Jak se jmenujeme? Někdy v telefonním seznamu, jindy třeba v kartotéce záručních oprav nebo v seznamu dlužníků či v třídní knize, zkrátka všude tam, kde se může vyskytnout víc než deset českých příjmení po hromadě, tam všude máme naději, že najdeme aspoň jedno pří jmení dřevěné. Vyčnívá tu z dávné doby jako svědek všudypřítomnosti tohoto materiálu v životě Čechů minulých století... A my, potomci z doby atomové, máme tu najednou celou úrodu těchto nemoderních, ale festovních příjmení. Připo meňme si je trochu... Podle druhů evropských dřev nalistujeme Lípu, Lipského, Lipku, Lipovce, Lipenského, Lipového. Ale samozřejmě i Duba, Dubského, Dubna, Dubenského, Dubce, Doubka, Dubeckého. A jdeme na Olivu, Vrbu, Topola, Jasanského, Sosnu, Jedličku, Borovičku, Javorského i Javora. Vzácně se vyskytuje Habr a Habrovský. Početná příjmení byla odvozena od dekora tivní břízy: Březina, Březa, Březovský, Březnický, Březový, a pochopitel ně Bříza. Hledání dřevěných příjmení je malá detektivka a mě to chytlo. Na podzim jsem měl neobyčejné štěstí na dřeva ovocná: Hrušku, Švestku, Slí vu, Lísku, Třešňáka, Jablonského, Dobrohrušku, Višňovského, Ořešáka. Zjara se lépe a hlouběji zadíváme po krajině a příjmení se jen hrnou: Dubi na, Smrčina, Hajský, Chvojka, Buš, Paseka, Bor, Bořek, Borský, Doubrava, Hájenský. A co teprve stará a mnohdy zapomenutá řemesla: Truhlář i Stolař, Stolařík, Tesař, Tesařík, Tesárek, Šindelář, Pilař, Bednář, Korbelář, Fořt, Hajný, Lesnický, Mysliveček, Myslivec, Pasekář, Uhlíř, Sekerník. Důvěrná znalost dřeva vedla ke vzniku příjmení jako: Hoblina, Tříska, Špalek, Kůra, Kůrovec, Poleno, Prkno, Kořen, Kořínek, Kořenský, ale i Des ka, Korbel, Sekera... Vedle těchto, která jako by si s českým jazykem po hrávala, jsou i taková ta přímočará, která od slova dřevo se uchylují jen o jednu malou štěpinku: Dřevík, Dřevěný, Dřevínek, Dřevíkovský, Dřevák a Dřevojánek. Stojí tu i příjmení nejlapidárnější, nejpřímočařejší, zdánlivě bez fantazie: Dřevo. S určitou dávkou úlevy konstatujeme, že naše příjmení se netvoří až dnes. Představte si těch Kondenzátorů, Benzínků, Acetátů a Polyetyleníků nebo Mikroprocesorů. Příjmení Kláda, Pařez, Pařízek nebo Rozsocha jsou pravda jména nemoderní, ale zato bezporuchová a krásná. (Podle V Preclíka)
7
Jak se jmenujeme? Někdy v telefonním seznamu, jindy třeba v kartotéce záručních oprav nebo v seznamu dlužníků či v třídní knize, zkrátka všude tam, kde se může vyskytnout víc než deset českých příjmení po hromadě, tam všude máme naději, že najdeme aspoň jedno pří jmení dřevěné. Vyčnívá tu z dávné doby jako svědek všudypřítomnosti tohoto materiálu v životě Čechů minulých století... A my, potomci z doby atomové, máme tu najednou celou úrodu těchto nemoderních, ale festovních příjmení. Připo meňme si je trochu... Podle druhů evropských dřev nalistujeme