1. ÚVOD Ekosystém lesa

BAKALÁŘSKÁ PRÁCE

1. ÚVOD 1.1. Ekosystém lesa Slovo ekosystém se skládá ze dvou slov "ecological" a "system", znamená to soubor prvků a procesů, které tvoří a ovládají chování určité definované části biosféry. Termín je obecně chápán jako souhrn všech živých a neživých součástí, jejich vzájemných vztahů v určitých, předem definovaných oblastech (www.wikipedia.org). Les je chápán jako složitý ekosystém, tvořený složkou rostlinnou, živočišnou a abiotickým prostředím. Jedinec organizmu nebo druh organizmu nejsou samotnými životaschopnými existenčními celky. Takovým existenčním celkem je vždy jen jedinec nebo druh organizmu se svým prostředím (monocén). Termíny ekosystém a geobiocenóza se považují často za synonyma. Neplatí to však obecně, neboť termín ekosystém je obsahově mnohem širší než termín geobiocenóza. Za ekosystém se považuje každý systém jednoty organismu nebo souboru organizmů s jejich prostředím, ať už je tato jednota z časového hlediska relativně trvalá, nebo dočasná. Geobiocenóza je jednota souboru organizmů s jejich prostředím v krajině (krajinná sféra). (Randuška, Vorel, Plíva, 1986) 1.2. Základní údaje o lokalitě 1.2.1. Umístění, poloha a hranice lokality Zvolená lokalita se nachází na území Školního lesního podniku Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně, polesí Bílovice, lesní úsek Nad Skalkou, oddělení 338, porost B, C a F. Území leží na okraji CHKO Moravský kras u obce Babice nad Svitavou, která je vzdálená přibližně 15 kilometrů severovýchodně od Brna. V blízkosti se nachází rezervace Čihadlo (směr Kanice). Orientace území je jihozápadní, nadmořská výška je od 450 do 465 m n.m. Zeměpisné souřadnice : 49°18’ s.š. a 16°42’ v.d. Celková výměra činí 3,7 ha. V jižní části se nachází vápencová skalka, podle které je lokalita pojmenovaná. Prochází zde zelená turistická značka. Na severním okraji je umístěn posed.

10


Hranice lokality tvoří na severu louka, na západě pěšina vedoucí na hlavní cestu mezi Babicemi a tři kilometry vzdálenými Kanicemi. Jižní hranice je tvořena svahem s jižní expozicí, ve kterém se nachází skalka. Poslední východní strana sousedí s rezervací Čihadlo. 1.3. Popis prací v terénu Na jaře roku 2007 byla zvolena hodnocená plocha, kterou jsem několikrát navštívila a kde byl proveden základní terénní průzkum. V létě tohoto roku byly udělány kompletní fytocenologické zápisy a na podzim vykopány půdní sondy. Živočišná složka byla zachycována po celou dobu terénních prací. Na přelomu podzimu a zimy byla celá práce v terénu ukončena a po zbytek času nahromaděné podklady zpracovávány.

1.4. Práce v laboratoři Půdní vzorky byly zpracovány na MZLU v Brně na Ústavu pedologie za pomoci Ing. Karla Marosze. Byla zde stanovena zrnitost půdní struktury pipetovací metodou a stanovení fyzikálního jílu. Dále pak byly určeny parametry sorpčního komplexu půd a nakonec stanovení aktivního a potencionálního pH. Rostliny, které nebyly na lokalitě určeny, byly vyfotografovány a určeny Ing. Radomírem Řepkou, Ph.D. a Ing. Petrou Packovou, Ph.D. na Ústavu lesnické botaniky, dendrologie a geobiocenologie. Pro zpracování klimatických dat, byl proveden vlastní výpočet gradientovou metodou na základě údajů z reprezentativních stanic HMÚ Brno Tuřany. Houby byly určeny na ústavu ochrany lesa za pomocí doc. RNDr. Michala Tomšovského,Ph.D.

11


2. ANALYTICKÁ ČÁST 2.1. Charakteristika ekotopu 2.1.1. Širší územní vztahy Hodnocená lokalita se nachází na území školního lesního podniku Masarykův les Křtiny, který patří pod Mendelovu zemědělskou a lesnickou univerzitu v Brně a slouží hlavně Lesnické a dřevařské fakultě. Masarykův les vznikl v roce 1923 a dnes činí 10 265 ha. (LHP Textová část, 2003) Přehled o plochách zahrnutých do LHP (ha) (LHP Textová část, 2003) Porostní půda

9 866,25

Bezlesí

253,45

Lesní pozemky celkem

10 119,70

Jiné pozemky

153,39

PUPFL celkem

10 273,09

Ostatní pozemky

27,32

Plocha zahrnutých katastrálních území

15 089,00

2.1.2. Orografické poměry Dle orografického třídění je území LHC ŠLP ML Křtiny převážně součástí Drahanské vrchoviny, odloučené části bažantnice Rajhrad a obora Sokolnice náleží k Jihomoravským úvalům. Na západě se LHC dotýká Bobravská vrchovina. Drahanská vrchovina patří do

12


provincie Česká vysočina, Českomoravské soustavy, podsoustavy Brněnská vrchovina. Do území LHC zasahují všechny tři součásti Drahanské vrchoviny – Adamovská vrchovina, Moravský kras a Konická vrchovina. Reliéf rozlohou v LHC největší Adamovské vrchoviny je tvořen systémem hrástí (zemská kra vystupující nad své okolí) a prolomů (prolom je tektonický útvar, vzniklý oboustranným poklesem části kůry zemské proti okolí, zpravidla podle systému rovnoběžných zlomů, pričemž prolomy mají široká, plochá dna tvořená sprašovými závějemi a návějemi). Napříč hrástěmi se vyvinula skalnatá průlomová údolí. Údolí Svitavy je hluboké téměř 300 m, ostatní údolí 100 až 200 m. Moravský kras má z velké části zarovnaný povrch, ten je však členěn ostrými hlubokými údolními zářezy, na planinách se hojně vyskytují závrty (vznikají nejčastěji rozpuštěním rozpustné horniny směrem do podzemí, které se označuje také jako krasovění) různých rozměrů. Maximální nadmořské výšky 538 m na území LHC dosahuje Moravský kras SV od obce Rudice. Nejnižším bodem je koryto Svitavy s výškou asi 200 m. (LHP Textová část, 2003) Hodnocená lokalita patří do oblasti 30. Drahanská vrchovina, podoblast c) Adamovská vrchovina. Jedná se o výraznou vrchovinnou oblast zahrnující kulmskou Konickou vrchovinu, vápencovitý Moravský kras a na něj navazující část brněnské vyvřeliny – Adamovskou vrchovinu. Celkově lze charakterizovat Drahanskou vrchovinu jako oblast s převahou živné řady a vegetačních stupňů středních poloh. Jedná se o nižší vrchovinu, specifikem jsou stanoviště na vápencích a velký podíl exponovaných stanovišť, zejména ve vyšších polohách a poměrně malé zastoupení vodou ovlivněných půd (Plíva, Žlábek, 1986). 2.1.3. Hydrologické poměry Území Moravského krasu je odvodňováno převážně Svitavou. Západní část Ponávkou, severovýchodní okraj Rakovcem. Všechny uvedené toky patří do povodí Dyje, úmoří Černého moře (Morava, Dunaj). Zastoupeny jsou hydromeliorační okrsky charakterické pouze sezónním zamokřením převážně povrchovou vodou, trvalým zamokřením stagnující podzemní vodou s její trvale zvýšenou hladinou a zamokřením svahovou proudící podzemní vodou s plošnými svahovými vývěry. V lužní části bažantnice Rajhrad a obory Sokolnice se

13


vyskytuje hydromeliorační okrsek ovlivňovaný hladinou vodního toku v nivách (LHP Textová část, 2003). Říční soustava Svitavy protéká ŠLP v úseku mezi Blanskem a Brnem v délce 21 km. Pramení severozápadně od města Svitavy v nadmořské výšce 470 m. Její údolí se úží pod Blanskem na 150–190 m a je otevřeno až po Obřany skalnatými a lesnatými stráněmi 100-160 m vysokými. V této části je údolí velmi klikaté, navíc zde vedou komunikační tratě (železnice, silnice), které jsou při vysokém vodním stavu ohrožovány. Povodí Svitavy v Bílovicích je 1120,70 km2 (při ústí 1160,24 km2) při délce toku od pramenu až k soutoku se Svratkou. Střední roční průtok Svitavy v Bílovicích je 5,4m3/s (Matějíčěk, 1996). Lokalitou neprotéká žádný potok, ani se zde nevyskytuje žádný přirozený pramen. Území je odvodňováno pouze na jaře, po roztátí sněhu, kdy je voda odváděna údolím až do řeky Svitavy, která protéká mezi Blanskem a Brnem. Srážková voda se většinou vypaří. Území je ohroženo suchem hlavně nad skálou a v rovnějších částech terénu. V údolí není ohrožení suchem velké. 2.1.4. Reliéf Členitost území LHC se projevuje ve vysokém zastoupení erozně uzavřených celků, které zaujímají 32 % plochy. Svahy nad 40 % se vždy považují za výrazně ohrožené erozí (LHP Textová část, 2003). Lokalitu řadíme do geomorfologické jednotky členitých vrchovin. Sklon terénu je různý. Největších hodnot dosahují svahy údolí, a to kolem 30 %. Nejmenší sklon je v rovném pásu táhnoucím se po celé délce území, který má sklon do 10 %.

