Ecofluid (C)
Ztráta a znovuzískání konkurenční výhody Případová studie – pracovní verze Bill Gates při návštěvě v Praze v únoru 2005 (v rozhovoru s Markem Ebenem v ČT2) řekl, že věnuje své velké peníze na zlepšování zdraví individuálních obyvatel světa také proto, že zde má lepší kontrolu nad vynaloženými prostředky, než by tomu bylo například při stavbě dálnic v jednotlivých státech světa. Realizace investičních celků je všude ve světě méně průhledná aktivita a v této hře působí vždy více faktorů. Jak ke svému podnikatelskému úspěchu zvládala pletivo společensky dobrých úmyslů a složitých vztahů při stavbě čistíren firma Ecofluid?
1. Vývoj technologií čištění odpadních vod Vyrovnání konkurenční výhody technologie firmy Ecofluid Začátkem 90. let měla technologie firmy Ecofluid (založená na principu vločkového mraku, resp. fluidní filtrace) oproti konkurentům jak cenovou výhodu, tak výhodu v kvalitě vyčištěné vody. Viz například rozdíl 50% v cenové nabídce firmy Ecofluid oproti konkurenci na rekonstrukci Pražské čistírny z roku 1993. Konkurence však nespala, a proto toto zlaté období firmy Ecofluid během několika málo let skončilo. Do konce 90. let klasické čistírny prostřednictvím metody tzv. rozšířené aerace vyrovnaly cenovou nevýhodu při srovnatelné kvalitě vyčištěné vody dle nezměněné tuzemské normy. Klasické čistírny se nikdy nevyrovnaly technologii vločkového mraku v absolutní kvalitě vyčištěné vody. Tak vysokou čistotu vody však české státní normy (a ani jiné zahraniční normy) nikdy nepožadovaly. Hlavní konkurenční výhoda technologie Ecofluid nebyla ani zákazníky ani státní normou požadována. Tato případová studie byla připravena Ing. Miroslavem Pivodou, CSc., jako východisko pro diskusi ve třídě, nikoliv jako ilustrace efektivního či neefektivního zvládnutí konkrétní administrativní situace.
Copyright (C) 2005 Miroslav Pivoda Útlum komercializace a další vývoj technologie V důsledku konkurenčního tlaku od klasických čistíren při nezvýšené normě kvality se kolem roku 2000 prodej čistíren firmy Ecofluid téměř zastavil - s výjimkou určitého vývozu do Kanady. Přes síť známostí (včetně ředitele Škoda export a ředitele výzkumu v Sigma Lutín) se ve věku 76 let podařilo bratrům Mackrlům získat státní grant na další vývoj své technologie. Cca 75% vývojových nákladů zaplatil český stát. Výsledkem v roce 2003 byla opět cenově i kvalitou konkurenceschopná technologie tzv. kombi vločkový mrak (USBF).1 1 Dle názoru z úrovně českého ministerstva to byl jeden z mála velkých úspěchů české grantové politiky. Státní peníze měly většinou sloužit jen k prodloužení agonie přežívajících výzkumných existencí z minulosti.
1
Praktický dopadem této inovace byla cca dvojnásobně zvýšená produktivita čištění vody při stávajících investicích do čistírny firmy Ecofluid. Tím, že byl vločkový mrak posazen nížeji v konusovitě tvarované nádobě, mohla znečištěná voda protékat rychleji a přitom se vločkový mrak nevyplavil přes horní okraj nádoby. Zatímco v 90. letech inkrementální inovace bratří Mackrlů zlepšovaly pohodlnost užití a mírně snižovaly náklady výrobku (modularitou a využitím nových komponent a materiálů), tentokrát došlo opět k radikálnímu zvýšení základní funkce výrobku. Česká hlava, ač už v tomto případě nebyla nejmladší, se dokázala technicky opět prosadit2. Konkurující si technologie na českém trhu v roce 2005 jsou na obrázku č. 1 níže. Jak normy kvality ovlivnily komercializaci technologie firmy Ecofluid Je všeobecným pravidlem, že státní normy nepožadují a ani nemohou požadovat vyšší kvalitu, než kolik dokáží dosáhnout stávající technologie. České normy ale nebyly posunuty podstatně výše, přestože tuzemská technologie firmy Ecofluid vyšší kvalitu již delší dobu umožňovala. (V případě pražské čistírny v roce 1994 došlo naopak k ostudné regresi kvality). Zvýšené státní normy kvality by v té době samozřejmě zvýhodnily v podstatě jen jednu firmu na tuzemském trhu, tj. Ecofluid. Nevhodně stanovené parametry německé normy znevýhodňovaly technologii firmy Ecofluid rovněž na německém trhu. Německá norma neurčovala jen kvalitu vyčištěné vody na výstupu, ale i velikost oxidačního povrchu v čistírně, který u klasických čistíren kvalitu čištění přímo ovlivňuje. V důsledku jevu tzv. superaktivace však dosahovaly čistírny typu Microclar (pro rodinné domy, restaurace, motely, …) vysokou kvalitu vyčištěné vody i při nižším, než německou normou požadovaném oxidačním povrchu. Vyhověním německé normě i v tomto parametru by došlo až ke čtyřnásobnému zvětšení velikosti čistírny, a tím i ztrátě cenové konkurenceschopnosti. (Viz na obrázku tisící prodaný kus čistírny Microclar druhé generace v roce 1999.) Po dvouletém jednání měla firma Ecofluid teprve v roce 2005 v Německu dosáhnout výjimky u oxidačního povrchu a získat patřičný certifikát. Certifikát byl slíben do půl roku, ale to neznamenalo, že jeho skutečné dodání by nemohlo být prodlouženo o několik dalších půlroků. S certifikátem by výstava Envi Mnichov mohla významně přispět k budoucímu komerčnímu úspěchu této technologie na německém trhu.
