele~ . yíš?" , " Petr a Pavel se stali nerozlučnýPetrovy starosti byly · zbytečné. . .,' Pavel , to nechápal. Myslel. že se mi kamarády hned v' první třídě. Breta zřejmě probudilo až odemy" ': š ' ním Petr milchce o štěne dělit. ' Snad kruli jejiCh jmén:ům je třídní kání. pr-otože ' se při Petrově pti- , a urazil se, Marně mu Petr vysyět učitelka posadila do jedné lavice chodu ··teprve . batolil z košíku , lov8.1. že před domem a v aleji si , a v té už zůstali. ' Taky bydleli a mocně' pr<~táhovt\l přednf tlá.pky mohou hrát . s Bratem oba. j en vý_ _ v sousedství. chodili spolu' do dru- 'a hřbet. ', Teprve potom se' vrhl ', cvik musí provádět s instruktorem žiny a později do pionýrského od- '. 'k pánoví., aby ho bouřlivě přivítal. sám. Pavel ztratil o Bretit 'zájem:. dílu i do cvíčení a; dvakrát j~li spo- . Petr ze všeho nejdřív popadl 'čodít: ,' a dokonce Petrovi řekl. ať si tedy lu ina . letní táQor. Jména Petr ko a :i"a chvíli, už byls pejskem - svého čokla" zavře třeba" do zlaté a Pavel se stala ve škole pojmem v a~eji u řeky. Ta~ měli psi z cel,é 'klece ~ zamkne na de~ei západů. krásného přátelství. pevného ka- .' čtvrti výQěha Bret dostal volno. A,f že .se ho .UŽ o .nic ·prosii.nebude. Po . marádství a nesobeckého vztahu. : Se pr~lítá. když s~ celé dopoledne,,_ .tě. ch slovech se ovšem urazil i petr. Před ostatníI1}Lděťmi s~ nijak heu- ' n;ehJlul i předsíně! . ,. -,:, . . . '. ', Jeho~ Bret není žádný Čokl. má zavírali. ' na hřišti , měli >~poust~ ' . Pét: , dos~al Breta za.~svedc.e~l; " průkaz ' původu a bude z něho dalších kamarádů á. vetřídě.,taky. . od , dedy. z . J.>o,d~rko.noSí: a , s~ra~Il . zdatný 'obranář! :,' ale přece jen byli nejvíc/,spolu ', tli'-m ' s ' Ium cele p.raz~my.~.Zac~l · . A tak se ~ničehonic pokazilo jeda nejlíp si rozuměli: ', " . , .' " .., ho cvičit a připf8.voyat !l-a pObyt; no krásné kamarádství. Proč. to V pá~é třídě se v~ak stalo , něco ' V městské!Ji ~Y.ie. a k?yz se: ~o~- ': .věděli jen Petr š Pavlem. ale ve tří podivného. První ' den po prázdni-·'· cem srpna vratIls no~ kamara- ~' de neřekli am slevo a děti si nakonách pfišli Petr a ' Pável, d9 třídy . dem domů; hned se, z~jímal. ()~kd.Y , nec'. vysvětlilÝ celou záhadu po každý sám •.do 'jectné · lavice si ne-inůže s malým knÍracem chodIt na svém: Petr má zkrátka oči jen pro '.sedli a celý 'den na. sebe nepromlu- ·...služební ,výcvi,k pořádaný .svazar~ svého psa a Pavla naopak pes ne; viJľaÍli ' SJÓy0.·> 'třídní s~ · divila: . ~ePl. Tehd! ~viděl Byeta po;p~~ . baví. Jejich zájmy se rozešly. to se á Jirka se. cestou cdomů Pav.l a do" I Pavel. Štene se mu mo~ hbIlo. stává. A protože se· š.kolní rok konce : z"elital:': ,;C;o;;::se ;mézÍ. vámi rychle rozbíhal a povinností přistá.19?? ' Jeiiž~~ pa,v,er:.~ěódpóveqěl;' . bývalo, brzy na událost zapomně: u kř~žé:)Vl;ttky se?Í'.()il~či~ !1 lou~al Pátá třída není žádná procház.. ' se-d0n:tY ' sá~;i~tIp?:.có.Petrletěl 'ze alejí! řekla matikářka. a ' tak " škólý,jako 0:zav90:'. ' . , . '. ' Petr totii ďopráv:du závodii.' S ča: ' . sem! , Til-jě~stVí.- které~ zatíÍ'n nikdo . · neznái, na něh-o: éékalo, do~a v podobě lruilé.h
oiá~e.k; Jak · . strávil ::" B):,e t ' 'první ,dogoledne. · v ~ ~~al.~dn~m .byte? Néstýskalo ~e ' · mu?, Neknučel?A - hlavně - rie- , .. ' uděÍarv' pfedsí~i , lóužičku. , když . byl póprvé doma l;>:á,m?
Sto a
"
I'
... .' cesticc~ ~em9hl ' irY.hriout:· ,~C9 tu " ' děláš.?· .. · .', ' " ,',.' . Pa~~l zd~ihl, oči ~ pe1r po~nal, že '. " ' :, .. : :'" 'jsou v.el'mi' smutné. ' ,:~' '.(, .' ,;' ,,;',~,~:" :~ ,;ZtnaÚI jsem 'klíčeoďbýtú," řekl .. : !.:.ď:i R'itv~l; ',;ble~ámje tu už dvi{hodiny .).. ·,'~t:;:taébojiÍn se, ,' ze,,·,lÝiárně. Záčiná ,Se · , :':' ,,,,,\ . :"J:!tmívát a naši' j$ou' v. kině, nemůžu '·\'donili.Navíč se budoh hroiriězlo f:~~!;:, jsoiI,: ť~, 'pž d~~~~ .kli.Ú ; kt~ré ", .Js.em ztratIl, 'a , ,mel Jsem na nl'Ch ~ ~:~:. Ip~J'íedlny ~Ú,Č od. K'ol*:r:ny ... ·· . . ';:,. .t Petr' pochopil. ,že je zle. Takhle ~,~~y ' se · P~veľ ilesv'ěi:oval: ' kdyby · . ~ t':,opntYdu. nepotřeboval pomoc. . , , ' ::,Plljt 'mikaptlsník nebo něco .. " z·, k,a .,šY/ kdes ' měl ty : k~í~e:' ř-ekl , . ,míi" :a/ když·)nú' Pav-el. k~pesník : póda~, ,,pHstrNníoB:t:'etoyi k ~eni'< Breté :stopa." ," , ' . . P'a ,;el po~hópil. ' Bylo by m~žné, ~Y:i:nun~kont:c pomohlo "ti~tít-· ~f' ,~,
":"'~',~;!'. ,(" ', . _ ~ , "
,.', "'.
zk.w.;iel:)1i.i, komisí stopu n.ezvládl;. a když- irtel o~tatiií ' dis'ci~ ,'~ plÍriy .be.z"bl1y.bÝ; ~zkou..sky n~s' !t0!l;Í'1:,?·;'~élLV€:l . ~. ,>Ja: RQdziIil b;1,l,d~ o 'pitl ro~u ,,' '.. ší, ,př.é$ti!:net>·sihx:at ' ,8. bud~ c!ěti sklonily h~aVY,h~d, s~ši- " v~tšipd:'z.q~/i ~ut~~dv'ály ;\petra; tem ~a věnovaly se. rovpicím. ", ':" ,',' , .•" Protože ~se,~o , "štdpě'~ Po půldruhénľ rpcé ,,:.:. to -4ž byr ,: šKol~;ďzaliiečhi ~Qsil ' Petr s Pavlemskoť9·na)!.:ori~i}e~té:.' 'i~Žky ,~:;p,)tt:~m n~m:ěl Za.d,11e:nqi·'l?lta~. třídy' a pr'á:v-ě začíp.a~o j!:'ro -:-" , při.- '.' leh9. !ť~iú~rái;la ~ á '~,?c' 'to ',š,e l Bretův , velký den .. Zkoušky!, Dě" ' 10, ale :nedal nic znát. ti ze třídy v ·té době 'Bret~ úŽ dObř;;: i;li:nýbáts~ého ~,~Quiku 'a začatvy':: zna~y, často. si s ním venku l?-tály : 's,e.že ' ' o psy okatě l\ezajímaI... ; " , ' .. nemohlůClpověděC ." . ' :,_č " • "Br-eť zkoušky.· jistě'ud.ě~á:',' ří~ali ",~' zase ~ončil: ,školní' ' p. ••· r ,.;u kluci Petrovi., ;,Je tak chy:ťrý ;a. po:': zno:ru ' pdj'el :~ : dědovr" slušný, pro<; ~e bojíš?" , _,.' ; "~'o " kdell~e'ta' ~elě}éto, piÍJ:).ě' ;,Chytrý a 'pos~ušný je," ·pdpoví.- > návra:ti( :d.o:Qlů kO,m :;em ól~á~ldlljrl;~,:., dal Petr: "Umí. i sp.ec'iální cviky, ja~ "našel ' v:'e. ',. p(')~ral[1Hu. ko je' rozlišováiú předmětů, výhlé'.: další ' 'dávání nebo pro-chazerll mezi dzí" , 'vi:; mi osobami, apiŽ 'býna ně reago- ' . 'r 'oz:urnÍ,šZ'!' val, a poku,d jde o poslušnóst, 'z té ' jist~ zkouškú složí. Na.: pove( přibí- '" zlllln,ěl::,f[alrr!5l'ibll 'Pf~tr'01i'L"a' há oi štěká a ~ aportuje, . odkládá. -.: ....... Lu~a předmětý a . umí' :óbráty II nohy: '.' ,,!"U'i1UJ', . ,
J~n"stóÍ?~ in:unejde,1:I.·toliÓ.ďSé,Wá~ :-': ~ , BI'e1;~'1~nlb: '~t~i;~~i:~~iť~ri&~;~i vě · bojím.",' • a;
,,Jaká ~" ~J"'~" . ky: které ~ ps·~c, n '.,n;tlI1ono ;,Musí najít .' ri'rOpřhn ,,", chu , ve ,,: metrů"a to , je'
_. "
~ ~.
v llhlúď
'ho p 'a:jde, buď ' zal.ehne.
