1.
ÚVOD........................................................................................................................................................... 8
2.
PŘEHLED POZNATKŮ O CHARAKTERU A ROZŠÍŘENÍ ŽELEZITÝCH PÍSKOVCŮ.............. 9 2.1. ŽELEZITÉ PÍSKOVCE ............................................................................................................................. 9 2.2. OXIDY A HYDROXIDY ŽELEZA .............................................................................................................. 9 2.3. ROZDĚLENÍ ŽELEZIVCŮ ...................................................................................................................... 10 2.4. GENEZE ŽELEZIVCŮ ............................................................................................................................ 11 2.5. GEOCHEMICKÉ PODMÍNKY VZNIKU ŽELEZITÝCH PÍSKOVCŮ................................................................ 12 2.6. ROZŠÍŘENÍ ŽELEZITÝCH PÍSKOVCŮ ..................................................................................................... 13 2.6.1. Výskyty železivců v Čechách ......................................................................................................... 13 2.6.2. Výskyt železivců na Moravě .......................................................................................................... 18
3.
PŘEHLED METOD POUŽITÝCH PŘI STUDIU ŽELEZITÝCH PÍSKOVCŮ ............................... 28
4.
VÝSLEDKY VÝZKUMŮ NA VYBRANÝCH LOKALITÁCH........................................................... 29 4.1. 4.2.
RUDICE SEČ ....................................................................................................................................... 29 MALÝ CHLUM U OBORY .................................................................................................................... 30
5.
ZÁVĚR....................................................................................................................................................... 32
6.
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY:.................................................................................................... 33
7.
PŘÍLOHY.................................................................................................................................................. 35
7
1.
Úvod Bakalářská práce, která se týká studia železitých pískovců křídového stáří mi byla
zadána v říjnu roku 2006. Cílem práce je sestavit přehled dosavadních vědeckých názorů na vznik, charakter a rozšíření železitých pískovců vystupujících v křídových sedimentech v Českém masivu a aplikovat získané poznatky při vlastním terénním a laboratorním studiu vzorků pocházejících z oblasti blanenského prolomu a rudických vrstev.
8
2. Přehled poznatků o charakteru a rozšíření železitých pískovců 2.1.
Železité pískovce Železité pískovce představují zpevněné červenofialové psamitické sedimenty. Pojivo
mezi zrny tvoří železitý tmel, který se vytváří procesem proželeznění spočívajícím ve vyplnění mezer mezi zrny a částečném nahrazení matrix oxidy a hydroxidy železa. Podle některých publikovaných názorů zahrnuje proces proželeznění i dorůstání vrstev oxihydroxidů o různých mocnostech do volného prostoru (Adamovič 2002a).
2.2.
Oxidy a hydroxidy železa
Následující charakteristiku oxidů a hydroxidů železa, tvořících charakteristickou součást železitých pískovců, uvádím ve smyslu Adamoviče (2002b).
Hematit (Fe2O3): oxid železa červené barvy patřící do hexagonální soustavy. Jde o nejrozšířenější minerál v sedimentech typu „Red beds“, nacházíme ho i jako součást ferritických ložisek nebo tvoří základ hydrotermálních sedimentačních ložisek typu Lahn-Dill ve střední a západní Evropě. Hematit představuje běžný sekundární minerál, který často najdeme v terestrických sedimentech vznikajících v teplém a suchém klimatu.
Maghemit (Fe2O3): tento hnědý nebo červenohnědý kubický minerál vzniká při oxidaci magnetitu nebo při zahřívání jiných oxidů železa. Je teplotně nestabilní.
Goethit (FeOOH): představuje nejstabilnější železitý oxihydroxid hnědé nebo žluté barvy. Vyskytuje se ve formě plochých plátků s hladkým povrchem, avšak může být také vláknitý nebo stébelnatý. Vzniká přímým srážením z roztoků při povrchu země nebo oxidací jiných minerálu železa ( např. sideritu).
Akaganéite (Fe8(O,OH)16): tento minerál žlutohnědé barvy je v přírodních sedimentech velmi vzácný. Je stabilní v horkých roztocích obohacených chlorem. Krystaluje v monoklinické nebo tetragonální soustavě. 9
Lepidokrokit (FeOOH): tento oranžově zbarvený minerál vytvářející tabulkovité krystaly můžeme najít společně s goethitem v půdách a v mořských sedimentech, nebo jako produkt podmořské hydrotermální aktivity.
Feroxyhyt (FeOOH): uvedený minerál má hexagonální symetrii a hnědou nebo červenohnědou barvu. Nacházíme jej v oceánských železitomanganových konkrecích nebo tvoří součást glacifluviálních sedimentů Finska.
Limonit (FeOOH.nH2O): označení představuje obecný termín pro oxidy a hydroxidy železa obsahující variabilní množství H2O. Má nejčastěji hnědou nebo rezavě hnědou barvu.
2.3.
Rozdělení železivců V rámci sedimentů označovaných termínem železivce se vyskytuje celá řada typů.
Některé jsou spojené s procesy předkřídového zvětrávání, běžné jsou i železem nabohacené půdní horizonty – analogy severočeských ortsteinů. Dále můžeme vyčlenit typ cementačních železivců - silně porézních pískovců tvořených převážně křemenem. Jejich rozšíření je spojeno s křídovým a pokřídovým alkalickým vulkanismem (Adamovič 2002a).
Podle Adamoviče (2002a) lze železivce morfologicky rozčlenit do tří skupin:
1.
Prvním a nejběžnějším typem jsou akumulace oxidů a hydroxidů železa koncentrované podél ploch puklin, zlomů a exokontaktů žilných těles bazaltoidních hornin.
2. Další typ představují železité inkrustace. Jde převážně o krusty pískovce spojené železitým tmelem. Jejich mocnost se pohybuje od několika milimetrů až po centimetry. Tyto krusty se někdy vyskytují i ve větším počtu vedle sebe. Nazývají se Eisensandsteinröhren. Do této skupiny řadíme i koncentrické kruhy, koule a trubice dosahující velikosti od několika centimetrů do několika metrů.
3. Třetím typem jsou subhorizontální deskovitá tělesa, která se vytvořila na horizontech s vyšší porozitou (např. vrstvy slepence) nebo na subhorizontálních zlomových plochách se zaznamenanými projevy drcení. 10
Za zvláštní typ proželeznění považuje Adamovič červenofialově zbarvená tělesa pískovců, jejichž barva souvisí s přítomností hematitového povlaku na klastických zrnech.
Někteří starší autoři rozčleňují tělesa železivců na základě morfologických znaků do pěti skupin (Adamovič 2002a):
1. Subhorizontální tělesa: tento typ se vyskytuje v podobě deskovitých těles, která jsou paralelní s vrstevnatostí. Jsou tvořena železitým pískovcem
s vysokým podílem
křemene. Tělesa jsou většinou masivní, vzácně tvoří tenké laminy. Vystupují na tektonických poruchách. V bazální části proželezněných poloh se někdy vyskytují zploštělé železité trubice nebo se zde nacházejí pukliny s výplní železivců druhého typu.
