Písmo Písmo se používá na vizuální zápis jazyka se symboly.
1. Stupeň písma 1.1.
Kuželka
Pro pochopení měření velikosti písma má zásadní význam jeden pojem kovové sazby, a to kuželka. Kuželka je bodový rozměr nohy písmena; syn. stupeň velikosti písma. V kovové sazbě se tisklo z kovových hranolů řazených vedle sebe. Každý kovový hranol tvoří noha písmene zakončená rovnou plochou, která se nazývá „ramenní plocha písmene“ nebo též „maso“. Z ramenní plochy pak reliéfně vystupuje „hlava písmene“ — tisknoucí část. Obraz písmového znaku vždy zabírá pouze část kuželky, umístí-li se dva řádky nad sebe, velikost kuželky v bodech udává odstup jednotlivých řádků.
1.2.
Jednotka – unit
Při popisu stupně písma je v našem zájmu pouze jedna souřadnice písmové kuželky, a to její výška. Šířka kuželky závisí na počtu jednotek, které jsou jí přiděleny. Pro pochopení výrazu jednotka a jejího vztahu ke stupni písma se musíme seznámit s typografickým pojem čtverčík – em. 1.3.
Čtverčík
Druhou důležitou veličinou je tzv. čtverčík. Jedná se o čtverec, jehož rozměr určuje výška kuželky a udává se v bodech. Máme-li např. kuželku 36 bodů, bude rozměr čtverčíku 36 × 36 bodů. Do formátu čtverčíku vychází verzálka „M“, proto angličtina používá pro tento pojem „em“. Jednotky získáme rozdělením čtverčíku na menší vertikální části. Nejčastěji se používá systém 18 jednotek na čtverčík – 18-units-to-the-em. Vždy je nutno mít na paměti, že je to jednotka relativní, vztahující se k rozměru konkrétního použitého písma. V použitém příkladu bude jednotka odpovídat 1/18 velikosti písma.
Čtverčík 36 points = 36 × 36 pt / čtverčík rozdělen na 18 jednotek
Čtverčík 48 points = 48 × 48 pt
Čtverčík 72 points = 72 × 72 pt
Protože šířky písmových znaků nejsou stejné, má každý znak přidělen jiný počet jednotek – takové písmo nazýváme proporcionální a jsou to všechna typografická písma. Šířkou písmového znaku vyjáddřeném v jednotkách se tedy řídí i šířka kuželky. Písmena I, j, l, f, t, l, r, c, k, s, v, x, y, z, J, a, b, d, e, g, h, n, o, p, q, u, L, 1,2,3,4,5,6,7,8,0, F, T, Z , A, B, E, K, P, V, X, Y, w, C, D, H, N, U, R, G, O, Q, m, M, W,
šířka v jednotkách 4 5 6 9 10 11 12 13 14 15 17
Neproporcionální písma se řídí šířkou kuželky nejširšího znaku, šířka všech kuželek je stejná a text psaný tímto písmem je nevyrovnaný (používají např. obyčejné psací stroje, font Courier).
Pro porovnání – proporcionální písmo Pro porovnání – neproporcionální písmo Z uvedeného vyplývá, že hovoříme-li o stupni písma, máme na mysli velikost kuželky a nikoliv výšku samotného písmového znaku. Je dobrým pravidlem udávat stupeň písma v typografických bodech.
2. Měrný systém Typografie používá pro měření písma vlastní měrné systémy, které se neslučují s naší metrickou soustavou. V dnešní době již nemají zdaleka takovou důležitost jako v dřevních dobách kovové sazby, nicméně pro měření samotného písma se nadále používají. Bohužel však ani zde nepanuje přílišná jednota, protože dominují dvě mírně odlišné jednotky, z nichž jedna byla pro užití v digitální podobě ještě upravena. 2.1.
Didotův typometrický systém
Didotův systém je měrná soustava používaná v Evropě od konce 18. století. Vznikla úpravou soustavy, kterou dříve vytvořil Pierre Simon Fournier. Francois Didot jednotku odvodil z pařížské stopy (32,48 cm), již rozdělil na 864 bodů a definoval tzv. typografický bod. Dvanáct bodů tvoří cicero, 2660 bodů tvoří 1 metr. Typografický bod měří 0,3759 mm a označuje se tečkou za číslem nebo malým písmenem „b“. 1 bod = 0,3759 mm 12 bodů = 1 cicero = 4,513 mm 2 660 bodů = 1 m
2.2.
