100% čistý mexický kokain Recepce filmů s tematikou užívání nelegálních drog u mladistvých a mladých dospělých

Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav filmu a audiovizuální kultury

Anna Dymáková (FAV, bakalářské prezenční studium)

„100% čistý mexický kokain“ Recepce filmů s tematikou užívání nelegálních drog u mladistvých a mladých dospělých

Bakalářská diplomová práce

Vedoucí práce: Mgr. Šárka Gmiterková

Brno

2015

Prohlášení o samostatnosti: Prohlašuji, ţe diplomovou práci jsem vypracovala samostatně s vyuţitím všech uvedených pramenů a literatury. V Brně dne 5. 5. 2015 Podpis: ……………………..…...….. Anna Dymáková

Poděkování: Ráda bych na tomto místě poděkovala vedoucí své práce Mgr. Šárce Gmiterkové za cenné rady, ale především za čas a trpělivost. Dále také děkuji své rodině a přátelům za podporu, jmenovitě Mgr. Veronice Zýkové za připomínky k jazykové stránce textu.

Obsah 1.

Úvod ................................................................................................................................... 5

2.

Metodologie výzkumu ...................................................................................................... 7

3.

4.

2.1.

Recepční studia ............................................................................................................ 9

2.2.

Vztah respondentů k drogám ..................................................................................... 11

Recepce filmů o drogách ................................................................................................ 12 3.1.

Katka .......................................................................................................................... 12

3.2.

My děti ze stanice ZOO ............................................................................................. 17

3.3.

Requiem za sen .......................................................................................................... 20

3.4.

Zahulíme, uvidíme ..................................................................................................... 23

Premisy a interpretace výzkumných závěrů ................................................................ 25 4.1.

Nepotvrzené hypotézy ............................................................................................... 26

4.2.

Potvrzené hypotézy.................................................................................................... 27

5.

Závěr ................................................................................................................................ 29

6.

English summary ............................................................................................................ 31

7.

Seznam použitých zdrojů ............................................................................................... 33 7.1.

7.1.1.

Knihy .................................................................................................................. 33

7.1.2.

Studie a články z periodik .................................................................................. 33

7.2.

8.

9.

Literatura ................................................................................................................... 33

Prameny ..................................................................................................................... 35

7.2.1.

Internetové stránky ............................................................................................. 35

7.2.2.

Filmové databáze................................................................................................ 35

Filmografie ...................................................................................................................... 36 8.1.

Analyzované filmy .................................................................................................... 36

8.2.

Citované filmy ........................................................................................................... 37

Příloha ............................................................................................................................. 38 9.1.

Dotazník..................................................................................................................... 38

1. Úvod Meritem mojí bakalářské práci je recepce filmů o uţívání nelegálních návykových látek, a to konkrétně přijetím snímků s touto tematikou u mladistvých a mladých dospělých. Právě takto definovaný předmět zkoumání jsem stanovila z několika důvodů. Hlavním je moţnost vlastního výzkumu, kdy jsem zvolila variantu výzkumu vybraného vzorku respondentů pomocí dotazníkového šetření. Konkrétní vymezení na recepci u adolescentů pramení z potřeby okruh respondentů blíţe definovat; ale i z faktu, ţe v tomto věku lidé s drogami nejvíce experimentují. Navíc často nemají vyjasněný ţebříček hodnot a jsou také snáz ovlivnitelní.1 Kromě vlivu rodiny a přátel je pak patrný významný účinek médií. V dnešní době především působení televize a internetu, ale ve velké míře i kinematografie. Motivací pro zpracování tématu nelegálních návykových látek pak byla jeho aktuálnost. Uţívání těchto látek je stále velmi diskutovaný problém; jak z pohledu protiprávního jednání, tak ještě více kvůli následkům, které můţe takové jednání způsobit. Filmy tedy nejen reflektují tyto otázky, nabízejí na ně perspektivu, ale navíc přinášejí jiţ specifičtější podněty, spjaté konkrétně s recepcí. Zejména je to otázka vlivu filmů s tematikou drog na diváky, kdy se na základě výsledků průzkumů můţeme snaţit vytyčit, které snímky mohou slouţit jako prevence a které naopak mohou iniciovat napodobování. Nebo zkoumání vnímání jednotlivých postav respondenty; zda a nakolik se s nimi identifikují. Dále se nabízí otázka, které scény jim přijdou zásadní a proč. Předkládaná práce by tedy měla poskytnout právě onen pohled na spojitost mezi určitou prezentací nelegálních návykových látek ve filmech a tím, jak je vnímají mladí. Samotného průzkumu se zúčastnilo 160 respondentů z celkového počtu 230 poskytnutých dotazníků. Tyto byly dány k dispozici primárně ve třech Domech mládeţe, ale také na jedné střední škole. Ty jsem vybrala na základě doporučení vedoucí Poradenského centra pro drogové a jiné záleţitosti, PhDr. Lenky Skácelové.2 Z počtu vyplněných dotazníků a s přihlédnutím k podobným výzkumům jinde soudím, ţe z průzkumu nelze vyvozovat ţádné univerzální závěry. Jsem si vědomá faktu, ţe se jedná o úzký vzorek adolescentů, jejichţ názory jsou zachyceny ve specifickém čase a na konkrétním místě. V jistém ohledu se však dá moje práce brát jako určité doplnění či specifikace k jiţ vzniklým studiím.

1

MINISTERSTVO PRO MÍSTNÍ ROZVOJ, Fondy EU v ČR (2009): Program iniciativy společenství Equal, Zlepšování přístupu a návratu na trh práce pro osoby obtížně integrovatelné – Absolventi škol, dostupné z: (cit. 27. 5. 2014). 2 Instituce má letité zkušenosti s mládeţí díky spolupráci s brněnskými školami.

5

Celá řada akademických výzkumů se zabývá mladistvými jako specifickou sociální skupinou. Patrně ještě ve větší míře zkoumají akademici fenomén drog, a to jak z pohledu různorodých koncepcí návykových látek, tak mapování zkušenosti s jejich uţíváním. Většinou se však tyto průzkumy drţí velmi striktně svého vědního oboru. Zejména se jedná o sociologické, psychologické nebo pedagogické studie.3 Ty pak ovšem logicky postrádají hlubší zájem o kinematografické praktiky a postupy. Vzhledem k mé práci a výzkumu je často jejich největším úskalím buď orientace pouze na legální návykové látky anebo jen dílčí zkoumání problematiky nelegálních drog.4 Nejpřínosnější pro moji práci jsou pak dva výzkumné články – Interpretations of smoking in film by older teenagers od Judith P. McCool, Lindy D. Cameron a Keitha J. Petrieho5 a Is there an association between seeing incidents of alcohol or drug use in films and young Scottish adults‘ own alcohol or drug use? A cross sectional study vytvořený Kate Hunt a kolektivem autorů6. První zmíněná studie se snaţí objasnit, jak si vykládají kouření ukazované ve filmech mladiství na Novém Zélandu.7 Odpovědi ukazují, ţe mladí neviděli souvislost mezi kouřením zobrazovaným v kinematografii a moţnou nápodobou v reálném ţivotě. Zdůvodňovali to tím, ţe kdo chce začít, začne i bez vlivu filmů. Důleţitý je v této souvislosti postoj společnosti v daném období. Stanovisko většinové společnosti vůči kouření cigaret se postupně proměňuje a nejinak je tomu i u uţívání marihuany. Ačkoliv se stále řadí do nelegálních drog, je její kouření dnes často tolerováno.8 Druhý text se týká výzkumu asociace mezi uţíváním alkoholu a drog ve filmech a vlastní zkušeností skotské mládeţe s těmito látkami. Studie se tak zabývá jak legální drogou – alkoholem –, tak těmi nelegálními – především marihuanou, ale i tvrdými drogami. Přestoţe 3

STRASBURGER, Victor C. (2010): Children, Adolescents, Substance Abuse, and the Media, American Academy of Pediatrics, dostupné z: (cit. 25. 5. 2015). STERN, Sussanah – MORR, Lindsey (2013): Portrayals of teen smoking, drinking, and drug use in recent popular movies, Journal of Health Communication, University of San Diego, Department of Communication Studies, Taylor and Francis Group. STERN, Sussanah. (2005): Messages from teens on the big screen: Smoking, drinking, and drug use in teen centered films, Journal of Health Communication, University of San Diego, Department of Communication Studies, Taylor & Francis Inc. 4 Mezi takové studie patří např. ENGELS, Rutger, aj. (2009): Special issue: The message and the media – Alcohol Portrayal on Television Affects Actual Drinking Behaviour, Alcohol & Alcoholism, Netherlands Organisation for Scientific Research to R.E. nebo LOVATO, Chris, aj. (2011): Impact of tobacco advertising and promotion on increasing adolescent smoking behaviours., The Cochrane Collaboration, London: John Wiley & Sons, Ltd. 5 McCOOL, Judith P., aj. (2003): Interpretations of smoking in film by older teenagers, Social Science & Medicine, Auckland: The University of Auckland. 6 HUNT, Kate, aj. (2011): Is there an association between seeing incidents of alcohol or drug use in films and young Scottish adults‟s own alcohol or drug use? A cross sectional study, BMC Public Heath, Glasgow: MRC Social and Public Health Sciences Unit. 7 Rozhovorů se zúčastnilo 88 respondentů, jejich průměrný věk byl 16 let. 8 Naopak kouření cigaret je v posledních letech díky zákonům a vyhláškám postupně na některých místech zakázáno a dochází i ke zdraţování tabákových výrobků.

6

statistiky z tohoto výzkumu mají obdobně lokální charakter jako můj průzkum a nedají se tedy plošně aplikovat pro potřeby konstrukce a rozvíjení (nejen) mých hypotéz a závěrů, je zde mnoho zajímavých podnětů pro tuto práci. Jedním z nich je otázka, zda filmy spíše ovlivňují chování, nebo si uţivatelé cíleně vybírají takové filmy, které korespondují s jejich ţivotním stylem. Dále, i přes globalizační efekt médií, se skotští teenageři stále méně ztotoţňují s hollywoodskými hvězdami a americkou kulturou obecně. Tento jev by mohl ovlivňovat také chování českých respondentů. Citovaná studie by rovněţ měla být jednou z prvních, která dokazuje vztah mezi záběry uţívání drog a alkoholu ve filmech a nápodobou tohoto chování u dotazovaných teenagerů. Podle tvrzení badatelů ţádná dřívější studie podobné závěry nepřinesla.

2. Metodologie výzkumu Pro průzkum recepce mezi adolescenty jsem zvolila metodu smíšeného výzkum. Ta se skládá z kombinace dvou přístupů – kvantitativního a kvalitativního. Kvantitativní přístup vytváří na základě strukturovaného sběru dat jasně daný statistický přehled a normativní popis. Standardizace provází celý proces sbírání informací i následnou analýzu. Pouţívají se tedy především dotazníková šetření s uzavřenými otázkami. Výsledky těchto šetření nepracují s odchylkami; naopak předpokládají, ţe lidské chování se dá předvídat a měřit. S tím souvisí i vytváření maximálně jednotných a obecných odhadů a hypotéz, které se pak snaţí ověřovat.9 Kvalitativní přístup je naopak směřován k jednotlivým případům. Počet respondentů je mnohem menší, aby mohl výzkumník zkoumat jejich postoje konkrétně a do větších detailů. V průzkumech je kladen důraz na text, slova a obrazy; nikoliv na čísla, která vedou ke generalizaci. Interpretační postup namísto analýzy statistických údajů usiluje o nalezení jisté pravidelnosti a návaznosti mezi případy. Místo strukturovaných dotazníků jsou dotazy pokládány v rozhovorech; otázky jsou předem připravené, avšak mohou se rozvíjet nebo modifikovat podle potřeb výzkumníka, neboť povaha odpovědí můţe tazatele nasměrovat k netušeným aspektům zkoumaného problému. I tato nestálost a fragmentárnost zapříčinila, ţe byla kvalitativní metoda dlouho brána spíše jako upřesnění metody kvantitativní. Postupem času se však dostala na její rovinu díky svému odlišnému přístupu a komplexnějšímu pohledu.10

9

HENDL, Jan (2005): Kvalitativní výzkum: Základní metody a aplikace, Praha: Portál, s. 46. Tamtéţ, s. 49.