2. Subvertikální deskovitá tělesa: obvykle vyplňují pukliny a zlomy. V jejich rámci se vyskytují dvě strukturní variety: •
masivní, červenohnědý až hnědý, křemenem bohatý železivec, lemující zpravidla okraje puklin;
•
hnědý, křemenem chudý železivec, neobsahující makroskopicky identifikovatelné klasty křemene. Tato varieta se objevuje směrem do středu puklin.
3. „Undulózní“ železité krusty: železivec tohoto typu tvoří buď paralelní laminy, nebo tyto mohou být zvlněné, zprohýbané, trubicovité, toulcovité nebo kulovité.
4. Drobná izolovaná tělesa ve větších vzdálenostech od sebe: oxidy a hydroxidy se vyskytují jako vzájemně izolované konkrece, pecky nebo hrudky. Tyto útvary nejsou propojeny laminami ani puklinami a jsou často vyvinuty v pískovcích bez viditelných vrstev a puklinatosti. Představují nejméně rozšířený typ.
5. Velká tělesa fialově červeného pískovce.
2.4.
Geneze železivců Názory na vznik jednotlivých typů proželeznění se značně liší. V české křídové pánvi patří železité pískovce spíše k méně prostudovaným. Názory 11
na vznik proželeznění se vyvíjely s růstem znalostí o geologické stavbě území. Problematice uvedených typů sedimentů v oblasti severních Čech se věnuje např. Adamovič a kol. (2001), kteří se
pomocí geologických, geofyzikálních a mineralogických metod
snažili určit
charakter křídových sedimentů, distribuci a mineralogii oxidů a hydroxidů Fe. Na většině studovaných lokalit se autorům podařilo prokázat spojení mezi výskytem intruzívních těles bazaltových hornin, tektonických poruch a výskytem Fe.
Za nejpravděpodobnější
mechanismus vzniku proželeznění považují vyluhování železa z bazaltických hornin doprovázené následným transportem v hydrotermálních fluidech. K vlastnímu srážení docházelo pravděpodobně v místech, kde se tyto fluida míchala s okysličenou meteorickou vodou. Proželezněním pískovců na Broumovsku se zabývala Plná (2005). V uvedené oblasti nejsou zkoumané lokality v dosahu terciérního vulkanismu. Plná tak vysvětluje původ železa lateritickým zvětráváním okolních hornin, z půdního horizontu nebo jako produkt vysrážení z prosakující podzemní vody. Vznikem Fe konkrecí na Letovicku se zabývala Franzová (1959), která je považuje za produkty po zvětrávání glaukonitu. Vznik železitých pískovců a železných rud v rudických vrstvách vysvětluje Balák a kol. (1997) vysrážením železem obohacených roztoků ,
tvořících se v souvislosti se
zvětrávacími procesy.
2.5.
Geochemické podmínky vzniku železitých pískovců K proželeznění pískovců dochází
vysrážením oxidů nebo hydroxidů železa
vyvolaným změnou Eh/pH podmínek. Při vyšším Eh je železo stabilní, v kyselém prostředí se naopak chová jako nestabilní (Plná 2005). Železo se dostává do roztoků při nízkém pH ze silikátových hornin. Podle experimentů Schwertmanna a Fischera (1974) se jako první vysráží ferihydrit, po němž následuje goethit, lepidokrokit a nakonec hematit. Stabilitu železa může výrazným způsobem ovlivnit přítomnost organických látek. Brown et al. (1998) prováděl experimenty, orientované na srážení železa za různých podmínek. Prokázal závislost vysrážení hematitu za přítomnosti organických látek, zatímco ke srážení goethitu nedocházelo.
12
2.6.
Rozšíření železitých pískovců Železité pískovce jsou v Čechách rozšířené v oblasti české křídové pánve, zejména na
Broumovsku, Českolipsku, Kokořínsku a v Českém ráji. Další výskyty těchto sedimentů můžeme najít v Českém krasu, v Hosíně u Českých Budějovic dále u Třeboně, na Plzeňsku či v Českém Švýcarsku. Na Moravě tvoří železité pískovce křídového stáří součást výplně blanenského prolomu, jejich nálezy byly zaznamenány na Letovicku, v okolí Kunštátu na Moravě či v rudických vrstvách Moravského krasu. Podrobnější popis jednotlivých výskytů je uveden v další části této práce. Přehledová mapa popisovaných lokalit je na Obr. 1
2.6.1.
Výskyty železivců v Čechách
a) Český kras – koněpruská oblast V koněpruské oblasti Českého krasu můžeme najít různé feritizované horniny, zastoupené zvláště kontaktními limonity a křemen-goethitovými agregáty. Mimo uvedených forem byly až 4 dm mocné polohy železitých hornin objeveny v krasových kapsách u Velkolomu Čertovy schody. Křemen-goethitové agregáty mají rezavě hnědožlutou barvu a jsou zpravidla jemnozrnné. Centrální část je velmi odolná,
směrem k okraji přechází pevné jádro do
sypkých uloženin. Agregát působí makroskopicky homogenně, při použití lupy je však patrná jeho laminární stavba tvořená přerušovanými vrstvičkami a zprohýbanými polohami. V základní hmotě je místy patrný jemnozrnný krystalický křemen uspořádaný do tenkých lamin (1 - 3 mm). V sypkých polohách najdeme vrstvičky limonitu (Cílek 2002).
b) Hosín u Českých Budějovic Lokalita ležící severně od Českých Budějovic slouží jako kaolinový důl.. Je založen v pískovcích klikovského souvrství, jehož stáří je datováno do svrchní křídy (senon). Nedávno zde byl objeven profil jezerních sedimentů, který tvoří sedimenty výplavových kuželů a
písčitých pláží. Můžeme zde najít erozní plochy a čočkovité výplně kaluží
obsahující 10 - 40 cm mocnou výplň tvořenou kaolinitickým jílovcem nebo prachovcem. Je tu patrné i šikmé zvrstvení. Podloží je budováno kaoliniticky zvětralou bílou rulou s patrnými pásky sekrečního křemene. V jednom místě vytváří rula elevaci, vystupující asi 2 m nad počvu dolu. Ve svrchní části této elevace je zčervenalá zóna feritizované ruly o mocnosti asi 20 cm. Na 13
svrchní partie rulové elevace nasedá horizontální poloha červenavě páskovaného kaolinu. Hlavní partie dolu je tvořena středně až hrubě zrnitými kaolinitickými pískovci o mocnosti kolem 8 m. Zde můžeme najít ploché, diskovité polohy železivců nebo železité laločnaté konkrece o průměru 20 – 40 cm. Pískovcová poloha je zakončena polohou ferikrety (6 – 14 cm). Tato poloha má vzhled železivců, ale místy je červeně až nafialověle navětrána. Z nálezu vzorku ferikrety s otiskem dřevěného úlomku lze soudit, že ferikreta vznikala obdobně jako železitá krusta povrchovými zvětrávacími procesy (Cílek 2002).
