Obsah 1
Úvod ......................................................................................................................... 3
2
Cíl práce................................................................................................................... 5
3
Metodika .................................................................................................................. 7
4
Nástroje k ochraně životního prostředí ................................................................ 9 4.1 Administrativní nástroje ................................................................................... 9 4.2 Ekonomické nástroje....................................................................................... 10
5
Evropská politika ochrany životního prostředí ................................................. 11 5.1 Nástroje politiky a regulační mechanismy...................................................... 11 5.2 Podíl na rozpočtu EU...................................................................................... 12
6
Pojem ekologické daně ......................................................................................... 13 6.1 Ekologické daně dle EU a OECD................................................................... 13 6.2 Ekologické daně dle ČR ................................................................................. 14
7
Teorie ekologických daní...................................................................................... 16 7.1 Klasifikace ekologických daní........................................................................ 16 7.1.1 Druhy ekologických daní........................................................................ 17 7.1.2 Ekologické daně podle předmětu............................................................ 17 7.1.3 Ekologické daně podle techniky zdanění................................................ 18 7.1.4 Ekologické daně podle cílů..................................................................... 19
8
Argumenty pro a proti ekologickým daním ....................................................... 20 8.1 Konkurenceschopnost národní ekonomiky..................................................... 21 8.2 Zatížení subjektů............................................................................................. 23 8.3 Narušení stability veřejných financí ............................................................... 24
9
Ekologická daňová reforma ................................................................................. 25 9.1 Princip ekologické daňové reformy................................................................ 25 9.2 Ekologické daňové reformy v EU .................................................................. 26 9.3 Ekologická daňová reforma v Německu......................................................... 28 9.3.1 Historický exkurz do environmentální politiky SRN ............................. 29 9.3.2 Legislativa............................................................................................... 29 9.3.3 Ekonomické nástroje ochrany životního prostředí ................................. 30 9.3.4 Ekologická daňová reforma .................................................................... 31 9.3.5 Dopady ekologické daňové reformy....................................................... 40
9.4 Ekologická daňová reforma v České republice .............................................. 41 9.4.1 Historie ekologické politiky České republiky ........................................ 42 9.4.2 Ekologická politika ČR........................................................................... 43 9.4.3 Ekonomické nástroje ochrany životního prostředí ................................. 45 9.4.4 Výklad směrnice 2003/96/ES ................................................................. 50 9.4.5 Ekologická daňová reforma .................................................................... 52 9.4.6 Analýza dopadů ekologické daňové reformy ......................................... 71 10
Závěr ...................................................................................................................... 82
11
Použité zdroje........................................................................................................ 86
12
Seznamy ................................................................................................................. 90
13
Přílohy.................................................................................................................... 90
1
Úvod
V průběhu 90. let řada evropských zemí zavedla ekologické daně jako všeobecný trend k ekologické daňové reformě. Environmenální daně jsou přímým stimulem pro výrobce a spotřebitele ke změně jejich chování, které má negativní dopad na životní prostředí a ukazuje se, že jsou nejefektivnějším nástrojem pro internalizaci externích nákladů. Je nepopiratelné, že přispívají k efektivnosti v tom smyslu, že znečišťovatelé a spotřebitelé energie mají trvalý zájem na omezování vypouštěného znečištění a spotřeby energie. Příjmově neutrální ekologická daňová reforma, resp. její principy, se právě v průběhu 90. let stala součástí daňových soustav v řadě členských zemí Evropské unie. Ve většině případů se jednalo o zavádění nových ekologických daní při současném snížení existujících daní a za neměnné daňové zátěži. Širší zavádění daní k ochraně životního prostředí se stalo součástí celé řady politický dokumentů a strategií Evropské unie. Sama Evropská unie se začala intenzivně věnovat problematice životního prostředí a přijala řadu směrnic, jež mají sjednotit legislativu ochrany životního prostředí v jednotlivých členských státech. A právě vstup České republiky do Evropské unie s sebou přinesl řadu změn v oblasti ekologické politiky, konkrétně v podobě nutnosti přijmout Směrnici 2003/96/ES. V České republice je nyní ekologická daňová reforma velice aktuálním tématem, zejména z důvodu nutnosti aplikace již zmiňované Směrnice 2003/96/ES k 1.1.2008. Česká republika si v prosinci roku 2003 vyjednala pro tuto aplikaci přechodné období, jež končí ke konci roku 2007. Závazek realizovat výnosově neutrální ekologickou daňovou reformu měly již tři, resp.čtyři, vlády před vládou současnou. Tři sociálně demokratické vlády měly ve svém prohlášení realizaci výnosově neutrální ekologickou daňovou reformu, na reformě se koncepčně pracovalo, byly vytvořeny scénáře a varianty, avšak ani jeden ze scénářů se nedostal do fáze, kdy by byl vládou schválen a předložen Poslanecké sněmovně. Současná vláda se v důsledku tohoto dostala do určitého presu, a to právě z důvodu končící lhůty pro odklad aplikace Směrnice 2003/96/ES. Koncepce ekologické daňové reformy pro Českou republiku, jíž vytvořilo Ministerstvo životního prostředí, je inspirována reformou v sousedním Německu. Německý model “T plus jedna“ spočívá v tom , že ministr práce a sociálních věcí dostane od vlády
uloženo, aby do poloviny roku 2008 vyhodnotil výnosy ze spotřebních daní z energií, učinil odhad výnosů a připravil návrh novely zákona o sociálním pojištění, ve kterém se nastaví už konkrétní parametry, to znamená snížení povinných odvodů sociálního pojištění zaměstnavatelů. Tímto bude zajištěna výnosová neutralita.
2
Cíl práce
Cílem diplomové práce je provést analýzu problematiky ekologických daní, možnosti zavádění v České republice a zhodnocení dopadů ekologické daňové reformy. Na základě poznatků při zpracování budou vyvozeny závěry a doporučení. Cíle bude dosaženo pomocí následujících dílčích cílů s využitím standardních metodických postupů. V prvé řadě je nutné si vysvětlit jaké nástroje a jakým způsobem se v oblasti ochrany životního prostředí využívají. Jde jak o nástroje v prostředí České republiky, tak i v prostředí Evropské unie, protože právě Evropská unie stojí za nutností do českého daňového systému aplikovat ekologické daně formou Ekologické daňové reformy. Další část se věnuje problematice samotného vymezení pojmu ekologické daně, a opět jak v prostředí České republiky, tak i států OECD. Pro pochopení, nebo alespoň částečného proniknutí do této problematiky, je zde vymezena teoretická klasifikace ekologických daní. Samozřejmě jsou zde uvedeny i argumenty proti ekologickým daním. V další části se už dostáváme k samotné ekologické daňové reformě, nejprve je zde popsána všeobecně, její typické znaky a průběh. Není opomenut ani vývoj a zavádění ekologických reforem v Evropě, jakým způsobem, jak dlouho a kdy v kterých zemích probíhaly. Pro srovnání je uveden průběh ekologické reformy v sousedním Německu. Tato země byla zvolena proto, že reforma v ČR se řídí podle německého vzoru. Fáze reformy v Německu už jsou na konci a jsou i průkazné výsledky. Tyto výsledky jsou použitelné pro formování určitých doporučení pro Českou republiku, i když je nutno brát ohledy na rozdílnosti jednotlivých ekonomik. Před ekologickou daňovou reformou pro ČR je uveden výklad Směrnice 2003/96/ES, která je právě pro Českou republiku závazná a vlastně rozhýbala veškeré dění kolem celé ekologické reformy. Pro české prostředí je uveden de facto jenom koncept ekologické reformy, časový harmonogram zavádění a rozčlenění jednotlivých operací. Jelikož se jedná pouze o koncept je zde mnoho příležitostí po menší či větší výtky, jako vždy a všude se naleznou hlasy a protesty proti návrhu. V rámci popisu a analýzy koncepce jsou zde
číselně vyjádřeny dopady na spotřebitele i celkové vlivy ekologické reformy. Není opomenut ani pomocný pilíř ekologické reformy tj. daň z motorových vozidel. Ekologická daňová reforma se již na samém počátku jeví jako zdroj zatížení nejen pro domácnosti, ale i pro firmy. Práce by na jedné straně měla přispět ke konkretizaci jednotlivých komplikací, jež mohou nastat zavedením ekologických daní, a na straně druhé zvýšit povědomí veřejnosti o řešené problematice, tj. o zavádění ekologických daní.
3
Metodika
Slovo „metoda“ pochází z řečtiny - „meta hodos“ - v původním významu znamená „cesta někam“. Metoda je způsob, jak dosáhnout nějakého teoretického i praktického cíle. Je to způsob , postup, jak pomocí určitých principů dosáhnout pravdivého poznání. Pro účely této práce se jeví jako vhodné metody logické, které zahrnují množinu metod využívajících principy logiky a logického myšlení. Patří k nim i dvojice „párových metod“ vhodných pro vypracování této práce: •
analýza - syntéza
•
indukce - dedukce1
Analýza je stěžejní metodou celé diplomové práce, zejména části, která se zabývá konkrétní podobou Ekologické daňové reformy jak v České republice, tak v Německu. Analýza je jednou ze základních metod poznávání objektů. Jde o proces rozčlenění celku na části a rozbor vlastností, vztahů a faktů. Umožňuje odhalovat různé stránky a vlastnosti jevů a procesů, jejich stavbu, vyčleňovat etapy apod. Umožňuje oddělit podstatné od nepodstatného, odlišit trvalé vztahy od nahodilých. Syntéza je spojení jednotlivých částí v celek. Dovoluje poznávat objekt jako jeden celek, jde o spojování poznatků získaných analytickým přístupem. Syntéza tvoří základ pro správná rozhodnutí. Závěrečná část diskuse a závěru si právě proto vyžaduje použití metody syntézy, jsou zde slučovány a provazovány dílčí závěry. Syntézu a analýzu nelze chápat odděleně. Je důležité jev důmyslně rozebírat na menší složky a z nich potom sestavit celek. Není to však jen pouhé skládání, ale je to činnost odhalování nových vztahů a zákonitostí. Metody indukce je využito v závěru, jde o metodu, jež na základě mnoha poznatků o jednotlivostech vyvozuje obecné závěry, tyto poznatky umožňují dojít k podstatně jevu a stanovit jeho zákonitosti. Zda je vyslovený závěr z indukce schopen vysvětlit zkoumaný fakt, zjišťuje metoda dedukce. Dedukce je procesem, kde se od obecnějších závěrů nebo tvrzení přechází k méně obecným. Indukce a dedukce spolu úzce souvisí, indukcí dospíváme na základě zkoumání jednotlivých jevů praxe k teoretickému zobecnění a naopak teoretické závěry se dedukcí ověřují v praxi. Deskripce je metodou, jež byla nevyhnutelně použita v části teoretického vymezení problematiky ekologických daní a jejich systému a Ekologické daňové reformy.Metody
1
Molnár (Úvod do základů vědecké práce).
komparace, nebo-li srovnání, je nutno využít v části práce, kde jsou porovnávány možnosti a dopady zavádění Ekologické reformy. Komparace je metoda srovnání nebo přirovnání. Predikce je využito v části zabývající se předpovědí možných výnosů Ekologické daňové reformy. Jedná se o metodu předpovědi nebo odhadu, a proto splňuje požadavky na vývoj možných výnosů. Informace
potřebné
k vypracování
diplomové
práce
byly
čerpány
zejména
z internetových zdrojů, v největší míře ze stránek Ministerstva životního prostředí a Centra pro otázky životního prostředí. Čerpáno bylo i z knižních publikací, ale v menší míře z důvodu vysoké aktuálnosti zpracovávaného tématu. Odborná periodika a poznatky ze studia také sehrály důležitou informační roli. Úplný výčet použitých zdrojů je uveden v seznamu zdrojů. Diplomová práce byla vypracována v období letního semestru akademického roku 2006/2007 a zimního semestru akademického roku 2007/2008, zadání proběhlo v lednu 2007.
4
Nástroje k ochraně životního prostředí
Nástroje k ochraně životního prostředí je možné rozdělit na dvě skupiny, přímá regulace a ekonomické nástroje ekologické politiky. Již v úvodu je nutné zdůraznit, že hranice mezi regulačními a ekonomickými nástroji ekologické politiky není v praxi ve vyspělých evropských zemích příliš ostrá. Současným trendem je rozvoj smíšeného systému. Neexistuje žádná země, kde by ekonomické nástroje plně nahradily regulaci, vždy fungují jako její dodatek.2
4.1
Administrativní nástroje
V prvé řadě je ochrana životního prostředí zajišťována nástroji přímé regulace, které jsou stále součástí legislativních opatření vlád vyspělých zemí k ochraně životního prostředí. Přímá regulace, neboli administrativní nástroje, mohou být chápány jako přímé předpisy pro chování různých subjektů ve vztahu k životnímu prostředí. Rozsah administrativních nástrojů je velice rozsáhlý, od předpisů, přes nařízení, limity a standardy, po technické normy. I přes vysokou účinnost těchto nástrojů se v minulosti vyskytly určité nedostatky:3 •
přímá regulace je statická, náročná na informace a kontrolu, vyžaduje rozsáhlý administrativní aparát,
•
žádoucí environmentální cíle nejsou dosahovány s minimálními celkovými společenskými náklady (závazná řešení v podobě normativního předpisu neberou zřetel na individuální možnosti znečišťovatele při redukci znečištění),
•
znečišťovatelé nemají volbu, nemají motivaci k pozitivnímu překračování předepsaných limitů a chovají se defenzivně. Donucovací systém vyvolává apriori odmítavé postoje, které se odrážejí v nepříliš vstřícných postojích k ochraně životního prostředí vůbec.4
Administrativní nástroje převažují zejména v zemích s tradicí tržního hospodářství. Ve formě příkazů a zákazů jsou formulovány přímé předpisy vztahující se na oblasti týkající se životního prostředí. Představují „klasické“ nástroje ekologické politiky. 2
Zdroj: Mezřický (1996). Zdroj: Jílková (2003). 4 Zdroj: Ščasný (Nástroje politiky ochrany životního prostředí). 3
4.2
Ekonomické nástroje
Základ ekonomických nástrojů je v nepřímém ovlivňování chování jednotlivých subjektů – znečišťovatelů. Na rozdíl od regulačních nástrojů nepůsobí na základě přímého přinucení, ale prostřednictvím ekonomické kalkulace. Podniky, obce i jednotliví občané se sami mohou rozhodnout, zda je pro ně finančně výhodnější vynaložit určité náklady na zamezení nebo omezení poškozování životního prostředí, nebo životní prostředí poškozovat a platit za to (poplatky, daně, apod.).5 Ekonomické nástroje se chápou jako typ nástrojů, který odpovídá charakteru tržního hospodářství a řeší nedostatky administrativních nástrojů. Slouží k nahrazení, popř. doplnění, chybějících
nebo nedostatečných
hodnotových signálů, které jsou
poskytovány standardním tržním mechanismem. K nedostatkům administrativních nástrojů dochází i ve vyspělých ekonomikách
v případech výskytu
ekologických
6
negativních externalit . Internalizace požadavků životního prostředí do nákladové kalkulace a rozhodovacího procesu znečišťovatelů pomocí ekonomických nástrojů přináší výhody, které spočívají v: •
minimalizaci celkových společenských nákladů nutných na dosažení stanovených ekologických efektů (nepůsobí plošně, ale přihlížejí k různým nákladům jednotlivých subjektů na zamezení znečištění),
•
podněcování k ekonomicky optimálnímu snižování znečištění,
•
minimalizace nároků na státní administrativu
•
vytváření dodatečného zdroje prostředků na ochranu prostředí.
Současné politiky vyspělých státu disponují širokým rejstříkem ekonomických nástrojů. Nejčastěji je dělí na poplatky, subvence, systém zálohování a speciální tržní nástroje, jako je prodej emisních povolení a pojištění odpovědnosti za škody na životním prostředí. 7
5
Jílková (2003). Ty vznikají, pokud činnost jednoho subjektu přináší náklady subjektu jiném, kterému nejsou hrazeny (přitom z nich nerealizuje žádnou výhodu). 7 Zdroj: Ekonomické prostředky politiky životního prostředí. 6
5
Evropská politika ochrany životního prostředí
Politika ochrany životního prostředí prošla od počátku evropské integrace dynamickým vývojem. Ve smlouvě o EHS nebyla o životním prostředí zmínka a EHS nebyly v této oblasti svěřeny žádné kompetence nebo rozpočtové zdroje. Dnes tvoří environmentální politika a udržitelný rozvoj pevnou součást unijních principů.
5.1
Nástroje politiky a regulační mechanismy
Ochrana životního prostředí je v rámci EU regulována závaznými i nezávaznými mechanismy. Základem závazné regulace ochrany životního prostředí je Smlouva o ES, jež ve čl. 6 vyžaduje, aby byla ochrana životního prostředí integrována do všech politik Evropského společenství s důrazem na udržitelný rozvoj. Základem většiny norem přijímaných k ochraně životního prostředí je čl. 95, který upravuje harmonizaci předpisů členských států za účelem vytváření vnitřního trhu, nebo čl. 174-176, což je kapitola zaměřená pouze na ochranu životního prostředí. Mezi závazné sekundární normy patří nařízení, směrnice a rozhodnutí. Mezi nezávazné aktivity EU patří zejména dokumenty typu akčního plánu pro ochranu životního prostředí, doporučení a stanoviska i financování individuálních programů z fondů ES – Kohezní fond + specializovaný fond životního prostředí LIFE+ (slučují dosavadní evropské programy LIFE-Nature, LIFE-Environment, LIFE-Third Countries a LIFE-Forest Focus). Jinou metodou nezávazných norem je možnost, aby výrobce požádal domácí kontrolní orgány o udělení „ekologické známky“ (Eco-label), nebo aby se dobrovolně podrobil „ekologickému auditu“.8 Eco-label je znak květiny,
která snadno každý pozná. Je dobrovolným projektem
k podpoře podnikání v nabídce produktů a služeb v oblasti životního prostředí. Květinu je možno naleznout na výrobcích a v nabídkách služeb v celé EU, ale i v Norsku, Lichtenštejnsku a na Islandu. Tento projekt je součástí široké strategie k podpoře spotřeby a produkce.9 Má za účel informovat spotřebitele o tom, že daný výrobek je k životnímu prostředí "přátelský", že jeho spotřeba má menší nebo žádné negativní 8 9
Zdroj: Euroskop. Zdroj: Evropská komise.
environmentální důsledky než jiné srovnatelné, ale neoznačené výrobky. Spotřebitel se může zcela svobodně rozhodnout, zda se chce chovat šetrně k životnímu prostředí a preferovat tak označený výrobek, nebo ne. Aby bylo označení důvěryhodné, musí být garantováno uznávanou autoritou, např. státním orgánem nebo jím prověřenou a veřejně kontrolovatelnou institucí.10 Obecným cílem LIFE+ je přispívat k provádění, aktualizaci a rozvoji politiky a právních předpisů Společenství v oblasti životního prostředí a zejména podporovat provádění již 6. akčního programu pro životní prostředí. Opakované činnosti v oblasti životního prostředí, např. běžný provoz, mají být spolufinancovány z unijních fondů. Nařízení zavádí LIFE+ jako finanční nástroj pro životní prostředí, který se skládá ze tří složek: •
LIFE+ Příroda a biologická rozmanitost (naplňování směrnice 92/43/EEC11 a 79/409/EEC12)
•
LIFE+ Politika a správa v oblasti životního prostředí
•
LIFE+ Informace a komunikace
5.2
Podíl na rozpočtu EU
Výdaje na ochranu životního prostředí se nacházejí na více rozpočtových položkách, např. podporu boje proti změně klimatu najdeme hned v několika evropských politikách. Největší díl připadá na prostředky, které na ochranu životního prostředí plynou z programu LIFE+ (pro rok 2008 se počítá s 267 miliony EUR).13
10
Zdroj: Centrum pro otázky životního prostředí. Směrnice Rady o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a palně rostoucích rostlin. 12 Směrnice Rady o ochraně volně žijících ptáků. 13 Zdroj: Euroskop. 11
6
Pojem ekologické daně
Před hlubším zkoumáním oblasti environmentálních daní je nutné si vymezit, co vlastně si pod pojmem ekologické daně představit. Snaha o nalezení jednotné definice nebyla korunována úspěchem, na národním ani na mezinárodním poli nebyla do dnešního dne nalezena jednotná oficiální definice. Tento stav může být dán tím, že daňová opatření k ochraně životního prostředí jsou poměrně novým nástrojem a prozatím nedošlo ke sjednocení terminologie v oblasti environmentální ekonomie.
6.1
Ekologické daně dle EU a OECD
Z hlediska EU je ekologická daň definována pojmem environmental tax jako daně, jejíž daňový základ tvoří fyzická jednotka s určitým prokázaným negativním dopadem na životní prostředí.14Definice zahrnuje veškeré daně z energie a dopravy, vyloučena je daň z přidané hodnoty. Důvod k zavedení daně, ať je čistě fiskální nebo k ochraně životního prostředí, je pro klasifikaci ekologické daně nepodstatný. V rámci Eurostatu jsou do úvahy brány daně jako takové podle označení jednotlivými státy, nikoli ekologické poplatky jako protihodnota za poskytnuté služby (např. svoz komunálního odpadu). Ekologické daně jsou v rámci EU rozděleny do čtyř kategorií: •
Doprava
•
Znečišťování
•
Energie
•
Využití surovin
Daně z CO2 jsou zařazovány do skupiny energií, daň z přidané hodnoty není do přehledu ekologických daní EU zařazena vůbec. Dle organizace OECD a relevantních publikací se užívá termín environmentally related taxes , a envronmentální daně definuje jako „každou nezávaznou povinnou platbu vládě uvalenou na daňový základ, který je považovaný za významný z hlediska životního prostředí. Daně se chápou jako nezávazné v tom smyslu, že přínosy poskytované 14
Zdroj: Evropské společenství
daňovým poplatníkům vládou nejsou obyčejně ve stejné proporci k příslušným platbám“. Databáze OECD tak zahrnuje daně a poplatky, které jsou uvalované na spotřebu a užití zboží a služeb, které mají negativní vztah k životnímu prostředí. Do této kategorie daní jsou přitom zařazovány nejen spotřební daně na energetická paliva, ale také daně na znečištění a těžbu přírodních zdrojů, které mohou být nazývány, dle konkrétní národní legislativní úpravy, někdy poplatky nebo také úhradami.15 Podle OECD je hlavní následný dopad po zavedení určité daně na cenovou situaci, která je ve výsledku zcela stejná, ať už byla daň zavedena z důvodů fiskálních nebo environmentálních.
6.2
Ekologické daně dle ČR
V prostředí České republiky se vyskytuje mnoho definic ekologických daní, pro tuto práci se jeví jako vhodná teorie, jež poukazuje na dva hlavní přístupy k pojmu ekologická daň16, a to: •
jako ekologické daně se chápou takové platby do veřejných rozpočtů, při jejichž zavedení nebo zvýšení se očekává pozitivní vliv na životní prostředí. Tento přístup zdůrazňuje důvod zavedení daně. Ekologická daň tedy může být i taková daň, která ve skutečnosti nesnížila produkci škodlivin.
•
druhý přístup definuje ekologickou daň jako takovou, při jejímž zavedení nebo zvýšení se projeví vliv na daňovou základnu, o níž se uvažuje v tom smyslu, že představuje environmentálně škodlivou výrobu, spotřebu apod. V tomto případě se jedná o definici z hlediska skutečného působení daně. Ekologickou tedy může být i daň, jež byla zavedena z jiného důvodu než k ochraně životního prostředí. Mezi takto definované daně patří např. i vyšší sazby DPH na automobily, ale jen v případě pokud mají vliv na snížení počtu aut nebo omezení jejich provozu.
Ekologické daně jsou součástí skupiny daní nápravných. Současné daňové systémy jsou navrženy tak, že téměř každá daň má ekologický dopad.
15 16
Zdroj: Ščasný (Environmentální daně a poplatky v EU, OECD a zemích střední Evropy). Zdroj: Kubátová (2006).