10

7

Potenciál smíšeného výzkumu si začali vědci plně uvědomovat právě po docenění moţností, které přináší kvalitativní metoda. Ačkoliv smíšené průzkumy badatelé jiţ dávno vytvářeli, aţ po tomto kroku byly opravdu zohledněny výhody kombinace kvalitativního a kvantitativního výzkumu.11 Přednosti spočívají v tom, ţe lze vybrat a mísit pouze ty postupy a prvky, které jsou pro daný průzkum vhodné. Postupovat můţeme buď tak, ţe v jedné studii pouţijeme nejdříve jednu a pak druhou metodu; například z kvantitativního vzorku badatel později vybere jen část respondentů, s nimiţ bude pokračovat v kvalitativním výzkumu. Další způsob dovoluje pro jednotlivé fáze výzkumu pracovat s různým přístupem. Tuto podobu má i můj průzkum. Zkombinovala jsem větší počet dotazovaných a šetření pomocí dotazníků (tedy typické znaky kvantitativní metody) s otevřenými otázkami12, které jsou zase typické pro kvalitativní výzkum. Průzkum má tedy díky vzorku 160 respondentů poměrně reprezentativní podobu a zároveň obsahuje širokou škálu odpovědí. Velkou výhodou tak byl v tomto případě zvolený dotazník, který výrazně ušetřil čas potřebný pro sběr dat. Jistě byl i schůdnější variantou pro mnoho respondentů, kteří by se k této problematice jinak nemuseli vyjádřit. U výzkumů divácké recepce se nejčastěji setkáváme s pouţitím kvalitativní metody;13 oproti tomu při sociologických výzkumech je téměř výhradně pouţita kvantitativní metoda. Filmová studia se totiţ často zaměřují na konkrétní diváckou zkušenost, zatímco sociologické expertízy se zabývají výlučně statistickými údaji, z nichţ mohou vyvozovat jasné závěry. Moje práce by tak měla poskytnout pohled na větší počet různorodých diváckých zkušeností a záţitků a na jejich moţné vzájemné prolínání a souvislosti. Segmentace práce je pak s diváckou recepcí zachycenou v dotazníkovém šetření přímo spjatá. Úvod, metodologie výzkumu a recepční studia definují výzkumný problém a zasadí ho do kontextuálního rámce. Je zde představeno i výchozí stanovisko respondentů k drogám, tedy jaký vztah k této problematice v dotazníku zaujímají. Dva větší celky pak blíţe pracují s odpověďmi samotných mladistvých. První část přibliţuje samotné snímky a provazuje je s dílčími výsledky výzkumu. Vzniká tak komplexnější pohled na recepci, která je zde 11

Tamtéţ, s. 45. Ve výzkumu sice byly pouţity i uzavřené otázky, ale výrazně převaţovaly otevřené otázky. 13 BAREŠOVÁ, M. (2010): „Dnes už jen pana Darcyho.“ Fanynky filmových a televizních adaptací Jane Austenové a jejich každodenní mediální život, magisterská práce, ved. Mgr. Pavel Skopal PhD., dostupné z: (cit. 27. 5. 2014). GLOCAROVÁ, J. (2011): České čtenářsky slash fan fiction a jejich pohyb v rámci virtuálního prostoru, bakalářská práce, ved. Mgr. Pavel Skopal PhD., dostupné z: (cit. 27. 5. 2014). HEJLOVÁ, M. (2013): „Vidět barevnej film? To prostě bylo něco senzačního!“ Recepce barevného filmu v brněnských kinematografech ve 30. a 40. letech, bakalářská práce, ved. Mgr. Anna Batistová PhD., dostupné z: (cit. 27. 5. 2014). 12

8

prezentována na konkrétních filmech – Katka, My děti ze stanice Zoo, Requiem za sen a Zahulíme, uvidíme. Není tak konstruován profil kaţdého respondenta (nebo třeba jen vybraného vzorku těchto mladistvých) z hlediska jeho recepčních zkušeností a stanovisek. Avšak zpracováním většího počtu odpovědí na rozličné otázky více respondentů přináší moţnost analyzovat filmy z více úhlů, do větší hloubky a zpětně pak poskytuje i lepší povědomí o samotných respondentech.14 Druhou část lze pojímat jako více praktickou, jelikoţ pracuje s naplňováním hypotéz a tezí. Hlavních premis pak bylo pět – přístup respondentů k filmům o uţívání drog, vliv těchto snímků a pocity, jeţ v nich vyvolávají, preference hraných či dokumentárních filmů a nakonec zda vnímají komedie o uţívání drog jako moţnou inspiraci. Tyto poloţené otázky se nakonec buď potvrdily anebo vyvrátily. Nejvíce je zde tak kladen důraz na respondenty a jejich postoje k tomuto tématu. Na rozdíl od první části, kde se z mnoha odpovědí tvořil konstrukt recepce vybraných filmů, tak sledujeme tendence dotazovaných jako celku. Oba tyto celky se samozřejmě doplňují a jsou navzájem provázány. Závěr patří shrnutí dílčích výsledků dotazníku a zhodnocení celé práce. A konečně je zapotřebí upřesnit pojmy, s nimiţ ve své práci pracuji při popisu sledované věkové skupiny; v důsledku by mohlo dojít k jejich nepřesnému zařazení. Jde o následující výrazy: mladiství a mladí dospělí, mládeţ, adolescenti, pubescenti, dospívající a teenageři. V mé koncepci se jedná o osoby ve věku šestnácti aţ dvaceti let; přestoţe například slovo teenager odkazuje k lidem, jimţ je od třinácti do devatenácti let.15

2.1. Recepční studia Snahou recepčních studií je hledat měnící se význam filmových textů skrze odlišné divácké zkušenosti. Konstruuje percepci jednotlivých diváků, která je proměnlivá s kaţdým dalším filmovým záţitkem.16 V kaţdém historickém období existuje několik modů filmového oslovení, předvádění i recepce, do nichţ se během sledování můţe zapojovat kaţdý divák.17 Nejde tedy o pochopení díla jako takového, ale o zkoumání různých způsobů jeho vnímání u 14

Větší plastičnosti je docíleno tím, ţe nejdříve zjišťuji základní údaje o respondentech, reflektující také jejich postoj k drogové problematice, stejně jako jejich preference, pak se více zaměřím na filmové otázky (postavy, scény); nakonec ještě samotní dotazovaní dostanou moţnost blíţe se k tématu vyjádřit. 15 PETRÁČKOVÁ, V. – KRAUS, J. za kol. (1995): Akademický slovník cizích slov, Praha: Academia, s. 749. 16 STAIGER, Janet (1992): Interpreting Films. Studies in the Historical Reception of American Cinema, Toward a Historical Materialist Approach to Reception Studies, Toward a Historical Materialist Approach to Reception Studies, Princeton: Princeton University Press, s. 80–81. 17 STAIGER, Janet (2004): Mody recepce, In: Szczepanik, P. (ed.): Nová filmová historie. Praha: Hermann & synové, s. 293 (přel. Jakub Kučera, Modes of Reception. In: J. S.: Perverse Spectators. The Practices of Film Reception, 2000).

9

konkrétních lidí. Toto se následně rekonstruuje ve vztahu k historickým a společenským procesům tak, aby se plně rozkryla minulost filmu. Velmi důleţité je usilovat o úplnost a celistvost, přestoţe je v praxi nedosaţitelná. Přínosem budiţ uţ samotné úsilí o celistvý a komplexní úhel pohledu a neomezování se pouze na fragmentární, úzce vymezené prizma. Zaměření se pouze na jednu oblast totiţ vede k nedostatečnému popisu, coţ následně můţe vyústit aţ k vytváření chybných hypotéz. Společenský, historický či ideologický význam filmu tak můţe být ve finále pozměněn.18 Vychází se také z rejstříku interpretačních strategií nabízených v příslušných sociálních skupinách v daném čase. Výzkumník tedy v diachronní formě výzkumu zpětně nalézá všechny aspekty, které film v jeho počátcích obklopovaly. V případě synchronního výzkumu se předpokládá, ţe je badatel s těmito faktory více obeznámen, protoţe nemusí pátrat v minulosti; na druhou stranu můţe hrozit riziko, ţe špatně posoudí historický význam daného audiovizuálního díla anebo nezachová dostatečný odstup. Ideálem je tedy zachycení jistých rozdílů a diskontinuity jak v původním rámci, tak mimo něj, coţ vychází z principů kulturního a historického materialismu.19 Avšak je nutné si uvědomit, ţe tyto odlišnosti a odchylky zachycení výzkumníkem nemají obecnou vypovídající hodnotu. Empirické výzkumy tak stojí částečně mimo totální historii, která nabízí obecný kontext a ani si neklade za úkol řadit diváka k sérii moţných diskurzů.20 Výzkumy zaměřené na diváky tak vţdy nabízejí pouze moţné významy, které měl film v daný čas k dispozici, a téţ vyhlídky, které se mu nabízely do budoucna. Pro účely své práce se budu v části věnované filmům blíţe zabývat těmi synchronními a diachronními oblastmi výzkumu, které se časem ukázaly být pro jednotlivé filmy důleţité. Stěţejní je pak pro moji práci divácká recepce, která v tomto případě vychází z dotazníkového šetření mezi mladistvými. Ovšem nechci opomenout ani společenské a historické kontexty, ve kterých byl film uváděn, tedy i podmínky, v nichţ se o filmech hovořilo, a jak byl utvářen jejich kulturní oběh.21 Při samotném výzkumu musíme opatrně přistupovat ke všemu, co se od diváků dozvíme. Zásadní je rovněţ kontext rozhovoru badatele s respondentem, jaká témata

18

KLINGER, Barbara (2004): Konečná a nekonečná historie filmu: rekonstruování minulosti v recepčních studiích. In: Szczepanik, Petr (ed.), Nová filmová historie. Antologie současného myšlení o dějinách kinematografie a audiovizuální kultury, Praha: Hermann & synové, s. 88–89. 19 Historický materialismus, vycházející z marxistických myšlenek, pokládá jako základ materiální poměry, které následně mění společnost jako takovou. 20 Totální historií rozumíme snahu pokrýt veškerou historickou reflexi zkoumaného tématu. 21 KLINGER, Barbara (2004): Konečná a nekonečná historie filmu: rekonstruování minulosti v recepčních studiích. In: Szczepanik, Petr (ed.), Nová filmová historie. Antologie současného myšlení o dějinách kinematografie a audiovizuální kultury, Praha: Hermann & synové, s. 90–99.

10

se rozkrývají nebo které referenční pojmy se uţívají.22 Všechny tyto nuance mohou ovlivňovat to, jak budou tázaní na film nahlíţet. Z rozdílných úhlů pohledu či v jiném kontextu tak můţe jediný film vyznívat lákavě a zároveň odpudivě. Ovšem stejně bychom neměli očekávat, ţe stanoviska, která nám budou členové publika sdělovat, budou mít univerzální platnost. Ve skutečnosti nám budou říkat pouze jistý typ pravdy. Mark Jankovich připomíná: „Řada lidí ví, jak se má o určitých věcech hovořit a jaké úsudky o nich pronášet, coţ ale nemusí znamenat, ţe se tak chovají i v soukromém ţivotě.“ Vţdy také musíme zvaţovat, jestli fenomén, který sledujeme, není zaměřen pouze lokálně. Došlo by tak k vytrţení z rozsáhlejšího historického narativu a jeho vřazení do specifického prostředí. Při zaměření na lokálně specifický kontext výzkumník odkrývá jiné historické paralely a i kdyţ jeho závěry nemají obecnou platnost, mohou lépe postihnout situaci v pozadí. “Po celý výzkum je také důleţité a [...] přitom dosti obtíţné jasně vysvětlit, co zkoumáme, a přitom nenaznačit očekávanou odpověď.“23

2.2. Vztah respondentů k drogám K pochopení toho, jak respondenti vnímají prezentaci drog ve filmech, je nejprve nutné určit jejich postoj k návykovým látkám v běţném ţivotě. Pasáţ ve větší míře rozkryje relaci respondent-droga, avšak upozadí návaznost na kinematografii. Definovat tuto vazbu je však příhodné kvůli další části, kde přikročím k samotnému rozboru jednotlivých filmů. Primární bylo zjistit, jestli mají dotazovaní nějaké vlastní zkušenosti s uţitím nelegálních návykových látek. K experimentování s nimi se (u druhé otázky) přiznala necelá polovina, přesněji 70 dotázaných, dva neodpověděli a 88 podle svých slov nikdy ţádnou nelegální drogu nezkusilo. Takřka všichni, kteří odpověděli kladně (63 mladých), také upřesnili, ţe onou drogou byla marihuana. Ptala jsem se ovšem i na uţívání drog v jejich okolí, konkrétně u jejich přátel. Zde pak prakticky všichni uvedli (aţ na pár jedinců, kteří neodpověděli), ţe krom konzumace lehkých drog jako konopí nebo hašiš mají ve svém okolí kamarády, kteří vyzkoušeli i pervitin nebo kokain. Fakticky z výzkumu vyplývá, ţe alespoň zprostředkovanou zkušenost má kaţdý dotázaný. Mohlo by se zdát, ţe jim nelegální drogy připadají jako celkem běţná součást ţivota, avšak napříč dotazníkem je vidět zcela odlišný pohled na lehké a tvrdé drogy. Nejvíce patrné je naprosté odsouzení tvrdých drog a jejich uţivatelů takřka vţdy, kdyţ 22

Ačkoliv v tomto případě nejde o rozhovory, z dotazníků vyplývá, jaké pojmy dotazovaní pouţívají nebo třeba jaké otázky vynechávají. 23 SKOPAL, Pavel – SZCZEPANIK, Petr (2008): Města, kina a diváci – O dějinách recepce, lokálním výzkumu a multikinech. Rozhovor s Markem Jancovichem, Iuminace, roč. 20, č. 1, s. 149–154.

