22/10
Téma týdne:
Koník z Maranella kulhá Alonsův sen se komplikuje. Ferrari se výkonnostně propadlo.
Rozhovor: Nico Rosberg Stalo se: Do Austinu, nebo k Waterloo Po závodě: Po Velké ceně Turecka MotoGP & Motorsport: GP2 v Turecku Nejlepší GP historie: Francie 1979 Speciál: Stane se prezidentem? 500 mil Indianapolis: Franchitti podruhé
Téma týdne
Koník z Maranella kulhá Autorka: Eva Křivánková
Ferrari sklízí po Velké ceně Turecka nepříjemnou kritiku od svých fanoušků. V Istanbulu ho předstihl kromě Red Bullu i McLaren, Mercedes a Robert Kubica s renaultem. Tým musel přiznat, že zaostává a na místě je okamžitá reakce. Ani s Fernandem Alonsem není všechno v pořádku. Poslední dobou dělá nějak podezřele mnoho chyb.
1
22/10
Závodní víkend v Turecku začal pro Ferrari velkolepě. Scuderia totiž dorazila do Istanbulu jako oslavenec, čekal ji tu jubilejní 800. závod ve formuli 1. „To číslo znamená hodně. Je neuvěřitelné kolik lidí a jezdců prošlo naší historií. Ferrari ve formuli 1 nastavuje laťku ve spoustě věcí. A to nejen kvůli tomu, že jsme tu už od začátku a vyhráli jsme spoustu titulů. Všichni o nás mluví. Když prohráváme, je to pro ostatní velice důležité, když vyhráváme, jsme pro každého vzor,“ říkal v pátek ráno pro rádio BBC slavnostně naladěný Stefano Domenicali. Při ohlédnutí za dosavadní sezonou byl optimistický. „Když si vzpomenete, kde jsme byli vloni touto dobou, myslím, že můžeme být poměrně spokojení. Ale je taky pravda, že jsme pár bodů poztráceli. Máme tu hodně silný Red Bull a musíme se snažit.“ Hned druhý den odpoledne se ale ukázalo, že spokojenost je to poslední, co si může Ferrari v současné době dovolit a že už to není jen Red Bull, na který se bude muset dotahovat. Fernando Alonso neprošel v sobotní kvalifikaci ani do třetí části a Felipe Massa skončil osmý. Bylo jasné, že Ferrari se na rychlé turecké trati výkonnostně propadlo i za Mercedes a McLaren. Alonso už na pozici třetího vzadu za duem Red Bullu nemohl ani pomýšlet. Oslava výročí, která se konala v sobotu večer v prostorách bývalého sídla egyptského prince, tak ztratila dost ze svého lesku. Prezident Ferrari Luca di Montezemolo se sice na břehu Bosporu nechal slyšet, že tento víkend se zapíše do dějin týmu bez ohledu na to, jaký bude výsledek závodu, ale v neděli na okruh se podle dosavadních informací neodvážil. Massa v závodě jen kroužil, Alonso si
2
22/10
o pár míst pomohl rychlou zastávkou. Po odpadnutí Sebastiana Vettela a Alonsově souboji s Vitalijem Petrovem, který Rus odnesl píchnutou pneumatikou a odstoupením, dojeli Massa sedmý a Alonso osmý. „Jsme zhruba na úrovni Renaultu, což nám nestačí,“ přiznal Španěl. Někteří tifosi už jsou vzteky bez sebe. Kvůli takovým výsledkům vypustila jejich Scuderia celou půlku loňské sezony? Přitom to začalo tak slibně. Ferrari v Bahrajnu obsadilo první dvě místa, Alonso vyhrál hned svůj první závod za nový tým. O Red Bullu se sice šuškalo už tehdy, že je nejrychlejší v poli, ale ten rozdíl nebyl ještě tak obrovský. Navíc ho srážela technická selhání. Ferrari si pochvalovalo práci s pneumatikami a vyrovnané výkony na dlouhé vzdálenosti. Jenže od Velké ceny Austrálie už se Scuderii s výjimkou Španělska nepodařilo zvládnout závodní víkend bez chyby. Často to byl právě
Alonso, který týmovým stratégům motal hlavu. Dvakrát se mu po vlastní minele podařilo minimalizovat ztráty téměř beze zbytku, ale v Monaku už jeho chyba bolela hodně. Popořádku. V Melbourne měl Alonso špatný start. Předjel ho Massa, který naopak odstartoval skvěle. Španěla dojeli i další a jak se pokoušel dostat do první zatáčky, nedal pozor a skřípl Buttona. Dostal od něj ránu a otočil se do protisměru. Předjeli ho sice úplně všichni, ale díky stíhací jízdě se po nějaké době dostal zpátky na čtvrté místo. Uznání navíc si vysloužil na konci závodu za statečný a úspěšný boj s Lewisem Hamiltonem, který byl na novějších gumách rychlejší o celé vteřiny - než kolidoval s Markem Webberem. Massa a Alonso brali v Austrálii třetí a čtvrté místo. V Malajsii si vybralo slabou chvíli samotné Ferrari, když podcenilo déšť a oba jezdci mu neprošli z prvního kola kvalifikace.
Massa se pak z jedenadvacátého místa prokousal až na sedmé. Alonsovi se ale hned v zaváděcím kole porouchala spojka a on musel celý závod řadit podobně, jako kdyby řídil náklaďák. Motor něco takového nevydržel a dvě kola před cílem odešel. Španěl odstupoval z devátého místa. V Číně se červenal znovu, a tentokrát mnohem víc. Ze třetího místa ulil start a po penalizaci se propadl na 17. pozici. Dokončil ale opět čtvrtý. Ve skutečnosti klesla konkurenceschopnost Ferrari už v Barceloně. Před Alonsa se v kvalifikaci kromě Red Bullu dostal i Lewis Hamilton. Drobný detail ale zapadl poté, co se v závodě Vettel propadl kvůli špatným brzdám a Hamilton odstoupil s defektem pneumatiky. Alonso byl rázem druhý, což Španělé na tribunách ocenili bouřlivým aplausem. Massa dojel šestý, v kvalifikaci si stěžoval na velkou nedotáčivost. Charakter okruhu v Monaku blížící se problémy zamaskoval znovu. Alonso tu měl paradoxně dokonce reálnou šanci na vítězství. Rychlé časy z tréninku ale přišly vniveč v sobotu ráno, když Španěl boural a poškodil své šasi natolik, že musel dostat nové. V takovém případě nemohl do kvalifikace ani nastoupit a startoval poslední. Dojel šestý, Massa čtvrtý. V té době už o zdrcující dominanci Red Bullu nebylo pochyb a koncept rozvodu vzduchu na zadní křídlo od
3
22/10
McLarenu zkoušela týmů včetně Ferrari.