V českém právním prostředí se daní rozumí povinná zákonem určená platba do veřejného rozpočtu, která se vyznačuje neekvivalentností, tzn. ukládá se jako jednostranná povinnost bez nároku na plnění ze strany státu. Daň se pravidelně opakuje v časových intervalech , nebo je nepravidelná a platí se za určitých okolností.17 Ke snaze definovat ekologickou daň v českém prostředí negativně přispívá striktní rozlišování terminologie daní a poplatků. Naproti tomu poplatek je charakterizován určitým protiplněním státu za odvedenou částku. Označení určitého nástroje jako daň závisí na příslušné státní správě, například nějaký poplatek může být v jiné zemi pojmenován jako daň. Např. v ČR poplatek za vypouštění emisí do ovzduší, kde bychom velice těžko hledali protiplnění státu. Z důvodu nemožnosti v podmínkách našeho státu přesně definovat pojem ekologická daň, bude v práci používán pojem ekologické daně s tím, že pod tímto označením budou myšleny nejen klasické daně, ale také veškeré poplatky daňového charakteru sloužící k ochraně životního prostředí, tedy tak, jak jsou ekologické daně chápány v rámci Eurostatu a OECD.
17
Zdroj: Kubátová (2006).
7
Teorie ekologických daní
Daně k ochraně životního prostředí podporují princip „znečišťovatel platí“. Podle tohoto principu by se měly náklady spojené s předcházením a snižováním odrážet v cenách výstupů zboží a služeb, které toto znečištění způsobují v důsledku jejich výroby a/nebo spotřeby. Z hlediska životního prostředí představují environmentální daně cenový signál, který pomáhá zajistit, aby znečišťovatel zahrnul do rozhodování při výrobních či spotřebních strategiích také znečištění životního prostředí. Ekologické daně a samozřejmě i ekonomické nástroje k ochraně životního prostředí vycházejí z existence externalit. Právě externality představují základní formu tržního selhání. Negativní externality vznikají, pokud činnost jednoho subjektu přináší náklady subjektu jinému, které mu nejsou hrazeny.18 Ekonomická činnost jednoho subjektu způsobuje nezamýšlené náklady jiným subjektům. Vznik externalit způsobuje neexistence vlastnických vztahů a neexistence tržního mechanismu. Efekty škodlivé činnosti neprochází cenovým mechanismem, a proto se neodráží ve výsledných cenách statků. Velkým problémem také je, že většina ekologických externalit je nadnárodního dopadu, kdežto zdanění je doposud prováděno na národních úrovních. Ekologické daně jsou tzv. nápravnými daněmi a jejich primárním úkolem není dosahovat příjmů rozpočtu nebo sociální cíle, ale snaha ovlivnit chování ekonomických subjektů takovým způsobem, aby docházelo k minimalizaci negativních externalit. Ekologické daně ke své účinnosti potřebují, aby byly zaváděny v mezinárodním měřítku, jinak jim hrozí tzv. ekologický dumping19 s tím , že některé ekologické externality ze zemí bez ekologických daní zasáhnou i země s ekologickými daněmi.
7.1
Klasifikace ekologických daní
V oblasti klasifikace ekologických daní je možno nalézt mnoho publikací od mnoha známých autorů. Pro účely této práce byla zvolena následující klasifikace ekologických daní.20
18
Zdroj: Škapa (2006). Surovinové náklady jsou často neúměrně nízké, často nejsou započteny všechny náklady na ekologii 20 Zdroj: Kubátová (2006). 19
7.1.1 Druhy ekologických daní •
Pigouviánské daně jsou ekologické daně, které se striktně drží teorie externalit a Pigouova návrhu na jejich odstranění. Jsou uloženy přímo na jednotku znečištění (CO2, SO2). Cílem Pigouviánské daně je obnovení efektivity využitím internalizace externalit. Tato daň působí na výrobu, spotřebu a úroveň znečištění dvěma cestami: 1) snižuje množství
vyrobených
a
spotřebovávaných
škodlivých
produktů 2) stimuluje zavádění technologií, které snižují emise škodlivin. U těchto daní není možné určit „cenu“ znečištění (protože cílem Pigouviánské daně je zahrnout náklady na odstranění znečištění do ceny výrobků či služby). Z toho důvodu je obtížné daň správně nastavit. Další problém nastává při měřením škodlivých emisí u zdrojů znečištění, protože pigouviánské daně znamenají zdaňování škodlivých emisí. Například měření. množství kysličníku uhličitého vypouštěného komínem by bylo možné, ale velice drahé. •
Nepřímé ekologické daně jsou daně, které jsou také uvaleny za účelem ovlivnit životní prostředí. Tyto daně nejsou uvaleny přímo na škodlivou látku, ale na nějaký zástupný faktor, například na použití vstupů (nafta) nebo na spotřebu výrobků či služby (elektrická energie). V porovnání s Pigouviánskými daněmi je výhodou, že při stanovení výšky daně není nutné ocenit ekologické škody, které spotřeba daného statku způsobuje. Tento druh daní bude fungovat přinejmenším tak efektivně, možná efektivněji, vzhledem k nákladům na státní správu, ale to jen v případě, že bude existovat jasná konstantní závislost mezi množstvím spotřebovaného statku a ekologickou škodou.
7.1.2 Ekologické daně podle předmětu Ekologické daně lze také třídit podle toho na jaký výrobek nebo službu jsou uloženy: •
daně z motorových paliv. Motorová paliva jsou zdaňována daní z přidané hodnoty nebo jinými spotřebními daněmi. Ve všech vyspělých zemích existují také specifické spotřební daně (akcízy), jejichž výše je pro různé výrobky
rozdílná. Právě tento druh daní patří mezi ekologickými k fiskálně nejdůležitějším. •
daně z automobilů. Do této skupiny patří tři hlavní daně: všeobecné spotřební daně při prodeji nových automobilů, roční silniční daně, daně související s vlastnictvím nebo používáním vozidla a zdanění firemních automobilů používaných pro soukromé účely.
•
daně z energetických surovin. Jsou uvaleny na jiná paliva než motorová (uhlí, zemní plyn, elektrická energie, lehké a těžké topné oleje apod.)
•
daň z emisí, poplatky za těžbu nerostných surovin, platby za využívání životního prostředí apod. V porovnání s ostatními daněmi je význam těchto daní stále malý.
7.1.3 Ekologické daně podle techniky zdanění •
emisní daně a poplatky. Daň je uvalená na emise. Aby bylo možné tyto daně zavést, je nutné, aby emise byly dobře měřitelné. Zvedení této daně nebo poplatku má přímý dopad na snížení škodlivých emisí.
•
výrobkové daně. Daně jsou uvalené na výrobky, s jejichž spotřebou, výrobou, použitím nebo likvidací je spojeno znečištění životního prostředí. Tyto daně na rozdíl od emisních mohly být původně zavedeny z jiných než environmentálních důvodů, např. na luxusní statky. V konkrétní podobě se může jednat i o poplatky odváděné např. do mimorozpočtových fondů.
•
uživatelské poplatky za veřejné služby. Hlavním důvodem zavedení je krytí nákladů na poskytování určitých služeb. Tyto daně využívají hlavně místní autority na krytí nákladů, např. na sběr a likvidaci odpadů nebo čištění odpadních vod.
•
administrativní poplatky placené za povolení vyrábět určitý produkt nebo používat určitý technologický postup.
•
odčitatelné daňové položky, např. sleva na dani , zrychlené odepisování apod.. Nejsou daní v pravém slova smyslu, spíše jsou prvky daňového systému, jejich působení podporuje investice do zařízení pro ochranu životního prostředí.
7.1.4 Ekologické daně podle cílů •
účelové ekologické daně. Důvodem zavedení je zvýšení daňových výnosů, které slouží pro ekologické účely. Existuje pevná vazba mezi platbou a užitkem z ní plynoucím. Je-li však použití daňových výnosů vázané na ekologické účely místo toho, aby se snížila jiná daň, roste celkové daňové zatížení (a tím celkové veřejné výdaje). To je v současnosti považováno za negativní jev, protože cílem ekologické daňové reformy nemá být růst daní.
•
stimulační daně. Cílem je ovlivňovat chování subjektů tak, aby v konečném důsledku docházelo ke snížení produkce škodlivých látek a výrobků.
•
doplňkové ekologické daně.
Daň uložena na produkty, které nemají blízké
substituty. Tento druh daní hraje důležitou roli v ekologické daňové reformě a může výrazně přispět k přesunutí daňového břemene z práce a kapitálu na statky zatěžující daňové prostředí.
8
Argumenty pro a proti ekologickým daním
Diskuse a analýzy týkající se dopadů zavedení ekologických daní jsou velice kontroverzní a spektrum názorů sahá od jednoznačné podpory a pozitivního očekávání přínosů ekologické daňové reformy až po jednoznačné odmítnutí a zdůraznění negativního dopadu ekologických daní. Je nutné poznamenat, že je poměrně složité nalézt uspokojivý počet prací, které by analyzovaly dopady zavedení ekologických daní ex-post na základě empirické analýzy. Převážná většina prací využívá metodiku ex-ante analýzy s odhadem budoucích dopadů se silně spekulativním přístupem. Teoretické úvahy ke stanovení a fungování daní ve vazbě na ochranu životního prostředí vycházejí z pigouviánaského konceptu a jsou důsledně normativně pojaté.21
Tabulka 1. Hlavní argumenty proti a pro zavedení ekologických daní21 Argumentace proti zavedení
Argumentace pro zavedení
ekologických daní
ekologických daní
Ekologické daně zkreslují chování subjektů a vyvolávají rozsáhlé neefektivnosti, mohou vyvolat i jiné externality. Snížení konkurenceschopnosti zdaňovaných odvětví a následný růst sociálních výdajů. Účinné ekologické daně postupně minimalizují svůj daňový základ.
Ekologické daně přinášejí pozitivní dopady na životní prostředí a růst celkové efektivnosti odstraněním mrtvých ztrát.
Ekologické daně mají regresivní dopad.
Ekologické daně by zvýšily ceny základních výrobních faktorů a tím snížily celkovou konkurenceschopnost ekonomiky. Ekologické daně vedou k růstu inflace.
Administrativní nástroje působí rychleji.
21
Zdroj: Jílková (2003).
Mezinárodní koordinace zabrání zhoršení národní konkurenceschopnosti. Při výrazném poklesu výnosu ekologických daní lze opětovně zavést vyšší zdanění všeobecnými přímými daněmi. Regresivní dopad má i DPH, zavedení ekologických daní může být z hlediska jejich regresivity kompenzováno snížením sazeb DPH. Dopad ekologických daní bude diferencován dle odvětví, zavedení ekologických daní bude kompenzováno poklesem přímých daní. Snížením DPH lze působit proti inflačním tlakům, ne všechna odvětví budou růstem cen postižena stejně. Ekologické daně jsou efektivnější (nevyvolávají takové distorze jako přímá regulace).
Argumentace proti zavedení
Argumentace pro zavedení
ekologických daní
ekologických daní
Mezinárodní koordinace nebude úspěšná.
Orgány EU postupně prosazují principy mezinárodní daňové koordinace. Celostátní a dlouhodobé ekologické daně lze kombinovat s lokálně uvalovanými poplatky. Lze použít nepřímé ekologické daně.
Některé dopady na životní prostředí jsou prostorově omezené a dočasné. Správa ekologických daní je administrativně náročná. Podmínkou zavedení ekologických daní je cenová a vlastnická makroekonomická stabilita. Firmy s netypickými preferencemi na ekologické daně nemusí reagovat.
8.1
Lze použít jiný typ nástrojů.
Konkurenceschopnost národní ekonomiky
Argumentem, s nímž se musí státy, které zvažují zavedení ekologických daní potýkat, je právě snížení konkurenceschopnosti domácích výrobců na mezinárodním trhu.
Při
posuzování konkurenceschopnosti je nutno brát do úvahy jednotlivé úrovně, tedy zda jde o konkurenceschopnost jednotlivých výrobců, sektorů nebo celé národní ekonomiky. Velkou překážkou realizace ekologických daní je strach ze snížení mezinárodní konkurenceschopnosti v nejvíce znečišťujících, často i energeticky náročných odvětvích. Do dnešního dne však nebylo prokázáno, že by zavádění ekologických daní zeměmi OECD vedlo k významnému poklesu konkurenceschopnosti v některém sektoru. Tato situace může být způsobena faktem, že zavádění ekologických daní těmito zeměmi bylo doprovázeno
úplnými nebo částečnými výjimkami pro energeticky
náročný průmysl. Databáze
ekonomických nástrojů k ochraně životního
prostředí
v rámci OECD/EU dokládá, že nejvíce jsou zatíženy domácnosti a sektor dopravy. Čím více je povoleno výjimek nebo částečných výjimek, tím častěji dochází k neefektivnímu snižování znečištění a také částečnému popírání principu, že znečišťovatel platí. Zjištění, že v prostředí OECD/EU nedochází k narušování konkurenceschopnosti, je v souladu s výzkumem ekonomické výkonnosti. Tyto výzkumy ukazují, že konkurenceschopnost v jednotlivých sektorech je determinována rozvojem kapitálových investic. Jednotlivé sektory v rámci každé země jsou rozdílně
vystaveny mezinárodnímu obchodu a konkurenci.22 V samotné směrnici Rady 96/2003 se uvádí, že „některé osvobození od daně nebo snížení úrovně zdanění se mohou ukázat jako nutná, zejména z důvodu nedostatečné harmonizace na úrovni společenství, z důvodu nebezpečí ztráty mezinárodní konkurenceschopnosti nebo z důvodu zohlednění
problematiky
sociální
a
problematiky
životního
prostředí“.23
V dlouhodobém horizontu by mohlo snížení nebo celková ztráta konkurenceschopnosti vést až k likvidaci některých odvětví ( protože by se dovážely výrobky ze zemí, kde neexistuje tak přísná ekologická legislativa – tzv. ekologický dumping). Plošné výjimky pro znečišťující výrobky a úlevy pro silně znečišťující průmysl mohou vést ke snížení motivace pro rozvoj a zavádění nových technologií. Pokud by měla být zachována konkurenceschopnost nejen celé ekonomiky, ale i jednotlivých odvětví při zavádění ekologických daní, nabízí se několik postupů. Uveďme si nyní několik možností řešení. Ekologicky motivované reformy by měly být aplikovány v rámci širší fiskální reformy. Pak bude vliv na sektorální a celonárodní konkurenceschopnost ovlivněna kombinovaným efektem těchto reforem. Některé sektory mohou na základě ekologické reformy čelit ztrátám a naopak šetrnější sektory mohou zaznamenat posílení. Každá země by měla mít zájem, aby k takovým změnám nedocházelo. Vhodnějším řešením, než poskytovat výjimky ze zdanění ekologickou daní, je možnost využít duální („two-tier“) strukturu sazby daně s nižší sazbou pro sektory, u nichž je větší pravděpodobnost mezinárodní konkurence. Ke zefektivnění může sloužit takový postup, že firmy a podniky těžící z výjimek a snížených sazeb se zaváží k důslednějšímu splnění opatření ve snižování emisí a to např. formou vyjednaných dobrovolných dohod , které by byly pod dohledem s hrozbou pokut a sankcí. Dalším řešením oblasti problému konkurenceschopnosti je sdílení informací, zkušeností a nejlepších prostředků týkajících se možností a příležitostí aplikace ekologických daní. Země, jež stojí před problémem konkurenceschopnosti sektorů z důvodů přijetí jednostranných iniciativ na nadnárodní úrovni, by mohly uvažovat nad možností změny politik, ale pouze v rámci, který poskytuje vícestranný dialog.24
22
Zdroj: Ščasný, Kuberová (Environmentally Related Taxes in OECD Countries. Issues and Strategies). Zdroj: Šrámek, Martinovičová (Ekologická daňová reforma - nepříjemný, ale nutný krok). 24 Zdroj: Ščasný, Kuberová, (Environmentally Related Taxes in OECD Countries. Issues and Strategies). 23
8.2
Zatížení subjektů
Právě fakt, že ekologické daně patří do daní nepřímých, a tudíž mohou mít regresivní charakter, je dalším velkým argumentem proti zavádění těchto daní. Podle dosavadních shromážděných dat a průzkumů se skutečně ukazuje, že důsledky zavedení ekologických daní sice dopadnou na každého občana, ale paradoxně nejvíce na „chudší“ domácnosti, a tím se potvrdí právě již zmiňovaný regresní charakter. Nejcitelněji pocítí dopad reformy nízkopříjmové skupiny obyvatel. Např. důchodcům se zavedením ekologických daní poměrně zvýší celková daňová zátěž, ale snížení zdanění práce se jich již nijak nedotkne – to nemají kde uplatnit. Tato skupina je navíc i méně schopna změnit své chování směrem k větší úspoře energií. Dále bývá často poukazováno příjmové nerovnosti v různých regionech státu. Právě vysoké sazby a postupný růst ekologických daní v řadě domácností povedou ke spalování „všeho, co hoří“, a tedy k pravému opaku toho, co má zavedení ekologických daní sledovat. Výsledkem bude růst koncentrací emisí z nízkoemitujících zdrojů a zhoršení místních podmínek životního prostředí.25 Proti uvedeným argumentům je nutno podotknout, že posuzování realizace zavádění ekologické daně je třeba brát komplexně, a tedy včetně možností kompenzace a snižování jiných daní i s vlivy na nezaměstnanost. Negativní sociální dopady mohou být zmírněny nebo kompenzovány řadou opatření.
Zmírňující opatření: •
stanovení prahu spotřeby, kdy spotřeba pod tímto prahem nepodléhá dani
•
zavedení duální sazby, přičemž nulová nebo snížená sazba je uplatněna na nízkopříjmové domácnosti
Sociální kompenzace: •
poskytování jednorázových lump-sum příspěvků
•
upravení stávajícího systému sociálních dávek a/nebo podpor
25
Zdroj: Urbanová (Analýza Koncepce ekologické daňové reformy).
Zatímco zmírňující opatření snižují potencionální výši dodatečných daňových výnosů, zavedení kompenzací narušuje výnosovou neutralitu EDR. Zmírňující opatření bývají zaváděna ex ante v rámci daňové legislativy a změn prováděných v konceptu EDR. Jedná se o snížení efektivních sazeb ekologických daní a poplatků, kdy je daňová zátěž specifické skupiny zmírněna. Kompenzační opatření bývají většinou zaváděna ex post a jsou zaváděna vně daňového titulu, který je předmětem zvýšení. Obě tato opatření snižují ekologickou účinnost environmentálních daní tím, že potlačují podněty, které mají změnit spotřební a investiční chování. Část negativních dopadů může být snížena prostřednictvím snížení jiných daní. Snížením daňových a nedaňových nákladů práce je možno zmírnit negativní sociální dopad pouze pro domácnosti, které mají příjem ze zaměstnání. Každé z opatření v různé míře stimuluje možný efekt na zaměstnanost. Čistý celkový dopad na disponibilní příjem domácností, a tím i případný sociální dopad EDR, závisí na celkovém působení několika faktorů, které by měly být brány v úvahu: •
zvýšení daňové zátěže vyvolané zvýšením, resp. zavedením daně,
•
dopad recyklace výnosů prostřednictvím snížení daně z příjmu nebo pojistného na sociální zabezpečení, popřípadě zavedením kompenzací,
•
dopad dalších daňových výjimek,
•
vyvolaný vliv na změny zaměstnanosti,
•
přístup k přínosům ze zlepšení stavu životního prostředí vyvolaného působením ekologických daní.
8.3
Narušení stability veřejných financí
Tím, jak je ekologická daň účinná, dochází ke snížení daňového základu a daňového výnosu. Právě změny v daňových výnosech jsou dalším problémem v konceptu EDR. Jak dokládá řada studií, poptávka po energiích je relativně nízká a problém plynoucí z případných snížení výnosů je možné řešit pozvolným zvyšováním příslušných sazeb.
9
Ekologická daňová reforma
Ekologická daňová reforma (EDR) nebo také Environmentální daňová reforma může být součástí fiskální politiky vlády a představuje postupné přesunutí (části) daňového zatížení ekonomických subjektů, obecně to je zvýšení daní nepřímých a zároveň snížení daní přímých.26
9.1
Princip ekologické daňové reformy
Úvahy o extenzivnějším využití ekonomických nástrojů ve státní politice životního prostředí jsou v posledních dvou desetiletích předmětem poměrně intenzivních diskusí mezi akademickou obcí, státní správou i nevládními organizacemi ČR. Právě k tomuto druhu daňových reforem přistoupila značná část vyspělých evropských zemí, přičemž ekologická daňová reforma a „ozeleňování“ rozpočtů
bude i nadále pokračovat
v dalších zemích. Ekologická daňová reforma je v současné době jedním z hlavních bodů programového prohlášení současné vlády. Od 1.1.2008 vláda zavede v souladu s požadavky EU a závazkem České republiky výnosově neutrální ekologickou daňovou reformu s cílem omezovat energetickou náročnost ekonomiky a povzbudit zaměstnanost snížením vedlejších nákladů práce. Ekologická daňová reforma (dále jen EDR) představuje přesun ze zdanění lidské práce směrem ke zdanění výrobků a služeb, jejichž výroba a/nebo spotřeba má negativní dopad na životní prostředí a lidské zdraví. EDR je realizována prostřednictvím uvalení spotřebních daní na ty produkty, kterých se týká, a příjem z těchto daní je příjmem státního rozpočtu příslušného státu. To znamená, že takto získané prostředky nejsou explicitně vázány na použití v oblasti ochrany životního prostředí. Klíčovým principem EDR je daňová neutralita. Tato reforma nesmí v žádném případě vést k růstu celkové zátěže ekonomiky, tedy jinými slovy, nesmí být použita pro zvýšení příjmu státního rozpočtu. Zvýšení spotřebních daní musí být plně kompenzováno snížením jiných plošných plateb tak, aby výše příjmové rozpočtu zůstala zachována a pouze došlo ke změně její struktury.
26
Zdroj: Ekologická daňová reforma.
stránky
Platby, které by v důsledku EDR měly být sníženy, jsou navrhovány platby zatěžující práci. Důvod tohoto opatření je jasný, daňové zatížení práce je v řadě zemí EU (včetně ČR) značně vysoké a kromě toho
se řada zemí potýká s vysokou mírou
nezaměstnanosti. Toto opatření má vést ke zlevnění pracovní síly, což by dle ekonomické teorie mělo mít za následek podporu zaměstnanosti. Ostatně podpora zaměstnanosti jde v této reformě ruku v ruce s jejími ekologickými aspekty – tento jev je označován jako „double dividend“. 27 EDR nebývají realizovány jednorázově, ale postupně v etapách, jednorázové zavedení by představovalo šok pro jednotlivé subjekty státního hospodářství. Právě zavádění v etapách umožňuje subjektům
připravit se na včas avizované změny. Průmysl
a domácnosti mají tedy čas na postupné zavádění ekologičtějších technologií.
9.2
Ekologické daňové reformy v EU
Nedávné přijetí balíčků politik pro energetiku a klima, jež bylo schváleno na jarním zasedání Evropské rady28, v němž EU zopakovala svůj závazek zabývat se změnou klimatu uvnitř EU i v mezinárodním měřítku, podpořit udržitelnou ochranu životního prostředí, snížit závislost na vnějších zdrojích a zajisti konkurenceschopnost evropských ekonomik potvrdilo, že je EU vedoucí silou týkající se udržitelnosti životního prostředí a změny klimatu. Těchto ambiciózních cílů nelze dosáhnout bez veřejného zásahu a silného odhodlaní všech činitelů . EU se proto zasazuje o používání ekonomických nebo tržních nástrojů, jako jsou nepřímé daně, cílené subvence nebo obchodovatelná emisní práva. Dále je věnována pozornost možnosti intenzivnějšího využití tržních nástrojů v různých oblastech politiky ochrany životního prostředí jak na úrovni Společenství, tak na vnitrostátní úrovni.29 Příjmově neutrální environmentální daňová reforma, resp. jejich principy, byla v průběhu 90. let zavedena v celé řadě členských zemí. První reforma byla zavedena již v roce 1990 ve Finsku, v dalších letech pokračovalo zavádění v ostatních členských zemích. EDR byly zaváděny během dvou vln 1990-1993 a 1998-2001.
