1) Prameny obch. práva (obecně, v evr.právu a č. právu, působnost obch.zákoníku)

1) Prameny obch. práva (obecně, v evr.právu a č. právu, působnost obch.zákoníku) O českém právním systému a obecně i o celém kontinentálním právu lze říci, že se jedná o psané právo, protože za prameny práva považuje (na rozdíl od angloamerického právního systému) téměř výhradně psané právní normy – tedy obecně závazné právní normy (zákony). Obchodní právo však za prameny práva považuje i normy vzniklé živelně, nezávisle na orgánech státu (obchodní zvyklosti, dobré mravy hospodářské soutěže). Obchodní zákoník vymezuje prameny obchodního práva v § 1/2 v návaznosti na vymezení samotného obchodního práva v § 1/1. § 1 Rozsah působnosti (1) Tento zákon upravuje postavení podnikatelů, obchodní závazkové vztahy, jakož i některé jiné vztahy s podnikáním související, a zapracovává příslušné předpisy Evropských společenství. (2) Právní vztahy uvedené v odstavci 1 se řídí ustanoveními tohoto zákona. Nelze-li některé otázky řešit podle těchto ustanovení, řeší se podle předpisů práva občanského. Nelze-li je řešit ani podle těchto předpisů, posoudí se podle obchodních zvyklostí, a není-li jich, podle zásad na kterých spočívá tento zákon.

§ 1/1 Obchodní právo – soubor norem upravující a) postavení podnikatele, b) obchodní závazkové vztahy a c) další vztahy s podnikáním související § 1/2 Prameny obchodního práva – tyto právní vztahy se řídí především obchodním zákoníkem, nelze-li je tak řešit, řeší se podle občanského práva, nelze-li je řešit ani tak, řeší se podle obchodních zvyklostí a není-li jich, tak podle zásad, na kterých spočívá obchodní zákoník. Máme-li to shrnout, lze tedy říci, že prameny obchodního práva jsou: 1) Obchodní zákoník (č. 513/1991 Sb.) 2) Další speciální právní předpisy doplňující obchodní zákoník - Živnostenský zákon (č. 455/1991 Sb.) - Zákon o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) (č. 182/2006 Sb. nahradil původní zákon o konkursu a vyrovnání) - Zákon o ochraně hospodářské soutěže (č. 143/2001 Sb. – nahradil původní č. 63/1991 Sb.) - Zákon o účetnictví (č. 563/1991 Sb.) - zákony upravující cenné papíry - Zákon směnečný a šekový - Zákon o dluhopisech - Zákon o cenných papírech - Zákon o BCP (Burza cenných papírů) - Zákon o bankách - Zákon o ČNB - Zákon o pojišťovnictví - zákony upravující ochranu průmyslového vlastnictví a) zákony upravující práva na označení - Zákon o ochranných známkách - Zákon o ochraně označení původu b) zákony upravující práva k výsledkům tvůrčí duševní činnosti - Zákon o ochraně průmyslových vzorů - Zákon o vynálezech a průmyslových vzorech 1

- Zákon o užitných vzorech …a další 3) Občanský zákoník 4) Obchodní zvyklosti a dobré mravy hospodářské soutěže – považují se za pramen práva tehdy, zachovávají-li se obecně v příslušném obchodním odvětví, pokud nejsou v rozporu s obsahem smlouvy či zákonem; obchodní zvyklosti, jež jsou obsahem smlouvy se použijí přednostně před dispozitivními ustanoveními OBCHZ; zvláštní úprava obchodních zvyklostí platí pro mezinárodní obchod 5) Obecné právní zásady – zásady, na kterých spočívá obchodní zákoník; výslovně nejsou uvedeny, ale lze je dovodit z ustanovení OBCHZ (zásada smluvní volnosti, zásada rovného postavení stran, zásada zákazu zneužití menšiny nebo většiny hlasů) 6) Analogie – OBCHZ výslovně nezmiňuje, ale lze dovodit na základě vztahu k OZ; v OZ je totiž obsaženo ustanovení o použití OZ i na vztahy výslovně jím neupravené, ale podobné – analogie § 853; je-li tedy OZ lex generalis ve vztahu k OBCHZ – jenž je vůči OZ lex specialis, je i možné použití analogie § 853(OZ) Občanskoprávní vztahy, pokud nejsou zvláště upraveny ani tímto, ani jiným zákonem, se řídí ustanoveními tohoto zákona, která upravují vztahy obsahem i účelem jim nejbližší.

7) Právo Evropské unie – na základě vstupu do EU u nás je evropské právo přímo aplikovatelné 8) Mezinárodní smlouvy - § 756 – ustanovení OBCHZ se použije, jen pokud MS závazná pro ČR, jež byla uveřejněna ve SB, neobsahuje jinou úpravu § 756 Ustanovení tohoto zákona se použije, jen pokud mezinárodní smlouva, která je pro Českou republiku závazná a byla uveřejněna ve Sbírce zákonů, neobsahuje odlišnou úpravu.

-

Naopak za pramen obchodního práva se nedá považovat pro svou nejednotnost a nedostatečnou rozvinutost soudní rozhodovací praxe (judikatura).

Evropské právo - primární komunitární právo - tvořeno zakládacími dokumenty ES(Římská sml.-1957, - Maastrichtská sml.-1992, - Amsterodamská sml.-1997, - Niceská sml.-2000; - Lisabonská sml. – 2009; - původci pramenů jsou členské státy EU jako smluv.strany sekundární komunitární právo – tvořeno orgány EU (Ep,Er,Ek) - jen v oblastech vymezených v zakl. smlouvě - opora předpisů v primárním právu; - prameny sekundárního kom. práva - nařízení - obecný význam; závazná zásadně ve všech člen. státech; vznikají z nich práva i povinnosti pro člen.státy i FO a PO na jejich území (účinek ve vertikální i horizontální rovině); transpozice se nepřipouští; nástroj sjednocení práv. úpravy v čl. státech (věcnou působ. plně potlačí národní právozásada přednosti) - směrnice - obecný význam; závazné pro čl. státy EU, jimž jsou adresovány ohledně cílů, jež mají být jimi dosaženy; formu a prostředky si volí orgány čl. států; nevčasné promítnutí do národního práva znamená porušení primárního práva - otázka přímé aplikovatelnosti - ve vztahu osoba x stát (vertikála) bezprostřední účinnost - v horizontále ESD vyloučil přímou aplikovatelnost možnost poškozených subjektů domáhat se náhrady škody na státu - musí být ve směrnici založeno právo jednotlivce, obsah práva je přímo odvoditelný, kauzální nexus - rozhodnutí - zavazují jen strany řízení, v němž byla vydána

2

Aplikace a interpretace – zásada konformní interpretace harmonizovaných norem národního práva; povinnost k harmonizaci národního práva s evropským nekončí přijetím předpisu do národního práva (přizpůsobení právního řádu směrnici), ale dále pokračuje povinností orgánů aplikace práva (i soudů) přispívat k co nejdůslednějšímu naplnění cílů směrnice. Komunitární norma způsobí při výkladu odsun národního kontextu do pozadí (stejně i metody interpretace obvyklé pro daný stát) a jako hlavní metoda interpretace se uplatní systematický a účelový výklad sledující záměry komunitárního normodárce. Směrnice působí v národním právu také nepřímo (nepřímý účinek) - obsahu harmonizovaných ustanovení je nutno věnovat značnou pozornost, protože jinak je možno neznalostí přisoudit obvyklý význam i když pravý obsah pojmu může být úplně jiný. Rozhodující je jaký význam přiřkne pojmu ESD. Řízení o předběžné otázce – výlučnou pravomoc k unifikaci výkladu má ESD a proto stane -li se ustanovení součástí evropského práva, v konečné instanci rozhodne právě ESD.

Obchodní zákoník - předmět úpravy a struktura Předmět úpravy obchodního zákoníku je vymezen hned v jeho § 1/1, kde jsou vymezeny tři základní okruhy, které jsou předmětem úpravy obchodního zákoníku. Jsou to: 1) postavení podnikatele 2) obchodní závazkové vztahy 3) některé další vztahy s podnikáním související ad. 1) postavení podnikatele – zahrnuje především úpravu obecných otázek, jako je vymezení podnikání a podnikatele, jednání podnikatele, vymezení obchodního majetku a obchodního jmění, úprava obchodní firmy, ale i úpravu obecných otázek týkajících se obchodních společností a družstev (jejich založení, vznik, vnitřní organizaci, řízení, ale i jejich zrušení a zánik) ad. 2) obchodní závazkové vztahy – jejich vymezení je obsaženo v § 261 Obch.z., a patří sem: a) vztahy mezi podnikateli, jestliže se týkají jejich podnikatelské činnosti, b) vztahy mezi státem a podnikateli při jejich podnikatelské činnosti, a jestliže se týkají zabezpečování veřejných potřeb, c) další vztahy např. mezi zakladateli obch. spol. a družstev, mezi jejich společníky, ze smlouvy o prodeji či nájmu podniku, z burzovních obchodů, ze smlouvy o běžném účtu, z bankovní záruky aj. d) vztahy vzniklé při zajišťování závazků z výše uvedených vztahů e) podle § 262 se úpravou obchodních závazkových vztahů řídí i další vztahy, pokud si to smluvní strany spolu písemně dohodnou ad. 3) další vztahy s podnikáním související – sem se řadí zpravidla úprava hospodářské soutěže, účetnictví podnikatelů či obchodního rejstříku apod. § 261 (1) Tato část zákona upravuje závazkové vztahy mezi podnikateli, jestliže při jejich vzniku je zřejmé s přihlédnutím ke všem okolnostem, že se týkají jejich podnikatelské činnosti. (2) Touto částí zákona se řídí rovněž závazkové vztahy mezi státem nebo samosprávnou územní jednotkou a podnikateli při jejich podnikatelské činnosti, jestliže se týkají zabezpečování veřejných potřeb. K tomuto účelu se za stát považují i státní organizace, jež nejsou podnikateli, při uzavírání smluv, z jejichž obsahu vyplývá, že jejich obsahem je uspokojování veřejných potřeb. (3) Touto částí zákona se řídí bez ohledu na povahu účastníků závazkové vztahy a) mezi zakladateli obchodních společností, mezi společníkem a obchodní společností, jakož i mezi společníky navzájem, pokud jde o vztahy týkající se účasti na společnosti, jakož i vztahy ze smluv, jimž se převádí podíl společníka, b) mezi zakladateli družstva a mezi členem a družstvem jakož i mezi členy družstva navzájem, pokud vyplývají z členského vztahu v družstvu, jakož i ze smluv o převodu členských práv a povinností, c) z úplatných smluv týkajících se cenných papírů a jejich zprostředkování (§ 642),

3

d) ze smlouvy o prodeji podniku nebo jeho částí (§ 476), smlouvy o nájmu podniku (§ 488b), zástavní právo k obchodnímu podílu (§ 117a), smlouvy o úvěru (§ 497), smlouvy o kontrolní činnosti (§ 591), smlouvy zasílatelské (§ 601), smlouvu o provozu dopravního prostředku (638), smlouvy o tichém společenství (§ 673), smlouvy o otevření akreditivu (§ 682), smlouvy o inkasu (§ 692), smlouvy o bankovním uložení věci (§ 700), smlouvy o běžném účtu (§ 708) a smlouvy o vkladovém účtu (§ 716), e) z bankovní záruky (§ 313), z cestovního šeku (§ 720) a slibu odškodnění (§ 725). f) mezi společností nebo družstvem a osobou, která je statutárním orgánem nebo jiným orgánem nebo jeho členem, g) mezi zakladateli a správcem vkladu, h) z finančního zajištění19) (4) Touto částí zákona se řídí i vztahy vzniklé při zajištění plnění závazků v závazkových vztazích, jež se řídí touto částí zákona podle předchozích odstavců a zástavní právo k cenným papírům v rozsahu stanoveném zvláštním zákonem. (5) Při použití této části zákona podle odstavců 1 a 2 je rozhodující povaha účastníků při vzniku závazkového vztahu. (6) Smlouvy mezi osobami uvedenými v odstavcích 1 a 2, které nejsou upraveny v hlavě II této části zákona a jsou upraveny jako smluvní typ v občanském zákoníku, se řídí příslušnými ustanoveními o tomto smluvním typu v občanském zákoníku a obchodním zákoníkem. Směnná smlouva související s podnikáním stran se však řídí tímto zákonem a použijí se na ni přiměřeně ustanovení tohoto zákona o kupní smlouvě; při plnění závazku dodat zboží má každá ze stran postavení prodávajícího a při převzetí zboží postavení kupujícího. (7) Pojistná smlouva se řídí občanským zákoníkem a zvláštními zákony. § 262 (1) Strany si mohou dohodnout, že jejich závazkový vztah, který nespadá pod vztahy uvedené v § 261, se řídí tímto zákonem. Jestliže taková dohoda směřuje ke zhoršení právního postavení účastníka smlouvy, který není podnikatelem, je neplatná. (2) Dohoda podle odstavce 1 vyžaduje písemnou formu. (3) Touto částí zákona se řídí i vztahy vzniklé při zajištění závazků ze smluv, pro něž si strany zvolily použití tohoto zákona podle odstavce 1, jestliže osoba poskytující zajištění s tím projeví souhlas nebo v době vzniku zajištění ví, že zajišťovaný závazek se řídí touto částí zákona. (4) Ve vztazích podle § 261 nebo podřízených obchodnímu zákoníku dohodou podle odstavce 1 se použijí, nevyplývá-li z tohoto zákona nebo ze zvláštních právních předpisů něco jiného, ustanovení této části na obě strany; ustanovení občanského zákoníku nebo zvláštních právních předpisů o spotřebitelských smlouvách, adhezních smlouvách, zneužívajících klauzulích a jiná ustanovení směřující k ochraně spotřebitele je však třeba použít vždy, je-li to ve prospěch smluvní strany, která není podnikatelem. Smluvní strana, která není podnikatelem, nese odpovědnost za porušení povinností z těchto vztahů podle občanského zákoníku a na její společné závazky se použijí ustanovení občanského zákoníku.

Způsoby úpravy vztahů spadajících do předmětu úpravy OBCHZ: 1) vztahy, které OBCHZ upravuje výlučně (úprava komplexní), takže aplikace OZ není možná – např. uznání závazku, ručení atd.; přitom však může jít o vztahy upravené v obou zákonících či jen výlučně v OBCHZ 2) vztahy v OBCHZ upravené, avšak nikoliv celém rozsahu (ne-komplexně), ale jen z části ve formě doplnění a modifikací; z uplatnění tak není vyloučena aplikace úpravy OZ 3) vztahy OBCHZ vůbec neupravené – výlučná aplikace OZ (kupní smlouva o nemovitosti) Struktura obchodního zákoníku – (viz. ÚZ) obchodní zákoník se dělí na tři základní resp. čtyři části: Úvod Část I. Část II.

Hlavička zákona Obecná ustanovení Obchodní společnosti a družstvo Obchodní společnosti Obecná ustanovení Veřejná obchodní společnost

§ 1 - 55 Hlava 1 Díl 1 Díl 2

§ 56 - 75c § 76 - 92e

4

Díl 3 Díl 4 Díl 5

§ 93 - 104e § 105 - 153e § 154 - 220zb § 221 - 260

Komanditní společnost Společnost s ručením omezeným Akciová společnost Hlava 2 Družstvo Část III. Obchodní závazkové vztahy Hlava 1 § 261 - 408 Obecná ustanovení Hlava 2 Zvláštní ustanovení o některých obchodních závazkových vztazích Díl 1 § 409 - 470 Kupní smlouva Díl 2 § 471 - 475 Ujednání v souvislosti s kupní smlouvou Díl 3 § 476 - 488a Smlouva o prodeji podniku Díl 3A § 488b - 488i Smlouva o nájmu podniku Díl 4 § 489 - 496 Smlouva o koupi najaté věci Díl 5 § 497 - 507 Smlouva o úvěru Díl 6 § 508 - 515 Licenční smlouva k předmětům průmyslového vlastnictví Díl 7 § 516 - 526 Smlouva o uložení věci Díl 8 § 527 - 535 Smlouva o skladování Díl 9 § 536 - 565 Smlouva o dílo Díl 10 § 566 - 576 Smlouva mandátní Díl 11 § 577 - 590 Smlouva komisionářská Díl 12 § 591 - 600 Smlouva o kontrolní činnosti Díl 13 § 601 - 609 Smlouva zasílatelská Díl 14 § 610 - 629 Smlouva o přepravě věci Díl 15 § 630 – 637 Smlouva o nájmu dopravního prostředku Díl 16 § 638 - 641 Smlouva o provozu dopravního prostředku Díl 17 § 642 - 651 Smlouva o zprostředkování Díl 18 § 652 - 672a Smlouva o obchodním zastoupení Díl 19 § 673 - 681 Smlouva o tichém společenství Díl 20 § 682 - 691 Smlouva o otevření akreditivu Díl 21 § 692 - 699 Smlouva o inkasu Díl 22 § 700 - 707 Smlouva o bankovním uložení věci Díl 23 § 708 - 715a Smlouva o běžném účtu Díl 24 § 716 - 719b Smlouva o vkladovém účtu Díl 25 § 720 - 724 Cestovní šek Díl 26 § 725 - 728 Slib odškodnění Hlava 3 § 729 – 755 Zvláštní ustanovení pro závazkové vztahy v mezinárodním obchodu mezinárodním obc mezinárodním obchodu Část IV. § 756 - 775 Ustanovení společná, přechodná a závěrečná

Ustanovení částí 1., 2. a 4. jsou, pokud z textu ustanovení nevyplývá jinak, ustanovení dispozitivní, ustanovení 3. části jsou rovněž dispozitivní s výjimkou ustanovení taxativně uvedených v § 263, která jsou kogentní (tzn., že se od nich nelze např. dohodou stran odchýlit); dle § 2 (3) OZ je možné dohodou účastníků upravit vzájemná práva a povinnosti odchylně od zákona, pokud to zákon nezakazuje a jestliže z povahy ustanovení zákona nevyplývá, že se od něj nelze odchýlit. § 263 (1) Strany se mohou odchýlit od ustanovení této části zákona nebo její jednotlivá ustanovení vyloučit s výjimkou ustanovení § 261 a 262, § 263 až 272, § 273, § 276 až 288, § 301, 303, 304, § 306 odst. 2 a 3, § 308, § 311 odst. 1, § 312, § 321 odst. 4, § 322, § 323 až 323f, 324, 341, 344, 355, 365, § 369a odst. 4 až 7, § 370, 371, 376, 382, 384, § 386 až 408, § 444, 458, 459, 477, 478, § 479 odst. 2, § 480, § 483 odst. 3, § 488, 488a, § 488c až 488e, § 493 odst. 1 věta druhá, § 499, § 509 odst. 1, § 528, 535, 592, 597, 608, § 612 až 614, § 620, § 622 odst. 4, § 628, 629, 655, 655a, 658, 659a, 659b, 659c, § 660 odst. 4 a 5, § 662 odst. 2 a 3, § 662a odst. 3, § 668 odst. 2, 3, 4 a 6, § 669 odst. 6, § 669a odst. 2, § 672a, § 673 odst. 2, § 678, § 679 odst. 1, § 680, 707, § 709 odst. 3, § 710 odst. 2 a 3, § 713 odst. 2, § 714 odst. 4, § 715a, § 718 odst. 1, § 719a, § 722 až 724, § 729, 743 a § 745 odst. 2. (2) Strany se nemohou odchýlit od základních ustanovení v této části a od ustanovení, která předepisují povinnou písemnou formu právního úkonu.

5

§ 2 (OZ) (3) Účastníci občanskoprávních vztahů si mohou vzájemná práva a povinnosti upravit dohodou odchylně od zákona, jestliže to zákon výslovně nezakazuje a jestliže z povahy ustanovení zákona nevyplývá, že se od něj nelze odchýlit.

Věcná, osobní a časová působnost obchodního zákoníku Obecně je působnost obchodního zákoníku vymezena hned v jeho § 1/1 podle kterého obchodní zákoník upravuje a) postavení podnikatele, b) obchodní závazkové vztahy a c) další vztahy s podnikáním související (úprava hospodářské soutěže, obchodní rejstřík aj.) Konkrétně je působnost obchodního zákoníku vymezena zejm. v jeho § 261, podle kterého obchodní zákoník obligatorně upravuje (věcné hledisko): a) vztahy mezi podnikateli, jestliže se týkají jejich podnikatelské činnosti, b) vztahy mezi státem (samosprávnou územní jednotkou či státní organizací) a podnikateli při jejich podnikatelské činnosti, a jestliže se týkají zabezpečování veřejných potřeb, c) další vztahy vyjmenované v odst. 3 (§ 261) např. mezi zakladateli obch. spol. a družstev, mezi jejich společníky, vztahy týkající se účasti na společnosti či vztahy vyplývající z členského vztahu k družstvu; z burzovních obchodů a jejich zprostředkování; ze smlouvy o prodeji či nájmu podniku, zástavní právo k obchodnímu podílu, smlouvy o tichém společenství; ze smlouvy o běžném účtu, z bankovní záruky aj. d) vztahy mezi společností nebo mezi družstvem a osobou, která je statutárním orgánem nebo jiným orgánem nebo jeho členem e) vztahy vzniklé při zajištění plnění závazků vzniklých z těchto výše uvedených právních vztahů Podle obchodního zákoníku se však mohou řídit i další právní vztahy i přes to, že se na ně působnost obchodního zákoníku podle § 261 obligatorně nevztahuje (osobní hledisko): a) strany si mohou písemně dohodnout, že jejich závazkový vztah se bude řídit obchodním zákoníkem (dohoda však nesmí směřovat ke zhoršení právního postavení účastníka smlouvy, který není podnikatelem - neplatnost) b) stejně tak i vztahy vzniklé při zajištění takovýchto závazků se mohou řídit obchodním zákoníkem, pokud s tím osoba poskytující zajištění projeví souhlas či pokud o tom v době vzniku zajištění ví Z hlediska časového je pro posouzení toho, zda se vztahy mezi účastníky řídí podle obchodního zákoníku, rozhodující povaha účastníků při vzniku závazkového vztahu § 261 (5). OBCHZ se řídí i vztahy jiných osob než podnikatelů - § 4 – stanoví li tak OBCHZ či jiný zákon; např. ustanovení hospodářské soutěže dopadají nejen na podnikatele, ale na „soutěžitele“; OBCHZ se řídí i vztahy, v nichž je účastníkem stát, popř. státní organizace, územní samosprávná jednotka apod. Ustanovení společná, přechodná a závěrečná mezinárodní smlouvy - § 756 – ustanovení OBCHZ se použije, jen pokud MS závazná pro ČR, jež byla uveřejněna ve SB, neobsahuje jinou úpravu - § 761 přechodné ustanovení pro použití hospodářského zákoníku – stanoveno, že hospodaření organizací s majetkem státu se řídí dosavadními předpisy – toto ustanovení je určitým legislativním reliktem, který byl z části překonán zákonem 219/2000 – o majetku ČR a jejím vystupování v právních vztazích; dosavadní státní příspěvkové organizace (včetně státních podniků) se staly právnickými osobami hospodařícími s majetkem státu; státní podnik 6

je rovněž právnickou osobou a má právo s majetkem státu hospodařit; předpisy o likvidaci společnosti se použijí obdobně i na státní podniky - mimořádně významným je ustanovení § 763 o působnosti dosavadních předpisů – (platících před účinností OBCHZ 1.1 1992 a jež byly OBCHZ zrušeny - hospodářský zákoník - zákoník mezinárodního obchodu § 763 (1) – obchodním zákoníkem se řídí právní vztahy, které vznikly ode dne jeho účinnosti (1.1.1992) - právní vztahy vzniklé přede dnem účinnosti OBCHZ a práva z nich vzniklá, jakož i práva z odpovědnosti za porušení závazků z hospodářských a jiných smluv uzavřených přede dnem účinnosti OBCHZ se řídí dosavadními předpisy; výjimky tvoří pouze smlouva o běžném účtu, vkladovém účtu a o uložení CP a jiných hodnot – ty se řídí OBCHZ i když k jejich uzavření došlo před tímto datem § 763 (2) – podle dosavadních předpisů se až do svého zakončení posuzují všechny lhůty, které začaly běžet přede dnem účinnosti OBCHZ, jakož i lhůty k uplatnění práv, které teprve začnou běžet - tato řešení zakotvil OBCHZ v zájmu právní jistoty a vyloučení nežádoucí retroaktivity § 764 – řeší přechod obchodních společností (vzniklých před 1.1.1992) do režimu OBCHZ – od roku 1992 se povinně řídily ustanoveními OBCHZ; nevyhovění těmto podmínkám mohlo vést až k soudnímu zrušení dané společnosti; řešen i problém akcií poskytujících výhody nepřípustné OBCHZ § 765 – přechodná ustanovení týkající se družstev vzniklých před účinností OBCHZ – tato družstva se přeměňují na subjekty dle platného OBCHZ, postup stanovil zvláštní zákon; nevyhovění vedlo k likvidaci družstva. § 761 (1) Právo hospodaření státních organizací s majetkem státu se řídí dosavadními předpisy, včetně ustanovení § 64, 65 a § 72 až 74b hospodářského zákoníku, do vydání nové úpravy zákona Federálního shromáždění a národních rad. (2) Ustanovení § 70 až 75 se použijí obdobně i na likvidaci jiných právnických osob než obchodních společností, jestliže nemají právního nástupce a z právních předpisů, jež je upravují, nevyplývá něco jiného. § 763 (1) Tímto zákonem se řídí právní vztahy, které vznikly ode dne jeho účinnosti. Právní vztahy vzniklé přede dnem účinnosti tohoto zákona a práva z nich vzniklá, jakož i práva z odpovědnosti za porušení závazku z hospodářských a jiných smluv uzavřených přede dnem účinnosti tohoto zákona se řídí dosavadními předpisy. Smlouvy o běžném účtu, smlouvy o vkladovém účtu, smlouvy o uložení cenných papírů a jiných hodnot se však řídí tímto zákonem ode dne jeho účinnosti, i když k jejich uzavření došlo před tímto dnem. (2) Podle dosavadních předpisů se až do svého zakončení posuzují všechny lhůty, které začaly běžet přede dnem účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty pro uplatnění práv, které se podle předchozího odstavce řídí dosavadními předpisy, i když začnou běžet po účinnosti tohoto zákona. § 764 (1) Právní povaha veřejných obchodních společností, komanditních společností, společností s ručením omezeným a akciových společností, které vznikly podle dosavadních předpisů, se řídí ustanoveními tohoto zákona ode dne jeho účinnosti. (2) Ustanovení společenské smlouvy, popřípadě stanov obchodních společností uvedených v odstavci 1, která odporují donucujícím ustanovením tohoto zákona, pozbývají závaznosti dnem nabytí jeho účinnosti; společníci, popřípadě orgány obchodních společností přizpůsobí do jednoho roku od tohoto dne společenské smlouvy, popřípadě stanovy úpravě tohoto zákona a zašlou je rejstříkovému soudu. Jestliže tak neučiní, vyzve je k tomu rejstříkový soud, který ve výzvě zároveň stanoví dodatečnou přiměřenou lhůtu. Po marném uplynutí této dodatečné lhůty soud společnost zruší a nařídí její likvidaci. (3) Akcie vydané před účinností tohoto zákona, s nimiž jsou spojeny výhody, které tento zákon nepřipouští, pozbývají těchto výhod dnem účinnosti tohoto zákona. § 765 (1) Družstva, která vznikla před účinností tohoto zákona se přeměňují na společnosti nebo družstva podle tohoto zákona způsobem, který stanoví zvláštní zákon.

7

(2) Družstva přeměněná podle odstavce 1 přizpůsobí své stanovy tomuto zákonu ve lhůtě stanovené zvláštním zákonem uvedeným v odstavci 1. Do této doby předloží své stanovy přizpůsobené úpravě družstev podle tohoto zákona rejstříkovému soudu s žádostí o provedení potřebných změn v obchodním rejstříku. S přizpůsobenými stanovami předloží současně zápis o členské schůzi, na které byla schválena změna stanov. Zápis zahrne schválenou výši zapisovaného základního jmění a podíly členů na něm. Zapsáním změn se pokládají dosavadní družstva za družstva založená podle tohoto zákona. (3) Právní povaha družstev uvedených v odstavci 1 se řídí do zápisu změn v obchodním rejstříku podle odstavce 2 dosavadními právními předpisy a stanovami. (4) Jestliže družstva uvedená v odstavci 1 nepožádají o provedení změn v obchodním rejstříku ve stanovené lhůtě a neučiní tak ani po výzvě soudu, nařídí soud likvidaci družstva. (5) Ustanovení zvláštního zákona uvedeného v odstavci 1, jež upravují majetkové podíly na čistém obchodním jmění družstva, se použijí i pro určení podílu na likvidačním zůstatku. Není-li rozdělení schváleno valnou hromadou oprávněných osob, rozhodne o rozdělení soud.

2) Podnikání a podnikatel; neoprávněné podnikání a jeho soukromoprávní důsledky, podnikání zahraničních osob Oba pojmy, jak podnikání tak i podnikatel, jsou jako základní pojmy obchodního práva definovány hned v úvodu obchodního zákoníku v § 2. § 2 Podnikání (1) Podnikání se rozumí soustavná činnost prováděná samostatně podnikatelem vlastním jménem a na vlastní odpovědnost za účelem dosažení zisku. (2) Podnikatelem podle tohoto zákona je: a) osoba zapsaná v obchodním rejstříku, b) osoba, která podniká na základě živnostenského oprávnění, c) osoba, která podniká na základě jiného než živnostenského oprávnění podle zvláštních předpisů, d) osoba, která provozuje zemědělskou výrobu a je zapsána do evidence podle zvláštního předpisu. (3) Místem podnikání fyzické osoby je adresa zapsaná jako její místo podnikání v obchodním rejstříku nebo v jiné zákonem upravené evidenci. Podnikatel je povinen zapisovat do obchodního rejstříku své skutečné místo podnikání. Sídlem organizační složky podniku (§ 7) se rozumí adresa jejího umístění.

Podnikání – soustavná činnost, prováděná samostatně podnikatelem, jeho vlastním jménem a na vlastní odpovědnost, za účelem dosažení zisku pět, resp. šest kumulativních znaků podnikání 1) soustavnost – musí se jednat o pravidelnou či opakovanou činnost (nemusí být nepřetržitá – i sezónní podnikání je podnikáním), která má pokračující charakter 2) samostatnost – jen ten, kdo příslušnou činnost provozuje, sám rozhoduje o jejím způsobu, rozsahu, době a místě výkonu apod. aniž by podléhal organizačním dispozicím jiné osoby 3) vlastním jménem – osoba jedná pod svým jménem a příjmením či pod obchodní firmou, pod nimiž je registrována (nejedná tedy jménem jiné osoby) 4) na vlastní odpovědnost – osoba sama odpovídá za případné porušení závazků či právních předpisů, za výsledek své podnikatelské činnosti, event. za způsobenou škodu 5) za účelem dosažení zisku – není rozhodující, zda zisk byl skutečně dosažen (i ztráta); stačí, když je pouze záměrem a motivem podnikatele 6) činnost musí být provozována podnikatelem Za podnikání je třeba považovat jen takovou činnost, které je oprávněná, tedy nejde-li o činnost zakázanou nebo činnost prováděnou bez podnikatelského oprávnění; pojem podnikání v OBCHZ je oproti živnostenskému podnikání podle ŽZ svým rozsahem širší, poněvadž pod 8

pojmem podnikání zahrnuje nejen živnosti, ale i činnosti dalších podnikatelských subjektů – viz níže. Je namístě zdůraznit, že ustanovení § 2 (2) OBCHZ je nutno vykládat tak, že příslušná osoba je podnikatelem podle OBCHZ pouze tehdy, pokud skutečně „podniká“, resp. „provozuje“ a tedy nestačí, je-li „oprávněna podnikat“, resp. „provozovat“ Podnikatel – obchodní zákoník definuje čtyři typy osob, které považuje za podnikatele. 1) osoby zapsané v obchodním rejstříku – do obchodního rejstříku se zapisují: a) obchodní společnosti a družstva b) další právnické osoby, o nichž to stanoví zákon (státní podniky, banky, burzy apod.) c) všechny zahraniční osoby, které zde chtějí podnikat – (fyzické i právnické vč. org. složek) d) fyzické osoby podnikatelé - s výnosy přes 120 mil za dvě po sobě následující úč. obd. - o kterých to stanoví právní předpis - které o to požádají (s bydlištěm v ČR nebo v EU); dále se však nečiní rozdílu mezi osobou zapsanou povinně a osobou zapsanou dobrovolně 2) osoby podnikající na základě živnostenského oprávnění – živnostenský list či koncesní listina; tyto osoby jsou evidované v živnostenském rejstříku 3) osoby podnikající na základě jiného než živnostenského oprávnění (podle zvl. předpisů) – sem patří zejm. tzv. svobodná povolání provozovaná podle zvl. zákonů (lékaři, advokáti, tlumočníci, auditoři, burzovní makléři aj.); především sem patří osoby vyloučené z působnosti ŽZ, protože jejich podnikání je upraveno zvláštními zákony; spadají sem i osoby zřízené podle zvl. zákonů, které podnikají, např. Český rozhlas 4) fyzické osoby provozující zemědělskou výrobu zapsané do evidence (podle zvl. předpisu) – jedná se o samostatně hospodařící rolníky (řadí se sem i hospodaření v lesích a na vodních plochách) podle zákona o soukromém podnikání občanů Podle těchto vymezení jsou podnikateli tedy i ty právnické osoby, které sice vznikají bez podnikatelského cíle (a nemají tudíž předmět podnikání, ale předmět činnosti), ale zapisují se do obchodního rejstříku. Pouhý fakt, že jsou zapsány v obchodním rejstříku z nich činí podnikatele ve smyslu obchodního zákoníku – „podnikatelé podle právní formy“; jde však v podstatě jen o jakousi právně-formalistickou hříčku, jelikož tyto osoby ve skutečnosti nepodnikají a ani nejsou oprávněny podnikat Místo podnikání – vztahuje se k podnikateli fyzické osobě; je jím adresa osoby zapsaná jako její místo podnikání v OR či jiné řádné evidenci – název ulice, čp., obec; podnikatel je povinen zapisovat do rejstříku své skutečné místo podnikání; Sídlo organizační složky podniku – adresa jejího umístění, tj. adresa, na níž se nachází vedení, které organizační složku řídí (obdobně jako u místa podnikání či sídla PO) V současné koncepci obchodního práva je uplatňována zásada rovných podmínek pro podnikání – zahraniční osoby mohou tedy na území ČR podnikat v zásadě za stejných podmínek a ve stejném rozsahu jako české osoby. Tato koncepce vychází z čl. 26 LZPS, podle kterého „…každý má právo podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost…“, přičemž podmínky a omezení může stanovit pouze zákon. (např. devizový zákon zakazuje prodej nemovitostí devizovým cizozemcům); je však upřednostňována zásada reciprocity. Podle OBCHZ musí být všechny zahraniční osoby (jak fyzické, tak i právnické) zapsány v obchodním rejstříku a podnikat mohou tedy v rozsahu zapsaného předmětu podnikání; 9

oprávnění podnikat jim vzniká zápisem do obchodního rejstříku – zápis je konstitutivní; zápis do OR jako předpoklad oprávnění zahr. osoby podnikat na území ČR se nevyžaduje u fyzických osob s bydlištěm na území EHP (EU + Norsko, Island a Lichtenštejnsko); k tomu, aby mohla zahraniční osoba podnikat na území ČR, musí mít právní způsobilost; Za podnikání samo o sobě nemůžeme však považovat prosté uzavírání smluv nebo plnění závazků zahraniční osobou. Zahraniční osobou se rozumí: - fyzická osoba s bydlištěm mimo území ČR - právnická osoba se sídlem mimo území ČR Českou PO se rozumí PO se sídlem na území ČR. Podnikáním zahraniční osoby na území ČR se rozumí podnikání v užším slova smyslu (podnikání podle OBCHZ), nikoli jakékoliv podnikání na území ČR; je to podnikání zahraniční osoby, má-li podnik nebo jeho organizační složku umístěnou na území ČR, čili je to podnikání prostřednictvím podniku nebo jeho organizační složky – takový podnik není PO zřízenou v ČR zahraniční osobou, přičemž zápis takového podniku do OR nemá právní význam na právní postavení podniku a zahraniční osoby žádný vliv. V širším smyslu jsou podnikáním zahraniční osoby veškeré podnikatelské aktivity takové osoby v ČR Právní způsobilost zahraničních osob – způsobilost jiné než fyzické osoby se řídí právem státu podle něhož byla tato osoba založena (včetně jejích vnitřních pr. poměrů a ručení členů či společníků za její závazky); zahraniční osoby, které mají oprávnění k podnikání v kterémkoliv zahraničním státě, mají zároveň postavení podnikatele podle českého OBCHZ to samo však ještě neopravňuje zahraniční osobu podnikat v celém rozsahu na území ČR. Majetková účast v české právnické osobě – zahraniční osoba se může jako společník podílet (i výlučně) na založení české právnické osoby či se účastnit ve společnosti již založené (společník nebo člen). Potom má v této souvislosti stejná práva a povinnosti jako české osoby. Založena však může být právnická osoba pouze podle českého práva (změna oproti dřívější úpravě). Ochrana majetkových zájmů zahraničních osob – v souladu s ustanovením čl. 11 LZPS je vyvlastnění majetku (nejen zahraniční osoby) možné pouze a) ve veřejném zájmu, b) nelze-li výsledku dosáhnout jinak, c) na základě zákona (a podle zákona) a d) za náhradu. Vedle samotného vyvlastnění majetku platí stejné podmínky i pro pouhé omezení vlastnického práva. OBCHZ u zahr. osoby dále blíže stanovuje podmínky poskytnuté náhrady – náhrada kumulativně musí: 1) být poskytnuta bez prodlení, 2) odpovídat plné hodnotě majetku v době, kdy bylo vyvlastnění provedeno, 3) být volně převoditelná do zahraničí v cizí měně. Ochrana majetkových práv zahraničních osob je upravena rovněž v dvoustranných mezinárodních smlouvách o ochraně investic. Pokud tyto smlouvy obsahují jinou úpravu než je v právním řádu, má úprava v těchto smlouvách obsažená přednost před zákonem – vyplývá mj. z čl. 10 Ústavy. Přemístění sídla – Obchodní zákoník umožňuje, aby právnická osoba založená v zahraničí podle cizího práva přemístila své sídlo do ČR a naopak. Podmínkou je, že to musí 10

umožňovat uzavřené a pro ČR závazné mezinárodní smlouvy (dříve platilo, že to musí být připuštěno právním řádem státu, v němž má daná právnická osoba dosud své sídlo). Při přemístění nejde o založení nové právnické osoby, právnická osoba bude pokračovat v podnikání pouze s novým sídlem v tuzemsku; nebude už považována za zahraniční osobu, ale za českou právnickou osobu. Přemístění je účinné ode dne jeho zápisu do obchodního rejstříku. Vnitřní poměry a vztahy dané právnické osoby se však i po přeložení sídla řídí právním řádem státu, podle něhož byla tato osoba založena. Ručení společníků vůči třetím osobám však nesmí být nižší, než platí v českém právu. Listina základních práv a svobod v čl. 26 uvádí, že každý má právo podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost. Zákon může stanovit podmínky a omezení pro výkon určitých povolání nebo činností. Obecná úprava neoprávněného podnikání: § 3a Neoprávněné podnikání (1) Povaha nebo platnost právního úkonu není dotčena tím, že určité osobě je zakázáno podnikat nebo že nemá oprávnění k podnikání; tím není dotčen § 49a občanského zákoníku. (2) Osoba, která uskutečňuje činnost, k níž se podle zvláštních právních předpisů vyžaduje ohlášení nebo povolení, bez takového ohlášení nebo povolení, a osoby, které takovou činnost uskutečňují jménem jiné osoby anebo na její účet, odpovídají za škodu tím způsobenou; tím není dotčena jejich odpovědnost podle zvláštních právních předpisů. §4 Ustanoveními tohoto zákona se řídí i vztahy jiných osob než podnikatelů, stanoví-li to tento zákon nebo zvláštní zákon. § 49a (OZ) Právní úkon je neplatný, jestliže jej jednající osoba učinila v omylu, vycházejícím ze skutečnosti, jež je pro jeho uskutečnění rozhodující, a osoba, které byl právní úkon určen, tento omyl vyvolala nebo o něm musela vědět. Právní úkon je rovněž neplatný, jestliže omyl byl touto osobou vyvolán úmyslně. Omyl v pohnutce právní úkon neplatným nečiní.

-

neplatnost relativní

termín "povaha" (§ 3a odst. 1) znamená to, že např. kupní smlouva uzavřená osobou nemající živnostenské oprávnění bude platnou obchodní kupní smlouvou a bude se řídit obchodním zákoníkem, jestliže vadou právního jednání byl právě a pouze nedostatek živnostenského oprávnění smluvní strany. Právní povahou úkonu je třeba rozumět také jeho právní kvalifikaci, zejména zda se řídí obchodním zákoníkem, popř. jiným právním předpisem. Právní jednání, k němuž dochází při neoprávněném podnikání, je platné – neplatnost z tohoto důvodu nemůže namítat nejen osoba neoprávněně podnikající, ale i druhá strana právního vztahu; i v případech, kdy je podnikání neoprávněné, musí být chráněny zvláště třetí osoby proti jeho důsledkům Neoprávněné podnikání – řeší, jaké právní důsledky pro právní jednání má skutečnost, že určitá osoba podniká neoprávněně - osoba podniká bez oprávnění - podnikání jí bylo zakázáno (např. zákaz činnosti rozsudkem soudu, pozastavení živnosti rozhodnutím živnostenského úřadu) - osoba sice oprávnění k podnikání má, ale její činnost rozsah takového oprávnění překračuje K § 3a odst. 2 ObchZ: 11

Neoprávněné podnikání může způsobit škodu. Odpovědnost za ni by bylo možno vyvodit z obecné úpravy § 373 ObchZ se vztahuje pouze na škodu vzniklou z porušení obchodních závazků a prostřednictvím § 757 ObchZ také na škodu vzniklou porušením jiných povinností stanovených obchodním zákoníkem. § 373 Kdo poruší svou povinnost ze závazkového vztahu, je povinen nahradit škodu tím způsobenou druhé straně, ledaže prokáže, že porušení povinností bylo způsobeno okolnostmi vylučujícími odpovědnost. § 757 Pro odpovědnost za škodu způsobenou porušením povinností stanovených tímto zákonem platí obdobně ustanovení § 373 a násl.

Povinnost získat podnikatelské oprávnění však vyplývá z veřejnoprávních předpisů a jednání popsanému v § 3a odst. 1 ObchZ je tedy spíše než porušením povinnosti stanovené obchodním zákoníkem, porušením povinnosti stanovené zvláštním zákonem (např. živnostenský zákon). Odpovědnost upravená občanským zákoníkem je subjektivní. Veřejnoprávní předpisy jen zřídkakdy upravují povinnost k náhradě škody způsobené neoprávněným podnikáním. V novém § 3a proto dochází k doplnění úpravy a nedovolené podnikání napříště založí povinnost k náhradě škody i podle obchodního zákoníku. Je to tedy jednou ze zvláštních úprav odpovědnosti za škodu v obchodním zákoníku. Ustanovení § 373 n. bude v souladu s § 757 na tuto odpovědnost obdobně aplikovatelné. Skutková podstata odpovědnosti je široká, protože do okruhu odpovědných subjektů neřadí jenom toho, kdo nemá potřebné oprávnění, tedy neoprávněného podnikatele, ale také všechny osoby, které jím byly použity bez ohledu na to, zda jednaly jménem neoprávněného podnikatele nebo jménem vlastním na jeho účet. V praxi může nastat situace, kdy jménem neoprávněného podnikatele nebo na jeho účet jednala osoba, která sama podnikatelské oprávnění má. Odpovědnost za škodu vznikne i takovéto osobě. Vzhledem k tomu, že pravděpodobně budou v tomto případě odpovědné obě osoby - neoprávněný podnikatel i jeho přímý či nepřímý zástupce, bude se jednat o solidární společný závazek (§ 383 ObchZ). § 383 Je-li k náhradě škody zavázáno několik osob, jsou tyto osoby povinny škodu nahradit společně a nerozdílně a mezi sebou se vypořádají podle rozsahu své odpovědnosti.

Na podnikatele, kteří obstarávají určité činnosti pro jiné podnikatele, ustanovení zřejmě směřuje především. Jejich povinnost ověřit oprávnění k podnikání u svého zákazníka je možno považovat za součást jejich odborné péče. Předpokladem vzniku odpovědnosti však také je, že i další osoba uskutečňující neoprávněné podnikání pro jiného tak činí ve smyslu § 2 odst. 1, že tedy její činnost splňuje znaky podnikání. Jakákoli činnost neuskutečňovaná vymezeným způsobem totiž není podnikáním a nepodléhá ani režimu ohlášení či povolení. Zákonnou formulaci by bylo možno chápat jako absolutní objektivní odpovědnost, protože zkoumané ustanovení neformuluje žádný liberační důvod. Tento závěr však není zcela jednoznačný, protože by bylo možno také aplikovat § 374 stanovící okolnosti vylučující odpovědnost, v důsledku čehož by se jednalo o objektivní odpovědnost s možností liberace. Pro rozsah a způsob odpovědnosti bude aplikovatelná obecná úprava (§ 373 ObchZ). § 374

12

(1) Za okolnosti vylučující odpovědnost se považuje překážka, jež nastala nezávisle na vůli povinné strany a brání jí ve splnění její povinnosti, jestliže nelze rozumně předpokládat, že by povinná strana tuto překážku nebo její následky odvrátila nebo překonala, a dále, že by v době vzniku závazku tuto překážku předpovídala. (2) Odpovědnost nevylučuje překážka, která vznikla teprve v době, kdy povinná strana byla v prodlení s plněním své povinnosti, nebo vznikla z jejich hospodářských poměrů. (3) Účinky vylučující odpovědnost jsou omezeny pouze na dobu, dokud trvá překážka, s níž jsou tyto účinky spojeny.

Neoprávněné podnikání je sankcionováno veřejnoprávními předpisy, a proto postih nemůže být předmětem úpravy OBCHZ, popř. dalších soukromoprávních předpisů Neoprávněné podnikání podle Živnostenského zákona Neoprávněným podnikáním je provozování činnosti, která je předmětem živnosti, bez živnostenského oprávnění pro tuto živnost. Za neoprávněné podnikání se považuje i jednorázové a nahodilé provozování živnosti po dobu jejího pozastavení. Výše pokuty pro právnickou osobu je stanovena v závislosti na tom, o jakou živnost se jedná (živnost volná – až do 500 tisíc Kč; živnost řemeslná nebo vázaná – až do výše 750 tisíc Kč; živnost koncesovaná – až do výše 1 milion Kč). Výše pokuty pro fyzickou osobu je stanovena v závislosti na tom, o jakou živnost se jedná (živnost volná – až do výše 500 000 Kč; živnost řemeslná nebo vázaná – až do výše 750 000 Kč; živnost koncesovaná – až do výše 1 000 000 Kč). Při určení výše pokuty, jak u právnických, tak u fyzických osob, se přihlíží zejména k rozsahu, závažnosti, způsobu, době trvání a následkům protiprávního jednání. Hlava II: Správní delikty (ŽZ) § 61 Přestupky (1) Fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že a) v rozporu s § 13 odst. 2 1. jako osoba uvedená v § 13 odst. 1 písm. a) až d) neoznámí, že hodlá pokračovat v provozování živnosti, nebo 2. jako osoba uvedená v § 13 odst. 1 písm. b) až d) neprodleně neustanoví odpovědného zástupce, nebo b) jako správce dědictví nebo insolvenční správce neustanoví odpovědného zástupce podle § 13 odst. 3, nebo c) jako osoba uvedená v § 13 odst. 1 písm. b), c) nebo e), která nabyla majetkového práva vztahujícího se k provozování živnosti, pokračuje v provozování živnosti po skončení řízení o dědictví bez oznámení živnostenskému úřadu podle § 13 odst. 4. (2) Fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že předloží nepravdivé čestné prohlášení o bezúhonnosti podle a) § 46 odst. 1 písm. a), je-li občanem jiného členského státu Evropské unie, nebo b) § 46 odst. 1 písm. b), je-li občanem jiného státu než členského státu Evropské unie. (3) Fyzická osoba se dopustí přestupku dále tím, že provozuje činnost, která je a) živností volnou, aniž by pro tuto živnost měla živnostenské oprávnění, b) předmětem živnosti řemeslné nebo vázané, aniž by pro tuto živnost měla živnostenské oprávnění, nebo c) předmětem živnosti koncesované, aniž by pro tuto živnost měla živnostenské oprávnění. (4) Za přestupek lze uložit pokutu a) do 10 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 1, b) do 100 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 2, c) do 500 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 3 písm. a), d) do 750 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 3 písm. b), e) do 1 000 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 3 písm. c). (5) Za přestupek podle odstavce 1 lze v blokovém řízení uložit pokutu do 5 000 Kč; přestupky podle odstavců 2 a 3 nelze projednat v blokovém řízení. § 63 (1) Právnická osoba se dopustí správního deliktu dále tím, že provozuje činnost, která je a) živností volnou, b) předmětem živnosti řemeslné nebo vázané, nebo c) předmětem živnosti koncesované, aniž by pro tuto živnost měla živnostenské oprávnění.

13

(2) Za správní delikt se uloží pokuta a) do 500 000 Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 1 písm. a), b) do 750 000 Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 1 písm. b), c) do 1 000 000 Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 1 písm. c). § 63a Více správních deliktů spáchaných touž osobou, které je příslušný projednat týž správní orgán, se projedná ve společném řízení a sankce se uloží podle ustanovení vztahujícího se na správní delikt nejpřísněji postižitelný. § 64 (1) Právnická osoba za správní delikt neodpovídá, jestliže prokáže, že vynaložila veškeré úsilí, které bylo možno požadovat, aby porušení právní povinnosti zabránila. (2) Při určení výměry pokuty právnické osobě se přihlédne k závažnosti správního deliktu, zejména ke způsobu jeho spáchání a jeho následkům a k okolnostem, za nichž byl spáchán. (3) Odpovědnost právnické osoby za správní delikt zaniká, jestliže správní orgán o něm nezahájil řízení do 1 roku ode dne, kdy se o něm dozvěděl, nejpozději však do 3 let ode dne, kdy byl spáchán. (4) Správní delikty podle tohoto zákona v prvním stupni projednávají obecní živnostenské úřady. (5) Na odpovědnost za jednání, k němuž došlo při podnikání fyzické osoby41) nebo v přímé souvislosti s ním, se vztahují ustanovení zákona o odpovědnosti a postihu právnické osoby. (6) Pokuty vybírá a vymáhá orgán, který je uložil. Příjem z pokut je příjmem rozpočtu, ze kterého je hrazena činnost orgánu, který pokutu uložil.

Ustanovení trestního zákona týkající se stíhání fyzických osob pro neoprávněné podnikání zůstávají výše uvedenými ustanoveními nedotčena. § 251 Neoprávněné podnikání (TZ) (1) Kdo neoprávněně ve větším rozsahu poskytuje služby nebo provozuje výrobní, obchodní nebo jiné podnikání, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti. (2) Odnětím svobody na šest měsíců až pět let nebo peněžitým trestem bude pachatel potrestán, a) způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 značnou škodu, nebo b) získá-li takovým činem pro sebe nebo pro jiného značný prospěch. (3) Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán, a) způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 škodu velkého rozsahu, nebo b) získá-li takovým činem pro sebe nebo pro jiného prospěch velkého rozsahu.

Listina základních práv a svobod v čl. 26 uvádí, že každý má právo podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost. Zákon může stanovit podmínky a omezení pro výkon určitých povolání nebo činností. Toto ustanovení Listiny je současně i základní interpretační pomůckou při posuzování, zda může být v určitém případě naplněna skutková podstata trestného činu podle § 251 TZ. Skutková podstata trestného činu neoprávněného podnikání vyžaduje současné naplnění znaků spočívajících v: a) v poskytování služeb nebo provozování výrobní nebo jiné výdělečné činnosti b) ve větším rozsahu c) v neoprávněnosti takové činnosti Pojem podnikání je použit v názvu trestného činu neoprávněného podnikání a jako znak skutkové podstaty uvedeného trestného činu je speciálně definován. Podnikání je definováno v § 2 odst.v1 obchodního zákoníku jako soustavná činnost prováděná samostatně podnikatelem vlastním jménem a na vlastní odpovědnost za účelem dosažení zisku. Naproti tomu je ve skutkové podstatě tento pojem zúžen na tři možné okruhy podnikání a to: a) poskytování služeb nebo b) provozování výrobního a obchodního podnikání c) provozování jiného podnikání K naplnění znaků trestného činu neoprávněného podnikání dle trestního zákona je zapotřebí, aby šlo o jednání pro společnost nebezpečné, a tuto nebezpečnost je třeba prokázat. 14

Nestačí jen určitý administrativní nedostatek spočívající v tom, že určitá osoba nemá v pořádku listiny prokazující oprávněnost podnikat. Neoprávněnost podnikání proto bude nutno zkoumat zejména z hledisek, zda podmínky a omezení dané určitými zákony byly porušeny natolik, aby podnikání mělo charakter trestného činu. Neoprávněné je podnikání nejen tehdy, jestliže někdo podniká např. bez živnostenského oprávnění, které se prokazuje buď živnostenským listem, nebo koncesní listinou, nebo aniž by splnil podmínky pro výkon advokacie, což se prokazuje osvědčením České advokátní komory v Praze o zapsání v seznamu advokátů ČAK apod., ale i tehdy, když podnikatel překračuje rozsah např. živnostenského oprávnění. Jestliže takové jednání podnikatele, kterým překračuje rozsah svého živnostenského oprávnění, dosahuje stupně nebezpečnosti pro společnost odpovídajícího přibližně podnikání bez oprávnění, pak jde též o neoprávněné podnikání ve smyslu tohoto ustanovení. Je zde ovšem pomíjena ta skutečnost, že celá řada živností má charakter pouze ohlašovací (tedy ne schvalovací) a u těchto živností nejsou požadovány nějaké zvláštní podmínky nebo nejsou stanovena zvláštní omezení. U takovéhoto podnikání bude jen těžko možné dovodit neoprávněnost, pokud bude provozováno pouze při nedostatku formálních dokumentů, protože oprávněnost k podnikání plyne přímo z Listiny základních práv a svobod. Nedostatek formálního charakteru, ale může být přestupkovým jednáním. Ke znaku ve větším rozsahu: rozhodující tu je, že musí jít o činnost srovnatelnou s výkonem zaměstnání, provozovanou s cílem získat trvalý zdroj finančních příjmů. Proto musí jít o soustavnou činnost provozovanou takřka po „živnostensku“. Nezáleží však na tom, zda jde o hlavní zdroj obživy pachatele nebo zda svou činnost provádí vedle jiného zaměstnání. Pachatelem může být pouze fyzická osoba, neboť trestní zákon nezná trestní odpovědnost právnických osob. Navíc se vyžaduje, aby šlo o osobu, která poskytuje služby nebo provozuje výrobní nebo jiné výdělečné podnikání, tedy aby šlo o faktického podnikatele. Právnická osoba, ani osoba, která je za ni odpovědná, pokud právnická osoba překročí hranice oprávněného podnikání, nemůže být postižena pro tento trestný čin. Po subjektivní stránce se vyžaduje úmysl, který musí zahrnovat všechny znaky tohoto trestného činu.

3) Právní jednání podnikatele (přímé jednání, zákonné a smluvní zastoupení, komunitární právo) Pro existenci a fungování každého podnikatele je mimořádně důležitá zákonná úprava, která stanoví způsob jednání podnikatele a právní důsledky s tím spojené – taková úprava je v obch. zák. nedostatečná, v úvahu je nutno brát též zejména občanský zákoník (zejména zastoupení). Podnikatel – fyzická osoba jedná osobně nebo za ni jedná zástupce; za právnickou osobu jedná statutární orgán nebo za ni jedná zástupce; z toho plyne, že podnikatel jedná buď přímo nebo nepřímo; nepřímé jednání je jednání zástupce – poněvadž zástupce jako osoba od podnikatele odlišná projevuje vůli svou, avšak činí tak jménem podnikatele (za podnikatele) a tudíž s právními důsledky (účinky) pro podnikatele Zastoupení může být - smluvní - zákonné - na základě zákona - z rozhodnutí soudu 15

Jednáním podnikatele je jen právní jednání – jednání navenek, vůči třetím osobám s právními účinky – je právním úkonem; nutno odlišovat od řízení, rozhodování a obchodního vedení uvnitř podniku podnikatele – bez právních účinků navenek Jednání statutárních orgánů (SO) – mají generální jednatelské oprávnění – činí právní úkony PO ve všech věcech; jsou k tomu oprávněny smlouvou o zřízení PO, zakládací listinou nebo zákonem (kdo je stat. orgán vymezuje obch. zák.); generální jednatelské oprávnění SO nelze omezit, je jeho atributem, je oprávněn jednat ve všech věcech; případné omezení je neúčinné vůči třetím osobám (ochrana 3. osob, které nemohou znát interní omezení, a to i kdyby o nějakém omezení věděla), tím není dotčena odpovědnost neoprávněného jednatele vůči dotčené PO; omezení jednatelského oprávnění SO není možno uplatňovat vůči třetím osobám, i když byla zveřejněna. Má-li PO více SO (i kolektivní) je nutné určit způsob jednání statutárního orgánu – obecná úprava spočívá na principu, že každý, kdo je SO, může jednat samostatně, pokud spol. smlouva nestanoví něco jiného; (jménem A.S. může jednat každý člen představenstva, jménem družstva jedná předseda nebo místopředseda) Zápis SO do obchodního rejstříku není podmínkou jeho oprávnění jednat jménem podnikatele – oprávnění SO jednat tak vzniká vždy okamžikem, kdy byl ustanoven (jmenováním, zvolením); v této souvislosti platí princip důvěry v zápis do OR, který chrání dobrou víru třetích osob (PO by byla jednáním SO vázána i přes to, že SO už neměl oprávnění jednat – např. při odvolání). - v.o.s.-společníci - kom.společnost-komplementáři (neom. ručící společ.) - s.r.o.- jednatelé - a.s.-představenstvo - družstvo- představenstvo - kom.právo- orgány- části společnosti, které jsou oprávněny jednat jejím jménem, zastupovat před soudy, řídit a kontrolovat její činnost Díl IV: Jednání podnikatele § 13 (1) Je-li podnikatelem fyzická osoba, jedná osobně nebo za ni jedná zástupce. Právnická osoba jedná statutárním orgánem nebo za ni jedná zástupce. (2) Ustanovení tohoto zákona o jednotlivých obchodních společnostech a družstvu určují statutární orgán, jehož jednání je jednáním podnikatele. (3) Vedoucí organizační složky podniku (§ 7 odst. 1 a 2), který je zapsán do obchodního rejstříku, je zmocněn za podnikatele činit veškeré právní úkony týkající se této složky. (4) Je-li podnikatelem právnická osoba, je vázána vůči třetím osobám jednáním uskutečněným jejím statutárním orgánem nebo likvidátorem, i když překročil rozsah jejího předmětu podnikání, ledaže jde o jednání, které překračuje působnost, kterou tomuto orgánu svěřuje nebo dovoluje svěřit zákon. (5) Omezení jednatelského oprávnění statutárního orgánu právnické osoby vyplývající ze stanov, společenské smlouvy či jiného obdobného dokumentu nebo z rozhodnutí orgánů právnické osoby není možno uplatňovat vůči třetím osobám, i když byla zveřejněna.

Likvidátor – po jeho jmenování na něj přechází působnost SO, je-li likvidátorů více, a ze jmenování nevyplývá nic jiného, mají tuto působnost všichni jednotlivě; likvidátor však může činit pouze právní úkony směřující k likvidaci společnosti; dostává se mu zvláštního zákonného zastoupení podnikatele. Vedoucí organizační složky podniku (odštěpného podniku) – je zapsán do OR a je tedy zmocněn činit veškeré právní úkony týkající se složky; musí být však splněny dvě podmínky - zápis složky do OR - zápis samotného vedoucího do OR 16

organizační složka není právním subjektem, nemá právní subjektivitu, a proto vedoucí nemůže jednat jménem složky, nýbrž jen jménem podnikatele (za podnikatele); jednání vedoucího nelze omezit vůči subjektům navenek (třetím osobám), omezení by měla pouze interní účinky a navenek by neměla právní účinky; Jsou chráněna práva třetích osob při jednání se SO nebo likvidátorem – je-li podnikatelem PO, je vázána vůči třetím osobám jednáním uskutečněným jejím SO nebo likvidátorem, i když překročil rozsah jejího předmětu podnikání, ledaže jde o jednání, které překračuje působnost, kterou tomuto orgánu svěřuje nebo dovoluje svěřit zákon; překročení působnosti SO znamená neplatnost právního úkonu. Smluvní zastoupení podnikatele úprava jednání podnikatele v obch. zák. je úpravou hmotněprávní, která neplatí pro jednání před soudem; procesněprávní úpravu obsahuje OSŘ. Plná moc – předpokladem tohoto zastoupení je dohoda – smlouva o plné moci, která se uzavírá mezi podnikatelem jako zmocnitelem a tím, kdo má podnikatele zastupovat, tj. zmocněncem; plnou moc uděluje zmocnitel zmocněnci jako průkaz vůle, zastupovat jej, vůči příslušným třetím osobám (plnou moc uděluje podnikatel (FO) či statutární orgán nebo prokurista (PO); zástupce je oprávněn udělit plnou moc svému substitutovi – vyplývá li to ze stanov, smlouvy nebo zákona; zmocněncem může být jak FO, tak PO (pak jedná její SO); plná moc může být udělena i více osobám společně (jednání společné nebo samostatné); v plné moci musí být vymezen rozsah zmocnění - plná moc generální – pro veškeré úkony - plná moc speciální – některé druhy právních úkonů - plná moc individuální – jednotlivý právní úkon překročení jednatelského oprávnění – nutno vždy zkoumat v jednotlivých případech a jaké toto překroční má důsledky – v tomto ohledu platí i ustanovení občanského zákoníku; pro SO tato úprava neplatí – ze své podstaty není možné, aby překročily jednatelské oprávnění; za PO mohou činit právní úkony i jiní její pracovníci nebo členové, pokud je to stanoveno ve vnitřních předpisech PO či je to obvyklé vzhledem k jejich pracovnímu zařazení. Překročí-li tyto osoby své oprávnění, vznikají práva a povinnosti PO, jen pokud se právní úkon týká předmětu činnosti PO a jen tehdy, jde li o překroční, o kterém druhý účastník nemohl vědět. Překročí-li jednatelské oprávnění zmocněnec na základě plné moci, je zmocnitel vázán, jen pokud toto překročení schválil; neoznámí-li však zmocnitel svůj nesouhlas (do určité doby kdy se o tom dozvěděl) tak platí, že překročení schválil. Překročí-li zmocněnec své oprávnění, nebo jednal-li někdo bez plné moci, je z tohoto jednání vázán sám, ledaže ten, za koho bylo jednáno, právní úkon dodatečně bez zbytečného odkladu schválí; neschválí-li takto zmocnitel dané jednání, je osoba, se kterou bylo jednáno, na zmocněnci požadovat buď splnění závazku, nebo náhradu vzniklé škody – to však neplatí, jestliže osoba se kterou bylo jednáno, o nedostatku plné moci věděla. Prokura – speciální obchodněprávní institut, uplatňuje se pouze v podnikatelských vztazích; prokurou zmocňuje podnikatel prokuristu ke všem právním úkonům, k nimž dochází při provozu podniku, i když se k nim jinak vyžaduje zvláštní plná moc. Prokura se váže na podnikatelskou činnost provozovanou v podniku, podstatný je druh a povaha provozu podniku, nelze ji udělit PO ale pouze FO!!!. Prokurista nemusí být v jiném smluvním či jiném vztahu k podnikateli (zaměstnanec atp.); není zde zahrnuto oprávnění zcizovat nemovitosti a zatěžovat je, leda že je tak výslovně uvedeno; jiná omezení než která se týkají zcizování a zastavování nemovitostí nejsou dovolena - pak už by se pojmově nejednalo o prokuru; omezení prokury vnitřními pokyny vůči prokuristovi nemá právní účinky vůči třetím osobám, 17

může však mít účinky ve vztahu uvnitř (vymezení odpovědnosti za škody atp.); prokuru uděluje jen podnikatel, který je zapsán v OR (ať už je PO nebo FO); Kolektivní prokura – podnikatel prokuru udělí více osobám (oprávněni k jednání samostatně, všichni dohromady, nebo alespoň 2 – musí být vymezeno i v OR); účinnost udělení prokury nastává dnem zápisu do OR, účinnosti ztrácí výmazem z rejstříku, to má právní význam navenek vůči třetím osobám; zaniká podle úpravy plné moci v obč. zák. proto výmazem z OR prokura nezaniká, ale jen pozbývá účinnosti; prokurista se podepisuje tím způsobem, že k firmě podnikatele, za kterého jedná, připojí dodatek označující prokuru a svůj podpis („per procuram", „pp“, „ppa“). § 14 Prokura (1) Prokurou zmocňuje podnikatel prokuristu ke všem právním úkonům, k nimž dochází při provozu podniku, i když se k nim jinak vyžaduje zvláštní plná moc. Prokuru lze udělit jen fyzické osobě. (2) V prokuře není zahrnuto oprávnění zcizovat nemovitosti a zatěžovat je, ledaže je toto oprávnění výslovně v udělení prokury uvedeno. (3) Omezení prokury vnitřními pokyny nemá právní následky vůči třetím osobám. (4) Více osobám lze prokuru udělit tak, že jsou k zastupování a podepisování oprávněny každá samostatně, nebo tak, že je přitom třeba souhlasného projevu vůle všech prokuristů nebo alespoň dvou z nich. (5) Prokurista podepisuje tím způsobem, že k firmě podnikatele, za kterého jedná, připojí dodatek označující prokuru a svůj podpis. (6) Udělení prokury je účinné od zápisu do obchodního rejstříku. Byla-li prokuru udělena více osobám, musí návrh obsahovat i určení, zda každý prokurista může jednat samostatně, popřípadě kolik prokuristů musí jednat společně. (7) Prokura nezaniká smrtí podnikatele, pokud podnikatel nestanovil, že má trvat pouze za jeho života. Po smrti podnikatele však může prokurista činit jen úkony v rámci obvyklého hospodaření, a je povinen podat neprodleně návrh na zápis tohoto omezení prokury soudu (§ 27 odst. 1). Úkony přesahující rámec obvyklého hospodaření může prokurista činit jen se souhlasem dědiců a se svolením soudu. § 15 (1) Kdo byl při provozování podniku pověřen určitou činností, je zmocněn ke všem úkonům, k nimž při této činnosti obvykle dochází. (2) Překročí-li zástupce podnikatele zmocnění podle odstavce 1, je takovým jednáním podnikatel vázán, jen jestliže o překročení třetí osoba nevěděla a s přihlédnutím ke všem okolnostem případu vědět nemohla. (3) Zmocnění podle odstavce 1 nezaniká smrtí podnikatele, pokud podnikatel nestanovil, že má trvat pouze za jeho života. Zmocněnec však může po smrti podnikatele činit jen úkony v rámci obvyklého hospodaření. Úkony přesahující rámec obvyklého hospodaření může činit jen se souhlasem dědiců a se svolením soudu. § 16 Podnikatele zavazuje i jednání jiné osoby v jeho provozovně, nemohla-li třetí osoba vědět, že jednající osoba k tomu není oprávněna.

Zmocnění pro osoby pověřené určitou činností – další druh zákonného zastoupení (zmocnění) – kdo byl pro provozování podniku pověřen určitou činností, je zmocněn ke všem úkonům, k nimž při této činnosti obvykle dochází - vztahuje se na všechny takto pověřené osoby, pověřením je nutno rozumět nejen formální, nýbrž i faktické pověření výkonem určité činnosti (může být vymezena vnitřními organizačními předpisy, vymezením pracovní náplně atd.) - pověření určitou činností se děje při provozování podniku; rozsah zákonného zastoupení plyne z obvyklosti úkonů, k nimž při pověřené činnosti dochází – různé podle okolností Překročí-li zástupce podnikatele pověření uvedené v § 15 (1) OBCHZ, je takovým jednáním podnikatel vázán, jen jestliže třetí osoba o překročení nevěděla a s přihlédnutím ke všem okolnostem případu ani vědět nemohla. Jednání jiné osoby – podnikatele zavazuje i jednání jiné osoby v provozovně, nemohla-li třetí osoba vědět, že jednající osoba k tomu není oprávněna – tzv. jednání nezmocněného 18

jednatele; jinou osobou je osoba, která není zmocněná (oprávněná) za podnikatele jednat ani podle zákona, ani podle plné moci; jednání takové osoby přesto podnikatele zavazuje, jsou-li kumulativně splněny dvě podmínky: - k jednání došlo v provozovně podnikatele − třetí osoba nemohla vědět, že jednající osoba není k jednání oprávněna (ne jen že nevěděla, ale ani se zřetelem ke konkrétním okolnostem objektivně vědět nemohla). Podnikatelé (ať již fyzická či právnická osoba) mohou obecně činit právní úkony buď přímo (tzn. samotnou FO či stat.org. u PO) nebo nepřímo prostřednictvím zástupce. Přímé jednání – statutární orgán či fyzická osoba projevují přímo vůli podnikatele. Jednání v zastoupení (nepřímé jednání) – zástupce projevuje při jednání svou vlastní vůli, ale činí tak jménem a na účet zastoupeného (event. svým jménem, ale vždy na účet zastoupeného) ten, kdo vůli projevuje, není vázán důsledky tohoto projevu. Nepřímé jednání (jednání v zastoupení) lze členit podle toho, co je titulem (důvodem) zastoupení a to na: 1) zastoupení zákonné a) vedoucí organizační složky (§ 13/3) b) osoba pověřená při provozování podniku určitou činností (§ 15) c) za právnickou osobu též její pracovníci či členové (§ 20/2 Obč.z.) ad. a) vedoucí organizační složky – musí být zapsán v OR, pak je oprávněn za podnikatele činit všechny úkony týkající se této organizační složky. ad b) osoba pověřená při provozování podniku určitou činností – je zmocněna k těm úkonům, ke kterým při této činnosti obvykle dochází (překročí-li pravomoci je jejím jednáním podnikatel vázán, jen pokud třetí osoba nevěděla a ani nemohla vědět o takovém překročení pravomocí). ad. c) pracovníci či členové právnické osoby (§ 20/2 Obč.z.) – pokud je to stanoveno ve vnitřních předpisech nebo pokud je to vzhledem k pracovnímu zařazení obvyklé. § 20 (0Z) (2) Za právnickou osobu mohou činit právní úkony i jiní její pracovníci nebo členové, pokud je to stanoveno ve vnitřních předpisech právnické osoby nebo je to vzhledem k jejich pracovnímu zařazení obvyklé. Překročí-li tyto osoby své oprávnění, vznikají práva a povinnosti právnické osobě jen pokud se právní úkon týká předmětu činnosti právnické osoby a jen tehdy, jde-li o překročení, o kterém druhý účastník nemohl vědět.

2) zastoupení smluvní – vzniká na základě smlouvy (dohodou) mezi zástupcem a zastoupeným a lze je rozdělit dle dvou titulů a) dohoda o plné moci (podle § 31 Obč.z.) b) prokura (podle § 14 Obch.z.) ad. a) dohoda o plné moci – v plné moci, což je doklad pro třetí osobu, že dohoda o plné moci byla uzavřena, uvede zmocnitel rozsah oprávnění v jakém je zmocněnec za zmocnitele oprávněn jednat. Zastoupení na základě plné moci § 31 (1) Při právním úkonu je možné dát se zastoupit fyzickou nebo právnickou osobou. Zmocnitel udělí za tímto účelem plnou moc zmocněnci, v níž musí být uveden rozsah zmocněncova oprávnění. (2) Při plné moci udělené právnické osobě vzniká právo jednat za zmocnitele statutárnímu orgánu této osoby nebo osobě, které tento orgán udělí plnou moc.

