10.2. Koncové techniky Čištění odpadních vod...29

OBSAH 1.

ÚVOD PRÁCE………………………………...................................8

2.

CÍL PRÁCE……………………………………………………….....9

3.

VLIV PRŮMYSLOVÝCH ODPADNÍCH VOD………….............10

4.

DRUHY ODPADNÍCH VOD…………………….…...………......11 4.1.

Odpadní vody .........................................................................11

4.2.

Druhy odpadních vod..............................................................11 4.2.1. Splašky………………..........………………………………..….11 4.2.2. Dešťové odpadní vody…….........……………………………....11 4.2.3. Průmyslové odpadní vody…………..........…………………......11 4.2.4. Podzemní vody……………………………..........………….......11 4.2.5. Infekční odpadní vody…………………………….........….........12 4.2.6. Městské odpadní vody………………………………..................12

5.

ČIŠTĚNÍ ODPADNÍCH VOD…………………………….............13 5.1.

Význam čištění odpadních vod………………………...........13

5.2.

Odpadní vody ze zpracování a úpravy kovů…..…………….14

5.3.

Odpadní vody z úpravy a tavení rud ……………..………....17

5. 4. Seznam látek, které nejsou odpadními vodami.......................19 6.

CHARAKTERISTIKA TŘINECKÝCH ŽELEZÁREN, a.s............21

7.

VYPOUŠTĚNÍ VOD Z TŘINECKÝCH ŽELEZÁREN…..............23

8.

7.1.

Vypouštění odpadní průmyslové vody……………………....23

7.2.

Vypouštění fenolčpavkové vody…………………….............23

7.3.

Vypouštění odpadní splaškové a dešťové vody……………..23

HOSPODAŘENÍ S VODAMI V TŘIECKÝCH ŽELEZÁRNÁCH..............................................................................24

9.

ZACHÁZENÍ SE ZÁVADNÝMI LÁTKAMI, HAVÁRIE…….....25

10.

KONCEPCE PRO TECHNOLOGIE ČIŠTĚNÍ ODPADNÍCH VOD V TŘINECKÝCH ŽELEZÁRNÁCH....................................27 10.1. Opatření integrovaná do procesu………………………........27 6

10.2. Koncové techniky………………………………………........28 10.3. Čištění odpadních vod………………………………….…....29 10.3.1. Výhody decentralizovaného čištění odpadních vod nebo čištění u zdroje (i nevýhody centralizovaného čištění odpadních vod)..................30 10.3.2. Hlavní výhody používání centrální ČOV ( a nevýhody decentralizovaných čistících zařízení)………………………….............31

11.

ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ A TŘINECKÉ ŽELEZÁRNY……...........33

12.

ZÁVĚR………………………………………………………..........35

13.

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY………………………...........37

14.

SEZNAM PŘÍLOH...........................................................................39

15.

PŘÍLOHY

7

1.

ÚVOD Život člověka na zemi byl vždy spojen s vodou. Její dostatek a přístupnost

předurčovaly rozvoj lidského osídlování nových lokalit. Zásobování potřeb člověka vodou bylo v prvopočátcích řešeno z jezer, řek a potoků, později výstavbou záchytných jímek a studní. Neméně důležitou stránkou při rozvoji obcí a měst bylo řešení odvodu znečištěných a odpadních vod. Na toto ve středověku, hlavně ve městech, sloužily otevřené rigoly vedené vedle dlážděných silnic a na vesnicích to byly místní vodoteče, do kterých se vylévalo vše, co mělo tekutou konzistenci. Je zřejmé, že taková likvidace splašků obtěžovala obyvatelstvo a byla zdrojem zápachu, šíření infekčních nemocí a epidemií (mor a cholera). Později byly, původně otevřené příkopy, postupně zakrývány a posléze byly stavěny i zděné kanalizace, které již odváděly vody dešťové z ulic a střech domů do nejbližší vodoteče nebo rybníku. Ale pravidelně se opakující epidemie, které se šířily Evropou, vyžadovaly radikálnější řešení. Vznik republiky nastartoval velký rozvoj vodovodů a kanalizací, které byly předpokladem pro další růst obcí a měst. Největší rozvoj byl na počátku 30-tých let minulého století. Bohužel hospodářská krize jej zastavila. K dalšímu rozvoji dochází až po válce. Úroveň odvádění splaškových vod od obyvatelstva i kapalných odpadů vznikajících při průmyslové a zemědělské činnosti, vypovídá mnohdy více o kulturním, sociálním, technickém a ekonomickém stupni rozvoje dané společnosti než počet vystavěných chrámů, tuny produkce na hlavu či prosperujících bankovních domů v zemi. Stokování a čištění odpadních vod je odrazem péče dané společnosti o trvale udržitelný rozvoj.

8

2.

CÍL PRÁCE Cílem této bakalářské práce je bližší seznámení z odpadními vodami, především

rozdělení těchto vod, jejich charakteristika. Praktická část práce se zabývá zhodnocením kvality čištění odpadních vod v podniku Třinecké Železárny, a. s., a zhodnocením působení čištěné vody na okolní životní prostředí.

9

3.

VLIV PRŮMYSLOVÝCH ODPADNÍCH VOD Obor čištění odpadních vod stále nabývá na důležitosti z toho prostého důvodu,

že hydrologické poměry v našem státě jsou v podstatě stále stejné, ale počet obyvatelstva vzrůstá a prudce roste spotřeba vody pro průmysl. Znečištění vody v síti vodních toků stoupá. Jediným prostředkem k zastavení nežádoucího vývoje čistoty našich řek je důsledné a účinné čištění vypouštěných odpadních vod. (ve znění zákona č. 254/2001 Sb.)

Vliv průmyslových odpadních vod na tok je třeba posuzovat nejen podle velikosti recipientu, tedy podle ředění, ale také podle jakosti a množství přiváděných odpadních vod. Látky přiváděné do řek odpadními vodami mizí po určité době vlivem samočisticí schopnosti toku. Na organické látky působí různé organismy, které je přeměňují v jednodušší látky, většinou rozpustné ve vodě. Anorganické látky podléhají přímé sedimentaci nebo vlivem jiných látek koagulují a ukládají se na dnech koryt. (PETRŮ, 1957)

10

4.

DRUHY ODPADNÍCH VOD

4.1.

Odpadní vody Vody použité v obytných, průmyslových, zemědělských, zdravotnických

a jiných stavbách,

zařízeních a dopravních prostředcích, pokud po použití mají

změněnou jakost (složení nebo teplotu), jakož i jiné vody z nich odtékající, pokud mohou ohrozit jakost povrchových nebo podzemních vod. Odpadní vody jsou i průsakové vody z odkališť nebo ze skládek. (ve znění zákona č. 254/2001 Sb.)

4.2.

