1. ÚLOHA INFORMACÍ V KONTEXTU CELOSPOLEČENSKÉHO VÝVOJE 1.1.
Příklady uplatnění odborných a vědeckých inform. v různých epochách.
Lidstvo se nezajímalo pojmem inf. velice dlouho, řešila se otázka bytí, až kybernetika (N. Winner) definovala pojem informace (19..) Nejprve byl nositelem inf. nějaký šaman, který využíval inf. odpozorované z přírody (jak se mění počasí, zkoumal byliny,….vše to byly domněnky) – lidé se k němu uchylovali když měli všeho dostatek. Když byl hlad – tlupa se stahovala k náčelníkovi, využíval inf. k přípravě nástrojů, to už byly odborné inf.
1.2.
Úloha středověkých univerzit, důsledky vynálezu knihtisku a objevitelských cest.
Důležité faktory, které přispěly k šíření informací byly : 1) zakládání univerzit -vznikaly při velkých katedrálech, klášterů, z církevních škol -zakládal je císař, král, papež (poskytoval jim práva) -klasická středov. univ. měla 4 fakulty : - teologickou - právnickou - lékařskou - artistickou (=filozofickou, neboli svobodných umění – SEPTEM ARTES LIBERALIS) -vyučovalo se latinsky a studenti museli své znalosti obhájit v disputacích s univ. mistry 1. univ. v BOLONI 1119 (právn. charakter) SORBONA v Paříži 1150 OXFORD CAMBRIDGI v Praze 1348, v Krakově, ve Vídni (od 14.st. se učení rozdělilo na TRIVIUM (gramatika, rétorika, dialektika), sloužilo k tomu, aby se dotyčný dokázal vyjadřovat, prosazovat své názory,.. a na KVADRIUM (aritmetika, geometrie, astronomie, hudba,..) -univ. nejen vychovávala ale i působila příznivě na své okolí, ve městě, v hospodě, kde se setkávali studenti a prezentovali své názory s měšťany – tak se prostřednictvím členů univ. šířily odborné informace -pedagogové i studenti tehdy hodně cestovali, s mistrem šli i někteří žáci a rozšiřovali inform. i v jiných městech 2) vynález knihtisku -přináší zlevnění knihy, tím se dostávají i do měně majetných vrstev (k měšťanům, ale i k žákům, rodí se zde myšlenka výměny mezi univ.) -knihtisk se šířil ze Z Něm. k nám (Vimperk, Plzeň) -existují 2 typy liter. pro lidové vrstvy : 1) kalendáře (malované, pranostiky, říkanky, jednotlivé fáze měsíce = odborné inf.) 2) herbáře (=prakt. lékař v 18.st.) 3) objevitelské cesty = střetávání civilizací -zdokonalovali se mapy, zlepšovala navigace, technika, geometrie = odborné inf. -střetávala se nevědomost s poznáním -vznikají cestopisy (od Vespuciho = hit) –zájem o nové země např. do oblastí stř. vých. přicházejí nevychov. Turci, kteří se střetli s Evropany, byli vzájemní zajatci a tak se poznaly 2 odlišné kult., poznamenalo to úroveň lékařství, hygieny, poznali jsme šachy *čočka
1.3 Vznik a rozvoj vědeckých časopisů, význam XIX. st. jako století technických objevů a vynálezů, diferenciace a integrace ve vědě. Zlomovým bodem pro vznik vědeckých časopisů se stal rok 1665 – JOURNAL DE SA AVANS (=deník, zápisky vědce) -ve stejné době v Anglii – PHILOSOPHICAL TRANSACTION 1666 -mají charakter 1. vědeckých časopisů -vědci mezi sebou psali otevřené dopisy(oslovení), redakce je zveřejnila, postupem už sami vědci své příspěvky zasílali redakci -tím se urychlovala zpětná vazba, dochází k výměně argumentů mezi názory tehdejších vědců (předtím někdo vydal knihu a na ní druhý vědec zareagoval tak, že také vydal knihu – zdlouhavé, inf. stárly) -v příspěvcích převládají národní jazyky, název je v latině -v časopisech byly příspěvky ze všech vědních oborů (matem., lékařst.,..) -čas. začaly být vyhledávány a kupovány, z Angl. se přesunuly do Nem. a stř. Ev. -časem se obory v časopisech osamostatnily na :1) lékařství 2) právo (z důvodů hodně poznatků) (v 18.st. dochází k další diferenciaci věd. čas. a ve 20. st. vzn. referátové čas.) -podstatné pro další vývoj bylo 19.st. – v Anglii dochází k průmyslové rev. (vzn. parostroje, lokomotivy, rozvoj techniky,..), do Ameriky emigrují mladí a odvážní lidé, nesvázáni techn. pokrokem →americký pragmatismus = nezatíženost, nezaujatost náb. a hist. -dochází ke změně vědy jako takové – 19. st. bylo ve znamení převažující diferenciace vědy DIFERENCIACE VĚDY = rozlišili, osvobodili se jednotlivé obory, zejména v technickém ob. INTEGRACE VĚDY = přenášení inf. do jiných vědních oborů -vše se udalo pozvolna (př. čl. z historie se začal zabývat ledovcema a tím si přenesl nové poznatky do svého oboru, zjistil že čl. nemusel stvořit Bůh, ale existoval čl. neandrtálský INSTITUCIONALIZMUS VĚDY = ekonomický a sociologický směr, kt. základ vývoje spol. spatřuje v institucích a institutech PROFESIONALIZACE = odbornost INTERNACIONALIZACE = osvojení, přijetí hodnoty, normy, myšlenky →dohromady je to MATEMATIZACE všech vědních oborů
1.4 Vliv kybernetiky, vynález počítače, informační exploze a informační krize Ve 20.st. převažují procesy INTEGRAČNÍ. -v 1. fázi PC dokonale třídil, nacházel se ve velké místnosti(velké sálové PC) děrovali se pásky, obsluhovali je několik lidí *vliv kybernetiky (doplnit) 1952 – Neumanova koncepce -věda se ve 20.st. dostává do popředí, náklady na ní jsou rentabilní(=výnosné) -kolem roku 1960 se začíná uplatňovat pojem INFORMAČNÍ EXPLOZE = dochází k obrovskému nárůstu veškerých pramenů na kterých jsou zachyceny odborné inf.(patenty, refer. čas.) Měla své důsledky – vědci museli v rámci svého oboru sledovat literaturu – nestíhali, vycházelo velké mn. mater.z jednotlivých oborů, je to celosvětový trend, dále nebyl tak volný pohyb po světě, publikovalo se národním jazykem. Důsledkem inf. exploze je INFORMAČNÍ KRIZE = je to neschopnost najít adekvátní prameny, otázky a inf., které už jsou objeveny a někde zachyceny -dochází k tomu, že se provádějí znovu výzkumy, které už někdo provedl, je problém je najít, nestačíme spořádat takové mn. inf.
1.5 Příčiny a důsledky informatizace společnosti Inf. krize do jisté míry pokračuje. Před 15 – 20 lety byla hitem INFORMAČNÍ BANKA, kde měly být nashromážděny veškeré inf. na celuidových páskách, ale začali se rychle zdokonalovat nosiče (diskety, CD,..) a měnily se i představy. Dochází k souboji s novými inf.technologiemi a nekontrolovaným nárůstem odborných inf. (nabízejí se otázky : jak je uspořádat, zpřístupnit, aby měl čl. k dispozici ty inf., kt. potřebuje) Důsledkem inf. exploze a krize byl vznik nové disciplíny – INFORMAČNÍ VĚDA =je to věda o rozmanitých formách informace a inf. tocích, procesech a systémech. Chápeme ji jako vědu o zprostředkování informacích ve společnosti a psychologických a společenských účincích těchto jevů a procesů.