Lípu, Lipského, Lipku, Lipovce, Lipenského, Lipového. Ale samozřejmě i Duba, Dubského, Dubna, Dubenského, Dubce, Doubka, Dubeckého. A jdeme na Olivu, Vrbu, Topola, Jasanského, Sosnu, Jedličku, Borovičku, Javorského i Javora. Vzácně se vyskytuje Habr a Habrovský. Početná příjmení byla odvozena od dekora tivní břízy: Březina, Březa, Březovský, Březnický, Březový, a pochopitel ně Bříza. Hledání dřevěných příjmení je malá detektivka a mě to chytlo. Na podzim jsem měl neobyčejné štěstí na dřeva ovocná: Hrušku, Švestku, Slí vu, Lísku, Třešňáka, Jablonského, Dobrohrušku, Višňovského, Ořešáka. Zjara se lépe a hlouběji zadíváme po krajině a příjmení se jen hrnou: Dubi na, Smrčina, Hajský, Chvojka, Buš, Paseka, Bor, Bořek, Borský, Doubrava, Hájenský. A co teprve stará a mnohdy zapomenutá řemesla: Truhlář i Stolař, Stolařík, Tesař, Tesařík, Tesárek, Šindelář, Pilař, Bednář, Korbelář, Fořt, Hajný, Lesnický, Mysliveček, Myslivec, Pasekář, Uhlíř, Sekerník. Důvěrná znalost dřeva vedla ke vzniku příjmení jako: Hoblina, Tříska, Špalek, Kůra, Kůrovec, Poleno, Prkno, Kořen, Kořínek, Kořenský, ale i Des ka, Korbel, Sekera... Vedle těchto, která jako by si s českým jazykem po hrávala, jsou i taková ta přímočará, která od slova dřevo se uchylují jen o jednu malou štěpinku: Dřevík, Dřevěný, Dřevínek, Dřevíkovský, Dřevák a Dřevojánek. Stojí tu i příjmení nejlapidárnější, nejpřímočařejší, zdánlivě bez fantazie: Dřevo. S určitou dávkou úlevy konstatujeme, že naše příjmení se netvoří až dnes. Představte si těch Kondenzátorů, Benzínků, Acetátů a Polyetyleníků nebo Mikroprocesorů. Příjmení Kláda, Pařez, Parízek nebo Rozsocha jsou pravda jména nemoderní, ale zato bezporuchová a krásná. (Podle V Preclíka)
7
1. Znáte ještě nějaká jiná příjmení, kterými by bylo možné roz šířit jejich výčet v ukázce? 2. Sám autor Dřevěné knížky sochař V. Preclík nemá příjmení dřevěné, ale „pečené“. Která další příjmení tohoto druhu, tj. vzniklá z názvů, různého pečivá nebo jídel, znáte? 3. Některá příjmení jsou utvořena z názvů různých živočichů, парк Ryba, Kukačka, Zajíc... Uveďte další. 4. U jiných příjmení nejde o vztah k podstatnému jménu, ale jejich původ musíme vidět v slovesném tvaru, např. Zlámal, Sušil, Trousil, Dokulil... Kte rá další příjmení tohoto druhu znáte? 5. Pokuste se zpracovat tabulku příjmení ve vaší třídě. Rozdělte je na čes ká X jiného původu (německého, latinského, popř. jiného), průhledná x ne průhledná (průhledná neboli motivovaná jsou ta příjmení, která ještě dnes ukazují, jak vznikla). Průhledná příjmení rozdělte do skupin (např. vzniklá z křestních jmen, z názvů zaměstnání apod.). 6. A co vaše rodná neboli křestní jména? Ta dokonce podléhají módě. Zná te knihu M. Knappové Jak se bude jmenovat? (Praha, Academia 1996). Kte ré křestní jméno se vám líbí a proč? Zajímavé věci se můžete dočíst i v dal ších publikacích, např. A. Bauerová: Tisíc jmen v kalendáři (Praha, Šulc a spol. 1992) nebo F. Kopečný: Průvodce našimi jmény (Praha, Academia 1974 a 1991). 