08/10 ŘÍJEN
ČÍSLO
2 ČASOPIS ZÁKLADNÍ ŠKOLY BRATŘÍ FRIČŮ ONDŘEJOV
Den Afriky Rozhovor s panem školníkem Josefem Vilhelmem Školní ţákovská rada Návštěva ve druhé třídě Záţitky páté třídy ze Samopší Z hodin slohu v páté, šesté a osmé třídě Pravdivé skutečnosti aneb „černá kronika“ měsíce Názory z deváté třídy Zábava – kříţovky, sudoku, vtipy Příběh na pokračování
DEN AFRIKY Neţ k nám zavítali pánové z Afriky (jeden byl z Angoly a druhý z Guinee) ze sdruţení Saga Afrika, tak jsme měli dlouhé dva týdny příprav. Vyráběli jsme masky, korále, obrázky s Africkou tématikou, také jsme trénovali zpěv a tanec, ale starší ţáci, jak říkají, raději nic nepředvedli. U mladších jsme se dočkali vystoupení mladých hudebníků (Matouš Kutman, Ondřej Kutman) a zatančil nám krásný pár ( Marek Chytra s Aničkou Zajíčkovou). Konečně tady byl DEN AFRIKY. Nejprve měli besedu mladší ţáci. S nadšením Anna Tlamichová – 5. třída poslouchali vyprávění o dnešním i dřívějším ţivotu v Africe a jiné zajímavosti, které by se jinde nedozvěděli. Své znalosti o Africe mohli vyuţít v kvízu. Při bubnování ze ţáků sršila radost, a kdyţ se mohli konečně ptát na to co je zajímá, tak se ve třídě najednou objevil prales rukou. Bohuţel se nestihly zodpovědět všechny otázky, a tak někteří ţáci mají otázky na příští návštěvu, ale to předbíháme.... Kdyţ si naše návštěva odpočinula a posilnila, 1
přišel na řadu druhý stupeň. Nejdříve hovořili o Africe (jako u prvního stupně), poté byl na řadě také znalostní kvíz. Ale v čase dotazů bylo ticho, nakonec se ale odváţlivci začali hlásit. Na závěr přišlo na řadu bubnování. Postřehy některých ţáků (8.a 9. třída): Vrchol programu bylo bubnování. Afričané nám ukázali Tereza Počárovská – 5. třída to, co se asi těţko můţeme někdy naučit. Bylo to fascinující. Moderní technologie v Africe fungují, ale jen ve velkoměstech. Na některých místech je stále hladomor a chudoba. Hodně lidí z Afriky nemá ponětí o tom, kdy se narodili. (Lukáš Kutman) V Africe je elektřina jenom ve větších městech a vesnicích. V menších vesnicích elektřinu nemají a mobilní telefon mají asi Nikola Sechovcová – 5. třída tak dva z vesnice, ale nechápeme, jak můţou ten telefon nabít. (František Lán, Michal Polesný) Dozvěděli jsme se, ţe Africký muţ se doţívá průměrně 63 let a ţena 66 let.(Dominik Kyncl, Jaroslav Manhart) Jeden z přednášejících studuje vysokou školu a aţ skončí, chtěl by se dostat do své rodné země, kde by chtěl pomáhat svému národu. (Jakub Vaněk a Michal Jordán) Napsala a shromáždila Jana Modráčková
DJEMBE Djembe je buben řazený do skupiny bubnů tzv. „pohárovitých“, a jednohlavých (kůţe je pouze z jedné strany). Tvarem, který připomíná kalich, je podobný tradičním dřevěným hmoţdířům na obilí. Nejspíše právě jeden „protlučený“ hmoţdíř stál před více neţ 1500 lety u zrodu prvního djembe. 2