Druhy odpadních vod

4.2.1. Splašky Splašky jsou odpadní vody z jednotlivých domácností nebo odpadní vody závodních kuchyní a jídelen, umýváren a záchodů v průmyslových závodech. Obsahují zbytky jídel z mytí nádobí, dále záchodové odpadní hmoty a nečistoty z mytí, koupání a praní i s pracími a mycími prostředky. Nečistoty jsou hrubě dispergované (papíry, kusy zeleniny atd.), jemně rozptýlené a rozpuštěné. Povaha těchto látek je z velké části organická. Splašky jsou z biologického hlediska velmi závadné. (ČÍŽEK, HEREL)

4.2.2. Dešťové odpadní vody Jsou to vody, které ve formě všech druhů atmosférických srážek spadnou na povrch území a po povrchu stékají do stok. (ČÍŽEK, HEREL)

4.2.3. Průmyslové odpadní vody Průmyslové odpadní vody jsou dalším druhem odpadních vod, s nimž se pravidelně při městském odvodnění setkáváme. Jsou to vody, které byly použity při výrobním postupu v průmyslových závodech nebo provozovnách a které jsou ze závodů vypouštěny. (ČÍŽEK, HEREL)

4.2.4. Podzemní vody S těmito vodami se setkáváme při hloubení základů budov nebo i při hloubení rýh pro stavbu inženýrských sítí. Poněvadž někdy tuto vodu také stokami odvádíme, je možno i podzemní vodu pokládat za vodu odpadní. (ČÍŽEK, HEREL)

11

4.2.5. Infekční odpadní vody Tyto vody jsou považovány za samostatný druh odpadních vod. Za infekční vody pokládáme takové odpadní vody, které obsahují nebo by mohly obsahovat choroboplodné zárodky zvlášť nebezpečné povahy nebo škodlivé zárodky, které by soustavně odpadaly ve velkém množství. Jsou to odpadní vody z výroben sér a očkovacích látek, kde se léčiva vyrábějí veterinární cestou (záměrným infikováním živých zvířat), odpadní vody z jatek takových zvířat, odpadní vody z mikrobiologických laboratoří (kde se pracuje s kulturami choroboplodných organismů), odpadní vody z tuberkulózních léčeben a sanatorií a odpadní vody z infekčních oddělení nemocnic. Do stokové sítě tedy infekční vody nepřicházejí. (ČÍŽEK, HEREL)

4.2.6. Městské odpadní vody Vody, které protékají městskou stokovou sítí. Jejich složení je od města k městu značně stereotypní, poněvadž jejich hlavní podíl tvoří splašky. Koncentrace městských odpadních vod značně kolísá podle toho, jaká je technická vybavenost obytných částí města. (ČÍŽEK, HEREL)

12

5.

ČIŠTĚNÍ ODPADNÍCH VOD

5.1.

Význam čištění odpadních vod Z různých druhů znečištění vod je možno vyčlenit skupinu látek, které můžeme

označit jako látky jedovaté - toxické. Pro poměry panující v povrchových a podzemních vodách pokládáme za jedovaté takové látky, které již v malé koncentraci působí poškození nebo zánik živých organismů. Definice jedu tedy souvisí se stanovením toxické koncentrace látky nebo toxické dávky. Přesnou hranici mezi látkami jedovatými a nejedovatými stanovit nelze, protože toxicita se uplatňuje těžko předvídatelným způsobem, jde-li o kombinovaný účinek několika toxických látek. (ČÍŽEK, HEREL)

Toxické látky můžeme rozdělit do dvou hlavních skupin: 1. Rozpustné sloučeniny těžkých kovů - jedy povahy kovové jsou neodbouratelné a odstranění toxického účinku je spolehlivě možné jen separací těchto látek z prostředí 2. Toxické organické látky - jedy organické povahy se dají ve vodním prostředí zničit (odbourat) biochemickou nebo chemickou cestou. Tyto látky se dále dělí na: A) Silně reaktivní látky - jsou to látky vesměs živočišného nebo rostlinného původu a patří mezi glycidy, lipidy a protidy nebo je znečištění tvořeno směsí těchto

látek.

Tyto

látky tvoří

potravu

mikroorganismů.

Stravitelnost

mikroorganismy je hlavní příčinou jejich škodlivostí a důvodem pro

čištění.

Podstatou škodlivosti těchto látek v přirozeném vodstvu je velká intenzita biochemických reakci. Ve vodě se množí společenstvo mikroorganismů a využívá chemickou energii potravy. Tím je znečištění odstraňováno, ale vodní prostředí je současně zatěžováno metabolity mikroorganismů a je zbavováno rozpuštěného kyslíku. B) Dispergované látky - minerální nebo organické povahy. Podstatou škodlivosti je zde povaha disperzní soustavy. Pokud voda obsahuje dispergované látky jeví se jako voda kalná. Zákal vody zamezuje průchod světla do vody a omezuje přirozenou fotosyntézu a dále také poškozuje dýchací orgány vyšších živočichů. 13

C) Solnost vody - toto znečištění představuje největší a nejnáročnější problém čistírenské techniky. Jsou to odpadní vody, které obsahují rozpuštěné soli. Tyto soli se do toků dostávají přímo nebo jako konečné stádium biochemické stabilizace organických látek. Voda může být sebedokonaleji čištěna mechanicky či biologicky a vzdor tomu obsah solí ve vodě rozpuštěných se čištěním nesníží.

5.2.

Odpadní vody ze zpracování a úpravy kovů

A) Odpadní vody z moříren Vznikají z lázní nebo z oplachování zboží, které se moří. Čistí se jen koncentrovaná a využitá lázeň a vody oplachovací. Neutralizační lázně nevyžadují samostatné čištění. a) Množství a složení odpadních vod - vypotřebované lázně odpadají v množství několika desetin až několika desítek m3 denně, podle velikosti výroby. Mívají pH kolem 1, obsahují 20 až 30g/l kyseliny sírové a 200 až 650 g/l síranu železného, moříme-li železo, a až asi 300 g/l síranu měďnatého, moříme-li měď. Potřeba vody pro oplachovací lázně se udává buď pro 1q výrobku, nebo pro 1 m2 plochy výrobku, anebo konečně v násobcích spotřebované kyseliny. Odpadní vody jsou silně kyselé a obsahují značné množství solí kovů. Při čištění se tedy musí vody neutralizovat a kovy vyloučit. Používá se dvou způsobů, z nichž každý se hodí pro jinou koncentraci vod: 1. Poměrně zředěné oplachovací odpadní vody se neutralizují, a to výhradně vápnem, zřídka louhy (odpadními). Přitom vysrážíme úplně kovy, ovšem některé soli nám přecházejí do roztoku (chlorid vápenatý). 2. U vypotřebovaných lázní nebo u prvních splachovacích vod těžíme z odpadních vod rozpuštěné soli a regenerujeme kyselinu, kterou vrátíme do provozu. K neutralizaci používáme převážně alkálií, a to jako hydrátu vápenatého a sodného, uhličitanu sodného a vápenatého, uhličitanu vápenatohořečnatého apod. Pracujeme s vápenným mlékem, práškovým vápnem, kusy vápence, mramoru, křídy, dolomitu. Můžeme taky používat vápna, které odpadá při výrobě acetylenu z karbidu. Chemikálie dávkujeme dávkovači, které mají mít zařízení na plynulé míšení.