19

(3) Plnou moc lze udělit i několika zmocněncům společně. Není-li v plné moci udělené několika zmocněncům určeno jinak, musí jednat všichni společně. (4) Je-li třeba, aby právní úkon byl učiněn v písemné formě, musí být plná moc udělena písemně. Písemně musí být plná moc udělena i tehdy, netýká-li se jen určitého právního úkonu.

ad b) prokura (tzv. obchodní plná moc) – prokurou zmocňuje podnikatel písemně prokuristu ke všem úkonům, k nimž dochází při provozu podniku. Není v ní však zahrnuto zcizování a zatěžování nemovitostí (pokud to není v udělení prokury výslovně uvedeno). Prokuru může udělit pouze podnikatel zapsaný v OR (její udělení je účinné až od zápisu v OR) a může ji udělit pouze fyzické osobě (event. i více fyzickým osobám – pak jednají buď samostatně, nebo všichni společně, nebo společně alespoň dva z nich). !!! Odvolání prokury je účinné již jejím samotným odvoláním – výmaz z OR je pouze deklaratorní !!!

−

Zvláštní případ (ani přímé ani nepřímé) představuje tzv. nezmocněné jednatelství (§ 16), kdy za podnikatele jedná osoba, která k tomu nemá žádné oprávnění, ale její jednání přesto podnikatele zavazuje. Musí být však splněny dvě podmínky: 1) k jednání musí dojít v provozovně podnikatele, a 2) třetí osoba nemohla vědět, že jednající osoba k tomu nemá oprávnění. Další zvláštní případy zastoupení: žaloba o náhradu škody proti statutárnímu orgánu – u s.r.o. ji podává společník, u a.s. akcionář jednání zakladatelů společnosti před jejím vznikem (stat. org. musí toto jednání do 3 měs. schválit)

4) Principy teorie firemního práva, právní úprava firmy v českém obchodním právu Pojem firemního práva pochází z rakouského obchodního zákoníku. U nás dochází v současné době k návratu k této terminologii a dosavadní pojem „obchodní jméno“ je nahrazován pojmem „obchodní firma“ (jejich společným rysem je, že se jedná o nehmotné statky náležející do oblasti průmyslového práva). Obchodní firma (firma) = název, pod kterým je podnikatel zapsán do obchodního rejstříku podnikatelé nezapsaní do obch. rejstříku firmu nemají. Základním účelem obchodní firmy je individualizace a identifikace podnikatele, jedná se o označení právního subjektu. Ve firemním právu se obecně uplatňuje několik zásad, které více či méně přebírá i naše stávající právní úprava: 1) firemní povinnost – zákon ukládá podnikatelům zapsaným do OR povinnost mít firmu (podnikatel je povinen činit právní úkony pod svou firmou); firma musí být používána v té podobě, jak vyplývá ze zápisu do OR. 2) zásada výlučnosti (nezaměnitelnosti) – nesmí být zapsána firma stejná nebo zaměnitelná s firmou již zapsanou. Nová firma se musí lišit od všech existujících a již zapsaných v obchodním rejstříku (tím je zaručena možnost identifikace podnikatele a ochrana dříve zapsaných obchodních firem). Nestačí odlišení pouze dodatkem. Bez teritoriálního omezení – platí na celé území ČR. 20

3) zásada pravdivosti a přiměřenosti – znění firmy musí odpovídat skutečnosti, firma nesmí obsahovat nic nepravdivého či přehnaného. Do této zásady patří i povinnost uvádět dodatek o nástupnictví a jméno nástupce v nové firmě; zákaz klamavosti 4) zásada jasnosti firmy – ve firmě by nemělo být obsaženo nic, co by mohlo znejasnit majitele či předmět podnikání (je úzce spojena se zásadou pravdivosti a přiměřenosti). 5) zásada jednotnosti firmy – podnikatel může mít pouze jednu firmu – jeden podnikatel může podnikat pouze pod jedinou obchodní firmou; i k provozování několika činností je podnikatel povinen používat svoji jedinou firmu k činění právních úkonů 6) princip firemní přísnosti či volnosti – záleží na přísnosti podmínek pro vytvoření nové firmy – u nás je vytváření firmy poměrně volné (právnické osoby jsou pouze povinny připojit firemní dodatky). 7) zásada souladu výkonu práv s dobrými mravy + zásada poctivého obchodního styku Obchodní firma a její ochrana Pojem obchodní firma pochází z rakouského obchodního zákoníku. Novelou z r. 2000 se přestal užvat pojem „obchodní jméno“ a znovu začal užívat pojem „obchodní firma“; „obchodní jméno“ byl však širší pojem, rozuměl se jím název, pod nímž podnikatel činil právní úkony při své podnikatelské činnosti; znamenalo to tedy, že každý podnikatel měl své obchodní jméno; nyní jsou tedy dvě základní skupiny podnikatelů: - podnikatelé, kteří mají obchodní firmu, protože jsou zapsáni v OR, a jsou povinni činit právní úkony pod svou firmou - podnikatelé, kteří nemají obchodní firmu, protože nejsou zapsáni v OR a jsou tedy činit právní úkony pod svým jménem a příjmením (FO) či pod svým názvem (PO) Obchodní firma (firma) = název, pod kterým je podnikatel zapsán do obchodního rejstříku; podnikatelé nezapsaní do obch. rejstříku firmu nemají. Takto zapsaný podnikatel je pak povinen činit právní kroky pod svou firmou. Podnikatelé nezapsaní v obchodním rejstříku – úprava obchodní firmy se jich netýká, ale i oni musí činit právní úkony výhradně - svým jménem a příjmením (fyzické osoby) - svým názvem (právnické osoby). U svého jména a příjmení či názvu mohou tito podnikatelé užívat odlišující dodatek či označení, které však musí splnit dvě podmínky: 1) nesmí působit klamavě 2) jeho užívání musí být v souladu s pr. předpisy i dobrými mravy soutěže Takový dodatek není firmou a je chráněn právem proti nekalé soutěži. Obchodní firma fyzické osoby – vždy jí musí být jméno a příjmení (kmen), navíc může být doplněna rozlišujícím dodatkem odlišujícím osobu podnikatele či druh podnikání. Tyto dodatky mohou být… a) osobní – např. akademický titul, vyjádření rodinné vazby apod. b) věcné – blíže označující druh podnikatelské činnosti c) místní – vyjadřující místo podnikání d) fantazijní – nejsou uvedeny, ale v praxi se připouští Obchodní firma právnické osoby – vždy je jím název, pod kterým jsou tyto osoby zapsány v obchodním rejstříku. Součástí jejich firmy je kmen osobní – např. jméno zakladatele, Baťa, a.s. věcný – dle předmětu podnikání, Dřevěná nábytek, a.s. fantazijní – Kuřbuřt & Hulibrk, spol. s r.o. 21

smíšený – Horáček – výroba dřevěných hraček, v.o.s. Dále existuje firemní dodatek – osobní, věcný, smíšený, fantazijní, odlišující místo podnikání a povinný dodatek označující jejich právní formu. Pro obchodní firmu existují různá omezení (nesmí být např. použita slova banka, burza apod., obchodní firma nesmí být v rozporu s dobrými mravy atd.) Přechod obchodní firmy – získá-li někdo podnik (děděním či smlouvou) může podnikat pod dosavadní firmou pouze za splnění dvou podmínek: 1) má-li k tomu výslovný souhlas (zůstavitele, dědiců či právního předchůdce) 2) k firmě musí být připojen tzv. nástupnický dodatek Převod obchodní firmy bez současného převodu podniku je nepřípustný. K převodu firmy však stačí převod alespoň části podniku, pokud zbývající část podniku bude podnikat pod jinou firmou, či pokud zanikne likvidací. Zaniká-li právnická osoba bez likvidace – přechází její obchodní firma na nástupnickou právnickou osobu, pokud ji tato převezme (pokud má jinou právní formu, musí být v tomto smyslu změněn dodatek obchodní firmy). Je-li součástí firmy právnické osoby jméno společníka, který přestal být společníkem, může být jeho jméno užíváno nadále pouze s jeho souhlasem (popř. se souhlasem dědiců); FO, která si změní jméno, může používat ve firmě i své dřívější jméno s dodatkem obsahujícím své nové jméno; firmy podnikatelů, jejichž podniky příslušejí k témuž koncernu, mohou obsahovat shodné prvky, obsahují li dodatek o příslušnosti ke koncernu a jsou-li dostatečně navzájem rozlišitelné. Ochrana obchodní firmy – Obch.z. poskytuje obchodní firmě speciální ochranu tím, že zakotvuje skutkovou podstatu neoprávněného užívání firmy – absolutní ochrana; (existuje i relativní ochrana – zejm. ochrana proti nekalé soutěži); Postižený se může proti neoprávněnému uživateli domáhat: 1) aby se rušitel příslušného jednání zdržel a odstranil závadný stav; žaloba odstraňovací – restituční 2) přiměřeného zadostiučinění – satisfakce (může být i v penězích); 3) náhrady škody, 4) vydání bezdůvodného obohacení. Soud může (ale nemusí) dále přiznat oprávněnému právo na zveřejnění rozsudku a to na náklady povinného.

5) Obchodní rejstřík, princip publicity v českém a evropském právu, charakter zápisů do obchodního rejstříku - prameny - v obchodním zákoníku – část 1., hlava III. Obchodní rejstřík (§ 27 – 38 písm. l) - OSŘ - § 200a – 200de - pojem - § 27 odst. 1 – veřejný seznam, do kterého se zapisují zákonem stanovené údaje o podnikatelích § 27 (1) Obchodní rejstřík je veřejný seznam, do kterého se zapisují zákonem stanovené údaje o podnikatelích. Obchodní rejstřík je veden v elektronické podobě.

22

(2) Obchodní rejstřík vede k tomu zvláštním právním předpisem určený soud (dále jen "rejstříkový soud"). (3) Rejstříkový soud vede pro každého zapsaného podnikatele, organizační složku podniku, podnik zahraniční osoby anebo jeho organizační složku zvláštní vložku, ledaže zákon stanoví jinak. Součástí obchodního rejstříku je sbírka listin. (4) Rejstříkový soud zveřejní zápis do obchodního rejstříku, jeho změnu či výmaz, jakož i uložení listiny do sbírky listin bez zbytečného odkladu po zápisu, ledaže právní předpis ukládá tuto povinnost někomu jinému. Zveřejňované údaje rejstříkový soud nejpozději do jednoho týdne ode dne zápisu oznámí také příslušnému daňovému orgánu, orgánu státní statistiky a orgánu, který vydal průkaz živnostenského nebo jiného podnikatelského oprávnění. (5) Rozsah a způsob zveřejnění upraví vláda nařízením.

- obchodní rejstřík (OR) vede rejstříkový soud (RS); je veden v el. podobě. - RS vede pro každého podnikatele zvláštní vložku; součástí OR je sbírka listin; RS zveřejní zápis do OR (jeho změnu či výmaz atd.) bez zbytečného odkladu po zápisu; rozsah a způsob zveřejnění je upraven nařízením vlády - OR je každému volně přístupný – právo nahlížet, pořizovat kopie, opisy a výpisy - nebude-li výslovně požádáno o listinný částečný nebo úplný opis, vydá rejstříkový soud částečný nebo úplný opis vždy v elektronické podobě. Úředně ověřený elektronický opis vydá rejstříkový soud jen na výslovnou žádost. O skutečnostech zapsaných do obchodního rejstříku a listinách uložených do sbírky listin před 1. lednem 1997 vydá rejstříkový soud vždy jen listinný opis, ledaže jsou i tyto skutečnosti nebo listiny již uchovávány v elektronické podobě.; za vydání opisu je možno požadovat úhradu nákladů (skutečných a účelných administrativních nákladů) - důvěra v zápis v OR – proti tomu, kdo jedná v důvěře v zápis v OR, nemůže ten, jehož se takový zápis týká, namítat, že tento zápis neodpovídá skutečnosti - skutečnosti zapsané do OR jsou účinné vůči každému ode dne jejich zveřejnění - od okamžiku zveřejnění zápisu osoby, která je orgánem nebo členem orgánu PO, se nikdo nemůže vůči třetím osobám dovolávat porušení právních předpisů, spol. smlouvy, stanov atd.; jestliže RS zamítne návrh na povolení zápisu osoby, která je orgánem nebo členem orgánu PO, považuje se její volba nebo jmenování od počátku za neplatnou - Údaje a obsah listin, jejichž zveřejnění zákon ukládá, může zapsaná osoba namítat vůči třetím osobám až od okamžiku jejich zveřejnění, ledaže by prokázala, že třetí osobě byly známy dříve. Těchto údajů a obsahu listin se však zapsaná osoba nemůže dovolávat do šestnáctého dne po zveřejnění, jestliže třetí osoba prokáže, že o nich nemohla vědět. - Při nesouladu mezi zapsanými a zveřejněnými údaji nebo mezi uloženými a zveřejněnými listinami se není možné dovolat vůči třetím osobám zveřejněného znění. Třetí osoba se však zveřejněného znění může dovolat jen tehdy, pokud zapsaná osoba neprokáže, že této třetí osobě byly zapsané údaje nebo obsah uložených listin známy. - význam – pro třetí osoby (informační charakter) - návrh na zápis, změnu nebo výmaz z OR může podat pouze zákonem stanovená osoba § 34; § 34 (1) Do obchodního rejstříku se zapisují: a) obchodní společnosti a družstva, b) zahraniční osoby podle § 21 odst. 4, c) fyzické osoby, které jsou podnikateli a mají bydliště v České republice a osoby podle § 21 odst. 5, které podnikají na území České republiky, pokud o zápis požádají, a d) další osoby, stanoví-li povinnost jejich zápisu zvláštní právní předpis.

23

(2) Fyzická osoba, která je podnikatelem, se zapíše do obchodního rejstříku vždy, jestliže výše jejích výnosů nebo příjmů snížených o daň z přidané hodnoty, je-li součástí výnosů nebo příjmů, dosáhla nebo přesáhla za dvě po sobě bezprostředně následující účetní období v průměru částku sto dvacet milionů Kč. (3) Fyzická osoba, která splní kteroukoliv z podmínek podle odstavce 2, podá bez zbytečného odkladu návrh na zápis do obchodního rejstříku. (4) Fyzická osoba, která přestala splňovat podmínky, na jejichž základě byla povinna podat návrh na zápis do obchodního rejstříku podle odstavce 3, může podat návrh na výmaz z obchodního rejstříku.

- povinnost podat návrh na zápis má dotyčná do 15 dnů ode dne kdy tato povinnost vznikla – neučiní li tak, má právo učinit tak osoba, která má na provedení zápisu právní zájem; při obou případech nutno doložit veškeré potřebné doklady, listiny apod. - návrh se podává na předepsaném formuláři, nutnost úředně ověřeného podpisu, dodat veškeré dokumenty a listiny; návrh musí být podán bez zbytečného odkladu po vzniku předmětné skutečnosti; odlišnosti jsou stanoveny pro státní podniky, PO veřejného práva a v případech zápisů z úřední povinnosti; - návrh na zápis i dokládací listiny lze podat v listinné formě i elektronicky do OR se zapisují: a) obchodní společnosti a družstva b) zahraniční osoby c) FO, které jsou podnikatelé, pokud o zápis požádají (bydliště či trval. pobyt na území ČR či území EU) d) další osoby, stanovuje-li tak zvl. pr. předpis - FO, která je podnikatelem se zapisuje do OR vždy, jestliže - výše výnosů po dva roky přesáhla 120 mil. Kč - provozuje živnost průmyslovým způsobem do OR se uvádí: a) firma, sídlo, bydliště, místo podnikání b) předmět podnikání (činnosti) c) právní forma PO d) u FO její rodné číslo e) IČO f) jméno a bydliště nebo firma a sídlo osoby, která je statutárním orgánem či jeho členem – s uvedením jak jménem PO jedná g) jméno a bydliště prokuristy – jakož i způsob, jakým jedná h) další skutečnosti, o nichž to stanoví právní předpis i) dále se zapisují údaje charakteristické pro konkrétní právní formu PO § 35 Do obchodního rejstříku se zapíší: a) firma, u právnických osob sídlo, u fyzických osob bydliště a místo podnikání, liší-li se od bydliště, b) předmět podnikání (činnosti), c) právní forma právnické osoby, d) u fyzické osoby rodné číslo nebo datum jejího narození, nebylo-li jí rodné číslo přiděleno, e) identifikační číslo, které podnikateli přidělí rejstříkový soud; potřebná identifikační čísla sdělí rejstříkovému soudu příslušný orgán státní správy, f) jméno a bydliště nebo firma a sídlo osoby, která je statutárním orgánem právnické osoby nebo jeho členem, s uvedením způsobu, jak jménem právnické osoby jedná, a den vzniku a zániku její funkce; je-li statutárním orgánem nebo jeho členem právnická osoba, též jméno a bydliště osob, které jsou jejím statutárním orgánem nebo jeho členem, g) jméno a bydliště prokuristy, jakož i způsob, jakým jedná, h) u právnické osoby identifikační číslo, pokud jí bylo přiděleno, i) další skutečnosti, o kterých to stanoví právní předpis.

24

§ 36 Do obchodního rejstříku se dále zapíší tyto údaje týkající se právnických osob: a) u veřejné obchodní společnosti jméno a bydliště nebo firma (název) a sídlo jejích společníků, b) u komanditní společnosti jméno a bydliště nebo firma (název) a sídlo jejích společníků, s uvedením, který ze společníků je komplementář a který komanditista, výše vkladu každého komanditisty a rozsah jeho splacení, c) u společnosti s ručením omezeným jméno a bydliště nebo firma (název) a sídlo jejích společníků, výše základního kapitálu, výše vkladu každého společníka do základního kapitálu a rozsah jeho splacení, výše podílu každého společníka, zástavní právo k obchodnímu podílu, dále jméno a bydliště členů dozorčí rady, byla-li zřízena, a den vzniku a zániku jejich funkce, d) u akciové společnosti výše základního kapitálu, rozsah jeho splacení, počet, druh, forma, podoba a jmenovitá hodnota akcií, případné omezení převoditelnosti akcií na jméno, jméno a bydliště členů dozorčí rady a den vzniku, popřípadě zániku jejich funkce; má-li společnost jediného akcionáře, zapisuje se i jméno a bydliště nebo firma a sídlo tohoto akcionáře, e) u družstva výše zapisovaného základního kapitálu a výše základního členského vkladu, případně vkladů, f) u státních podniků zakladatel, výše kmenového jmění, minimální výše kmenového jmění, kterou je státní podnik povinen zachovávat, a určený majetek.

- navrhovatel dále doloží, že mu nejpozději ke dni zápisu vznikne živnostenské oprávnění či jiné oprávnění k činnosti, která je směrodatná pro zápis v OR; dále doloží právní důvod užívání prostor, do nichž umístil sídlo nebo místo podnikání, obdobné platí při jejich změně, zahraniční osoba sdělí RS doručovací adresu písemností na území ČR - upraven postup při fúzi právnických osob, nástupnictví; převodu jmění na společníka; při rozdělení PO; při změně právní formy PO - do OR se ohledně odštěpného závodu nebo jiné org. složky podniku zapisují její označení, sídlo, předmět činnosti, jméno a bydliště vedoucího; zapisuje se do obvodu RS který je místně příslušný podle sídla zapisovaného subjektu - do obchodního rejstříku se zapíše také zrušení právnické osoby a jeho právní důvod, vstup do likvidace, jméno a bydliště nebo firma a sídlo likvidátora (likvidátorů), popřípadě jméno a bydliště osoby, která bude vykonávat činnost likvidátora za právnickou osobu, zahájení insolvenčního řízení, omezení práva dlužníka nakládat s majetkovou podstatou na základě rozhodnutí insolvenčního soudu, prohlášení konkursu, jméno a bydliště nebo firma a sídlo insolvenčního správce, povolení reorganizace a schválení reorganizačního plánu, rozhodnutí soudu o nařízení výkonu rozhodnutí postižením podílu některého společníka ve společnosti, prodejem podniku nebo jeho části, jakož i rozhodnutí soudu o zastavení výkonu tohoto rozhodnutí, exekuční příkaz na postižení podílu některého společníka ve společnosti, na prodej podniku nebo jeho části, jakož i rozhodnutí o zastavení exekuce nebo sdělení, že exekuce skončila jinak než zastavením, rozhodnutí soudu o neplatnosti právnické osoby, ukončení likvidace a právní důvod výmazu podnikatele. - ohledně podniku zahraniční osoby se zapisují údaje obdobné uvedeným, a vyplývající z jejího zvl. charakteru Sbírka listin obsahuje: - spol. smlouvu či zakladatelskou listinu + notářský zápis obsahující usnesení ustavující valné hromady A.S. nebo ustavující schůze družstva; jejich případné následné změny - rozhodnutí o volbě nebo jmenování, odvolání nebo doklad o jiném ukončení funkce osob, které jsou statutárním orgánem, jeho členem, likvidátorem, insolvenčním správcem apod.… jež se podílejí na řízení a kontrole společnosti - výroční zprávy, řádné, mimořádné, konsolidované účetní závěrky apod. 25

- rozhodnutí o zrušení PO, rozhodnutí, jímž se ruší rozhodnutí o zrušení PO, rozhodnutí soudu o neplatnosti společnosti apod. - rozhodnutí o změně právní formy, smlouvu o fúzi, převodu jmění, rozdělení společnosti apod. - rozhodnutí soudu o neplatnosti usnesení valné hromady o změně právní formy, o fúzi, převodu jmění, rozdělení společnosti - rozhodnutí soudu vydaná podle insolvenčního zákona - smlouvu o převodu podniku nebo jeho části - doklad o souhlasu druhého manžela s použitím majetku ve SJM k podnikání - smlouvu a zastavení obchodního podílu, o převodu obchodního podílu - usnesení valné hromady Do sbírky listin se dále ukládají podpisové vzory osob zapsaných jako osoby oprávněné jednat jménem PO. - ohledně podniku zahraniční osoby se zapisují údaje obdobné uvedeným, a vyplývající z jejího zvl. charakteru - Podnikatel zapsaný v OR předloží bez zbytečného odkladu od vzniku rozhodné skutečnosti rejstříkovému soudu do sbírky listin zakládané listiny, a to ve dvojím vyhotovení; cizojazyčné listiny je nutno přeložit do českého jazyka, s výjimkou úředních jazyků EU – ty se překládat nemusí - Statutárním orgánem, členem SO nebo jiného orgánu PO, která je podnikatelem, nemůže být ten, kdo vykonával kteroukoliv ze srovnatelných funkcí v právnické osobě, na jejíž majetek byl prohlášen konkurs (to platí i tehdy, byl-li návrh na prohlášení konkursu zamítnut pro nedostatek majetku) – tato překážka platí pro toho, kdo vykonával v PO uvedenou funkci alespoň jeden rok před podáním návrhu na konkurs; překážka trvá po dobu tří let podle podmínek stanovených v zákoně; jsou uvedeny případy, kdy se k překážce nepřihlíží a v kterých případech odpadá - za PO je oprávněna jednat pouze osoba zapsaná – za správné údaje je odpovědný navrhovatel (už nemá odpovědnost rejstříkový soud) – údaje musí odpovídat skutečnosti – změny musí ohlásit - rejstříkový soud může vyzvat k nápravě – pokud to neudělá, může to skončit až zrušením zápisu - vedení OR - částečně upravené v OSŘ - vede ho rejstříkový soud (místní a věcná příslušnost) - místní – tam, kde je sídlo podnikatele (u cizince tam, kde je podnik nebo org. složka) − věcně – krajský soud - řízení o zápisu do OR - nesporné řízení - řízení návrhové (zásadně návrhové – výjimečně ex offo) – rozhodovací charakter soudu se změnil v charakter registrační (limitace přezkumu oproti předešlé úpravě) - návrh podává pouze zapisovaná osoba (výjimka – pokud osoba nesplní do 15 povinnost zápisu, může navrhnout i osoba, jež na tom má právní zájem) - není možno vzít zpět návrh na zápis, pokud je to jen úkon deklaratorní povahy (u konstitutivní povahy lze vzít zpět) − osoby, které se zápis týká, nejsou účastníky řízení – vyžaduje se jejich souhlas či odmítnutí 26

- podání návrhu – návrh lze podat pouze na formulář (žádné „slohové cvičení“) – existují i výjimky z formulářů (např. pokud mají zvláštní právní úpravu – státní podniky…) - seznam listin potřebných k zápisu - soud zkoumá pouze omezeně obsah formuláře a listin - nemůže požadovat odstranění vad - může pouze provést nebo odmítnout − rozhodnutí o provedení zápisu – vyšší soudní úředník či soudce provedení uskuteční – pouze provede (žádné usnesení) - důvody odmítnutí - nedostatek aktivní legitimace k podání návrhu - nedostatek ve způsobu podání návrhu - nedostatek náležitostí (např. ŽL) - pro nesrozumitelnost, neurčitost - pro chybějící listiny - v případě, že by navrhovaná firma nebyla dostatečně odlišná od firmy již zapsané - navrhovatel může použít notářský zápis – notář přejímá odpovědnost za správnost a soud již nepřezkoumává (stejně jako rozhodnutí soudů a jiných státních orgánů) - rozhodnutí ve lhůtě § 200db (OSŘ) (1) Soud je povinen provést zápis do rejstříku anebo rozhodnout o návrhu usnesením ve lhůtě stanovené zvláštním právním předpisem, jinak nejpozději do pěti pracovních dnů; v případě návrhu na zápis přeměny podle zvláštního právního předpisu nebo v případě, kdy se spis nenachází u rejstříkového soudu, protože byl předložen jinému soudu, zejména k rozhodnutí o opravném prostředku nebo o příslušnosti soudu, se lhůta podle této věty prodlužuje na 15 pracovních dnů. Není-li návrh podán v českém jazyce, případně nejsou-li do českého jazyka přeloženy listiny, které podle zvláštního právního předpisu dokládají údaje o zapisovaných skutečnostech, lhůta podle první věty začne běžet až doručením překladu.

- pokud ve lhůtě nezapíše – fikce zápisu (prostor pro právní nejistotu) Principem ovládajícím zápisy do obchodního rejstříku je především princip publicity, který lze dále rozdělit na: 1) princip formální publicity, a 2) princip materiální publicity – ten se dále dělí na: a) v pozitivním smyslu b) v negativním smyslu Princip formální publicity – spočívá v tom, že obchodní rejstřík je přístupný každému, že každý má právo do něho nahlížet a pořizovat si z něho kopie a výpisy. Rejstříkový soud vydá každému na požádání úředně ověřený opis zápisu či listiny uložené ve sbírce listin, příp. též potvrzení o tom, že určitý zápis v OR je či není uveden apod.; opisy zápisu nebo listiny lze rozdělovat na úplné nebo částečné (podle rozsahu), na úředně ověřené nebo neověřené (podle důkazní síly) a konečně na listinné a v elektronické podobě (podle formy) Princip mater. publicity – (spočívá na principu dobré víry) obecně spočívá v tom, že stav zapsaný v OR bude vůči tomu, kdo jedná v důvěře zápis v OR, považován za skutečný platný právní stav. Tento princip má dvě stránky – pozitivní a negativní. Pozitivní stránka – spočívá v tom, že skutečnosti zapsané v OR jsou vůči třetím osobám účinné až okamžikem jejich zveřejnění v obchodním věstníku (může to však být i dříve či později) dříve – bude-li prokázáno, že třetí osoba o zápisu věděla 27

později – prokáže-li třetí osoba, že ve lhůtě do 16 dní od zveřejnění o tomto zveřejnění vědět nemohla (pobyt v nemocnici apod.) Negativní stránka – chrání dobrou víru v pravdivost zápisu v OR - spočívá v tom, že proti tomu, kdo jedná v důvěře v zápis v OR, nemůže osoba, jíž se zápis týká namítat, že zápis neodpovídá skutečnosti Právní význam zápisů v OR – zápisy provedené v OR mohou mít buď konstitutivní či deklaratorní význam. Konstitutivní zápisy mají vždy za následek vznik, změnu či zánik určitých práv a povinností. Jako příklad konstitutivních zápisů lze uvést: 1) vznik a zánik obchodních společností a družstev 2) udělení prokury 3) zvýšení či snížení základního jmění u a.s. 4) oprávnění zahraniční osoby podnikat v ČR 5) zápis vedoucího organizační složky 6) zápis likvidace – působnost stat. orgánu přechází na likvidátora aj. Všechny zápisy, které nemají konstitutivní význam, mají význam pouze deklaratorní a je s nimi spojen pouze účinek materiální publicity. Z deklaratorních zápisů lze uvést např. 1) změnu ve statutárním orgánu společnosti 2) změnu v předmětu podnikání 3) zápis exekuce na obchodní podíl společníka v s.r.o. aj. Samotné řízení o zápisu do OR probíhá podle OSŘ – zahajuje se na návrh (výjimečně i bez návrhu - má-li se uvést do souladu zápis v OR se skutečným stavem), soud poté zkoumá, zda jsou splněny zákonem stanovené předpoklady k provedení zápisu a následně rozhodne usnesením (ve výroku musí být uveden den zápisu).

6) Právní úprava podmínek podnikání (živnostenské a neživnostenské podnikání) Živnostenské podnikání Záležitostmi souvisejícími s živnostenským podnikáním, tzn. obecně pojmem živnostenského podnikání, jeho druhy, podmínkami a překážkami provozování a dalšími věcmi s tím souvisejícími (např. kontrolou apod.) se zabývá a upravuje je Živnostenský zákon (č. 455/1991 Sb.) Živnostenské podnikání (živnost) lze definovat stejně jako podnikání obecně tedy jako soustavnou činnost, provozovanou samostatně, vlastním jménem a na vlastní odpovědnost, za účelem dosažení zisku. Rozdíl, mezi nimi je v tom, že aby podnikání bylo živností, musí se řídit živnostenským zákonem; živnost je tedy užší než podnikání obecně. Živnostenský zákon nevyjmenovává konkrétně činnosti, které jsou živnostenským podnikáním, ale naopak – činnosti, které jsou živností, vymezuje negativně, tzn. výčtem činností, které živnostenským podnikáním nejsou např. - svobodná povolání (lékaři, advokáti, tlumočníci, auditoři, burzovní makléři aj.). - tzv. státní monopoly (činnost zákonem vyhrazená státu nebo určené PO) - využívání výsledků duševní tvůrčí činnosti - výkon kolektivní správy práva autorského a práv souvisejících - živností dále není v rozsahu zvláštních zákonů činnost fyzických osob: 28

- lékařů, lékárníků, stomatologů, psychoterapeutů - veterinárních lékařů - advokátů, notářů a patentových zástupců a soudních exekutorů, - znalců a tlumočníků, - auditorů a daňových poradců, atd. - peněžnictví a pojišťovnictví - pořádání her a loterií - odvětví tzv. prvovýroby (zemědělství, hornictví, výroba a rozvod elektřiny či plynu) - různé další činnosti (výroba léčiv, provozování drah, telekomunikace, provozování pohřebišť aj.) Činnosti spojené s pronájmem nemovitostí - pronájem nemovitostí, bytů a nebytových prostor je živností, pokud vedle pronájmu jsou pronajímatelem poskytovány i jiné než základní služby zajišťující řádný provoz nemovitostí, bytů a nebytových prostor. Činnost (odpovídající definici) z působnosti živnostenského zákona nevyňatá a nikde neupravená tedy živností je z tohoto hlediska lze živnostenský zákon považovat za obecnou úpravu podnikání. Druhy živností – živnostenský zákon třídí živnosti dvojím způsobem: 1) Podle způsobu vzniku živnostenského oprávnění a) ohlašovací – při splnění daných podmínek smějí být provozovány na základě prostého ohlášení b) koncesované – smějí být provozovány pouze na základě vydané koncese ad. 1a) živnosti ohlašovací - řemeslné – jsou uvedeny v příloze č. 1 Žz a podmínkou pro jejich provozování je odborná způsobilost, spočívající v dosažení příslušného vzdělání v oboru (výuční list, maturita, VŠ diplom) či odpovídající praxi (3, 2 nebo 1 rok v závislosti na stupni vzdělání) event. v kombinaci obojího (hostinská činnost, oprava vozidel, pekařství, truhlářství aj.) - vázané – jsou uvedeny v příloze č. 2 Žz a podmínkou pro jejich provozování je odborná způsobilost spočívající vedle dalšího zejm. ve složení příslušné odborné zkoušky (revize elektrických či plynových zařízení, nakládání s nebezpeč. chemikáliemi, zeměměřictví a další.) - volné – pro jejich činnost není stanovena podmínka odborné způsobilosti. K získání živnostenského oprávnění pro živnosti volné musí být splněny všeobecné podmínky (§ 6 odst.1). § 6 Všeobecné podmínky provozování živnosti (1) Všeobecnými podmínkami provozování živnosti fyzickými osobami, pokud tento zákon nestanoví jinak, jsou: a) dosažení věku 18 let, b) způsobilost k právním úkonům, c) bezúhonnost. (2) Za bezúhonnou se pro účely tohoto zákona nepovažuje osoba, která byla pravomocně odsouzena pro trestný čin spáchaný úmyslně, jestliže byl tento trestný čin spáchán v souvislosti s podnikáním, anebo s předmětem podnikání, o který žádá nebo který ohlašuje, pokud se na ni nehledí, jako by nebyla odsouzena.

ad. 1b) živnosti koncesované – jsou uvedeny v příloze č. 3 Žz a k jejich provozování je obecnou podmínkou vedle odborné způsobilosti zejm. spolehlivost (tu lze chápat jako kvalifikovanou bezúhonnost), kterou lze vyžadovat v oborech, kdy zákazník podstupuje zvýšené riziko, jestliže využívá služeb živnostníka (silniční doprava, činnosti spojené se zacházením se zbraněmi aj.) 29

Neživnostenské podnikání Může jít o činnosti jak zcela ojedinělé, tak soustavné, které však nejsou upraveny živnostenským zákonem, které živnostenský zákon výslovně vylučuje v § 3. §3 (1) Živností není: a) provozování činnosti vyhrazené zákonem státu nebo určené právnické osobě, b) využívání výsledků duševní tvůrčí činnosti, chráněných zvláštními zákony, jejich původci nebo autory, c) výkon kolektivní správy práva autorského a práv souvisejících s právem autorským podle zvláštního právního předpisu, d) restaurování kulturních památek nebo jejich částí, které jsou díly výtvarných umění nebo uměleckořemeslnými pracemi, e) provádění archeologických výzkumů. (2) Živností dále není v rozsahu zvláštních zákonů činnost fyzických osob: a) lékařů, zubních lékařů a farmaceutů), nelékařských zdravotnických pracovníků při poskytování zdravotní péče a přírodních léčitelů, b) veterinárních lékařů, dalších veterinárních pracovníků včetně pracovníků veterinární asanace a osob vykonávajících odborné práce při šlechtitelské a plemenářské činnosti v chovu hospodářských zvířat, c) advokátů, notářů a patentových zástupců a soudních exekutorů, d) znalců a tlumočníků, e) auditorů a daňových poradců, f) burzovních dohodců, g) zprostředkovatelů a rozhodců při řešení kolektivních sporů a rozhodců při rozhodování majetkových sporů, h) úředně oprávněných zeměměřických inženýrů, i) autorizovaných architektů a autorizovaných inženýrů činných ve výstavbě, kteří vykonávají svoji činnost jako svobodní architekti a svobodní inženýři, j) autorizovaných inspektorů, kteří vykonávají svoji činnost jako svobodné povolání. (3) Živností dále není: a) činnost bank, poskytování platebních služeb, vydávání elektronických peněz, provozování platebních systémů, směnárenská činnost, činnost pojišťoven, zajišťoven, pojišťovacích zprostředkovatelů a samostatných likvidátorů pojistných událostí a odpovědných pojistných matematiků, penzijních fondů), spořitelních a úvěrních družstev, komoditních burz, organizátorů regulovaných trhů, obchodníků s cennými papíry a jejich vázaných zástupců a činnost osob zabývajících se kolektivním investováním a činnosti osob provádějících vypořádání obchodů s cennými papíry, činnosti osob provádějících přijímání a předávání pokynů nebo investičního poradenství týkající se investičních nástrojů za podmínek stanovených zvláštním zákonem a jejich vázaných zástupců, činnost ratingových agentur, b) pořádání loterií a jiných podobných her, c) hornická činnost a činnost prováděná hornickým způsobem d) výroba elektřiny, výroba plynu, přenos elektřiny, přeprava plynu, distribuce elektřiny, distribuce plynu, uskladňování plynu, obchod s elektřinou, obchod s plynem, výroba tepelné energie a rozvod tepelné energie, které podléhají licenci podle zvláštního právního předpisu, e) zemědělství, včetně prodeje nezpracovaných zemědělských výrobků za účelem zpracování nebo dalšího prodeje, nejde-li o provozování odborných činností na úseku rostlinolékařské péče f) prodej nezpracovaných rostlinných a živočišných výrobků z vlastní drobné pěstitelské a chovatelské činnosti fyzickými osobami, g) námořní doprava a mořský rybolov, h) provozování dráhy a drážní dopravy, i) vykonávání komunikační činnosti podle zvláštního právního předpisu, j) výzkum, výroba a distribuce léčiv, k) zacházení s návykovými látkami, přípravky je obsahujícími a s některými látkami používanými k výrobě nebo zpracování návykových látek podle zvláštního zákona, l) činnost autorizovaných nebo akreditovaných osob v oblasti státního zkušebnictví, m) zahraniční obchod s vojenským materiálem, n) výkon inspekce práce, o) provozování rozhlasového a televizního vysílání, p) nabízení nebo poskytování služeb směřujících bezprostředně k uspokojování sexuálních potřeb, r) zprostředkování zaměstnání, s) provozování stanic technické kontroly,

30

t) výchova a vzdělávání ve školách, předškolních a školských zařízeních zařazených do rejstříku škol a školských zařízení, vzdělávání v bakalářských, magisterských a doktorských studijních programech a programech celoživotního vzdělávání podle zvláštního právního předpisu u) nakládání s vysoce nebezpečnými látkami. v) provozování letišť, provozování obchodní letecké dopravy a leteckých prací a poskytování leteckých služeb, x) činnost organizací zřízených podle zvláštních právních předpisů vykonávaná v souladu s účelem, pro který byly zřízeny, y) výkon sociálně-právní ochrany dětí právnickými a fyzickými osobami, jsou-li výkonem sociálně -právní ochrany dětí pověřeny podle zvláštního právního předpisu, z) vyhledávání, průzkum a těžba nerostných zdrojů ze dna moří a oceánů a jeho podzemí za hranicemi pravomocí států. aa) provozování pohřebišť. ab) činnost autorizovaných obalových společností podle zvláštního právního předpisu, ac) nakládání s vysoce rizikovým a rizikovým biologickým agens a toxinem, ad) provozování zoologických zahrad na základě licence vydané Ministerstvem životního prostředí, ae) archivnictví, af) poskytování sociálních služeb podle zvláštního právního předpisu, ag) činnost autorizovaných osob, oprávněných ověřovat dosažení odborné způsobilosti vyžadované k získání dílčí kvalifikace podle zvláštního zákona, ah) pronájem nemovitostí, bytů a nebytových prostor.

Některé činnosti zde vyloučené jsou nepodnikatelské – např. samostatná výdělečná činnost, využití výsledků tvůrčí duševní činnosti, pronájem nemovitostí, bytů a nebytových prostor není živností v případě, že vedle pronájmu není poskytována i jiná činnost (zda jde o podnikání, dovodíme z § 2 ObchZ). Některé činnosti jsou podnikatelské – v případě, že jde o činnost vyloučenou z předmětu ŽZ splňující znaky v § 2 odst. 1 ObchZ včetně toho, že ji provozuje osoba, která je podnikatelem podle § 2 odst. 2 ObchZ. 1) Neživnostenské podnikání fyzických osob: Svobodná povolání: Obchodní zákoník prohlašuje příslušníky svobodných podnikání za podnikatele, vztahuje se na ně proto zejména obchodní a občanský zákoník. Jde o podnikání, které upravují zvláštní zákony. Příslušníky svobodných povolání jsou fyzické osoby, které mají příslušné vzdělání a příslušnou praxi a složily příslušnou zkoušku, přičemž po splnění podmínek jsou zapsány do seznamu a mají oprávnění vykonávat tuto činnost. Dohled vykonávají samosprávné profesní organizace. Příslušníci svobodných povolání mají oprávnění zakládat obchodní společnosti. Zvláštní zákony: – zákon o advokacii, – zákon o auditorech, – zákon o daňových poradcích, atd.

–

2) Neživnostenské podnikání právnických osob: Finanční instituce: – pojišťovny a zajišťovny (PojZ), – banky (BankZ), – záložny (družstva), – investiční společnosti a investiční fondy (ZKI), burzy (ZPKT)

31

7) Podnik v českém a evropském právu, nakládání s podnikem Obchodní podnik Obchodním podnikem, v zákoně nazývaném pouze podnikem, se rozumí vše, co v souladu s vůlí podnikatele tvoří organizovaný celek, vytvořený podnikatelem k účelům svého podnikání jedná se o soubor hmotných, nehmotných i osobních složek podnikání; k podniku náleží věci, práva a jiné majetkové hodnoty, které patří podnikateli a slouží k provozovaní podniku nebo vzhledem k své povaze mají tomuto účelu sloužit. Složku podniku – tyto složky patří podnikateli, který je buď vlastníkem (věci), nebo majitelem (práva), popř. osobou oprávněnou. hmotná složka – budovy, stroje, materiál apod. (movitý a nemovitý majetek) nehmotná složka – majetková práva, nehmotné statky a jiné hodnoty (know-how, ochr.zn., apod.) osobní složka – podnikatel, řídící zaměstnanci, ostatní zaměstnanci jiné majetkové hodnoty – umístění podniku, prodejnost výrobku a služeb, rozsah „klientely“, „goodwill“ apod. V právním smyslu se jedná o věc, a to o věc hromadnou, která může být samostatným předmětem občanskoprávních vztahů – lze ji koupit a prodat, zastavit, lze ji použít jako vklad společníka do obchodní společnosti apod.; na jeho právní poměry se použijí ustanovení o věcech v právním smyslu – tím není dotčena působnost zvl. pr. předpisů vztahujících se k nemovitostem, předmětům průmyslového vlastnictví, motorovým vozidlům apod.; organizační složka podniku - podnik lze členit odštěpný závod Organizační složkou podniku je odštěpný závod nebo jiná organizační složka podniku, která ze zapisuje do OR. Součástí, resp.určitou částí podniku (jeho organizační složkou) je odštěpný závod. Jedinou podmínkou, aby organizační složka byla odštěpným závodem, je to, aby si ji podnikatel nechal jako odštěpný závod zapsat do obchodního rejstříku (zápis je konstitutivní). Protože podnik sám je pouze předmětem právních vztahů a nikoliv jejich subjektem, nemá ani odštěpný závod jako pouhá část podniku právní subjektivitu. To zda určitou část podniku si nechá podnikatel zapsat jako odštěpný závod, záleží výlučně na jeho rozhodnutí – není ani podmínkou, aby se jednalo o místně odloučenou organizační složku. To samé platí i o organizační složce, která není odštěpným závodem, pokud zákon stanoví, že se zapisuje do obchodního rejstříku (např. pobočky zahr. bank apod.); při provozování odštěpného závodu se používá obchodní firmy podnikatele s dodatkem, že jde o odštěpný závod; obdobné postavení jako odštěpný závod má i jiná organizační složka podniku, jestliže zákon stanoví, že se zapisuje do OR; odštěpný závod může mít nejen podnikatel PO, ale i FO; lze zapsat současně se zřízením podnikatelského subjektu či dodatečně; předmětem podnikání odš. závodu může být pouze podnikání v rámci předmětu podnikání (činnosti) podnikatele, jak je zapsáno v OR. Provozovna – prostor, v němž je uskutečňována určitá podnikatelská činnost; podnik provozovnu mít nemusí

32

Obchodní jmění Je nutno rozlišovat čtyři pojmy – obchodní majetek, obchodní jmění, čistý obchodní majetek a vlastní kapitál. Obchodní majetek – u fyzické osoby se jím rozumí majetek sloužící k podnikání nebo je-li k podnikání určen, u právnické osoby veškerý majetek (majetek = věci, pohledávky, jiná práva a penězi ocenitelné hodnoty); obchodní majetek tedy představuje souhrn majetkových hodnot, bez ohledu na to, zda ta či ona hodnota je zahrnuta do účetnictví podnikatele (nehmotná práva – klientela, goodwill atd.) i tyto položky však představují aktiva podnikatele; u FO se vždy odděluje majetek obchodního charakteru (podnikatelův) a neobchodního charakteru (vlastní osobní majetek člověka). Obchodní jmění – vedle souboru obchodního majetku jej tvoří také závazky – u fyzické osoby závazky vzniklé v souvislosti s podnikáním, u právnické osoby veškeré závazky. Čistý obchodní majetek (dříve čisté obchodní jmění) – obchodní majetek po odečtení závazků (dluhů) vzniklých podnikateli v souvislosti s podnikáním – u FO nebo veškerých závazků – u PO; (rozdíl aktiv a pasiv). Vlastní kapitál – tvoří ho vlastní zdroje financování obchodního majetku podnikatele (v rozvaze se vykazuje na straně pasiv); odlišuje se od cizího kapitálu; zahrnuje základní kapitál, kapitálové fondy, fondy ze zisku, hospodářské výsledky; zvláštní odlišná úprava je u státních podniků. Podnik ve smyslu evropského práva V evropském komunitárním právu je podnik chápán spíše ve smyslu ekonomickoorganizačním za jeho pojmové znaky se považuje: 1) jednota – organizační, rozhodovací,… 2) jím uskutečňovaná ekonomická aktivita (nezávisle na právní formě) Podnikem v tomto smyslu může být i skupina společností, která nemá právní subjektivitu x pro společnosti je naopak v evr.pr. charakteristická a) pr. subjektivita a b) lukrativní cíl (zisk). Dispozice s podnikem - prodej, nájem, prodej v konkurzu, v exekuci, v privatizaci, darovací smlouva, směnná smlouva, zástavní právo, dědické.. - smlouva o prodeji podniku - absolutní obchod, nezbytná písemná forma! - lze uplatnit jen na část podniku - podstatné části- určení smluvních stran, vymezení převáděného pt, závazek prodávajícího převést podnik, projev vůle kupující převzít závazky spojené s provozem podniku a zaplatit kupní cenu - objem závazků není limitován, neodvíjí se od kupní ceny - prodávající za závazky ručí, věřitel má právo odporu – pokud se prodejem dobytnost věřitelových pohledávek zhorší, pak lze soudně požadovat neplatnost převodu - přechází práva z duševního vlastnictví (kromě práv vyloučených ze zákonanapř. právo na autorství), přechází práva z pracovněpr. vztahů - název podniku- pokud smlouva mlčí, právo na název přechází, ale nutný firemní dodatek 33

- není třeba sjednat výši kupní ceny, jen způsob určení - smlouva o nájmu podniku - absolutní obchod, pronajímatel se zavazuje přenechat podnik nájemci, aby jej samostatně provozoval a řídil na svůj náklad a nebezpečí a bral z něj užitky, nutná písemná forma - podstatné části- vymezené podniku a výše nájemného (nebo způsob určení) - pronájem se zapisuje do OR, ukládá se do sbírky listin - podnik nelze přenechat do podnájmu - nájemce- může být jen podnikatel v OR - účinnost smlouvy nastává nejdříve zveřejněním zápisu o nájmu podniku v OR - obchodní firma nepřechází- nájemce musí používat svou firmu

8) Česká a evropská úprava účetnictví podnikatelů Česká úprava V obchodním zákoníku jsou pouze dva paragrafy týkající se účetnictví podnikatelů (§§ 39 a 40). Hlava IV: Účetnictví podnikatelů § 39 (1) Obchodní společnosti a družstva musí mít účetní závěrku i výroční zprávu ověřenu auditorem podle tohoto zákona nebo podle zvláštního právního předpisu. (2) Podnikatel je povinen připravit a poskytnout auditorovi všechny účetní záznamy a vysvětlení potřebná k ověřování podle odstavce 1. (3) Náklady spojené s auditorskou činností hradí podnikatel, jehož účetní závěrka se ověřuje. § 40 Obchodní společnosti a družstva zveřejňují účetní závěrky i výroční zprávy způsobem podle tohoto zákona a podle zvláštního právního předpisu.

Obchodní společnosti a družstva musí mít účetní závěrku a výroční zprávu ověřenu auditorem; podnikatel je povinen připravit a poskytnout auditorovi všechny účetní záznamy a vysvětlení potřebná k ověřování; účetní závěrky a výroční zprávy se zveřejňují podle zákona; Zvláštním zákonem je zákon o účetnictví č. 563/1991 Sb. Tento zákon stanoví v souladu s právem EU rozsah a způsob vedení účetnictví a požadavky na jeho průkaznost. Osoby, na které se tento zákon vztahuje (účetní jednotky): 1) právnické osoby, které mají sídlo na území ČR, 2) zahraniční osoby, pokud na území ČR podnikají nebo provozují jinou činnost podle zvláštních právních předpisů, 3) organizační složky státu, 4) fyzické osoby, které jsou jako podnikatelé zapsány v obchodním rejstříku, 5) ostatní fyzické osoby, které jsou podnikateli, pokud jejich obrat přesáhl za bezprostředně předcházející kalendářní rok částku 25 mil Kč, 6) ostatní fyzické osoby, které vedou účetnictví na základě svého rozhodnutí, 7) ostatní fyzické osoby, které jsou podnikateli a jsou účastníky sdružení bez právní subjektivity podle zvláštního právního předpisu, pokud alespoň jeden z účastníků tohoto sdružení je osobou uvedenou v bodech 1) až 6) nebo 8), 8) ostatní fyzické osoby, kterým povinnost vedení účetnictví ukládá zvláštní právní předpis. 34

§ 1 (Zákon o účetnictví) (1) Tento zákon stanoví v souladu s právem Evropské unie rozsah a způsob vedení účetnictví a požadavky na jeho průkaznost. (2) Tento zákon se vztahuje na a) právnické osoby, které mají sídlo na území České republiky, b) zahraniční osoby, pokud na území České republiky podnikají nebo provozují jinou činnost podle zvláštních právních předpisů, c) organizační složky státu podle zvláštního právního předpisu, d) fyzické osoby, které jsou jako podnikatelé zapsány v obchodním rejstříku, e) ostatní fyzické osoby, které jsou podnikateli, pokud jejich obrat podle zákona o dani z přidané hodnoty, včetně plnění osvobozených od této daně, jež nejsou součástí obratu, v rámci jejich podnikatelské činnosti přesáhl za bezprostředně předcházející kalendářní rok částku 25 000 000 Kč, a to od prvního dne kalendářního roku. f) ostatní fyzické osoby, které vedou účetnictví na základě svého rozhodnutí, g) ostatní fyzické osoby, které jsou podnikateli a jsou účastníky sdružení bez právní subjektivity podle zvláštního právního předpisu,1b) pokud alespoň jeden z účastníků tohoto sdružení je osobou uvedenou v písmenech a) až f) nebo h), nebo h) ostatní fyzické osoby, kterým povinnost vedení účetnictví ukládá zvláštní právní předpis, (dále jen "účetní jednotky"). Ustanovení písmen d) až h) se použijí i pro zahraniční fyzické osoby.

Účetní jednotky účtují o stavu a pohybu majetku a jiných aktiv, závazků a jiných pasiv, dále o nákladech a výnosech a o výsledku hospodaření. (§ 2 – předmět účetnictví); účetní jednotkou se nazývá osoba povinná vést účetnictví. Účetní jednotky účtují podvojnými zápisy o skutečnostech, které jsou předmětem účetnictví, do období, s nímž tyto skutečnosti časově a věcně souvisí (účetní období). Účetním obdobím je nepřetržitě po sobě jdoucích dvanáct měsíců, a buď se shoduje s kalendářním rokem, nebo je hospodářským rokem. Hospodářským rokem je účetní období, které může začínat pouze prvním dnem jiného měsíce, než je leden. Účetní období bezprostředně předcházející změně účetního období může být kratší nebo i delší než uvedených 12 měsíců. (viz blíže § 3) Zákon již nerozlišuje soustavu podvojného a soustavu jednoduchého účetnictví, ale účetnictví v plném či zjednodušeném rozsahu. § 4 zákona o účetnictví upravuje, odkdy dokdy jsou povinny jednotlivé účetní jednotky vést účetnictví – tak např. právnické osoby se sídlem v ČR a organizační složky státu jsou povinny vést účetnictví ode dne zahájení činnosti až do dne ukončení činnosti na území ČR. § 2 Předmět účetnictví (Zákon o účetnictví) Účetní jednotky účtují o stavu a pohybu majetku a jiných aktiv, závazků a jiných pasiv, dále o nákladech a výnosech a o výsledku hospodaření. § 3(Zákon o účetnictví) (1) Účetní jednotky účtují podvojnými zápisy o skutečnostech,které jsou předmětem účetnictví, do období, s nímž tyto skutečnosti časově a věcně souvisí (dále jen "účetní období"); není-li možno tuto zásadu dodržet, mohou účtovat i v účetním období, v němž zjistily uvedené skutečnosti. V účetním období účetní jednotky účtují o uvedených skutečnostech v souladu s účetními metodami (§ 4 odst. 8); přitom o veškerých nákladech a výnosech účtují bez ohledu na okamžik jejich zaplacení nebo přijetí. (2) Účetním obdobím je nepřetržitě po sobě jdoucích dvanáct měsíců, není-li dále stanoveno jinak. Účetní období se buď shoduje s kalendářním rokem nebo je hospodářským rokem. Hospodářským rokem je účetní období, které může začínat pouze prvním dnem jiného měsíce, než je leden. Účetní období bezprostředně předcházející změně účetního období může být kratší nebo i delší než uvedených dvanáct měsíců. Účetní období při vzniku účetní jednotky v období tří měsíců před koncem kalendářního roku nebo při zániku účetní jednotky v období tří měsíců po skončení kalendářního roku nebo hospodářského roku může být o příslušnou dobu delší než uvedených dvanáct měsíců. V případech přeměn společností nebo družstev s výjimkou změny právní formy (dále jen "přeměna společnosti") účetní období začíná rozhodným dnem podle zvláštního právního předpisu a končí posledním dnem účetního období, ve kterém byl proveden zápis uvedených skutečností do obchodního rejstříku, jde-li o nástupnickou nebo účetní jednotku rozdělovanou odštěpením. U zúčastněných účetních jednotek končí účetní období dnem předcházejícím rozhodnému dni podle zvláštního právního předpisu.

35

Účetní jednotky mají (podle § 4): 1) povinnost dodržovat při vedení účetnictví zejména směrné účtové osnovy, uspořádání a označování položek účetní závěrky a konsolidované účetní závěrky 2) povinnost vést jedno účetnictví za účetní jednotku jako celek 3) povinnost vést účetnictví jako soustavu účetních záznamů (jednotlivé účetní záznamy mohou být seskupovány do souhrnných účetních záznamů – např. účetní doklady, účetní zápisy, účetní knihy aj.) 4) povinnost vést účetnictví v peněžních jednotkách české měny 5) povinnost vést účetnictví v českém jazyce Účetní jednotky mohou pověřit vedením svého účetnictví i jinou právnickou nebo fyzickou osobu. Tím se však nezbavují účetní jednotky odpovědnosti za vedení účetnictví. Další povinnosti stanovené pro účetní jednotky v § 6, 7 a 8: - musí zachycovat skutečnosti, které jsou předmětem účetnictví účetními doklady - musí zaznamenávat účetní případy v účetních knihách - musí inventarizovat majetek a závazky - jsou povinny sestavovat účetní závěrku jako řádnou, popřípadě jako mimořádnou nebo mezitímní - mají povinnost vést účetnictví tak, aby účetní závěrka sestavená na jeho základě podávala věrný a poctivý obraz předmětu účetnictví a finanční situace účetní jednotky - jsou povinny vést účetnictví správné, úplné, průkazné, srozumitelné, přehledné a způsobem zaručujícím trvalost účetních záznamů § 4(Zákon o účetnictví) (1) Účetní jednotky uvedené v § 1 odst. 2 písm. a) a c) jsou povinny vést účetnictví ode dne svého vzniku až do dne svého zániku; účetní jednotky uvedené v § 1 odst. 2 písm. b) jsou povinny vést účetnictví ode dne zahájení činnosti až do dne ukončení činnosti na území České republiky. (2) Účetní jednotky uvedené v § 1 odst. 2 písm. d) jsou povinny vést účetnictví ode dne zápisu do obchodního rejstříku až do dne výmazu z obchodního rejstříku, nevznikla-li jim povinnost vést účetnictví podle § 1 odst. 2 písm. e), g) nebo h). (3) Účetní jednotky uvedené v § 1 odst. 2 písm. e) jsou povinny vést účetnictví od prvního dne účetního období následujícího po kalendářním roce, ve kterém se staly účetní jednotkou, až do posledního dne účetního období, ve kterém přestaly být účetní jednotkou, nevznikla-li jim povinnost vést účetnictví podle § 1 odst. 2 písm. d), g) nebo h). (4) Účetní jednotky uvedené v § 1 odst. 2 písm. f) jsou povinny vést účetnictví od prvního dne účetního období následujícího po období, ve kterém se rozhodly vést účetnictví, nerozhodnou-li se vést účetnictví již ode dne zahájení podnikání nebo jiné samostatné výdělečné činnosti, až do dne ukončení uvedených činností nebo do posledního dne účetního období, ve kterém se rozhodly vedení účetnictví ukončit, a nevznikla-li jim povinnost vést účetnictví podle § 1 odst. 2 písm. d), e), g) nebo h). (5) Účetní jednotky uvedené v § 1 odst. 2 písm. g) jsou povinny vést účetnictví od prvního dne účetního období následujícího po období, ve kterém a) se staly účastníky sdružení, nebo b) se některý z účastníků sdružení stal účetní jednotkou, a to až do posledního dne účetního období, ve kterém přestaly být účastníky sdružení, nevznikla-li jim povinnost vést účetnictví podle § 1 odst. 2 písm. d), e) nebo h). (6) Účetní jednotky uvedené v § 1 odst. 2 písm. h) jsou povinny vést účetnictví ode dne zahájení činnosti až do dne ukončení činnosti, pokud nestanoví zvláštní zákon jinak a nevznikla-li jim povinnost vést účetnictví podle § 1 odst. 2 písm. d), e) nebo g). (7) S výjimkou ukončení činnosti mohou účetní jednotky podle § 1 odst. 2 písm. d) až h) ukončit vedení účetnictví nejdříve po uplynutí 5 po sobě jdoucích účetních období, ve kterých vedly účetnictví. (8) Účetní jednotky jsou povinny dodržovat při vedení účetnictví zejména směrnou účtovou osnovu, uspořádání a označování položek účetní závěrky a konsolidované účetní závěrky, obsahové vymezení těchto závěrek, účetní metody a ostatní podmínky vedení účetnictví stanovené prováděcími právními předpisy. Prováděcí právní předpisy pro jednotlivé skupiny účetních jednotek upraví a) rozsah a způsob sestavování účetní závěrky,

36

b) uspořádání, označování a obsahové vymezení položek majetku a jiných aktiv, závazků a jiných pasiv v účetní závěrce, včetně uspořádání, označování a obsahového vymezení podrozvahových účtů, c) uspořádání, označování a obsahové vymezení nákladů, výnosů a výsledků hospodaření v účetní závěrce, d) uspořádání a obsahové vymezení vysvětlujících a doplňujících informací v příloze v účetní závěrce, včetně informací o nakládání s prostředky státního rozpočtu a rozpočtů územních samosprávných celků, e) uspořádání a obsahové vymezení přehledu o peněžních tocích a přehledu o změnách vlastního kapitálu, f) směrnou účtovou osnovu, g) účetní metody, zejména způsoby oceňování a jejich použití včetně oceňování souboru majetku, postupy tvorby a použití opravných položek, postupy odpisování, postupy tvorby a použití rezerv, h) metody přechodu z jednoduchého účetnictví nebo daňové evidence podle zvláštního zákona1d) na účetnictví, i) uspořádání, označování a obsahové vymezení položek konsolidované účetní závěrky, j) metody konsolidace účetní závěrky, k) postup zahrnování účetních jednotek do konsolidačního celku, l) vymezení vybraných účetních jednotek a stanovení, které z nich předávají do centrálního systému účetních informací státu pouze účetní záznamy pro sestavení účetních výkazů za Českou republiku a za dílčí konsolidační celky státu, m) pravidla pro formát, strukturu, přenos a zabezpečení účetních záznamů v technické formě vybraných účetních jednotek, n) požadavky pro technické a smíšené formy účetních záznamů, o) rozsah a četnost předávání účetních záznamů vybranými účetními jednotkami do centrálního systému účetních informací státu, p) rozsah a způsob sestavování účetních výkazů za Českou republiku a za dílčí konsolidační celky státu, q) uspořádání, označování a obsahové vymezení položek majetku a jiných aktiv a závazků a jiných pasiv v účetních výkazech za Českou republiku a za dílčí konsolidační celky státu; u vybraných účetních jednotek je součástí prováděcího předpisu závazný vzor částí účetní závěrky, r) uspořádání, označování a obsahové vymezení položek nákladů a výnosů a peněžních toků v účetních výkazech za Českou republiku a za dílčí konsolidační celky státu, s) uspořádání, označování a obsahové vymezení vysvětlujících a doplňujících informací v příloze účetních závěrek vybraných účetních jednotek a v příloze v účetních výkazech za Českou republiku a za dílčí konsolidační celky státu, t) metody konsolidace a jejich použití při sestavování účetních výkazů za Českou republiku a za dílčí konsolidační celky státu, u) požadavky na organizaci a způsob provedení inventarizace u vybraných účetních jednotek. (9) Účetní jednotky jsou povinny vést jedno účetnictví za účetní jednotku jako celek. (10) Účetní jednotky jsou povinny vést účetnictví jako soustavu účetních záznamů; přitom mohou použít technických prostředků, nosičů informací a programového vybavení. Účetním záznamem se rozumí data, která jsou záznamem veškerých skutečností týkajících se vedení účetnictví. Každou skutečnost týkající se vedení účetnictví jsou účetní jednotky povinny zaznamenávat výhradně jen účetními záznamy. (11) Jednotlivé účetní záznamy mohou být seskupovány do souhrnných účetních záznamů; takovými účetními záznamy jsou zejména účetní doklady, účetní zápisy, účetní knihy, odpisový plán, inventurní soupisy, účtový rozvrh, účetní závěrka a výroční zpráva. Účetní jednotky jsou povinny takové účetní záznamy vést nejméně v rozsahu stanoveném tímto zákonem. (12) Účetní jednotky jsou povinny vést účetnictví v peněžních jednotkách české měny. V případě pohledávek a závazků, podílů na obchodních společnostech,2) cenných papírů3) a derivátů,4) cenin, pokud jsou vyjádřeny v cizí měně, a cizích měn, jsou účetní jednotky povinny použít současně i cizí měnu; tato povinnost platí i u opravných položek, rezerv a technických rezerv,6) pokud majetek a závazky, kterých se týkají, jsou vyjádřeny v cizí měně. (13) Účetní jednotky jsou povinny vést účetnictví v českém jazyce. Účetní doklady mohou být vyhotoveny v cizím jazyce jen tehdy, je-li splněna podmínka srozumitelnosti podle § 8 odst. 5. (14) Za informační systém podle zvláštního právního předpisu7) lze účetnictví považovat pouze jako celek. (15) Účetní jednotky jsou povinny v příslušném účetním období použít účetní metody podle odstavce 8 ve znění platném na jeho počátku. §5 (1) Účetní jednotky mohou pověřit vedením svého účetnictví i jinou právnickou nebo fyzickou osobu. (2) Pověřením podle odstavce 1 se nezbavuje účetní jednotka odpovědnosti za vedení účetnictví. §6 (1) Účetní jednotky jsou povinny zachycovat skutečnosti, které jsou předmětem účetnictví, (dále jen "účetní případy") účetními doklady. (2) Účetní jednotky jsou povinny zaznamenávat účetní případy v účetních knihách (dále jen "účetní zápisy") pouze na základě průkazných účetních záznamů podle odstavce 1.

37

(3) Účetní jednotky jsou povinny inventarizovat majetek a závazky podle § 29 a 30. (4) Účetní jednotky jsou povinny sestavovat účetní závěrku podle § 18 jako řádnou, popřípadě jako mimořádnou nebo mezitímní, a kromě toho v případech stanovených podle § 22 až 22b sestavují i konsolidovanou účetní závěrku. §7 (1) Účetní jednotky jsou povinny vést účetnictví tak, aby účetní závěrka sestavená na jeho základě podávala věrný a poctivý obraz předmětu účetnictví a finanční situace účetní jednotky. (2) Zobrazení je věrné, jestliže obsah položek účetní závěrky odpovídá skutečnému stavu, který je přitom zobrazen v souladu s účetními metodami, jejichž použití je účetní jednotce uloženo na základě tohoto zákona. Zobrazení je poctivé, když jsou při něm použity účetní metody způsobem, který vede k dosažení věrnosti. Tam, kde účetní jednotka může volit mezi více možnostmi dané účetní metody a zvolená možnost by zastírala skutečný stav, je účetní jednotka povinna zvolit jinou možnost, která skutečnému stavu odpovídá. Pokud dojde ve výjimečných případech k tomu, že použití účetních metod stanovených prováděcími právními předpisy bude neslučitelné s povinností podle odstavce 1, postupuje účetní jednotka odchylně tak, aby byl podán věrný a poctivý obraz. (3) Účetní jednotka je povinna použít účetní metody způsobem, který vychází z předpokladu, že bude nepřetržitě pokračovat ve své činnosti a že u ní nenastává žádná skutečnost, která by ji omezovala nebo ji zabraňovala v této činnosti pokračovat i v dohledné budoucnosti. V případě, že účetní jednotka má informaci o tom, že u ní taková skutečnost nastává, je povinna použít účetní metody způsobem tomu odpovídajícím, přičemž informaci o použitém způsobu jsou povinny uvést v příloze v účetní závěrce. (4) Uspořádání a označování položek rozvahy a výkazu zisku a ztráty a jejich obsahové vymezení a způsoby oceňování použité v jednom účetním období nesmí účetní jednotky změnit v následujícím účetním období. Účetní jednotky mohou uvedené uspořádání a označování a obsahové vymezení a způsoby oceňování změnit zcela nebo zčásti mezi jednotlivými účetními obdobími jen z důvodů změny předmětu podnikání nebo jiné činnosti anebo z důvodů zpřesnění věrného zobrazení nebo zkvalitnění vypovídací schopnosti účetní závěrky, přičemž informaci o každé takové změně s jejím řádným zdůvodněním jsou povinny uvést v příloze v účetní závěrce. (5) Účetní jednotky jsou povinny v příloze účetní závěrky [§ 18 odst. 1 písm. c)] vždy uvést informaci o použitých účetních metodách, popřípadě o odchylkách od těchto metod podle odstavce 2 s jejich řádným zdůvodněním a s uvedením jejich vlivu na majetek a závazky, finanční situaci a výsledek hospodaření účetní jednotky. Vybrané účetní jednotky uvádějí v příloze účetní závěrky též informace o stavu účtů v knize podrozvahových účtů. (6) Účetní jednotky jsou povinny účtovat o aktivech a pasivech, jakož i o finančních prostředcích státního rozpočtu a finančních prostředcích rozpočtů územních samosprávných celků, nákladech a výnosech v účetních knihách a zobrazovat je v účetní závěrce samostatně bez jejich vzájemného zúčtování. Porušením vzájemného zúčtování nejsou případy upravené účetními metodami. §8 (1) Účetní jednotky jsou povinny vést účetnictví správné, úplné, průkazné, srozumitelné, přehledné a způsobem zaručujícím trvalost účetních záznamů. (2) Účetnictví účetní jednotky je správné, jestliže účetní jednotka vede účetnictví tak, že to neodporuje tomuto zákonu a ostatním právním předpisům ani neobchází jejich účel. (3) Účetnictví účetní jednotky je úplné, jestliže účetní jednotka zaúčtovala v účetním období v účetních knihách všechny účetní případy, které v něm měla zaúčtovat podle § 3, a nejpozději do konce tohoto období za jemu bezprostředně předcházející účetní období sestavila účetní závěrku, popřípadě i konsolidovanou účetní závěrku, vyhotovila výroční zprávu, popřípadě i konsolidovanou výroční zprávu, zveřejnila informace podle § 21a a má o těchto skutečnostech veškeré účetní záznamy, a to přehledně uspořádané. (4) Účetnictví účetní jednotky je průkazné, jestliže všechny účetní záznamy tohoto účetnictví jsou průkazné (§ 33a) a účetní jednotka provedla inventarizaci. (5) Účetnictví účetní jednotky je srozumitelné, jestliže umožňuje jednotlivě i v souvislostech spolehlivě a jednoznačně určit a) obsah účetních případů alespoň s použitím účetních metod uvedených v § 4 odst. 8, b) obsah účetních záznamů s použitím nástrojů uvedených v § 4 odst. 10, c) vazbu mezi účetním záznamem vzniklým seskupením a dílčími účetními záznamy v případech uvedených v § 33 odst. 5. (6) Účetnictví účetní jednotky je vedeno způsobem zaručujícím trvalost účetních záznamů, jestliže účetní jednotka je schopna splnit povinnosti spojené s jejich úschovou a zpracováním podle § 31, 32 a § 33 odst. 3 a 7 po celou dobu, po niž jsou jí tímto zákonem uloženy.

Část druhá zákona o účetnictví upravuje rozsah vedení účetnictví (účetní jednotky jsou povinny vést účetnictví v plném rozsahu, pokud zákon nestanoví jinak – viz § 13a), účetní doklady (průkazné účetní záznamy), účetní zápisy a účetní knihy. 38

§ 13a Zjednodušený rozsah účetnictví (1) Účetní jednotky, které vedou účetnictví ve zjednodušeném rozsahu, a) sestavují účtový rozvrh, v němž mohou uvést pouze účtové skupiny, nevyžaduje-li zvláštní právní předpis11a) členění podrobnější, b) mohou spojit účtování v deníku s účtováním v hlavní knize, c) nepoužijí ustanovení § 25 odst. 3, s výjimkou odpisů, d) nepoužijí ustanovení § 26 odst. 3 týkající se rezerv a opravných položek, s výjimkou rezerv a opravných položek podle zvláštních právních předpisů,11b) e) nepoužijí ustanovení § 27 s výjimkou § 27 odst. 3 při přeměně bytových družstev, f) sestavují účetní závěrku v rozsahu stanoveném pro jednotlivé skupiny účetních jednotek (§ 4 odst. 8) prováděcím právním předpisem. (2) Účetní jednotky, které vedou účetnictví ve zjednodušeném rozsahu podle odstavce 1, nemusí použít ustanovení § 13 odst. 1 písm. c) a d). (3) Uplatnění postupu podle odstavců 1 a 2 není porušením ustanovení § 3 odst. 1 a § 7 odst. 1 a 2.