2
V květnu 2005 bylo pod jménem Mackrle nalezeno v databázi patentů celkem 67 záznamů od roku 1982.
2
Obrázek č. 1
Rozložení technologií čištění odpadních vod na tuzemském trhu Začátkem roku 2005 byl český trh přibližně rozdělen mezi následující technologie: 60% - klasické čistírny včetně metody rozšířené aerace. Využívají kontinuálního průtoku vody přes několik cenově nákladných betonových nádob (bazénů/tanků). Poměrně pomalý biologický proces klasických čistíren je urychlen dodatečnou aerací (pomocí rotujícího kotouče na hladině), čímž se zvyšuje i kvalita vyčištěné vody. 25% - americká SBR (Sequence Batch Reactor) technologie nekontinuálního průtoku vody. Je vhodná pro kolísající průtokové zatížení čistírny. Napřed se napouští tank a až je plný, pak teprve začíná čistící proces. Nevýhodou je obtížná regulace biologického procesu, pokud se například při intenzívním dešti tank zaplní téměř čistou vodou. 5% - technologie vločkového mraku firmy Ecofluid s kontinuálním průtokem vody. (USBF - Upflow Sludge Blanket Filtration Clarifier). Viz: http://www.ecofluid.com/ecofl/technical.html Nevýhodou této technologie je nutnost nadimenzovat čistírnu na maximální možný průtok. Kolísání množství protékající vody je přijatelné do poměru maxima a minima 2,5. Poměr velikosti průtoků 5 představuje pro tuto technologii již technicky neřešitelný problém (při zatížení delším než cca 1 hodina). Méně než 1% - membránová technologie (MBR – Membrane Biological Reactor) Zatím se používá nejvíce na kanadském trhu pro silně znečištěné průmyslové vody. Dosahuje vyšší kvalitu vyčištěné vody než technologie firmy Ecofluid, ale je zatím příliš drahá (zejména pokud jde o výměnu znečištěných membrán) a má ještě další „dětské nemoci“. Je zatím v počátcích své vývojové S-křivky, zatímco technologie firmy Ecofluid je spíše již na jejím konci. V průběhu desetiletí či dvou se mohla membránová technologie stát konkurenceschopnou cenově a se značnou převahou v parametrech vyčištěné vody. Viz příloha č.4. Zbytek procent představují různé jiné principy čištění vody - kořenové čistírny (rákosy, kosatce, … - kořeny rostlin absorbují jen čistou vodu, organické nečistoty se přetvoří v humus) - mořské lastury (na povrchu těchto objektů dochází k aeraci a čištění, ale po několika letech se znečistěné lastury musí vyměnit za nové) - další specifické technologie (například bakterie, které vyrábějí i elektřinu – viz v příloze č. 5: Výzkum na Penn State University v USA) ----------------------------------------------------POZNÁMKA: Technologii vločkového mraku používali i jiné firmy, ale jen v anaerobní části čistíren, nikoliv v aerobní části (kde ji využívá firma Ecofluid).
3
2. Personální aspekty podnikání ve firmě Ecofluid Útlum komercializace a změnu orientace firmy na výzkum po roce 2000 psychicky neunesl Tomáš, jediný syn Svatopluka Mackrleho, inženýr ekonom a v té době předpokládaný budoucí vrcholový manažer firmy Ecofluid Group. Když v Jevíčku u Brna zavřeli výrobnu čistíren typu Microclar, Tomáš se pohádal s otcem, odstěhoval se z rodinného domu a přešel do trhu s nemovitostmi (http://www.mentis.cz/contacts.php). V roce 2005 otec stále doufal, že oživená komercializace a další tržní úspěch firmy Ecofluid by mohl přitáhnout syna zpět do rodinného byznysu. Dle názoru některých blízkých pozorovatelů firmy byli bratři Mackrlové více vědci než podnikatelé. V roce 2005 například usilovali bratři o vydání knihy o své technologii vločkového mraku v USA (přes nakladatelství Wang), aby po sobě zanechali něco trvalejší duševní hodnoty. Nedostatečným akademickým oceněním trpěl zejména Svatopluk, který na rozdíl od Vladimíra ani v zahraničí ani doma nezískal hodnost univerzitního profesora, a proto si ji sám přidělil. Viz navštívenka. Publikace bratří Mackrlů však nebyla sdělením naivních vědců, kteří odevzdají veškeré knowhow do rukou byznysmenů, a ti pak pohodlně vydělají velké peníze. V tomto ohledu to bylo velmi promyšlené sdělení. Někteří blízcí pozorovatelé firmy Ecofluid se domnívali: -
Bratři Mackrlové již dávno měli předat firmu spíše zkušenému manažerovi a sami se věnovat jen výzkumu a vývoji.
-
Někdejší ředitel firmy Incotex a stále třetinový vlastník firmy Ecofluid Group Ing. Richard Schmidt (74 let v roce 2005) měl sice stále některé dobré podnikatelské postřehy, ale celkově byl již za svým zenitem. Možná, že mu v roce 2005 už scházela i patřičná vitalita. Poznámky: Schmidtova dřívější firma Incotex mezitím zcela zanikla. Ekonomické údaje o firmě Ecofluid viz Příloha č. 1.
Kdo se mohl prodávat čistírny ve firmě Ecofluid? Firma měla podobné pravidlo jako americká firma Caterpillar. Zásadně se nepřijímali absolventi ekonomických škol (s čestnou výjimkou Svatoplukova syna Tomáše, absolventa tzv. Podnikatelské fakulty při VUT Brno), ale graduovaní technici, kteří prošli firemním obchodním školením. Doškolení opačným směrem (tj. z ekonomů na techniky) bylo ve firmě považováno za mnohem obtížnější úkol. Přitom kvalifikovaný zákazník po několika otázkách měl neomylně rozpoznat, zda dealer nabízené technologii skutečně rozumí.