14

b) Snížení ztrát v lázních - nejlépe se osvědčuje ponechat mořené nebo pokované zboží po krátkou dobu zavěšené nad příslušnou lázní. Zboží se tedy zvedne z lázně, okapává asi 1 minutu a pak se posune na druhou lázeň, ponoří se, zvedne, znovu okape atd. Intensivnějšího zmenšení výnosu lze dosáhnou tím, že zboží, vyňaté z lázně, prudce spustíme na rošt. Tím se značná část vynesené kapaliny uvolní a propadne roštem, odkud ji lze vrátit. Také lze vynesenou kapalinu splachovat sprchami tak, že zboží prudce sestřikujeme v několika směrech oplachovací tekutinou. c) Využití lázní - při povrchových úpravách kovů se získávají kyseliny, kovy jako takové nebo soli kovů, a to několika způsoby. Tím se podstatně snižuje čištění odpadních vod. Při moření železa se snažíme zachytit co nejvíce kyseliny, vrátit ji zpět do výroby a získat síran železnatý, který krystalizuje při ochlazení. Při krystalizaci nevznikají odpadní vody, pokud po vytěžení síranu odpadní louh vracíme jako mořící regenerovanou lázeň, což je možné. Tyto způsoby se nehodí pro oplachovací vody. (PETRŮ, 1957)

B) Odpadní vody z pokovování Odpadními vodami jsou zde především vody oplachovací a konečně i vlastní pokovovací lázně, které se však vypouštějí jen zřídka. Obvykle se mají jen přečerpat, nádoby vyčistit od usazeného kalu, pak naplnit původními lázněmi a upravit na příslušnou koncentraci. U pokovování vzácnými kovy tomu tak je. Avšak u ostatních kovů, jako měď, cín, zinek apod., nelze bez zvláštních opatření, jako jsou dvojité vany, pojistné nádrže a signalizační zařízení, zaručit, že se ani koncentrované lázně nedostanou do odpadu. Odpadní vody obsahují kovy, které jsou vesměs jedy pro všechen život ve vodách, a kyanidy, které jsou rovněž jedovaté. Tyto látky znemožňují také biologické čištění odpadních vod a jsou nebezpečím i pro lidi, pracující s nimi v uzavřených místnostech (vzniká-li kyanovodík) a ve stokách. Organismy účastné na biologických pochodech se mohou přizpůsobit jen menším koncentracím těchto látek. a) Odmašťování - podle toho jakého způsobu odmašťování se používá, obsahují odpadní vody buď alkálie, nebo alkálie s kyanidy, nebo konečně organická rozpouštědla. V posledním případě nemají odpadat odpadní vody. Odpadních vod pouze alkalických lze použít ke zvýšení alkality odpadních vod

15

kyanidových nebo k neutralizaci. Odpadní vody kyanidové se čistí s ostatními kyanidovými vodami. b) Alkalické pokovování - vody z alkalického pokovování obsahují vesměs kyanidy. Po zneškodnění kyanidů se obyčejně také vysráží kovy. Kyanidy je možno odstranit těmito způsoby: 1. Chlorování plynným chlorem v alkalickém prostředí – je to oxidace kyanidů v alkalickém prostředí při pH nejméně 8,5. Okysličování probíhá ve dvou stupních. V prvém stupni vznikají již málo jedovaté kyanatany, které se ve druhém stupni úplně rozkládají 2. Chlorování chlornany v alkalickém prostředí – používá se k tomu chlornanu sodného nebo chlornanu vápenatého anebo chlorového vápna. 3. Oxidace kysličníkem chloričitým – reakcí roztoku chloristanu sodného s chlorem 4. Oxidace ozónem – ozon se přivádí do čištěné vody buď ode dna porózními deskami, nebo jinak rozptyluje. Při práci uniká ozon do ovzduší. Ozon intenzivně koroduje a jeho úniku nelze zabránit. 5. Zneškodnění kyanidů tvorbou komplexních solí – jde především o použití síranu železnatého při současném alkalizování. Labilita tohoto způsobu spočívá v tom, že reakcí se síranem železnatým vznikají buď rozpustné, nebo nerozpustné komplexy. 6. Odstranění kyanidů elektrolytickou oxidací – kyanidové vody se vpouští do nádrží, ve kterých jsou na jedné straně elektrody katodové, na druhé straně anodové. Voda se parou nepřímo zahřívá asi na 90°C. Anody bývají měděné, neboť jsou výhodnější, protože mají menší ztráty. 7. Odstranění kyanidů okyselením – rozkládáme-li kyanidy kyselinou sírovou, vznikají nám rozpustné soli a uvolňuje se kyanovodík (je třeba vhánět vzduch, aby odvedl uvolněný kyanovodík). Kovy takto neodstraníme. Odpadní voda vyžaduje dodatečnou neutralizaci, při které je možno vysrážet také kovy. 8. Odstranění kyanidů měniči iontů – hodí se hlavně pro oplachovací a ředěné vody. 9. Odstranění kyanidů spálením – lázně silně znečištěné a s vysokým obsahem kyanidů by bylo možno zneškodnit také odpařením a vysušením

16

za současného odtahování plynů a potom se spálit vysušený zbytek při teplotách okolo 1 000°C, aby se kyanidy rozložily. 10. Jiné metody – je ještě několik jiných metod, které jsou sice teoreticky možné, ale po praktické stránce se teprve propracovávají. c) Kyselé pokovování – tyto vody neobsahují kyanidy, ale rozpuštěné soli kovů. Při čištění jde především o neutralizaci těchto vod a pak o odstranění kovů. Jakmile při neutralizaci přidáme alkálii v přebytku, dojde ke srážení kovů. d) Odkovování – při odstraňování pokovovací vrstvy se odpadky ponoří do elektrolytické lázně, pak se vyjmou, opláchnou vodou a odstraní. Oplachovací vody lze použít k doplnění elektrolytu, kde odparem vznikají určité ztráty. Vypustíme-li oplachovací vody, musíme je čistit jako vody s obsahem kyanidů a kovů. Lázně však můžeme filtrovat na speciálním filtru plachetkami, kde zachytíme všechen kal. e) Kalení – při čištění odpadních vod vzniklých při kalení se mají zachytit barnaté sloučeniny. Srážejí se síranem sodným, při čemž získáváme jako sraženinu síran barnatý, kterého lze dále hospodářsky využít, např. jako přísady do kyselinovzdorných tmelů.

5.3.

Odpadní vody z úpravy a tavení rud

A) Odpadní vody z rudných úpraven Odpadní vody z úpraven rud obsahují nadměrné množství nerozpuštěných látek, a to mezi 35 000 až 450 000 mg/l a v desítkách až stovkách mg/l i různé nevytěžené kovy. Flotační přísady bývají v odpadních vodách nejčastější v desítkách mg/l. (PETRŮ, 1957)

B) Čištění odpadních vod a) Usazování – nejpoužívanějším čistírenským procesem je sedimentace, která má zadržet co největší část nerozpuštěných látek z odpadních vod. Usazování se provádí v těchto zařízeních: 1. V kruhových i obdélníkových nádržích s plynulým provozem a nepřetržitým vyklizováním vlhkého kalu za provozu. - Kruhové nádrže jsou nejužívanějším a nejosvědčenějším zařízením. Jejich dno musí mít větší sklon a musí být zajištěna nepřerušená dodávka

17

elektřiny, aby se nezastavilo stěradlo, které by již po několika vteřinovém stání nepřemohlo odpor kalu nahromaděného na dně - Obdélníkové nádrže se upravují buď lipského typu se svislými betonovými stěnami s pojízdným stěradlem do odkaliště, nebo i jako zemní nádrže vyklizované strojní lopatou, kabelovým nebo portálovým jeřábem. 2. V nádržích s přerušovaným provozem a vyklizováním mokrého kalu nebo kalu, který se v nich vysouší. 3. V přirozených nádržích nejrůznějších typů, které se i zcela usazeným kalem zanesou. 4. Ve velkých odkalištích, u nichž se odsazený kal nechává na místě. Tohoto typu se používá nejčastěji. b) Chemické čištění - k vodě předčištění z odkališti se přidají chemikálie, nejčastěji vápenné mléko, dolomity, vápenec nebo i speciální srážedla, jako síran železnatý apod. Pak voda odtéká do vločkovací nádrže, která bývá uměle provzdušňována, a pak do vlastní sedimentační nádrže, kde se zdrží 2-3 hodiny. c) Hydrocyklony - jsou vhodné pro flotační úpravny v prvním stupni, k dočištění by však u nich bylo třeba chemického srážení. Jsou účelné tam, kde je čistírna odpadních vod příliš vzdálena od závodu a kde výtlačné potrubí silně trpí obrusem. d) Odstředivky - kal zadržený na odstředivkách se stírá zařízením, které se přisouvá k vnitřku bubnu. Je poháněno buď zvláštním motorem, nebo je řízeno hydraulicky. Odstředivky na odpadní vody jsou vydány mimořádné námaze, takže musí být z nejjakostnějšího materiálu (zejména jejich ložiska). (PETRŮ, 1957)