Korpus je nejdůleţitější část djembe. Nelze jej totiţ vyměnit a moţnosti pro jeho úpravu jsou jen omezené. Je ručně vytesán a vydlabán z jednoho kusu dřeva. Přitom je pouţito pouze speciálně upravených sekyr, dlát a ostrých velkých noţů. Pro zvuk je podstatný a určující pouţitý materiál, tvar djembe a celková úroveň zpracování korpusu. Co se týče kůže, lze říci, ţe výborný korpus se špatnou kůţí bude hrát průměrně, ale špatnému korpusu nepomůţe ani výborná kůţe. V historii se djembe potahovala kůţí antilop, které byly v průběhu doby nahrazeny kozími kůţemi. Usušená kozí kůţe se máčí několik hodin ve vodě a za mokra se natahuje na djembe pomocí kovových obručí a provazu. Na djembe se hraje dlaněmi a prsty. Při hře na djembe rozeznáváme tři základní zvuky - basový, středový a výškový: Basový - ten se vytváří úderem celou, uvolněnou dlaní doprostřed bubnu. Středový - při něm naráţí konec dlaně o hranu djembe, prsty jsou pevně nataţeny a u sebe. Dlaň dopadá na hranu tak, ţe klouby jsou buď těsně nad nebo těsně pod hranou (jinak by došlo k bolesti:-( Výškový - vytváří se podobným způsobem jako středový. Poloha ruky se téměř nemění, prsty jsou uvolněné a úhel mezi prsty a kůţí při dopadu ruky na hranu je o něco větší. Při úderu prsty pouze šlehnou o kůţi. Jana Modráčková
NOVÝ ŠKOLNÍK Jiţ o prázdninách v naší škole začal pracovat pan Josef Vilhelm v roli nového školníka. Vystřídal pana Jana Novotného, který odešel do důchodu. Zajímalo nás proto, jak se mu líbí u nás ve škole.
Rozhovor s panem Josefem Vilhelmem Nastoupil jste o nové role školníka na naší škole, jste tu spokojen? Jsem tu velice spokojen. Vycházíte s námi (žáky) dobře? Ţádní andílci nejste (to jsem ani nečekal), ale jinak je to dobré. Jaké máte na škole cíle? Zajistit nerušený chod školy a opravit co se dá. Co máte na práci? Přes prázdniny jsem opravoval kabinet pana učitele Řezby a teď jsem zateploval strop přírodopisu a samozřejmě (jako kaţdý školník) TOPÍM. Čím jste chtěl být jako dítě? Chtěl jsem být popelář, to proto, ţe jdou brzy domů z práce. Čím topíte? Uhlím a dřevem. 3
O co se zajímáte? Baví mě dějiny středověku a rád jezdím navštěvovat různé hrady, zámky, atd. Také se nám narodil vnuk, tak si s ním hraji. Co nejraději děláte? Rád odpočívám a baví mě stavební práce. Rozhovor vedli Jakub Vaněk a Petr Jordán
ŠŢR Členové školní žákovské rady: Předsedkyně: Karolína Hrdličková 3. třída: Viktoria Nod, Nikola Bajcurová; 4. třída: Lukáš Kavčiak, Anna Zajíčková; 5. třída: Simona Kalibová; 6. třída: Tereza Böhmová, Tereza Vorreiterová, Veronika Vodrhánková, Michala Kroupová; 7. třída: Adriana Bubeníková, Nikola Potměšilová; 8. třída: Monika Jordánová, Jakub Vaněk; 9. třída: Veronika Hanušková, Lenka Toťová Mgr.Karel Blaţek, Blanka Kyclerová Karolína Hrdličková
NA NÁVŠTĚVĚ VE DRUHÉ TŘÍDĚ Hodina čtení Navštívili jsme 2. třídu, která se nachází na ondřejovském středisku. Navštívili jsme hodinu čtení. Během hodiny jsme zaznamenali hraní hry „květina na zahrádce“ neboli „uvíjení věnečku“. Vybraný ţák řekl květinu, na kterou právě myslel a chytil se za ruku s paní učitelkou Staňovou a takto upletli věneček. Květiny, které říkali ţáci: anglický narcis, růţová růţe, červená růţe, zvonek a kopretina. Poté se postavili do řady a kaţdý z nich vytleskal slabiky ze své květiny. Po ukončení této hry četli článek „cibulky“ a vyhledávali věty s otazníkem? Gabriela Wustingerová, Bára Povýšilová