11

k tomu mají dotazovaní nějaký prostor. Dávají jasně najevo, ţe narkomani měli moţnost volby a učinili špatné rozhodnutí. Neberou na vědomí okolnosti, které jim mohly dopomoci k braní nelegálních drog. Naopak absolutně racionálně poukazují na fakt, ţe dopady uţívání tvrdých drog jsou dostatečně známé a jejich konzumenti si musí být rizika vědomi. Objevuje se i znatelná tolerance uţívání lehkých drog, ale není přítomna tak radikálně. Občasní kuřáci marihuany, kteří jsou v dotazníku také zastoupeni, spíše odkazují na vlastní zkušenosti, neţ ţe by se snaţili mentorovat.

3. Recepce filmů o drogách V této části se pokusím skloubit teoretické poznatky o konkrétních filmech s praktickými dílčími závěry ze svého dotazníkového šetření. Rozhodnutí které filmy zvolit pramenilo především z odpovědí na čtvrtou otázku, kde mě zajímalo, jaké filmy mladí viděli. Respondenti uvedli celkem 64 snímků. Pro podrobnější rozbor jsem, ale zvolila pouze čtyři, které byly nejčastěji zastoupeny. Je ovšem dobré zdůraznit, ţe v jejich zastoupení byly velké rozdíly – nejvíce mladých, tedy konkrétně 41, vidělo dokument Katka. Druhý nejčastěji jmenovaný film byl My děti ze stanice ZOO, který byl u této otázky vyjmenovaný čtyřicetkrát. Ovšem třetí snímek Requiem za sen a čtvrtý snímek Zahulíme, uvidíme byly jmenované pouze osmnáctkrát, respektive čtrnáctkrát. Jejich zastoupení tak bylo více jak dvakrát menší neţ u prvních dvou jmenovaných. Přesto jsem se rozhodla, ţe bude příhodné zkoumat i je, tak abych docílila toho, ţe vzorek filmů bude reprezentativní a zároveň rozmanitý, ale ne příliš rozsáhlý. Navíc filmy na pátém aţ sedmém místě – Kdo hulí, ten umí, Perníková věž a Trainspotting uvedlo shodně deset respondentů. V případě, ţe bych se tedy rozhodla pro více filmů, logicky bych pak byla nucena psát minimálně o sedmi filmech. Ty byly ovšem u ostatních otázek jmenovány spíše sporadicky. Teoretická část rozboru však bude předně obsahovat informace o autorech a dějovou linii filmu. Neopomenu ani zasazení do kinematografické a kulturního kontextu, kde budou důleţitou součástí recenze a ocenění.

3.1. Katka Český časosběrný dokument Katka byl v dotazníkovém šetření bezesporu nejvíce reflektovaným filmem. Stojí za ním zkušená reţisérka Helena Třeštíková, která se etablovala především cyklem Manželské etudy. Jiţ ty byly natočeny časosběrnou metodou, která se pro autorku stala typickou.

12

Natáčení dokumentu Katka začalo jiţ v roce 1996 a probíhalo v průběhu čtrnácti let aţ do podoby celovečerního filmu z roku 2010. Část materiálu byla pouţita jiţ v krátkometráţním dokumentu V pasti z roku 2001, který byl součástí série filmových portrétů Ženy na přelomu tisíciletí. Projekt mapování ţen z různých sociálních a společenských vrstev začal právě v jiţ zmíněné polovině devadesátých let. Tehdy reţisérka natáčela mimo jiné v léčebně pro drogově závislé v Němčicích, kde byla umístěna také tehdy devatenáctiletá Kateřina Bradáčová. Její otevřenost a snaha srozumitelně vyjádřit svoje myšlenky, plány a schopnost průběţně popisovat a reflektovat svůj ţivot zapříčinily, ţe se autorka zaměřila z celé komunity především na ni. První krátkometráţní snímek zachycuje mladou dívku, sice jiţ čtyři roky závislou, ale přesto plnou ideálů a nadějí do budoucna. Tedy aţ do chvíle neţ z komunity odchází a snaţí se ţít se svým přítelem. Scény prvních náznaků dlouhodobých problémů se v ořezanější podobě překlopily i do dlouhometráţního dokumentu, který přináší svědectví o totálním propadu lidské existence. Z mladé dívky se během necelé dekády a půl stává vyţilá troska a tato proměna je pak na plátně zhuštěna do devadesát minut trvajícího filmu. Jakýsi mezník ovšem přináší informace o Katčině těhotenství, neboť do této chvíle jako by šlo jen o pozorování jednoho pádu na dno. Najednou se ale celý snímek stává mnohem naléhavějším, protoţe uţ nejde jen o samotnou Katku a o to, kam se bude její ţivot ubírat. Do uţ tak komplikované situace vstupuje ještě nenarozené dítě, jehoţ ţivot bude z velké části záviset na rozhodnutí hlavní hrdinky, jak naloţit s vlastní existencí.24 Film tak řeší nejen téma drogové závislosti, ale pokládá i širší otázky na téma zodpovědnosti, mateřství, naděje a celkového přístupu k ţivotu. Pro svou přímost, syrovost a také aktuálnost je film vhodný jako varování před nebezpečím drogové závislosti. Ostatně dokument byl koncipován k distribuci do škol jako součást preventivních programů; mimo jiné také proto, ţe film se věnuje současné české mladé ţeně.25 Samozřejmě uţ samotný fakt, ţe se jedná o dokument, v divácích vzbuzuje intenzivnější emoce, neţ kdyby se jednalo o hraný film, byť by byly postavy věrohodně zahrané. Ale přesto mnohem důrazněji na diváky působí reálná hrdinka, se kterou se mohou

24

ČESÁLKOVÁ, Lucie (2010): Katka – Překáţkou sama sobě, Cinepur, dostupné z: (cit. 16. 4. 2014). 25 (cit. 20. 3. 2015).

13

dokonce i setkat.26 Tento dojem přítomnosti a blízkosti pak celý filmový záţitek ještě prohlubuje. Film byl pozitivně přijatý jak samotnou českou filmařskou komunitou (coţ podtrhuje i zisk Českého lva v kategorii Nejlepší dokument pro reţisérku Helenu Třeštíkovou), tak kritikou (namátkou Mirka Spáčilová z Mladé fronty DNES dala snímku 80 %). Rovněţ divácká recepce snímek hodnotí velmi vysoko (na Československé filmové databázi dostal snímek 78 %, na zahraničním serveru Internet Movie Database pak 7,6 z moţných 10).27 Jak jsem uvedla, dokument Katka jsem vybrala k podrobnější analýze z jasného důvodu – v dotazníkovém šetření byl totiţ vůbec nejčastěji zmiňovaným titulem u čtvrté otázky, které filmy s drogovou tematikou respondenti viděli. Mnoho mladých tento dokument totiţ zhlédlo ve škole, v rámci preventivních protidrogových programů, kterých se zúčastnili jak na druhém stupni základní školy, tak na střední škole. Alespoň tak to uvedlo třicet dotazovaných a dokonce bylo patrné, ţe dokument nebrali jako zbytečné mentorování – přestoţe někteří kvitovali, ţe měli moţnost strávit čas ve škole jinak neţ učením.28 Nejzřetelnějším atributem recepce snímku Katka je pak rozpolcenost, která pramení z více faktorů. Na jednu stranu mnoho respondentů otevřeně přiznalo, ţe opovrhují narkomany a povaţují je za trosky, které si za svůj stav mohou samy. Bylo však i dost těch, kteří poukazovali na rozdíl v uţívání lehkých a tvrdých drog. Ačkoliv sami ţádné nelegální látky neuţívají, jsou tolerantní především ke konzumaci marihuany. Tomuto recepčnímu efektu nahrává také zpracování dokumentu, který je po celou dobu přímý a syrový, bez zbytečných komentářů reţisérky, ale jenţ nám neukazuje Katku jen jako další z řady narkomanek, ale zcela pochopitelně jako ţenu a budoucí matku. Prolíná se tu tedy určitá rezervovanost, lidskost a dojem uvěřitelnosti.29 Otázka č. 15 (které filmy o uţívání drog a jaké postavy 26

Kateřina Bradáčová v on-line rozhovoru pro iDnes uvedla: Pokud byste se se mnou chtěl setkat, napište svůj návrh do redakce, budu ráda. Dostupné z: (cit. 20. 5. 2014). 27 a . 28 Kromě toho patnáct respondentů uvedlo, ţe ve škole zhlédlo dokumentární preventivní film, avšak název si nevybavili. 29 Rezervovanost je patrná hlavně díky minimálnímu přímému zasahování Třeštíkové do situací, které na plátně vidíme. Pokud však uţ reţisérka do děje vstoupí, je zde cítit lidskost a snaha o empatii. Ve chvílích, kdy pokládá hrdince otázky, supluje diváka, který tuto moţnost nemá, ale ve skrytu očekává, ţe v dokumentu odpovědi nalezne. Dojem autentičnosti pak vytváří prostředí, kamera a aktuálnost tématu.

14

v takových filmech se zdají respondentům reálné) můţe působit trochu návodným dojmem – hlavně v souvislosti s dokumentární povahou daného filmu. Z patnácti odpovědí, které dávaly Katku i celý dokument jako příklad autenticity se pak některé zpětně odvolávaly právě na nonfikční povahu snímku Katka. Maximální efekt realističnosti, který Katka vytváří, respondenti vnímali jako přesvědčivý a nikdo z nich nepoukázal na moţnou konstruovanost snímku – ať uţ jde o vynechání některých momentů a zdůraznění jiných ať uţ z kompozičního hlediska anebo legálního (v jednom z rozhovorů třeba Třeštíková zmiňuje, ţe záběry, v nichţ Katka se svým přítelem vaří drogy, záměrně vynechala).30 Různé formy prezentace mají vliv především na vnímání postav. Zajímalo mě tudíţ, jaké postavy přijdou dotazovaným sympatické či nesympatické a proč. Rozpolcenost se projevila i zde – na otázku č. 17 se sešly tři výrazně rozdílné odpovědi. Jednomu tázanému byla Katka sympatická, protoţe se snaţila přestat. Takové stanovisko se můţe zdát naivní, neboť Katka a její partner všechny kolem sebe (a především pak sebe) přesvědčují, ţe zatím nejsou zcela připraveni jít znovu na detox, ale hned dodávají, ţe v budoucnu to bude nevyhnutelné. Další výrazný impuls pro změnu představuje Katčino těhotenství; ani tehdy nevydrţí v ústavním zařízení a úřady ji zbaví rodičovských práv. Najdou se však i okamţiky avizující naději a moţný zdárný konec – ať uţ pokusy o postupné odvykání pomocí subutexu nebo chvíle těsně před porodem, kdy hrdinka nejen uvaţuje o moţné budoucí roli matky, ale dostává další a další šance. Po porodu ovšem zůstává s dcerou jen chvíli a znovu se ukazuje, ţe touha po droze je silnější a slova bez skutků vlastně nic neznamenají. Druhý názor je tudíţ veskrze negativní – respondent píše, ţe je Katka především nezodpovědná. Takový přístup se zdá být víc komunikován celkovou strukturou filmu. Od začátku natáčení, tedy od devatenácti let, Katka nikdy opravdu nevzala ţivot do svých rukou; pouze se nechávala vést drogou a přeţívala vedle některého ze svých partnerů. Nejkomplexněji se proto jeví třetí názor, kde dotazovaný uvádí, ţe bylo sice hloupé, ţe z léčebny utekla a nepřiznala si minimální šanci na vyléčení; pouze si namlouvala, ţe skončí, „ale to dělá spousta lidí“. V odpovědi se tedy ukazuje, ţe ačkoliv je Katčino chování vnímáno jako negativní, lze jej i pochopit, protoţe kaţdý člověk (a nemusí být nutně drogově závislý) si často nepřipouští svou skutečnou situaci. Hrdinka je tak nahlíţena ne jako méněcenná bytost, ale jako člověk – neustále chybující a nepoučitelný.