-, , 'ká:::ť2t
t ",'
' •
V ...... VA"' ... U'"'
~ ,
'.":
"
•
ZADÁNO PR® TECHNIKY
/
/
výpočtu
nové stupnice musíte brát v úvahu hodnotu odporu náhradní kuličky, její hmotnost, hmotnost kyvadla, koeficient třeni, hustotu vzduchu a rych l ost větru . Nejjednodušší metoda je dát neocejchovaný anemometr do ruky spolujezdci na mopedu nebo na motocyklu a podle tachometru si na anemometr zaznamenat příslušný údaj při různých rychlostech. Náš anemometr ukazuje silu větru ve stupních podle Beaufortovy (Bofórovy) stupnice. 1- 5 kmih 1. vánek (hýbe kouřem, ale ne korouhvičkou) 6-11 kmih 2. slabý vitr (listy stromů šelestí, korouhvička reaguje) 12-19 kmih 3. mírný vítr (větvíčky stromů se pohybují, prapory vlají) 4. čerstvý vítr (slabé větve jsou v pohybu, zvedá se prach) 20-28 kmih 29-38 kmih 5. čerstvý vítr (ohýbají se keře, létají klobouky) 6. sílný vítr (ohýbají se silnější větve, obracejí se deštníky) 39-49 kmih 7. prudký vítr (stromy se kymácejí, vitr bere anemometr) 50-61 kmih Stavba anemometru: Anemometr se skládá ze tří částí - držátka s drátěnou osou, z ko rouhvičky, která se na drátěné ose otáčí, a z kyvadla s kuličkou. Korouhvička A (obrázek č . 1) je vyříznuta z polystyrénu tloušťky 1 mm. Polystyrén můžeme zakoupit ve specializované prodejně s výrobky z p l astických hmot. Při výrobě dílu A musíme dbát zejména na vnitřní poloměr 120 mm, který musí odpovídat otvoru pro zavěšení kyvadla. Ke spodní části korouhvičky kanagomem přilepíme dřevenou tyčku F (0 12 mm), do které však nejprve vyřízneme drážku pro zasunutí korouhvičky. Jak ukazuje obrázek označený číslem 2, do tyčky vyvrtáme také otvor 0 2.4 x 18 mm. Pozor, otvor musí být přesně vose tyčky! Stejně souosý musí být i otvor v držáku H , do kterého podle obrázku č. 4 nalisujeme ocelový drát G (0 2 mm, s úspě chem můžeme použít drát do kola). Nyní si zhotovíme kyvadlo, které sestává z dílů E (drátu z transformátoru nebo elektrovodiče 0 0,7 mm), D (pingpongového míčku, do kterého vyvrtáme souosé otvory 0 0,7 mm) a C (tenkého mosazného plíšku, který je ohnut do tvaru obráceného U a do něhož je také vyvrtán otvor 0 0,7 mm) . Kyvadlo pak sestavíme následujícím způsobem . Do otvoru v plíšku C nasadíme drát E a zaletujeme jej. Na drát nasuneme míček D a u horního otvoru jej zakápneme kanagomem . Nakonec ještě vytvarujeme horní závěsný háček . Tvar drátu E ukazuje obrázek Č. 2.
POSTAVTE SI ANEMOMETR A SKLONOMĚR! Bez větru by byla naše Země prakticky neobyvatelná . Polární oblasti by se staly ještě chladnějšími, na rovníku by zase zavládlo vedro, pro živý organismus prakticky k nepřežití. Vítr je tedy pro nás životně důležitý, i když, je-Ii ho zase moc, dokáže natropit pořádné škody. Proto je důležité umět změřit rychlost a směr vě tru. Jedině tak se lidé naučili vítr ovládat a předcházet jeho nepříznivým následkům. Tato měření využívají letci, námoř níci, zemědělci, energetici i sportovci. Znát sílu větru však musí i letečtí modeláři, kterým je určen dnešní návod ke zhotovení jednoduchého anemometru. Anemometr většinou známe jako čtyř lopatkový větrníček, který můžeme zahlédnout na televizní obrazovce při pravidelných zprávách o počasí, nebo na letišti, když meteorolog měří před letovým dnem rychlost a směr větru. K zajímavostem patřil anemometr přípevněný v polovině dvacátých let ke vzpěře letounů, sloužící jako rychloměr (například u naší první dolnoplošníkové stíhačky Avia
BH-3). Jednoduchý anemometr jiného typu si můžete zhotovit z tabule lisovaného polystyrénu a míčku na stolní tenis. Míček za věšený na tenkém drátu se vlivem větru
vychyluje od vertikální polohy a ukazatel umístěný pod míčkem ukazuje na stupnici rychlost větru v kilometrech za hodinu. Pingpongový míček nárazy větru osciluje mezi dvěma polohami, takže průměrnou rychlost větru udává jejich střední hodnota . A protože pro své účely nepotřebujete zcela přesné měření, je stupnice anemometru velmi jednoduchá . Počítejte také s ~ím, že nejpřesnější měření rychlostí větru je při výchylkách od třiceti do šedesáti stupňů. Proto výsledky, které se bliží k nule a nebo zase přesahují 70°, musíte brát s rezervou. Pokud při stavbě anemometru použijete j in ý materiál, než je v plánku (například místo pingpongového míčku polystyrénovou kuličku, která má jinou hmotnost, a tím i jiné výchylky), musíte sí vypočítat jinou stupnici, než jakou udává výkres. Při
20
Sestavené kyvadlo zavěsíme do koA a zkusíme jím kývnout. Jezdec C nesmí drhnout a naopak se musí pohybovat asi 1 mm nad stupnicí. Pokud drhne nebo někdy vypadne, svědčí to o nepřesnosti poloměru 120 mm nebo o špatně provedeném závěsu. Zvýšený konec korouhvičky slouží jako zarážka kyvadla. Funkci anemometru můžeme vyzkoušet u výfukového otvoru vysavače . Korouhvička se musí na držadle H okamžitě natočit po směru proudícího vzduchu a kyvadlo se vychýli podle vzdálenosti od zdroje prouděni vzduchu . rouhvičky
Sklonoměr Pozorný čtenář si již jistě všiml, že dosud nebyla řeč o dílu B. Je vystřižen z kladívkové čtvrtky a rozvinutý má rozměry 120 x 34 mm. Před jeho vytvarováním si měkkou tužkou vytlačime mista ohybu a díl B podle obrázku Č. 2 vytvarujeme. V tomto tvaru jej kanagomem při
lepíme ke korouhvičce . Pozor; díl B musí být rovnoběžný s vrchní hranou korouhvičky A a kolmý na osu dílu F! Jedině tak můžeme zabezpečit jeho správnou funkcí. Anemometr totiž můžeme použít i jako svahoměr - sklonoměr. Podíváme-Ii se totiž trojúhelnikovým otvorem v dílu B jako průhledovým hledáčkem na nějaký bod v terénu, ukáže nám ručička kyvadla úhel převýšení, který si přečteme na druhé stupnicí. Tento úhel je udán ve stupních. Takto však můžeme použít anemometr jen při bezvětří. Fouká-Ii vítr, musíme kývadlo s míčkem nahradit drátem s olovničkou . V tomto případě má drát E stejný tvar, jen místo míčku D je na něm zavěšeno rybářské olův ko . Sklonoměr nám poslouží k určení výšky věže nebo stromu (odkrokujeme-Ii délku základny od místa měření k úpatí věže), sklonu terénu, kolmosti stěn nebo jej můžeme použít jako jednoduchý nivelační přístroj k hrubšímu měření při stavbě tábora a podobně . Foto autor Miroslav Kolář
~
o
Ul
i
í I
I í
i í
í í i I i
i
~
N
o
. I
i I
i
.,.
I I .