27
Zdroj: Nosková, Zámyslický (K principům ekologické daňové reformy (EDR)). Zdroj: Zasedání Evropské rady 8.-9. března 2007. 29 Zdroj: ZELENÁ KNIHA o tržních nástrojích pro účely v oblasti životního prostředí a souvisejících politikách. 28
První vlna: Finsko: uhlíková daň zavedena v roce 1990 pokračovala v „ozeleňování“ daňového systému; reforma doprovázena redukcí daní z příjmu a sociálního pojištění; Norsko: CO2 daň na minerální oleje zavedená v 1991; díky poměrně vysoké zaměstnanosti kladen menší důraz na dvojí dividendy; přesto část výnosu alokována na snížení daně z příjmu a investice do úspor energie a podporu obnovitelných zdrojů; Švédsko: velká daňová reforma v 1991, striktně příjmově neutrální; Dánsko: 1992 CO2 daň z paliv, 1994 všeobecná reforma daňového systému; s postupně rostoucí výší energetického zdanění (roste do r. 2002); Belgie: 1993 nové daně zavedené na některé energetické produkty, příjem zamýšlen k využití financování
snížení příspěvků na sociální zabezpečení placených
zaměstnavatelem. ´ Druhá vlna: Nizozemí: 1988 zavedena obecná daň na paliva; „Regulatory Energy Tax“ zavedena od roku 1996, příjem vrácen domácnostem ve formě snížené daně z příjmu (ekobonus) a zaměstnancům formou redukce sociálního pojištění; Rakousko: 1996 zavedené daně na energie a elektřinu, část příjmů využité na podporu úspor energie a ochranu životního prostředí; v praxi příjem zamýšlen ke snížení deficitu státního rozpočtu, v současnosti diskutována forma stanovení vyjímek pro energeticky náročný průmysl; Velká Británie: od dubna 2001 zavedeny daně týkající se klimatické změny („Climate Change Levy“;. zaplacených 80 % daní je odpuštěno v případě, že se firma zaváže splnit do dvou let emise CO2, příjmy jsou zpět navráceny do průmyslu také ve formě snížení dávek Národního pojištění a fondu na podporu snížení energetické náročnosti; dále byla zavedena daň na dovoz a těžbu stavebních surovin (tzv. „Aggregate Levy“); Itálie: 1998 zavedení nových environmentálních daní, následně remodulace zdanění minerálních olejů podle obsahu uhlíku a jejich využití, zavedení spotřební daně
z uhlí, příjem recyklován ve formě snížení příspěvků na soc. zabezpečení a kompenzační opatření; Německo: 1999–2003 ekologická daňová reforma, vč. zdanění elektřiny. příjem recyklován ve formě snížení příspěvků na sociální zabezpečení; v rámci reformy byla nejprve navržena výše snížení daňové zátěže práce, následně dopočteny nové sazby spotřebních daní na energetické produkty, v dalším období se nová spolková vláda zavázala pokračovat v reformě ve formě odstraňování daňových úlev; Francie: 1999 obecná daň na aktivity spojené se znečištěním, od roku 2001 nové zdanění energií, příjmy určeny na snížení zdanění práce pro podniky zavádějící 35hodinový pracovní týden. Ve většině případů se jednalo o zavádění nových environmentálních daní při současném snížení existující daňové zátěže. Zavádění daní k ochraně životního prostředí a zejména EDR se stalo součástí celé řady politických dokumentů a strategií EU, resp. OECD.
9.3
Ekologická daňová reforma v Německu
Od konce 70. let 20. století je termín „ekologická daňová reforma“ (EDR) používán v různých koncepcích s podstatně rozdílným obsahem. A to od zavádění jednotlivých ekologických daní nebo poplatků až k výnosově neutrální daňové reformě, ve které jsou výnosy z ekologických daní využity ke snižování jiných daní. 1.4.1999 vešla v platnost první fáze německé ekologické daňové reformy. Ta znamenala konec dvě desetiletí trvající teoretické debaty o ekologických daních a začátek jejich uplatnění v praxi. Následující fáze EDR, které se v tomto mezidobí zformulovaly, zařadily Německo mezi skupinu několika evropských zemí, které daňovou reformu tohoto typu již uskutečnily. Německá EDR je ještě důležitější s ohledem na vedoucí průmyslové země, Japonsko a Spojené státy, z nichž každá má svůj vlastní specifický vztah k cenám energií a daním z energií. Ačkoli v Japonsku, chudém na zdroje, platil průmysl a soukromé domácnosti po desetiletí podstatně vyšší ceny za elektřinu a další druhy energií než jejich protějšky v ostatních průmyslových zemích, Clintonova administrativa byla ve svých pokusech zavést daň z energie opět přinucena k ústupkům. Dopad a rozsah takových reforem je
závislý na tom, zda se jich účastní alespoň jedna z těchto tří mezinárodních vedoucích ekonomických sil. Proto zavedení EDR – bez ohledu na kritiku postupu její implementace – dává Německu v mezinárodní globální politice životního prostředí roli, která by neměla být podceňována.
9.3.1 Historický exkurz do environmentální politiky SRN Současná environmentální politika SRN je výsledkem složitého historického vývoje, který má svůj začátek prokazatelně na přelomu 19. a 20. století v aktivitách ochránců přírody. Německý stát tuto aktivitu podpořil a institucionalizoval v roce 1906 tím, že v Berlíně založil státní Úřad pro péči o přírodní památky. Říšský zákon o ochraně přírody z roku 1935 zůstal v platnosti do roku 1976, kdy byl novelizován. Rokem 1980 počínaje, po novelizaci trestního zákoníku, je možno některé negativní aktivity kvalifikovat a soudit jako „trestné činy proti životnímu prostředí“.30 Tlak odborné i laické veřejnosti, který stoupl jmenovitě po událostech v Černobylu, vedl v roce 1986 tehdejší spolkovou vládu k ustanovení nového, samostatného spolkového ministerstva pro životní prostředí, ochranu přírody a jadernou bezpečnost v Bonnu a při spolkovém sněmu je ustanoven stálý výbor pro tuto agendu. Dosavadní spolkový úřad pro životní prostředí získává podíl poradenského a výzkumného pracoviště.31
9.3.2 Legislativa Legislativa upravující ochranu životního prostředí v SRN tvoří poměrně komplikovaný systém. Z hlediska zaměření a rozsahu není možné se jím podrobně zaobírat, pouze k nastínění uvedu, že do tohoto systému náleží
Spolkový zákon o ochraně před
emisemi, Atomový zákon, Stavební zákoník a další. Za určité specifikum SRN, alespoň v porovnání se situací v ČR, je považován vysoký stupeň politizace ekologických problémů. Zvláštní zřetel této problematice věnuje a vlastně se na ní vyprofilovala strana „Bündnis 90 / Grünne“ (Spojenectví 90 / Zelení). 30
Zdroj: Farský (Charakteristika environmentální politiky SRN z pohledu českého pozorovatele). Zdroj: Metz (Ekologická daňová reforma – inovace environmnetální politiky v mezinárodním srovnání).
31
Ta se v celoněmeckých parlamentních volbách v roce 1994 dostala do Spolkového sněmu a po posledních volbách v roce 1998 a 2002 jako třetí nejsilnější frakce ve sněmu spolu s vítěznou sociální demokracií SPD vytvořila vládnoucí „rudo – zelenou koalici“. Po volbách v roce 2005 stranu zelených nahradila CDU/CSU (Křesťanskodemokratická unie / křesťansko-sociální unie).
9.3.3 Ekonomické nástroje ochrany životního prostředí Výrobci i investoři v SRN musí vyhovět přísným podmínkám (normám) a je velice těžké docílit sebemenší výjimky nebo dokonce normu obejít. Pokuty za jejich jednorázové nedodržení jsou citelné a musí být hrazeny z disponibilního zisku narušitele předpisů
(nejsou uznány jako
výdaj při výpočtu daně z příjmu). Při
opakovaném, chronickém nedodržování zákonných předpisů hrozí původci zákaz činnosti a záležitost má soudní dohru. Obcím a městům v SRN současná legislativa ukládá gesci a dozor nad hospodařením s odpady, a to jmenovitě nad feloniemi, spalovnami, veřejnými kanalizacemi a čistírnami odpadních vod. Pokud jsou provozovatelem těchto zařízení, mají obce právo vyměřovat poplatky za jejich využívání domácnostem, majitelům domů, vlastníkům provozoven, obchodů apod. - a to až do výše plného krytí provozních nákladů těchto zařízení. Výška těchto poplatků je různá, v závislosti na tom, jak obecní rozpočet umožňuje dotaci těchto zařízení. Je to svým způsobem i otázka politická, jako součást tzv. radniční (municipální) politiky. Německá legislativa nepředpokládá, na rozdíl od stavu v ČR, vybírání poplatků za tolerované objemy emisí škodlivin a ani neexistuje nějaká analogie našeho „Státního Fondu životního prostředí“. V ČR je tento fond specificky zaměřenou institucí, která je významným finančním zdrojem pro podporu realizace opatření k ochraně a zlepšování stavu životního prostředí v jeho jednotlivých složkách. Výrobci relativně ekologického šetrného (umweltfreundlich) spotřebního zboží a provozovatelé relativně ekologicky šetrných technologií mohou být, obdobně jako v ČR, při prodeji svého zboží finálním spotřebitelům zvýhodněni při výběru daně z přidané hodnoty: Místo základní sazby ( v roce 2003 byla 16%) může být pro ně uplatněna sazba snížená (v témže roce 7%). Poptávku a koupi ekologických výrobků by mělo ovlivňovat označení
emblémem „Modrý anděl“. Toto, prozatím jediné
celoněmecké úřední označení relativně ekologicky šetrných výrobků uděluje zvláštní komise, ve které jsou zastoupeni: resortní ministerstvo, odborníci, odbory a ekologičtí aktivisté. Jistou menší či větší environmentální motivaci připisují preambule daňových zákonů o spotřebních daních, jimiž jsou zatíženy: •
výrobky z ropy – inkasuje spolková vláda,
•
zdanění tabákových výrobků – inkasuje spolková vláda,
•
zdanění pálenek – inkasuje spolková vláda,
•
zdanění motorových vozidel – inkasují spolkové země,
•
zdanění piva – inkasují spolkové země.
Sazby spotřebních daní jsou určovány v peněžních jednotkách na hmotné (naturální) jednice produktu. Daňový výnos je závislý na pohybu ceny jen do té míry, do jaké pohyb ceny utlumí nebo povzbudí poptávku a tím i prodej.32
9.3.4 Ekologická daňová reforma Ekologické daňové reformě v Německu předcházela více než desetiletá diskuse, která nevyznívala zcela jednoznačně pro její zavedení. Proti bylo například namítáno, že představuje další komplikaci daňového systému, která přispěje k nárůstu tzv. finanční byrokracie nebo dojde k obtížím s vybíráním daně. Tyto námitky byly vzneseny ještě před samotným započetím první fáze ekologické reformy. Nakonec byly v rámci tzv. ekologické daňové reformy přijaty Spolkovým sněmem závěrem roku 1998 úpravy sazeb spotřebních daní stanovených dosavadními zákony „Mineralölsteuergesetz“
a
„Mineralölsteuerverordnung“.
Dále
byly
přijaty
„Stromsteuergesetz“ (StromStG z 14.3.1999) a „Stromsteuerverordnung“ (Strom StV z 31.3.2000), jimiž bylo zavedeno zdanění elektřiny (Stromsteuer). Cílem EDR bylo zatížení faktoru energie daňovým zdražením pohonných hmot, paliv a elektrické energie za účelem vytvoření stimulů k úspornější spotřebě energie.Dalším cílem byl přesun daňového zatížení faktoru práce snížením sazby pojistného na
32
Zdroj: Farský (Charakteristika environmentální politiky SRN z pohledu českého pozorovatele).
důchodové pojištění s pomocí dosaženého zvýšeného daňového výnosu, aby se tímto přispělo ke zlepšení rámcových podmínek na pracovním trhu. Reforma probíhala v celkově pěti fázích: •
1.fáze k 1. dubnu 1999 ( Zákon o zahájení ekologické daňové reformy)
•
2. až 5.fáze vždy k 1. lednu 2000 až 2003 ( Zákon o pokračování ekologické daňové reformy)
•
Modifikace ( odbourávání dotací) 5. fáze ( Zákon o dalším vývoji ekologické daňové reformy).
Primárním cílem ekologické reformy bylo zdražit energetické zdroje a utlumit spotřebu a spalování fosilních paliv. Vyšší daňový výnos byl v roce 2003 převeden do centralizovaného pojistného fondu, což umožnilo snížit sazbu povinného odvodu vyplacených mezd v porovnáním s rokem 1998 (viz. poslední řádek tabulky), které v roce 2004 platili stejným podílem zaměstnanci i zaměstnavatelé ( v ČR se v uvedením roce na analogickém odvodu podíleli zaměstnavatelé a zaměstnanci v poměru 2:1), tím se snižují tzv. sekundární mzdové náklady. Vybrané finanční prostředky by se tak de facto poplatníkům.
měly vrátit
Tabulka 2. Pohyb sazeb a celková výše inkasa na základě výše uvedené úpravy daní33
Benzín -normál a super
Pf./l
1998
od 1.4.1999
od 1.1.2000
od 1.1.2001
92
96
104
104
Cents./l Motorová nafta Topný olej
Pf./l Cents./l
62
Pf./l
8
68 4
68 -
Elektrický proud
Výnos z oprav
Sazba z odvodu z mezd do centralizovanéh o pojistného fondu
Pf./kW h Cents./ kWh Pf./kW h Cents./ kWh Miliard DM Miliard Euro % z hrubé mzdy
0,36
0
0,32
2
8,5
20,3
19,5
-
0,5
17,2
19,3
od 1.1.2003
52
52
34
34
-
-
-
0,2
0,26
0,26
14,3
17,2
19,1
19,5
68 -
Cents./l Zemní plyn
od 1.1.2002
-
0,5
22,4
19,1
V tabulce uvedené energetické zdroje jsou zatíženy obvyklou sazbou „Mehrwertsteuer“ (DPH, v roce 2004 16% z prodejní ceny). Ve střednědobém výhledu z roku 2004 by měly být výnosy z tzv. ekologických daní využívány k podpoře úspor energie, využívání obnovitelných zdrojů
a vývoji
energeticky úsporných zdrojů, šetřících výrobků a výrobních procesů. To má souvislost s postojem spolkové vlády k problematice exhalace tzv. skleníkových plynů Od konání summitu v Rio de Janeiru v roce 1992 a schválení rámcové úmluvy o klimatických změnách (Kjóto 1997) začala veřejnost i politici věnovat klimatickým problémům větší pozornost a většina států se snaží realizovat opatření sledující pokles emisí tzv. skleníkových plynů a jmenovitě oxidu uhličitého. V rozmezí roků 1990 – 2003 poklesly emise oxidu uhličitého v Německu oproti výchozímu roku 1990 tempem, jež je uvedeno v následující tabulce.
33
Zdroj: Farský (Charakteristika environmentální politiky SRN z pohledu českého pozorovatele).
Tabulka 3. Spotřeba energetických zdrojů a emise oxidu uhličitého v SRN v létech 1998 - 200334 Rozměr
1990 1998
1999
2000
2001
2002
2003
Spotřeba PEZ celkem
Mt m.p.
493,2 484,7 487,2 497,8 488,7 489,1
v tom: jaderná energie
Mt m.p.
60,2
63,2
63,1
63,9
61,4
61,5
Voda + vítr
Mt m.p.
2,7
3,0
3,7
3,8
4,9
4,8
+ dovoz el.
Mt m.p.
- 0,1
0,1
0,3
- 0,2
0,1
- 1,0
Ostatní nefosilní
Mt m.p.
9,4
9,1
9,4
12,0
12,7
13,0
Spotřeba fosilních
Mt CO2
421,0 409,3 410,7 430,3 409,6 410,8
- vývoz el.
PEZ celkem Emise CO2 z PEZ
Mt CO2
987
861
832
831
847
834
835
Celkem emise CO2
Mt CO2
1014 886
859
857
873
858
859
Poznámka: Údaj roku 1990 včetně NDR ;PEZ = prvotní (promární) energetické zdroje; m.p. = měrné palivo (teoretické ideální palivo o výhřevnosti35 29,31 MJ/kg. Používá se pro jednotné vyjádření energie, obsažené v palivech různé kvality.
Na základě tabulky a v ní uvedeného vývoje mohlo být na konci roku 2002 konstatováno, že se podařilo snížit emise oxidu uhličitého o cca 15% oproti roku 1990. Na tomto snížení se významně podílel útlum hnědouhelné energetiky na území bývalé NDR. Spolková vláda počátkem roku 2003 předložila Národní program na ochranu klimatu, obsahující další opatření v různých oblastech. Cílem mělo být, aby Německo dosáhlo v roce 2005 snížení emisí oxidu uhličitého o 18% až 20% oproti roku 1990. Program se týkal především modernizace budov , dopravy, průmyslu a energetického sektoru. K jeho realizaci spolková vláda využila: •
34
administrativních nástrojů, jako jsou směrnice (normy) sledující úsporu energie,
Zdroj: Farský (Charakteristika environmentální politiky SRN z pohledu českého pozorovatele). vlastnost paliva, která udává, kolik energie se uvolní úplným spálením jedné jednotky (obvykle 1 kg). Proti spalnému teplu není v hodnotě zahrnuto skupenské teplo páry, obsažené ve spalinách. 35
•
daňové úlevy a subvence k podpoře kombinované výroby tepelné a elektrické energie a úsporných technologií, k využívání obnovitelných zdrojů energie a tepelné izolace budov,
•
mýtné na dálnicích pro těžká nákladní auta.
Tabulka 4. Vývoj spotřeby primární energie36 1991 Zdroj energie: Kamenné uhlí Hnědé uhlí Minerální oleje Zemní plyn / zkapalněný ropný plyn Vodní / větrná energie Jaderná energie Ostatní Celkem Zdroj energie: Kamenné uhlí Hnědé uhlí Minerální oleje Zemní plyn / zkapalněný ropný plyn Vodní / větrná energie Jaderná energie Ostatní Celkem
2330 2507 5547 2409 53 1609 156 14611 1998 2059 1541 5775 3019 80 1764 310 14521
1992
1993 1995 petajoule (PJ)37 2196 2139 2060 2176 1983 1734 5628 5746 5689 2382 62 1733 142 14319 1999
2520 2799 64 83 1675 1682 183 222 14310 14269 2000 2001 petajoule (PJ) 1967 2008 1928 1473 1547 1630 5599 5500 5579
3010 91 1855 329 14324
2995 106 1849 351 14356
3124 111 1868 362 14602
1996
1997
2090 1688 5808
2065 1595 5753
3132 73 1764 191 14764 2002
2992 78 1859 272 14614 2003
1885 1659 5349
1964 1638 5214
3113 143 1800 375 14324
3224 140 1802 352 14334
Tabulka demonstruje vliv ekologických daní na spotřebu primární energie, je zde evidentní, že v uvedeném období nejprve docházelo k velkému snížení a následně se spotřeba opět zvyšovala. Tento vývoj nelze jednoznačně přisuzovat ekologickým daním, jeho příčinou byl především nepříznivý vývoj ekonomiky. I přes uvedené odůvodnění vývoje spotřeby primární energie je nesporné, že zavedení ekologických daní mělo výrazný vliv na zlepšování energetické efektivnosti, také na rozvoj nových technologií a také úsporné a racionálnější využívání energie, což způsobilo právě zmiňovaný pokles spotřeby primární energie.
36 37
Zdroj: Ekologická daňová reforma v Německu. petajoule – 1015 J
Spolková federace obnovitelných zdrojů energie (BEE) oznámila, že v roce 2005 vyrobily obnovitelné zdroje v Německu více energie než jaderné reaktory. Zároveň poskytly 150 000 pracovních míst a zamezily emisím v objemu 80 milionů tun CO2. BEE přitom uvádí podíl obou sektorů na konečné spotřebě veškeré energie v Německu. Obnovitelné zdroje pokrývaly 6,4 % spotřeby ( v roce 2004 to bylo 5%), zatímco jaderné elektrárny jen 6%. Manažer BEE vysvětlil, že běžné statistiky uvádějící podíl atomových elektráren na tzv. celkové spotřebě primární energie jsou zavádějící, protože směrodatná je konečná spotřeba energie. V případě jaderných elektráren se do celkové spotřeby započítává veškeré teplo získané štěpnou reakcí, přičemž k zákazníkovi dorazí jen jeho třetina přeměněná na elektřinu. Hodnocení bylo uzavřeno komentářem, ve smyslu, že když si uvědomíme , jak malý segment energie potřebné v Německu i ve světě jaderné elektrárny vyrábí, pak je skoro nepochopitelné, proč jsou někteří politici posedlí představou, že atomovými reaktory můžeme nahradit fosilní paliva. A právě v oblasti jaderné energie v roce 2000 uzavřela německá spolková vláda s producenty a distributory energie konsensus o ukončení výroby jaderné energie v Německu do roku 2021 (atomový konsensus). Ve smlouvě však nebyly stanoveny termíny odstavení jednotlivých jaderných elektráren. Každé elektrárně je povoleno vyrobit určité množství energie, poté její výrobní licence automaticky vyprší. Vláda učinila se zástupci výrobců dohodu, že až do úplného odstavení jaderných reaktorů roce 2021 smí být vyrobeno ne více než 2663 TWh38 jaderné energie. Provozovatelé jaderných reaktorů již od roku 2000 během 4 let vyrobili přes 800 TWh. Pro zbývající 17 let jim tedy zbývají jen dvě třetiny povolené kvóty. Aby se ukončení provozu starších elektráren urychlilo, mohou být „elektrické“ kvóty převedeny ze starších na novější zařízení, což přispěje k větší bezpečnosti. Tento atomový konsensus se stal jedním ze základních pilířů politiky stávající koalice v oblasti životního prostředí. Zejména vehementně ji prosazuje nevládní Strana zelených. Daný konsensus hájí a podporují (alespoň oficiálně) též výrobci a distributoři energie. Německo má v současné době v provozu 18 jaderných reaktorů na výrobu elektrické energie s celkovým výkonem 22 milionů watt/hod (MWh). V květnu 2005 došlo
38
1 TWh (terawatthodina) = 1 milion MWh (megawatthodin) = 1 miliarda Kwh (kilowatthodin)
k odstavení druhého reaktoru v jaderné elektrárně v Obrigheimu (Baden-Württemberg) – nejstaršího z těchto osmnácti. Po elektrárně ve Stade (provoz zastaven v r. 2003) by se tedy jednalo již o druhou jadernou elektrárnu, odstavenou z provozu v rámci atomového konsensu. Na celkové výrobě energie v Německu se jaderná podílí 29 %. Využití jaderných reaktorů (jejich napojení na elektrickou síť) představovalo 89,9 %. To svědčí o efektivnosti výroby elektrické energie z jaderných zdrojů. Jaderné elektrárny však vyrábí elektřinu bez emisí oxidu uhličitého. Ukončení jejich činnosti by mohlo vést k rozvoji energetiky na bázi spalování fosilních paliv - a tím ohrozit plán týkající se ochrany klimatu a tento moment je považován za slabinu. Proti tomu ale vláda namítá, že používání jaderné energie je spojeno se sektorem elektráren, které podporují všeobecné plýtvání energií. Údajně prý brzdí rozvoj efektivní decentralizované struktury, která zahrnuje nejen kombinovanou výrobu tepelné a elektrické energie, ale i energie sluneční, větrné a biomasy. Podle dostupných materiálu k oblasti jaderné energetiky v Německu nebylo v roce 2004 jasné čím bude nahrazen výkon instalovaný v jaderných elektrárnách. Oficiálně proklamovaný záměr nahradit výkon jaderných elektráren obnovitelnými zdroji energie, zejména větrnou energií, byl jakožto iluzorní uložen ad akta. V současné době se jako náhrada preferují plynové elektrárny, bez ohledu na to, že zemní plyn je podstatně dražší nejen v porovnáním s jaderným palivem, ale i v porovnání s hnědým a černým uhlím. Německý trh s plynem nebyl dosud v podstatě liberalizován. Jedním z důvodů neexistence konkurence na tomto trhu může být fakt, že je Německo - na rozdíl od elektřiny – z 80 % na dovozu plynu závislé. Na trhu s elektrickou energií sice konkurence existuje, ta ale není dostatečně funkční bez kontrolních mechanismů. V současnosti pokračuje rozvoj obnovitelných energetických zdrojů rychleji, než bylo očekáváno. Jen v minulém roce došlo k přírůstku téměř 13-ti %. Ve výrobě elektřiny činí podíl obnovitelných zdrojů pro rok 2006 11,8 %. Je zřejmé, že v roce 2007 bude procentuální podíl těchto zdrojů na výrobě elektřiny z původní prognózy 12,5 % ještě překročen. Podíl obnovitelných zdrojů na primární energii může tedy v Německu podle těchto předpovědí dosáhnout v roce 2020 až 16 %. Před 7 lety, na jaře 2000, vstoupil v platnost zákon o obnovitelných zdrojích energie (Erneubare-Energien–Gesetz, novelizován v r. 2004), jehož základním posláním bylo právě zvýšení podílu výroby elektrické energie z obnovitelných zdrojů. Jeho bilance je z odstupem času následující:
•
Výroba elektrické energie z obnovitelných zdrojů v letech 1999 až 2006 stoupla z 30 bilionů watt/hod (TWh) na 72 bilionů watt/hod (TWh) a nadále roste. Pokud se týká jednotlivých konkrétních zdrojů, výroba proudu z biomasy se ztrojnásobila, z větrných elektráren zpateronásobila a výroba proudu ze solární energie vzrostla dvanáctkrát.