30

HOUDEK, Lukáš – STEKLÁ, Radka (2011): Helena Třeštíková: Droga je daleko mocnější, než jsem tušila, rozhovor s Helenou Třeštíkovou, dostupný z: (cit. 10. 6. 2014).

15

Největší odezvu zaznamenala otázka č. 18 (kde mě zajímalo, jaké scény se dotazovaným vryly do paměti), v níţ popsalo nějakou scénu nebo pasáţ z filmu Katka čtrnáct dotazovaných. Na odpovědích bylo znát, ţe v průzkumu převládaly dívky. V reakcích se tak mísí komentáře týkající se jejího vzhledu a reminiscence jejích chvilkových radostí smísených se závaţnějšími obavami o rodinné zázemí, těhotenství a dítě. Dvakrát se tedy v dotazníku objevila poznámka k jejímu stále se zhoršujícímu vzezření – „Vryl se mi do paměti pouze obličej slečny Katky po mnohaletém uţívání drog [...]“ a „Katka po 5 letech“. Zmínky týkající se vzhledu nejsou překvapující, naopak, tato proměna je prezentována jako značně drastická a umocňuje ji i několikaletá odmlka mezi natáčením, která proces úpadku ještě zviditelňuje. Jak si všímá jeden z respondentů, výrazně se zhoršuje i Katčino bydlení. Z podkrovního bytu se postupně stěhuje do opuštěných stavení u nádraţí, do squatů a občas přespává i na ulici. Dostává se aţ na dno – těchto scén si všimli dva mladiství. Dotazovaní tak častokrát zdůrazňují právě ty nejzákladnější skutečnosti a absenci běţných potřeb. Hlavním motivem filmu však zůstává gravidita Kateřiny. Všední a radostné zde najednou představuje problém, který se musí řešit. Pěti respondentů se nejvíce dotkl právě její laxní přístup: „…dozví, že je těhotná a chce si dítě nechat. Žádné dítě by se nemělo narodit do feťácké rodiny bez domu, bez peněz, bez ničeho!“, „…když mělo Katčino miminko abstinenční příznaky hned po narození.“, „…těhotná dále brala drogy, přijde mi to nepochopitelné.“, „…kvůli drogám přišla o miminko[,] tak moc ho chtěla, že se šla léčit, ale nevydržela to a z léčebny odešla, tudíž miminko nedostala. Protože mohla být šťastná, ale kvůli drogám se jí to nepovedlo.“, „… kdy přišla o své dítě a opět propadla drogám.“, „… se narodí hl. hrdince dítě. Protože celý dokument je o drogách a najednou se zde objeví něco normálního, krásného a čistého.“ Jen jedna odpověď vykazuje určitou naději, ţe opravdu nechybělo mnoho a mohla být šťastná. Zbytek respondentů se zaměřuje na dítě, protoţe to je od té chvíle přednější neţ hlavní hrdinka. To ona překročila hranici a do začátku jeho ţivota ho svým chováním handicapovala – z dotazníku lze jasně vyčíst, ţe se k této problematice vyjadřovaly pouze dívky. Více se tak zaměřují na tuto situaci a jednání hlavní hrdinky jim přijde nepochopitelné.

16

Z výsledků vyplývá, ţe působení dokumentu Katka na diváky je v porovnání s jinými filmy mnohem intenzivnější. Pamatují si z filmu více a zaujímají k němu velmi vyhraněné postoje. Dvaadvacet respondentů jej uvedlo (u otázky č. 19) jako nejpříhodnější film pro prevenci před drogami. Dějová linka těhotenství hlavní hrdinky a její neschopnost zvládnout mateřskou roli pak rezonuje zejména mezi dívkami.

3.2. My děti ze stanice ZOO Ţivotopisný snímek My děti ze stanice ZOO je z vybrané čtveřice nejstarší. Reţisér Uli Edel tímto dílem z roku 1981 přepracoval do filmové podoby jednu z nejkontroverznějších knih, která kdy o drogách vznikla. Prvního vydání se dočkala v roce 1979 a byla sepsána reportéry Kaiem Herrmannem a Horstem Rieckem na základě rozhovorů s šestnáctiletou dívkou, svědkyní v soudním procesu. Právě nízký věk dotyčné a děsivý rozsah problému uţívání tvrdých drog mládeţí zaznamenal ve své době velký ohlas. Film ovšem nezůstal své předloze v jejím šokujícím naturalismu nic dluţen. Ukazoval stinnou podobu Západního Berlína a odkrýval, kam všude drogy pronikly. Přitom se stal nejúspěšnějším domácím filmem daného roku v Západním Německu.31 Jak tehdy napsala Janet Maslin: „Fakt, ţe se stal film ‚Christine F.„ jedním z nejvýnosnějších v historii Západního Německa, říká více o západoněmeckém publiku neţ o samotném filmu.“32 Fascinace příběhem se záhy odrazila nejen na návštěvnosti filmu, ale ovlivňovala i další aspekty kulturního a společenského dění. Uţ v květnu 1981 si drogový komisař pro Západní Berlín stěţoval časopisu Time: „Děti, které přicházely na návštěvu, se vyptávaly na Berlínskou zeď. Dnes chtějí vidět stanici Zoo.“ Snímek se počátkem 80. let v komunistickém Československu nepromítal, ale kniţní podoba jiţ k dispozici byla.33 Příběh Christiane Felscherinowové ve filmu začíná rokem 1974, kdy se jako dvanáctiletá seznamuje s novými přáteli v klubu Sound. Utíká tam od skličující reality v podobě neúplné rodiny a nevzhledného sídlištního bloku, ve kterém ţije. Zpočátku zkouší lehké drogy spíše jen proto, aby lépe zapadla mezi kamarády. Posléze se ovšem její sestra přestěhuje za otcem a 31

METZGER, Richard (2013): Heroin chic: Christiane F., Teenage junkie, prostitute, style icon, dostupné z: (cit. 18. 6. 2014). 32 MASLIN, Janet (1982): Christiane F wir Kinder vom Bahnhof Zoo (1982) – Horrors of Addiction, The New York Times, dostupné z: (cit. 18. 6. 2014). 33 Redakce Cinema, (2011): Psal se rok 1981, Cinema, roč. 21, č. 3, s. 68.

17

matka si do bytu nastěhuje nového partnera. Najednou představují drogy jediný pevný bod, k němuţ se lze upnout. Čím více se jí rozpadá rodinné zázemí, o to více experimentuje s nelegálními látkami a sbliţuje se s mladíkem Detlefem. Ten uţ je v drogové spirále podstatně déle neţ Christiane, která poprvé vyzkouší šňupání heroinu aţ ve čtyřicáté páté minutě filmu a do ţíly si ho aplikuje po dalších dvaceti minutách.34 Pád přichází o to rychleji a za dalších dvacet minut vidíme velmi naturalistický proces odvykání. Mezitím uţ Detlef příliš neskrývá, ţe si na drogy vydělává prostitucí a s prodáváním sebe sama začíná i Christiane. S nabytím dojmu, ţe drogy mají jiţ pod kontrolou, přicházejí znovu do koloběhu zkázy. Film je jedinečný především tím, jak rychle dokázal popsané události reflektovat, a přestoţe obojí dělí skoro deset let, tvůrci se snaţí o co nejvěrnější přepis. Byly pouţity záběry ze skryté kamery ze skutečné stanice Zoologischer Garten v Berlíně, ve filmu ztvárnil sám sebe zpěvák David Bowie a představitelku hlavní hrdinky a její předobraz dělí jen čtyři roky.35 Hodnocení a recenze se pohybují okolo osmdesáti procent – Československá filmová databáze uvádí 78 %, Internet Movie Database 7,6 z 10 moţných a diváci na Rotten Tomatoes si film dokonce cení na 85 %.36 Snímek My děti ze stanice ZOO vidělo čtyřicet respondentů, tedy přesně jedna třetina všech dotazovaných. Pro vstup do divácké odezvy začínám znovu otázkou č. 15, kde mě zajímalo, jestli se zdá film a postavy v něm respondentům reálné. K mému překvapení uvedli snímek jako příklad realistického zobrazení drogové závislosti se všemi jejími negativními jevy pouze dva mladí lidé. Dle mého soudu se u filmu, jehoţ kniţní předloha je ve společnosti natolik známá (a který dokonce devět mladistvých vidělo při školním promítání), rozhodně dal čekat lepší výsledek. Příčinou však můţe být jak časový a geografický odstup, tak i nevěrohodnost vyprávění samotné Christine. Film byl sice natočen záhy po vydání knihy, a tak v mnohých aspektech působí autenticky, ale z dnešního pohledu uţ nesplňuje mnohé nároky a představy týkající se 34

TOMPKINS, Mark (2013): ‚Christiane F.’: How the story of teenage junkies in West Berlin became a phenomenon, dostupné z: (cit. 17. 6. 2014). 35 Opět. citace: MASLIN, Janet (1982). 36 (cit. 17. 6. 2014) (cit. 18. 6. 2014). (cit. 17. 6. 2014).

18

naturalistického filmu. Jedná se především o technické parametry a stylistické postupy, ale svoji roli hraje i herectví. Především v porovnání s ostatními vybranými snímky chybí postavám potřebná dynamika. Více reflektován byl u odpovědí na otázku č. 17, kde jsem se snaţila zjistit, které postavy jsou dotazovaným sympatické či nesympatické a proč. Celkem osmkrát se zde objevila právě postava Christiane F., a to v dost protichůdných reakcích. U pěti lidí vzbuzovala sympatie a dokonce dvakrát představovala jakýsi vzor, „protoţe měla bundu David Bowie“. Odezvy tohoto typu se mohou zdát nadnesené nebo ojedinělé, ale třeba v článku Richarda Metzgera můţeme nalézt odkaz na komentář z YouTube, kde se mimo jiné píše: „Taková škoda, ţe si zničila ţivot. Ale je hrdina. A moţná jsem jediný, kdo si tohle myslí, ale tohle mi přijde trochu atraktivní, víte. Mám na mysli sedmdesátá léta, Berlín, David Bowie, svoboda, vypadá to úţasně!“. Podobně mohou nahlíţet na postavu a celý film i respondenti z mého dotazníkového šetření, pro které se tak stává Christiane ikonou své doby. Neztotoţňují se s ní úplně, ale přijímají jen některé části jejího odkazu. V tomto případě tak můţe hrozit glorifikace drog a nevázaného ţivotního stylu spojeného s jejich uţíváním – módní extravagance, rebelské účesy a krása, která spojovala mladou Christiane a představitelku hlavní role Natju, jsou dodnes velmi lákavé.37 Tento jev dokládají u otázky č. 20 dva respondenti. Tito odpověděli, ţe by snímek mohl slouţit nejen jako prevence, ale dokonce i jako nápodoba. Pro další tázané převáţil negativní postoj k samotné Christiane. Jednomu byla hlavní hrdinka nesympatická, dalšímu se zdála „spíše nesympatická“ a v jednom vyvolávala soucit. Škála pocitů, které v lidech vyvolává představitelka hlavní role, se dá rovněţ přisuzovat jejímu naturalistickému a neškolenému herectví.38 Poslední otázka, na níţ se zaměřím, je ta č. 18, kde se snaţím rozklíčovat, které scény připadaly dotazovaným natolik důleţité, ţe si je zapamatovali a třeba je i nějak ovlivnily. Šest výjevů se dotazovaným zdálo zásadních. Jedenkrát to byly scény prostituce, kterou si ve stanici Zoo mladiství vydělávali na drogy; jedenkrát nebylo specifikováno, o jaké scény se jedná. Celkem čtyřikrát zaujala respondenty odvykací sekvence, z toho třem respondentům nejvíce utkvěly v paměti záběry zvracející Christiane. Právě tyto pasáţe pak asi nejlépe vystihují samotný proces odvykání, který v ostatních nejčastěji zmiňovaných filmech buď chybí, anebo je zobrazen příliš stylizovaně. Naturalismus, syrová autenticita a nízký věk hrdinky díky kombinaci těchto

37

YOUNG, E. (2009): Christiane F (1981), or Still Think Drugs Are Cool?, dostupné z: (cit. 17. 6. 2014). Opět. citace: METZGER, Richard (2013). 38 Natja měla jen minimální herecké zkušenosti, tak jako většina ostatních herců. Pouze jeden z nich měl předchozí zkušenosti s heroinem podle: Opět. citace: MASLIN, Janet (1982).