4
3. Komercializace technologie 3.1 Tuzemský trh Proč obce více nekupují progresivní tuzemskou technologii s prokazatelnými parametry kvality vyčištěné vody? Odpověď českého obchodníka byla následující: Volení zástupci a starostové nemají dostatečné odborné znalosti - a navíc jsou poměrně snadno zkorumpovatelní. Z důvodů nedostatečných odborných znalostí se starostové zpravidla obrátí na místní konzultanty. Čeští konzultanti jsou ale více cílevědomí lobisté než objektivní konzultanti. Nesledují zájmy svého zákazníka, který je platí za poradenství, ale prosazují specifickou technologii. Největší poradenská firma Hydroprojekt měla provádět stereotypní poradenské rozhodování s využitím klasických čistíren. Flexibilnější ve svých rozhodováních (vůči nové technologii) měly být spíše menší poradenské firmy, jako například Aquatis (vlastněná Finy a působící na Moravě). Na jaře roku 2005 se zkušený obchodník také domníval, že: •
Až skončí peníze z Evropské unie na čistírny odpadních vod, skončí i mnohé české konzultantské firmy a činnost Hydroprojektu bude podstatně omezena.
•
Zatím způsob přidělování Evropských peněz působí pro technický pokrok spíše kontraproduktivně. V tomto smyslu je možné se i postavit za politicky nešťastný výrok prezidenta Václava Klause z počátku roku 2005, že Evropská unie působí jako Rada vzájemné hospodářské pomoci (RVHP3) v dobách komunismu.
Případ brněnské čistírny Několik let před přijetím České republiky do Evropské unie zvítězila ve výběrovém řízení na brněnskou čistírnu francouzská firma. Firma Ecofluid nesplňovala podmínky, pokud jde o velikost firmy a potřebné reference. Výhodou francouzské nabídky byly ekonomické podmínky financování kontraktu. Brněnské vodárny a kanalizace získaly na výstavbu čistírny peníze z EU. V té době nebylo podmínkou, že dodavatelem musí být firma z EU. V roce 1996 posuzovali projekt čistírny tzv. odborníci z vysokých škol (např. i prof. Vaner z VŠCHT Praha). Po čase se však ukázalo, že slíbené technické parametry čistírny byly obtížně dosažitelné. Brno se začalo soudit s francouzskou firmou. Ta však patřila pod jinou francouzskou firmu, která měla podíl na vlastnictví brněnské čistírny a spor byl proto urovnán (snad než se ukáže, že čistírna kapacitně už nestačí). Viz Příloha 2. 3
Mladší generace už RVHP nepamatuje. Pokusíme se proto v nadlehčené formě přiblížit situaci pomocí jednoho vtipu. V dobách komunismu se vysvětlovalo dlouhodobé fungování vzájemných hospodářských vztahů ekonomicky neproduktivních socialistických států na příkladu symbiotických vztahů faraóna a ptáka ibis: Při otevření nové pyramidy v Egyptě vědci zjistili, že i po třech tisíciletích je uvnitř stále živý faraón a pták ibis. Vědci se zeptali faraóna: Jakým způsobem jste zde dokázali tak dlouho přežít? - No, já jsem pojídal trus ptáka ibis, řekl faraón, a on zase pojídal můj trus. Vzájemná potravinová pomoc.
5
Čištění kejdy prasat Na trhu existovaly i principiálně odlišné technologie, jak zpracovat kejdu prasat, která je velmi škodlivá pro podzemní vodu. Technologický postup s využitím směsi kejdy a drcené řepkové slámy poskytoval co do složení vyváženější, kvalitnější humusový substrát než při samostatném zpracování kejdy technologií Agroclar. Přitom se veškerá voda tepelnou reakcí z kejdy odpařila, a tím problém čištění vody zcela zanikl. Nebo pojato jinak, čištění vody jejím odpařením bylo to nejdokonalejší možné vyčištění. To byla, pokud jde o technologický princip, silná konkurence pro technologii Agroclar firmy Ecofluid (http://www.ecofluid.cz/agro_poptechpro.html). Voda vyčištěná technologií Agroclar zůstávala poměrně dost slanou i po průchodu vločkovým mrakem. Proto využití technologie vločkového mraku pro tuto aplikaci zřejmě nebylo vhodné, přestože se u firmy Ecofluid Group původně objevila v neatraktivnějším poli podnikatelského portfolia. Svatopluk byl asi v tomto případě příliš optimistický. Slabinou konkurenční technologie (míchání kejdy nebo čistírenských kalů s řepkovou slámou a dalším možným organickým odpadem) však byla nutnost dohodnout dlouhodobou spolupráci více organizací. A to je zpravidla větší problém, než se běžně předpokládá. Tato organizační slabost se neprojevovala pouze u těch firem, které vlastnily obě klíčové substance pro technologický proces. To byla jen některá zemědělská družstva. Například ve Sloupu u Macochy (okres Blansko) získávalo tamní zemědělské družstvo od okolních zemědělců jednu tunu řepkové slámy výměnou za jednu tunu vyprodukovaného humusového substrátu. Další dvě tuny substrátu pak zbývaly pro vlastní i komerční užití - například jako humus do květináčů. (Šlo o technologii firmy EKOBIOPROGRES v.d. Brno, která byla ve své strojní časti dost těžkopádná.)
