1. Všeobecné děje Kolče Koleč
zeměpisná délka 31o 53“ šířka 50 o 12“ Výška nad mořem 246 m.
Obec Koleč leţí severozápadně vzdálená asi 24 km od Prahy. Patří pod okresní politickou správu a okresní samosprávný výbor v Slaném, ţupa lounská. K obci kolečské jsou připojeny místní obce – osady Mozolín a Týnec. V obci se nachází 6ti třídní obec. škola, do které vysílají své děti mimo obce Kolče s osadami také obce Blevice a Třebusice. Ţelezniční stanice státní dráhy na trati: Praha – Slaný – Louny – Most – Moldava spojená s telegrafní stanicí. Mimo to stává v obci samostatný poštovní úřad, bohuţel bez telefonní stanice. Úkolem obce jest, aby pracovala ku zřízení tohoto. V obce nachází se státní velkostatek podřízený vrchní správě státních statků ve Zvoleněvsi. Obec Koleč tvoří hranici severovýchodně s obcí Blevicemi (okres kralupský), východně s obcí Zakolany (okres smíchovský), jiţně se Dřetovicemi (okres kladenský) a na západ s obcí Třebusicemi. Zaloţení obce Koleč, původně Cholečz nelze přesně stanovit. Byla zboţím, majetkem hradu Budče. Hrad nebo město Budeč se připomíná od r. 678. V r. (údajně) 731, obýval Přemysl oráč s Libuší tento hrad podle tisícileté pověsti stála na Budči první škola, byla to škola pohanská.
Po zaloţení kostela sv. Petra a Pavla kníţetem Spytihněvem I. v r. 908-912 v městě Budči, pouţívalo zajisté i občanstvo kolečské tohoto kostelíka, jediného v celém okolí. Zaniknutím hradu Budče, stala se Koleč majetkem komory vojvotské (vladařské). Co takový majetek přešla darem vladařským kapli sv. Vavřince na Petříně v Praze. R. 1035 kníţetem Soběslavem I. přivtělena byla listinou kaple sv. Vavřince na Petříně kapitule na Vyšehradě. Mezi příslušenstvím kaple sv. Vaviřince vypočítává se na prvním místě Cholečz s jedním popluţím a dědičnými nájemníky. Později dávána Koleč v nájem a to tři čtvrtiny odváděny kapitule a čtvrtý díl slouţil co odměna. Další zmínka o Kolči jest známa z doby císaře Karla IV. Který nařídil popsati také veškeré jmění pro bošství na Vyšehradě náleţející a listinou z r. 1356 stvrzujíce práva a přivoleje tohoto probošství, uvádí se zejména 41 vesnice a mezi statky téţ Koleč, Týnec, Třebusice, Hnidousy a jiné. Mezi probošstvím a kapitulou vyšehradskou povstal v r. 1376 spor o Koleč a tato přisouzená kapitule. Vesnice Koleč měla tehdy 4 poluţní dvory a 13 robotních chalup. To bylo aţ do válek husitských. V r. 1436 zastavil císař Zikmund Koleč v ceně 1.600 kop grošů Václavu Petrovi Cardovi z Petrovic. Asi od r. 1475 byla Koleč v drţení Sezimů z Ústí. Sezima z Ústí r. 1594 dvůr a ves. Koleč prodal Vojtěchu Pětipeskému z Chýš, Který seděla na blízké své tvrzi na Libochovičkách. Ze synů jeho seděl Jiří Jan na Libochovičkách a Jan Albrecht v Kolči. Poslední teprve postavil v Kolči tvrz.