Ul
25 ~~----------------------~~~~~~ ~~1~6~1 ~98~______~~
________
ln
%
21
ZADÁNO PR@TECHNIK, GALAKTIKA - létající model kosmické rakety Model je navržen tak, abyste jej mohli postavit jen základnimi nástroji a z běžně dostupného materiálu. Trup rakety a válcovou část hlavice navineme z obyčejné hnědé papírové lepenky šířky 20 až 30 mm . K tomu budeme potřebovat válcový trn· průměru 17,6 až 18 mm, nejmenší délky 270 mm. Nejlépe se hodí kovová trubka nebo kulatina s hladkým povrchem, postačí však i nalakovaný a vyhlazený dřevěný trn. Základní vrstvu lepenky navineme na trn spírálovitě, lepicí stranou vzhůru . Nejprve zkusmo navineme asi dva závity, srovnáme je okraj i těsně k sobě a konec pásky k trnu přichytíme navlhčeným útržkem lepenky. Pak pásku navineme po celé délce trnu, př i čemž ji mírně utahujeme, aby od trnu neodstávala. Dbáme při tom, aby okraje jednotlivých závitů k sobě těsně přiléhaly, ale aby se páska nepře krývala . Druhý ~onec opět přichytíme útržkem lepici pásky. Další vrstvy navíjíme stejným způso bem, avšak tentokrát lepem dovnitř. Navíjenou pásku důkladně navlhčujeme. Závity každé vrstvy musejí být opačně orientovány vůči vrstvě předešlé. Celkem navineme pět vrstev. Vzniklou papírovou trubku necháme asi dvě hodiny proschnout. Potom ostrým nožem odřízneme oba přilepené konce a zkusíme, zda lze . trubku z trnu dobře stáhnout. Pokud se nám to nepodaří, musíme trubku po" kusech rozřezat, lepenku odstranit a po dokonalém vyčištění povrchu trnu navinout trubku novou. Při druhém pokusu však musíme věnovat větší péči první vrstvě a zabránit tak jejímu při lepení. Jde-Ii trubka stáhnout, nasuneme ji zpět na trn a obrousíme ji hrubšim brusným papírem. Pak ji jemným brusným papírem vyhladime, nalakujeme čirým zaponovým nebo vrchním lesklým .nitrolakem a znovu vyhladíme. Z trubky odřízneme trup č.1 (délka 210 mm). stáhneme jej z trnu a oba konce začistíme pomocí brusného hranolu, s kterým jsme se již na stránkách ábíčka setkali. Ze zbytku trubky odřízneme obě části hlavice č. 2 a 3 (mají délku 23 a 7 mm). Na trn navineme ,další trubku, avšak tentokrát jen ze čtyř vrstev lepenky. Trubku obrousíme, nalakujeme a vyhladíme. Odřizneme z ni tři části dlouhé 60 mm, přičemž jeden jejich konec seřízneme pod úhlem 45 o a samozřejmě opět zarovnáme okraje. Pozor, všechny tři díly, které jsou na obrázku č . 4 a znázorňuji motory rake ty, musejí být stejné! "Motory" nalakujeme čirým nitrolakem a pokud možno je vyhladíme i zevnitř. Zbytek trubky přiřízneme na délku 55 mm. Trn s trubkou položime na pracov ní desku , přitiskneme k němu prkénko tloušťky 10 mm a holicí čepelkou nebo ostrým skalpelem trubku po délce rozříz neme. Rozříznutou trubku stiskneme, aby
22
se její okraje překrýv a l y, a zasuneme ji do trupu. Označíme si velikost přesahu, trubku opět nasuneme na trn a přesahující materiál odřízneme. Na hrany řezu naneseme lepidlo (nejlépe Kanagom) a trubku stiskneme nebo stáhneme gumovým vláknem. Trubku necháme dokonale zaschnout a potom brusným hranolem zarovnáme jeji okraje. Vznikne tak vnitřní díl č . 5.
Slepená vnitřní trubka by měla jít těsně nasunout do trupu i do obou částí hlavice. Při montáži naneseme na vnitřní plochu dílu' č . 2 kanagom, díl nasuneme na trubku č.5 tak, aby vrchni část dílu č. 2 přesaho vala o 1 mm konec trubky č. 5. Podle výkresu pak na spodní část trubky č. 5 nasuneme a přilepíme kroužek č . 3. Nyní vytvoříme příď rakety. Na kladívkovou čtvrtku narýsujeme polovinu kružnice o poloměru 20 mm a díl pečlivě vystříhneme. Vzniklý půlkruh č . 6 zkusmo svineme do kužele tak, aby šel shora zasadit do přesahujícího okraje dílu č. 2 a dosedl na vnitřni trubku č. 5. Překrývající se plášť kužele přistříhneme tak, aby se jeho hrany pouze dotýkaly. V této poloze vzniklý kužel slepíme a zalepíme do hlavice. Během schnutí lepidla ještě třikrát vystříhneme rozvinutý tvar kužele z lepicí pásky a tou pak kužel postupně polepime. Dbáme přitom, aby "šev" každé vrstvy byl vždy na jiném místě a aby lepicí páska na kužel dokonale přilnula. Po vyschnutí lepidla kužel obrousíme. Vrchol kužele odřízneme a zabrousíme tak, aby do vzniklého otvoru šel těsně zasunout odřezek kulaté špejle průměru 2 až 3 mm. Špejli, představující záchranný. modul č.7 , do otvoru zalepíme, aby nad dílem č . 6 vyčnívala 10 mm . Pak ji ovine me asi pěti závity lepicí pásky a opět obrousíme. Nesmíme však také zapomenout obrousit i plošku na vrcholu záchranného modulu! Nakonec ještě celou příď přelakujeme čirým nitrolakem a samozřej mě i přebrousíme . Motory č. 4, které mají na našem modelu funkci stabilizátorů, při lepíme k t rupu č . 1. Jejich rozmístění uka zuje část výkresu označená číslem 8. Mo-
tory přilepíme epoxidovým lepidlem (nejlépe lepidlem Rapid). V žádném případě nesmíme použít kanagom nebo jiné acetonové lep idlo! Při jeho schnutí by se trubky deformovaly, což by později zne možnilo správný let rakety. Ze stejného důvodu musí být všechny motory rovnoběžné s trupem. Pro zabezpečení stabilniho vzletu musíme ještě model opatřit vodítky č . 9. Jedná se opět o papírovou trubku, kterou stočí me na kulatině průměru 5 až 6 mm . Jako materiál poslouží lepicí páska šířky 10 mm. Spodní tři vrstvy budou lepem vzhůru, další dvě lepem dovnitř. Obě vodítka nalakujeme čirým nitrolakem a lehce obrousíme. Dolní vodítko vlepíme kanagomem do jednoho z motorů. Horní vodítko však nejprve přilepíme na odřezek trubky č. 10 (použijeme zbytek z dílu č. 1). Vzniklý díl pak nalepíme na horní část trupu. Jak však ukazuje výkres, musí být obě vodítka nalepena svísle, a navíc musí být souosá! K barevné úpravě modelu použijeme nitroemaily ve spreji (prodávají se v drogérii k opravě automobilových laků) . Jako náhrada mohou posloužit obyčejné nitrobarvy na kůži, prodávané v malých plechov kách. V tomto případě barvu na model nastříkáme fixírkou, nejprve ji ovšem musime zředit nitroředidlem. Nejdřív však štětcem vybarvíme vnitřní plochy motorů, do Kte rých před stříkáním povrchu nasuneme stočený kancelářský papír. Barvu stříkáme na model v několika tenkých vrstvách. Nastříkáme-Ii totiž mnoho barvy najednou, začne stékat a po zaschnutí utvoří nepěkné "kocoury" . Po dobně jako u plastikových modelů začne me nejsvětlejším odstínem . Po důklad ném zaschnutí barvy přelepíme nastříka ný povrch tenkou samolepicí plastikovou páskou (izolepou) a pokračujeme tmavším odstínem . Barvy volíme podle svého vkusu. Prototyp Galaktiky měl vnitřek motorů červený , horní část trupu, díl č . 2 a záchranný modul bílé. Spodní část tru pu s motory a kužel hlavice byly nastříká ny tmavě modrou barvou, díl č . 3 oranžo-
vou a zúžená část hlavice střibrnou . Po dokonalém zaschnuti barvy dokončíme úpravu povrchu použitím samolepek nebo obtisků .
Montáž rakety: Hlavici s trupem spojime gumou č . 11, která má průřez 1 x 2 až 1 x 3 mm a délku 500 mm. Můžeme však také s úspěchem použít takzvanou "kloboukovou " gumu kulatého průř~zu . Konce gumy vložime do úchyt ů č. 12. Uchyty vystříhneme z kancelářského papíru a podle sestavovacího obrázku spolu s gumou přehneme a slepíme kanag omem . Sestavené úchyty za suneme do vnitřku hlavice i trupu (zhruba 30 mm od jejich okrajů) a dokonale zalepíme . Pro bezpečný návrat na zem musime model opatřit brzdicí stuhou č. 13. Nazýváme ji streamer. Tvoří ji pás tenkého při rodního hedvábí rozměrů 50 x 500 mm nebo obyčejný krepový papir stejných rozměrů . Na okraj jedné užši strany stuhy při ložime kulatou špejlí č . 14 (můžeme však použít i bambusovou štěpinu nebo dřevě nou lištu průřezu 2 x 2 mm). ovíneme ji dvěma závity tkaniny a důkladně "prosytíme " kanagomem . Těsně za touto výztuhou propíchneme uprostřed tkaníny otvor, provlékneme jím režnou nit č. 15 a dobře ji uvážeme. Pozor, nit musí být velm i pevná a nesmime ji přetrhnout v ruce! Nit zkrátime na délku 300 mm a přivá žeme jí ke spojovací gumě (blíže k hlavici). Raketa létá na motor RV 2,5- 1, 2-3 nebo RM 5-1, 2-5, který lze koupit ve specializovaných modelářských prodejnách. Motor obalíme papirovou lepicí páskou tak, aby šel jen velmi ztuha zas unout zespod do rakety. Shora zasuneme do trupu tepelnou ochranu streameru (dva až tři kusy zmuchlaného toaletniho papíru) . Brzdicí stuhu složíme do varhánk ů širokých asi 10 mm, několikrát ji omo táme poutací niti a vložíme shora do tru pu. Na vloženou brzd icí stuhu svineme zbytek poutací nitě se spojovací gumou a raketu uzavřeme hlavicí. Létání s modelem: K odstartování Galaktiky postačí odpalovací rampa zhotovená z rovného ocelového drátu průměru 4 až 5 mm a délky jednoho metru . Drát zabodneme svisle do země a p řesvěd č í m e se o jeho pevném ukotven í. Do motoru zatlačíme odporový pal ník (prodává se s motorem , a zaj istíme jej úlomkem zápa lky. Model nasunem e vodítky na odpalovací rampu a u z e mě jej podložíme ku sem cihly nebo jiným neh oř lavým mate riálem. Na konce pal níku p ři pojíme krokosvorka m i dvoul inku dlouhou nejmé n ě p ět m etrů a mů ž e me st artovat. S raketo u lét áme na otevřené m prostranstvi bez domů, stromů a elektrického vedení! Je zakáz áno startovat za sil ného větru, při snižené viditelnosti a model směrovat proti vzdušným nebo pozemním cílům. Dohlédneme také na to, aby pří padní diváci nestáli u startovací rampy . Musí být vzdáleni nejméně osm metrů!!! K zážehu palníku stačí proud z ploché bateríe. Tomáš Sládek
7
..