•
Podíl obnovitelných energií na spotřebě elektrické energie dosáhl v r. 2005 10%, podíl na výrobě tepla na 4,2 %, podíl na výrobě pohonných hmot dosáhl 1,2 %.
•
Prudký rozvoj výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů se projevil v uplynulém období snížením emisí oxidu uhelnatého cca o 50 mil. tun.
Tabulka 5. Struktura výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů ( mld. kWh,)39 2004
2005
2006
Vodní energie Větrná energie
21,7 25,5
20,8 27,2
21,6 30,5
Biomasa
8,4
11,2
15,5
Odpadní látky
2,1
3
3,6
Fotovoltaické články
0,6
1,3
2
Celkem
58,3
63,5
73,2
Pozornost, která je věnována v SRN prevenci a limitování exhalací (výfukových plynů) z autoprovozu není jen dána významným podílem těchto exhalací na bilanci oxidu uhličitého, který se v roce 2003 pohyboval kolem 20%. Je to spíše hygienická problematika spojená s emisemi oxidu uhelnatého, oxidu dusíku, těkavých látek a sloučenin typu benzpyrenu40. To je obzvláště aktuální pro obyvatele měst za inverzních situací, při dopravních kalamitách, dopravních špičkách apod. Provoz motorových vozidel je formou daně z motorových vozidel od roku 2001 zpoplatněn následujícími sazbami (vyměřovanými na kubaturu motoru), které jsou výrazně diferencovány podle toho, jakým emisním normám motor vyhovuje. Daň platí právnické i fyzické osoby a jsou příjmem zemských vlád.
39 40
Zdroj: Energetický trh SRN - elektřina, plyn. nežádoucí produkt spalování
Tabulka 6. Sazby daně z motorových vozidel41 Sazba: Euro / 100 ccm Norma emisí Euro-3, Euro-4, 3-1-Auto Euro-2 Euro-1 a jiné srovnatelné normy Osobní automobily s povoleným provozem při "ozonovém poplachu" Osobní automobily s nepovoleným provozem při "ozonovém poplachu" Ostatní vozidla
Zážehový motor (Otto) 5,11 6,14 10,84
Vznětový motor (Diesel) 13,8 14,83 23,06
15,13
27,35
21,07
33,29
25,36
37,58
Váhu daní, kterým více či méně můžeme připsat environmentální motivaci, v příjmové části systému veřejných rozpočtů SRN ilustrují údaje v následující tabulce. Tabulka 7. Podíly jednotlivých daní na celkové příjmové části veřejných rozpočtů42 2002 Mlrd. Eur Daň z příjmu osob prac. v závislé činnosti DPH Spotřební daň: výrobky z ropy Daň z příjmu - živnostenská daň Daň z příjmu - výnosy z kapitálového majetku Spotřební daň: tabákové výrobky Solidární příspěvek (ve prospěch nových spolkových zemí) Daň z nemovitostí Pojištění Silniční daň Spotřební daň: elektřina Příjmy celkem
Podíl % 2002
2003 Mlrd. Eur
Podíl % 2003
36,07
133,1
35,17
105,5
27,24
103,2
27,27
42,2
10,90
43,2
11,42
22,7
5,86
24,1
6,37
22,5
5,81
16,6
4,39
13,8
3,56
14,1
3,73
10,4
2,69
11,7
3,09
9,5 8,3 7,6 5,1 387,3
2,45 2,14 1,96 1,32 100,00
9,7 8,9 7,3 6,5 378,4
2,56 2,35 1,93 1,72 100,00
139,7
Jednotlivé daně v tabulce jsou označeny termíny používanými v ČR v souladu s charakterem daně, nejedná se tedy o doslovný překlad.´
41
Zdroj: Farský (Charakteristika environmentální politiky SRN z pohledu českého pozorovatele)
9.3.5 Dopady ekologické daňové reformy Nepřetržité zvyšování sazby pojistného k zákonnému důchodovému pojištění s sebou přineslo dodatečné zatížení pracovního trhu. Platby zaměstnanců a zaměstnavatelů na důchodové a zdravotní pojištění, pojištění pro případ potřeby pečovatelské služby a pojištění pro případ nezaměstnanosti činily v roce 1991 průměrně 35,2% ze mzdy, která je základem pro platbu příspěvku k sociálnímu pojištění, v roce 1998 činily již 42,1%. Zásadně sestupný trend sazby pojistného od roku 1999, přičemž její navýšení v mezidobí v důsledku konjunkturálního
vývoje bylo ekologickou daní alespoň
zmírněno. Ekologický daňový výnos slouží převážně k úlevám v důchodovém pojištění Bez ekologické daně by musela být v letech 2003, 2004 a 2005 stanovena min. o 1,7 % vyšší sazba pojistného na důchodové pojištění. Část těchto příjmů se používá na podporu obnovitelných zdrojů energie. Tabulka 8. Pozitivní vlivy daňové reformy na životní prostředí, inovace a zaměstnanost v Německu.42 Pokles
Nárůst
Spotřeba energie
Energetická účinnost
Emise CO2
Nové pracovní příležitosti
Daňové sazby
Spolujízda autem
Penzijní náklady
Úsporné technologie
Kamionoví doprava
Využívání OZE
Závislost na fosilních palivech Auta s objemem motoru 3,5 l
Realizovaná ekologická daňová reforma v Německu zahrnovala zvýšení daní z benzínu, nafty, zemního plynu a zkapalněného plynu. Uhlí zůstalo ze zdanění vyňato z důvodu ochrany domácího průmyslu. Směrnice 2003/96/ES neměla na situaci v Německu téměř žádny vliv, snížili se pouze úlevy z elektřiny, topného oleje a topného plynu používaného k vytápění. Německo patří mezi země, které investují do výzkumu bezemisního spalování uhlí ( projekt COORETEC na léta 2004 – 2008). Kolem 10% 42
Zdroj: Nosková,Zámyslický (K principům ekologické daňové reformy (EDR)).
vybraných „ekologických“ daní končí v německém státním rozpočtu a slouží k jiným účelům, než je snižování daní z práce nebo investice do čistého životního prostředí. 43
9.4
Ekologická daňová reforma v České republice
Už dlouho se hovoří o ekologické daňové reformě v souvislosti s potřebou prosazovat moderní nástroje environmentální politiky. Reforma má výrazně ovlivnit spotřebu ve prospěch méně energeticky náročných výrobků a služeb. Daňová zátěž lidské práce činí v ČR až 40%, naproti tomu spotřební daň představuje pouze 20%. Více se tedy u nás vyplatí spotřebovávat energii než pracovat, což jednoznačně není správné.44 Počátkem roku 2007 byl přijat základní rámec ekologické daňové reformy a v současné době se připravuje realizace její I. etapy. EDR je jedním z možných nástrojů, jimiž lze dosáhnout snížení energetické náročnosti ekonomiky, snížení poškozování životního prostředí a oživení trhu práce. Ekologická daňová reforma představuje přesun od zdanění přímými daněmi (zdanění lidské práce) směrem ke zdanění daněmi nepřímými (zdanění výrobků a služeb, jejichž výroba nebo spotřeba má negativní dopad na životní prostředí). Základní vlastností ekologické daňové reformy je výnosová neutralita. EDR tak nepovede ke zvýšení celkové daňové zátěže v ČR. Aby byl naplněn princip výnosové neutrality, budou dodatečné výnosy ekologických daní využity na snížení pojistného. Jinými slovy budou výnosy použity tak, aby byly sníženy náklady práce, s cílem povzbudit zaměstnanost.45 I když se touto daňovou reformou zabývaly naše vlády již od roku 2002, teprve v roce 2007 byl učiněn konkrétní krok v podobě usnesení vlády č. 25/2007. Pravděpodobně by se tak ani nestalo, kdyby neexistovala Směrnice 2003/96/ES ze dne 27.října 2003. Ta sjednocuje daňový rámec energetických produktů a elektřiny a ukládá jej členským zemím již od 1.1.2008. V případě ČR jsou prostřednictvím spotřební daně zdaněny minerální oleje, ale u pevných paliv a elektřiny tomu tak není.
43
Zdroj: Beneš, a kol.:(Analýza koncepce ekologické daňové reformy). Zdroj: Česká republika stojí před úkolem vytvoření funkční koncepce daňové reformy. 45 Zdroj: Ekologická daňová reforma v České republice.
44
Ekologická daňová reforma je připravena se zřetelem na mezinárodní souvislosti a účinky harmonizující se národních daňových systémů tak, aby nebyla příčinnou snížení konkurenceschopnosti národní ekonomiky.
9.4.1 Historie ekologické politiky České republiky Základním rysem v České republice od února 1948 do listopadu 1989 byla vláda Komunistické
strany
Československa.
Prvotním
cílem
KSČ
bylo
budování
a upevňování totalitní moci. Strana během kritických 60. let i přes neslučitelnost centralizované moci s efektivním rozvojem tuto skutečnost ignorovala a ekonomické záležitosti nadále podrobovala potřebě totalitní moci. Je tedy zřejmé, že neexistoval žádný respekt a sounáležitost s přírodou. Příroda živá i neživá se stala pouhou zásobárnou surovin a energie, proto i celý systém ochrany životního prostředí de facto neexistoval. Až na počátku 80. let se začalo o životním prostředí hovořit, i když v malé míře. V roce 1983 zpracovala Ekologická sekce Československé biologické společnosti „Zprávu o ekologické situaci v Československu“, jež byla pro předsednictvo vlády. Vlastně teprve posledních několik let před 17. listopadem, ještě za starého režimu, se podařilo uveřejnit některé důležité údaje, ale některé zůstaly utajeny až do pádu režimu. Ochrana složek životního prostředí připadala na jednotlivé resorty a odrážela jejich normy, předpisy tedy byly nekomplexní a neprovázané. Jak již bylo uvedeno, ekonomické úkony byly nadřazeny potřebám z oblasti ochrany životního prostředí. Odpovědnost za stav životního prostředí spadal do kompetence národních výborů, ale i zde jednak nebyly vytvořeny dostatečné organizační podmínky a v případě přidělení fondů na nápravu životního prostředí byly prostředky využívány k jiným účelů. Před rokem 1989 byl stav životního prostředí na území České republiky katastrofální a lidé neměli téměř žádné povědomí o stavu a závažnosti a to hlavně z důvodu neinformovanosti. Právo občanů na informovanost bylo sice definováno řadou mezinárodních úmluv a dokumentů, ale u nás byl fakt o jejich existenci záměrně potlačen nebo zdeformován režimem. Zdrojem naší současné ekologické situace je vývoj přístupu k životnímu prostředí po předchozí čtyři desetiletí. Podle většiny ukazatelů je ČR na jednom z nejposlednějších míst v Evropě. V roce 1989 bylo území tvořící ČR jedním z nejvíce znečištěných ve
střední Evropě. O toho mezníku se situace o mnoho zlepšila v důsledku vysokých investic do životního prostředí, tak i díky restrukturalizaci průmyslu.
9.4.2 Ekologická politika ČR Vývoj politiky životního prostředí v České republice od roku 1990 lze rozdělit do čtyř fází: •
1990 – 1992: Zakladatelské období
•
1993 – 1997: Implementační období
•
1998 – 2003: Předvstupní období
•
od 2004: Evropské období
Zakladatelské
období
české
environmentální
politiky
bylo
předznamenáno
dokumentem „Duhový program“, jehož hlavním rysem byla příprava a schválení první generace environmentální legislativy . Nové právní předpisy byly zaměřeny na co největší zlepšení stavu životního prostředí v co nejkratším čase a obsahovaly celou řadu „transformačních prvků“ (např. velmi přísný režim přeshraničního pohybu odpadu). Souběžně s legislativou byly transformovány stávající a nebo založeny nové instituce státní správy, a to zejména Ministerstvo životního prostředí a Česká inspekce životního prostředí a podpůrné instituce jako, např. Státní fond životního prostředí a Český ekologický ústav. Zájem veřejnosti o problematiku životního prostředí byl vysoký. Stav jednotlivých složek životního prostředí se mírně zlepšil, ale to bylo způsobeno spíše transformací národního hospodářství, tj. omezením nebo zastavení mnoha energeticky náročných a silně znečišťujících výrob. Implementační období, jehož hlavním cílem bylo uvést požadavky nové legislativy do života, bylo omezeno v tvorbě nových právních předpisů. Zájem veřejnosti o problematiku životního prostředí se začal snižovat. V roce 1995 byla, po dlouhých diskusích, schválena nová Státní politika životního prostředí, jejímž cílem bylo dosáhnout nejpozději do roku 2005 kvality životního prostředí srovnatelné s tehdejší situací v zemích EU. V roce 1994 byla zahájena vstupní jednání s Organizací pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD), která vyvolala jak určitou liberalizaci stávající legislativy (v oblasti nakládání s odpady), (hlavně v oblasti chemických látek).
tak i přípravu legislativy nové
Předvstupní období bylo zaměřeno na přípravu ČR na vstup do Evropské unie. Na základě „screeningu“ evropských právních předpisů byla postupně připravena a schválena druhá generace environmentální legislativy. Všechny dosavadní předpisy byly nahrazeny novými a dosud nekryté oblasti byly legislativně upraveny. Celý proces transpozice skončil v červnu 2003 s tím, že ČR byla Evropskou komisí přiznána 3 „přechodná období“, a to v oblasti nakládání s obaly, čištění městských odpadních vod e emise oxidu siřičitého u dvou konkrétních zvláště velkých spalovacích zařízení. Stav složek životního prostředí se stabilizoval na úrovni „horšího průměru EU“, investice k ochraně životního prostředí poklesly pod 2% HDP a zájem veřejnosti zůstával na nízké úrovni. V roce 2000 byla schválena, a v roce 2001 aktualizována, nová Státní politika životního prostředí, plně slučitelná s environmentální politikou Evropských společenství – 6. akční program. Evropské období pokračuje v trendech nastoupených v předchozím období, tj. stabilizace stavu životního prostředí, investice na úrovni 1% HDP, nízký zájem veřejnosti. Legislativa je průběžně novelizovaná s ohledem na vývoj legislativy evropské tak i s ohledem na praktické zkušenosti s dosavadními implementacemi. Vývoj byl výrazně ovlivněn reformou veřejné správy, kdy velká část kompetencí přešla na nově vzniklé kraje. V roce 2004 byla schválena nová Státní politika životního prostředí ČR do roku 2010. Za kladné rysy stávající politiky životního prostředí České republiky je možno považovat komplexní právní úpravu, vybudovanou strukturu institucí veřejné správy a institucí podpůrných. I přesto však není možno považovat současný stav za plně uspokojivý. Ve všech oblastech politiky přetrvává řada problémů. Současný politický dokument Státní politika životního prostředí ČR do roku 2010 je všeobecný, nestanovuje pořadí priorit a působí dojmem, že byl napsán stylem aby si „každý našel to své“. Dokument není koordinován s ostatními strategickými a koncepčními dokumenty na vládní úrovni, např. energetická či dopravní politika. Obecně lze konstatovat, že míra koordinace strategických a koncepčních dokumentů je nedostatečná a v řadě případů byly na vládní úrovni schváleny rozporné požadavky. V oblasti legislativy je problémem zejména značná roztříštěnost a nepřehlednost. Problematika ochrany životního prostředí se více či méně týká 36 zákonů a více než stovky prováděcích předpisů. V hektickém tempu transpozice se do mnoha zákonů
dostaly požadavky, které nemají oporu v právních předpisech Evropských společenství a v řadě případů nepřinesou významnější zlepšení. V případě flexibilních požadavků byly velmi často voleny nejpřísnější varianty, např. 100% území státu bylo vyhlášeno jako citlivá oblast z hlediska ochrany vod. V oblasti administrativy je komplikací především nadměrná složitost některých administrativních procedur. Alarmující je také nárůst počtu úředníků na celostátní, krajské a místní úrovni. Ministerstvo životního prostředí je příliš angažováno v oblasti výkonu státní správy, což se děje na úkor kapacit v oblasti koncepční a legislativní, kde je úloha ministerstva nezastupitelná. V případě České inspekce životního prostředí dosud nedošlo k striktnímu oddělení činností kontrolních a inspekčních od činností rozhodovacích.46
9.4.3 Ekonomické nástroje ochrany životního prostředí Ekonomické nástroje jsou jedním z nejefektivnějších nástrojů pro zajištění cílů SPŽP47. Pro širší využití těchto nástrojů je potřeba postupně vytvářet vhodné podmínky, a to zejména na základě nové koncepce ekonomických nástrojů, která bude připravena jako rozpracování SPŽP. Jejím základem bude ekologická daňová reforma (EDR), jejíž hlavní myšlenkou je přesun daňové zátěže ze zdanění práce na zdanění energií škodlivých životnímu prostředí při respektování daňové neutrality. Vedle nástrojů negativní stimulace (daně, poplatky apod.)
je významnou součástí
ekonomických nástrojů poskytování podpor do oblasti životního prostředí jak z domácích zdrojů (SFŽP, resortní programy), tak i ze zdrojů zahraničních včetně fondů Evropské unie ( tj. Fond soudržnosti, strukturální fondy, program LIFE, INTERREG). Je důležité, aby výdaje z veřejných rozpočtů byly vynakládány na prioritní oblasti při zachování ekonomické efektivnosti. Je potřeba zajistit, aby všechny podpory u veřejných rozpočtů byly vynakládány na opatření s pozitivním, min. nulovým negativním vlivem na životní prostředí. V návaznosti na začlenění ČR do EU je potřeba zajistit, aby poskytovaná podpora byla v souladu s pravidly k ochraně hospodářské soutěže EU. Ekonomické nástroje budou rovněž uplatňovány např. v oblasti ochrany klimatu ve vazbě na směrnici 2003/87/ES 46 47
Zdroj: Bízek (Environmentální politika v České Republice). Státní politika životního prostředí.
o obchodování s emisemi skleníkových plynů. Přetrvávající problémy pro ochranu přírody jsou nevyjasněné vlastnické vztahy k pozemkům, především starým ekologickým zátěžím, a dosavadní neschopnost účinně ocenit hodnotu přírodních prostředí pro ekonomické porovnání ztrát z případných záborů s přínosy uvažovaného nového využití. V rámci Státní politiky životního prostředí 2004 – 2010 byla přijata tato opatření: •
připravit realizaci ekologické daňové reformy,
•
připravit návrh souhrnné finanční politiky pro oblast životního prostředí, jehož součástí bude i koncepce využívání zahraničních finančních zdrojů,
•
posílit výdaje ze státního rozpočtu na životní prostředí,
•
v oblasti životního prostředí zaměřit dotační politiku ze státního rozpočtu i ze SFŽP prioritně na plnění závazků vyplývajících z vyjednávání s EU a z prioritních cílů SPŽP,
•
zajistit efektivní využívání zahraničních finančních zdrojů, zejména fondů EU,
•
podporovat přímými i nepřímými způsoby využívání obnovitelných zdrojů energie a efektivní využívání energie,
•
dopracovat systém ekonomických nástrojů pro oblast nakládání s odpady a obaly,
•
navrhnout ekonomické nástroje využitelné pro oblast ochrany přírody a krajiny,
•
zpracovat návrhy na zavedení nových obecních daní a dalších nástrojů na místní či regionální úrovni, které budou mimo jiné podporovat i ochranu ŽP a realizaci cílů SPŽP ČR,
•
zpracovat návrhy na možné využívání dalších ekonomických nástrojů a finančních zdrojů pro ochranu ŽP,
•
využívat partnerství veřejného a soukromého sektoru,
•
postupně rozvíjet metodiku pro hodnocení dopadů legislativních a ekonomických opatření a pravidelně provádět u cílů a opatření SPŽP kvantifikaci celkových nákladů nutných k jejich zajištění a analýzu jejich ekonomické a environmentální efektivnosti,
•
přehodnotit a komplexně upravit celkovou strukturu stávajícího systému plateb za znečišťování a využívání životního prostředí, a tím řešit zejména sjednocení celého
systému
a
zjednodušení
administrativních
procedur
spojených
s ukládáním, vybíráním a vymáháním poplatků, •
u poplatků za znečišťování ovzduší připravit návrhy na postupný přechod od placení poplatků za vypouštění škodlivin do ovzduší k poplatkům za spotřebu paliv (tento přechod musí být koordinován s přípravou EDR),
•
zpracovat návrhy na ekologickou složku poplatků za využívání povrchových vod,
•
zavést daňové úlevy či jiné ekonomické nástroje pro zvýhodnění podniků, které část z vytvořených finančních zdrojů alokují na ochranu životního prostředí, recyklaci nebo nové zpracování odpadků jako druhotných surovin,
•
aktualizovat stávající systém ekonomických nástrojů v oblasti těžby surovin,
•
přehodnotit institut pokut za porušování zákonů v oblasti životního prostředí,
•
implementovat
a
aktualizovat
systém
oceňování
životního
prostředí
a ekologických funkcí jeho složek, •
zavést systém obchodování s emisemi skleníkových plynů v návaznosti na politiku EU,
•
ekonomickými nástroji přednostně podporovat preventivní opatření v ochraně životního prostředí.48
V ČR jsou ve srovnání se zeměmi EU i ostatními rozvinutými státy velmi široce aplikovány poplatky za znečištění ovzduší (je zde zpoplatněno cca 90 znečišťujících látek) a široký rozsah zdrojů znečištění (více jak 200 velkých zdrojů, téměř 30 tisíc středních zdrojů a velký počet malých zdrojů). Vzhledem k výši poplatků plní spíše funkci fiskální než funkci stimulativní. V ČR nejsou běžné poplatky výrobkové, spíše se využívají sankční platby ( pokuty). V oblasti ochrany životního prostředí je v ČR uplatňována pozitivní ekonomická stimulace – Státní fond životního prostředí a podpora na změnu vytápění. Obchodovatelná emisní povolení nejsou zatím v našem prostředí aplikována – nejsou běžná ani v EU, ale v USA mají velice dobré zkušenosti.49
48 49
Zdroj: Státní politika životního prostředí 2004 – 2010. Zdroj: Bízek (Právní nástroje v oblasti ochrany životního prostředí).