Co odpovídali druháci a v závěru i jejich paní učitelka Po skončení hodiny jsme ţáčkům poloţili pár otázek. Odpovědi shrnujeme v následujícím příspěvku. Kterým mimoškolním aktivitám se věnujete? Balet, ekologický krouţek, dramatická výchova, klavír, fotbal, atletika, hasiče, tenis, anglický krouţek. Jaký je váš oblíbený předmět? Výtvarná výchova, čtení, matematika, hudební výchova, prvouka. 4
Jaký předmět naopak nemáte rádi? Český jazyk, psaní v hodině českého jazyka, desetiminutovky v hodině matematiky. Přibyly vám nějaké nové předměty? V podstatě ne, jenom plavání. Chtěli byste být ve „velké“ budově základní školy? Převáţně ano, ale našli bychom výjimky. Baví vás chodit do školy? Ano - kdybychom nemuseli vstávat a ve škole bychom nemuseli mít ţádné povinnosti. Jste spokojeni se svou p. učitelkou? 50% ano, 50% ne. Paní učitelko chtěla byste měnit vy své žáky? To abych se hodně zamyslela. Moţná by nějaká záměna připadla v úvahu, ale ve své podstatě bych neměnila. Gabriela Wustingerová, Bára Povýšilová
Ze sešitů – „Čtení“
Anna Kieferová 5
Matěj Kajuk
Z hodin výtvarné výchovy
Marcela Šeblová
Natálie Kohoutková
SAMOPŠE Pobytový víkend ţáků 5. třídy s rodiči a učiteli V pátek večer jsme se všichni sešli v klubovně, kde se nám představil Jiří Sixta. Pak po představení následovaly hry. V sobotu ráno jsme měli v pokoji nečekanou návštěvu. Někdo zaklepal. Dále, řekli jsme. Ve dveřích se objevil Dominik a říkal:,,Budíček,vstávejte!"My jsme 6
ho samozřejmě vyhnali, protoţe jsme chtěly spát. Nakonec jsme ale vstali. Po snídani jsme šli do klubovny, a hráli jsme hry. Jedna hra se mi moc líbila. Měli jsme si poslat míček tak, aby jsme se ho všichni dotkli. Kdyţ jsme tento úkol udělali, tak nám Jirka řekl, jak dlouho nám to trvalo. Náš výsledný čas byl 32 vteřin. Jirka řekl, ţe rekord byl 3 vteřiny. A tak jsme všichni přemýšleli, jak se zlepšit a dosáhnout lepšího výsledku. Konečně jsme na to přišli. A čas....? JEDNA vteřina, super!!! Pak jsme se vypravili na hru venku. Ta se jmenovala SCRABLE. Naše třída spolu s rodiči byla rozdělena do čtyř skupin. Naše druţstvo se jmenovalo ČERVENÍ. V tomto druţstvu jsem byla já (Simona Kalibová), Jakub Kajuk, Nikola Sechovcová, Zuzka Kušičková, Běta Hájková a naší velitelkou byla Pavla Bauerová. Šlo nám to tak dobře, ţe jsme nakonec zvítězili s 352 body. Odpoledne jsme hráli hru s názvem BOJ O PŘEŢITÍ. V jedné z několika částí této hry jsme se proměnili v koaly, které visely na stromech. Byla to super hra. Tento boj o přeţití byl trochu náročný, ale všem se to moc líbilo. Večer po večeři jsme se sešli v klubovně, kde jsme si povídali o všem, co jsme doposud zaţili, co se nám líbilo a co nás potěšilo nebo překvapilo na spoluţácích. V neděli jsme si zahráli na DŮVĚRU. Tato hra měla několik částí. Tou první byla ULIČKA DŮVĚRY. Byl to super pocit, kdyţ jsme jí probíhali. Druhá část byla hra na