6
..
O
~
~
OD~TAIHNUTO
AŽ PO SVINUTí M N
....
ll) ll)
....
9 10
~
13
..
O N
I
I
I I
I I I
I
I I I I 19'i:ítll I ' I i II ,
I'' I
III II III
RAKETA pAl NÁVRATU K ZEMI (ZMENŠENO)
I
O
Ul
I
!I I 'I
!I
12
UCHYCENí GUMY
\
Foto Martin Salejka Kresba Jiří Lekeš
GALAKTIKA M 1:1
vesniČky Kapustin Jar dne 22. 7. 1951. Za přípravu a vypouštění těchto tzv. akademických raket odpovídal prof. Pokrovskij. ale přítomen byl také S. Koroljov, který poválečné zkoušky raket v SSSR řídil. Pokusní psíci zažívali asi minutový beztížný stav a potom bez sebemenši úhony přistávali. Od srpna 1951 do konce roku 1956 bylo uskutečněno 12 letů s raketami typu V-1 . Od května 1957 se používaly rakety V-2A a V-5A, první typ dosahoval výšky 212 km a druhý dokonce 450-473 km . Bez zajímavosti jistě není ani to, jak se pokusní psíci vybírali . Skoro všichni byli bíli nebo s velkými bílými skvrnami, protože bílá barva na temném pozadí malé hermetické kabiny je vhodnější pro filmový záznam nebo televizní přenos. Takřka jednotné byly i rozměry a hmotnost všech psů . Procházeli zkouškami na centrifuze, na vibrátorech, museli si zvykat na samotu i na hluk magnetofonu, snášet nejrůznější snímače, jehlové elektrody, speciálni tlakové obleky a skafandry s dýchacími maskami a hermetickými přílbami ... Po úspěchu s první umělou družicí Sputnik v říjnu 1957 se Koroljov se svými spolupracovníky rozhodl pozměnit původní plán a na oběžnou dráhu kolem Země vypustit pokusné zvíře. Zatímco Gazenko a Jazdovskij připravovali kandidáty, dokončoval Koroljovův tým Sputnik 2. Byla to poměrně jednoduchá družice. Tvořily ji dvě schránky v lehkém trubkovém rámu. První byla větši a měla válcovitý "" tvar. Byla určena pro pokusného psa. Druhá, nad ní, kulový tvar stej ných rozměrů, jaké mělo pouzdro Sputniku 1, a byl v ní vysílač a zdroje elektrické
Pr .'n,' c es to .'B tele .. I
..
I
Už v třicátých letech prohlásil Konstantin Ciolkovskij. že první zkušební raketové lety absolvují pokusná zvířata, která ověří bezpečnost cesty pro lidi. V roce 1949 se v SSSR začali zabývat touto otázkou odborníci z Ustavu pro studium lékařskobiologic kých problémů (v této skupině byli i pozdější vynikající odborníci Oleg Gazenko a Vladimir Jazdovskij). Těžko dnes asi najdeme odpověď na otázku , proč byli vybráni právě pokusní psi, a nikoli jiná zvířata. Možná v tom byl i kus tradice, sahající až ke slavným pokusům I. P. Pavlova. Přesné záznamy informují o 40 startech výškových raket, které se uskutečnily v letech 1951-1961 s dvojicemi pokusných psů. V roce 1957 se pes Lajka dokonce vydal na oběžnou dráhu, stejně jako dvě dvojice psů v roce 1960 a vždy" jeden pes na dalších dvou zkušebních lodích v roce 1961 při generálních prověrkách před startem Jurije Gagarina. Výzkum s výškovými raketami byl zaměřen nejprve na sledování stavu pokusných zvířat při letech ve vysoké atmosféře. Rakety mohly dopravit zvířata až do výšky 110 km . Pokusní psi byli umístěni ve dvou hermetických schránkách, které se každá zvlášť vracely na padáku. Po. zahájení sestupu rakety se oddělila ve výšce mezi 75-85 km první hermetická kabina se psem a při stála na padáku. Její let trval asi sedm minut. Druhá kabina s pokusným psem byla katapultována ve yýšce 35-46 km při volném pádu posledního stupně rakety (v rychlosti přes 1 000 m.s - '). Padák této kabiny se otvír?1 ve výšce 4 km nad zemi. První pokusní psi - Miška a Cižik - se vydali do výšky 100,8 km pomocí rakety V -1 B ze zkušebního polygonu nedaleko
24
umístěná
měla
energie. Vpředu na trubkové konstrukci byla malá válcovitá schránka s přístroji pro měření v kosmu. Družice zůstávala při letu na oběžné dráze spojena s posledním stupněm nosné rakety, takže celková délka dosahovala takřka 30 m. Samotný trubkový rám nebyl delší než 4,95 m, základna měla průměr 0,9 m. Družice vážila 508,3 kg. Nosná raketa se Sputnikem 2 odstartovala . 3. listopadu 1957. Hermetická kabina pro pokusného psa Lajku zajišťovala dokonalou úpravu a obnovu ovzduší, stálý tlak, teplotu i vlhkost vzduchu .a dodávku speciální potravy. To byla výživná pasta obsahující vše potřeb né včetně vody. Po sedmi dnech se srdce Lajky zastavilo v důsledku podchlazeni. Vyčerpaly se chemické zdroje zásobující družici elektrickou energii. Pokusný pes Lajka byl prvním živým tvorem na oběžné dráze kolem Země. Od té doby se používala pokusná zvířata i při dalšich pokusech. Například při zkouškách sovětských kosmických lodí byli opět nasazeni pokusní psíci, ' Američané při zkouškách své první kosmické kabiny Mercury použili šimpanze. Do kosmu od startovaly i speciální biologické družice.
Například na palubě amerícké družíce OFO byly dvě pokusné žáby, které byly podrobeny í zkouškám na malé centrifuze. Zkoumaly se reakce ústrojí oríentace v uchu žáby. Na palubách návratových schránek ameríckých družíc Discoverer byly pokusné myši. Speciální biologickou družicí byla také americká Bios. Na třetí družici tohoto typu byla opička Bonny. Měla puvodně létat v kosmu 30 dnu, ale pro narušení životního rytmu se vrátila už po sedmi dnech a brzy uhynula. Další zkoušky s biologickými pokusnými objekty se uskutečnily i při obletech Měsíce bezpilotními loděmi Zond. Puvodní návrh bezpilotních zkoušek modifikované lodi Vostok počítal i s vysunutím experimentálního zvířete do volného kosmu. Pokusného psa měl chránit speciální skafandr. Další výzkumy potvrdíly, že tuto etapu zkoušek před letem člověka je možné přeskočit. Přesto se v rámci programu Kosmos vydaia na oběžnou dráhu další zvířata, např. opice, laboratorní krysy, želvy a hmyz. Na některých družicích Kosmos se na centrifuze napodobovala zemská tíže. Kosmos 110 se dvěma pokusnými psy byl dokonce naveden na dráhu s nejvyšším bodem ve vzdálenosti 882 km. Sputnik 2 létal po dráze ve vzdálenosti 225-1 671 km. Všechny rekordy pak překonaly bezpilotní lodě vydávající se s pokusnými zvířaty až k Měsíci. Po úspěších se starty výškových raket se v roce 1956 začalo uvažovat také o startech člověka v geofyzikální raketě . Přihlásili se dokonce i tři mladí lékaři - Alexandr Serjapin, Abram Genin a Jevgenij Juganov - jako zájemci o podobný let. Ale už v květ nu 1958 byl schválen návrh Michaila Tichonravova, aby člověk letěl do kosmu v těžké umělé družici, a v listopadu rada hlavních konstruktéru rozhodla o zahájení práce na takové družici. Výběr kosmona utu se uskutečnil koncem roku 1959. Zatím poslední biologíckou družicí - Kosmos 1887 - vypustíli sovětští vědcí 29. září 1987. Hlavnímí pasažéry byly opíčky Drema a Jeroša, které se k letu vydaly spolu s laboratornímí krysami, rybami a ruznýmí rostlínami. Domovem jim byla osvědče ná návratová kabina, modífikovaná z puvodní lodí Vostok. Na vědeckém programu se podíleli i američtí odborníci a to je pochopitelně dobrý příslib pro budoucnost. Let probíhal podle očekávání, jen mladší opička, Jeroša, trochu zlobila. Nejprve odmítala potravu, ale na te.levizních zábě rech nebylo vídět, že by se její zdravotní stav zhoršoval. Potom si čí perný opičí kosmonaut uvolní I levou ruku, ale naštěstí nenapáchal víc škody, než že si strhl jmenovku, kterou měl na hlavě pro lepší ídentífíkací. Nakonec biologický Kosmos 1887 přístál úspěšně na Zemí, třebaže závěr letu zkomplikovala odchylka od plánovaného místa přístání . Návratová kabina dosedla v mrazivé jakutské tajze asi padesát kilometru od města Mirnyj. Všíchni kosmíčtí cestující bylí k velké radosti vědcu v naprostém pořád ku. Let přispěl k dalšímu objasnění vlivu mimořádných podmínek kosmického prostředí na živý organismus - a byl také jakousi oslavou 30. výročí vypuštění prvního žívého tvora, pokusného psa Lajky, na oběžnou dráhu.
