1. Trochu voda, trochu zem, volá na tě „nechoď sem!“ 2. Dlouhá je a trvá krátkou chvílí, široká je víc než jednu míli, vysoká je, má sedmery schody, přec vejde se do kapičky vody. 3. Dvanáct panen v jedné posteli a žádná na okraji. 4. Když šel tam, do hlavy ho tloukli, když šel ven, za krk ho tahali. 5. Jednou dírou tam, dvěma dírami ven, a když jste venku, teprve jste tam. 6. Obchází se srpem celou zem, nesekne do trávy tam ani sem. 7. Jen jedna řada zubů a přece tuze kouše. 8. Jedna paní němá v bytě stání nemá. Jakmile však svůj byt ztratí, životem tu ztrátu platí. 9. Máme doma shrbeného stařečka, podáváme mu často ruku. 10. Špičatý, placatý, lepí se ti na paty. Na slunci mu neutečeš, hlavičku mu neučešeš.
Správná řešení naleznete na poslední stránce…
1. běh Během našeho posledního tábora se děti i dospěláci stali členy slavné Odysseovy družiny. Rozděleni do čtyř oddílů přislíbili králi Ithaky pomoc v Trójské válce, která tou dobou trvala již necelých 10 let. Nemohli se ale vydat do bitvy bez přízně bohů a proto si nejdříve museli zasloužit jejich přízeň. A tak byly vystavěny čtyři svatyně zasvěcené Apollónovi, Artemis, Afrodité a Héfaistovi. Ale i s bohy na naší straně, mohutné hradby Tróje stále odolávaly. Až Odysseova lest s Trójským koněm ukončila deset let trvající válku, která přinesla mnoho ztrát na obou stranách. Mezi obětmi byl i jeden z největších bojovníků všech dob, velký hrdina Trójské války, Achilleus. A tak se Odysseus odebral se svou družinou na rodnou Ithaku, kde na něj čekala jeho věrná žena Penelopé a syn Télemach. Ale osud jemu a jeho družině přichystal četné překážky a nebezpečenství. Ale ať už čelili lidožravým kiklopům, procházeli podsvětím, či odolávali lákání sirén, Odysseovi a jeho družině se vždy podařilo nástrahy překonat. Po dlouhých deseti letech dorazili zpět na rodnou Ithaku. Zde na ně čekal úkol poslední – během dvaceti let, kdy byl král Odysseus mimo Ithaku, se objevilo mnoho nápadníků, kteří se chtěli chopit trůnu i jeho ženy Penelopé. I v této poslední zkoušce ale Odysseus obstál a opět se tak shledal se svou milovanou ženou a synem Télemachem. Nám i dětem se toto dobrodružství moc líbilo a už se nemůžeme dočkat, co zažijeme na dalším táboře.
Amazonie 2013 – 2. běh Po roce jsme se opět 13. července našli na vlašimském koupališti, kde jsme se rozloučili s rodinami a rozdělili do pěti oddílů. Poté nás čekala velmi náročná cesta na vorech vyrobených z pet láhví, o které většina z dětí, kterých rodiče umí udržet tajemství, nevěděla. Cesta byla dlouhá a spousta, nebo spíše většina vorů cestu po Blanici nepřežila a táborníci dorazili na Kupsák mokří, avšak všichni. Potom, co jsme se s kufry a bágly nastěhovali do svých stanů a převlékli do suchého oblečení, seznámili jsme se s ostatními táborníky a procházeli celý tábor. Každý den byl nabytý různými aktivitami a hrami, že jsme vždy byli utahaní, jako koťata. Samozřejmě nesměly chybět hry, jako bizoni nebo hadrákovky, ale zahráli jsme si i spoustu nových her, jako je například stříhaná. Musím říci, že počasí nám vyšlo až moc dobře. Měli jsme krásné teplo, občas až vedro, a tak nás neminuly ani vodní hry, kterých si užívají vždy nejen děti, ale i vedoucí a praktikanti. Nebyli jsme ošizeni ani o spaní v lese, kde jsme si na ohni uvařili guláš a zpívali písničky za doprovodu kytary. Druhé nocování nám přerušil náhlý déšť, ale ani ten nás nevyvedl z míry. Díky skvělým vedoucím a praktikantům jsme vše zvládli a noc přežili. Jako každý rok jsme se