Do doby vstupu České republiky do Evropské unie na tom byla česká zemědělská družstva ekonomicky dost špatně, než aby investovala do těchto technologií. Proto zemědělci často využívali prosté skladování kejdy v průběhu celého roku, aby ji pak v srpnu rozvezli na strniště a zaorali. Při rozstřiku však uniklo do ovzduší velké množství čpavku. Úpravny vody pro doly Vývoj speciální technologie pro tento specifický tržní segment měla být hrazena ze státních zdrojů ve spolupráci s firmou Sigma Lutín. Podpora z Evropské unie Z fondů Evropské unie nebyla firma Ecofluid schopna získat žádné dotace na jakýkoliv vývojový projekt, protože po roce 2000 byla kvůli komerčnímu útlumu v ekonomickém minusu. Teprve po auditu v červnu 2005 se pro Ecofluid měly otevřít nové možnosti. Tuzemští obchodní zástupci (http://www.olympex.cz/files/topmenu.html). Plzeňská firma Olympex měla výhradní obchodní zastoupení a v letech 2003 – 2004 prodala tisíce čistíren pro 4 až 10 ekvivalentních obyvatel v ČR. Přesto však ani zde nešlo o zcela idylické vztahy s vedením firmy Ecofluid.
6
O někdejším úspěšném výrobci malých čistíren Ecofluid byl v konkurzních novinách (http://www.konkursni-noviny.cz/likvidace.html) nalezen záznam: Společnost ECOFLUID Tábor, s.r.o. v likvidaci, Měšická 1993, Tábor, IČ: 625223 oznamuje, že vstoupila do likvidace. Likvidátorkou společnosti byla jmenována Ilona Štěpánová, ...
3.2 Prodej čistíren do Asie Když se v roce 1995 zástupce Taiwanské firmy dotázal Svatopluka, zda s ním plánuje dělat byznys v americkém stylu (tzn. objemné dokumenty všech možných náležitostí dodávky v přílohách obchodních smluv), Svatopluk tehdy ještě optimisticky zvolal: Kdepak! Největším problémem vývozu technologie do Asie bývalo nebezpečí jejího okopírování místními firmami. Z dob socialismu je znám případ firmy Škoda Ostrov (http://www.prahamhd.vhd.cz/Jinamesta/tragedie.htm), která do Číny vyvezla koncem 60. let jen jediný trolejbus, značky TR9. Přestože v té době byla socialistická Čína spolu s Československem nominálně ve vztahu „nerozborného přátelství“, bezostyšně okopírovala tuto technologii. Pak Čína vyráběla trolejbusy nejen pro svůj vnitřní trh, ale vyvážela je za třetinovou cenu i do okolních asijských zemí. Podobnou zkušenost učinila i americká firma General Motors. Čínští pracovníci po zaškolení v americké pobočce na čínském teritoriu podávali houfně výpověď, aby následně již jako plně kvalifikované síly přešli do 6 km vzdálené čínské kopie celé americké továrny. Na čínské výrobní dvojče se přišlo až při reklamaci automobilu, který prokazatelně nebyl vyroben v americké továrně, a konečný důkaz existence čínské továrny byl poveden pomocí fotografického snímky ze satelitu. (Srovnej s optimismem C. M. Christensena4 o Číně.) Viz též případ firmy Blata, které Číňané okopírovali minibike i s ojetými pneumatikami. Příloha č. 3.
V roce 2005 byla již poněkud jiná technologicko-ekonomická situace. Hlavním problémem pro firmu Ecofluid byla nízká cenová úroveň v Asii, takže zde nebylo možné prodat české výrobky se ziskem. Někdy kolem roku 1990 předběhl čínský a indický průmysl tuzemské výrobní možnosti, pokud jde o kvalitu výroby spojenou s nízkými náklady. Tato okolnost proto vylučovala možnost prodávat v Asii jednotlivé čistírny dovážené z České republiky. Ekonomičtí analytici odhadovali, že pokud se lidská práce podílí na ceně výroku 30 procenty a více, pak žádná země Evropské unie už nemá šanci se v Asii cenově prosadit. Zbývala tedy možnost prodat licenci. Tuto možnost využila firma Ecofluid v roce 2001 v Jižní Koreji a na Taiwanu. Firma Ecofluid dostávala pak licenční poplatky z těchto teritorií, ale místní schopní technici posunuli technické parametry technologie dopředu, a přitom ji vyráběli s výrazným cenovým rozdílem v asijský prospěch. Místní firmy byly také ve výhodě, pokud jde o možnosti vývozu do ostatních asijských zemí z důvodů lepší znalosti teritoria, tamních zvyklostí a preferencí. 4
Christensen, C.M. – Raynor, M.E.: The Innovator’s Solution. 2003. p. 54. A subchapter: Conditions for Growth in Air Conditioners.
… If Hitachi could design a $49.95 product that would easily slip into the window of a cramped Shangai apartment and reduce the temperature and humidity in a ten-foot by ten-foot with ten amps of current, things might get interesting – because once Hitachi had a business model that could make money at that price point, taking the rest of the up-market world would be easy. Parenthetically, while Western executives are understandably concerned about the threat that low-cost manufacturing in China poses to them, our guess is that China’s greatest competitive asset is unfathomable amount of noncompetition in its markets, which makes them fertile ground for new-market disruptive companies of many sorts.