Mezi další povinnosti vyplývající ze zákona pro účetní jednotky patří: 1) způsoby oceňování (část čtvrtá) – účetní jednotky jsou povinny oceňovat majetek a závazky způsoby podle ustanovení tohoto zákona 2) inventarizace majetku a závazků (část pátá) – účetní jednotky jsou povinny prokázat provedení inventarizace u veškerého majetku a závazků po dobu pěti let po jejím provedení aj. 3) úschova účetních záznamů (část šestá) 4) účetní záznam (část sedmá) a jeho průkaznost povinnosti týkající se účetní závěrky Účetní závěrku upravuje část třetí zákona o účetnictví. Účetní jednotky sestavují v případech stanovených tímto zákonem účetní závěrku. Účetní závěrka je nedílný celek a tvoří ji: a) rozvaha (bilance), b) výkaz zisku a ztrát, c) příloha, která vysvětluje a doplňuje informace obsažené v rozvaze a výkazu zisku a ztrát Účetní závěrka může zahrnovat i přehled o peněžních tocích nebo přehled o změnách vlastního kapitálu. Účetní závěrka musí dále obsahovat: a) jméno a příjmení, obchodní firmu nebo název účetní jednotky, b) identifikační číslo, pokud je má účetní jednotka přiděleno, c) právní formu účetní jednotky, d) předmět podnikání nebo jiné činnosti, případně účel, pro který byla zřízena, e) rozvahový den, f) okamžik sestavení účetní závěrky, + musí k ní být připojen podpisový záznam statutárního orgánu účetní jednotky; připojením uvedeného podpisového záznamu se považuje účetní závěrka za sestavenou. Účetní jednotky sestavují účetní závěrku v plném nebo zjednodušeném rozsahu. Nestanoví-li zákon jinak, ve zjednodušeném rozsahu mohou sestavit účetní závěrku účetní jednotky, které nejsou povinny mít účetní závěrku ověřenou auditorem s výjimkou akciových společností, které sestavují účetní závěrku v plném rozsahu. ad. e) rozvahový den = účetní jednotky sestavují účetní závěrku k rozvahovému dni, kterým je den, kdy uzavírají účetní knihy. Řádnou účetní závěrku sestavují účetní jednotky k 39

poslednímu dni účetního období a v ostatních případech sestavují mimořádnou účetní závěrku. Účetní jednotky jsou povinny uvádět v účetní závěrce informace podle stavu ke konci rozvahového dne. V případech, kdy to vyžadují zvláštní právní předpisy, účetní jednotky sestavují účetní závěrku v průběhu účetního období i k jinému okamžiku než ke konci rozvahového dne (mezitímní účetní závěrka). Účetní jednotky sestavují rozvahu tak, aby počáteční zůstatky účtů, které obsahuje rozvaha, jimiž se otevírá účetní období, navazovaly na konečné zůstatky rozvahových účtů, jimiž se bezprostředně předcházející období uzavřelo; to platí i pro podrozvahové účty. Informace v účetní závěrce musí být spolehlivé, srovnatelné, srozumitelné a posuzují se z hlediska významnosti. Ověřování účetní závěrky auditorem Řádnou a mimořádnou účetní závěrku jsou povinny mít ověřenu auditorem: a) akciové společnosti, pokud ke konci rozvahového dne účetního období, za nějž se účetní závěrka ověřuje, a účetního období bezprostředně předcházejícího, překročily nebo již dosáhly alespoň jedno ze tří uvedených kritérií: 1. aktiva celkem více než 40 mil Kč 2. roční úhrn čistého obratu více než 80 mil Kč 3. průměrný přepočtený stav zaměstnanců v průběhu účetního období více než 50 b) ostatní obchodní společnosti a družstva, pokud ke konci rozvahového dne účetního období, za nějž se účetní závěrka ověřuje, a účetního období bezprostředně předcházejícího, překročily nebo již dosáhly alespoň dvou ze tří kritérií uvedených výše (bod 1 až 3) c) účetní jednotky, kterým tuto povinnost stanoví zvláštní právní předpis (aj. – viz § 20) Výjimka, kdy není povinnost mít ověřenou účetní závěrku auditorem: v průběhu konkursu (§ 20 odst. 2). § 20 Ověřování účetní závěrky auditorem (1) Pokud tento zákon nestanoví jinak, řádnou nebo mimořádnou účetní závěrku jsou povinny mít ověřenu auditorem tyto účetní jednotky a) akciové společnosti, pokud ke konci rozvahového dne účetního období, za nějž se účetní závěrka (§ 18 odst. 3) ověřuje, a účetního období bezprostředně předcházejícího, překročily nebo již dosáhly alespoň jedno ze tří uvedených kritérií: 1. aktiva celkem více než 40 000 000 Kč; aktivy celkem se pro účely tohoto zákona rozumí úhrn zjištěný z rozvahy v ocenění neupraveném o položky podle § 26 odst. 3, 2. roční úhrn čistého obratu více než 80 000 000 Kč; ročním úhrnem čistého obratu se pro účely tohoto zákona rozumí výše výnosů snížená o prodejní slevy a dělená počtem započatých měsíců, po které trvalo účetní období, a vynásobená dvanácti, 3. průměrný přepočtený stav zaměstnanců v průběhu účetního období více než 50, zjištěný způsobem stanoveným na základě zvláštního právního předpisu, b) ostatní obchodní společnosti a družstva, pokud ke konci rozvahového dne účetního období, za nějž se účetní závěrka (§ 18 odst. 3) ověřuje, a účetního období bezprotředně předcházejícího, překročily nebo již dosáhly alespoň dvou ze tří kritérií uvedených v písmenu a) bodech 1 až 3; v případě družstva se zaměstnancem podle písmene a) bodu 3 rozumí i pracovní vztah člena k družstvu, c) účetní jednotky podle § 1 odst. 2 písm. b), které jsou podnikateli, a to za podmínek podle písmene b), d) účetní jednotky podle § 1 odst. 2 písm. d) až h) za podmínek podle písmene b), e) účetní jednotky, kterým tuto povinnost stanoví zvláštní právní předpis. (2) Účetní jednotky uvedené v odstavci 1 nejsou povinny mít auditorem ověřenou účetní závěrku a) sestavenou v průběhu konkursu, a to po dobu nepřetržitě po sobě jdoucích 36 kalendářních měsíců, počínaje prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po dni, kterým nastaly účinky prohlášení konkursu, pokud o jejím ověření auditorem nerozhodne věřitelský výbor,

40

b) sestavenou ke dni předcházejícímu dni, kterým nastanou účinky schválení reorganizačního plánu, pokud o jejím ověření auditorem nerozhodne věřitelský výbor, c) pokud došlo ke zrušení konkursu z důvodu, že majetek dlužníka je pro uspokojení věřitelů zcela nepostačující, d) pokud tak stanoví zvláštní právní předpis.

Výroční zpráva – účetní jednotky (uvedené v § 20 odst. 1 písm. a) až d)) jsou povinny vyhotovit výroční zprávu, jejímž účelem je uceleně, vyváženě a komplexně informovat o vývoji jejich výkonnosti, činnosti a stávajícím hospodářském postavení (blíže § 21). § 21 Výroční zpráva (1) Účetní jednotky uvedené v § 20 odst. 1 písm. a) až d) jsou povinny vyhotovit výroční zprávu, jejímž účelem je uceleně, vyváženě a komplexně informovat o vývoji jejich výkonnosti, činnosti a stávajícím hospodářském postavení. Výroční zpráva se nevyhotovuje v případech uvedených v § 20 odst. 2 a 3. (2) Výroční zpráva musí kromě informací nezbytných pro naplnění účelu výroční zprávy dále obsahovat nejméně finanční a nefinanční informace a) o skutečnostech, které nastaly až po rozvahovém dni a jsou významné pro naplnění účelu výroční zprávy podle odstavce 1, b) o předpokládaném vývoji činnosti účetní jednotky, c) o aktivitách v oblasti výzkumu a vývoje, d) o aktivitách v oblasti ochrany životního prostředí a pracovněprávních vztazích, e) o tom, zda účetní jednotka má organizační složku podniku v zahraničí, f) požadované podle zvláštních právních předpisů.13a) (3) Má-li to význam pro posouzení majetku a jiných aktiv, závazků a jiných pasiv, finanční situace a výsledku hospodaření účetní jednotky, musí účetní jednotka, která používá investiční instrumenty,4) případně další obdobná aktiva a pasiva, uvést ve výroční zprávě také informace o a) cílech a metodách řízení rizik dané společnosti, včetně její politiky pro zajištění všech hlavních typů plánovaných transakcí, u kterých se použijí zajišťovací deriváty, a b) cenových, úvěrových a likvidních rizicích a rizicích souvisejících s tokem hotovosti, kterým je účetní jednotka vystavena. (4) Výroční zpráva obsahuje též účetní závěrku podle § 18, 19a, 22 a 23a a zprávu auditora , případně další dokumenty a údaje podle zvláštního právního předpisu.13b) (5) Účetní jednotky uvedené v § 20 odst. 1 písm. e) vyhotovují výroční zprávu nebo obdobný dokument, pokud jim tuto povinnost stanoví zvláštní právní předpis.14) (6) Pro ověřování výroční zprávy auditorem platí ustanovení § 20 obdobně.

Způsoby zveřejňování Z účetních jednotek jsou povinny účetní závěrku i výroční zprávu, vyžaduje-li její vyhotovení zákon nebo zvláštní právní předpis, zveřejnit ty, které se zapisují do obchodního rejstříku nebo ty, kterým tuto povinnost stanoví zvláštní právní předpis. Účetní jednotky zveřejňují účetní závěrku v rozsahu, v jakém jimi byla sestavena. Účetní jednotky uvedené v § 20 zveřejňují účetní závěrku i výroční zprávu po jejich ověření auditorem a po schválení k tomu příslušným orgánem podle zvláštních právních předpisů, a to ve lhůtě do 30 dnů od splnění obou uvedených podmínek. Účetní jednotky jsou povinny zveřejnit i zprávu o auditu a informaci o tom, ze zveřejňované účetní záznamy nebyly případně schváleny k tomu příslušným orgánem (účetní jednotky, které mají povinnost ověřování podle § 20, nesmí zveřejnit informace, které předtím nebyly ověřeny auditorem, způsobem, který by mohl uživatele uvést v omyl, že auditorem ověřeny byly). Účetní jednotky, které se zapisují do obchodního rejstříku, zveřejňují účetní závěrku a výroční zprávu jejich uložením do sbírky listin do obchodního rejstříku podle zvláštního právního předpisu. Konsolidovaná účetní závěrka – rozumí se tím účetní závěrka sestavená a upravená metodami konsolidace podle tohoto zákona (metoda plné konsolidace, poměrné 41

konsolidace a metoda konsolidace ekvivalencí – protihodnotou). Konsolidovaná účetní závěrka musí být ověřena auditorem (blíže § 22). Evropská úprava - je nedílnou součástí práva společností - základem evropského účetního práva je bilanční právo (právní úprava účetní závěrky); prvopočátky bilančního práva (co do přístupu k informacím) obsahovala již první směrnice - jádro evropského účetního práva nicméně tvoří tři směrnice, které harmonizují právní předpisy členských států týkající se účetních závěrek, konsolidovaných účetních závěrek a ověřování účetních závěrek – čtvrtá směrnice (stanovena zásada jasnosti a přehlednosti, zásada věrného a pravdivého obrazu), sedmá (směrnice připouští tři metody konsolidace: metoda plné konsolidace, metoda poměrné konsolidace, konsolidace přidružených podniků a osmá směrnice předepisuje, jaké osoby mohou ověřovat účetní závěrky, avšak stanoví jen málo požadavků na průběh samotného ověřování (stanoví pouze povinnost zápisu do příslušné evidence a povinnost odborné péče).

9) Nekalá soutěž Nekalá soutěž, resp. právo postihující nekalou soutěž je vedle práva proti omezování soutěže jednou ze základních částí soutěžního práva. Právo postihující nekalou soutěž postihuje takové jednání, které může zkreslit výsledky hospodářské soutěže; v důsledku nekalé soutěže může v hospodářské soutěži uspět ten, co by tam jinak neobstál a naopak, ten co by obstál, tam uspět nemusí. Nekalá soutěž je v obchodním zákoníku upravena jednak generální klauzulí (obecnou definicí nekalé soutěže) a dále jednotlivými skutkovými podstatami, které však představují příkladný, nikoliv uzavřený výčet jednání, které lze za nekalou soutěž považovat. Generální klauzule – (§ 44/1) - k tomu aby jednání bylo možné kvalifikovat jako nekalou soutěž, musí toto jednání kumulativně splňovat tři kritéria 1) musí jít o jednání v hospodářské soutěži, 2) jednání musí být v rozporu s dobrými mravy soutěže; právo nekalé soutěže je vázáno na etické normy a obchodní zvyklosti, 3) jednání musí být objektivně s to přivodit újmu jiným soutěžitelům či spotřebitelům. Díl II: Nekalá soutěž § 44 Základní ustanovení (1) Nekalou soutěží je jednání v hospodářské soutěži nebo v hospodářském styku, které je v rozporu s dobrými mravy soutěže a je způsobilé přivodit újmu jiným soutěžitelům, spotřebitelům nebo dalším zákazníkům. Nekalá soutěž se zakazuje. (2) Nekalou soutěží podle odstavce 1 je zejména: a) klamavá reklama. b) klamavé označování zboží a služeb, c) vyvolávání nebezpečí záměny, d) parazitování na pověsti podniku, výrobků či služeb jiného soutěžitele, e) podplácení, f) zlehčování, g) srovnávací reklama, h) porušování obchodního tajemství, i) ohrožování zdraví spotřebitelů a životního prostředí.

Jednotlivé skutkové podstaty 42

1) klamavá reklama – šíření údajů (o vlastním nebo cizím podniku, jeho výrobcích či výkonech), které je způsobilé vyvolat klamnou představu a přivodit tím jednomu subjektu prospěch na úkor újmy subjektu jiného (může se jednat i o pravdivý údaj, který za daných okolností může druhého uvést v omyl); slovy, psaným slovem, tiskem, vyobrazením, fotografií, vysíláním. § 45 Klamavá reklama (1) Klamavou reklamou je šíření údajů o vlastním nebo cizím podniku, jeho výrobcích či výkonech, které je způsobilé vyvolat klamnou představu a zjednat tím vlastnímu nebo cizímu podniku v hospodářské soutěži nebo v hospodářském styku prospěch na úkor jiných soutěžitelů, spotřebitelů nebo dalších zákazníků. (2) Za šíření údajů se považuje sdělení mluveným nebo psaným slovem, tiskem, vyobrazením, fotografií, rozhlasem, televizí či jiným sdělovacím prostředkem. (3) Klamavým je i údaj sám o sobě pravdivý, jestliže vzhledem k okolnostem a souvislostem, za nichž byl učiněn, může uvést v omyl.

2) klamavé označování zboží a služeb – označení, které je způsobilé vyvolat mylnou domněnku o tom, že zboží pochází z určitého státu, oblasti, místa či od určitého výrobce nebo, že vykazuje určité znaky nebo zvláštní jakost (opět se nemusí nutně jednat o nepravdivé označení, ale může jít i o pravdivé, které za daných okolností může druhého uvést v omyl). Klamavé označení však není užívání názvu, který se již všeobecně vžil k označení určitého druhu zboží (např. hořické trubičky), ledaže by k němu byl připojen dodatek způsobilý klamat o jeho původu (např. „pravé“ či „původní“ atp.) § 46 Klamavé označení zboží a služeb (1) Klamavým označením zboží a služeb je každé označení, které je způsobilé vyvolat v hospodářském styku mylnou domněnku, že jím označené zboží nebo služby pocházejí z určitého státu, určité oblasti či místa nebo od určitého výrobce, nebo že vykazují zvláštní charakteristické znaky nebo zvláštní jakost. Nerozhodné je, zda označení bylo uvedeno bezprostředně na zboží, obalech, obchodních písemnostech apod. Rovněž je nerozhodné, zda ke klamavému označení došlo přímo nebo nepřímo a jakým prostředkem se tak stalo. Ustanovení § 45 odst. 3 platí obdobně. (2) Klamavým označením je i takové nesprávné označení zboží nebo služeb, k němuž je připojen dodatek sloužící k odlišení od pravého původu, jako výrazy "druh", "typ", "způsob" a označení je přesto způsobilé vyvolat o původu nebo o povaze zboží či služeb mylnou domněnku. (3) Klamavým označením není uvedení názvu, který se v hospodářském styku již všeobecně vžil jako údaj sloužící k označování druhu nebo jakosti zboží, ledaže by k němu byl připojen dodatek způsobilý klamat o původu, jako např. "pravý", "původní" apod. (4) Tímto ustanovením nejsou dotčena práva a povinnosti ze zapsaného označení původu výrobku, ochranných známek, chráněných odrůd rostlin a plemen zvířat, stanovená zvláštními zákony. (5) Inzerce v rámci podnikatelské činnosti a pro účely hospodářského styku, která nabízí registraci v katalozích, jako jsou zejména telefonní a jiné seznamy, prostřednictvím platebního formuláře, složenky, faktury, nabídky opravy nebo jiným podobným způsobem, musí obsahovat jednoznačně a zřetelně vyjádřenou informaci, že tato inzerce je výlučně nabídkou na uzavření smlouvy. To platí přiměřeně i pro přímou nabídku takové registrace.

3) vyvolání nebezpečí záměny – rozlišuje tři skutkové podstaty: a) užití firmy, názvu či označení užívaného po právu jiným soutěžitelem, b) užití zvláštních označení (úpravy) podniku, výrobků, výkonů či obchodních materiálů podniku (obaly, katalogy aj.), které v zákaznických kruzích platí pro určitý podnik nebo závod za příznačné c) napodobení cizích výrobků, jejich obalů, výkonů apod. - všechny musí být navíc způsobilé vyvolat nebezpečí záměny nebo klamnou představu, jedná se o objektivní odpovědnost (oprávněný nemusí prokazovat zavinění) kdy se posuzuje objektivní zaměnitelnost § 47 Vyvolání nebezpečí záměny Vyvolání nebezpečí záměny je:

43

a) užití firmy nebo názvu osoby nebo zvláštního označení podniku užívaného již po právu jiným soutěžitelem, b) užití zvláštních označení podniku nebo zvláštních označení či úpravy výrobků, výkonů nebo obchodních materiálů podniku, které v zákaznických kruzích platí pro určitý podnik nebo závod za příznačné (např. i označení obalů, tiskopisů, katalogů, reklamních prostředků), c) napodobení cizích výrobků, jejich obalů nebo výkonů, ledaže by šlo o napodobení v prvcích, které jsou již z povahy výrobku funkčně, technicky nebo esteticky předurčeny, a napodobitel učinil veškerá opatření, která od něho lze požadovat, aby nebezpečí záměny vyloučil nebo alespoň podstatně omezil, pokud jsou tato jednání způsobilá vyvolat nebezpečí záměny nebo klamnou představu o spojení s podnikem, firmou, zvláštním označením nebo výrobky anebo výkony jiného soutěžitele.

4) parazitování na pověsti jiného (podniku, výrobků, služeb) – využívání pověsti podniku, výrobků nebo služeb jiného s cílem získat pro výsledky vlastního nebo cizího podnikání prospěch, jehož by soutěžitel jinak nedosáhl. § 48 Parazitování na pověsti Parazitování je využívání pověsti podniku, výrobků nebo služeb jiného soutěžitele s cílem získat pro výsledky vlastního nebo cizího podnikání prospěch, jehož by soutěžitel jinak nedosáhl.

5) podplácení – nabídka prospěchu adresovaná jinému soutěžiteli (jeho pracovníkovi) s cílem získání výhody na úkor dalších soutěžitelů; nabídka přímá i nepřímá, slibem i poskytnutím něčeho; stejně tak vyžadování přímé či nepřímé, vyžádání si přislíbení či přijmutí § 49 Podplácení Podplácením ve smyslu tohoto zákona je jednání, jímž: a) soutěžitel osobě, která je členem statutárního nebo jiného orgánu jiného soutěžitele nebo je v pracovním či jiném obdobném poměru k jinému soutěžiteli, přímo nebo nepřímo nabídne, slíbí či poskytne jakýkoliv prospěch za tím účelem, aby jejím nekalým postupem docílil na úkor jiných soutěžitelů pro sebe nebo jiného soutěžitele přednost nebo jinou neoprávněnou výhodu v soutěži, anebo b) osoba uvedená v písmenu a) přímo či nepřímo žádá, dá si slíbit nebo přijme za stejným účelem jakýkoliv prospěch.

6) zlehčování – rozšiřování nepravdivých informací o jiném soutěžiteli, jeho výrobcích či službách (event. i pravdivých způsobilých však přivodit újmu). Nepatří sem však oprávněná obrana (byl-li soutěžitel k tomu donucen zlehčováním jiného) – sem však patří pouze uvádění pravdivých údajů nikoliv již nepravdivých. § 50 Zlehčování (1) Zlehčováním je jednání, jímž soutěžitel uvede nebo rozšiřuje o poměrech, výrobcích nebo výkonech jiného soutěžitele nepravdivé údaje způsobilé tomuto soutěžiteli přivodit újmu. (2) Zlehčováním je i uvedení a rozšiřování pravdivých údajů o poměrech, výrobcích či výkonech jiného soutěžitele, pokud jsou způsobilé tomuto soutěžiteli přivodit újmu. Nekalou soutěží však není, byl-li soutěžitel takovému jednání okolnostmi donucen (oprávněná obrana).

7) srovnávací reklama – jakákoliv reklama, která identifikuje přímo či nepřímo jiného soutěžitele či jím nabízené výrobky či služby. Srovnávací reklama je přípustná pouze za splnění určitých podmínek: a) není klamavá, b) srovnává jen zboží sloužící stejnému účelu, c) objektivně srovnává jen podstatné a relevantní znaky, ověřitelné a representativní (může mezi ně patřit i cena), zpravidla musí být srovnáváno ve více znacích d) nevede k vyvolání nebezpečí záměny, e) nezlehčuje nepravdivými údaji jiného soutěžitele (resp. jeho podnik, zboží, služby, činnost apod.)

44

f) zboží chráněné označením původu srovnává pouze se zbožím s tímtéž označením původu g) nevede k nepoctivému těžení z dobré pověsti jiného soutěžitele (s jeho ochr.zn., firmou apod.) h) nenabízí zboží jako napodobení či reprodukce zboží chráněného ochr.zn., jménem či firmou § 50a Srovnávací reklama (1) Srovnávací reklamou je jakákoliv reklama, která výslovně nebo i nepřímo identifikuje jiného soutěžitele anebo zboží nebo služby nabízené jiným soutěžitelem. (2) Srovnávací reklama je přípustná, jen pokud a) není klamavá nebo neužívá klamavé obchodní praktiky podle zvláštního právního předpisu, b) srovnává jen zboží nebo služby uspokojující stejné potřeby nebo určené ke stejnému účelu, c) objektivně srovnává jeden nebo více základních znaků daného zboží nebo služeb, které jsou pro ně důležité, ověřitelné a charakteristické, mezi nimiž může být i cena, d) nevede k vyvolání nebezpečí záměny na trhu mezi tím, jehož výrobky nebo služby reklama podporuje, a soutěžitelem nebo mezi jejich podniky, zbožím nebo službami, ochrannými známkami, firmami nebo jinými zvláštními označeními, která se pro jednoho nebo druhého z nich stala příznačnými, e) nezlehčuje nepravdivými údaji podnik, zboží nebo služby soutěžitele ani jeho ochranné známky, firmu či jiná zvláštní označení, která se stala pro něj příznačnými, ani jeho činnost, poměry či jiné okolnosti, jež se jej týkají, f) se vztahuje u výrobků, pro které má soutěžitel oprávnění užívat chráněné označení původu, vždy jenom na výrobky se stejným označením původu, g) nevede k nepoctivému těžení z dobré pověsti spjaté s ochrannou známkou soutěžitele, jeho firmou či jinými zvláštními označeními, která se pro něj stala příznačnými, anebo z dobré pověsti spjaté s označením původu konkurenčního zboží, a h) nenabízí zboží nebo služby jako napodobení nebo reprodukci zboží nebo služeb označovaných ochrannou známkou nebo obchodním jménem nebo firmou. (3) Jakékoli srovnání odkazující na zvláštní nabídku musí jasně a jednoznačně uvést datum, ke kterému tato nabídka končí, nebo musí uvést, že bude ukončena v závislosti na vyčerpání zásob nabízeného zboží nebo služeb. Jestliže zvláštní nabídka nezačala ještě působit, musí soutěžitel také uvést datum, jímž začíná období, v němž se uplatní zvláštní cena nebo jiné zvláštní podmínky.

8) porušování obchodního tajemství – neoprávněné sdělení či zpřístupnění obchodního tajemství (využitelného v soutěži) třetí osobě, pokud se o něm informující dozvěděl na základě jeho pracovního či jiného vztahu k soutěžiteli či jednáním v rozporu se zákonem. § 51 Porušení obchodního tajemství Porušováním obchodního tajemství je jednání, jímž jednající jiné osobě neoprávněně sdělí, zpřístupní, pro sebe nebo pro jiného využije obchodní tajemství (§ 17), které může být využito v soutěži a o němž se dověděl: a) tím, že mu tajemství bylo svěřeno nebo jinak se stalo přístupným (např. z technických předloh, návodů, výkresů, modelů, vzorů) na základě jeho pracovního vztahu k soutěžiteli nebo na základě jiného vztahu k němu, popřípadě v rámci výkonu funkce, k níž byl soudem nebo jiným orgánem povolán, b) vlastním nebo cizím jednáním příčícím se zákonu.

9) ohrožování zdraví a životního prostředí – jednání, jímž soutěžitel zkresluje podmínky hosp. soutěže tím, že na trh úmyslně uvádí výrobky (či provádí výkony) jež ohrožují zdraví či ŽP, aby získal prospěch na úkor jiných soutěžících či spotřebitelů. § 52 Ohrožování zdraví a životního prostředí Ohrožováním zdraví a životního prostředí je jednání, jímž soutěžitel zkresluje podmínky hospodářské soutěže tím, že provozuje výrobu, uvádí na trh výrobky nebo provádí výkony ohrožující zájmy ochrany zdraví anebo životního prostředí chráněné zákonem, aby tak získal pro sebe nebo pro jiného prospěch na úkor jiných soutěžitelů nebo spotřebitelů.

Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěži

45

Soukromoprávní prostředky ochrany – osoby, jejichž práva byla nekalou soutěží porušena, mohou po rušiteli požadovat: 1) aby se rušitel příslušného jednání zdržel a odstranil závadný stav, 2) přiměřené zadostiučinění – satisfakci (může být i v penězích), 3) náhradu škody, 4) vydání bezdůvodného obohacení. V určitých případech (§ 48 - 51) se toho, aby se rušitel zdržel určitého jednání či aby odstranil závadný stav, může domáhat také právnická osoba hájící zájmy soutěžitelů či spotřebitelů. Jedná se o případy – parazitování na pověsti, podplácení, zlehčování, srovnávací reklama, porušení obchodního tajemství, ohrožování zdraví a životního prostředí. Jestliže se práva, aby se rušitel jednání nekalé soutěže zdržel nebo aby odstranil závadný stav v případech uvedených v § 44 až 47 a § 52 domáhá spotřebitel, musí rušitel prokázat, že se jednání nekalé soutěže nedopustil. To platí i pro povinnost k náhradě škody, pokud jde o otázku, zda škoda byla způsobena jednáním nekalé soutěže, a pro právo na přiměřené zadostiučinění a na vydání neoprávněného majetkového prospěchu; výši způsobené škody, závažnost a rozsah jiné újmy, povahu a rozsah bezdůvodného obohacení však musí prokázat vždy žalobce, i když jím je spotřebitel. Z veřejnoprávních sankcí lze jako ochranu před nekalou soutěží uvést úpravu obsaženou v a) živnostenském zákonu – kdy ŽÚ může zrušit živnostenské oprávnění, pokud podnikatel porušil podmínky stanovené koncesní listinou, živnostenským zákonem či zvláštními předpisy (nekalá soutěž může být podřazena právě pod tyto zvláštní předpisy) b) trestním zákonu – § 248 Porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže § 248 Porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže (1) Kdo poruší jiný právní předpis o nekalé soutěži tím, že se při účasti v hospodářské soutěži dopustí a) klamavé reklamy, b) klamavého označování zboží a služeb, c) vyvolávání nebezpečí záměny, d) parazitování na pověsti podniku, výrobků či služeb jiného soutěžitele, e) podplácení, f) zlehčování, g) srovnávací reklamy, h) porušování obchodního tajemství, nebo i) ohrožování zdraví spotřebitelů a životního prostředí, a způsobí tím ve větším rozsahu újmu jiným soutěžitelům nebo spotřebitelům nebo opatří tím sobě nebo jinému ve větším rozsahu neoprávněné výhody, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty. (2) Stejně bude potrestán, kdo v rozporu s jiným právním předpisem na ochranu hospodářské soutěže se svým konkurentem uzavře dohodu o určení ceny, dohodu o rozdělení trhu nebo jinou dohodu narušující hospodářskou soutěž, kdo v rozporu s jiným právním předpisem o veřejných zakázkách poruší závažným způsobem závazná pravidla zadávacího řízení, nebo kdo v rozporu s jiným právním předpisem upravujícím činnost bank a jiných právnických osob oprávněných k provozování finanční činnosti, obchodování s investičními nástroji, kolektivního investování, penzijního připojištění a pojišťovnictví, poruší závažným způsobem závazná pravidla obezřetného podnikání, obhospodařování majetku, odborné péče nebo zákaz vykonávat zákonem nebo úředním rozhodnutím určené úkony, služby nebo jiné činnosti, a způsobí tím ve větším rozsahu újmu jiným soutěžitelům nebo spotřebitelům, zadavateli nebo jinému dodavateli nebo opatří tím sobě nebo jinému ve větším rozsahu neoprávněné výhody. (3) Odnětím svobody na šest měsíců až pět let, peněžitým trestem nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty bude pachatel potrestán, a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 nebo 2 jako člen organizované skupiny, b) spáchá-li takový čin opětovně, c) způsobí-li takovým činem značnou škodu, nebo

46

d) získá-li takovým činem pro sebe nebo pro jiného značný prospěch. (4) Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán, a) způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 nebo 2 škodu velkého rozsahu, b) získá-li takovým činem pro sebe nebo pro jiného prospěch velkého rozsahu, nebo c) způsobí-li takovým činem jinému úpadek.

10) Právo proti omezování hospodářské soutěže Právo proti omezování soutěže je vedle nekalé soutěže, resp. práva postihujícího nekalou soutěž, jednou ze základních částí soutěžního práva. Právo proti omezování soutěže je u nás upraveno především zákonem na ochranu hospodářské soutěže, který její omezování (či ohrožování) spatřuje především ve třech oblastech možného chování soutěžitelů a to jsou: 1) dohody soutěžitelů (různé kartelové dohody), 2) zneužití dominantního postavení soutěžitele, 3) spojením soutěžitelů (různé fúze). Dozor nad dodržováním povinností (nad chováním) soutěžitelů provádí Úřad na ochranu hospodářské soutěže. a) dozor nad chováním soutěžitelů a zveřejňování návrhů na povolení výjimek, b) vydává závazná rozhodnutí, c) vede kartelový rejstřík, d) uděluje pokuty, atp. Některá řízení zahajuje Úřad na ochranu hospodářské soutěže i ze svého vlastního podnětu. ad. 1) Dohody soutěžitelů – obecně jsou zakázány jakékoliv dohody (rozhodnutí jejich sdružení a jednání soutěžitelů ve vzájemné shodě) mezi soutěžiteli, které mohou vést k narušení hospodářské soutěže (pokud není stanovena výjimka buď zákonem nebo rozhodnutím Úřadu pro ochranu HS). Výslovně (příkladným výčtem) jsou v zákoně vyjmenovány některé takové dohody: a) určení ceny – nejčastější předmět protisoutěžních dohod b) omezení nebo kontrole výroby, odbytu, výzkumu a vývoje nebo investic, c) rozdělení trhu (ať již teritoriální či výrobkové) vede k monopolizaci d) vázané plnění – např. zakoupení určitého výrobku je vázáno na zakoupení ještě dalšího s tím nesouvisejícího výrobku e) různé podmínky (diskriminace) jednotlivých soutěžitelů při shodném či srovnatelném plnění f) skupinový bojkot určitého soutěžitele, který není účastníkem určité dohody dalších soutěžitelů Týká-li se důvod zákazu jen části dohody, je zakázána a neplatná jen tato část. Pokud však z povahy dohody, jejího obsahu, účelu nebo z okolností, za nichž k ní došlo, vyplývá, že ji nelze od ostatního obsahu oddělit, je zakázaná a neplatná celá dohoda. Zákaz dohod se nevztahuje na všechny účastníky, ale pouze na účastníky působící: 1) na stejné úrovni trhu (horizontální dohody) jejichž společný podíl na trhu převyšuje 10 %, 2) na různých úrovních trhu (vertikální dohody) jejichž společný podíl na trhu převyšuje 15 % 3) některé dohody odbytových organizací a sdružení zemědělských výrobců Vynětí se ovšem nevztahuje na všechny typy dohod, pouze na některé – ostatní platí i pro tyto účastníky; V pochybnostech se má za to, že se jedná o horizontální dohodu.

47

Zjistí-li Úřad v řízení ve věcech podle § 3 až 6, že byla uzavřena zakázaná dohoda, tuto skutečnost v rozhodnutí uvede a tímto rozhodnutím plnění dohody do budoucna zakáže.

Část první Ochrana hospodářské soutěže Hlava 2: Dohody narušující soutěž §3 (1) Dohody mezi soutěžiteli, rozhodnutí jejich sdružení a jednání soutěžitelů ve vzájemné shodě (dále jen "dohody"), které vedou nebo mohou vést k narušení hospodářské soutěže, jsou zakázané a neplatné, 4) pokud tento nebo zvláštní zákon nestanoví jinak nebo pokud Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen "Úřad") nepovolí prováděcím právním předpisem z tohoto zákazu výjimku. (2) Z dohod zakázaných podle odstavce 1 jsou zakázány zejména dohody, které vedou nebo mohou vést k narušení hospodářské soutěže proto, že obsahují ujednání o a) přímém nebo nepřímém určení cen, popřípadě o jiných obchodních podmínkách, b) omezení nebo kontrole výroby, odbytu, výzkumu a vývoje nebo investic, c) rozdělení trhu nebo nákupních zdrojů, d) tom, že uzavření smlouvy bude vázáno na přijetí dalšího plnění, které věcně ani podle obchodních zvyklostí a zásad poctivého obchodního styku s předmětem smlouvy nesouvisí, e) uplatnění rozdílných podmínek vůči jednotlivým soutěžitelům při shodném nebo srovnatelném plnění, jimiž jsou někteří soutěžitelé v hospodářské soutěži znevýhodněni, f) tom, že účastníci dohody nebudou obchodovat či jinak hospodářsky spolupracovat se soutěžiteli, kteří nejsou účastníky dohody, anebo jim budou jinak působit újmu (skupinový bojkot). (3) Týká-li se důvod zákazu jen části dohody, je zakázána a neplatná jen tato část. Pokud však z povahy dohody, jejího obsahu, účelu nebo z okolností, za nichž k ní došlo, vyplývá, že ji nelze od ostatního obsahu oddělit, je zakázaná a neplatná celá dohoda. (4) Zákaz podle odstavce 1 se nevztahuje na dohody, které a) přispějí ke zlepšení výroby nebo distribuce zboží nebo k podpoře technického či hospodářského rozvoje a vyhrazují spotřebitelům přiměřený podíl na výhodách z toho plynoucích, b) neuloží soutěžitelům omezení, která nejsou nezbytná k dosažení cílů podle písmene a), c) neumožní soutěžitelům vyloučit hospodářskou soutěž na podstatné části trhu zboží, jehož dodávka nebo nákup je předmětem dohody. § 4 Blokové výjimky (1) Zákaz podle § 3 odst. 1 se nevztahuje na dohody, které nemohou mít vliv na obchod mezi členskými státy Evropských společenství podle čl. 81 Smlouvy, avšak splňují ostatní podmínky stanovené blokovými výjimkami přijatými na základě čl. 83 odst. 1 Smlouvy k provedení čl. 81 odst. 3 Smlouvy příslušnými nařízeními Komise nebo Rady (dále jen "komunitární blokové výjimky"). (2) Úřad může povolit blokové výjimky i pro další druhy dohod, pokud je prokázáno, že narušení soutěže, ke kterému by bloková výjimka vedla, je převáženo výhodami pro jiné účastníky trhu, zejména pro spotřebitele. (3) Úřad rozhodnutím jednotlivému soutěžiteli výhodu výjimky podle odstavce 1 nebo 2 odejme, pokud by v důsledku vývoje na trhu dohoda podléhající takové výjimce nesplňovala podmínky stanovené v § 3 odst. 4. § 5 Horizontální a vertikální dohody (1) Dohody soutěžitelů, kteří působí na stejné úrovni trhu zboží, jsou horizontálními dohodami. (2) Dohody soutěžitelů, kteří působí na různých úrovních trhu zboží, jsou vertikálními dohodami. (3) Za horizontální dohody se považují i smíšené dohody soutěžitelů, kteří působí současně na téže horizontální úrovni i na různé vertikální úrovni trhu zboží; v pochybnostech se má za to, že se jedná o horizontální dohodu. §6 (1) Zákaz dohod podle § 3 odst. 1 se nevztahuje na a) horizontální dohodu, pokud společný podíl účastníků dohody na relevantním trhu nepřesahuje 10 %, b) vertikální dohodu, pokud podíl žádného z účastníků dohody na relevantním trhu nepřesahu- je 15 %, c) dohody odbytových organizací a sdružení zemědělských výrobců o prodeji nezpracovaných zemědělských komodit.3a) (2) Vynětí ze zákazu dohod podle odstavce 1 se netýká těchto dohod, i když splňují podmínky stanovené v odstavci 1 a) horizontální dohody o přímém nebo nepřímém určení cen, omezení nebo kontrole výroby nebo odbytu anebo o rozdělení trhu, nákupních zdrojů nebo zákazníků,

48

b) vertikální dohody o přímém nebo nepřímém určení cen kupujícímu pro další prodej zboží nebo o poskytnutí kupujícímu pro tento další prodej úplné ochrany na vymezeném trhu, c) jednotlivé dohody, které jsou součástí souboru dohod ohledně stejného, srovnatelného nebo zaměnitelného zboží, pokud 1. společný podíl účastníků dohod tvořících soubor, u nichž se alespoň na jedné straně účastní stejný soutěžitel, na relevantním trhu přesahuje procentní hranice stanovené v odstavci 1, nebo 2. souborem vertikálních nebo smíšených dohod je přístup na relevantní trh soutěžitelům, kteří nejsou účastníky těchto dohod tvořících soubor, omezen a hospodářská soutěž na tomto trhu je podstatně narušena kumulativním účinkem paralelních sítí podobných vertikálních nebo smíšených dohod uzavřených pro distribuci stejného, srovnatelného nebo zaměnitelného zboží, pokud společný podíl účastníků horizontální dohody nebo podíl některého z účastníků vertikální dohody přesahuje na relevantním trhu 5 %.

V řízení může Úřad uložit, aby účastníci splnili opatření, která společně navrhli, jsou-li dostatečná pro ochranu hospodářské soutěže a odstraní-li se jejich splněním závadný stav. Jestliže Úřad neshledá taková opatření dostatečnými, důvody písemně sdělí soutěžitelům a pokračuje v řízení; jinak uloží splnění těchto opatření a řízení zastaví. Po zastavení řízení může Úřad znovu zahájit řízení, jestliže se podstatně změnily podmínky, soutěžitelé jednají v rozporu s uloženými opatřeními, atd. ad. 2) Zneužití dominantního postavení – za dominantního soutěžitele se považuje takový soutěžitel (společně více soutěžitelů), jehož tržní síla mu umožňuje chovat se ve značné míře nezávisle na ostatních soutěžitelích nebo spotřebitelích. Za zneužití takového postavení je považováno např. vynucování nepřiměřených podmínek, dlouhodobé nabízení zboží za nepřiměřeně nízké ceny; vázání souhlasu s uzavřením smlouvy na podmínku, že druhá smluvní strana odebere i další plnění, které s požadovaným předmětem smlouvy věcně ani podle obchodních zvyklostí nesouvisí; uplatňování rozdílných podmínek při shodném nebo srovnatelném plnění vůči jednotlivým účastníkům trhu; odmítnutí poskytnout jiným soutěžitelům za přiměřenou úhradu přístup k vlastním přenosovým sítím nebo obdobným rozvodným a jiným infrastrukturním zařízením, které soutěžitel v dominantním postavení vlastní nebo využívá na základě jiného právního důvodu apod. Zjistí-li Úřad v řízení, že došlo k zneužití dominantního postavení, tuto skutečnost v rozhodnutí uvede a tímto rozhodnutím takové jednání do budoucna zakáže. V řízení může Úřad uložit, aby účastníci splnili opatření, která společně navrhli, jsou-li dostatečná pro ochranu hospodářské soutěže a odstraní-li se jejich splněním závadný stav. Jestliže Úřad neshledá taková opatření dostatečnými, důvody písemně sdělí soutěžitelům a pokračuje v řízení; jinak uloží splnění těchto opatření a řízení zastaví. ad. 3) Spojení podniků soutěžitelů (vč. založení nového společného podniku, či kontroly jednoho podniku nad druhým apod.) – v případě že obrat takto spojovaných podniků přesahuje stanovený objem (1,5 mld. celosvětově či 250 mil. v rámci ČR), podléhá jejich spojení povolení Úřadu na ochranu HS. Ke spojení soutěžitelů dochází přeměnou dvou nebo více na trhu dříve samostatně působících soutěžitelů, nabytí podniku jiného soutěžitele nebo jeho podstatné části smlouvou; jedna nebo více osob, které nejsou podnikateli, ale kontrolují již alespoň jeden podnik nabytím účastnických cenných papírů, obchodních nebo členských podílů, nebo smlouvou, atd. Dále je zákonem vymezeno, co se za spojení soutěžitelů nepovažuje. Sankce při porušení předpisů na ochranu HS Zákon o ochraně HS opravňuje Úřad na ochranu HS a) požadovat zastavení protiprávního jednání, b) nařizovat předběžná opatření, 49

c) přijímat závazky, d) ukládat pokuty Hlava 7: Pokuty a opatření k nápravě § 22 (1) Úřad může rozhodnout o uložení pokuty a) do výše 300 000 Kč nebo do výše 1 % z čistého obratu dosaženého soutěžitelem za poslední ukončené účetní období tomu, kdo zaviněně neposkytne Úřadu ve stanovené lhůtě požadované podklady a informace nebo tyto podklady a informace poskytne neúplné, nepravdivé či nesprávné, nevydá požadované obchodní knihy nebo jiné obchodní záznamy nebo neumožní jejich prověření způsobem podle § 21 odst. 5, popřípadě se jiným způsobem odmítne podrobit šetření podle tohoto zákona anebo pokud byla porušena pečeť umístěná podle § 21 odst. 5, b) do výše 100 000 Kč tomu, kdo se bez závažných důvodů nedostaví k nařízenému ústnímu jednání nebo odmítne svědeckou výpověď, popřípadě jinak ztěžuje průběh řízení. (2) Úřad může soutěžitelům uložit pokutu do výše 10 000 000 Kč nebo do výše 10 % z čistého obratu dosaženého za poslední ukončené účetní období, jestliže úmyslně nebo z nedbalosti porušili zákazy stanovené v § 3 odst 1, § 11 odst. 1 a § 18 odst. 1 nebo neplní opatření uložená podle § 7 odst. 2 nebo § 11 odst. 3 anebo podle § 18 odst. 5. Při rozhodování o výši pokuty Úřad přihlédne zejména k závažnosti, případnému opakování a délce trvání porušování tohoto zákona. (3) Za jednání v rozporu s vykonatelným rozhodnutím může Úřad uložit soutěžitelům pokutu do výše 1 000 000 Kč. (4) Pokuty podle odstavců 1 a 3 může Úřad ukládat opakovaně. (5) Pokuty podle odstavců 1 až 3 lze uložit nejpozději do 3 let ode dne, kdy se o porušení zákazu nebo nesplnění povinnosti stanovených tímto zákonem Úřad dozvěděl, nejpozději však do 10 let, kdy k porušení zákazu nebo nesplnění povinnosti došlo. (6) (Tato novelizace nabývá účinnosti 1. ledna 2011.) Výnos z pokut je příjmem státního rozpočtu.

11) Komunitární soutěžní právo Komunitární soutěžní právo - právo hospodářské soutěže - soubor právních norem upravující HS (hlavně negativně ve formě zákazu), odvětví veřejného práva 1) právo proti omezování soutěže (kartely, zneužití dom.postavení, fůze..) 2) právo proti nekalé soutěži (obecná definice + množství skutkových podstat) - § 42- zneužitím účasti v HS je nekalé jednání (nekalá soutěž) a nedovolené omezování HS - hospodářská soutěž- více osob soutěží o totéž a je k tomu potřeba: A) identita předmětu soutěže B) pluralita osob soutěžících C) zápas mezi nimi o předmět soutěže - soutěžitelé- všechny osoby, které se účastní HS, i když nejsou podnikatelé - existence soutěžitele je podmíněna existencí soutěžního vztahu (to je faktický stav, nikoliv právní, ale právně relevantní) - podnikatelé i všechny ostatní subjekty, které se účastní hosp. života - soutěžní právo- jedním z hlavních nástrojů státu jak zajistit fungování HS, vytváření prostoru pro HS, stanovuje pravidla hospodářské soutěže - účelem je, aby podnikatele dosáhli cíle způsoby společensky přijatelnými, nebo alespoň společensky únosnými - soutěž je jak na straně nabídky, tak poptávky - komunitární soutěžní právo - po vstupu do EU jsou komunitární soutěžní pravidla EU přímo aplikovatelná - porušení může mít za následek pokutu až 10% z obratu daného podniku - hospodářský systém ES je založen na svobodném principu HS a její ochrany 50

- jeden ze zákl. nástrojů k dosažení jednotného vnitřního trhu, který je funkční - smlouva o ES - obsahuje 4 základní svobody (volný pohyb osob, zboží, služeb, kapitálu) - zaručuje i HS: 1) soutěžní pravidla aplikovaná na podnikatelské subjekty (čl. 81-85) 2) soutěžní pravidla ve vztahu k čl.státům (čl.31, 86-89) - prosazování těchto pravidel je v kompetenci EK - čl. 81- zakázané dohody - zákaz dohod, které mohou ovlivnit obchod mezi čl. státy a které mají za cíl vyloučení, omezení, zkreslení soutěže na spol. trhu - není to omezeno na aplikaci občanského nebo obchodního práva - každý subjekt má své jednání určovat nezávisle - nelze se přizpůsobovat chování konkurentů, zakazuje se kontakt omezující HS - soutěžní právo ES nerozlišuje mezi horizontálními a vertikálními dohodami v tomto článku - článek se tedy uplatní na oboje - pravidlo de minimus - „dohody zanedbatelného významu“ - čl. 81 se vztahuje jen na dohody, které mají citelný vliv na soutěž - 10% u horizontálních, 15% u vertikálních - tyto dohody jsou od počátku neplatné - nemusí být neplatné celé jen části, které se týkají zakázaných dohod - některé dohody povoleny, protože přináší prospěch spotřebitelům a celé EU 1) mají přínos pro EU 2) přiměřený podíl pro spotřebitele - přínos i pro ně 3) kritérium nezbytnosti - omezení soutěže jen takové, jaké je nezbytné 4) zachování účinné soutěže - akceptace dohod zajímajících méně než 30% trhu - čl. 82 - zneužití dominantního postavení - hosp. silné postavení, které znemožňuje účinnou soutěž na relevantním trhu, neboť mu umožňuje chovat se do značné míry nezávisle - dominantní podnik - nad 40% tržního podílu (ale musí to být stabilní) - zákaz zneužití dom. postavení (přímá újma spotřebitelů) 1) vykořisťovací dominance 2) praktiky narušující strukturu trhu - např. vynucování nepřiměřených cen - spojování podniků - koncentrace - fúze 2 a více nezávislých podniků nebo nabytí kontroly jedním podnikem nad druhým - komunitární dimenze - jen koncentrace v této dimenzi - EK nejdříve zjistí, jde-li o domin. postavení (usiluje-li se o něj) a pak zda může dojít k omezení HS - čl. 87-88 – veřejné podpory - zákaz poskytovat veřejné podpory, které mohou narušit HS tím, že zvýhodňují určité podniky nebo odvětví výroby, jestliže ovlivňují obchod mezi čl.státy - opět blokové výjimky, individuální výjimky - Evropská Komise - pravomoci k prosazování soutěžních pravidel v rámci ES - povoluje indiv. (blokové) výjimky z čl. 81, zjišťuje skutkový stav - vydává negativní atesty - potvrzení, že daná dohoda nenarušuje soutěž 51

- decentralizace prosazování komunitárních soutěžních pravidel - část pravomocí EK přenesena na soutěžní úřady a soudy čl. států - národní soudy pravidelně aplikují celý systém evr. soutěžních pravidel - možnost ale národních soudů aplikovat přísnější národní pravidla (jsou-li) - obecná povinnost státu v těchto otázkách spolupracovat

12) Pojem a druhy obchodních závazkových vztahů Vedle postavení podnikatele a úpravy jednotlivých obchodních společností a družstev a některých dalších vztahů souvisejících s podnikáním (úprava OR, úprava hospodářské soutěže) představuje úprava obchodních závazkových vztahů jednu ze základních oblastí upravenou obchodním zákoníkem. OZ- § 488 - Závazkový vztah je právní vztah, ze kterého věřiteli vzniká právo na plnění (pohledávka) od dlužníka a dlužníkovi vzniká povinnost splnit závazek. § 488 Závazkový právní vztah (OZ) Závazkovým vztahem je právní vztah, ze kterého věřiteli vzniká právo na plnění (pohledávka) od dlužníka a dlužníkovi vzniká povinnost splnit závazek.

OZV- je jim věnována samostatná 3.část ObchZ. - část 3. ObchZ 1) obecná ustanovení 2) jednotlivé typy smluv 3) specifická ustanovení pro vztahy v zahr. obchodu - převažují dispozitivní normy - zákon o veřejných zakázkách (č.137/2006 Sb.) - obchodní zásady - mají význam, nejsou ale obsaženy v pr. předpisu - použijí se tehdy, pokud se na nich smluvní strany dohodnou a ustanovení ObchZ jsou v této věci dispozitivní, nebo pokud tyto věci ObchZ neupravuje vůbec Obchodní závazkové vztahy – jejich vymezení je obsaženo v § 261 Obch.z a) vztahy mezi podnikateli, jestliže se týkají jejich podnikatelské činnosti, b) vztahy mezi státem (nebo územní samospr. jednotkou – obce, kraje) a podnikateli při jejich podnikatelské činnosti, jestliže se týkají zabezpečování veřejných potřeb, c) další vztahy např. mezi zakladateli obch. spol. a družstev, mezi jejich společníky, ze smlouvy o prodeji či nájmu podniku, z burzovních obchodů, ze smlouvy o prodeji podniku, o nájmu podniku, ze smlouvy o běžném účtu, z bankovní záruky aj. d) vztahy vzniklé při zajišťování závazků z výše uvedených vztahů e) podle § 262 se úpravou obchodních závazkových vztahů řídí i další vztahy, pokud si to smluvní strany spolu písemně dohodnou Z toho, co bylo výše řečeno, lze obchodní závazkové vztahy rozdělit na tři základní druhy a sice na: 1) relativní, 52

2) absolutní a 3) fakultativní. Relativní obch. závazkové vztahy – vztahy, které mají obchodní povahu jen v závislosti na povaze subjektů, pokud se týkají jejich podnikatelské činnosti, a to je zřejmé při vzniku jejich závazku; rozhodující je charakter dané činnosti, nikoli zda ji podnikatel má zapsanou v předmětu činnosti nebo zda předmět své činnosti překračuje; Sem tedy patří: a) vztahy mezi podnikateli, jestliže se týkají jejich podnikatelské činnosti, b) vztahy mezi státem (či úz. samospr. jed.) a podnikateli při jejich podnikatelské činnosti, jestliže se týkají zabezpečování veřejných potřeb. Absolutní obch. závazkové vztahy – vztahy, které mají obchodní povahu a řídí se obchodním zákoníkem bez ohledu na povahu jejich účastníků. Jedná se o vztahy, které se svou podstatou váží k účasti na podnikání nebo k podnikateli – právnické osobě; stejně tak sem spadají vztahy z určitých obchodů, smluv, závazky z jednostranných úkonů; sem patří pouze vztahy taxativně uvedené v obchodním zákoníku v § 261 (3).. Jsou to např.: a) vztahy mezi zakladateli obch. spol. a družstev, mezi jejich společníky, b) ze smlouvy o prodeji či nájmu podniku, z burzovních obchodů a jejich zprostředkování, ze smlouvy o běžném účtu, o kontrolní činnosti, smlouvy zasílatelské, smlouvy o provozu dopravních prostředků, z bankovní záruky, aj. Fakultativní obch. závazkové vztahy – vztahy, které se podle obchodního zákoníku řídí pouze na základě shodně projevené vůle jejich účastníků. Takový projev vůle musí mít písemnou podobu a nesmí se jím zhoršit právní postavení účastníka, který není podnikatelem (spotřebitele). Absolutní neobchody (ZV absolutně neobchodní) - závazkové vztahy, které se řídí vždy ustanoveními OZ, bez ohledu na povahu účastníků (i když je mezi nimi podnikatel) - až na výjimku směnné smlouvy jsou jím všechny smluvní typy upravené pouze v OZ (např. darovací smlouva, smlouva o výpůjčce) - také pojistné smlouvy- řídí se OZ a zvl. zákony - § 262 odst. 4 - pro absolutní i relativní OZV platí, že vůči subjektu, který není podnikatelem, se vždy použijí ustanovení OZ nebo zvl. předpisů, jestliže je to v jeho prospěch (ochrana spotřebitele) Závazkový vztah je vztah mezi dvěma nebo více účastníky, ve kterém strana tohoto vztahu má vůči druhé straně povinnost něco dát, udělat nebo naopak se určité činnosti zdržet či ji strpět a druhá strana má právo splnění tohoto závazku požadovat. Závazky vznikají: 1) z uzavřených smluv 2) z jednostranných právních úkonů v zákonem stanovených případech 3) přímo ze zákona 4) z porušení závazku nebo jiné právní povinnosti dále vznikají a) jednotlivé osobě, nebo jako b) společné závazky - každý odpovídá za svůj podíl - solidární – společné a nerozdílné - společné OZV- na jedné straně je více věřitelů, nebo více dlužníků 53

- solidarita aktivní - více věřitelů, solidarita pasivní - více dlužníků - dílčí - každá ze stran je oprávněna nebo povinna pouze dle podílu na závazku, každý je zavázán pouze v rozsahu svého podílu, podíl je vyjádřen ve smlouvě, nebo jsou všichni oprávněni stejným dílem - solidární- plnění může být požadováno v celém rozsahu na kterékoliv osobě společně zavázané, nebo naopak - nedílné- mohou být plněny pouze společnou činností všech zavázaných - v pochybnostech je závazek několika osob solidární (společně a nerozdílně) - závislé závazky - vznik jednoho ZV je podmíněn vznikem druhého ZV - vzájemná závislost X jednostranná závislost

13) Úprava uzavírání smluv v obchodním zákoníku (včetně veřejného návrhu) Náležitosti právních úkonů – právní úkon je projev vůle směřující zejména ke vzniku, změně nebo zániku práv nebo povinností, které právní předpisy s takovým projevem spojují; pro platnost právního úkonu musí být splněny několikeré podmínky, zejména musí být: a) učiněn osobou způsobilou k právnímu jednání b) učiněn svobodně a vážně c) dostatečně určitý d) dovolený e) možný – fakticky (počáteční x následná; úplná x částečná) i právně f) učiněn ve formě, jaká je pro něj potřebná Právní úkony jednostranné a dvoustranné – svou vůli projevuje vždy jedna osoba a její projev může mít právní význam jako jednostranný právní úkon. Shoda vůle dvou (nebo i více) osob může pak mít nový význam a pak jde o dvoustranný právní úkon. Dvoustranný právní úkon se skládá ze dvou jednostranných právních úkonů, z nichž každý má svůj právní význam (návrh smlouvy, přijetí návrhu), a dvoustranný právní úkon jimi tvořený (smlouva) tedy má další právní význam, je novou právní skutečností. Obchodní zákoník obsahuje pouze některá ustanovení týkající se uzavírání obchodních smluv, nikoliv tedy komplexní úpravu této oblasti. Z toho důvodu pro uzavírání obchodních smluv platí obecně úprava obsažená v občanském zákoníku s odchylkami a doplňky podle obchodního zákoníku. Díl III: Některá ustanovení o uzavírání smlouvy Oddíl 1: Jednání o uzavření smlouvy § 269 (1) Ustanovení upravující v hlavě II této části zákona jednotlivé typy smluv se použijí jen na smlouvy, jejichž obsah dohodnutý stranami zahrnuje podstatné části smlouvy stanovené v základním ustanovení pro každou z těchto smluv. (2) Účastníci mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není upravena jako typ smlouvy. Jestliže však účastníci dostatečně neurčí předmět svých závazků, smlouva uzavřená není. (3) Dohoda o určité části smlouvy může být nahrazena dohodou stran o způsobu umožňujícím dodatečné určení obsahu závazku, jestliže tento způsob nezávisí jen na vůli jedné strany. Má-li být chybějící část smlouvy určena soudem nebo určitou osobou vyžaduje se, aby dohoda měla písemnou formu a platí obdobně § 291. § 270 (1) Dohoda při uzavírání smlouvy, že určitá nepodstatná část smlouvy bude mezi stranami smluvena dodatečně po jejím uzavření, se považuje za podmínku platnosti dohodnuté části smlouvy, ledaže strany daly před jejím uzavřením nepochybně najevo, že nedosažení dodatečné dohody o doplnění obsahu smlouvy nemá mít vliv na platnost uzavřené smlouvy. V pochybnostech má podmínka odkládací účinky.

54

(2) Dohodnou-li se strany písemně v případech uvedených v odstavci 1, že chybějící obsah smlouvy má být stanoven soudem nebo osobou určenou v dohodě, platí ustanovení § 291. Dohodnutá část smlouvy nenabude účinnosti, dokud není dohodnut nebo stanoven chybějící obsah smlouvy, a její platnost zaniká zánikem závazku dohodnout chybějící obsah smlouvy (§ 292 odst. 4 a 5), ledaže strany se dohodly, že sjednaná část smlouvy má zůstat v platnosti. § 271 Jestliže si strany při jednání o uzavření smlouvy navzájem poskytnou informace označené jako důvěrné, nesmí strana, které byly tyto informace poskytnuty, je prozradit třetí osobě a ani je použít v rozporu s jejich účelem pro své potřeby, a to bez ohledu na to, zda dojde k uzavření smlouvy, či nikoli. Kdo poruší tuto povinnost, je povinen k náhradě škody, obdobně podle ustanovení § 373 a násl. § 272 (1) Smlouva vyžaduje k platnosti písemnou formu pouze v případech stanovených v tomto zákoně nebo když alespoň jedna strana při jednání o uzavření smlouvy projeví vůli, aby smlouva byla uzavřena v písemné formě. (2) Obsahuje-li písemně uzavřená smlouva ustanovení, že může být vyměněna nebo zrušena pouze dohodou stran v písemné formě, může být smlouva měněna nebo zrušena pouze písemně. § 273 (1) Část obsahu smlouvy lze určit také odkazem na všeobecné obchodní podmínky vypracované odbornými nebo zájmovými organizacemi nebo odkazem na jiné obchodní podmínky, jež jsou stranám uzavírajícím smlouvu známé nebo k návrhu přiložené. (2) Odchylná ujednání ve smlouvě mají přednost před zněním obchodních podmínek uvedených v odstavci 1. (3) K uzavření smlouvy lze užít smluvních formulářů užívaných v obchodním styku. § 274 Použijí-li strany ve smlouvě některé z doložek upravených v užívaných vykládacích pravidlech, má se za to, že strany zamýšlely dosáhnout touto doložkou právních účinků stanovených vykládacími pravidly, na něž se strany ve smlouvě odvolaly, jinak vykládacími pravidly, která s přihlédnutím k povaze smlouvy se obvykle používají. § 275 (1) Je-li uzavřeno více smluv při tomtéž jednání nebo zahrnuto do jedné listiny, posuzuje se každá z těchto smluv samostatně. (2) Jestliže však z povahy nebo stranám známého účelu smluv uvedených v odstavci 1 při jejich uzavření zřejmě vyplývá, že tyto smlouvy jsou na sobě vzájemně závislé, vznik z každé z těchto smluv je podmínkou vzniku ostatních smluv. Zánik jedné z těchto smluv jiným způsobem než splněním nebo způsobem nahrazujícím splnění způsobuje zánik ostatních závislých smluv, a to s obdobnými právními účinky. (3) Ustanovení odstavce 2 se použije obdobně, jestliže z povahy nebo účelu smluv vyplývá, že pouze jedna nebo více těchto smluv závisí na jedné nebo více smlouvách jiných. (4) S přihlédnutím k obsahu návrhu na uzavření smlouvy nebo v důsledku praxe, kterou strany mezi sebou zavedly, nebo s přihlédnutím ke zvyklostem rozhodným podle tohoto zákona, může osoba, které je návrh určen, vyjádřit souhlas s návrhem provedením určitého úkonu (např. odesláním zboží nebo zaplacením kupní ceny) bez vyrozumění navrhovatele. V tomto případě je přijetí návrhu účinné v okamžiku, kdy byl tento úkon učiněn, došloli k němu před uplynutím lhůty rozhodné pro přijetí návrhu.

OBCHZ sám speciálně upravuje uzavření smlouvy na základě veřejného návrhu na uzavření smlouvy a ve veřejné obchodní soutěži. Uzavírání smluv obecně se skládá ze dvou fází 1) návrhu smlouvy (oferty) a 2) jeho akceptace – přijetí nabídky Oddíl 2: Veřejný návrh na uzavření smlouvy a jeho účinky § 276 (1) Projev vůle, kterým se navrhovatel obrací na neurčité osoby za účelem uzavření smlouvy, je veřejným návrhem na uzavření smlouvy (dále jen "veřejný návrh"), jestliže obsah odpovídá § 269. (2) Podnět k uzavření smlouvy, který nemá náležitosti uvedené v odstavci 1, se považuje pouze za výzvu k podávání návrhů na uzavření smlouvy. § 277 Veřejný návrh lze odvolat, jestliže navrhovatel odvolání oznámí před přijetím veřejného návrhu způsobem, kterým byl veřejný návrh zveřejněn. § 278 Na základě veřejného návrhu je smlouva uzavřena s osobou, která v souladu s obsahem veřejného návrhu a ve lhůtě v něm stanovené, jinak ve lhůtě přiměřené, nejdříve navrhovateli oznámí, že návrh přijímá, a navrhovatel

55

jí uzavření smlouvy potvrdí. Přijme-li veřejný návrh současně několik osob, může navrhovatel zvolit, kterému příjemci uzavření smlouvy potvrdí. § 279 (1) Uzavření smlouvy je navrhovatel povinen potvrdit příjemci bez zbytečného odkladu po té kdy mu došlo přijetí návrhu podle § 278. (2) Jestliže navrhovatel potvrdí příjemci uzavření smlouvy později, než stanoví odstavec 1, smlouva nevznikne, odmítne-li příjemce uzavření smlouvy a zprávu o tom zašle navrhovateli bez zbytečného odkladu po té, kdy mu došlo opožděné potvrzení navrhovatele o uzavření smlouvy. § 280 Stanoví-li to výslovně veřejný návrh, je smlouva uzavřena se všemi osobami, které veřejný návrh přijali ve lhůtě v něm určené.

Návrh smlouvy – projev vůle směřující k uzavření smlouvy, jestliže je určen jedné nebo více určitým osobám, jestliže je dostatečně určitý a jestliže z něho vyplývá vůle navrhovatele být vázán v případě přijetí. - jedná se o jednostranný právní úkon, který se stává účinným okamžikem jeho dojití adresátovi; - musí obsahovat 1) nejméně podstatné kusy smlouvy; 2) vázat toho, kdo návrh podal, po určitou dobu; 3) být podán v určité formě - musí být zřejmé, 1) kdo návrh podává a komu je návrh určen; 2) obsah závazků ze smlouvy, vždy pak předmět plnění; 3) výše ceny (úplaty), pokud nemůže být nahrazena domněnkou o ceně obvyklé - návrh smlouvy musí být podán s tím, že je navrhovatel vázán v případě jeho přijetí (návrhem proto není pouhá poptávka zjišťující možnosti dodávky a podmínek poskytnutí uvažovaného plnění) - návrhem smlouvy je navrhovatel vázán: - po dobu, která je v něm stanovena pro přijetí - po dobu přiměřenou pro přijetí dle povahy navrhované smlouvy - ústní návrh musí obecně být přijat bezprostředně - ale i během této doby může být návrh, dokud nebyl přijat, odvolán Zrušení, odvolání a zánik návrhu Zrušení návrhu – návrh lze zrušit, pokud projev o jeho zrušení dojde adresátovi dříve nebo nejpozději společně s vlastním návrhem; zrušit lze i neodvolatelný návrh. Odvolání návrhu – návrh lze odvolat i po jeho dojití adresátovi, avšak nejpozději do doby, než je uzavřena smlouva (musí adresátovi dojít dříve, než adresát odešle přijetí návrhu); odvolat nelze návrh: a) u kterého ještě neuplynula lhůta stanovená pro jeho přijetí b) u kterého je jeho neodvolatelnost výslovně vyjádřena Zánik návrhu – návrh nepůsobí časově neomezeně, i když není zrušen či odvolán může zaniknout jestliže a) nebyl-li ústní návrh přijat ihned (a pokud z jeho obsahu nevyplývá, že má působit delší dobu) b) došel-li navrhovateli projev o odmítnutí návrhu c) uplynula-li lhůta stanovená pro jeho přijetí, jinak lhůta přiměřená d) odvoláním Přijetí návrhu (jeho akceptace) – jednostranný právní úkon vyjadřující souhlas s obsahem návrhu; lze je učinit 1) výslovně prohlášením (ústním či písemným); rozhodující je plná obsahová shoda

56

2) konkludentně – jednáním ze kterého lze dovodit souhlas s návrhem; musí jít o aktivní jednání; mlčení nebo nečinnost samy o sobě neznamenají přijetí návrhu – jedná se o zvláštní ustanovení pro uzavření smlouvy, obecně může projev vůle podle okolností vyplývat i z mlčení 3) provedením určitého úkonu (odesláním zboží, zaplacením kupní ceny apod.) Může být odvoláno, pokud odvolání dojde navrhovateli dříve nebo nejpozději společně s přijetím návrhu; účinnost nastává dojitím přijetí navrhovateli; smlouva je uzavřena jestliže: 1) je podaný návrh přijat v úplnosti a bez výhrad 2) přijetí návrhu je včasné 3) s pozdním přijetím návrhu navrhovatel vysloví souhlas - souhlas musí být úplný; odpověď na návrh, která je označena jako přijetí návrhu, ale obsahuje dodatky, výhrady, omezení či jiné změny je odmítnutím návrhu a považuje se za návrh nový – srov. však např. adhezní smlouvy Forma smluv – obchodní právo je v zásadě neformální, smlouvám tedy není až na výjimky předepsána písemná forma či forma zvláštní (úředně ověřené podpisy apod.); tyto výjimky jsou: 1) stanoví-li tak zákon (např. smlouva o nájmu či provozu dopr. prostř.aj.) 2) stanoví-li tak dohoda účastníků 3) projeví-li jeden z účastníků vůli uzavřít smlouvu písemně Obsah smluv – smlouva upravená jako smluvní typ v Obch.z. musí obsahovat její podstatné části; strany však mají možnost uzavřít i smlouvu v Obch.z. výslovně neupravenou tzv. nepojmenovanou; chtějí-li strany uzavřít smlouvu některého z upravených typů dle OBCHZ, musí dohodnutý obsah smlouvy zahrnovat podstatné části stanovené v základním ustanovení pro každou ze smluv. Doplnění obsahu smlouvy – strany se mohou také dohodnout, že určitá nepodstatná část smlouvy bude stranami smluvena dodatečně, nebo že chybějící obsah smlouvy bude stanoven soudem či jinou třetí osobou. Část obsahu obchodní smlouvy si mohou smluvní strany dohodnout také odkazem na obchodní podmínky. Ty mohou být buď všeobecné (vypracované odbornými či zájmovými organizacemi – stačí se na ně odkázat) nebo jiné (ty musí být stranám známy nebo musí být přiloženy ke smlouvě). Veřejný návrh na uzavření smlouvy – jedná se o jednostranný projev vůle směřující k uzavření smlouvy, který je určen neurčitým osobám.; je speciálně upraven pro uzavření smlouvy v obchodních vztazích; náležitosti návrhu tohoto typy smlouvy jsou obdobné smlouvám běžným, zpravidla je stanovena lhůta pro přijetí, jinak platí lhůta obvyklá, v případě že smlouva má být uzavřena se všemi, kdo ji včas přijmou, musí být, jak vyplývá z podstaty věci, lhůta pro přijetí návrhu stanovena; jde o návrh, kdy se navrhovatel obrací na neurčitý počet osob, není přesně stanoveno, jakým způsobem má být návrh zveřejněn, záleží tedy na druhu smlouvy a zájmu navrhovatele, logickou podmínkou zřejmě bude, aby byl návrh veřejně dostupný a mohl jej přijmout neurčitý počet zájemců (i relativně neurčitý a neomezený počet zájemců) . Odvolání veřejného návrhu – navrhovatel může veřejný návrh odvolat. Musí tak však učinit před jeho přijetím a způsobem stejným, jakým byl veřejný návrh zveřejněn.

57

Přijetí (akceptace) veřejného návrhu – smlouva je uzavřena včasným a úplným přijetím návrhu; smlouva na základě veřejného návrhu je uzavřena s osobou, která v souladu s veřejným návrhem a ve lhůtě jím stanovené (není-li, tak ve lhůtě přiměřené) oznámí jako první navrhovateli, že návrh přijímá a navrhovatel jí následně uzavření smlouvy potvrdí (navrhovatel je povinen bez zbytečného odkladu uzavření smlouvy potvrdit) – smlouva je uzavřena s tím, kdo návrh přijal jako první, nelze-li určit prvního, má navrhovatel právo volby – smlouva je tedy uzavřena až potvrzením smlouvy zvolenému příjemci návrhu; v případě, že potvrzení smlouvy nebylo bezodkladné (neproběhlo včas), vzniká tomu, kdo návrh přijal, právo uzavření smlouvy odmítnout. Stanoví-li to výslovně veřejný návrh, může být smlouva uzavřena se všemi osobami, které veřejný návrh přijaly (akceptovaly) ve lhůtě v něm určené – každá smlouva je pak uzavřena okamžikem, kdy došel navrhovateli včasný projev o přijetí návrhu. Úprava veřejného návrhu na uzavření smlouvy v obchodním zákoníku má komplexní povahu a ustanovení, která ji upravují, mají kogentní charakter.

14) Obchodní veřejná soutěž Představuje zvláštní způsob uzavírání obchodní smlouvy – vyhlašovatel vyzývá neurčité osoby (kdy jejich okruh může být obecně vymezen) k podání návrhů na uzavření smlouvy; jejím účelem je zajistit výběr nejvhodnějšího návrhu z co největšího počtu možností; postup má několik specifických fází. Vyhlášení veřejné obchodní soutěže – začíná výzvou k podání návrhů smlouvy, navrhovatel musí uvést, jaké návrhy mají být podány, návrh však nemusí mít všechny náležitosti návrhu smlouvy, je nutno uvést podmínky soutěže. K platnému vyhlášení soutěže (kumulativně) 1) musí být písemně vymezeny podmínky soutěže, 2) musí být jejich obsah uveřejněn vhodným způsobem – záleží na zájmu vyhlašovatele a předmětu soutěže. Oddíl 3: Obchodní veřejná soutěž § 281 Kdo vyhlásí neurčitým osobám soutěž (dále jen "vyhlašovatel") o nejvhodnější návrh na uzavření smlouvy (obchodní veřejná soutěž), činí tím výzvu k podávání návrhů na uzavření smlouvy (dále jen "návrh"). § 282 (1) K vyhlášení veřejné obchodní soutěže (dále jen "soutěž") se vyžaduje, aby byly písemně obecným způsobem vymezeny předmět požadovaného závazku a zásady ostatního obsahu zamýšlené smlouvy, na němž navrhovatel trvá, určen způsob podávání návrhů, stanovena lhůta, do které lze návrhy podávat, a lhůta pro oznámení vybraného návrhu (dále jen "podmínky soutěže"). (2) Obsah podmínek soutěže musí být vhodným způsobem uveřejněn. § 283 Vyhlašovatel nemůže uveřejněné podmínky soutěže měnit nebo soutěž zrušit, ledaže si toto právo v uveřejněných podmínkách soutěže vyhradil a změnu nebo zrušení uveřejnil způsobem, kterým vyhlásil podmínky soutěže. § 284 (1) Návrh lze zahrnout do soutěže jen, když jeho obsah odpovídá uveřejněným podmínkám soutěže. Od podmínek soutěže se návrh může odchýlit jen v rozsahu, který podmínky soutěže připouštějí. (2) Do soutěže nelze zahrnout návrh, který byl předložen po lhůtě stanovené v podmínkách soutěže. (3) Navrhovatelé mají nárok na náhradu nákladů spojených s účastí na soutěži, jen když ji toto právo přiznávají podmínky soutěže. § 285 (1) Předložený návrh nelze odvolat po uplynutí lhůty stanovené v podmínkách soutěže pro předkládání návrhů, ledaže podmínky soutěže přiznávají navrhovatelům právo návrh odvolat i po uplynutí této lhůty. Podmínky soutěže mohou stanovit, že návrh nelze odvolat již po jeho předložení.