všichni velmi těšili na country bál, na kterém se vždy vyřádíme. Letos jsme měli country bál trochu zpestřený. Navštívila nás skupina Míši Novákové a pořádně to rozjeli a to nejen oni, ale i celý tábor včetně naší hlavní vedoucí. Tábor byl plný různých aktivit a nebyl den, kdy bychom se nudili. Nechyběla ani večerní hra a na závěr jsme pozorovali domorodé indiány při jejich rituálu v noci. Na táboře se velmi bavili i vedoucí a praktikanti, kteří k našemu běhu složili písničku, která se všem moc líbila a rádi ji zpíváme. Všichni jsme byli z letošního tábora opravdu nadšení, dokonce jsme připravili na rozloučenou překvapení v podobě písně pro naši vedoucí. Byli jsme plni dojmů a zážitků, na které budeme rádi vzpomínat. Se slzami v očích jsme se všichni rozloučili, objali a vydali se každý za svou rodinou. Všem nám bylo na táboře, ostatně jako vždy, moc krásně a těšíme se, co na nás bude čekat příští rok. - Alice -
Pokud jste stejně jako my zavítali loňské léto k Blanickému mlýnu, nepochybně jste cítili tu kouzelnou pohádkovou atmosféru, kterou se ale snažil zničit obávaný černokněžník Hrombác. Hned první večer, který jsme trávili u ohýnku za námi přišel král Albert a poprosil nás o pomoc. Jak nám vysvětlil, Hrombác začaroval mnoho pohádek, které nyní byly úplně popletené a celé pohádkové království bylo vzhůru nohama! Nejen, že šmoulové byli zelení, Pat a Mat šikovní, Mach a Šebestová neustále tančili polku, Maxipes vůbec nebyl maxi a bez problémů se vešel do dlaně, ale dokonce se nebál unést Večerníčka! A to jsou jen některé škody, které napáchal, každý den jsme potkávali další a další pohádkové postavy, které potřebovaly naši pomoc. Hrombác se zdál jako velmi silný soupeř, nebál se vniknout do našeho tábora a kouzlem zranit Ferdu Mravence, jehož Práce všeho druhu by nám zrovna přišly vhod. Naštěstí jsme na to nebyli sami a v nelehkém úkolu nám pomáhali královští šašci. Ája nás doprovázel na všech dobrodužstvích a jeho nápady a rady nás motivovaly boj nevzdávat. Ivušák nám zase každý večer prodával pomůcky k boji – například šmoulí modř, bez které by se nám nikdy nepodařilo šmoulům pomoci, ale s Ivušákem bylo třeba jednat s rozmyslem, byl totiž schopný nám prodat i naprosto nepotřebné věci, jako karkulčinu červeň nebo parůžky jelena Dvanáctéráka. Po mnoho dní jsme zachraňovali pohádky pod vedením Boba a Bobka, ale bylo nám jasné, že musí dojít k závěrečnému zápasu, jehož jsme nakonec všichni byli svědky. Král Albert se rozhodl Hrombácovi postavit s mečem v ruce, avšak Hrombác se nebál proti králi použít jakékoli kouzlo či léčku. V jeden moment se nám všem zastavila srdce – král padl mrtev k zemi! K našemu velikému údivu se však Hrombác neradoval......naopak naříkal, že krále zabít nechtěl, že jediné, co chtěl celou tu dobu byla pohádka o něm samém. Když jsme se z tohoto překvapení vzpamatovali, šašek Ája si hned věděl rady – celé naše dobrodružství jsme totiž zapisovali do pohádkové knihy, což nakonec tedy vlastně byla pohádka o Hrombácovi. A věděli jsme i jak pomoci králi – podařilo se nám získat živou a mrtvou vodu, která krále opět přivedla mezi živé. Vše tedy nakonec dobře dopadlo! Král nás obdaroval kouzelnými zvonečky a poděkoval za záchranu království. Opravdu jsme to dokázali! Potkali jsme mnoho pohádkových postav, zažili nečekané dobrodružství, poznali nové kamarády, či oprášili přátelství s těmi starými, užili si mnoho legrace a zábavy, a už se těšíme, jaké dobrodružství na nás čeká u Blanického mlýna letos v létě!