2.1.5. Geologické poměry Na geologické stavbě území se účastní jako hlavní brněnský pluton, devon Moravského krasu a kulm Konické vrchoviny. Adamovská vrchovina je budována především brněnským masivem tj. hlavně amfibolickými granodiority, místy i diority a diabasy. Moravský kras je tvořen převážně z čistých devonských vápenců, jen zcela podružně sem zasahuje granodiorit brněnského masivu nebo bazální devon v podobě nevápnitých slepenců a jílovců. Významné jsou staré pokryvy v okolí obcí Rudice a Olomoučany. Jde o výplně hlubokých krasových depresí pozůstávajících ze zvětralin jurského a křídového stáří (jíly, písky, valouny) (LHP Textová část, 2003).

14


Sledované území leží na vápencovém podloží. Jedná se o čistý devonský vápenec. 2.1.6. Pedologické poměry Značná pestrost půdních typů odráží geologické podloží, geomorfologické členění i lesní vegetační stupňovitost. Převažují zvětraliny hlubinných vyvřelin v západní části, karbonátové horniny ve střední a jižní části a silikátové sedimenty na severovýchodě. Na těchto substrátech se vyvinuly v severozápadní části téměř souvislé plochy kambizemí s převahou kambizemě typické mezotrofní, na jihu a jihozápadě se nachází pestřejší směs půdních typů s převahou kambizemě typické oligotrofní. Ve střední části Moravského krasu jsou vysoce zastoupeny rendziny na vápencích, většinou kambické s odvápněnou jemnozemí, případně suťové a litické. Půdy na extrémních stanovištích zastupuje ojediněle syrozem (litozem s hloubkou půdy do 10 cm, regozem nad 10 cm) a především ranker. Časté jsou i skeletové formy kambizemě. Půdy lužní jsou vázány na údolní nivy větších potoků a řek, které tvořily v době záplav aluviální akumulaci materiálu. Jedná se o fluvizem glejovou. Půdy podmáčených stanovišť jsou trvale podmáčeny spodní vodou, jedná se o gleje. Pro Konickou vrchovinu je charakteristická kambizem mezotrofní a na skalnatých stanovištích se vyskytují různé subtypy litozemí a rankerů. U Sokolnic a Rajhradu se nachází fluvizem kambická oglejená, arenická a pseudoglejová. (LHP Textová část, 2003) Na lokalitě se nachází převážně rendzina, jak je poznat z půdních sond (viz. příloha 8.8.). Ale také litozem, kterou najdeme okolo údolí a luvizem, nacházející se v západní části porostu. 2.1.6.1. Referenční třída leptosoly Půdy vytvářející se z rozpadů pevných či zpevněných hornin, či jejich bazálních souvrství, vyznačující se výraznou skeletovitostí již ve svrchních 0,5 m i mělkostí profilu (litický kontakt do 0,3 m). Mohou mít pouze několik typů horizontů svérázné akumulace organických látek v omezeném podílu jemnozemě (melanický, umbrický), jinak běžnou sekvencí O – Ah a náznaky kambického horizontu, či mikropodzolizace (Němeček a kol., 2001).

Rendzina – RZ

15


Půdy se stratigrafií O – Ah či Am nebo Ap – Crk – Rk, vyvinuté ze skeletových rozpadů karbonátových hornin. Zejména u suťových a povrchově odvápněných rendzin dochází k tvorbě tmavých melanických horizontů. Tvorba kambického horizontu indukuje přechod ke kambisolům a luvisolům. Na lokalitě se vyskytuje subtyp modální (v příkrém svahu), kambická (na rovinném terénu a v mírném svahu) a vyluhovaná (na dně údolí). Litozem – LI Půdy velmi slabě vyvinuté a mělké. Kompaktní skála je do 0,1 m. Stratigrafie půdního profilu: O – Ah – (Cr) – R. Na lokalitě se vyskytuje varieta karbonátová. 2.1.6.2. Referenční třída luvisoly Půdy s diagnostickým horizontem luvickým, méně či více výrazným horizontem eluviace jílu. Luvizem – LU Půdy s profilem diferencovaným na výrazně vybělený (albický) eluviální horizont El s výraznou destičkovitou až lístkovitou strukturou. Přechází často jazykovitými záteky (až klíny). Původním společenstvem na těchto půdách byl listnatý les (buk, dub, lípa, habr). Nadložní humus je reprezentován hlavně moderem. Pod ním leží pouze několik centimetrů mocný horizont Ah. Stratigrafie profilu: O – Ah nebo Ap – El – Btd – BC – C (Němeček a kol., 2001). 2.1.6.3. Fyzikální vlastnosti půd Stanovení druhu půdy bylo provedeno podle obsahu jílu, prachu, a písku. Systém podle ministerstva zemědělství USA a z něho odvozený systém, který používá Taxonomický klasifikační systém půd ČR. Na lokalitě převažuje hlinitá půda. Vyskytuje se zde i prachovitá hlína a prachovito-jílovitá hlína. PH je zde v rozmezí od 5,6 do 7,2, což je na vápenitém podloží běžná hodnota. PH udává vlastnosti půdy a tedy i krytu, který na ní roste. 2.1.6.4. Chemický rozbor půdy Stanovení charakteristik sorpčního komplexu podle Kappena Obsah výměnných bází (S) udává – v mmol.kg-1zeminy množství výměnných kationtů, které jsou poutány půdním sorpčním komplexem v době stanovení.

16


Maximální sorpční kapacita (T) – udává v mmol.kg-1 zeminy maximální množství výměnných kationtů, které může poutat. Stupeň sorčního nasycení (V) – udává procentický podíl obsahu výměnných kationtů z maximální sorpční kapacity. Princip: výměnné kationty se vytěsní HCl v přebytku. Spotřebovaná HCl, odpovídající hodnotě S, se stanoví titrací NaOH. Hodnota T se zjistí součtem hodnoty S a hydrolytické acidity. Postup: 10g zeminy se vpraví do 250 ml PVC vzorkovnic, pipetou se přidá 100 ml 0,1M HCl a třepe se 1hod na horizontální třepačce. Suspenze se zfiltruje. Z čirého filtrátu se odpipetuje 50 ml a přidají se 2-3 kapky fenolftaleinu a titruje se 0,1 M NaOH do slabě růžového zbarvení, které nezmizí po dobu 1 min. Výpočet hodnoty S: S (mmol.kg-1)= [(a.f1 – b.f2).M.1000]/g

S = počet výměnných bází a = množství 0,1M HCl f1 = faktor 0,1 M HCl b = spotřeba 0,1 M NaOH f2 = faktor 0,1 M NaOH M = molarita odm. roztoku g = množství zeminy v práci

Výpočet hodnoty T: T(mmol.kg-1) = S+Ha

T =maximální sorpční kapacita S = obsah výměnných bází Ha = hydrolytická acidita

V(%) = S/T.100

V = stupeň sorpčního nasycení S = obsah výměnných bází T = maximální sorpční kapacita

Stanovení hydrolytické acidity

17


Princip: Na vzorek půdy se působí roztokem octanu sodného. Ionty sodíku vytěsní ze sorpčního komplexu ionty vodíku, které tvoří v půdním roztoku kyselinu octovou, jejíž množství se stanoví titrací roztokem hydroxidu sodného. Postup: 40 g zeminy se vpraví do 250 ml PVC vzorkovnice, přidá se 100 ml 1 M roztoku octanu sodného a třepe se 1 h na horizontální třepačce. Suspenze se zfiltruje. Z čistého filtrátu se odpipetuje 50 ml do baňky a přidají se 2-3 kapky fenolftaleinu a titruje se 0,1 M NaOH do slabě růžového zbarvení, které nezmizí po dobu 1 minuty. Výpočet hodnoty Ha: Ha(mmol.kg-1) = a.f.M.k.1000/g

Ha – hydrolytická acidita a – spotřeba 0,1 M NaOH při titraci f – faktor 0,1 M NaOH M – molarita NaOH k – koeficient ke korekci g – množství zeminy v práci

18


2.1.7. Klimatické poměry Území LHC ŠLP Masarykův les Křtiny dle Atlasu podnebí ČSR náleží do teplé klimatické oblasti. Převážná část LHC náleží do mírně teplé oblasti, okrsku B2 – mírně teplého, mírně suchého, převážně s mírnou zimou, s lednovou teplotou nad –3 °C, tato část obsahuje Hádeckou plošinu, část Habrůvky a Babicko (LHP Textová část, 2003). Podle klimatického členění dle Quitta (1971) převážná část LHC patří do nejteplejší mírně teplé klimatické oblasti MT 11 (dlouhé léto, teplé a suché, přechodné období krátké s mírně teplým jarem a mírně teplým podzimem, zima je krátká, mírně teplá a velmi suchá, s krátkým trváním sněhové pokrývky. Na lokalitě je průměrná roční teplota 7,5 °C. Průměrný měsíční úhrn srážek je 36,8 mm, nejvíce srážek spadne na lokalitě v měsíci červnu a to 67,52 a nejmíň v měsíci únoru 22,5 mm. Roční úhrn srážek je 441,6 mm. (viz. klimadiagram 8.5.) Stanice ČHMÚ – Brno-Tuřany, období 1971-97 Hodnocení klimatických poměrů na lokalitě provádíme zjednodušeným postupem na základě údajů reprezentativní stanice HMÚ. Vlastní výpočet se provádí gradientovou metodou pro průměrné měsíční teploty vzduchu a měsíční srážkové úhrny. V tomto období bylo hodnoceno posledních 26 let oproti dlouhodobému průměru 1901-50 ze stanice ČHMÚ Brno-Tuřany. Stanice ČHMÚ: Brno-Tuřany, 241 m n.m. Lokalita: ŠLP Křtiny, polesí Bílovice, LÚ Mladová, odd. 338, porost B,C, 463m n.m. Brno-Tuřany (Bagar, 1996) I TS[°C] SS[mm]