Zákon č. 388/1991 Sb., o Státním fondu životního prostředí, SFŽP ČR je jedním ze základních ekonomických nástrojů k plnění závazků vyplývajících z mezinárodních úmluv k ochraně životního prostředí. Jeho správcem je MŽP50 a o poskytování prostředků rozhoduje ministr životního prostředí, poradním orgánem ministra je Rada fondu, která posuzuje návrhy na poskytování prostředků z fondu a doporučuje ministrovi výši čerpání pro jednotlivé případy. Příjmem fondu jsou zejména: •
poplatky za vypouštění škodlivých látek do ovzduší,
•
poplatky dle zákona o odpadech,
•
odvody za odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu ( ve výši 60% jejich celkového objemu),
•
poplatky za skutečný odběr podzemních vod (ve výši 50% jejich objemu),
•
úhrady odváděné do státního rozpočtu za vydobyté nerosty,
•
dotace ze státního rozpočtu,
•
pokuty uložené orgány správce Fondu a Českou inspekcí životního prostředí ( z těchto pokut připadá 50% do rozpočtu obce, v jejímž katastru došlo k poruše předpisů – obec zajistí využití tohoto příjmu k ochraně životního prostředí).
Prostředky fondu je možno použít na: •
podporu investičních a neinvestičních akcí PO a FO souvisejících s ochranou a zlepšováním životního prostředí,
•
na podporu výzkumu, vývoje a zavádění vhodných technologií,
•
na podporu monitorování složek životního prostředí,
•
na podporu výchovných akcí a rozšiřování informací o životním prostředí apod.
Na poskytnutí prostředků z fondu neexistuje právní nárok. Součástí žádosti o poskytnutí prostředků je odborný posudek, který fond doplní vlastním stanoviskem – žádost posuzuje Rada fondu. Poskytnuté prostředky musí být vráceny zpět do fond, jestliže nebyly použity v souladu s určenými podmínkami nebo jestliže účel pro poskytnutí prostředků opadl. 50
Zdroj: Ministerstvo životního prostředí.
Poplatky, jež jsou příjmem fondu můžeme rozdělit na: Poplatky za znečišťování životního prostředí •
poplatky za znečišťování ovzduší – principem je platba za každou vypuštěnou tunu emisí u zdrojů s výkonem nad 200 kW, zpoplatněno je asi 90 látek, situace v ČR je nevyhovující, poplatky jsou nižší než náklady na redukci emisí – vyplatí se znečišťovat a platit nízké poplatky,
•
poplatky za vypouštění odpadních vod – výše poplatků motivuje subjekty zabraňovat znečištění,
•
poplatky za ukládání odpadků na skládky - (poplatky nemotivují subjekty k šetrnějšímu využívání odpadů),
•
administrativní poplatky.
Poplatky za využívání přírodních zdrojů •
poplatky za odběry podzemní vody,
•
poplatky za odběry vody z vodních toků,
•
odvody za odnětí ze zemědělského půdního fondu – výše odvodu závisí na kvalitě půdy, principem je zpoplatnit převody zemědělské půdy na stavební nebo jiné pozemky v případech, kdy daná stavba či jiný záměr není v souladu s územním plánem,
•
poplatky za odnětí lesních pozemků (lesního půdního fondu),
•
úhrady z dobývacího prostoru a z vydobytých vyhrazených nerostů,
V oblasti ekonomických nástrojů ochrany životního prostředí dochází k daňovým zvýhodněním. Daňová zvýhodnění v rámci: •
spotřebních daní (nulová sazba u bionafty),
•
daně z příjmu ( osvobození u malých vodních elektráren, větrných elektráren a solárních zařízení),
•
silniční daně (osvobození od platby pro vnitrostátní linkovou dopravu a MHD),
•
daně dědické a darovací ( osvobozena bezúplatná nabytí majetku, který slouží pro ochranu ŽP).51
9.4.4 Výklad směrnice 2003/96/ES Směrnice 2003/96/ES (dále jen „Směrnice“), kterou se mění struktura rámcových předpisů Společenství o zdanění energetických produktů a elektřiny, předepisuje členským státům povinnost zavést minimální úroveň zdanění pohonných hmot, paliv a elektřiny (viz. Tab.8.) Úrovní zdanění se rozumí celková výše všech nepřímých daní (s výjimkou DPH), která se vypočítává přímo nebo nepřímo z množství energetických produktů a elektřiny v době jejich propuštění pro domácí spotřebu. Dále Směrnice vyjmenovává celou řadu výjimek a možností osvobození od těchto daní a umožňuje státům nezvýšit celkovou daňovou zátěž uplatněním tzv. zásady daňové neutrality. Právě tato zásada je podstatou tzv. ekologické daňové reformy, která spolu s uvalením, resp. zvýšením zmíněných daní, snižuje zdanění práce. Tabulka 9. Min. úrovně zdanění na paliva a elektřinu dle Směrnice 2003/96/ES52
Plynový olej ( v eurech na 1000l) Kódy KN 2710 1941 2710 1949 Těžký topný olej ( v eurech na 1000l) Kódy KN 2710 1961 2710 1696 Petrolej ( v eurech na 1000l) Kódy KN 2710 1921 - 2710 1925 Zkapalněný plyn (LPG) ( v eurech na 1000l) Kódy KN 2711 1211 - 2711 1900 Zemní plyn ( v eurech na GJ spalného tepla) Kódy KN 2711 1100 - 2711 2100 Uhlí a koks ( v eurech na GJ spalného tepla) Kódy KN 2701, 2702 a 2704 Elektřina ( v eurech na GJ spalného tepla) Kód 2716
51 52
Obchodní účely
Neobchodní účely
21
21
15
15
0
0
0
0
0,15
0,3
0,15
0,3
0,5
1,0
Zdroj: Nástroje ochrany životního prostředí. Zdroj: Beneš, a kol. (Analýza koncepce ekologické daňové reformy)
Za důvody přijetí Směrnice udává Rada EU mj. potřebu zajistit řádné fungování vnitřního trhu, pro nějž by závažné rozdíly mezi vnitrostátními úrovněmi zdanění jednotlivých členských států mohly být škodlivé. Zdanění energetických produktů, příp. elektřiny, má pomoci k dosažení cílů Kjótského protokolu. Členské státy mohou uplatňovat plné nebo částečné osvobození od daně nebo sníženou sazbu daně např. na elektřinu pocházející ze sluneční energie, větrné energie, energie vln a přílivu nebo geotermální energie; vyrobenou ve vodních elektrárnách; vyrobenou z biomasy nebo produktů vyrobených z biomasy; vyrobenou z emisí metanu z opuštěných uhelných dolů; vyrobenou z palivových článků; dále na energetické produkty a elektřinu používané pro kombinovanou výrobu tepla a elektrické energie, pokud jsou kombinované generátory šetrné k životnímu prostředí; na energetické produkty a elektřinu používané pro přepravu zboží a osob po železnici, metrem, tramvají a trolejbusem; elektřinu používanou domácnostmi nebo organizacemi, které dotyčný členský stát považuje za dobročinné, a na výrobky KN 2705 (svítiplyn, vodní plyn, generátorový plyn, kromě ropných plynů) používaných jako paliva. Snížit daň až na nulovou úroveň je možné v případě energetických produktů a elektřiny používaných pro zemědělské a zahradnické práce, při chovu ryb a v lesnictví. Článek 17 Směrnice umožňuje uplatnit snížení daní ze spotřeby energetických produktů použitých k topení, pro stacionární motory, pro zařízení a stroje používané při stavbách, stavebně inženýrských pracích a veřejných pracích a pro elektřinu u energeticky náročných podniků nebo v případě, že jsou s podniky nebo sdruženími podniků uzavřeny dohody nebo pokud se uplatňuje režim obchodovatelných povolení nebo rovnocenná opatření, pokud tato opatření vedou k dosažení cílů ochrany životního prostředí nebo ke zlepšení energetické účinnosti. Pro energeticky náročné podniky může být uplatněna až nulová úroveň zdanění. Energeticky náročným podnikem se rozumí podnik, u kterého buď nákupy energetických produktů a elektřiny činí alespoň 3,0% hodnoty produkce, nebo vnitrostátní splatná daň z energie činí alespoň 0,5% případné hodnoty. U podniků, které nejsou považovány za energeticky náročné, může být sazba daně pro účely obchodního použití snížena až na 50%. Obchodním použitím se dle článku 11 Směrnice rozumí použití podnikem, který provádí nezávisle a v jakémkoli místě dodání nebo službu, bez ohledu na účel nebo výsledky těchto hospodářských činností. Hospodářské činnosti zahrnují všechny činnosti producentů, obchodníků a poskytovatelů služeb, včetně těžebních a zemědělských činností a činností
vykonávaných v rámci svobodných povolání. Sníženou nebo nulovou sazbu mohou opět využít jen ty podniky, které s vládou uzavřely dohodu nebo které se účastní systému obchodovatelných povolení nebo rovnocenných opatření. Za zdanitelná plnění se dle článku 12 Směrnice nepovažuje např. spotřeba energetických produktů ve vlastních prostorách podniku, který vyrábí energetické produkty, jsou-li tyto vyrobené produkty spotřebovány ve vlastních prostorách podniku. To samé může platit pro spotřebu elektřiny a jiných energetických produktů nevyrobených ve vlastních prostorách tohoto podniku vyrábějící paliva, která mají být použita k výrobě elektřiny. Obsahem druhé přílohy Směrnice jsou další úlevy a osvobození pro jednotlivé členské země EU stanovené zejména formou různě dlouhých přechodných období, v němž na určitý energetický produkt nemusí být uplatňována ustanovení Směrnice. Na základě Směrnice může Česká republika uplatňovat úplné nebo částečné osvobození od daně nebo snížené úrovně zdanění u elektřiny, pevných paliv a zemního plynu do 1. ledna 2008. Jelikož daňové reformy jednotlivých států EU vycházejí ze Směrnice, došlo by při aplikaci
navrhované
daňové
reformy
k znevýhodnění,
a
tím
i
omezení
konkurenceschopnosti podnikatelských subjektů operujících na území ČR oproti subjektům pracujícím v ostatních státech EU.
9.4.5 Ekologická daňová reforma Ekologická daňová reforma bude na základě Koncepce ekologické daňové reformy MŽP probíhat postupně ve 3. etapách a to do roku 2017 s cílem poskytnout dotčeným subjektům dostatečný čas na přizpůsobení. Další úpravy budou probíhat na základě průběžného vyhodnocování přínosů jednotlivých etap EDR. Reforma bude ve všech etapách výnosově neutrální, nepovede ke zvýšení celkové daňové zátěže. K naplnění principu výnosové neutrality reformy jsou dodatečné výnosy zvýšeného zdanění použity na snížení jiných daní. Výnosy budou použity tak , aby byly sníženy náklady práce s cílem povzbudit zaměstnanost. EDR je navržena tak, aby byla účinná z hlediska naplňování jejich cílů. Průběžné hodnocení je nedílnou součástí procesu reformy. Reforma bere v úvahu vyvolané transakční náklady, zejména požadavek na minimální administrativní náklady zdanění.
První etapa EDR vychází z úplné transpozice Směrnice 2003/96/ES, o zdanění energetických produktů a elektřiny. Legislativní úprava byla upravena během roku 2007 a zařazena do programu vlády. Druhá etapa EDR bude věcně a legislativně upravena do konce roku 2008 s předpokládanou realizací v letech 2010 až 2013. Bude se týkat zdanění energetických produktů a elektřiny, revize stávajících poplatků a dalších nástrojů regulace v oblasti životního prostředí a opatření v oblasti dopravy. Bude zvažována transformace vybraných ekologických poplatků na „ekologické“ daně. Příprava druhé etapy proběhne na základě široké odborné a meziresortní diskuse a řádně oponovaných vědeckých a odborných prací, které se budou týkat kvantifikace sociálních, ekonomických a ekologických dopadů zdanění a kvantifikace externích nákladů předmětu zdanění. Třetí etapa EDR bude připravována do konce roku 2012, s předpokládanou realizací v letech 2014 až 2017. Na základě vyhodnocení působení a účinků první a druhé etapy reformy bude zváženo další prohloubení reformy a rozšíření na další surovinové zdroje, výrobky a služby a užití přírody. V tomto období se předpokládá revize a novelizace Směrnice 2003/96/ES. Při dodržení principu výnosové neutrality mohou být v rámci 2. a 3. etapy EDR zavedena kompenzační opatření s cílem zmírnit negativní dopad na nízkopříjmové skupiny domácností. Dalším aspektem, ke kterému bude v rámci reformy přihlíženo, je národní bezpečnost s ohledem na riziko dovozní závislosti u energetických surovin. 53
1. etapa EDR První etapa EDR má za úkol komplexní implementaci Směrnice 2003/96/ES (dále jen „Směrnice“) o zdanění energií a elektřiny, kterou se mění struktura rámcových předpisů Společenství o zdanění energetických produktů a elektřiny. Navrhované zdanění pevných paliv, zemního plynu a elektřiny připravované Ministerstvem financí vychází ze Směrnice a zahrnuje režim v souladu s podmínkami této Směrnice, v případech, kdy stávající platná sazby tuzemské spotřební daně není již vyšší. Směrnice se vztahuje na motorová paliva (benzín, nafta, zemní plyn, LPG), paliva pro účely vytápění (zemní plyn, LPG, pevná paliva, topné oleje) a elektřinu – Česká republika v současnosti splňuje všechny minimální sazby dané Směrnicí s výjimkou zemního plynu (sazby jsou 53
Zdroj: Principy a harmonizace ekologické daňové reformy.
nižší než minimální požadované), pevných paliv (daň není zavedena) a elektřiny (daň není zavedena). Tato etapa je výnosově neutrální, tj. výnosy získané ze zavedení nových daňových titulů budou využity na snížení daňového zatížení práce. Snížení by mohlo proběhnout prostřednictvím snížení sociálního pojistného (příspěvku na sociální politiku zaměstnanosti) a kombinací snížení daně z příjmu FO a PO. Současně s tím je potřeba počítat s valorizací důchodů či jiných sociálních výdajů. Další úvahou je, že by Ministerstvo práce a sociálních věcí zajistilo fiskální neutralitu snížením příspěvku na státní politiku nezaměstnanosti. Konkrétní podoba tohoto snížení daňového zatížení práce dosud není dohodnuta, Ministerstvo životního prostředí zahájilo v této věci jednání a vzájemnou spolupráci s Ministerstvem práce a sociálních věcí. Konkrétní opatření budou připravena tak, aby vstoupila v platnost k 1. lednu 2008, tj. ke stejnému datu, jako začnou platit nové daně z elektřiny, plynu a pevných paliv. Plátce daně – každá PO nebo FO, která dodala pevná paliva, zemní plyn nebo elektřinu konečnému spotřebiteli. Předmět daně – pevná paliva, zemní plyn a elektřina. Základ daně – základem daně je množství elektřiny v MWh, množství pevných paliv vyjádřené v GJ spalného tepla Sazby daní - snahou Ministerstva financí je v prvním kroku splnit podmínky dané Směrnicí EU tj. minimální výše sazeb. Tabulka 10. Minimální sazby daně dle Směrnice 2003/96/ES54 Elektřina Kč/MWh
28,30
Pevná paliva Kč/GJ spalného tepla Zemní plyn Kč/MWh spalného tepla
Osvobození od daně
8,50 30,60 - 264,80 dle druhu zemního plynu
- na základě článku 2 Směrnice je ze zdanění vyjmuto
užití/spotřeba elektřiny a energií:
54
Zdroj: Zimmermannová, Korba (Ekologická daňová reforma a příprava nových zákonů).
•
energetické produkty používané pro účely chemické redukce a v elektrolytických a metalurgických procesech (např. OKEČ 27),
•
elektřina, pokud dosahuje více než 50% nákladů na výrobek,
•
mineralogické postupy (OKEČ 26).
Osvobozeny od daně dále budou: a) Elektřina •
pocházející ze sluneční energie, větrné energie nebo geotermální energie,
•
vyrobená ve vodních elektrárnách,
•
vyrobená z biomasy nebo produktů vyrobených z biomasy, biomasou se rozumí biologicky rozložitelná část výrobků, odpadů a zbytků ze zemědělství, lesnictví a souvisejících odvětví, tak i biologicky rozložitelná část průmyslového a obecního odpadu,
•
vyrobená z emisí metanu z uzavřených uhelných dolů,
•
vyrobená z palivových článků.
b) Biomasa užitá pro výrobu tepla. c) Energetické zdroje a suroviny využité pro výrobu elektřiny. d) Elektřina používaná za účelem veřejné dopravy, využívané pro přepravu zboží a osob po železnici, metrem, tramvají a trolejbusem, příp. elektrobusy. Osvobození se navrhuje pouze pro elektřinu použitou při samotné přepravě, nikoliv při doprovodných činnostech souvisejících s přepravou. e) Kombinovaná výroba elektřiny a tepla ( dále jen „KVET55“) šetrná k životnímu prostředí a s vysokou účinností.
55
patří k technologiím, které jsou při získávání energie hospodárné a šetrné k životnímu prostředí. Domácnosti na ně napojené již dnes hradí v ceně tepla vedle komplexního ošetření celého výrobního cyklu energie i jeho kontinuální kontrolu a ekologické využití produktů vznikajících při energetické výrobě.
Daň z elektřiny Zdanění elektřiny není v českém právním řádu doposud zakotveno. Základním rysem zdanění elektřiny je její zdanění při dodání konečnému spotřebiteli. Návrh zákona počítá s tím, že povinnost daň přiznat a zaplatit vznikne v okamžiku dodání elektřiny ke konečné spotřebě. Pokud bude elektřina dodána mezi obchodníky s elektřinou, nebude podléhat zdanění – bude obchodována a dodávána bez daně, s výjimkou, že by ji subjekty spotřebovaly.Kromě obecného systému zdanění se na elektřinu vztahují i
specifická
daňová
zvýhodnění,
která
vycházejí
především
z ekologických
a hospodářských zájmů.
Daň z pevných paliv Zdanění pevných paliv není v českém právním řádu doposud zakotveno. Zákon je v souladu s pravidly EU, konkrétně se Směrnicí 2003/96/ES, kterou se mění struktura rámcových předpisů Společenství o zdanění energetických produktů a elektřiny. Zákon je v souladu s komunitárním právem , kde bylo České republice poskytnuto přechodné období na zavedení spotřebních daní z pevných paliv do 31.12.2007. Česká republika je povinna k 1. lednu 2008 zavést minimální sazby spotřebních daní z pevných paliv platných v EU. Základním rysem zdanění pevných paliv je zdanění jejich spotřeby. Návrh zákona počítá s tím, že povinnost daň přiznat a zaplatit vznikne v okamžiku dodání pevných paliv ke konečné spotřebě. Pokud budou pevná paliva dodávána mezi výrobci a obchodníky, nebudou podléhat zdanění, protože budou obchodována a dodávána bez daně. Tyto subjekty tedy nebudou finančně zatěžovány, na druhou stranu však budou mít evidenční povinnost související se správou daně. Pokud však pevná paliva spotřebují, bude tato spotřeba zdanění podléhat. Z daňového hlediska je upraveno pouze nakládání s nezdaněnými pevnými palivy do okamžiku jeho zdanění. Jakmile jsou pevná paliva zdaněna, není nutné, aby dále podléhala ustanovením zákona o zdanění pevných paliv. Kromě obecného systému zdanění se na pevná paliva vztahují i specifická daňová zvýhodnění, která vychází především z ekologických a hospodářských zájmů.
Vzhledem k požadavku na jednoduchost a přehlednost je daň z pevných paliv upravena samostatně. 56
Daň ze zemního plynu Zdanění zemního plynu a některých dalších plynů (dále jen „plyn“) je v českém právním řádu doposud upevněno zákonem č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů. Základním rysem zdanění zemního plynu je zdanění dodání konečnému spotřebiteli. Návrh zákona počítá s tím, že povinnost daň přiznat a zaplatit vznikne v okamžiku dodání zemního plynu ke konečné spotřebě. Pokud bude zemní plyn dodáván např. mezi provozovateli distribuční nebo přepravní soustavy nebo obchodníky, povinnost daň přiznat a zaplatit nevznikne. Tyto subjekty nebudou finančně zatěžovány, ale budou mít evidenční povinnosti související se správou daně. Pokud však zemní plyn spotřebují, bude tato spotřeba podléhat zdanění. Z daňového hlediska je upraveno pouze nakládání s nezdaněným zemním plynem do okamžiku jeho zdanění. Jakmile je zemní plyn zdaněn,není nutné, aby nadále podléhal ustanovením zákona. Princip zdanění zemního plynu je totožný jak při dodání plynovody, tak při jiném dodání. Kromě obecného systému zdanění se na zemní plyn vztahují i zvláštní způsoby daňového zvýhodnění, které vycházejí především z hospodářských a sociálních zájmů, např.použití zemního plynu pro výrobu elektřiny nebo pro výrobu tepla domácnostmi.
2. etapa EDR Druhá etapa by měla být věcně a legislativně připravena do konce roku 2008 na základě analýz dopadů zavedených nástrojů a měla by stanovit průběh EDR v letech 2010 až 2013. Ke změnám dojde u všech daní zavedených v první etapě. Především by se mělo jednat o rozšíření systému poplatků za znečišťování a jejich následné transformace na ekologické daně. Zvláštní pozornost by měla být věnována zejména oblasti dopravy. V materiálu zveřejněném Ministerstvem životního prostředí ČR týkajícím se EDR je opět zdůrazněno, že nově získané příjmy státního rozpočtu budou použity na snížení daňového zatížení práce.
56
Zdroj: Důvodová zpráva.
V rámci této etapy budou využity relevantní výstupy z vědecky korektních a řádně oponovaných studií týkající se : a) kvantifikace externalit předmětu zdanění – odůvodněné využití diferencovaného zdanění statků a služeb na základě dopadů na životní prostředí a zdraví b) kvantifikace dopadů zdanění -
vyjádření dopadů variant
zdanění v sociální
a ekonomické oblasti s průměty do soustavy veřejných rozpočtů, zejména nárůst sociálních výdajů v případě vnuceného útlumu některých sektorů a jeho regionální efekt na zaměstnanost, na příjmy a výdaje z územních samospráv a vlivy zdanění na konkurenceschopnost ekonomiky České republiky.
3. etapa EDR Třetí etapa bude připravena do konce roku 2012 s předpokládaným obdobím realizace v letech 2014 až 2017. Bude využito vyhodnocení působení a účinků předchozích etap. Nejpozději do 1.ledna 2012 Evropská rada na základě zprávy o návrhu Evropské komise a po konzultaci s Evropským parlamentem rozhodne o minimální úrovni zdanění uplatňované na plynový olej pro další období počínající 1. lednem 2013. Ve stejném období již budou k dispozici vyhodnocené dopady ekologické daňové reformy v České republice. Třetí etapa bude zahrnovat případné výše popsané úpravy v rámci upravené směrnice ES a také úpravy na základě vyhodnocení působení 1. a 2. etapy EDR v ČR. Při zvyšování či úpravě všech druhů ekologických daní, ať se jedná o energetické daně nebo o poplatky k ochraně životního prostředí, bude dbáno na jejich spravedlnost finančními úřady nebo orgány, které je budou vybírat, a zejména na dodržení výnosové neutrality. Nově získané příjmy státního rozpočtu budou, stejně jako v první a druhé etapě EDR, využity na snížení daňového zatížení práce.57
57
Zdroj:Principy a harmonogram ekologické daňové reformy.