2. VYMEZENÍ JÁDRA OBORU „INFORMAČNÍ VĚDA“ 2. 1 Potřeba teoretické informační discipliny, zpětný pohled na její vznik a různé interpretace ve světě. Informační věda se vyvíjela velmi složitě a neuspořádaně. V souvislosti s vývojem PC se rozvíjela věda o pčítačí velmi blízká oboru , který bývá označován jako informatika (computer science). Objevovali se otázky jaký vliv má stále se zdokonalující technika na člověka a společnost. Tak se zrodil nový vědní obor – informační věda. Řada amerických vědců považuje ale za signál zrodu inf. vědy publikování článku V. Busche „As We May Think“ v americkém časopise Atlantic Monthly v červenci 1945. Autor v něm popsal svou teoretickou vizi, jakým zp. se bude vývoj PC ubírat (byl to předobraz dnes běžně používaného režimu online v komunikaci člověka s PC)
Vývoj počítačů : -předchůdce – mechanické počítadlo ABATUS (v Číně) – sloužilo k usnadnění manipulace s vysokými čísly. -ve středověku JOHN NAPIES – objevil logaritmy, na jeho úsudku vzniklo logaritmické pravítko -1666 MORLAND – vytvořil 1. mechanický stroj, kt. sčítal a násobil -LEIBNITZ – obnovitel dvojkové soustavy, vynalezl mechanické kolo „Leibn. kolo“ -CHARLES BOBAGE (bobež) v 18.st., se pokoušel o analytický stroj – spíš teoreticky, pohon stroje nebyl ujasněn -1937 SHANNON (šanon) – zabýval se pojmem inf., kvantitativním množ., obhajoval dipl. práci -KONRÁD ZUSE (němec, za války) – teoretik, kt. se věnoval PC z oblasti dešifrování - myšlenka elektromagnetizace - zkonstruoval Z1,2, 3 - v USA – MARK 1 MARK 2 – hodnotil události z několika hledisek - obsluha pracovala s děrnými štítky -konec 2.sv. v. – pracovalo se s větší intenzitou , ke zlomu dochází v roce 1952, kdy konstrukční sk. Neumanova přišla s PC EDVAC = electronic discrete variable automatic computer NEUMANOVA KONCEPCE =ucelena koncepce(=soustava názorů), jak by jednotlivé části měly fungovat – data + programy by se měli uchovávat v jedné operační paměti (=to je nová myšlenka) - jde o zapamatování , zpracování inf. a zabezpečení dialogu s obsluhou, vše se má odehrávat v jedné paměti (předtím : jiné médium – děrné štítky, v jiné paměti
Inform. věda je věda o rozmanitých formách informace, o zprostředkování inf. ve společnosti a jejich psychickými a společenskými účinky, má podchytit nejefektivnější toky informací od tvůrců i uživateli -IV je jedna z mála disciplín na kterých se podílejí jak obory humanitní, tak technické (informatika) -s vědou o počítačích má IV společný zájem o možnosti využití informační techniky a technologie (odlišuje se ale svým zájmem o informaci jako o lidský faktor a důrazem na obsahovou stránku informace.
Pro vymezení předmětu IV můžeme použít tzv. Vennův diagram
V užším pojetí je předmětem IV pole průniku všech tří množin diagramu. V širším pojetí je to celek, logická jednota.
sociální informatika je teoretická disciplína, která se zabývá psychickými a sociálními důsledky stále častějšího používání výpočetní a jiné informační techniky ve spol. -inform. věda jako věda zaměřená k praktickému využití se zabývá vývojem a současným stavem pojetí a metod akvizice, zpracování, ukládání a vyhledávání , přenosu a komunikace zaznamenané inf., datv informačních systémech, možnostmi využití inform. a komunik. techniky a technologie, psychologicko-sociolog.a pedag. otázkami práce s informacemi, otázkami řízení inform. procesů, šířením inf. v různých společenských podmínkách, etickými a právními problémy řízení inf. a otázkami národní a mezinár. inform. politiky. Zabývá se také kladnými i zápornými důsledky informatizace spol. z různých hledisek (filozof., psychol.,sociol.,) Vývoj IV Za období formování IV můžeme považovat rok 1945(volnější výklad -Bush- této vědy sahá až období 650př. n.l.,kdy asyrský král Aššurbanipal dal vybudovat 1. známou knihovnu (hlíněné tabulky popsané klínovým písmem)=organizovaná sbírka zaznamenaných a uspořádaných znalostí.
Ve 2.pol 19.st. bylo potřeba v nejvyspělejších zemích mít v knihovnách profesionální knihovníky. Vzniklo knihovnické povolání a s ním i potřeba profesních knihovn. organizací a odborných kniho. škol. 1.org.na světě ALA (=American Library Association) 1.knihovnická škola na světě 1887 na Kolumbijské univerzitě v New Y.-School of Library Economy = škola prakticky zaměřená V Evropě přispěla ke vzniku IV významná událost - založení Mezinárodního bibliografického ústavu v r. 1895 dvěma belgickými právníky Paulem Otletem a Henri Lafontainem v Bruselu. Cílem této instituce bylo bibliograficky zpracovat veškerou světovou tiskovou produkci. Vytvořili MDT. V roce 1931 byl tento ústav přejmenován na Mezinárodní dokumentační ústav, rozpracoval a šířil MDT. Znovu přejmenován byl v r. 1938 na Mezinárodní federaci pro dokumentaci(FID) Významný je ale rok 1945, kdy Norbert Winer (zakladatel kybernetiky 1948) vydává v r. 1948
publikaci „ Kybernetika, čili řízení a komunikace u živočichů a strojů“ = zabývá se řízením jako informačním procesem (existuje hluboká vazba informace a řízení. Vnitřní vzájemné působení prvků systému nabývá organizovaného charakteru pouze tehdy , uskutečňuje-li se výměnou informace. Bez informace nelze řídít. Kybernetické procesy řízení jsou tedy převážně informační procesy , neboť se uskutečňují prostřednictvím příjmu, uchování, zpracování a předávání informace ve složitém dynamickém systému.) kybernetika = věda o příjmu, uchovávání, zpracovávání a využívání informace. -bylo třeba definovat pojem informace a kybernetika k tomu dala impuls, Wiener definoval pojem informace pro potřeby kybernetiky INFORMACE = je název pro obsah toho, co si s přírodou vyměňujeme, když se jí přizpůsobujeme a působíme na ní svým přizpůsobováním Období formování IV vědy je tedy 1895 – 1945 ( v 1. fází se podílí zejména kybernetika a né jen humanitní směry) Období vnitřního sjednocování a upevňování 1945 - 1970 -dochází k nárůstu odb. dokumentů, vědců, odborníků, vzrůstá počet odb. institucí, patentů -začíná se objevovat poznání, že je nutné vytvořit takovou vědu -od poč. 50.let v USA se v důsledku stále intenzivnějšího používání PC při ukládání a vyhledávání informací začaly studovat tyto procesy. Tehdy se poprvé začalo psát o potřebě obecné vědy o sjednocení dosavadních znalostí o informaci a poprvé se objevil výraz „informační věda(information science) 60. – 70. léta na Z začaly vznikat 2 obory: (LIBRARY NAD) INFORMATION SCIENCE (=knihovny a ) informační věda COMPUTER SCIENCE (=počítačová věda V Evropě došlo k řešení „informační vědy“ až v druhé pol. 60.let. V r. 1966 zavedli sovětští autoři Michajlov, Čornyj a Gil´jarevskij termín „informatika“(až do r. 89) –celkem na dobré úrovni -prof. Michajlov „Osnovy informatiky“ vyšlo v r. 65 v češtině, některé části nadbytečné, ale některé Z přeložil Období dozrávání od počátku 70.let dodnes -koncem 60.let se hodně začalo překládat z Ang., doba uvolnění, dostávají se k nám články za záp. literatury a to obohatilo IV -mezi prvními, kdo přispěli ke vzniku nového oboru byl Jiří Toman, Augustin Merta (jeho práce se zaměřila na sociální aspekty odborných informací)Ivan Wiesenberger, Josef Straka , Jiří Cejpek (publikoval od r. 66 – 68 – útlum, v době normalizace nemohla celá řada vědeckých pracovníků publikovat -na Slovensku Marek Cigánik (zabýval se teoretikou IV- vycházel ze studia Z pramenů, na Slovensku k nim měl větší přístup, byl odborníkem v odb. institucích, Žatkuliak