58

(2) Návrh lze měnit nebo doplňovat jen v době, kdy podle odstavce 1 lze návrh odvolat, ledaže jde pouze o opravu chyb vzniklých při vyhotovování návrhu a podmínky soutěže tuto opravu nevylučují. Návrh lze měnit nebo doplňovat i v případech stanovených v podmínkách soutěže. § 286 (1) Vyhlašovatel vybere nejvhodnější z předložených návrhů a oznámí jeho přijetí způsobem a ve lhůtě, jež stanoví podmínky soutěže. (2) Není-li v podmínkách soutěže stanoven způsob výběru nejvhodnějšího návrhu, je vyhlašovatel oprávněn vybrat si návrh, který mu nejlépe vyhovuje. § 287 (1) Vyhlašovatel je povinen přijmout návrh, který byl vybrán způsobem uvedeným v § 286. Sdělí-li vyhlašovatel přijetí návrhu po lhůtě stanovené v podmínkách soutěže, smlouva nevznikne, jestliže vybraný účastník soutěže sdělí vyhlašovateli bez zbytečného odkladu po dojití sdělení o přijetí návrhu, že odmítá smlouvu uzavřít. (2) Vyhlašovatel je oprávněn odmítnou všechny předložené návrhy, jestliže si toto právo vyhradil v podmínkách soutěže. § 288 Vyhlašovatel je povinen bez zbytečného odkladu po ukončení soutěže vyrozumět účastníky soutěže, kteří v soutěži neuspěli, že jejich návrhy byly odmítnuty.

Podmínky musí obsahovat - předmět smlouvy - zásady smlouvy na kterých vyhlašovatel trvá (cena, platební podmínky a lhůta plnění) - způsob a lhůtu pro podávání návrhů – jedná se o podstatnou náležitost, opožděné návrhy nesmí být do soutěže zahrnuty - lhůtu pro oznámení vítězného návrhu Vyhlašovatel nemůže podmínky soutěže dodatečně měnit (či soutěž zrušit), pokud si toto právo a způsob jakým tak může učinit, předem nevyhradil (předem = v původně uveřejněných podmínkách). Předložení návrhu – do soutěže lze zahrnout jen návrhy, které: 1) svým obsahem odpovídají zadaným podmínkám 2) které byly vyhlašovateli předloženy ve stanovené lhůtě − podmínky soutěže mohou připustit určitý dovolený rozsah odchýlení se od všeobecných podmínek; návrh, který stanoveným podmínkám neodpovídá, nelze do soutěže zahrnout, nelze zahrnout, ani návrh podaný po lhůtě Odvolání či změna předloženého návrhu – podaný návrh zásadně váže toho, kdo jej ve veřejné soutěži podal, do doby vyhlášení výsledků, resp. do konce lhůty pro oznámení; odvolat či změnit lze návrh obecně pouze ve lhůtě stanovené v podmínkách pro předložení návrhů. Jde-li pouze o opravu chyb vzniklých při vyhotovování návrhu, lze je (pokud to podmínky nevylučují) opravit i po této lhůtě. Podmínky však mohou stanovit, že návrh již nelze po jeho podání odvolat (ani změnit) či naopak, že jej lze odvolat (či změnit) i po uplynutí lhůty stanovené pro podání návrhů. Výběr návrhu – probíhá po uplynutí doby pro předložení návrhu a ověření podaných návrhů, pokud jde o splnění podmínek pro zařazení do soutěže; 1) v podmínkách soutěže je uveden určitý způsob výběru nejvhodnějšího návrhu - z předložených návrhů vyhlašovatel musí vybrat nejvhodnější, pokud si případné odmítnutí všech návrhů v podmínkách nevymínil; možno vybírat i pomocí komise; 2) Pokud v podmínkách není uveden způsob výběru nejvhodnějšího návrhu, vybere si vyhlašovatel návrh, který mu nejvíc vyhovuje. Oznámení vítězného návrhu – přijetí vybraného návrhu oznámí vyhlašovatel způsobem a ve lhůtě stanovené v podmínkách. Pokud oznámí přijetí návrhu až po stanovené lhůtě, má vítěz 59

právo sdělit vyhlašovateli bez zbytečného odkladu, že odmítá smlouvu uzavřít. Smlouva pak nevznikne. Oznámení neúspěšným účastníkům – Vyhlašovatel je po skončení soutěže povinen bez zbytečného odkladu vyrozumět ty účastníky, kteří v soutěži neuspěli, že jejich návrhy byly odmítnuty. Náhrada nákladů – podmínky mohou stanovit, že účastníci soutěže mají právo na náhradu nákladů spojených s účastí v soutěži. Jinak nárok na jejich náhradu nemají. Úprava obchodní veřejné soutěže v obchodním zákoníku má komplexní povahu (tj. jinde upravena není) a ustanovení, která ji upravují, mají kogentní charakter. Judikatura: Neúspěšný účastník obchodní veřejné soutěže je věcně legitimován k podání žaloby na určení neplatnosti smlouvy uzavřené na základě výsledku soutěže mezi vyhlašovatelem a vybraným účastníkem soutěže.

15) Smlouva o uzavření budoucí smlouvy Komplexní úprava v ObchZ, úprava dispozitivní. Jde o smluvní typ, ale upravený v obecných ustanoveních. Díl IV: Smlouva o uzavření budoucí smlouvy § 289 Základní ustanovení (1) Smlouva o uzavření budoucí smlouvy se zavazuje jedna nebo obě smluvní strany uzavřít ve stanovené době budoucí smlouvu s předmětem plnění, jenž je určen alespoň obecným způsobem. (2) Smlouva vyžaduje písemnou formu. § 290 (1) Zavázaná strana je povinna uzavřít smlouvu bez zbytečného odkladu po té, kdy k tomu byla vyzvána oprávněnou stranou v souladu se smlouvou o uzavření budoucí smlouvy. (2) Nesplní-li zavázaná strana závazek uzavřít smlouvu podle odstavce 1, může oprávněná strana požadovat, aby obsah smlouvy určil soud nebo osoba určená ve smlouvě nebo může požadovat náhradu škody způsobené jí porušením závazku uzavřít smlouvu. Nárok na náhradu škody vedle určení obsahu smlouvy může oprávněná strana požadovat pouze v případě, kdy zavázaná strana neoprávněně odmítla jednat o uzavření smlouvy. § 291 Ustanovení § 290 a § 292 odst. 1 a 2 se použijí přiměřeně i na písemnou dohodu stran o tom, že uzavřená smlouva bude doplněna ještě o úpravu určitých otázek, jestliže chybějící obsah smlouvy má podle této dohody být určen soudem nebo jinou osobou určenou stranami v případě, kdy by nedošlo k jeho sjednání stranami. Závazek doplnit chybějící obsah smlouvy může převzít jedna nebo obě strany; v pochybnostech se má za to, že závazek vznikl oběma stranám. § 292 (1) Obsah smlouvy se určí podle účelu zřejmě sledovaného uzavřením budoucí smlouvy, přičemž se přihlédne k okolnostem, za nichž byla sjednána smlouva o uzavření budoucí smlouvy, jakož i k zásadě poctivého obchodního styku. (2) Právo na určení obsahu budoucí smlouvy soudem nebo osobou určenou ve smlouvě a nárok na náhradu škody podle § 290 odst. 2 se promlčují uplynutím jednoho roku ode dne, kdy oprávněná strana vyzvala zavázanou stranu k uzavření smlouvy podle § 290 odst. 1, nestanoví-li smlouva o uzavření budoucí smlouvy lhůtu jinou. Sjednaná lhůta však nesmí být delší než promlčecí doba vyplývající z § 391 a násl. tohoto zákona. (3) Závazek uzavřít budoucí smlouvu zaniká, jestliže oprávněná strana nevyzve zavázanou stranu ke splnění tohoto závazku v době určené ve smlouvě o uzavření budoucí smlouvy. (4) Závazek doplnit chybějící obsah smlouvy zaniká, jestliže oprávněná strana nevyzve zavázanou stranu k splnění tohoto závazku v době určené v dohodě o doplnění obsahu smlouvy (§ 291), jinak do jednoho roku od uzavření této dohody. (5) Závazek uzavřít budoucí smlouvu nebo doplnit chybějící obsah smlouvy též zaniká, jestliže okolnosti, z nichž strany zřejmě vycházely při vzniku tohoto závazku se do té míry změnily, že nelze na zavázané straně rozumně

60

požadovat, aby smlouvu uzavřela. K zániku však dochází, jen když zavázaná strana tuto změnu okolností oznámila bez zbytečného odkladu oprávněné straně.

 může být podkladem pro uzavření jakékoliv smlouvy – pojmenované i nepojmenované  závazek uzavřít smlouvu: může být vázán na podmínky stanovení doby: jakýmkoliv dostatečně určitým způsobem (měsíc či čtvrtletí určitého roku apod.).

Výzva k uzavření smlouvy: Povinnost uzavřít smlouvu má zavázaná strana bez zbytečného odkladu poté, kdy ji k tomu oprávněná strana v souladu se smlouvou vyzvala. Určení obsahu smlouvy soudem nebo určenou osobou: Nesplní-li svou povinnost, má oprávněný právo podle vlastní volby: – požadovat určení obsahu smlouvy soudem nebo osobou určenou v SOSB, nebo – požadovat náhradu škody způsobené jí porušením závazku uzavřít smlouvu, – požadovat a) i b) najednou jen pokud povinný odmítl jednat o obsahu smlouvy zcela neoprávněně ObchZ určuje kritéria, podle kterých se určí obsah smlouvy na žádost osoby oprávněné: – účel zřejmě sledovaný uzavřením SOSB – nejpodstatnější hledisko, – okolnosti, za nichž byla sjednávána SOSB, – zásady poctivého obchodního styku. Zánik závazku uzavřít budoucí smlouvu: 1) Absence výzvy v době stanovené smlouvou 2) Podstatná změna okolností (clausula rebus sic stantibus): okolnosti, z nichž strany zřejmě vycházely při vzniku tohoto závazku, se do té míry změnily, že nelze na zavázané straně rozumně požadovat, aby smlouvu uzavřela. K zániku však dochází, jen když zavázaná strana tuto změnu okolností oznámila bez zbytečného odkladu oprávněné straně. Promlčení:  práva na určení obsahu budoucí smlouvy a  nároku na náhradu škody způsobené nesplnění závazku uzavřít budoucí smlouvu uplynutím lhůty stanovené ve smlouvě o uzavření budoucí smlouvy, není-li stanovena uplynutím 1 roku ode výzvy oprávněnou stranou k uzavření smlouvy v souladu s SOSB. Smlouva o uzavření budoucí smlouvy (§ 280 - 292 ObchZ) Smlouva o uzavření budoucí smlouvy podle ObchZ může být uzavřena mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti a také mezi jinými účastníky obchodních závazkových vztahů, v případě, kdy jeden z účastníků smlouvy o uzavření budoucí smlouvy je podnikatel a druhý nikoli, pokud využili možnost volby práva podle § 262 obch. zák. a zvolili si možnost řídit se Obchodním zákoníkem. Za obsah smlouvy o uzavření budoucí smlouvy je považován závazek jedné či obou smluvních stran, že ve stanovené době uzavřou určitou smlouvu. Zákon požaduje, aby ve smlouvě o uzavření budoucí smlouvy byla stanovena doba, kdy bude budoucí smlouva uzavřena a byl určen, alespoň obecným způsobem, předmět plnění, kterého se má smlouva 61

týkat. Povinnost uzavřít smluvenou budoucí smlouvu nevznikne bez vyzvání oprávněné strany. Jestliže závazek uzavřít budoucí smlouvu převzala pouze jedna strana (zavázaná strana), musí druhá (oprávněná strana) vyzvat ve stanovené lhůtě zavázanou stranu k uzavření smlouvy určené ve smlouvě o budoucí smlouvě. Pokud by tak neučinila, závazek zavázané strany uzavřít smlouvu by zanikl. Jsou-li k uzavření smlouvy zavázány obě strany, může podat výzvu k jejímu uzavření kterákoli z nich, pokud ovšem smlouva o budoucí smlouvě neurčuje přímo právo či povinnost jedné ze stran předložit návrh smlouvy. V obou uvedených případech je zavázaná strana povinna uzavřít smlouvu bez zbytečného odkladu. Pokud dojde k tomu, že zavázaná strana svůj závazek nesplní, může oprávněná strana požadovat, aby obsah smlouvy určil soud nebo osoba určená k tomu ve smlouvě (rozhodce). Namísto určení obsahu smlouvy může oprávněná strana požadovat náhradu škody, která jí byla způsobena porušením závazku uzavřít smlouvu. Podmínkou pro uplatnění náhrady škody je, že odmítnutí zavázané strany je neoprávněné, tzn. že není dán žádný z důvodů, z nichž lze podle zákona jednání o uzavření smlouvy odmítnout (§ 292 obch. zák.). Jestliže zavázaná strana neoprávněně odmítne o uzavření smlouvy jednat, může oprávněná strana požadovat jak náhradu vzniklé škody, tak určení obsahu smlouvy. V případě, kdy se k uzavření budoucí smlouvy zavázali oba účastníci, může určení obsahu smlouvy požadovat kterýkoli z nich. Co se týče práva požadovat náhradu škody, je nutné v každém konkrétním případě posoudit, který z účastníků porušil svoji povinnost vyplývající ze smlouvy o uzavření budoucí smlouvy. Smlouva o smlouvě budoucí (§50a - §50b ObčZ) Smlouvu o smlouvě budoucí stručně upravuje § 50a a §50b občanského zákoníku. Předmětem smlouvy je závazek jedné či obou stran uzavřít smlouvu v dohodnuté době (tento institut se uplatňuje např. tehdy, když existuje vůle stran uzavřít kupní smlouvu, avšak kupující nemá v dané době dostatek finančních prostředků k realizaci smlouvy). Zákon stanovuje náležitosti smlouvy o smlouvě budoucí, jednak to jsou náležitosti smlouvy o smlouvě budoucí jako institutu, a dále náležitosti smlouvy, která má být v budoucnu uzavřena. V budoucnu uzavřenou smlouvou může být jakýkoli pojmenovaný, ale i nepojmenovaný typ smlouvy. Smlouva o smlouvě budoucí musí být ze zákona v písemné podobě. Zákonodárce vyžaduje písemnost z důvodu jasného doložení závazku. Další povinnou součástí smlouvy je vymezení doby, do které je třeba smlouvu uzavřít. Doba může být vymezena jak konkrétním datem, tak i jiným způsobem, například lhůtou běžící od určitého okamžiku. V neposlední řadě je třeba, aby smlouva o smlouvě budoucí jasně specifikovala závazek uzavřít smlouvu. Smlouva, která má být uzavřena, musí být natolik specifikována, aby obsahovala veškeré podstatné náležitosti. Není třeba přiložit podrobně vypracovanou smlouvu; vymezení podstatných náležitostí je z hlediska práva dostatečné. Smlouva o smlouvě budoucí může opravňovat jednu nebo i obě strany k uzavření smlouvy. Povinnost uzavřít smlouvu vzniká až výzvou k uzavření. Bez této výzvy se později nemůže strana dovolávat nesplnění závazku. Pakliže druhá strana přes výzvu nesplnila svoji povinnost smlouvu uzavřít, nastávají negativní účinky jako v případě porušení jiných smluv. Strana, která neúspěšně druhou stranu vyzvala, se může domáhat u soudu, aby prohlášení vůle bylo nahrazeno soudním rozhodnutím. Žalobu však tato strana může podat v omezené lhůtě jednoho roku počítanou od doby, kdy měla být smlouva uzavřena. Dalším následkem nesplnění povinnosti uzavřít smlouvu na základě výzvy, je možnost domáhat se práva na náhradu škody, za předpokladu, že škoda v důsledku nesplnění povinnosti vznikla. Závazek uzavřít smlouvu zaniká pouze tehdy, pokud se okolnosti, ze kterých účastníci při vzniku smlouvy vycházeli, změnily natolik, že nelze spravedlivě požadovat, aby smlouva 62

byla uzavřena. Vždy bude záležet na úvaze soudu, zda přizná změně okolností takový význam, aby změna vedla k zániku závazku.

16) Veřejné zakázky a jejich zadávání, orgán dohledu nad veřejnými zakázkami a jeho působnost Upraveno v zákoně o veřejných zakázkách č. 137/2006 Sb. a v z. č. 139/2006 Sb. - o koncesních smlouvách a koncesních řízeních (koncesní zákon) vztahuje se na vymezené nadlimitní veřejné zakázky § 1 Předmět úpravy Tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropských společenství a upravuje a) postupy při zadávání veřejných zakázek, b) soutěž o návrh, c) dohled nad dodržováním tohoto zákona, d) podmínky vedení a funkce seznamu kvalifikovaných dodavatelů a systému certifikovaných dodavatelů.

- jsou v něm zapracovány směrnice EU - zvl. právní úprava, protože jde o zakázky financované především z veřejných financí - zájem na hospodárném vynakládání těchto prostředků - zvl. právní úpravou má dojít také k zabezpečení ochrany HS, zacházení bez diskriminace - představuje jakési veřejnoprávní omezení smluvní svobody! - veřejná zakázka - zakázka na základě smlouvy mezi zadavatelem a 1 či více dodavateli, jejímž předmětem je úplatné poskytnutí dodávek či služeb nebo úplatné provedení stavebních prací § 7 Veřejná zakázka (1) Veřejnou zakázkou je zakázka realizovaná na základě smlouvy mezi zadavatelem a jedním či více dodavateli, jejímž předmětem je úplatné poskytnutí dodávek či služeb nebo úplatné provedení stavebních prací. Veřejná zakázka, kterou je zadavatel povinen zadat podle tohoto zákona, musí být realizována na základě písemné smlouvy. (2) Veřejné zakázky se podle předmětu dělí na veřejné zakázky na dodávky, veřejné zakázky na služby a veřejné zakázky na stavební práce (dále jen "druhy veřejných zakázek"). (3) Veřejné zakázky se podle výše jejich předpokládané hodnoty dělí na nadlimitní veřejné zakázky, podlimitní veřejné zakázky a veřejné zakázky malého rozsahu.

- charakteristickým znakem je tedy úplatnost - smlouva o veřejné zakázce musí být uzavřena písemně - existují veřejné zakázky na: 1) dodávky - předmětem je pořízen věcí, zejména koupě 2) služby - vše, co není dodávkou a stavebními pracemi 3) stavební práce - provedení stavebních prací, zhotovení stavby § 8 Veřejná zakázka na dodávky (1) Veřejnou zakázkou na dodávky je veřejná zakázka, jejímž předmětem je pořízení věci (dále jen "zboží"), a to zejména formou koupě, koupě zboží na splátky, nájmu zboží nebo nájmu zboží s právem následné koupě (leasing).

63

(2) Veřejnou zakázkou na dodávky je rovněž veřejná zakázka, jejímž předmětem je kromě pořízení zboží podle odstavce 1 rovněž poskytnutí služeb nebo stavebních prací spočívajících v umístění, montáži či uvedení takového zboží do provozu, nejedná-li se o zhotovení stavby, pokud tyto činnosti nejsou základním účelem veřejné zakázky, avšak jsou nezbytné ke splnění veřejné zakázky na dodávky. § 9 Veřejná zakázka na stavební práce (1) Veřejnou zakázkou na stavební práce je veřejná zakázka, jejímž předmětem je a) provedení stavebních prací, které se týkají některé z činností uvedených v příloze č. 3, b) provedení stavebních prací podle písmene a) a s nimi související projektová nebo inženýrská činnost, nebo c) zhotovení stavby, která je výsledkem stavebních nebo montážních prací, případně i související projektové či inženýrské činnosti, a která je jako celek schopna plnit samostatnou ekonomickou nebo technickou funkci. (2) Veřejnou zakázkou na stavební práce je též veřejná zakázka, jejímž předmětem je vedle plnění podle odstavce 1 rovněž poskytnutí dodávek či služeb nezbytných k provedení předmětu veřejné zakázky dodavatelem. (3) Za veřejnou zakázku na stavební práce se považují rovněž stavební práce pořizované s využitím zprostředkovatelských nebo podobných služeb, které zadavateli poskytuje jiná osoba. § 10 Veřejná zakázka na služby (1) Veřejnou zakázkou na služby je veřejná zakázka, která není veřejnou zakázkou na dodávky nebo veřejnou zakázkou na stavební práce. (2) Veřejnou zakázkou na služby je též veřejná zakázka, jejímž předmětem je kromě poskytnutí služeb rovněž a) poskytnutí dodávky podle § 8, pokud předpokládaná hodnota poskytovaných služeb je vyšší než předpokládaná hodnota poskytované dodávky, nebo b) provedení stavebních prací podle § 9, pokud tyto stavební práce nejsou základním účelem veřejné zakázky, avšak jejich provedení je nezbytné ke splnění veřejné zakázky na služby. (3) Služby se dělí do kategorií stanovených v přílohách č. 1 a č. 2. (4) Pokud je předmětem veřejné zakázky poskytnutí služeb uvedených v příloze č. 1 i v příloze č. 2, je pro určení, zda jde o veřejnou zakázku na služby podle přílohy č. 1 nebo podle přílohy č. 2, rozhodná vyšší předpokládaná hodnota služeb uvedených v příslušné příloze.

- dělení dle předpokládané hodnoty: 1) nadlimitní - předpokládaná hodnota VZ odpovídá nejméně fin. limitu stanovenému zákonem, mají nejpřísnější pravidla. Zadavatel vyhotoví o každé nadlimitní veřejné zakázce písemnou zprávu. 2) podlimitní - předpokl. hodnota je u dodávek a služeb min. 2 milióny a u stavebních prací min. 6 miliónů a nedosáhne limitu pro nadlimitní zakázky 3) malého rozsahu - předpokládaná hodnota nedosáhne ani hranice podlimitní zakázky; Zadavatel není povinen zadávat podle tohoto zákona veřejné zakázky malého rozsahu; veřejný zadavatel je však povinen dodržet zásady uvedené v § 6. § 12 Veřejná zakázka podle výše předpokládané hodnoty (1) Nadlimitní veřejnou zakázkou se rozumí veřejná zakázka, jejíž předpokládaná hodnota podle § 13 bez daně z přidané hodnoty dosáhne nejméně finančního limitu stanoveného prováděcím právním předpisem pro jednotlivé kategorie zadavatelů a druhy veřejných zakázek, případně kategorie dodávek nebo služeb. Tento prováděcí právní předpis stanoví rovněž seznam zboží pořizovaného Českou republikou – Ministerstvem obrany, pro které platí zvláštní finanční limit, a výši tohoto limitu. (2) Podlimitní veřejnou zakázkou se rozumí veřejná zakázka, jejíž předpokládaná hodnota činí v případě veřejné zakázky na dodávky nebo veřejné zakázky na služby nejméně 2 000 000 Kč bez daně z přidané hodnoty nebo v případě veřejné zakázky na stavební práce nejméně 6 000 000 Kč bez daně z přidané hodnoty a nedosáhne finančního limitu podle odstavce 1. (3) Veřejnou zakázkou malého rozsahu se rozumí veřejná zakázka, jejíž předpokládaná hodnota nedosáhne v případě veřejné zakázky na dodávky nebo veřejné zakázky na služby 2 000 000 Kč bez daně z přidané hodnoty nebo v případě veřejné zakázky na stavební práce 6 000 000 Kč bez daně z přidané hodnoty.

- zadavatelé - osoby, které veřejnou zakázku zadávají 1) veřejný zadavatel - ČR, nebo státní příspěvková organizace, nebo ÚSC, nebo jiná PO, pokud byla zřízena za účelem uspokojování veřejného zájmu 64

2) dotovaný zadavatel - každá FO či PO, která zadává zakázku, která je alespoň z 50% hrazena veřejným zadavatelem 3) sektorový zadavatel - osoba, která vykonává některou z činností, které zákon vyjmenovává (např. teplárenství, plynárenství, vodárenství), a tuto činnost vykonává na základě zvláštního či výhradního práva, nebo nad takovou osobou má veřejný zadavatel dominantní vliv - centrální zadavatel - pro jiného zadavatele pořizuje dodávky či služby, jež jsou předmětem veřejných zakázek, které následně prodává jiným zadavatelům za cenu nikoliv vyšší, než za kterou byly dodávky či služby pořízeny, nebo provádí zadávací řízení a zadává veřejnou zakázku na dodávky, služby či stavební práce na účet jiných zadavatelů. Centrální zadavatel a zadavatelé jsou povinni uzavřít písemnou smlouvu, v níž upraví svá vzájemná práva a povinnosti v souvislosti s centralizovaným zadáváním. Pokud byla veřejná zakázka zadána centrálním zadavatelem, platí, že veřejná zakázka ve vztahu k zadavateli, pro něhož bylo centralizované zadávání provedeno. § 2 Zadavatel veřejné zakázky (1) Za zadavatele veřejné zakázky (dále jen "zadavatel") se pro účely tohoto zákona považuje veřejný, dotovaný a sektorový zadavatel. (2) Veřejným zadavatelem je a) Česká republika, b) státní příspěvková organizace, c) územní samosprávný celek nebo příspěvková organizace, u níž funkci zřizovatele vykonává územní samosprávný celek, d) jiná právnická osoba, pokud 1. byla založena či zřízena za účelem uspokojování potřeb veřejného zájmu, které nemají průmyslovou nebo obchodní povahu, a 2. je financována převážně státem či jiným veřejným zadavatelem nebo je státem či jiným veřejným zadavatelem ovládána nebo stát či jiný veřejný zadavatel jmenuje či volí více než polovinu členů v jejím statutárním, správním, dozorčím či kontrolním orgánu. (3) Dotovaným zadavatelem je právnická nebo fyzická osoba, která zadává veřejnou zakázku hrazenou z více než 50 % z peněžních prostředků poskytnutých veřejným zadavatelem, a to i prostřednictvím jiné osoby, jde-li o a) veřejnou zakázku na stavební práce, jejíž předpokládaná hodnota odpovídá nejméně finančnímu limitu stanovenému v prováděcím právním předpisu podle § 12 odst. 1 pro veřejné zakázky na stavební práce a předmětem této veřejné zakázky 1. je provedení stavebních prací, které se týkají některé z činností uvedených v příloze č. 3, nebo 2. je provedení stavebních prací podle § 9 týkajících se zdravotnických zařízení, sportovních zařízení, zařízení určených pro rekreaci či volný čas, škol a budov určených pro administrativní účely, nebo b) veřejnou zakázku na služby související s veřejnou zakázkou na stavební práce podle písmene a), jejíž předpokládaná hodnota odpovídá nejméně finančnímu limitu stanovenému v prováděcím právním předpisu podle § 12 odst. 1 pro veřejné zakázky na služby písm. b). (4) Pro účely uzavření smlouvy se subdodavatelem se za dotovaného zadavatele nepovažuje dodavatel, kterému byla veřejným zadavatelem zadána veřejná zakázka. (5) Dotovaný zadavatel postupuje při zadávání veřejné zakázky podle ustanovení tohoto zákona platných pro veřejného zadavatele; tím není dotčeno ustanovení odstavce 7. (6) Sektorovým zadavatelem je osoba vykonávající některou z relevantních činností podle § 4, pokud a) tuto relevantní činnost vykonává na základě zvláštního či výhradního práva, nebo b) nad touto osobou může veřejný zadavatel přímo či nepřímo uplatňovat dominantní vliv; dominantní vliv veřejný zadavatel uplatňuje v případě, že 1. disponuje většinou hlasovacích práv sám3) či na základě dohody s jinou osobou, nebo 2. jmenuje či volí více než polovinu členů v jejím statutárním, správním, dozorčím či kontrolním orgánu. (7) Vykonává-li veřejný zadavatel nebo dotovaný zadavatel jednu či více relevantních činností podle § 4, platí pro něj ustanovení zákona vztahující se na sektorového zadavatele za předpokladu, že veřejná zakázka má být zadávána v souvislosti s výkonem relevantní činnosti. (8) Za jednoho zadavatele se pro účely tohoto zákona považuje i několik zadavatelů uvedených v odstavci 2, 3 nebo 6, pokud se sdruží či se jinak spojí pro účely společného postupu směřujícího k zadání veřejné zakázky (dále jen "sdružení zadavatelů"). V takovém případě jsou zadavatelé povinni před zahájením zadávacího řízení uzavřít písemnou smlouvu, ve které si upraví vzájemná práva a povinnosti související se zadávacím řízením a

65

stanoví způsob jednání jménem účastníků sdružení zadavatelů. Pokud je účastníkem sdružení zadavatelů veřejný či dotovaný zadavatel, vztahují se na sdružení zadavatelů ustanovení tohoto zákona platná pro veřejného zadavatele; tím není dotčeno ustanovení odstavce 7. (9) Za zadavatele se považuje rovněž jakékoliv sdružení nebo jiné spojení zadavatele podle odstavce 2, 3 nebo 6 s fyzickou nebo právnickou osobou, která není zadavatelem za účelem zadání veřejné zakázky. Ustanovení odstavce 8 věty třetí se použije obdobně. § 3 Centrální zadavatel (1) Centrálním zadavatelem je veřejný zadavatel, který provádí centralizované zadávání, spočívající v tom, že a) pro jiného zadavatele pořizuje dodávky či služby, jež jsou předmětem veřejných zakázek, které následně prodává jiným zadavatelům za cenu nikoliv vyšší, než za kterou byly dodávky či služby pořízeny, nebo b) provádí zadávací řízení a zadává veřejnou zakázku na dodávky, služby či stavební práce na účet jiných zadavatelů. Před zahájením centralizovaného zadávání jsou zadavatelé a centrální zadavatel povinni uzavřít písemnou smlouvu, v níž upraví svá vzájemná práva a povinnosti v souvislosti s centralizovaným zadáváním. Uzavřením písemné smlouvy vzniká centrálnímu zadavateli ve vztahu k dotčeným zadavatelům oprávnění provádět centralizované zadávání. (2) Centrální zadavatel provádí centralizované zadávání podle odstavce 1 podle ustanovení tohoto zákona platných pro veřejného zadavatele. Provádí-li však centralizované zadávání výlučně pro sektorové zadavatele či na jejich účet, postupuje podle ustanovení tohoto zákona platných pro sektorového zadavatele. (3) Dojde-li při postupu podle odstavce 1 k porušení tohoto zákona, odpovídá za porušení zákona centrální zadavatel, ledaže k takovému porušení zákona došlo jednáním či opomenutím zadavatele, pro něhož či na jehož účet je centralizované zadávání prováděno. (4) Pokud byla veřejná zakázka zadána v souladu s tímto zákonem centrálním zadavatelem, platí, že veřejná zakázka byla zadána v souladu s tímto zákonem i ve vztahu k zadavateli, pro něhož bylo centralizované zadávání provedeno. (5) Centrální zadavatel může pořizovat v rámci centralizovaného zadávání podle odstavce 1 písm. a) dodávky či služby i pro sebe. § 6 Zásady postupu zadavatele Zadavatel je povinen při postupu podle tohoto zákona dodržovat zásady transparentnosti, rovného zacházení a zákazu diskriminace.

- zadávací řízení

- povinnost zadavatelů, aby ji zadali v zadávacím řízení dle zákona (tím se liší od normálních zakázek) - postup, který musí zadavatel dodržet při uzavírání smlouvy o veř. zakázce

§ 21 Druhy zadávacích řízení (1) Tento zákon upravuje tyto druhy zadávacích řízení a) otevřené řízení (§ 27), b) užší řízení (§ 28), c) jednací řízení s uveřejněním (§ 29), d) jednací řízení bez uveřejnění (§ 34), e) soutěžní dialog (§ 35), f) zjednodušené podlimitní řízení (§ 38). (2) Zadavatel může pro zadání veřejné zakázky použít otevřené řízení nebo užší řízení a za podmínek stanovených v § 22 a 23 rovněž jednací řízení s uveřejněním nebo jednací řízení bez uveřejnění. (3) Veřejný zadavatel může pro zadání veřejné zakázky použít za podmínek stanovených v § 24 soutěžní dialog a za podmínek podle § 25 zjednodušené podlimitní řízení.

- obecné způsoby (může použít každý zadavatel pro každou zakázku) 1) otevřené řízení - zadavatel oznamuje neomezenému počtu dodavatelů záměr zadat VZ, oznámení je výzvou k podání návrhů a k prokázání kvalifikace - vlastně ekvivalentem veřejné obchodní soutěže 2) užší řízení - oznámení je výzvou k podání žádosti o účast v užším řízení a k prokázání kvalifikace, v první fázi posoudí zadavatel kvalifikaci, v druhé fázi 66

vyzve podání nabídky ty, kteří prokázali splnění kvalifikace, zadavatel musí vyzvat nejméně 5, sektorový min. 3 - zvláštní způsoby (jen pro ty zakázky, které splní určité podmínky) 3) jednací řízení s uveřejněním - Zadavatel může zadat veřejnou zakázku v jednacím řízení s uveřejněním, jestliže v předchozím otevřeném řízení, užším řízení, zjednodušeném podlimitním řízení nebo soutěžním dialogu byly podány pouze neúplné nebo nepřijatelné nabídky, podstatně nezmění zadávací podmínky a zahájí jednací řízení s uveřejněním bezodkladně po zrušení předchozího zadávacího řízení. Zadavatel může zadat veřejnou zakázku v jednacím řízení s uveřejněním také ve výjimečných případech uvedených v zákoně. 4) jednací řízení bez uveřejnění - Zadavatel může zadat veřejnou zakázku v jednacím řízení bez uveřejnění, jestliže v předchozím otevřeném řízení, užším řízení, zjednodušeném podlimitním řízení či jednacím řízení s uveřejněním nebyly podány žádné nabídky, pouze nevhodné nabídky podle nebo nebyly podány žádné žádosti o účast v užším řízení či jednacím řízení s uveřejněním, a to za předpokladu, že podstatně nezmění zadávací podmínky a zahájí jednací řízení bez uveřejnění bezodkladně po zrušení předchozího zadávacího řízení. Zadavatel může zadat veřejnou zakázku v jednacím řízení s uveřejněním také ve výjimečných případech uvedených v zákoně. 5) soutěžní dialog - Veřejný zadavatel může pro zadání veřejné zakázky se zvláště složitým předmětem plnění použít soutěžní dialog, pokud použití otevřeného řízení či užšího řízení není s ohledem na povahu předmětu plnění veřejné zakázky možné. Za veřejnou zakázku se zvláště složitým předmětem plnění je považována veřejná zakázka, u níž není veřejný zadavatel objektivně schopen přesně vymezit technické podmínky podle § 46 odst. 4 a 5, nebo právní nebo finanční požadavky na plnění veřejné zakázky. 6) zjednodušené podlimitní řízení - Veřejný zadavatel může použít zjednodušené podlimitní řízení pro zadání podlimitní veřejné zakázky na dodávky nebo podlimitní veřejné zakázky na služby, nebo podlimitní veřejné zakázky na stavební práce, jejíž předpokládaná hodnota nepřesáhne 20 000 000 Kč bez daně z přidané hodnoty. - zadávací dokumentace - soubor dokumentů, údajů, požadavků a technických podmínek zadavatele vymezujících předmět veřejné zakázky v podrobnostech nezbytných pro zpracování nabídky. Za správnost a úplnost zadávací dokumentace odpovídá zadavatel. Zadávací dokumentace může obsahovat podrobnou specifikaci údajů uvedených v oznámení či výzvě o zahájení zadávacího řízení. Zadávací dokumentace musí obsahovat alespoň: a) obchodní podmínky, včetně platebních podmínek, případně též objektivních podmínek, za nichž je možno překročit výši nabídkové ceny, b) technické podmínky, c) požadavky na varianty nabídek, d) požadavek na způsob zpracování nabídkové ceny, e) podmínky a požadavky na zpracování nabídky, f) způsob hodnocení nabídek podle hodnotících kritérií a g) jiné požadavky zadavatele na plnění veřejné zakázky. Zadávací dokumentace veřejných zakázek na stavební práce musí obsahovat ještě navíc:

67

a) příslušnou dokumentaci podle zvláštního právního předpisu nebo jinou technickou dokumentaci zpracovanou do podrobností, které specifikují předmět veřejné zakázky v rozsahu nezbytném pro zpracování nabídky, b) soupis stavebních prací, dodávek a služeb s výkazem výměr, a to rovněž v elektronické podobě. - kvalifikace dodavatelů - předpoklady stanovené zákonem v rozsahu vymezeném požadavky zadavatele, dělí se na základní, profesní, ekonomické a finanční, technické - jistota – Zadavatel může u veřejné zakázky v oznámení otevřeného řízení, užšího řízení, jednacího řízení s uveřejněním, zjednodušeného podlimitního řízení nebo soutěžního dialogu požadovat, aby uchazeči k zajištění plnění svých povinností vyplývajících z účasti v zadávacím řízení poskytli jistotu. Jistotu nelze požadovat při zavedení dynamického nákupního systému. Výši jistoty stanoví zadavatel v absolutní částce ve výši do 2 % předpokládané hodnoty veřejné zakázky. - požadování jistoty v řízení není povinné, záleží na zadavateli, zda ji požaduje - buď formou peněžní jistoty, nebo bankovní záruky - slouží k zajištění plnění povinností vyplývajících z účasti v zadávacím řízení - zadavatel je povinen ji bezodkladně vrátit uchazeči, který byl vyloučen z řízení - posouzení a hodnocení nabídky – Základním hodnotícím kritériem pro zadání veřejné zakázky (dále jen "základní hodnotící kritérium") je ekonomická výhodnost nabídky, nebo nejnižší nabídková cena. V nabídce musí být uvedeny identifikační údaje uchazeče. Nabídka obsahuje návrh smlouvy podepsaný osobou oprávněnou jednat jménem či za uchazeče. Součástí nabídky jsou rovněž další dokumenty požadované tímto zákonem či zadavatelem. Dodavatel může podat pouze jednu nabídku. Nabídky se podávají písemně. Uchazeč podává nabídku ve lhůtě pro podání nabídek. Nabídka v listinné podobě musí být podána v řádně uzavřené obálce označené názvem veřejné zakázky, na které musí být uvedena adresa, na niž je možné zaslat oznámení. Nabídky podané elektronickými prostředky musí být podány v souladu s požadavky stanovenými v § 149. Zadavatel eviduje podané nabídky s uvedením pořadového čísla, data a času jejich doručení. - otevírání obálek - 3členná komise - kontroluje úplnost nabídky - posouzení nabídek provádí hodnotící komise - nejméně 5 členů, jmenuje zadavatel, ministerstvo - posuzuje nabídku z hlediska splnění zákonných požadavků a zda není v rozporu s právními předpisy - hodnotí se dle ekonomické výhodnosti nebo nejnižší nabídkové ceny - komise je povinna o posouzení podat písemnou zprávu - ukončení zadávacího řízení - zadavatel je povinen vybrat nejvhodnější nabídku - Zadavatel odešle oznámení o výběru nejvhodnější nabídky do 5 pracovních dnů po rozhodnutí podle odstavce 1 všem dotčeným zájemcům a všem dotčeným uchazečům. Zadavatel v oznámení o výběru nejvhodnější nabídky uvede identifikační údaje uchazečů, jejichž nabídka byla hodnocena, výsledek hodnocení nabídek, z něhož bude zřejmé pořadí nabídek, odůvodnění výběru nejvhodnější nabídky, počet a pořadí nabídek, které byly hodnoceny, poučení o lhůtě pro podání námitek podle § 110 odst. 4 a zákazu uzavření smlouvy podle § 82 odst. 1. 68

§ 110 Rozsah a způsob podání námitek (4) Námitky proti rozhodnutí o výběru nejvhodnější nabídky nebo proti rozhodnutí zadavatele o vyloučení z účasti v zadávacím řízení musí stěžovatel doručit zadavateli do 15 dnů ode dne doručení oznámení o výběru nejvhodnější nabídky veřejné zakázky podle § 81 nebo rozhodnutí o vyloučení z účasti v zadávacím řízení. § 82 Uzavření smlouvy (1) Zadavatel nesmí před uplynutím lhůty pro podání námitek proti rozhodnutí o výběru nejvhodnější nabídky podle § 110 odst. 4 uzavřít smlouvu s uchazečem, jehož nabídka byla vybrána jako nejvhodnější podle § 81 (dále jen "vybraný uchazeč").

- zadavatel nesmí smlouvu uzavřít před uplynutím lhůty pro podávání námitek (15 dnů od doručení oznámení o výběru nejlepší nabídky), před uplynutím této lhůty nelze smlouvu uzavřít - Pokud nebyly ve stanovené lhůtě podány námitky, uzavře zadavatel smlouvu s vybraným uchazečem do 15 dnů po uplynutí lhůty pro podání námitek. Smlouvu uzavře zadavatel v souladu s návrhem smlouvy obsaženým v nabídce vybraného uchazeče. - odmítne-li uchazeč na 1. místě smlouvu uzavřít, postupuje to na 2. uchazeče a na 3. Uchazeče - Veřejný zadavatel je povinen do 48 dnů po uzavření smlouvy odeslat oznámení o výsledku zadávacího řízení k uveřejnění. V případě sektorového zadavatele činí lhůta 2 měsíce. - Zadavatel zruší bez zbytečného odkladu zadávací řízení, pokud nebyly ve stanovené lhůtě podány žádné nabídky, byli z účasti v zadávacím řízení vyloučeni všichni dodavatelé, nebyla uzavřena smlouva nebo rámcová smlouva s posledním uchazečem v pořadí, s nímž bylo možné tuto smlouvu uzavřít, v jednacím řízení s uveřejněním nepředložil upravený návrh smlouvy ani poslední uchazeč v pořadí, s nímž bylo možné tuto smlouvu uzavřít, zadavatel nevyzval dalšího uchazeče v pořadí k předložení upraveného návrhu smlouvy, nebyl podán dostatečný počet nabídek nebo po posouzení podaných nabídek by měl být hodnocen menší než zadavatelem stanovený počet nabídek. - Zadavatel může bez zbytečného odkladu zrušit zadávací řízení, pouze pokud stanovil minimální počet zájemců, a tento stanovený počet nebyl naplněn, počet zájemců vyzvaných zadavatelem k podání nabídky v užším řízení, jednacím řízení s uveřejněním či soutěžním dialogu byl nižší či roven minimálnímu zákonnému počtu a nabídku podá menší počet uchazečů než zadavatelem vyzvaný, vybraný uchazeč, popřípadě uchazeč druhý v pořadí, odmítl uzavřít smlouvu, odpadly důvody pro pokračování v zadávacím řízení v důsledku podstatné změny okolností, které nastaly v době od zahájení zadávacího řízení a které zadavatel s přihlédnutím ke všem okolnostem nemohl předvídat a ani je nezpůsobil, v průběhu zadávacího řízení se vyskytly důvody hodné zvláštního zřetele, pro které nelze na zadavateli požadovat, aby v zadávacím řízení pokračoval. - Zadavatel může zrušit zadávací řízení až do doby uzavření smlouvy nebo až do doby rozhodnutí o výběru nejvhodnější nabídky, pokud byla podána jenom jedna nabídka nebo pokud byly všechny nabídky kromě jedné vyřazeny. - zvláštní postupy v zadávacím řízení - Předběžné oznámení veřejného zadavatele - Veřejný zadavatel uveřejní formou předběžného oznámení nadlimitní veřejné zakázky, které hodlá zadávat v následujících 12 měsících a u kterých hodlá zkrátit lhůtu pro podání nabídek. - Pravidelné předběžné oznámení sektorového zadavatele - Sektorový zadavatel uveřejní formou pravidelného předběžného oznámení nadlimitní veřejné zakázky, které hodlá zadávat v následujících 12 měsících a u kterých hodlá zkrátit lhůtu pro podání nabídek. - Rámcové smlouvy Hlava II: Rámcové smlouvy

69

§ 89 Obecná ustanovení o rámcové smlouvě (1) Zadavatel je povinen v oznámení či výzvě o zahájení zadávacího řízení uvést, zda hodlá uzavřít rámcovou smlouvu s jedním či více uchazeči. (2) Pokud zadavatel hodlá uzavřít rámcovou smlouvu s více uchazeči, nesmí být počet uchazečů nižší než 3; v takovém případě je zadavatel v zadávacích podmínkách povinen rovněž uvést objektivní způsob, kterým bude stanoven konkrétní počet uchazečů, s nimiž bude rámcová smlouva uzavřena. Zadavatel může uvést v oznámení či výzvě o zahájení zadávacího řízení maximální počet uchazečů, se kterými může být rámcová smlouva uzavřena. (3) Zadavatel uzavírá jedinou rámcovou smlouvu bez ohledu na skutečnost, zda ji uzavírá s jedním či více uchazeči. Zadavatel je v odůvodněných případech oprávněn upravit nabízené podmínky plnění jednotlivých uchazečů v samostatných přílohách rámcové smlouvy, a to zejména pokud to odůvodňuje povaha podmínek plnění, ochrana obchodního tajemství či nutnost zachování soutěžního prostředí při zadávání veřejných zakázek na základě rámcové smlouvy. (4) Má-li být rámcová smlouva uzavřena s více uchazeči, je zadavatel povinen v zadávacích podmínkách uvést text návrhu rámcové smlouvy. (5) Zadavatel je povinen v oznámení či výzvě o zahájení zadávacího řízení uvést dobu trvání rámcové smlouvy. Doba trvání rámcové smlouvy uzavřené veřejným zadavatelem nesmí být delší než 4 roky, vyjma případů, kdy je delší doba trvání odůvodněna objektivními příčinami vztahujícími se zejména k předmětu rámcové smlouvy. (10) Uchazeči, kteří jsou účastníky rámcové smlouvy, nemohou podat společnou nabídku na plnění veřejné zakázky zadávané na základě rámcové smlouvy. Uchazeč, který je účastníkem rámcové smlouvy, nemůže podat společnou nabídku s dodavatelem, který není účastníkem rámcové smlouvy. Uchazeč, který je účastníkem rámcové smlouvy, nemůže být při zadávání veřejné zakázky na základě rámcové smlouvy subdodavatelem jiného uchazeče, který je účastníkem rámcové smlouvy. § 92 Zadávání veřejné zakázky veřejným zadavatelem na základě rámcové smlouvy (1) Je-li rámcová smlouva uzavřena pouze s jedním uchazečem a) a veškeré podmínky plnění jsou v rámcové smlouvě konkrétně vymezeny, uzavírá veřejný zadavatel smlouvu s uchazečem na realizaci veřejné zakázky na základě písemné výzvy k poskytnutí plnění, jež je návrhem na uzavření smlouvy, a písemného potvrzení této výzvy uchazečem, jež je přijetím návrhu smlouvy, nebo b) všechny podmínky plnění nejsou v rámcové smlouvě konkrétně vymezeny, zadá veřejný zadavatel veřejnou zakázku na základě písemné výzvy k podání nabídky. (2) Je-li rámcová smlouva uzavřena s více uchazeči a veškeré podmínky plnění jsou v rámcové smlouvě konkrétně vymezeny, postupuje veřejný zadavatel při uzavírání smlouvy na realizaci veřejné zakázky tak, že a) písemně vyzve k předložení návrhu na uzavření smlouvy vždy toho uchazeče, který se při uzavírání rámcové smlouvy umístil jako první v pořadí; odmítne-li tento uchazeč návrh předložit, vyzve veřejný zadavatel uchazeče, který se při uzavírání rámcové smlouvy umístil další v pořadí; obdobným způsobem postupuje veřejný zadavatel až do doby, kdy bude uzavřena smlouva nebo kdy návrh odmítne předložit uchazeč, který se při uzavírání rámcové smlouvy umístil poslední v pořadí, nebo b) písemně vyzve k předložení návrhu na uzavření smlouvy uchazeče postupně pro každou jednotlivou veřejnou zakázku podle pořadí, ve kterém se umístili při uzavírání rámcové smlouvy; tento způsob výběru může veřejný zadavatel použít pouze ve zvláště odůvodněných případech s ohledem na povahu předmětu plnění rámcové smlouvy, zejména je-li plnění zcela či částečně stanoveno na základě zvláštního právního předpisu.

- Dynamický nákupní systém § 93 Zavedení dynamického nákupního systému (1) Pro účely zadávání veřejných zakázek, jejichž předmětem je pořízení běžného, obecně dostupného zboží, služeb či stavebních prací, může zadavatel v otevřeném řízení zavést dynamický nákupní systém. (2) Při zavedení dynamického nákupního systému a zařazení dodavatelů do dynamického nákupního systému postupuje zadavatel v souladu s pravidly otevřeného řízení až do okamžiku zadání veřejných zakázek v dynamickém nákupním systému. (3) Předpokladem zavedení dynamického nákupního systému je uveřejnění této skutečnosti v oznámení otevřeného řízení. Oznámení otevřeného řízení o zavedení dynamického nákupního systému je výzvou k podání předběžných nabídek. V oznámení otevřeného řízení o zavedení dynamického nákupního systému uvede zadavatel rovněž internetovou adresu, na které je k dispozici zadávací dokumentace. (4) Dynamický nákupní systém nelze zavést pro účely uzavírání rámcových smluv. (5) Dynamický nákupní systém nesmí trvat déle než 4 roky, vyjma výjimečných a zadavatelem náležitě odůvodněných případů. (6) Zadavatel poskytne dodavatelům neomezený, úplný a přímý dálkový přístup k zadávací dokumentaci, a to od uveřejnění oznámení otevřeného řízení o zavedení dynamického nákupního systému až do ukončení trvání dynamického nákupního systému.

70

(7) Zadavatel specifikuje v oznámení otevřeného řízení o zavedení dynamického nákupního systému a v zadávací dokumentaci alespoň a) druh a předmět veřejných zakázek, které mají být zadávány v dynamickém nákupním systému, b) podmínky pro zařazení do dynamického nákupního systému, jež musí obsahovat též požadavky na kvalifikaci dodavatele; to platí pro sektorového zadavatele, pouze pokud prokázání splnění kvalifikace požaduje, c) hodnotící kritéria pro zadávání veřejných zakázek v dynamickém nákupním systému, je-li to s ohledem na časový odstup do zadávání veřejných zakázek v dynamickém nákupním systému vhodné, d) informace týkající se dynamického nákupního systému a použitého elektronického vybavení a e) informace týkající se podání předběžných nabídek. (8) Při zavádění dynamického nákupního systému a zadávání veřejných zakázek v dynamickém nákupním systému používá zadavatel i dodavatel výlučně elektronické prostředky podle § 149. § 94 Zařazení do dynamického nákupního systému (1) Zadavatel umožní po celou dobu trvání dynamického nákupního systému každému dodavateli podat předběžnou nabídku. (2) Zadavatel zařadí do dynamického nákupního systému dodavatele, který splní podmínky pro zařazení do dynamického nákupního systému a který předloží předběžnou nabídku v souladu s požadavky zadavatele. (3) Zadavatel posoudí předběžnou nabídku do 15 dnů od dne jejího doručení. Tuto lhůtu může zadavatel přiměřeně prodloužit za předpokladu, že v mezidobí neučiní žádnou výzvu k podání nabídek. (4) Zadavatel zašle dodavateli rozhodnutí o zařazení do dynamického nákupního systému či o jeho odmítnutí ve lhůtě podle odstavce 3. Rozhodnutí o odmítnutí předběžné nabídky dodavatele musí zadavatel odůvodnit. (5) Zadavatel umožní po celou dobu trvání dynamického nákupního systému dodavateli upravit předběžnou nabídku, a to za předpokladu, že zůstane nadále v souladu s podmínkami pro zařazení do dynamického nákupního systému. § 95 Zadávání veřejné zakázky v dynamickém nákupním systému (1) Veřejná zakázka je zadávána v dynamickém nákupním systému na základě výzvy k podání nabídek. (2) Před odesláním výzvy k podání nabídek v dynamickém nákupním systému uveřejní zadavatel zjednodušené oznámení; to neplatí, je-li veřejná zakázka zadávána na základě oznámení podle § 93 odst. 3. (3) Zjednodušeným oznámením vyzývá zadavatel dodavatele k podání předběžných nabídek. Lhůta pro podání předběžných nabídek nesmí být kratší než 15 dnů ode dne uveřejnění zjednodušeného oznámení. Ustanovení § 94 odst. 2 až 4 se použije obdobně. (4) Úmysl zadat veřejnou zakázku v dynamickém nákupním systému oznamuje zadavatel všem zájemcům zařazeným do systému výzvou k podání nabídky. (5) Písemná výzva k podání nabídek obsahuje alespoň a) údaje o přístupu k zadávací dokumentaci, b) informaci o uveřejnění zjednodušeného oznámení, c) lhůtu pro podání nabídek, d) místo podání nabídek, e) údaje o hodnotících kritériích podle § 78 a f) informaci o tom, v jakém jazyce může být nabídka podána. (6) Výzvu k podání nabídek odešle zadavatel zájemcům zařazeným do dynamického nákupního systému až poté, co byly posouzeny veškeré předběžné nabídky podané ve lhůtě pro podání předběžných nabídek podle zjednodušeného oznámení. (7) Ve výzvě k podání nabídek zadavatel stanoví lhůtu pro podání nabídek, která nesmí být kratší než 7 dnů. Zadavatel může upřesnit hodnotící kritéria ve výzvě k podání nabídek.

- Elektronická aukce § 96 Podmínky a rozsah použití elektronické aukce (1) Zadavatel může v otevřeném řízení, užším řízení, jednacím řízení s uveřejněním nebo ve zjednodušeném podlimitním řízení využít elektronickou aukci jako prostředek pro hodnocení nabídek. V jednacím řízení s uveřejněním může veřejný zadavatel využít elektronickou aukci jako prostředek pro hodnocení nabídek pouze v případě uvedeném v § 22 odst. 1. Elektronickou aukci nelze využít, jde-li o veřejnou zakázku na stavební práce nebo na služby, jejímž předmětem je plnění týkající se práv duševního vlastnictví. (2) Zadavatel může využít elektronickou aukci též pro hodnocení nabídek, jde-li o veřejné zakázky zadávané v dynamickém nákupním systému či na základě rámcové smlouvy. (3) Předpokladem využití elektronické aukce je uveřejnění této skutečnosti v oznámení či výzvě o zahájení zadávacího řízení. (4) Při využití elektronické aukce musí zadavatel v zadávacích podmínkách uvést alespoň a) hodnotící kritéria, která lze vyjádřit v číslech a jejichž hodnoty budou předmětem elektronické aukce,

71

b) případná omezení nových hodnot nabídek uchazečů odpovídajících hodnotícím kritériím podle písmene a), které budou předkládat v průběhu elektronické aukce (dále jen "aukční hodnota"), c) informace, které budou uchazečům poskytnuty v průběhu elektronické aukce, případně údaj o tom, kdy jim takové informace budou poskytnuty, d) informace týkající se postupu při elektronické aukci, e) podmínky, za kterých budou uchazeči oprávněni v rámci elektronické aukce podávat nové aukční hodnoty, zejména stanovení minimálních rozdílů pro jednotlivá podání aukčních hodnot, je-li to vzhledem k jejich povaze vhodné, a f) informace týkající se použitých elektronických prostředků a další technické informace nezbytné pro elektronickou komunikaci.

- Další instituty § 98 Zadávání částí veřejných zakázek (1) Zadavatel může rozdělit veřejnou zakázku na části, připouští-li to povaha předmětu veřejné zakázky. (2) V případě rozdělení veřejné zakázky na části uvede zadavatel tuto skutečnost v oznámení či výzvě o zahájení zadávacího řízení a vymezí předmět jednotlivých částí veřejné zakázky a další požadavky související s rozdělením veřejné zakázky na části. (3) Pokud zadavatel rozdělil veřejnou zakázku na části, uvede v oznámení či výzvě o zahájení zadávacího řízení, zda je dodavatel oprávněn podat nabídku na všechny či některé části veřejné zakázky nebo jen na jednu část veřejné zakázky. § 99 Opční právo (1) Opčním právem se rozumí právo zadavatele na poskytnutí dalších dodávek, služeb či stavebních prací, jejichž zadání si zadavatel vyhradil v zadávacích podmínkách původní veřejné zakázky zadávané v otevřeném řízení, užším řízení nebo zjednodušeném podlimitním řízení. Opční právo je zadavatel oprávněn využít pouze ve vztahu k dodavateli, kterému zadal původní veřejnou zakázku. (2) Zadat veřejnou zakázku na základě využití opčního práva může zadavatel pouze v jednacím řízení bez uveřejnění; takto však nelze zadat veřejnou zakázku na dodávky. Jde-li o využití opčního práva veřejného zadavatele navazujícího na rámcovou smlouvu uzavřenou s jedním uchazečem, je možné zadat veřejnou zakázku na základě využití opčního práva rovněž postupem podle § 92 odst. 1, a to za předpokladu, že jsou splněny zákonné podmínky. § 101 Zvýhodnění dodavatelů zaměstnávajících osoby se zdravotním postižením (1) Stanoví-li tak zadavatel v oznámení či výzvě o zahájení zadávacího řízení, může se zadávacího řízení účastnit pouze dodavatel, který provozuje chráněnou pracovní dílnu nebo na nějž se vztahuje program zaměstnanosti, na jehož základě dodavatel zaměstnává více než 50 % osob se zdravotním postižením podle zvláštního právního předpisu z celkového počtu zaměstnanců dodavatele. (2) Skutečnost, že dodavatel zaměstnává více než 50 % osob se zdravotním postižením podle odstavce 1, musí být dodavatelem uvedena v nabídce společně s potvrzeními nebo rozhodnutími orgánu sociálního zabezpečení, která se týkají osob se zdravotním postižením. V případě chráněné pracovní dílny předloží dodavatel v nabídce potvrzení úřadu práce či dohodu s úřadem práce podle zvláštního právního předpisu.

- Soutěž o návrh - Tato část zákona se vztahuje na zadavatele, pokud předpokládaná hodnota soutěže o návrh odpovídá nejméně finančnímu limitu veřejné zakázky na služby. Veřejný zadavatel může postupovat podle této části zákona i tehdy, pokud předpokládaná hodnota soutěže o návrh tohoto finančního limitu nedosáhne. § 103 Soutěž o návrh (1) Soutěží o návrh se rozumí postup zadavatele směřující k získání návrhu, projektu či plánu (dále jen "návrh"). Návrhem se rozumí písemně nebo graficky vyjádřený výsledek vlastní tvůrčí činnosti zájemce o účast či účastníka soutěže o návrh. (2) Tento zákon upravuje tyto druhy soutěže o návrh a) otevřenou soutěž o návrh, b) užší soutěž o návrh (3) Zadavatel použije soutěž o návrh zejména v oblasti územního plánování, architektury, stavitelství či zpracování dat. (4) Soutěž o návrh použije zadavatel, jestliže a) na tuto soutěž navazuje zadání veřejné zakázky na služby, nebo

72

b) na základě této soutěže mají být vybranému účastníkovi či účastníkům soutěže o návrh poskytnuty soutěžní ceny nebo platby. (6) Zadavatel není oprávněn omezit účast zájemců v soutěži o návrh s poukazem na určité území nebo části území členského státu Evropské unie. (7) Podrobná pravidla pro postup v soutěži o návrh mohou být stanovena v soutěžním řádu vydaném v souladu se zvláštním právním předpisem. Soutěžní řád musí odpovídat podmínkám stanoveným tímto zákonem.

- Dohled nad zadáváním veřejných zakázek Hlava II: Dohled nad dodržováním zákona Díl 1: Dohled nad zadáváním veřejných zakázek § 112 Výkon dohledu nad zadáváním veřejných zakázek (1) Úřad vykonává dohled nad dodržováním tohoto zákona. (2) Úřad při výkonu dohledu nad dodržováním tohoto zákona a) vydává předběžná opatření, b) rozhoduje o tom, zda zadavatel při zadávání veřejné zakázky a soutěži o návrh postupoval v souladu s tímto zákonem, c) ukládá nápravná opatření a sankce, d) projednává správní delikty, e) kontroluje úkony zadavatele při zadávání veřejných zakázek podle zvláštního právního předpisu. Tím není dotčena působnost jiných orgánů vykonávajících takovou kontrolu podle zvláštních právních předpisů, f) plní další úkoly, stanoví-li tak zvláštní právní předpis.

- ochrana proti nesprávnému postupu zadavatele: - námitka proti úkonu zadavatele - Při zadávání nadlimitních a podlimitních veřejných zakázek či v soutěži o návrh může kterýkoliv dodavatel, zadavateli podat zdůvodněné námitky. Lze je podat proti všem úkonům zadavatele a stěžovatel je musí doručit zadavateli do 15 dnů ode dne, kdy se o domnělém porušení zákona úkonem zadavatele dozví, nejpozději však do doby uzavření smlouvy. - Námitky proti zadávacím podmínkám musí stěžovatel doručit zadavateli nejpozději do 5 dnů od skončení lhůty pro podání nabídek. - Námitky proti rozhodnutí o výběru nejvhodnější nabídky nebo proti rozhodnutí zadavatele o vyloučení z účasti v zadávacím řízení musí stěžovatel doručit zadavateli do 15 dnů ode dne doručení oznámení o výběru nejvhodnější nabídky nebo rozhodnutí o vyloučení z účasti v zadávacím řízení. - Před uplynutím lhůty pro podání námitek podle odstavců 3 až 5 a do doby doručení rozhodnutí zadavatele o námitkách nesmí zadavatel uzavřít smlouvu. - Námitky se podávají písemně. V námitkách musí stěžovatel uvést, kdo je podává, proti kterému úkonu zadavatele směřují a v čem je spatřováno porušení zákona. Námitky neobsahující podstatné náležitosti zadavatel odmítne a bezodkladně písemně uvědomí o této skutečnosti stěžovatele. Podání námitek řádně a včas je podmínkou pro podání návrhu na přezkoumání postupu zadavatele ve stejné věci. Návrh na uložení zákazu plnění smlouvy může stěžovatel podat bez předchozího podání námitek. - práva na podání námitek se může zájemce či uchazeč vzdát až po vzniku práva podat námitky, pak platí, že lhůta pro podání námitek ve vztahu k tomuto zájemci či uchazeči uplynula - Postup zadavatele při přezkoumání námitek - přezkoumá podané námitky v plném rozsahu a do 10 dnů od obdržení námitek odešle stěžovateli písemné rozhodnutí o tom, zda námitkám vyhovuje či nikoliv, s uvedením důvodu. - Vyhoví-li zadavatel námitkám, uvede v rozhodnutí způsob provedení nápravy. - Pokud zadavatel námitkám nevyhoví, uvědomí stěžovatele v písemném rozhodnutí o možnosti podat ve lhůtě na zahájení řízení o přezkoumání úkonů zadavatele u Úřadu.

73

- O podaných námitkách a rozhodnutí o nich zadavatel bezodkladně písemně informuje všechny uchazeče, a pokud neuplynula v době vyřízení námitek lhůta pro podání nabídek, všechny zájemce. - návrh na přezkoumání úkonů zadavatele - Řízení o přezkoumání úkonů zadavatele se zahajuje na písemný návrh stěžovatele (dále jen „navrhovatel“) nebo z moci úřední. - proti všem úkonům zadavatele, které vylučují nebo by mohly vyloučit zásady v jejichž důsledku hrozí nebo vznikla újma na právech navrhovatele, a to zejména proti zadávacím podmínkám, obsahu oznámení nebo výzvy o zahájení zadávacího řízení, vyloučení uchazeče ze zadávacího řízení, rozhodnutí o výběru nejvhodnější nabídky, použití druhu zadávacího řízení. - Po uzavření smlouvy na veřejnou zakázku lze podat návrh pouze proti uzavření smlouvy bez předchozího uveřejnění zadávacího řízení nebo proti porušení zákazu uzavření smlouvy, stanovenému tímto zákonem. Navrhovatel se může domáhat pouze uložení zákazu plnění smlouvy. - Návrh musí obsahovat označení zadavatele, v čem je spatřováno porušení zákona, návrhy na provedení důkazů, a čeho se navrhovatel domáhá. Součástí návrhu je doklad o složení kauce (s podáním návrhu je navrhovatel povinen složit na účet Úřadu kauci ve výši 1 % z nabídkové ceny navrhovatele, nejméně však ve výši 50 000 Kč, nejvýše ve výši 2 000 000 Kč) a v případě návrhu zasílaného Úřadu před uzavřením smlouvy na veřejnou zakázku rovněž doklad o doručení námitek zadavateli a doklad o opětovném složení jistoty. Návrh musí být doručen do 10 kalendářních dnů ode dne, v němž stěžovatel obdržel rozhodnutí, kterým zadavatel námitkám nevyhověl. Pokud zadavatel námitky nevyřídil podle § 111 odst. 1, lze návrh na uložení opatření k nápravě doručit Úřadu a zadavateli nejpozději do 25 kalendářních dnů ode dne odeslání námitek stěžovatelem. Zadavatel je povinen zaslat Úřadu své vyjádření k obdrženému návrhu do 7 dnů od jeho doručení.

17) Splnění závazku (místo, způsob a doba plnění) Zánik závazku splněním (§ 324) je nejčastější a nejběžnější způsob, jakým k jeho zániku dochází. Díl VII: Zánik závazku jeho splněním Oddíl 1: Způsob plnění § 324 (1) Závazek zanikne, je-li věřiteli splněn včas a řádně. (2) Závazek zaniká také pozdním plněním dlužníka, ledaže před tímto plnění závazek již zanikl odstoupením věřitele od smlouvy. (3) Jestliže dlužník poskytne vadné plnění a věřitel nemá právo odstoupit od smlouvy nebo tohoto práva nevyužije, mění se obsah závazku způsobem, který odpovídá nárokům věřitele vzniklým z vadného plnění, a závazek zaniká jejich uspokojením. (4) Ustanovení odstavců 2 a 3 se nedotýkají nároků na náhradu škody a na smluvní pokutu. § 325 Mají-li strany vzájemné závazky, může se splnění závazku druhou stranou domáhat jen ta strana, která svůj závazek již splnila nebo je připravena a schopna jej splnit současně s druhou stranou, ledaže ze smlouvy ze zákona nebo z povahy některého závazku vyplývá něco jiného. § 326 (1) Je-li strana povinna plnit závazek před plněním závazku druhé strany, může své plnění odepřít až do doby, kdy jí bude poskytnuto nebo dostatečně zajištěno plnění druhé strany, jestliže po uzavření smlouvy se stane zřejmým, že druhá strana nesplní svůj závazek vzhledem k nedostatku své způsobilosti poskytnout plnění nebo vzhledem k svému chování při přípravě plnění závazku.

74

(2) V případech uvedených v odstavci 1 může oprávněná strana stanovit druhé straně přiměřenou lhůtu k dodatečnému zajištění plnění a po uplynutí této lhůty může od smlouvy odstoupit. Bez poskytnutí této lhůty může strana od smlouvy odstoupit, jestliže na majetek druhé strany je prohlášen konkurs. (3) Pokud z odstavců 1 a 2 nevyplývá něco jiného, není žádná ze stran oprávněna odepřít plnění nebo odstoupit od smlouvy z důvodu, že závazek druhé strany z jiné smlouvy nebyl splněn řádně nebo včas. § 327 (1) Lze-li závazek splnit několika způsoby, má právo určit způsob plnění dlužník, jestliže ze smlouvy nevyplývá, že toto právo přísluší věřiteli. Jestliže však věřitel neurčí tento způsob v době stanovené ve smlouvě, jinak do doby stanovené pro plnění, může dlužník určit způsob plnění. (2) Jestliže na základě svého práva dlužník nebo věřitel, který je k tomu oprávněn, zvolí způsob plnění a sdělí jej druhé straně, nemůže bez souhlasu druhé strany tento způsob změnit. § 328 Je-li předmětem plnění závazku věc určena podle druhu, je dlužník povinen poskytnout věřiteli věc, jež se hodí pro účely, pro něž se věc téhož druhu zpravidla používá na základě obdobných smluv. § 329 Věřitel je povinen přijmout i částečné plnění závazku, pokud částečné plnění neodporuje povaze závazku nebo hospodářskému účelu sledovanému věřitelem při uzavření smlouvy, jestliže tento účel je ve smlouvě vyjádřen nebo době uzavření smlouvy dlužníkovi znám. § 330 (1) Má-li být věřiteli splněno týmž dlužníkem několik závazků a poskytnuté plnění nestačí na splnění všech závazků a je splněn závazek určený při plnění dlužníkem. Neurčí-li dlužník, který závazek plní, je splněn závazek nejdříve splatný, a to nejprve jeho příslušenství. (2) Při plnění peněžitého závazku se započte placení nejprve na úroky a potom na jistinu, neurčí-li dlužník jinak. (3) Má-li dlužník vůči věřiteli několik peněžitých závazků a dlužník neurčí, který závazek plní, placení se týká nejdříve závazku, jehož splnění není zajištěno nebo je nejméně zajištěno, jinak závazku nejdříve splatného. (4) Placení se týká náhrady škody teprve, když byl splněn peněžitý závazek, z jehož porušení vznikla povinnost k náhradě škody, pokud dlužník neurčí účel placení. § 331 Plní-li dlužník svůj závazek pomocí jiné osoby, odpovídá tak, jako by závazek plnil sám, nestanoví-li tento zákon jinak. § 332 (1) Jestliže plnění závazku není vázáno na osobní vlastnosti dlužníka, je věřitel povinen přijmout plnění jeho závazku nabídnuté třetí osobou, jestliže s tím dlužník souhlasí. Souhlas dlužníka není zapotřebí, jestliže třetí osoba za závazek ručí nebo jeho splnění jiným způsobem zajišťuje a dlužník svůj závazek porušil. (2) Nevyplývá-li z právního vztahu mezi dlužníkem a třetí osobou něco jiného, vstupuje třetí osoba splněním dlužníkova závazku do práv věřitele, který je povinen jí vydat a na ní převést všechny své důkazní prostředky. § 333 (1) Přebírá-li plnění přímo věřitel, je dlužník oprávněn požadovat na něm potvrzení o předmětu a rozsahu plnění a odepřít je, dokud mu potvrzení není současně vydáno. (2) Jestliže dlužník poskytne plnění osobě, která předloží potvrzení věřitele a přijetí plnění, má plnění účinky, jako kdyby dlužník plnil věřiteli. § 334 Otevření akreditivu, jakož i vystavení směnky nebo šeku, prostřednictvím kterých má být podle smlouvy splněn peněžitý závazek, nemají vliv na trvání tohoto závazku. Věřitel je však oprávněn požadovat splnění peněžitého závazku na dlužníku podle smlouvy, jen když nemůže dosáhnout jeho splnění z akreditivu, směnky nebo šeku.