c) Pruh Třeboň - Soběslav – Tábor V nejvyšších polohách území mezi Třeboní, Hlubokou, v okolí Týna nad Vltavou a Bechyně směrem k Milevsku a Táboru se
na splavených sedimentech nachází obvykle
ostrohranné ferikety o hmotnosti několika kg až desítek kg. Tyto jsou vzhledově totožné s feriketami pocházejícími z Hosína nebo z české křídové pánve, bývají však více jílovité nebo červenavě navětralé. Jsou označovány řadou místních názvů, nejčastěji pak jako třeboňské nebo hosínské koule. V minulosti byly lokálně využívány jako železné rudy. Vyznačují se zřetelným páskováním, v jehož rámci se střídají polohy hrubě a jemně zrnité, nebo slepencové polohy s goethitem. Cílek (2002) předpokládá vznik těchto ferikrust ve svrchní křídě.
d) Nevřeň u Horní Břízy Lokalitu představuje kaolinový lom mající obdobný charakter jako důl u Hosína. Těží se zde vrstva tvořená kaolinickým pískovcem. Na tuto polohu navazuje narezlý pískovec se dvěma polohami ferikret. Spodní ferikreta je hnědá, masivní, hrubozrnná a obsahuje zrna mléčného křemene. Její mocnost dosahuje 10 – 15 cm. Svrchní ferikreta je naopak jemnozrnná a odlupuje se v podobě šupin, pokrytých místy Mn oxidy. Analogické typy ferikret můžeme podle Cílka (2002) nalézt i v pískovcích Kokořínska a Českolipska.
e) České Švýcarsko – Pravčická brána V oblasti Pravčické brány se nachází úlomky proželezněných pískovců o velikosti 2 – 6 cm. Tyto úlomky mají někdy ostrohraný charakter. Vrstevnatost je na úlomcích špatně patrná. U některých vzorků můžeme pozorovat jejich chaotické uspořádání vůči okolnímu pískovci. Zřejmě jde o zlomky ferikret transportované na krátkou vzdálenost (Cílek 2002). 14
Obr. 1 Přehledová mapa lokalit, mapový podklad www.supermapy.cz (2007)
České Švýcarsko
Broumovsko
Kunštát Česky kras Letovicko
Třeboň - Soběslav - Tábor
Rudice - Seč Malý Chlum
Hosín u Českých Buudějovic
15
f) Broumovsko Broumovské stěny Broumovské stěny leží v severovýchodních Čechách mezi městy Police nad Metují a Broumov. Tvoří je zhruba 12 km dlouhý skalní hřeben ve směru SZ–JV. Na severozápadě začíná Honským sedlem (589 m n. m), na jihovýchodě končí sedlem Machovský kříž (669 m n. m.). Za ním pokračuje geologicky i geomorfologicky shodný terén na území sousedního Polska. Stěny jsou tvořeny kvádrovými pískovci středního turonu. Souvrství se uklání k jihozápadu. V závislosti na úklonu těchto vrstev jsou svahy směrem do Polické pánve mírné, zato k severovýchodu do rovinaté Broumovské kotliny spadá hřeben příkrými skalními stěnami a prudkými svahy s převýšením přes 300 metrů. Členitý reliéf skalních hřebenů, roklí, soutěsek, jeskyní, skalních stěn a propastí vznikl obnažením skalního pískovcového masívu, erozí a dalšími procesy denudace terénu (http://www.broumovsko.schkocr.cz 2007). Největší stupeň proželeznění zaznamenala Plná (2005) ve východní části Broumovských stěn mezi vrchem Koruna (765 m. n. m.) až k vrchu Velká kupa (708,4 m. n. m.). Vyskytují se zde především subvertikální deskovitá proželeznění, která jsou souběžná s výraznou tektonickou poruchou v této oblasti, v menší míře byly zaznamenány izolované konkrece. V centrální části Broumovských stěn (vrch Velká kupa 708,4 m. n. m. po lokalitu Hvězda) není proželeznění tak výrazné jako v části východní. V této oblasti se vyskytuje řada skalních hřibů, jejichž vznik může souviset s proželezněním, které zde bylo již dříve potvrzeno. Plná (2005) se ve své práci zmiňuje o proželeznění v Kovářově rokli. Jedná se o subvertikální deskovité proželeznění, vyskytující se souběžně s tektonickou poruchou. Izolované, různě veliké železité konkrece, se nacházejí v Německé rokli. Západní část Broumovských stěn tvoří území od lokality Hvězda po vrch Strážná hora (688,4 m. n. m.). Zde je proželeznění nízké a projevuje se jako barevné skvrny na skalních stěnách. Větší proželeznění je patrné v oblasti skalního hřbetu. Dále na západ jsou Broumovské stěny budovány slínovci, ve kterých se podle Plné (2005) již proželeznění neprojevuje. Železité pískovce jsou složeny z úlomků minerálů a hornin. Z minerálů identifikovala Plná (2005) zrna křemene, alkalických živců (mikroklin), muskovit a akcesoricky zrna glaukonitu. Z dalších akcesorických minerálů je přítomen granát, zirkon a rutil. Úlomky hornin v pískovcích tvoří křemence, kataklazity a v některých vzorcích jílové břidlice. 16
Mikroskopicky jsou pískovce tmeleny železitým bazálním tmelem, který koroduje zrna křemene i alkalických živců. Proželeznění vystupuje v horních partiích skalních stěn a podél tektonických poruch. Podle Plné (2005) docházelo k zatékání oxihydroxidů do tektonických puklin, kde se tyto sloučeniny následně vysrážely.
b) Adršpašsko-teplické skály Oblast Adršpašsko-teplických skal leží jihozápadně od Adršpachu a Teplic nad Metují v severovýchodních Čechách. Je součástí Polické vrchoviny. Stejně jako Broumovské stěny patří do Chráněné krajinné oblasti Broumovsko. Tyto skály tvoří nejrozsáhlejší celistvé skalní město v ČR budované kvádrovými pískovci. Členitý reliéf je tvořen spoustou členitých skalních plošin, hřbetů, kaňonů, soutěsek a labyrintů (http://www.broumovsko.schkocr.cz ). Proželezněním pískovců se v této oblasti zabývala na lokalitě Supí skály Plná (2005). Jak uvádí ve své práci, je zde proželeznění pískovců
mnohem výraznější než v
Broumovských stěnách. Plná srovnává tyto dvě oblasti a označuje Broumovské stěny jako chudé na železivce. Na lokalitě Supí skály vystupuje proželeznění v pruhu podél tektonické poruchy na hřbetu skal v podobě zprohýbaných trubic, orientovaných směrem SZ-JV kolmo ke skalskému zlomu. Plná (2005) tak předpokládá, že skalský zlom a tektonické poruchy Supích skal umožnily migraci roztoků bohatých železem. Toto tvrzení dokládá existencí zprohýbaných lamin, které se směrem ke skalskému zlomu zužují. Tmel na této lokalitě je podle výsledků RTG a DTA analýz tvořen goethitem, který zatlačuje zrna křemene i alkalických živců. Studiem chemismu Plná (2005) zjistila, že na rozdíl od tmelu železitých pískovců v Broumovských stěnách zde nejsou přítomny prvky jako vanad, chróm a zinek a za zdroj železa tak předpokládá podzemní vodu, čemuž nasvědčuje i obsah arsenu. Proželeznění na Broumovsku souvisí podle Plné (2005) s přínosem železa z podloží ovlivněného procesy lateritického zvětrávání, půdních horizontů nebo z podložních hornin křídového stáří. S ohledem na skutečnost, že výše popisované lokality nejsou v dosahu terciérního vulkanismu (jako např. Kokořínsko nebo Lužické hory), nelze proželeznění spojovat s geotermálními roztoky, které vznikly v jeho důsledku. Uvedený
předpoklad
dokumentuje Plná (2005) výsledky chemického studia na elektronové mikrosondě, které prokázaly vysoké nabohacení pískovců Broumovských stěn sloučeninami hliníku a jinými prvky. Zdrojem železa tak může být lateritické zvětrávání, vyluhování prvků z půdních 17
horizontů nebo podzemní voda nabohacená železem.