většina
předních
V Turecku se ukázalo, že Scuderia zaostává už hodně. „Díly, které jsme se snažili vyvinout, nestačily na to, abychom udrželi krok s ostatními týmy. Hodně jsme investovali do nového systému zadního křídla, ale nestačilo to a ještě to není perfektní,“ připustil Stefano Domenicali po závodě. „Musíme okamžitě reagovat. Pokusíme se zrychlit vývoj auta tak, abychom byli konkurenceschopní na všech typech okruhů. Příští měsíc bychom měli mít ve Valencii velký balík
úprav, nasadíme hodně nových dílů,“ dodal. Vedle technických potíží má teď ale Ferrari i jiný, celkem překvapivý problém: přemotivovaného Alonsa. Je to patrné, když se člověk ohlédne za australským startovním incidentem, ulitým startem v Číně, monackou tréninkovou katastrofou i malým zaváháním v klíčovém rychlém kole turecké kvalifikace. Čtyři náhody za sebou? Těžko. Alonso trpěl až příliš dlouho v nekonkurenceschopném autě. Letos konečně sedl do něčeho, v čem má zase šanci vítězit, a je pod velkým tlakem veřejnosti, novinářů, týmu, ale především sebe sama.
Rozhovor
Nico Rosberg Autor: Michal Mikoláš
Mladá německá hvězda na začátku sezony 2010 mnohé překvapila, když dokázala konstantně porážet legendárního Michaela Schumachera. V posledních velkých cena se ovšem, zdá se, karta obrací a Nico Rosberg se musí vypořádat se stále se zlepšujícím týmovým kolegou. Syn mistra světa Kekeho věří, že se brzy dostane až na stupeň nejvyšší. Nico, na začátku sezony šéf týmu Ross Brawn řekl, že fakt, že jste ještě nezakusil vítězství ve formuli 1, může být handicapem, který se musí odstranit. Máme za sebou sedm závodů a stále jste nevyhrál… Nico Rosberg: „Trochu rozumím tomu, proč to řekl, neboť první vítězství vždy znamená jistý průlom. Na druhou stranu si ale nemyslím, že by na tom až tak moc záleželo. Je to jen další krok kupředu v kariéře. A abychom byli fér, naše auto momentálně na vítězství nemá. V Monaku tomu náš vůz byl zřejmě nejblíže, ale Red Bull měl opět navrch. Cítím ale, že se na absolutní vrchol dostaneme velmi brzy. Kráčíme správným směrem a vítězství je tedy pouze otázkou času.“ Na vedení v šampionátu ztrácíte prakticky o polovinu bodů méně než Michael Schumacher. Jste si toho vědom? NR: „Samozřejmě si to uvědomuji a věřte mi, že je příjemné se v této pozici nacházet. Zatím jsem si s parťákem dokázal poradit. Není to ovšem hlavní prioritou. Chceme boj o vítězství a ne potyčky mezi týmovými kolegy. Závodíme jako tým, za stejných podmínek, a tak tomu bude až do konce roku. Mám pocit, že to má své důsledky i pro mě osobně, cítím, že má pozice v týmu se upevnila, což je pro mě velmi důležité. Když do sezony vstupujete vedle Michaela Schumachera a přesto máte silnou pozici, je radost se na to dívat.“ Vypadá to, že zejména německá média se velmi zajímají o to, co vy a Michael říkáte. Je to po vaší vcelku bezstarostné éře u Williamsu těžké zvládnout? NR: „No, už od začátku bylo jasné, že média budou neustále kroužit kolem a snažit se vytáhnout na světlo každý detail. Velice je rozrušilo, když byl Michael po kvalifikaci v Monaku rozzuřený, ale jinak nebyly žádné problémy a myslím si,
4
22/10
že ani nepřijdou. Jasně, musím si dávat větší pozor na to, co řeknu, než tomu bylo u Williamsu. Je to celkem změna, ale za své působení ve formuli 1 jsem se na to stihl připravit. Tento rok je to jen o něco hektičtější. Člověk si musí dávat pozor na ústa. Na druhou stranu ale média chápu, je koneckonců jejich prací, aby zveřejnili ty nejzajímavější zprávy.“ Při pohledu zvenčí se zdá, že vám stouplo sebevědomí. Bylo to nezbytné, vzhledem k tomu, kdo je vaším kolegou? NR: „Ne, ani ne. Do týmu jsem přišel v době, kdy se o Michaelovi ještě neuvažovalo. Byl jsem připraven, že se budu měřit s Jensonem Buttonem, úřadujícím světovým šampionem. Když vyšlo najevo, že Michael oslaví comeback, cítil jsem se velmi šťastný, že budu jeho kolegou. Je to nesmírně zajímavá zkušenost. Ve stejnou dobu ve vás začnou hlodat i jisté pochybnosti, protože to je člověk, o kterém někteří říkají nepěkné věci, a tak si možná na chvilku pomyslíte… uf! Ukázalo se ale, že to, co se říká, není pravda. Jsem v dobré situaci.“ Jak
to
mezi
Rossem
Brawnem,
Michaelem Schumacherem a vámi funguje? NR: „Na vývoji vozu mám svůj nezanedbatelný podíl, a tak o něm s Michaelem často debatujeme, na všemožných mítincích, brífincích a podobně. To samé s Rossem. Je to typická, upřímná, anglická osobnost, pro kterou je důležité, aby byly věci v harmonii. Ano, má s Michaelem velice dobré vztahy, mají se velmi rádi, ale myslím, že jsem si s ním v průběhu posledních měsíců také vytvořil kladný vztah. Řekl bych, že my tři spolu pracujeme naprosto bez problémů.“ Šušká se, že se letošní vůz vyvíjí podle stylu Michaela Schumachera ve váš neprospěch. Je na tom něco pravdy? Sám Ross Brawn říká, že se nedá postavit auto jen pro jednoho. NR: „Není to pravda, Ross v tomhle říká naprosto jasný fakt. Není jednoduše možné postavit vůz pouze kolem Michaela. A kdyby už to pravda přeci jen alespoň zčásti byla, bylo by to i v můj prospěch (Rosberg často říká, že je jeho jezdecký styl velice podobný stylu Schumachera). Když se ale v médiích usadí nějaká spekulace, je jen velice obtížné ji nějakým způsobem zastavit.