od r. 71 – 72 sociální informatika – kopíruje sovětské vzory -na pražs. fak . je důl. činitelem Josef Straka -částečně se přebírá ze Z, většinou ale z Ruštiny (Rusáci význ. díla ze Z překládali) -teoretická úroveň upadla (Cejpek odchází do Bratis., nemohl učit ani publik.) 1989 – Cejpek se vrací do Prahy a snaží se prosadit název Informační věda prof. Marie Königová, doc. Rudolf Vlasák – z Prahy Kymlička, Kartuščák – z Bratisl. Přístup k inf. vědě 1) jako k oboru vědnímu -je vytvářena terminologie k oboru 2) inform. věda jako obor studijní -jak korigovat toky inf. 3) uplatnění v praxi IV
3. INFORMACE A JEJÍ ZÁKLADNÍ DRUHY Mnohoznačnost pojmu informace a snahy o jeho definování Od pol. 20. st. se věda začíná zabývat pojmem informace. Do té doby měla informace praktický význam, nikdo se ji nepokusil definovat až Norbert Wiener pro potřebu nové vědy –kybernetiky : „Informace je název pro obsah toho, co si s přírodou vyměňujeme, když se jí přizpůsobujeme a působíme na ní svým přizpůsobováním“ (Shannon a další odborníci rozvíjeli teorii informace s ohledem na technické problémy předávání a přenosu zpráv) -slovo informace pochází z latinského „informare“ = uváděti ve tvar, vytvářet představu, pojem -informace je pojem, který lze vykládat z nejrůznějších hledisek zcela odlišně. Řada vědců se snažila tento pojem definovat – podle některých je informací každý činitel, který mohou lidé nebo živé organismy využít na svoje zdokonalení. Za informaci se pokládají i údaje, data nebo jejich obsah. Pro některé autory je to zase jen surovina, která se zpracovává v procese lidského poznání a vstupuje do sociální komunikace jako vjem, představa, myšlenka, zpráva, dokument,.. -informace je jev univerzální, a tak došlo k úvaze, že se informace vyskytuje ve všech prostředích – v nerostné, živé přírodě a ve společnosti -informaci můžeme rozdělit do 3 základních druhů : FYZIKÁLNÍ, BIOLOGICKÉ, SOCIÁLNÍ 1) fyzikální informace -o jejich existenci nemáme dostatečný hmatatelný důkaz, jen nepřímé -informace jsou prokazovány entropii = míra, stupeň neurčitosti -jestliže v systému přibude informace – sníží se jeho entropie (ubude neuspořádanost) -čím více v nějakém systému přibude informací, tím je uspořádanější -informace v nerost. systémech koluje, ale nemá žádnou pozitivní či negativní hodnotu (inform. jsou pasivní, nepodílejí se na žádném vývoji) – vyjadřují strukturnost, uspořádanost (např. atom a jeho elektrony, protony, neutrony,..)a organizovanost -zahrnují např. kmitové, tlakové, pohybové, odrazové, magnetické, akustické, chemické a další informace kvalitativně vyšší jsou 2) biologické informace (rostliny jsou systémy s určitými správami, umí pociťovat a reagovat na impulsy v vnějšího okolí, jsou schopné přijímat a podržet inf. Informační procesy existují i u hmyzu, včely např. komunikují tak, že tančí.
O ptácích je známo, že kromě biologických inf. mají i množství jiných inf., které si mezi sebou vyměňují např. štěkot, krákání a tak se vzájemně dorozumívají např. čápi mají zakódované inf., ví, na jaké místo se mají vrátit -zvířata tvoří(kromě lidí) nejdokonalejší biologickoinformační procesy -mají schopnost osvojovat si informace, mohou se pomoci nich přizpůsobit okolí, reagují na různé situace, mají svoje řeči, paměť -existují 2 příčiny vytváření biol. inf.u zvířat a) zachování existence (zajišťování potravy) b) zachování rodu Informační činnost v biologické sféře ještě není dostatečné přezkoumaná. Velice zde působí člověk, který svým chováním narušuje přirozené prostředí zvířat V současnosti chápeme pojem informace jako : 1) FENOMÉN = jev, v tomto smyslu je inf. nezávislá na společnosti ( v nerostné, živé přírodě nezávislá na čl.) 2) (VĚDOMÝ) PROCES = přepracování, kdy ze spoustu inf. vybíráme a odvozujeme (typická vlastnost pro člověka) 3) ZBOŽÍ = informace zůstane a druhému nabude, má směnitelnou hodnotu, je to zboží zvláštního charakteru, protože ten, kdo jí vlastní jí neztrácí tím, že ji poskytuje Zkoumání pojmu informace pokračuje, abychom dokázali informaci lépe uchopit a zatřídit.
4. SOUČASNÝ STAV POJMU INFORMACE Teoretický vývoj v 70. – 90. letech Od 1. definování pojmu informace od N. Wienera uplynulo řada let… Od 60. let bylo zkoumání pojmu informace stále intenzivnější. V této době vystoupil se svojí teorii informace Shannon – teoretik kvantitativního pojetí inf. Dospěl k tzv. obecnému komunikačnímu modelu. V tomto pojetí se nepřihlíží na samotný pojem inf., ale přihlíží se pouze k množství inf. (matematicky) Zkoumání postupně publikoval. v 70. letech se tím zabývali nejen filozofové, ale i pracovníci v inf. sféře. Vrchol snažení nastal v 80. letech, přesněji na podzim roku 88 kdy Mezinárodní federace pro dokumentaci uspořádala v Helsinkách konferenci. Zde byly zveřejněny nejnovější teorie o pojmu informace. Zastoupení z ČR bylo spíše formální (političtí zástupci), u nás se o konferenci moc nemluvilo. MC HALL -svou práci publikoval už na začátku 80. let, konference se nezúčastnil -70. – 80. léta přednášel na univ. v New Y. -informaci považuje za spotřební zboží, které má člověk využívat pro svůj prospěch a tím usilovat o vyšší životní úroveň -čím více máme inf. k dispozici, tím si můžeme zajistit lepší živ. úroveň, rozhodovat se -informace je nepostradatelná surovina, která má zvláštní vlastnosti, při svém uplatňování se neztrácí, nespotřebovává, se , poskytuje možnost více subjektům najednou, nemá zvláštní nároky na uskladnění (má některé charaktery zboží, ale ne všechny) -byl teoretický zakladatel inform. pr. -na konferenci nebyl ale touto teorií na ní rozebírali FRED I. DRETSKE (také se neúčastnil konf., ale na jeho myšlenky se navázalo) -myšlenka : „Na počátku byla inf., svět se dostavil poňekud později“ -zdůrazňoval : abychom mohli vyhodnocovat inf., musíme mít svoji stupnici hodnot – v ní se jedná o 2 procesy : 1) vjemový (=smyslový) –analogový
2) poznávací – dialogový –přechod od jednoho k druhému se uskutečňuje prostřednictvím mozku, ten je schopný zachytit, třídit, analyzovat, hodnotit a uchovávat podněty -zabýval se problematikou významu inf. (je možné k ní dospět prostřednictvím metabolické přeměny v našem mozku) THOMAS J. FRÖLICH -zabýval se poznávacími procesy, rozebral informaci jako prvek při vytváření poznání -vycházel z Descartova výroku „Myslím, tedy jsem“ – jeho parafráze je „Existuji, tedy jsem“ -jako 1. vytvořil teorii asimilace – rozpad, poté sklad inf. v mozku -myšlení není absolutní, záleží na povaze každého člověka a jeho stupnici hodnot – mění se v důsledku procesu stárnutí, různý pohled na inf. R.M. BERGSTRÖM -fin, účastnil se konfe. -zabývá se činnosti mozku (mozek as mlýn, informace as obilí, zpracování, špatný stav je ,když nepřichází žádná surovina, když čl. nedostává inf. může být poznamenán -inf. je energie, která hýbe se strojem, strojem je mozek a získaným výrobkem je poznání V současnosti chápeme pojem informace jako : 4) FENOMÉN = jev, v tomto smyslu je inf. nezávislá na společnosti ( v nerostné, živé přírodě nezávislá na čl.) 5) (VĚDOMÝ) PROCES = přepracování, kdy ze spoustu inf. vybíráme a odvozujeme (typická vlastnost pro člověka) 6) ZBOŽÍ = informace zůstane a druhému nabude, má směnitelnou hodnotu, je to zboží zvláštního charakteru, protože ten, kdo jí vlastní jí neztrácí tím, že ji poskytuje Zkoumání pojmu informace pokračuje, abychom dokázali informaci lépe uchopit a zatřídit.