Jednou z nejočekávanějších událostí loňského roku byla svatba naší náčelnice Zůzi. Nic se nesmělo nechat náhodě, proto se do příprav zapojili i Stromáci. Obřad se odehrával v krásném zákoutí zámeckého parku ve Vlašimi. Jak všichni víme, naše Zůza je mladá, krásná a okouzlující dáma, proto jsme jí nemohli dát ledaskomu. Jejího nastávajícího Radka čekal nelehký úkol v podobě zlikvidování nápadníků nevěsty. Likvidace nemohla probíhat jinak než stylovou zbraní Kupsáků – hadrákem. Ani Zůza neměla svůj svatební den jednoduchý. Musela poznat svého ženicha podle kotníku. (No ještě, že už obřad proběhl, jinak by si vzala někoho úplně jiného ) Po splnění těchto nelehkých úkolů, mohli naši novomanželé projít branou vytvořenou rytířskými meči a král je pasoval na právoplatné manžele.
Přejeme hodně štěstí a lásky do společného života!!!
Ani mlýnu se bohužel nevyhnula velká voda. I když už jsme několik povodní na mlýně zažili, to co přišlo v tomto roce, překvapilo úplně všechny. Měsíc před uskutečněním prvního běhu tábora se dostala voda nejen na spodní louku, kde každoročně stojí dětské stany a jídelna, ale také do mlýna. Zaplavila celé první patro. Odnesla lávku, která byla jedinou příjezdovou cestou do mlýna a poničila i lávku přes Blanici. Do poslední chvíle se nevědělo, zda se tábor na louce bude moci uskutečnit. Společným úsilím jsme však dokázali skoro nemožné. Opravila se lávka přes Blanici, příjezdová cesta, udělaly nové umývárky, vyčistila se louka a náhon, udělala nová podlaha ve mlýně a vyklidily se ze mlýna zničené věci od vody. Ale hlavně jsme vymysleli provizorní umístění dětských stanů na šikmé louce, jelikož spodní louka byla tak promáčená, že by se na ní stany postavit nedaly. Šikmá louka nenese svůj název pro nic za nic. Proto se muselo vymyslet vyrovnání stanů s podsadou tak, aby se v nich dalo přebývat a byly bezpečné. Času na to všechno bylo velmi málo, ale nakonec se vše zvládlo a my jsme si mohli s dětmi užít krásné tři tábory na Slunečné louce.
Dodatečné poděkování patří všem, kdo se na odklízení po povodních podíleli.
Již je tomu celý měsíc, kdy čtyři kamarádi: Jirka, Tonda, Petr a Jenda, trávili horký letní den u řeky. K jejich úžasu se nejmladšímu z kluků, Jirkovi, podařilo nalézt u vchodu do jeskyně zkamenělinu trilobita. Jirka tehdy ještě nevěděl, že trilobiti dávno vyhynuli a chtěl najít také nějakého živého. Aby ho ostatní něčemu přiučili, vzali ho do muzea. Tam Jirka viděl i větší a o mnoho vzácnější kostry obrovských ještěrů a mamutů. Právě mamuti se Jirkovi líbili nejvíce a litoval, že nikdy nemůže spatřit žádného živého. Když pak četl v jedné verneovce, jak lidé podnikli cestu do středu země a viděli tam různé předpotopní nestvůry živé, věřil, že můžou také podniknout takovou výpravu. A proto se rozhodli, že poplují po řece do jeskyně. Ano, jeskyně, to bylo to kouzelné místo, tady jejich výprava začala.
Tak alespoň praví deník, který jsem nalezl, rozmáčený, na břehu řeky u vstupu do jeskyně, ale po Jirkovi, Tondovi, Petrovi a Jendovi nebylo ani stopy. A proto jsem se rozhodl zorganizovat další výpravu, aby šla po stopách čtyř kamarádů, kteří se ještě nevrátili ze své cesty do pravěku.
Pešout
Star Wars Akademie Jedi V této době plné zmatků i objevů se začíná odvíjet pozoruhodný nový příběh Hvězdných válek…
Luke Skywalker podniká první kroky k založení akademie, ve které chce vycvičit nový řád rytířů Jedi. Velmi nadaný mladý student Kyp Durron začne příliš propadat temné straně Síly… Kyp, který ve své zbrklosti touží zbavit vesmír všech konfliktů, má na své straně temného a velmi nebezpečného spojence… hrozí, že spolu s ním se mu podaří mistra Jedi porazit.