Stalo se
Do Austinu, nebo k Waterloo Autorka: Eva Křivánková
Formule 1 se vrací do USA. Nepojede se ani na západním pobřeží, ani v Ecclestonově vysněném New Yorku, pojede se v Austinu. Hlavní město Texasu se prý stane jejím dlouhodobým domovem. Austin byl založen kolem roku 1830 a jeho původní název zněl Waterloo. Snad to Ecclestonovi někdo řekl.
GP USA SE VRACÍ OD ROKU 2012
Do kalendáře formule 1 se od roku 2012 vrací Velká cena Spojených států amerických. Pojede se v texaském Austinu na trati postavené zvlášť pro formuli 1. Zbrusu nový okruh navrhne Hermann Tilke. Promotérská společnost už má podle svého šéfa Tava Hellmunda přichystaný sedmisetakrový pozemek. „Je naprosto neuvěřitelný. Pár kilometrů od letiště. Boží umístění. Uzavřeli jsme na něj opci před třemi lety. Už máme povolení pro technické zázemí, vodu, odpady. Nic tam nestojí, ale infrastruktura, jako jsou cesty a takové ty věci, je hotová,“ řekl Hellmund pro magazín Autosport. Projekt by prý neměl ztroskotat ani na penězích. Stavba závodního okruhu si odhadem vyžádá 200 milionů dolarů, plus peníze na uspořádání samotné velké ceny a poplatek pro Ecclestona. „Financování máme, i když to není miliarda, abychom postavili druhé Abú Zabí,“ poznamenal Hellmund. Předběžný návrh areálu a časový harmonogram už podle něj existují také. Texas by se měl stát domovem Velké ceny USA až do roku 2021. Ecclestone tu našel podporu texaského guvernéra i austinského starosty. FOM na Austinu vyzdvihla jeho dostupnost pro Američany z jihu, severu i střední části USA, kvalitní infrastrukturu, celoroční pěkné počasí, rozsáhlý technologický průmysl či bouřlivý noční život. „Poprvé v historii formule 1 budeme mít ve Spojených státech prvotřídní zázemí. Doufám, že se (Austin) stane natrvalo naším domovem,“ podotkl Ecclestone. Zatím naposledy se Velká cena Spojených států jela v roce 2007 v Indianapolisu. Na dalším prodloužení smlouvy už se FOM s místním okruhem
5
22/10
nedohodla. Nedávné pokusy dostat velkou cenu do New Jersey ztroskotaly na nepřízni místních autorit.
DOHODA O PNEUMATIKÁCH JE NA SPADNUTÍ
Rozhodování o novém dodavateli pneumatik se protahuje. Vítězem by se měl podle zákulisních informací stát Pirelli. Přestože Michelin přijde zástupcům týmů vhodnější po technické stránce, Pirelli nabídl lepší obchodní podmínky. Michelin vyslal do Turecka svého zástupce Nicka Shorrocka, aby ještě na poslední chvíli s týmy znovu jednal. Shorrock však po jednání popřel, že by Michelin slevil ze svých požadavků. „Chtěli jsme se jen ujistit, že týmy plně pochopily detaily naší nabídky,“ řekl. Podle něj teď rozhodnutí závisí už jen na týmech. Jasno by mělo být v řádu dní.
HISPANIA KONČÍ S DALLAROU
Hispania se rozešla se svým dodavatelem šasi italskou Dallarou. HRT si chce odteď auto vyvíjet vlastními silami, protože s kvalitou dodaného F110 nebyli Španělé spokojeni. „Vývoj je teď v našich rukou. Můžeme začít pracovat na autě a snad vyvineme nějaká vylepšení. Mohlo to být dřív, bylo by to pro nás po výkonové stránce velkým přínosem,“ řekl k tomu
Bruno Senna. Dallara měla původně smlouvu s Camposem, ten se ale ještě před začátkem sezony dostal do finančních problémů a byl pozadu s placením. Tým pak na poslední chvíli převzal José Ramón Carabante a přejmenoval ho na HRT. Už jen to, že do Bahrajnu dorazily oba monoposty, byl pro stáj velký úspěch. Do dalšího vývoje už se ale Dallara nepustila a HRT nenasadilo v dosud odjetých závodech žádná vylepšení.
TODT: FORMULE 1 JE LOGICKÝ KROK
Nicolas Todt se vyjádřil ke své přihlášce do formule 1. Syn prezidenta FIA chce se svým týmem ART zaplnit 13. místo na roštu. „Po formuli 3 a GP2 je formule 1 logický krok. Pečlivě se tomu projektu věnujeme. Nechceme poškodit to, co už jsme vybudovali, takže do formule 1 chceme, ale jen když zvládneme vytvořit si dlouhodobý program. Kdyby to nemělo vyjít, nebylo by to žádné drama. Budeme náš projekt dál rozvíjet a zkusíme to jindy,“ řekl Todt. V týdnu před Velkou cenou Turecka byl viděn na návštěvě v sídle Sauberu v Hinwilu. Peter Sauber ale svůj tým prodat nechce. Zatím se zdá, že klíčového partnera by Todt mohl najít spíš v Kolíně nad Rýnem spojením se zbytky Toyoty F1. Mezi ostatními kandidáty je ART každopádně favoritem.
Po závodě:
Po Velké ceně Turecka Rychlostní nadvláda Red Bullu pokračuje. Jak se ale o uplynulém víkendu ukázalo, pouze rychlost na vítězství nestačí. 6
22/10
Po závodě
Po Velké ceně Turecka Autor: Michal Mikoláš
Atraktivní Istanbul Park je pro motoristická dramata místem více než vhodným. Jedno takové jsme zažili i o uplynulém víkendu. Svět se připravoval na pokračování hegemonie Red Bullu a vše také nasvědčovalo tomu, že se tak skutečně stane. Štěstěna je ale vrtkavá a jak už to tak ve formuli 1 někdy bývá, vše dopadlo úplně jinak. Dvojité vítězství před poloprázdnými tureckými tribunami získal jediný tým, který byl tento víkend schopen konkurovat Red Bullu – McLaren, který své soupeře zahanboval především skvělými maximálními rychlostmi na rovinkách. Všichni ostatní, tým Ferrari nevyjímaje, pak na uvedené dvě stáje hleděli jen z velmi uctivé vzdálenosti.