7
3.3 Teritorium Kanady a USA Kontakt do Kanady zprostředkoval konzultant Mařík přes svého někdejšího univerzitního spolužáka Karla Večeřu z Brna, který do Kanady později emigroval. Protože Karlovo příjmení se v angličtině vyslovuje „vysera“, rozhodl se Karel vzít si jméno své druhé manželky – viz navštívenka. Toto příjmení si ponechal, i když ani jeho druhé manželství nevydrželo. Již v polovině 90. let zvítězila malá čistírna Ecofluid ve výběrovém řízení pro místní školu, díky Karlovým aktivitám. Když se však kanadská konkurenční firma o tom dozvěděla, rozhodla se dodat svou čistírnu pro školu zcela zdarma. Cílem bylo oddálit firmě Ecofluid postavení referenční jednotky na severoamerickém kontinentu, na kterou by se další zájemci o čistírny firmy Ecofluid mohli chodit dívat. Rychlé nastartování biologické části čistírny v jiné zemi bylo dalším problémem firmy Ecofluid. Převážení organické hmoty z vločkového mraku existujících čistíren v Evropě bylo z hygienických důvodů zakázáno a vypěstování účinných baktérií v úplně nové čistírně trvalo cca půl roku. Později bylo prodáno několik menších a středně velkých čistíren v Kanadě. Přes Karla se bratrům Mackrlům též podařilo výhodně prodat licenci do USA na čistírny typu Miniclar, Oxiclar, a Cityclar dle starší verze technologie. Poznámka: Není známo jakou provizi za zprostředkování si od Mackrlů vzal Karel, ale konzultantovi Maříkovi (za zprostředkování firmy Ecofluid Karlovi) poslal Karel jednorázově USD500 v polovině 90. let. Pak se odmlčel. K tomuto jednání měl Karla údajně nabádat Svatopluk. Mařík si ale nedělal žádné iluze ani o Karlovi když se dozvěděl, že Karel svému synovi platil chůvu, než aby se o něj staral sám. Usuzoval: Jestliže se tak chová k vlastnímu synovi, jak se asi může zachovat vůči mně, jen spolužákovi?
V roce 2004 se Karel ve své snaze o rychlý osobní růst přepočítal. Jeho stávající kanadský obchodní partner se mu (údajně5) zdál při realizaci čistíren v Kanadě pomalý. Karel si proto našel nového, velkého partnera z Ontaria, pro kterého však měl být vstup do byznysu čistíren jen diversifikací k existujícímu výrobnímu programu. Když ale se o „promiskuitním“ chování Karla dozvěděl původní kanadský partner, rozhodl se na poslední chvíli postavit jiný typ čistíren než od firmy Ecofluid. Jelikož ale nebyla původním partnerem postavena referenční čistírna Ecofluid (pro cca 20 000 ekvivalentních obyvatel), rozhodl se i nový partner od partnerství s Karlem odstoupit. Tím se komercializace na Kanadském teritoriu opět zpozdila. V roce 2005 byla o Kanadském teritoriu na internetu dostupná následující informace: http://www.ecofluid.com/ecofl/news.html
5
Nemůžeme vyloučit, že u Karla mohlo jít i o úmysl záměrně vyšachovat stávajícího slabšího kanadského partnera ze hry. To se totiž Karlovi samotnému stalo koncem 80. let, když v USA stavěl nějakou potravinářskou výrobnu se třemi americkými podnikatelskými partnery. Tam byl Karel zbaven účasti na podniku, když byla provozovna již úspěšně postavena. Proč by se o podobný trik v jiné situaci nemohl pokusit také Karel, a vyhojit si tak někdejší křivdu?
8
3.4 Teritorium Evropy V Evropě byla úspěšná obchodní jednání především s těmi zeměmi, které se zodpovědně zajímaly o technologicky maximálně dosažitelné parametry vyčištěné vody, tj. i nad rámec státně stanovených ekologických standardů. Šlo o Irsko, kam byly dodány čistírny o kapacitě 2000 ekvivalentních obyvatel a Holandsko, kde šlo o rekonstrukci čistírny pro 60 000 e.o. a výhledově i pro 300 000 e.o. Jelikož se velká část teritoria Holandska nachází na úrovni moře a někde je i pod jeho úrovní, bylo obtížné získat stavební povolení pro poměrně hluboké čistírny firmy Ecofluid. Betonová nádrž by nemusela vydržet okolní tlak podzemní vody. Také Litva koupila menší čistírny (pro 100 – 150 e.o.) a výhledově plánovala i střední čistírny (pro 5 000 – 20 000 e.o.).
3. 5 Arabské státy V arabském světě se Ecofluid komerčně prosadil v Jordánsku. Byly tam realizovány čistírny velikosti kolem 8 000 e.o. a dle názoru obchodníka při jednání tam skutečně rozhodovaly parametry vyčištěné vody a ostatní technické parametry. Dle názoru obchodníka byli u jednání též přítomni odborně kompetentnější lidé, než tomu často bývá v tuzemsku.
3. 6 Nové čistírny nebo rekonstrukce stávajících čistíren? Názor zkušeného obchodníka s technickým zázemím byl následující: Stavba nových čistíren představuje převládající obchodní zájem v našem odvětví. Na tomto nejvíce ziskovém segmentu je ale obtížné se prosadit pro tak malou firmu jakou je Ecofluid. Na druhé straně je Ecofluid jako malá firma mnohem flexibilnější a hospodárnější ve svém výrobním programu než velké firmy, a proto také úspěšněji zvládá technicky náročnější rekonstrukce existujících čistíren (upgrading). Čistírny do kapacity 50 000 ekvivalentních obyvatel zvládáme velmi dobře. Větší čistírny zvládáme sice také, ale již s určitými obtížemi. Ale hlavně v těchto tržních segmentech působí ekonomicky mnohem silnější firmy. POZNÁMKA Rekonstrukce díla znamená prodloužení jeho životnosti. Trvanlivější části díla se ponechají a opotřebované části se nahradí novými. V průběhu času (v důsledku technického vývoje) se ale nahrazované části zpravidla dostanou na vyšší úroveň výkonnosti, a proto se rekonstrukce tohoto typu označují jako „upgrading“ (zvýšení výkonnosti celého díla). Příklad z jiného odvětví viz v příloze č. 7.