5. SOCÍÁLNÍ INFORMACE Sociální informace v souvislostech se zaměřením informační vědy Sociální inf. je nejvyšší kvantitativní hodnoty, obsahově nejsložitější a funkčně nejvýznamnější druh informace. Má existenční působnost v lidském světe. Pojem sociální informace ještě není vědecky dovršený a definitivně ustálený. I přesto, že je sociální informace nesmírně složitá a rozsáhlá –dělíme ji na 2 skupiny : 1) BIOSOCIÁLNÍ – vznikají a obohacují v systémech člověk – živočich, živočich – živočich 2) SOCIÁLNÍ – existují ve zbylých procesech v lidském světě (sociální inf. vytváří, komunikuje a využívá člověk) Podstata, zdroje, vlastnosti a druhy sociálních inf. Zdroje soc. inf.
Člověk získává informace zvenku, z vnějšího prostředí (ze svého přírodního, společenského a pracovního prostředí) a z vnitřního prostředí ( z vlastních osobních zdrojů – paměť, emocionální, biologický systém,..) Člověk získává informaci z těchto zdrojů přímo i nepřímo : bezprostředným stykem, pozorováním a vnímáním okolí,.. Sociální inf. v lidské spol. způsobuje, že každá nová lidská generace dědí vymoženosti výroby, sociálně-politického a duchovního života předchozích společností, ale nemusí svá hledání opakovat od samého počátku. Sociální informace – inf. cirkulující ve společnosti a využívaná v řízení společenských procesů (užší definice – cílevědomě oznamování myšlenek a pocitů jiným lidem, vyjadřované prostřednictvím jazyka, a nebo jiných znaků se záměrem vyvolat u příjemce určité chování, reakci) Sociální informace : – má přirozené i umělé částí pro příjem, zpracování a využívání inf. -má dokonalý sémantický obsah -má rozhodující úlohu ve vývinu společnosti -její pravdivost, platnost, užitečnost a účelnost je možné v lidské praxi vědecky zkoumat, měřit, ověřovat a hodnotit -má svoji specifickou obsahovou mnohorozměrnost a funkčnost Vlastnosti soc.inf. členíme do 2 základních skupin : 1) KVANTIFIKOVANÉ = všechny vlast. kdy tu inf. můžeme nějakým zp. měřit – komplexnost, časovost inf. (=zastarávaní v čase), zobrazitelnost, využivatelnost, opakovatelnost 2) KVALITATIVNÍ = patří sem platnost(=když porovnáváme inf. s jinými v dané době), pravdivost(=porovnáváme se současným stavem lidského poznání), objektivnost, progresivnost, hodnověrnost (v komunikačním procese mají tyto vlastnosti velký význam. Rozhodují o rentabilnosti, produktivnosti a efektivnosti sociálního informování) Dělení inf. podle Žatkuliaka : 1) KONVENČNÍ = takové, abych aspoň něco řekla v určité situaci, abych nemlčela konverzační, gesto-mimická, signalizační, značková např. turista v lese 2) MASOVÉ = jsou rozšiřovány masovými prostředky propagační, žurnalistická 3) ODBORNÉ = nesou v sobě nějakou odbornou složku Sociální informace jsou nejsložitější informace, vychází z nich oblast odborných a vědeckých inf., jsou důležité pro inf. vědu Shrnutí inf. společností Zhruba od 80. let se začíná používat pojem IS, začal převažovat nad pojmem „postindustriální společnost“. Ve svých počátcích byl pojem IS spojován zejména s inf.explozí a krizí, především však je třeba jej spojit s rozvojem výpočetní techniky a telekomunikační sítí : rozvoj osobních PC, závratný růst jejich výkonností (zmenšování, rozmnožování, zmenšování nákladů, růst paměti) a jejich propojení do sítí vedlo k vyšší kvalitě,.. A v tomto pojetí se s informacemi zachází stejně jako se zdrojemi informacemi.
IS vyžaduje větší duševní podíl práce, rekvalifikaci, práci branou domů,..
6. VAZBY SOCIÁLNÍ INFORMACE 6.1 Charakteristika pojmů: signál, kód, znak, poznatek, jazyk, systém. SIGNÁL (podřízený znaku) Signál nám slouží k zkracování informace (červené světlo na semaforu nahrazuje slovo stůj). K tomu je zapotřebí dohody mezi uživateli, které již dnes musí být internacionální (např. v komunistické Číně znamenala červená volno, jeď, protože rudá je přece barva pokroku). Signál musí mít objekt, na který působí (chodci) a musí existovat nositel signálu(semafor) Signál zaznamenává stav a také změnu stavu, mé komunikační podstatu a funkci (sděluje nám). Signály můžou být zvukové, světelné i řečové. Slouží kromě člověku i živočichu a stroji (fotobuňka - senzor světelné signálu). Z fyzikálního hlediska je signál odraz z psychosociologického - pocit z sociologického - znak z informačního - nositel významu, pocitu Signál musí mít intenzitu, opakovatelnost, objem (materiální). Signál je nutno odlišit od šumu (=komunikaci narušuje, je to signál, který vysílatel nechtěl odeslat a příjemce nechce přijímat,v infr. procesech je to nežádoucí jev) a dále od nesignálu, jenž se signálu velmi podobá (jsou-li dohodnutým signálem k útoku 3 signální střely a nepřítel vystřelí i čtvrtou, stává se signál nesignálem - uživatel jej nepochopí). Ze signálu se může stát nesignál a naopak. Stává se tak špatným vysíláním nebo přijímáním, obojí lze ale přizpůsobit chybě a vytvořit tak z nesignálu zase signál. Signálem se zabývá ( je zkoumán v oblasti )telekomunikací, kybernetiky a teorie informací. ZNAK -zkracuje informaci, zjednodušuje -má mezinárodní fce -vědní obory se zabýv. znakem už dávno – semiotika=obecnější, zabývá se znakem jako takovým(významem) Znak = materiální, smysly vnímatelný a dohodnutý prvek, který ukazuje, označuje nebo zastupuje nějaký objektivně existující předmět., událost, činnost nebo subjektivní výtvor. Znakem je např. postavička ženy či muže na dveřích k WC. I u znaku je třeba internacionální shody. Existuje celá řada jazykových i nejazykových znaků: - pohybové (gesto) - grafické (písmo, kresba, figurální zobrazení, matematické či chemické vzorce) - jazykové (jazyk, kódy - morseovka) - zvukové (řeč, hudba) - materiální (např. oblečení, výložka na rameni vojáka atp.)