7
22/10
Máme za sebou sedm závodů letošní sezony a již nyní je jasné, že na 30. květen 2010 se ve formuli 1 bude dlouho vzpomínat. Může za to především neuvěřitelná minela jezdců Red Bullu. Nutno ovšem podotknout, že i nebýt jí, bylo se v Grand Prix Turecka na co dívat. Ovšem popořádku. První páteční trénink ovládli piloti McLarenu. Hamiltonovi a Buttonovi sekundovali Schumacher s Rosbergem. Duo Red Bullu obsadilo poměrně skromné páté a osmé místo. Odpoledne již zajeli časy o poznání rychlejší. První byl Jenson Button. Ferrari se stále nenápadně krčilo v druhé polovině první desítky. Poslední trénink před kvalifikací už ovšem vyhrál Sebastian Vettel. Očekávalo se, že Red Bull jen těžko najde přemožitele. Své dominantní postavení Red Bull skutečně potvrdil. Třetí pole position v řadě získal Mark Webber. Mezi něho a Vettela se vklínil Lewis Hamilton. Vettel si poté stěžoval na problémy při brzdění, které byly způsobeny stabilizátorem nápravy. Druhou řadu zkompletoval Button. Třetí patřila jezdcům Mercedesu, když Schumacher dokázal porazit Nica Rosberga. Nejrychlejším ze zbytku světa překvapivě nebyl ani jeden z pilotů Ferrari, nýbrž Robert Kubica z Renaultu. Felipe Massa byl na své zamilované trati osmý, což dokazuje fakt, že Turecko letošním vozům Ferrari vůbec nesedí. Ještě mnohem hůře ale dopadl Fernando Alonso, který i vinou jezdecké chyby nedokázal svůj čas vylepšit natolik, aby se dostal do první desítky. Startoval dvanáctý. Start měl být pochopitelně jedním z klíčových okamžiků závodu. Ve výhodě byli jezdci startující z lichých pozic, které byly v cestě ideální stopy a tudíž čistší, než stání na sudých pozicích. V nevýhodě tak byl kupříkladu Lewis Hamilton. Před něho se skutečně po zhasnutí červených světel propracoval Vettel. Ideální nebyl ani start Jensona Buttona, který se po smýknutí v první zatáčce propadl za Michaela Schumachera. McLaren se z této situace ovšem dokázal rychle oklepat a po několika zatáčkách byli jak Hamilton, tak Button zpět na svých původních pozicích. První kolo se neobešlo bez incidentu. Do kontaktu se dostali dva mladíci, Sébastien Buemi a Nico Hülkenberg. Oba museli zamířit do boxů. Vzpomenout na své pokažené starty u Brawnu, způsobené poruchou na spojce, nechal Rubens Barrichello. Oba piloti Williamsu se tak museli prokousávat ze samotného chvostu. Na špici pole si vlastní ligu jel Red Bull s Hamiltonem. Všichni tři piloti se dokázali držet v těsném závěsu za sebou. Zbytek pole, vedený Schumacherem, se jich přes veškerou snahu nedokázal držet. Mark Webber si i přes těsný náskok své vedení bezpečně hlídal. Na první pozici nezměnily ani zastávky v boxech. Přímo u mechaniků svedli souboj Hamilton a Vettel. Muži McLarenu svou práci odvedli o něco
8
22/10
pomaleji, čehož Vettel dokázal plně využít. Buttonovi zastávka pomohla k dotažení se na špici. Z první trojice tak záhy byla kompaktní čtveřice. Red Bull měl po Monaku zaděláno na další double. K tomu mohlo dojít, nebýt incidentu ve čtyřicátém kole. Webber dostal pokyn šetřit palivo. Australan proto ubral plyn, což Vettelovi umožnilo se nalepit na zadní křídlo svého týmového kolegy a pokusit se o předjetí. To však hrubě nevyšlo, Vettel se dostal příliš blízko krajnice a narazil do Webbera. Pro Němce to znamenalo odstoupení ze závodu, Webber se propadl na třetí místo. Musel si ovšem nechat vyměnit příď vozu. Vettel byl incidentem evidentně rozzuřený. Jako mávnutím kouzelného proutku to vypadalo na double McLarenu.
Jenson Button se ovšem nechtěl smířit s druhým místem a vyšlápl si na svého parťáka. V poslední sekci okruhu se před Hamiltona po krásném souboji dostal. Hamilton si to však nenechal líbit a v první zatáčce dalšího kola Buttonovi předjetí vrátil. Konec závodu zpestřil souboj Fernanda Alonsa a Vitalije Petrova. Alonso pilota Renaultu dokázal předjet, ten ovšem nevyvázl bez újmy a musel zajet pro nové pneumatiky. První letošní vítězství si připsal Lewis Hamilton, druhý byl Jenson Button a stupně vítězů doplnil Mark Webber. Zbytek bodů si rozdělili Schumacher, Rosberg, Kubica, Massa, Alonso a Sutil. V čele šampionátu je Webber před Buttonem, Hamiltonem a Alonsem.
