1. vnější dýchání → plicní ventilace = výměna vzduchu mezi vnějším prostředím a plícemi → výměna plynů (O2, CO2) mezi vzduchem a krví
2. vnitřní dýchání
→ výměna plynů (O2, CO2) mezi krví a tkáněmi
dýchací centrum – prodloužená mícha a Varolův most; řídí rytmické střídání vdechu a výdechu (vysílá vzruchy ve frekvenci 12-16/min) → základní parametr – p(CO2) v krvi, kontrolován chemoreceptory v oblouku aorty a krkavicích → princip negativní zpětné vazby – zvýšení p(CO2) a tedy snížení pH krve stimuluje chemoreceptory k vyslání signálu do dýchacího centra → zvýšení plicní ventilace, dokud nedojde ke snížení p(CO2) a zvýšení pH k normě → vliv mají i emoční stavy, horečka, bolest, teplo atd.
1. HORNÍ CESTY DÝCHACÍ • • •
nosní dutina vedlejší dutiny nosní nosohltan
2. DOLNÍ CESTY DÝCHACÍ • hrtan • průdušnice • průdušky
3. PLÍCE
jednotná stavba stěny: • sliznice s řasinkovým epitelem a hlenovými žlázami
• podslizniční vazivo s uzlíky mízní tkáně a hladkou svalovinou • chrupavčité prstence – brání zúžení a uzavření dých. cest
→ nosní přepážkou rozdělena na pravý a levý průduch nosní → skořepy nosní – zvětšení povrchu → bohatě prokrvená sliznice s řasinkovým epitelem a hlenovými žlázami → na stropě nosní dutiny čichové pole fce: předehřívání, zvlhčování a filtrace vdechovaného vzduchu, pachové informace → ústí sem vedlejší nosní dutiny – čelní, čelistní, čichové a klínové; vystlané stejnou sliznicí; vznik v dětství vchlípením nosní sliznice; zánět = 1. skořepa nosní sinusitida 2. dutina nosní 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15.
vedlejší dutina nosní mandle Eustachova trubice měkké patro jícen průdušnice hrtan hlasivka příklopka hrtanová kořen jazyka krční mandle jazyk horní čelist
horní úsek hltanu ústí sem Eustachovy trubice (spojují nosohltan a dutinu středního ucha) – vyrovnávání tlaku → nosní (nosohltanová) mandle → končí měkkým patrem a čípkem (uvulou) → →
→ zavěšen na jazylce → horní úsek otevřen do hltanu (TS) – aby nedocházelo k pronikání potravy do hrtanu, je zde příklopka hrtanová (epiglottis) – uzavírá se reflexně při polknutí → vzduch prochází hlasovou štěrbinou mezi hlasovými vazy → zpevněn chrupavkami : chrupavka štítná = Adamovo jablko, ohryzek chrupavka prstencová chrupavky hlasivkové – 2x, zezadu
hrtan (larynx)
vznik zvuku: • při výdechu • napínáním, zkracováním, přibližováním a oddalováním hlasových vazů pomocí drobných svalů – mění se velikost hlasové štěrbiny tvorba a kvalita hlasu: • podílí se hlasivky, hrtanová dutina, lebeční dutiny a vedlejší nosní dutiny
• 10-13cm dlouhá, průměr 1,5-2cm
• zpevněna 16 – 20 chrupavkami (tvar podkovy) • na úrovni Th4 až Th5 se větví se na 2 hlavní průdušky – zanořují se do plic
podobná stavba jako průdušnice, levá odstupuje pod ostrým úhlem po zanoření do plic se větví na průdušinky (bronchioli) (průsvit ˂ 1mm) → bronchiální strom • průdušinky ústí do chodbiček zakončených plicními váčky s plicními sklípky plicní sklípky (alveoli) → vnitřní povrch pokryt vrstvou tuků a bílkovin = surfaktant – snižuje povrchové napětí na rozhraní vzduch/tekutina → snazší přenos plynů → 1 vrstva respiračního epitelu → těsně obtočeny krevními vlásečnicemi → výměna plynů – difúzí přes alveolo-kapilární stěnu (tloušťka max. 2μm) → v každé plíci > 3.106 sklípků, celková plocha 70100m2 (cca tenisový kurt) • • •
→ kuželovitý tvar s hrotem směrem ke klíční kosti oddělené vazivovou přepážkou (mediastinum) → P plíce 3 laloky, L plíce 2 laloky → na povrchu poplicnice (pleura pulmonalis) → na vnitřní straně hrudní dutiny pohrudnice (pleura parietalis) → mezi poplicnicí a pohrudnicí vzniká pohrudniční dutina vyplněná tekutinou (snižuje tření) s nižším tlakem než je atmosférický → plíce zůstávají roztažené pneumothorax = pokud při proražení hrudníku pronikne vzduch do pohrudniční dutiny, dojde k vyrovnání tlaku a ke splasknutí plíce → není možný nádech postiženou plící fluidothorax = při zánětu pohrudnice dojde k vytvoření velkého množství tekutiny (výpotku) v pohrudniční dutině → problémy s nádechem
normální stav
fluidothorax
pneumothorax
1.