Splnění závazku = právní úkon, kterým osoba povinná poskytuje věřiteli předmět plnění, který je obsahem jejího závazku. Závazek zaniká, je-li věřiteli splněn řádně a včas (řádně = po stránce místní a věcné, včas = po stránce časové). Opožděné plnění – závazek jím zaniká za předpokladu, že mezitím nezanikl jiným způsobem (např. odstoupení věřitele od smlouvy, uplynutím času u fixních závazků apod.) Vadné plnění – pokud závazek nezanikl odstoupením věřitele od smlouvy z důvodu vadného plnění, nemá vadné plnění za následek zánik závazku, ale změnu jeho obsahu; závazek zanikne až uspokojením nároků věřitele vzniklých z vadného plnění; možno sjednat smluvní pokutu i požadovat náhradu škody Mají-li si strany plnit současně, může se splnění domáhat jen ta strana, která již plnění poskytla či je připravena plnit. 75

Má-li jedna strana plnit dříve, může své plnění odepřít až do doby, kdy jí bude dostatečně zajištěno splnění závazku druhou stranu (platí v případě, kdy se stane dostatečně zřejmým, že druhá strana nebude schopna poskytnout plnění); oprávněná strana může stanovit druhé straně přiměřenou lhůtu k dodatečnému zajištění plnění a po uplynutí této lhůty může od smlouvy odstoupit – bez této lhůty lze odstoupit, je-li na majetek druhé strany prohlášen konkurz. Alternativní plnění – lze-li závazek splnit několika způsoby, má právo výběru dlužník (smlouvou lze určit i jinak). Pokud si jedna strana způsob plnění vybere a svou volbu oznámí straně druhé, nelze ji již bez souhlasu druhé strany měnit. Započtení plnění – u druhových plnění, a to zejména u plnění peněžního, musí být jasné, který závazek je plněn (je-li jich více), volbu má obvykle dlužník; určení, který závazek plní, musí dlužník uvést při plnění. Má-li dlužník více závazků stejného druhu, je plněním hrazen závazek, který dlužník určí. Neurčí-li, tak ten nejdříve splatný. Při peněžitém plnění závazek nejhůře zajištěný, přičemž nejdříve se úhrada přiřadí (započte) k úrokům a až následně k jistině, placení se týká náhrady škody teprve, když byl splněn závazek původní – není li určeno jinak; avšak – veškerá tato pravidla lze smluvně vyloučit, zákon je uvádí pouze pro případ, že není určeno jinak. Plnění věci druhové (generické) – dlužník je povinen věřiteli poskytnout věc, jež se obvykle hodí pro účely obdobné na základě obdobných smluv, není-li v konkrétní smlouvě (závazkovém vztahu) stanoveno jinak. Částečné plnění – pokud částečné plnění neodporuje povaze závazku, lze plnit i po částech; takto je plněn závazek sjednaný ve smlouvě formou částečných dodávek i přes to, že jednotlivé dodávky takto původně sjednány nebyly; nic však nebrání smluvnímu vyloučení plnění částečného a založení povinnosti dlužníka plnit věřiteli pouze splněním celým – vcelku; věřitel je zásadně povinen přijmout i plnění částečné; o jiný případ se jedná, je-li ve smlouvě sjednáno postupné dílčí plnění – vazbě jednotlivých dílčích plnění na splnění celku, každé dílčí plnění je posuzováno samostatně. Plnění pomocí třetí osoby – plní-li dlužník svůj závazek pomocí jiné osoby, odpovídá stejně, jako by plnil sám; jestliže plnění není vázáno na osobní vlastnosti dlužníka, je věřitel povinen přijmout plnění i od třetí osoby. Plnění třetí osobou – v tomto případě za dlužníka plní třetí osoba, která není osobou použitou dlužníkem (v předchozím případě existoval patřiční vztah mezi dlužníkem a osobou třetí) – i v tomto případě je věřitel povinen přijmout plnění závazku nabídnuté osobou odlišnou od dlužníka, jestliže s tím dlužník souhlasí a plnění není bezprostředně vázáno na osobu dlužníka, popř. tento způsob plnění není smluvně vyloučen apod.; souhlas dlužníka však není potřebný, jestliže osoba třetí je v poměru ručitele k věřiteli – v tomto případě jde o ručitelovu povinnost plnění poskytnout. Plnění třetí osobě – dlužník poskytne plnění osobě, která předloží potvrzení věřitele o přijetí plnění – to má účinky totožné plnění přímo věřiteli. Dlužník je oprávněn po věřiteli požadovat potvrzení o vyrovnání svého závazku, do jeho vydání je oprávněn plnění odepřít – to však není považováno za vadné plnění. Doba plnění – může být stanovena ve prospěch dlužníka, či věřitele, nebo obou. Pro řádné splnění závazku se vyžaduje, aby závazek byl splněn ve stanoveném místě. Oddíl 2: Místo plnění § 335 K řádnému splnění závazku se vyžaduje, aby závazek byl splněn ve stanoveném místě. § 336 Není-li místo plnění určeno ve smlouvě a nevyplývá-li něco jiného z povahy závazku, je dlužník povinen plnit závazek v místě, kde měl v době uzavření smlouvy své sídlo nebo místo podnikání, popřípadě bydliště. Vznikl-li však závazek v souvislosti s provozem závodu nebo provozovny dlužníka, je dlužník povinen splnit závazek v místě tohoto závodu nebo této provozovny. § 337

76

(1) Peněžitý závazek plní dlužník na své nebezpečí a náklady v sídle nebo místě podnikání, popřípadě bydlišti věřitele, nestanoví-li smlouva nebo tento zákon jinak. (2) Změní-li věřitel po uzavření smlouvy sídlo nebo místo podnikání, popřípadě bydliště, nese zvýšené náklady a zvýšené nebezpečí spojené s placením peněžitého závazku, které tím dlužníku vzniknou. § 338 Vznikl-li peněžitý závazek v souvislosti s provozem závodu nebo provozovny věřitele, je dlužník povinen závazek splnit v místě tohoto závodu nebo provozovny, jestliže plnění peněžitého závazku se má uskutečnit současně s plněním druhé strany v místě tohoto závodu nebo této provozovny. § 339 Peněžitý závazek lze též plnit na účet věřitele, vedený u poskytovatele platebních služeb, nebo poštovním poukazem, jestliže to není v rozporu s platebními podmínkami sjednanými mezi stranami.

Místo plnění – k řádnému splnění se vyžaduje, aby byl závazek splněn ve stanoveném místě - není-li místo určeno ve smlouvě a nevyplývá-li z povahy závazku něco jiného, dlužník je povinen platit závazek v místě, kde měl v době uzavření smlouvy své sídlo nebo místo podnikání, popř. bydliště, pokud ale vznikne závazek v souvislosti s provozem závodu nebo provozovny dlužníka, pak je dlužník povinen splnit závazek tam - peněžité plnění ale musí být určeno buď smlouvou, nebo místem závodu nebo provozovny věřitele, pokud s tímto místem souvisí, nebo místem banky, u které má věřitel účet (závazek zaniká přípisem na účet věřitele), a není-li místo určeno tak, tak v sídle nebo místě podnikání věřitele (nesení nebezpečí dlužníkem) Dlužník je povinen splnit závazek v době stanovené ve smlouvě, není-li však doba plnění smlouvou určena, je věřitel oprávněn požadovat plnění závazku ihned po uzavření smlouvy a dlužník je povinen závazek splnit bez zbytečného odkladu po té, kdy byl věřitelem o plnění požádán. Oddíl 3: Doba plnění § 340 (1) Dlužník je povinen závazek splnit v době stanovené ve smlouvě. (2) Není-li doba plnění ve smlouvě určena, je věřitel oprávněn požadovat plnění závazku ihned po uzavření smlouvy a dlužník je povinen závazek splnit bez zbytečného odkladu po té, kdy byl věřitelem o plnění požádán. § 341 Je-li podle smlouvy dlužník oprávněn, aby určil dobu plnění, a neurčí-li ji v přiměřené době, určí dobu plnění soud na návrh věřitele s přihlédnutím k povaze a místu plnění, jakož i k důvodu, proč bylo určení doby plnění přenecháno dlužníkovi. § 342 (1) Nevyplývá-li ze smlouvy nebo z ustanovení tohoto zákona něco jiného, je rozhodující úmysl stran projevený při uzavření smlouvy nebo povaha plnění pro určení, zda doba plnění je stanovena ve prospěch obou stran, nebo jen ve prospěch jedné z nich. (2) Je-li doba plnění stanovena ve prospěch dlužníka, před touto dobou není věřitel oprávněn požadovat plnění, avšak dlužník je oprávněn plnit svůj závazek. (3) Je-li doba plnění stanovena ve prospěch věřitele, je před touto dobou věřitel oprávněn požadovat plnění, ale dlužník není oprávněn plnit svůj závazek. (4) Je-li doba plnění stanovena ve prospěch obou stran, není před touto dobou věřitel oprávněn požadovat plnění a dlužník plnit svůj závazek. § 343 Splní-li dlužník peněžitý závazek před stanovenou dobou plnění, není oprávněn bez souhlasu věřitele odečíst od dlužné částky úrok odpovídající době, o kterou plnil dříve.

Dlužník může být smlouvou oprávněn určit dobu plnění – neučiní-li tak v přiměřené době, určí tak soud na návrh věřitele s přihlédnutím k patřičným okolnostem. Nevyplývá-li ze smlouvy nebo ze zákona něco jiného, je rozhodující úmysl stran projevený při uzavření smlouvy či povaha plnění pro určení, zda doba plnění je stanovena ve prospěch obou stran či pouze jedné 77

a) je-li doba stanovena ve prospěch dlužníka, je dlužník oprávněn splnit i před uplynutím této doby, avšak věřitel není oprávněn toto plnění požadovat (nikoli přijmout) b) je-li doba plnění stanovena ve prospěch věřitele, je věřitel oprávněn požadovat po dlužníkovi plnění, avšak dlužník není oprávněn plnit svůj závazek c) je-li doba plnění stanovena ve prospěch obou stran, není před touto dobou věřitel oprávněn požadovat plnění a dlužník plnit svůj závazek; tato zásada platí obecně – dvě předešlé jsou spíše výjimkami Předčasné zaplacení dluhu - splní-li dlužník peněžitý závazek před původně stanovenou dobou plnění, není oprávněn bez souhlasu věřitele odečíst od dlužné částky úrok odpovídající době, o kterou plnil dříve.

18) Odstoupení od smlouvy, odstupné Úprava odstoupení od smlouvy (§ 344) obsažená v obchodním zákoníku je komplexní úpravou, úprava občanského zákoníku se pro obchodní závazkové vztahy nepoužije. Díl VIII: Některá ustanovení o zániku nesplněného závazku Oddíl 1: Odstoupení od smlouvy § 344 Od smlouvy lze odstoupit pouze v případech, které stanoví smlouva nebo tento zákon. § 345 (1) Znamená-li prodlení dlužníka (§ 365) nebo věřitele (§ 370) podstatné porušení jeho smluvní povinnosti, je druhá strana oprávněna od smlouvy odstoupit, jestliže to oznámí straně v prodlení bez zbytečného odkladu poté, kdy se o tomto porušení dověděla. (2) Pro účely tohoto zákona je porušení smlouvy podstatné, jestliže strana porušující smlouvu věděla v době uzavření smlouvy nebo v této době bylo rozumné předvídat s přihlédnutím k účelu smlouvy, který vyplynul z jejího obsahu nebo z okolností, za nichž byla smlouva uzavřena, že druhá strana nebude mít zájem na plnění povinností při takovém porušení smlouvy. V pochybnostech se má za to, že porušení smlouvy není podstatné. (3) Oznámí-li strana oprávněná požadovat plnění smluvní povinnosti druhé strany, že na splnění této povinnosti trvá, nebo nevyužije-li však právo odstoupit od smlouvy podle odstavce 1, je oprávněna odstoupit od smlouvy jen způsobem stanoveným pro nepodstatné porušení smluvní povinnosti; stanoví-li pro dodatečné plnění lhůtu, vzniká jí právo odstoupit od smlouvy po uplynutí této lhůty. § 346 (1) Znamená-li prodlení dlužníka nebo věřitele nepodstatné porušení smluvní povinnosti, může druhá strana odstoupit od smlouvy v případě, že strana, která je v prodlení, nesplní svou povinnost ani v dostatečně přiměřené lhůtě, která jí k tomu byla poskytnuta. (2) Jestliže však strana, jež je v prodlení, prohlásí, že svůj závazek nesplní, může druhá strana od smlouvy odstoupit bez poskytnutí dodatečné přiměřené lhůty k plnění nebo před jejím uplynutím. § 347 (1) Týká-li se prodlení dlužníka nebo věřitele pouze části splatného závazku, je druhá strana oprávněna odstoupit od smlouvy jen ohledně plnění, které se týká této části závazku. (2) U smluv s postupným dílčím plněním lze odstoupit od smlouvy pouze ohledně dílčího plnění, s nímž je dlužník v prodlení. (3) Ohledně části plnění, u něhož nenastalo prodlení, nebo ohledně dílčího plnění, které již bylo přijato nebo se má uskutečnit teprve v budoucnu, lze odstoupit od smlouvy, jestliže tato část plnění nebo toto dílčí plnění nemá zřejmě vzhledem ke své povaze pro oprávněnou stranu hospodářský význam bez zbytku plnění, u něhož nastalo prodlení, nebo neplnění závazku jako celku znamená podstatné porušení smlouvy. § 348 (1) Ohledně povinnosti, jež má být plněna v budoucnu, lze od smlouvy odstoupit, když z chování povinné strany, nebo z jiných okolností nepochybně vyplývá ještě před dobou stanovenou pro plnění smluvní povinnosti, že tato povinnost bude porušena podstatným způsobem, a povinná strana neposkytne po vyzvání oprávněné strany bez zbytečného odkladu dostatečnou jistotu. (2) Ohledně povinnosti, jež má být plněna v budoucnu, lze odstoupit od smlouvy i v případě, kdy povinná strana prohlásí, že svou povinnost nesplní.

78

§ 349 (1) Odstoupením od smlouvy smlouva zaniká, když v souladu s tímto zákonem projev vůle oprávněné strany odstoupit od smlouvy je doručen druhé straně; po této době nelze účinky odstoupení od smlouvy odvolat nebo měnit bez souhlasu druhé strany. (2) Oprávněná strana nemůže odstoupit od smlouvy poté, kdy jí byla doručena zpráva, že již byla splněna povinnost, jejíž porušení bylo důvodem k odstoupení od smlouvy. (3) Vyplývá-li z obsahu smlouvy, že věřitel nemá zájem na splnění závazku po době stanovené pro jeho plnění, nastanou účinky odstoupení od smlouvy počátkem prodlení dlužníka, jestliže věřitel neoznámí před touto dobou, že trvá na plnění závazku. § 350 (1) Je-li dodatečná lhůta poskytnutá k plnění nepřiměřená a oprávněná strana odstoupí od smlouvy po jejím uplynutí, nebo oprávněná strana odstoupí od smlouvy bez poskytnutí dodatečné lhůty pro plnění, nastávají účinky odstoupení teprve po marném uplynutí přiměřené dodatečné lhůty, jež měla být poskytnuta k plnění povinností. (2) Při poskytnutí dodatečné lhůty může oprávněná strana druhé straně prohlásit, že odstupuje od smlouvy, jestliže druhá strana nesplní svou povinnost v této lhůtě. V tomto případě nastávají účinky odstoupením marným uplynutím této lhůty, je-li přiměřená nebo uplynutím přiměřené lhůty jestliže stanovená lhůta nebyla přiměřená. § 351 (1) Odstoupením od smlouvy zanikají všechna práva a povinnosti stran ze smlouvy. Odstoupení od smlouvy se však nedotýká nároku na náhradu škody vzniklé porušením smlouvy, ani smluvních ustanovení týkajících se volby práva nebo volby tohoto zákona podle § 262, řešení sporů mezi smluvními stranami a jiných ustanovení, která podle projevené vůle stran nebo vzhledem ke své povaze mají trvat i po ukončení smlouvy. (2) Strana, které bylo před odstoupením od smlouvy poskytnuto plnění druhou stranou, toto plnění vrátí, u peněžitého závazku spolu s úroky ve výši sjednané ve smlouvě pro tento případ, jinak stanovené podle § 502. Vrací-li plnění strana, která odstoupila od smlouvy, má nárok na úhradu nákladů s tím spojených.

Odstoupení od smlouvy je jednostranným právním úkonem, kterým smlouva končí. Od smlouvy lze odstoupit pouze v případech, které stanoví smlouva nebo obchodní zákoník (popř. zákony jiné); právo odstoupit od smlouvy může smlouva přiznat (jedná se o právo odstoupit, nikoli o povinnost): 1) jedné ze smluvních stran nebo oběma stranám 2) neomezeně nebo vázaně na splnění určitých podmínek Zákonné odstoupení od smlouvy je v obchodním zákoníku upraveno jednak obecně a dále také u některých smluvních typů zvláštní úpravou (ta bude mít v takových případech oproti obecné zákonné úpravě přednost). V obecné úpravě spojuje obchodní zákoník právo odstoupit od smlouvy s prodlením (jak dlužníka, tak i věřitele). V obou případech se rozlišuje, zda prodlení znamená podstatné či nepodstatné porušení smluvních povinností. Podstatné porušení smlouvy – takové porušení smlouvy, u kterého lze předpokládat, že strana která smlouvu porušila, věděla (či mohla vědět) již v okamžiku jejího uzavření, že v případě takovéhoto jejího porušení nebude mít druhá strana zájem na plnění povinností ze smlouvy vyplývajících. Při podstatném porušení smlouvy je druhá strana oprávněna od smlouvy odstoupit, pokud to straně, která je v prodlení, oznámí bez zbytečného odkladu. Neodstoupí-li takto od smlouvy (neoznámí-li úmysl odstoupit druhé straně) má právo na odstoupení způsobem stanoveným pro nepodstatné porušení smlouvy; při posuzování míry porušení se uplatňují dvě hlediska: 1) subjektivní – strana, která porušila smlouvu, věděla, že strana oprávněná nebude mít při takovém porušení smlouvy na daném plnění zájem (může to vyplynout se smlouvy, z jednání o uzavření smlouvy atd.) 2) objektivní – přichází na řadu v případě nemožnosti uplatnění hlediska prvního – subjektivního, nelze-li otázku posoudit podle vědomí povinné strany o porušení

79

podstatné povinnosti smlouvy; pak nastupuje posouzení, jak by toto porušení hodnotil průměrný pečlivý podnikatel s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem případu. Při nepodstatném porušení smlouvy může druhá strana od smlouvy odstoupit, pokud strana, která je v prodlení, nesplní svou povinnost ani v dodatečné přiměřené lhůtě, která jí k tomu byla poskytnuta. Odstoupí-li strana oprávněná bez poskytnutí dodatečné lhůty či poskytne-li lhůtu nedostatečnou, nastávají účinky odstoupení teprve po marném uplynutí přiměřené dodatečné lhůty, jež měla být původně poskytnuta ke splnění povinnosti. Pokud strana, která je v prodlení oznámí druhé straně, že svou povinnost nesplní, je druhá strana oprávněna od smlouvy odstoupit ihned. Pro odstoupení od smlouvy jak při jejím podstatném, tak i při jejím nepodstatném porušení je v obchodním zákoníku společná úprava: 1) oprávněná strana nemůže odstoupit, byla-li jí doručena zpráva o splnění povinnosti, jejíž porušení bylo důvodem k odstoupení od smlouvy. 2) týká-li se prodlení pouze části závazku, je možno odstoupit jen ohledně této části 3) u smluv s postupným dílčím plněním lze od smlouvy odstoupit pouze ohledně toho dílčího plnění, s nímž je dlužník v prodlení – souvisí s tím, že účinky odstoupení od smlouvy nastávají ex nunc (nikoli ex tunc jako v občanskoprávních vztazích) 4) při odstoupení smlouva zaniká okamžikem doručení odstoupení druhé straně (po této době nelze účinky odstoupení od smlouvy odvolat nebo měnit bez souhlasu druhé strany) 5) fixní smlouva zaniká okamžikem prodlení (není třeba od ní odstupovat), věřitel však může před touto dobou oznámit, že na splnění závazku trvá (pak už se nejedná o smlouvu fixní), učiní - li oznámení po uplynutí určené lhůty, může tak vzniknout pouze smlouva nová, bude-li s tím druhá strana souhlasit 6) má-li být povinnost splněna až v budoucnu, lze od smlouvy odstoupit pokud: - strana povinná prohlásí, že povinnost nesplní - z chování strany povinné lze dovodit, že povinnost nesplní a neposkytne na vyzvání ani dostatečnou jistotu 7) odstoupením zanikají ex nunc všechna práva a povinnosti smluvních stran s výjimkami stanovenými smlouvou či Obch.z. – odstoupení se netýká: - nároku na náhradu škody vzniklé porušením smlouvy - podřízení závazkového vztahu úpravě obchodního zákoníku - volby práva (u smluv v mezinárodním obchodě) - řešení sporů mezi smluvními stranami (rozhodčí doložka, smlouva o rozhodci) - jiných ustanovení, která podle projevené vůle smluvních stran nebo vzhledem ke své povaze mají trvat i po ukončení smlouvy – např. smluvní pokuta 8) strana, která před odstoupením přijala plnění druhé strany, je povinna ho vrátit (peněžité plnění i s úroky); strana, která od smlouvy odstoupila, má nárok na náhradu nákladů spojených s vrácením plnění; strana, jejíž prodlení bylo důvodem pro odstoupení od smlouvy, nemá nárok na náhradu nákladů vrácení plnění poskytnutého jí stranou, která od smlouvy odstoupila. Odstupné – peněžitá částka, jejímž zaplacením je jedna či druhá strana oprávněna zrušit uzavřenou smlouvu; smlouva se tímto ruší od počátku (zpětně); smlouvou je možno toto oprávnění vyhradit pouze pro jednu stranu či pro strany obě. Pro možnost zániku závazku tímto způsobem musí být splněny některé předpoklady: 1) ujednání o zrušení smlouvy zaplacením odstupného musí být uvedeno ve smlouvě samé 80

2) ve smlouvě musí být uvedena výše odstupného K samotnému zániku závazku dochází až okamžikem kumulativního splnění dvou předpokladů a to: 1) oznámením druhé straně, a 2) faktickým zaplacením odstupného (v občanskoprávních vztazích dochází ke zrušení smlouvy již okamžikem odstoupení strany oprávněné – nikoli až současným zaplacením částky odstupného) Oprávnění zrušit tímto způsobem uzavřenou smlouvu nemá strana, která již přijala či poskytla byť jen částečné plnění.

19) Zánik obchodních závazků jinak než splněním a odstoupením ZAPOČTENÍ Díl IX: Některá ustanovení o započtení pohledávek § 358 K započtení jsou způsobilé pohledávky, které lze uplatnit u soudu. Započtení však nebrání, jestliže pohledávka je promlčena, avšak promlčení nastalo teprve po době, kdy se pohledávky staly způsobilými k započtení. § 359 Proti pohledávce splatné nelze započíst pohledávku nesplatnou, ledaže jde o pohledávku vůči dlužníku, který není schopen plnit své peněžité závazky. § 360 Započíst lze i pohledávku, že není splatná jen proto, že věřitel na žádost dlužníka odložil dobu splatnosti jeho závazku, aniž se změnil jeho obsah. § 361 Strana, jež vede na základě smlouvy pro druhou stranu běžný nebo vkladový účet, může použít peněžních prostředků na těchto účtech pouze k započtení své vzájemné pohledávky, kterou má vůči majiteli účtu podle smlouvy o vedení těchto účtů. § 362 Peněžité pohledávky znějící na různé měny jsou započitatelné, jen když tyto měny jsou volně směnitelné. Pro započitatelnou výši těchto pohledávek je rozhodující střední devizový kurs platný v den, kdy se pohledávky staly způsobilými k započtení. Rozhodný je devizový kurs platný v místě sídla nebo v místě podnikání, popřípadě bydliště strany, která projevila vůli pohledávky započíst. § 363 Byla-li pohledávka postupně převedena na několik osob, může dlužník použít k započtení pouze pohledávku, kterou měl v době převodu vůči prvnímu věřiteli, a pohledávku, kterou má vůči poslednímu věřiteli. § 364 Na základě dohody stran lze započítat jakékoli vzájemné pohledávky.

Započtení je jedním ze způsobu zániku závazků a to v případě, kdy se vzájemně kryjí pohledávky dlužníka a věřitele a jsou stejného druhu, započtení se provádí v rozsahu vzájemného krytí pohledávek, okamžikem způsobilosti k započtení – splatností (setkáním). Úprava započtení pohledávek je obecně upravena v občanském zákoníku (§ 580 an.), dílčí úpravu obsahuje rovněž obchodní zákoník (§ 358 - 364); k započtení (jednostrannému) jsou způsobilé pohledávky, které lze uplatnit u soudu – nelze uplatnit naturální pohledávky. Započtení vzájemných závazků a pohledávek je možné provést buď dohodou stran, nebo jednostranným právním úkonem: Započtení dohodou stran – dohodou stran lze započítat jakékoliv vzájemné závazky a pohledávky (i ty které teprve vzniknou, nesplatné či promlčené); ani dohodou ovšem není možné započtení na majetek konkursní podstaty, protože jde o kogentní zákaz. Jednostranné započtení – aby byla pohledávka způsobilá k započtení jednostranným aktem, musí splnit určité podmínky: 1) musí jít o pohledávky stejného druhu (peníze proti penězům) 81

2) pohledávky musí jít uplatnit u soudu 3) promlčené pohledávky lze započíst pouze tehdy, jestliže byly způsobilé k započtení ještě před tím, než k promlčení došlo 4) proti pohledávce splatné nelze započítat pohledávku nesplatnou (to neplatí proti pohledávce dlužníka, který není schopen plnit své peněžité závazky) 5) započtení nesmí být vyloučeno dohodou stran či speciální zákonnou úpravou aj. Další omezení započitatelnosti upravuje obchodní zákoník v těchto případech: a) vklady na účtech může banka použít k započtení pouze tehdy, vznikla-li její pohledávka ze smlouvy o vedení těchto účtů (OZ vylučuje započtení proti vkladům na vkladních knížkách a vkladních listech; započtení proti pohledávce na náhradu škody způsobené na zdraví, pokud nejde o vzájemné pohledávky tohoto druhu apod.) b) peněžité pohledávky v různých měnách lze započítat pouze tehdy, jedná-li se o volně směnitelné měny – rozhodný je střední devizový kurz platný 1) ke dni, kdy se pohledávky potkaly (staly splatnými) a 2) v místě sídla či bydliště strany, která projevila vůli pohledávky započíst c) byla-li pohledávka postupně převedena na několik osob, může dlužník použít k započtení pouze pohledávku, kterou měl v době převodu vůči prvnímu věřiteli a kterou má vůči poslednímu věřiteli ZMAŘENÍ ÚČELU SMLOUVY - samo o sobě není důvodem zániku závazku, ale je to důvod pro právo odstoupit od smlouvy (toto právo má ta strana, která je zmařením dotčena) - tudíž to má stejné důsledky jako odstoupení dle obecné úpravy - kumulativní podmínky - zmaření účelu smlouvy, který byl výslovně vyjádřen ve smlouvě, ke zmaření došlo po uzavření smlouvy v důsledku podstatné změny okolností a změna okolností se netýká majetkových poměrů stran či tržní situaci - strana, která od smlouvy takto odstoupila, má povinnost k náhradě škody (i když nevznikla škoda) Oddíl 4: Zmaření účelu smlouvy § 356 (1) Zmaří-li se po uzavření smlouvy její základní účel, který v ní byl výslovně vyjádřen, v důsledku podstatné změny okolností, za nichž byla smlouva uzavřena, může strana dotčená zmařením účelu smlouvy od ní odstoupit. (2) Za změnu okolností podle odstavce 1 se nepovažuje změna majetkových poměrů některé strany a změna hospodářské nebo tržní situace. § 357 Strana, která odstoupila od smlouvy podle § 356, je povinna nahradit druhé straně škodu, která jí vznikne odstoupením od smlouvy. Pro účinky odstoupení od smlouvy platí přiměřeně § 351.

DODATEČNÁ NEMOŽNOST PLNĚNÍ - stane-li se plnění nemožným, povinnost dlužníka plnit zanikne - zanikají tedy P a P stran ze smlouvy - tento zánik nastává ze zákona, není třeba právního úkonu, ale musí to oznámit věřiteli, bez zbyt. odkladu poté, co se o nemožnosti plnění dozvěděl - plnění není nemožné, pokud lze plnit za ztížených podmínek, s většími náklady, po sjednaném čase - nemožnost plnění musí mít objektivní povahu, musí jí prokazovat dlužník - pokud je předmětem závazku několik plnění, nemožností plnit jeden z nich nezpůsobuje zánik celého závazku (ale nesmí to pro věřitele ztratit hosp. význam) - závazek je splnitelný i tehdy, může-li ho splnit 3. osoba 82

- za dodatečnou nemožnost plnění se považuje i případ, kdy právní předpisy vydané po uzavření smlouvy zakazují dlužníkovi chování, k němuž je zavázán, nebo takové chování vyžaduje povolení, které dlužníkovi nebylo dáno - dlužník, jehož závazek pro nemožnost plnění zanikl, má povinnost k náhradě škody Oddíl 2: Některá ustanovení o dodatečné nemožnosti plnění § 352 (1) Závazek se považuje za splnitelný též v případě, lze-li jej splnit pomocí jiné osoby. (2) Závazek se stává nesplnitelným také v případě, kdy právní předpisy, které byly vydané po uzavření smlouvy a jejichž činnost není časově ohraničená, dlužníkovi zakazují chování, k němuž je zavázán, nebo vyžadují úřední povolení, jež dlužníku nebylo uděleno, ačkoliv o ně řádně usiloval. (3) Věřitel může dostoupit od smlouvy ohledně části plnění, které se nestalo nemožným, jestliže tato část ztrácí pro věřitele vzhledem ke své povaze nebo s přihlédnutím k účelu smlouvy, který vyplývá z jejího obsahu nebo byl druhé straně znám v době uzavření smlouvy, hospodářský význam bez poskytnutí plnění, jež se stalo nemožným. Totéž platí ohledně dílčího plnění. (4) Nemožnost plnění je povinen prokázat dlužník. § 353 Dlužník, jehož závazek zanikl pro nemožnost plnění, je povinen uhradit škodu tím způsobenou věřiteli, ledaže nemožnost plnění byla způsobena okolnostmi vylučujícími odpovědnost (§ 374). Pro náhradu škody se použije obdobně ustanovení § 373 a násl. § 354 Při zániku závazku pro nemožnost plnění nebo jeho části nastávají obdobně účinky uvedené v § 351.

UPLYNUTÍ DOBY - zánik závazků, které jsou omezeny na předem stanovenou dobu - zánik nastává samotným uplynutím posledního dne stanovené doby - účastníci nemusí činit žádné další úkony VÝPOVĚDÍ SMLOUVY - kumulativní podmínky - pokud je smlouva sjednána na dobu neurčitou, předmětem je závazek k nepřetržité nebo opakované činnosti nebo závazek se činnosti držet nebo ji strpět - smlouva může být vypovězena, jen stanoví-li tak zákon nebo dohoda ve smlouvě - zánik nastává jednostranným projevem vůle smluvní strany a uplynutím výpovědní lhůty (ta je stanovena smlouvou nebo ObchZ pro jednotlivé smluvní typy, a nebo platí obecná výpovědní lhůta v OZ- 3 měsíce) - smlouvou lze stanovit jen lhůtu delší než v ObchZ NEUPLATNĚNÍ PRÁVA - obecně upraveno i pro obchodní závazky v OZ (ale něco je i v ObchZ) - jde o tzv. prekluzi - promlčení - nedochází k zániku závazku, jen k nevymahatelnosti práva, jestliže dlužník takové promlčení oprávněně namítne - prekluze - dochází k zániku závazku a soud k němu musí přihlídnout, i když to dlužník nenamítne - ObchZ často „bez zbytečného odkladu“ - k zániku práva dochází proto, že nebylo uplatněno - jsou k tomu zapotřebí 2 skutečnosti - uplynutí lhůty a neuplatnění práva - délka prekluzivní lhůty stanovena ObchZ pro jednotlivé smluvní typy, někdy „bez zbytečného odkladu“ - také ObchZ stanoví, jak právo je třeba uplatnit, aby nezaniklo (pokud to není stanoveno, tak platí, že je třeba právo včas uplatnit u soudu nebo rozhodčího orgánu) 83

SPLYNUTÍM PRÁVA S POVINNOSTÍ - upraveno obecně pouze v OZ, případ, kdy se osoba stává zároveň věřitelem i dlužníkem - k zániku závazku dochází okamžikem splynutí, bez ohledu na splatnost - OZ umožňuje, aby zákon stanovil, že splynutím nemusí k zániku závazku dojít NAROVNÁNÍ - úprava pouze v OZ, strany sporu odstraňují spornost nebo pochybnost vzájemných P a P tak, že je nahrazují novými P a P - dosavadní závazek zaniká a je nahrazen novým - děje se tak dohodou, která musí být písemná, pokud se na tom strany dohodnou, pokud se dohoda týká promlčeného závazku - předmětem mohou být veškerá P a P, nebo jen některá - netýká se těch vztahů, ve kterých není pochybnost či spornost (ta musí být) SMRT DLUŽNÍKA ČI VĚŘITELE - úprava pouze v OZ - v OZV takto k zániku dochází jen výjimečně, jen když P a P jsou vázána na určitou FO - smrtí dlužníka povinnost zaniká, jejímž obsahem bylo plnění, které mělo být provedeno osobně dlužníkem, jinak povinnost nezaniká - smrtí věřitele právo zaniká jen v případě, že plnění je dle své povahy omezeno na jeho osobu

20) Promlčení a prekluze v obchodních vztazích V závazkových vztazích vznikají různá práva a z nich plynoucí nároky, které trvají, dokud nedojde k jejich uspokojení splněním příslušné povinnosti nebo k jejich zániku jiným způsobem (dohodou, započtením). Splnění odpovídajících povinností, pokud k nim nedošlo dobrovolně, lze zásadně vymáhat. Avšak současně je potřeba možnost úspěšně vymáhat určitý nárok časově omezit, aby v majetkových vztazích byla patřičná jistota ohledně práv vykonávaných a trvajících v pokojném stavu po delší dobu – ze zásady ochrany trvajícího nerušeného stavu a požadavku, aby každý řádně dbal o svá práva, vychází právě promlčení a prekluze. Právní úprava promlčení obsažená v obchodním zákoníku (§ 387 - 408) představuje komplexní úpravu a obsahuje výhradně kogentní ustanovení. Úprava OBCHZ platí pro všechny obchodní vztahy, tedy i pro vztahy ze smluv, jejichž úpravu jako smluvního typu OBCHZ neobsahuje, ale které jsou upraveny OZ, nebo mají speciální úpravu, i pro práva z bezdůvodného obohacení, ke kterému došlo v obchodních vztazích; výjimkou z tohoto zásadního řešení jsou vztahy ze smluv o pojištění, kde jako obecná úprava vedle speciální úpravy dané zákonem o pojistné smlouvě platí zákonná úprava OZ. Podstata promlčení spočívá v kumulativním splnění dvou podmínek a sice 1) uplynutí promlčecí doby a 2) uplatnění námitky promlčení dlužníkem Tím zaniká nárok k uplatnění práva u soudu (zaniká jeho vynutitelnost). Promlčené právo samo o sobě nezaniká (zaniká pouze nárok), ale zůstává oslabené jako tzv. naturální obligace. Proto v případě plnění dlužníka na promlčenou pohledávku nejde o plnění bez právního důvodu a dlužník je nemůže požadovat zpět jako bezdůvodné obohacení (a to 84

ani v případě, že o uplynutí promlčecí lhůty nevěděl); promlčením se tedy právo oslabuje tak, že se stane na základě obrany povinného vznesením námitky promlčení nevymahatelným Oprávnění vznést námitku promlčení se nelze platně vzdát a není možná ani dohoda, že se určité právo nepromlčuje - důsledek kogentnosti příslušných ustanovení. Díl XI: Promlčení Oddíl 1: Předmět promlčení § 387 (1) Právo se promlčí uplynutím promlčecí doby stanovené zákonem. (2) Promlčení podléhají všechna práva ze závazkových vztahů s výjimkou práva vypovědět smlouvu uzavřenou na dobu neurčitou. (3) Práva z finančního zajištění a ujednání o něm se nepromlčí dříve, než se promlčí poslední z pohledávek finančního charakteru zajištěných příslušným ujednáním o finančním zajištění. Oddíl 2: Účinky promlčení § 388 (1) Promlčením právo na plnění povinnosti druhé strany nezaniká, nemůže však být přiznáno nebo uznáno soudem, jestliže povinná osoba namítne promlčení po uplynutí promlčecí doby. (2) I po uplynutí promlčecí doby může však oprávněná strana uplatnit své právo při obraně nebo při započtení, jestliže: a) obě práva se vztahují k téže smlouvě nebo k několika smlouvám uzavřeným na základě jednoho jednání nebo několika souvisejících jednání, nebo b) právo mohlo být použito kdykoli před uplynutím promlčecí doby k započtení vůči nároku uplatněnému druhou stranou. § 389 Jestliže dlužník splnil svůj závazek po uplynutí promlčecí doby, není oprávněn požadovat vrácení toho, co plnil, i když nevěděl v době plnění, že promlčecí doba již uplynula. § 390 Jestliže se promlčí právo uskutečnit právní úkon, účinky tohoto právního úkonu nenastanou vůči osobě, která namítne promlčení. Oddíl 3: Počátek a trvání promlčecí doby § 391 (1) U práv vymahatelných u soudu začíná běžet promlčecí doba ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno u soudu, nestanoví-li tento zákon něco jiného. (2) U práv uskutečnit právní úkon běží promlčecí doba ode dne, kdy právní úkon mohl být učiněn, nestanoví-li tento zákon něco jiného. § 392 (1) U práva naplnění závazku běží promlčecí doba ode dne, kdy měl být závazek splněn nebo mělo být započato s jeho plněním (doba splatnosti). Spočívá-li obsah závazku v povinnosti nepřetržitě vykonávat určitou činnost, zdržet se určité činnosti nebo něco strpět, počíná promlčecí doba běžet od porušení této povinnosti. (2) U práva na dílčí plnění běží promlčecí doba pro každé dílčí plnění samostatně. Stane-li se pro nesplnění některého dílčího závazku splatný závazek celý, běží promlčecí doba od doby splatnosti nesplněného závazku. § 393 (1) U práv vzniklých z porušení povinnosti počíná promlčecí doba běžet dnem, kdy byla povinnost porušena, jestliže není pro promlčení některých těchto práv stanovena zvláštní úprava. (2) U práv z vad věcí běží promlčecí doba ode dne jejich předání oprávněnému nebo osobě jím určené nebo ode dne, kdy byla porušena povinnost věc převzít. U nároků ze záruky za jakost běží promlčecí doba vždy ode dne včasného oznámení vady během záruční doby a u nároků z právních vad od uplatnění práva třetí osobou. § 394 (1) U práv, jež vznikají odstoupením od smlouvy, běží promlčecí doba ode dne, kdy oprávněný od smlouvy odstoupil. (2) U práva na vrácení plnění uskutečněného podle neplatné smlouvy počíná promlčecí doba běžet ode dne, kdy k plnění došlo. (3) U práva na náhradu škody podle § 268 počíná promlčecí doba běžet ode dne, kdy se právní úkon stal neplatným. § 395 U práva požadovat vydání uložené nebo skladované věci a vydání předmětu podle smlouvy o uložení cenných papírů a jiných hodnot počíná promlčecí doba běžet ode dne zániku smlouvy o uložení věci, smlouvy o skladování nebo smlouvy o uložení cenných papírů nebo jiných hodnot, tím není dotčeno právo požadovat vydání věci na základě vlastnického práva.

85

§ 396 U práva na peněžní prostředky uložené na běžném nebo vkladovém účtu běží promlčecí doba ode dne zániku smlouvy o vedení těchto účtů. § 397 Nestanoví-li zákon pro jednotlivá práva jinak, činí promlčecí doba čtyři roky. § 398 U práva na náhradu škody běží promlčecí doba ode dne, kdy se poškozený dozvěděl nebo mohl dozvědět o škodě a o tom, kdo je povinen k její náhradě; končí však nejpozději uplynutím 10 let ode dne, kdy došlo k porušení povinnosti. § 399 Práva vzniklá ze škody na dopravovaných věcech a z opožděného doručení zásilky vůči zasilateli a vůči dopravci se promlčují uplynutím jednoho roku. U práv vzniklých z celkového zničení nebo ztráty zásilky běží promlčecí doba ode dne, kdy zásilka měla být doručena příjemci, u ostatních práv ode dne, kdy zásilka byla doručena. Pro škodu vědomě způsobenou platí obecná promlčecí doba stanovená v § 397. § 400 Změna v osobě dlužníka nebo věřitele nemá vliv na běh promlčecí doby. § 401 Strana, vůči níž se právo promlčuje, může písemným prohlášením druhé straně prodloužit promlčecí dobu, a to i opakovaně; celková promlčecí doba nesmí být delší než 10 let od doby, kdy počala poprvé běžet. Toto prohlášení lze učinit i před počátkem běhu promlčecí doby. Oddíl 4: Stavení a přetržení promlčecí doby § 402 Promlčecí doba přestává běžet, když věřitel za účelem uspokojení nebo určení svého práva učiní jakýkoli právní úkon, který se považuje podle předpisu upravujícího soudní řízení za jeho zahájení nebo za uplatnění práva již v zahájeném řízení. § 403 (1) Promlčecí doba přestává běžet, jestliže věřitel zahájí na základě platné rozhodčí smlouvy rozhodčí řízení způsobem stanoveným v rozhodčí smlouvě nebo v pravidlech, jimiž se rozhodčí řízení řídí. (2) Nelze-li určit začátek rozhodčího řízení podle odstavce 1, považuje se rozhodčí řízení za zahájené dnem, kdy návrh, aby bylo rozhodnuto v rozhodčím řízení, je doručen druhé straně do jejího sídla nebo místa podnikání, popřípadě bydliště. § 404 (1) Bylo-li právo, jež podléhá promlčení, uplatněno v soudním nebo rozhodčím řízení ve formě protinároku, přestává u něho běžet promlčecí doba dnem, kdy bylo zahájeno soudní nebo rozhodčí řízení ohledně práva, proti němuž protinárok směřuje, jestliže se jak nárok, tak i protinárok vztahují k téže smlouvě nebo k několika smlouvám uzavřeným na základě jednoho jednání nebo několika souvisejících jednání. (2) V případech, na které se nevztahuje odstavec 1, považuje se protinárok za uplatněný v den, kdy byl v soudním nebo rozhodčím řízení podán návrh na jeho projednání. § 405 (1) Jestliže právo bylo uplatněno před promlčením podle § 402 až 404, avšak v tomto řízení nebylo rozhodnuto ve věci samé, platí, že promlčecí doba nepřestala běžet. (2) Jestliže v době skončení soudního nebo rozhodčího řízení uvedeného v odstavci 1 promlčecí doba již uplynula nebo jestliže do jejího skončení zbývá méně než rok, prodlužuje se promlčecí doba tak, že neskončí dříve než jeden rok ode dne, kdy skončilo soudní nebo rozhodčí řízení. § 406 (1) Soudní nebo rozhodčí řízení zahájené proti jednomu spoludlužníku způsobuje, že přestala běžet promlčecí doba proti jinému spoludlužníku, jenž je s ním ohledně uplatněného nároku svázán společně a nerozdílně, jestliže jej věřitel vyrozumí písemně o zahájeném řízení před uplynutím promlčecí doby. (2) Je-li zahájeno proti věřiteli, jehož právo se promlčuje, soudní nebo rozhodčí řízení třetí osobou ohledně závazku, k jehož splnění použil věřitel plnění poskytnuté dlužníkem, přestane běžet promlčecí doba ohledně práva věřitele, jestliže oznámí písemně dlužníku před uplynutím promlčecí doby, že bylo proti němu zahájeno uvedené řízení. (3) Jestliže řízení uvedené v odstavcích 1 a 2 skončí, platí, že promlčecí doba ohledně práva věřitele nepřestala běžet, neuplyne však dříve než jeden rok po skončení tohoto řízení. § 407 (1) Uzná-li dlužník písemně svůj závazek, běží nová čtyřletá promlčecí doba od tohoto uznání. Týká-li se uznání pouze části závazku, běží nová promlčecí doba ohledně této části. (2) Placení úroků se považuje za uznání závazku ohledně částky, z níž se úroky platí.

86

(3) Plní-li dlužník částečně svůj závazek, má toto plnění účinky uznání zbytku dluhu, jestliže lze usuzovat, že plněním dlužník uznává i zbytek závazku. (4) Účinky uznání závazku způsobem uvedeným v odstavci 1 nastávají i v případě, kdy jemu odpovídající právo bylo v době uznání již promlčeno.

Oddíl 5: Obecné omezení promlčecí doby § 408 (1) Bez ohledu na jiná ustanovení tohoto zákona skončí promlčecí doba nejpozději po uplynutí 10 let ode dne, kdy počala poprvé běžet. Námitku promlčení však nelze uplatnit v soudním nebo rozhodčím řízení, jež bylo zahájeno před uplynutím této lhůty. (2) Bylo-li právo pravomocně přiznáno v soudním nebo rozhodčím řízení později než tři měsíce před uplynutím promlčecí doby nebo po jejím uplynutí, lze rozhodnutí soudně vykonat, jestliže řízení o jeho výkonu bylo zahájeno do tří měsíců ode dne, kdy mohlo být zahájeno.

Předmětem promlčení jsou všechna práva z obchodních závazkových vztahů (např. právo na plnění, právo učinit určitý právní úkon apod.) s výjimkou práva vypovědět smlouvu uzavřenou na dobu neurčitou; zásadně se promlčují všechna majetková práva (OZ), nepromlčuje se však právo vlastnické, práva z vkladů na vkladních knížkách. Výjimečně se právo jeho neuplatněním v určené lhůtě nepromlčuje, ale zaniká – prekluze práva (prekluze práva není upravena v Obch. z., proto se na obchodní závazkové vztahy použijí ustanovení Obč.z. - § 583) – např. právo na koupi najaté věci (§ 491 Obch. z.) v případě prekluze znamená zánik práva novou nastalou právní skutečnost; soud přihlíží z úřední povinnosti. Účinky promlčení - liší se podle toho, zda jde a) o právo na plnění, nebo b) o právo uskutečnit určitý právní úkon ad. a) právo na plnění – právo nemůže být přiznáno soudem (či rozhodcem), pokud dlužník promlčení namítne; námitka však musí být vznesena až po uplynutí promlčecí doby. I po uplynutí promlčecí doby může však oprávněná strana toto své promlčené právo ještě uplatnit při obraně proti vymáhanému právu nebo při zápočtu jestliže: 1) se obě práva vztahují k téže smlouvě (či k smlouvám spolu souvisejícím) nebo 2) právo mohlo být použito, kdykoli před uplynutím promlčecí doby, k započtení vůči návrhu uplatněnému druhou stranou; pro možnost započtení jednostranným úkonem je rozhodující, že vzájemné pohledávky nebyly promlčené v době, kdy se setkaly ad. b) právo uskutečnit určitý právní úkon – účinky tohoto právního úkonu nenastanou vůči osobě, která namítne promlčení. Právní úprava promlčení vč. úpravy promlčecí doby a jejího běhu obsažená v obchodním zákoníku (§ 387) představuje téměř komplexní úpravu a obsahuje výhradně kogentní ustanovení. Obecná promlčecí doba stanovená OBCHZ je 4 roky. (v občanskoprávních vztazích je obecná lhůta 3 roky). Ta platí, není-li pro jednotlivá práva stanovena promlčecí doba jiná – zvláštní. Zvláštní promlčecí doba může být jak kratší – 1 rok (např. u práva vůči dopravci ze škody na dopravovaných věcech či u práva ze škody z opožděného doručení zásilky) nebo delší – 10 let (např. objektivní lhůta u práva na náhradu škody). Promlčecí dobu nelze stanovit dohodou stran s výjimkou u smlouvy o smlouvě budoucí, týkající se 1) práva na určení obsahu budoucí smlouvy soudem (nebo jinou osobou) 87

2) práva na náhradu škody způsobenou nesplněním závazku uzavřít budoucí smlouvu. - v těchto případech je stanovena promlčecí lhůta 1 rok, ale dohodou stran ji lze prodloužit i zkrátit. Prodloužení promlčecí lhůty – strana, vůči níž se právo promlčuje (strana povinná) může písemným prohlášením adresovaným straně oprávněné promlčecí dobu prodloužit a to i opakovaně. Takové prohlášení lze učinit i před tím, než promlčecí lhůta vůbec začala běžet; celková promlčecí doba nesmí být delší než 10 let; Je otázkou, zda lze promlčecí dobu prodloužit i poté, co promlčení nastalo. Prodloužení promlčecí lhůty je možné také uznáním závazku (ať již písemnou formou či konkludentně – částečným plněním či placením úroků). Uznáním závazku počíná běžet nová promlčecí lhůta a to lhůta obecná 4letá (i když původní promlčecí lhůta byla vzhledem k charakteru závazku pouze 1letá). Maximální doba, na kterou lze promlčecí lhůtu prodloužit a tedy maximální možná promlčecí lhůta podle OBCHZ činí 10 let od doby, kdy začala promlčecí lhůta běžet poprvé (námitku promlčení však nelze uplatnit v již zahájeném řízení). Bylo-li právo pravomocně přiznáno později než 3 měsíce od ukončení uvedené 10tileté lhůty, lze toto rozhodnutí vykonat (provést exekuci) bylo-li řízení o výkonu rozhodnutí zahájeno nejpozději do 3 měs. od právní moci rozsudku. Běh promlčecí lhůty Počátek běhu promlčecí lhůty – lze obecně rozlišit podle toho, zda se jedná o: a) právo vymahatelné u soudu – zde počíná promlčecí době běžet dnem, kdy mohlo být právo u soudu prvně uplatněno, jedná se o objektivní možnost b) právo uskutečnit právní úkon – zde počíná promlčecí doba běžet dnem, kdy mohl být tento právní úkon prvně učiněn Vedle těchto obecných pravidel obsahuje pro celou řadu případů OBCHZ zvláštní ustanovení upravující počátek běhu promlčecí doby např. právo na splnění závazku – den splatnosti, u práva na dílčí plnění běží promlčecí doba pro každé dílčí plnění samostatně (stane-li se pro nesplnění některého dílčího závazku splatný závazek celý, běží promlčecí doba od doby splatnosti nesplněného závazku); práva vzniklá odstoupením počínají dnem odstoupení oprávněného od smlouvy; právo na peněžní prostředky uložené na b.ú. – den zániku smlouvy o jeho vedení, právo vzniklé porušením povinnosti (např. smluvní pokuta) – dnem porušení povinnosti; u práva na náhradu škody běží promlčecí doba ode dne, kdy se poškozený dozvěděl nebo mohl dozvědět o škodě a o tom, kdo je povinen k její náhradě – končí však nejpozději uplynutím 10 let ode dne, kdy došlo k porušení povinnosti; právo požadovat vydání uložené věci – lhůta běží ode dne zániku smluvního vztahu (tím není dotčeno vlastnické právo, které se nepromlčuje). Zásadně běží promlčecí doba, jakmile jednou začala běžet, plynule a nepřetržitě až do doby, kdy se příslušné právo promlčí; změna v osobě dlužníka či věřitele nemá na běh promlčení vliv (koupě podniku, dědictví či postoupení pohledávky). Stavení promlčecí lhůty – promlčecí lhůta přestává běžet, pokud věřitel učinil jakýkoli právní úkon, který se považuje podle předpisu upravujícího soudní řízení za jeho zahájení nebo za uplatnění práva v již zahájeném řízení – vztahuje se jak na soudní, tak na rozhodčí řízení (podání žaloby, doručení návrhu na zahájení rozhodčího řízení druhé straně apod.). Nerozhodl-li soud ve věci samé, platí, že promlčecí lhůta nepřestala běžet (skončila-li v průběhu řízení, či má-li skončit do 1 roku od skončení řízení prodlužuje se na 1 rok od

88

skončení řízení), přiznal-li soud žalobci právo, končí promlčecí lhůta uplynutím obecné maximální 10leté promlčecí doby – vyplývá z OZ; Soudní nebo rozhodčí řízení zahájené proti jednomu spoludlužníku způsobuje, že přestala běžet promlčecí doba proti jinému spoludlužníku, který je s ním ohledně uplatněného nároku zavázán společně a nerozdílně – věřitel jej však musí písemně vyzvat o zahájení řízení před uplynutím promlčecí doby. Přetržení promlčení – dosavadní průběh promlčení se přerušuje a začne běžet nová promlčecí doba – např. v důsledku uznání závazku (písemně), za uznání závazku se rovněž považuje placení úroku ohledně částky, ze které se úroky platí a dále, plní-li dlužník svůj závazek částečně, má toto placení účinky uznání závazku, jestliže lze usuzovat, že dlužník plněním uznává i zbytek závazku Konec promlčecí lhůty – o konci promlčecí doby platí obecná úprava počítání času obsažená v OZ.

21) Ručení podle obchodního zákoníku, bankovní záruka (pojem, rozdíly) ručení upraveno v obchodním zákoníku v § 303 – 312 Oddíl 3: Ručení § 303 Kdo věřiteli písemně prohlásí, že ho uspokojí, jestliže dlužník vůči němu nesplní určitý závazek, stává se dlužníkovým ručitelem. § 304 (1) Ručením lze zajistit jen platný závazek dlužníka nebo jeho část. Vzniku ručení však nebrání, jestliže závazek dlužníka je neplatný jen pro nedostatek způsobilosti dlužníka brát na sebe závazky, o němž ručitel v době svého prohlášení o ručení věděl. (2) Ručením lze zajistit i závazek, který vznikne v budoucnu nebo jehož vznik je závislý na splnění podmínky. § 305 Věřitel je povinen bez zbytečného odkladu sdělit ručiteli na požádání výši své zajištěné pohledávky. § 306 (1) Věřitel je oprávněn domáhat se splnění závazku na ručiteli jen v případě, že dlužník nesplnil svůj splatný závazek v přiměřené době poté, co byl k tomu věřitelem písemně vyzván. Tohoto vyzvání není třeba, jestliže je věřitel nemůže uskutečnit nebo jestliže je nepochybné, že dlužník svůj závazek nesplní. (2) Ručitel může vůči věřiteli uplatnit všechny námitky, k jejichž uplatnění je oprávněn dlužník, a použít k započtení pohledávky dlužníka vůči věřiteli jestliže k započtení by byl oprávněn dlužník, kdyby věřitel vymáhal svou pohledávku vůči němu. Ručitel může použít k započtení i své pohledávky vůči věřiteli. (3) Jestliže ručitel uplatní vůči věřiteli neúspěšné námitky, které mu sdělil dlužník, je dlužník povinen nahradit ručiteli náklady, které mu tím vznikly. § 307 (1) Zaručí-li se za tentýž závazek více ručitelů, ručí každý z nich za celý závazek. Ručitel má vůči ostatním ručitelům stejná práva jako spoludlužník. (2) Je-li ručením zajištěna pouze část závazku, nesnižuje se rozsah ručení částečným plněním závazku, zůstává-li závazek nesplněn ve výši, v jaké je zajištěn ručením. (3) Při postoupení zajištěné pohledávky přecházejí práva z ručení na postupníka v době, kdy je postoupení oznámeno ručiteli postupitelem nebo prokázáno postupníkem. § 308 Ručitel, jenž splní závazek, za který ručí, nabývá vůči dlužníku práva věřitele a je oprávněn požadovat všechny doklady a pomůcky, které má věřitel, a jež jsou potřebné k uplatnění nároku vůči dlužníku. § 309 Uspokojí-li ručitel věřitele bez vědomí dlužníka, může dlužník uplatnit vůči ručiteli všechny námitky, které byl oprávněn uplatnit vůči věřiteli, kdyby na něm věřitel splnění vymáhal. Dlužník však nemůže vůči ručiteli uplatnit námitky, na které dlužník ručitele neupozornil bez zbytečného odkladu po doručení zprávy, že věřitel uplatnil nároky z ručení. § 310

89

Právo věřitele vůči ručiteli se nepromlčí před promlčením práva vůči dlužníkovi. § 311 (1) Ručení zaniká zánikem závazku, který ručení zajišťuje. (2) Ručení však nezaniká, jestliže závazek zanikl pro nemožnost plnění dlužníka a závazek je splnitelný ručitelem nebo pro zánik právnické osoby, jež je dlužníkem. § 312 Ustanovení § 305 až 311 platí přiměřeně i pro ručení, které vzniklo ze zákona.

většina ustanovení má kogentní povahu: § 303, 304, 306 odst. 2, 3, 308, 311 odst. 1, 312 ručení se řídí obchodním zákoníkem vždy, když se jím řídí zajištěný závazek (podle § 261) bez ohledu na to, kdo je ručitelem − jestliže se jedná o závazek, pro který si strany režim obchodního zákoníku zvolily podle § 262, použije se obchodní zákoník, jestliže s tím ručitel projeví souhlas, nebo o tom v době vzniku ručení ví − podstata ruční: osoba odlišná od dlužníka se zaváže věřiteli ke splnění závazku, jestliže dlužník jej nesplní − vznik: − 1) písemné prohlášení ručitele – jednostranný právní úkon, není třeba souhlas dlužníka ani věřitele − 2) ze zákona − −

§ 86: Veřejná obchodní společnost odpovídá za své závazky celým svým majetkem. Společníci ručí za závazky společnosti veškerým svým majetkem společně a nerozdílně. § 93 (1): Komanditní společnost je společnost, v níž jeden nebo více společníků ručí za závazky společnosti do výše svého nesplaceného vkladu zapsaného v obchodním rejstříku (komanditisté) a jeden nebo více společníků celým svým majetkem (komplementáři). § 106 (2): Společníci ručí společně a nerozdílně za závazky společnosti do výše souhrnu nesplacených částí vkladů všech společníků podle stavu zápisu v obchodním rejstříku. Zápisem splacení všech vkladů do obchodního rejstříku ručení zaniká. Zaplacením kterémukoliv z věřitelů ručení nezaniká ani se nesnižuje jeho rozsah. Plnění za společnost poskytnuté z důvodu ručení se započítává na splacení vkladu toho společníka, který plnění věřiteli poskytl, a není-li to možné, může společník požadovat náhradu od společnosti. Nemůže-li dosáhnout této náhrady, může požadovat náhradu od společníka, jehož vklad nebyl splacen, jinak od každého ze společníků v rozsahu jeho účasti na základním kapitálu společnosti. § 477(3): K přechodu závazku se nevyžaduje souhlas věřitele, prodávající však ručí za splnění převedených závazků kupujícím.

-

prohlášení o ručení: musí obsahovat určení závazku – může se jednat i o jeho část - a osob dlužníka, věřitele a ručitele, závazek uspokojit pohledávku, když tak neučiní dlužník - předmět ručení: platný závazek – většinou k peněžitému plnění, ale může být i nepeněžité, i závazek, který vznikne v budoucnu nebo po splnění podmínky, může být i závazek promlčený - ručení se vztahuje na všechna práva, která ze závazku vzniknou, pokud zákon nebo prohlášení o ručení nestanoví něco jiného - ručení je neomezené, pokud prohlášení zakládající ručení nestanoví něco jiného, později může být omezeno jen dohodou ručitele a věřitele, je možné omezení na určitou osobu věřitele - je možné zajištění závazku více ručiteli, ručí každý za celý závazek, pokud v prohlášení ručení neomezí na část závazku − vzájemně mají mezi sebou ručitelé práva stejná jako spoludlužníci − věřitel může požadovat plnění na kterémkoli z nich − povinnost ručitele vzniká v okamžiku, kdy je pohledávka splatná a dlužník ji na výzvu věřitele v přiměřené době nesplnil nebo tehdy, když věřitel A) nemůže výzvu uskutečnit b) je nepochybné, že dlužník pohledávku nesplní (např. je v konkurzu) x věřitel a ručitel se mohou dohodnout, že je na ručiteli možné požadovat plnění i za jiných podmínek bez vyzvání dlužníka (pohledávka na dlužníkovi nemusí být vymáhána u soudu!!) 90

ručitel může plnit i bez vědomí nebo souhlasu dlužníka, ale dlužník potom proti němu může uplatnit všechny námitky, které by měl proti věřiteli (jinak jen ty, na které ručitele upozornil bez odkladu po doručení zprávy, že věřitel uplatnil nároky z ručení) − nejdůležitější práva ručitele: na sdělení výše pohledávky, za kterou převzal ručení, na uplatnění všech námitek, které by měl dlužník, použít k započtení pohledávku vůči věřiteli, jestliže by k tomu byl oprávněn dlužník, na použití všech dokladů a pomůcek k vymáhání dluhu, které měl věřitel, pokud pohledávku splnil - ručitel po splnění závazku ze zákona vstupuje do práv věřitele −

−

zánik ručení: 1) se zánikem závazku 2) z dalších obecných důvodů zániku závazků

Oddíl 4: Bankovní záruka § 313 Základní ustanovení Bankovní záruka vzniká písemným prohlášením banky v záruční listině, že uspokojí věřitele do výše určité peněžní částky podle obsahu záruční listiny, jestliže určitá třetí osoba (dlužník) nesplní určitý závazek nebo budou splněny jiné podmínky stanovené v záruční listině. § 314 Je-li bankovní zárukou zajištěna nepeněžitá pohledávka, má se za to, že do výše částky stanovené v záruční listině je zajištěn peněžitý nárok, který by měl věřitel vůči dlužníkovi, v případě, že by dlužník porušil závazek, jehož plnění je zajištěno bankovní zárukou. § 315 (1) Jestliže bankovní záruku potvrdí jiná banka, může věřitel uplatnit nároky z bankovní záruky vůči kterékoliv z těchto bank. (2) Jestliže banka, která potvrdila bankovní záruku, poskytla na jejím základě plnění, má nárok na toto plnění vůči bance, která jí o potvrzení bankovní záruky požádala. (3) Jestliže banka oznámí, že jiná banka poskytla záruku, nevzniká oznamující bance závazek ze záruky. Oznamující banka však odpovídá za škodu způsobenou nesprávností svého oznámení. § 316 (1) Banka ručí za splnění zajištěného závazku do výše částky a za podmínek stanovených v záruční listině. Banka může vůči věřiteli uplatnit pouze námitky, jejichž uplatnění záruční listina připouští. (2) Na bankovní záruku nemá účinek částečné plnění závazku dlužníkem, jestliže nesplněný zbytek závazku je stejný nebo vyšší, než činí částka, na kterou zní záruční listina. § 317 Nevyplývá-li ze záruční listiny něco jiného, nemůže banka uplatnit námitky, které by byl oprávněn vůči věřiteli uplatnit dlužník, a banka je povinna plnit své povinnosti, když o to byla požádána písemně věřitelem. Předchozí výzva, aby dlužník splnil svůj závazek, se vyžaduje, jen když to stanoví záruční listina. § 318 Jestliže podle záruční listiny je věřitel oprávněn uplatnit svá práva z bankovní záruky, jen když dlužník nesplní svůj závazek, může věřitel postoupit svá práva z bankovní záruky pouze s postoupením pohledávky zajištěné bankovní zárukou. § 319 Banka plní svůj závazek z bankovní záruky, jen když k tomu byla písemně vyzvána věřitelem. Je-li plnění banky z bankovní záruky podmíněno v záruční listině předložením určitých dokumentů, musí být tyto dokumenty předloženy při této výzvě nebo bez zbytečného odkladu po ní. § 320 Je-li banka povinna podle záruční listiny plnit ve prospěch oprávněného jiné bance, je povinna plnit na účet oprávněného u této banky. § 321 (1) Je-li doba platnosti v záruční listině omezena, bankovní záruka zanikne, jestliže věřitel neoznámí bance písemně své nároky z bankovní záruky během její platnosti. (2) Dlužník je povinen zaplatit bance to, co banka plnila podle své povinnosti ze záruční listiny vystavené v souladu se smlouvou uzavřenou s dlužníkem. (3) Dlužník nemůže vůči bance uplatnit námitky, které by mohl uplatnit vůči věřiteli, jestliže smlouva mezi bankou a dlužníkem neobsahovala povinnost banky zahrnout do záruční listiny uplatnění těchto námitek vůči věřiteli. (4) Věřitel, který dosáhl na základě bankovní záruky plnění, na něž neměl vůči dlužníkovi nárok, vrátí dlužníkovi toto plnění a nahradí mu škodu tím způsobenou.

91

§ 322 (1) Na bankovní záruku se použijí jinak přiměřeně ustanovení o ručení. (2) Vztah mezi bankou a dlužníkem se řídí podle ustanovení o smlouvě mandátní.

-

kogentní jen § 313, 321 odst. 4, 322, jinak dispozitivní je určitým druhem ručení, ručitelem je banka nebo osoba oprávněná bankovní záruku poskytovat podle zákona o bankách - řídí se vždy obchodním zákoníkem - vzniká písemným prohlášení banky v záruční listině - vztah mezi bankou a dlužníkem se řídí ustanoveními o mandátní smlouvě - pohledávka zaručená bankovní zárukou může být peněžitá a nepeněžitá, plnění banky je vždy peněžité - výše záruky je stanovena záručním listem, ne výší pohledávky - plnění musí banka poskytnout, když je k tomu písemně vyzvána věřitelem, není nutné nejdříve vyzývat dlužníka (nestanoví-li záruční listina něco jiného) − je-li plnění podmíněno předložením určitých dokumentů, musí být předloženy s výzvou nebo bezprostředně poté − banka může vůči věřiteli uplatnit pouze ty námitky, které záruční listina připouští − dlužník je povinen bance plnit to, co za něho podle záruční listiny plnila věřiteli dlužník vůči bance nemůže použít námitky jako proti věřiteli, pokud smlouva mezi dlužníkem a bankou tyto námitky nezahrnuje do záruční smlouvy v případě potvrzení bankovní záruky jinou bankou má věřitel právo volby, vůči které bance svoji pohledávku uplatní

22) Smluvní pokuta (včetně vztahu k náhradě škody a úrokům z prodlení) Občanský zákoník Oddíl pátý: Zajištění závazků (OZ) Smluvní pokuta § 544 (1) Sjednají-li strany pro případ porušení smluvní povinnosti smluvní pokutu, je účastník, který tuto povinnost poruší, zavázán pokutu zaplatit, i když oprávněnému účastníku porušením povinnosti nevznikne škoda. (2) Smluvní pokutu lze sjednat jen písemně a v ujednání musí být určena výše pokuty nebo stanoven způsob jejího určení. (3) Ustanovení o smluvní pokutě se použijí i na pokutu stanovenou pro porušení smluvní povinnosti právním předpisem (penále). § 545 (1) Nevyplývá-li z ujednání o smluvní pokutě něco jiného, je dlužník zavázán plnit povinnost, jejíž splnění bylo zajištěno smluvní pokutou, i po jejím zaplacení. (2) Věřitel není oprávněn požadovat náhradu škody způsobené porušením povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta, jestliže z ujednání účastníků o smluvní pokutě nevyplývá něco jiného. Věřitel je oprávněn domáhat se náhrady škody přesahující smluvní pokutu, jen když to je mezi účastníky dohodnuto. (3) Nevyplývá-li z dohody něco jiného, není dlužník povinen smluvní pokutu zaplatit, jestliže porušení povinnosti nezavinil.

Obchodní zákoník Oddíl 2: Některá ustanovení o smluvní pokutě § 300 Okolnosti vylučující odpovědnost (§ 374) nemají vliv na povinnost platit smluvní pokutu. § 301

92

Nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti, a to až do výše škody vzniklé do doby soudního rozhodnutí porušením smluvní povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. K náhradě škody vzniklé později je poškození oprávněn do výše smluvní pokuty podle § 373 a násl. § 302 Odstoupení od smlouvy se nedotýká nároku na zaplacení smluvní pokuty.

- jen § 301 má kogentní povahu - strany závazkového vztahu sjednají smluvní pokutu pro případ, že některá z nich poruší smluvní povinnost - ke vzniku povinnosti ji zaplatit se nevyžaduje, aby oprávněné straně vznikla porušením smluvní povinnosti škoda (opak by musel být dohodnut) Úprava smluvní pokuty v obchodním zákoníku (na rozdíl od úpravy v občanském zákoníku) vylučuje možnost zbavit se povinnosti platit smluvní pokutu důkazem nedostatku zavinění při porušení smluvní povinnosti - nemají vliv ani okolnosti vylučující odpovědnost uvedené v § 374 obchZ (Dohodou stran závazkového vztahu však může být tato úprava vyloučena). −

−

dohoda o smluvní pokutě musí být písemná pod sankcí neplatnosti, musí obsahovat určení výše smluvní pokuty nebo stanovení způsobu jejího určení natolik určitého, aby podle něho mohla byt přesná výše smluvní pokuty dodatečně stanovena, musí být též uvedena povinnost, popřípadě povinnosti, jejichž porušení má za následek vznik povinnosti smluvní pokutu zaplatit Zaplacení smluvní pokuty nemá zásadně za následek zánik povinnosti, jejíž splnění bylo smluvní pokutou zajištěno (tím se liší smluvní pokuta od odstupného podle § 355 obchZ, takový důsledek by musel vyplývat z ujednání stran o smluvní pokutě)

Oddíl 3: Odstupné § 355 (1) Zahrnou-li strany do smlouvy ujednání, že jedna ze stran nebo kterákoli ze stran je oprávněna smlouvu zrušit zaplacením určité částky jako odstupného, zrušuje se smlouva od doby svého uzavření, když oprávněná osoba oznámí druhé straně, že svého práva využívá a stanovené odstupné zaplatí. Ustanovení § 351 odst. 1 platí přiměřeně pro účinky zrušení smlouvy. (2) Oprávnění podle odstavce 1 nemá strana, která již přijala plnění závazku druhé strany nebo jeho části, nebo která splnila svůj závazek nebo jeho část. −

−

−

strana, která má v důsledku porušení smluvní povinnosti druhou stranou právo na smluvní pokutu, nemůže z téhož důvodu požadovat náhradu škody = funkce paušalizované náhrady škody (jen v případě, že by takové právo vyplývalo z ujednání stran o smluvní pokutě) úprava smluvní pokuty v obchodním zákoníku poskytuje soudu právo smluvní pokutu snížit, jestliže její dojednaná výše je nepřiměřeně vysoká (smluvní pokuta po snížení soudem nesmí být nižší než škoda vzniklá do doby soudního rozhodnutí), toto omezení by neplatilo v případě, že by oprávněná strana měla podle ujednání o smluvní pokutě nárok jak na smluvní pokutu, tak i na náhradu škody v případě, že po soudním snížení smluvní pokuty vznikne poškozenému další škoda, je mu přiznána náhrada škody až do výše původní smluvní pokuty

93

23) Uznání závazku, zástavní právo k obchodnímu podílu a k cenným papírům, finanční zajištění UZNÁNÍ ZÁVAZKU - uznání závazku - § 323 ObchZ (kogentní povaha) - spojeno s přerušením promlčecí doby (běží nová 4letá lhůta) Oddíl 5: Uznání závazku § 323 (1) Uzná-li někdo písemně svůj určitý závazek, má se za to, že v uznaném rozsahu tento závazek trvá v době uznání. Tyto účinky nastávají i v případě, kdy pohledávka věřitele byla v době uznání již promlčena. (2) Za uznání nepromlčeného závazku se považují i právní úkony uvedené v § 407 odst. 2 a 3. (3) Uznání závazku má účinky i vůči ručiteli. § 407 (2) Placení úroků se považuje za uznání závazku ohledně částky, z níž se úroky platí. (3) Plní-li dlužník částečně svůj závazek, má toto plnění účinky uznání zbytku dluhu, jestliže lze usuzovat, že plněním dlužník uznává i zbytek závazku.