Dále lze znaky rozdělit na: 1) přirozené (tanec včely, jímž komunikuje s družkami) 2) umělé (většina, např. jazyk) Veškeré znaky mají obsah a formu, jsou nositeli informačního významu a funkce.(semafor střída barvy) U znaku rozlišujeme:
- kód (fyzická forma znaku) - smysl (vztah k objektu, který zobrazuje) - význam (uspokojení cíle, potřeby znaku) Úloha znaků v posledních letech roste, stejně jako jejich internacionální význam. Znak zkoumá lingvistika, teorie informace, filosofie, ale především semiotika. Semiotika analyzuje znak ve 4 rovinách: 1) syntaktická (zab.se pořadím znaků) 2) sémantická (význam znaků, obsahuje v sobě i syntakt.rovinu) 3) pragmatická (význam znaku pro objekt, uživatele) mimo roviny 4) sigmatická (způsob individuálního ztvárnění znaku např.značky v metru) Znak je ve srovnání se signálem rozmanitější, statičtější a opakovatelný (s opakovaným použitím). KÓD Kód má mnohé charakteristiky signálu i znaku. = systém pravidel, která umožňují, aby se zpráva z výchozího jazyka zaznačila do cílového jazyka nebo do jazyka kódu. Kódování se musí řídit určitými, předem danými pravidly. Důvodem pro kódování může být: 1) snaha o zatajení inf. (na rozdíl od signálu, jenž je určen nejširšímu okruhu uživatelů). 2) protože šetříme místo v paměti a snažíme se zefektnit inf. proces Kódy: - subjektivní (se subjektivními pocity, emocemi, city) - objektivní (číselné, abecední apod.) Využití kódů je v současné době především ve výpočetní technice. Z hlediska informace nám kódy umožňují formulovat, transformovat, přenášet, uchovávat, zapisovat a zpětně vyhledávat informace. POZNATEK (má blízko k informaci) = pravdivý a zevšeobecněný výsledek pracovní, ale stále častěji i myšlenkové činnosti individua, vyjádřený v konkrétní jazykové formě (Žatkuliak). Jednoduše řečeno, poznatek vzniká odrazem reality ve vědomí člověka. Existuje vzestupná hierarchie: smyslových forem: pocit -> vjem -> představa logických forem: pojem -> soud -> úsudek -> výrok Spojením těchto forem vzniká poznatek. Vztah Informace a poznatku je složitý: 1. Poznatek je ztotožněn s informací - poprvé sdělovaná informace se stává pro člověka poznatkem 2. Poznatek se stává potencionální inf. - informaci si člověk může nechat pro sebe, může ji ale potencionálně předat jinému - pak se stává tomu jinému poznatkem. 3. Poznatek jako výsledek získaný v procesu vědeckého bádání - poznatek získaný přímo, nikoliv zprostředkovaně (z knihy, od dalšího člověka). Vědecké poznatky ovšem nemusí být pravdivou informací („Země je kulatá“ - z toho Kolumbus vyvodil, že přistál v Indii). SYSTÉM -z hlediska systému se díváme na inf. jako na prvek syst. Informace je prvek jistého systému, do jisté míry jsou ale oba na sobě nezávislé. Inf. vstupuje do určitého systému už ve chvíli svého vzniku a inf. systém je systémem až tehdy, když jeho obsahovou strukturu tvoří informace.
JAZYK =specifický systém prvků znakové povahy a fyzikální podstaty, nejdůležitější prostředek komunikace. -je považován za vrcholný produkt inteligence člověka -Jazykem se zabývá sémantika, její oddíl - lingvistika a semiotika. 1) Přirozený jazyk - historicky vyvinutý, v každodenním styku používaný. Věda se snaží, aby jazyk byl co nejsrozumitelnější a jednoznačný. Literatura naopak jazyk rozvíjí do šíře. 2) Umělý jazyk - vytvořený pro speciální účely, obvykle vychází z jazyka přirozeného. (např. Brailovo slepecké písmo, Esperanto atd.) 3) Informační jazyk - přirozený (běžně používaný v knihovnách - katalogizační záznam) -formalizovaný (slouží pro inf. činnost,utvořený podle pravidel (používá se při katalogizaci) - Formalizací se snažíme odstranit nedokonalosti přirozeného jazyka (synonyma, homonyma, antonyma.) 4) Metajazyk - Paradox lháře: „Lže, nebo mluví pravdu lhář, který o sobě prohlásí, že lže?“. Tento antický řecký paradox vyřešil až v tomto století polský lingvista A. Tarski. Ten rozdělil řeč na jazyk („Lže ... lhář,“) a metajazyk - jazyk o jazyku („který ... lže?“). Metajazyk jazyk popisuje. Metajazyk začíná tam, kde se objevuje popis výroku. Proto je metajazyk bohatší než jazyk (obsahuje nejen jazyk, ale i jeho popis). používáním metajazyka dochází k zkreslování díky špatnému popisu jazyka. Smíchá-li se jazyk a metajazyk vzniká zpravidla paradox. Zkoumání jazyka se projevuje ve 3 rovinách : 1) SYNTAKTICKÁ = zabývá se pořadím jednotlivých prvků 2) SÉMANTICKÁ = obsahuje v sobě 1. a 2. rovinu, přihlíží k významu slov 3) PRAGMATICKÁ = jaké má sdělení smysl, využití pro koho to sděluju , zahrnuje v sobě 1. a 2. rovinu -mimo roviny je SIGMATICKÁ = nemá vztah k předchozím =jak individuálně se ztvární znaky pro jejich využití
7. ODBORNÉ A VĚDECKÉ INFORMACE Informace rozdělujeme na fyzikální, biologické a sociální. Odborné i vědecké informace z pohledu původu patří jednoznačně do oblasti sociální. Díky svým obsahům ale pronikají do fyzikální i biologické oblasti (biologie, mineralogie apod.): 7.1 Základní charakteristika odborných a vědeckých informací Vědecké informace (=jsou speciálnější, každá vědecká informace je i odborná inf., ne naopak!!) Vědeckou informaci lze chápat těmito způsoby: 1) jako pojem, který představuje výsledek nějakého tvůrčího procesu poznávání, který už vstoupil do inf. procesu 2) stav uspořádanost - neuspořádanost v průběhu vědeckého zkoumání (Shromáždíme-li ve výzkumu fakta, máme neuspořádanou inform., teprve po jejich setřízení a vytvoření závěru se informace stane uspořádanou→jsou upřesňovány v následných formulacích 3) obor (před 15 lety soustava VTEI) - dnes již poněkud nepřesné 4) jako podmnožina odborných informací
Existuje nepřehledné množství více či méně výstižných definicí vědecké informace, ze kterých ale lze vyvodit tyto závěry: a) vznikají v procesu abstraktního a logického myšlení (např. e=mc2) b) vyjadřují podstatu a zákonitosti odražené objektivní skutečnosti
c) jsou převážně teoretické (u odb. ifn. převažuje uplatnění v praxi, aplikační povaha) ---obíhají ve sféře vědy a v aplikacích vědy --zasahují bezprostředně do procesu výroby d) od běžné sociální informace se, stejně jako odborná inf., liší několika základními znaky: přesnější, objektivnější, pravdivější (platnost)
Odborná informace Odborná informace je ve srovnání s vědeckou významově širší. Za odbornou informaci považujeme: 1) produkt určitého proměnlivého empirického a vědeckého poznání 2) vyjadřuje podstatné stránky věcí a jevů 3) nejvyšší druh ve sféře sociálních informací 4) k přenášení bylo dříve zapotřebí speciálního informačního systému, dnes již ne. (Internet přenáší odborné i laické inf.) 5) přenáší se i přímým verbálním stykem odborníků -odb. inf. může být zdrojem různých předsudků -u odb. inf. je potřeba vzít v úvahu jejich různorodost -šíří se nejen v ofic. dokumentech, ale i v osobních dopisech mezi vědci atd.