BIMBÁKY. A byla tu i další, kterou nevím, jak bych nazvala. Moţná by to mohlo být VĚŘ SVÝM RODIČŮM nebo nějak tak. Po této hře jsme bohuţel museli jít balit své věci. No a pak uţ následovalo jen rozloučení a odjezd. Tento víkend byl moc fajn. Proţili jsme spoustu dobrodruţství a lépe jsme se navzájem poznali. Jen škoda ţe to bylo na tak krátkou dobu. Doufám, ţe se sem zase někdy vrátíme a opět si uţijeme spoustu legrace. ÚČASTNÍCI POBYTU V SAMOPŠÍCH: DĚTI: Bauer Vojta, Boţková Lucie, Bystroňová Marie, Hrdina Petr, Hájková Alţběta, Kajuk Jakub, Kalibová Simona, Kušičková Zuzana, Kubíčková Karolína, Malá Tereza, Pešata Ondřej, Přeučilová Stanislava, Počárovská Tereza, Sechovcová Nikola, Šeblová Jana, Talmichová Anna, Uhlíková Denisa, Zámyslický Dominik. DOSPĚLÍ: Řezba Miloslav, Blaţek Karel, Bystroňová Marie, Kubíček Jaroslav, Hájek Josef, Bauerová Pavla, Bauer Tomáš, Přeučil Pavel, Tlamichová Markéta, Zámylický Pavel, Škardová Tereza, Modráčková Jarmila. PROGRAMOVÝ VEDOUCÍ: Jiří Sixta
Simona Kalibová, 5.třída 7
Z HODIN SLOHU V 5. TŘÍDĚ Téma: Co se mi líbí a co mě fakt štve Co se mi líbí? Líbí se mi, kdyţ paní učitelka o hodině předvádí zeleninu! Nemůţu uvěřit, ţe mám bezva kamarády, ti mě vţdycky podrţej! Líbí se mi, ţe jsme ve třídě jedna parta, teda aspoň myslím. Nebo se mi také líbí, ţe mám hodnou mámu, hodnýho tátu a zlobivou sestru! Také se mi líbí hodiny ve škole! Moc se mi líbí, jak paní učitelka řádí, kdyţ něco nevíme! A plno dalších věcí, ale to by se mi vypsalo pero! Co mě fakt štve! Nelíbí se mi, ţe je na zemi nepořádek, válčení, loupení a vraţdění! Také se mi nelíbí, ţe jsou nějací lidé zlí! Nebo ţe neumí přiznat vinu! Vůbec se mi nelíbí, kdyţ lidé zabíjejí zvířata! Kdyţ se lidi mračej, tak to se mi vůbec nelíbí! Moc se mi nelíbí, kdyţ lidi lţou! Nikola Sechovcová Co se mi líbí? Mě se líbí, ţe na světě ještě zůstali opravdoví lidé. Lidé, co mají radost z obyčejných věcí, lidé, co se mají rádi a hlavně ţijí spolu v harmonii bez hádek a křiku. Samozřejmě, ţe někdy sem tam něco uklouzne, nejsou čistí, jak bílá lilie, ne to ne. Ale co starší lidé? Kmeti, kteří nám předávají vědomosti? Ti jsou bez poskvrny? Ne, nikdo není dokonalý. Jsem ale ráda, ţe nejsou všichni lidé úplně zkaţení. Je přeci i světlo, nejen tma. Co mě fakt štve! Hm, co mě štve? Ţe není na světě rovnováha, rovnoprávnost a mír. Lidé i jiné ţivé bytosti by měli být rádi, ţe ţijí, dýchají nebo chodí (samozřejmě, ţe stromy nechodí). Neváţí si dne a noci, nezajímá je, ţe ráno, kdyţ vyjde slunce něco začíná a něco končí, střídá se noc se dnem. Vše jim připadá všední, obyčejné a nudné. A tohle by měli lidé změnit, váţit si kaţdé vteřiny a váţit si přírody. Stáňa Přeučilová Co se mi líbí? Mě se líbí koně, delfíni, veverky. A moje koníčky jsou plavání, malování. Také mám moc ráda matematiku a češtinu, tělocvik a angličtinu. Moc se mi líbí, kdyţ jako třída vystupujeme a tleskají nám. Jsem také ráda, ţe mám spoustu kámošů a ţe mám mamku s taťkou, kteří jsou tak hodní. Také mě baví bruslit a běhat, hrát na počítači různé hry, psát něco – třeba dopis nebo domácí úkol. Baví běhat, hrát 8