C) Odpadní vody z tavení rud U vysokých pecí se většinou používá vody v oběhu, časem je však přece nutno ji vypustit. Její používání v oběhu je závislé na jejím dokonalém vyčištění. Jde hlavně o trojí druh vod, a to: a) Kondensační vody – jsou jen nepatrně znečištěny zbytky olejů a lze jich po ochlazení bez dalších úprav znovu použít. b) Vody z praní vysokopecních plynů – obsahují velmi mnoho prachu, který pochází z tavené rudy a má také její charakter. Plyn se pere obvykle 18

v protiproudové a pak rotační pračce a prací vody se podrobují sedimentaci. Použitá voda se vrací zpět. Poněvadž se však část vody ztrácí, je potřeba na doplňování asi 10 až 12% vody. Vody k praní plynů používáme obyčejně tak dlouho, až je tak bohatá solemi, že s ní dále není možno pracovat. O tom, kdy je třeba tuto vodu vypustit, rozhoduje hlavně obsah chloridu sodného. c) Voda z granulace strusky - ani vody z granulace strusky nejsou zcela nezávadné. Nezachycená, jemná, vznášející se struska sedimentuje v toku, pokrývá koryta nánosy a činí je sterilními. Mimo to ohrožuje ryby, neboť dráždí jejich žábry. Proto je ji třeba odstranit z odpadních vod. (PETRŮ, 1957)

5. 4. Seznam látek, které nejsou odpadními vodami Do kanalizace nesmí podle zákona č. 254/2001 Sb., o vodách, vnikat následující látky, které ve smyslu tohoto zákona nejsou odpadními vodami: A. Zvlášť nebezpečné látky, s výjimkou těch, jež jsou, nebo se rychle mění na látky biologicky neškodné: 1. Organohalogenové sloučeniny a látky, které mohou tvořit takové sloučeniny ve vodním prostředí. 2. Organofosforové sloučeniny. 3. Organocínové sloučeniny. 4. Látky, vykazující karcinogenní, mutagenní nebo teratogenní vlastnosti ve vodnímprostředí, nebo jeho vlivem. 5. Rtuť a její sloučeniny. 6. Kadmium a jeho sloučeniny. 7. Persistentní minerální oleje a uhlovodíky ropného původu. 8. Persistentní syntetické látky, které se mohou vznášet, zůstávat v suspenzi nebo klesnout ke dnu a které mohou zasahovat do jakéhokoliv užívání vod. 9. Kyanidy.

19

B. Nebezpeční látky 1. Metaloidy, kovy a jejich sloučeniny: a. zinek

h.

antimon

o. uran

b. měď

i.

molybden

p. vanad

c. nikl

j. titan

q. kobalt

d. chrom

k. arzen

r. thalium

e. olovo

l. baryum

s. cín

f. selen

m. telur

t. stříbro

g.

n. bor

berylium

2. Biocidy a jejich deriváty, neuvedené v seznamu zvlášť nebezpečných látek. 3. Látky, které mají škodlivý účinek na chuť nebo na vůni produktů pro lidskou potřebu, pocházející z vodního prostředí, a sloučeniny, mající schopnost zvýši obsah těchto látek ve vodách. 4. Toxické, nebo persistentní organické sloučeniny křemíku a látky, které mohou zvýšit obsah těchto sloučenin ve vodách, vyjma těch, jež jsou biologicky neškodné nebo se rychle přeměňují ve vodě na neškodné látky. 5. Anorganické sloučeniny fosforu nebo elementárního fosforu. 6. Nepersistentní minerální oleje a uhlovodíky ropného původu. 7. Fluoridy 8. Látky, které mají nepříznivý účinek na kyslíkovou rovnováhu, zejména amonné soli a dusitany. 9. Silážní šťávy, průmyslová a statková hnojiva a jejich tekuté složky, aerobně stabilizované komposty.(Technicko - organizační pokyny TŽ)

20

6.

CHARAKTERISTIKA TŘINECKÝCH ŽELEZÁREN, A.S. Třinecké železárny v Třinci patří k průmyslovým podnikům s nejdelší tradicí

hutní výroby v České republice. Byly založeny v roce 1839 Těšínskou komorou, kterou v té době vlastnil arcivévoda Karel Habsburský. Počátky hutní výroby v Třinci jsou spjaty s výrobou slévárenského železa v dřevouhelné vysoké peci. Výhodná poloha železáren, jejich napojení na Košickobohumínskou železniční dráhu, dostupnost surovin postupně umožnila v 70. letech devatenáctého století tehdejšímu majiteli – Těšínské komoře – soustředit hutní provozy z nedalekého okolí právě do Třince. V roce 1906 se staly Třinecké železárny nejvýznamnější součástí Báňské a hutní společnosti. Z tohoto období pochází také ochranná známka „tři kladiva v kruhu“, která doprovází třinecké hutní výrobky i v dnešní době. Razantní modernizační politika kapitálově silné Báňské a hutní společnosti záhy změnila podobu železáren. Již ve dvacátých letech 20. století patřily železárny k nejmodernějším hutním závodům s uzavřeným hutním výrobním cyklem ve střední Evropě. V roce 1929 představoval jejich podíl na československé výrobě surové oceli 23 % a válcovaného materiálu dokonce 31 %. V roce 1946 byly železárny, které nebyly II. světovou válkou významně poškozeny, znárodněny. Rozvoj železáren pokračoval i v období socialistického Československa, kdy se rozvoji těžkého průmyslu přikládal značný význam. Růst produkce oceli a válcovaného materiálu dosáhl svého historického vrcholu v 80. letech 20. století, kdy ročně vyráběly více než 3,2 mil. tun oceli. Postupně se staly největším producentem, tzv. dlouhých válcovaných výrobků v Československu a posléze i v České republice. Vedle růstu produkce byl důraz také kladen na zavádění moderních hutních technologií. K nejvýznamnějším investicím tohoto období patří vybudování kyslíkové konvertorové ocelárny s následným blokovým a později i sochorovým kontilitím. Od roku 1995 je veškerá ocel vyráběna v konvertorech nebo elektrických obloukových pecích, přičemž 90 % vyrobené oceli je kontinuálně odléváno. Třinecké železárny, jsou dnes hutním podnikem s uzavřeným hutním výrobním cyklem, jejichž hlavní výrobní program tvoří dlouhé válcované výrobky. Změna politického systému v Československu v roce 1989 vedla k postupné privatizaci

21

Třineckých železáren. V roce 1991 byly Třinecké železárny převedeny na státní akciovou společnost. V průběhu let 1994–1996 byla kapitálová účast státu v železárnách postupně snižována. Od roku 1996 jsou Třinecké železárny zcela odstátněny a jejich majoritním vlastníkem je akciová společnost Moravia Steel.