19

prvků pak u otázky č. 19 jmenovalo film My děti ze stanice Zoo jako příklad filmu, který můţe slouţit jako drogová prevence sedmnáct respondentů. Jak jeden z článků připomíná, „[…] nikdo nebude někdy (v budoucnu) tento (film) nazývat „Perný den heroinových filmů“ jak tomu bylo u Trainspottingu. Ale není to ani Reefer Madness.“39 Ambivalence filmu je patrná – na jednu stranu film svým děsivým zobrazením narkomanů odrazuje od braní drog, avšak vykreslení ústřední postavy, která nedbá na autority a zaţívá svoji první velkou lásku bez ohledu na vše ostatní, můţe naproti tomu diváky fascinovat.40

3.3. Requiem za sen Své drogové zkušenosti sepsal Hubert Selby jr. do několika knih; jednou z nich byl i Requiem za sen z roku 1978. Filmového zpracování se tomuto dílu dostalo aţ po více neţ dvaceti letech. Stejnojmenný titul na plátno převedl Darren Aronofsky, který za něj okamţitě po svém uvedení v roce 2000 sklidil mimořádný úspěch.41 Velmi často je tento americký snímek porovnáván s dalším výrazným dílem o uţívání drog, anglickým filmem Trainspoting (1996), který ovšem v dotazníkovém šetření nezaznamenal takový úspěch. Děj Requiem za sen líčí ţivoty čtyř postav – ovdovělé Sáry Goldfarbové, jejího syna Harryho, jeho přítelkyně Marion a kamaráda Tyroneho. Vdova, jejíţ ţivot naplňuje sledování televize a debaty se sousedkami během opalování na zápraţí, dostane nečekanou nabídku zúčastnit se své oblíbené televizní soutěţe. Příleţitost změnit svůj zaběhnutý systém se stává novým smyslem jejího ţivota. Rovněţ Harry, který dlouho získával peníze na svoji drogovou závislost pravidelným zastavováním matčiny televize, začíná snít o lepší budoucnosti. Spřádá plány, jak si vydělat dost peněz, aby mohl být opravdu šťastný po boku své taktéţ drogově závislé přítelkyně Marion. Pomoci mu má přítel Tyrone, se kterým plánuje nakoupit větší mnoţství drog a pak je prodávat. Kaţdá z postav má své sny a touhy, kterých chtějí dosáhnout, ale vţdy tím nesnadnějším moţným způsobem, bez ohledu na rizika. Realita jako by je brzdila a opravdu šťastní jsou 39

Opět. citace: TOMPKINS, Mark (2013). Příběh reálné Christiane F. stále pokračuje. Její ţivot byl i později velmi problematický – zbavili ji rodičovských práv k jedinému synovi a i jí samotné je jasné, ţe drog se nikdy úplně nevzdá. V poslední letech je však její ţivot stabilnější a dokonce dokončila další autobiografickou knihu. 41 American Film Institute (2007): AFI‟s 100 years 100 movies, s. 98, dostupné z: (cit. 10. 6. 2014). 40

20

pouze ve svých představách. Sára věří, ţe kdyţ zhubne do šatů, které měla na synově promoci, a všichni její přátelé ji uvidí v televizním pořadu, automaticky se vyřeší i další problémy. Tedy nejen ţe se jí splní americký sen a získá pomíjivých patnáct minut slávy, ale vyřeší se i její vztah se synem. V jejích představách pak na obrazovce vystupují (v reálu nedosaţitelnou) jako šťastná a dokonalá rodina.42 Ve skutečnosti se ale jeden druhému vzdalují a jsou nakonec plně pohlceni vlastní existencí, která se pro ně postupně mění na pouhé přeţívání. Film ukazuje, ţe nakonec ani tak nejde o to, na čem jste závislí, jestli na cukru, televizi, prášcích na hubnutí nebo heroinu. Jde o závislost jako takovou, která mění lidi k nepoznání, a najednou si uvědomujeme, ţe jeden návyk se stává metaforou k jinému.43 Největší devízou filmu je bezesporu technické zpracování, patrné především během scén, kdy postavy berou drogy nebo jsou pod jejich vlivem. Konkrétně je to vyuţití split screenu, tedy rozdělení obrazu; rapid montáţ, ve které jsou ve zrychlených sekvencích zachyceny pouze náznaky akce nebo téţ glidecam, technika snímání kamerou připevněnou na postroj, ve kterém se herec pohybuje. Pozorujeme tak kupříkladu připravování dávky v jeden okamţik na rozdělené obrazovce, zrychlený pohyb narkomanů, kteří jsou pod vlivem drog anebo zakoušet pocity díky záběrům z pohledu jedné z postav. Film se vyhýbá zobrazování vegetativního stavu závislých osob a raději osvětluje, jak rychle pro ně čas plyne, čímţ jasně zobrazuje prázdnost jejich ţivotů.44 Recenze filmu jsou kladné – Premiere dává 5 hvězd, Cinema 80 %.45 Na zahraničním serveru Internet Movie Database diváci připisují snímku 8,4 z 10 moţných a na Československé filmové databázi mu udělují 88 % a hodnotí jej také jako 72. nejlepší a 16. nejoblíbenější

42

Tamtéţ. MITCHELL, Elvis (2000): Addicted to drugs and drug rituals, New York Times, dostupné z: (cit. 1. 6. 2014). 43 EBERT, Roger (2000): Requiem for a dream, dostupné z: (cit. 15. 6. 2014). BRODY, Michael: Requiem for a dream, dostupné z: (cit. 20. 6. 2014). 44 KIRK, Jeremy (2012): 32 Things We Learned From the ‘Requiem For a Dream‘ Commentary, dostupné z: (cit. 15. 6. 2014). BRAKE, Scott (2000): Rewie of Requiem for a dream, dostupné z: (cit. 15. 6. 2014). Opět. citace: MITCHELL, Elvis (2000). MLČOCHOVÁ, Zuzana (2010): Estetická krutost jako tichý vypravěč filmu Requiem za sen, bakalářská práce, ved. Mgr. Lucie Česálková, PhD., dostupné z: (cit. 22. 3. 2015). 45 MAŘÍK, Herbert (2009): Rekviem za sen, Premiere, roč. 10, č. 1, s. 46. FLODR, Leoš (2003): Requiem za sen, Cinema, roč. 13, č. 1, s. 107.

21

titul.46 Anglická rozhlasová a televizní společnost BBC dala snímku 4 z 5 moţných hvězd.47 Rotten Tomatoes, kde hlasují jak prověření diváci, tak se zde samostatně počítají hodnocení tři a půl hvězdy a více, v prvém případě 78 % a ve druhém dokonce 93 %.48 Recenzenti nejvíce oceňovali herecké výkony ústřední čtveřice a propracovanou vizuální stránku, která vyuţívá technický potenciál kinematografie. Co do počtu zhlédnutí dotazovaných v rámci mého dotazníkového šetření Requiem za sen obsadilo třetí pozici. Respondenti film často uváděli i u dalších otázek a hodnotili jej podobně pozitivně jako autoři recenzí. Jako u otázky č. 15, kde byl čtyřmi dotazovanými jmenován jako příklad reálného zachycení závislosti na drogách. Jeden respondent dokonce napsal, ţe se mu zdály reálné všechny postavy. Jistě se tento jev dá připisovat, kromě formálního zpracování, také skvělým hereckým výkonům ústřední čtveřice. Ellen Burstyn, která ztvárnila roli Sáry, byla za své sugestivní kombinování psychické a fyzické transformace dokonce nominována na Cenu Akademie.49 Jared Leto se na svoji roli pečlivě připravoval a kvůli lepšímu pochopení své postavy se s drogově závislými setkával; dokonce shodil více neţ 11 kilogramů, aby lépe odpovídal i jeho fyzický zjev.50 Získal si tak i sympatie jednoho dotazovaného u otázky č. 17. Nejvíce však respondenty, soudě dle odpovědí na otázku č. 18, na tomto filmu fascinovaly následující scény – aplikace drogy, dále duševní kolaps matky na konci filmu a také scéna, v níţ začne lednice ohroţovat svoji majitelku. Zdaleka nejvíce mladistvých si vzpomnělo na sekvenci s hnisající rukou Harryho Goldfraba.51 Celkem sedm lidí uvedlo nějakou z těchto scén a pět upřesnilo, ţe šlo o moment, kdy mu paţi museli kvůli gangréně amputovat. Jak uvádí jeden respondent: „[…] zarazilo mě, kam to můţe zajít.“ Ukázka takto děsivých důsledků nitroţilní aplikace je ostatně mnohem názornější neţ úvahy nad psychickým stavem narkomanů. Záběry amputované ruky, tak jasně vystihují tragický

46

(cit. 17. 6. 2014). (cit. 17. 6. 2014). 47 FALK, Ben (2001): Requiem for a dream (2001), dostupné z: (cit. 11. 6. 2014). 48 (cit. 18. 6. 2014). Rotten Tomatoes rozlišuje hodnocení od stálých registrovaných („prověřených“) uţivatelů a těch, kteří hodnotí filmy buď poprvé anebo sporadicky. 49 SCHNEIDER, Steven Jay, aj. (2006): 1001 filmů, které musíte vidět, než zemřete, Praha: Volvox global, s. 909 (přeloţil Ladislav Šenkyřík). Ačkoliv ji nakonec nevyhrála, získala za roli řadu jiných ocenění. 50 GILMAN, Greg (2014): The Evolution of Jared Leto: From ‚My So Called Life’s‘ Jordan Catalano to Oscar Nominee (Photos), (cit. 19. 6. 2014). (cit. 18. 6. 2014). 51 STAIGER, Janet (2004): Mody recepce. In Szczepanik, Petr (ed.): Nová filmová historie. Antologie současného myšlení o dějinách kinematografie a audiovizuální kultury. Praha: Hermann & synové, s. 295

22

konec postavy, jak ostatně píše další dotazovaný, je to v podstatě „[…] zmařený ţivot.“ Tedy asi nepřekvapí, ţe Requiem za sen povaţují (u otázky č. 19) čtyři respondenti za dobrou protidrogovou prevenci. Dokonce i u otázky č. 10, která se týká vlivu filmů s tematikou uţívání nelegálních drog na respondenty, označil jeden dotazovaný film jako důvod, který ho od braní drog najisto odradil; konkrétně „…svírání v žaludku mám do teď.“ Nakonec bych ráda poukázala na skutečnost, ţe tento snímek nebyl ani jednou uveden, u otázky č. 21, jako film promítaný při školní projekci. Není překvapující, ţe učitelé a výchovní poradci raději volí dokumenty neţ americký hraný film, avšak podle průzkumu by to mladiství ocenili a preventivní efekt by byl téměř srovnatelný.