Systém pica (čti pajka)
Angloamerický typometrický systém (někdy nazývaný monotypový) je odvozen z anglické stopy (30,48 cm). Jednotkou je bod (pt), jeden bod měří 0,3528 mm, dvanáct bodů je 1 pica. Jeden palec obsahuje 72,27 points. 1 point = 0,3528 mm 12 points = 1 pica = 4,23 mm 72 points = 6 picas = 1 palec (inch) = 2,54 cm
2.3.
Upravený systém pica
Systém pica se ukázal v počítačové sazbě jako nevýhodný, protože zaokrouhlování mnohdy způsobovalo nemalé problémy a nepřesnosti. Z popudu americké firmy Adobe byl mírně upraven tak, že nyní jeden palec obsahuje přesně 72 bodů (6 picas po 12 pt). Upravený systém pica používá jako výchozí veškerý americký software pro grafiku a sazbu (Adobe, Corel, Quark), přičemž některé z nich umožňují i nastavení didotových bodů. 2.4.
A co metrický systém?
Metrický systém se používá v typografii ve specifických případech — pro stanovení výšky znaku v hodně velkých stupních (billboardy, tabule), definování rozměrů stránky nebo šíře sazby. Stupeň písma značí velikost kuželky, ne výšku písmového znaku! Digitální sázecí systémy umožňují sice volbu potřebné měrné soustavy, ale tím se nenechte splést. Uvnitř si totiž stejně počítají po svém a výsledky se pak mohou lišit od vašeho očekávání.
3. Konstrukce písma Abeceda je sada písmen v ustáleném pořadí; dělí se na velkou abecedu a malou abecedu. Velká písmena abecedy se nazývají verzálky nebo též majuskule, malá písmena minusky nebo minuskule. Majuskule – verzálky – písmena velké abecedy (uppercase characters, all caps) Minuskule – minusky – písmena malé abecedy (lowercase chracters) Písmena společně s číslicemi a interpunkčními znaménky a speciálními znaky a symboly (zavináč, rovnítko, copyright apod.) tvoří abecedu. Obsahuje-li znak diakritické znaménko (tečka, čárka, kroužek aj. nad písmenem — nazývané též akcenty), mluvíme o diakritizovaném nebo akcentovaném znaku. 3.1.
Písmová osnova
Soustava vodorovných linií, které určují výškové proporce kresby písma a umístění akcentů (příp. indexů) Účaří – základní dotažnice – base line Střední dotažnice – mean line, x line Dolní (spodní) dotažnice – descender line Horní dotažnice – ascender line Verzálková dotažnice – capital line Horní a dolní indexová účaří Střední výška písma – x height Přetah – část tahu písma, která z optických důvodů přesahuje některou z dotažnic Akcentová dotažnice určuje, jak vysoko jsou posazeny akcenty verzálek. Písmová osnova, přestože je pouze pomyslná, má pro písmo jako takové zásadní význam. Je totiž soustavou vodorovných čar, které určují především proporce písma.
Základní horizontálou je tzv. základní dotažnice neboli účaří. Písmena sedí přímo na účaří. Druhou a neméně důležitou je horní dotažnice. Určuje výšku horních dotahů minusek b, d, l, k, aj. a často též verzálek. Není to však nutným pravidlem, u některých fontů jsou verzálky nižší. Střední dotažnice určuje výšku minusek — tzv. střední výšku písma. Dolní dotažnice určuje, kam sahají spodní dotahy znaků j, p, q apod. Dotahem znaku se rozumí jeho horní nebo spodní zakončení.
3.2.
Konstrukční části písma
Na kresbě písmového znaku se podílejí hlavní a vedlejší písmové tahy. Na následujícím obrázku si nejdůležitější tahy představíme. Tah písma - kresebný prvek písmového znaku, např. dřík, oblouk, náběh, výběh atd. Dřík písmena - hlavní svislý př. šikmý, nikoli však oblý tah písmena.