-T-
tf ® ~
. O/(~
~
7
~
~~_«I
] eSVETA MIKROPočíTAČ ýpoče~ní techniky PP-01
Ve světě renomovaných mikropočítačových firem jsme se pohybovali v několika minulých pokračováních našeho seriálku. Dnes zůstaneme doma. Jednim z našich výrobců počitačů je koncern ZAVT, Závody automatizace a vy-početni techniky. Nejde sice o podnik světového významu, ale v zemich RVHP o něm dobře vědí. V podnicich tohoto koncernu se totiž rodí velké počítače v rámci jednotného systému elektronických počítačů, JSEP. My se však věnujme počítačům malým, prostě těm, které můžete mít doma na stole. Mezi ně patří i mikropočítač PP-Ol, zástupce široké řady čes koslovenských osmibitových počitačů. Mnohost je však spiše v počtu koncepcí. Pokud jde o počty vyráběných mikropočíta čů, zdá se, že je dělají manufaktury. Tyto výhrady se však netýkají "pépéčka" . Je jedním ze šestice původně plánovaných mikropočítačů, které se u nás měly vy,ábět v rámci SMEP - systému malých elektronických počítačů. Tento systém je jakousi podmnožinou JSEP. Vznikl později než "velký" systém, vždyť i mikropočítače se staly nezbytností až 'v poslední době. Počet mikropočítačů se z původnich šesti typů scvrkl téměř na polovinu, PP-Ol však zůstal. Stojí tedy za to, ztratit o něm několik slov, vždyť je to jeden z počítačů, s nimiž se můžete setkat na školách, ale i na některých elektronizovaných pracovištích výrobních závodů. Mikropočítač PP-Ol spatřil světlo světa ve Výzkumném ústavu výpočetní techniky v Žilině. Celý moderní komplex, který najdete na kraji města při silnici na Vrútky, je výzkumným pracovištěm koncernu ZAVT. Odsud každé počítačové novorozeně předaji do výrobních podniků. Otcem i matkou PP-Ol byly, a vlastně stále jsou, Závody výpočetní techniky v Banské Bystrici. Tady dělají tento lehce přenosný kompaktni mikropočí tač se zabudovaným zdrojem a klávesnící. Alespoň tak o něm hovoří prospekt. My však nebudeme tak struční a prozradíme vám o něm něco více. I v tomto mikropočítačí je použít u nás snad nejfrekventovanější mikroprocesor MHB 8080. I kapacita operační paměti je celkem standardní - 64 kB. Z ní je však 24 kB využito pro obrazovou paměť a pouze 40 kB je přístupno majiteli počítače. Generován je obraz v rastru 256 x 256 bodů, na stínítku monitoru může být současně osm barev. K dispozici je tzv. plná grafika, což znamená, že každému bodu rastru můžeme určit jeho barvu. Pozor však na jednu komplikaci. K mikropočítači lze připojit bez problémů černobílý televizní přijímač, který poslouží jako monitor, nikoliv však příjímač barevný. V tomto případě počí tač vyžaduje pouze připojení barevného monitoru, tedy zaříze ní, které se stále v našich zeměpisných šířkách nevyrábí. Tady zřejmě zase jednou předstihl návrhář realitu všedního dne. Co zbývá dodat? Jako externí paměť slouží kazetový magnetofon, zařízení dnes již překonané. Počítač je vybaven jazykem G/Basic, tedy graficky orientovaným Basikem . PP-Ol předsta vuje osmibitový mikropočítač dnes již zastaralé koncepce, který při své práci poskytuje minimální komfort. Bez problémů jej lze použít ve školách, k náročnějším pracim bychom však doporučovali jiný, perspektivnější typ mikropočitače. Jan Mittelbach
25
A~ECEDA šIK®VNÝCH DEVČAT jméno kořeni, které se do skleničky bude ukládat. Necháte dokonale zaschnout barvy a celé přelakujete bezbarvým lakem ve spreji nebo fixirkou. Tato jednoduchá technika je samozřej mě dost citlivá a nešetrným zacházením byste mohli lak i s kresbou oloupat; skleničky je proto vhodné omývat jen ve vlažné vodě s jarem, a to hadříkem, ne drátěnkou, a nechat okapat. -pit-
MAMINKÁM KMDŽ .. J~stlipak jste nezapomněli, že už se blibrezen a s ním i svátek všech vašich maminek, babiček, sester, učitelek ... Na sháněni kytičky je ještě čas, ale pokud je chcete překvapit nějakým vlastnoručně vyrobeným dárkem či upomínkou, už abyste pomalu začali vyrábět. Na takovou úplně jednoduchou a přitom milou drobnost vám přinášíme návod. ' Dnes se celá řada potravin a různých P?chutin prodává ve skleničkách s patentnim nebo alespoň dobře těsnícím uzávě rem. V mnoha rodinách se tyto skleničky ~d ,:neskafé," ovocných přesnídávek, k~ cupu apod. nevyhazují, ale použivají k nej- ' různějším účelům. Ze sady skleniček stejného typu můžete mamince vyrobit do kuchyně docela hezké malované kořenky . Budete potřebovat temperové barvy, ště tec a bezba,rvý la~. Sklenice pořádně omyJete v teple vode s jarem, aby se jejich ,?ovrch dobře 09mastil, a necháte okapat CI dosucha vytrete. (Malovat musíte na dokonale suché sklo.) Zvolíte si obrázek, buď podle naší předlohý, nebo pokud máte jiný nápad a alespoň minimum výtvarného talentu - jiný, vlastní, a namalujete jej na skleničku. Pod obrázek napíšete
Zl
BlBl RADí
Milá Hanko, , o tom, jak je to s prázdninovými známostmi a přáteli, už jsem psala v někte rém z minulých čisel. U tebe se však jedná o trošku jiný problém, jestli tomu dobře rozumím. Totiž o to, zda máš jako první napsat chlapci nebo ne. Celkem chápu, že tí tvá "dívčí hrdost", jak jsi to sama nazvala, nedovoluje mu napsat. Ten pocit je v zásadě velmi správný. Obecně bych ti proto radila, aby ses podle něj řídila. Na druhou stranu se to však nesmí pře hánět - i kluci mají svou hrdost a musíš počitat s tim, že se mohlo ledacos stát. Od toho, že opravdu tvou adresu ztratil, , až po situaci, že se někde cestou ztratil jeho dopis. A jeho klukovská hrdost mu za-
26
se nedovoluje, aby ti napsal podruhé. Tak- JABLKOVÝ DEZERT že je občas nutné (a to na obou stranách) udělat té hrdosti malý ústupek. V tvém Potřeby: 500 9 jablek, ;1 lžíce cukru a něko případě to znamená zkusit mu napsat. Ale lik lžic vody. Krém: 2 vejce, 60 9 cukru, jen jednou a zcela nezávazně, spíš zjišťují 1 lžíce vanilkového pudinku, '/4 I mléka . cí dopis . Pokud neodpovi, víc mu nepíš, to Z oloupaných jablek vykrájíte jadřince, už by se s tou 'hrdostí neslučovalo . rozkrájíte na dílky, dáte do kastrolu a podNěkdy je strašně obtížné odhadnout, lijete několika lžicemi vody, přidáte cukr kde vlastně vede ta pomyslná hranice, a na mírném ohni podusíte, až jsou sklovikterou nesmíš překročit, kde začíná obtě tá (nikoliv rozvařená). Takto připravená jažováni, vnucování se, jak se říká "dolejzáblka necháte vychladit. Mezitím si připra ní". Na druhou stranu je škoda pokazit ně víte krém. Mléko rozšleháte se žloutky, jaký vztah neschopností se navzájem docukr.em a pudinkovým práškem a za stálémluvit v případě, že je té "hrdosti" příliš . ho míchání uvaříte krém. Do vychladlého Ale to už jsou skutečně tak obtižná pravikrému vmícháte tuhý sníh ušlehaný ze dla a prvky chování a vztahů mezi lidmi, dvou bílků. Do pohárů nebo misek dáte že je často neovládají ani dospělí. A navíc nejprve vrstvu krému, na ni část jablek se případ od případu liši, takže tu nelze a znovu pokryjete krémem . Chcete-Ii mít použít ani nějaké obecné pravidlo či dát nějakou konkrétni lIniverzální radu . Řiď se . poháry slavnostnější můžete je ozdobit šlehačkou a strouhanou čokoládou. Stejproto tim, co pociťuješ jako správné, a já ným způsobem můžete připravit poháry ti přeji, aby ses pokaždé rozhodla správně z kompotovaných meruněk, broskví, hrua nemusela dodatečně ničeho litovat. šek, prostě z toho, co máte doma. Ahoj. Bibi -bat-
4. MALÁ ŠKOLA RUČNíHO PLETENí ~~/,,~~~
byla zrovna oblíbeným doplňkem.) Délka je určena obvodem vaší hlavy od tohoto čísla (např. 55 cm) odečtěte 5 cm, aby byla č!;llenka pevnější a nepada la vám z hlavy. Sířka pruhu je 8 cm . Pružný vzor nazýváme patent. Je to stří dání hladkých a obrácených ok v pravidelných řadách nad sebou (viz obr. 1: H = hla_dké oko, O = obrácené oko) . . Celenkl! začněte na 20 ok a pleťte stále rovně až do požadované délky. Dbejte na stejnoměrné utahování ok, aby pletenina působila pravidelným dojmem. Hotový pruh po u~avření přeložte na polovinu a dlouhé okraje k sobě sešijte čalounickým stehem (viz. obr. 2). Oba konce "rourky" pak pečlivě sešijte k sobě. -dolčelenky
Pokud se vám na krku houpe taštička upletená podle návodu v minulém pokračování nebo nějaký podobný vlastnoručně upletený výrobek, pomalu si už zasloužíte název pletařky. Předpokládáme, že čte nářkami této školy budou zejména dívky, a proto jsme pro ně připravili další módní doplněk; tentokrát to bude čelenka . Není to sice žádná módní novinka, vždyť čelenky se nosily už v pravěku, byly oblíbené u indiánských kmenů, i když ve
1
H
O
H
O
~
O
H
O
H
O
li
O
H
V
»
O
~
O
H
O
ij
O
»
O
H
O
H
O
H
O
H
O
~
O
H
O
~
Zkótťíku ~Ct~k~ ' kOlelt~tkq
Určitě už jste slyšely ČJ různých bábách kořenářkách, vědmách . a čarodějkách, které znaly tajemnou kouzelnou moc nejrůznějších bylin či koření. Ale my jsme moderní (a doufám i praktické) dívky, a na různá kouzla a čáry proto nevěříme. Přesto můžeme tuto "tajemnou" moc různých bylin také znát, aniž by se z nás staly čaro dějky, ona v tom skutečně žádná kouzla nejsou. Všude kolem nás totiž roste obrovské množství docela účinných léků, lahodných chutných čajů, pikantního koře ní. . . Jen vědět kde. S těmi nejběž nějšími vás proto budeme čas od času seznamovat a poradíme vám, jak je využít v kuchyni nebo jimi doplnit vaši domácí či táborovou lékárničku. Za tou úplně první se vydáme už teď - v předjarních dnech.