7. Jak hodnotíte výběr křestního jména k příjmení v případech Vít Rys, Jan Vlk, Valentina Nakládalová, Barbora Rorejsová, Lev Zajíček, Olaf Filípek, Běla Černá a Pavel Pavel? 8. Připojte vhodné křestní jméno k příjmením Květ, Rumburský, Zelenenkiová, Černohorská, Novák. 9. Přečtěte si, jak se zamýšlel nad místními jmény skvělý překladatel a mi lovník češtiny Pavel Eisner v knize Chrám a tvrz: Český člověk je v těchto věcech člověk nebezpečný, očka mu jen hrají, po řád je ve střehu, miluje svého bližního, ale tak nějak po svém, vezmeš lžíci vody, pak bližního svého, a pak jej v tom utopíš. Ne-li jinak, alespoň něja kým slovním a jmenným křtem. I je místopis zemí českých z hezké částky anekdotář a pozoruhodná sbírečka drbů sousedských... A tak tedy máme tře bas Bídu Ženskou, Blšany, Darebnici, Dnespeky, Dědkov, Dřevohryzy(í), Hlupice, Hlupín, Hněvousice, Hnidousy, Hnojnici, Holohlavý, Holostřevy(!), Holovousy, Hrdlořezy... Znáte ze svého okolí místní jména podobného druhu? 10. Místní jména bývají dost často víceslovná. V takových případech je tře ba dávat pozor na jejich pravopis. Všimněte si, co se v takových složených názvech opakuje, a napište správně: KAMENNÝ ÜJEZD, ÚJEZD POD
8
TROSKAMI, VELKÉ PAVLOVICE, VELKÁ BYSTŘICE, BYSTŘICE POD HOSTÝNEM, SEZIMOVO ÚSTÍ, ÚSTÍ NAD LABEM, TÝN NAD VLTAVOU, HORŠOVSKÝ TÝN, BUDIŠOV NAD BUDIŠOVKOU, VY SOKÉ MÝTO, JINDŘICHŮV HRADEC, HAVLÍČKŮV BROD, HRADEC NAD MORAVICÍ, KOSTELEC NAD ČERNÝMI LESY, HROCHŮV TÝ NEC. Co znamenala slova újezd, týn, týnec, mýto, hradec? Pokuste se najít vy světlení ve slovníku. 11. Mnohé zajímavé věci o vlastních jménech a příjmeních a o jménech na mapě se můžete dozvědět např. v knize Čeština všední i nevšední (Praha, Academia 1972). Připravte si referát o některé jazykové zajímavosti. Využij te článek z denního tisku nebo z knihy I. Němce, J. Horálka a kol. Dědictví řeči (Praha, Panorama 1986).
Co vše pro nás znamená čeština? Přečtěte si část seznamovací rozmluvy z povídky Ivana Klímy: V životě jsem nekuchal rybu, a díval jsem se tedy se zájmem, jak její něžné prstíky uchopily nůž, rozřízly šedé rybí tělo a pak opa trně vybíraly vnitřnosti. „Co vy vlastně jste?“ hovořila přitom ke mně. „Loni sem přišli o Váno cích nějaký študenti, ale to vy přeci nejste!“ „To už dávno ne!“ „Teda!“ Hodila rozporcovaného kapra na plechovou mísu. „A jak vy se vlastně jmenujete?“ „Ivan.“ „To máte dost blbý jméno.“ „Tehdá, když mi ho dávali, jim to nepřipadalo.“ „Já taky nejsem se svým nadšená,“ připustila. „A jak byste se chtěla jmenovat?“ „Lucie. To je přeci krásný jméno! Lucie Masopustová,“ zasnila se sama nad sebou. „A jinak jste spokojená?“ „Jak spokojená?“ „Se svým údělem!“ Slovo úděl ji rozveselilo. „Vy jste dobrej!“ řekla neurčitě.