- 3 způsoby uznání závazku: 1) písemné uznání - písemná forma, měl by zde být rozsah uznávaného závazku a také důvod jeho vzniku - důsledkem je vyvratitelná pr. domněnka - dlužník může namítat, že závazek nevznikl či v době uznání již netrval, ale musí to dokázat - náležitosti - písemná forma, uznávací prohlášení a určení závazku označení V, D, rozsah a důvod závazku 2) placení úroků z dlužné částky - uznání závazku k částce, z níž dlužník úroky platí, podmínkou je, že částka není promlčena - jen u peněžitého plnění 3) částečné plnění závazku - lze-li usuzovat, že poskytnutím částečného plnění dlužník uznává i nesplněný zbytek závazku, ale také nesmí být tento závazek promlčen ZÁSTAVNÍ PRÁVO K OBCH. PODÍLU - realizace zástavního práva: 1) prodej ve veřejné obchodní soutěži 2) prodej ve veřejné dražbě 3) dohoda, že zást. věřitel přijme obch. podíl na úhradu dluhů § 117a Zastavení obchodního podílu (1) Obchodní podíl může být předmětem zástavního práva. Zástavní smlouva musí mít písemnou formu. Podpisy na zástavní smlouvě musí být úředně ověřeny. (2) Jestliže lze obchodní podíl převádět pouze se souhlasem valné hromady, vyžaduje se souhlas valné hromady i k zastavení obchodního podílu. Bez tohoto souhlasu zástavní právo nevznikne. Zastavený obchodní podíl nelze po dobu trvání zástavního práva opětovně zastavit. (3) Zástavní právo k obchodnímu podílu vzniká zápisem zástavního práva k obchodnímu podílu do obchodního rejstříku. Návrh na zápis zástavního práva k obchodnímu podílu do obchodního rejstříku a na jeho výmaz je oprávněn podat zástavní věřitel nebo zástavce. K návrhu se přikládá zástavní smlouva nebo listiny potvrzující zánik zástavního práva a doklad o souhlasu valné hromady, je-li potřebný, nestanoví-li tento zákon jinak. (4) Není-li pohledávka zajištěná zástavním právem k obchodnímu podílu řádně a včas splněna, je zástavní věřitel oprávněn svým jménem obchodní podíl zástavce i bez souhlasu valné hromady na náklady dlužníka prodat v obchodní veřejné soutěži nebo, umožňuje-li to zvláštní právní předpis, ve veřejné dražbě. Zástavní

94

věřitel vydá bez zbytečného odkladu dlužníku výtěžek prodeje převyšující jeho zajištěnou pohledávku po odečtení účelně vynaložených nákladů. (5) Převodem obchodního podílu podle odstavce 4 zástavní právo k němu zaniká. (6) Po dobu trvání zástavního práva vykonává společník i nadále práva spojená s účastí ve společnosti. Plnění, na která vznikne nárok na základě účasti ve společnosti po splatnosti zajištěné pohledávky, náležejí do výše zajištěné pohledávky a jejího příslušenství zástavnímu věřiteli a započítávají se na zajištěnou pohledávku. (7) Jestliže se nepodaří zastavený obchodní podíl prodat způsobem uvedeným v odstavci 4, je zástavní věřitel oprávněn vykonávat práva spojená se zastaveným obchodním podílem. Zástavní věřitel může vykonávat práva spojená s obchodním podílem od okamžiku neúspěšného pokusu o prodej. Zástavní věřitel se může se zástavcem dohodnout, že přijme jeho obchodní podíl na úhradu dluhu smlouvou podle § 115. Ve smlouvě musí být uvedeno, že se obchodní podíl převádí na úhradu dluhu, včetně jeho důvodu a výše. K převodu obchodního podílu na úhradu dluhu se nevyžaduje souhlas valné hromady. Převodem obchodního podílu na zástavního věřitele zástavní právo zaniká. Pro účely převodu na úhradu dluhu však musí být hodnota podílu stanovena znalcem jmenovaným soudem na návrh zástavního věřitele. Pro jmenování a odměňování znalce platí obdobně § 59 odst. 3. Zástavní věřitel je povinen vyplatit bez zbytečného odkladu po převodu zástavci částku, o niž převyšuje takto stanovená hodnota dlužnou pohledávku s příslušenstvím včetně nákladů znaleckého posudku. (8) Není-li stanoveno jinak, použijí se pro zástavní právo k obchodnímu podílu obecná ustanovení občanského a obchodního zákoníku o zástavním právu k movitým věcem.

6) ZÁSTAVNÍ PRÁVO K CP - zákon o cenných papírech - vznik - písemnou smlouvou o zastavení CP, nelze použít podzástavní právo - Po dobu trvání zástavního práva k cennému papíru se zástavní právo vztahuje i na výnosy ze zastaveného cenného papíru. - listinný CP - zástavní právo vzniká v případě listinného cenného papíru předáním tohoto cenného papíru zástavnímu věřiteli nebo jeho předáním třetí osobě do úschovy nebo do úschovy a správy, pokud je současně předán osobě prvopis nebo úředně ověřená kopie zástavní smlouvy - jestliže je CP převoditelný rubopisem, pak je třeba opatřit CP rubopisem - obsahuje doložku „k zastavení“ a označení věřitele - zaknihovaný CP - zástavní právo k zaknihovanému cennému papíru vzniká zápisem tohoto zástavního práva na účet k tíži účtu vlastníka v evidenci investičních nástrojů - Smluvní zástavní právo k zaknihovanému cennému papíru zaniká zápisem zániku tohoto zástavního práva. Příkaz k zápisu zániku smluvního zástavního práva podává zástavní věřitel, dlužník nebo zástavce. K tomuto příkazu je třeba přiložit doklad prokazující, že zajištěná pohledávka zanikla, nebo prokazující jiný důvod zániku zástavního práva; doklad se nepřikládá, dává-li příkaz k zápisu zániku zástavního práva zástavní věřitel. § 42a Zástavní právo k účtu cenných papírů (zákon o CP) (1) K účtu vlastníka zaknihovaných cenných papírů vzniká zástavní právo zápisem u příslušného účtu v evidenci cenných papírů. Pro zápis a výmaz zástavního práva se použije § 42 obdobně. (2) Zástavní právo k účtu vlastníka zaknihovaných cenných papírů se vztahuje na všechny cenné papíry, které jsou na účtu zapsány při vzniku zástavního práva, i na cenné papíry převedené na zastavený účet po dobu trvání zástavního práva. Ustanovení upravující zástavní právo k jednotlivým cenným papírům platí pro cenné papíry zapsané na zastaveném účtu obdobně. (3) Dojde-li k převodu cenného papíru ze zastaveného účtu s předchozím souhlasem zástavního věřitele, zanikne převodem i zástavní právo k tomuto cennému papíru.

- realizace zástavního práva: 1) uplatnění práva na plnění ze zastaveného CP 2) prodej CP prostřednictvím obchodníka s CP 95

- zánik - u listinného CP platí obecná úprava v OZ (zánik ZP zánikem zajištěné pohledávky, zánikem zástavy, vzdá-li se zást. věřitel svého práva jednostr .úkonem, smlouvou mezi ZV a Z, uplynutím doby..) u zaknihovaného, až zápisem tohoto zániku na účet vlastníka 7) FINANČNÍ ZAJIŠTĚNÍ - Zákon č. 408/2010 Sb., o finančním zajištění Zákon o finančním zajištění (účinnost od 1.1.2011), stanovuje nová pravidla pro zajišťování pohledávek na finančních trzích. Finanční zajištění je způsob zabezpečení pohledávek, které vznikají zejména při obchodech na finančních trzích, jejichž předmětem jsou peněžní prostředky, investiční nástroje, povolenky na emise skleníkových plynů nebo komodity. Dosud ho upravoval obchodní zákoník. (zák. č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, konkrétně § 323a až § 323f). Nyní bude tuto problematiku upravovat samostatný zákon. Finanční zajištění slouží k zajištění pohledávky finančního charakteru pro případ prodlení. Právo příjemce finančního zajištění nepodléhá omezením jinak plynoucím z obecné úpravy zástavního práva a převodu věcí, práv a jiných majetkových hodnot ve prospěch věřitele (§3). Finanční zajištění má povahu zástavního práva k finančnímu kolaterálu nebo převodu finančního kolaterálu ve prospěch jeho příjemce (§4/odst. 1). Finančním kolaterálem se rozumějí peněžní prostředky (peníze připsané na účet v jakékoli měně, pohledávky na výplatu těchto peněz) nebo finanční nástroje (akcie, dluhopisy, nástroje, se kterými se obvykle obchoduje na peněžním trhu). Jako finanční kolaterál nelze použít movitý či nemovitý majetek. Ujednáním o převodu finančního kolaterálu převede poskytovatel finančního zajištění na příjemce finančního zajištění vlastnické právo k finančnímu kolaterálu, a to za účelem zajištění nebo jiného krytí pohledávky finančního charakteru. Strany si mohou například dohodnout, že k převodu vlastnického práva dojde teprve v okamžiku porušení závazků (tzv. odkládací podmínka). Zástavním právem k finančnímu kolaterálu poskytne poskytovatel finančního zajištění příjemci finančního zajištění finanční kolaterál pro účely zajištění pohledávek finančního charakteru, přičemž vlastnické právo k finančnímu kolaterálu zůstává poskytovateli finančního zajištění. Strany si mohou dále dohodnout například to, že příjemce finančního zajištění může finanční kolaterál použít a vrátit rovnocenný finanční kolaterál (v případě peněžitých prostředků půjde o stejnou částku ve stejné měně) nebo započíst zajištěnou pohledávku proti finančnímu kolaterálu. Finančním zajištěním lze zajistit pouze pohledávky finančního charakteru (pohledávky z obchodů, jejichž předmětem jsou výlučně peněžní prostředky a finanční nástroje), včetně jejich příslušenství (§6/1); lze je sjednat pro pohledávky podmíněné nebo pohledávky, jež mají vzniknout teprve v budoucnu (§6, odst. 2). Nejpodstatnější výhodou finančního zajištění je, že se na finanční zajištění neaplikují ustanovení insolvenčního zákona (§18). Při úpadku dlužníka bude příjemce finančního zajištění (tedy věřitel) uspokojen mimo insolvenční řízení. Věřitel nemusí podávat k insolvenčnímu soudu přihlášku své pohledávky, a proto se jeho pohledávka nestane pohledávkou za majetkovou podstatou dlužníka. V případě zástavního práva k pohledávkám z bankovních účtů nemůže být pohledávka věřitele uspokojena mimo insolvenční řízení.

24) Odpovědnost za vady v obchodních vztazích - důsledek porušení závazkové povinnosti poskytnout druhé straně řádné plnění (poskytnutí 96

vadného plnění) - právní úprava - OZ, ustanovení u kupní smlouvy v ObchZ - celá úprava je dispozitivní, tudíž si strany mohou sjednat něco jiného - poskytnutí vadného plnění není splněním závazku, jen se ze zákona mění obsah závazku - dlužník poskytl vadné plnění, je v prodlení se splněním svého závazku, a to až do úplného uspokojení nároků věřitele vzniklých z vadného plnění - odpovědnost za vady- je objektivní, ale s liberačními důvody (není absolutní) - odpovědnost ze zákona - není třeba se zavazovat k této odpovědnosti - jde o odpovědnost za vady, které má předmět v době převzetí věřitelem, resp. v okamžiku přechodu nebezpečí škody na věřitele nebo za vady po tomto přechodu, způsobil-li je dlužník porušením svých povinností - záruční odpovědnost - odpovědnost za to, že předmět bude po určitou dobu způsobilý ke smluvenému použití, nebo že si zachová smluvené vlastnosti - dlužník odpovídá jen v případě, že takový závazek převezme - záruční odpovědnost musí být sjednána ve smlouvě, nebo jako jednostranný pr. úkon dlužníka - záruční list - záruční doba musí být v záručním listu nebo na výrobku - nároky z odpovědnosti za vady

- je rozhodující, zda vadným plněním byla smlouva porušena podstatným či nepodstatným způsobem - věřitel má povinnost vady včas zjistit, oznámit je dlužníkovi a také dlužníkovi oznámit volbu mezi nároky, které věřitel z plnění vad má

- u kupní smlouvy Nároky z vad zboží § 436 (1) Je-li dodáním zboží s vadami porušena smlouva podstatným způsobem (§ 345 odst. 2), může kupující: a) požadovat odstranění vad dodáním náhradního zboží za zboží vadné, dodání chybějícího zboží a požadovat odstranění právních vad, b) požadovat odstranění vad opravou zboží, jestliže vady jsou opravitelné, c) požadovat přiměřenou slevu z kupní ceny, nebo d) odstoupit od smlouvy. § 437 (1) Je-li dodáním zboží s vadami smlouva porušena nepodstatným způsobem, může kupující požadovat buď dodání chybějícího zboží a odstranění ostatních vad zboží, nebo slevu z kupní ceny.

a) podstatné porušení smlouvy - je-li dodáním zboží s vadami podstatně porušena smlouva, může kupující a) požadovat odstranění vad dodáním nového zboží b) požadovat odstranění vad opravou zboží c) požadovat slevu z kupní ceny d) odstoupit od smlouvy - pokud to včas oznámí prodávajícími, může si z nároků vybrat b) nepodstatné porušení smlouvy - nelze zde odstoupit od smlouvy - vady lze rozlišovat na: 1) vady faktické 2) vady právní týkají se tím, že předmět plnění je zatížen právem 3. osoby 97

- právo z vad před soudem nemůže věřitel uplatnit, nepodal-li o vadách zprávu dlužníkovi (povinnost věřitele oznámit dlužníkovi vady)

25) Prodlení v obchodních vztazích a jeho následky - § 365 - 372 ObchZ + dílčí ustanovení u jednotlivých typů smluv Díl X: Porušení smluvních povinností a jeho následky Oddíl 1: Prodlení dlužníka § 365 Dlužník je v prodlení, jestliže nesplní řádně a včas svůj závazek, a to až do doby poskytnutí řádného plnění nebo do doby, kdy závazek zanikne jiným způsobem. Dlužník však není v prodlení, pokud nemůže plnit svůj závazek v důsledku prodlení věřitele. § 366 Pokud zákon nestanoví pro jednotlivé druhy smluv něco jiného, může věřitel při prodlení dlužníka trvat na řádném plnění svazku. § 367 Věřitel je oprávněn při prodlení dlužníka požadovat od něho náhradu škody podle § 373 a násl. Odstoupit od smlouvy je oprávněn v případech, které stanoví zákon nebo smlouva. § 368 (1) Je-li dlužník v prodlení s předáním nebo vrácením věci věřiteli nebo nakládá-li s věcí, kterou má předat nebo vrátit věřiteli, v rozporu s povinnostmi vyplývajícími ze závazkového vztahu, přechází na něho po dobu, po kterou je v prodlení nebo porušuje tyto povinnosti, nebezpečí škody na věci, jestliže toto nebezpečí nenesl již předtím. (2) Škodou na věci ve smyslu tohoto zákona je ztráta, zničení, poškození nebo znehodnocení věci bez ohledu na to, z jakých příčin k nim došlo. (3) Dlužník nahradí věřiteli škodu na věci, jestliže k ní došlo v době, kdy nesl nebezpečí škody na věci, ledaže tato škoda byla způsobena věřitelem nebo vlastníkem věci nebo by k ní došlo i při splnění povinnosti dlužníka. Pro náhradu je rozhodující snížení hodnoty věci s přihlédnutím k cenovým poměrům v době vzniku škody na věci. Nárok na náhradu jiné škody podle § 373 a násl. tím není dotčen. § 369 (1) Je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského. (2) Věřitel má nárok na náhradu škody způsobené prodlením se splněním peněžitého závazku, jen pokud tato škoda není kryta úroky z prodlení. § 369a (1) Ve vztahu mezi podnikateli nebo ve vztahu mezi podnikateli a veřejnoprávními korporacemi nebo podnikateli a státními příspěvkovými organizacemi, jehož předmětem je úplatná dodávka zboží nebo služeb, vzniká věřiteli právo na úrok z prodlení stanovený předpisy práva občanského (§ 369) dnem následujícím po dni splatnosti nebo po uplynutí lhůty k placení ceny dodávky stanovenými smlouvou, jsou-li splněny podmínky uvedené v odstavci 3. (2) Není-li den nebo lhůta splatnosti ceny dodávky stanovena smlouvou, vznikne právo na úrok z prodlení, aniž je zapotřebí výzvy k plnění, a) uplynutím 30 dnů ode dne, kdy dlužník obdržel fakturu nebo obdobnou žádost o zaplacení, b) není-li možno určit den obdržení faktury nebo obdobné žádosti o zaplacení, uplynutím 30 dnů od obdržení zboží nebo služby, c) obdrží-li dlužník fakturu nebo obdobnou žádost o zaplacení dříve než zboží nebo služby, uplynutím 30 dnů od obdržení zboží nebo služby, nebo d) jestliže zákon nebo smlouva ukládá převzetí nebo ověření shody zboží nebo služby se smlouvou a jestliže dlužník obdrží fakturu nebo obdobnou žádost o zaplacení před nebo při převzetí nebo před nebo při ověření shody, uplynutím 30 dnů po tomto pozdějším datu. (3) Věřitel má právo požadovat úroky z prodlení jenom v míře, v jaké splnil své zákonné a smluvní povinnosti a jestliže neobdržel dlužnou částku v době její splatnosti, ledaže dlužník není odpovědný za prodlení. (4) Dohoda stran odchylná od odstavců 2 a 3 a dohoda o výši úroku odchylná od výše stanovené předpisy práva občanského (§ 369), která je i s ohledem na konkrétní okolnosti případu, praxi zavedenou mezi stranami a na

98

obchodní zvyklosti zřejmě zneužívající ve vztahu k věřiteli, je neplatná. Jestliže soud zjistí, že dohoda podle věty prvé je zneužívající a neexistuje objektivní důvod pro úpravu ve smlouvě odchylnou od odstavců 2 a 3 nebo o odchylné výši úroku, použijí se odstavce 2 a 3 a výše úroku stanovená předpisy obecného občanského práva; právo na náhradu škody podle § 369 odst. 2 není dotčeno. (5) Žalobu z důvodu, že smluvní podmínky určené pro obecné používání jsou zřejmě zneužívající ve smyslu odstavce 4, může podat a účastníkem řízení být i právnická osoba založená s cílem hájit zájmy středních a malých podniků

Oddíl 2: Prodlení věřitele § 370 Věřitel je v prodlení, jestliže v rozporu se svými povinnostmi vyplývajícími ze závazkového vztahu nepřevezme řádně nabídnuté plnění nebo neposkytne spolupůsobení nutné k tomu, aby dlužník mohl splnit svůj závazek. § 371 (1) Od věřitele, který je v prodlení, může dlužník požadovat splnění jeho povinnosti, pokud zákon nestanoví něco jiného. (2) Dlužník je oprávněn požadovat od věřitele, který je v prodlení, náhradu škody podle § 373 a násl. Odstoupit od smlouvy může dlužník v případech stanovených zákonem nebo smlouvou. § 372 (1) Je-li předmětem plnění věc, kterou věřitel nepřevezme v rozporu se svými povinnostmi, přechází na věřitele po dobu jeho prodlení nebezpečí škody na věci (§ 368 odst. 2), jestliže před tím toto nebezpečí nesl dlužník. (2) Jestliže škoda na věci vznikla v době, kdy ji nesl věřitel, není dlužník povinnen k její náhradě nebo k jejímu odstranění, ledaže škoda byla způsobena porušením povinností dlužníka.

1) prodlení dlužníka - § 365 (vymezení pojmu) - dlužník je v prodlení: 1) neposkytne-li plnění včas, tj. ve lhůtě dohodnuté nebo stanovené zákonem - prodlení končí poskytnutím plnění 2) neposkytne-li plnění řádné, tj. které není uskutečněno v místě plnění nebo má vady - dlužník není v prodlení, i když nesplnil svůj závazek včas a řádně, jestliže tak nemohl učinit z důvodu prodlení věřitele 1) věřitel je v prodlení v době, kdy má dlužník plnit - dlužníkovo prodlení vůbec nenastává 2) věřitel je v prodlení po vzniku prodlení dlužníka - po dobu prodlení věřitele dlužník v prodlení není - nastává objektivně - nevyžaduje se zavinění (i když okolnosti dlužník nemohl ovlivnit) - prodlení trvá do řádného plnění nebo do zániku závazku jiným způsobem - následky prodlení dlužníka: 1) věřitel má právo trvat na řádném plnění závazku - nestanoví-li zákon něco jiného, vyloučeno u fixních závazků (ledaže věřitel před prodlení oznámí, že na plnění trvá) 2) věřitel má právo požadovat náhradu škody 3) věřitel má právo požadovat zaplacení smluvní pokuty - pokud byla dohodnuta, ale tento nárok vylučuje náhradu škody 4) věřitel má právo na zaplacení úroků z prodlení - při prodlení s plněním peněžitého závazku - v rozsahu, v jakém má nárok na zaplacení úroku, nemá nárok na náhradu škody, ale pokud by výše náhrady škody převyšovala úroky, pak má na toto převýšení nárok ze zákona 5) nebezpečí škody na věci přechází po dobu prodlení na dlužníka - škoda na věci - ztráta, zničení, poškození, znehodnocení věci 99

2) prodlení věřitele - § 370 (vymezení pojmu) věřitel je v prodlení: 1) nepřevezme-li řádně nabídnuté plnění 2) neposkytne-li spolupůsobení, nutné k tomu, aby dlužník mohl splnit svůj závazek - nastává objektivně, bez zavinění - následky prodlení věřitele: 1) nenastává, přerušuje nebo zaniká prodlení dlužníka 2) právo dlužníka trvat na splnění povinnosti věřitele (pokud zákon nestanoví jinak) 3) právo dlužníka na náhradu škody 4) právo dlužníka na smluvní pokutu 5) právo dlužníka odstoupit do smlouvy (jestliže to zákon či smlouva umožňuje) 6) přechod nebezpečí škody na věřitele

26) Odpovědnost za škodu dle obchodního zákoníku - právní úprava - ObchZ neposkytuje komplexní úpravu a) náhrada škody způsobená porušením povinnosti z OZV b) náhrada škody způsobená porušením povinnosti stanovené v ObchZ c) náhrada škody u jednotlivých smluvních typů d) odchylná úprava u OS a družstev e) náhrada škody i v případech některých, kdy nedošlo k porušení povinnosti - pokud není náhrada škody upravena v ObchZ , použije se OZ - zejména náhrada škody způsobená okolnostmi, které mají původ v povaze přístroje či jiné věci, náhrada škody způsobená provozem dopr. prostředků - ale také pro všechny případy platí i obecná úprava v OZ - náhrada škody - prostředek zabezpečení majetku a vyrovnání vzniklé majetkové újmy - někdy dochází k souběhu právních prostředků poskytovaných osobě, která utrpěla újmu Oddíl 3: Náhrada škody § 373 Kdo poruší svou povinnost ze závazkového vztahu, je povinen nahradit škodu tím způsobenou druhé straně, ledaže prokáže, že porušení povinností bylo způsobeno okolnostmi vylučujícími odpovědnost. § 374 (1) Za okolnosti vylučující odpovědnost se považuje překážka, jež nastala nezávisle na vůli povinné strany a brání jí ve splnění její povinnosti, jestliže nelze rozumně předpokládat, že by povinná strana tuto překážku nebo její následky odvrátila nebo překonala, a dále, že by v době vzniku závazku tuto překážku předpovídala. (2) Odpovědnost nevylučuje překážka, která vznikla teprve v době, kdy povinná strana byla v prodlení s plněním své povinnosti, nebo vznikla z jejich hospodářských poměrů. (3) Účinky vylučující odpovědnost jsou omezeny pouze na dobu, dokud trvá překážka, s níž jsou tyto účinky spojeny. § 375 Bylo-li porušení povinnosti ze závazkového vztahu způsobeno třetí osobou, které povinná strana svěřila plnění své povinnosti, je u povinné strany vyloučena odpovědnost jen v případě, kdy je u ní vyloučena odpovědnost podle § 374 a třetí osoba by rovněž podle tohoto ustanovení nebyla odpovědnou, kdyby oprávněné straně byla přímo zavázána místo povinné strany. § 376

100

Poškozená strana nemá nárok na náhradu škody, pokud nesplnění povinností povinné strany bylo způsobeno jednáním poškozené strany nebo nedostatkem součinnosti, ke které byla poškozená strana povinna. § 377 (1) Strana, která porušuje svou povinnost nebo která s přihlédnutím ke všem okolnostem má vědět, že poruší svou povinnost ze závazkového vztahu, je povinna oznámit druhé straně povahu překážky, která jí brání nebo bude bránit v plnění povinnosti, a o jejích důsledcích. Zpráva musí být podána bez zbytečného odkladu poté, kdy se povinná strana o překážce dověděla nebo při náležité péči mohla dovědět. (2) Jestliže povinná strana tuto povinnost nesplní nebo oprávněné straně není zpráva včas doručena, má poškozená strana nárok na náhradu škody, která jí tím vznikla. § 378 Škoda se nahrazuje v penězích; jestliže však o to oprávněná strana požádá a je-li to možné a obvyklé, nahrazuje se škoda uvedením v předešlý stav. § 379 Nestanoví-li tento zákon jinak, nahrazuje se skutečná škoda a ušlý zisk. Nenahrazuje se škoda, jež převyšuje škodu, kterou v době vzniku závazkového vztahu povinná strana jako možný důsledek porušení své povinnosti předvídala nebo kterou bylo možno předvídat s přihlédnutím ke skutečnostem, jež v uvedené době povinná strana znala nebo měla znát při obvyklé péči. § 380 Za škodu se považuje též újma, která poškozené straně vznikla tím, že musela vynaložit náklady v důsledku porušení povinnosti druhé strany. § 381 Místo skutečně ušlého zisku může poškozená strana požadovat náhradu zisku dosahovaného zpravidla v poctivém obchodním styku za podmínek obdobných podmínkám porušené smlouvy v okruhu podnikání, v němž podniká. § 382 Poškozená strana nemá nárok na náhradu té části škody, jež byla způsobena nesplněním její povinnosti stanovené právními předpisy vydanými za účelem předcházení vzniku škody nebo omezení jejího rozsahu. § 383 Je-li k náhradě škody zavázáno několik osob, jsou tyto osoby povinny škodu nahradit společně a nerozdílně a mezi sebou se vypořádají podle rozsahu své odpovědnosti. § 384 (1) Osoba, které hrozí škoda, je povinna s přihlédnutím k okolnostem případu učinit opatření potřebné k odvrácení škody nebo k jejímu zmírnění. Povinná osoba není povinna nahradit škodu, která vznikla tím, že poškozený tuto povinnost nesplnil. (2) Povinná strana má povinnost nahradit náklady, které vznikly druhé straně při plnění povinnosti podle odstavce 1. § 385 Odstoupila-li poškozená strana při porušení smluvní povinnosti druhé strany od smlouvy, nemá nárok na náhradu škody, která vznikla tím, že nevyužila včas možnosti uzavřít náhradní smlouvu k účelu, k němuž měla sloužit smlouva, od které poškozená strana odstoupila. § 386 (1) Nároku na náhradu škody se nelze vzdát před porušením povinnosti, z něhož může škoda vzniknout. (2) Náhradu škody nemůže soud snížit.

- princip prevence - snaha o předcházení vzniku škody, jejím výrazem je: a) oznamovací povinnost (§ 377 ObchZ) - povinnost oznámit překážky, která brání ve splnění povinnosti - povinnost strany, které porušuje svou povinnost - zpráva musí obsahovat povahu překážky, musí být podána bez zbytečného odkladu - při nesplnění oznam. povinnosti, poškozená strana má právo na náhradu škody, která jí tím vznikla b) povinnost odvracet hrozící škodu (§ 384 OBchZ) - uložena osobě, které škoda hrozí - povinnost učinit opatření k odvrácení škody, pokud je hrozba škody zjistitelná - při nesplnění povinnosti nemusí povinná strana nahradit škodu 101

- náhrada škody způsobená porušení povinnosti z OZV (nutné podmínky): 1) vznik škody - škoda - majetková újma, kterou lze vyčíslit v penězích nebo alespoň v penězích nahradit - nestanoví-li zákon jinak, nahrazuje se skutečná škoda i ušlý zisk - neposkytuje se nepředvídatelná škoda - škoda, jež převyšuje škodu, kterou v době vzniku ZV povinná strana jako možný důsledek porušení povinností předvídala a) skutečná škoda - majetková újma spočívající ve zmenšení majetku existujícího před porušením povinnosti b) ušlý zisk - majetková újma spočívající v tom, že poškozený nedosáhne toho, čeho by dosáhl, kdyby nebyla nastala škodná událost - místo ušlého zisku lze požadovat zisk obvyklý - zisk dosahovaný za podmínek obdobných podmínkám porušené smlouvy v daném okruhu podnikání 2) porušení povinnosti z obchodního závazkového vztahu - povinnost ze závazkového vztahu 1) povinnost obsažená ve smlouvě 2) povinnost vyplývající z ObchZ 3) případně povinnost z obchodních zvyklostí - porušení povinnosti musí prokázat poškozený 3) příčinná souvislost mezi vznikem škody a porušením povinnosti - pokud protiprávní jednání či opomenutí je příčinou vzniku škody a škoda je následkem takového chování - má objektivní povahu, je nezávislá na vůli a vědomí osoby - musí také prokázat poškozený 4) ten, kdo způsobil škodu, neprokázal, že k porušení došlo okolnostmi vylučujícími odpovědnost - princip objektivní odpovědnosti, ne absolutní (lze se odpovědnosti zprostit) - liberační důvody - důvody vylučující odpovědnost - tuto okolnost musí prokázat osoba, která škodu způsobila - liberační důvody - škoda nastala nezávisle na vůli povinné stany, byla pro povinnou stranu nepředvídatelná, její následky nebyly odvratitelné nebo překonatelné, nevznikla v době prodlení povinné strany s plněním povinnosti, nevznikla z hosp. poměrů povinné strany - musí být splněny všechny podmínky - má-li povinnost k náhradě škody více osob - solidární odpovědnost - ručí společně a nerozdílně - náhrada škody se poskytuje v penězích nebo uvedením v předešlý stav (naturální restituce) - NR jen jestliže o to strana poškozená požádá a je-li to obvyklé a možné - nelze se vzdát nároku na náhradu škody dle ObchZ (ale dohodou lze náhrada škody stanovit nižší, než jak ji vymezuje ObchZ) - soud nemůže náhradu škody snížit, ani prominout

102

27) Obchodní kupní smlouva - kupní smlouva uzavíraná mezi podnikateli, patří mezi nejčastěji uzavírané - ObchZ - nabízí komplexní úpravu - §409 - 470 (až na výjimky dispozitivní) - §471 – 475 - koupě na zkoušku a cenová doložka - pro obchodní kupní smlouvu samozřejmě platí obecná ustanovení o záv. Vztazích Díl I: Kupní smlouva Oddíl 1: Vymezení kupní smlouvy § 409 Základní ustanovení (1) Kupní smlouvou se prodávající zavazuje dodat kupujícímu movitou věc (zboží) určenou jednotlivě nebo co do množství a druhu a převést na něho vlastnické právo k této věci a kupující se zavazuje zaplatit kupní cenu. (2) Ve smlouvě musí být kupní cena dohodnuta nebo musí v ní být alespoň stanoven způsob jejího dodatečného určení, ledaže z jednání o uzavření smlouvy vyplývá vůle stran ji uzavřít i bez určení kupní ceny. V tomto případě je kupující povinen zaplatit kupní cenu stanovenou podle § 448. § 410 (1) Smlouva o dodání zboží, které má být teprve vyrobeno, se považuje za kupní smlouvu, ledaže strana, které má být zboží dodáno, se zavázala předat druhé straně podstatnou část věcí, jichž je zapotřebí k výrobě zboží. (2) Za kupní smlouvu se nepovažuje smlouva, podle níž převážná část závazku strany, která má zboží dodat, spočívá ve vykonání činnosti nebo závazek této strany zahrnuje montáž zboží.

- jedná se o synallagmatický závazkový pr. vztah - zakládá P a P na obou stranách - §409 – kupní smlouva je dohoda, kterou se jedna strana (prodávající) zavazuje dodat druhé (kupující) straně movitou věc určenou jednotlivě nebo co do množství a druhu a převést na ni vlastnické právo k této věci a kupující se zavazuje zaplatit kupní cenu - §410 - kupní smlouvou je také smlouva o zboží, které má být teprve vyrobeno, ale jen v případě, že strana, které zboží má být dodáno neposkytne věci straně k výrobě zboží (jednalo by se o smlouvu o dílo) - podstatné části smlouvy - a) zboží, které je předmětem (jen movité věci, nemovitosti upravené v OZ nemohou být předmětem, výjimka je smlouva o prodeji podniku) b) závazek prodávajícího dodat zboží a převést vlast.právo (stačí, že závazek dodat zboží ze smlouvy bude vyplývat, ale převést vlastnické právo je povinností umožnit kupujícímu nabýt vl. právo + poskytnout nutné doklady) c) závazek kupujícího zaplatit kupní cenu (musí být určena buď konkrétně, nebo způsob jejího určení, nebo cena obvyklá - musí být ale stanoveno, že strany chtějí uzavřít smlouvu bez kupní ceny, nebo cenovou doložkou - cena se mění s cenami surovin) - obvyklé části smlouvy - doba, způsob, místo dodání a placení kupní ceny - množství - zcela přesné určení nebo přibližné (s tzv. tolerancí, nesmí být odchylka přes 5%, ale předchozí praxe a obch. zvyklosti mají přednost) - jakost a provedení - vlastnosti významné (jakost) a nepodstatné (provedení) pro užívání zboží - obal - určeno smlouvou, nebo obvyklostmi, nebo potřebou uchování a ochrany zboží - místo a způsob dodán í a) předání zboží kupujícímu b) předání zboží prvnímu dopravci k přepravě c) umožnění kupujícímu nakládat se zbožím (není-li a ani b) 103

- doba dodání - není-li stanovena, pak je to přiměřená dodací lhůta k povaze zboží a místu, pokud stanovena ve smlouvě - určena nebo způsob určení - buď jako den, lhůtu (začátek i konec lhůty, jen konec, vázání na podmínku) - kupující je oprávněn zboží odmítnout, je-li dodáno před lhůtou - nemusí být písemná forma - ale může vyplývat z projevu vůle (jen pokud se dohodnou) - písemná forma pro kupní smlouvu, jejímž předmětem je nemovitost (vlastnictví k nemovitosti se nabývá vkladem do KN) - koupě na zkoušku - koupě s podmínkou, že kupující do uplynutí zkuš. doby zboží schválí (zkuš. doba ve smlouvě nebo 3 měsíce od uzavření smlouvy, buď odkládací, nebo rozvaz.)

- povinnosti kupujícího: 1) zaplatit za zboží kupní cenu (viz výše, buď ve smlouvě konkrétně, nebo zp. určení, nebo jako cena obvyklá, nebo cenová doložka, nebo dle hmotnosti, možnost zaplacení předem, později, možnost poskytnutí zálohy, placení ve splátkách) - není-li ve smlouvě okamžik vzniku této povinnosti, pak je tím okamžikem doba, o dkdy je kupujícímu umožněno nakládat se zbožím 2) převzít dodané zboží (není absolutní, může odmítnout- např. při brzkém dodání) 3) povinnosti vyjadřující spolupůsobení kupujícího 4) po dodání zboží povinnost prohlídnout zboží a příp. oznámit vady zboží - přechod nebezpečí škody – škoda - ztráta, zničení, poškození či znehodnocení věci - okamžik buď stanoven smlouvou, nebo podpůrně v ObchZ - před dobou stanovenou v ObchZ může nastat jen, je-li zboží určeno jednotlivě nebo druhově, ale je dostatečně odlišeno od zboží stejného druhu - nastává převzetím zboží od prodávajícího, nebo pokud přebírá od někoho jiného tak od doby, kdy mu bylo umožněno nakládat se zbožím, nebo od doby, kdy bylo zboží předáno dopravci - nabytí vlastnického práva - dřívější nabytí než v ObchZ jen jako u NŠ a na základě písemné smlouvy, později bez omezení - není-li stanoveno jinak, k nabytí vl. práva dochází okamžikem předání zboží kup. - i pokud nabývá zboží od prodávajícího, který není vlastníkem (§ 446 ObchZ) § 446 Kupující nabývá vlastnické právo i v případě, kdy prodávající není vlastníkem prodávaného zboží, ledaže v době, kdy kupující měl vlastnické právo nabýt, věděl nebo vědět měl a mohl, že prodávající není vlastníkem a že není ani oprávněn zbožím nakládat za účelem jeho prodeje.

- odpovědnost prodávajícího za vady zboží 1) vady zboží - dojde ke změně obsahu závazky, dlužník (prodávající) je v prodlení - faktické (množství, jakost, obal, dodání jiného zboží, doklady) - právní (zatížení zboží právem 3. osoby - např. je vlastníkem, nebo práva z průmyslového nebo duševního vlastnictví), není vadou, pokud s tím kupující souhlasí - také vady zjevné/skryté, odstranitelné/neodstranitelné

104

2) zákonná odpovědnost za vady - vada, kterou má zboží v době, kdy přechází nebezpečí škody na kupujícího nebo vada způsobena po přechodu NŠ porušením povinností prodávajícího - není absolutní (liberační důvody - pokud kupující o vadách věděl nebo musel vědět, nebo pokud byly použity k výrobě zboží věci dodané jím, lib. důvody pro vady právní- např. že o tom věděl kupující při uzavírání) 3) záruka za jakost (= záruční odpovědnost) - doplnění zákonné odpovědnosti za vady - závazek prodávajícího, že dodané zboží bude po určitou dobu způsobilé pro použití ke stanovenému účelu, nebo že si zachová smluvené vlastnosti - nutný písemný projev vůle prodávajícího (musí zde být délka záruky) - buď ve smlouvě, nebo jako záruční list (jednostranné prohlášení) nebo vyznačením na zboží nebo jeho obalu) - běží ode dne stanoveného, nebo ode dne dodání zboží - také není absolutní (lib.důvod - vady způsobené vnějšími událostmi a tyto události nezpůsobil prodávající) 4) povinnost prohlídnout zboží kupujícím případně oznámit vady zboží - jinak prodávající může namítat u soudu, že to kupující neoznámil bez zbytečného odkladu a soud kupujícímu nepřizná právo z vad - v zájmu kupujícího by mělo být oznámení vady provedeno písemně 5) nároky z vad zboží - liší se podle podstatného či nepodstatného porušení - podstatné (nároky jsou 1) odstranění vad dodáním náhr. zboží nebo chybějícího, 2) odstranění vad opravou zboží, 3) odstr.právních vad, 4) na přiměřenou slevu z kupní ceny, 5) odst.od smlouvy) - kupující má volbu mezi nároky, pokud včas oznámí vady - pokud neprovede volbu, má nároky jen jako při nepodst. poruš. - nepodstatné – chybí zde nárok na odst. od smlouvy - nárok kupujícího na smluvní pokutu, byla-li sjednána 6) uchování zboží - opatření P nebo K směřující k ochraně zboží před poškozením, ztrátou nebo znehodnocením, pokud druhá strana porušila své povinnosti - jde o povinnost někdy prodávajícího, někdy kupujícího Díl II: Ujednání v souvislosti s kupní smlouvou Oddíl 1: Koupě na zkoušku § 471 Koupě na zkoušku vzniká uzavřením kupní smlouvy s podmínkou, že kupující do uplynutí zkušební doby zboží schválí. Není-li ve smlouvě zkušební doba stanovena, má se za to, že činí tři měsíce od uzavření smlouvy. § 472 (1) Nepřevzal-li kupující zboží, má podmínka povahu podmínky odkládací a tato podmínka se považuje za zmařenou, jestliže kupující nesdělí prodávajícímu ve zkušební době, že zboží schvaluje. (2) Převzal-li kupující zboží, má podmínka povahu podmínky rozvazovací a platí, že kupující zboží schválil, jestliže je písemně neodmítne ve zkušební době. (3) Kupující nemá právo zboží odmítnout, jestliže nemůže zboží vrátit ve stavu, v jakém je převzal. Oddíl 2: Cenová doložka § 473 Jestliže strany dohodnou při určení ceny, že její výše má být dodatečně upravena s přihlédnutím k výrobním nákladům, a neurčí-li, které složky výrobních nákladů jsou rozhodné, mění se kupní cena v poměru k cenovým změnám hlavních surovin potřebných k výrobě prodávaného zboží. § 474 (1) Neurčí-li strany ve smlouvě, která doba je rozhodující pro posuzování cenových změn, přihlíží se k cenám v době uzavření smlouvy a v době, kdy měl prodávající zboží dodat. Má-li se dodání zboží uskutečnit během určité lhůty, je rozhodná doba skutečného včasného plnění, jinak konec této lhůty.

105

(2) Je-li prodávající v prodlení s dodáním zboží, a v době skutečného dodání jsou ceny u rozhodných složek výrobních nákladů nižší než ceny v době stanovené podle odstavce 1, přihlíží se k těmto nižším cenám. § 475 Práva a povinnosti stran z doložky zanikají, jestliže oprávněná strana svá práva neuplatní u druhé strany bez zbytečného odkladu po dodání zboží.

28) Smlouva o dílo - §536 - 565 ObchZ + některá ustanovení odkazují na ustanovení o kupní smlouvě - až na §536 jsou dispozitivní

Díl IX: Smlouva o dílo Oddíl 1: Základní ustanovení § 536 (1) Smlouvou o dílo se zavazuje zhotovitel k provedení určitého díla a objednatel se zavazuje k zaplacení ceny za jeho provedení. (2) Dílem se rozumí zhotovení určité věci, pokud nespadá pod kupní smlouvu, montáž určité věci, její údržba, provedení dohodnuté opravy nebo úpravy určité věci nebo hmotně zachycený výsledek jiné činnosti. Dílem se rozumí vždy zhotovení, montáž, údržba, oprava nebo úprava stavby nebo její části. (3) Cena musí být ve smlouvě dohodnuta nebo v ní musí být alespoň stanoven způsob jejího určení, ledaže z jednání o uzavření smlouvy vyplývá vůle stran uzavřít smlouvu i bez tohoto určení.

- §536 - smlouvou o dílo se zavazuje zhotovitel (1 strana) k provedení určitého díla a objednatel (druhá strana) se zavazuje k zaplacení ceny za jeho provedení - definice pojmu díla (určitá činnost, která má zachycený výsledek- předmět díla) - zhotovení věci, pokud nespadá pod kupní smlouvu - zhotovení, montáž, údržba, oprava nebo úprava stavby či její části - montáž určité věci, údržba, oprava - jiná činnost, pokud má hmotně zachycený výsledek - velmi častým typem smlouvy - ObchZ se použije, je-li to mezi podnikateli, nebo pokud se na tom dohodnou, jinak se použije OZ - podstatné části smlouvy a) závazek zhotovitele provést dílo b) vymezení díla (činnosti), popř. předmětu díla (výsledku) c) závazek objednatele zaplatit cenu za provedení díla d) určení ceny nebo způsobu jejího určení (nebo musí vyplývat z vůle stran, že chtějí uzavřít smlouvu bez určení ceny) - nevyžaduje se písemná forma (pokud jedna ze stran to neprojeví ve své vůli) - povinnosti zhotovitele: 1) povinnost provést dílo na svůj náklad a na své nebezpečí ve sjednané době - pokud se zavázal, tak vázanost pokyny objednatele (jinak není povinnost) - může pověřit provedením díla 3. osobu, ale zhotovitel odpovídá sám - pokud není sjednaná doba, tak v době přiměřené k povaze díla - ke splnění této povinnosti musí být splněny 2 podmínky (kumulativně) a) řádné ukončení díla b) předání předmětu díla v místě stanoveném (smlouvou nebo ObchZ) 106

- místo předání dle ObchZ - buď doprava dopravcem, nebo místo, v němž se dílo provádělo, nebo sídlo (místo) podnikání zhotovitele 2) povinnost opatřit věci potřebné k provedení díla - může je dodat objednatel (do stanovené doby, nebo bez zbyt. odkladu) - do vytvoření díla nese objednatel nebezpečí škody 3) povinnost vynaložit odbornou péči - aby zjistil případnou nevhodnou povahu věcí k provedení díla - pokud zjistí, musí oznámit objednateli (jinak by byl odpovědný za vady) - pokud nevhodné věci či pokyny brání řádnému provedení díla, musí přerušit - pokud se objeví překážky (týkající se věci nebo místa) povinnost uvědomit objednatele a navrhnout změnu díla 4) objednatel má právo provádění kontroly - může provádět na určitém stupni provádění díla, pak ho musí zhotovitel ke kontrole včas pozvat - povinnosti objednatele: 1) povinnost zaplatit cenu za provedení díla - dohodnutá cena, nebo způsob jejího určení, nebo cena obvyklá - povinnost poskytovat přiměřené zálohy, pokud se dílo provádí po částech a za značných nákladů 2) povinnost dílo převzít 3) další povinnosti ze smlouvy (např. opatření věcí potřebných k provedení díla) 4) právo provádění kontroly 5) po dodání díla předmět díla prohlédnout a oznámit případné vady zhotoviteli - neoznámení má stejné následky jako u kupní smlouvy - vlastnické právo ke zhotovované věci - vlastnictví věci, jež je předmětem údržby, opravy - na zhotovitele nepřechází - vlastníkem věci zhotovované na pozemku objednatele, je objednatel - jinak je vlastníkem zhotovitel - předáním je přechod vlastnického práva a nebezpečí škody - strany si mohou sjednat přechod vl. práva před předáním (ale musí být věc určena jednotlivě nebo druhově, ale odlišená, a musí to být písemně), po předání - odpovědnost zhotovitele za vady díla - pokud dílo neodpovídá výsledku určenému ve smlouvě, má dílo vady - zhotovitel odpovídá za vady díla, jež má v době předání - zákonná odpovědnost (vzniká za podmínek jako u kupní smlouvy) - záruka za jakost (jako u kupní smlouvy) - rozlišení vady, které představují podstatné porušení smlouvy a nepodstatné - jako u kupní smlouvy

29) Smlouvy obstaravatelské (mandátní, komisionářská, o kontrolní činnosti, o zprostředkování, o obchodním zastoupení) - u všech smluv je podstatnou náležitostí URČENÍ SMLUVNÍCH STRAN - jsou to podtypy smlouvy příkazní (upravena v OZ) 107

Mandátní smlouva - §566-576 ObchZ - dohoda, kterou se jedna strana (mandatář) zavazuje, že pro druhou stranu (mandanta) na její účet zařídí za úplatu určitou obchodní záležitost uskutečněním právních úkonů jménem mandanta nebo uskutečněním jiné činnosti, a mandant se zavazuje mu za to zaplatit úplatu - mandatář se zavazuje pro mandanta za úplatu, jeho jménem a na jeho účet provést nějakou obchodní záležitost - je to relativní obchod (jen mezi podnikateli, nebo ve veřejného zájmu) - přímé zastoupení - nemusí být písemná (jen pokud předmět smlouvy spočívá v pr. úkonech, pro něž je předepsaná pís. forma je nutné smlouvu uzavřít písemně) - podstatné části smlouvy - a) obchodní záležitost (předmět smlouvy) - spočívá v pr. úkonech nebo i jiné činnosti - obch. záležitost = záležitost související s podnik. činností mandanta b) závazek mandatáře zařídit obch. záležitost jménem a na účet mandanta c) závazek mandanta zaplatit úplatu - vždy musí být, pokud by bylo stanoveno, že to bude učiněno bezúplatně, nejednalo by se o mandátní smlouvu - povinnosti mandatáře - jednat s vynaložením odborné péče, pokud tak stanoví smlouva, musí to vykonat osobně, musí respektovat zájmy mandanta, od jeho pokynů se může odchýlit jen je-li to v prospěch mandanta a nemohl-li včas obdržet jeho souhlas - povinnosti mandanta - zaplatit úplatu, hradit vynaložené náklady, předat mandatáři informace a věci nutné k zařízení záležitosti, vystavit včas plnou moc, pokud je jí třeba - zánik - smrtí mandatáře (FO), zánikem mandatáře (PO), výpovědí mandatáře, výpovědí mandanta, dohodou - výpověď mandanta - může kdykoliv vypovědět, i smlouvu na dobu určitou - výpověď účinná ke dni, kdy se o ní mandatář dozvěděl - výpověď mandatáře - nemůže vypovědět smlouvu na dobu určitou, jinak se výpověď stává účinnost koncem měsíce následujícího po měsíci, kdy byla výpověď doručena mandantovi Komisionářská smlouva - §577 - 590 ObchZ, některá ustanovení mandátní smlouvy, přiměřeně ustanovení o obch. zastoupení - dohoda, kterou se jedna strana (komisionář) zavazuje, že pro druhou stranu (komitenta) zařídí vlastním jménem určitou obch.záležitost, a komitent se zavazuje zaplatit komisionáři úplatu - také relativní obchod, nepřímé zastoupení - v podstatě jde o zprostředkovatelskou smlouvu (z ní vzniklý vztah je obchodním vždy, i když může být uzavřena nepodnikatelem), ale liší se od ní tím, že předmět ZS je činnost směřující k tomu, aby zájemce mohl uzavřít smlouvu s 3.o sobou, zde jde o obstarání obch. záležitosti - podstatné části smlouvy

a) závazek kmisionáře zařídit určitou obch.záležitost 108

b) zařízení provést vlastním jménem na účet komitenta c) závazek komitenta za zařízení obch.záležitosti zaplatit úplatu - povinnosti komisionáře - jednat s odbornou péčí, chránit zájmy komitenta, podávat mu zprávy o činnosti, převést na komitenta vše, co při činnosti získal - povinnosti komitenta - platit náklady, jestliže se k tomu zavázal, jinak hradí ty náklady, z jejichž povahy vyplývá, že nejsou zahrnuty v úplatě (náklady nutné a užitečné) - vlastnické právo k věcem - movité věci svěřené komitentem komisionáři jsou v komitentově vlastnictví až do doby, kdy nabude vl. právo 3.osoba, movité věci nabyté komisionářem pro komitenta jsou ve vlastnictví komitenta okamžikem předání věci komisionáři Smlouva o kontrolní činnosti - §591 - 600 ObchZ, zákon o auditorech (z.č.254/2000 Sb.) - dohoda, ve které se jedna strana (vykonavatel) zavazuje provést nestranně zjištění stavu určité věci nebo ověření výsledku určité činnosti a vydat o tom kontrolní osvědčení a druhá strana (objednatel) se zavazuje zaplatit mu za to úplatu - od mandátní se liší tím, že vykonavatel kontroly neprovádí činnost v zájmu objednatele kontroly, ale objektivně s cílem nestranného posouzení předmětu kontroly - absolutním obchodem - tudíž není nutnost, aby obě strany byly podnikateli - nemusí být písemná - podstatné náležitosti smlouvy a) závazek vykonatele provést nestranné zjištění stavu věci nebo ověření výsledku činnosti b) určení předmětu kontroly c) závazek vykonatele vydat osvědčení o výsledku kontroly d) závazek objednatele zaplatit za provedení úplatu - povinnost vykonatele - vynaložit odbornou péči, odpovědnost za řádné, nestranné provedení kontroly, odpovědnost za škodu způsobenou vadným provedením kontroly, vydání příslušného osvědčení (atestu) - nárok na úplatu má až po provedení kontroly a vydání osvědčení - povinnost objednavatele - náhrada nákladů, jestliže nejsou zahrnuty v úplatě, poskytnout vykonavateli součinnost - kontrolní osvědčení - může sloužit jako důkazní prostředek v případném sporu o vadách věci, také může být pokladem pro rozhodování podnikatelů Smlouva o zprostředkování - §642 - 651 ObchZ - dohoda, kterou se jedna strana (zprostředkovatel) zavazuje, že bude vyvíjet činnost, aby měla druhá strana (zájemce) příležitost uzavřít určitou smlouvu s 3.osobou, a zájemce se zavazuje zaplatit zprostředkovateli úplatu (provizi) - využívána např. pokud potřebujeme pomoci s prodejem věci (např. uzavřena s realitními agenturami) - nevyžaduje se písemná forma (ale pokud jde o důležitou smlouvu, je dobré uzavřít písemně) 109

- podstatné části smlouvy

a) závazek zprostředkovatele vyvíjet zprostředkov. činnost - musí poskytnout příležitost uzavřít smlouvu b) určení smlouvy, která má být zprostředkována (i více) c) závazek zájemce zaplatit revizi

- povinnosti zprostředkovatele - vyvíjet činnost směřující k příležitosti zájemce uzavřít smlouvu, uschovat pro zájemce potřebné doklady, nemá nárok na náhradu nákladů (jen pokud to bylo sjednáno) - zprostředkovatel není oprávněn činit žádné právní úkony - povinnosti zájemce - zaplatit provizi (nárok vzniká, jestliže byla smlouva uzavřena) - zánik - zda je stanovena doba, ve které má být smlouva, která je zprostředkovávána uzavřena a) doba je stanovena - zánik okamžikem uzavření smlouvy, jinak uplynutím doby b) neurčitá doba - strana může ukončit oznámením druhé straně c) odstoupení od smlouvy Smlouva o obchodním zastoupení - § 652 - 672a ObchZ (nepoužívá se na obch. zástupce, jehož činnost není placena nebo osoby působící na burze cenných papírů či komoditní burze) - podpůrně ustanovení o smlouvě o zprostředkování či mandátní smlouvě - směrnice o nezávislých obchodních zástupcích - min. standardy ochrany obch. zástupců - dohoda, kterou se jedna strana (obchodní zástupce) zavazuje dlouhodobě pro druhou stranu (zastoupeného) vyvíjet činnost směřující k uzavírání určitého druhu smluv (obchodů) nebo sjednávat a uzavírat obchody jménem zastoupeného na jeho účet - není stanovena úplata, ale provize je nutná (obchodní zástupce musí být podnikatelem) - musí být písemná - podstatné části smlouvy

a) závazek obch. zástupce vyvíjet dlouhodobě činnost směřující k uzavírání smluv nebo sjednávat a uzavírat smlouvy jménem zastoupeného a na jeho účet - dlouhodobě vyvíjet činnost – dlouhodobá zprostředkovatelská smlouva - dlouhodobě sjednávat a uzavírat – dlouhodobá mandátní smlouva b) vymezení druhu smluv (obchodů), kterých se závazek týká c) závazek zastoupeného platit provizi

- zvláštnosti - dlouhodobost, povinnost spolupůsobit, nutnost plné moci (jinak zástupce nemůže uzavírat obchody) - 2 druhy obch. zastoupení: 1) výhradní - musí být výslovně sjednáno, zastoupený nesmí ve stanoveném okruhu obchodů používat jiného zástupce a naopak, zástupce nesmí v tomto okruhu zastupovat i jiné osoby 2) nevýhradní - pokud není sjednáno výhradní, jde o nevýhradní - povinnost obch. zástupce - vykonávat činnosti, ke kterým se ve smlouvě zavázal, sdělovat zastoupenému nutné informace, spolupůsobit, uzavírat obchody jménem zastoupeného, uchovávat doklady - má právo na odškodnění po zániku vztahu, pokud jsou splněny tyto podmínky: 110

- zástupce získal nové zákazníky, rozvinul nový obchod, a v době ukončení smlouvy má zastoupený podstatné výhody vyplývající z obchodů s nimi - placení odškodného je spravedlivé vhledem k okolnostem - právo na odškodné je uplatněno včas - povinnost zastoupeného - povinnost platit provizi (buď stanovena, nebo rozumná odměna), povinnost jednat s obch. zástupcem poctivě a v dobré víře - zánik a) na dobu určitou - uplynutím (pokud se tím dál řídí, stane se na dobu neurčitou) b) na dobu neurčitou - výpovědí c) o výhradním obch. zastoupení na dobu určitou - výpovědí, nebo odstoupením - konkurenční doložka - ochrana podnikání zastoupeného před konkr. jednání býv. zástupce - lze ji sjednat ve smlouvě - závazek zástupce, že po ukončení smlouvy nebude vykonávat na vlastní nebo cizí účet činnost, která byla předmětem obch. zastoupení, nebo jinou činnost, která by byla soutěžní povahy vůči podnikání zastoupeného - musí být písemná, určeno, v jakém okruhu platí, na jak dlouho (max. 2 roky po ukončení smlouvy)

30) Smlouvy v oblasti nákladní přepravy (zejména zasilatelská, o přepravě věci) - v těchto smlouvách se dopravce zavazuje jiné osobě, že za odměnu dopraví věc nebo osobu na jiné místo dle stanoveného přepravního plánu a) smlouvy zajišťující přepravu (smlouva zasilatelská, o přepravě věci) b) smlouvy zajišťující dispozici s dopr. prostředkem (smlouva o provozu dopr. prostředku a smlouva o nájmu dopr. prostředku) - tyto smlouvy upravuje ObchZ, OZ upravuje smlouvu o přepravě nákladu a smlouvu o přepravě osob - mez. úprava - Úmluva o mez. železniční přepravě COTIF, Ú o přepravní smlouvě v mez.silniční nákladní dopravě, Ú o mez.letecké dopravě - také všude podst. náležitostí smlouvy určení stran Smlouva zasilatelská - §601 - 609 ObchZ, podpůrně ustanovení o komisionářské smlouvě - dohoda, kterou se jedna strana (zasilatel) zavazuje druhé straně (příkazce), že jí vlastním jménem a na její účet obstará přepravu věci z určitého místa do jiného, a příkazce se zavazuje zaplatit zasílateli úplatu - absolutní obchod, zvláštní typ smlouvy komisionářské - nemusí být písemná, ale právo zasilatele, aby mu příkazce vydal zasilatelský příkaz (písemný příkaz k obstarání přepravy, kterým se potvrzuje obsah smlouvy) - podstatné náležitosti smlouvy

a) závazek zasilatele obstarat přepravu vl. jménem na účet příkazce b) určení věci 111

c) místo odeslání, místo určení d) úplatnost - povinnosti zasílatele - vynaložení odborné péče, obstarat přepravu věcí, povinnost plnit pokyny příkazce (upozornit ho na nesprávnost pokynů), může přepravu uskutečnit sám (samovstup) nebo prostřednictvím mezizasilatele (ale sám odpovídá), má právo k zásilce pro zajištění nároků na zaplacení úplaty nebo nákladů (zákonné zástavní právo) - povinnosti příkazce - povinnost poskytnout úplatu, nahradit náklady, poskytnout zasilateli pokyny, údaje o obsahu zásilky - škoda na zásilce - zasilatel povinnost informovat, že hrozí škoda na zásilce, nebo že vznikla - pokud bezprostředně hrozí podstatná škoda zásilce a není-li čas obstarat si pokyny příkazce, má zasilatel právo zásilku prodat na účet příkazce - odpovědnost zasilatele za škodu na převzaté zásilce, která vznikla při obstarávání přepravy (pokud i při vynaložení odb. péče by škoda vznikla, liberační důvod) Smlouva o přepravě věci - §610 - 629, týká se všech druhů přepravy (pro konrk. druhy přepravy- prováděcí předpisy vydané formou vládních nařízení - přepravní řád letecký, silniční) - dopravce se zavazuje v této dohodě, že přepraví věc (zásilku) z určitého místa do jiného, odesílatel se zavazuje zaplatit dopravci úplatu (přepravné) - podstatné části smlouvy a) označení zásilky b) závazek dopravce provést přepravu c) místo odeslání, místo určení d) závazek zaplatit úplatu (přepravné) - není nutná písemná forma, ale dopravce je oprávněn požadovat od odesilatele potvrzení o přepravě v přepravním dokladu (nákladní list - železnice a vnitrost. vodní doprava, přepravní list - silniční doprava), není to cenný papír, a také odesílatel je oprávněn požadovat od dopravce písemné potvrzení převzetí zásilky - náložný list (§612 a další) - vydává ho dopravce odesílateli při převzetí zásilky k přepravě je to CP, listina, s nímž je spojeno právo požadovat po dopravci vydání zásilky v případě, že oprávněná osoba náložný list předloží a potvrdí na něm převzetí zásilky - náležitosti - označení dopravce, odesílatele, zásilky, kdy byl vydán, jeho forma, místo určení, podpis dopravce - P a P dopravce - odborná péče, plnit závazek, právo na úplatu, doručit zásilku příjemci - P a P odesílatele - zaplatit úplatu, poskytnout správné údaje o obsahu zásilky a její povaze - P a P příjemce - má právo přijmout zásilku (dle smlouvy nebo náložního listu), přechází na něj nároky na náhradu škody na zásilce - odpovědnost dopravce za škodu na zásilce (§ 622) - objektivní odpovědnost (není nutné zavinění), ale liberační důvody (nemohl-li škodu odvrátit odbornou péčí, byla-li škoda způsobena odesílatelem, příjemcem, vlastníkem zásilky, vadou nebo přirozenou povahou zásilky, nebo vadným obalem) - dopravce odpovídá za škodu vzniklou na zásilce během přepravy, důk. břemeno - lze ji rozšířit, nikoli zúžit, po roce se promlčují nároky za škody, po 4 letech nároky za škody způsobené vědomě Smlouva o provozu dopr. prostředku

112

- poskytovatel provozu dopr. prostředku (provozce) se zavazuje přepravit náklad určený druhou osobou (objednatel) a k tomu účelu vykonat dopr. prostředkem jedno nebo více předem určených cest za úplatu - vyžaduje písemnou formu, pro všechny druhy dopr. prostředků, absolutní obchod Smlouva o nájmu dopr. prostředku - pronajímatel se zavazuje přenechat nájemci dopr. prostředek k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje zaplatit úplatu (nájemné) - vyžaduje písemnou formu, pro všechny druhy dopr. prostředků

31) Bankovní smlouvy (zejména o běžném účtu, o vkladovém účtu, o úvěru) - takové smlouvy, které může uzavírat v rámci svého podnikání pouze banka nebo úvěrní či spořitelní družstvo - podstatná náležitost smluv určení smluvních stran Smlouva o běžném účtu - § 708 - 715a ObchZ - převážně dispozitivní, zákon o platebním styku, zákon o bankách - dohoda, kterou se banka zavazuje zřídit od určité doby v určité měně pro druhou smluvní stranu (majitele účtu) účet, přijímat na něj vklady a platby a uskutečňovat z něj výplaty a platby - účelem je umožnit majiteli používat prostředky na jeho běžném účtu v bezhotovostním platebním styku - podstatné části smlouvy

a) závazek banky zřídit běžný účet b) určení doby, od níž bude běžný účet zřízen c) určení měny, na kterou má být účet zřízen d) závazek banky na účet přijímat vklady a platby a uskutečňovat z něj výplaty a platby - fakultativní části smlouvy - osoby oprávněné nakládat s prostředky na účtu, výše úrokové sazby, lhůty, výše úplaty - může být i bezúplatná, ale to musí být výslovně stanoveno - nutná písemná forma (při nedodržení absolutní neplatnost), absolutní obchod - bankovní podmínky - podmínky, za nichž banka smlouvu uzavírá, banka je označuje jako všeobecné, ale jsou speciálními obch. podmínkami - musí být ve smlouvě nebo druhé smluvní straně známé - nakládání s účtem - úkony týkající se účtu - uzavření smlouvy, změny, ukončení vztahu - má majitel účtu (osoba, pro kterou je účet zřízen) nebo jiná osoba na základě plné moci (úředně ověřené podpisy na této plné moci)- např. prokurista - majitel může být FO i PO bez ohledu na to, zda je či není podnikatelem - nakládání s peněžními prostředky na účtu - předávání příkazů bance k výplatám a platbám z účtu - mají osoby uvedené v podpisových vzorech předaných bance majitelem účtu - podpisové vzory musí mít náležitosti plné moci - P a P banky - oznamovat měsíčně majiteli přijaté vklady a platby, každý rok poskytovat výpis z účtu, povinnost prokázat provedení plateb (pokud o to majitel požádá), právo na úplatu (pokud není výslovně sjednáno, že nebude požadována), povinnost platit úroky 113

(stanoveny smlouvou nebo ze zákona), povinnost účet zřídit, přijímat vklady a platby a uskutečňovat výplaty a platby (zkrátka vedení účtu) - zánik smlouvy - kromě obecných způsobů výpovědí (klientem nebo bankou) - výpověď majitelem účtu - zánik smlouvy dnem doručení výpovědi bance - výpověď bankou - smlouva zaniká koncem měsíce následujícího po měsíci, v němž byla doručena výpověď majiteli účtu, při podstatném porušení povinností majitelem možné účinky okamžikem doručení majiteli - musí dojít k vypořádání pohledávek a závazků - až poté ke zrušení účtu - smrt majitele účtu - smlouva nezaniká, nadále disponuje s prostředky zmocněná osoba (může to být i správce dědictví) Smlouva o vkladovém účtu - §716 - 719b ObchZ, převážně dispozitivní, odkazy na smlouvu o běžném účtu - dohoda, kterou se banka zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro druhou sml. stranu (majitel účtu) a platit z peněžních prostředků na účtu úroky a majitel účtu se zavazuje vložit na účet peněžní prostředky, přenechat jejich využití bance na dobu určitou či neurčitou s předem stanovenou výpovědní lhůtou - účelem je dlouhodobé ukládání a zhodnocování úspor klienta, vyšší úroky než u běžného účtu - obligatorně písemná forma, absolutní obchod - podstatné části smlouvy

a) závazek banky zřídit účet a platit úroky b) závazek majitele vložit peněžní prostředky a přenechat jej využití bance c) doba, od kdy bude vkladový účet zřízen d) měna, ve které bude zřízen e) určení doby, na kterou se peníze bance přenechávají, nebo určení výpovědní lhůty, pokud doba není stanovena - doba určitá bez možnosti s prostředky nakládat před uplynutím doby - doba určitá s možností výpovědní lhůty určené ve sml. - doba neurčitá s možností výpovědní lhůty ve sml. - nakládání s účtem i peněžními prostředky stejné jako u běžného účtu, i zánik účtu stejný Smlouva o úvěru - § 497 - 507 OBchZ, dispozitivní ustanovení - dohoda, v níž se jedna strana (věřitel) zavazuje, že na požádání druhé strany (dlužníka) poskytne její prospěch peněžní prostředky do určité částky - dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit věřiteli úroky - není nutná písemná forma, ale v praxi se objevuje pouze písemná, absolutní obchod - liší se od půjčky - půjčka je smlouvou reálnou (nestačí dohoda ale je nutné i poskytnutí té půjčky), úvěr konsensuální - u úvěru jsou předmětem půjčky jen peníze - u půjčky se úroky platí, jen jsou-li dohodnuty - podstatné náležitosti smlouvy a) závazek jedné strany na žádost druhé poskytnout peněžní prostředky b) výše peněžních prostředků, které mají být poskytnuty c) závazek druhé strany peněžní prostředky vrátit + úroky

114

- další náležitosti - způsob a lhůty poskytnutí peněz, výše úroků, účel (účelový úvěr – peníze lze použít jen k účelu ve smlouvě) - zánik smlouvy: - výpověď - pokud nebyl úvěr dosud čerpán, dlužník výpověď s okamžitou účinností, věřitel s účinností ke konci měsíce následujícího - odstoupení věřitele od smlouvy - pokud se za trvání zhoršilo nebo zaniklo zajištění závazku dlužníka vrátit peníze Smlouva o akreditivu - banka se zavazuje příkazci, že na základě jeho žádosti poskytne třetí osobě na příkazcův účet určité plnění za předpokladu, že 3.osoba splní stanovené podmínky ve stanovené době a příkazce se zavazuje zaplatit bance úplatu - smlouva ve prospěch 3. osoby, nutná písemná forma - banka osobě zašle akreditní listinu - písemné oznámení banky oprávněnému

Smlouva o inkasu - banka se zavazuje příkazci, že pro něj přijme plnění určité peněžní pohledávky od určitého dlužníka, nebo pro něj obstará jiný inkasní úkon - akceptace směnky, vydání směnky a příkazce se zavazuje zaplatit bance úplatu - nevyžaduje se písemná forma Smlouva o bankovním uložení věci - banka se zavazuje převzít od uložitele předmět uložení, aby je uložila a spravovala, a uložitel se zavazuje zaplatit úplatu bance

32) Obchodní společnosti (pojem, charakteristika a členění)

- část druhá OBchZ - obchodní společnosti a družstvo (§ 56 - 260) - bezvadné vymezení pojmu není možné, ObchZ pojem OS nedefinuje, jen výčet jednotlivých forem a přiznání postavení PO všem jejím formám - § 56 (1) - OS je PO založenou za účelem podnikání, nestanoví-li právo EU či zákon jinak - OS jsou v.o.s., komanditní společnost, s.r.o, a.s., evr. společnost a evr. hospodářské zájmové sdružení - s.r.o a a.s. mohou být založeny i za jiným účelem, než za účelem podnikání - nemají předmět podnikání ale předmět činnosti - nesmí to zvl. předpis zakazovat - OS nemůže vzniknout bez splnění uvedených formálních náležitostí - je tedy PO, která je založena v některé z upravených forem a je zapsána v OR - ale také není bezvadné, lepší je, že má „určitá atributy právní subjektivity“ - má vždy postavení podnikatele, i když nepodniká a má jiný předmět - soukromoprávní sdružení osob, vzniklé na základě smlouvy, jejichž účelem je podnikání, společníci poskytují do podnikání vklady a rozdělují si zisk, kterého dosáhli, popř. společně se podílejí na docílených úsporách 115

- soukromoprávní sdružení – sdružení, jejichž organizování a činnost jsou upraveny objektivním právem, v některých státech „právo společnosti“ - toto vymezení platí s výjimkami (někdy nemusí jít o sdružení, účelem nemusí být vždy podnikání, nemusí být poskytovány vklady - do v.o.s.) - tzv. jednočlenné společnosti - tolerování podnikání jednotlivce (FO) v podmínkách podnikání ve společnosti - základním cílem OS je provozovat podnik Část druhá Obchodní společnosti a družstvo Hlava I: Obchodní společnosti Díl I: Obecná ustanovení § 56 (1) Obchodní společnost (dále jen "společnost") je právnickou osobou založenou za účelem podnikání, nestanoví-li právo Evropských společenství či zákon jinak. Společnostmi jsou veřejná obchodní společnost, komanditní společnost, společnost s ručením omezeným, akciová společnost, evropská společnost a evropské hospodářské zájmové sdružení. Evropské hospodářské zájmové sdružení a evropská společnost jsou upraveny též právem Evropských společenství a zvláštními právními předpisy. Společnost s ručením omezeným a akciová společnost mohou být založeny i za jiným účelem, pokud to zvláštní právní předpis nezakazuje. (2) Nestanoví-li zákon jinak, mohou být zakladateli společnosti a účastnit se na jejím podnikání osoby fyzické i právnické. (3) Činnost uvedenou v § 37 odst. 1 větě druhé může společnost vykonávat pouze pomocí osob tam uvedených. Odpovědnost těchto osob podle zvláštních předpisů není dotčena. (4) Fyzická nebo právnická osoba může být společníkem s neomezeným ručením pouze v jedné společnosti. (5) Ustanovení upravující jednotlivé formy společností stanoví, v jakém rozsahu ručí společníci za závazky společnosti. Pro jejich ručení se použije obdobně ustanovení o ručení (§ 303 a násl.), pokud z jiných ustanovení tohoto zákona nevyplývá něco jiného. Je-li na majetek společnosti prohlášen konkurs, ručí společníci za závazky společnosti jen do výše, v níž věřitelé, kteří včas přihlásili své pohledávky, nebyli uspokojeni v konkursním řízení. (6) Po zániku společnosti ručí společníci za závazky společnosti stejně jako za jejího trvání. Pokud se společnost zrušuje s likvidací, ručí společníci za její závazky do výše svého podílu na likvidačním zůstatku (§ 61 odst. 4), nejméně však v rozsahu, v němž za ně ručili za trvání společnosti. Mezi sebou se společníci vyrovnají týmž způsobem jako při ručení za trvání společnosti. § 56a (1) Zneužití většiny stejně jako menšiny hlasů ve společnosti je zakázáno. (2) Jakékoli jednání, jehož cílem je některého ze společníků zneužívajícím způsobem znevýhodnit, je zakázáno.