VÝSLEDKY VELKÉ CENY TURECKA (7. závod z 19) p. 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 - - -
JEZDEC Lewis Hamilton Jenson Button Mark Webber Michael Schumacher Nico Rosberg Robert Kubica Felipe Massa Fernando Alonso Adrian Sutil Kamui Kobajaši Pedro de la Rosa Jaime Alguersuari Vitantonio Liuzzi Rubens Barrichello Vitalij Petrov Sébastien Buemi Nico Hülkenberg Timo Glock Lucas di Grassi Karun Čandhok Bruno Senna Sebastian Vettel Heikki Kovalainen
TÝM McLaren-Mercedes McLaren-Mercedes RBR-Renault Mercedes GP Mercedes GP Renault Ferrari Ferrari Force India-Mercedes BMW Sauber-Ferrari BMW Sauber-Ferrari STR-Ferrari Force India-Mercedes Williams-Cosworth Renault STR-Ferrari Williams-Cosworth Virgin-Cosworth Virgin-Cosworth HRT-Cosworth HRT-Cosworth RBR-Renault Lotus-Cosworth
KOLA 58 58 58 58 58 58 58 58 58 58 58 58 57 57 57 57 57 55 55 52 46 39 33
MotoGP & Motorsport
GP2 v Turecku Autor: Petr Czyž Uplynulý víkend byl součástí turecké Grand Prix formule 1 také závod šampionátu GP2, kde jede Čech Josef Král v barvách britského týmu Super Nova Racing. Tuto sérii formulových závodů, jejíž celkové náklady představují odhadem jen jedno procento nákladů na F1, založil šéf formule 1 Bernie Ecclestone a bývalý šéf Renaultu F1 Flavio Briatore. Čtyřiadvacet jezdců závodí v monopostech italské společnosti Dallara vybavených motory Renault a to vše na pneumatikách japonského výrobce Bridgestone. Závodní víkend GP2 je stejně jako F1 rozdělen na tři dny. V pátek se jede půlhodinový trénink a stejně dlouhá kvalifikace. Hlavní závod je na programu v sobotu, kde piloti všech monopostů GP2 musí absolvovat jednu povinnou zastávku v boxech a závodní víkend skončí krátkým závodem v neděli. Tureckou kvalifikaci vyhrál pilot týmu iSport Davide Valsecchi a ve dvojici závodů si připsal své první body za druhé a čtvrté místo, což mu nyní stačí na šestou příčku v průběžném hodnocení šampionátu. Vítězem hlavního závodu byl jezdec z Venezuely Pastor Maldonado, který za volantem monopostu v barvách Rapaxu vyhrál se suverénním náskokem dvaceti sekund. V krátkém nedělním klání na třiadvacet kol pak v Istanbulu dominoval Španěl Daniel Clos z Racing Engineering Driver. Josef Král skončil v kvalifikaci sedmnáctý, cílem prvního závodu projel patnáctý a své vystoupení v Turecku uzavřel čtrnáctým místem. Hlavním problémem českého závodníka bylo nestálé chování jeho auta, což mu neumožnilo získat ten správný rytmus a ani v Turecku se mu nepodařilo zajet na body. Vedoucím jezdcem GP2 je nyní Pastor Maldonado před Danielem Closem a třetím Brazilcem Luizem Raziou. Protože formule 1 nyní míří do Kanady, mají jezdci a týmy GP2 přestávku. Na závodní dráze je znovu uvidíme ve Valencii 25. až 27. června.
PRVNÍ VÍTĚZSTVÍ FRANCOUZE OGIERY
Šestý podnik sezony absolvovali o víkendu jezdci světového seriálu závodů v rallye. Soutěž zahájili ve čtvrtek diváckou supererzetou a od pátku do neděle pak bojovali ve třech etapách, jenž tvořilo celkem osmnáct rychlostních zkoušek. Šestinásobný šampion Sébastien Loeb v Portugalské Rallye neobhájil vítězství z předchozích dvou sezon
9
22/10
a umístil se druhý za krajanem a vítězem podniku v Portugalsku Sébastienem Ogierou z juniorského týmu Citroënu. Šestadvacetiletý Ogiera v Portugalsku vyhrál svůj první podnik mistrovství světa v rallye a v průběžném hodnocení je nyní na druhém místě, osmatřicet bodů za zkušeným Loebem. Body za druhé místo Loebovi samozřejmě stačí na vedení v šampionátu, ale jeho aktuální náskok není takový, jaký si Francouz před závodem v Portugalsku přál. Už od pátku Loeb jen snižoval ztrátu na Ogiera, která po první etapě činila téměř pětačtyřicet sekund. V sobotu dokázal rozdíl zmenšit na jednadvacet sekund a po závěrečné supererzetě na stadionu Algarve představovala jeho ztráta na vítěze konečných osm sekund. Šestadvacetiletý jezdec juniorského týmu Citroënu už na Novém Zélandu zajel velmi dobře, skončil tam druhý a byl velmi blízko svému prvnímu vítězství. To přišlo až nyní v Portugalsku a je vidět, že francouzskému výrobci roste v Ogierovi velký talent. Pro body za třetí místo v neděli dojel další jezdec Citroënu Dani Sordo a potvrdil jasnou nadvládu francouzské značky. Ta mohla být ještě výraznější nebýt zaváhání Pettera Solberga v závěru celé rallye, když bojoval o body za třetí místo, ale po výletu mimo trať nakonec skončil pátý. Až čtvrtý čas si připsal nejlepší jezdec Fordu Mikko Hirvonen, jemuž se v Portugalsku nedařilo zachytit nástup svých soupeřů a nyní je na průběžné třetí příčce. Martin Prokop a Jan Tomának v Portugalsku nezávodili. Česká posádka ale pro tento víkend plánovala start na Rallye Sardinie, která letos sice není v kalendáři WRC, ale v seriálu IRC jako pátý podnik sezony. Bohužel po závodu na Novém Zélandu český tým odeslal motor jejich Fiesty S2000 na repas do Velké Británie a ten se jim nevrátí v termínu, který by jim umožnil dostatečnou přípravu pro Sardinii. Další
podnik světového šampionátu WRC je na programu 9. až 11. července v Bulharsku.
MS SILNIČNÍCH MOTOCYKLŮ MÍŘÍ DO MUGELLA Tento víkend je na programu čtvrtý podnik sezony mistrovství světa prototypových motocyklů – Velká cena Itálie. Okruh v Mugellu je zasazen do nádherného prostředí Toskánska, ale pro mnohé jezdce je tato dráha velmi náročná z hlediska volby nastavení. Loni jezdci královské kubatury jeli závod s výměnou motocyklů v boxech, což bylo divácky velmi atraktivní a zajímavé. V cíli se nejvíc radovali u Ducati, protože Casey Stoner tam vyhrál závod MotoGP a pro italského výrobce získal první vítězství na jejich domácím okruhu. Druhý projel cílem Jorge Lorenzo a třetí Valentino Rossi, jenž po sedmi letech v Mugellu nevyhrál. V letošním roce přijede do Itálie ve vedení Jorge Lorenzo, domácí Rossi na Španěla ztrácí devět bodů a na dráze, kde budou tisíce italských fanoušků povzbuzovat své domácí favority, tak můžeme očekávat parádní bitvu nejen mezi jezdci Fiat Yamahy, ale také Repsol Hondy. Ital Andrea Dovizioso je nyní na bodech lepší než jeho týmový kolega Dani Pedrosa a jet doma pro něho znamená obrovskou motivaci. Italského výrobce Ducati, jenž v šampionátu čelí přesile japonských strojů v Mugellu také podpoří tisíce příznivců značky z Boloně. Už jenom proto tam chce Casey Stoner zabrat způsobem, aby pro něho sezona neskončila dřív než vůbec začala a Nicky Hayden zase navázat na předchozí výkon, což bylo třetí místo v Le Mans. První volné tréninky začínají v pátek čtvrtého června, kvalifikace je v sobotu pátého a v neděli šestého června vše vyvrcholí trojicí závodů kubatur 125ccm, Moto2 a MotoGP.