Po jeho smrti koupila statek ten zadluţený Eva Vidláková ze Slavkova r. 1610, jeţ se za Kašpara Kaplíře, rytíře ze Sulevic provdala a tak přišla Koleč v jiném v Kašparův majetek. Kašpar Kaplíř r. 1618 direktorem zemským a nejvyšším písařem král. českého, jenţ v 86. roce věku svého dne 21. června 1621 pro vynikající účastenství v povstání na náměstí Staroměstském v Praze sťat byl. Vnuk téhoţ Zdeněk Kaplíř stal se v r. 1653 po smrti svého bratra Oldřicha jediným potomkem Kašparů. Věnoval se sluţbě vojenské a stal se v r. 1683 generálem a vrchním velitelem vojsk k hájení Vídně, Kterou proti Turkům obhájil a za pomoci Jana Sobieského, krále polského, Turci u Vídně byli poraţeni. Jak se poměry pozměnily: děd popraven pro odboj a vnuk zahraňuje Vídeň a Habsburky. Z dědičných statků Kašparu Kaplíři zabavených pro odboj dostala se Koleč Janu Benjamínu Sluzskému z Chlumu a dále prodána r. 1623 Janu Rašperovi, Sekretáři při České komoře. Od r. 1630 drţela Koleč rodina Vreisův. V této době hrabě Zdeněk Kaplíř dosáhnuv nejvyšších hodností a nabyv se třetí manţelkou velikého jmění, vykoupil Koleč za 40.000 zlatých a svému rodu ji vrátil. Koleč odkázal ve své závěti v r. 1686 svému příbuznému Janu Adamovi hraběti Hrzánovi z Harasova. Jan Adam hrabě Hrzán – kaplíř prodal Koleč jiţ v r. 1689 Frant. Bernatovi Paradysovi de Lasaga. V roce 1690 postaven tímto majitelem nový zámek na hořejším dvoře podle silnice, nad sklepy, ale pro finanční nedostatky nedostaven a Koleč byla prodána Liboriusovi Václavu rytíři Ubelimu ze Siegburku v r. 1702, který stavbu zámku dokončil. Týţ v r. 1714 zakoupil od panství Chránsťanského obec Třebusic majetek kláštera strahovského. Týţ zaloţil pro své panství gruntovní knihu na základě
urbářů v r. 1716, kde měli kaţdý své povinnosti a práva zapsány. Václav rytíř Ubelli postavil v r. 1714 kostel ku cti Nejsvětější Trojce zasvěcený. V téţe době vystavěná vnější zámecká budova. Tvrzová budova vzala za své, byla namístě domu zahradníkova. Z té doby datuje se také zaloţení zámeckého parku, jehoţ tehdejšími pamětníky jsou zajisté stromy lipové, téţ i lipová alej k nádraţí vedoucí, jakoţ i lípy k Třebusicům a po různu vysázené topoly jichţ mnoţství bylo vykáceno při stavbě farní budovy v r. 1869 a pak od mostu po levé straně k panské cihelně v letech 1880 –1885 a na jejichţ místo vysázeny kaštany. V r. 1715 byl zaloţen první hřbitov kolem kostela. R. 1788 byla zaloţena první polovice nynějšího hřbitova a kaple, jeţ byla Sv. Vítu zasvěcena. V ní se nachází hrobka rodiny Ubelovské. Tímto rokem se přestalo u kostela pochovávati. R. 1788m upravena Koleč co farní osada nadační listinu ze 24. února 1777 a majitelem zámku Thadeášem Ubellim upraven patronátní úřad a v r. 1789 ustanoven prvním farářem Ignác Peřina. (Do té doby farní osada kolečská patřila pod farní správu ve Pcherách aţ do r. 1755 potom pod správu budečskou od r. 1755 aţ 1789). Jako první administrátor aţ do r. 1879 p. Josef Dobš. Patentem od císaře Josefa II. dne 9. června 1788 vydaném nařízeno zavedení obecních sýpek (špýcharů) k uloţení přebytku obilí v případě nouze. Pro panství kolečské r. 1826 postavena kontribučenská sýpka v obci Třebusicích.