zcela jiné podobě, než o jaké tu bude řeč. I dnes jsou užitečným doplňkem sportovního oblečení, slouží nejen jako ozdoba, ale jsou i praktické. Drží vlasy a zabraňují stékání potu do očí. Takže popis přináší me nejen pro obdivovatele Indiánů či tenisových hvězd, ale i pro všechny ostatní zájemce. Na čelenku vám postačí malý zbytek středně silné vlny, kterou nejdříve vyzkoušejte, zda neškrábe. (Ta ková "kousavá" čelenka, byť z pravé ovčí vlny, by asi ne-
Již od března rozkvétá žlutými květy jedna z našich nejhojnějších jarních plevelných bylin - podběl. Tuto vápnomilnou rostlinu najdete na těch nejméně udržovaných místech - na rumištích, v pří kopech u cest a silnic, na železničních náspech . Z rostlin se pro své léčivé účinky sbírají květy a listy. (Listy méně , jsou ná chylné k různým chorobám, nebo bývají často napadeny škůdci.) Květy se sbírají za suchého počasí, a to tak, že se odtrhávají celé květní úbory bez stopek. Také si dejte pozor, abyste nesbírali květy již odkvetlé . Hlavnimi účinnými látkami v podbělu jsou slizy - polysacharidy, které ve studené vodě bobtnají a tvoří gely. Velice účinně zmírňují mechanické dráždění tvorbou slizového povlaku, a proto vám nejlépe poslouží při onemocnění horních cest dýchacích - při angíně, chrapotu, kašli.
na teplotu 25-30 o C. V mnoha rodinách se spíš pro chuť vaří i podbělový čaj, jeho léčivé účinky nejsou tak výrazné, čaj oslazený medem je však velice chutný a má krásnou zlatou barvu. Caj uvaříte klasickým způsobem - lžičku sušených květů přelijete šálkem vřelé vody a necháte několik minut stát. -harohřejete
Nejšetrnějším způsobem úpravy podbělu je macera-
ce vání
to je vyluhoza studena . Dvě kávové lžičky usušen'ých květů (po . usušení musí zůstat žluté) přelijete šálkem vody a 12 hodin necháte stát. Po této době výluh scedíte a případně
I
27
Staronové poklady země české KAMENY DRAžší NEŽ KRÁVY "Dvě obzvláště nalězáme krajiny v Evropě, v nichž získávají se kameny barevné a vzácné, totiž v Čechách a Uhřích... V Čechách pak je skála, kde nalezl bys kameny, jež rozdrceny obsahují rubíny pevností, tvrdostí a spanilostí vynikající." .
_1 . Na české královské koruně je cel kem 96 drahokamů a 20 perel 2 . Secesní zlatý zá věs zdobený čes kými granáty 3 . Olivínový přívě sek 4 . Stěny svatovác lavské kaple na Pražském hradě a kaplí na Karlštej ně jsou vykládané polodrahokamy červenými karneo ly, fialovými ame tysty, chalcedony, pestrými jaspisy, zelenými chryzo prasyatd .
Autor těchto slov, francouzský cestovatel baron Tavernier ďAubonne, psal sice o rubinech, ale měl samozřejmě na mysli naše české granáty, které měly znamenitou pověst již před staletimi. O bohatství a kráse různých drahých kamenů z českých krajů bychom našli zmínky i v dalších starých knihách a spisech . Jedno z nejznámějších a nejslavnějších míst, kde se tyto nerosty vyskytovaly, bylo dokonce velice zajimavým způsobem zakresleno do mapy. Je to třeti nejstarši mapa Čech vůbec a pořídil ji roku 1619 uherskobrodský rodák, sekretář rožmberského vladaře Petra Voka a pozdější pražský měšťan Pavel Aretin. Naleziště drahých kamenů nedaleko Jilemnice (viz mapka) označil kres bou pastevce, který házi kamenem po krávě , a k ní připojil ještě latinský nápis "Lapis preciosior vaccae", česky "Kámen dražší krávy" . Znamená prostě to, že kámen, který pasák zvedl a hodil po zvířeti, je cennější a dražší než kráva . Takto názorně a podle zvyklostí tehdejši doby autor mapy vyjádřil nerostné bohatství krkonošského podhůři. A lze říci, že oprávněně, protože se zde vyskytovaly a vyskytují překrásné jaspisy, acháty, karneoly, chalcedony, drahokamové odrůdy olivínu chryzolity atd. A protože naše drahé kameny jsou velice zajímavé a jejich těžba má dlouhou historii, položili jsme několik otázek našemu dlouholetému spolupracovníku doc. RNDr. Vladimíru Bouškovi, DrSc. , který je předním vědeckým pracovníkem v oboru drahých kamenů. Jeho odpovědi vás budou jistě zajímat. "K velkým pokladům českých zemí v minulosti patřily i různé nerosty, především drahé kameny." Jistě . Vždyť u nás na Jizerské louce se našly nejlepší evropské safíry, jedny z nejvzácnějších drahých kamenů, po celém světě jsou známé a oblíbené krvavě červené české granáty pyropy. Bohatou historii mají i podkrkonošské jaspisy, acháty, karneoly a olivíny, velkou proslulost si v novější době ziskaly i naše vltavíny, které nemají ve světě obdoby. O naše drahé ka meny se zajimalo také mnoho cizinců, a to už před staletími, a někteří nám o nich zanechali řadu cenných zpráva informaci. Například dvorní lékař císaře Rudolfa II., Holanďan Anselmus Boetius de Boot, ve své knize Gemmarum et lapidum historia z roku 1609 věnuje mimořádnou pozornost také drahým kame nům .