Nejlepší GP historie:
Francie 1979 Renault si připsal premiérový triumf v F1, ale diváky zvedal ze sedadel především souboj o druhé místo. 10
22/10
Nejlepší GP historie
Francie 1979 Autor: Filip Fikejz
K radosti domácích fanoušků si v Dijonu dojel pro vítězství Francouz Jean-Pierre Jabouille. Byl to pro Francii velký den. První výhra pro Renault obutý do pneumatik Michelin a používající palivo a mazivo Elf. Také to byl první triumf turbomotoru Renault, který měl do té doby problémy se spolehlivostí. Závod ale vstoupil do dějin hlavně díky strhujícímu souboji kolo na kolo mezi Reném Arnouxem za volantem druhého renaultu a Gillesem Villeneuvem s vozem Ferrari. Jejich několik okruhů trvající bitva je dodnes považována za jednu z nejlepších v historii formule 1.
11
22/10
Velká cena Francie byla osmým závodem sezony 1979. V čele celkové klasifikace byl dosud Jody Scheckter na Ferrari s třiceti body. Byl na vítězné vlně, protože triumfoval v předchozích dvou závodech v Belgii a Monaku. O šest bodů za ním zaostával Jacques Laffite z Ligieru, který si připsal vítězství v úvodních dvou závodech sezony, ale pak třikrát za sebou nebodoval. Třetí byl s dvaceti body Scheckterův týmový kolega Gilles Villeneuve, který měl na svém kontě rovněž dvě výhry, a čtvrtý Patrick Depailler s ligierem. Ten měl dvacet bodů a jedno vítězství. Jenže před Velkou cenou Francie se zranil na rogalu a sezona pro něho předčasně skončila. V kokpitu francouzského monopostu ho nahradil veterán Jacky Ickx. Před závodem ukončil kariéru mistr světa z roku 1976 James Hunt. Walter Wolf na jeho místo angažoval Kekeho Rosberga.
RENAULT OBSADIL PRVNÍ ŘADU, ALE START PATŘIL VILLENEUVOVI V úvodu sezony měl Renault problémy se spolehlivostí. Byl jediným, kdo své vozy poháněl turbomotory a v úvodu sezony se potýkal s jejich spolehlivostí. Žlutobílým monopostům se sice občas dařilo v kvalifikaci, ale stále neměly na svém kontě ani bod. Ve Francii si JeanPierre Jabouille připsal svou druhou pole position a v první řadě ho doplnil týmový kolega René Arnoux. Jako třetí se kvalifikoval Villeneuve, vedle kterého stál na roštu Nelson Piquet na brabhamu. Leader šampionátu Scheckter startoval až z pátého místa, šestý byl Niki Lauda, který řídil druhý vůz Brabham. Do první desítky se vešli ještě Alan Jones s williamsem, Laffite, Clay Regazzoni za volantem druhého monopostu Franka Williamse a Jean-Pierre Jarier s vozem Tyrrell.
Až z dvanáctého místa startoval obhájce titulu Mario Andretti s lotusem. Ickx se při svém návratu do kolotoče velkých cen kvalifikoval jako čtrnáctý. Dvojnásobný mistr světa Emerson Fittipaldi se s vozem vlastního týmu protrápil na osmnácté místo. Start vyšel nejlépe Villeneuvovi, který se dostal před oba renaulty. Úvod naopak vůbec nevyšel Arnouxovi, který se propadl až na deváté místo a plných dvacet kol mu trvalo, než se znovu dostal na pódiové umístění. Villeneuve vévodil závodnímu poli čtyřicet sedm okruhů. Většinu této doby ho následovali Jabouille a Scheckter. Když se Jabouille před Kanaďana konečně dostal, začal se mu ihned vzdalovat. Mezitím se dopředu propracovával Arnoux a v posledních kolech začal dohánět i Villeneuva.
KRÁSNÝ SOUBOJ O DRUHÉ MÍSTO Na
krátkém
okruhu
se
Francouz
ke Kanaďanovi blížil rychle. V jedenasedmdesátém okruhu dokonce zajel nejrychlejší kolo závodu. V posledních kolech se piloti několikrát navzájem předjeli. Nevyvarovali se přitom řady drobných kontaktů, které však neměly na jejich jízdu výraznější vliv. Často je dělily jen milimetry, kouřilo se od brzd i od pneumatik. Do posledního okruhu najížděl Arnoux před Villeneuvem, ale ten ho v první zatáčce předjel. V následujícím klesání se mu to Arnoux snažil vrátit, Kanaďan byl široký a Francouz se ve stoupání dostal před něho. Do poslední zatáčky najížděli bok po boku, ale výhodnější pozici měl Villeneuve a cílem nakonec projel o 0,24 sekundy dříve než Arnoux. Oba považovali tento souboj za nejlepší zážitek své kariéry. „Na duel s Gillesem nikdy nezapomenu. Takhle můžete závodit jen s někým, komu naprosto věříte. Takových lidí moc nepotkáte. Ano, porazil mě, navíc ve Francii, ale netrápilo mě to. Věděl jsem, že mě porazil nejlepší jezdec na světě,“ chválil svého soupeře Arnoux. „Těch několik kol bylo pro mě fantastických. Jeden druhého předjížděl na brzdy. Závodili jsme na hraně, dotkli jsme se, ale nikdy ne tak, že by chtěl jeden druhého vyřadit. Byli jsme dva chlapi, kteří férově bojovali o druhou pozici. Bylo to fantastické,“ rozplýval se Villeneuve.