II

III

IV

V

VI

-1,7 -0,1 4,3 8,8 14,3 24

22

25

31

58

VII

VIII IX

X

XI

XII

17

19 18,8 14,3 8,9 3,2

71

65

50

41

30

35

0 30 Tab.1

TSroč= 8,9 °C

SSroč= 482,0 mm

Výpočet průměrných měsíčních teplot: TL = TS – GT.(HL-HS/100)

19


TL

– teplota na lokalitě ve °C

TS

– teplota na stanici ve °C

TLroč - průměrná roční teplota na lokalitě TSroč – průměrná roční teplota na stanici GT

– gradient teploty na 100 m

HL

– nadmořská výška lokality v m

HS

- nadmořská výška stanice v m

Výpočet průměrných měsíčních srážkových úhrnů: SL = SS + GS.(HL-HS/100) c = SSroč/(560 + b.HS) SL

– srážkový úhrn na lokalitě v mm

SS

– srážkový úhrn na stanici v mm

GS

– gradient srážek na 100 m

c

– korekce podle srážkové normality SN

SLroč – roční úhrn srážek na lokalitě SSroč – roční úhrn srážek na stanici b

– pro nadmořské výšky pod 650 m: b=0,5, nad 650 m: b=0,6

I

II

GT[°C]

III

IV

V

VI

VII

VIII

IX

X

XI

0,46 0,51 0,65 0,71 0,72 0,73 0,69 0,68 0,61 0,55

GS[mm]

4,8

4,6

4,5

4,5

5,2

8,1

8,2

7,6

4

XII 0,5 0,46

3,3

4,6 Tab.2

Hodnocená lokalita I

II

III

IV 2,8

V

VI

7,2 12,7

VII

VIII IX

15,4 17,5 17,3 11,7

X

XI 7,7

XII

TL[°C]

-2,7 -1,2

2,1 -1,1

SL[mm]

24,2 22,5 24,4 28,6 48,6 67,52 58,1 46,7 34,9 26,1 31,6 28,4 Tab.3

TLroč= 7,5 °C

SSroč= 441,6 mm

20

4,8


2.1.8. Rostlinstvo Existence

rostlin

vymezeného

území

je

podmíněna

klimatickými

poměry,

geologickým podložím, fytogeografickou polohou a činností člověka. Bohatství a pestrost znásobuje styk tří květenných oblastí – hercynské, panonské a karpatské. Pro poměry vybrané lokality je to především ponticko-panonská flóra s vlivy karpatskými. Původ je v dobách meziledových a hlavně raných etapách doby poledové (LHP Textová část, 2003). Z hlediska fytogeografických celků (okresů) řadíme severovýchodní okolí Brna k Moravskému krasu (Ludvík, 1991). Přímo na skalce je rozvolněný porost stromů s bohatým keřovým patrem a s ostrůvky teplomilné vegetace. Nad hájenkou jsou vysázeny jehličnaté exoty. V horní části, na vápencové plošině převažují buky, habry a na západě borovice černá. V bylinném patře dominuje bažanka vytrvalá (Mercurialis perennis), svízel vonný (Galium odoratum), vyskytuje se zde ostřice chlupatá (Carex pilosa), hrachor jarní (Lathyrus vernus), jaterník podléška (Hepatica nobilis), konvalinka vonná (Convallaria majalis) a další (příloha 8.7.)

2.1.9. Živočišstvo Z hlediska

biogeografické

diferenciace

leží

území

na

styku

hercynské,

západokarpatské a panonské provincie. Proto také, podobně jako u rostlinstva, se zde setkáváme s druhově velmi pestrou faunou. Ve zbytcích přirozených listnatých a smíšených lesních porostů můžeme najít zástupce původní středoevropské fauny, například druhy Salamandra salamandra, Rana temporaria, Vipera berus, Triturus vulgaris, Glis glis, Microtus subtrraneus a další. Jsou to představitelé fauny, která obývala tuto oblast před příchodem člověka. V kaňonech a údolních nivách se setkáváme s faunou, která je částečně původní a částečně druhotná. Zvláštností je potom oblast krasová. Žijí tu četné lesostepní druhy a území je cenné jako zimoviště některých druhů z čeledi Vespertilionidae. Významnou je také fauna lidských sídel, například druhy Ciconia ciconia, Hirundo rustica, Martes foina, Apus apus, Delichon urbica a další (Ludvík, 1991). Živočišná složka byla zkoumána průběžně v rámci návštěv lokality. Byla evidována jak přímo tak podle pobytových charakteristik. Tyto metody však neumožňují podat podrobný

21


soupis všech živočichů, zvláště pak ne, pokud jde o mikrofaunu. K tomu je potřeba speciálních metod. Kmen kroužkovci (Annelida) je zastoupen druhem Lumbricus rubellus z čeledi Lumbricidae. Žije ve svrchní vrstvě půd a živí se humusem. Její chodbičky zvyšují propustnost pro dešťovou vodu, patří k užitečným druhům. Mezi měkkýše (Molusca) řadíme druh Helix pomatia z třídy plžů. Tento druh je hermafrodit a je škodlivý. Nejpočetnějším kmenem na lokalitě je kmen členovců (Arthropoda). Z řádu roztoči (Acarina) zde žije druh Ixodes ricinus, jedná se o parazita, který může být nebezpečným přenašečem různých onemocnění. Významný je řád brouci (Coleoptera), který zastupuje například Coccinella septenpunctata a Ampedus sanguineus. Do řádu blanokřídlí (Hymenoptera) patří na příklad Vespula vulgaris a Bombus terestris, nebo také užitečná Apis melifera. Kmen strunatci (Chordata) je zastoupen podkmenem obratlovci (Vertebrata). Z třídy obojživělníků (Amphibia) nebyl zaznamenán žádný druh. Z třídy ptáci (Aves) byl zaznamenán druh Buteo buteo a Falco tinnunculus druh z čeledi dravci (Falconiformes) a z čeledi pěvci

(Passeriformes) druh Sitta europia. Třídu savci na lokalitě zastupuje z řádu hlodavci (Rodentia) druh Scriurus vulgaris a z řádu šelmy (Carnivora) druh Vulpes vulpes. A z řádu přežvýkavců je zde zastoupen druh Carpeolus carpeolus. Živočišné druhy popsané z Moravského krasu (Laštůvka, Z.,Marek, J., 2002): Aglia tau – martináček Watsonalla cultraria – srpokřídlec Drymonia obliterata – hřbetozubec Tyto druhy byly určeny pro PR Čihadlo, která sousedí s hodnocenou lokalitou, proto je možné předpokládat, že se vyskytují i zde. Jsou to charakteristické, ale všeobecně rozšířené druhy bučin. Relativně chudá taxocenóza motýlů je tvořena široce rozšířenými, většinou stínomilnými lesními druhy bez většího ochranářského významu. Výrazné prosvětlení porostu by jistě vedlo k obohacení bylinného porostu i druhového spektra hmyzu.

Klasifikace jednotlivých druhů podle potravních řetězců:

22


Konzumenti I. řádu: Carpeolus carpeolus, Helix pomatia, Palomena prasina,Ampedus sanguineus, Apis mellifera, Bombus terrestris, Scriurus vulgaris Konzumenti II. řádu: Formicula auricularia, Coccinella septempunctata, Vespula vulgaris, Anguis fragilis, Turdus merula,Garrulus glandarius Konzumenti III. řádu: Vulpes vulpes, Buteo buteo, Falco tinnunculus Parazité: Ixodides ricinus Dekompozitoři: Lumbricus rubellus K druhům silně ohroženým patří dle vyhlášky ministerstva životního prostředí ČR č. 395/1992 Sb. druh Anguis fragilis a k druhům ohroženým Sciurus vulgaris. 2.1.10. Historie Širší okolí Brna patří mezi nejstarší a nejbohatší regiony s pravěkým osídlením. Již před více než půl milionem let sídlil na Stránské skále a na Červeném kopci u Brna člověk vzpřímený – Homo erectus. V Moravském krasu se dokonce podařilo v jeskyních objevit zbytky kostry jeho nástupce, člověka neandrtálského. Nejblíže k lokalitě můžeme uvést příklad osídlení Stránské skály, kde se rozvíjela svébytná kultura tzv. bohunicienu. V podstatě se dá říci, že tento region je od neolitu pod trvalým antropologickým vlivem (Ludvík, 1991). 2.1.11. Lesní vegetační stupně Lesní vegetační stupně vyjadřují vztahy mezi klimatem a biocenózou, podávají přehled o pestrosti lesních společenstev. LHC ŠLP Křtiny se nachází v 1. až 5. lesním vegetačním stupni (dále LVS). Společenstva 1. dubového LVS se vyskytují převážně v jižní části LHC, vystupují do nadmořské výšky 400 m, především na teplých jižních vysýchavých svazích. Převažuje řada živná, lužní, exponovaná, extrémní a kyselá. Souvislé zastoupení v jižní a střední části LHC na plošinách do 400 m n.m. mají společenstva 2. bukodubového LVS, která na jižních svazích vystupují i do výšky nad 450 m. Výrazně převládají společenstva 3. dubobukového stupně, který se vyskytuje od 300 do 500 m n.m., hlavně v severní části LHC (LHP Textová část, 2003). Hodnocené území spadá hlavně do 3. lesního vegetačního stupně. Malou část lokality řadíme do 2. lesního vegetačního stupně.