" Nedávno, koncem prosince, proběhla tiskem zpráva,
že se podařilo konečně spolehlivě určit původ drahokamů z koruny českých králů . .. " Do koruny českých králů , kterou dal v roce 1346 zhotovit císař římský a král český Karel IV., bylo vsazeno 20 perel a 96 drahokamů - 46 červených , 20 modrých a 30 zelených . Tak velké
množství provotřídních drahokamů samo svědčí o tom, že k ozdobení královské koruny byly využity drahokamy a perly ze staršího přemyslovského pokladu a že drahokamy pocházejí z různých míst a dostaly se k nám postupně. Nejsou to tedy drahé kameny od nás, z našich nalezišť, protože jsou ale vsazeny do naší královské koruny, patří také k pokladům naší vlasti. Jediný rubín na koruně je červený vyleštěný valoun o délce 39,5 mm, šířce 365 mm a tloušťce 14 mm. Podle nedávný~h zjištění jde o největší rubín zasazený ve šperku na světě vůbec. Jeho barva je jasně červená s namodralým odstínem, taková, jakou mají jen rubíny pocházející z Barmy. Dalšími červeně zbarvenými drahokamy na koruně jsou spinely. Kameny
jasně červených odstínů byly ve středově ku označovány jako balas-rubíny. Slovo
balas vzniklo z latinského Balascus, což bylo označení pro dnešní Badachšán. V této oblasti na horním toku řeky f;'jandž v Afghánistánu se těžily spinely již od sedmého století, nejdříve z náplavů, později hornicky. Na bocích koruny převažují modré safíry. Mají mimořádné rozměry a hmotnost. Podle barevného odstínu a také podle toho, jak září v ultrafialovém světle, lze předpokládat, že pocházejí ze Srí Lanky, Thajska, Laosu, Kampučie. Nazelenalý safír na vrcholu lilie na pravé straně je nejspíše z Barmy. Zelené kameny na koruně, smaragdy, jsou z Džebel Zabaru a Sikaitu v Horním Egyptě, protože ve středověku byla tato místa jedinými známými nalezišti těchto drahokamů. Maji sytou, tmavě zelenou barvu a jsou neprůhledné. Perly na královské koruně pocházejí nejspíše z Indického oceánu, z Perského zálivu. "K historii kamenářství u nás patří bezesporu i obložení stěn svatováclavské kaple v katedrále sv. Víta na Pražském hradě a kaplí karlštejnských. Odkud pocházejí tyto kameny. Stěny zmíněných kaplí vzbuzují obdiv i dnes. A vskutku oprávněně. Vždyť jen ve svatováclavské kapli najdeme celkem 1 484 kamenů seříznutých do desek 7 až 14 mm silných , jejichž vnější strana je vyleštěna. Jsou tam karneoly, ametysty, jas-
,.,
pisy, krevelové křemeny a chryzoprasy. V kronice Václava Hájka z Libočan z roku 1541 se dočteme, že "toho léta (roku 1347) se velmi pilně a snažně i nákladně stavěl kostel pražský a král Karel kázal hledati kamení barevné právě, že tím chce příbytek aneb kaplu sv. Václava ozdobiti. I nalezeno jest pod horami krkonošskými mnoho velkých a tvrdých rozličných barev kamenuov, ale velmi hluboko a ti slovou jaspisové. I kázal je pulérovati a pěkně vyhladiti a stěny též kaply jimi ozdobovati . .. " Dnes víme, že neměl pravdu. Nedávno dokončený podrobný mineralogický výzkum prokázal , že kameny užité k výzdobě svatováclavské kaple i kaplí na Karlštejně pocházejí z české strany krušnohorských nalezišť, od Ciboušova. Potvrdil to také archeologický výzkum této středověké těžby . Zelené desky chryzoprasu pocházejí z polských ZCjbkowic, protože tak velké aesky čistě jablečně zeleného chryzoprasu se nikde jinde v Evropě nenacházejí. Průkazně z Podkrkonoší jsou pouze jaspisy z doby Mockrových oprav z konce 19. století, při nichž byly poškozené staré desky nahrazeny jaspisy z Kozákova. Neznamená to ovšem, že v době Karla IV. se kameny v podkrkonošské oblasti netěžily. Naopak, dokonce se vyvážely. Cizinci, zejména Benátčané, tuto naši surovinu pravidelně nakupovali a šířili její slávu i v jiných zemích. "Když už jsme začali s drahými kameny v historických špercích, nelze zapomenout ani na náš český granát, který je součástí Zlatého rouna." Český granát byl znám již za Rudolfa II.; avšak velké kusy byly už tehdy vzácné a velice cenné. Boetius de Boot, o němž jsem se již zmínil, uvádí jako neobyčejnou vzácnost pyrop "zvící holubího vejce", který měl tento panovník ve svých sbírkách. Různými cestami osudu se tento velký granát dostal do řádu Zlatého rouna, dnes vystaveného v Drážďanech v Zeleném sklepení (Oas Grune Gewolbe) . Je to oválný čočkovec o rozměrech
35 mm x 18 mm, má hmotnost 9,6 g a ve šperku, který byl pořízen v Praze, je obklopen řadou briliantů. V Muzeu českého gra nátu v Třebeni cích je umístěn· jiný mimoř á dn ý kus. Je to vybroušená routa o základně 12,3 mm x x 8,6 mm. Nejznámější a as i nejkrásnější granátový šperk vůbec je souprava Ulriky von Levetzow, která byla přítelkyní ně meckého básníka Johanna Wolfganga Goetha . Mně se ovšem na českém granátu líbí nejvíc to, že byl zasazován do lidových šperků a zdobil kroje našich babiček a prababiček. Jejich oděv krášlily napří kíad granátové šňůry .•Český granát, těže ný na jižních svazích Ceského středohoří , zůstal oblíbeným drahým kamenem dodnes. Stále se těží a zpracovává a moderní šperky s českým granátem jsou vyhledávány i ve světě. Nekvalitní nebo malé granátky se používají v technice jako brusný materiál - do past nebo papírů. "Český granát ale nebyl jediným naším šperkařským kamenem . .. " Zdaleka ne . Starou tradici mají olivín z Podmokel a Kozákova, výrobky z podkrkonošských achátů, chalcedonů a jaspisů i z karlovarského vřídlovce. Koncem minulého stoleti se povznesl mezi drahé kameny také vltavín. Podle současné módy se vltavíny nebrousí a zasazují se do šperku v přírodním stavu, i když velké obliby dosáhly také různé rytiny do vltavínů, hlavič kami počínaje a motivy květin konče. "Co říci o drahých kamenech na závěr?"
Vlastnosti, které z nerostu učinily drahý kámen, jako je tvrdost, lesk, lom světla a další optické vlastnosti, použitelnost ně kterých drahých kamenů v laserové technice a podobně, dokazují i jejich technické využití. A pak i na drahých kamenech je stá le co zkoumat, protože nové způso by výzkumů různých drahých kamenů při nášejí další poznatky. Vždyť i původ drahokamů na naší královské koruně a polodrahokamů v kaplích na Karlštejně a na Pražském hradě se podařilo spolehlivě určit , jak jsme již uvedli, teprve nedávno .
HALQ ZDE REDAKCE
Moji milí přátelé, dostávám od vás mnoho dopisů, v nichž mi popisujete své domácí mazlíč ky, jejich vzhled, dovednost, inteligenci. Mnozí z vás by rádi viděli své vyprávění otištěné na stránkách ABC, ale v tom je musím zklamat. Nemáme dost místa, abychom mohli uveřejňovat sice roztomílé, ale pro ostatní čtenáře málo užitečné dopisy. Místo nich raději dáme nějaký návod nebo zajímavost. Ale ty vaše dopi~ sy mě přivedly k jednomu poznatku, o kterém bych si s vámi rád porozprávěl. Zjistil jsem totiž, že někteří z vás neznají možnosti zvířátek, která si chovají pro potěšení, a chtějí na nicli nemožné. Například nám jeden malý čtenář popsal velice hezky svého papoušika růžohrdlé ho (Agapornis roseicollis), ale na závěr napsal: "Zatím nemluví, ale doufám, že se časem naučí." Je vídět, že se náš čte-
nářnikoho nezeptal na možnosti svého papouška. Papoušíci z rodu Agapornis se totiž mluvit nenaučí, dovedou jen hvízdat, ale opakovat slova nedokážou. Jiný čtenář nám zase vylíčil celý projekt, jak bude cvičit svá morčata, co jim všecko postavi a co ta morčata budou dělat. Kdyby se mu to podařilo, bylo by to velmi zdařilé číslo, o které by se cirkusy a varieté rvaly. Jenomže zapomněl, že plavání v bazénku není právě disciplína vhodná pro morčata, že šplhání po vysokém žebříčku zvládnou třeba křečci, ale morčata se ve výškách necítí právě dobře, a hlavně že tanec pří hlasíté hudbě bude pro morčata, která mají mnohem jemnější sluch než my, skutečnou trýzní. V zájmu jeho morčat doufám, že ho výcvik omrzel dřív, než zvířátka umořil. Zkrátka, chtěl bych vás upozornit na to, že od zvířat nemůžete chtít víc, než to, "na co mají". A hlavně že nemá smysl zvířata nutit do něčeho, k čemu nemají předpoklady. My zvířata jsme dobří a věrní přátelé lidí, a zejména dětí. Důvě řujeme vám a rádi se naučíme něčemu, co slouží k zábavě naší i vaší. Jenomže budete -Ii nás nutit do něčeho, co je proti naší povaze, začneme se vás bát, znervózníme a třeba můžeme i kousat a jinak se bránit. Proto na nás nechtějte něco, co nemůžeme splnit. Ale na druhé straně by bylo špatné,
NENECHTE SI UJíT film režiséra Radoslava Urbana o dě tech a pro děti. Je to při běh "o lásce s vlasy od inkoustu", o lásce, jež se zrodila ve školních lavicich a přinesla s sebou první opojení citem, vzdor i zklamání.