7. 3 Charakteristika hledisek při členění odborných informací. Rozdíly, příklady Struktura odborné informace Odborné inf. třídíme podle několika hledisek : 1) hledisko POZNÁVACÍHO PROCESU - teoretické, empirické, metodologické, technologické ... 2) hledisko PÚVODNOSTI- primární, sekundární, terciární, nové, zastaralé ... 3) hledisko ÚPLNOSTI- výběrové, vyčerpávající, orientační, částečné ... 4) hledisko ZPRACOVÁNÍ- datové, textové, bibliografická, retrospektivní,.. 5) hledisko POUŽITÍ ZNAKŮ- písemné, numerické, alfanumerické, ikonografické 6) hledisko HODNOTOVÉHO URČENÍ- publicistické, hypotetické (=úvahy), propagační, prognostické ... 7) hledisko PŘENOSOVÉ PERIODICITY- jednorázové, vstupní,výstupní, finální, rychlá ... 8) hledisko VĚDNÍCH OBORŮ- (třídění dle oborů)kybernetické, lingvistické, estetické 9) hledisko ČINOSTNÍCH OKRUHŮ- inf. zemědělské, kulturní, ekologické
8. BARIÉRY V INFORMAČNÍM PROCESU 8.1 Informační šum a rozptyl. Redundance. INFORMAČNÍ ŠUM je nežádoucí záležitostí komunikace. Vnáší do přenášené zprávy nepřenosti a chyby, může zkreslovat. -odesílatel nechtěl vyslat, příjemce nechce příjmout -vnitrosystémový šum: obsažen v nás (psychika, znalostní oblast inteligence) -vnější šum: v okolí, v prostředí 1) fyziologický šum = špatná vnímavost, únava, duchem nepřítomnost 2) technický šum = je způsoben špatně fungující technikou -nedostatky v přístrojích (šum, vrzání, chrastící telefon) 3) sémantický šum = zkresluje význam komunikované zprávy
-založen na významu slova v komunikaci, nedokonalost přirozeného jazyka -může dojít k nepochopení nebo k nesprávnému pochopení Obecný model komunikace:
Na základě dialogu se pozice zdroje a příjemce vymění současně s jejich činnostmi. Univerzum znalostí a představ 1 se s univerzem 2 vůbec nemusí na počátku dialogu protínat. Jediné spojení vede přes informační kanál. Při komunikaci se ale univerza začnou v jisté oblasti protínat (čárkované čára). Míra protínání závisí na podobnosti obou univerz a komunikačních dovednostech. Účelem odborné komunikace a práce informačního pracovníka je co nejvíce onu konkrétní oblast obou univerz sblížit. I nezúčastněný pozorovatel má své univerzum, které se může protínat s univerzem 1 a 2. Zapojí-li se do komunikačního procesu prostředník, může dojít ke zkreslení informace sémantickému šumu. Ten se zvyšuje s narůstajícím počtem prostředníků. Prostředník totiž vždy používá metajazyk a metakanál. (já) –komunikace má docílit, aby se universa kryly(u1,u2,u3. -někdy dochází k protínání univerz = šum (např. kvůli nedokonalosti přirozeného jazyka)-u každého vyvolá slovo jenom představu , dialogem docílit shody (hononyma, synon.) POZOROVATEL – vytváří se mu představa o této komunikaci, vyslechne dialog, vzn. u3, to je popsáno v metajazyce. Čím více prostředníků, tím více dochází ke zkreslení=šum -šum vzniká čím více je jsou univerza vzdáleny Pragmatický šum – vzn. špatným zavedením do praxe (např. rušivá scéna v divadelním představení – autor napsal dobře, ale scénarista chybně spracoval Celá informace či problematika je sice správně pochopena, její praktická aplikace ale vázne. Příčinou je obvykle neúplnost informace (např. Autor kvalitně zpracuje odborný text, ale v tiskárně obrátí jedno důležité schéma vzhůru nohama.) Nezjistí-li příjemce tento pragmatický šum, může pak dojít k chybě (chybám). (např. prognóza delfské věštírny: překročíš-li řeku, zničíš velikou říši. Nebylo ale pochopena jestli říši svou či nepřítelovu). 8.2 Bariéry informování. Změny v bariérach informování v důsledku společenského a technického vývoje. Rozbor, příklady. BARIÉRY INFORMOVÁNÍ Bariéry, stejně jako šum rozdělujeme na vnitřní (psychické) a vnější (prostředí). Bariéru si ovšem narozdíl od šumu uvědomujeme předem a řešíme ji. Šum si vůbec nemusíme uvědomit. Rozeznáváme tyto bariéry: 1. psychosociální bariéry - nedostatečná intelektuální připravenost člověka - rozptylování pozornosti - předsudky, neschopnost příjmout logické argumenty
- stresové situace - předtuchy a předem dané negativní postoje (viz Waltari: Jeho království) 2. jazykové bariéry - vnitrojazykové, vnitrosystémové: rozdíly v intelektuální úrovni jazyka, nářečí - mezinárodní, mezijazykové - žádný překladatel nedokáže překládat bez sémantického šumu; je dnes částečně překonána angličtinou 3. komunikační bariéry - vytrhávání myšlenky nebo faktu z kontextu - časová bariéra (časová pásma) - podceňování informační činnosti 4. historická bariéra - čím více jdeme do minulosti, tím méně nalézáme prameny, ze kterých lze informace čerpat. 5. politicko - administrativní bariéra - mezi nespolupracujícími zeměmi, v období studené války byla mnohem výraznější -ne každý mohl publikovat, jezdit na Z = politické omezení -překážky ve státní spávě (vyplňování nejrůznějších formulářů-cestovní účet, teze referátu předložit,..=administrativní omezení) 6. edičně - polygrafická bariéra - způsobená tiskařským a vydavatelským průmyslem. Dříve dominovala bariéra ideologická (cenzura), dnes ekonomická. Z časového hlediska je důležité zpomalení způsobené ediční činností (posudky, grafická úprava, korektury ...). Při snaze o její zrychlení zase dochází k chybám, nekvalitnímu tisku apod. (obdorník píše odb. práci – dává nakladatelství, vytváří se odborný posudek, doba než publikace výjde se zvětšuje, provedeny faktografické ilustrace,.. -ediční b. se často propojuje s politicko-adm. b – b. polygr.=doba tisku, svázání publik. -průnik výpočetní techniky má vliv na tyto bariéry) Model základního rozptylu vytvořil Bradford a zpřesnil jej Wickerf: TX : T2X : T3X = 1 : n : n2 T .. počet časopisů (x .. jádro, 2x ... 1. zóna, 3x ... 2. zóna) n ... počet článků Rovnice ukazuje na závislost počtu článků v odborných časopisech. Časopisy lze rozdělit do tří zón: -jádro - periodika zaměřená přímo na náš obor 1. zóna - periodika, v níž náš obor zaujímá jen část (jejich počet má být 2x jádro) 2. zóna, asociovaná - periodika spřízněných vědních oborů (jejich počet má být 3x jádro) Jedna třetina všech článků má být v jádru, jedna třetina v 1. zóně a jedna třetina v 2. zóně. K tomu ale musí být v první a zvláště v druhé zóně vyšší počet periodik (viz výše). Počet článků je pak zvětšován exponenciálně. Jestliže se objevuje se disproporce: -je-li prvek n2 větší vyvíjí se obor zrychleně - je zhuštěný -je-li prvek n2 menší vyvíjí se obor zpomaleně Celá teorie byla daleko funkčnější v 30. letech, kdy vznikla. Dnes její použití postupně vytlačuje digitalizovaná informace. (já) Bradford definoval zákon rozptylu. Popisuje rozložení dokumentů v určité vědní disciplíně nebo tématice. Články s požadovanou tématikou se dají najít v 326 časopisech. Tyto rozdělil do 3 skupin a to tak, aby v každé skupině byl přibližně stejný počet článků(108).Ve 3 skupinách byl zastoupen stejný počet titulů jádro 9 titulů → 429 článků 1.zona 59 499 2.zona258 404
(zkoumání z geofyziky, existuje jádro oboru, jsou 2 časopisy nebo 4, kde je nejvíce článků, pak je 1. zona nejvíce spjatá s oborem, pak 2. zona vzdálenější časopisy, které se týkají i jiné tématiky REDUNDANCE Redundance znamená opakování. Používáme li informaci často, často ji opakujeme snížíme tím uživatelovu pozornost. Tím je redundance škodlivá. Příklad Růže je červená Růže je krvavě červená (informace se zvýšila) Růže má barvu (informace se snížila) Hovoříme-li o růži v bodech 1. a 2. a nato použijeme bod 3. jedná se o zcela zbytečnou informaci - redundanci. Redundance je přípustná u učebních textů. V odborných textech zatěžuje a komplikuje porozumění - sémantický šum.