23


2.1.12. Rekreační využití lesů V rámci vyhlášených kategorií a subkategorií lesů mají lesní porosty na území ŠLP Křtiny zejména pro obyvatele Brna, Blanska a Adamova značný zdravotně rekreační význam. Krajinu území ŚLP Masarykův les Křtiny tvoří pahorkatina, hluboká údolí a kaňony, členěné dalšími bočními zářezy a žleby, časté suťové svahy, skalní stěny a krasové útvary. Již tyto přírodní krasy jsou schopny uspokojovat rekreační nároky obyvatel. Důležitosti řešení rekreace a estetiky si byli vědomi už zakladatelé lesnické fakulty a ŠLP před osmdesáti lety. Našli originální řešení a v porostech na vhodných místech bylo záměrně vytvořeno na padesát lesních palouků a zákoutí, na vyvýšeninách vyhlídková místa s průhledy do krajiny (LHP Textová část, 2003).

24


3.BIOTA 3.1. Dřevinné patro Na hodnocené lokalitě se vyskytují tyto druhy : Věk

Zastoupení

Tloušťka

Bonita

(průměr)

(AVB)

Zásoba

Výška Poško-

Název druhu

Fagus sylvatica Carpinus betulus Pinus nigra Fraxinus excelsior Acer platanoides Acer pseudoplatan. Quercus petraea Thilia platyphyllos

zení

rok

%

m

m

m3

m3

m

97

40

22

22

78

358

21

---

97

30

14

14

20

90

14

---

97

20

20

20

9

85

19

---

79

2

24

20

26

206

19

---

79

2

16

18

1

10

16

---

79

2

23

22

2

14

20

---

79

2

16

16

20

92

16

---

79

2

20

18

1

10

18

---

Tab.4 Buk lesní (Fagus sylvatica) je jedna z našich nejdůležitějších hospodářských dřevin. Nachází se ve všech částech Moravského krasu, kde mu vyhovuje jak podnebí, tak půdní poměry. Na dané lokalitě je nejhojněji zastoupen. Dosahuje hlavní úrovně a porost je zapojený. Zmlazení je dobré. Na stromech nebyly zaznamenány žádné známky poškození, zdravotní stav je tedy vyhovující. Na mrtvém dřevě se často vyskytují saprofytické houby, například Bjerkandera adusta, Fomes fomentarius a další. Byl zde také zaznamenán parazit

25


druhu Almillaria gallica. Největších rozměrů dosahují stromy v údolí (Aas, G., Riedmiller, A. 2005). Habr obecný (Carpinus betulus), dřevina nedosahující takových rozměrů jako buk. Kvůli nerovnému svalovcovému kmeni není tolik hospodářsky žádaná. Na lokalitě se jedná o vrůstavou dřevinu, která nedosahuje hlavní úrovně. Je hojně a rovnoměrně rozmístěn, hlavně v západní části porostu. Jedná se o vitální dřevinu s dobrým zdravotním stavem. Borovice černá (Pinus nigra) zastupuje jako jediná jehličnany v této oblasti. Převažuje v západní části, kde dokonce převažuje nad bukem. Dosahuje zde hlavní úrovně i nadúrovně a její zdravotní stav je také vyhovující. Jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), tato dřevína zde není hojně zastoupena v hlavní úrovni. Na některých místech však převládá její zmlazení, které vytlačuje ostatní vegetaci v podrostu. Mladé jasany jsou často okusovány zvěří. Dub zimní (Quercus petraea) se vyskytuje pouze v nejjižnější části lokality, kde dosahuje hlavní úrovně. Zdravotní stav je dobrý. Lípa velkolistá (Tilia platyphyllos), javor klen (Acer pseudoplatanus), javor mléč (Acer platanoides) se vyskytují po celé ploše rovnoměrně s nízkým zastoupením. Javory jsou hojnější ve stinné části údolí, kde dosahují hlavní úrovně i nadúrovně. Zdravotní stav všech těchto dřevin je dobrý. Mezi ostatní dřeviny zde patří javor babyka (Acer campestre), jilm horský (Ulmus glabra) a jilm vaz (Ulmus laevis). Tyto stromy jsou zastoupeny ojediněle a nedosahují hlavní úrovně. (Úradníček, L., Maděra, P., 2001) 3.2. Keře Z keřů zde roste dřín obecný (Cornus mas), hloh obecný (Crataegus laevigata), svída krvavá (Cornus sanguinea), líska obecná (Corylus avellana), brslen (Euonymus), řešetlák (Rhamnus) a skalník černoplodý (Cotoneasrer melanocarpus). 3.3. Podrost V podrostu se vyskytují druhy náležící do oddělení krytosemenných rostlin (Magnoliophyta) a dále také druhy z oddělení mechorosty (Bryophyta). V nejjižnější části lokality přímo na skále se vyskytuje teplomilná vegetace zastoupená druhy Sedum maximum, Sedum acre, Jovibarba globifera, Pulsatilla pratensis, Primula veris, Thymus praceox. Na svazích na kamenité suti se vyskytuje Dentaria enneaphyllos, dominuje

26


zde Galium odoratum, také Dentaria bulbifera a Mercurialis perennis. Ojediněle můžeme zahlédnout saprofytní druh Neottia nidus-avis. V horní části na vápencové plošině s buky a habry dominuje Mercurialis perennis, Galium odoratum a Carex pilosa. Vyskytuje se Lathyrus vernus, Hepatica nobilis, Convallaria majalis, Euphorbia amygdaloides a Polygonatum multiflorum. Na některých místech roste Melittis melissophyllum. Na lokalitě převládají mírně acidofilní mezotrofy (poměrné zastoupení činí 38,5), tj. druhy které snáší mírně kyselou až neutrální reakci. Jsou to například: Lathyrus vernus, Hepatica nobilis nebo Galium odoratum. Početně zastoupeny jsou zde také druhy euryektní (23,1), to jsou druhy snášející široké rozpětí reakce, od kyselé až po zásaditou. Jedná se např. o: Melica nutans, Convallaria majalis nebo o Anemone nemorosa. Mezi mezotrofně bazifilní řadíme Primula veris, Hedera helix a Thymus praceox. Malé zastoupení mají i eutrofní heminitrofyty (poměrné zastoupení 15,04) jako např.: Myosotis sylvatica, Mercurialis perennis a Urtica dioica. Nejméně se zde vyskytují mezotrofní nitrofyty (3,85) jako Impatiens noli-tangere. V závislosti na intenzitě oslunění mají na zkoumané lokalitě největší podíl sciofyty(poměrné zastoupení činí 42,31), to jsou druhy stinné, nesnášející oslunění, rostoucí pouze v zástinu, omezené svým výskytem na zastíněná místa lesů. Těmto druhům vyhovují stinné podmínky v bukovém lese. Jsou to: Mercurialis perennis, Melica nutans, Anemone nemorosa a další. Dále se zde nachází hemisciofyty(19,52), tj. druhypolostinné, přizpůsobivé, rostoucí v zástinu světlejších lesů i při plném oslunění, bez zástinu. Jsou to: Thymus praceox, Primula veris. Heliofyty(11,55) druhy slunné, nesnášející zastínění, rostoucí pouze na slunných místech bez zástinu, se vyskytují především přímo na skále, kde nejsou stromy. Jedná se o: Jovibarba globifera, Sedum acre a Pulsatilla pratensi. (Deyl, M., Hísek, K. 2001).

27


3.4. Houby Název houby

Substrát

Hostitelská dřevina

Ekologie

Bjerkandera adusta

odumřelá větev

BK

Saprofyt

Stereum hirsutum

tlející dřevo

BK

Saprofyt

Fomes fomentarius

větve, kmen

BK

Saprofyt

Inonotus cuticularis

kmen

BK

Saprofyt

Pleurotus pulmonarius kmen

BK

Saprofyt

kmen

BK

Saprofyt

Almillaria gallica

báze kmene

BK

Parazit

Cortinarius prasinus

humus

pod BK

Mykorrh.

Chondrosteruom purp. padlý kmen

BK

Saprofyt

Flammulina vellutipes padlý kmen

BK,HB

Saprofyt

pod BK,HB

Saprofyt

BK

Saprofyt

Ischnoderma benzoinum

Mycena pura

humus

Lycoperdon pyrifofme odumřelá větev Pluteus umbrosus

tlející pařez

BK

Saprofyt

Lycoperdon perlatum

tlející kmen

HB,BK

Saprofyt

Mycena sanguinolenta humus

pod BK

Saprofyt

humus

BK,HB

Saprofyt

Coprinus lagopus

opadlá větev

BK,HB

Saprofyt

Mycena galericulata

tlející kmen

BK

Saprofyt

Stereum hirsutum

tlející kmen

BK,HB

Saprofyt

Xerula longipes

humus

pod BK,HB

Saprofyt

Rhodocollybia butyracea

Tab. 4

28


Na lokalitě převažují houby saprofytické. Nebyly zde zjištěny žádné druhy kriticky ohrožené podle vyhlášky ministerstva životního prostředí ČR č.395/1992 Sb. (Černý, A., 1989).