9
1. V čem vidíte rozdíl mezi vyjadřováním autora-vypravčče a prodavačky ryb? Uveďte příklady nespisovných tvarů. Kde a kdy se mluví obecnou češtinou? Proč zrovna slovo úděl mladou prodavačku rozveselilo? Vysvět lete význam toho slova a pokuste se je charakterizovat, a to i s pomocí slov níku. 2. Přečtěte si kousek rozmluvy, kterou zachytil F. Kocourek (z časopisu Ku rýr, 1968): Na třídě Vítězství se potkají dva kamarádi. „Čau, kemo, kam šlapeš?“ „Ale šmykuju к Rajtrovi, zajmót nejakýho hajfeca, ešli nemáš boční šortky, tak tě vezmu do závěsu, zlatá rybko!“ „Jo, ale zablokujem to kapáček u Frajplacu u kina chudéch, já tam mám scuka s jedno debrecinkó. Vona je mihlá na palicu. Dycky to přištrachá s něja ko spojko, tak ji zkásneš pro sebe.“ Je vám úplně jasný obsah celé rozmluvy? Všimněte si, jak se v ní mísí různé jazykové prostředky. V čem vidíte shody s obecnou češtinou, které jevy uka zují na hanáckou nářeční oblast, které na slang nebo argot? Která slova jsou zřejmě německého původu? 3. Které nářeční rysy jsou patrné v následujícím úryvku z prózy M. Kubá tové Matka kopce? Anežka rozvázala pytel raných brambor a určila: „K pěšině budeme sázet tyhlety. Skočím si vždycky nakopat’pár do hernka na poliuku... A cestou se beru po louce klouzky a pro vůni uterhnu kytku kmínu.“ 4. Která nářečí na území Čech, Moravy a Slezska znáte? 5. Z které jazykové oblasti pocházíte? Do které jazykové oblasti patří vaše odborné učiliště? 6. Které výrazné nářeční rysy znáte ze svého bydliště nebo z jiného místa (bydlištěbabičky, kamaráda, příbuzných)? 7. Znáte některou národní píseň s výraznými nářečními jevy? Zazpívejte si ji. 8. Která slova charakterizují prostředí, v němž pracujete? 9. Kteréjiné slangové výrazy znáte (z profesního nebo zájmového prostředí)? 10. Jistě znáte slangový výraz řidičů šaltovat. Jak zní spisovně? 11. Uveďte situace, kdy je žádoucí mluvit spisovným jazykem. Jazyk je neodmyslitelnou a nezbytnou součástí našeho života. Každého člověka jeho řeč výrazně charakterizuje. Nemusíme mluvčího vidět, stačí slyšet ho v telefonu nebo v rozhlase a ví me, o koho jde. Jazyk je příznačným rysem nejen každého člo věka, ale i jeho domova. Dítě se naučí nejsnáze a nejlépe tomu jazyku, který slyší doma v rodině. Právě ten jazyk pro ně představuje jazyk mateřský. Řeč dítěti pomáhá doro-
10
Umíme se domluvit? Rozumíme si navzájem? Pozorně si přečtěte následující rozmluvu: Jan: Ahoj, Mirko. Mirka: Vítám tě. To jsem ráda, že ti to vyšlo a že jsi dodržel slib. Jan: Sliby se snad mají dodržovat, nebo ne? Tak pojď dál a odlož si. (Jan si pověsí kabát na věšák a jdou z předsíně do pokoje.) Máš to tu fajn. Ty koně jsi malovala sama? Sama. A představ si, táta mi nic neřekl, dal to zasklít a pověsil mi to tady. Ale povedli se ti. Ty koně. Ještě pořád jezdíš? Někdy. Teď nemám moc času. Tak víš co? Pustíme se do toho počítání, ať to máme za sebou. (Společně píší úkol, Jan vysvětluje Mirce složitější příklad.) Konečně, hotovo. S tím druhým příkladem bych si vůbec nevěděla rady. Moc jsi mi pomohl. Dík. To nic není. Když budeš potřebovat, přijdu zase. Mě to počítání do cela baví, ale kreslit nebo zpívat, to tedy neumím. Ale muziku si rád poslechneš, nebo ne? Podle toho, co to je. Třeba Nohavicu mám moc rád. Mám dvě nové kazety. Jednaje s Nohavicou. Nechceš šije poslech nout? Prima, tak je pusť. (Mirka pouští hudbu, oba poslouchají.) Škoda, už musím jít. Slíbil jsem, že se ještě zastavím v čistírně. Tak aby mi nezavřeli. To tě nemůžu zdržovat. (Jdou do předsíně, Jan se obleče.) Tak ti moc děkuju za pomoc a za návštěvu. A přijdeš zase? To víš, že přijdu. Na shledanou. Ahoj. A pozdravuj Alenu.