Liborius Václav rytíř Ubelli ze Siegburku, majitel Kolče od r. 1702 byl velice rozšafný muţ, který pomáhal svým občanům, kde mohl a upravil jim snesitelnější poměry. Byl jmenován císařským, dvorním a vojenským radou, vrchním vojenským komisařem Čech. Zaloţením gruntovní knihy 1716 upravil poměry svých poddaných. V nejlepší své činnosti dne 17. července r. 1716 zemřel a byl pochován ve zvláštní hrobce, nalézající se aţ do dnešního dne před hlavním oltářem v kostele, od něho zaloţeném. Po jeho smrti r. 1716 převzal Koleč jeho mladší bratr Daniel Leopold rytíř Ubelli. Zadrţení Kolče Danielem Leopoldem zámecká budova dokončena a r. 1722 se připomíná první kaplan při kapli v Kolči P. Jan Felix. Roku 1730 popustil Koleč D. L. Ubelli svému synu Antonínu Ubellimu, jenţ zanechal po sobě 5 dětí. V době Antonína Ubelliho se všeobecné poměry v Kolči nezměnily. Antonín však postoupil Koleč brzy svému synu Emanuelovi, který zde r. 1750 školu zaloţil. Aţ do roku 1755 patřila nynější farní osada budečská a kolečská pod duchovní správu do Pcher později patřila pod správu budečskou a r. 1777 zřízena farní osada v Kolči a zaloţena matrika v níţ prvně zaneseno, ţe pokřtěn byl ţid 14ti letý, syn kořalečníka Isáka Klabera a dáno mu jméno Tadeáš Kolečský. V r. 1779 postavena nynější zvonice, do níţ přenesen kostelní zvon, který se nacházel v kostele a k němuţ Tadeáš Ubelli koupil menší zvon a v r. 1781 umístěn třetí zvon (umíráček), který byl téţ darován. Thadeáš, co patron kostela, dal r. 1783 kostel znovu opraviti a postaviti oba menší poboční oltáře. Jeho přičiněním obdrţel kostel
obraz sv. Josefa, malovaný od čes. malíře Brandla a sv. Máří Magdaleny od Škréty. Oba obrazy náhodou pocházejí z dříve zmíněné kaple sv. Vavřince na Petříně. V r. 1793 zemřel Thadeáš rytíř Ubelli bezdětek a po jeho smrti ujal se drţení Kolče jeho mladší bratr Jan rytíř Ubelli. I ten nezanechal potomků a odkázal Koleč poslední vůlí své sestře Marii (v r.1800), která byla provdána za Antonína rytíře Bohouše z Utěšic c. k. majora. V r. 1822 drţel Koleč jeho syn Václav, který byl upřímným rádcem svých spoluobčanů. Vstoupil do státní sluţby, stal se místodrţitelským radou, od sboru velkostatkářského byl volen do sněmu, byl přísedícím zemského výboru, jenţ jej jmenoval intendantem českého zemského divadla, zároveň byl zakladatelem České spořitelny v Praze. Ač byl třikrát ţenat, neměl muţského potomka a velkostatek Koleč proto prodal 15. července 1864 císaři Ferdinandovi V. Přejitím velkostatku do správy soukromých císařských statků, stala se Koleč podruţným dvorem panství Zvoleněvse a úmrtím císaře Ferdinanda dobrotivého r. 1875 stal se majetkem císaře Frant. Josefa I. a jeho úmrtím majetkem císaře Karla. V r. 1885 postaven mléčný sklep proti domu zahradníkově. V r. 1912 rozbořená stará vrátnice, bývalé vězení pro robotníky, od dolejších vrat na pravo. Nově postavená hradební zeď na tom místě a opatřena ţelezným zábradlím. V r. 1886 zahraţeno místo, kde stával kamenný stůl pod kaštany proti domu zahradníkově a nová vrata hořejší postavena. V r. 1899 byl kostel v Kolči přistavěn a znovu opraven. V té době zakázán průchod dvorem do kostela. Občané kolečtí a blevičtí proti zrušení nic nenamítali, ale třebusičtí občané se proti tomu vzepřeli a vymohli si soudně průchod pěšky i povozem. Socha Panny Marie přenesena na dvůr kostelní.
Bývalý pivovar připomíná se ke konci 17. století. Zrušen byl r. 1864. R. 1913 opraveny na dolejším dvoře, kde stával pivovar, stáje pro hovězí dobytek. V r. 1927 zásluhou a vlivem p. Ing. O. Čermáka, náměstka gener. řed. státních lesů a statků v Praze, byla opravena zeď okolo panské zahrady, zařízena elektrisace, upraven park a vše dáno do pořádku.