Za celou svou dosavadní historii vyrobily Třinecké železárny více než 150 mil. tun oceli a z ní válcovaných výrobků, které dlouhodobě nacházejí své uplatnění nejen na domácím trhu, ale také u zákazníků po celém světě (z více než padesáti zemí celého světa). (http://www.trz.cz)

Obr.1 Zájmové území

(zdroj: mapy.cz)

22

7.

VYPOUŠTĚNÍ VOD Z TŘINECKÝCH ŽELEZÁREN

7.1.

Vypouštění odpadní průmyslové vody Vypouštění odpadní průmyslové vody do kanalizace Energetiky Třinec, a.s (dále

jen ET) a Třineckých železáren (dále TŽ) je limitováno kanalizačními řády ET a TŽ. Jedná-li se o vypouštění odpadních vod, u nichž lze mít důvodně za to, že mohou obsahovat jednu nebo více zvlášť nebezpečných látek, je nutno v souladu s § 16 zákona č. 254/2001 Sb., mít povolení vodoprávního úřadu k vypouštění těchto vod do kanalizace a jejich jakost je limitována tímto povolením. Limitní hodnoty množství a stupně znečištění vypouštěných odpadních vod jsou uvedeny v Přílohách č. 1 a 2. Kanalizační řád TŽ (viz. Příloha č.1) stanoví interně limity pro odpadní vody vypouštěné do průmyslové kanalizace TŽ. Obdobně Kanalizační řád ET (viz. Příloha č. 2) stanoví interně limity pro odpadní vody vypouštěné do průmyslové kanalizace ET. (Technicko - organizační pokyny TŽ)

7.2.

Vypouštění fenolčpavkové vody Řízení vypouštění fenolčpavkové vody z vodovodní kanalizace na městskou

ČOV Třinec se provádí v souladu s Kanalizačním řádem stokové sítě města Třinec (viz. Příloha č.3) a na základě povolení nakládání s vodami ze dne 21.12.2001, č. j. RŽ- 2387/01/Fp/231.2, vydané Okresním úřadem Frýdek-Místek. Podmínky pro vypouštění jsou obsahem Smlouvy uzavřené mezi TŽ a Severomoravské vodovody a kanalizace, a.s.. (Technicko - organizační pokyny TŽ)

7.3.

Vypouštění odpadní splaškové a dešťové vody Vypouštění splaškové a dešťové vody do veřejné kanalizace Severomoravské

vodovody a kanalizace, a.s. je realizováno buď přímým napájením, nebo prostřednictvím kanalizační sítě ET. Vypouštění těchto vod se provádí v souladu s Kanalizačním řádem stokové sítě města Třince (viz. Příloha č.4). Podmínky pro vypouštění jsou obsahem Smlouvy uzavřené mezi TŽ a Severomoravské vodovody a kanalizace, a.s., resp. Smlouvy uzavřené mezi ET a Severomoravské vodovody a kanalizace, a.s.. (Technicko - organizační pokyny TŽ)

23

8. HOSPODAŘENÍ S VODAMI V TŘINECKÝCH ŽELEZÁRNÁCH Odběry všech druhů vod musí být uskutečňovány za podmínek přísné šetrnosti a hospodárnosti. Za tím účelem je povinen ten, kdo odebírá vodu: a) okamžitě zamezit průtoku provozní vody při zastavených výrobních agregátech, pokud to tepelné podmínky dovolí b) odstraňovat všechny netěsnosti na potrubních řadech a uzavíracích elementech c) dodržovat zákaz propojování potrubí mezi jednotlivými druhy vod, a to ani přes uzavírací armatury Provozní voda může být používána pro hrazení ztrát jako je odpar, rozstřik, odluh, odkal, technologická spotřeba. Potřebu provozní vody pro přímé či nepřímé průtočné chlazení je nutno přednostně řešit zavedením recirkulace vody. Nová napojení a odběry vod jsou možná jen po projednání s provozovatelem zařízení pro dávku vody, resp. s ET v součinnosti vodohospodářem TŽ. Nová napájení odpadních vod nebo splaškových vod na kanalizaci může být z hlediska místa napájení, množství a jakosti vod předem projednána a odsouhlasena provozovatelem zařízení pro odvodnění odpadních vod, resp. ET či Severomoravské vodovody a kanalizace, a.s. v součinnosti s vodohospodářem TŽ. Zákonné podmínky ve vztahu k měřidlům a druhům měření odběrů a vypouštění vod jsou definovány zákonem č. 505/1990 Sb. a navazujícími vyhláškami. Problematiku měření množství odebíraných a vypouštěných vod řeší ET v součinnosti s vodohospodářem TŽ a příslušnými organizačními útvary dle technicko-organizačních pokynů TŽ-11/03. Schéma toku vod v areálu TŽ je v Příloze č. 5 (Technicko - organizační pokyny TŽ)

24

9.

ZACHÁZENÍ SE ZÁVADNÝMI LÁTKAMI, HAVÁRIE Zákonné podmínky ve vztahu k zacházení se závadnými látkami a k řešení

havárií jsou definovány § 39 - 42 zákona 254/2001 Sb. o vodách, ve znění zákona č. 20/2004 Sb., včetně prováděcích předpisů. Uživatel, který zachází se zvlášť nebezpečnými látkami nebo nebezpečnými látkami nebo kdo zachází se závadnými látkami ve větším rozsahu nebo zachází s nimi je spojeno se zvláštním nebezpečím, je povinen činit odpovídající opatření, aby tyto látky nevnikly do povrchových a podzemních vod a do kanalizací a to: - provozováním zařízení nesmí dojít ke znečištění povrchových či podzemních vod - veškerá manipulace s vodohospodářsky závadnými látkami musí být prováděna tak, aby bylo zabráněno nežádoucímu úniku závadných látek do půdy nebo jejich nežádoucímu smísení se srážkovými nebo odpadními vodami - veškeré plochy, na kterých dochází k manipulaci s vodohospodářsky závadnými látkami, musí být řešeny jako nepropustné s povrchovou úpravou odolnou vůči působení těchto látek a zajištěny proti případnému úniku závadných látek do půdy či kanalizace - zařízení, v nichž se závadné látky používají, zachycují, skladují nebo dopravují, musí být tak, aby bylo zabráněno nežádoucímu úniku závadných látek do půdy nebo jejich nežádoucímu smísení s povrchovými nebo srážkovými vodami - bude používáno takových zařízení, popř. způsobů při zacházení se závadnými látkami, které jsou vhodné i z hlediska ochrany jakosti vod - nejméně jednou za 6 měsíců je třeba provádět pravidelné kontroly skladů a nejméně jednou za 5 let, pokud není stanovena lhůta kratší, zkoušení těsnosti potrubí a nádrží určených ke skladování a prostředků pro dopravu zvlášť nebezpečných a nebezpečných látek včetně jejich včasné opravy - provést obeznámení uživatele s podmínkami stanovenými zvláštními přepisy pro zacházení se závadnými látkami z hlediska ochrany jakosti vod, jakož i s povinnostmi při zneškodňování havarijního zhoršení a odstranění jeho škodlivých následků

25

- v dosahu případných havarijních úniků se nesmí nacházet dešťové kanalizační vpusti - při zacházení se zvlášť nebezpečnými látkami je povinen vést záznamy o těchto látkách ve smyslu technicko-organizačních pokynů TŽ-32/05