na počítači různé hry, psát něco – třeba dopis nebo domácí úkol. Baví mě hrát na klavír a také mě baví bojovka. A strašně mě baví číst. Těším se, aţ budu jezdit autem. Co mě fakt štve! Kdyţ někdo mluví sprostě. Pavouci, komáři, sršni, ţraloci a hadi, to jsou fakt hnusná zvířata. A také mě nebaví se učit. Komáry nemám ráda, protoţe se ţiví tím, ţe aby měli mimino, musí nejdřív kousnout člověka a to hryznutí strašně svědí. A také nemám ráda, kdyţ někdo někomu ubliţuje a zvlášť, kdyţ bije starší mladšího. Nelíbí se mi, kdyţ někdo jezdí na motorce, protoţe na ní není vůbec chráněný a riskuje svůj i ostatních ţivot. A ještě se mi nelíbí, ţe třeba v Africe nemají jídlo a tady v ČR ho třeba vyhodí do koše. Anička Tlamichová
Z HODIN SLOHU V 6. TŘÍDĚ ŢIRAFA Kdyţ chodila ţirafa ještě do školy, dostávala mnoho známek. Ţáci se učili, jak se chovat k lidem a jak se chovat v klecích. Jednou přišlo do vyučování modré zvíře, mělo na nose roh a řeklo paní učitelce: „Ţvíţata še potţebují taky zašmát.“ „Co jste zač? divila se paní učitelka. „No, já se pvej menuju nosojoţec.“ „Mhm,“ řekla paní učitelka, „ale vy učitel nejste.“ „No, nejsem, ale jak ţikám, ţvíţata potšebujou pobavit.“ Paní učitelka se naštvala a pokoušely se o ni mrákoty. Ţirafa vstala a řekla: „Zavolejte sanitku!“ Sanitka přijela a odvezla paní učitelku do nemocnice a malá ţirafka dostala medaili za zachránění ţivota. Eva Povýšilová ZA ZRCADLEM Byla jednou jedna holčička a ta neměla rodiče a nikdo o ní nevěděl. Bydlela v lese ve starém a velkém domě. Měla podezření na jeden velký obraz. Byla na něm namalovaná paní, která ukazovala na zrcadlo, které stálo vedle obrazu. Marcelka, tak se ta holčička jmenovala, se zkusila přiblíţit k zrcadlu, jak to nejvíc šlo. Najednou se ze zrcadla vynořily dvě ruce, Marcelka se lekla, ale zůstala stát. Ruce ji objaly kolem těla a vtáhly ji do zrcadla, spíše za zrcadlo. Marcelka se objevila na krásné zahradě, byly tam květiny, stromy a mnoho ovoce. Marcelka si vzala jablko a kousla si. Najednou slyší: „Marcelko!“ Otočila se a uviděla paní s pánem. Byla to stejná paní jako na obraze. Marcelka si vzpomněla, ţe z obrazu byl vytrhnutý kousek papíru, ale Marcelka ten kousek měla schovaný v kabátu. Kabát měla u sebe, a tak kousek obrazu vyndala a bylo tam napsáno: 9
maminka Marcelky. Marcelka vykřikla: „To jsou moji rodiče!“ Vrhla se jim do náruče. Marcelka byla šťastná, ţe našla rodiče, a uţ se nikdy nevrátila zpátky. Eva Povýšilová ZA ZRCADLEM Byla jednou jedna holčička Gábinka. Byla sama doma a hrála si s panenkami. Kdyţ tu uslyšela skřípot. Gábinka se tak lekla, ţe se nemohla hnout z místa. Najednou uslyšela, jak někdo povídá: „Gábinko, Gábinko. Chceš se podívat do zlatého království?“ „Ano, moc bych chtěla. Ale kdo jsi?“ „Jsem kouzelné zrcadlo a pokud si přeješ jít do zlatého království, projdi mnou.