9
Co bude dál? Na jaře roku 2005 byl zvýšený zájem o čistírny firmy Ecofluid v Něměcku (malé čistírny typu Microclar a Miniclar), a také v Holandsku (čistírny pro cca 20 000 ekv. obyvatele). Po několika letech se přihlásila i holandská firma, která již dříve byla v jednání s Ecofluidem, ale chovala se v té době k Ecofluidu velmi přezíravě. Názor blízkého pozorovatele firmy Ecofluid: Poptávka na trhu je vždy tím nejdůležitějším obchodním faktorem. Významnou otázkou však ale také je, zda se polo-výzkumně vývojová firma Ecofluid Group (pod vedením vědců) dokáže přetvořit na výrobní firmu, která plně uspokojí rostoucí poptávku.
Závěrečné otázky •
Proč firma Ecofluid v minulosti tržně více nevyužila potenciál technologie vločkového mraku? Vzpomeňte si prosím, že předpovědi Svatopluka Mackrleho ještě v roce 1992 byly velmi ambiciózní: do 5 let se již nikde neměly stavět klasické typy čistíren odpadních vod. Jejich roli měla do značné míry převzít technologie na bázi vločkového mraku. Měla technologie vločkového mraku a také její nositel, firma Ecofluid, vůbec reálnou šanci se více prosadit?
•
V jakém hypotetickém prostředí by měla technologie vločkového mraku a firma Ecofluid větší šanci více komerčně uspět (stát se dominantní technologií na trhu)? Jsme schopni změnit toto stávající prostředí? Vždyť obecně proklamovaným zájmem občanů i politiků vždy byl zájem o čisté životní prostředí (a výkonnější technologie byla přitom dostupná).
•
Co byste jako konzultanti doporučili bratrům Mackrlům v jednotlivých etapách existence firmy Ecofluid a zejména v současné fázi? Co se z technologického a tržního potenciálu dá ještě zachránit v současné době, a jak?
10
Příloha č. 1 Výpis z obchodního rejstříku, vedeného Krajským soudem v Brně oddíl C., vložka 8991 http://www.justice.cz/xqw/xervlet/insl/index?sysinf.@typ=or&sysinf.@strana=searchSubject
Datum zápisu: Obchodní firma: Zapsáno: Sídlo: Právní forma:
20.ledna 1993 ECOFLUID GROUP, s.r.o. 20. ledna 1993 Brno, Pavlíkova 381/5, PSČ 602 00 Společnost s ručením omezeným
Předmět podnikání: - Projektová činnost v investiční výstavbě. Zapsáno: 2.května 1995 Vymazáno: 3.října 2001 - Provádění inženýrských staveb. Zapsáno: 2.května 1995 Vymazáno: 3.října 2001 - Koupě zboží za účelem dalšího prodeje a prodej, Zapsáno: 20.ledna 1993 - Výroba čistíren odpadních vod, Zapsáno: 10.prosince 1998 - Provádění staveb, jejich změn a odstraňování, Zapsáno: 3.října 2001 - Výroba domovních čistíren odpadních vod, Zapsáno: 3.října 2001 - Činnost podnikatelských, finančních, organizačních a ekonomických poradců, Zapsáno: 3.října 2001 - Provozování vodovodů a kanalizací, Zapsáno: 13.června 2002 - Výzkum a vývoj v oblasti technických věd, Zapsáno: 13.června 2002 - Inženýrská činnost v investiční výstavbě, Zapsáno: 2.srpna 2005 - Projektová činnost ve výstavbě, Zapsáno: 2.srpna 2005
Statutární orgán: Jednatel: ing. Svatopluk Mackrle, CSc., Brno, Pavlíkova 5 ing. Dr. Vladimír Mackrle, CSc., r.č. 270312/477, Bratislava-Petržalka, Medvedovej 21, PSČ 850 00, Slovenská republika v ČR: Brno, Pavlíkova 5, PSČ 602 00 Ing. Richard Schmidt, r.č. 350719/081, Brno, Neumanova 30 Základní kapitál:
510 000,- Kč, Zapsáno: 3.října 2001
Výsledky za účetní období 2004 údaje k 31. 12. 2004 Tržby za prodej vlastních výrobků a služeb ……………………... Zisk před zdaněním ………………………………………………… Zisk po zdanění ……………………………………………………
28 275 tis. Kč 4 465 tis. Kč 3 573 tis. Kč
Průměrný počet zaměstnanců ……………………………………. Osobní náklady celkem ……………………………………………
24 8 302 tis. Kč
Vlastní jmění celkem ……………………………………………….
1 444 tis. Kč
Pohledávky z obchodního styku ………………………………….
6 874 tis. Kč Nárůst o 28,1% 7 314 tis. Kč Pokles o 40 %
Závazky ……………………………………………………………...
11
Příloha č. 2 Změny v chování spotřebitelů vody v Brně Předimenzovaná kapacita pitné vody ? Úpravna vody v Brně – Pisárkách, č. 1. Brno využívalo k úpravě pitné vody přítoků: • vodu z Březovského vodovodu (pokrývala téměř 100% spotřeby v roce 2005) • vodu z Vírského vodovodu • vodu z Brněnské přehrady V roce 2005 byla spotřeba pitné vody v Brně na cca polovině spotřeby z roku 1989. Spotřeba klesla • z 65 mil. m3 • na 36 mil. m3, a tím se Brno dostalo na úroveň spotřeby roku 1960. Snížily se také ztráty (výměnou armatur a lepší technologií) • z 12 mil. m3 • na 5-6 mil. m3 K předimenzování kapacity přívodu pitné vody došlo údajně z obavy možné kontaminace jediného zdroje vody. Začátkem 90. let firma Ecofluid nedostala povolení k výrobě pitné vody z vody z Brněnské přehrady, ač její technologie splňovala parametry kvality upravené vody.