29


4. SYNTETICKÁ ČÁST 4.1. Vymezení a charakteristika lesních typů Základní jednotkou diferenciace růstových podmínek je lesní typ (Zlatník, 1956), který je charakterizován význačnou kombinací druhů příslušné fytocenózy, půdními vlastnostmi, výskytem v terénu a potenciální bonitou dřevin. Mapovací jednotkou je příslušná varianta lesního typu v přírodní lesní oblasti. Pro označení lesních typů se používají symboly odvozené z jednotného typologického systému, z něhož vychází i pojmenováni lesního typu, které se u oblastních variant rozšiřuje o její význačný nebo diferenciální znak stanoviště. Soubory lesních typů jsou základními jednotkami typologického systému. V ekologické síti jsou soubory lesních typů vymezeny půdními kategoriemi a lesními vegetačními stupni.(Randuška, Vorel, Plíva, 1986) Při určování lesních vegetačních stupňů a tedy i souboru lesních typů bylo využito jak terénních poznámek, tak mapserveru ŠLP Křtiny. Systém vychází z lesnicko-typologické klasifikace ÚHÚL, která platí od lesních hospodářských plánů s platností k 1. 1. 1998. 3A9 – lipovodubová bučina bažanková Umístění, reliéf: Lesní typ, který má na lokalitě největší zastoupení. Vyskytuje se na dlouhém a širokém pásu přímo nad skálou s jihozápadní expozicí a v úzkém pruhu sousedícím s polem s jižní expozicí. Obě plochy jsou v rovinném terénu. Půdní poměry: vyskytuje se zde rendzina kambická. Fytocenóza: Dominantním druhem je zde Mercurialis perennis, která se střídá s Carex pilosa, která vytváří rozsáhlé porosty a častá je i Melica nutans 2A9 – javorobuková doubrava vápencová Umístění, reliéf: Tento lesní typ se vyskytuje na malém úseku hned na začátku porostu, kde je jižní expozice a mírně svahovitý terén a v úzkém pruhu vedoucím k údolí, kde je západní expozice a terén rovinný. Půdní poměry: Jedná se zde o rendzinu typickou. Fytocenóza: Pokryvnost zde není příliš vysoká. Dominantním druhem je zde Hedera helix a Galium odoratum, Jedná se tedy o mírně acidofilní druhy. 1J2 – habrová javořina netýkavková

30


Umístění, reliéf: Lesní typ vyskytující se na svazích a v údolí. Expozice jihovýchodní a severozápadní. Terén příkře svahovitý, v údolí mírně. Půdní poměry: Půda zde byla určena jako rendzina modální na svazích a rendzina vyluhovaná na dně údolí. Fytocenóza: Vyskytuje se zde druh heminitrofilni Impatiens noli-tangere. Dále zde najdeme druhy Hedera helix a Melica nutans, které dobře snáší zastínění. 3X1 – dřínová (dubová) bučina vápencová Umístění, reliéf: Tento typ se nachází na malé ploše v mírném svahu se západní expozicí. Půdní poměry: Půdní typ je opět rendzina kambická. Fytocenóza: Z rostlin se zde nachází druhy snášející mírně kyselou až neutrální reakci, jako Galium odoratum nebo Convallaria majalis. 2H5 – hlinitá buková doubrava s ostřicí chlupatou Umístění, reliéf: Úzký pás v mírném svahu, vedoucí směrem k hlavní cestě. Expozice je zde jižní až jihozápadní. Půdní poměry: Jedná se zde o luvizem typickou. Fytocenóza: Dominuje zde Carex pilosa, zastoupeny jsou i druhy snášející zástin bukového porostu jako Mercurialis perennis. 4.2. Hodnocení antropických vlivů Stabilita lesních porostů je důsledkem existence integrovaného komplexu znaků a vlastností, jimiž se jednotlivé porosty a jejich soubory vyznačují. Ekologická stabilita je relativní a s věkem a vývojem porostu, jakož i se zásahy do porostu ať již úmyslnými nebo nahodilými, se mění. Proto můžeme charakterizovat tzv. stupeň přirozenosti systému jako hodnotu nepřímo úměrnou stupni ovlivnění téhož ekosystému člověkem. (Míchal, 1994) Základní dělení ekosystému je na relativně přirozené ekosystémy a antropogenní ekosystémy. Přirozené ekosystémy můžeme rozdělit na přírodě blízké, přirozené a přírodní-nedotčené. Antropogenní systémy dělíme do přírodě vzdálené, přírodě cizí a umělé. Porost patří k lesům zvláštního určení, jako všechny porosty na ŠLP Křtiny. Přirozená skladba je pozměněna oproti původnímu složení. Převažuje zde buk lesní a vysázeny zde byly i exoty borovice černé. Habr se vyskytuje v celém porostu. Jedná se o porost s umělou strukturou.

31


Synuzie podrostu se vyznačuje sciofyty, tj. druhy snášejícími zástin. Druhově je podrost chudý, protože zástin od plně zapojeného porostu nedává ideální podmínky pro růst bohatého bylinného patra. Na některých místech ho vytlačuje nálet hlavně jasanu ztepilého. Dominantním druhem je zde Mercurialis perennis. Faktorem poškození je rekreační využití lesů. Územím prochází turistická značka, lokalita je proto navštěvována značným množstvím turistů, kteří sbírají houby, konvalinky i jiné rostliny a tím dochází k poškozování biomasy a zanášení odpadků do lesa.

32


5. ZÁVĚR Zkoumaná lokalita se nachází u obce Babice nad Svitavou, která leží severovýchodně od Brna. Jedná se o porost 338, oddělení B, F a C. Průměrný sklon terénu je 5 % a expozice jihozápadní. Střední nadmořská výška je 460 m n. m. Území spadá do přírodní lesní oblasti 30 Drahanská vrchovina. Lokalita leží na polesí Bílovice, které spadá do Školního lesního podniku "Masarykův les" při MZLU v Brně. Nachází se v druhém bukodubovém a třetím dubobukovém vegetačním stupni. V dřevinném patře dominuje buk lesní a habr obecný, ve východní části porostu borovice černá. Buk způsobuje velký zástin, který má vliv na podrost. Vyskytují se zde převážně sciofyty, které nekladou velké nároky na světlo. Na mnoha místech vytlačuje ostatní rostliny nálet jasanu ztepilého. Na základě čtyř půdních sond zde byly určeny půdní typy. Převažuje rendzina, která se nachází na vápenitém podloží, malý úsek zastupuje litozem a luvizem. Živočišná složka je zde také pestrá, ale díky nedostatečné možnosti úkrytu a turistickému ruchu se spíše soustřeďuje na sousední území, kde je větší klid. Na lokalitě se podle lesnicko-typologické klasifikace ÚHÚL nachází 5 souborů lesních typů. Nejvíce je zastoupena lipovodubová bučina bažanková, dále se zde nachází javorobuková doubrava vápencová, dřínová (dubová) bučina vápencová a na nejmenší část území zaujímá hlinitá buková doubrava s ostřicí chlupatou.

33


6. SUMMARY Examinated locality is placed near village Babice nad Svitavou, north-east from Brno. Stand number 388, division B and C. Average inclination of terain is 5% with south-west exposition. Height above sea level is 460 m. This locality belongs to the natural forest area 30 Drahanská highlands and it is part of Bílovice forest region in School Forest Enterpirse "Masarykův les" in MZLU in Brno. The locality is situated in the second fageto-quercinus and third querco-faginus altitudinal zone. Dominant spacies in woody etage is Fagus sylvatica and Carpinus betulus, in the east part of stand there is dominant Pinus nigra. Beech creates a big shelter, that influences udergrowth in significant way. Sciophyts are mostly found here as their light requirements are very low. On many places are seedlings of Fraxinus excelsior oppressing the other vegetation species. According to soil pits the soil type was set. Rendzin on the limestone sub-soil is mostly predominant, the rest is taken by lithosol and luvisol. Animal element is here also colorful, but because of insufficient shelter opportunity and tourism movement is being concetrated on neighbour lands, where the better peace can be found.