“ Gábinka se rozhodla, ţe půjde. Prošla zrcadlem a uviděla zlatý zámek. Uţasla nad tou krásou a rozhodla se, ţe se půjde do zámku podívat. Došla aţ ke zlaté bráně a tam se polekala, kdyţ uviděla dva zlaté hlídače. Poprosila je, jestli by se mohla jít podívat dovnitř. Hlídači ji pustili a Gábinka se šla podívat do jedné zlaté komnaty. Tam seděla zlatá královna se zlatým králem. Gábinka se zeptala, kde to je. Královna jí odpověděla, ţe je ve zlatém království, v zemi tajemného zrcadla. Gábinka řekla, ţe moc děkuje, ale ţe uţ musí jít domů, ţe by ji hledali rodiče. Gábinka uţ odcházela, kdyţ ji najednou královna zastavila a řekla: „Počkej chvíli,“ a dala Gábince svoje zlaté šaty. Gábinka byla nadšená a šla zpátky. Vylezla ze zrcadla a tam byla policie a hledala ji. Tereza Vorreiterová ZA ZRCADLEM Laura se kochala v zrcadle a divila se, ţe v zrcadle je za ní krásná zahrada. A pokaţdé, kdyţ se otočila, byla za ní jenom zeď. Kdyţ se Laura zrcadla dotkla, vcuclo ji a objevila se v zahradě. Byli tam lidé, ale nevšímali si jí a kdyţ na ně promluvila, tak se jenom ohlédli a zase pracovali. Laura si v duchu řekla: „Copak jsem nějaký duch?“ Kdyţ přišla k domu, vešla do něj. V domě uviděla krásné zrcadlo a začala se zase kochat. Šáhla na něj, aby zjistila, jestli je pravé, a zrcadlo ji zase vcuclo. Laura se objevila v jiné říši, kde si jí lidé všímali, ale byla tam tma jak v pytli a byly tam různé příšery, duchové a netopýři. Začalo ji to nudit a probudila se ve svém domě před zrcadlem s malinkou kytkou v ruce, kterou utrhla v zahradě, a s netopýrem v nose, který se jí tam zaryl. Bára Vaňková
HODINA SLOHU V OSMÉ TŘÍDĚ Naše hodiny slohu mají velmi pestrou náplň. Paní učitelka Vomáčková, která nás slohu, gramatice i literatuře učí, usoudila, ţe zpočátku opomineme psaní klasického slohu a vyzkoušíme něco, co nás bude bavit a bude nám to ku 10
Prospěchu, něco, co přispěje k našim znalostem z českého jazyka i dějepisu. Přišla s úţasným nápadem. Rozebrali jsme si daná dějepisná témata z období 18. století Francie. Pak jsme slepili čtyři A4 papíry. Co s nimi? Naším úkolem bylo udělat noviny se články. Po celou první hodinu jsme nadšeně hledali v kníţkách vše, co se týkalo našeho témata. Ty jsme si zapůjčili od některých učitelů. Za týden v průběhu další hodiny slohu jsme pokračovali. Někteří uţ začali uţ dávat myšlenky rovnou na velký papír, jiní si dělali poznámky a přemýšleli, co napíší. Mohli jsme si donést něco z domova, třeba nějakou kníţku či cokoli jiného. Já jsem pro naši skupinku (Já, Terka K., Honza Š., Luboš H.) donesla kníţku o Francii, která je od nakladatelství Egmont. Obsahuje důleţité věci, týkající se dějepisu, ale také „blbosti“ a je to napsáno tak vtipně, ţe to je docela ke čtení. Je pravda, ţe mnoţství údajů v této knize se musí brát hodně s rezervou, ale kdo by četl dějepisnou kníţku v mém věku? Z této knihy, kterou si ode mne paní učitelka hned zezačátku půjčila, začala předčítat. Četla nám o Ludvíkovi XIV. a to o tom, ţe si Ludvík postavil zámek ve Versailles. Bylo tam prý 5000 slouţících, ale jen dva záchody! Tak si bohaté návštěvy musely vozit nočníky. Nás to docela bavilo, tedy alespoň mě! Tímto způsobem jsme se dozvěděli spoustu dalších informací. Myslím, ţe paní učitelku velmi potěšilo naše nasazení pro tuto činnost, i kdyţ ze začátku to vypadalo spíš na bulvár neţ na noviny! Pavla Hudcová