Poddimenzovaná kapacita odpadní vody? Rekonstrukce a rozšíření Čistírny odpadních vod, Brno, Modřice Typ stavby: rekonstrukce Investor: Brněnské vodárny a kanalizace a. s. Generální projektant: AQUATIS a. s. Generální dodavatel: DEGREMON S. A., AQUATIS, a. s. a sdružení stavebních firem: IMOS Brno, a. s., ŽS Brno, a. s., EKOINGSTAV Brno, a. s. Zahájení stavby : 06/2001 Ukončení stavby: 12/2003 - ve výstavbě Celkové náklady stavby: 354 mil. Kč Ve složení odpadní vody z domácností mělo dojít k podstatné změně oproti projektovanému stavu. V roce 2005 existovaly určité obavy, že do pěti let již nebude čerstvě rekonstruovaná kapacita čistírny stačit (pro 500 000 ekvivalentních obyvatel). Pokud k tomu skutečně dojde, obnoví se soudní spor Města Brna s generálním dodavatelem (francouzskou firmou)?
12
Příloha č. 3 Press Release Brno, June 29, 2005 BLATA CZ has recently stepped up its relentless fight to protect its world-wide intellectual property rights. Cheap imitations of the Minibike, Mini Motard and flagship Origami B1 range and now the new Quadard have been manufactured by Chinese companies and sold across all corners of the world. The copied bikes not only infringe European and World wide registered designs and trademarks but are also found to be extremely poor quality and in some cases fatal, all of the copied bikes are sold without any form of Public or Product Liability at any stage of the supply chain. The lack of technical backup and spare parts has caused many purchasers of the copies to be very disappointed. Buyers often believe they are actually being sold a genuine BLATA bike when in fact all they receive is a cheap copy. If a deal looks too good to be true then invariably it is too good to be true. BLATA CZ the inspiration behind the Minibike craze have been working with the official bodies world-wide to establish a strategic plan to legally fight for protection of any serious infringements these include European, American and Chinese Trading Standards offices, customs & excise departments, internet companies and hosts and local government agencies. Success has already been achieved with many of the internet sites with instant removal of infringing items advertised on many websites. These range from the man in the street selling his used copy bike to the dealers advertising new imitation products but more importantly now the fight against the illegal manufacture of the copies is yielding success. The Chinese government departments that deal with this growing problem are working very closely with BLATA CZ and it legal council to eradicate this problem. What should be clear to all companies and individuals who are illegally using intellectual property of BLATA CZ under false pretences is that we BLATA CZ will aggressively defend our rights to protect the integrity of this company. Media contact: Ivana Lörincz BLATA, s.r.o. Pražská 9, Blansko, Postal Code: 678 01 Czech Republic tel.: +420 516 522 111 fax: +420 516 522 100 e-mail:
[email protected] www.blata.com
13
Příloha č. 4 Perspektivní konkurenční technologie http://www.adisystems.ca/adi-mbr.html?
ADI-MBR (Membrane Biological Reactor) System The ADI-MBR process is an activated sludge system that uses a physical membrane for liquid-solids separation utilizing Kubota flat plate cross-flow membrane technology. The ADI-MBR system has a shorter hydraulic retention time (smaller footprint), but a longer solids retention time (better soluble COD removal), than conventional activated sludge systems. System monitoring is minimal, as the process operates automatically. ADI provides start-up, operator training, and follow-up.
Benefits of membrane technology: • • • • • • • •
Compact, small footprint Low sludge production Simple to operate and maintain Concentrated sludge is wasted directly from the aeration tank Reduce or eliminate disinfection Superior effluent quality Low effluent nutrient levels Energy-saving
Benefits of ADI-MBR membrane system: • • • • • •
Low fouling rate Easily cleaned, as infrequently as semiannually Resistant to delamination and tearing Low operating and maintenance costs Over 1200 installations using this membrane technology worldwide Long membrane life
14
Příloha č. 5 BioEnergy Research [updated: 13-March-04] http://www.engr.psu.edu/ce/enve/BioEnergy.html The United States continues to consume more energy each year. In 2002, the US used 97 quad (97 quadrillion BTUs) of total energy or 28,400 terrawatt hours. Of this, 13 quad was electricity. Globally, worldwide use of energy continues to grow as well, creating additional demands for oil. It is estimated that within 10 to 20 years, the demand will exceed the supply, creating the first global oil crisis. Clearly, new sources of energy are needed. Using other types of fossil fuels is possible, but it creates the potential for continued and elevated releases of carbon dioxide into the atmosphere that will contribute to global warming. Sustainable and renewable forms of energy must be developed using solar, wind and biomass technologies. At Penn State, we are working on technologies to produce electricity directly from organic matter using microbial fuel cells. In these fuel cells, bacteria serve as the biocatalyst for the oxidation of organic matter and production of electricity. We are also examining using bacteria to make hydrogen gas, which can be used in conventional fuel cells to make electricity. In order to make these renewable energy processes economically feasible, we must reduce the costs of energy production. Therefore, we are first developing these technologies using wastewater streams—essentially a free source of organic matter. Wastewater alone will not solve the energy crisis. There is perhaps 0.1 quad in domestic wastewater, 0.3 quad in animal wastewaters, and 0.1 quad in the food industry wastewaters. It is hoped that as these technologies evolve they will become useful techniques for producing energy from a variety of sources of organic matter, providing renewable energy. To find out more about fuel cell research at Penn State, visit the H2E Center webpage. http://live.psu.edu/story/11709