Serif (patka) - příčné zakončení tahu písmena (vodorovné, svislé nebo šikmé). Tvar serifů je jednotný v kresbě daného písma a pomáhá utvářet jeho charakter. Hřbet – hlavní oblý tah písmena tvořící jeho páteř Výběh – tah zakončený jiným kresebným způsobem, než serifem. Hlava – horní zakončení dříku písmene d, t, p… Pata – dolní zakončení dříku písmene a, b, d, u, někdy U. Vrchol – ostré spojení dvou přímých tahů, např. A, N, V, W. Příčka – vodorovný nebo šikmý příčný tah písmen e, f, t, A, H… Rameno – vodorovný tah, nasazený na dřík např. E, F, L Oko – uzavřený oválný nebo kruhový tah, který není spojen s dříkem Bříško – oválný až kruhový tvar, zpravidla spojený s dříkem Smyčka – spodní uzavřený tah písmene g Náběh – oblé propojení dříku se serifem nebo bříška s přímým tahem Kout – úhel vzniklý kolmým křížením dvou tahů nebo prvků písmene Chvost – výběhový tah písmene y, j, r, K, R… Ostruha – zpravidla zakřivený tah písmene Q Slza – zakončení výběhu ve tvaru slzy např. y, j Zrno – zakončení výběhu ve tvaru zrna s koutem Ucho – výběhový tah písmene g
Skelet Základní čárový tah písmena Kontura Kresba písmového znaku tenkou čarou v jeho základním obrysovém tvaru. Duktus - výraznost kresby písma vyjádřená tloušťkou tahů písmen v poměru k jejich výšce. Rozeznáváme písma zeslabeného duktu - tenké a slabé. A naopak písma zesíleného duktu polotučné, tučné a velmi tučné.
Stínování - zesilování částí nebo celých tahů písmena, zvláště u dříků a oblouků. Kolmé stínování je typické pro písma statická, šikmé (diagonální) proti směru hodinových ručiček pro písma dynamická.
4. Rozlišování písem 4.1.
Podle vzniku
Psaná (nápisová) Kreslená (kresba obrysu, potom vyplňování) Konstruovaná 4.2.
Podle účelu
Nápisová (monumentální) Rukopisná (listinná a knižní, případně kurzivy) Tisková (knižní, časopisecká, novinová, akcidenční, titulková, speciální)
4.3.
Knižní dílové – dobře čitelné písmo vyvážené kresby středního duktu
Časopisové – dobře čitelné písmo středního duktu s kresebnými a vyznačovacími verzemi
Novinové – písmo obvykle serifové, zpravidla se zvětšenou střední výškou a širší (otevřenou kresbou znaků, aby bylo dobře čitelné i v menších stupních.
Titulkové – písmo výraznějšího duktu, zpravidla vyššího stupně
Akcidenční – pro sazbu příležitostných tiskovin, inzerátů a titulků v novinové, časopisové a knižní sazbě. Především tučné antikvy, egiptienky i grotesky a všechna písma psaná a zdobená
Speciální – sady piktogramů, znaků pro technickou sazbu a podobně Podle šířky znaků písma
Proporcionální Neproporcionální
5. Tisková písma Klasifikační skupina – skupina podobných písem Rodina písma – základní řez a odvozené (vyznačovací) kresebné verze písma ve všech stupních
základní řez někdy bývá označován normal, roman, přp. regular, book, text, jindy je bez přívlastku.
rodina písma může obsahovat odvozené řezy: nakloněná doprava (kurziva), s duktem (slabší light, silnějším – medium, bold, heavy, black, případně demi-, semi-, ultra-, extra-), zúžené (condensed, narrow, compressed), kapitálky (small caps), obrysové (outline, contour), stínované (shadowed), zaoblené (decorated)
Soubor – jeden řez písma ve všech stupních Sada – jeden řez písma v jednom stupni
6. Způsoby zdobení písma Proměnou duktu a proporce Proměnou siluety písmového znaku Dekorováním písmové siluety znaku Přičleňováním prostorových prvků Kombinováním prvků Písma s volnou ploškou a prostorovou modifikací
7. Klasifikace písma Latinková písma se nejčastěji třídí podle klasifikace Mezinárodní typografické asociace (ATYPI). Protože však tato klasifikace písem nemůže vyhovovat všem jazykům a národním odlišnostem, používá se v České republice klasifikace typografa Jana Solpery (dřívější oborová norma 88 1101). Bere ohled na chronologický vývoj písma, ale hlavně se soustředí na jeho kresebné prvky, což umožňuje klasifikovat jak písma vzniklá v minulosti, tak písma, která teprve vzniknou. Antikva – znaky odvozeny z římských kapitál a karolínských minuskulí Grostesk – bezserifové písmo bez výrazného stínování Egiptienka – písmo bez výrazného stínování se čtverhrannými serify Ozdobné písmo Písmo psané – skript Lomené písmo Dělení latinkových písem 11 klasifikačních skupin, každá má tři podskupiny
Písma základního řezu Písma vyznačovací nakloněná Písma zdobená
7.1.