2.6.2.
Výskyt železivců na Moravě
a) Letovicko Železité konkrece kulovitého tvaru se na Letovicku nacházejí v mořských glaukonitových pískovcích a píscích perucko–korycanského souvrství. Nejvyšší část tvoří zelené nebo šedozelené písky a pískovce. S postupujícím zvětráváním se jejich barva mění na hnědavě rezavou. Zrnitost pískovců je značně proměnlivá. Základní hmotu tvoří jíl s příměsí glaukonitu. Velikost konkrecí se pohybuje od několika cm až do 30 cm (Zelenka, Šrámek 1997). Existenci těchto konkrecí zmiňují již starší práce, avšak zpravidla bez podrobnějšího popisu. Přesnější výskyt a charakteristiku konkrecí uvádí ze Šachtice u Prostředního Poříčí Franzová (1959). . Jedná se o kulovité útvary dosahující velikosti 3 – 10 cm. Jejich jádro tvoří bílé a velmi jemné, slabě zpevněné písky, obal má limoniticko–písčitý charakter. Vznik konkrecí vysvětluje Franzová (1959) zvětrávacími procesy glaukonitu při jeho styku s atmosférou. Četné vzorky konkrecí i okolní horniny pocházejí v poslední době z pískovny Rozhraní. Šedozelené nebo navětralé, rezavě hnědé pískovce, zde dosahují mocnosti až 8 m. Konkrece o velikosti do 20 – 30 cm jsou rozptýleny v okolním sedimentu, od něhož se zpravidla neliší barevně a z něhož vzhledem ke své odolnosti často vyvětrávají.
I zde se
jedná o glaukonitový pískovec přeměněný na limonit. Nejintenzivnější přeměna glaukonitu je patrná ve střední části konkrece. Jádro je tvořeno bílým pískem nebo pískovcem s dobře patrnými zrny živců a je zbaveno glaukonitu i limonitu (Zelenka, Šrámek 1997).
b) Okolí Kunštátu na Moravě Sedimenty, které vystupují v okolí Kunštátu na Moravě jsou součástí české křídové pánve. Jedná se o perucko–korycanské a bělohorské souvrství, statigraficky řazené do svrchní křídy (cenoman – turon). Bazální část tvoří perucké vrstvy. Jde o sladkovodní sedimenty reprezentované převážně fluviálními a lakustrinními jíly, písky a pískovci. Uvedené vrstvy jsou významné rovněž z paleontologického hlediska nálezy dobře zachovaných vzorků především krytosemenných rostlin (např. Magnolia speciosa, Platanus velenovskyana) a jehličnanů (Pinus a Sequoia) (Doláková, Hladilová, Pek 1997). 18
Korycanské vrstvy jsou v širším okolí Kunštátu na Moravě tvořeny jílovitými glaukonitovými pískovci mořského charakteru, v nichž nacházíme mořskou faunu, představovanou především zástupci mlžů (Innoceramus pictus). Asi 1,5 km severně od obce Rudka u Kunštátu je na kopci Skříb otevřen lom sloužící těžbě písků (Obr. 2). Ve spodní části lomu se nacházejí sladkovodní písky s vrstvičkami bělavého jílovitého materiálu. Některé z těchto
jílů mají tmavou až černou barvu
způsobenou zbytky zuhelnatělého organického materiálu. Vrchní část lomu je tvořena mořskými písky a pískovci obsahujícími glaukonit. Na tuto část profilu nasedá vrstva opuk, ve které jsou hojné schránky nebo otisky fauny, zejména mlžů rodu Innoceramus (Doláková, Hladilová, Pek 1997). Na bázi křídových sedimentů se vyskytují železné rudy mající charakter železitých pískovců až písčitých slepenců (Doláková, Hladilová, Pek 1997), v malé míře se zde dále nacházejí železité krusty doprovázené červenými a červenohnědými narezlými písky. V současnosti je větší část lomu rekultivována a většina zmiňovaných výchozů železivců tak již není dostupná. Zmíněná železná ruda se v této oblasti v minulosti těžila. Důkazem jsou archeologické nálezy na kopci Milenka nebo Na lipce (Souchopová 1986). Jak ale Souchopová současně uvádí, byl povrchový terénní průzkum prakticky neúspěšný a s ohledem na značný stupeň narušení lokalit těžbou písku nepřinesl očekávané výsledky. u. Historickou těžbu železných rud tak nelze přesně datovat.
Obr. 2 Pískovna na Skříbu
19
c) Lokalita Malý Chlum Lokalita leží 1,2 km západně od obce Obora a 700 m od obce Huť sv. Antonie. Malý Chlum (488,5 m. n. m.) má charakter svědecké (tabulové) hory vyznačující se plochým vrcholem a příkrými svahy. Na jeho severní straně se nachází opuštěný stěnový lom, v němž můžeme vidět odkryv svrchnokřídových sedimentů tvořících výplň blanenského prolomu (Obr. 3).