Pro objekty a zařízení, ve kterých se zachází se závadnými látkami ve větším rozsahu nebo kdy zacházení s nimi je spojeno se zvýšeným nebezpečným pro podzemní a povrchové vody, vypracuje uživatel havarijní plán. V TŽ je pro řízení havarijní situace zpracován „Havarijní plán pro případ havárie dle vodního zákona v TŽ, a.s“, dále je Havarijní plán TŽ a dále „Dílčí havarijní plán“ pro konkrétní místa na jednotlivých organizačních útvarech, kde je nakládáno se závadnými látkami. Havarijní plán TŽ tvoří součást Vnitřního havarijního plánu TŽ a je závazný pro všechny, kteří zjistí, podávají její hlášení, šetří příčiny a odstraňují následky vodohospodářské havárie v areálu TŽ. V jeho příloze je uveden seznam jednotlivých objektů a zařízení, pro které příslušný uživatel závadných látek zpracoval dílčí havarijní plán. Havarijní plán TŽ schvaluje vodoprávní úřad. Odpovědnost za jeho vypracování, aktualizaci a předkládání ke schválení má vedoucí ochrany životního prostředí a vodohospodář TŽ. Originál schváleného, platného dokumentu je uložen na TL. Havarijní plán TŽ je přístupný v síti Lotus Notes na serveru TZ-NSA1, adresa APLIKACE / HASIČI v aplikaci InfoHas, část Prevence závažných havárií. Dílčí havarijní plány navazují na Havarijní plán TŽ. Jsou schvalovány vodoprávním úřadem. Originál schváleného, platného dokumentu je uložen na příslušném organizačním útvaru. Šetření příčin havárie řeší příslušné havarijní komise, jmenované k tomuto účelu vedoucím organizačního útvaru, na kterém k havárii došlo. Organizační útvar zajišťující použití těžké techniky pro práce v korytech vodních toků zabezpečí prostřednictvím HZS TŽ, po konzultaci s vodohospodářem TŽ, natažení norné sítě, případně sorpčních hadů v korytě za místem prací ve směru toku. (Technicko - organizační pokyny TŽ)

26

10.

KONCEPCE PRO TECHNOLOGIE ČIŠTĚNÍ ODPADNÍCH VOD V TŘINECKÝCH ŽELEZÁRNÁCH Různé zdroje emisí (vodních nebo plynných) a různorodost znečišťujících látek

a jejich množství způsobují, že použití více či méně - podle složitosti výroby komplexního systému zpracovacích technik (prevence nebo omezení), založeného na rozhodnutích managementu, je nevyhnutelné pro provozování lokality chemického průmyslu. Takový systém zpracování odpadních toků se skládá z: •

opatření integrovaných do procesu – opětovné využití vody, úspory vody a prevence znečištění

•

koncových technik čištění (individuální nebo centrální zařízení).

Jak druhy technik zpracování zapadají do rámce tohoto dokumentu, ukazuje obrázek pro odpadní vody

Obr.2 Techniky odpadních vod

10.1. Opatření integrovaná do procesu Moderní ochrana životního prostředí stále více přechází z koncových metod směrem k metodám opatření, integrovaných do procesu nebo do výroby. Do procesu integrovaná opatření jsou zdrojem velkého environmentálního zlepšení jako v nových, tak ve stávajících podnicích. Jejich úkolem je redukovat - nebo dokonce zamezit produkcí zbytků přímo u zdroje, předtím, než se stanou odpadem. Často tato „zlepšení procesu“ pomáhají snížit náklady na přídavná čistící opatření a stejně tak i zvýšit ekonomickou efektivitu zvýšením výrobní výtěžnosti nebo snížením přísunu (vstupu) 27

surovin. Náklady na likvidaci a omezení koncového čištění mohou ovlivnit zmíněný přechod k opatřením integrovaných do procesu. Ačkoliv začíná nabývat na významu prevence vzniku znečištění a také zavádění opatření integrovaných do procesu, techniky čištění odpadu stále zůstanou základními „pomocníky“ při snižování emisí do životního prostředí, především v případech, kdy opatření integrovaná do procesu nejsou ve stávající výrobě proveditelná. Správná do procesu integrovaná ochrana životního prostředí využívá všechny možné fyzikální, chemické, biologické a technické techniky pro prevenci, omezení a recyklaci zbytků. Příklady jsou: •

nové metody syntézy

•

použití čistších či dokonce jiných surovin a provozních látek

•

použití čistších či jiných paliv

•

optimalizace výrobních stupňů

•

zdokonalená technologie výroby, řízení procesů a řazení reakčních kroků

•

technické přizpůsobení procesu

•

zdokonalené používání katalyzátorů nebo rozpouštědel

•

recyklace pomocných látek (např. prací vody, rozpouštědel, katalyzátorů)

•

recyklace zbytků přímo během procesu

•

využití zbytků jako surovin pro jiné výrobky (produktová integrace uvnitř nebo mimo lokalitu)

•

využití zbytků při výrobě energie

Rozvíjení úplně nových cest syntéz ve stávajících podnicích zřejmě - především z ekonomických důvodů - zůstane výjimkou a bude omezeno na velkoobjemovou hromadnou výrobu nebo výrobky s větší tržní hodnotou. Do výroby integrovaná ochrana životního prostředí bude v praxi trvale narůstat jako součást mnoha jednotlivých - a možná drobných - zlepšení.

10.2. Koncové techniky Koncové techniky jsou ty, které čistí odpadní toky vznikající během procesu nebo skladování nebo v oblasti-její části-aby se v nich snížil obsah znečišťujících látek.

28

10.3. Čištění odpadních vod Chemický průmysl a většina dalších průmyslových odvětví se obrací ke koncovým technikám čištění, které omezují odpadní vody a znečišťující látky v nich obsažené ve stávajících podnicích, protože opatření integrovaná do procesu jsou používána přednostně v nově budovaných podnicích nebo výrobních procesech. Stávající podniky se tak vyrovnávají s ekonomickým omezením, způsobeným vysokými náklady nebo omezením modernizace (např. nedostatek místa). Obsahují předčištění nebo konečné čištění oddělených toků odpadních vod a stejně tak i centrální čištění shromážděných odpadních vod před jejich vypuštěním do recipientu. Různé koncové techniky čištění odpadních vod a jejich použitelnost pro snížení hlavních nečistot v chemickém průmyslu uvádí tabulka.

Tab.1: Hlavní znečišťující látky v odpadních vodách-jejich odpovídající čistící techniky

Lokality s komplexní chemickou výrobou mají běžně široký systém jímání a čištění provozní vody. Existuje několik přístupů k čištění odpadních vod, z nichž každý má své výhody i nevýhody, v závislosti na situaci:

29

•

zařízení decentralizovaného čištění odpadních vod, čistící vodné kapalné odpady u zdroje a vypouštějící je do vodních recipientu (tj. bez zařízení centrálního čištění odpadních vod v lokalitě)

•

centralizované čištění odpadních vod, běžně používající centrální čistírnu odpadních vod (ČOV)

•

centrální ČOV s předčištěním přítoků u zdroje

•

vypouštění odpadních vod do veřejné ČOV

•

vypouštění odpadních vod do veřejné ČOV s lokálním předčištěním u zdroje, z nichž poslední dva body jsou zvláštními situacemi dvou předcházejících bodů podle potřeby.

10.3.1. Výhody decentralizovaného čištění odpadních vod nebo čištění u zdroje (i nevýhody centralizovaného čištění odpadních vod) jsou: •

provozovatelé několika výrobních zařízení projevují odpovědnější přístup ke kapalným odpadům, jsou-li přímo odpovědni za kvality své vlastní vypouštěné odpadní vody

•

větší přizpůsobivost vůči rozšiřování podniků nebo měnícím se podmínkám

•

zařízení pro úpravu u zdroje jsou šita na míru a běžně vykazují lepší výkonnost

•

ve srovnání s centrálním biologickým čištěním neexistuje žádný (či méně) přebytečný kal, který je třeba likvidovat

•

výkonnost nebiologických technik nezávisí na biologické odbouratelnosti toků odpadních vod

•

zabránění ředění mícháním různých toků odpadních vod obvykle znamená vyšší účinnost čištění, atd.