0 Mirka: Jan: Mirka: Jan: Mirka: Jan: Mirka: Jan: Mirka: Jan: Mirka: Jan: Jan: Mirka: Mirka: Jan: Mirka:
1. Všimněte si způsobu přivítání a rozloučení a usuďte z něj, ja ký je mezi Mirkou a Janem vztah. Proč přišel Jan к Mirce? К čemu vybízí Mirka Jana ještě v předsíni? Čím začíná hovor v pokoji? Proč asi?
12
I
13
13. Posuďte různé formulace a objasněte, v čem se shodují a v čem se od se be liší. Uveďte různé situace, ve kterých byly řečeny. a) Zavři! Buď tak hodný a zavři. Mohla bys zavřít? Můžeš zavřít? Pro sím tě, zavři. b) Podej mi tu knihu! Prosím tě, podej mi tu knihu. Podala bys mi tu kni hu? Nepodala bys mi tu knihu? 14. К životu patří i smutné události, jako je úmrtí blízkého člověka. Dostá váme se tak do situací, kdy chceme dát trpícímu najevo svou účast. Zkuste několika slovy vyjádřit soustrast s jeho zármutkem. Vyjádření soustrasti nemusí být dlouhé, stačí, řekneme-li: „Přijmi (přijměte), prosím, mou upřímnou soustrast...“ Vedle volby slov je velmi důležitý i způsob, jakým je proneseme (tiše, účastným tónem). 15. Jak rozumíte přísloví Dobré slovo i železná vrata otvírá? Každá společnost se řídí určitými pravidly. I pro jazykové vy jadřování platí jisté zásady, které dodržujeme, aniž si to mnohdy uvědomujeme. Jiné je vyjadřování v úzkém rodinném kruhu ne bo mezi kamarády, jiné v oficiálním prostředí, např. při jednání na úřadě. Jazykem můžeme odlišit vztahy dvou osob na stejné společenské úrovni od vztahů mezi osobami podřízenými a nadřízenými, mladšími a star šími... Jazykový projev nás vždy nějak charakterizuje: je dokladem naší cel kové kulturnosti, dává mnohdy představu i o povahových vlastnostech (klid a rozvaha, rychlost až ukvapenost v jednání aj.) a nevyslovených záměrech. Z toho vyplývá, že nám může pomoci к úspěšnému jednání, může nám však také uškodit, ukázat nás v nepříznivém světle. Vždy by chom se měli kontrolovat a vědomě se snažit svým projevem dobře pů sobit. A na závěr několik doporučení ke kultivovanému dialogu: - Nelži, nevymýšlej si nepravdy (kromě zvláštního druhu dialogu, kdy chceš partnery pobavit). Lež má krátké nohy! - Snaž se řešit situace klidně, nekonfliktně. - Při společenské konverzaci vol vhodná témata, snaž se o plynulost hovo ru, pokus se nenásilně překlenout trapné pauzy. - Potřebuješ-li si vytvořit podmínky pro zahájení rozhovoru, vol úvodní for mulace jako: Můžu se tě na něco zeptat? Můžu vám vyprávět, co se mi vče ra stalo? - Naslouchej pozorně partnerovi, abys poznal, kdy můžeš do hovoru zasáh nout. - Neskákej partnerům do řeči, není-li to zcela nezbytné. Začnete-li mluvit
14
dva zároveň, neprosazuj se za každou cenu, nesnaž se partnera překřičet. Skočí-li tobě někdo do řeči, můžeš ho zdvořile požádat, aby tě nechal do mluvit. V dialogu se přiměřeně prosazuj, řiď se při tom zásadami asertivity (ne prosazuj se bezohledně na úkor partnera, to, co chceš říct, vyjádři slušně, takticky, ale dostatečně důrazně). Dialog zahrnuje nejen umění mluvit, ale i umění naslouchat. V dialogu je nezdvořilé označovat přítomné osoby, které se třeba právě ho voru neúčastní, osobními zájmeny. Používej vlastní jména, např. Petr tam určitě nebyl, že ne? - nikoli On tam nebyl. Zvol vhodné oslovení pro partnera, ale neopakuj ho zbytečně často. - Opatrně užívej rozkazovací způsob. Víš, čím jej nahradit? - Dívej se na partnera, se kterým hovoříš, zvláště v momentech, kdy se na tebe obrací s nějakou výzvou nebo otázkou. Neuhýbej bezděčně očima. Po zoruj i partnerova gesta a mimiku. Sám užívej gesta umírněně.