Obr. 3 Malý Chlum u Obory
Blanenský prolom je asi 2,5 km široká příkopová propadlina, která probíhá od Blanska přes brněnský masiv k SSZ a dále Boskovickou brázdou směrem ke Křetínu. Výplň této deprese představují sedimenty perucko–korycanského souvrství, na něž v nadloží nasedá souvrství bělohorské. Perucko-korycanské souvrství je tvořeno sedimenty cenomanského stáří o mocnosti až 150 m. Perucký vývoj je budován sedimenty kontinentálního původu – převážně jezerního a říčního charakteru. Ve svrchním cenomanu došlo ke transgresi moře. Sladkovodní sedimenty tak přechází často ke smíšeným, jež se usazovaly v prostředí lagun nebo uzavřených zálivů. Korycanský vývoj již tvoří mořské sedimenty. Jílovité pískovce jsou charakteristické vyšším obsahem glaukonitu (Štelcl, Vávra, Zimák 2007). Bělohorské souvrství začíná vrstvou vápnitých šedozelených glaukonitových jílovců, která obsahuje místy valounky křemene, hlízy fosfátů a fosfatizované organické zbytky. Následuje stratigrafický hiát pro dlouhý časový úsek, podle Chlupáče (2002) až několik amonitových zón. V nadloží cenomanských vrstev se nachází poloha spongilitových slínovců a rohovců. Spongilitové slínovce představují jemně písčité, bílé až nažloutlé porézní horniny s glaukonitem a prachovou příměsí. Jsou složeny z křemene (až 0,1 mm velká, ostrohranná 20
zrna), kalcitu (nepravidelně omezená, izometrická nebo čočkovitá zrna, někdy tvoří výplň jehlic silicispongií), zaoblených zrn glaukonitu a lupínků biotitu. Mezi popisovanými součástkami se nachází opál. Horninotvornou složkou jsou kalcifikované úlomky jehlic silicispongií a
zachované schránky foraminifer. Těžké minerály reprezentuje zejména
turmalín a rutil (Štelcl, Vávra, Zimák 2007). Spongilitové rohovce mají charakter pevných a celistvých, světle hnědých hornin. Mikroskopicky obsahují zejména chalcedon a opál. Chalcedon tvoří jemnozrnnou hmotu nebo výplň drobných žilek. Opál je přítomen v podobě samostatných, světle šedých zrn, nebo vyplňuje zbytky jehlic silicispongií (Štelcl, Vávra, Zimák 2007). V odkryvu můžeme vidět různé typy pískovců. Podle Štelcla, Vávry a Zimáka (2007) to jsou:
Dobře až středně vytříděné hrubozrnné pískovce tvořené poloostrohrannými až polozaoblenými zrny křemene, kaolinizovanými živci, muskovitem a obsahující malé množství glaukonitu. Z těžkých minerálů se v sedimentu nachází turmalín a kyanit, dále bývá přítomen i rutil, zirkon, staurolit a andalusit.
Dobře až středně vytříděné, středně zrnité glaukonitové pískovce. Obsahují ostrohranná zrna křemene, poloostrohranné živce, zaoblená až polozaoblená zrna glaukonitu a lupínky muskovitu. Těžké minerály tvoří turmalín, staurolit, kyanit, rutil, zirkon, v malém množství biotit a anatas. Z opakních minerálů se vyskytuje ilmenit a limonit.
Středně vytříděné prachovité pískovce. Jsou různě zbarvené (šedobílé, narůžovělé, žlutavé, světle rezavě hnědé). Jednotlivé barevné odstíny se často střídají ve vrstvičkách o mocnosti 0,5-2 cm. Těžké minerály: staurolit, turmalín, zirkon, rutil, kyanit, titanit, anatas a ilmenit.
Špatně vytříděné prachovito-jílovité pískovce. Tvoří šedobílé, narůžovělé nebo hnědavě zbarvené vrstvičky. Z těžkých minerálů je přítomen kyanit, zirkon, turmalín, rutil, ilmenit a limonit, vzácně andalusit, brookit a staurolit.
Železité pískovce vystupují na této lokalitě na bázi křídy, kde vytvářejí mocné lavice dosahující až třiceticentimetrové mocnosti, nebo i drobné laminy a vložky v glaukonitových pískovcích. Skládají je zrna křemene, muskovitu a akcesorického zirkonu. Tmel má bazální charakter a tvoří jej limonit, který spojuje ostrohranná zrna křemene (Štelcl, Vávra, Zimák 2007). 21
Na lokalitě můžeme rovněž nalézt hrubozrnné železité písky, a to především v zadní části lomu a železité krusty, které vyvětrávají z okolních pískovců. Jejich mocnost se pohybuje mezi 5-10 cm. Mají rezavě hnědou, červenou nebo červenohnědou barvu. Ze spodních partií lomu byl na této lokalitě
odebrán vzorek k následnému laboratornímu
zpracování. Jeho výsledky a podrobný popis uvádím v praktické části mé bakalářské práce.
d) Rudice-Seč Lokalita se nachází na rudické plošině ve střední části Moravského krasu. Leží na jihozápadním okraji obce Rudice u silnice směrem na Olomučany. Jedná se o příležitostně činný lom, reprezentující úplný profil rudickými vrstvami (Obr. 4). Ty jsou v popisovaném území asi 100 m mocné a tvoří výplň hlubokých krasových depresí. Podle současných výzkumů tvoří tyto deprese geologické varhany vzniklé rozpouštěním vápenců podle puklin. Tyto deprese jsou považovány za nejstarší projevy krasovění ve východní části českého masivu. Jedná se o tzv. fosilní kras „kokpitového typu“. (Souchopová a kol. 2002). Rudické vrstvy tvoří složitý sedimentární komplex pestrých jílovitých a písčitých hornin, který vznikal v teplém a vlhkém klimatu v rámci kontinentálního prostředí (Štelcl, Vávra, Zimák 2007). Jsou tvořeny zvětralinami pocházejícími především ze starších okolních hornin – zejména jurských vápenců a spodnokřídových sedimentů. Na dně závrtů se nahromadily metasomatické železné rudy, při jejichž vzniku docházelo k intenzivnímu kaolinickému zvětrávání (Souchopová a kol. 2002). Podle Baláka a kol. (1997) je vrstevní sled zastižený na lokalitě následující:
vrchní poloha s četnými rohovcovými úlomky.
svrchní pestrá série žlutě, okrově, hnědočerveně a fialově zbarvených písků a jílů. Zbarvení této vrstvy vzniklo při průsaku železem obohacených roztoků.
střední klastický komplex.
poloha okrových a žlutých jílů.
zrudnělá poloha s čočkovitými konkrecemi limonitu – z hlediska těžby železné rudy je tato vrstva nejdůležitější.
tzv. skalnice – jde o polohu vyvinutou na styku vápenců a sedimentárního komplexu, v níž docházelo ke koncentraci limonitu s manganem.
22
Obr. 4 Pískovna Rudice-Seč
Rudické vrstvy jsou významné i z mineralogického hlediska. V jejich svrchních horizontech se nachází křemité geody označované jako tzv. rudické koule. Jsou to kulovité, uvnitř většinou duté útvary s bradavičnatým povrchem.. Do dutiny ční krystaly křišťálu, ametystu, vzácněji do žluta zbarveného křemene připomínající citrín. Někdy jsou vyplněny opálem – kašolongem nebo chalcedonem. Geody dosahují zpravidla velikosti 5–10 cm, ojedinělé nálezy pak až 40 cm. Jejich původ spatřuje Přichystal a Náplava (1995) v jurských sedimentech, v nichž se vytvořily při zpevňování horniny z křemičitých schránek mořských živočichů, pravděpodobně křemitých hub a ježovek. Geody se vyskytují buď v horizontech nebo jsou v sedimentu nepravidelně roztroušeny (Štelcl, Vávra, Zimák 2007). Železité písky a
pískovce můžeme na popisované lokalitě najít v podobě
vyvětrávajících kůr, drobných lamin nebo jako různé útvary čočkovitého či bochníkovitého tvaru a velikostí od několika centimetrů až po desítky centimetrů. Bohaté železné rudy vznikaly na styku rudických vrstev a podložních devonských vápenců. Jejich vznik
je
uváděn v souvislosti se zvětrávacími procesy, při nichž bylo z okolních hornin uvolňováno železo. To bylo následně transportováno do hlubších vrstev, kde docházelo k vysrážení oxidů železa – především ve formě limonitu a hematitu. Obsah železa v těchto rudách byl značně variabilní a pohyboval se od 25 % až po 60 % (Balák a kol. 1997). Studiem železných rud v oblasti Rudic a Olomučan se zabýval L. Bubík (1984). Ve své práci popisuje výskyt rudy dvojího typu. Prvním typem jsou železité konkrece, druhým nesouvislé kompaktní vrstvy uzavírané v okolních pískovcích. Železité konkrece mají oválný, místy až kulovitý tvar. Jejich velikost se pohybuje v intervalu od 2 cm do 10 cm. Barva konkrecí je tmavohnědá až černošedá, místy kovově šedá. Na řezech zhotovených z těchto konkrecí je patrná dvousložková stavba, lišící se barevně rozdílnými složkami (různé odstíny hnědé), různou tvrdostí i leskem. V distribuci obou složek nebyla zjištěna zákonitost, obdobně i minerální složení je v popisovaných složkách 23
shodné. Hlavním minerálem je goethit, méně zastoupený je lepidokrokit a hematit. Podle Bubíka (1984) se v okolí Olomučan a Rudic dále vyskytují hnědé pískovce s vysokým obsahem limonitické složky. Podle výsledků chemických analýz se jedná o chudší železité rudy. V Rudici se vyskytují vrstevné železné rudy tvořící konkrece v pískovci. Většinou dosahují větších velikostí než konkrece popisované z okolí Olomučan. Mají výrazný kovový lesk a obsahují velký podíl křemene, takže představují relativně méně kvalitní rudninu. Obsah železa se pohybuje kolem 25 %. Korozivní tmel tvoří goethit.