9.4.5.1 Koncepce ekologické daňové reformy podle MŽP Obecné principy EDR Prvním principem Koncepce ekologické daňové reformy MŽP (dále jen „koncepce“) je přesun ze zdanění lidské práce směrem ke zdanění výrobků a služeb, jejich výroba a/nebo spotřeba má negativní vliv na životní prostředí a lidské zdraví. Výsledná operace EDR by měla být výnosově neutrální, tzn. nevedla by ke zvýšení celkové daňové zátěže. Celá tato operace ale nemusí být neutrální z hlediska příjmů v rámci jednotlivých sektorů a mezi jednotlivými skupinami domácností.Zásada výnosové neutrality nezajišťuje transfer tak, aby tento transfer kladně dopadl na složky národního hospodářství, které jsou právě řešenými externalitami zasaženy. V tom, jak pocítí obyvatelstvo v oblastech ekologicky negativně zasažených vliv této daně, je více jak jasné, že v postižených oblastech jsou domácnosti, které patří do sociálně slabších skupin, tj. skupin, které budou EDR zasaženy relativně silněji. Výnosová neutralita tak nemusí znamenat, že negativní a pozitivní dopady pocítí stejné subjekty. Druhým principem je zvýšení zdanění týkající se užití energetických výrobků, elektřiny a užití motorových vozidel. Sazby daní jsou diferencovány s cílem snížit emise skleníkových plynů, škody a dopady na lidské zdraví ze znečištění ovzduší, a právě EDR je jedním z nástrojů k dosažení národních emisních stropů pro znečišťující látky. Daňová diferenciace vychází z podmínek stanovených Směrnicí. Minimální sazby daně pro elektrickou energii a paliva dle Směrnice jsou již uvedena v Tabulce 9. Dle předkládaného návrhu EDR by navržená ekologická daň byla v prvním roce zavedení cca 1,5 – 3 x vyšší než jsou požadavky Směrnice. Koncepce počítá s dalším nárůstem až do roku 2015, kdy by daň měla pokrýt veškeré externí náklady, tzn. že podle návrhu EDR je daň cca 8 – 15 x vyšší, než jsou požadavky Směrnice. Ekologické daňové reformy jednotlivých států EU vycházejí právě z uváděné Směrnice, došlo by při aplikaci navrhované daňové reformy k znevýhodnění a tím i omezení konkurenceschopnosti
podnikatelských subjektů operujících na území ČR oproti
subjektům pracujícím v ostatních státech EU. Stěžejním pro třetí princip Koncepce je naplnění výnosové neutrality, která má být dosažena dodatečnými výnosy, jež budou použity na snížení jiných daní. Výnosy budou použity ke snížení nákladů práce s cílem povzbudit zaměstnanost. K využití výnosů se nabízejí dvě varianty, jednak snížení nedaňových nákladů práce nebo zvýšením
nezdanitelného základu daně z příjmu fyzických osob. Zatím vše nasvědčuje tomu, že vliv na zaměstnanost bude pozitivní v důsledku snížení nákladů práce. Jedinou výjimkou, jež je uváděná ve čtvrtém principu Koncepce při dodržení výnosové neutrality, bude zavedení kompenzačních opatření s cílem zmírnit negativní dopad na nízko-příjmové skupiny domácností ze zvýšeného zdanění energií, elektřiny a užití motorových vozidel. Jsou navržena opatření ke zmírnění negativních sociálních dopadů, které vychází ze stávajícího systému sociálního zabezpečení a daňového systému. Případná kompenzace bude vycházet z následujících principů: •
nebudou zavedena žádná zmírňující opatření ve formě zavedení duálních sazeb nebo zdanitelného prahu spotřeby,
•
sociální dopady budou kompenzovány úpravou stávajícího systému sociálních dávek nebo podpor,
•
sociální dopady budou kompenzovány také poskytnutím dotací a půjček s nulovým úvěrem na opatření vedoucí ke snížení spotřeby energie,
•
suma kompenzací poskytnutých prostřednictvím upravených sociálních dávek a podpor na opatření ke snížení spotřeby energii nebude vyšší než predikované zvýšení výdajů u všech domácností, na které se bude vztahovat kompenzace,
•
kompenzační opatření se budou vztahovat pouze na přesně definovanou skupinu domácností – tyto domácnosti budou definovány dle podílu výdajů na teplo, elektřinu a energetické výrobky, kromě pohonných hmot na celkových čistých příjmech domácností. Nárok na podpory a opatření mají i fyzické nebo právnické provozující sociální zařízení, ve kterých trvale žije alespoň polovina občanů bez příjmů ze zaměstnání např. domovy důchodců, domovy z pečovatelskou službou, domovy pro matky s dítětem apod..
Pátý princip se zabývá poskytováním výjimek a úlev ze zdanění, jež jsou poskytovány ekologicky přijatelnějším způsobům výroby energií a pro specifické užití jako například veřejnou dopravu. Je jasné, že každá daňová výjimka je příležitostí pro spekulace a daňové úniky. Z tohoto důvodu by EDR měla být navržena tak, aby žádné výjimky nebyly vyžadovány, tj. aby zachytila negativní dopady na životní prostředí v místě vzniku.
Posledním šestým principem je postupné zavádění EDR s cílem poskytnout dotčeným subjektům dostačený čas na přizpůsobení. Postupné zavádění dává prostor pro případné korekce velikosti daně.
Zdanění elektřiny a energetických produktů pro výrobu tepla Zdanění elektřiny a energetických produktů pro výrobu tepla bude určeno Směrnicí. Předmětem zdanění bude elektřina na výstupu a energetické produkty pro výrobu tepla. Základem pro zdanění je u elektřiny kWh elektrické energie dodána do sítě ke konečné spotřebě. Předmětem zdanění je elektřina vyrobená v ČR a dovezená do ČR, vývoz elektřiny je ze zdanění vyloučen. A právě u vývozu elektrické energie dochází k zásadnímu rozporu s myšlenou reformy. Výrobce elektrické energie, jehož výrobní zařízení má vysoce negativní dopady na životní prostředí, by mohl elektrickou energii prodat do zahraničí, čímž by se vyhnul placení ekologické daně v ČR. Lze očekávat, že dovoz do zemí EU bude zatížen ekologickou daní, je výnos této daně mimo území ČR, i když negativní dopady zůstávají převážně v tuzemsku. Docházelo by tak k „vývozu životního prostředí“.V návrhu EDR není ani uvedeno, jakou sazbou bude zdaňován import elektrické energie , protože při dovozu elektrické energie lze vyměřit dovezené množství, identifikace konkrétního zdroje a použitého paliva při nákupu elektřiny u obchodníka je nemožná. Navíc s dovozem elektřiny nejsou v ČR spojeny žádné externality, protože výroba probíhá mimo území ČR. Dle Koncepce je plátcem daně každá právnická nebo fyzická osoba, která uvádí na trh elektřinu a energetické produkty pro výrobu tepla. Podle formulace v koncepci EDR by plátcem daně neměl být subjekt, který dodává pouze teplo (výtopna). Za něj by měl daň odvádět dodavatel paliva. V případě výrobce produkujícího pouze elektrickou energii (elektrárna) je plátcem pouze výrobce elektřiny a dodavatel paliva daň neodvádí. V případě kombinované výroby tepla a elektřiny (teplárny) by plátcem měly být jak teplárna, tak i dodavatel paliva. Dodavatel paliva ani výrobce, ale v okamžiku fakturace neví, jaká část bude použita pro výrobu elektřiny. Následná kontrola je sice možná, ale velice náročná na požadavky znalostí v oblasti tepelně technických výpočtů a metod sestavování energetických bilancí. Předmětem zdanění bude, dle Koncepce, také vlastní (samo) spotřeba elektřiny. Tato vlastní (samo) spotřeba elektráren bude předmětem zdanění z důvodu podpory
zvyšování efektivity výroby elektřiny. Vlastní spotřeba přestavuje cca 8% hrubé výroby elektřiny. Tento návrh na zdanění vlastní spotřeby může vyvolat technicky komplikované problémy. Již samotné měření a vykazování vlastní spotřeby zařízení, jež jsou nedílnou součástí technologie výroby elektřiny, je dosti problematické. Kontrola množství elektřiny vyrobené a spotřebované pro vlastní spotřebu všech elektráren a tepláren v ČR se tak stane náročným procesem nejen časově, ale i organizačně. Kontrolní pracovníci nemohou být znalí pouze daňové problematiky, ale pro úspěšnou daňovou kontrolu musí být znalí i technologie výroby elektřiny a tepla, protože budou muset jako součást daňové kontroly prověřovat i tepelně technické výpočty tak, aby byli schopni ověřit použití příslušného zdaňování paliva. Koncepce uvádí konkrétní komodity nespadající do předmětu daně, osvobození od daně, výjimky ze zdanění a částečné úlevy ze zdanění, není však jasné, proč se v této části neobjevuje také výroba elektřiny a tepla z jaderných zdrojů. U jaderných elektráren nelze považovat za externalitu ukládání jaderného odpadu, protože tato činnost je financována existujícím poplatkem 50 Kč/MWh, jež plně postačuje na úhradu budoucích výdajů na trvalé uložení jaderného paliva. Obecně platí, že pokud je jakákoli škoda působená provozem zařízení okolí nahrazována jinou platbou, neměla by již být zahrnována do ekologické daně. V souvislosti s kombinovanou výrobou tepla („KVET“) se ve směrnici výslovně uvádí, že zvýhodněna může být kombinovaná výroba tepla a elektrické energie s cílem podpořit využití alternativních zdrojů energie. Tuto možnost sice návrh EDR pro ČR zmiňuje, ale de facto se dá říci že nedostatečně. V jiných dokumentech je kogenerace uváděna jako žádoucí a také různé orgány a subjekty v rámci celé EU se snaží o zakotvení určité míry podpory CZT do legislativy. Proto se návrh EDR jeví jako rozpor s některými zásadami chválenými v rámci energetické politiky ČR: Přechodné období vyjednané pro Českou republiku při přístupových jednáních do EU skončí k 31. 12. 2007, toto přechodné období se týká oblasti snížených sazeb daně z přidané hodnoty (dále jen „DPH“). Dodatečné výnosy DPH vzniklé přeřazením centrálně dodávaného tepla (CZT) ze snížené sazby 5% do standardní sazby mohou být využité v rámci EDR, tj. mohou být poměrně snížené jiné daně, zejména daně uvalované na práci nebo povinné příspěvky na politiku sociálního zabezpečení. V současné době jsou ale změny v systému DPH nejisté, zejména není rozhodnuto
o vývoji sazeb DPH pro teplo ze systémů CZT. Je tedy v současné spekulativní uvažovat o změnách výnosů DPH a jeho užití. Sazby daně na elektřinu a produkty pro výrobu tepla V Koncepci předmětné daňové sazby splňují minimální výší stanovenou Směrnicí. Pro přepočet sazeb se použijí kurzy platné k prvnímu pracovnímu dnu v říjnu, jež jsou zveřejněny v Úředním věstníku EU, použijí se od 1. ledna následujícího kalendářního roku. Tento navrhovaný mechanismus
přepočtu eura a národní měny stanovuje
výslovně Směrnice. Tento mechanismus může být pro subjekty v ČR nevýhodný v situaci, kdy bude koruna vzhledem k euru pomalu posilovat, jak se děje právě nyní. Plátce pak odvede více než odpovídá okamžitému kurzu v okamžiku výběru daně – na konci roku se bude používat kurs 15 měsíců starý. Z pohledu státního rozpočtu se jeví tato situace jako výhodná. Sazby daní se budou postupně zvyšovat v pěti krocích, aby subjekty měly dostatečný čas na adaptaci a zamezilo se nežádoucím dopadům. Tabulka 11. Náběh sazeb daní na elektřinu, dle užitého paliva při výrobě elektřiny, v Kč/kWh (v běžných cenách)58 Hnědé uhlí, lignit, TTO, mazut, oleje Černé uhlí Zemní plyn Jádro Elektřina z obn. a druh. zdrojů
2007
2009
2011
2013
2015
0,2
0,4
0,7
1
1,3
0,1 0,05 0,05 -
0,3 0,1 0,1 -
0,5 0,15 0,15 -
0,7 0,2 0,2 -
0,9 0,3 0,3 -
Sazby v tabulce překračují minimální sazby stanovené Směrnicí, a to i několikanásobně, např. pro hnědé uhlí a lignit asi 7 násobně v roce 2007. Navíc je z tabulky zřejmý předpoklad 6,5 násobný růst sazeb do roku 2015, který několikanásobně překračuje očekávanou inflaci a očekávané kursové změny. Navržený způsob výpočtu daně nerozlišuje mezi efektivitou přeměny energie mezi skutečně způsobenými škodami. Záleží pouze na množství vyrobené elektřiny a není zohledněno ani množství spáleného uhlí ani emitovaných škodlivin. Dlouhodobě tak zdroje nejsou motivovány ke zlepšování technologie a snižování emisí. Plošné zdanění je tedy jednoznačně 58
Zdroj: Koncepce ekologické daňové reformy MŽP.
diskriminující a nezohledňuje úroveň technologie konkrétních zdrojů použitých k výrobě elektrické energie a tím úroveň externalit při výrobě elektrické energie v těchto zdrojích. Daňová reforma by měla zohlednit konkrétní dopady jednotlivých výrobců elektrické energie a energetických produktů pro výrobu tepla. Navržená reforma tedy prakticky říká, že nezáleží na účinnosti výroby elektrické energie na jednotlivých zdrojích, neboť daň se odvádí až z vyrobené elektrické energie, a není tedy zohledněno, kolik který výrobce na danou produkci elektrické energie spotřebuje paliva nebo jakým způsobem poškodí skutečně životní prostředí. Zdanění energetických produktů pro výrobu tepla bude vycházet ze zdanění elektřiny. Sazby daní na energetické produkty jsou stanoveny tak, aby palivo užité pro výrobu tepla bylo zdaněno shodně jako elektřina, která byla vyrobena ze stejného množství paliva. Ze stejného množství energie obsažené v palivu (12MJ) je také možné vyrobit 1 kWh elektrické energie nebo 9MJ tepla. Závazné sazby daní na energetické produkty užité pro výrobu tepla jsou uvedeny v GJ spalného tepla, sazby daní uvedené v GJ výhřevnosti paliv jsou uvedeny pouze orientačně. Sazby na černé uhlí pro rok 2007 a na zemní plyn v letech 2007 -2010 jsou mírně navýšené tak, aby splňovaly požadavky Směrnice, které činí 0,3 €/GJ spalného tepla (cca 9 Kč/GJ). Sazby daní jsou uvedené v běžných cenách. Tabulka 12.Sazby daní pro energetické výrobky pro výrobu tepla, v Kč/GJ spalného tepla Kč/GJ - spalné teplo59 (GCV) Hnědé uhlí, lignit, oleje Černé uhlí, koks Zemní plyn
2007 15,0 10,0 10,0
2009 30,0 25,0 10,0
2011 50,0 40,0 10,0
2013 75,0 55,0 15,0
2015 100,0 70,0 20,0
Návrh koncepce EDR vychází z předpokladu, že daňové sazby se mají vyrovnat s kvantifikovanými externími náklady do roku 2015, což znamení jejich šestinásobné až devítinásobné zvýšení oproti roku 2007. Směrnice nic takového nepožaduje a míra ekologického zdanění by v budoucnu mohla velmi výrazně překročit evropský průměr. Samotný výpočet externalit navíc znamená, že tím jsou kvantifikovány dopady na území nebo občany ČR. Odborné odhady uvádějí, že tyto dopady činí pouze 10 – 30% z celkových externalit u výroby elektřiny a 60 – 80% z celkových externalit u dopravy.
59
Teplo, které se uvolňuje při spalování určitého množství látky. Obvykle se uvádí tabulkové hodnoty spalného tepla molárního, tj. množství tepla uvolněné při spálení jednoho molu látky v kyslíku.
Na základě těchto údajů je žádoucí, aby ČR usilovala o harmonizaci nejen ekologických daní, ale i jejich výše. Daň z motorových vozidel Ekonomická daňová reforma zahrnuje transformaci stávající silniční daně na daň z motorových vozidel. Současná úprava silniční daně nezahrnuje osobní vozidla k nekomerčnímu využívání ( lehčí než 12 tun), autobusy a motocykly, výrazněji nediferencuje jednotlivé sazby dle dopadů na životní prostředí, konkrétně nezohledňuje množství emisí skleníkových plynů, emisí látek významně škodících lidskému zdraví a druh paliva, nemotivuje k obnově vozového parku. Nová daň z motorových vozidel sleduje především cíle jako omladit vozový park, podpořit alternativní paliva a hybridní vozidla, zvýhodnit kombinovanou dopravu, zvýhodnit hromadnou osobní dopravu, podpořit železniční dopravu, přiblížit se stávajícím trendům v harmonizaci daní a poplatků z dopravy na úrovni EU, dosáhnout cílů snížení emise skleníkových plynů vytýčených ES s ohledem na plnění závazků Kjótského protokolu, což je dosáhnout snížení emisí CO2 u osobních automobilů na 120 g na jeden kilometr nejpozději do konce roku 2010, dosáhnout národní emisní stropy NOX 60a VOC61. Předmětem daně jsou silniční motorová vozidla a jejich přípojná vozidla registrována a provozována v ČR. Poplatníkem daně je fyzická nebo právnická osoba, která je zapsána v technickém průkazu (majitel či provozovatel). Od daně jsou osvobozena: •
vozidla MHD s výjimkou autobusů,
•
vozidla osobní linkové vnitrostátní přepravy či autobusy MHD jezdící na bioplyn, vodíkové palivové články a elektrický pohon,
•
ostatní vozidla na bioplyn,
•
ostatní vozidla na vodíkové palivové články,
•
silniční vozidla používaná výhradně v kombinované dopravě,
60 61
oxidy dusíku těkavé organické látky
•
vozidla na hybridní pohon v kombinaci s pohonem na LPG, CNG62 nebo 100% biopaliva.
Základem daně pro osobní vozidla je: •
u vozidel nově registrovaných po 1.5.2004 – množství emisí CO2 na kilometr a druh paliva,
•
u vozidel nově registrovaných před 1.5.2004 – stáří vozidla (pro zařazení do EURO normy), druh paliva a normovaná průměrná spotřeba paliva.
Základy daně: •
nákladní vozidla – hmotnosti na nápravy, počet náprav u návěsů a EURO normy,
•
autobusy – EURO normy, druh paliva a délka vozidla,
•
motocykly – normovaná průměrná spotřeba paliva a stáří vozidla (pro zařazení do EURO norem).
Pro vozidla registrovaná po 1. 5. 2004 včetně platí následující sazby: Tabulka 13. Sazby daně na motorová vozidla pro vozidla registrovaná po 1.5.2004, v Kč za rok63 Emise CO2 z vozidla (g/km) Do 100 101 - 120 121 - 150 151 - 165 166 - 185 186 - 200 201 - 220 221 -250 251 - 300 Nad 301
Nálepka* Benzin Nafta** PM - malus*** AAA 0 0 0 AA 800 900 100 A 1 200 1 400 200 B 1 600 1 900 300 C 2 400 2 800 400 D 3 400 3 900 500 5 000 5 800 800 6 800 8 000 1 200 9 000 10 800 1 800 11 500 14 000 2 500
* Až do úrovně D jsou nálepky stejné jako ve VB, to umožňuje snazší srovnání v mezinárodním měřítku. ** Sazba zahrnuje "PM - malus". *** PM - malus je poplatek, který odráží externí náklady způsobené emisemi pevných částic.
62 63
Compressed Natural Gas – stlačený zemní plyn Zdroj: Kučera ( Podpoří ekologická daňová reforma rozvoj výroby energií z obnovitelných zdrojů?).
Sazby daně odráží relativní environmentální zátěž , protože výše sazeb daně, která již má regulační dopad, nelze přesně stanovit bez dalšího detailnějšího výzkumu. Zvláště problematické je stanovení u nových vozidel, která ještě nejsou na trhu nebo je jich prodáno jen pár kusů (hybridní vozidla). Všechny uváděné sazby jsou u uvedené ve stálých cenách roku 2005. Od vstupu do EU je v ČR závazná směrnice 99/94/EC, o dostupnosti informací pro spotřebitele o spotřebě paliva a emisních CO2 při prodeji nových osobních automobilů, proto spotřebitel může lehce určit kategorii svého vozidla. Pro vozidla registrovaná před 1.5.2004 platí následující sazby: Tabulka 14. Sazby daně na motorová vozidla u osobních vozidel registrovaných před 1.5. 2004, benzín a nafta, v Kč za rok63
Průměrná normovaná spotřeba paliva na 100 km dle technického průkazu Do 6,5 litrů 6,5 - 8 litrů 8 - 9,5 litrů 9,5 -11 litrů 11 - 12,5 litrů 12,5 - 14 litrů Nad 14 litrů
Průměrná normovaná spotřeba paliva na 100 km dle technického průkazu Do 6 litrů 6 – 7,5 litrů 7,5 - 9 litrů 9 -10,5 litrů 10,5 - 12 litrů 12 – 13,5 litrů Nad 13,5 litrů
Benzín - rok výroby 1.1.2004 1.4.2001 - 1.1.1996 - 1.1.1993 1.5.2005 31.12.2003 31.3.2001 31.12.1995 (platnost (platnost (platnost (platnost EURO 4) EURO 3 v EURO 2 v EURO 1 v ČR) EU) EU) 1 800 2 100 2 800 2 400 2 700 3 300 3 200 3 500 4 200 4 500 4 800 5 500 6 500 6 800 7 500 8 500 8 800 9 500 10 500 10 800 11 500 Nafta - rok výroby 1.1.2004 1.5.2005 2 000 2 700 3 600 4 800 6 600 8 800 11 000
1.4.2001 31.12.2003 2 300 3 000 3 900 5 100 6 900 9 100 11 300
Starší 1.1.1993
3 800 4 300 5 200 6 500 8 500 10 500 12 500
4 800 5 300 6 200 7 500 9 500 11 500 13 500
1.1.1996 - 1.1.1993 31.3.2001 31.12.1995
Starší 1.1.1993
3 000 3 700 4 600 5 800 7 600 9 800 12 000
4 000 4 700 5 600 6 800 8 600 10 800 13 000
5 000 5 700 6 600 7 800 9 600 11 800 14 400
Rozdílný přístup k vozidlům dle data jejich výroby (k datu vstupu do EU) je zvolen z toho důvodu, že po vstupu do EU vstoupila v ČR platnost označovat vozidla množstvím emisí CO2 a spotřebou paliva, tudíž spotřebitel si může tyto údaje lehce zjistit, toto ale není zaručeno u starších vozidel. Z tohoto důvodu je u starších vozidel zohledněno splnění EURO emisních limitů (omezující emise škodící lidskému zdraví) a spotřeba paliva (je předpokládáno, že objem motoru bude korelovat se spotřebou paliv a tak i s produkovaným množstvím CO2 emisí). Z důvodu vyšší zátěže zdraví PM64 (a také NOx a dalších emisí) u vznětových motorů je navržena vyšší sazba pro vozidla se vznětovým motorem. Tabulka 15. Sazby daně na nákladní automobily – 1 náprava, v Kč za rok65 Hmotnost vozidla Do 1 tuny Nad 1 t do 3,5 t Nad 3,5 t do 5 t Nad 5 t do 8 t Nad 8 t
4 400
11 000
13 750
EURO 1 a ne EURO 16 500 19 800
5 200
13 000
16 250
19 500
23 400
5 800
14 500
18 125
21 750
26 100
6 720 7 200
16 800 18 000
21 000 22 500
25 200 27 000
30 240 32 400
EURO 5
EURO 4
EURO 3
EURO 2
Další sazby rozdělené dle počtu náprav a sazby pro jízdní soupravy jsou uvedeny v příloze. Pro autobusy bude EURO 5 platné od roku 2008.Vzhledem k tomu, že u nás jezdí busy splňující normy EURO 5 již nyní ( EKOBUSY na CNG, MAN Castrousua na LPG), jsou tyto limity aktuální již teď. Délka vozidla zohledňuje velikost a hmotnost vozidla, tedy i spotřebu. Kategorie kopírují strukturu dle dotačního titulu MD66 Program podpory obnovy vozidel městské hromadné dopravy a veřejné linkové autobusové dopravy.