Podaří se Lukovi najít včas nové učedníky a vycvičit je v rytíře Jedi? Dokáží se společně postavit znovu vzkříšeným temným pánům ze Sithu a zachovat tak rovnováhu Síly?
Během našich příprav na toto léto se k nám donesly prapodivné zvěsti......moře v dalekém Karibiku je prý sužováno posádkou neporazitelných pirátů, kteří jsou vedeni kapitánem, o němž se říká, že ho samo peklo vyvrhlo zpět. Pustili jsme se proto do pátrání, ale nepodařilo se nám zjistit více než nepotvrzené šeptandy. Říká se, že za vším stojí nějaká tajemná kletba, která jim propůjčuje nesmrtelnost. Několik posádek včetně britského královského námořnictva se snažilo tuto hrozbu zničit, ale nikdo nebyl úspěšný. Dospěli jsme k rozhodnutí, že musíme tuto situaci prozkoumat z blízka! Proto se toto léto vydáme společně k ostrovům v Karibiku. Úkol to jistě nebude jednochý, nejen, že musíme zjistit více o tajemné kletbě, ale také nás čekají námořnické zkoušky, abychom vůbec mohli vyplout na širé moře. Nepochybně po cestě potkáme někoho, kdo do celé situace bude více zasvěcený a třeba nám i pomůže. Během plavby se jistě dostaneme na zajímavá a tajemná místa, možná taková, která ještě nejsou prozkoumána! Pokud se i ty domníváš, že máš dosti odvahy na cestu po moři, přidej se k nám!
Oregonská stezka aneb dál na Západ 4. turnus LT Strom 10. – 17. srpna 2014 Píše se rok 1810. Vytrvalé úsilí o nalezení cesty přes nepřekonatelnou hradbu Skalistých hor přináší své ovoce. Skaut Jack Daniels ve službách bankéře Tomase Smitha objevuje lehce schůdný průsmyk South Pass (Wyoming). Zpět z Oregonu putují více než příznivé zprávy o zemi zaslíbené příjemné klima, úrodná půda, husté lesy skýtající zdánlivě nevyčerpatelné zásoby dřeva a zvěře na maso či kožešiny, ohromná stáda divokých koní…
Výzva pro všechny přistěhovalce z Evropy! Nový zákon o přídělech půdy je tu!! Neváhejte a přidejte se k nám!!! Starostka městečka South Town Crazy Kate
Říkal mi brácho C F Ami 1. Slunce rozpálilo střechy kodrcáku, Emi G špinavej plech nám záda hřál, C F Ami kolejí spojky počítaly kola vlaku, G D G jelo se dál, vagón to vodkejval. 2. V kapse jenom tupej zavírák a lžíci, nic, vo co člověk by se bál, nikdy jsme nebyli vážení cestujícín co znamenaj' pro dráhu kapitál. Ami Emi R: Říkal mi brácho, a já měl ho proto rád, Gmi C a naše jména byly zkrátka vedlejší, Ami Emi oba jsme měli víc, než moh' by si kdo přát: Gmi G společný nebe, dny a cesty včerejší. 3. Až zas jeho vlasy větrem rozevlátý poznám na dálku za tratí, přečtu si na zarostlý tváři rozesmátý, že dobrej chlap se prostě neztratí. R: Dmi G C 4.=3. + že dobrej chlap se prostě neztratí ...
Hop trop
1. Bláto 2. Duha 3. Hodiny 4. Hřebík 5. Kalhoty 6. Měsíc 7. Pila 8. Ryba 9. Klika 10. Stín
Mlýn Ami
Dmi
Jeden krásný mlýn já znám, G
Ami
v tom mlýně stále věří pohádkám, Dmi prožijem čtrnáct krásných dnů, Ami
E
Ami
v tom mlýně kouzelných her a snů.
C
G
V lesích hrát si a být veselý, F
E
můžou tu děti, ba i dospělí.
Možná jednou, za pár let budeme všichni hledat tenhle svět, ten bude dávno dávno pryč, my k němu najdeme v srdci klíč. Každý z nás zas bude indián, a medvěd grizzly padne z jeho ran.
V ruce oštěp, šíp a luk, a každý bude zase malej kluk, a za to může, já to vím, kamarád kouzelný starý mlýn.