Těžba železných rud Díky bohatému výskytu železné rudy byly rudické vrstvy využívány k těžbě již v pravěku, a to v mladší době halštatské (asi 600 let př. n. l.). Důkazem tohoto tvrzení je podle Souchopové (1984) nález Jindřicha Wankla v předsálí jeskyně Býčí skála. Ten zde prováděl v letech 1867-1873 archeologický výzkum tzv. knížecího pohřbu. V této souvislosti zde objevil pozůstatky kovárny, nasvědčující zpracování většího množství železa. Těžba probíhala pravděpodobně pouze sběrem rud z povrchu (Balák a kol. 1997). K velkému rozmachu železářství dochází v období Velkomoravské říše (od 9 st. n. l.). Nasvědčuje tomu značné množství archeologických nálezů starých hutí u obcí Habrůvka, Rudice a Olomučany, kde . byla také objevena jedna z největších hutí . Souchopová (1978) předpokládá, že zde bylo možno zpracovat 6–18 tun železa za sezónu. K výrobě železa byla opět použita ruda pocházející z rudických vrstev. Vlastní způsob těžby není doposud znám. Balák a kol. (1997) již sice uvažuje mělkou podpovrchovou těžbu, avšak podle jeho názoru chybí pro toto konstatování stále dostatek hodnověrných důkazů. Další rozmach těžby je zaznamenán v 18. a 19. st. V tomto období zde již probíhala systematická hlubinná i povrchová těžba. Hloubka šachet se pohybovala v rozmezí 20 – 140 m. Balák a kol. (1997) popisuje těžbu z tohoto období dvěma způsoby, a to pomocí svislých šachet a šikmých chodeb. Šachty měly čtvercový průřez o velikost 1 * 1 metr a byly zpevněny dřevěným bedněním. Vytěžený materiál byl vynášen ven kbelíky a rumpálem. Z těchto šachet se razily horizontální chodby. Byly velice nízké, a tak musel horník těžit často vleže. Druhý způsob popisuje Balák a kol. (1997) jako těžbu pomocí šikmých chodeb (úpadnic). Ty měly mírný sklon, takže
vytěžený materiál se transportoval ven pomocí
důlních vozíků a dále se odvážel do třídících stanic.
24
Od roku 1808 do roku 1837 se při intenzivní těžbě rudických vrstev vyhloubilo asi 270 šachet a šachtic. Těžbou byla ovlivněna prakticky celá střední část Moravského krasu a to nejen oblast v okolí Rudic. Pozůstatky po těžbě najdeme také u propasti Malá Macocha, Nad Bílou skálou u rozhledny Alexandrovka a na dalších lokalitách. Oblasti postižené těžbou vidíme na Obr. 5.
Obr. 5 Historická těžba Fe rud ve stř. části Moravského krasu (Burkhard 1973)
Železná ruda se těžila pouze do roku 1893 (Balák a kol. 1997), kdy byla těžba z důvodu vyčerpání kvalitních rud zastavena jako neefektivní. Nadále probíhala těžba písků a jílů, které se i v současnosti příležitostně využívají k výrobě žáruvzdorných materiálů. Pozůstatky po těžbě můžeme v terénu nalézt i dnes jako odvaly, pinky a různě hluboké jámy. 25
V současnosti je mnoho z nich zaplněno vodou a osídleno zajímavými biotopy zoo- a fytoplanktonu,
různými druhy obojživelníků (čolek velký, čolek horský, čolek obecný,
skokan štíhlý, rosnička zelená) nebo plazů (ještěrka obecná, užovka obojková) (Balák 1997).
Zpracování železných rud Jedním z nejstarších důkazů zpracování železa je již zmíněný Wanklův nález kovárny v předsíni Býčí skály. Podle Souchopové (1984) jde o nález unikátní, neboť podobné nálezy z halštatské doby známe pouze z hradiště Molpír u Smolenic na Slovensku a z rakouského hradiska Waschenberg. V této době je železo poměrně vzácné, a používá se tak spíše na výrobu luxusních předmětů. K intenzivnímu zpracování železa docházelo v období formování základů Velkomoravské říše kolem 8. stol. a tato činnost byla spojena s velkým ekonomickým rozmachem. Železo se ve velkém využívalo především na výrobu nástrojů, zbraní a ve stavebnictví. Rudická plošina byla pro těžbu i zpracování rud ideálním místem.. Přímo v místě těžby
se nacházely pralesy, které poskytovaly dostatek dřeva pro výrobu uhlí
využívaného jako palivo do hutí. Vytěžený materiál se podle Baláka a kol. (1997) v místě těžby též upravoval. Ruda se drtila, zbavovala hlušiny, promývala vodou a připravovala na transport do hutí nacházejících se podle dnešních poznatků až ve vzdálenosti kolem 5 km od místa vlastní těžby. Hutnické dílny se soustředily na jihozápadním okraji Rudické plošiny, a to mezi obcemi Olomučany, Rudice, Habrůvka a Josefov. Hutě dosahovaly malých rozměrů. O výšce 60 – 150 cm s vnitřním průměrem 50 cm. Pro snadnější obsluhu pece často nacházíme vestavěné do řad nebo skupin. Pokusnou tavbou a propočtem strusky na jedné z hald se zjistilo, že byly velmi výkonné. K rozehřátí pece na potřenou teplotu bylo nutné použít měchy obsluhované člověkem (Balák a kol. 1997).