OSTATNÍ JEN PŘIHLÍŽELI V závodě bodovali ještě Jones, Jarier a Regazzoni. Až za nimi dojeli do cíle první dva jezdci celkového pořadí Scheckter a Laffite. Nedojeli Lauda, Ickx, Andretti, Piquet či Fittipaldi. I po závodě celkově vedl Scheckter. Na druhé místo už se posunul Villeneuve, na třetí klesl Laffite. Čtvrtý zůstal ještě Depailler. V Poháru konstruktérů vedlo Ferrari před Ligierem a Lotusem.
12
22/10
Speciál
Mistrem se nestal. Stane se prezidentem? Autor: Petr Minařík
Zatímco loni z prezidentské funkce odstoupil někdejší pilot F2 Max Mosley, v příštím roce se o prezidentování pokusí někdejší pilot F1 Carlos Reutemann. Ne ovšem ve FIA, ale v Argentině. Dnes 68letý senátor totiž ohlásil, že se napřesrok pokusí – už pošesté – dosáhnout ve 40milionové jihoamerické republice na post nejvyšší. Pravda je, že syn rančera ze Santa Fe už na jezuitské škole vynikal v matematice i ekonomii, což ho k pozdější dráze politika předurčovalo. Zároveň však byl i hvězdou ve všech sportech a od deseti to zkoušel také za volantem starého auta. Nejprve na louce, později už ale s Fordem Torino o svém talentu přesvědčoval i v závodech cestovních vozů. A protože jeho výher i titulů přibývalo, dočkal se monopostů i mezinárodní pozornosti: v 26 letech ho po závodech seriálu Temporada F2 angažoval Frank Williams. A od roku 1970 začal proto tenhle rychlý, ale náladový pilot, jezdit ME F2. V následující sezoně získal titul vicemistra (za Ronnie Petersonem) a v Argentině se připomněl s vozem McLaren M7A třetím místem v nemistrovské GP. To už nebylo o jeho kvalitách pochyb a Bernie Ecclestone ho angažoval do své stáje Brabham F1. „Lole“ se odvděčil tím, že hned ve svém prvním závodě MS před domácími diváky v Buenos Aires získal pole position. Výhry se ovšem Reutemann, mající vždycky pověst samotáře, v prvních dvou letech u Ecclestoneho nedočkal. Zato v sezoně 1974, kdy tým disponoval Murrayovou konstrukcí Brabham BT44, přišly hned tři. V následující sezoně, kdy vyhrál GP Německa, ale začal mít pocit, že Brabhamu dochází dech. A když v roce 1976 – i zásluhou milánských 12válců Alfa Romeo – začalo houfně přibývat nedokončených závodů, zareagoval potenciální kandidát na titul rychle: vyplatil se ze smlouvy, sbalil kufry a ještě před koncem šampionátu odešel. K Ferrari, kde už v roce 1973 jezdil sportovní prototypy a kde měl za úkol nahradit při německé GP popáleného Laudu. Jenže Rakušan se - 42 dnů poté, co na Nürburgringu málem uhořel – vrátil do svého vozu nečekaně rychle, takže Argentinec k dispozici
13
22/10
dostal třetí týmový vůz. Lauda ovšem začal Reutemanna okamžitě považovat za vetřelce a vztah této dvojice byl od počátku odsouzen k nezdaru. Zvlášť, když se k tomu přidaly naprosto rozdílné názory na další vývoj maranellských vozů. Vedle Laudy, jenž mu nemohl přijít na jméno, Argentinec u Ferrari vyhrál jen jednou: na svém nejoblíbenějším okruhu v brazilském Interlagosu. Když Lauda v roce 1978 odešel a nahradil jej Gilles Villeneuve, bylo to už mnohem lepší a s modely 312 T2 i T3 triumfoval hned čtyřikrát. Ani to ho však v šampionátu neposunulo výš, než na třetí příčku, tři body za Petersona. Pro sezonu 1979 ovšem do Maranella angažovali Jodyho Schecktera a o druhém jezdci se mělo rozhodnout mezi ním a Ferrariho oblíbencem Villeneuvem. Nad tím měl sice Reutemann v předešlé sezoně jasnou převahu, ale do souboje o místo v týmu s ním přesto nešel. Odešel raději k Chapmanovi a začal sedlat s Andrettim lotusy. Problémem bylo, že model 80 se vůbec nepovedl, takže jeho vývoj musel být později zastaven. A předchozí „devětasedmdesátka“, která Američana dovezla k titulu, mu vůbec nevyhovovala. Navíc byla v té sezoně tak poruchová, že Andretti s ní získal do šampionátu jen 10 bodů (čtyři další s modelem 80). Reutemann jich měl o šest víc, ale to v MS stačilo pouze na šestou příčku, o níž se navíc musel dělit s Depaillerem (Ligier). Ke všemu se rozhádal s Andrettim. Takže Reutemann nakonec – přestože Chapman jím byl nadšený a tvrdil, že je ochoten Andrettiho vyhodit a udělat ho stájovou jedničkou – balil kufry opět. Tentokrát se v jihofrancouzském Cap Ferrat žijící Argentinec přestěhoval do Didcotu, kde tehdy měla domov stáj Franka Williamse. V té se stal jezdeckou dvojkou za Alanem Jonesem. Za mnohem méně peněz, než čekal, ale jak tvrdil, něco se změnit muselo.