3.4. Zahulíme, uvidíme Film Zahulíme, uvidíme z roku 2004 reţíroval Danny Leiner, který měl s ţánrem ztřeštěných komedií pro mladé zkušenost jiţ díky snímku Hele vole, kde mám káru (2000). Snímek se dočkal dvou pokračování, Zahulíme, uvidíme 2 (2008) a Zahulíme, uvidíme 3 (2011), tentokrát uţ ale pod jiným reţijním vedením. Hned na počátku je třeba říci, ţe tento snímek ze čtveřice analyzovaných filmů výrazně vybočuje. Odlišuje se zaměřením, jeţ se soustředí na uţívání lehkých drog, coţ se logicky odráţí i v preferencích dotazovaných. Vybírali si jej tak více chlapci, a to zejména ti, kteří měli k lehkým drogám kladný vztah nebo dokonce byli příleţitostnými uţivateli. Dívky, které tento film zařadily do svých odpovědí, se pak o něm nerozepisovaly do té míry jako chlapci. Ti uváděli ústřední dvojici jako postavy, které jsou jim sympatické anebo vypisovali i scény z filmu. Bylo téţ patrné, ţe jej jak chlapci, tak dívky viděli ve volném čase a ne na školních projekcích. Sami diváci si tento film ke sledování záměrně zvolili, protoţe odpovídá jak jejich stylu humoru, tak ţivotnímu stylu a konečně také názoru na lehké drogy. Snímek tedy respondenty neovlivnil ve smyslu prevence nebo varování před uţíváním návykových látek; naopak ukazuje intoxikovaný stav jako zdroj komických příhod a dobrodruţství. Děj prvního z filmů pojednává o touze dvou kamarádů, Harolda a Kumara, zakončit večer jídlem z fastfoodu White Castle. Kdyţ ale zjistí, ţe pobočka tohoto rychlého občerstvení je zrušená, neváhají vydat se na cestu, během níţ se postupně dostávají do řady problémů a nepříjemných situací. Někdy je to způsobeno divokými zvířaty, jindy podivným automechanikem; často pak jejich etnickým zázemím (Harold je Korejec, Kumar Ind a oba se 23

řadí k druhé generaci ţijící ve Spojených státech amerických), ale do největších nesnází je zavede záliba v kouření marihuany. Právě ţivotní styl hlavních hrdinů je jedním z rozdílů, který tento film odlišuje od předchozích snímků. Nejsou zde prezentovány děsivé následky, které mohou drogy mít, ale naopak zde jejich uţívání tvoří hlavní komediální prvek a záruku zábavy. Dvaadvacetiletý Kumar a jeho kamarád Harold nejsou lidé na okraji společnosti, jen jsou na svůj věk trochu nevyzrálí a místy aţ dětinští, ale tím jsou svému publiku sympatičtější. Nesnaţí se být za kaţdou cenu oblíbení a kaţdému se zavděčit, jsou zkrátka specifičtí.52 A to především v rámci ţánru, který je kombinací teenagerovské komedie a road movie s přesahy do kategorie tzv. stoner movie a buddy film.53 Hrdinové tohoto snímku však nevolí ţádnou aktivní rebelii; naopak, veškeré jejich snahy o protest jsou podány humorně a parodicky. Není to primárně marihuana, co je brzdí, ale oni sami, protoţe nechtějí přijmout zodpovědnost a dospět. I přes univerzitní vzdělání a slušné zaměstnání lze charakterizovat celkový ţivotní postoj Harolda a Kumara jako notně leţérní.54 Ačkoliv se jedná o komedii pro teenagery, recenze jsou velmi dobré. V Premiere jsou to tři hvězdy, v Cinema zase 60 %. Internet Movie Database dává snímku 7,2 z 10 moţných a Rotten Tomatoes 74 %, respektive 80 %.55

52

EBERT, Roger (2004): Harold and Kumar go to White Castle, dostupné z: (cit. 25. 9. 2014). HOLDEN, S. (2004): Harold Kumar Go to White Castle (2004), FILM REVIEW: In Search Of a Burger, Demolishing Stereotypes, dostupné z: (cit. 25. 9. 2014). 53 CALE, MATT (2006): Harold and Kumar go to White Castle, dostupné z: (cit. 25. 9. 2014). WARNER, Kara (2011): „Harold and Kumar“: Greatest Movie Bromance Ever?, dostupné z: Bromance označuje blízký, avšak ne sexuální vztah dvou muţů. dostupné z: <www.oxforddictionaries.com/definition/english/bromance> (cit. 16. 11. 2014). Komedie pro teenagery se vyznačují snahou hrdinů zapadnout do kolektivu svých vrstevníků a zároveň se vymezují vůči autoritám, neboť mají vlastní ideály a sny, které se k tomuto věku pojí. Některé jsou ale protkány aţ absurdními anebo alespoň těţko uvěřitelnými příhodami, kde hlavní představitelé buď uţ splňují představy o dokonalosti (nejčastěji vzhledu, vzdělání nebo bohatství), anebo dělají vše proto, aby jich dosáhli. Road movie se pak odehrává během cesty za určitým cílem. Nejdůleţitější je však u tohoto filmu fakt, ţe se jedná o stoner film, kde jsou ústředními postavami uţivatelé marihuany. Postavy se snaţí uniknout ze stereotypu a vzepřít se autoritám. dostupné z: 54 SHILPA S., Dave (2013): Asian American Experience : Indian Accents: Brown Voice and racial performance in american television and film, Champaign: University of Illinois Press, s. 116. 55 PEŠKA, Ivan (2005): Zahulíme, uvidíme, Premiere, č. 1, roč. 6, s. 83. FUKA, František (2005): Zahulíme, uvidíme, Cinema, č. 1, roč. 15, s. 89. (cit. 11. 12. 2014). (cit. 11. 12. 2014).

24

Přestoţe měl snímek v dotazníkovém šetření menší zastoupení neţ předchozí filmy (a to nejen u čtvrté otázky), v některých otázkách byl naopak výrazně preferován. Odpovědi u otázky č. 15 (zabývající se realističností filmu a jeho postav) se vyznačovaly různorodostí. Dva respondenti uvedli, ţe jim přijdou komedie na toto téma přehnané. Naopak dvěma dotazovaným přišly hlavní postavy tohoto filmu velmi reálné – dokonce jako „typičtí studenti“. Takto diametrálně odlišné vnímání můţe pramenit především z rozdílného přístupu – zatímco jedni berou film jako celek, kde je mnoţství humorných skečů a příběh je tedy hodně nadnesený a odtrţený od reality, druzí se zaměřují pouze na postavy. Ty pak mohou vykazovat mnoho reálných vlastností, které jsou pro studenty kouřící marihuanu typické – upřednostňování zábavy před prací, uţívání si okamţiku, nevázanost konvencemi. S tím souvisí i otázka č. 16, kde tři respondenti uvedli, ţe měli stejné nebo podobné proţitky jako postavy ve filmu.56 Největší odezvu zaznamenala otázka č. 17, ze které bylo okamţitě zřejmé, ţe největší oblibě se ze všech postav ve všech uvedených filmech těší právě hlavní hrdinové snímku Zahulíme, uvidíme. Alespoň jednoho z dvojice napsalo do odpovědi šest dotazovaných. Populárnější byl jednoznačně Kumar, který byl označen třikrát. Na rozdíl od starostlivého a citlivého Harolda, je totiţ vyobrazený jako nejen lehkomyslný, ale také zábavnější z dvojice. Jejich role jsou tedy jasně rozděleny a navzájem se přesně doplňují. Respondenti uvedli jako nejvýraznější dvě následující scény – při cestě letadlem jsou hlavní hrdinové mylně pokládáni za teroristy, a to nejen kvůli svému původu, ale také protoţe se Kumar snaţí inhalovat marihuanu pomocí upravené vodní dýmky. V druhé zmíněné sekvenci ústřední dvojice sleduje televizi, v níţ běţí reklama varující před škodlivostí uţívání marihuany. Tady respondenti čerpají nejen z komického efektu scény, ale zcela očividně hlavně z vlastních zkušeností s marihuanou. Moţná docela překvapivě film povaţují za potenciální nápodobu pouze tři dotazovaní, ale to jde jistě na vrub výše naznačené ţánrové kombinace. Mladiství tak nejenţe neočekávají serióznost, ale dokonce sami neberou tento film příliš váţně.

4. Premisy a interpretace výzkumných závěrů Sestavování otázek a vůbec celé struktury dotazníku provázelo samozřejmě vytváření premis a hypotéz. Nadcházející kapitola analyzuje blíţe otázky, které se ukázaly pro výzkum signifikantní. Po rozboru jednotlivých filmů je třeba vymezit širší kontextuální rámec recepce specifického typu filmů mladistvými respondenty. Nebudu tedy přistupovat k dotazníku bod 56

Jeden sice uvedl, ţe se s proţitky neztotoţňuje zcela, avšak pocit hladu měl také.

25

po bodu, ale shrnu hlavní výzkumné otázky, které vyvstaly při sestavování dotazníku. Otázky se dají rozdělit na hlavní a pak na ty, jejichţ podstatou je rozšířit a doplnit zkoumanou problematiku. Mnohé pak byly provázány do takové míry, ţe v případě, ţe respondent neměl co říci k jedné, další nechal automaticky také nezodpovězenou. Kupříkladu kdyţ mladý člověk nevyhledává filmy s touto tématikou, je pak logické, ţe se o nich ani nebaví s přáteli, ani nechodí na projekce těchto snímků do kina. Představím zde hlavní premisy, které jsem si na začátku vytyčila a zhodnotím jejich naplnění v rámci dotazníku, i případné důvody, které mohly stát za jejich vyvrácením.

4.1. Nepotvrzené hypotézy Tři z hlavních premis, které jsem si během vytváření otázek vytyčila, se ve výsledku ukázaly jako mylné. Nejzásadnější z nich pak pro mne představoval přístup, jaký k problematice filmů s tematikou uţívání drog sami respondenti zaujali. Předpokládala jsem, ţe alespoň polovina oslovených mladých bude cíleně vyhledávat filmy s tímto námětem. Šestá otázka však ukázala naprostý opak, drtivá většina z dotázaných (přesněji 134 ze 160) nejeví o takové filmy zájem. Často poukazovali na fakt, ţe snímky o uţívání nelegálních drog byly depresivní, ponuré a zobrazovaly jen stinné stránky ţivota. Nezřídka takové filmy viděli v rámci preventivních programů ve škole, nevybrali si tak jejich sledování sami. V případě, ţe by si měli vybrat nějaký snímek, raději by volili nenáročné motivy a odlehčené ţánry. Iritovali je i protagonisté, kterými byli lidé na okraji společnosti bez vyhlídek – dle svých slov upřednostňují jiný typ hrdinů. Při stanovení této hypotézy jsem vycházela hlavně z přesvědčení, ţe se budou mladí o snímky zobrazující drogy a jejich uţívání aktivně zajímat, neboť ukazují něco nepoznaného a zakázaného. Avšak nebylo tomu tak. Vysvětlení nabízí sami respondenti. U otázek, kde v odpovědi mají vyjmenovat filmy o drogách, se objevují i odpovědi typu „drogy jsou v kaţdém druhém filmu“. Důvodem, proč filmy s drogovou tematikou dotazované nelákají, je tak zjevně kombinace nutnosti vidět filmy jako součást drogové prevence a fakt, ţe problematika drog je vylíčena v jiţ tak velkém mnoţství snímků, ţe diváky její zobrazení neohromuje. Druhá podstatná hypotéza spočívala v tom, ţe respondenti budou upřednostňovat hrané snímky před dokumentárními. Sedmá otázka, kde měli dotazovaní určit preferovaný typ filmů, však dopadla naprosto odlišně od mých prvotních představ. Skoro jedna třetina (přesněji 52 ze 160) respondentů uvedla, ţe kdyţ uţ by se měli rozhodovat o tom, jestli se podívají na hraný nebo na dokumentární snímek o drogách, raději by zvolili dokument. 26

Zdůvodňovali to moţností dozvědět se tak nové informace. Odpověď lze chápat jako ukázku vyspělého a racionálního myšlení respondentů, avšak dá se interpretovat jako jakási autocenzura. Jak jinak si vysvětlit, ţe ačkoliv údajně dávají přednost dokumentům, v jejich odpovědích převaţují hrané snímky. Neprokázala se ani má hypotéza, v níţ jsem operovala s přesvědčením, ţe mladí budou takřka automaticky povaţovat komediální filmy zobrazující uţívání drog jako moţnou inspiraci. Blíţe jsem se tímto zabývala v otázce č. 20, kde mě zajímalo, zda si adolescenti vybavují nějaké filmy, které by mohly slouţit jako moţná nápodoba. Pár respondentů sice uvedlo komedie o uţívání nelegálních návykových látek (dvakrát snímek Zahulíme, uvidíme nebo téţ film Kdo hulí, ten umí), avšak převládaly odpovědi jako „ţádný“ nebo „nenapadá“ (takových odpovědí bylo celkem 139). Malá odezva na tuto otázku má pak zřejmě více důvodů. Za prvé jim filmy přišly natolik přehnané a nadsazené, ţe ani nepomysleli na skutečnost, ţe by mohly jako nápodoba k takovému jednání slouţit. Za druhé, jak ostatně i někteří uváděli, filmy jako takové nemohou přímo vybízet k určitému chování. Neovlivňují diváky do takové míry, aby podle nich jednali anebo jimi inspirovali své jednání. Nakonec si komediální snímky nemusely ani spojit přímo s uţíváním drog. Většinou je totiţ uţívání lehkých drog v těchto snímcích spojeno s prezentací přátelství, nových záţitků a zábavy.