- dělení OS

a) osobní - staví na individuálních osobnostech společníků (vlastnosti, schopnosti) - stojí na vzájemné důvěře společníků - členství vázáno na individuální osoby, nepřenosné na jiného a nedělitelné bez souhlasu ostatních členů - osobní účast společníků na obchodním vedení společnosti a jejich spolupráce - osobní ručení společníka celým jeho majetkem za závazky společnosti - události, k nimž dojde na straně některého ze společníků, mají přímé právní důsledky pro společnosti - veřejná obchodní společnost a komanditní společnost (s určitými výhradami) b) kapitálové - právní osobnost kap. společnosti se osamostatňuje od společníků - vazba mezi společníky a společností se uvolňuje ve prospěch autonomní existence společnosti - podíly společníků i členství ve společnosti je zásadně volně převoditelné 116

- společníci neručí osobně za závazky společnosti, za ty odpovídá společnost svým majetkem - vedení společnosti je svěřeno orgánům společnosti - charakteristický je pevně stanovený základní kapitál - kapitál je neosobní - nezáleží na schopnostech a vlastnostech společníků tolik - akciová společnost a společnost s ručením omezeným - rozdíl zejména v systému řízení společnosti a povaze podniku - hranice není tak ostrá - některé OS představují určité mezistupně mezi tímto dělením - je možné vytvořit s.r.o., která má blíže k osobní společnosti a naopak - v.o.s. - nejstarší forma spolu s komanditní společností - společníci provozují obchodní podnik pod společnou firmou, odpovídají neomezeně svým majetkem za závazky společnosti (přímo jednotlivým věřitelům) - vznik z případů, kdy po smrti otce obchodníka jeho synové pokračovali v provozování podniku společně - societa teatrum - komanditní společnost -

někteří společníci zde nesou odpovědnost za závazky osobně veškerým svým majetkem, někteří jen svým vkladem - původ v prostém poskytnutí půjčky podnikateli pro určitý podnikatelský účel

- akciová společnost - původně zakládány na základě panovnických privilegií - později nahrazeno tzv. koncesním systémem - uzákonění poměrů a.s. - komanditní společnost na akcie - už nepřevzata současným Obchoz, v minulosti jen ojediněle - upravena není také v Rakousku, upravena je ve Francii, Německu - společnost s ručením omezeným - nejmladší forma OS, výsledek záměrné teoretické a legislativní činnosti především v Německu - dnes jen 4 typy obch. společností - 2 osobní a 2 kapitálové

33) Založení a vznik obchodních společností a jednání před vznikem společnosti v českém a evropském právu - založení - 1. fáze, uzavření smlouvy (zpravidla obligační účinky- vznik P a P sml. stranám) - uzavření smlouvy probíhá dle obecných pravidel uzavírání smluv (předpoklad je konsenzus) a další náležitosti z obecných ustanovení smluv z OZ a Obchoz - předpokladem vzniku není dohoda o celém obsahu smlouvy (OZ), ale jen dohoda o podstatných částech smlouvy (ObchZ) - vztahy týkající se OS jsou absolutními OZV (aplikovatelná 3.část ObchZ) § 57 Založení společnosti

117

(1) Nevyplývá-li z jiných ustanovení tohoto zákona něco jiného, zakládá se společnost společenskou smlouvou podepsanou všemi zakladateli. Pravost podpisů zakladatelů musí být úředně ověřena. Společenská smlouva společnosti s ručením omezeným a zakladatelská smlouva akciové společnosti musí mít formu notářského zápisu. (2) Uzavírá-li společenskou smlouvu zmocněnec na základě plné moci, musí být na ní podpis zmocnitele úředně ověřen. Plná moc se přiloží k společenské smlouvě. (3) Připouští-li tento zákon, aby společnost založil jediný zakladatel, nahrazuje společenskou smlouvu zakladatelská listina vyhotovená ve formě notářského zápisu. Zakladatelská listina musí obsahovat stejné podstatné části jako společenská (zakladatelská) smlouva.

- u akciové společnosti Oddíl 2: Založení a vznik společnosti § 162 (1) Společnost může být založena jedním zakladatelem, je-li zakladatel právnickou osobou, jinak dvěma nebo více zakladateli. Soustředění akcií v rukou jedné osoby nezakládá neplatnost společnosti ani není důvodem pro zrušení společnosti soudem. (2) Zakládají-li společnost dva nebo více zakladatelů, uzavřou zakladatelskou smlouvu. Jediný zakladatel zakládá společnost zakladatelskou listinou. (3) Základní kapitál společnosti založené s veřejnou nabídkou akcií musí činit alespoň 20 000 000 Kč, nestanoví-li zvláštní právní předpis vyšší částku. Základní kapitál společnosti založené bez veřejné nabídky akcií musí činit alespoň 2 000 000 Kč. (4) Jestliže zvyšuje společnost, jejíž základní kapitál je nižší než 20 000 000 Kč, základní kapitál veřejnou nabídkou, musí jej zvýšit nejméně na 20 000 000 Kč.

- nedochází k založení uzavřením zakladatelské smlouvy, ale až rozhodnutím ustavující valné hromady - založení SE (evropské společnosti)- musí být založena jako PO (a.s.) na území EU - obchodní jméno musí mít dodatek SE - má omezené způsoby jejího založení - jednání před vznikem společnosti - založená společnost je smluvním závazkovým vztahem, která působí jen mezi svými stranami a nemá žádné účinky vůči třetím osobám - ale společnost vyvíjí v praxi určitou aktivitu - má potřebu vstupovat do pr. vztahů - cílem je umožnit vstup tvořící se společnosti do pr. vztahů navzdory nedokonč. procesu jejího vznikání a také chránit osoby třetí, jednající s touto OS a navíc chránit i samotnou OS před případným zneužíváním jejími vlastními zakladateli § 64 Jednání jménem společnosti před zápisem do obchodního rejstříku (1) Kdo jedná jménem společnosti před jejím vznikem, je z tohoto jednání zavázán; jedná-li více osob, jsou zavázány společně a nerozdílně. Jestliže společníci, popřípadě příslušný orgán společnosti tato jednání schválí do tří měsíců od vzniku společnosti, platí, že z těchto jednání byla společnost zavázána od počátku. (2) Zakladatelé jsou povinni pořídit seznam jednání uvedených v odstavci 1 a předložit jej ke schválení společníkům nebo orgánu oprávněnému je schválit tak, aby mohla být dodržena lhůta podle odstavce 1. Porušíli zakladatelé tuto povinnost, odpovídají společně a nerozdílně věřitelům za škodu, která jim v důsledku toho vznikne. (3) Statutární orgán je povinen bez zbytečného odkladu po schválení jednání učiněných před vznikem společnosti oznámit to účastníkům závazkových vztahů vzniklých z těchto jednání.

- vznik společnosti - 2. fáze, procesem, který se skládá z řady právních skutečností - OS získá právní osobnost - je rozdílné pro jednotlivé právní formy § 62 Vznik společnosti

118

(1) Společnost vzniká dnem, ke kterému byla zapsána do obchodního rejstříku. Návrh na zápis do obchodního rejstříku musí být podán do 90 dnů od založení společnosti (§ 57) nebo od doručení průkazu živnostenského či jiného podnikatelského oprávnění. Není-li návrh podán ve stanovené lhůtě, nelze již na základě průkazu podnikatelského oprávnění podat návrh na zápis do obchodního rejstříku. (2) Není-li při založení obchodní společnosti výslovně určeno, že se zakládá na dobu určitou, platí, že byla založena na dobu neurčitou. § 63 Právní úkony týkající se založení, vzniku, změny, zrušení nebo zániku společnosti musí mít písemnou formu s úředně ověřenými podpisy; zákon stanoví, pro které úkony se vyžaduje forma notářského zápisu. Pokud stanoví zákon formu notářského zápisu pro právní úkon, kterým se zakládá společnost, vyžaduje se forma notářského zápisu i pro změny jeho obsahu.

- evropské právo (zejména založení společnosti) - založení OS upravuje především tzv. druhá směrnice (kapitálová směrnice) - týká se výlučně a.s. - 12. směrnice upravuje možnost pro s.r.o založení přímo jako jednočlenné společnosti (i když k tomu může dojít sloučením všech podílů v rukou jednoho společníka) - úprava společnosti před založením - především se týká odpovědnosti zakladatelů za jednání jménem společnosti předtím, než nabyla pr. způsobilost - zakladatelé za vzniklé závazky odpovídají neomezeně a solidárně, ledaže společnost po svém vzniku jejich jednání schválí a závazky převezme - kontrola založení - směrnice vyžadují alespoň min.míru kontroly (notářem, správním úřadem nebo soudem) - nebyla-li OS založena za přítomnosti těchto orgánů, musí být zřizovací listina a stanovy vydány ve formě veřejné listiny - evr. právo (komunitární) upravuje zejména nadnárodní formy obch. společností - SE a evr. hosp. zájmové sdružení

34) Zrušení, zánik a neplatnost společnosti v českém a evropském právu § 68 Zrušení a zánik společnosti (1) Společnost zaniká ke dni výmazu z obchodního rejstříku. Společnost zúčastněná na přeshraniční fúzi zaniká dnem zápisu přeshraniční fúze do obchodního rejstříku nebo do zahraničního obchodního rejstříku. (2) Zániku společnosti předchází její zrušení s likvidací nebo bez likvidace, přechází-li její jmění na právního nástupce. Likvidace se rovněž nevyžaduje, zrušuje-li se společnost z důvodů uvedených v odstavci 3 písm. f) a nemá-li žádný majetek, přičemž se nepřihlíží k věcem, právům, pohledávkám nebo jiným majetkovým hodnotám vyloučeným z majetkové podstaty. Při zrušení společnosti podle předchozí věty se k výmazu z obchodního rejstříku nevyžaduje souhlas správce daně podle zvláštního právního předpisu. (3) Společnost se zrušuje a) uplynutím doby, na kterou byla založena, b) dosažením účelu, pro který byla založena, c) dnem uvedeným v rozhodnutí společníků nebo orgánu společnosti o zrušení společnosti, jinak dnem, kdy toto rozhodnutí bylo přijato, dochází-li ke zrušení společnosti s likvidací, d) dnem uvedeným v rozhodnutí soudu o zrušení společnosti, jinak dnem, kdy toto rozhodnutí nabude právní moci, e) dnem uvedeným v rozhodnutí společníků nebo orgánu společnosti, pokud dochází k zániku společnosti v důsledku fúze, převodu jmění na společníka nebo v důsledku rozdělení, jinak dnem, kdy bylo toto rozhodnutí přijato, f) zrušením konkursu po splnění rozvrhového usnesení nebo zrušením konkursu z důvodu, že majetek dlužníka je zcela nepostačující. (4) Zbude-li po zrušení společnosti z důvodů uvedených v odstavci 3 písm. f) majetek, provede se její likvidace. (5) Byla-li společnost zrušena nebo bylo-li ohledně ní vydáno rozhodnutí o úpadku, vykonává statutární orgán svou působnost jen v takovém rozsahu, v jakém nepřešla na likvidátora nebo insolvenčního správce. Obdobně to platí, rozhodl-li insolvenční soud, že oprávnění nakládat s majetkovou podstatou společnosti zcela nebo zčásti

119

přechází na insolvenčního správce. Dokud není likvidátor jmenován, nebo jestliže skončila jeho funkce a není jmenován likvidátor nový, plní povinnosti související s likvidací společnosti její statutární orgán. (6) Soud může na návrh státního orgánu nebo osoby, která osvědčí právní zájem, rozhodnout o zrušení společnosti a o její likvidaci, jestliže a) v uplynulých dvou letech se nekonala valná hromada nebo v uplynulém roce nebyly zvoleny orgány společnosti, kterým skončilo nebo jejichž všem členům skončilo funkční období před více než jedním rokem, nestanoví-li tento zákon jinak, anebo společnost po dobu delší než dva roky neprovozuje žádnou činnost, b) společnost pozbude oprávnění k podnikatelské činnosti, c) zaniknou předpoklady vyžadované zákonem pro vznik společnosti anebo jestliže společnost nemůže vykonávat činnost pro nepřekonatelné rozpory mezi společníky, d) společnost porušuje povinnost vytvářet rezervní fond, e) společnost porušuje ustanovení § 56 odst. 3, f) společnost neplní povinnost prodat část podniku nebo se rozdělit uloženou rozhodnutím Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže podle zvláštního právního předpisu. (7) V případech, kdy tento zákon umožňuje zrušení společnosti rozhodnutím soudu, stanoví soud před rozhodnutím o zrušení společnosti lhůtu k odstranění důvodu, pro který bylo zrušení navrženo, jestliže je jeho odstranění možné. (8) Společníci nebo příslušný orgán společnosti mohou zrušit své rozhodnutí o zrušení společnosti a jejím vstupu do likvidace do doby, než bylo započato s rozdělováním likvidačního zůstatku. Dnem účinnosti tohoto rozhodnutí končí funkce likvidátora a likvidátor je povinen předat všechny doklady o průběhu likvidace statutárnímu orgánu společnosti. V případě, že likvidátora jmenoval soud (§ 71 odst. 3 poslední věta, odst. 4 a 7), rozhoduje o zrušení rozhodnutí o zrušení společnosti a jejím vstupu do likvidace na návrh společníků či příslušného orgánu společnosti soud. Soud nezruší rozhodnutí o zrušení společnosti, jestliže by tím došlo k zásahu do práv nebo právem chráněných zájmů kteréhokoliv ze společníků nebo třetích osob. (9) Jestliže bylo rozhodnutí o vstupu společnosti do likvidace zrušeno, sestaví společnost ke dni účinnosti tohoto rozhodnutí mezitímní účetní závěrku; to neplatí, jestliže je zrušeno rozhodnutí o vstupu společnosti do likvidace schválením projektu přeměny.

- zrušení a zánik jsou dvě různé pr. skutečnosti, mají jiné právní následky - zrušení - přestává jen 1. fáze existence OS a nastává závěrečná fáze - právní osobnost přežívá jen s neúplnou pr. subjektivitou za účelem dosažení zániku - závazkový vztah mezi účastníky trvá dál, ale je omezený - § 68 (1) - Společnost zaniká ke dni výmazu z OR - může k němu dojít rozhodnutím společníků, soudu, uplynutím času - 2 druhy zrušení: 1) vede k zániku pr. osobnosti, aniž do jejich pr. poměrů vstupuje pr. nástupce - běžný způsob, musí dojít k fázi likvidace 2) zrušení OS je stupněm k převzetí veškerého jejího majetku, osobního substrátu a povinností (univerzální sukcese) jinou pr. osobou - speciální způsob, není zde likvidace - likvidace - nastává pokud po poměrů zanikající OS nevstupuje pr. nástupce - § 68 (2) Zániku OS předchází její zrušení s likvidací či bez likvidace, přechází-li její jmění na pr. nástupce. - mimosoudní vypořádání majetkových poměrů zrušené společnosti - cílem je vykonat veškerá P a splnit veškeré P způsobem, aby obch. jmění bylo redukováno na určitou peněžní částku v jejím majetku (= likvidační zůstatek - rozdělení mezi společníky), rozdělením likvidačního zůstatku likvidace končí - poté má dojít k návrhu k výmazu OS z OR - zánik OS - stále právní subjekt v této fázi existuje, jen je pr. způsobilost omezená na jednání směřující k zániku tohoto subjektu - provádí likvidátor - zásadně FO, ale výjimky 120

- jmenován statutárním orgánem společnosti, není-li stanoveno zákonem, spol. smlouvou či stanovami jinak - pokud není jmenován bez odkladu, jmenuje soud - je orgánem společnosti - činí úkony směřující k likvidaci společnosti - dnem zrušení OS vstupuje ex lege do likvidace, také OS, která byla soudním rozhodnutím prohlášena za neplatnou - při nedostatku majetku - pokud OS nemá dostatek majetku, likvidátor má povinnost podat návrh na prohlášení konkurzu, pokud ani dostatek prostředků na konkurz, soud navrhuje výmaz OS z OR - likvidátor majetek OS zpeněží, uspokojí náklady likvidace, mzdové nároky ZC, pak pohledávky ostatních věřitelů - pokud nemůže uspokojit v plné výši, uspokojí poměrně - pokud nezpeněží majetek - nabídne věřitelům – pokud ho nechtějí, přechází na stát dnem výmazu OS z OR - normální průběh - likvidátor vyzve věřitele, aby se přihlásili se svými pohledávkami do urč. lhůty, zpeněží majetek a uspokojí pohledávky, pokud nejsou splatné nebo sporné, musí poskytnout věřitelům jistotu, pak předloží návrh na rozdělení likvid. zůstatku VH nebo společníkům ke schválení - návrh na výmaz z OR podá likvidátor do 30 dnů po skončení likvidace - zánik - výmaz OS z obchodního rejstříku - na návrh likvidátora, pokud byla prováděna likvidace - na návrh statut.orgánů v ostatních případech - § 68 (3) – obecný výčet pr. skutečností, které mají za následek zánik OS - je třeba vzít v úvahu speciální ustanovení u jednotlivých forem a) uplynutím doby b) dosažením účelu – společníci se mohou dohodnout, že OS bude dosažením účelu zrušena bez dalšího c) dnem uvedeným v rozhodnutí společníků či orgánu OS o zrušení OS - pr. úkon, který je důvodem zrušení, také určí okamžik zrušení d) dnem uvedeném v rozhodnutí soudu o zrušení OS, jinak nabytím pr. moci - důvody pro rozhodnutí soudu o zrušení jsou taxativně vymezeny - patří sem např. pokud se v posl. 2 letech nekonala VH, nebo nebyly v uplynulém roce zvoleny orgány OS, pokud OS nemá oprávnění k podnik.činnosti, společnost porušuje povinnost vytvářet rezervní fond, a jiné porušování povinností e) dnem v rozhodnutí společníků nebo org. společnosti, pokud dochází k zániku společnosti v důsledku fůze, převodu jmění = tzv. přeměny OS - ale ne všechny přeměny znamenají zrušení OS, upraveny zvl. zákonem f) zrušením konkursu - neplatnost společnosti - obecná úprava neplatnosti pr. úkonů nevhodná - potřeba zvl. úpravy

121

§ 68a Neplatnost společnosti (1) Po vzniku společnosti nelze zrušit rozhodnutí, jímž se povoluje zápis společnosti do obchodního rejstříku, a nelze se domáhat určení, že společnost nevznikla. (2) Neplatnost společnosti může prohlásit jenom soud, a to i bez návrhu, jestliže a) nebyla uzavřena společenská nebo zakladatelská smlouva nebo nebyla pořízena zakladatelská listina nebo nebyla dodržena jejich předepsaná forma, b) předmět podnikání (činnosti) je nedovolený nebo odporuje veřejnému pořádku, c) ve společenské nebo zakladatelské smlouvě, zakladatelské listině nebo ve stanovách chybí údaj o firmě společnosti nebo o vkladech společníků nebo o výši základního kapitálu, jestliže zákon takový údaj předepisuje, nebo o předmětu podnikání (činnosti), d) nebyla dodržena ustanovení o minimálním splacení vkladů, e) všichni zakládající společníci jsou nezpůsobilí k právním úkonům, f) v rozporu se zákonem je počet zakladatelů nižší než dva. (3) Ke dni právní moci rozhodnutí soudu o neplatnosti společnosti vstupuje společnost do likvidace. (4) Právní vztahy, do nichž neplatná společnost vstoupila, nejsou neplatností společnosti dotčeny. Povinnost společníků splatit nesplacené vklady trvá, pokud to vyžaduje zájem věřitelů na splnění závazků neplatné společnosti.

- důsledky jsou obdobné jako při zrušení - pokud při založení OS a v souvislosti s ním došlo k vadám, s nimiž je spojen uvedený následek - nedostatky, které vzniknou ještě předtím, než OS jako PO vznikne - neplatnost může nastat, i když je spol. smlouva platná, ale dojde k jiné vadě v procesu zakládání - např. nedodržení publikační povinnosti - § 68a (1) – Po vzniku OS nelze zrušit rozhodnutí, jímž se povoluje zápis OS do OR a nelze se domáhat určení, že OS nevznikla - domněnka splnění předpokládané společnosti - jestliže OS byla založena neplatnou smlouvou a zapsána do OR, vznikne navzdory vadám reálný organismus jednající a projevující se vůči 3.osobám, které jsou zpravidla v dobré víře - důvody neplatnosti - taxativní výčet (na rozdíl od obecné neplatnosti pr. úkonů) - čl.státy nesmějí rozšiřovat a) nebyla uzavřena spol. smlouva nebo zakl. smlouva nebo nebyla pořízena zakl. listina nebo nebyla dodržena předepsaná forma (not. zápisu) b) předmět podnikání je nedovolený nebo odporuje veř. pořádku c) ve spol. nebo zakl. Smlouvě chybí údaj o firmě společnosti nebo o vkladech společníků nebo o výši zákl. kapitálů, jestliže zákon takový údaj předepisuje d) nebyla dodržena ustanovení o minimálním splacení vkladů e) všichni společníci jsou nezpůsobilí k pr. úkonům f) v rozporu se zákonem je počet zakladatelů nižší než 2 - u nás tento důvod nemůže nastat, kapit. společnosti jednočlenné - soudní rozhodnutí o neplatnosti společnosti má stejné důsledky jako zrušení společnosti (základní nástroj ochrany 3.osob) - pr.vztahy, do kterých OS vstoupila, je nutno vypořádat - princip publicity

35) České a evropské koncernové právo - koncernové právo - soubor norem, které upravují právní vztahy v rámci podnikatelských seskupení (koncerny, holdingy či company groups) 122

- postižení koncentračních organizačních procesů a útvarů právem obchodních společností, popř. právem kapitálového trhu - podnikatelské seskupení - takový projev ekonomické koncentrace, pro nějž je charakteristické spojování jednotlivých právně samostatných subjektů (nejčastěji obch. společností) do ekonomického celku, který sleduje vlastní cíle - jednotlivé články si zachovávají pr. subjektivitu a koncern sám pr. subjektivitu nemá - všechny formy vazeb mezi právními subjekty upravené v § 66a (především faktické a smluvní koncerny) - základním znakem je právní samostatnost, majetková autonomie jednotlivých článků - ekonomický celek, který operuje na trhu dle jednotné strategie určované subjektem stojícím na špičce seskupení (= koncern), také zájmová sdružení (ty nevytváří ek .jednotu) - rozpor mezi zájmy jednotlivých členů - členy zpravidla kapitálové OS, ale někdy i osobní OS, družstva - společník mající většinu hlasů je většinovým společníkem (pak je to v rámci společnosti s většinovým společníkem) - zákonodárci v různých zemích přistupují ke koncernům rozdílně - obtížnost sbližování legislativy v rámci EU - 1. 1. 2001 rozsáhlá „harmonizační novela“ ObchZ - v rámci ní zavedena i nová pravidla upravující vztahy v rámci koncernového práva - hlavní snaha 1) zajistit transparentnost skupin společností 2) sjednocení přístupu čl. států k tzv. pyramidám - vertikálně uspořádané skupiny společností, kdy společnost stojící na vrcholu pyramidy kontroluje nižší patra prostřednictvím relativně nízkého podílu v nich 3) uznání všech čl. států, že ovládaná společnost, která je členem skupiny za určitých podmínek akceptovat vliv koncernu - dnes upraveno v § 66a - 66c Obchz - obecná právní úprava + specifická u typů OS § 66a Podnikatelská seskupení (1) Společník, který má většinu hlasů plynoucích z účasti ve společnosti, je většinovým společníkem a společnost, ve které tuto většinu má, je společností s většinovým společníkem. Hlasy plynoucí z účasti společníka ve veřejné obchodní společnosti, komanditní společnosti a společnosti s ručením omezeným jsou hlasy spojené s jeho podílem ve společnosti. U akciové společnosti se počítají do hlasů plynoucích z účasti akcionáře ve společnosti hlasy příslušející k jeho akciím s hlasovacími právy bez ohledu na to, zda již byly tyto akcie vydány. Prioritní akcie, se kterými není spojeno hlasovací právo, se považují pro účely tohoto ustanovení za akcie bez hlasovacích práv i v případech, kdy podle zákona hlasovací právo dočasně nabývají. Do celkového počtu hlasů plynoucích z účasti ve společnosti se nezapočítávají hlasy z vlastních podílů nebo akcií v majetku společnosti nebo jí ovládané osoby ani z podílů nebo akcií, které drží určitá osoba svým jménem na účet společnosti nebo osoby ovládané společností. (2) Ovládající osobou je osoba, která fakticky nebo právně vykonává přímo nebo nepřímo rozhodující vliv na řízení nebo provozování podniku jiné osoby (dále jen "ovládaná osoba"). Je-li ovládající osobou společnost, jde o společnost mateřskou a společnost jí ovládaná je společností dceřinou. Nepřímým vlivem se rozumí vliv vykonávaný prostřednictvím jiné osoby či jiných osob. (3) Ovládající osobou je vždy osoba, která a) je většinovým společníkem; to neplatí, jestliže je ovládající osoba určena podle ustanovení písm. b), b) disponuje většinou hlasovacích práv na základě dohody uzavřené s jiným společníkem nebo společníky, nebo

123

c) může prosadit jmenování nebo volbu nebo odvolání většiny osob, které jsou statutárním orgánem nebo jeho členem, anebo většiny osob, které jsou členy dozorčího orgánu právnické osoby, jejímž je společníkem. (4) Osoby jednající ve shodě, které společně disponují většinou hlasovacích práv na určité osobě, jsou vždy ovládajícími osobami. (5) Není-li prokázáno, že jiná osoba disponuje stejným nebo vyšším množstvím hlasovacích práv, má se za to, že osoba, která disponuje alespoň 40 % hlasovacích práv na určité osobě, je ovládající osobou, a že osoby jednající ve shodě, které disponují alespoň 40 % hlasovacích práv na určité osobě, jsou ovládajícími osobami. (6) Disponováním s hlasovacími právy se pro účely tohoto zákona rozumí možnost vykonávat hlasovací práva na základě vlastního uvážení, bez ohledu na to, zda a na základě jakého právního důvodu jsou vykonávána, popřípadě možnost ovlivňovat výkon hlasovacích práv jinou osobou. (7) Jestliže jsou jedna nebo více osob podrobeny jednotnému řízení (dále jen "řízená osoba") jinou osobou (dále jen "řídící osoba"), tvoří tyto osoby s řídící osobou koncern (holding) a jejich podniky včetně podniku řídící osoby jsou koncernovými podniky. Není-li prokázán opak, má se za to, že ovládající osoba a osoby jí ovládané tvoří koncern. Jednotnému řízení lze podrobit osoby i smlouvou (dále jen "ovládací smlouva"). Ovládací smlouvu lze uzavřít i ve vztazích mezi ovládající osobou a jí ovládanými osobami. Osoba, jež je řídící osobou na základě ovládací smlouvy, je vždy ovládající osobou; ustanovení odstavce 3 se v tomto případě nepoužije. (8) Nebyla-li uzavřena ovládací smlouva, nesmí ovládající osoba využít svého vlivu k tomu, aby prosadila přijetí opatření nebo uzavření takové smlouvy, z nichž může ovládané osobě vzniknout majetková újma, ledaže vzniklou újmu uhradí nejpozději do konce účetního období, v němž újma vznikla, anebo bude v téže době uzavřena smlouva o tom, v jaké přiměřené lhůtě a jak bude ovládající osobou tato újma uhrazena. (9) Není-li uzavřena ovládací smlouva, je statutární orgán ovládané osoby povinen ve lhůtě 3 měsíců od skončení účetního období zpracovat písemnou zprávu o vztazích mezi ovládající a ovládanou osobou a o vztazích mezi ovládanou osobou a ostatními osobami ovládanými stejnou ovládající osobou (dále jen "propojené osoby"), je-li ovládané osobě jednající s péčí řádného hospodáře známa ovládající osoba, popřípadě touto ovládající osobou ovládané osoby. Ve zprávě se uvede, jaké smlouvy byly uzavřeny v posledním účetním období mezi propojenými osobami, jiné právní úkony, které byly učiněny v zájmu těchto osob a všechna ostatní opatření, která byla v zájmu nebo na popud těchto osob přijata nebo uskutečněna ovládanou osobou. Pokud bylo ovládanou osobou poskytnuto plnění, je ve zprávě nutno uvést, jaké bylo poskytnuto protiplnění, u opatření jejich výhody a nevýhody, a zda z těchto smluv nebo opatření vznikla ovládané osobě újma, zda byla tato újma v účetním období uhrazena, anebo zda byla uzavřena smlouva o této úhradě podle odstavce 8. Jestliže ovládaná osoba zpracovává výroční zprávu podle zvláštního právního předpisu, musí být zpráva o vztazích mezi propojenými osobami připojena k výroční zprávě. Společníci nebo členové ovládané osoby musí mít možnost seznámit se se zprávou o vztazích mezi propojenými osobami ve stejné lhůtě a za stejných podmínek jako s účetní závěrkou. (10) Má-li ovládaná osoba dozorčí radu či jiný obdobný orgán, přezkoumá tento orgán zprávu podle odstavce 9 a o přezkoumání zprávy informuje valnou hromadu, popřípadě jiné obdobné shromáždění či schůzi členů ovládané osoby a seznámí je se svým stanoviskem. (11) Pokud podléhá účetní závěrka ovládané osoby ověření auditorem, je auditor povinen ověřit i správnost údajů uvedených ve zprávě podle odstavce 9. (12) Každý společník nebo člen ovládané osoby má právo požádat soud, aby jmenoval znalce pro účely přezkoumání zprávy o vztazích mezi propojenými osobami, a to do jednoho roku ode dne, kdy bylo zveřejněno oznámení o uložení této zprávy do sbírky listin. Na jmenování a odměňování znalce platí obdobně ustanovení § 59 odst. 3 s tím, že místně příslušným soudem je soud, v jehož obvodu je sídlo společnosti. Návrh každého dalšího společníka na jmenování znalce pro účely přezkoumání vztahů mezi propojenými osobami podaný dříve, než je řízení pravomocně skončeno, se považuje za přistoupení k řízení, a to ode dne podání návrhu. Jakmile řízení o jmenování znalce bylo pravomocně skončeno jmenováním znalce, nejsou návrhy dalších oprávněných osob na jmenování znalce přípustné. (13) Právo podle odstavce 12 vzniká pouze v případě, že a) ve zprávě auditora podle odstavce 11 jsou uvedeny výhrady ke zprávě statutárního orgánu podle odstavce 9, b) stanovisko podle odstavce 10 obsahuje výhrady ke zprávě statutárního orgánu podle odstavce 9, nebo c) zpráva statutárního orgánu podle odstavce 9 obsahuje informaci o tom, že ovládané osobě v důsledku uzavření smlouvy nebo uskutečnění určitého opatření podle odstavce 8 vznikla újma a že tato újma nebyla ovládající osobou uhrazena ani nebyla uzavřena dohoda o jejím uhrazení podle odstavce 8. (14) Vyžaduje-li ovládající osoba na ovládané osobě, s níž nemá uzavřenou ovládací smlouvu, přijetí opatření nebo uzavření smlouvy, z nichž vznikne ovládané osobě újma, a nebude-li splněna povinnost podle odstavce 8, je ovládající osoba povinna nahradit z toho vzniklou škodu. Kromě toho je povinna nahradit škodu, která z toho vznikla společníkům nebo členům ovládané osoby nezávisle na povinnosti k náhradě škody vůči ovládané osobě. Povinnost k náhradě škody však nevzniká, pokud by taková smlouva byla uzavřena nebo takové opatření bylo přijato i osobou, která není osobou ovládanou, za předpokladu, že by plnila své povinnosti s péčí řádného hospodáře.

124

(15) Osoby, které jsou statutárním orgánem ovládající osoby nebo jeho členem, ručí za splnění závazku k náhradě škody podle odstavce 14 společně a nerozdílně. Společně a nerozdílně ručí za splnění závazku k náhradě škody též osoby, jež jsou statutárním orgánem ovládané osoby nebo jeho členem, jestliže ve zprávě podle odstavce 9 neuvedly smlouvy nebo opatření, z nichž vznikla společnosti újma, nebyla-li tato újma nahrazena nebo nebyla-li uzavřena smlouva o její úhradě podle odstavce 8. To však neplatí, pokud tyto osoby jednaly na základě řádného usnesení valné hromady nebo schůze členů ovládané osoby. (16) Ustanovení odstavců 10, 12 a 13 se nepoužijí v případě, kdy ovládající osobou vůči společnosti je její jediný společník, jakož i v případě, kdy ovládajícími osobami vůči společnosti jsou všichni její společníci, kteří jednají ve shodě (§ 66b); v takovém případě se z ustanovení odstavců 14 a 15 rovněž nepoužijí ustanovení o náhradě škody společníkům nebo členům ovládané osoby a o právu společníků nebo členů ovládané osoby podat žalobu o náhradu škody proti ovládající osobě. § 66b Jednání ve shodě (1) Jednáním ve shodě je jednání dvou nebo více osob uskutečněné ve vzájemném srozumění s cílem nabýt nebo postoupit nebo vykonávat hlasovací práva v určité osobě nebo disponovat jimi za účelem prosazování společného vlivu na řízení nebo provozování podniku této osoby anebo volby statutárního orgánu nebo většiny jeho členů anebo většiny členů dozorčího orgánu této osoby nebo jiného ovlivnění chování určité osoby. (2) Není-li prokázán opak, má se za to, že osobami, jež jednají ve shodě podle odstavce 1, jsou a) právnická osoba a její statutární orgán nebo jeho člen, osoby v jejich přímé řídící působnosti, člen dozorčího orgánu, likvidátor, insolvenční správce nebo nucený správce anebo jakýkoliv okruh těchto osob, b) ovládající osoba a jí ovládané osoby, c) osoby ovládané stejnou ovládající osobou, nebo d) osoby tvořící koncern. (3) Není-li prokázán opak, má se za to, že osobami, jež jednají ve shodě podle odstavce 1, jsou i a) společnost s ručením omezeným a její společníci nebo pouze její společníci, b) veřejná obchodní společnost a její společníci nebo pouze její společníci, c) komanditní společnost a komplementáři nebo pouze její komplementáři, d) osoby blízké, e) investiční společnost a jí obhospodařovaný investiční fond či penzijní fond nebo pouze jí obhospodařované fondy. (4) Osoby jednající ve shodě musí plnit povinnosti z toho vyplývající společně a nerozdílně. § 66c Každý, kdo pomocí svého vlivu ve společnosti úmyslně přiměje osobu, která je statutárním orgánem nebo jeho členem, členem dozorčího orgánu, prokuristou nebo jiným zmocněncem společnosti, jednat ke škodě společnosti nebo společníků, ručí za splnění povinnosti k náhradě škody, jež vznikla v souvislosti s takovým jednáním.

- koncepce koncernového práva - smysl právní úpravy je v ustavení rovnováhy mezi zájmem skupiny (koncernu) a zájmem koncernovaného podniku, popř. zájmem akcionáře (společníka) - snaha chránit především společníky (akcionáře) společností, jejich věřitele a samotné společnosti - německá koncepce skupin společností - i po vstupu OS do skupiny má být ovládána svými orgány ve svém vlastním zájmu - úprava podnikatelských seskupení převážně součástí akciového zákona - vyrovnání jakýchkoliv majetkových újem, které vzniknou z důvodu existence koncernu - rozsáhlá ochrana minoritních akcionářů a věřitelů (následná ochrana) - nejvíce ovlivňuje naší úpravu, vytýkána komplikovanost, byrokratičnost - francouzská koncepce skupin společností - zařazení OS do seskupení může mít za určitých podmínek za následek legální převážení skupinového zájmu nad individuálním zájmem dceřiné společnosti - východiskem je pojetí skupiny jako celku - předběžná kontrola negativních následků existence koncernu v podobě úprav nabídek převzetí 125

- zákaz zneužití většinového postavení ve společnosti - zákaz útisku menšiny, zásada služnosti a spravedlnosti - není zde sankční struktura, široký prostor pro uvážení soudů při ukládání sankcí - česká koncepce koncernového práva - novela obch. zákoníku č. 370/2000 (účinná od 1. 1. 2001) široce inspirována německým koncernovým právem - tudíž existence široké plošné ochrany ovládaných společností, jejich společníků a věřitelů po vzniku ovládání a koncernu - i předběžná vstupní ochrana menšinových společníků - základní pojem a faktický koncern jsou upraveny obecnými ustanoveními o obch. společnostech a smluvní koncern (v rámci ustanovení o a.s.), je třeba brát v úvahu i další zákony - zákon o bankách, o účetnictví, daňové zákony - základní pojmy - podnikatelské seskupení - ovládání - vztah mezi ovládající a ovládanou osobou, ovládající osoba vykonává fakticky nebo právě přímo nebo nepřímo vliv na řízení nebo provozování podniku ovládané osoby - ovládající osoba - osoba, která fakticky nebo právně vykonává přímo nebo nepřímo rozhodující vliv na provozování podniku jiné osoby - buď je většinovým společníkem, nebo disponuje většinou hlasovacích práv - je-li touto osobou společnost - zákon označuje za mateřskou společnost - rozhodující vliv - není definován, působení na určitou právně samostatnou o osobu, kde závažná rozhodnutí nejsou formována stat. orgány nebo členy, ale jiným, vnějším subjektem - přímý vliv - vliv vykonávaný bezprostředně ovládající osobou - nepřímý vliv - vliv vykonávaný prostřednictvím jiné osoby či jiných osob (typicky vliv mateřské S prostřednictvím dceřiné na vnukovskou S) - domněnky ovládání - vyvratitelné a nevyvratitelné, doplňují definici ovládající a ovládané osoby 1) nevyvratitelné - podmínky, s nimiž zákon nevyvratitelně spojuje existenci ovládání, nelze právně zpochybnit 1. ovládající osobou bude většinový společník (má většinu hlasů plynoucích z jeho účasti ve společnosti) 2. dispozice hlasovacími právy (možnost vykonávat hlasovací práva na základě vlastního uvážení bez ohledu na to, na základě jakého pr. důvodu jsou vykonávána) 3. prosazení členů do orgánů společnosti - ten, kdo může prosadit jmenování nebo volbu nebo odvolání většiny osoby, které jsou stat. orgánem nebo jeho členem + osoba, jež je řídící osobou na základě ovládací smlouvy, je vždy ovládající osobou (speciální nevyvr. domněnka) 2) vyvratitelné - je možné vyvrátit je důkazem opaku 1. kdo disponuje alespoň 40% hlasovacích práv na určité osobě, pokud někdo jiný nedisponuje stejným či vyšším množstvím (tak to lze vyvrátit)

126

- jednání ve shodě - jednání mající za cíl ovlivnit chování určité jiné osoby, uskutečněné ve vzájemném srozumění a) PO a její statut.orgán nebo jeho člen, likvidátor, insolv. Správce b) ovládající osoba a jí ovládané osoby c) osoby ovládané stejnou ovládající osobou d) osoby tvořící koncern - není-li prokázán opak, to platí i pro s.r.o. a její společníky, v.o.s. a její společníky - osoby jednající ve shodě musí plnit povinnosti z toho vyplývající společně a nerozdílně (solidarita) - koncern - typ seskupení, který jenu nebo více právně samostatných osob podrobuje jednotnému řízení jinou osobou, samo o sobě není pr. subjektem - faktický a smluvní koncern - smluvní

- právo řídit jinou osobu vyplývá z ovládací smlouvy - může být s ovládací smlouvou uzavřena smlouva o převodu zisku - zavazuje se jí řízená osoba, že po provedení přídělu do rezervního fondu převede ve prospěch řídící osoby zisk nebo jeho část - osoby jednající jménem řídící osoby musí postupovat s péčí řádného hospodáře - jinak povinnost nahradit škodu, která z toho řízené osobě vznikne - smlouva musí být písemná, schválená valnými hromadami společností (kvalifikovanou většinou hlasů), u osobních společností všemi neomezeně ručícími společníky

- faktický

- řízení nespočívá na ovládací smlouvě, ale např. na většinové či významné majetkové účasti či na jiném základě, lze ho přeměnit na smluvní uzavřením ovládací smlouvy - ObchZ je dovoluje, ale váže na omezující podmínky - pokud bude vzniklá újma nahrazena ovládající osobou do konce účetního období, v němž vznikla - povinnost nahradit škodu ovládané osobě (zakotvuje Obchoz), povinnost k náhradě škody také vůči společníkům či členům ovládané osoby - chybí legislativní řešení vztahu mezi těmito 2 odpovědnostmi

36) Koncepce, funkce a ochrana základního kapitálu a rezervní fond v českém a evropském právu - základní kapitál - lze pochopit jen v souvislosti se základní představou o účetní bilanci OS - číslo, které se v pasivech společnosti vyjadřuje hodnotou součtu vkladů do společnosti - právní úprava silně kogentní - souvisí s vkladem - přistupuje-li společník, zvyšuje se ZK o hodnotu jeho vkladu, naopak, vystupuje-li, snižuje se ZK 127

- u nás fixní, v zahraničí existence společností i s variabilním kapitálem (v oblasti kolektivního investování, tento variabilní kapitál je spojen s otevřeným počtem společníků, kteří volně přistupují a vystupují, aniž by se musely měnit stanovy nebo spol. smlouva - princip družstev u nás) - zákon ukládá povinnou tvorbu základního kapitálu (proto vkladová povinnost) § 58 Základní kapitál (1) Základní kapitál společnosti je peněžní vyjádření souhrnu peněžitých i nepeněžitých vkladů všech společníků do základního kapitálu společnosti (dále jen "vklad"). Musí být vyjádřen v jednotkách české měny. Společník se účastní na základním kapitálu vkladem. Základní kapitál je součástí vlastního kapitálu. (2) Základní kapitál se vytváří povinně v komanditní společnosti, ve společnosti s ručením omezeným a v akciové společnosti. Jeho výše se zapisuje do obchodního rejstříku, pokud tak stanoví zákon.

- s.r.o. - min. 200 000 - a.s. - min. 2 miliony - zdroje financování společností 1) vlastní zdroje - vlastní kapitál (vlastní zdroje financování obch. majetku podnikatele a v rozvaze se vykazuje na straně pasiv) - zdroje, které OS získává svou vlastní činností (čistý zisk) a zdroje pocházející od společníků (peněžité a nepeněžité vklady), event. další příspěvky - společnost nemusí vracet - základní kapitál, rezervní fond, fondy ze zisku, zisk a ztráta 2) cizí zdroje - zdroje pocházející zpravidla od 3.osob, zejména bankovní úvěry (společnost po určité době musí vrátit osobě, která je poskytla + úrok) - povaha závazků, zvyšují zadluženost společnosti - mohou pocházet i od společníků, ale nejedná se o vklady - vztahy by měli být mezi cizími a vlastními zdroji vyrovnané, ale zákon nereguluje - účetní hledisko - oba druhy zdrojů jsou uváděny na pasivní straně účetní rozvahy, tím je vyjádřena jejich zdrojová povaha - funkce základního kapitálu - je to garanční fond pro věřitele společnosti - musí být zabráněno nebezpečí jeho zmenšení či rozdělení - ale pokud i po započtení rezerv bude vyšší ztráta než zákl. kapitál, nutnost přijmout mimořádná opatření (jakmile ztráta dosahuje min.poloviny ZK, svolání VH) - ochranné působení, ale nelze ho přeceňovat - prostředek, díky němuž je spol. vybavena vlastními zdroji (vklady společníků) - u osobních společností nemá základní kapitál garanční funkci, není určující ani pro právní postavení společníků - zásada zachování základního kapitálu - povinnost vytvářet ZK v určitém min. rozsahu (min. hranici určuje zákon dle formy OS) - zákaz poskytovat z majetku společnosti úvěry a půjčky za účelem nabytí podílu na OS, zákaz vracení vkladů, prominutí splacení vkladů a započtení vkladové povinnosti na jinou pohledávku, zákaz vyplácení podílu na zisku, pokud by k tomu nebyly vytvořeny zdroje, povinnost tvorby rezervního fondu v s.r.o. a a.s., zákaz nabývání 128

vlastních podílů společností, povinnost dodržovat zák. stanovené postupy při zvyšování a snižování ZK - rezervní fond § 67 Rezervní fond (1) Vyžaduje-li tento zákon zřízení rezervního fondu, lze jej použít v rozsahu, v němž je vytvářen podle tohoto zákona povinně, pouze ke krytí ztrát společnosti, nestanoví-li zákon jinak. (2) Rezervní fond vytváří povinně společnost s ručením omezeným a akciová společnost ze zisku běžného účetního období po zdanění (dále jen "čistý zisk") nebo z jiných vlastních zdrojů mimo čistý zisk, pokud to zákon nevylučuje. Rezervní fond lze vytvořit i při vzniku společnosti nebo při zvyšování základního kapitálu příplatky společníků nad výši vkladů nebo nad emisní kurs akcií. (3) Podíl na čistém zisku společnosti lze určit teprve po doplnění rezervního fondu v souladu s tímto zákonem, společenskou smlouvou nebo stanovami.

- povinnost tvorby u s.r.o. a a.s. - § 67 - z čistého zisku dosaženého v daném účetním období se vyčleňuje určitá část k pokrytí případné ztráty v hospodaření v příštích letech - aby se zmírnili rozdíly mezi ziskovými a neziskovými účetními obdobími - vytváří se ze zisku po zdanění - s.r.o. - tvoří se fakultativně již při vzniku společnosti a obligatorně tehdy, pokud společnost poprvé vykáže v účetní závěrce zisk (odvádí nejméně 10% čistého zisku, ale ne více než 5% částky ze ZK) - a.s. - fakultativně při vzniku společnosti, obligatorně, když společnosti vykáže v řádné účetní závěrce zisk (20% čistého zisku, ale ne víc než 10% ZK) - pokud společnost utrpí ztrátu, může k jejímu vyrovnání sloužit RF, příplatky společníků nebo zákonem stanoveným způsobem může snížit ZK - pokud již nelze snižovat ZK, protože by jeho výše klesla pod předepsané minimum, společnost je zadlužena, stat. orgán je povinen podat návrh na zahájení insolvenčního řízení - ZK a podíl společníka ve společnosti - míra účasti společníka plyne z poměru výše jejich vkladů k celkové výši ZK - u s.r.o. – poměr stanoven zákonem subsidiárně, přednost se dává určení ve spol. smlouvě - u a.s. - spol. práva vtělena do akcie (její nominální hodnota reprezentuje určitou část ZK), součet nominálních hodnot všech akcií je roven ZK - velikost podílu na společnosti - určuje rozsah majetkových i nemajetkových společnických práv, podle toho se i rozděluje zisk, i likvidační zůstatek, i určuje množství hlasů, které společníkovi náležejí při rozhodování VH - komunitární úprava zachování ZK - kapitálová směrnice (druhá směrnice) zaměřena na ochranu věřitelů OS, ale i ochranu akcionářů (v ČR pod režim této směrnice spadá pouze a.s.) - formulace zásady pevného kapitálu společnosti - akcionáři neruší za závazky OS, ale jsou povinni splatit své vklady, na jejichž vrácení nemají za trvání OS právo - takto utvořený ZK pak garantuje schopnost OS dostát svým závazkům - minim. výše ZK OS - nejméně 25 000,- euro - úprava splácení vkladů, podmínky provádění výplat mezi akcionáři, nabývání vlastních akcií, ochrana věřitelů - zvyšování ZK - každé zvýšení musí schválit VH 129

- snižování ZK - rozhoduje opět VH, národní právní řády mohou stanovit, že o snížení rozhodne soud (to ale v č. pr. řádu není) - snížení ZK pod min.stanovenou výši jen rozhodne-li VH zároveň o následném zvýšení ZK alespoň na min.výši - umořování ZK - postupné splácení vkladů akcionářům (české právo neupravuje)

37) Pojetí, funkce a druhy vkladů, jejich splácení a správa v českých obchodních společnostech - vkladová povinnost - společník má vkladovou povinnost, v č. právu VP není jen u v.o.s., v komand. společnosti mají vkladovou povinnost komanditisté - znamená, že uzavřením spol. smlouvy (nebo přistoupením k ní, resp. ke stanovám), vznikne zakladateli (společníkovi) pr. povinnost poskytnout společnosti dohodnuté plnění - společnosti vzniká vůči společníkovi pohledávka (stává se součástí jejího majetku) - po splnění povinnosti zánik pohledávky, společnost získá do svého vlastnictví majetek v podobě předmětu vkladu (ten může být různý) - společník po skončení spol. vztahu nemá nárok na vrácení, jen na právo na vypořádací podíl (část ze společenského majetku, která na něj připadá) - pojem a funkce vkladu - vklad je hodnota, kterou se zakladatel nebo nový společník zavazuje vnést do společnosti za účelem nabytí podílu v ní (není to půjčka, dar) - je to plnění, které je započítáváno do ZK a které se zpravidla stává základem pro stavení podílu společníka na společnosti (někdy určována velikost podílu jinak) - plnění se specifickým právním režimem § 59 Vklad společníka (1) Vkladem společníka je souhrn peněžních prostředků (dále jen "peněžitý vklad") nebo jiných penězi ocenitelných hodnot (dále jen "nepeněžitý vklad"), které se určitá osoba zavazuje vložit do společnosti za účelem nabytí nebo zvýšení účasti ve společnosti. (2) Nepeněžitým vkladem může být jen majetek, jehož hospodářská hodnota je zjistitelná a který může společnost hospodářsky využít ve vztahu k předmětu podnikání. Vklady spočívající v závazcích týkajících se provedení prací nebo v poskytnutí služeb jsou zakázány. Nepeněžitý vklad musí být splacen před zápisem výše základního kapitálu do obchodního rejstříku. Nepřejde-li na společnost majetkové právo k předmětu nepeněžitého vkladu, přestože se nepeněžitý vklad považuje za splacený, je společník, který se k poskytnutí tohoto vkladu zavázal, povinen zaplatit hodnotu nepeněžitého vkladu v penězích a společnost je povinna vrátit nepeněžitý vklad, který převzala, ledaže jej byla povinna vydat oprávněné osobě. Převede-li společník podíl na jiného, ručí za splnění závazku zaplatit hodnotu nepeněžitého vkladu v penězích nabyvatel podílu, nejde-li o nabytí podílu na českém nebo zahraničním regulovaném trhu s investičními nástroji (dále jen "regulovaný trh") či v českém nebo zahraničním mnohostranném obchodním systému s investičními nástroji (dále jen "mnohostranný obchodní systém"). (3) Hodnota nepeněžitého vkladu musí být uvedena ve společenské smlouvě, zakladatelské smlouvě nebo zakladatelské listině, nestanoví-li tento zákon jinak. Hodnota nepeněžitého vkladu do společnosti s ručením omezeným a do akciové společnosti se stanoví podle posudku zpracovaného znalcem nezávislým na společnosti, jmenovaným za tím účelem soudem. Návrh na jmenování znalce nebo znalců podává zakladatel, budoucí zakladatel nebo společnost (dále jen "navrhovatel"). Účastníky řízení jsou navrhovatel a znalec a místně příslušným soudem je obecný soud navrhovatele. Soud není vázán návrhem osoby znalce. Soud odvolá na návrh společnosti jmenovaného znalce, pokud porušuje závažným způsobem své povinnosti. O návrhu na určení nebo odvolání znalce musí soud rozhodnout do 15 dnů od doručení návrhu. Odměnu za zpracování posudku znalce hradí společnost a stanoví se dohodou. Nevznikne-li společnost, hradí odměnu společně a nerozdílně zakladatelé. Jestliže se strany na výši odměny nedohodnou, určí ji na návrh kteréhokoliv účastníka soud, který znalce jmenoval. (4) Posudek znalce musí obsahovat alespoň a) popis nepeněžitého vkladu, b) použité způsoby jeho ocenění a údaj o tom, zda hodnota nepeněžitého vkladu, ke které vedou použité způsoby ocenění, odpovídá alespoň úhrnnému emisnímu kursu akcií, které mají být vydány jako protiplnění za tento

130

nepeněžitý vklad, nebo částce, která se má započítávat na vklad do základního kapitálu společnosti s ručením omezeným, c) částku, kterou se nepeněžitý vklad oceňuje. (5) Jestliže je vkládán podnik či jeho část, použijí se přiměřeně ustanovení o smlouvě o prodeji podniku; jsou-li součástí podniku nemovitosti, musí být ve smlouvě o vkladu podniku obsaženo též prohlášení podle § 60 odst. 1. (6) Spočívá-li nepeněžitý vklad nebo jeho část v převodu pohledávky, použijí se přiměřeně ustanovení o postoupení pohledávky. Společník, který převedl na společnost jako nepeněžitý vklad pohledávku, ručí za dobytnost této pohledávky do výše jejího ocenění. (7) Nedosáhne-li v době vzniku společnosti hodnota nepeněžitého vkladu částky stanovené při jejím založení, je společník, který splatil tento vklad, povinen doplatit rozdíl v penězích, nevyplývá-li ze společenské smlouvy nebo stanov jiný způsob náhrady. Stejnou povinnost má společník, který splatil vklad po vzniku společnosti, a hodnota nepeněžitého vkladu v době jeho splacení nedosáhla částky, na jakou byl nebo měl být oceněn. Spočíval-li nepeněžitý vklad ve zřízení nebo převedení práva užívání nebo požívání na dobu určitou a toto právo zaniklo před uplynutím určené doby, je společník povinen hradit újmu tím vzniklou v penězích. Převede-li společník podíl na jiného, ručí za splnění těchto povinností nabyvatel podílu, nejde-li o nabytí podílu na českém nebo zahraničním regulovaném trhu či v českém nebo zahraničním mnohostranném obchodním systému. (8) Nepeněžitým vkladem nemůže být pohledávka vůči společnosti. Tato pohledávka může být započtena proti pohledávce společnosti na splacení vkladu nebo emisního kursu, jen pokud to stanoví zákon.

- 3 významy pojmu vklad užívané v ObchZ: 1) předmět vkladu - peněžité či nepeněžité plnění - souhrn peněžních prostředků nebo jiných penězi ocenitelných hodnot, které se společník zavazuje do OS vložit 2) vkladová povinnost společníka - závazek vyplývající z pr. skutečnosti vedoucí k založení OS nebo ke zvýšení jejího ZK , popř. pr. skutečnosti vedoucí k rozšiřování počtu společníků 3) majetkový základ podílu společníka na OS - číselné vyjádření rozsahu zdrojů, které společník poskytl OS a které zůstává po dobu trvání OS konstantní a mění se v kap.společnostech jen procesy zvyšování či snižování ZK - charakter vkladu - není to tedy každá povinnost společníka poskytnout majetkové statky OS, směřuje k vytvoření majetku náležejícího OS, jehož hodnota je vyjádřena ve výši ZK 1) druhy vkladů - peněžité a nepeněžité vklady (hmotné, nehmotné vklady) I) peněžité

- peněžitá částka, kterou společník dává OS k dispozici (česká i zahr. měna, pokud v zahr. měně, musí být uveden i korunový ekvivalent dané částky) - oceňování nečiní potíže, neboť vklad je dán nominální výší částky, kterou se společník zavazuje OS plnit II) nepeněžité- vklady spočívající v činnosti, v převedení vlast.práva k věci, práva užívat věc, nehmotných statků, know-how - oceňování je prioritní, zejména pro kapit. OS nemají neomezeně ručící (společníky, tudíž by nemělo docházet k chybnému stanovení výše ZK) - bývaly zneužívány, jejich hodnota uměle navyšována (ZK byl do jisté míry fiktivní) - může to být jen penězi ocenitelná hodnota, kterou OS může hospodářsky využít, a která má využitelný vztah k předmětu podnikání - pravidla pro oceňování jsou tedy přísně kogentní - povinnost stanovit hodnotu v zakl. dokumentech na základě znaleckého posudku (znalce jmenuje soud) 131

a) hmotné vklady - movité a nemovité vklady b) nehmotné vklady - práva a jiné majetkové hodnoty (patří sem např. CP, obchodní podíly na SRO, průmysl. práva) - komunitární právo - NV musí být předmětem zprávy vypracované před založením OS několika nezávislými znalci jmenovanými soudem nebo spr. orgánem - NV se nemohou týkat provedení prací nebo služeb - musí být splaceny aspoň z 25% před vznikem OS, v plné výši je nutné je společnosti poskytnout nejpozději do 5ti let od vzniku OS - náš zákon ukládá splatit 30% před vznikem OS - NV je majetek, jehož hosp. hodnota je zjistitelná, a který může být hospodářsky využit ve vztahu k předmětu podnikání (např. auto pro obch. cesty) - požadavek využitelnosti prověřují rejstříkové soudy při posuzování návrhů na zápis OS do OR - nemohou se týkat provedení prací a služeb (snaha bránit fiktivním vkladům, u nichž by byla těžká objektivizace jejich plnění) - musí být splaceny před zápisem výše ZK do OR - hodnota NV musí být uvedena ve zaklad. dokumentech nebo rozhodnutím VH + kapit. společnosti stanoví hodnotu dle znaleckého posudku - náležitosti posudku - popis NV, způsob ocenění, částka na níž byl NV oceněn, jiná vyjádření - povinnost společníka doplnit hodnotu NV, pokud nedosahuje v době vzniku OS částky uvedené při založení OS 2) vkladová povinnost společníka - tvoří obsah závazkového vztahu mezi společníkem a OS - společník má povinnost poskytnout vklad, OS má právo požadovat předmět vkladu a povinnost předmět vkladu přijmout (to je obsahem vkladového závazku) - pr. skutečnosti, které dávají vznik vkladovému závazku: - spol. smlouva, zakladatelská smlouva, zakladatelská listina, prohlášení upisovatelů v listině upisovatelů (u a.s. na základě veřejné nabídky akcií), dohoda akcionářů (při zvyšování ZK v a.s.), prohlášení o převzetí nových vkladů při zvyšování ZK v s.r.o - vkladová povinnost tedy vzniká: a) při založení a vzniku společnosti b) při zvyšování ZK - splnění vkladové povinnosti - splacení vkladu a) před vznikem OS - OS ještě není PO, nemůže být účastníkem pr. vztahu, u kapit. společností zákon vyžaduje, aby vklad. povinnost byla alespoň částečně splněna před vznikem OS b) po vzniku OS - OS je již PO, vkladatel dává předmět vkladu stat. orgánu, popř. jiné zmocněné osobě, nebo převádí peněžité vklady na účet OS u banky - správce vkladu - osoba pověřená správou vkladů pro účely splacení vkladů ještě neexistující OS, povinen vklady převzít a po vzniku OS je OS předat - vlastnické právo k předmětu vkladu na OS přechází zásadně v okamžik jejího vzniku (u nemovitostí až vkladem do KN, nebo jiných majetkových hodnot, které musí být zapsány do zvl. evidence) 132

- splácení vkladů - vklady musí být ve prospěch OS upsány (povinnost upisovací) a splaceny (povinnost uhrazovací) - u osobních OS - zákon nestanoví lhůty splacení, záleží na spol. smlouvě - u kapit .OS - peněžité vklady - s.r.o - před zápisem 30% z každého vkladu, zbytek do 5ti let - a.s. - 30% před zápisem, zbytek do 1 roku - nepeněžité vklady - zcela před zápisem - nesplnění vkladové povinnosti - kapitalizace pohledávek - vklad jako součást ZK

- nutná úhrada úroků z prodlení či zániku účasti společníka na OS, popř. zrušení OS - pohledávka věřitele je vypořádána tak, že věřitel nabude podíl na společnosti odpovídající hodnotě pohledávky – souhrn vkladů společníků v jejich číselném vyjádření tvoří ZK, vklady jsou zdroje financování potřeb OS a tvoří majetek, který by OS měla mít k dispozici - osobní OS - nemusí být ZK povinně tvořen - kapit.OS - ZK je charakteristikou, která 3.osobám deklaruje platební schopnost OS, zákon stanoví min. rozsah vkladu

3) majetkový základ podílu vlastníka - velikost vkladu podmiňuje výši podílu a tím i význam právního postavení společníka v OS - u os. OS - povinnost vkladu jen komanditisty komanditní společnosti, velikost podílu společníků osobních OS určována dle jejich počtu - u kap. OS - vklad nutnou podmínkou nabytí podílu na společnosti, jeho výše určuje rozsah práv, které společník v OS má - s.r.o. - vklad min. 20 000,-, velikost obchodního podílu stanoví jako poměr vkladu společníka k ZK - a.s. - není stanovena min.výše jmenovité hodnoty jedné akcie, jinak práva spojená s kmenovými akciemi se odvozují od souhrnu jmenovitých hodnot akcií, které akcionář má, poměrem jmenovité hodnoty akcí akcionáře k souhrnu jmenovité hodnoty akcií všech akcionářů - vznik účasti na společnosti není vázán na splnění vkladové povinnosti - vkladatel se stává společníkem už v okamžiku vzniku OS

38) Podíl v českých obchodních společnostech (kvalitativní a kvantitativní stránka, formy projevu podílu) - podíl - vyjádření míry účasti společníka na společnosti, zahrnuje veškerá P a P spojená s účastí společníka na OS - společníci jsou subjekty oddělené od OS, nemají žádná vlastnická či podobná práva k majetku OS - mezi společníky a OS se vytváří pr. vztah sui genesis - podíl vyjadřuje relativní právní samostatnost vztahu společníka a OS - vázanost podílu na vnitřní vztahy společníka a OS 133

§ 61 Podíl (1) Podíl představuje účast společníka ve společnosti a z ní plynoucí práva a povinnosti. Každý společník může mít pouze jeden podíl ve společnosti, ledaže jde o akciovou společnost. Podíl ve společnosti nemůže být představován cenným papírem, ledaže jde o akciovou společnost. Pro účely tohoto zákona se oceňuje podíl mírou účasti společníka na čistém obchodním majetku společnosti, jež připadá na jeho podíl, nestanoví-li zákon jinak. (2) Při zániku účasti společníka ve společnosti za trvání společnosti jinak než převodem podílu vzniká společníkovi právo na vypořádání (vypořádací podíl). Výše vypořádacího podílu se stanoví ke dni zániku účasti společníka ve společnosti z vlastního kapitálu zjištěného z mezitímní, řádné nebo mimořádné účetní závěrky sestavené ke dni zániku účasti společníka ve společnosti, pokud společenská smlouva nestanoví, že se má zjistit z čistého obchodního majetku na základě posudku znalce ustanoveného obdobně podle § 59 odst. 3. Vypořádací podíl se vyplácí v penězích, neplyne-li ze společenské smlouvy nebo stanov něco jiného. (3) Právo na vyplacení vypořádacího podílu je splatné uplynutím tří měsíců od schválení účetní závěrky podle odstavce 2 nebo ode dne doručení posudku znalce podle odstavce 2 společnosti, nestanoví-li zákon, dohoda účastníků nebo společenská smlouva jinak. Jestliže společníci nebo příslušný orgán společnosti účetní závěrku bez vážného důvodu neschválí, je právo na vyplacení vypořádacího podílu splatné uplynutím tří měsíců ode dne, kdy měla být účetní závěrka schválena. (4) Je-li se zrušením společnosti spojena likvidace, má společník právo na podíl na majetkovém zůstatku, který vyplynul z likvidace (podíl na likvidačním zůstatku).

- podíl jako předmět občanskoprávních vztahů - v s.r.o. se podíl označuje jako obchodní podíl - podíl nemá hmotnou povahu (patří pod pojem jiné majetkové hodnoty) - podíl je souborem práv majetkové i nemajetkové povahy - lze považovat za předmět vlastnictví, lze s ním tedy disponovat (převést podíl - nelze u v.o.s., zástavní právo - lze u s.r.o. a u akcií, děditelnost, dělitelnost) - přirůstání podílu - pokud společník nabude další podíl, přirůstá k jeho původnímu (platí u s.r.o., neplatí u a.s.) - společnický vztah - společníci jsou osobním základem OS (i když jsou třeba PO) - je to vnitřní právní vztah společníků, vyjádřen podíly - obsahem je soustava P a P, které poutají společníka k OS a ostatním společníkům a vytvářejí jednotný vnitřní systém - kvalitativní stránka - podíl představuje účast společníka na OS a zní plynoucí P a P, tedy práva a povinnosti společníka - práva - majetková (např. podíl na zisku, právo na vypořádání, právo na likvid. zůstat.) - nemajetková (např. podílet se na řízení OS, právo na informace) - hlasovací právo - nejdůležitější nemajetkové právo - os. OS - každý společník 1 hlas, spol. smlouva může stanovit něco jiného, jednomyslné rozhodování všech společníků - kap. OS - rozhoduje se většinovým způsobem, počet hlasů spojen s velikostí podílu - právo na informace - v kap. OS podrobnější úprava, informační povinnost výkonných orgánů OS uvedené informace poskytovat, nejvíce u a.s. - povinnosti - majetkové povahy (např. vkladová povinnost) - nemajetkové povahy (např. povinnost zdržet se konkurenčního jednání) - zásada rovného zacházení se všemi společníky, je ale prolomena tzv. menšinovými právy - ochrana těch společníků, jejichž podíl na společnosti je minimální 134

a) přímá menšinová práva- opravňují přímo nositele těchto práv k určitému postupu vůči OS s cílem ovlivnit průběh některých záležitostí OS b) nepřímá menšinová práva - defenzivní práva, jen u a.s., možnost pro nositele tohoto práva prodat akcii v případě, že určitá osoba získala takový podíl na hlas.právech společnosti, který ji umožňuje společnost ovládnout - kvantitativní stránka - podíl určuje rozsah společnických P a P, tedy míru, v níž se společník na společnosti účastní - podíl se oceňuje mírou účasti společníka na čistém obchodním majetku OS, jež na něj připadá - velikost podílu - rozsah, v němž společník vykonává svoje společenská P a je povinen plnit své povinnosti společníka, vyjádřeno zlomkem nebo procentem - u os. OS - rovné podíly bez ohledu na velikost vkladů - u kap. OS - velikost podílu se odvozuje od velikosti vkladu a poměr vkladu k základnímu kapitálu společnosti - hodnota podílu - míra účasti společníka na čistém obch. majetku OS - velikost čistého obch. majetku je proměnlivá veličina - důležité při vypořádání společníka - formy projevu podílu 1) vypořádací podíl - společník má právo na vypořádání (to má od vzniku společenského vztahu), ale nárok má až pr. skutečností, která působí zánik společníkovy účasti na OS - vypořádací podíl v situaci, kdy zaniká účast společníka na OS, v situaci, kdy je společnost zrušena jako taková a dochází k likvidaci - podíl na likvidačním zůstatku - s.r.o. - jednostranné vystoupení společníka není možné, vzájemné vypořádání se děje vypořádacím podílem - a.s. - institut vypořádacího podílu se neuplatňuje, účast akcionáře na a.s. může vždy zaniknout převodem akcie - os. OS - uplatnění vypořádacího podílu není typické, zánik účasti jednoho společníka vede ke zrušení a zániku OS jako takové (ale výjimky) - výpočet velikosti - obecná úprava (ale i zvl. úpravy u jednotlivých typů OS) a) na základě účetní evidence b) na základě znaleckého ocenění - splatnost - buď spec. úprava ve spol. smlouvě, nebo v zákoně u jednotlivých forem OS, nebo obecně - podíl je splatný uplynutím 3 měsíců od schválení účetní uzávěrky, vyplácí se v penězích, není-li stanoveno něco jiného 2) podíl na likvidačním zůstatku - míra účasti společníka na majetku, který zůstane po ukončení likvidace, likvidace rozdělením likvidačního zůstatku končí (vyplácí likvidátor)

39) Ručení společníků v českých obchodních společnostech a v nadnárodních formách společností - FO nebo PO může být společníkem s neomezeným ručením pouze v jedné OS - ustanovení upravující jednotlivé formy OS stanoví, v jakém rozsahu ručí společníci za závazky společnosti - pro jejich ručení se použije obdobně ustanovení o ručení 135

§ 56 (4) Fyzická nebo právnická osoba může být společníkem s neomezeným ručením pouze v jedné společnosti. (5) Ustanovení upravující jednotlivé formy společností stanoví, v jakém rozsahu ručí společníci za závazky společnosti. Pro jejich ručení se použije obdobně ustanovení o ručení (§ 303 a násl.), pokud z jiných ustanovení tohoto zákona nevyplývá něco jiného. Je-li na majetek společnosti prohlášen konkurs, ručí společníci za závazky společnosti jen do výše, v níž věřitelé, kteří včas přihlásili své pohledávky, nebyly uspokojeni v konkursním řízení.

- postavení společníka do značné míry charakterizuje rozsah jeho ručení za závazky OS - ručení je závazkem vůči věřiteli a musí být plněné věřiteli, ne společnosti 1) osobní OS - neomezené osobní ručení (odpovědnost) všech, nebo alespoň některých společníků - osobní ručení zde potlačuje význam ZK, jeho garanční funkci plní osobní ručení - dochází k povinnému rozdělování veškerého zisku společníkům, generovaný zisk přetéká do majetku společníků, kteří nesou ale plnou odpovědnost za závazky OS - nelze chápat jednoduše jako zajišťovací závazek - současný ObchZ chápe závazek společníků jako rukojemský - čím je ručení nižší, tím větší autonomie nabývá právní osobnost OS 2) kapitálové OS

- umožňuje výraznější majetkové odpoutání OS od osob společníků, tudíž i omezení ručení společníků (charakteristické pro s.r.o. a a.s. - tam akcionáři za závazky neručí vůbec) - omezené ručení - s ním se setkáváme i u komanditní společnosti či u družstva - tzn. je určena hranice, nad níž ručitel již není povinen plnit - touto hranicí je zpravidla velikost jeho vkladu do společnosti - u s.r.o. je úprava jiná - společníci ručí do výše nesplacených částí vkladů všech společníků dle jejich zápisu v OR - riziko společníka odpovídá tomu, co do společnosti vložil

- v.o.s. - zvlášť silná osobní povaha závazku (intuitus personae) - solidární neomezené osobní ručení společníků za závazky společnosti § 76 (1) Veřejnou obchodní společností je společnost, ve které alespoň dvě osoby podnikají pod společnou firmou a ručí za závazky společnosti společně a nerozdílně celým svým majetkem. (2) Společníkem veřejné obchodní společnosti může být jen fyzická osoba, která splňuje všeobecné podmínky provozování živnosti podle zvláštního právního předpisu a u níž není dána překážka provozování živnosti stanovená zvláštním právním předpisem, bez ohledu na předmět podnikání společnosti. (3) Je-li společníkem právnická osoba, vykonává práva a povinnosti spojená s účastí ve společnosti její statutární orgán, popřípadě jím pověřený zástupce, který splňuje podmínky podle odstavce 2.

- odpovídá za své závazky celým svým majetkem, společníci ručí za závazky společnosti veškerým svým majetkem společně a nerozdílně - je zde velké riziko spojené s podnikáním (stejně jako při individuálním podnikání) - výhodou je ale velká důvěryhodnost a snazší přístup k úvěru - osobní ručení je důvodem bezvýznamnosti vkladů a ZK z hlediska ochrany věřitelů - ručení tu vzniká ze zákona, na základě uzavření spol. smlouvy a vzniku OS 136

- solidárnost - věřitel se může obrátit proti kterémukoliv ze společníků a tento společník je povinen uhradit věřitelovu pohledávku do celé výše svého ručení (z veškerého svého majetku - neomezené ručení) - proti ostatním společníkům má pak ta práva, která vyplývají z poměru mezi společníky navzájem - jak je to upraveno v zakládacích dokumentech - k. s. - společnost, v níž jeden nebo více společníků ručí za závazky společnosti do výše svého nesplaceného vkladu zapsaného v OR (komanditisté) a jeden nebo více společníků celým svým majetkem (komplementáři) - pojmovým znakem omezené ručení alespoň jednoho společníka za závazky OS

§ 93 (1) Komanditní společnost je společnost, v níž jeden nebo více společníků ručí za závazky společnosti do výše svého nesplaceného vkladu zapsaného v obchodním rejstříku (komanditisté) a jeden nebo více společníků celým svým majetkem (komplementáři). (2) Komplementářem může být jen osoba, která splňuje všeobecné podmínky provozování živnosti podle zvláštního právního předpisu a u níž není dána překážka provozování živnosti stanovená zvláštním právním předpisem bez ohledu na předmět podnikání společnosti. (3) Je-li komplementářem právnická osoba, vykonává práva a povinnosti spojené s účastí v komanditní společnosti její statutární orgán, popřípadě jím pověřený zástupce, který splňuje podmínky podle odstavce 2. (4) Pokud dále není stanoveno jinak, použijí se na komanditní společnost přiměřeně ustanovení tohoto zákona o veřejné obchodní společnosti a na právní postavení komanditistů ustanovení o společnosti s ručením omezeným. § 95 Firma společnosti musí obsahovat označení "komanditní společnost", postačí však zkratka "kom. spol." nebo "k. s.". Obsahuje-li firma společnosti jméno komanditisty, ručí tento komanditista za závazky společnosti jako komplementář. § 101 (1) Statutárním orgánem společnosti jsou komplementáři. Pokud ze společenské smlouvy nevyplývá něco jiného, je každý komplementář oprávněn jednat jménem společnosti samostatně. (2) Komanditista ručí za závazky ze smluv, které jménem společnosti uzavřel bez zmocnění, ve stejném rozsahu jako komplementář.