Redakce odpovídá Aleně Vrculové z Kostomlat pod Milešovkou Dopisovatelem ABC se může stát každý pionýr či pionýrka, jestliže si pošlou do redakce přihlášku, v které uvedou své jméno, datum narození, adresu bydliště, jméno a adresu svého pionýrského oddílu a vše si nechají potvrdit pionýrským vedoucím. Z redakce pak dostanou průkaz dopisovatele a bližší pokyny. Samozřejmě, že i Tebe, Alenko, rádi v řadách dopisovatelů ABC přivitáme . Tato odpověď patří i Janu Vaňkovi z Náchoda. Tomáši Studničkovi z Krnova - Nejprve děkujeme za blahopřání k Novému roku. O odlévání stop jsme mnohokrát psali a otiskli návod, a tak se v nejbližší době opakovat nebudeme, ale radu máme. Zajdi do knihovny a pozeptej se po ně které z tábornických příruček. V každé odlévání stop najdeš. Například se podívej do Encyklopedie tábornika. Petrovi Hanzesovi z Popradu, ale nejen jemu , i mnoha dalšim čtenářům. U nás si nemůžeš objednat knihy. Jsme redakce, ne knihkupectvi. Máme radu. Vždy, kdykoliv čtenáře seznamujeme s pub lí kacem i, které vyšly, uvádíme i nakladatelství, které je vydalo . Jistě víš, v kterém vyšly Hrady a zámky, proto se obrať na ně. -šá-
30
kdybyste 'na nás zanevřeli jen proto, že nemůžeme splnit vaše přání. Já doufám, že čtenář, který mi tak hezky psalo svém papouškovi, bude ho mít stále stejně rád, i když se mluvit nikdy nenaučí. Jestliže vám tedy smím radit, dřív než sí začnete vymýšlet, co všechno byste nás mohli naučit, "aby všichni koukali", pozorujte nás a všímejte si hlavně toho, co nás baví, v čem vynikáme sami od sebe. Někte rý papoušek se nenaučí mluvit, ale zato pěkně hvízdá nějakou písničku . Morče neplave, ale s míčem dovede "hrát kopanou". Pes, který nechce tancovat, vzorně aportuje a znamenitě stopuje a tak dál. Zkrátka, starejte se spíš, aby se vaše zvířata měla u vás dobře a výcvik, pokud je nějakému podrobíte, byl spíš zábavnou hrou než tvrdou drezúrou. A chcetelí, aby vaše zvířata sklízela obdiv, dbejte, aby to bylo za něco, co pro ně není trápením a obtíží. V očích rozumných lidí získáte spíš, když budou vidět, že si se zvířátky rozumíte, než předváděním krkolomných kousků . Takže mnoho zdaru v chovu vám přeje
Vás luciáš vlastní packou
o kosmických laboratořích První orbitální stanice na světě Saljut 1 - startovala 19. dubna 1971 z kosmodromu Bajkonur. Měla hmotnost 18900 kg . Jejím úkolem byla mimo jiné prověrka konstrukč ních prvků a palubních systémů, vědecké výzkumy a experimenty při kosmickém letu. Saljut 1 nesl například astrofyzikální observatoř Orion, která umožňovala fotografovat astronomické objekty v krátkovlnné oblasti spektra. Sedmá orbitální stanice - Saljut 7 - startovala také z Bajkonuru, měla stejnou hmotnost - 18900 kg, ale psal se už 19. duben 1982. Jejím cilem bylo získat d"ata o spektrálním složeni a časových variacích zářeni z rentgenových zdrojů. Na palubě byl mj. komplex rentgenové aparatury k astrofyzikálnimu pozorování. laboratoř byla útulnější, vnitřek byl potažen barevnou omyvatelnou kůží, panely, které zakrývaly jednotlivé agregáty, se daly lehce odmontovat ... Mezi starty obou stanic je časové rozpětí jedenácti let a těchto jedenáct let je také obsahem nové knihy známého publicisty Milana Codra O kosmických dnech a nocích (vydala Práce 1987, 156 stran , 55 Kčs), v níž autor reportážním a zároveň i encyklopedickým stylem přináší v hrubých rysech pře hled o průkopnické prácí sovětské kosmonautiky v oblasti , která by mohla mít heslo "kosmické laboratoře". Uplyne pár let a orbitální stanice typu Saljut se stanou legendou. Vystřídají je daleko větší a modernější kosmické laboratoře, které budou mít i širší vědecké úkoly. Je tedy na čase -ohlédnout se zpět do historie a podat souhrn, což Milan Codr učinil. Knížka má navíc plno černobílých i barevných fotografií, a protože je přehledná, neměla by chybět v žádné knihovničce zájemce o kosmonautiku. Eduard Škoda Foto ČTK
Kosmonauti Berezovoj, lebeděv a kosmonautka Savická na Saljutu 7
K(@LEM SVĚTA
ZATíMCO DO NAŠiCH KANCELÁŘí tu a tam náhoda zanese elektronický stroj dovezený z NDR, objevují se ve světě malé psací stroje píšící bleskurychle, potichu a schopné beze stop odstraňovat chyby i celé odstavce. Poslední napsanou větu si písařka může zkontrolovat v okénku displeje. K psacím strojům se běžně připojují paměti, jaké mají počítače, nebo naopak psací stroj slouží jako klávesnice k počíta či. Mezi nejdokonalejší patří psací stroj Panasonic RK-P4000 (viz snímek). Pomocí pěti přídavných tlačítek umožňuje "kreslit" čtyřmi různými barvami jednoduché čárové kresby, jaké zvládnou počí tače vybavené grafickým výstupem. To se hodí zejména při psaní tabulek a kreslení diagramů. Jiným přepínačem lze zvolit jeden ze dvou typů písma a u každého ně kterou z devíti velikostí. Když tento stroj připojíme k počítači, pracuje jako tiskárna. Zatímco elektronické psací stroje z NDR mají písmenkové typy uloženy na rychle se otáčejícím paprskovém kolečku (tzv. kopretince), panasonic je vybaven tryskami, které vystřelují jemné kapičky inkoustu, jehož barva je rovněž volitelná. -ijT-
STOLETÉ NOVINKY LONDÝNSKÁ VÝSTAVA AUTOMOBILŮ 1902. Poslední výstava automobilů umístěna byla v Agricultural Hallu a byla to zajisté největší a nejúplnější ze všech dosud pořádaných výstav. Nebylo možno ubrániti se obdivu nad rychlým pokrokem, který byl vykonán od zrušení zákona, teprv před čtyřmi roky vydaného, jenž přikazoval, aby před každým automobilem šel pěšky člověk, nesoucí ve dne červenou vlajku, v noci červenou svítilnu. Za zmínku stojí kupř. automobil Liquid air power and Automobile CO. Jak jméno naznačuje, slouží ku pohonu ·motoru kapalný vzduch. Hlavní součástí vozu jest nádržka A, do níž se tekutý vzduch plní otvorem I. Proti účinku zevnějšího tepla je nádržka ch ráněna dvojitou stěnou a dů k l adným obalem vlněným. Z nádržky veden jest kapalný vzduch nejprve do vypařovače B provedeného v podobě spirálně vinuté roury pod podlahou vozu. Odtud pak veden jest vzduch již ve stavu plynném silně stlačený pod píst C. Má-Ii býti stroj uveden do pohybu, stačí pootevřít kohoutek 2. Jízdou způsobený proud vzduchu ote-
PŘESTAVBA jednoho z velkých pražských obchodních domů měla být podle požadavku majitelů provedena bez přeru šení provozu. Dnes by se nejspíš řeklo, že je to vyloučeno. Ale projektanti a technici si s tímto úkolem v 30. letech našeho století věděli rady. Zatímco v prostoru obráceném do Perlové ulice se obchodovalo dál, začala na jaře 1930 v části objektu směřující do ulice 28. října přestavba. Když byla dokončena nová část, přenesl se během jediné neděle obchodní provoz sem a stavba mohla pokračovat. Starý obchodní dům byl zcela zbourán a místo ně ho postaven nový se jménem ARA (dnes Perla). Technickou zajímavostí bylo i řeše ní nároží, protože stavebník, firma A. R. · Amschelberg, si dal podmínku, aby v pří zemí byla velká výkladní skříň bez sloupů. Jak to projektanti Mayer a Ippen vyřešili, ukazuje schematická kresba otištěná v Technickém týdeníku. Mezanin a čtyři patra nesou táhla zavěšená na nosnících. Tyto dva př.ihradové nosníky o výšce celého patra jsou v 5. podlaží. Kvalitu konstrukce prověřil 5. února 1931 požár, který zcela zničil dvě patra.
F fl fl fl fl
PŘíHRADOVÝ NOSNíK TÁHLO .
fl #
~
~ __-+==~-4~~~
~ 16,Oj
fo
8,1 18.113.81
Jeden sloup musel být vyměněn a patra byla narovnána hydraulickými zvedáky. A jak se můžete přesvědčit, budova spolehlivě slouží dodnes. -T-
OBOJŽiVELNÉ LETADLO, amfibie, létající člun - to jsou názvy označující letoun, který může střída vě plout po vodní hladině nebo létat ve vzduchu . Právě takový stroj patří k novinkám výrobního programu západoněmecké firmy Dornier. Má označení Seastar C02, vyrábí se v pobočce nedaleko Mnichova a dokáže přepravit dvanáct cestujících nebo 1,8 t nákladu. Velice pohledný letoun je 12,5 m dlouhý a má rozpětí 15,5 m. -ký-
pluje stále vypařovač, v němž kapalný vzduch stále silněji se odpařuje, až docílí tlaku 15 atmosfér. Nádržka A zřízena jest na 80 I kapalného vzduchu, kteréžto množství stačí pro jízdu na vzdálenost 60 km při rychlosti 20 km za hodinu. Opro-
ti
automobilům
elek.t rickým i automobis motory benzínovými mají automobily hnané kapalným vzduchem jisté výhody. Arci že není dosud tak snadno zaopatřiti si všude kapalný vzduch. Z říše vědy a práce 1903 -kýlům
31
J
HRDINOVÉ A DOBRODRUZI
kapitána Treskowa I
.
12. OIafova vášeň - Treskowův příběh o vzdúš·ných artí stech tedy skončíl dobře . A také ve černí plavba za ohňostrojem se líbíla jak našemu čtyřlístku, tak rodičům . Prázdniny jsou však od t o ho, aby se děti koupaly, slunily, dováděly . .. Jenže David to tentokrát jaksi přehnal. Při karetní žolíko vé hře začal podvádět, a tak ho kamarádi chtěj i potrestat.
0-
ee
K/Yfg'rS FIXLOVAL JEDNOU) ~ItVIOE:,17:iK. TlPROHINEI1é.. K LUCI, Až DO ~~E~A
fl
~
Mm NEl'UuvíHé,JO 7
X .w O Z
ex:> ex:> a>
co >
~
I '
.2
:2: 9
Vi Ol
l< c· co
E o
fo-
> co .Vi
.,
co
:; ·9 Ol '
c:: .-J- .
',,,,,::