Microbial fuel cell: High yield hydrogen source and wastewater cleaner University Park, Pa. -- Using a new electrically-assisted microbial fuel cell (MFC) that does not require oxygen, Penn State environmental engineers and a scientist at Ion Power Inc. have developed the first process that enables bacteria to coax four times as much hydrogen directly out of biomass than can be generated typically by fermentation alone. Bruce Logan, the Kappe professor of environmental engineering and an inventor of the MFC, says, "This MFC process is not limited to using only carbohydrate-based biomass for hydrogen production like conventional fermentation processes. We can theoretically use our MFC to obtain high yields of hydrogen from any biodegradable, dissolved, organic matter -- human, agricultural or industrial wastewater, for example -- and simultaneously clean the wastewater. "While there is likely insufficient waste biomass to sustain a global hydrogen economy, this form of renewable energy production may help offset the substantial costs of wastewater treatment as well as provide a contribution to nations able to harness hydrogen as an energy source," Logan notes. Photos available at http://www.psu.edu/ur/2005/hydrogensourcephotos.htm http://www.engr.psu.edu/ce/enve/H2-Production.htm
15
Příloha č. 6
Umělý blesk čistí vodu Lidové noviny, 29. října 2005 Čeští fyzikové vyvinuli zařízení, které dokáže elektrickým výbojem odstranit z vody bakterie, sinice i jedovaté chemické sloučeniny a ničit zhoubné buňky. Jed proměnili v potravu pro bakterie Pavel Šunka a jeho tým zapřáhnul impulsní elektrické výboje a rázové vlny do služeb ekologie a medicíny. Zkouší například zbavovat vodu „špíny“. Elektrické výboje úspěšně použili k odstranění řady ekologicky závadných organických látek z vody (například fenolů, polychlorovaných bifenylů apod.). Tyto látky dokáží i v malém množství změnit původně pitnou vodu na nepoživatelnou tekutinu. Jejich odstraňování klasickými čistícími metodami je většinou obtížné a finančně nákladné a obvykle se musí do vody přidávat další látky. Elektrický výboj se bez nich obejde a navíc vše zvládne při normální teplotě. „Pokud nejsou látky v příliš velké koncentraci, stačí, aby znečištěná voda jednou protekla elektrickým výbojem,“ říká doktor Petr Lukeš z týmu docenta Šunky. Nabízí se rovněž možnost odstranit z odpadní vody silně jedovatou chemikálii ještě dříve, než se vypustí do biologické čističky. Elektrickým výbojem lze v toxinu, který by jinak vyhubil všechny bakterie, rozštípnout určitou chemickou vazbu.Původně jedovatá látka se tak změní na potravu poživatelnou pro bakterie. Elektrické výboje mohou být také použity k likvidaci postrachu vodních nádrží - sinic, které vypouštějí jedovaté látky a mohou u lidí vyvolat alergické reakce. Vědci zjistili, že když se tyto organismy dostanou do elektrického pole, natáhne se jejich buněčný obal a doprovodná rázová vlna jej poté roztrhá. Mrtvé sinice klesají ke dnu. Podobně hynuly také bakterie. Ukázalo se totiž, že jsou velice citlivé na chemické látky vznikající ve vodě působením elektřiny (OH radikály, peroxid vodíku, ozon). Elektrický výboj kromě toho vyvolává další fyzikální jevy - ultrafialové záření, rázovou vlnu, silné elektrické pole. Bakterie se tak dostávají do silného stresu. „Pokusy ukázaly, že jediný záblesk elektrického výboje sníží mikrobiální znečištění ve vodě asi o pět řádů. Obrazně řečeno z milionu bakteriálních kolonií v mililitru klesne jejich počet na pouhé desítky,“ vysvětluje Petr Lukeš. Dvě žárovky na jeden bazén Výsledky českých vědců z Ústavu fyziky plazmatu AV ČR zaujaly experty ve světě. Naši odborníci například spolupracují s Florida State University na výzkumu financovaném americkou armádou. Cílem je vyvinout zařízení schopné vyčistit 40 tisíc litrů vody denně. Existují také jiné cíle. Docent Šunka si například dovede představit zařízení k likvidaci mikroorganismů v domácích bazénech. Měl by stačit elektrický výboj o trvalém příkonu 200 W, tedy o spotřebě, jakou mají dvě žárovky. Více viz na: http://lidovky.zpravy.cz/ln_noviny.asp?r=ln_noviny&c=A20051029_000135_ln_noviny_sko&klic=209612&mes=20051029
16
Příloha č. 7 Upgrading and replacing Příklad z odvětví kosmonautiky Z ekonomických důvodů v USA měly být na oběžné dráze kolem země přerušeny další opravy (fixing) Hubblova kosmického teleskopu, a mělo se čekat na vypuštění teleskopu zcela nového typu až za několik let. V únoru roku 2005 však američtí vědci navrhli jinou, ekonomicky zajímavou alternativu (za cca US$ 700 milionů): vypuštění „upgradovaného“ (upgrading and replacing) Hubblova teleskopu bez optických sférických deformací již v roce 2005. Z dostupných náhradních součástí se měl na zemi sestavit rozměrově naprosto stejný Hubblův teleskop z 80. let, vybavený ale novou, podstatně výkonnější elektronikou. Proč? Dle „Moorova zákona“ se v minulosti zdvojnásobovala rychlost a kapacita elektronických procesorů každých 18 měsíců. Gordon Moore, zakladatel firmy Intel
Následovalo by pak vypuštění „upgradovaného“ Hubblova teleskopu bez jakýchkoliv jeho budoucích oprav. Tedy teleskop sestavený z náhradních dílů na jedno použití.
17