34


7. LITERATURA A PRAMENY: Aas, G., Riedmiller, A. 2005. Kapesní atlas stromy. Nakl. Slovart. 255 str. Ambros, Z.,Štykar, J., 1999. Geobiocenologie I .Vydavatelství Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita. 63 str. Bagar, R., 1996. Klimatické vlivy a vitalita lesního ekosystému a potencionální škody suchem podle souborů lesních typů s návrhem na jejich zmírnění v lesích Školního lesního podniku Křtiny. ÚHÚL pobočka Brno, Brno Deyl, M., Hísek, K. 2001. Naše květiny. Nakl. Akademie věd České republiky. 690 str. Černý, A., 1989. Parazitické dřevokazné houby. Nakl. Státní zemědělské v Praze. 104 str. Laštůvka, Z., Marek, J. 2002. Motýli Moravského krasu.Nakl. Korax. 123 str. Ludvík, M. 1991. Okolí Brna, Moravský kras. Olympia Praha Matějíčěk, J. 1996. Hospodaření s vodou v povodí. Povodí Moravy a.s., Brno Míchal, I., Petříček, V., 1994. Péče o chráněná území: II. Lesní společenstva. Praha: AOPK ČR, 713 str. Němeček, J. a kol. 2001. Taxonomický klasifikační systém půd České republiky, ČZU Praha, Praha Plíva, K. 1991. Přírodní podmínky v lesním plánování. ÚHÚL Brandýs nad Labem Plíva, K., Žlábek, J., Přírodní lesní oblasti ČSR. SZN, Praha Randuška, D., Vorel, J., Plíva, K. 1986. Fytocenológia a lesnická typológia, 1. Vydavatelství Bratislava: Príroda, 339 str. Úradníček, L.,Chmelař, J. 1995. Dendrologie lesnická, 2 část – Listnáče I. MZLU v Brně, Brno Úradníček, L., Maděra, P. 2001. Dřeviny České republiky. Písek: Matice lesnická, 333 str. Zlatník, A. a kol. 1956. Základy ekologie. Nakl. Státní zemědělské v Praze. 280 str Lesní hospodářský plán, 2003 http://cs.wikipedia.org http://mapserver-slp.mendelu.cz http://mapy.cz

35


8. PŘÍLOHY 8.1. Přehledová mapa zájmového území 8.2. Hranice zájmového území 8.3. Pedologická mapa 8.4. Mapa lesních typů 8.5. Mapa fytocenologických ploch 8.6. Klimadiagram 8.7. Fytocenologické zápisy 8.8. Ekologicko-cenotické vyhodnocení rostlinných taxonů 8.9. Popisy půdních profilů 8.10. Výpočet parametrů sorpčního komplexu půd 8.11. Stanovení zrnitosti pipetovací metodou 8.12. Zoologická klasifikace živočišných druhů

36


37


38


-Litozem typická -Rendzina typická -Rendzina kambická -Luvizem typická 39


40


41


8.6. Klimadiagram

42


8.7.1. Fytocenologický snímek číslo 1 ŠLP MZLU v Brně, polesí Bílovice, lú Nad Skalkou, oddělení 338, porost B Nadmořská výška: 455-460 m.n.m.

Sklon: 20°

Reliéf terénu: příkrý svahový terén

Datum: 30. 7. 2007, 12. 4. 2008

Expozice: JZ Synuzie dřevin: Celková pokryvnost I - III: 80 % Patro

Latinský název rostliny

Zkratka

Pokryvnost

I

Fagus sylvatica

bk

5%

II.

Fagus sylvatica

bk

60 %

II.

Carpinus betulus

hb

10 %

IV.

Fagus sylvatica

bk

5%

V1a.

Fagus sylvatica

bk

+

Tilia platyphyllos

lpv

-

V1b

Fagus sylvatica

bk

-

V2

Fagus sylvatica

bk

+

Synuzie nedřevnatého porostu Celkový kryt: 50 % Poř.č.


Zkratka

KSAD

Semenné rostliny a kapraďorosty: Hedera helix

hedera

-2

Mercurialis perennis

me

1

Melica nutans

mn

+

Convallaria majalis

conv

-2

Galium odoratum

a

+2

latvern

1

Viola reichenbachiana

violsilv

-

Hepatica nobilis

hepat

-

Anemone nemorosa

anem

-

Primula veris

primver

-

Lathyrus vernus

l

43


8.7.2. Fytocenologický snímek číslo 2 ŠLP MZLU v Brně, polesí Bílovice, lú Nad Skalkou, oddělení 338, porost B Nadmořská výška: 460-465 m n.m.

Sklon: 20°


Datum: 30. 7. 2007, 12. 4. 2008

Expozice: JZ

Synuzie dřevin: Celkový kryt I – III: 100 % Patro


Zkratka

Pokryvnost

I.

Pinus sylvestris

bo

40 %

II.

Carpinus betulus

hb

30 %

Fagus sylvatica

bk

20 %

Acer platanoides

jv

5%

III.

Acer campestre

bb

5%

IV.

Fagus sylvatica

bk

10 %

V1a

Fagus sylvatica

bk

+

V1b

Acer platanoides

jv

-

V2

Tilia platyphyllos

lpv

-

Acer campestre

bb

-

Synuzie nedřevnatého porostu Celkový kryt: 80% Poř.č.


Zkratka

Pokryvnost

Semenné rostliny a kapraďorosty: 1.

Mercirialis perennis

me

-3

2.

Melica nutans

mn

-2

3.

Euphorbia amygdaloides

spam

-

4.

Carex pilosa

cp

-2

5.

Polygonatum multiflorum

polygmult

1

6.

Hedera helix

hedera

+2

44


7.

Melittis melissophyllum

mn

-

8.

Galium odoratum

a

+

9.

Lathyrus vernus

latvern

-

10.

Hepatica nobilis

hepat

-

11.

Anemone nemorosa

anemon

-

12.

Chelidonium majus

chlid

-

45



Sklon: 30°


Datum: 30. 7. 2007, 12. 4. 2008

Expozice: Z Synuzie dřevin: Celkový kryt I – III: 110 % Patro


I.

Fagus sylvatica

bk

5%

II.

Fagus sylvatica

bk

50 %

Carpinus betulus

hb

20 %

Acer pseudoplatanus

kl

10 %

Tilia platyphyllos

lpv

15 %

III.

Carpinus betulus

hb

5%

IV.

Carpinus betulus

hb

+

V1a.

Fraxinus excelsior

js

+

Acer pseudoplatanus

kl

-

Carpinus betulus

hb

-

Fagus sylvatica

bk

+

Carpinus betulus

hb

-

Fagus sylvatica

bk

+

V1b. V2

Zkratka

Pokryvnost



Zkratka

Pokryvnost


Chelidonium majus

chelid

-2

2.

Galium odoratum

a

1

3.

Urtica dioica

u

1

4.

Melica nutans

mn

1

46


5.

Convallaria majalis

conv

+2

6.

Hedera helix

hedera

1

7.

Hepatica nobilis

hepat

+

8.

Anemone nemorosa

anmon

-

9.

Primula veris

primver

-

10.

Carex pilosa

cp

+

47



Sklon: 20°


Datum: 30. 7. 2007, 12. 4. 2008

Expozice: JZ Synuzie dřevin: Celkový kryt I – III: 110 % Patro


Zkratka

Pokryvnost

I.

Pinus nigra

boc

5%

II.

Pinus nigra

boc

60 %

Carpinus betulus

hb

30 %

Fagus sylvatica

bk

15 %

Acer platanoides

jv

+

IV.

Fraxinus excelsior

js

+

V1a.

Fraxinus excelsior

js

+

V1b.

Fraxinus excelsior

js

+

V2

Fraxinus excelsior

js

+



Zkratka

Pokryvnost


Hedera helix

hedera

+2

2.

Melica nutans

mn

-3

3.


me

+2

4.

Convallaria majalis

conv

1

5.

Primula veris

primver

-

6.

Carex pilosa

cp

1

7.

Lathyrus vernus

latvern

+

8.

Urtica dioca

u

-

9.

Lithospermum purpurocaeruleum

litosp

-

48


8.7.5. Fytocenologický snímek číslo 5 ŠLP MZLU v Brně, polesí Bílovice, lú Nad Skalkou, oddělení 338, porost C Nadmořská výška:455-458 m n.m.

Sklon: 30°


Datum: 30. 7. 2007, 12. 4. 2008

Expozice: JZ Synuzie dřevin: Celkový kryt I – III: 80% Patro


Zkratka

Pokryvnost

I.

Fagus sylvatica

bk

5%

II.

Fagus sylvatica

bk

70 %

Carpinus betulus

hb

+

Sorbus intermedia

jr

-

V1a.

Fagus sylvatica

bk

+

V1b.

Fagus sylvatica

bk

-

V2.

Fagus sylvatica

bk

-



Zkratka

Pokryvnost


Convallaria majalis

conv

-3

2.


me

-2

3.

Galium odoratum

a

-2

4.

Lathyrus vernus

latvern

1

5.


polygmult

1

6.

Anemone nemorosa

anemon

-

7.

Hepatica nobilis

hepat

-

8.

Primula veris

primver

-

9.

Dentaria bulbifera

deb

+

49


8.7.6. Fytocenologický snímek číslo 6 ŠLP MZLU v Brně, polesí Bílovice, lú Nad Skalkou, oddělení 338, porost C Nadmořská výška: 458-462 m n.m. Reliéf terénu: rovinný terén

Sklon: 3° Datum: 30. 7. 2007, 12. 4. 2008



I.

Zkratka

Pokryvnost

Pinus nigra

boc

10 %

Fagus sylvatica

bk

5%

Pinus nigra

boc

35 %

Fagus sylvatica

bk

30 %

Carpinus betulus

hb

35 %

Quercus petraea

dbz

+

III.

Fagus sylvatica

bk

+

IV.

Carpinus betulus

hb

+

V1a.

Fraxinus excelsior

js

+

Acer campestre

bb

-

Fraxinus excelsior

js

+

Acer campestre

bb

-

Fraxinus excelsior

js

+

Acer campestre

bb

-

II.

V1b V2



Zkratka

Pokryvnost



me

-3

2.

Melica nutans

mn

-3

3.

Carex pilosa

cp

-2

50


4.

Primula veris

primver

-

5.


spam

1

6.

Lathyrus vernus

latver

+

7.