VSADIL SE, ŽE BUDE ŠAMPIONEM
Tah mu vyšel a ve stáji, disponující výtečnými vozy FW07B, Reutemann doslova ožil: vyhrál v Monaku, získal osm pódií, třetí místo v MS i pocit, že tady se dočká titulu. Dokonce se o to s britským novinářem Alanem Henrym vsadil. Jenže při tom nějak přestal myslet na interní týmová pravidla a fakt, že je týmovou dvojkou. Takže když v roce 1981 porazil kolegu Jonese v GP Brazílie, nedostal od týmu premie. Přesto se však o titul začal prát s Nelsonem Piquetem (Brabham) a na Jonese se přestal ohlížet. Jenže Frank Williams stájovou hierarchii dodržoval a Jones měl šanci si vybírat motory. A protože ve dvou posledních závodech roku se na Reutemannově bodovém kontě objevila nula, zatímco Piquet získal body čtyři, titul putoval těsně do Brazílie. Zklamaný Argentinec (kdyby se do MS počítala jihoafrická GP, která byla v rámci hádek FISA - FOCA vyřazena, byl by šampionem on) proto začal hovořit o konci kariéry. Nakonec se ale nechal Williamsem přemluvit a začal opět: v Jižní Africe byl druhý, ale v následujícím závodě v brazilském Riu, kde už se do popředí začaly tlačit turbomotorové vozy a kde byli Piquet s Rosbergem diskvalifikováni z prvních dvou míst pro nedodrženou hmotnost, se dostal do havárie. A po ní odešel do politiky. Zapomenout bychom ale neměli, že Reutemann jel dvakrát i závod soutěžního MS. A pokaždé v Argentinské rallye dojel třetí: s Fiat 131 (1980) a s Peugeot 205 (1985)... A jakou po sobě nechal permanentní kandidát na prezidenta vizitku v F1? S vozy Brabham, Ferrari, Lotus a Williams odjel 146 GP a 12 vyhrál. Získal 6 pole position i nejrychlejších kol, 45 pódií, 310 bodů a diváci jej mohli 3 310 km vidět v čele závodů MS.
500 mil Indianapolis
Franchitti podruhé Autor: Tomáš Richtr
Skot Dario Franchitti vyhrál pro tým Target Chip Ganassi Racing letošní závod 500 mil Indianapolis. Tento závod je po vzoru Velké ceny Monaka vlajkovou lodí formulového mistrovství Indy Car, jehož momentálním lídrem je Australan Will Power. Závod trval tři hodiny a pět minut a byl dojet pod žlutými vlajkami kvůli obrovské havárii v samotném závěru. Jedná se již o druhé vítězství dvojnásobného šampiona Indy Car. Na druhém místě dojel také někdejší šampion série Dan Wheldon (Panther Racing) poté, co Brazilec Tony Kanaan (Andretti Autosport) musel z druhého místa do boxů krátce před koncem závodu. A to startoval poslední. Také na třetím místě se zrodila malá senzace. Alex Lloyd z týmu Dale Coyne Racing dojel třetí po startu z 26. místa. Jenomže o něj nakonec přišel, protože předjel soupeře, Marca Andrettiho, pod žlutými vlajkami při poslední havárii. Avšak místo divokých trestů po vzoru letošní ceny Monaka se pořadatelé rozhodli pouze pořadí ‘spravit’ uvedením do původního stavu. Lloyd tak šel jen o jedno místo dolů. Brazilec Hélio Castroneves (Penske) dominoval kvalifikaci, ale chyby během pitstopů měly za následek pouze deváté místo v cíli. Těsně před koncem brutálně havaroval Brit Mike Conway (Dreyer & Reinbold Racing). Ten totiž nechtěně najel na soupeře, kterým byl Ryan HunterReay z týmu Andretti Autosport. Conwaye náraz katapultoval do vzduchu a v divokých kotrmelcích a ve vysoké rychlosti narazila formule do ochranného pletiva, kde se rozlomila vejpůl. Po havárii v posledním kole zůstal monokok po dopadu zpátky na trať hlavou dolů. Po vyproštění záchranáři byl Conway letecky přepraven do nemocnice v Indianapolisu, kde mu byla diagnostikována zlomenina levé nohy. S ohledem na brutalitu havárie může šampion britské formule 3 z roku 2006 hovořit o velkém štěstí. Tato havárie zastavila souboj v posledních stovkách metrů, protože pod žlutými vlajkami se na oválu, kde jezdila formule 1 při Velké ceně USA, nesmí předjíždět.
14
22/10
Přesto by byl vítěz nejspíš i tak jasný. Franchitti totiž závodu dominoval, místy měl náskok i deset sekund a v závodě vedl většinu kol. Hned po startu se propracoval ze třetího místa do čela, a jak soupeři viděli jeho výkon, odhodlali se k netradičním volbám palivové strategie. To v závěru závodu vyneslo Tonymu Kanaanovi druhé místo po startu z posledního, ale musel pro palivo pouhá čtyři kola před koncem! Dan Wheldon se dostal na druhou příčku a za něj Marco Andreti. Přesto byl v cíli klasifikován až jako šestý, protože jej stihli předjet Alex Lloyd, Scott Dixon and Danica Patricková, ale už pod žlutými vlajkami. Po skvělých výkonech v kvalifikaci čekaly Grahama Rahala (Rahal Letterman) a Eda Carpentera (Vision) frustrující hodiny. Rahal musel neplánovaně do boxů kvůli nestabilitě auta, probojoval se zpět do nejlepší desítky, ale pak dostal penalizaci za blokování Justina Wilsona. Přesto se probojoval až na třetí místo, ale musel do boxů jedenáct kol před koncem pro nové palivo. Ed Carpenter jel chvíli na pátém místě, ale musel do boxů pro palivo zrovna v době, kdy byl vjezd uzavřen. Do cíle nakonec dojel s jedním kolem
ztráty. Mnoho hvězd skončilo již v první polovině závodu. Bruno Junquiera (FAZZT Race Team) skončil už po sedmi kolech v důsledku bouračky. Ještě hůře na tom byl Davey Hamilton (z týmu de Ferran Dragon Racing; a ne, s Lewisem Hamiltonem nemá nic společného). Ten totiž boural již ve druhé zatáčce hned po startu! Jeho kolega Raphael Matos přišel při výjezdu ze svého boxového stání o zadní kolo, dostal se do smyku. Když se povedlo mechanikům dát vše do pořádku, Matos o nedlouho později boural na dráze. Po dobré kvalifikaci se potýkal Hideki Mutoh (Newman Haas) s ovladatelností auta a musel odstoupit. John Andretti (sedmačtyřicetiletý bratranec Michaela Andrettiho) boural po 62 kolech, debutant Sebastian Saavedra (Bryan Herta Autosport) boural, když byl o kolo zpět, ve 159. okruhu. Mario Moraes (KV), pilotka vlastního týmu Sarah Fisherová a Vitor Meira (Foyt) odstoupili po lehkých kontaktech s bariérou. Z 33 startujících odjelo všech 200 kol jen 14. Nejrychlejší kolo závodu zajel Will Power (Franchitti až třetí nejrychlejší kolo) průměrnou rychlostí 362,247 km/h.