64
PM – pevné částice Zdroj: Kučera ( Podpoří ekologická daňová reforma rozvoj výroby energií z obnovitelných zdrojů?). 66 MD – Ministerstvo dopravy. 65
Tabulka 16. Sazba daně u autobusů na naftu, benzín, LPG a CNG. (Kč/rok)67
Délka vozidla (m) Do 7,5 Nad 7,5 do 10,7 Nad 10,7 do 13 Nad 13
EURO 5 0 0 0 0
EURO 5 Délka vozidla (m) 0 Do 7,5 0 Nad 7,5 do 10,7 0 Nad 10,7 do 13 0 Nad 13
Délka vozidla (m) Do 7,5 Nad 7,5 do 10,7 Nad 10,7 do 13 Nad 13
EURO 5 0 0 0 0
EURO Délka vozidla (m) 5 0 Do 7,5 0 Nad 7,5 do 10,7 0 Nad 10,7 do 13 0 Nad 13
67
EURO 4 15 000 20 000 24 000 30 000
Nafta EURO 3 10 000 15 000 29 000 35 000
EURO 2 15 000 29 000 33 000 39 000
EURO 4 11 000 16 000 20 000 26 000
Benzín EURO 3 5 000 10 000 24 000 30 000
EURO 2 9 000 23 000 27 000 33 000
EURO 4 7 500 10 000 12 000 15 000
LPG EURO 3 5 000 7 500 14 500 17 500
EURO 2 7 500 14 500 16 500 19 500
EURO 4 3 750 5 000 6 000 7 500
CNG EURO 3 2 500 3 750 7 250 8 750
EURO 2 0 0 0 0
EURO 1 a ne - EURO 32 000 37 000 41 000 47 000
EURO 1 a ne - EURO 25 000 30 000 34 000 40 000
EURO 1 a ne - EURO 0 0 0 0
EURO 1 a ne - EURO 0 0 0 0
Zdroj: Kučera ( Podpoří ekologická daňová reforma rozvoj výroby energií z obnovitelných zdrojů?).
Pro motocykly platí následující sazby: Tabulka 17. Sazba daně u motocyklů, Kč/rok68 Průměrná normovaná spotřeba paliva v l na 100 km dle technického průkazu Do 1,8 litrů 1,8 - 3,5 litrů 3,5 - 6 litrů 6 - 10 litrů Nad 10 litrů
EURO 4 360 720 1 200 1 800 2 700
EURO 3 600 1 200 2 000 3 000 4 500
EURO 1 a ne EURO 2 - EURO 720 1 440 2 400 3 600 5 400
840 1 680 2 800 4 200 6 300
Sleva na dani se poskytuje těm motorovým vozidlům , které mají relativně menší dopad na životní prostředí a vedou k menším škodám na lidské zdraví. Naftová osobní vozidla s emisemi pevných částic méně než 5 mg/km neplatí PM – malus. Sleva na dani platí do přijetí EURO 5, důvodem je snížení emisí PM až o 99%. Vozidla s upraveným pohonem na LPG (mimo autobus – ty mají zvláštní sazby) mají nárok na slevu ve výši 30%. Důvodem jsou nižší externí náklady z emisí u vozidel na LPG ve srovnáním s vozidly na naftu. Vozidla spotřebovávající CNG: •
osobní vozidla s upraveným pohonem na CNG – sleva na dani ve výši 80%
•
silniční nákladní vozidla s upraveným pohonem na CNG sleva na dani ve výši 80%
•
autobusy na CNG mají zvláštní sazby
Důvodem slev na dani jsou nižší externí náklady z emisí u vozidel na CNG ve srovnání s vozidly na naftu. Srovnávání emisních charakteristik mezi naftou a CNG demonstruje následující tabulka.
Tabulka 18. Srovnání emisí produkovaných naftovými motory a motory na zemní plyn68 Pevné částice NOx HC69 CO70 CO2
Snížení o
85 - 90 %
snížení o 50 - 60 % Srovnatelné, resp. zvýšení nedosahující limitu snížení o 75 - 90 % snížení o 15 - 30 %
Vozidla s hybridním pohonem mají slevu na dani ve výši 60% a to z důvodu, protože hybridní vozidla jsou energeticky efektivnější. Díky nižší spotřebě snižují množství skleníkových plynů o třetinu až o polovinu. Zároveň produkují nižší množství emisí NOx. Pro osobní a lehká užitková vozidla splňující normy EURO 5 sleva na dani z motorových vozidel činí 80%. Důvodem k této slevě je, že EURO 5 by mělo výrazně snížit emise PM, HC, NOx a prakticky eliminovat CO, tedy všechny emise nebezpečné pro lidské zdraví. Tabulka 19. Přehled emisních parametrů u osobních vozidel – EURO normy Emisní standard Euro 2 (1996) Euro 3 (2000) Euro 4 (2005) Euro 5 (2010)
PM (g/km) Nafta Benzín 0,1 0,05 0,025 0,005 0,005
HC (g/km)
HC+NOx (g/km)
Benzín Benzín 0,15 0,2 0,08 0,1 0,06 0,075
Nafta 0,9 0,56 0,3 0,25
NOx (g/km) Nafta 0,5 0,25 0,2
CO (g/km) Nafta 1 0,64 0,5 0,5
Benzín 2,2 2,3 1 1
Pro nákladní vozidla splňující normy EURO 5 je sleva na dani 90% u odpovídacích sazeb EURO 4.
9.4.6 Analýza dopadů ekologické daňové reformy Z koncepce ekologické daňové reformy lze přímo vyčíslit dopad na ceny tepla a elektřiny s ohledem na využití různých prvotních zdrojů.
68
Zdroj: Kučera ( Podpoří ekologická daňová reforma rozvoj výroby energií z obnovitelných zdrojů?). emise uhlovodíku 70 oxid uhelnatý 69
Tabulka 20: Navýšení běžných cen elektrické energie a tepla z titulu zavedení EDR. 71 Průměrné ceny pro domácnosti Teplo - hnědé uhlí (Kč/GJ) Zdroje CZT Teplo - černé uhlí (Kč/GJ) Teplo - zemní plyn (Kč/GJ) Individuální Teplo - hnědé uhlí (Kč/GJ) vytápění Teplo - černé uhlí (Kč/GJ)
2006 320,00 320,00 380,00 190,00 250,00
Teplo - zemní plyn (Kč/GJ) Cena elektrické energie (Kč/kWh)
380,00 3,00
Pro výpočty dopadů do cen pro jednotlivé zdroje tepla a pro různá paliva jsou použity intervaly kotlů na hnědé uhlí od 50% do 75%, u kotlů na černé uhlí od 55% do 80% a u kotlů za zemní plyn od 75% do 95%. Jde o průměrné účinnosti, ne o účinnosti posledních špičkových technologií. U individuálního vytápění jsou účinnosti nižší než u CZT. Tabulka 21. Číselný výpočet změn pro spodní a horní účinnost kotlů – absolutní (Kč/GJ) 72
Zvýšení cen v důsledku zavedení EDR spodní hranice Zdroje CZT
Individuální vytápění
Teplo - hnědé uhlí Teplo - černé uhlí Teplo - zemní plyn Teplo - hnědé uhlí Teplo - černé uhlí Teplo - zemní plyn
Cena elektrické energie (Kč/kWh) Zvýšení cen v důsledku zavedení EDR horní hranice Zdroje CZT
Individuální vytápění
Teplo - hnědé uhlí Teplo - černé uhlí Teplo - zemní plyn Teplo - hnědé uhlí Teplo - černé uhlí Teplo - zemní plyn
Cena elektrické energie (Kč/kWh)
71 72
2007
2009
2011
37,75 21,83 18,52 39,51 22,50 17,61
5,83 143,05 61,86 98,97 20,99 20,99 79,25 132,09 56,25 90,01 17,61 17,61
0,155
0,304
2007
2009
0,505 2011
30,20 17,74 15,60 30,39 17,68 14,68
68,66 114,44 50,26 80,42 17,68 17,68 60,96 101,61 44,20 70,72 14,68 14,68
0,155
0,304
Zdroj: Koncepce ekologické daňové reformy MŽP. Zdroj: Beneš, a kol. (Analýza koncepce ekologické daňové reformy).
0,505
2013
2015
214,44 136,09 31,39 198,02 123,76 26,34
285,84 173,20 41,98 263,94 157,51 35,22
0,706
0,928
2013
2015
171,55 110,57 26,43 152,32 97,24 21,95
228,67 140,73 35,35 203,03 123,76 29,35
0,706
0,928
Následující tabulka uvádí procentní nárůst cen energie pro spodní a horní účinnost kotlů. Z procentního vyjádření je více patrný nárůst cen. Tabulka 22. Číselný výpočet změn pro spodní a horní účinnost kotlů – procentně73 Zvýšení cen v důsledku zavedení EDR spodní hranice Zdroje CZT
Individuální vytápění
Teplo - hnědé uhlí Teplo - černé uhlí Teplo - zemní plyn Teplo - hnědé uhlí Teplo - černé uhlí Teplo - zemní plyn
Cena elektrické energie (Kč/kWh) Zvýšení cen v důsledku zavedení EDR horní hranice Zdroje CZT
Individuální vytápění
Teplo - hnědé uhlí Teplo - černé uhlí Teplo - zemní plyn Teplo - hnědé uhlí Teplo - černé uhlí Teplo - zemní plyn
Cena elektrické energie (Kč/kWh)
2007
2009
2011
2013
2015
11,21 6,48 4,63 19,75 8,55 4,40
24,14 17,40 4,97 37,54 20,25 4,17
37,68 26,07 4,66 58,6 30,35 3,91
53,61 34,02 6,61 83,38 39,60 5,54
68,02 41,22 8,41 105,7 47,98 7,06
4,91
9,13
14,20
18,83
23,55
2007
2009
2011
2013
2015
8,97 5,27 3,09 15,20 6,72 3,67
19,31 14,14 4,19 28,88 15,91 3,48
30,14 21,18 3,92 45,07 23,84 3,26
42,89 27,64 5,57 64,13 31,12 4,62
54,42 33,49 7,08 81,38 37,70 5,88
4,61
9,13
14,20
18,83
23,55
Dopady EDR do cen nelze komentovat pouze na údajích z roku 2007, ale je zejména důležité sledovat relace, které budou mít trvalý charakter, tj. rok 2011 a 2015. Z tabulek vyplývá, že navýšení je značně razantní, což je způsobeno tím, že koncepce EDR pro ČR zpracovaná MŽP je na rozdíl od ostatních zemí EU založena na úplném zahrnutí externalit. I použití špičkových technologií tj. horní hranice průměrné výkonnosti je dle koncepce zatíženo značně vysokou daní. Vysoké sazby a růst ekologických daní v řadě domácností povedou ke spalování všeho, co hoří , tedy k pravému opaku toho, co má reforma sledovat. Výsledkem bude růst koncentrace emisí z nízkoemitujích zdrojů, s tím ke zhoršení místních podmínek životního prostředí.74 Vyčíslení dopadů daně z motorových vozidel je velice obtížné, protože v době vypracování Koncepce ekologické daňové reformy MŽP ještě neexistovalo propojení mezi Statistikou rodinných účtů na jedné straně a statistickými registry vozidel na straně 73 74
Zdroj: Beneš,a kol. (Analýza koncepce ekologické daňové reformy). Zdroj: Bohatová (Zase budeme topit vším, co hoří?).
druhé. Je však vysoce pravděpodobné, že nejvíce zasaženou skupinou budou nízkopříjmové domácnosti žijící v rurálních oblastech. Mediánovým vozidlem těchto domácností disproporčně
je vozidlo z roku 1986 a z toho plyne, že tyto domácnosti budou zatíženy touto daní.
Zároveň je nerealistické očekávat, že tyto
domácnosti – zejména domácnosti důchodců - budou schopny nějakým podstatným způsobem omladit svůj vozový park. I z hlediska špatné dostupnosti rurálních oblastí je více než jasné, že tato daň bude mít na tyto skupiny nepříznivý dopad.
9.4.6.1 Makroekonomické dopady EDR Jedná se o reformu v rámci celého daňového systému zasahující do sféry příjmů a výdajů státního rozpočtu a sociální oblasti. Od celé reformy se požaduje, aby byla výnosově neutrální jako celek. Subjekty na příjmové a výdajové straně státního rozpočtu jsou různé. Zejména výdajová stránka bude značně diferencována mezi různé sociální skupiny obyvatelstva. Celá úvaha o výnosové neutralitě je založena na odhadech pravděpodobných reakcí zúčastněných subjektů. Úvaha by měla respektovat zvláštnosti ekonomického a sociálního prostředí v ČR, bylo by žádoucí využít zkušenosti z jiných zemí, kde ekologická reforma již proběhla nebo probíhá. Výnosová a nákladová stránka celé reformy se hodnotí odděleně, i přesto, že v budoucnosti a v reálném životě budou provázány. Ceny vstupů nejsou závislé jen na daních, poptávka a nabídka jsou ovlivňovány celou řadou dalších faktorů z neekonomické oblasti. I ceny na světovém trhu se budou měnit. Koncepce ekologické daňové reformy nezohledňuje další náklady, které celý projekt vyvolá. Náklady vyvolává už samotná diskuse o reformě, stanovení výše nových daní a odvodů a také potom jejich výběr. Navrhovaný systém zdanění je značně náročný na správu daní, protože zahrnuje velký počet subjektů. Vhodné by bylo vyhotovit důkladnou analýzu předpokládaného vlivu elasticity a to jak cenové elasticity poptávky, tak i důchodové elasticity. Chování spotřebitele je komplexní a kromě zmíněné elasticity je třeba uvažovat mezní sklon ke spotřebě a mezní sklon k úsporám. Významnou roli hraje substituce a očekávání. Mezi konkrétní makroekonomické veličiny patří zejména ekonomický růst (měřený růstem HDP na jednoho obyvatele). Vliv celkově na HDP by měl být velmi malý. EDR
výrazně znevýhodňuje české podnikatelské subjekty v konkurenci s ostatními zeměmi v EU. Projekt působí dvěma směry: •
Podpora ekonomického růstu – zaměstnanost a úrokové sazby,
•
Brzda ekonomického růstu – v důsledku zdražení vstupů u výrobců a omezení investic a zdražení spotřeby u domácností.
Tvorba HDP V této oblasti bude hrát roli energetická náročnost sektorů. Ta je výrazně vyšší u primárního (zde lze očekávat regulaci, která se týká zemědělství jako takového) a sekundárního (nejvíce asi metarulgie), výrazně nižší je u sektoru služeb. Podle toho bude různě působit zvýšení cen produkce (vyšší u sekundárního sektoru). Dopad celé reformy záleží na tom, zda odvětví jsou kapitálově náročná (sekundární sektor) nebo pracovně náročná (služby). Snížení sociálních odvodů samo povede k posílení odvětví s vyšší pracovní náročností produkce. To může vést ke snížení cen produkce. Užití HDP Pro soukromou spotřebu, v důsledku vyšší zaměstnanosti lze očekávat zvýšení soukromé spotřeby jako celku. V důsledku snížení nákladů práce lze očekávat zvýšení soukromé spotřeby jako celku. Investice Přesunem váhy na pracovně náročná odvětví se pravděpodobně sníží poptávka po investičních statcích. V odvětví služeb může vyšší zaměstnanost vyvolat i vyšší investice. Vládní výdaje V případě nerovnováhy příjmů a výdajů v důsledku zavedení ekologické daně může dojít ke zvýšení vládních výdajů ve srovnání s příjmy. Pravděpodobné je snížení vládních výdajů v sociální oblasti v důsledku zvýšení zaměstnanosti. Zahraniční obchod Je pravděpodobný pokles vývozu, protože zdražení se týká odvětví sekundárního sektoru, která hrají ve vývozu dominantní roli. Důsledkem bude zvýšení pasiva (nebo
snížení aktiva) obchodní bilance a tím oslabení měny. Dalším důsledkem může být snížení úrokových sazeb, které však povedou k ekonomickému růstu. Cenová hladina Celkově se dá očekávat minimální vliv na cenovou hladinu(inflaci). Daň sama povede ke zvýšení cen energií a následně cen energetických výrobků. U výrobců bude zvýšení cen znamenat pokles spotřebovávaných vstupů a zvýšení ceny produkce. U domácností obecně dojde k substituci ve spotřebě v závislosti na příjmech, struktuře spotřebního koše, podílu normálních a luxusních statků a cenové elasticity poptávky. Snížení sociálního pojištění povede k poklesu cen v důsledku zlevnění pracovních sil. Dá se očekávat tlak na snížení úrokových sazeb. Ty jsou ale daleko více pod vlivem jiných faktorů daných celkovou koncepcí monetární politiky CB. Zaměstnanost Všechno nasvědčuje tomu, že vliv na zaměstnanost bude pozitivní v důsledku snížení nákladů práce. Vliv reformy na makroekonomické prostředí bude mnohostranný a celkově malý (z pohledu agregátních makroekonomických ukazatelů). Současně lze také říci, že jednotlivé skupiny výrobců a domácností budou ovlivněny různě a některé z nich budou postiženy negativně - růst cen energií a kompenzace snížením pojistného nedopadá na všechny sociální skupiny, podnikatele a firmy stejně.
9.4.6.2 Dopady na spotřebitele Na základě publikovaných údajů Teplárenského sdružení ČR byla zjištěna měrná roční spotřeba na vytápění, přípravu TUV75 a vaření v GJ na jeden byt. Z tohoto zjištěné je možno odvodit dopady zavedení EDR ve městě a na venkově v Kč/rok, tyto zvýšené platby jsou uvedeny v následujících tabulkách. Nárůst plateb za energii je způsoben zvyšováním ekologické daně do roku 2015, ve výpočtu není uvažován nárůst nebo pokles spotřeby energie na vytápění. Samozřejmě se dá předpokládat, že se domácnosti budou snažit těmto platbám vyhnout a začnou používat takové způsoby vytápění, které sníží jejich náklady (změna paliva, zvýšení účinnosti kotlů apod.).
75
teplá užitková voda
Tabulka 23. Nárůst plateb za energii pro minimální a maximální účinnost kotlů pro město a venkov (Kč)76 Zvýšení plateb v důsledku zavedení EDR – teplo město – minimální účinnost Zdroje CZT
Individuální vytápění
Teplo - hnědé uhlí Teplo - černé uhlí Teplo - zemní plyn Teplo - hnědé uhlí Teplo - černé uhlí Teplo - zemní plyn
Cena elektrické energie Zvýšení plateb v důsledku zavedení EDR – teplo venkov – minimální účinnost Zdroje CZT
Individuální vytápění
Teplo - hnědé uhlí Teplo - černé uhlí Teplo - zemní plyn Teplo - hnědé uhlí Teplo - černé uhlí Teplo - zemní plyn
Cena elektrické energie Zvýšení plateb v důsledku zavedení EDR – teplo město – maximální účinnost Zdroje CZT
Individuální vytápění
Teplo - hnědé uhlí Teplo - černé uhlí Teplo - zemní plyn ) Teplo - hnědé uhlí Teplo - černé uhlí Teplo - zemní plyn
Cena elektrické energie Zvýšení plateb v důsledku zavedení EDR – teplo venkov – maximální účinnost Zdroje CZT
Individuální vytápění
Teplo - hnědé uhlí Teplo - černé uhlí Teplo - zemní plyn Teplo - hnědé uhlí Teplo - černé uhlí Teplo - zemní plyn
Cena elektrické energie (Kč)
76
2007
2009
2011
2013
2015
1 880 1 087 922 3 919 2 455 1 213
4 274 3 081 1 045 7 862 6 138 1 213
7 124 4 929 1 045 13 103 9 822 1 213
10 679 6 777 1 563 19 643 13 505 1 813
14 235 8 626 2 091 26 183 17 188 2 425
2 515
4 938
8 199
11 457
15 047
2007
2009
2011
2013
2015
2 091 1 210 1 026 5 126 3 312 1 506
4 755 3 427 1 163 10 283 8 029 1 506
7 925 5 483 1 163 17 139 12 846 1 506
11 880 7 539 1 739 25 639 17 664 2 252
15 835 9 595 2 326 34 246 22 481 3 012
2 954
5 800
9 631
13 458
17 675
2011
2013
2015
2007
2009
1 504 883 777 3 408 2 135 1 054
3 419 2 503 880 6 837 5 338 1 054
5 699 4 005 880 11 394 8 541 1 054
8 543 5 506 1 316 17 081 11 743 1 577
11 388 7 008 1 761 2 768 14 946 2 109
2 515
4 938
8 199
11 457
15 047
2011
2013
2015
2007
2009
1 673 983 864 4 458 2 793 1 309
3 804 2 784 979 8 942 6 989 1 309
6 340 4 455 979 14 903 11 171 1 309
9 504 6 126 1 464 22 341 15 360 1 958
12 668 7 796 1 959 29 780 19 549 2 619
2 954
5 800
9 631
13 458
17 675
Zdroj: Beneš, a kol.(Analýza koncepce ekologické daňové reformy).
Mezi roky 2007 a 2015 vzrostou platby pro uhlí cca 6 -8krát, pro elektřinu cca 6krát a pro zemní plyn cca 2krát. Je zřejmé, že nejvíce budou novou daní postiženy domácnosti s individuálním vytápěním hnědým uhlím, přesto lze ale pochybovat, že většina domácností změní způsob vytápění například na plyn. Rozdíl mezi současnými palivovými náklady na hnědé uhlí a plyn je mezi 6 a 7 tisíci ročně, což není změnou ekologické daně pokryto. Pro demonstraci dopadů na spotřebitele je nutné zohlednit i rozdělení na sociální skupiny a dopad na tyto skupiny. Tabulka 24. Zvýšení výdajů domácností v důsledku zavedení EDR pro spodní a horní hranici účinnosti kotlů (%).77 Výdaje - spodní hranice průměr zaměstnanci OSVČ zemědělci důchodci Výdaje - horní hranice průměr zaměstnanci OSVČ zemědělci důchodci
2007 0,59 0,53 0,50 0,50 0,86
2009 1,02 0,93 0,87 0,87 1,48
2011 1,48 1,35 1,27 1,30 2,15
2013 2,04 1,86 1,74 1,76 2,96
2015 2,56 2,35 2,19 2,22 3,73
2007 0,52 0,48 0,45 0,47 0,77
2009 0,91 0,83 0,79 0,81 1,33
2011 1,33 1,21 1,16 1,22 1,93
2013 1,82 1,66 1,58 1,86 2,65
2015 2,30 2,09 1,99 2,08 3,33
Podle tabulky je vidět, že dopady jsou rozdílné na různé sociální skupiny. Nejvíce postiženou skupinou jsou důchodci a zemědělci, kde u důchodců je rozdíl proti průměru cca o 40% vyšší. Na druhé straně se zavedení EDR dotkne nejméně osob samostatně výdělečně činných. Vyjdeme-li z předpokladu, že průměrné spotřební vydání na jednoho důchodce činí 90 tis. Kč ročně, bude dopad EDR ve stálých cenách v roce 2005 představovat zvýšení ročních výdajů cca o 3 800 Kč. Právě sociálně slabší skupiny, patří mezi ty, které svým chováním nebudou schopny provádět substituci ve spotřebě případně realizaci energeticky úsporných opatření.
77
Zdroj: Beneš, a kol. (Analýza koncepce ekologické daňové reformy)
9.4.6.3 Výnosy EDR Výnosy jsou v rámci Koncepce predikovány za následujících předpokladů: •
poměry světových cen energetických surovin zůstanou nezměněné,
•
sazby a výnosy jsou uvedené v konceptu jako reálné - v cenách roku 2005.
Výnosy z případného přeřazení tepla ze snížené do standardní sazby DPH nejsou v hlavní variantě EDR uvažovány, jsou ale propočteny variantně pro případné využití výnosů, jestliže by byla možnost zahrnutí této změny do konceptu EDR využita. Dodatečné výnosy přeřazení centrálně dodávaného tepla do standardní sazby jsou podle posledních dostupných údajů odhadovány na cca 2 mld. ročně. Predikce zahrnuje dopady zvýšených cen na spotřebu, sazba daně na elektřinu je vážená dle predikované změny užitých paliv v elektroenergetice. Tabulka 25. Predikce celkových očekávaných výnosů EDR, v mld. Kč (stálé ceny roku 2005).78
Elektřina Hnědé uhlí Černé uhlí a koks Zemní plyn Motorová vozidla CELKEM z toho: domácnosti energetika + průmysl
2007 6,4 2,0 1,1 1,8 21,7 34,0
2009 12,0 5,2 1,1 1,7 19,9 39,5
2011 18,5 7,1 1,1 1,6 18,1 46,2
2013 23,5 8,4 1,5 2,3 16,4 51,7
2015 27,3 8,8 1,8 2,9 14,7 55,6
40% 60%
37% 63%
35% 65%
34% 66%
33% 67%
Nejvyšší výnos je očekáván v roce 2015 ze zdanění elektřiny 27,3 mld. Kč, zatímco u zemního plynu pouhých 2,9 mld. Kč. Porovnáme-li tyto hodnoty s podíly elektřiny a zemního plynu v energetické bilanci ČR za rok 2004, je zvýhodnění zemního plynu jasně viditelné. Na základě dat o vozovém parku osobních vozidel pro rok 2004, by odhadovaný výnos daně z motorových vozidel činil na začátku reformy cca 27 mld. Kč ročně. Tento výnos by se postupně snižoval z důvodu vyvolaného efektu na obnovu vozového parku. Odhad výnosů na období 2013 – 2015 činí kolem 20 mld. ročně v cenách roku 2005. Dvě
78
Zdroj: Koncepce ekologické daňové reformy MŽP.
třetiny výnosů by pocházelo z osobních vozidel, 30% výnosů z nákladní dopravy. Výnosy silniční daně činily v roce 2004 přes 5,5 mld. Kč (5,2 mld. Kč v cenách roku 2005). Protože daň z motorových vozidel transformuje silniční daň, čisté dodatečné výnosy daně z motorových vozidel činí kolem 22 mld. Kč v roce 2007, které postupně budou klesat na úroveň kolem 16 mld. Kč. v roce 2015 (ceny 2005).