Convallaria majalis

conv

+

8.

Galium odoratum

a

1

9.

Hepatica nobilis

hepat

+

10.

Hedera helix

hedera

-

11.

Anemone nemorosa

anemon

-

12.

Urtica dioica

u

-

:

51


8.7.7. Fytocenologický snímek číslo 7 ŠLP MZLU v Brně, polesí Bílovice, lú Nad Skalkou, oddělení 338, porost F Nadmořská výška: 462-465 m n.m. Reliéf terénu: rovinný terén

Sklon: 3° Datum: 30. 7. 2007, 12. 4. 2008

Expozice: JZ



Zkratka

Fagus sylvatica

bk

5%

Acer pseudoplatanus

kl

5%

Fagus sylvatica

bk

40 %

Acer pseudoplatanus

kl

10 %

Acer platanoides

jv

40 %

Carpinus betulus

hb

10 %

III.

Acer platanoides

jv

+

IV.

Acer platanoides

jv

-

V1a.

Fraxinus excelsior

js

+

Acer platanoides

jv

-

I. II.

Pokryvnost

V1b.

Acer platanoides

jv

+

V2.

Fagus sylvatica

bk

+



Zkratka

Pokryvnost


Carex pilosa

cp

+2

2.


me

-3

3.

Melica nutans

mn

+2

4.


polygmult

-2

52


5.

Convallaria majalis

conv

1

6.

Galium odoratum

a

-2

7.


eupam

+

8.

Chelidonium majus

chelid

-

9.

Hedera helix

hedera

+

10.

Hepatica nobilis

hepat

-

11.

Anemone nemorosa

anemon

-

53


8.7.8. Fytocenologický snímek číslo 8 ŠLP MZLU v Brně, polesí Bílovice, lú Nad Skalkou, oddělení 338, porost C Nadmořská výška: 465 m n.m. Reliéf terénu: rovinný terén

Sklon: 3° Datum: 30. 7. 2007, 12. 4. 2008



I.

Pinus nigra

boc

Fagus sylvatica

bk

+

Carpinus betulus

hb

40 %

Fagus sylvatica

bk

30 %

Pinus nigra

boc

10 %

Acer pseudoplatanus

kl

Carpinus betulus

hb

+

Acer campestre

bb

+

IV.

Fraxinus excelsior

js

+

V1a.

Fraxinus excelsior

js

+

Acer campestre

bb

-

Fraxinus excelsior

js

+

Tilia platyphyllos

lpv

-

Fraxinus excelsior

js

+

II.

III.

V1b. V2.

Zkratka

Pokryvnost 5%

5%



Zkratka

Pokryvnost


Carex pilosa

cp

-3

2.

Galium odoratum

a

-2

3.

Hedera helix

hedera

+2

54


4.


me

1

5.

Hepatica nobilis

hepat

+

6.

Urtica dioica

u

-

7.


polygmult

-

8.

Anemone nemorosa

anemon

-

9.

Chelidonium majus

chelid

-

55



Sklon: 3° Datum: 30. 7. 2007, 12. 4. 2008



Zkratka

Pokryvnost

I.

Fagus sylvatica

bk

5 %

II.

Fagus sylvatica

bk

90 %

Carpinus betulus

hb

5%

III.

Fagus sylvatica

bk

+

IV.

Ulmus horský

jmh

-

Fraxinus excelsior

js

+

Fagus sylvatica

bk

-

Fraxinus excelsior

js

+

Fagus sylvatica

bk

-

Fraxinus excelsior

js

+

Acer platanoides

jv

-

Fraxinus excelsior

js

+

V1a. V1b.

V2.



Zkratka

Pokryvnost



me

-5

2.

Galium odoratum

a

-2

56


3.

Melica nutans

mn

1

4.

Hedera helix

hedera

1

5.

Melittis melissophylum

melit

+

6.

Carex pilosa

cp

1

7.


polygmult

1

8.

Hepatica nobilis

hepat

+

9.

Anemone nemorosa

anemon

-

10.

Urtica dioica

u

-

11.

Chelidonium majus

chelid

-

57


8.7.10. Fytocenologický snímek číslo 10 ŠLP MZLU v Brně, polesí Bílovice, lú Nad Skalkou, oddělení 338, porost C Nadmořská výška: 450-465 m n.m.

Sklon: 40°

Reliéf terénu: příkrý svahový terén – údolí

Datum: 30. 7. 2007, 12. 4. 2008

Expozice: JZ, SZ Synuzie dřevin: Celkový kryt: 100 % Patro


Zkratka

Pokryvnost

I.

Fagus sylvatica

bk

5%

II.

Fagus sylvatica

bk

70 %

Carpinus betulus

hb

20 %

Fraxinus excelsior

js

5%

Quercus petraea

dbz

+

Pinus nigra

boc

-

Fagus sylvatica

bk

-

Carpinus betulus

hb

+

Fagus sylvatica

bk

-

Carpinus betulus

hb

+

Fraxinus excelsior

js

+

Acer campestre

bb

-

Acer platanoides

jv

+

Acer pseudoplatanus

kl

-

Fraxinus excelsior

js

-

Acer platanoides

jv

+

Acer pseudoplatanus

kl

-

Fraxinus excelsior

js

+

Acer platanoides

jv

-

III. IV. V1a.

V1b.

V2.

58




Zkratka

Pokryvnost


Impatiens noli-tangere

i

-2

2.

Hedera helix

hedera

1

3.

Melica nutans

mn

1

4.

Galium odoratum

a

+

5.

Urtica dioica

u

-

6.

Chelidonium majus

chelid

-

7.

Myosotis sylvatica

myosilv

+

8.

Convallaria majalis

conv

+

9.

Anemone nemorosa

anemon

-

:

59



Sklon: 5 ° Datum: 30. 7. 2007, 12. 4. 2008

Expozice: JZ



II.

Quercus robur

db

50 %

Tilia platyphyllos

lpv

50 %

III.

Tilia platyphyllos

lpv

+

V1a.

Quercus robur

db

-

Fraxinus excelsior

js

+

Carpinus betulus

hb

-

Acer platanoides

jv

+

Quercus robur

db

-

V1b. V2.

Zkratka

Pokryvnost



Zkratka

Pokryvnost


Convallaria majalis

conv

-2

2.

Plantago major

plantmaj

-

3.


eupam

+

4.

Hepatica nobilis

hepat

-

5.


polygmult

+

6.

Sedum maximum

sedmax

-

7.

Jovibarba globifera

sempglob

-

8.

Sedum acre

sedac

-

60


9.

Pulsatilla pratensis

pulsprat

-

10.

Primula veris

primver

+

11.

Thymus praceox

thympraec

-

61


8.8.1. Ekologicko-cenotické vyhodnocení rostlinných taxonů Název druhu

Trofická Veg. Stupeň Stupeň

Životní

řada

Hydrická ř. osluňení forma.


B

(2)3-7(8)

SS

Cb

Melica nutans

B~

[1]2-6(8)

SS

H


C!

[1]2-7(8)

SS

H,G

Hedera helix

BD

1-3(5)

SS

F,Cd

Convallaria majalis

B~

1-4(6)"

S

G

Galium odoratum

B

[(1)]2-6(8)

SS

G,H

Lathyrus vernus

B

[(1)]2-6

SS

G,H

Viola reichenbachiana

B

[1]2-6(7)

SS

H

Hepatica nobilis

B

2-5

S

H

Anemone nemorosa

B~

[1-]3-8

SS

G

Primula veris

BD

1-3"

OS

H

Carex pilosa

B

2-(4)5

SS

H,G


B

[1]2-5

S

G

Melittis melissophyllum

BD

1-3(4)

S

H

Chelidonium majus

C!

(1)2-5

O/S

H

Urtica dioica

C!

1-8

O/S

H

Lithospermum purpurocaeruleum

BD

1-4"

OS

H

Dentaria bulbifera

B

2-7(8)

SS

G

Myosotis sylvatica

C

[2]3-7(8)

S

H

Impatiens noli-tangere

BC

[1-]4-6(7)

SS

G

Thymus praceox

BD

"1-3

OS

Cb

Plantago major

B

1-4

OS

H

Sedum maximum

B~

1-4(5)"

(S)

H,G

Jovibarba globifera

B

1-5

O

Cb

Sedum acre

B~

"1-5

O

Cb

Pulsatilla pratensis

B~

"1-3

O

H

62


8.8.2. Ekologicko-cenologické vyhodnocení rostliných taxonů poměrně Osvětlení SS – sciofyty

42,31

S – hemisciofyty

19,52

(S) – heliosciofyty

3,85

OS – hemiheliofyty 15,40 O/S - indiferentní

7,70

O - heliofyty

11,55 100,00

poměrně

Trofická řada B – mírně acidofilní mezotrofy

38,5

BD – bazofilní mezotrofy

19,25

C – eutrofní heminitrofyty

15,04

B~ - euryektní

23,1

BC – mezotrofní nitrofyty

3,85 100,00

63


8.9.1. Popisy půdních profilů Půdní sonda číslo 1 ŠLP MZLU v Brně, polesí Bílovice, lú Mladová, oddělení 338, porost C Nadmořská výška: 465 m n. m.