Antikvová písma
Dynamická antikva Zahrnuje renesanční antikvy vytvořené od druhé poloviny 15. století do první poloviny 18. století a jejich novodobé modifikace. Používá se především jako knižní písmo pro krásnou literaturu. Pozdně renesanční písma a jejich novodobé modifikace jsou použitelné univerzálně. (Dynamická antikva renesanční — Adobe Garamond Pro)
Přechodová antikva Zahrnuje barokní antikvy z druhé poloviny 18. století a jejich novodobé modifikace. V časovém i tvarovém vývoji vytváří přechod od dynamických forem antikvy, ovlivněných psanou formou, k písmům konstruovaným — statickým antikvám. Přechodové antikvy se většinou uplatní jako knižní písma s univerzální použitelností. (Přechodová antikva — ITC New Baskerville)
Statická antikva Uzavírá historický vývoj knižního písma klasicistickými antikvami z konce 18. a začátku 19. století. Kromě nich zahrnuje jejich novodobé modifikace. Kresba všech písmových tahů má výrazné kontrasty v statické kresebné formě. Používá se především jako knižní písmo pro krásnou literaturu. (Statická antikva didotovská — Bodoni)
Lineární písma Lineární písmo serifové Zahrnuje písma vycházející z egyptienek 19. století a jejich novodobé modifikace. Slučují se zde jak prvky antikvy (serify), tak lineárních písem (základní skelet znaků). (Lineární písmo serifové — Clarendon)
Lineární bezserifové statické písmo Zahrnuje grotesky 19. století a jejich novodobé modifikace.
Charakteristické prvky kresby: Tahy písma jsou nepatrně diferencované, výběhové obloučky u „c“, „e“, „s“ jsou zakončeny šikmo. Osa stínu je svislá, střední výška zvětšená, šířková proporce stejná. (Lineární bezserifové statické písmo, tzv. grotesk — Akzidenz Grotesk)
Lineární bezserifové geometricky konstruované písmo Vychází z konstruktivismu začátku dvacátých let minulého století. Tvary jsou koncipovány do geometrického tvaru nebo z něj vycházejí. (Lineární bezserifové písmo odvozené ze čtyřúhelníku — Eurostile)
Lineární bezserifové dynamické písmo Navazuje na dynamické schéma renesančních antikvových písem. Jedná se o písma s univerzální použitelností. (Lineární bezserifové dynamické písmo se svislou osou — Frutiger)
Lineární antikva Zahrnuje písma, u nichž jsou sloučeny kresebné a tvarové prvky písem antikvových a bezserifových. Charakteristické prvky kresby: Rozdíly ve stínování písmových tahů jsou značné, především u písem se skrytými serify a s rozšířenými koncovými tahy, zatímco u písem s jemnými serify jsou často nepatrné. Šířková proporce není jednotná, častěji je stejná. (Lineární antikva s jemnými serify — Copperplate)
Psaná písma Kaligrafická písma Vycházejí z kultivovaných grafických skriptů s výraznými rozdíly v tloušťce tahů. (Kaligrafované písmo dynamické — ITC Zapf Chancery)
Volně psaná písma Vycházejí ze současných rukopisných skriptů. Většinou jen nepatrné rozdíly v tloušťce tahů, jsou psána kulatým a tupým nástrojem. (Volně psaná písma — Brody)
Lomená písma Vyvíjela se od gotiky až do 19. století, používají se jako písma titulková a akcidenční. Charakteristické znaky: uplatňují se lomené tahy, verzálky mají často složitou kresbu, velké rozdíly v tloušťce hlavních a vedlejších tahů. (Lomené písmo – rotunda – Weiss Rundgotisch)