4.2. Potvrzené hypotézy Z hlavních premis, které jsem si na začátku vytyčila, se ve větší míře verifikovaly dvě. Pozitivně se dají hodnotit výsledky u otázky č. 10. V ní jsem se zajímala o to, jaký vliv měli na mladé dotazované filmy zobrazující uţívání nelegálních látek. Takřka polovina (přesně 80 respondentů) uvedla, ţe na ně takové filmy ţádný vliv neměly. Zhruba stejný počet mladých (přesněji 73) připustilo pozitivní vliv co do upevnění jejich negativního názoru na drogy. Filmy tedy radikálně nezměnily stanovisko, s nímţ mladí k drogám přistupovali, ale přesto mnozí přiznali, ţe dotvářel jejich pohled na tuto problematiku. Přínosné je také sledovat tyto odpovědi z genderové perspektivy. Podle výsledků šetření mnohem výrazněji doléhá vliv filmu na dívky. Alespoň do jisté míry tematické snímky zapůsobily na 55 děvčat – např. „chtěla jsem jim pomoci“ nebo „nechtěla bych být závislá, dávám si tak větší pozor“. Naopak 26 chlapců nepociťovalo takřka ţádné ovlivnění touto problematikou ve filmech a jen 16 alespoň částečně odradilo nebo utvrdilo v jejich postoji – např. „uvědomění si, ţe nebezpečí číhá všude“. Diferenciace ovlivnění podle pohlaví je však nejvíce patrná především v návaznosti na dokument Katka, se kterým se ztotoţňovaly výhradně dívky. 27

Ačkoliv výsledky nemusejí vypadat zcela příznivě, korespondují s mým výchozím očekáváním. Mojí hypotézou totiţ nebylo masivní ovlivnění vzorku dotazovaných, ale samotný fakt, ţe filmy s tematikou uţívání nelegálních látek mohou ukotvit a usadit jiţ vzniklé názory na tuto problematiku. Poslední hypotéza, kterou jsem na začátku svého bádání měla, se nakonec taktéţ potvrdila. Týkala se otázky č. 12, v níţ mě zajímalo, jaké pocity filmy o uţívání drog v dotazovaných vyvolávají. Mnoho respondentů pouţilo stejná nebo podobná přídavná jména k vyjádření svých dojmů z těchto snímků. Navíc takřka všichni je u této otázky popsali a bylo tedy vidět, ţe v nich filmy s touto tematikou zanechali určitou stopu. Nejčastěji se zde objevovali slova „odporné“, „znechucující“, „nechápající“ a „úzkostlivé“. Většina mladých uváděla i vícero přídavných jmen, která vyjadřovala jejich stav po zhlédnutí filmů. Odpovědi byly takřka veskrze negativní a vztahovaly se výhradně k filmům o uţívání tvrdých drog. Občas některý adolescent uvedl i radostné pocity, a to v případě návaznosti na komediální snímek. Tuto skutečnost však vţdy dotazovaný nezapomněl zdůraznit. Očekávala jsem moţná větší zastoupení jiţ zmíněného slova „negativní“, které se dle mého názoru nabízí asi nejvíce. Premisa, ţe dotazovaní budou takřka výhradně uvádět záporné asociace, se však bezezbytku naplnila. Odpovědi tak jasně demonstrovaly, jak i s časovým odstupem působí filmy s drogovou tematikou na své diváky. Stejně tak zde byl jasně deklarován postoj adolescentů k drogám, a to zřetelněji neţ u jiných otázek.

28

5. Závěr Cílem této práce bylo na základě zachycení recepce u vzorku respondentů rozklíčovat vztah mladistvých a mladých dospělých k filmům s tematikou uţívání nelegálních látek. K odhalení tohoto vztahu poslouţil dotazník, jenţ obsahoval otevřené otázky týkající se problematiky drog a především prezentace uţívání nelegálních látek ve filmech. Ukázalo se mimo jiné, ţe skoro polovina mladistvých má zkušenosti s lehkými drogami. Avšak jejich vztah k tvrdým drogám je veskrze negativní – prakticky s nimi neexperimentují a jsou si vědomi negativních důsledků jejich uţívání. Jejich informovanost a vyzrálost v těchto postojích pramení i z faktu, ţe jsou vystaveni drogové prevenci jiţ na základních školách. Dokonce velmi často uváděli, ţe i několikrát za svoji školní docházku viděli nějaký film s tematikou uţívání tvrdých drog v rámci protidrogových programů. A to nejen na druhém stupni základní školy, ale později i na střední škole. Souvisí to jistě s přístupem pedagogů, ale i s lepším technickým vybavením škol a velkým výběrem z filmové distribuce. Učitelé tedy více neţ kdy dříve vyuţívají filmy jako učební pomůcku. Tento přístup je jistě velmi přínosný, hlavně díky tomu, ţe je pro mladé zajímavější a poutavější neţ strohá fakta. Avšak komentáře, které mladí připojovali k odpovědi na otázku č. 21, zda viděli nějaké filmy během drogové prevence ve školách, evokovaly jistou přesycenost tímto tématem. Neodpovídali tedy s takovým zaujetím, jaké jsem od nich na začátku předpokládala. Téma uţívání drog pro ně nebylo něčím lákavým, o čem by se chtěli více dozvědět či co by sami nějak reflektovali. Našli se sice tací, kteří k otázkám poskytli obšírnou odpověď, avšak převáţná část odpovědí byla spíše stručná. Mezi těmi, kteří se o tuto tematiku více zajímali, pak byli logicky hlavně ti, kteří s ní měli nějaké zkušenosti. Jednalo se výhradně o příleţitostné uţivatele marihuany, kteří se zaměřovali na komedie o drogách. Byli to v prvé řadě chlapci. Děvčata na druhé straně zase spíše tíhla k dokumentu Katka. Dokonce i ţánrové preference neodpovídaly mým počátečním východiskům. Celkově jsem předpokládala, ţe budou respondenti cíleně vybírat hrané filmy o drogách, případně komedie, kde se uţívají lehké drogy. Podle dotazníku však upřednostňují dokumenty a kdyby si mohli vybrat, raději by volili film o lehkých drogách. Výsledkem by tak byla poměrně neobvyklá kombinace, protoţe dokumentárních snímků zaměřujících se speciálně na lehké drogy bylo natočeno spíše poskromnu a navíc ţádný z nich ani jeden z respondentů neuvedl ve výčtu filmů, které viděl. V dotazníku pak byly uvedeny jen dva dokumenty, jejichţ název dotazovaní znali – Katka a Děti ze stanice leningradská. Ačkoliv tvrdili, ţe dávají přednost dokumentům, v samotných odpovědích to nebylo příliš 29

patrné. Rozporuplné výsledky mohou pramenit z toho, ţe dokumentární formu a obsah zabývající se uţíváním lehkých drog respondenti neslučují do jednoho snímku. Neznalost názvů dokumentů lze připisovat i jakési obecnosti, s jakou k tomuto ţánru přistupujeme. Není tedy podstatný název titulu, ale sám fakt, ţe se jedná o dokument. Nakonec bych chtěla ještě povysvětlit název samotné práce. Vychází z odpovědi na otázku č. 18, kde jsem se ptala, jaká scéna se dotazovaným vryla do paměti, z jakého filmu pocházela a proč si vybrali právě ji. Předpokládala jsem, ţe budou adolescenti ve velké míře uvádět sekvence z filmů a budou také citovat své oblíbené hrdiny. 73 respondentů (tedy takřka polovina) sice popsali určitou scénu anebo alespoň nastínili situaci odehrávající se ve filmu. Doslovného citování některé postavy se však zhostili pouze dva dotázaní. Jednu z citací jsem pouţila, ačkoliv není zcela přesná, ale moţná právě proto nejlépe vystihuje vztah, jaký mají respondenti k tomuto tématu. Má se jednat o větu z filmu Kokain, zapsanou jako „100% čistý mexický kokain“. Druhá pochází z filmu Samotáři a pronesla ji postava Jiřího Macháčka – „Lidi tady málo hulej.“ Právě tento film byl v době svého uvedení signifikantní právě svým vykreslením uţívání lehkých drog. Dnes by však zřejmě postava mladíka věčně pod vlivem marihuany nebyla ničím výjimečným.

30

6. English summary This bachelor thesis is a perception research among teenagers and young adults focused on films about the use of illegal drugs. The examined sample of respondents includes 160 questionnaires from boys and girls in the age from 16 to 20 from different schools with various backgrounds. The work can be split into three parts. At the beginning there is a short introduction and presentation of methodology of research. Theoretical framework is represented by reception studies and the practical one by section about teenagers‟ relationship with illegal drugs. The second part closely analyses four films. These had been chosen because they were most frequently mentioned in question no. 4. Respondents had to write down films about illegal drug use which they have seen. These films are Katka, Christiane F. – We Children from Bahnhof ZOO, Requiem for a Dream and Harold & Kumar Go to White Castle. The first film Katka is a documentary film about a woman in her 30s named Kateřina Bradáčová. She had been using heroin for almost half of her life and now found out she is pregnant with her first child. Especially female respondents were shocked because she lived poorly as a homeless and eventually she could not give up drugs so she lost custody over her baby. Next film Christiane F. – We children from Bahnhof ZOO was based on autobiographical book about under age girl addicted to drugs. Through the film Christiane falls deeper to habit because of her first love. Again, mainly female respondents were touched by it. Most remembered scenes were related to couple‟s withdrawal. The third film Requiem for a Dream became well known for its amazing visual form which displays gradual degradation of lives of four main characters. The movie is also well known for a scene where one of the male junkies undergoes arm amputation. The last film Harold & Kumar Go to White Castle is about two immature young men who constantly smoke marijuana. The first film of series (totally three films) shows their adventurous night trip to fast food restaurant. Male respondents who also smoke weed compare some characters or situations to their own experiences. The final part submitted five main hypotheses which preceded the actual work. Three of them eventually went out as false and two were successfully fulfilled. The premise that young people choose to watch films about drugs was false; teenagers prefer different topics. Also 31

supposition that they favor feature films over documentaries was mistaken. As well, they do not think comedies about using drugs could lead people to imitation. For example comedies where actors smoke weed are too exaggerated for them. On the other hand, the assumption that teenagers would not change their view on drugs because of films about using drugs but possibly fix their attitude was correct. Hypothesis about feelings teenagers have due to watching drug user in these films was correct; in the answer to question no. 12 they often used words as “disgusting” or “anxious”. In the end, even though not all the premises were fulfilled as expected, new information could lead to accurate and easier way of the next research.