9. ZVLÁŠTNOSTI INFORMAČNÍ VÝMĚNY VE VĚDĚ 9.1 Srovnání formálních a neformálních kanálů při šíření informací v systémech vědy. V systémech vědy se projevují některé typické rysy komunikace, které ji odlišují od kom. běžné. Je to nepřetržitý dialog mezi komunikantem a uživatelem, jejichž pozice se neustále vzájemně vyměňují. -informační proces ve vědě je nepřetržitý dialog mezi tvůrci a uživateli informací, které vstupují do systému vědy v neustále se měnících rolích Výzkumy analýzy toku informací ve vědě prokázaly že: 1)Problémy, které ovlivňují kom. ve vědě, nejsou dány jen rostoucím kvantitativním množstvím vědecké literatury(časopisecké)nýbrž celým komplexem faktorů typických pro vědu. 2)Výměna inform. není náhodným shlukem inform. operací, ale komplikovaným souhrnem výměny veřejných, poloveřejných a oficiálních informací 3)Do procesu věd.komunikace nelze zahrnovat jen oficiálně vydané dokumenty, ale i celou řadu dok. vznikajících uvnitř instituce
formální proces = např. vydavatelství vydá knihu neformální proces= setkání vědců, výměna dopisů, e-mailu, dovídají se nové informace stejně jakoby studovali z publikace V celém vědeckém procesu ve zmíněných bodech hraje významnou úlohu formálnost a neformálnost pramenů a kanálů: Formální informace: Neformální informace: ----------------------------------------------------- ----------------------------------------------------------------------------veřejně přístupné (více uživatelů) omezená přístupnost (limitovaně uživat.) uložitelné a vyhledatelné dočasně, náhodně uložené starší, ověřené novější, neověřené, hypotetické bývají dokumentovány nebývají dokumentovány (jen částečně) ovlivněny uživateli ovlivněny iniciátorem komunikace větší redundance nižší redundance nízká interakce (zaměřená inform.) vysoká interakce (nezaměření inform.)
(doplnit podle sebe)
9.4 Úvahy o úloze nových informačních technologií Invisible College Invisible college (IC) má velmi důležitý význam pro vědeckou práci, jedná se o typický příklad neformální komunikace ve vědě. Typické pro IC je neformální navazování a udržování kontaktů mezi odborníky třeba na konferenci. Vskutku čtyři věty pronesené při setkání na chodbě mohou odborníkovi dát více než spousta referátů. Nejtypičtější je pro IC ale vzájemné posílání a vyměňování si informací mezi odborníky zcela neformální až soukromou cestou. Takováto komunikace značně předbíhá publikované dokumenty zpomalené publikačním časem. Často některé materiály nemusí být vydány vůbec. Kromě pasívního je ale vyžadován též aktivní přístup - zasílání vlastních nových inform. Hlavními výhodami jsou: - rychlost neformální výměny - proměnlivost účastníků - věková struktura (noví mladí členové jsou kriticky vybíráni) - výběrovost daná zaměřením účastníků (hraničící obory) IC nikdo neorganizuje, vyplývá sama ze snahy o přínos k poznání. V současné době do hry vstupuje Internet. Ten také slouží k výměně zpráv IC, celý proces se urychluje a stává se proměnlivějším. IC=automatická potřeba, sama o sobě začala vytvářet pravidla, je to neformální výměna informací mezi vědci -od 70. – 80.let částečně formální organizace, skupiny vznikaly i rozpadaly se -vznik i zánik měl svoji vývojovou linii – závislé na inf. technice v dané době, politické bariéry, časové bariéry -i dnes existují neform. vztahy – mají k dispozici lepší výpočetní techniku, ale skupiny jsou méně sourodé, často se mění -pro vědu je typická formální i neform. výměna informací Výhody sdělení kolegy kolegovi 1) informace je díky osobnímu styku přímá a rychlá 2) důležitá je možnost aplikace a použití v praxi (např. bezprostřední rady v obsluze počítačů nic nenahradí) 3) konkrétní, zpětná vazba Nevýhody jsou tvořeny špatnými lidskými vlastnostmi - např. strach zkušenějšího odborníka z konkurence méně zkušeného kolegy může vést k nepravdivému či zkreslenému informování. Neformální komunikace na pracovištích velmi rychle ovlivňuje výsledky vědy, i když někdy třeba v negativním smyslu (např. nezaviněná nepřesnost informací). Role náhody ve vědě Náhoda se projevila např. v spadlém jablku na Newtona, který se dále zamyslel, proč na něj vlastně spadlo. Takových případů by se dala najít spousta, řada nápadů přichází též ve snu. Náhoda takto může hrát významnou roli. Záleží ale především na povaze badatele, který se nad náhodou musí rozjímat, zvažovat a nikoli je jakožto zbytečnou „hodit za hlavu“. Náhoda musí spadnout do úrodné půdy.
9.2 Pseudoprimární a pseudosekundární prameny Typickým primárním pramenem je výzkumná zpráva, která je přímým vyjádřením vědcovy práce, činnosti, výsledků i jednotlivých složek výzkumu. Také jsou-li výsledky zpráv shrnuty do stati v periodiku, sborníku, příp. do monografie jedná se o dokumenty primární, protože obsahují dosud nepublikované údaje. Jsou však primárnější o něco méně, protože v nich autor vycházel i z jiných primárních zdrojů (např. srovnání). Sekundární pramen je vybudován na základě primárních dokumentů. Typickými příklady jsou bibliografie, rešerše, anotace aj. Sekundárním dílem je i kritika, sumarizující dílo, nebo prostě práce založená zcela na primárních pramenech a ne na vlastní výzkumné činnosti. Přemíra sekundárních pramenů a obtížná orientace v nich způsobuje informační krizi. Zvyšuje se v nich též redundance. Příčinou enormního nárůstu sekundárních dokumentů je především snaha citovat co nejvíce dokumentů. Terciálním pramenem je např. bibliografie bibliografií nebo seznam rešerší. Encyklopedické prameny tvoří čtvrtou skupinu, která sice nenavazuje na posloupnost uvedených tří, jsou však v nich zhuštěny informace z nejrůznějších vrstev pramenů do krátkého popisu. Účelem je co nejstručnější a nejpřesnější vyjádření. Pseudoprimární prameny Pseudoprimární prameny jsou prameny sekundární, které se ovšem jeví jako primární. Například jistý odborník opíše částečně práci svého kolegy a vydává ji za svou. Vytváří tím pseudoprimární pramen, čímž vniká opět informační krize. -jsou negativní, komplikují tok věd. informací, někdo používá již jednou objevené myšlenky Pseudosekundární prameny -nově zpracované materiály, zaplavují svým množstvím 9.3 Dřívější a sočasné snahy o lepší efektivnost informačních toků 1) Standardizace textů =znamená snahu o zlepšení oběhu informací v systému vědy. Ne zcela se ale zdařila, především díky nárůstu netištěných elektronických dokumentů. Základními snahami standardizace textů byl: 1)přísnější výběr primárních publikací z hlediska novosti 2)zvýšení jakosti sekundárních pramenů sloužících k zpětnému vyhledání primár. pram. 3)zestručnění textů primárních pramenů (hlavní přínos)
Standardizace textů zaznamenala největší úspěch u patentové literatury, která má dnes přesnou strukturu a řád. Jinde to ale bylo slabší. 2) Snahy morálně působit na autora =UNESCEM byl vydán Kodex dobrých mravů.. -zásady kodexu byly: 1)doplňovat text klíčovými slovy, abstrakty a přesnou bibliografií 2)psát výzkumné zprávy standardizovanou formou.