•

poměr nákladů může být mnohem lepší u čištění dílčího proudu než u čištění centrálního.

Decentralizovanému čištění odpadních vod se dává přednost při dílčích tocích, u kterých se očekávají úplně odlišné vlastnosti.

30

10.3.2. Hlavní výhody používání centrální ČOV (i nevýhody decentralizovaných čistících zařízení) jsou: •

využití synergických účinků smíšených biologicky rozložitelných vod, tj. účinku, které umožňují mikrobiologický rozklad speciálních nečistot ve směsi s ostatními (či dokonce při zředění ostatními toky odpadních vod) zatím co samotný dílčí proud je špatně biologicky rozložitelný

•

využití účinků míchání, jako úpravy teploty nebo pH

•

efektivnější využití chemikálií (např. živin) a zařízení, čím se sníží relativní provozní náklady.

Odpadní vody z lokalit chemického průmyslu jsou také čištěny společně se stokovou odpadní vodou, buď v běžných komunálních ČOV nebo ve speciálně budovaných čistírnách pro kombinované čištění veřejných a průmyslových odpadních vod. Společné čištění je často uspořádáno tak, aby průmyslová odpadní voda, kvůli svému počátečnímu vysokému počátečnímu zatížení a tendenci ke snižování rozložitelnosti u zředěných odpadních vod, z počátku prošla stupněm s vysokým zatížením a následně byla spojena se stokovou vodou pro druhý biologický stupeň (malá zátěž). Výhody společného čištění odpadních vod mohou být: •

provozní stabilita společného biologického čištění může být pozitivně ovlivněna: -

zlepšením podmínek použití živin

-

optimalizace teploty odpadních vod a tím i kinetiky odbourávání

-

vyvážení dávkování zátěže, pokud jsou denní nátokové křivky obou proudů odpadních vod podobně strukturovaní nebo mohou být navzájem sladěny

-

potlačení toxických a inhibičních účinků složek odpadních vod snížením jejich koncentrace pod kritickou hranicí

•

společné čištění odpadních vod a přebytek aktivovaného kalu může, v jednotlivých případech, snížit (šetřit) investiční a provozní náklady.

Možné nevýhody jsou: •

systémy se smíšeným odvodněním a bez vhodných vyrovnávacích nádrží pro nadbytek srážkové vody mohou trpět přetížením vodou v případech prudkých 31

dešťů, což by mohlo vést ke zvýšení vypouštění odpadních znečišťujících látek doprovázenému úbytkem bakterií z oddělení aktivovaného kalu centrální ČOV •

snížení výkonnosti čištění kvůli poruchám spojeným s výrobou, které vedou ke zvýšení vypouštění znečištění následkem nedostatečného čištění obou, průmyslových i komunálních, toků odpadových vod

•

docela velké množství chemikálií může, dokonce i při menších koncentracích, bránit nitrifikaci. Pokud selže stupeň nitrifikace, může trvat několik týdnů, než bude opět obnoveno a zajištěno dostatečné odstraňování dusíku. Pro minimalizaci rizik společného čištění odpadních vod je zásadně důležité pečlivě studovat a sledovat toky odpadních vod přicházející z průmyslové části, zda neobsahují jakékoli inhibiční či rušivé činitele

•

kombinované čištění toků odpadních vod různého původu přináší riziko nesnížení obsahu persistentních znečišťujících látek, které občas nejsou ani zjištěny, kvůli rozředění. Tyto nečistoty odcházejí bez odbourání do vodního recipientu, adsorbují se do aktivovaného kalu nebo se uvolňují do ovzduší během provzdušňování. To odporuje závazku zajistit prevenci či omezení těchto látek u zdroje. Tato nevýhoda má vliv na všechny kroky čištění kombinovaných toků odpadních vod

•

kombinované čištění může způsobit vysokou kontaminaci kalu pro další použití nebo další čištění např. anaerobní vyhnívání.

Dalším důležitým aspektem systému odpadních vod je nakládání se srážkovou a vyplachovací vodou. V mnohých starších evropských komplexech je kanalizační systém pouze jeden a dešťová vyplachovací, chladící a provozní voda je jímána tímto systémem a odváděna do zařízení čistících odpadních vod. Zvláště v obdobích velkých dešťů to může vést k poruchám ČOV a zvýšení vypouštění odpadních látek. Moderní chemické lokality mají obvykle zvláštní kanalizační systém pro nekontaminovanou srážkovou a chladící vodu. (Technicko - organizační pokyny TŽ)

32

11.

ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ A TŘINECKÉ ŽELEZÁRNY Neoddělitelnou součástí podnikatelského programu TŽ je už po řadu let program

ochrany životního prostředí. Snahou TŽ je neustále snižovat ekologickou zátěž ve svém okolí. Dlouhodobá koncepční práce v této oblasti se postupně pozitivně projevuje v okolní krajině. Neustálé snižování vypouštění plynných emisí a prachu se projevuje v postupné regeneraci okolních beskydských lesů. Promyšlené vodní hospodářství s řadou čistíren vod a ostatních vodních staveb umožňuje vypouštět do vodních toků stejně kvalitní vodu jako je ta, kterou železárny odebírají z okolních vodních zdrojů pro svoji průmyslovou činnost. Starost o přírodní zeleň na území hutě je neoddělitelnou součástí programu ochrany životního prostředí. Samozřejmostí je také péče o biokoridor podél řeky Olše, která protéká v délce téměř 10 km železárnami a také úpravy zelených ploch ve městě Třinci a jeho okolí. (http://www.trz.cz/) V rámci environmentální politiky, podnik usiluje o :

1. Včasné a trvalé plnění všech legislativních požadavků platných pro oblast ochrany životního prostředí při vývoji, výrobě, skladování a přepravě výrobků. 2. Neustálé zlepšování technických parametrů výrobních zařízení včetně jejich soustavného sledování a hodnocení tak, aby se trvale snižovaly nepříznivé vlivy výrobní i nevýrobní činnosti na životní prostředí. 3. Vyvinutí postupů pro sledování a vyhodnocování environmentálního profilu firmy. 4. Prevenci vzniku znečištění, rozvíjení postupu vedoucích k minimalizaci rizik pro životní prostředí (třídění odpadů a jejich druhotné využití), zvyšování úrovně protihavarijní připravenosti. 5. Likvidaci starých ekologických zátěží, přičemž podnik vytvoří zdroje na jejich postupné odstranění a zavede systémové opatření k minimalizaci budoucích zátěží životního prostředí v areálu společnosti. 6. Zajišťování ochrany přírodních zdrojů, především v oblasti snižování spotřeby surovin, energie a dalších pomocných materiálů. 7. Uplatňování ekologických zásad u dodavatelů vstupních surovin, materiálů a služeb, odběratelů výrobků a organizací působících v areálu TŽ, a.s. 8. Zvyšování povědomí zaměstnanců o zásadách ochrany životního prostředí a zlepšování pracovních podmínek prostřednictvím výcvikového a vzdělávacího programu, zvyšování povědomí zaměstnanců o prevenci a možných důsledcích 33

výrobních činností na životní prostředí, nutnosti jejich minimalizace a o zásadách environmentálně ohleduplného chování zaměstnanců při výrobních postupech. 9. Včasné a přesné informování všech zaměstnanců, orgánů státní správy, samosprávy a veřejnosti o všech významných vlivech výrobních a nevýrobních činností firmy na životní prostředí. 10. Spolupráci a průběžnou komunikaci s místní správou, občanskými iniciativami a veřejností při snižování celkové zátěže životního prostředí škodlivinami, informační otevřenost.