nádech (inspirium) → aktivní nasátí vzduchu do plic pomocí dýchacích svalů → 21% 02, 0,03% CO2
dýchací svaly – vnější mezižeberní svaly a bránice (hlavní dýchací sval; stahem se zploští a zvětší objem hrudní dutiny, kde je podtlak → zvětšení objemu plic a nasátí vzduchu) 2.
výdech (expirium) → pasivní proces – relaxace svalů, pomáhá stah břišních svalů a vnitřních mezižeberních a váha žeber → 16% 02, 4% CO2
DECHOVÝ CYKLUS = vdech + výdech; cca 12-20 cyklů/min apnoe = zástava dýchání • žeberní dýchání –převládá činnost mezižeberních svalů (ženy) • brániční (břišní) dýchání –převládá činnost bránice (muži, děti)
minutová plicní ventilace = objem vzduchu vdechnutého, popř. vydechnutého v klidu za 1min; dospělý = 5-9dm3/min
• maximální minutová ventilace plic až 150 dm3 dechový objem: 0,5dm3/1 dechový cyklus • vdechový (inspirační) rezervní objem = po normálním nádechu je možno s vynaložením úsilí vdechnout další 2-3 dm3 vzduchu
• výdechový (expirační) rezervní objem = po výdechu je možno usilovným výdechem vypudit z plic další cca 1 dm3 vzduchu vitální kapacita plic = objem vzduchu vydechnutého při maximálním výdechu po předchozím maximálním usilovném nádechu (maximální objem plic) • důležitý funkční ukazatel plic - největší hodnoty mají sportovci, veslaři, trubači, zpěváci, foukači skla apod. – až 7dm3 • běžná populace: muži 4,5-5dm3, ženy 3,5dm3
zbytkový = reziduální objem - i po nejusilovnějším výdechu zbývá v plicích cca 1,5 dm3 vzduchu (s věkem roste)
1.
2.
3.
Odstranění škodlivin řasinkový epitel posunuje hlen směrem od plic, tím odstraňuje i škodlivé částice do hltanu, tam polknuty nahromaděný hlen obranné reflexy : kýchání, kašlání pohyby řasinek potlačuje cigaretový kouř (SO2, nikotin, dehet) Tvorba hlasu změna napětí hlasivkových vazů a tvar hlasivkové štěrbiny mluvidla: měkké patro, dásně, jazyk, zuby, rty Ohřívání a zvlhčování vzduchu před vstupem do plic
1. 2.
Fyzikálně rozpuštěný v plazmě – 2% Vázaný na hemoglobin erytrocytů– 98%
Hemoglobin – 2 složky:
o o
Bílkovina globin Pigment hem (obsahuje Fe+II)
1 molekula hemoglobinu – 4 hemové skupiny váže 4 molekuly O2 Oxyhemoglobin - deoxyhemoglobin
1. 2. 3.
Fyzikálně rozpuštěný v plazmě 8% hydrogenuhličitanový ion = HCO3-I 67% Vázaný na hemoglobin 25%
! VAZBA CO S HEMOGLOBINEM karbonylhemoglobin
• Afinita CO k hemoglobinu je 200-300x > než O2
• Vazba reverzibilní, ale odstranění CO na čerstvém
vzduchu trvá několik hodin • Otrava smrtelně nebezpečná • CO vzniká nedokonalým spalováním
! NO3-I a NO2-I V POTRAVĚ A VE VODĚ methemoglobin
• oxidace Fe+II na Fe+III v hemoglobinu nepřenáší O2 • Citliví hlavně kojenci
zánět (zápal) plic = pneumonie
tuberkulóza (TBC)
• virový • bakteriální • plicní sklípky zaplněny hlenem
• vyvolaná bakterií Mycobacterium tuberculosis • ve vyspělých zemích skoro vytlačena (hygiena,
antibiotika, očkování)
rozedma plic
• téměř výlučně spojena s kouřením • způsobuje abnormální otékání a destrukci plicní
tkáně
Astma
rozedma plic