Po pádu Velkomoravské říše dochází na území Moravského krasu v těžbě a zpracování železa k dočasnému úpadku. Podle archeologických výzkumů se s hutnictvím setkáváme znovu až v 10 stol. Charakter, organizace práce i konstrukce pecí z tohoto období se od předchozích značně liší, nižší je i jejich produktivita. Typickou huť z této doby můžeme v současnosti najít v katastru obce Habrůvka. Vlivem rostoucí poptávky po železe ve středověku dochází k novému rozmachu hutnictví. Stavba hutí se přesunula k blíže vodním tokům, které mohly pohánět soustrojí hamrů, dmychadla a mlýny na drcení rudy. Využívání vodní energie změnilo vzhled i umístění železáren. Zvětšoval se objem dmýchaného vzduchu a tím i objem pecí. Hutnictví na Blanensku se stalo velmi významným odvětvím pro rozvoj tohoto 26
regionu. V 17. a 18. st. je spojováno především s hrabětem Gellhornem a později s rodem Salmů, kteří vlastnili železárny celých 130 let. Hugo Salm při výstavbě hutí využil svých bohatých poznatků z cest a vytvořil věhlasný průmyslový podnik, který zahrnoval několik velkých hutí (např.
Starohraběcí, Kněžnina, Karlova, Františkova, Mariánská a další)
(Souchopová, Merta, Truhlář, Štefka 2002).
27
3. Přehled metod použitých při studiu železitých pískovců Terénní etapa proběhla v říjnu a listopadu roku 2006 na lokalitách Malý Chlum u Obory a v rudických vrstvách v lomu Seč na jihozápadním okraji obce Rudice. Fotodokumentaci jsem zhotovila fotoaparátem Nikon Coolpix 3100.Na každé z lokalit jsem provedla měření mocnosti jednotlivých výchozů železitých pískovců a odebrala makroskopické vzorky. Z nich byly na Ústavu geologických věd zhotoveny 2 výbrusové preparáty pro studium v procházejícím světle na polarizačním mikroskopu Amplival. V odebraných vzorcích sypkých písků bylo chemickou analýzou stanoveno množství trojmocného železa. Pro klasifikační účely v nich bylo určeno procentuelní zastoupení jednotlivých zrnitostních frakcí. Zrnitostní složení jsem stanovila mechanickým prosíváním části odebraného vzorku v suchém stavu a následným určením podílu jednotlivých frakcí. Procentuelní zastoupení jsem určila zvážením jednotlivých zrnitostních frakcí na digitální váze. Celková navážka vzorku určeného k zrnitostní analýze byla 200g.
28
4. 4.1.
Výsledky výzkumů na vybraných lokalitách Rudice Seč Geologická mapa v kapitole Přílohy Obr. 6 Železité pískovce se na této lokalitě nachází v podobě drobných horizontálních
vrstviček a lamin (Obr. 7) o mocnosti od 1 cm do 3 cm a malých, několikacentimetrových čočkovitých konkrecí (Obr. 8) nebo útvarů bochníkovitého tvaru (Obr. 9) o velikosti až 40cm. Dále se zde vyskytuje rezavě hnědý, rezavý a červenofialový písek (Obr. 10)
Vzorek 1: jedná se o celistvou železitou krustu se zvětralým povrchem. Má hnědou, červenohnědou a místy i červenou barvu. Na řezu tohoto vzorku jsou patrné dvě složky, lišící se navzájem barvou ( střídání světlejších a tmavších vrstev). Tmavá vrstva se vyznačuje výrazným kovovým leskem (Obr. 11). Ve výbruse zhotoveném z tohoto vzorku převládají polozaoblená zrna křemene. V malém množství je přítomen draselný živec (ortoklas). Z akcesorických minerálů
se
vyskytuje rutil uzavíraný v křemeni ve formě sagenitu. Tmel má železitý charakter a místy zřetelně koroduje zrna křemene i živců. (Obr. 12 a Obr. 13) Vzorek 2: hnědočervený písek obsahující 2,02 % Fe2O3. Zrnitostní frakce je uvedena v tabulce (Tab. 1) Zrnitostní frakce
Procentuelní zastoupení
Psefity (velikost nad 2 mm)
1
Psamity (2 až 0,063 mm)
92
Aleurity (0,063 až 0,004 mm) + Pelity (pod 0,004 mm)
7
Tab. 1 Procentuelní zastoupení zrnitostní frakce v železitém písku z lokality Rudice Seč
29
4.2.
Malý Chlum u Obory Geologická mapa okolí Malého chlumu Obr. 14. Nejnápadnějším výskytem železitého písku na této lokalitě je horizontální vrstva o
mocnosti asi 40cm (Obr. 15). Pro její nedostupnost jsem mocnost určila pouze vizuálním odhadem. Dále jsem na lokalitě identifikovala drobné horizontální a místy zprohýbané laminy a vrstvičky o velikosti mm až několika cm (Obr. 16). . Kromě nich se zde vyskytují hrubozrnné, rezavě hnědé pískovce obsahující již makroskopicky rozlišitelná zrna křemene.(Obr. 17) Vzorek 3: jedná se o zpevněný hrubozrnný pískovec rezavě hnědé barvy s křemennými zrny.(Obr. 18) Ve výbrusu (Obr. 19 a Obr. 20) převládají velká zrna křemene, z dalších minerálů se vyskytují živce a muskovit. Z akcesorií byl ve výbruse identifikován zirkon. Vzorek 4: rezavě hnědý hrubozrnnější nezpevněný písek obsahující 1,08% Fe2O3. Zrnitostní frakce tohoto vzorku je uvedena v tabulce (Tab. 2) Zrnitostní frakce
Procentuelní zastoupení
Psefity (velikost nad 2 mm)
5
Psamity (2 až 0,063 mm)
93
Aleurity (0,063 až 0,004 mm) + Pelity (pod 0,004 mm)
2
Tab. 2 Procentuelní zastoupení zrnitostní frakce v železitém písku z lokality Malý Chlum u Obory
Ze srovnání vzorků pocházejících z obou studovaných lokalit vyplývají následující rozdíly: •
odlišné procentuální zastoupení Fe2O3 (dvojnásobné u vzorku z rudických vrstev).
•
rozdílné zastoupení jednotlivých zrnitostních frakcí (maximální obsah písčité složky u obou vzorků, větší podíl štěrkové složky a minimum prachových a jílových částic ve vzorku z Malého Chlumu, minimální přítomnost štěrkové složky v železitých pískovcích z rudických vrstev).
Stanovené zrnitostní frakce železitých písků aplikované do klasifikačního diagramu (Obr. 21)
30
Historicky těžená železná ruda rudických vrstev byla většinou mimořádně kvalitní, avšak obsah železa byl v těchto rudách značně rozdílný. Podle Baláka a kol. (1997) se pohyboval v množství od 25 do 60 %. Na základě stanoveného množství Fe2O3 (pouze 1,08%) nelze vzorek odebraný v blanenském prolomu označit ani jako chudou Fe–rudu. Uvedený poznatek však může být do značné míry zkreslen nízkým počtem analyzovaného materiálu.
31
5.