Vodní ptáci v areálu Třineckých železáren V loňském roce probíhalo v Třineckých železárnách již čtvrté sčítání vodních ptáků. Byl zjištěn největší výskyt kachny divoké, a to 291 jedinců, kormoránů bylo pouze deset. Odborníci celkem napočítali na území železáren 340 jedinců. Tato skutečnost pouze dokládá podstatné zlepšení stavu životního prostředí a zejména čistoty vod oproti minulosti. Zajímavý je výskyt morčáka velkého. Tento druh obývá především severnější lokality a v našich oblastech se vyskytuje jen zřídka. K dalším druhům vodních ptáků žijících na přibližně 6,5 km úseku vodního toku Olše protékajícího územím Třineckých železáren, patří konipas horský, ledňáček říční, volavka popelavá a potápka malá.

34

12.

ZÁVĚR Tato bakalářská práce se zabývá rozdělením odpadních vod a zaměřuje se

především na vody z hutního průmyslu. Předmětem mého zájmu v praktické části byl hutní podnik Třinecké železárny, a.s. nacházející se ve východní části České Republiky. Voda se stává stále cennějším zdrojem a recyklace čištěné odpadní vody, je-li možná a nutná ve výjimečných situacích, je stále důležitější. Čištění odpadních vod v Třineckých železárnách je založeno na dvousložkovém systému čištění a to na opatřeních integrovaných do procesu a koncových technik čištění. Správná do procesu integrovaná ochrana životního prostředí využívá všechny možné fyzikální, chemické, biologické a technické techniky pro prevenci, omezení a recyklaci zbytků. Koncové techniky jsou ty, které čistí odpadní toky vznikající během procesu. Ačkoliv systém čištění odpadních vod obecně snižují množství emisí do vody, provoz těchto systémů má svůj vlastní účinek na životní prostředí. Zvláště významné, s ohledem na emise do ovzduší z čištění odpadních vod, jsou ty vodní proudy, které jsou znečištěné

těkavými

organickými

sloučeninami

a

těkavými

anorganickými

sloučeninami. K (zapáchajícím) emisím těchto složek může dojít pokaždé, když jsou tyto toky vod v přímém kontaktu s ovzduším. Zvláštní pozornost by měla být věnována provzdušňování bazénů biologického čištění odpadních vod, míchacím operacím, otevřeným vyrovnávacím nádržím, usazovacím nádržím a zařízením stropujícím odpadní vodu. Ve všech těchto případech mohou emise znečišťujících látek z vod unikat do ovzduší. Může proto být nutné zajistit přídavné čištění plynů. Emise do ovzduší se mohou uvolňovat také z míchání vodních toků o různých teplotách nebo dávkování kyselin či alkálií pro úpravu pH. Dalšími body zájmu jsou spotřeba energie a tvorba kalů technikami čištění odpadních vod. Tvorba kalů a nakládání s nimi jsou zodpovědné za značnou energetickou náročnost a dopady ČOV na životní prostředí. Celkové účinky environmentálních a bezpečnostních zařízení by obecně měly být pozitivní. To je hlavní důvod pro jejich instalaci. Kvůli základním zákonům ochrany životního prostředí však většina technologií čištění může mít, kromě čistících schopností, také negativní dopady na životní prostředí. Je těžké určit bod rovnováhy, v němž pozitivní účinky čistících technik vyvažují účinky negativní, protože je to silně

35

ovlivněno místními podmínkami. Jako zásadu lze uvést, že místní kvalita životního prostředí a bezpečnost by měla být prioritou. I přes nárůst výroby oceli v posledních letech dochází v Třineckých železárnách ke snižování vypouštění odpadních průmyslových vod do vodního toku. Toto snížení odpovídá zhruba 22 % oproti minulému období, při zachování či mírném poklesu míry znečištění těchto vod. Tyto skutečnosti se projevily podstatným snížením množství vypuštěných znečišťujících látek. V přepočtu na tunu vyrobené oceli to znamená meziroční snížení množství vypouštěných odpadních vod z 2,54 m3/t na 1,95 m3/t. V průběhu tohoto období nedošlo k žádnému havarijnímu úniku závadných látek, který by způsobil zhoršení či ohrožení jakosti podzemních nebo povrchových vod. Mimo to podnik obdržel od státu přes 2 miliardy na likvidaci starých ekologických zátěží. Tyto skutečnosti svědčí o tom, že Třinecké železárny věnují ochraně životního prostředí maximální úsilí.

36

13.

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY 1. PETRŮ, A. Čištění průmyslových odpadních vod, Praha: Státní

nakladatelství

technické literatury , 1957 2. ČÍŽEK, P., HEREL, F. Stokování a čištění odpadních vod, SNTL/Alfa, Praha, 1970 3. CHUDOBA, J. Odpadní vody a jejich čištění, Praha: b.n., 1991, ISBN 80-85122-09-X 4. HLAVÍNEK, P. Čištění odpadních vod, Noel 2000 s.r.o., 1996, ISBN 80-86020-00-2 5.

Dohányos Michal, Čištění odpadních vod, VŠCHT Praha , 1998, ISBN 80-7080-316-9

6.

Hlavínek P., Příručka stokování a čištění, Brno: NOEL 2000 s.r.o., 2001 ISBN 80-86020-30-4

7. Miloslav Herčík , 111 otázek a odpovědí o životním prostředí, MONTANEX a.s., 2007, ISBN 80-7225-123-6 8. Zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní

zákon),

díl 5-Ochrana jakosti vod, §38 9. Technicko - organizační pokyny TŽ - Vodní hospodářství a ochrana čistoty vody 10. http://www.trz.cz/oskd/FA06467ECB705233C125707C001D3206 ( listopad 2007) 11. http://www.trz.cz/oskd/39554A9A2D3F62D0C125707C001D320D (listopad 2007) 12. http://www.etas.trz.cz/ ( únor 2008) 13. http://podnikatel.kr-moravskoslezsky.cz/cz/hlavni-prumyslovezony/art_22220/ hlavni-prumyslove-zony.aspx (duben 2008) 14. http://www.etas.trz.cz/UserFiles/File/KR09.xls (únor 2008) 15. http://cs.wikipedia.org/wiki/Odpadn%C3%AD_voda (říjen 2008)

37

16. http://cs.wikipedia.org/wiki/T%C5%99ineck%C3%A9_%C5%BEelez %C3%A1rny (září 2007) 17.

http://cs.wikipedia.org/wiki/Ko%C5%A1ickobohum%C3% ADnsk%C3%A1_dr%C3%A1ha (září 2007)

38

14.

SEZNAM PŘÍLOH

1. Kanalizační řád TŽ 2. Kanalizační řád ET 3. Tabulka řízeného vypouštění fenolčpavkových vod z TŽ na ČOV Třinec 4. Limity a omezení při vypouštění vod na veřejnou kanalizaci 5. Schéma toku v areálu TŽ 6. Vyhodnocení souladu TŽ a.s s právními a jinými požadavky na životní prostředí v roce 2007 7. Zhodnocení stavu životního prostředí v Třineckých železárnách, a.s 8. Fotodokumentace

39