NÁZORY Z DEVÁTÉ TŘÍDY V dnešním čísle poprvé uveřejníme jeden z rozhovorů s našimi deváťáky. Rozhovor s Jirkou Caltou Co si myslíš, že tě základka naučila? Asi základy chování. Který je tvůj nejoblíbenější učitel? Naše třídní, paní učitelka Vomáčková. Který je tvůj nejoblíbenější předmět? No, vypadá to tak, že zřejmě chemie. Co ti bude na další škole chybět? Nejvíc asi kamarádi. Jsi rád, že už letos končíš? Napůl. Na jakou školu bys chtěl dále jít? Zatím nemám přesnou představu. 11
Která třída myslíš, byla pro tebe nejhorší? Osmá třída byla fakt obtížná. Která zatím nejlepší? Můžu říct, že to je devítka. zpracoval Honza Pangrác
PRAVDIVÉ SKUTEČNOSTI ANEB „ČERNÁ KRONIKA“ MĚSÍCE Měsíc září byl velice náročný pro některé aţ nezvladatelný. Během zahajovacího období se přihodilo několik nechtěných nehod. Obě dvě události působí podezřele a neuvěřitelně, naštěstí důsledky nebyly váţné. Nevyţádané nehody ukazují na nešťastnou náhodu, nezpůsobenou ostatními spoluţáky, nýbrţ ţáky samotnými. Osoby si nepřály být jmenovány. Úvodní nehoda: Obětí činu se stal ţák 8. třídy, který šel jako obvykle na hodinu tělesné výchovy, společně s kantorem a spoluţáky. Výuka byla zahájena nástupem a pozdravem. Poté se chlapci vrhli na florbal. Podle výpovědi samotného ţáka to vypadalo následovně: „Běţel jsem do souboje o míč a nešťastně jsem zakopl o nohu spoluhráče.“ Hned poté ho rodiče převezli do nemocnice, kde byl vyšetřen. Výsledky odhalily výron v kotníku. Druhá sráţka se týkala ţáka 7. třídy, který si ve stejném měsíci přihodil podobný úraz, ale při fotbale. Jako obránce se chystal odkopnout míč zpět do soupeřovy branky, ale místo zpátečního odkopu se strefil do soupeře. Protihráč z incidentu vyšel zdravý, ale obránce si odnesl zlomenou kůstku na dolní končetině. Monika Jordánová
O MÓDĚ Milí čtenáři, rozhodli jsme oţivit náš školní časopis o nějakou zajímavou rubriku, která by si vzala na mušku něco (někoho) originálního, o čem jste se doposud v našem časopise nedočetli. Uţ asi hoříte zvědavostí, takţe Vám to prozradíme:-). Budeme se celkově zajímat o módu na naší škole, tím myslíme například - jak se kdo obléká, moţná občas hodnocení, nějaké rozhovory, ale dál se nechte překvapit:-). Pokud vás stručné představení nové rubriky oslovilo, tak se můţete těšit v dalším čísle na první vydání. Kaţdý měsíc se budeme snaţit sem něco hodit, tím samozřejmě myslíme 12
do našeho milého časopisu :-) Byli bychom také rádi, kdyby jste nám dávali nějaké příspěvky, které souvisí s módou, nebo i jiné nápady, samozřejmě i kritiku. To je tak vše co jsme chtěli říci a doufáme, ţe se tato rubrika chytí. Mějte se mooooc fajnově! Páťa a Kristýna
ZÁBAVA – POJĎ SI ZALUŠTIT A TROCHU SE POBAVIT Připravuje Jana Modráčková
13
Tajenka: The sweetest thing at your brithday party is your ..................