32

7. Seznam použitých zdrojů 7.1. Literatura 7.1.1. Knihy HENDL, Jan (2005): Kvalitativní výzkum: Základní metody a aplikace, Praha: Portál. KLINGER, Barbara (2004): Konečná a nekonečná historie filmu: rekonstruování minulosti v recepčních studiích. In: Szczepanik, Petr (ed.), Nová filmová historie. Antologie současného myšlení o dějinách kinematografie a audiovizuální kultury, Praha: Hermann & synové. PETRÁČKOVÁ, Věra – KRAUS, Jiří za kol. (1995): Akademický slovník cizích slov, Praha: Academia. SHILPA S., Dave: Asian American Experience : Indian Accents: Brown Voice and racial performance in american television and film, Champaign: University of Illinois Press. SCHNEIDER, Steven Jay, aj. (2006): 1001 filmů, které musíte vidět, než zemřete, New York: Barron's Educational Series. STAIGER, Janet (1992): Interpreting Films. Studies in the Historical Reception of American Cinema, Toward a Historical Materialist Approach to Reception Studies, Princeton: Princeton University Press. STAIGER, Janet (2004): Mody recepce, In: Szczepanik, P. (ed.): Nová filmová historie. Praha: Hermann & synové.

7.1.2. Studie a články z periodik BAREŠOVÁ, Marie (2010): „Dnes už jen pana Darcyho.“ Fanynky filmových a televizních adaptací Jane Austenové a jejich každodenní mediální život, magisterská diplomová práce, ved. Mgr. Pavel Skopal PhD. ENGELS, Rutger, aj. (2009): Special issue: The message and the media – Alcohol Portrayal on Television Affects Actual Drinking Behaviour, Alcohol & Alcoholism, Netherlands Organisation for Scientific Research to R.E. FLODR, Leoš (2003): Requiem za sen, Cinema, roč. 13, č. 1, s. 107. FUKA, František (2005): Zahulíme, uvidíme, Cinema, roč. 15, č. 1, s. 89. GLOCAROVÁ, Jana (2011): České čtenářsky slash fan fiction a jejich pohyb v rámci virtuálního prostoru, bakalářská diplomová práce, ved. Mgr. Pavel Skopal PhD. HEJLOVÁ, Michaela (2013): „Vidět barevnej film? To prostě bylo něco senzačního!“ Recepce barevného filmu v brněnských kinematografech ve 30. a 40. letech, bakalářská diplomová práce, ved. Mgr. Anna Batistová PhD. HUNT, Kate (2011): Is there an association between seeing incident sof alcohol or drug use in films and young Scottish adults‘ own alkohol or drug use?, Glasgow: MRC Social and Public Health Sciences Unit.

33

LOVATO, Chris, aj. (2011): Impact of tobacco advertising and promotion on increasing adolescent smoking behaviours., The Cochrane Collaboration, London: John Wiley & Sons, Ltd. MAŘÍK, Herbert (2009): Rekviem za sen, Premiere, roč. 10, č. 1, s. 46. McCOOL, J. P., aj. (2003): Interpretations of smoking in film by older teenagers, Auckland: The University of Auckland. MLČOCHOVÁ, Zuzana (2010): Estetická krutost jako tichý vypravěč filmu Requiem za sen, bakalářská práce, ved. Mgr. Lucie Česálková PhD. PEŠKA, Ivan (2005): Zahulíme, uvidíme, Premiere, roč. 6, č. 1, s. 83. Redakce Cinema (2011): Psal se rok 1981, Cinema, roč. 21, č. 3, s. 68. SKOPAL, Pavel – SZCZEPANIK, Petr: Města, kina a diváci - O dějinách recepce, lokálním výzkumu a multikinech, Rozhovor s Markem Jancovichem, Iluminace, roč. 20, č. 1, s. 149–154. STERN, Susannah – MORR, Lindsey (2013): Portrayals of teen smoking, drinking, and drug use in recent popular movies, Journal of Health Communication, University of San Diego. STRASBURGER, Victor C. (2010): Children, Adolescents, Substance Abuse, and the Media, American Academy of Pediatrics.

34

7.2. Prameny 7.2.1. Internetové stránky www.aerofilms www.afi.com www.bbc.co.uk www.cinemablend.com www.cinematronica.wordpress.com www.cinepur.cz www.dangerousminds.net www.film.moviezone.cz www.filmschoolrejects.com www.hollywood.com www.idnes.cz www.ign.com www.indiefilm.cz www.mtv.com www.nytimes.com www.oxforddictionaries.com www.rogerebert.com www.romanovodori.cz/ www.ruthlessreviews.com www.spiegel.de www.strukturalni-fondy.cz www.thesamecinemaeverynight.net www.thewrap.com

7.2.2. Filmové databáze Československá filmová databáze <www.csfd.cz> Internet movie database <www.imdb.com> Rotten Tomatoes <www.rottentomatoes.com>

35

8. Filmografie 8.1. Analyzované filmy Katka (Katka, Česká republika, 2010) Režie: Helena Třeštíková. Scénář: Helena Třeštíková. Kamera: Vlastimil Hamerník, Kristián Hynek, Martin Kubala, Ferdinand Mazurek, Braňo Paţitka, Miloslav Souček, Tomáš Třeštík. Střih: Jakub Hejna. Autor hudebního díla: Tadeáš Věrčák Účinkuje: Kateřina Bradáčová. Produkce: NEGATIV s.r.o., Centrum publicistiky a dokumentu, Energie českého filmu. Distribuce: AEROFILMS s.r.o., Taskovski Films. Formát: 35 mm, bar., 1.66 : 1, Dolby Digital, česky, 90 min. Premiéra: 24. 2. 2010 – Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary Použitá verze: DVD, 90 min. My děti ze stanice ZOO (Christiane F. – Wir kinder vom bahnhof ZOO, Západní Německo, 1981) Režie: Uli Edel. Scénář: Uli Edel. Předloha: Kai Hermann, Horst Rieck. Kamera: Jürgen Jürges, Justus Pankau. Střih: Jane Seitz. Hudba: Jürgen Knieper. Hrají: Natja Brunckhorst (Christiane), Eberhard Auriga (Alter Fixer), Peggy Bussieck (Puppi), Lothar Chamski (Rolf), Rainer Woelk (Leiche), Uwe Diderich (Klaus), Jan Georg Effler (Bernd), Ellen Esser (Kessis Mutter), Andreas Fuhrmann (Atze), Thomas Haustein (Detlev), Lutz Hemmerling (Bienenstich), Daniela Jaeger (Kessi), Bernhard Janson (Milan), Jens Kuphal (Axel), Christiane Kamera: Lechle (Christianes Mutter). Produkce: Solaris Film, Maran Film, Popular Filmproduktion. Formát: 35 mm, bar., 1.66 : 1, mono, německy, 138 min. Premiéra: 2. 4. 1981 Použitá verze: DVD, 131 min. Requiem za sen (Requiem For a Dream, USA, 2000) Režie: Darren Arranofsky. Scénář: Darren Aranofsky, Hubert Selby jr. Předloha: Hubert Selby jr. Kamera: Matthew Libatique. Střih: Jay Rabinowitz. Hudba: Clint Mansell. Hrají: Ellen Burstyn (Sara Goldfarb), Jared Leto (Harry Goldfarg), Jennifer Connelly (Marion Silver), Marlon Wayans (Tyrone C. Love), Christopher McDonald (Tappy Tibbons), Louise Lasser (Ada), Sean Gullette (Arnold, psycholog) ad. Produkce: Artisan Entertainment, Bandeira Entertainment, Industry Entertainment, Protozoa Pictures, Requiemm for a Dream, Sibling Productions, Thousand Words, Truth and Soul Pictures. Formát: 35 mm, bar., 1.37 : 1 (negativ), 1.85 : 1, Dolby Digital, anglicky, 102 min. Premiéra: 6. 10. 2000 – New York. Použitá verze: DVD, 97 min. 36

Zahulíme, uvidíme (Harold and Kumar go to the White Castle, USA / Kanada / Německo, 2004) Režie: Danny Leiner. Scénář: Jon Hurwitz, Hayden Schlossberg, Kamera: Bruce Douglas Johnson. Střih: Jeff Betancourt. Hudba: David Kiay. Hrají: John Cho (Harold Lee), Kal Penn (Kumar Patel), Ethan Embry (Billy Carver), Rob Tinkler (J. D.), Fred Willard (Dr. Willoughby), Steve Braun (Cole), Paula Garcés (Maria), David Krumholtz (Goldstein), Eddie Kaye Thomas (Rosenberg), Anthony Anderson (Burger Shack Employee), Ryan Reynolds (Male Nurse), Neil Patrick Harris (Neil Patrick Harris), ad. Produkce: Endgame Entertainment, Harold & Kumar, Kingsgate Films, New Line Cinema, Senator International. Formát: 35 mm, bar., 1.85 : 1, Dolby Digital, anglicky / hindsky, 88 min. Premiéra: 20. 5. 2004 – Columbus, Ohio. Použitá verze: DVD, 90 min.

8.2. Citované filmy Děti ze stanice Leningradská (The childen of Lenningradsky, Andrej Celiński, Hanna Polak, Polsko, 2005) Hele vole, kde mám káru (Dude Where’s My Car?, Danny Leiner, USA, 2000) Kdo hulí, ten umí (How high, Jesse Dylan, USA, 2001) Kokain (Blow, Ted Demme, USA, 2000) Perníková věž (Milan Šteindler, Česká republika, 2002) Reefer madness (Louis J. Gasnier, USA, 1936) Samotáři (David Ondříček, Česká republika, 2000) Trainspotting (Danny Boyle, Velká Británie, 1996) Zahulíme, uvidíme 2 (Harold and Kumar Escape from Guantanamo Bay, Jon Hurwitz, Hayden Schlossberg, USA, 2008) Zahulíme, uvidíme 3 (A Very Harold and Kumar 3D Christmas, Todd Strauss-Schulson, USA, 2011)

37

9. Příloha 9.1. Dotazník Věk: Pohlaví: 1) Jaký máte názor na drogy? Popište svými slovy.

2) Vyzkoušel/a jste nějakou nelegální drogu? Jakou?

3) Máte ve svém blízkém okolí někoho, kdo uţívá nelegální drogu/y? Jakou/Jaké?

4) Viděli jste nějaký/é film/y o uţívání nelegálních drog? Jaké film/y to byl/y?

5) Vyhledáváte filmy s takovou tématikou? Proč?

6) Upřednostňujete filmy s tématikou uţívání lehkých nebo tvrdých drog? Proč?

7) Upřednostňujete takové filmy s tematikou uţívání drog, které jsou dokumentární nebo ty hrané? Proč?

8) Kolik let vám bylo, kdyţ jste viděli/začali se dívat na filmy s tématikou uţívání nelegálních drog?

9) Jaký jste na ně měli názor?

10) Ovlivnily Vás takové filmy a jak?

11) Máte na ně stále stejný názor nebo se časem a zkušenostmi změnil? Příp. jak se změnil?

12) Jaké pocity ve vás takové filmy vyvolávají? Pouţijte vhodná přídavná jména. 38

13) Viděli jste nějaký film o uţívání návykových látek v době jeho premiéry? Jaký film to byl? Pamatujete si na Vaše pocity z toho snímku a na přijetí filmu v té době?

14) Kdyţ se bavíte s přáteli o filmech, povídáte si i o filmech s touto tematikou? O kterých? Na co se zaměřujete?

15) Přijdou vám takové filmy a postavy v nich reálné? Jaké filmy a jaké postavy? Proč?

16) Jestliţe jste někdy zkusili nelegální drogu, odpovídaly vaše proţitky/pocity z drogy tomu, co jste viděli ve filmu? Jestli ano, jaká droga a jaký filmu?

17) Jaká postava je vám sympatická či nějak blízká nebo naopak nesympatická? Čím?

18) Je nějaká scéna, která se vám vryla do paměti? O jakou scénu z jakého filmu jde? A proč právě tato?

19) Napadá vás film/y s touto tématikou, který můţe slouţit jako prevence? Kvůli čemu, např. jaké situaci nebo scéně?

20) Nebo naopak, napadá vás nějaký film, který můţe slouţit jako nápodoba? Kvůli čemu, např. jaké situaci nebo scéně?

21) Byl Vám někdy promítán film s tematikou uţívání nelegálních drog ve škole? V jaké třídě ZŠ/SŠ to bylo? Jaký film to byl? Předcházel nebo následoval nějaký komentář vyučujícího?

22) Je něco, co byste rád/a dodal/a?

39