Závěr Vznikem proželeznění v křídových sedimentech Českého masivu se zabývalo velké množství badatelů. V práci jsem se pokusila sumarizovat některé aktuální poznatky, směřující k objasnění původu železa i procesů, jejichž působením ke transportu a srážení oxihydroxidů docházelo. Přes řadu relativně detailních informací se ukazuje, že i v současnosti vyžadují některé lokality stále pečlivý výzkum. Z dílčích terénních výzkumů a analýz uvedených v této práci je patrné, že železité pískovce blanenského prolomu jsou, na rozdíl od pískovců z rudických vrstev, na Fe2O3 chudé. Ani v rámci rudických vrstev se však již nevyskytují natolik kvalitní železné rudy, které by se mohly následně rentabilně těžit a zpracovávat.
32
6.
Seznam použité literatury:
•
Adamovič J. (2002a): Výskyty oxihydroxidů železa v pískovcích české křídové pánve. – In.: Adamovič J., Cílek V.: Pseudokrasový sborník svazek 2: Železivce, Praha, str. 7 – 8
•
Adamovič J. (2002b): Nature of ferric oxides and oxyhydrixides. – In. Pseudokrasový sborník svazek 2, Praha, str. 7 – 16.
•
Adamovič J., Melka K. -Ulrych J. (2001): Fe – oxyhydroxide cementation in cretaceous sandstones, Northern Bohemia: relation to young volcanic aktivity. – In. Mitteilungen der İsterreichischen mineral. Gesellschaft, 146, Wien, str. 16 – 17.
•
Balák I., Baldík V., Klejzarová, Kovařík M., Kožoušková H., Leitgeb I., Ocetková L., Podborský V., Pokladník J., Souchopová V., Stloukal P., Štefka L., Varner D., Vybíhal K. – Zouharová K. (1997): Rudická plošina v Moravském krasu. Městská knihovna Blansko, 94 str.
•
Bubík L., (1984): Mineralogie a geochemie výskytu železných rud v okolí Olomučan a Rudice na Blanensku – MS, dipl. Práce, PřF MU Brno.
•
Burkhardt R. (1973): Historická těžba železných rud ve střední části Moravského krasu, sborník Okresního vlastivědného muzea v Blansku, Blansko 1977, str. 46 – 49
•
Brown D. A., Sawicky J. A. - Scherriff B. L. (1998): Alteration of microbially precipitated iron oxides and hydroxides. – In: Američan Mineralogist, Vol. 83, No. 11 – 12,1419-1425.Rigaku.USA
•
Cílek V. (2002): Výskyty železivců a železitých hornin mimo oblast české křídové pánve. - In.: Adamovič J. – Cílek V.: Pseudokrasový sborník svazek 2: Železivce, Praha, str. 64 – 68
•
Doláková N., Hladilová Š.,Pek, I: Kunštát na Moravě – Nýrov In: Zimák J., Bábek O., Demek J., Doláková N., Hanžl P., Hladilová Š., Janoška M., Losos Z., Melichar R., Musil R., Pek I., Přichystal A., Štelcl J., Vávra V. – Zapletal J., (1997): Průvodce ke geologickým exkurzím Morava – střední a jižní část, Vydavatelství Univerzity Palackého, Olomouc, str. 38 – 39
•
Franzová M. (1959): Předběžný průzkum slévárenských písků v roce 1959, Prostřední Poříčí, MS Geofond Praha
•
Chlupáč I., Brzobohatý R., Kovanda J. – Stráník Z. (2002):Geologická minulost České Republiky, Academia, 436 str.
•
Konta J. (1969): Quantitative analytican petrological classification of sedimentary rocks. – Acta Univ. Carol.,Geol. 1969, str.17
•
Plná V. (2005): Minerální charakter červených železitých pískovců – MS., dipl. práce, PřF MU Brno 33
•
Přichystal A. – Náplava M. (1995): Záhada Býčí skály aneb jeskyně plná otazníků, Třebíč
•
Souchopová V. Merta J., Truhlář J., Balák I. – Štefka L (2002): Cesta železa Moravským krasem, Blansko, 123 str.
•
Souchopová V. (1978): Velkomoravská hutnická dílna v polesí Olomučany (o. Blansko) – Sborník okresního muzea v Blansku – X/1978, Blansko, str. 10 - 16
•
Souchopová V. (1984): Výsledky komplexního průzkumu metalurgických stařin na Blanensku – Regionální sborník okresu Blansko 84, Blansko
•
Souchopová V. (1986): Hutnictví železa v 8. – 11. století na západní Moravě, StAÚ ČSAV v Brně, Academia Praha, 109 str.
•
Schwertmann U. - Fischer W. R. (1974): Natural „amorphus“ ferric hydroxide. – In. Geodetka, 10: 237-247, Amsterdam
•
Zelenka P. - Šrámek J. (1997): Železité konkrece v křídových pískovcích na Letovicku – Acta. Mus. Moraviae, Sci. Nat., 8, Brno, str. 85 – 91.
Webové stránky: •
Štelcl J., Vávra V. - Zimák J. (2007): Http://pruvodce.geol.morava.sci.muni.cz
•
http://www.broumovsko.schkocr.cz (2007): Správa CHKO Broumovsko Mapové podklady:
•
Hanžl P., Krejčí Z., Vít J., Otava J., Novák Z. - Stráník Z. (1999): Geologická mapa Brna a okolí 1 : 50 000, Český geologický ústav
•
www.supermapy.cz
•
Svoboda J. (1996): Geologická mapa ČR 1:200 000 list Česká Třebová, Český geologický ústav
Fotografie: Zuzana Hladká
34
7.
Přílohy
Obr. 6 Výřez z geologické mapy Brna a okolí v měřítku 1: 50 000 (Hanžl a kol. 1999)
35
Obr. 7 Rudice Seč: Drobné laminy železitého pískovce
Obr. 8 Rudice Seč: Drobné čočkovité konkrece železitých písků
Obr. 9 Rudice Seč: Útvary bochníkovitého tvaru v rudických vrstvách
Obr. 10 Rudice Seč: Těleso načervenalého písku odkrytého v profilu rudických vrstev
Obr. 11 Vzorek č.1: železitá krusta z lokality Rudice Seč
36
1 mm
Obr. 12 Fotografie výbrusu železitého pískovce z lokality Rudice Seč
1 mm
Obr. 13 Fotografie výbrusu železitého pískovce z lokality Rudice Seč
Obr. 14 Okolí lokality Malý Chlum u Obory, výřez z geologické mapy listu Česká Třebová 1 : 50 000 (Svoboda 1996)
37
Obr. 15 Lokalita Malý Chlum u Obory:horizontální vrstva železitého pískovce
Obr. 16 Lokalita Malý Chlum u Obory: drobné laminy
Obr. 17 Lokalita Malý Chlum u Obory: Rezavěhnědý pískovec
Obr. 18 Hrubozrnný železitý pískovec z lokality Malý Chlum u Obory
38
1 mm
1 mm
Obr. 19 Fotografie výbrusu železitého pískovce z lokalityMalý Chlum u Obory
Obr. 20 Fotografie výbrusu železitého pískovce z lokalityMalý Chlum u Obory
Odebraný písek z lokality Rudice Seč Odebraný písek z lokality Malý Chlum u Obory
Obr. 21 Klasifikační diagram prachová + jílová frakce – písková frakce- štěrková frakce, upraveno podle Konty (1969)
39