Sklon: 3°

Reliéf terénu: rovinný terén

Datum: 11.11. 2007

Expozice: S

Zapsala: Lenka Boháčová

Morfologie půdního profilu:

Morfologie půdního profilu: 0-2 cm: listnatý opad a drť, silnější vrstva, měl slabší 3-10 cm: tmavě hnědý horizont Ah dochází k rychlému poklesu humusu do hloubky 11-30 cm: hnědý až žlutohnědý kambický horizont

31-60 cm: rozpad pevné horniny, horizont Cr Prokořenění do 40 cm.

Závěr: -

půdní typ: rendzina

-

subtyp: kambická

-

půdy vyvinuté ze skeletových rozpadů karbonátových hornin

-

do 0,3 m výskyt hnědého, žlutohnědého kambického horizontu pod Ah

-

odstartován proces brunifikace

64



Slon: 30°


Datum: 11.11. 2007

Expozice: J



Morfologie půdního profilu: 0-1 cm: listnatý opad,nejmocnější vrstva, horizont Ol 1-2 cm: vrstva drti slabá, horizont Of 2-3 cm: horizont měli Oh, těžko rozeznatelná od horizontu Ah 4-10 cm: tmavě hnědý horizont Ah dochází k rychlému poklesu humusu do hloubky 11-30 cm: tmavě hnědá barva horizontu Ah/Crk 31-60 cm: rozpad pevné horniny, horizont Crk Prokořenění do 40 cm

Závěr: -


-

subtyp: modální

-


-

karbonáty v celém profilu

65



Slon: 20°

Reliéf terénu: přímý svahový terén

Datum:11.11. 2007

Expozice:

JZ



Morfologie půdního profilu: 0-3 cm: velmi silná vrstva listnatého opadu, slabší vrstva drti a vrstva měli smíchaná s horizontem Ah 4-10 cm: tmavě hnědý horizont Ah dochází k rychlému poklesu humusu do hloubky 11-30 cm: hnědý až žlutohnědý kambický horizont 31-60 cm: horizont Cr, rozpad pevné horniny, Prokořenění do 30 cm. Závěr: -


-

subtyp: kambická

-


-

do 0,3 m výskyt hnědého, žlutohnědého kambického horizontu pod Ah

-

odstartován proces brunifikace

66



Slon: 3°

Reliéf terénu: rovinný terén na dně údolí

Datum: 11.11. 2007

Expozice: J



Morfologie půdního profilu: 0-3 cm: silná vrstva opadu drti i měli 4-10 cm: tmavě hnědý horizont Ah 11-30 cm: tmavě hnědý horizont, přechod Ah/Cr 31-60 cm: rozpad pevné horniny, horizont Cr

Prokořenění do 40 cm.

Závěr: -


-

subtyp: vyluhovaná

-


-

karbonáty vyluhovány z jemnozemě horizontu (alespoň ze svrchní části) akumulace organických látek

67


8.10. Výpočet parametrů sorpčního komplexu půd na zvolené lokalitě Ha – hydrolytická acidita Sonda číslo 1 1. Ha = 139,8 mmol.kg-1 2. Ha = 100,8 mmol.kg-1 3. Ha = 20,56 mmol.kg-1 Sonda číslo 2 1. Ha = 16,45 mmol.kg-1 Sonda číslo 3 1. Ha = 45,2 mmol.kg-1 2. Ha = 12,2 mmol.kg-1 3. Ha = 12,3 mmol.kg-1 Sonda číslo 4 1. Ha = 4,11 mmol.kg-1 2. Ha = 24,7 mmol.kg-1 3. Ha = 8,2 mmol.kg-1 S – počet výměnných bází Sonda číslo 1 1. S = 185 mol/kg 2. S = 130 mol/kg 3. S = 740 mol/kg Sonda číslo 2 1. S = 972 mol/kg Sonda číslo 3 1. S = 962 mol/kg 2. S = 395 mol/kg 3. S = 967 mol/kg Sonda číslo 4 1. S = 395 mol/kg 2. S = 957,5 mol/kg 3. S = 981 mol/kg

68


T – maximální sorpční kapacita Sonda číslo 1 1. T = 324,8 mol/kg 2. T = 230 mol/kg 3. T = 760,1 mol/kg Sonda číslo 2 1. T = 988,5 mol/kg Sonda číslo 3 1. T = 1007,2 mol/kg 2. T = 407,3 mol/kg 3. T = 979,3 mol/kg Sonda číslo 4 1. T = 788,1 mol/kg 2. T = 982,2 mol/kg 3. T = 989,2 mol/kg V – stupeň sorpčního nasycení Sonda číslo 1 1. V = 91 % 2. V = 95 % 3. V = 99 % Sonda číslo 2 1. V = 99 % Ph = 7,1 Sonda číslo 3 1. V = 86 % Ph = 7,1 2. V = 92 % Ph = 7,1 3. V = 99 % Ph = 7,2 Sonda číslo 4 1. V = 57 % Ph = 6,2 2. V = 57 % Ph = 6,3 3. V = 97 % Ph = 6,9

Ph = 6,2 Ph = 6,3 Ph = 6,4 Ph = 6,4 Ph = 5,6 Ph = 5,6 Ph = 6,1

Sonda číslo 1 Ph = 7,1 Ph = 6,3 Ph = 7,3 Ph = 6,4 Ph = 7,4 Ph = 6,6

69


8.11. Stanovení zrnitosti pipetovací metodou

sito 0,25 1 2 3 4 5 6

0,632 0,274 0,693 0,443 0,764 1,064 2 - 0,25

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 frakce v % 1 2 3 4 5 6

hm.kad. 0,05 hk0,01 17,0047 19,9074 18,5824 19,0738 17,3734 18,1132 <0,05

0,632 0,274 0,693 0,443 0,764 1,064 0,000 0,000 0,000 0,000 0,000 0,000

<0,01 0,190 0,196 0,197 0,210 0,201 0,186 -20,096 -17,276 -17,124 -17,078 -17,192 -19,861

2-0,25

0,05-0,01 6,3 2,7 6,9 4,4 7,6 10,6

16,576 17,8628 17,7736 18,0328 17,6715 17,8187

hk 0,002 18,3032 18,0797 17,2763 17,9302 17,868 16,6417 <0,002

0,114 0,125 0,128 0,152 0,104 0,100 -17,924 -17,168 -17,327 -18,043 -18,615 -19,842 0,01-0,002

30,4 28,4 27,6 23,2 38,8 34,4

<0,002 16,0 16,0 14,8 16,0 22,4 22,0

70

0,074 0,085 0,091 0,112 0,048 0,045 -17,556 -16,715 -17,326 -17,555 -18,711 -17,459 25,6 30,0 32,4 40,8 15,2 14,0


8.12 .Zoologická klasifikace živočišných druhů Živočichové spatřeni na lokalitě : Regnum: Animalia – živočichové Subregnum – Metazoa – mnohobuněční Vývojová větev: Protostomia – prvoústí Phyllum: ANNELIDA – kroužkovci Classic: Oligochaeta – máloštětinatci Familia: Lumbricidae Lumbricus rubellus Phyllum: MOLUSCA – měkkýši Classic: Gastropoda – plži Subclassis: Pllmonata – plicnatí Ordo: Stylommatofora – stopkoví Familia: Limacidae – Stopkoocí Helix pomatia – Hlemýžď zahradní Phyllum: ARTHROPODA – členovci Classic: Insecta Ordo: Acarina – roztoči Subordo: Ixodides - klíšťata Familia: Ixodidae – klíšťkovití Ixodides ricinus– klíště obecné Subphyllum: Tracheata – vzdušnicovci Classis: Insecta – hmyz Subclassis: Pterigota – křídlatí Ordo: Dermaptera – škvoři Formicula auricularia – škvor obecný Ordo: Heteroptera – ploštice Familia: Pentatomidae – kněžnicovití Palomena prasina – kněžnice trávozelená


Ordo: Coleoptera - brouci Familia: Coccinellidae - slunéčkovití Coccinella septempunctata – slunéčko sedmitečné Familia: Elateridae - kovaříkovití Ampedus sanguineus Ordo: Hymenoptera – blanokřídlí Subordo: Apocrita – štíhlopasí Aculeata – žihadlovití Vespula vulgaris – vosa obecná Apis mellifera – včela medonosná Bombus terrestris – čmelák zimní Vývojová větev: Deuterostomia – druhoústí Phyllum: CHORDATA – strunatci Subphyllum: Vertrbrata - obratlovci Classic: Retilia - plazi Ordo: Squamata Familia: Anguidae Anguis fragilis – slepýš křehký

Classic: Aves - ptáci Ordo: Falconiformes - dravci Familia: Accipitridae – krahujcovití Buteo buteo – káně lesní Familia: Falconidae – sokolovití Falco tinnunculus – poštolka obecná Ordo: Passeriformes – pěvci Familia: Sittidae – uhlíkovití Sitta europaea Familia: Corvidae – krkavcovití Garrulus glandarius


Familia: Turdidae – drozdovití Turdus merula – kos černý Classis: Mammalia – savci Suclassis: Theria – živorodí Ordo:Rodentia – hlodavci Familia: Sriuridae – veverkovití Scriurus vulgaris – veverka obecná Ordo: Carnivora – šelmy Familia: Canidae – psovití Vulpes vulpes – liška obecná Ordo: Artyodactyla – sudokopytníci Subordo: Ruminantia – přežvýkavci Familia: Cervidae – jelenovití Carpeolus carpeolus – srnec obecný












1. ÚVOD Ekosystém lesa

Recommend Documents