A ještě jedno sudoku
14
VTIPY O ZVÍŘÁTKÁCH Potkají se dvě myši: „Ty, představ si, mám nového přítele, tady mám jeho fotku.” „Vţdyť to je netopýr!” „No vidíš, a mně přesvědčoval, ţe je pilot.” Zvířátka mají důleţitou schůzku. Kdyţ je skoro u konce vejde do dveří rozčilená stonoţka a zařve: "Který blbec dal na dveře ceduli - Prosím před vstupem si očistěte boty?" Jde lesem mravenec a za ním slon. Kdyţ slon mravence dohání, ten na něj křičí: "To se ti to jde, kdyţ ti prošlapávám cestu!" Letí vrána po lese: "Krá krá", najednou narazí do stromu, padne na záda a chvíli leţí omráčená, pak se zvedne: "Pi pi, kuku kuku, huuuuu, ... do prkýnka jak to bylo???
Co vznikne spojením krávy a ţelvy? Tele s přilbou.
Jde mravenec k řece a vidí tam slona. Zařve na něj: "Dělej, vylez z té vody!" Slon znechuceně vyleze a ptá se mravence: "Co je?" "Teď uţ nic," omlouvá se mravenec, "já se chtěl jenom přesvědčit, jestli nemáš moje plavky.“ Zpracovala Lenka Toťová
Kolik nohou slon?
má
Optický klam neboli také optická iluze je klam spočívající v matoucím či nesprávném vnímání nějakého obrázku. Obraz vnímaný okem vnímá mozek jinak, neţ odpovídá skutečnosti.
15
PŘÍBĚH NA POKRAČOVÁNÍ
???
Byla sobota a Sára právě dívala z okna, jak se snáší vločky na zem a přemýšlela, co bude dělat. Seběhla dolů po schodech, v předsíni si vzala zimní koţené boty a teplý koţich. Vyběhla na ulici a uviděla pár dětí, zhruba stejně starých jako ona, které stavěly sněhuláka. Sníh jí křupal pod nohama a ona přemýšlela, proč zrovna ona musí být ta odstrčená, proč se s ní nikdo nebaví. Najednou však ucítila prudkou a studenou ránu za krk a rychle se otočila. Stála tam holka, stejného vzrůstu jako Sára. Měla krásné pronikavě zelené oči a kaštanově hnědé vlasy. „Promiň, spletla jsem se. Myslela jsem, ţe jsi jedna moje kamarádka…. Ona se sice odstěhovala do velkého města, ale já stejně věřím, ţe někdy přijde, nemám totiţ jinou kamarádku“ Řekla smutně. „Já jsem Sára“, usmála se a doufala, ţe se konečně nebude nudit. …Pokračování příště =D… Pavla Hudcová Redakční rada časopisu: Kristýna Budská, Patricie Hejmová, Pavla Hudcová, Petr Jordán, Monika Jordánová, Tereza Kalibová, Jana Modráčková, Jan Pangrác, Barbora Povýšilová, Lenka Toťová, Jakub Vaněk, Gabriela Wustingerová pod vedením Věry Hudcové. Uzávěrka čísla 2 - říjen: 24. října 2008 Uzávěrka čísla 3 – listopad: Plánujeme na 20. listopadu 2008. Budeme rádi, pokud nám dáte nějaké své příspěvky. Stačí kontaktovat libovolného člena redakční rady. V příštím čísle přineseme rozhovor s paní učitelkou Sníţkovou, pozorování v oblasti módy, kříţovky, vtipy, vaše práce, pokračování příběhu a další zajímavosti!