Nebojme se pravopisu Romance z vyňatých slov po b Byl jednou jeden Přibyslav (Cestou se vždycky zastavil na oběd u bratří a ten měl ve zvyku a spořádal tři bifteky jíst pouze luční byliny, ty sem však nepatří.) a zvláštní babyku. Byl z bylin silný jako býk a se svou kobylou jezdíval z města Bystřice na venkov za milou.
Byl nadobyčej bytelný a přitom bystrý hoch, proto ho milá chválila jen slovy ach a och.
A když se vzali, dostali byt v centru Bydžova a tím je naše romance konečně hotova. (Jiří Žáček)
15
1. Najděte v textu básničky vyjmenovaná slova a slova od nich odvozená. 2. Pokuste se sami o podobnou básničku nebo krátký souvislý text na jinou skupinu vyjmenovaných slov. Můžete pracovat ve skupinkách —více hlav na víc přijde. 3. Co znamená slovo babyka? Pokud nevíte, podívejte se do Slovníku spi sovné češtiny nebo do botanického názvosloví.
V českém pravopise činí značné potíže to, že písmena i, ý označují jedinou hlásku, spisovná výslovnost nerozlišuje tvrdé y a měkké i. V domácích slovech píšeme vždy y po písmenech h, ch, k, r; i po písmenech ž, š, c, ř; j, c. Podle výslovnosti píše me di, ti, ni nebo dy, ty, ny. Po písmenech b, f l, m, p, s, v, z záleží na tom, zda jde o psaní v kořeni slova, anebo v příponě a koncovce. Rozhodnout o psaní i, í nebo y, ý v základech slov pomáhá znalost vy jmenovaných slov, ve kterých se píše vždy y. Musíme si také uvědomit, kte rá slova jsou s nimi příbuzná, neboť i v těchto příbuzných slovech se píše vždy y. (Vyjmenovaná slova najdete vzadu v učebnici v příloze.) V příponách podstatných a přídavných jm en se píše zpravidla i, í, na př. voz-ík, včel-ín, prav-ice, stanov-iště, trpěl-ivý, mas-itý, brz-ičko. Jedině v příponě -yně se píše y: žák-yně, kuch-yně. Také ve slovesných příponách se píše pouze i: pros-it, voz-it. V koncovkách podstatných a přídavných jmen rozhoduje o psaní i, y vzor, ke kterému příslušné jméno patří. (O tom najdete poučení v kapitole věnované tvarosloví.) Jediná předpona, v níž se píše y, je vy-. Musíme však tuto předponu bez podmínečně poznat. Např. ve slovech vyměnit, vyčerpat, vysvětlit jde sku tečně o předponu, avšak slovesa viset, vidět, vinout a viklat jsou bez předpo ny - vis-, vid-, vin- a vikl- jsou slovní kořeny. Psaní přejatých slov se řídí jinými než domácími pravopisnými zvy klostmi. Proto je důležité všímat si jejich pravopisu a pamatovat si psaní těch slov, která často užíváme. V nejasných případech slovo vyhledáme v Pravi dlech českého pravopisu z r. 1999 nebo v některém slovníku cizích slov. 4. Zopakujte si všechna vyjmenovaná slova. Věříme, že to půjde snadno, ale kdybyste marně hledali v paměti, připomeňte si vy jmenovaná slova nahlédnutím do přílohy této učebnice. Které slovo je odvozeno od slova obyčej ? Uveďte další příbuzné slovo. Co znamená slovo plýtvat? Víte, co je pelyněk? К čemu slouží? Vysvětlete význam slov dmýchat a mys.
16