9.4.6.4 Využití výnosů EDR Dle Koncepce Ekologické daňové reformy MŽP představuje EDR výnosově neutrální operaci, tzn. že nepovede ke zvýšení celkové daňové zátěže. Návrh využití výnosů z EDR je v Koncepci z hlediska současné situace zastaralý a je nutné jej revidovat a přizpůsobit současné situaci v oblasti zdanění příjmů fyzických osob. Koncept EDR uvažuje následující dvě varianty využití výnosů: 1. Snížení sazby příspěvku na sociální zabezpečení, zvláště povinných příspěvků na státní politiku zaměstnanosti placené jak zaměstnanci, tak i zaměstnavateli. 2. Zvýšení nezdanitelného základu daně z příjmu fyzických osob. První varianta je obhajována na základě rovnosti přínosů snížení nedaňových nákladů práce mezi jednotlivými skupinami obyvatelstva platící sociální pojištění – každý zaměstnanec obdrží relativně stejný přínos vzhledem ke svému příjmu. Koncept EDR je založen na využití výnosů na snížení sazby politiky zaměstnanosti, a možnosti snížení administrativních nákladů za předpokladu následného zrušení tohoto titulu, tj. politiky zaměstnanosti. Fondy sociálního zabezpečení nepřijdou o své příjmy určené pro plnění cílů sociální politiky, pouze část výnosů daní na elektřinu, energetické výrobky a motorová vozidla, o které se výnosy fondů sníží v důsledku snížení povinných příspěvků, bude vázána právě do těchto fondů pro plnění cílů stanovených politikou. Za další přínos této varianty je možno považovat to, že využití výnosů na snížení nákladů práce podnikatelské a veřejné sféry je kompenzace zvýšení výdajů a nákladů na energie a užívání vozidla. Z těchto uvedených důvodu by EDR mohla být využita k postupnému odstranění titulu „příspěvek na státní politiku zaměstnanosti“ a tím i mírnému snížení administrativních nákladů daňového systému. Tento příspěvek by mohl být nahrazen výnosy z daně na elektřinu a motorová vozidla již na počátku EDR.
Druhá varianta neobsahuje možnost přímé kompenzace zaměstnavatele i zaměstnance z titulu zvýšených cen energií a dopravy, lze však dle Koncepce předpokládat, že bude mít příznivější dopad na trh práce. Avšak koncepce k datu svého vypracování uvažuje zvýšení nezdanitelného základu daně, v této oblasti však dochází k rozporu, protože v současné úpravě zdanění fyzických osob se již nezdanitelný základ neuvažuje a byl nahrazen slevami na dani. Je však vysoce pravděpodobné, že i slevy na dani u nichž se předpokládá zvýšení v příštím období mohou mít podobný dopad jako uváděná varianta využití výnosů EDR, tj. zvýšení slev na dani bude mít progresivní charakter, tj. bude mít přímo pozitivní dopad na příjmy zaměstnanců a tedy i domácností. Oba návrhy využití výnosů předpokládají, že všechny dodatečné výnosy EDR budou navráceny do ekonomiky prostřednictvím snížení jiné daňové zátěže. Pokud by byla část výnosů použita na zmírnění sociálních dopadů, byl by prostor pro snížení menší. Při kompenzaci domácností bez pracovních příjmů (tj. zejména domácnosti důchodců),by byl prostor pro snížení daňové zátěže (bez rozdílu variant) zhruba o třetinu menší. Celkový dopad EDR tak i dopad na jednotlivé skupiny domácností bude záviset na výběru konkrétné varianty využití výnosů.
10 Závěr Diplomová práce je zaměřena na problematiku zavádění ekologických daní v České republice prostřednictvím Ekologické daňové reformy. K zavedení reformy Českou republiku zavazuje vstup do Evropské unie k 1.5. 2004, praktické zavádění je realizováno formou implikace Směrnice 2003/96/ES. Česká republika si po vstupu vyžádala přechodné období pro tuto implikaci, toto období je však k závěru roku 2007 u konce a k datu 1.1.2008 je nevyhnutelné ekologické daně prakticky zavést. O schvalování podoby ekologické daňové reformy je možno říci, že vše probíhalo těsně před koncem přechodného období, jednání, návrhy a schvalování se jeví jako nesystémové a zmatečné a je nepopiratelným faktem, že vládní návrh má mnoho nedostatků a sporných míst. O tom, jak fungovalo jednání a schvalování, návrhu vypovídá i fakt, že jediný dostupný oficiální dokument o celkové podobě reformy je Koncepce ekologické daňové reformy Ministerstva životního prostředí z roku 2005. Tato koncepce je jediná svého druhu, jež je dostupná široké veřejnosti, a obsahuje mnoho nesrovnalostí a neaktuálních informací. Jako využití výnosů ekologických daní je zde uvedeno postupné zvyšování nezdanitelné části daně i přesto, že nezdanitelné částky od zdaňovacího období 2006 nahradily slevy na dani. Koncepce se také nezmiňuje, a tedy ani nebere v úvahu, personální nebo finanční náročnost systému správy daní. Ekologická reforma spočívá v daňové neutralitě, neboli částečnému přesunu daňového zatížení. A právě daňová neutralita je předmětem mnoha kritik a polemik, praxe ze zahraničí dokazuje to, že nikde na světě nebylo zavedení těchto plateb daňově neutrální. V Německu, zemi jejíž model reformy přebírá Česká republika, se tato daň podepsala pod vyšší než 10% zásah do rozpočtu obyvatel. Česká koncepce kalkuluje s tím, že výnosy budou použity ke snížení povinných plateb sociálního pojištění zaměstnavatelů. Tyto nižší platby se, ale do platů zaměstnanců dostanou pouze stěží, pokud bude chtít zaměstnavatel svou úsporu investovat do lidského kapitálu, což se nedá brát jako všeobecný usus. Snížení odvodů by mělo být provedeno novelou zákona o sociálním pojištění s účinností od 1.1.2009. Kromě sporné daňové neutrality je zde největší dopad změn na nízko-příjmové skupiny obyvatel. Například občanům pobírajícím starobní důchod se zavedením ekologických daní zvýší celková daňová zátěž, protože snížení zdanění práce se jich nedotkne. Tato
skupina je nejméně schopná změnit své vzorce chování směrem k větší úspoře energií. Kromě občanů pobírajících starobní důchod zavedení ekologické daně postihne i domácnosti s nízkým příjmem, které jako palivo využívají např. hnědé uhlí. Je pochopitelné, že nebudou mít dostatek prostředků na změnu systému vytápění směrem k ekologičtějšímu. K těmto skupinám bude muset vláda vyslat určitá kompenzační opatření, a tím se sníží účinnost výnosů např. na dani z příjmu. Kompenzační opatření, kterými se zmírní dopady ekologických daní na nízko-příjmové domácnosti, mají být v platnosti ve druhé a třetí etapě. Proti ekologické reformě stojí i fakt, že široká veřejnost má minimální informace o ekologických daních jako takových a o samotné reformě je informována mizivě. Je nezbytné, aby byla uspořádána informační kampaň na osvětu problematiky ekologické reformy, jak bude fungovat a jaké budou její dopady na domácnosti a firmy. O plynu se v souvislosti s ekologickou daňovou reformou hovoří poměrně často a obsáhle, je to zejména z toho důvodu, že plyn má několik specifik ve zdanění. V zákoně o plynu je uvedeno osvobození od daně pro domácnosti, osvobození pro kogeneraci a je zde i uzákoněna nulová sazba spotřební daně na stlačený zemní plyn a to do 31.12.2011. Osvobození plynu pro domácnosti má původ ve zhodnocování dřívějších investic do plynofikace. Výjimku kromě plynu pro vytápění domácnosti bude mít i kombinovaná výroba elektřiny a tepla tzv. kogenerace. Ty jsou bezesporu nejefektivnější technologií využití primární energie.V druhé etapě reformy se uvažuje o zatížení zemního plynu jako pevná paliva, to by mohlo vést k omezování používání zemního plynu, tzn. vrácení se k topení pevnými palivy či v horším případě odpadky. Situace ovzduší na venkově by se nadále markantně zhoršovala a ekologická reforma by ztratila přívlastek ekologická. Od ekologické daně sice bude plyn v první etapě osvobozen, ale v dalších již zdaněn bude, což bude mít šokující dopady na nízkopříjmové domácnosti a celkové počáteční osvobození se mine svým účinkem. Spotřebitel by tedy měl dostat informaci, že osvobození je pouze dočasné, aby nedocházelo k mylným závěrům, že bude osvobozen trvale. Směrnice 2003/96/ES, jíž se řídí Ekologická daňová reforma umožňuje, vyjmutí dálkového vytápění a kombinované výroby elektřiny a tepla ze zdanění. Návrh české reformy však počítá pouze s osvobozením paliva pro výrobu elektřiny, jen částečné je osvobození elektřiny z kombinované výroby elektřiny a tepla - s osvobozením pro výrobu tepla v centrálních zdrojích a tepla z kombinované výroby elektřiny a tepla
české návrhy zákonů nepočítají. Toto znevýhodňuje centrální vytápění a kombinovanou výrobu elektřiny a tepla proti lokálnímu vytápění, což povede k nárůstu malých zdrojů znečištění v obydlených lokalitách a ke zhoršení imisní situace. Stručně řečeno, plyn pro výrobu tepla v domácnostech je osvobozen, ale plyn pro výrobu tepla v centrálních zdrojích tepla pro vytápění domácností je zdaněn. Neúplné využití možností osvobození a minimálních sazeb pro ekologickou reformu je zásadní chybou, bude docházet ke zbytečně vysokému zatížení subjektů a snižování konkurenceschopnosti ekonomiky oproti ostatním evropským státům. Česká republika má největší podíl lidí zaměstnaných v průmyslu v celé unii, a právě ekologické daně na občany ČR dopadnou silněji než na jiné státy a sníží se konkurenceschopnost ČR. Argumentace zdůrazňují, že návrhy daně z pevných paliv a ze zemního plynu nevyužívají
všech možností k minimálnímu zdanění. Právě
z oblasti průmyslu se ozývá největší kritika na současnou podobu koncepce reformy, a proto by návrh měl vzít v úvahu dopady na průmysl a přehodnotit formu aplikace v této oblasti a podniknout změny směrem k nižšímu zatížení průmyslu. Pomocným pilířem ekologické daňové reformy má být daň z motorových vozidel. Tato daň má být odstupňována podle stáří vozidel, její výnos nebude zanedbatelný. Na tuto částku však budou přispívat zejména starší občané, kteří svůj „vozový park“ příliš neobměňují a ani příliš nepoužívají. Pokud je tato daň donutí zbavit se starého vozu, což je důvod zavedení této daně, životnímu prostředí příliš nepomohou, protože svůj vůz používají skromně. Jejich životní standart se však sníží významně, jelikož si nový vůz již nepořídí. Zavedení ekologických daní bude komplikací i pro kontrolní pracovníky, neboť pro daňovou kontrolu např. v případě samospotřeby nebudou muset být znalí pouze daňové problematiky, ale budou muset být dobře obeznámeni i s technologií výroby elektřiny a tepla. Jako součást kontroly budou nuceni prověřovat tepelně technické výpočty tak, aby byli schopni ověřit použití příslušného zdaňovaného paliva. Sporné definování samospotřeby je chybou již v samotném konceptu, v budoucnu bude nutné se na tuto oblast zaměřit a odstranit zbytečné komplikace pro kontrolní pracovníky, neboť za stávajícího návrhu bude nutné pro tuto oblast vyškolit a přijímat nové zaměstnance, což zvýší administrativní výdaje.
Pro ekologickou daňovou reformu si Česká republika zvolila německý model. Proto je uvedena ekologická reforma v Německu, která již byla ukončena a má prokazatelné výsledky. Tento stát je vhodný pro komparaci i z toho důvodu, že je nejdůležitější partner v oblasti zahraničního obchodu, v oblasti nových spolkových zemí má obdobné strukturální problémy jako Česká republika a jeho obyvatelstvo žije - a tedy konzumuje zboží a produkuje odpady – podle přibližně stejného kulturního vzorce jako Česká republika. Problematika ochrany životního prostředí má v Německu, v porovnání s Českou republikou, delší tradici a přistupuje k ní s větší důsledností a systematičností. O tomto faktu vypovídá ukončená ekologická daňová reforma, jejíž výnosy slouží převážně k úlevám v důchodovém pojištění. Nutné je podotknout, že Směrnice 2003/96/ES neměla na situaci v Německu téměř žádný vliv. Úplným závěrem je nutno konstatovat, že návrh Ekologické daňové reformy má mnoho nedostatků a sporných míst, některé mohou nebo již byly odhaleny před samotným započetím reformy a některé vyplynou na povrch až při její aplikaci v praxi. Práce by měla poskytnou veřejnosti přehled o problematice ekologických daní, předeslat pravděpodobné dopady na jednotlivce i ekonomiku. Měla by se také dostat do rukou odborníků, jež se podílí již na návrhu a mohou ovlivnit podobu ekologické reformy, upozornit je na kritické oblasti, ve kterých je nutno učinit závažné změny tak, aby reforma splnila svůj účel a nebyla pouhou další zátěží pro občany České republiky.
11 Použité zdroje BÍZEK, Vladislav., Právní nástroje v oblasti ochrany ovzduší. [online]. březen 2001, [cit. 2007-10-20]. Dostupné z:
. BÍZEK,Vladislav., Environmentální politika v České republice. [online]. [cit. 2007-1017]. Dostupné z: . BOHATOVÁ, V., Zase budeme topit vším, co hoří. [online].15. 2. 2007, [cit. 2007-114].
Dostupné z:< http://finance.atlas.cz/usetrit/105194-zase-budeme-topit-vsim-co-
hori.aspx >. FARSKÝ, M. Charakteristika environmentální politiky SRN z pohledu českého pozorovatele. In Ekologická daňová reforma v SRN a její příprava v ČR : sborník příspěvků ke studiu problematiky = Ökologische Steuerreform in der BRD und ihre Vorbereitung in der ČR : Sammelband der Beiträge zum Studium der Ausgewählter Probleme . Ústí nad Labem: Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ustí nad Labem. Fakulta životního prostředí. 2005. 120 s. ISBN 80-7044-654-4. JÍLKOVÁ, J. Daně, dotace a obchodovatelná povolení – nástroje ovzduší a klimatu. 1. vydání. Praha: Ireas, 2003. 156 s. ISBN 80-86684-04-0. KUBÁTOVÁ, K. Daňová teorie a politika. 4. aktualizované vyd. Praha: Aspi 2006. 279 s. ISBN 80-7357-205-2. KUČERA, Zdeněk., Podpoří ekologická daňová reforma rozvoj výroby energií z obnovitelných
zdrojů?
[online].
9.5.2006,
[cit.
2007-10-11].
Dostupné
z:
. MOLNÁR, Zdeněk., Úvod do základů vědecké práce. [online]. [cit. 2007-11-17]. Dostupné
z:
5875/69d61dcc0411e102c125721f0056b320/$FILE/Zaklady_vedecke_prace.doc >. MEZ, Lutz., Ekologická daňová reforma – inovace environmentální politiky v mezinárodním
srovnání.
[online].
[cit.
2007-10-11].
Dostupné
z:
a/KONFERENCE/FSV%25201-11-2002/mez-cz.doc+zelen%C3%A9+dan%C4%9B +v +N%C4%9Bmecku&hl=cs&ct=clnk&cd=2&gl=cz&client=firefox-a>. MEZŘICKÝ, V. a kolektiv. Základy ekologické politiky. 1. vydání. Praha: Ministerstvo životního prostředí ČR, 1996. 157 s. ISBN 80-245-1742-0. NOSKOVÁ, Blanka., ZÁMYSLICKÝ, Pavel.: K principům ekologické daňové reformy. [online]. [cit. 2007-9-20]. Dostupné z: < www.cenia.cz>. STARÝ, Oldřich a kol., Analýza koncepce ekologické daňové reformy. . [online]. [cit. 2007-10-25]. Dostupné z:<www.tzb-info.cz/download.py?file=docu/predpisy/download /edr_analyza.pdf>. ŠČASNÝ, Milan. Environmentální daně a poplatky v EU, OECD a zemích střední Evropy. Problematika energetického zdanění a ekologické daňové reformy v Evropské unii.
[online].poslední
revize
21.8.
2007
[cit.
2007-8-30].
Dostupné
z:
. ŠČASNÝ, Milan. Nástroje politiky ochrany životního prostředí. [online]. [cit. 2007-813]. Dostupné z :. ŠČASNÝ, Milana., KUBEROVÁ, Lucie. Environmentally Related Taxes in OECD Countries. Issues and Strategies. Czech version. [online]. [cit. 2007-8-27]. Dostupné z: . ŠKAPA, S. Mikroekonomie: Základní kurs.1. vydání. Brno: Akademické nakladatelství Cerm 2006. 119 s. ISBN 80-214-3132-6. ŠRÁMEK, Dušan., MARTINOVIČOVÁ, Martina. Ekologická daňová reforma – nepříjemný, ale nutný krok. [online]. 27.7.2007. [cit. 2007-8-27]. Dostupné z: .
URBANOVÁ, Tereza. Analýza Koncepce ekologické daňové reformy. [online]. 5.6.2006 [cit. 2007-8-27]. Dostupné z: . ZIMMERMANNOVÁ, Jarmila., KORBA, Karel., Ekologická daňová reforma a příprava nových zákonů. [online]. [cit. 2007-10-28]. Dostupné z:< http://www.proenergy.cz/index.php?action=vydani.html&clanky=1>. Česká republika stojí před úkolem vytvoření funkční koncepce daňové reformy. [online]. 17.4.2007, [cit. 2007-10-17]. Dostupné z: < http://ecomonitor.cz/txt_tzpr_full.stm?x =1995166>. Důvodová zpráva. [online]. [cit. 2007-10-28]. Dostupné z:< http://www.czp.cuni.cz /ekoreforma/EDR/T222_duvodova_zprava.doc >. Ekologická
daňová
reforma.
[online].
[cit.
2007-11-17].
Dostupné
z:
. Ekologická daňová reforma v Německu. [online]. 2004. [cit. 2007-9-23]. Dostupné z : <www.czp.cuni.cz/ekoreforma/EDR/BMF_OSR_cz.pdf>. Ekologická daňová reforma v České republice. [online]. [cit. 2007-10-17]. Dostupné z: . Ekonomické prostředky politiky životního prostředí. [online]. Dostupné
z:
[cit. 2007-8-13].
%C5%99edky_politiky%C5%BEivotn%C3%ADho_prost%C5%99ed%C3%AD>. Energetický trh SRN – elektřina a plyn. [online]. 13.3.2007, [cit. 2007-9-23]. Dostupné z:
/1000636/43677/>. Evropská politika ochrany životního prostředí. [online]. 2007, [citováno 2007-8-14]. Dostupné z: . Nástroje ochrany životního prostředí. [online]. [cit. 2007-10-20]. Dostupné z: .
Principy a harmonogram ekologické daňové reformy. [online]. [cit. 2007-10-25]. Dostupné z: < http://www.env.cz/AIS/web-pub.nsf/$pid/MZPAKFIH8IJF /$FILE/OENKoncepce-20070104.pdf>. Statistics in focus. Environmental Taxes in the European Union 1980-2001. [online]. 2003, poslední revize 2.8.2007 [cit. 2007-8-14]. Dostupné z: . Státní politika životního prostředí 2004 -2010. [online]. [cit. 2007-10-20]. Dostupné z: < http://www.env.cz/AIS/web-pub.nsf/$pid/MZPKHF75RUFX/$FILE/OS_spzp_cz_20 041101.pdf>. Welcome to the European Union Eco-label Homepage. [online]. poslední revize 2.8.2007
[cit.
2007-8-14].
Dostupné
z:
/ecolabel/index_en.htm>. Zasedání Evropské rady 8. - 9. března 2007. [online]. [cit. 2007-9-23]. Dostupné z: < http://www.europarl.europa.eu/sides/getDoc.do?pubRef=-//EP//NONSGML+TA+P6TA-2007-0040+0+DOC+PDF+V0//CS > . ZELENÁ KNIHA o tržních nástrojích pro účely v oblasti životního prostředí a souvisejících politikách.
[online]. 28.3.2007, [cit. 2007-9-23]. Dostupné z :
.
12 Seznamy Seznam tabulek Tabulka 1. Hlavní argumenty proti a pro zavedení ekologických daní .......................... 20 Tabulka 2. Pohyb sazeb a celková výše inkasa na základě výše uvedené úpravy daní.. 33 Tabulka 3. Spotřeba energ. zdrojů a emise oxidu uhličitého v SRN v létech 1998 - 20 34 Tabulka 4. Vývoj spotřeby primární energie .................................................................. 35 Tabulka 5. Struktura výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů ..................................... 38 Tabulka 6. Sazby daně z motorových vozidel ................................................................ 39 Tabulka 7. Podíly jednotlivých daní na celkové příjmové části veřejných rozpočtů ..... 39 Tabulka 8. Pozitivní vlivy daňové reformy na životní prostředív Německu.................. 40 Tabulka 9. Min. úrovně zdanění na paliva a elektřinu dle Směrnice 2003/96/ES.......... 50 Tabulka 10. Minimální sazby daně dle Směrnice 2003/96/ES....................................... 54 Tabulka 11. Náběh sazeb daní na elektřinu, dle užitého paliva při výrobě elektřiny..... 63 Tabulka 12.Sazby daní pro energetické výrobky pro výrobu tepla ................................ 64 Tabulka 13. Sazby daně na motorová vozidla pro vozidla registrovaná po 1.5.2004 .... 66 Tabulka 14. Sazby daně na motorová vozidla u osobních vozidel registrovaných před 1.5. 2004, benzín a nafta ............................................................................ 67 Tabulka 15. Sazby daně na nákladní automobily – 1 náprava........................................ 68 Tabulka 16. Sazba daně u autobusů na naftu, benzín, LPG a CNG ............................... 69 Tabulka 17. Sazba daně u motocyklů ............................................................................. 70 Tabulka 18. Srovnání emisí produkovaných naftovými motory a motory na zemní plyn ................................................................................................................... 71 Tabulka 19. Přehled emisních parametrů u osobních vozidel – EURO normy.............. 71 Tabulka 20: Navýšení běžných cen elektrické energie a tepla z titulu zavedení EDR. . 72 Tabulka 21. Číselný výpočet změn pro spodní a horní účinnost kotlů – absolutní ........ 72 Tabulka 22. Číselný výpočet změn pro spodní a horní účinnost kotlů – procentně ....... 73 Tabulka 23. Nárůst plateb za energii pro minimální a maximální účinnost kotlů.......... 77 Tabulka 24. Zvýšení výdajů domácností v důsledku zavedení EDR ............................ 78 Tabulka 25. Predikce celkových očekávaných výnosů EDR, v mld. Kč ....................... 79
Přílohy Příloha A. Sazby daně na motorová vozidla