Výsledkem mělo být snížení počtu primárních, sekundárních a vyloučení pseudoprimárních pramenů, zkrácení textů a využívání klíčových slov. Výsledek byl však spíše symbolický. -současné snahy souvisí s novými technologiemi
10. INFORMAČNÍ POTŘEBY Informační potřeby, uživatelé, relevance a pertinence
Informační potřeby (IP) a uživatel 1) Společenské IP - Jedná se o potřeby, které vyžaduje celá společnost. Mění se zpravidla dosti pozvolna, pouze když se v zvratových chvílích změní hodnoty či struktura spol., dojde i k změně jejích IP. Vyplývají z ekonomických a sociálních stavů spol. jsou objektivní 2) Skupinové IP - Jistá ucelená skupina má vzhledem k své činnosti též určité IP - např. studenti jednoho oboru, zájmový kroužek apod. 3) Individuální IP - Jsou zcela závislé na zájmech činnostech jednotlivce. na rozdíl od předcházejících jsou zcela subjektivní.
Informační požadavek je slovní nebo písemná žádost o informaci, která vyjadřuje aktuální subjektivní potřebu. Uživatele je třeba chápat velmi široce - individuum, instituce (např. jiná knihovna) apod. Bezprostředním uživatelem je ten, kdo přichází přímo do styku s naší informační službou (např. u MVS jiná knihovna), finální uživatel pak končí poslední článek řetězu, pro kterém se služba a informace přenášejí (např. u MVS čtenář). Relevance a pertinence Relevance je objektivně existující významová shoda mezi obsahem inf. zprávy a obsahem inf. požadavku. (požadavek nemusí odpovídat dokumentu,obsahu zprávy) Příklad: Chceme-li určitou knihu, sdělíme knihovníkovi její název a dostaneme ji, jedná se o relevanci. Ne každý relevantní dokument je ale zároveň pertinentní. Relevantní dokument totiž ještě nemusí vyhovovat představám uživatele. Pertinence je shoda obsahu inf. zprávy s inf. zájmy uživatele, jak ji subjektivně hodnotí uživatel. (představa odpovídá dokumentu) Příklad: Podle názvu knihy se nám zdá vyhovující našim inf. potřebám, půjčíme si ji, ale zjistíme, že informace v ní jsou příliš populárního nebo naopak odborného charakteru. Informačnímu systému předchází systémový přístup = takový způsob myšlení, řešení, jednání, při kterém jsou jednotlivé objekty(prvky) a jevy (složky) chápány komplexně v jejich vnitřních a vnějších souvislostech.
Otázka č. 12 Knihovnicko-bibliografická a vědecko-informační soustava:
současné změny
Současné změny neustále probíhají dosti živelně a je velmi obtížné je prognostikovat. Problémy zůstávají zejména na regionálním rozčlenění. Při rozvažování o přítomnosti a budoucnosti je nutno vyjít z minulosti - situace před r. 1989. Tehdy existovaly 2 systémy: Jednotná soustava knihoven - JSK; podle zák. č. 53/1959 Sb. soust.Vědeckých, technických a ekonomických informací-VTEI; vyhláška č. 21/1958 Sb.
Jednotná soustava knihoven Celá republika musela být pokryta sítí knihoven. Ve všech sídlech pak byly zřizovány místní kn. -MK. Ty měly od Národního výboru určité množství prostředků, jež dobrovolný knihovnický pracovník (zpravidla učitel) použil dle vlastního uvážení k nákupu knih. Speciálně zde byla též dodávána i politická lit. Později byly vytvořeny střediskové - městské kn. -SK, MK. Jejich fond byl širší a pracovali v nich profesionální knihovníci. Odtud byly knihy posílány na jistou dobu postupně do všech MK. Na tímto stály okresní kn. - OK, které metodicky řídily SK a MK. V čele celého systému stála Národní knihovna - NK. Poněkud mimo, zhruba na úrovni OK stály Státní vědecké kn. - SVK. Směrem dolů putovaly tímto systémem metodické pokyny, vzhůru pak statistické výkazy o činnosti (výpůjčky). Mezi všemi knihovnami fungovala relativně dosti úspěšně (oproti dnešku)
bezplatná Meziknihovní výpůjční služba - MVS, jejíž požadavky šly směrem: MK -> SK, MK -> OK -> NK. Vědecké, technické a ekonomické informace Nejnižším článkem tohoto systému bylo Základní inf. středisko -ZIF. Nacházet se mohlo v libovolném podniku a zpravidla obsahovalo více či méně literaturu a informace o oboru, v němž instituce působila. Výše stálo Oborové inf. střed. - OBIS. Shromažďovalo oborově zaměřené publikace často dosti specializované (např. ve stavebnictví pozemní stavitelství). Nad nimi stály Odvětvová inf. střed. -ODIS. Zahrnovala vždy maximálně kompletní literaturu o celém odvětví (např. stavebnictví). V celé republice vždy existovalo jedno ODIS pro jedno odvětví. Metodicky bylo vše řízeno Ústředím vědeckých technických a ekonomických inf. - ÚVTEI. Základním nedostatkem zmíněných systémů byla přebujelá byrokracie. - existovalo příliš mnoho článků systému, každý s „nezbytnými“ úředníky. Než informace, metodický pokyn prošel tímto systémem, zpravidla již zastaral a objevil se nový. Dále pak nedostatek kvalitních potřebných technických prostředků (především ve VTEI). Nedostávalo se ani potřebné literatury ze zahraničí, díky informační bariéře k zemím mimo RVHP (nákup byl omezen tzv. valutovými fondy). Účel tak často nebyl dosažen pro šíři a těžkopádnost systémů. Po roce 1989 se v podnicích jako první začali propouštět pracovníci VTEI. Díky privatizaci a novým zákonům se JSK i VTEI začaly rozpadat a tento proces pokračuje dodnes. Např. okresní knihovny se někde metodicky starají o knihov. na nižším řádu, někde nikoliv. Soustava VTEI se již prakticky rozpadla. Představy vývoje v budoucnosti 1. Stát se snaží pravomoci i zodpovědnost odsunout co nejníže, až na pár výjimek (viz níže) např. Státní informační systém (SIS) ČR. Záležitosti dosti váznou na nedořešené regionální politické správě. Knihovny spadají tematicky pod jednotlivá ministerstva takto: Min. kultury --- veřejné knihovny Min. vnitra --- archívy Min. školství --- školní knihovny (tj. učitelské i žákovské), vč. univerzitních Min. zdravotnictví --- knihov. v nemocnicích (odporní i pro pacienty); apod. u jiných min.
2. Zajištění informací je záležitostí institucí, které je potřebují. Stát se již o výpůjčky ale ani o financování jednotlivých knihoven a informační center nehodlá starat. 3. Představa přesouvání informačních pracovišť na samosprávné orgány a soukromý sektor. Informace je zboží a patří na trh. 4. Je nutno rozvinout prostor pro soukromý sektor a sponzorství. Knihovnictví ovšem patrně není pro sponzory dostatečně lukrativní. 5. Snahy o maximální decentralizaci 6. Veřejné inform. služby - VIS mají zasáhnout celé teritorium republiky a to prostřednictvím veřejných knihoven. Ty mají kromě knižního fondu poskytovat informace o městu a regionu jízdní řády, přehled kulturních památek a program akcí, inform. o nejdůležitějších podnicích v regionu vč. stručné charakteristiky apod. 7. Po přímou kontrolou státu zůstávají: instituce poskytující VIS a pokrývající teritoriálně celou ČR instituce, které jsou nositeli mezinárodních programů, k nimž ČR přistoupila (UNESCO) knihovny, mající ze zákona vyšší působnost, než je dána jejich sídlem (Národní knihovna, Národní informační středisko)
Velkým problémem pro další vývoj se jeví SVK. Dosud není přesně známo, jak s nimi naložit. Má je platit město či stát? Jisté řešení naskýtá sloučení těchto knihov. s univerzitami. Celý vývoj dnes není uzavřený. Pokulhává nejvíce na nevyřešeném regionálním rozčlenění státu.