- s.r.o. - společníci s.r.o. ručí za závazky společnosti, dokud nebylo zapsáno splacení vkladů do OR § 105 (1) Společností s ručením omezeným je společnost, jejíž základní kapitál je tvořen vklady společníků a jejíž společníci ručí za závazky společnosti, dokud nebylo zapsáno splacení vkladů do obchodního rejstříku (§ 106 odst. 2). § 106 (1) Společnost odpovídá za porušení svých závazků celým svým majetkem. (2) Společníci ručí společně a nerozdílně za závazky společnosti do výše souhrnu nesplacených částí vkladů všech společníků podle stavu zápisu v obchodním rejstříku. Zápisem splacení všech vkladů do obchodního rejstříku ručení zaniká. Zaplacením kterémukoliv z věřitelů ručení nezaniká ani se nesnižuje jeho rozsah. Plnění za společnost poskytnuté z důvodu ručení se započítává na splacení vkladu toho společníka, který plnění věřiteli poskytl, a není-li to možné, může společník požadovat náhradu od společnosti. Nemůže-li dosáhnout této náhrady, může požadovat náhradu od společníka, jehož vklad nebyl splacen, jinak od každého ze společníků v rozsahu jeho účasti na základním kapitálu společnosti.

- společnost odpovídá za porušení svých závazků celým svým majetkem 137

- společníci ručí nerozdílně a solidárně za závazky s.r.o. do výše souhrnu nesplacených částí vkladů všech společníků podle stavu zápisu v OR - zápisem splacení všech vkladů do OR ručení zaniká - výjimka - zde vzniká ručení nezávisle na vůli stran - společníci nemohou své ručení ani vyloučit, ani omezit, jeho rozsah je stanoven přímo zákonem - a.s. - společnost odpovídá za porušení svých závazků celým svým majetkem, akcionář za závazky společnosti neručí § 154 (1) Akciovou společností je společnost, jejíž základní kapitál je rozvržen na určitý počet akcií o určité jmenovité hodnotě. Společnost odpovídá za porušení svých závazků celým svým majetkem. Akcionář neručí za závazky společnosti.

- akcionáři neručí nikdy, ani po zrušení společnosti bez likvidace - pokud se ruší s likvidací, ručí akcionáři po výmazu a.s. z OR za její závazky do výše svého podílu na likvidačním zůstatku (nejde ale o solidární ručení, tzn. že každý akcionář ručí za závazky a.s. max. do částky, kterou jako likvidační zůstatek obdržel) - nezůstane-li po likvidaci žádný majetek k rozdělení mezi akcionáře, je ručení akcionářů za závazky a.s. vyloučeno - evropské hosp. zájmové sdružení - členové sdružení ručí neomezeně a solidárně - důsledek ručení musí upravit národní právo - evropská společnost (SE) - členové řídících a dozorčích orgánů nesou odpovědnost dle práva státu, kde SE sídlí aplikovaných na a.s. - u nás se tedy uplatní české akciové právo na SE, které mají sídlo na území ČR - evropská družstevní společnost - každý člen se zavazuje jen do výše jím upsaného kapitálu (dispozitivní, možné se odchýlit), jestli členové nesou omezené ručení, musí mít SEC firemní dodatek „s ručením omezeným“, jinak je ručení neomezené

40) Vznik a zánik účasti společníka v českých obchodních společnostech - společníci OS nejsou z titulu své účasti v OS podnikateli, nemají pr. postavení podnikatelů, protože nepodnikají vlastním jménem - jejich působení v OS spočívá na právním základě společenské smlouvy - působení v orgánech OS se neřídí zák. práce, ale spol. smlouvou (smluvní základ) - velký rozdíl v postavení společníka v osobních a kapit. OS - právní postavení společníka je určeno jeho subjektivními P a P (rozsah P a P je závislý na formě OS) - společník - široký pojem, kryje pojmy zakladatel, běžný společník, akcionář - zakladatel - osoba, která vstupuje do zakládacího procesu a nabývá členství v OS originárně, bez právního předchůdce, zakladatelé mezi sebou uzavírají spol. smlouvu a na základě ní vstupují do závazkového vztahu

138

- společník - akcionář

- osoba, která může vstoupit do vztahu OS a k ostatním společníkům také derivativně, tedy jako právní nástupce jiného společníka (děděním, smlouvou o převodu obch. podílu) - specifický druh společníka

- v.o.s. - pojmovým znakem spojení alespoň 2 osob (pokud méně, OS musí zaniknout) - společníky může být jak FO, tak PO, nemusí to být podnikatelé - omezení pro FO - musí splňovat všeobecné podmínky provozování žinvosti, požadavek plné způsobilosti k pr. úkonům a navíc věk 18 let, bezúhonnost, neexistence daňových nedoplatků - společníci jsou smluvními stranami spol. smlouvy, rozhodují jednomyslností (ale mohou si domluvit většinový princip) - vznik členství ve v.o.s. - určitá právní skutečnost (uzavřením spol. smlouvy nebo změnou spol. smlouvy týkající se přistoupení dalšího společníka) = originální nabytí členství (u v.o.s. pravidlem) - plné účinky členství nastávají až dnem vzniku společnosti jako PO, ale spol. smlouva společníky zavazuje již od okamžiku podpisu - k přistoupení nového společníka (a tedy změny spol. smlouvy) je zapotřebí souhlasu všech společníků – členství nového společníka vzniká dnem změny spol. smlouvy - spol. smlouva může určit podmínky přistoupení nového společníka i jinak - derivativní nabytí členství – nový společník nastupuje do spol. vztahu na místo jiného společníka (členství je odvozeno od členství jiné osoby) - společník má v OS místo svého právního předchůdce (např. děděním - musí to být výslovně ve spol. smlouvě) nebo převodem podílu - nabytí smlouvou - to ale judikatura a odborná literatura odmítá) - zánik členství ve v.o.s. - je možný změnou spol. smlouvy (vystoupením) a dalšími vypočtenými pr. skutečnostmi - ve většině případů dochází se zánikem členství k zániku OS - ale OS na základě dohody zbývajících společníků může zabránit zrušení celé OS a trvat dál - členství zaniká smrtí, výpovědí, zánikem PO (společníka), omezení či zbavení způsobilosti k pr .úkonům, prohlášením konkurzu - je možné, aby za jistých podmínek došlo k obnovení zaniklého členství či obnovení zrušené společnosti - vystoupení - zánik členství možný kdykoliv, za předpokladu, že se změnou spol. smlouvy souhlasí všichni, a že v OS zůstanou nejméně 2 společníci - vyloučení rozhodnutím soudu - pokud společník porušuje své povinnosti, návrh na vyloučení podává OS - komanditní společnost - sdružení nejméně dvou osob (FO nebo PO) - vznik členství - originární – uzavřením spol. smlouvy, nebo změnou spol. smlouvy (přistoupení) - derivativní – komanditista - převodem podílu (jak u PO, tak FO), zákon umožňuje velmi snadné obchodování s podíly komanditistů (spol. smlouva může stanovit, že k převodu podílu komanditisty není třeba souhlasu ostatních společníků), o převodu podílu 139

musí být uzavřena písemná smlouva s ověřenými podpisy (+ musí tu být výslovné prohlášení nabyvatele, že přistupuje ke spol. smlouvě) - komplementář - jen u FO, děděním zemřelého společníka (ale jen pokud to připouští spol. smlouva) - zánik členství – komanditista

- smrtí jeho, smrtí společníka, zánikem KS, zánikem PO konkurzem, rozhodnutí soudu, vystoupením, vyloučení - v případě jeho smrti - jeho podíl se dědí, KS nezaniká, spol. smlouva může dědění jeho podílu vyloučit - omezení nebo zbavení zp. k pr. úkonům není důvodem zániku jeho účasti v KS, také není možné jednostranně vystoupit - komplementář - smrtí, zánikem PO (pokud zaniká bez pr. nástupce, pak zaniká celá KS, pokud se ostatní společníci nedohodnou na trvání KS bez tohoto komplementáře, ale musí po smrti tohoto ve společnosti zbýt ještě alespoň 1 komplementář a 1 komanditista), vystoupením, vyloučení (rozhodnutím soudu) - zánik KS bez pr. nástupce - zaniká členství všech společníků dnem zániku KS (výmazem z OR) - zánik KS s pr. nástupcem - rovněž zánik členství všech, ale současně jim originárně vznikne členství v nástupnické společnosti, i pokud by měla jinou pr. formu - vstoupí-li KS do likvidace - členství společníků zaniká koncem likvidace a výmazem z OR

- s.r.o. - pro nabytí členství nejsou stanoveny žádné zvláštní předpoklady, je třeba mít zp. k pr. úkonům - nabytí členství: - originárně - uzavřením spol. smlouvy, vydání zakl. listiny (jednostranný pr. úkon jednoho zakladatele), prohlášením o převzetí nového vkladu v případě zvyšování ZK jinou osobou než společníkem - derivativně -smlouvou o převodu obch. podílu (buď na jiného společníka či 3. osobu, musí být písemná a musí být úředně ověřené podpis, musí dojít ke změně spol. smlouvy,), děděním obch. podílu (možné spol. smlouvou vyloučit), univerzálním nástupnictvím po zaniklé PO, která byla společníkem, rozhodnutím VH o převodu obch. podílu na jinou osobu, než je společník - zánik členství: - společník s.r.o nemá právo výpovědi - převod obchodního podílu, kontrakce (dosáhnout souhlasu všech společníků s takovou změnou spol. smlouvy, která znamená zánik účasti společníka), vyloučení společníka (rozhodnutí samotné s.r.o. za stanovených podmínek), zrušení účasti rozhodnutím soudu (na návrh samotného společníka i jinak) - a.s. - nabytí členství: - zákaz originárního nabytí členství (zákaz společnosti, aby upisovala své akcie) - derivativní nabytí vlastních akcií 140

- získání akcií jinak než upsáním - omezení ale co do subjektů - zákaz se vztahuje na obecně prospěšné společnosti, na banky - členství se váže na vlastnictví akcií

41) Práva a povinnosti společníků v českých obchodních společnostech - práva a povinnosti společníka - práva - majetková

- podíl na zisku - právo na vypořádání - při zrušení - podíl na likvidačním zůstatku - při zániku účasti společníka - cena za podíl při převodu - vypořádací podíl - nemajetková - kontrola, řízení, informace

- povinnosti - vkladová povinnost a další - v každé formě je rozsah P a P společníků jiný, také se může lišit i díky konstrukcím ve spol. smlouvě - v.o.s. - P a P společníků se řídí přednostně spol. smlouvou (ustanovení ObchZ dispozitivní) Oddíl 2: Práva a povinnosti společníků § 79 (1) Práva a povinnosti společníků se řídí společenskou smlouvou. K její změně je třeba souhlasu všech společníků, nestanoví-li tento zákon jinak. Společenská smlouva může určit, že k její změně postačuje souhlas většiny společníků. (2) K rozhodnutí o ostatních záležitostech je zapotřebí souhlasu všech společníků, nestanoví-li společenská smlouva nebo zákon, že postačí souhlas většiny společníků. (3) Pokud je podle společenské smlouvy k rozhodnutí podle odstavců 1 a 2 dostačující souhlas většiny společníků, má každý ze společníků jeden hlas. Společenská smlouva může stanovit jiný počet hlasů. § 79a Společník je při plnění svých povinností povinen postupovat s péčí řádného hospodáře. § 80 (1) Společník je povinen splatit svůj vklad ve lhůtě stanovené ve společenské smlouvě, jinak bez zbytečného odkladu po vzniku společnosti, popřípadě po vzniku své účasti ve společnosti. (2) Při prodlení se splácením peněžitého vkladu je společník povinen platit úrok z prodlení ve výši 20% z dlužné částky, nestanoví-li společenská smlouva jinak. (3) Společník může vložit do společnosti i více vkladů. Tyto vklady se pro účely výpočtu podílu sčítají. § 81 (1) K obchodnímu vedení společnosti je oprávněn každý společník v rámci zásad mezi nimi dohodnutých. (2) Pověří-li společníci ve společenské smlouvě obchodním vedením společnosti z části nebo zcela jednoho nebo více společníků, ostatní společníci tohoto oprávnění v tomto rozsahu pozbývají. Pověřený společník je povinen řídit se při výkonu obchodního vedení zásadami, které s ostatními společníky dohodl. Pověřený společník je povinen se řídit rozhodnutím společníků učiněným většinou hlasů. Nestanoví-li společenská smlouva něco jiného, má každý společník jeden hlas. (3) Nestanoví-li společenská smlouva něco jiného, může být pověření společníka odvoláno, jestliže se na tom dohodnou ostatní společníci. Porušuje-li pověřený společník své povinnosti podstatným způsobem (§ 345 odst. 2), odejme soud pověření na návrh kteréhokoli společníka, i když je pověření podle smlouvy neodvolatelné. V tomto případě platí odstavec 1, dokud se společníci nedohodnou na novém pověření. (4) Společník pověřený obchodním vedením může své pověření z důležitých důvodů písemně vypovědět, je však povinen vykonat všechna opatření, která nesnesou odkladu. Výpověď musí být doručena společnosti a všem

141

společníkům. Výpověď je účinná uplynutím jednoho měsíce ode dne, kdy byla doručena společnosti. Ode dne účinnosti výpovědi vykonávají obchodní vedení ostatní společníci. (5) Společník pověřený obchodním vedením společnosti je povinen na požádání informovat ostatní společníky o všech záležitostech společnosti. Každý společník je oprávněn nahlížet do všech dokladů společnosti a kontrolovat tam obsažené údaje anebo k tomu zmocnit auditora nebo daňového poradce. § 82 (1) Zisk se dělí mezi společníky rovným dílem. Podíl na zisku stanovený na základě účetní závěrky je splatný do tří měsíců od jejího schválení, nestanoví-li společenská smlouva jinak. (2) Ztrátu zjištěnou účetní závěrkou nesou společníci rovným dílem. (3) Ustanovení odstavců 1 a 2 se použijí, nestanoví-li společenská smlouva jinak. § 82a Každý společník je oprávněn podat jménem společnosti žalobu o náhradu škody proti společníkovi, který odpovídá společnosti za škodu, a žalobu o splacení vkladu proti společníkovi, který je se splacením vkladu v prodlení, a v tomto řízení ji zastupovat. To neplatí, jestliže již jménem společnosti vymáhá náhradu škody nebo splacení vkladu statutární orgán společnosti. Jiná osoba než společník, který podal žalobu, nebo osoba jím zmocněná, nemůže v řízení činit úkony za společnost nebo jejím jménem. § 83 Změnou společenské smlouvy může do společnosti přistoupit další společník anebo může společník ze společnosti vystoupit, zůstanou-li ve společnosti alespoň dva společníci. § 84 Zákaz konkurence Bez svolení ostatních společníků nesmí společník podnikat v předmětu podnikání společnosti, a to ani ve prospěch jiných osob, ani zprostředkovávat obchody společnosti pro jiného. Nemůže být ani statutárním nebo jiným orgánem nebo členem orgánu společnosti s obdobným předmětem podnikání. Společenská smlouva může upravit zákaz konkurence jinak.

- nemajetková práva - právo na účast v obch. vedení společnosti- každý společník je oprávněn k obch. vedení OS v rámci zásad mezi nimi dohodnutých, ve spol. smlouvě může být obch. vedením společnosti pověřen jen jeden nebo několik společníků, toto právo může být odňato na základě rozhodnutí soudu (podstatné porušení povinností) - právo na informace o všech záležitostech společnosti - právo nahlížet do všech dokladů společnosti (nemůže být omezeno spol. smlouvou) - zákaz konkurence - omezuje každého společníka v.o.s. - OS může požadovat vydání prospěchu z obchodu (krytý byl učiněn v rozporu s tímto zákazem), převodu odpovídajících práv na OS, právo na náhradu škody - majetková práva - právo na úrok z hodnoty nesplaceného vkladu při prodlení se splácením - právo na podíl zisku na společnosti - zásadně se dělí veškerý zisk - při rušení právo na podíl na likvid .zůstatku, nebo vypořádací podíl - nemajetkové povinnosti - činnost společníka pro společnost (základní povinnost pro společníka) - povinnost podílet se na obchodním vedení, na jednání jménem OS, - povinnost postupovat při plnění povinností s péčí řádného hospodáře - povinnost podílet se na ztrátě společnosti - povinnost společníka přispět k úhradě ztráty společnosti, jestliže namísto zisku bude její výsledek hospodaření negativní - zde ručí společníci v plném rozsahu a rovným dílem - zákaz konkurence - majetkové povinnosti - vkladová povinnost není pojmovým znakem

142

- KS – rozdíly - právo disponovat podílem – přiznáno komanditistům - právo účasti na vedení- jen komplementáři - komanditisté pouze spolurozhodují v ostatních záležitostech (strategie podnikání, stanovení podnikatelských záměrů, rozhodování o rozdělení zisku) - právo na podíl na zisku - má každý společník, zisk určený k rozdělení musí být dělen ve 2 fázích (nejprve na část připadající komanditistům a komplementářům, pak se teprve rozdělí mezi jednotlivé K a K) - povinnost podílet se na ztrátě – komanditisté jen stanoví-li to spol. smlouva - vkladová povinnost, zákaz konkurence neplatí (nestanoví-li ho spol. smlouva) Oddíl 2: Práva a povinnosti společníků § 97 (1) K obchodnímu vedení společnosti jsou oprávněni pouze komplementáři. (2) V ostatních záležitostech rozhodují komplementáři společně s komanditisty většinou hlasů, pokud společenská smlouva nestanoví jinak. (3) Při hlasování má každý společník jeden hlas, nestanoví-li společenská smlouva jiný počet hlasů. (4) Ke změně společenské smlouvy je zapotřebí souhlasu všech společníků, nestanoví-li tento zákon jinak. Společenská smlouva může stanovit, že k její změně postačuje souhlas většiny komplementářů spolu se souhlasem většiny komanditistů. Může rovněž stanovit, že k převodu podílu komanditisty na jinou osobu se nevyžaduje souhlas ostatních společníků. Ustanovení § 115 platí obdobně. (5) K uzavření smluv podle § 67a se vyžaduje souhlas většiny komplementářů spolu se souhlasem většiny komanditistů. § 97a Komanditista je povinen vložit do základního kapitálu společnosti vklad ve výši určené společenskou smlouvou, minimálně však 5 000 Kč. Vklad je povinen splatit ve lhůtě stanovené společenskou smlouvou, jinak bez zbytečného odkladu po vzniku společnosti, popřípadě po vzniku své účasti na společnosti. § 98 Komanditista je oprávněn nahlížet do účetních knih a účetních dokladů společnosti a kontrolovat tam obsažené údaje nebo k tomu zmocnit auditora. Má právo na vydání stejnopisu účetní závěrky a právo požadovat od komplementářů informace o všech záležitostech společnosti. § 99 Zákaz konkurence neplatí pro komanditistu, nestanoví-li společenská smlouva jinak. § 100 (1) Rozdělení zisku na část připadající společnosti a část připadající komplementářům se určí poměrem stanoveným ve společenské smlouvě, jinak se zisk mezi ně dělí na polovinu. Nevyplývá-li ze společenské smlouvy něco jiného, část zisku, která připadla společnosti, se po zdanění rozdělí mezi komanditisty v poměru stanoveném ve společenské smlouvě, jinak v poměru splacených vkladů. (2) Nevyplývá-li ze společenské smlouvy něco jiného, rozdělí si komplementáři část zisku na ně připadající rovným dílem a komanditisté podle výše splacených vkladů. (3) Ztrátu zjištěnou účetní závěrkou nesou komplementáři rovným dílem, nestanoví-li společenská smlouva jinak. Komanditisté jsou povinni podílet se na úhradě ztráty, stanoví-li tak společenská smlouva. Na úhradu ztráty nejsou komanditisté povinni vracet podíly na zisku, které již byly společností vyplaceny.

- s.r.o. Oddíl 2: Práva a povinnosti společníků § 113 (1) Společník je povinen splatit vklad za podmínek a ve lhůtě určené ve společenské smlouvě, nejpozději však do pěti let od vzniku společnosti nebo od převzetí závazku ke zvýšení vkladu nebo k novému vkladu. Této povinnosti nemůže být společník zproštěn, ledaže jde o snížení základního kapitálu prominutím dluhu. Jednatelé oznámí rejstříkovému soudu bez zbytečného odkladu splacení celého vkladu každého společníka. (2) Společník, který ve lhůtě podle odstavce 1 nesplatil předepsanou hodnotu peněžitého vkladu, je povinen platit úrok z prodlení ve výši 20 % z nesplacené částky, nestanoví-li společenská smlouva jinak. (3) Je-li společník s placením vkladu v prodlení, může ho společnost pod pohrůžkou vyloučení vyzvat, aby svoji povinnost splnil ve lhůtě, která nesmí být kratší než tři měsíce.

143

(4) Společník, který nesplní svou povinnost ani v dodatečné lhůtě, může být valnou hromadou ze společnosti vyloučen. (5) Obchodní podíl (§ 114) vyloučeného společníka přechází na společnost, která jej může převést na jiného společníka nebo třetí osobu. O převodu rozhoduje valná hromada. (6) Nedojde-li k převodu obchodního podílu podle odstavce 5, rozhodne valná hromada do šesti měsíců ode dne, kdy k vyloučení společníka došlo, buď o snížení základního kapitálu o vklad vyloučeného společníka, nebo o tom, že ostatní společníci převezmou jeho obchodní podíl v poměru svých obchodních podílů za úplatu ve výši vypořádacího podílu, jinak může soud společnost i bez návrhu zrušit a nařídit její likvidaci. Rozhodnutím valné hromady o rozdělení obchodního podílu mezi společníky přechází na společníky rozdělený obchodní podíl za podmínek stanovených valnou hromadou. § 114 (1) Obchodní podíl představuje účast společníka na společnosti a z této účasti plynoucí práva a povinnosti. Jeho výše se určuje podle poměru vkladu společníka k základnímu kapitálu společnosti, nestanoví-li společenská smlouva jinak. (2) Každý společník může mít pouze jeden obchodní podíl. Jestliže se společník účastní dalším vkladem, zvyšuje se odpovídajícím způsobem jeho vklad, popřípadě i jeho obchodní podíl. (3) Jeden obchodní podíl může náležet více osobám. Svá práva z tohoto obchodního podílu mohou tyto osoby vykonávat jen společným zástupcem a k splácení vkladu jsou zavázány společně a nerozdílně. Na vztahy mezi osobami, jimž náleží obchodní podíl, se použijí přiměřeně ustanovení občanského zákoníku o spoluvlastnictví. § 115 (1) Se souhlasem valné hromady může společník smlouvou převést svůj obchodní podíl na jiného společníka, nestanoví-li společenská smlouva jinak. (2) Připouští-li to společenská smlouva, může společník převést svůj obchodní podíl na jinou osobu. Společenská smlouva může podmínit převod obchodního podílu na jinou osobu i souhlasem valné hromady. Má-li společnost jediného společníka, je obchodní podíl vždy převoditelný na třetí osoby. (3) Smlouva o převodu obchodního podílu musí mít písemnou formu a nabyvatel, který není společníkem, v ní musí prohlásit, že přistupuje ke společenské smlouvě, popřípadě stanovám. Podpisy musí být úředně ověřeny. Převodce ručí za závazky, které přešly převodem obchodního podílu. (4) Účinky převodu obchodního podílu podle odstavců 1 a 2 nastávají vůči společnosti dnem doručení účinné smlouvy o převodu. § 116 (1) Zánikem právnické osoby, která je společníkem, přechází obchodní podíl na jejího právního nástupce. Společenská smlouva může přechod obchodního podílu na právního nástupce vyloučit. (2) Obchodní podíl se dědí. Společenská smlouva může dědění obchodního podílu vyloučit, nejde-li o společnost o jediném společníku. Ustanovení § 156 odst. 10 se použije přiměřeně. Dědic se může domáhat zrušení své účasti ve společnosti soudem, nelze-li na něm spravedlivě požadovat, aby byl společníkem, a to ve lhůtě 3 měsíců od právní moci rozhodnutí soudu o dědictví, jinak toto právo zaniká. Dědic, který se domáhá zrušení své účasti ve společnosti soudem, není povinen osobně se podílet na činnosti společnosti, ani když společenská smlouva takovou povinnost stanoví. Účast dědice ve společnosti však nelze zrušit, jestliže je jediným společníkem. (3) Nepřechází-li obchodní podíl na dědice nebo právního nástupce, použije se obdobně ustanovení § 113 odst. 5 a 6. § 117 (1) Rozdělení obchodního podílu je možné jen při jeho převodu nebo přechodu na dědice nebo právního nástupce společníka. K rozdělení podílu je třeba souhlasu valné hromady. (2) Rozdělení obchodního podílu může společenská smlouva vyloučit. (3) Jestliže má při rozdělení obchodního podílu vzniknout samostatný obchodní podíl, musí být zachována výše vkladu uvedená v § 109 odst. 1. § 117a Zastavení obchodního podílu (1) Obchodní podíl může být předmětem zástavního práva. Zástavní smlouva musí mít písemnou formu. Podpisy na zástavní smlouvě musí být úředně ověřeny. (2) Jestliže lze obchodní podíl převádět pouze se souhlasem valné hromady, vyžaduje se souhlas valné hromady i k zastavení obchodního podílu. Bez tohoto souhlasu zástavní právo nevznikne. Zastavený obchodní podíl nelze po dobu trvání zástavního práva opětovně zastavit. (3) Zástavní právo k obchodnímu podílu vzniká zápisem zástavního práva k obchodnímu podílu do obchodního rejstříku. Návrh na zápis zástavního práva k obchodnímu podílu do obchodního rejstříku a na jeho výmaz je oprávněn podat zástavní věřitel nebo zástavce. K návrhu se přikládá zástavní smlouva nebo listiny potvrzující zánik zástavního práva a doklad o souhlasu valné hromady, je-li potřebný, nestanoví-li tento zákon jinak.

144

(4) Není-li pohledávka zajištěná zástavním právem k obchodnímu podílu řádně a včas splněna, je zástavní věřitel oprávněn svým jménem obchodní podíl zástavce i bez souhlasu valné hromady na náklady dlužníka prodat v obchodní veřejné soutěži nebo, umožňuje-li to zvláštní právní předpis, ve veřejné dražbě. Zástavní věřitel vydá bez zbytečného odkladu dlužníku výtěžek prodeje převyšující jeho zajištěnou pohledávku po odečtení účelně vynaložených nákladů. (5) Převodem obchodního podílu podle odstavce 4 zástavní právo k němu zaniká. (6) Po dobu trvání zástavního práva vykonává společník i nadále práva spojená s účastí ve společnosti. Plnění, na která vznikne nárok na základě účasti ve společnosti po splatnosti zajištěné pohledávky, náležejí do výše zajištěné pohledávky a jejího příslušenství zástavnímu věřiteli a započítávají se na zajištěnou pohledávku. (7) Jestliže se nepodaří zastavený obchodní podíl prodat způsobem uvedeným v odstavci 4, je zástavní věřitel oprávněn vykonávat práva spojená se zastaveným obchodním podílem. Zástavní věřitel může vykonávat práva spojená s obchodním podílem od okamžiku neúspěšného pokusu o prodej. Zástavní věřitel se může se zástavcem dohodnout, že přijme jeho obchodní podíl na úhradu dluhu smlouvou podle § 115. Ve smlouvě musí být uvedeno, že se obchodní podíl převádí na úhradu dluhu, včetně jeho důvodu a výše. K převodu obchodního podílu na úhradu dluhu se nevyžaduje souhlas valné hromady. Převodem obchodního podílu na zástavního věřitele zástavní právo zaniká. Pro účely převodu na úhradu dluhu však musí být hodnota podílu stanovena znalcem jmenovaným soudem na návrh zástavního věřitele. Pro jmenování a odměňování znalce platí obdobně § 59 odst. 3. Zástavní věřitel je povinen vyplatit bez zbytečného odkladu po převodu zástavci částku, o niž převyšuje takto stanovená hodnota dlužnou pohledávku s příslušenstvím včetně nákladů znaleckého posudku. (8) Není-li stanoveno jinak, použijí se pro zástavní právo k obchodnímu podílu obecná ustanovení občanského a obchodního zákoníku o zástavním právu k movitým věcem. § 118 Změna osoby společníka se zapisuje do seznamu společníků a do obchodního rejstříku. Společnost je povinna zapsat změnu v osobě společníka do seznamu společníků, jakmile je jí tato změna prokázána. § 119 Spojí-li se všechny obchodní podíly v rukou jednoho společníka, je společník povinen nejpozději do tří měsíců od spojení obchodních podílů splatit zcela všechny peněžité vklady nebo převést část obchodního podílu na jinou osobu. Poruší-li společník tuto povinnost, soud společnost i bez návrhu zruší a nařídí její likvidaci. § 120 (1) Společnost nemůže nabývat vlastních obchodních podílů smlouvou o převodu obchodního podílu. Smlouva uzavřená v rozporu s tímto zákazem je neplatná. Jestliže společnost nabude vlastních obchodních podílů, je povinna postupovat podle § 113 odst. 5 a 6. (2) Nabude-li společnost v souladu se zákonem vlastní obchodní podíl, nezanikají práva a povinnosti, jež jsou součástí obchodního podílu, splynutím, avšak společnost není oprávněna vykonávat práva společníka. Ustanovení § 161d odst. 2 a 3 platí přiměřeně. § 121 (1) Společenská smlouva může určit, že valná hromada je oprávněna uložit společníkům povinnost přispět na vytvoření vlastního kapitálu příplatkem mimo základní kapitál (dále jen "příplatek") peněžitým plněním nad výši vkladu až do poloviny základního kapitálu podle výše svých vkladů. Dosáhne-li výše příplatku hodnoty poloviny základního kapitálu, nelze již další příplatek uložit. O porušení této povinnosti platí ustanovení § 113 odst. 2 až 6 obdobně. (2) Společník může poskytnout příplatek se souhlasem valné hromady, i když tak nestanoví společenská smlouva. (3) Splnění povinnosti uvedené v odstavci 1 ani plnění podle odstavce 2 nemá vliv na výši vkladu společníka ani na výši základního kapitálu. (4) Příplatky lze společníkům vrátit jen v rozsahu, v jakém převyšují ztráty společnosti. § 122 (1) Společníci vykonávají svá práva týkající se řízení společnosti a kontroly její činnosti na valné hromadě v rozsahu a způsobem uvedeným ve společenské smlouvě, popřípadě ve stanovách. (2) Společníci mají zejména právo požadovat od jednatelů informace o záležitostech společnosti a nahlížet do dokladů společnosti a kontrolovat tam obsažené údaje nebo k tomu zmocnit auditora nebo daňového poradce. § 123 (1) Společníci se podílejí na zisku určeném valnou hromadou k rozdělení mezi společníky v poměru svých obchodních podílů, nestanoví-li společenská smlouva jinak. (2) K výplatě zisku nelze použít základního kapitálu, rezervního fondu ani ostatních kapitálových fondů ani prostředků, které podle tohoto zákona, společenské smlouvy nebo stanov mají být použity k doplnění těchto fondů. Ustanovení § 178 odst. 1 věty třetí, odst. 2, odst. 3 a odst. 5 až 7 se použijí přiměřeně. (3) Po dobu trvání společnosti nemohou společníci žádat vrácení vkladu. Za vrácení vkladu se nepovažují platby společníků poskytnuté při snížení základního kapitálu.

145

(4) Podíl na zisku vyplacený v rozporu s těmito ustanoveními jsou společníci povinni společnosti vrátit. Za toto vrácení ručí společně a nerozdílně jednatelé, kteří vyslovili souhlas s touto výplatou. § 124 (1) Společnost vytvoří rezervní fond (§ 67) v době a ve výši určené ve společenské smlouvě. Není-li rezervní fond vytvořen již při vzniku společnosti, je společnost povinna vytvořit jej z čistého zisku vykázaného v řádné účetní závěrce za rok, v němž poprvé čistý zisk vytvoří, a to ve výši nejméně 10 % z čistého zisku, avšak ne více než 5 % z hodnoty základního kapitálu. Tento fond se ročně doplňuje o částku určenou ve společenské smlouvě nebo ve stanovách, nejméně však 5 % z čistého zisku, až do dosažení výše rezervního fondu určené ve společenské smlouvě nebo ve stanovách, nejméně však do výše 10 % základního kapitálu. (2) O použití rezervního fondu rozhodují jednatelé v souladu s § 67, nejde-li o případy, kdy zákon svěřuje toto rozhodnutí valné hromadě. (3) Rezervní fond do výše 10 % základního kapitálu lze použít pouze k úhradě ztráty společnosti.

- právo zastavit obchodní podíl, právo disponovat obchodním podílem - příplatková povinnost - příplatky vstupují jen do vlastního kapitálu, nikoli do ZK - musí být ve spol. smlouvě a v konkr. případě musí rozhodnout VH - právo podílet se na řízení - mohou mít i jiné osoby než jen společníci - a.s. - není zde povinnost podílet se na ztrátě společnosti, jen právo na podíl na zisku

Oddíl 3: Práva a povinnosti akcionářů § 178 Podíly na zisku společnosti (1) Akcionář má právo na podíl na zisku společnosti (dividendu), který valná hromada podle hospodářského výsledku schválila k rozdělení. Nevyplývá-li z ustanovení stanov týkajících se prioritních akcií něco jiného, určuje se tento podíl poměrem jmenovité hodnoty jeho akcií k jmenovité hodnotě akcií všech akcionářů. Společnost nesmí vyplácet zálohy na podíly na zisku. § 179 (2) Po dobu trvání společnosti ani v případě jejího zrušení není akcionář oprávněn požadovat vrácení svých vkladů. Za vrácení vkladů se nepovažuje plnění poskytnuté a) v důsledku snížení základního kapitálu, b) při odkoupení akcií společností, jsou-li splněny zákonem stanovené podmínky, c) při vrácení zatímního listu nebo jeho prohlášení za neplatný (§ 177), d) při rozdělování podílu na likvidačním zůstatku. (3) Po zrušení společnosti s likvidací má akcionář právo na podíl na likvidačním zůstatku. (4) Společnost může bezúplatně převádět majetek na akcionáře jen v případech, kdy to zákon výslovně dovoluje. § 180 (1) Akcionář je oprávněn účastnit se valné hromady, hlasovat na ní, má právo požadovat a dostat na ní vysvětlení záležitostí týkajících se společnosti, je-li takové vysvětlení potřebné pro posouzení předmětu jednání valné hromady, a uplatňovat návrhy a protinávrhy. Neurčí-li stanovy jinak, hlasuje se nejprve o protinávrhu akcionáře. (2) Hlasovací právo je spojeno s akcií. Stanovy musí určit počet hlasů spojených s akcií tak, aby na akcie se stejnou jmenovitou hodnotou připadal stejný počet hlasů. Jestliže společnost vydává akcie s různou jmenovitou hodnotou, musí být počet hlasů spojených s těmito akciemi určen ve stejném poměru, jako je poměr jmenovitých hodnot těchto akcií. Stanovy mohou omezit výkon hlasovacího práva stanovením nejvyššího počtu hlasů jednoho akcionáře, a to ve stejném rozsahu pro každého akcionáře nebo i pro akcionáře a jím ovládané osoby. (3) Akcionář přítomný na valné hromadě má právo na vysvětlení podle odstavce 1 i ohledně záležitostí týkajících se osob ovládaných společností. (4) Informace obsažená ve vysvětlení musí být určitá a musí poskytovat dostatečný obraz o skutečnosti. Informace může být zcela nebo zčásti odmítnuta, jestliže z pečlivého podnikatelského uvážení vyplývá, že by mohlo její poskytnutí přivodit společnosti újmu nebo jde o vnitřní informaci podle zvláštního právního předpisu anebo je předmětem obchodního tajemství společnosti nebo utajovanou informací podle zvláštního právního předpisu. Zda jde o takovou informaci, rozhoduje představenstvo. Odmítne-li představenstvo z uvedených důvodů informaci sdělit, může být informace vyžadována, jen pokud bude s jejím poskytnutím souhlasit dozorčí rada. Jestliže nesouhlasí s poskytnutím informace ani dozorčí rada, rozhodne o tom, zda je společnost povinna informaci poskytnout, soud na základě žaloby akcionáře. Tím nejsou dotčena ustanovení zvláštních právních předpisů na ochranu informací.

146

(5) Vysvětlení může být poskytnuto formou souhrnné odpovědi na více otázek obdobného obsahu. Platí, že vysvětlení se akcionáři dostalo i tehdy, pokud bylo doplňující vysvětlení k bodům programu uveřejněno na internetových stránkách společnosti nejpozději v den předcházející konání valné hromady a je k dispozici akcionářům v místě konání valné hromady. (7) Akcionář má právo uplatňovat své návrhy k bodům, které budou zařazeny na pořad jednání valné hromady, ještě před uveřejněním pozvánky na valnou hromadu nebo oznámení o jejím svolání. Představenstvo uveřejní návrh, který bude společnosti doručen nejpozději do 7 dnů před uveřejněním pozvánky na valnou hromadu nebo oznámení o jejím svolání, spolu s pozvánkou na valnou hromadu nebo s oznámením o jejím svolání. Na návrhy doručené po této lhůtě se obdobně použije odstavec 6. Stanovy společnosti mohou lhůtu podle věty druhé zkrátit. § 182 (1) Na žádost akcionáře nebo akcionářů uvedených v § 181 odst. 1 a) představenstvo zařadí jimi určenou záležitost na pořad jednání valné hromady; pokud žádost došla po zaslání pozvánky na valnou hromadu nebo po uveřejnění oznámení o jejím konání, uveřejní představenstvo za předpokladu, že je každý z bodů návrhu doplněn odůvodněním nebo návrhem usnesení a že je mu doručen nejpozději do 20 dnů před konáním valné hromady nebo je-li určen, před rozhodným dnem, doplnění pořadu jednání valné hromady ve lhůtě do deseti dnů před konáním valné hromady případně, je-li určen, před rozhodným dnem k účasti na valné hromadě způsobem určeným zákonem a stanovami pro svolání valné hromady; jestliže takové uveřejnění není již možné, lze určenou záležitost na pořad jednání této valné hromady zařadit jen postupem podle § 185 odst. 4, b) dozorčí rada přezkoumá výkon působnosti představenstva v záležitostech určených v žádosti, c) dozorčí rada uplatní právo na náhradu škody, které má společnost vůči členovi představenstva, d) představenstvo podá žalobu na splacení emisního kursu akcií proti akcionářům, kteří jsou v prodlení s jeho splacením, nebo uplatní postup podle § 177. (2) Pokud dozorčí rada nebo představenstvo bez zbytečného odkladu nesplní žádost akcionáře, mohou akcionáři uvedení v § 181 odst. 1 uplatnit právo na náhradu škody nebo na splacení emisního kursu akcií jménem společnosti sami. Jiná osoba než akcionář, který žalobu podal, nebo osoba jím zmocněná, nemůže v řízení činit úkony za společnost nebo jejím jménem. (3) Akcionáři uvedení v § 181 odst. 1 mohou požádat soud, aby jmenoval znalce pro přezkoumání zprávy o vztazích mezi ovládanou osobou a propojenými osobami podle § 66a odst. 12, jsou-li pro to závažné důvody, i když nejsou splněny předpoklady uvedené v § 66a odst. 13.

42) Orgány obchodních společností (pojem a třídění) - ObchZ vychází o obecného pojmu orgán OS nebo družstva, ale nedefinuje ho - v nejobecnější rovině upraveno v § 66 ObchZ, ale i řada dalších ustanovení - OS je vnitřně členěna na specializované útvary zabezpečující její jednotlivé funkce - orgán OS - organizační články (strukturní části), pověřené na základě zákona nebo stanov určitými rozhodovacími nebo jednatelskými funkcemi, jsou součástí PO jako právního subjektu, což se projevuje zejména tím, že zásadně nejsou složeny ze zaměstnanců - členy orgánů - společníci nebo 3. osoby na základě zvl. smluv nepodléhajících režimu zák. práce - OS vytvářejí své orgány zásadně ze společníků, v KS je běžné, že jsou orgány složeny ze 3. osob (manažersky, profesionálně zdatní) - orgány OS jsou: valná hromada, představenstvo, dozorčí rada, správní rada, jednatelé, také výbory představenstva atd. - některé orgány stanoví přímo zákon (povinně zřizované), jiné zákon upravuje jako fakultativní, jiné si OS může zřídit na základě spol. smlouvy - odpovědnost a ručení členů - obecná úprava v ustanovení o mandátní smlouvě § 66 (1) Osoba, která je statutárním orgánem nebo jeho členem anebo členem jiného orgánu společnosti, může ze své funkce odstoupit. Je však povinna oznámit to orgánu, jehož je členem, nebo orgánu, který ji zvolil nebo jmenoval. Výkon funkce končí dnem, kdy odstoupení projednal nebo měl projednat orgán, který ji zvolil nebo

147

jmenoval, nestanoví-li společenská smlouva nebo stanovy, že postačí, projednal-li je, nebo je měl projednat orgán, jehož je členem. U osoby zvolené za člena orgánu zaměstnanci společnosti výkon funkce končí dnem, kdy odstoupení projednal nebo měl projednat orgán, jehož je členem. Příslušný orgán je povinen projednat odstoupení na nejbližším zasedání poté, co se o odstoupení z funkce dověděl. Jestliže osoba, která odstupuje z funkce, oznámí své odstoupení na zasedání příslušného orgánu, končí výkon funkce uplynutím dvou měsíců po takovém oznámení, neschválí-li příslušný orgán společnosti na její žádost jiný okamžik zániku funkce. (2) Vztah mezi společností a osobou, která je statutárním orgánem nebo členem statutárního či jiného orgánu společnosti anebo společníkem při zařizování záležitostí společnosti, se řídí přiměřeně ustanoveními o mandátní smlouvě, pokud ze smlouvy o výkonu funkce, byla-li uzavřena, nebo ze zákona nevyplývá jiné určení práv a povinností. Závazek k výkonu funkce je závazkem osobní povahy. Smlouva o výkonu funkce musí mít písemnou formu a musí být schválena valnou hromadou nebo písemně všemi společníky, kteří ručí za závazky společnosti neomezeně. (3) Jakékoliv plnění společnosti ve prospěch osoby, jež je orgánem společnosti nebo jeho členem, na které neplyne právo z právního předpisu nebo z vnitřního předpisu, lze poskytnout pouze se souhlasem valné hromady, nebo je-li přiznáno ve smlouvě o výkonu funkce. Společnost plnění neposkytne, jestliže výkon funkce zřejmě přispěl k nepříznivým hospodářským výsledkům společnosti, anebo při zaviněném porušení právní povinnosti v souvislosti s výkonem funkce. (4) Neurčují-li zákon, stanovy nebo společenská smlouva jinak, mohou se statutární a jiné orgány usnášet, jen je-li přítomna nadpoloviční většina jejich členů, a k usnesení je zapotřebí souhlasu většiny přítomných členů. Při rovnosti hlasů je rozhodující hlas předsedajícího. Stanovy či společenská smlouva mohou připustit i písemné hlasování nebo hlasování pomocí prostředků sdělovací techniky mimo zasedání orgánu, pokud s tím souhlasí všichni členové orgánu. Hlasující se pak považují za přítomné. (5) Ustanovení odstavců 1 a 4 se nevztahují na valnou hromadu. (6) Ustanovení tohoto zákona a zvláštních právních předpisů o odpovědnosti a ručení orgánů a členů orgánů společnosti se vztahují také na osoby, které na základě dohody, podílu na společnosti či jiné skutečnosti ovlivňují podstatným způsobem chování společnosti, přestože nejsou orgány ani členy orgánů společnosti, bez zřetele k tomu, jaký vztah ke společnosti mají. (7) Osoby, které činí jménem společnosti písemné úkony, je podepisují tak, že k firmě společnosti připojí svůj podpis. Neuvedení firmy u podpisu jednající osoby však nezpůsobuje neplatnost právního úkonu.

- statutární orgán

- orgán, který má generální jednatelské oprávnění (může jednat ve všech věcech právního subjektu) - jako statutární je označen zákonem nebo zakl. aktem – osoba, která je členem statut.orgánu či jiného orgánu OS, může ze své funkce odstoupit (je povinna to oznámit orgánu, jehož je členem, nebo který ji jmenoval, výkon funkce končí dnem projednání) – vztah mezi OS a osobou, která je stat. orgánem nebo členem stat. orgánu či jiného orgánu OS se řídí přiměřeně ustanoveními o mandátní smlouvě, závazek z výkonu funkce je závazek osobní povahy, smlouva o výkonu funkce musí být písemná a musí být schválena VH nebo všemi společníky, kteří ručí za své závazky neomezeně - plnění OS ve prospěch osoby, jež je orgánem OS nebo jeho členem, které neplyne z právního či vnitřního předpisu, lze poskytnout jen se souhlasem VH nebo to musí být ve smlouvě o výkonu funkce – pokud není určeno jinak, orgány se usnášejí, je-li přítomna nadpoloviční většina členů, k usnesení je zapotřebí souhlasu většiny přítomných, při rovnosti rozhoduje hlas předsedajícího – předchozí ustanovení se nevztahují na VH - ta podléhá speciální úpravě

- komunitární právo - ObchZ byl doplněn o pojem faktického vedoucího (§ 66 (6)) – osoba, která na základě faktického vlivu působí na chování OS obdobným způsobem, jako by byla členem orgánu OS, i když jím není 148

- v.o.s. - stat. Orgán - všichni společníci (dispozitivní, smluvní volnost) - KS - stat. Orgán - komplementáři (pr.úkony může každý komplementář činit samostatně, také velmi dispozitivní úprava) - s.r.o. - VH - nejvyšší orgán společnosti, výlučně společníci, rozhoduje o nejzáv. otázkách, pokud tvoří společnost jediný společník, vykonává také funkci VH - jednatelé - výkonný orgán společnosti, obchodní vedení, jednání jménem OS navenek - dozorčí rada - fakultativně zřizovaná, členem jen FO, dohled nad činností jednatelů Oddíl 3: Orgány společnosti Valná hromada § 125 (1) Valná hromada je nejvyšším orgánem společnosti. Do její působnosti patří: a) schválení jednání učiněných jménem společnosti před jejím vznikem podle § 64, b) schvalování řádné, mimořádné a konsolidované a v případech stanovených zákonem i mezitímní účetní závěrky, rozhodování o rozdělení zisku nebo jiných vlastních zdrojů a o úhradě ztrát, c) schvalování stanov a jejich změn, d) rozhodování o změně obsahu společenské smlouvy, nedochází-li k němu na základě jiných právních skutečností (§ 141), e) rozhodování o zvýšení či snížení základního kapitálu nebo o připuštění nepeněžitého vkladu či o možnosti započtení peněžité pohledávky vůči společnosti proti pohledávce na splacení vkladu, f) jmenování, odvolání a odměňování jednatelů, g) jmenování, odvolání a odměňování členů dozorčí rady, h) vyloučení společníka podle § 113 a 121, i) jmenování, odvolání a odměňování likvidátora a rozhodování o zrušení společnosti s likvidací, jestliže to společenská smlouva připouští, j) schvalování smluv uvedených v § 67a, k) rozhodování o fúzi, převodu jmění na společníka, rozdělení a změně právní formy, l) schválení ovládací smlouvy (§ 190b), smlouvy o převodu zisku (§ 190a) a smlouvy o tichém společenství a jejich změn, m) schválení smlouvy o výkonu funkce (§ 66 odst. 2), n) schválení poskytnutí finanční asistence podle § 120a, o) další otázky, které do působnosti valné hromady svěřuje zákon nebo společenská smlouva. (2) Neurčí-li společenská smlouva jinak, uděluje a odvolává valná hromada prokuru. (3) Valná hromada si může vyhradit rozhodování věcí, které jinak náleží do působnosti jiných orgánů společnosti. § 126 Společník se zúčastňuje jednání valné hromady osobně nebo v zastoupení zmocněncem na základě písemné plné moci. § 127 (1) Valná hromada je schopná usnášení, jsou-li přítomni společníci, kteří mají alespoň polovinu všech hlasů, nevyžaduje-li společenská smlouva vyšší počet hlasů. (2) Každý společník má jeden hlas na každých 1000 Kč svého vkladu, neurčuje-li společenská smlouva jiný počet hlasů. (3) Valná hromada rozhoduje alespoň prostou většinou hlasů přítomných společníků, nevyžaduje-li zákon nebo společenská smlouva vyšší počet hlasů. (5) Společník nemůže vykonávat hlasovací právo, jestliže a) valná hromada rozhoduje o jeho nepeněžitém vkladu, b) valná hromada rozhoduje o jeho vyloučení nebo o podání návrhu na jeho vyloučení, c) valná hromada rozhoduje o tom, zda mu nebo osobě, s níž jedná ve shodě, má být prominuto splnění povinnosti, anebo zda má být odvolán z funkce orgánu nebo člena orgánu společnosti pro porušení povinností při výkonu funkce, d) je v prodlení se splacením vkladu, e) tak v dalších případech stanoví zákon. § 128

149

(1) Nestanoví-li zákon, společenská smlouva, popřípadě stanovy kratší lhůtu, svolávají valnou hromadu jednatelé nejméně jednou za rok. Valná hromada, která schvaluje řádnou účetní závěrku, se musí konat nejpozději do šesti měsíců od posledního dne účetního období. § 132 (1) Má-li společnost jediného společníka, nekoná se valná hromada a působnost valné hromady vykonává tento společník. Rozhodnutí společníka při výkonu působnosti valné hromady musí mít písemnou formu a musí být podepsáno společníkem. Rozhodnutí společníka musí mít formu notářského zápisu v těch případech, kdy se o rozhodnutí valné hromady pořizuje notářský zápis. Ustanovení § 127 odst. 5 se nepoužije. (2) Jediný společník je oprávněn vyžadovat, aby se rozhodování podle odstavce 1 účastnil i jednatel a dozorčí rada, pokud byla zřízena. Písemné rozhodnutí jediného společníka musí být doručeno jednateli a dozorčí radě, pokud byla zřízena. (3) Smlouvy uzavřené mezi společností a jediným společníkem této společnosti, pokud tento společník jedná rovněž jménem společnosti, musejí mít formu notářského zápisu nebo písemnou formu a listina musí být podepsána před orgánem pověřeným legalizací. Jednatelé § 133 (1) Statutárním orgánem společnosti je jeden nebo více jednatelů. Je-li jednatelů více, je oprávněn jednat jménem společnosti každý z nich samostatně, nestanoví-li společenská smlouva nebo stanovy jinak. (2) Omezit jednatelská oprávnění může pouze společenská smlouva, stanovy nebo valná hromada. Takové omezení je však vůči třetím osobám neúčinné. (3) Jednatele jmenuje valná hromada z řad společníků nebo jiných fyzických osob. § 134 Jednateli náleží obchodní vedení společnosti. K rozhodnutí o obchodním vedení společnosti, má-li společnost více jednatelů, se vyžaduje souhlas většiny jednatelů, nestanoví-li společenská smlouva jinak. § 135 (1) Jednatelé jsou povinni zajistit řádné vedení předepsané evidence a účetnictví, vést seznam společníků a informovat společníky o záležitostech společnosti. § 136 Zákaz konkurence (1) Nevyplývají-li ze společenské smlouvy nebo stanov další omezení, jednatel nesmí a) podnikat v oboru stejném nebo obdobném oboru podnikání společnosti ani vstupovat se společností do obchodních vztahů, b) zprostředkovávat nebo obstarávat pro jiné osoby obchody společnosti, c) účastnit se na podnikání jiné společnosti jako společník s neomezeným ručením nebo jako ovládající osoba jiné osoby se stejným nebo podobným předmětem podnikání, a d) vykonávat činnost jako statutární orgán nebo člen statutárního nebo jiného orgánu jiné právnické osoby se stejným nebo s obdobným předmětem podnikání, ledaže jde o koncern. (2) Porušení odstavce 1 má důsledky stanovené v § 65. (3) Společenská smlouva může určit, v jakém rozsahu se vztahuje zákaz konkurence i na společníky. Dozorčí rada § 137 (1) Dozorčí rada se zřizuje, stanoví-li tak společenská smlouva nebo zvláštní zákon. § 138 (1) Dozorčí rada: a) dohlíží na činnost jednatelů, b) nahlíží do obchodních a účetních knih a jiných dokladů a kontroluje tam obsažené údaje, c) přezkoumává řádnou, mimořádnou a konsolidovanou, popřípadě i mezitímní účetní závěrku a návrh na rozdělení zisku nebo úhradu ztráty a předkládá své vyjádření valné hromadě, d) podává zprávy valné hromadě ve lhůtě stanovené společenskou smlouvou, jinak jednou ročně. § 139 (1) Členové dozorčí rady jsou voleni valnou hromadou. (2) Členem dozorčí rady nemůže být jednatel společnosti. (3) Dozorčí rada musí mít alespoň tři členy. (4) Na členy dozorčí rady se vztahuje zákaz konkurence (§ 136). § 140 (1) Členové dozorčí rady jsou oprávněni účastnit se valné hromady. Musí jim být uděleno slovo, kdykoli o to požádají. (2) Dozorčí rada svolá valnou hromadu, jestliže to vyžadují zájmy společnosti. Pro způsob svolávání valné hromady platí přiměřeně ustanovení § 129 odst. 1.

- a.s. - VH - vrcholný orgán 150

- představenstvo - řídící orgán a jednající jménem společnosti - dozorčí rada - kontrolní i částečně rozhodovací pravomoc Oddíl 4: Orgány společnosti Valná hromada § 184 (1) Valná hromada je nejvyšším orgánem společnosti. Akcionář se zúčastňuje valné hromady osobně nebo v zastoupení (dále jen „přítomný akcionář“). (4) Plná moc pro zastupování na valné hromadě musí být písemná a musí z ní vyplývat, zda byla udělena pro zastoupení na jedné nebo na více valných hromadách v určitém období. Má se za to, že osoba zapsaná v evidenci investičních nástrojů nebo v evidenci zaknihovaných cenných papírů jako správce anebo jako osoba oprávněná vykonávat práva spojená s akcií, je oprávněna zastupovat akcionáře při výkonu všech práv spojených s akciemi vedenými na daném účtu, včetně hlasování na valné hromadě. Tato osoba se prokazuje výpisem z evidence investičních nástrojů nebo výpisem z evidence zaknihovaných cenných papírů; toho není třeba, má-li společnost povinnost sama si vyžádat pro účely výkonu práv spojených s akciemi výpis z evidence investičních nástrojů nebo výpis z evidence zaknihovaných cenných papírů. (5) Zmocněnec je povinen oznámit v dostatečném předstihu před konáním valné hromady akcionáři veškeré skutečnosti, které by mohly mít pro akcionáře význam při posuzování, zda v daném případě hrozí střet jeho zájmů a zájmů zmocněnce. Členové orgánů společnosti mohou přijmout zmocnění akcionářem, pouze pokud uveřejní informace podle první věty spolu s pozvánkou na valnou hromadu nebo s oznámením o jejím svolání. (6) Akcionář nemusí vykonat hlasovací práva spojená se všemi jeho akciemi stejným způsobem; to platí i pro jeho zmocněnce. § 184a (1) Valná hromada se koná nejméně jednou za rok ve lhůtě určené stanovami, nejpozději však do 6 měsíců od posledního dne účetního období. Svolá ji představenstvo, popřípadě jeho člen, pokud se představenstvo na jejím svolání bez zbytečného odkladu neusneslo a zákon stanoví povinnost valnou hromadu svolat anebo pokud představenstvo není dlouhodobě schopno se usnášet, nestanoví-li tento zákon jinak. (2) Představenstvo je povinno uveřejnit pozvánku na valnou hromadu nebo oznámení o jejím svolání způsobem určeným zákonem a stanovami. U společnosti s akciemi na jméno uveřejňuje představenstvo pozvánku tak, že ji odešle všem akcionářům na adresu sídla nebo bydliště uvedenou v seznamu akcionářů nejméně 30 dní před konáním valné hromady. U společnosti s akciemi na majitele uveřejňuje představenstvo v této lhůtě oznámení o konání valné hromady v Obchodním věstníku a jiným vhodným způsobem určeným stanovami. Jestliže vlastník akcií na majitele zřídí ve prospěch společnosti zástavní právo alespoň k jedné akcii společnosti jako jistotu na úhradu nákladů za zaslání oznámení o konání valné hromady a požádá o zasílání oznámení o konání valné hromady na adresu uvedenou v žádosti, je společnost povinna mu na uvedenou adresu na jeho náklad oznámení zasílat. (3) Pozvánka na valnou hromadu nebo oznámení o konání valné hromady obsahuje alespoň a) firmu a sídlo společnosti, b) místo, datum a hodinu konání valné hromady, c) označení, zda se svolává řádná, mimořádná nebo náhradní valná hromada, d) pořad jednání valné hromady, e) rozhodný den k účasti na valné hromadě, pokud byl určen, a vysvětlení jeho významu pro hlasování na valné hromadě. (4) Místo, datum a hodina konání valné hromady musí být určeny tak, aby co nejméně omezovaly možnost akcionářů účastnit se valné hromady. (5) Valnou hromadu lze odvolat nebo změnit datum jejího konání na pozdější dobu. § 185 (1) Valná hromada je schopna se usnášet, pokud přítomní akcionáři mají akcie, jejichž jmenovitá hodnota přesahuje 30 % základního kapitálu společnosti, nevyžadují-li stanovy účast vyšší. § 186 (1) Valná hromada rozhoduje většinou hlasů přítomných akcionářů, pokud tento zákon nevyžaduje většinu jinou. Stanovy mohou určit vyšší počet hlasů potřebných k přijetí usnesení. (2) O záležitostech podle § 187 odst. 1 písm. a), b), c) a k) a o zrušení společnosti s likvidací a návrhu rozdělení likvidačního zůstatku rozhoduje valná hromada alespoň dvěma třetinami hlasů přítomných akcionářů. Rozhoduje-li valná hromada o zvýšení nebo snížení základního kapitálu, vyžaduje se i souhlas alespoň dvou třetin hlasů přítomných akcionářů každého druhu akcií, které společnost vydala nebo místo nichž byly vydány zatímní listy. § 186d Dohody o výkonu hlasovacích práv (1) Neplatné jsou dohody, kterými se akcionář zavazuje:

151

a) dodržovat při hlasování pokyny společnosti nebo některého z jejích orgánů o tom, jak má hlasovat, nebo b) že bude hlasovat pro návrhy předkládané orgány společnosti, nebo c) že jako protiplnění za výhody poskytnuté společností uplatní hlasovací právo určitým způsobem nebo že nebude hlasovat. § 187 (1) Do působnosti valné hromady náleží: a) rozhodování o změně stanov, nejde-li o změnu v důsledku zvýšení základního kapitálu představenstvem podle § 210 nebo o změnu, ke které došlo na základě jiných právních skutečností, b) rozhodování o zvýšení či snížení základního kapitálu nebo o pověření představenstva podle § 210 či o možnosti započtení peněžité pohledávky vůči společnosti proti pohledávce na splacení emisního kursu, c) rozhodnutí o snížení základního kapitálu a o vydání dluhopisů podle § 160, d) volba a odvolání členů představenstva, pokud stanovy neurčují, že jsou voleni a odvoláváni dozorčí radou (§ 194 odst. 1), e) volba a odvolání členů dozorčí rady a jiných orgánů určených stanovami, s výjimkou členů dozorčí rady volených a odvolávaných podle § 200, f) schválení řádné nebo mimořádné účetní závěrky a konsolidované účetní závěrky a v zákonem stanovených případech i mezitímní účetní závěrky, rozhodnutí o rozdělení zisku nebo jiných vlastních zdrojů nebo o stanovení tantiém a rozhodnutí o úhradě ztráty, g) rozhodování o odměňování členů představenstva a dozorčí rady, h) rozhodnutí o kótaci účastnických cenných papírů společnosti podle zvláštního právního předpisu a o jejich vyřazení z obchodování na trhu, i) rozhodnutí o zrušení společnosti s likvidací, jmenování a odvolání likvidátora, včetně určení výše jeho odměny, schválení návrhu rozdělení likvidačního zůstatku, j) rozhodnutí o fúzi, převodu jmění na jednoho akcionáře nebo rozdělení, popřípadě o změně právní formy, k) schvalování smluv uvedených v § 67a, l) schválení jednání učiněných jménem společnosti do jejího vzniku podle § 64, m) schválení ovládací smlouvy (§ 190b), smlouvy o převodu zisku (§ 190a) a smlouvy o tichém společenství a jejich změn, n) rozhodnutí o dalších otázkách, které tento zákon nebo stanovy zahrnují do působnosti valné hromady. (2) Valná hromada si nemůže vyhradit k rozhodování záležitosti, které jí nesvěřuje zákon nebo stanovy. § 188 (1) Valná hromada zvolí svého předsedu, zapisovatele, dva ověřovatele zápisu a osoby pověřené sčítáním hlasů. Do doby zvolení předsedy řídí valnou hromadu člen představenstva, jehož tím představenstvo pověří, nestanovíli tento zákon jinak. (2) Zápis o valné hromadě obsahuje: a) firmu a sídlo společnosti, b) místo a dobu konání valné hromady, c) jméno předsedy valné hromady, zapisovatele, ověřovatelů zápisu a osob pověřených sčítáním hlasů, d) popis projednání jednotlivých bodů programu valné hromady, e) rozhodnutí valné hromady s uvedením výsledku hlasování, f) obsah protestu akcionáře, člena představenstva nebo dozorčí rady týkajícího se rozhodnutí valné hromady, jestliže o to protestující požádá. (3) K zápisu se přiloží návrhy a prohlášení, předložená na valné hromadě k projednání, a listina přítomných na valné hromadě. § 190 (1) Má-li společnost jen jediného akcionáře, nekoná se valná hromada a působnost valné hromady vykonává tento akcionář. Rozhodnutí akcionáře při výkonu působnosti valné hromady musí mít písemnou formu a musí být podepsáno akcionářem. Rozhodnutí společníka musí mít formu notářského zápisu v těch případech, kdy se o rozhodnutí valné hromady pořizuje notářský zápis. Ustanovení § 186c odst. 2 a 3 se nepoužijí. (2) Jediný akcionář je oprávněn vyžadovat, aby se rozhodování podle odstavce 1 účastnilo představenstvo a dozorčí rada. Písemné rozhodnutí jediného akcionáře musí být doručeno představenstvu a dozorčí radě. (3) Smlouvy uzavřené mezi společností a jediným akcionářem této společnosti, pokud tento akcionář jedná rovněž jménem společnosti, musí mít formu notářského zápisu nebo písemnou formu a listina musí být podepsána před orgánem pověřeným legalizací. Představenstvo § 191 (1) Představenstvo je statutárním orgánem, jenž řídí činnost společnosti a jedná jejím jménem . Představenstvo rozhoduje o všech záležitostech společnosti, pokud nejsou tímto zákonem nebo stanovami vyhrazeny do působnosti valné hromady nebo dozorčí rady. Nevyplývá-li ze stanov něco jiného, za představenstvo jedná

152

navenek jménem společnosti každý člen představenstva. Členové představenstva, kteří zavazují společnost, a způsob, kterým tak činí, se zapisují do obchodního rejstříku. (2) Stanovy rozhodnutí valné hromady nebo dozorčí rady mohou omezit právo představenstva jednat i jménem společnosti, avšak tato omezení nejsou účinná vůči třetím osobám. § 192 (1) Představenstvo zabezpečuje obchodní vedení včetně řádného vedení účetnictví společnosti a předkládá valné hromadě ke schválení řádnou, mimořádnou a konsolidovanou, popřípadě i mezitímní účetní závěrku a návrh na rozdělení zisku nebo úhradu ztráty v souladu se stanovami společnosti. Tato závěrka nebo vybrané údaje z ní s uvedením doby a místa, v němž je účetní závěrka k nahlédnutí pro akcionáře, se zasílají akcionářům majícím akcie na jméno nejméně 30 dnů před valnou hromadou. Vydala-li společnost akcie na majitele, hlavní údaje této účetní závěrky se v téže lhůtě uveřejní způsobem určeným zákonem a stanovami pro svolání valné hromady s uvedením doby a místa, v němž je účetní závěrka k nahlédnutí pro akcionáře společnosti. (2) Ve lhůtách určených stanovami, nejméně však jednou za účetní období, předkládá představenstvo valné hromadě zprávu o podnikatelské činnosti společnosti a o stavu jejího majetku. Tato zpráva je vždy součástí výroční zprávy zpracovávané podle zvláštního právního předpisu. § 194 (1) Členy představenstva volí a odvolává valná hromada. Stanovy mohou určit, že členy představenstva volí a odvolává dozorčí rada způsobem v nich uvedeným. Funkční období jednotlivých členů představenstva určují stanovy a nesmí přesáhnout pět let. Neurčí-li stanovy funkční období člena představenstva, je jeho funkční období pět let. Jestliže volí členy představenstva dozorčí rada, zvolí osoby zvolené za členy dozorčí rady první členy představenstva před podáním návrhu na zápis společnosti do obchodního rejstříku. Na postup při volbě členů představenstva se použijí obdobně ustanovení stanov upravující jednání dozorčí rady. Volí-li členy představenstva dozorčí rada, schvaluje rovněž smlouvy o výkonu funkce podle § 66 odst. 2 a plnění podle § 66 odst. 3 místo valné hromady. (2) Jestliže člen představenstva zemře, odstoupí z funkce, je odvolán nebo jinak skončí jeho funkční období, musí příslušný orgán společnosti do tří měsíců zvolit nového člena představenstva. Nebude-li z tohoto důvodu představenstvo schopno plnit své funkce, jmenuje chybějící členy nebo člena představenstva soud na návrh osoby, jež na tom osvědčí právní zájem, a to na dobu, než budou zvoleni noví členové nebo člen příslušným orgánem společnosti, jinak může soud i bez návrhu zrušit společnost a nařídit její likvidaci. Ustanovení § 71 odst. 2 věty druhá, třetí, čtvrtá a pátá, odst. 6 a 7 platí obdobně. Místně příslušným soudem pro jmenování člena představenstva je obecný soud společnosti; účastníky řízení jsou navrhovatel, společnost, je-li zde osoba, která je oprávněna jejím jménem nebo za ni jednat, a osoba, jež má být soudem jmenována za člena představenstva. Funkce člena představenstva zaniká volbou nového člena představenstva, nejpozději však uplynutím tří měsíců od uplynutí jeho funkčního období. Stanovy mohou určit, že představenstvo, jehož počet členů zvolených valnou hromadou neklesl pod polovinu, může jmenovat náhradní členy do příštího zasedání valné hromady. (3) Představenstvo má nejméně tři členy; to neplatí, jde-li o společnost s jediným akcionářem . Členové představenstva volí svého předsedu. Představenstvo rozhoduje většinou hlasů svých členů určenou stanovami, jinak většinou hlasů všech členů. Každý člen představenstva má jeden hlas. (4) Představenstvo se řídí zásadami a pokyny schválenými valnou hromadou, pokud jsou v souladu s právními předpisy a stanovami. Jejich porušení nemá vliv na účinky jednání členů představenstva vůči třetím osobám. Nestanoví-li tento zákon jinak, není nikdo oprávněn dávat představenstvu pokyny týkající se obchodního vedení společnosti. (5) Členové představenstva jsou povinni vykonávat svou působnost s péčí řádného hospodáře a zachovávat mlčenlivost o důvěrných informacích a skutečnostech, jejichž prozrazení třetím osobám by mohlo společnosti způsobit škodu. Je-li sporné, zda člen představenstva jednal s péčí řádného hospodáře, nese důkazní břemeno o tom, že jednal s péčí řádného hospodáře, tento člen představenstva. Ti členové představenstva, kteří způsobili společnosti porušením právních povinností při výkonu působnosti představenstva škodu, odpovídají za tuto škodu společně a nerozdílně. Smlouva mezi společností a členem představenstva nebo ustanovení stanov vylučující nebo omezující odpovědnost člena představenstva za škodu jsou neplatné. Členové představenstva odpovídají za škodu, kterou způsobili společnosti plněním pokynu valné hromady, jen je-li pokyn valné hromady v rozporu s právními předpisy. (6) Členové představenstva, kteří odpovídají společnosti za škodu, ručí za závazky společnosti společně a nerozdílně, jestliže odpovědný člen představenstva škodu neuhradil a věřitelé nemohou dosáhnout uspokojení své pohledávky z majetku společnosti pro její platební neschopnost, nebo z důvodu, že společnost zastavila platby. Rozsah ručení je omezen rozsahem povinnosti členů představenstva k náhradě škody. Ručení člena představenstva zaniká, jakmile způsobenou škodu uhradí. (7) Členem představenstva může být pouze fyzická osoba, která dosáhla věku 18 let, která je plně způsobilá k právním úkonům, která je bezúhonná ve smyslu zákona o živnostenském podnikání a u níž nenastala skutečnost, jež je překážkou provozování živnosti podle zákona o živnostenském podnikání. Osoba, která uvedené podmínky nesplňuje nebo na jejíž straně je dána překážka výkonu funkce, se členem představenstva nestane, i když o tom

153

rozhodl příslušný orgán. Přestane-li člen představenstva splňovat podmínky stanovené pro výkon funkce tímto zákonem nebo zvláštním právním předpisem, jeho funkce tím zaniká, nestanoví-li tento zákon jinak. Tím nejsou dotčena práva třetích osob nabytá v dobré víře. § 195 (1) O průběhu zasedání představenstva a o jeho rozhodnutích se pořizují zápisy podepsané předsedou představenstva a zapisovatelem. (2) V zápisu z jednání představenstva musí být jmenovitě uvedeni členové představenstva, kteří hlasovali proti jednotlivým usnesením představenstva nebo se zdrželi hlasování. Pokud není prokázáno něco jiného, platí, že neuvedení členové hlasovali pro přijetí usnesení. § 196 Zákaz konkurence (1) Pokud ze stanov nebo z usnesení valné hromady nevyplývají další omezení, člen představenstva nesmí a) podnikat v oboru stejném nebo obdobném oboru podnikání společnosti ani vstupovat se společností do obchodních vztahů, b) zprostředkovávat nebo obstarávat pro jiné osoby obchody společnosti, c) účastnit se na podnikání jiné společnosti jako společník s neomezeným ručením nebo jako ovládající osoba jiné osoby se stejným nebo podobným předmětem podnikání, d) vykonávat činnost jako statutární orgán nebo člen statutárního nebo jiného orgánu jiné právnické osoby se stejným nebo s obdobným předmětem podnikání, ledaže jde o koncern. (2) Porušení těchto ustanovení má důsledky uvedené v § 65. (3) V případě, že člen představenstva vykonává pro společnost práci na základě pracovní smlouvy či jiné smlouvy tuto nahrazující, nepovažuje se takový vztah za obchodní. Dozorčí rada § 197 (1) Dozorčí rada dohlíží na výkon působnosti představenstva a uskutečňování podnikatelské činnosti společnosti. (2) Členové dozorčí rady jsou oprávněni nahlížet do všech dokladů a zápisů týkajících se činnosti společnosti a kontrolují, zda účetní zápisy jsou řádně vedeny v souladu se skutečností a zda podnikatelská činnost společnosti se uskutečňuje v souladu s právními předpisy, stanovami a pokyny valné hromady. § 198 Dozorčí rada přezkoumává řádnou, mimořádnou a konsolidovanou, popřípadě i mezitímní účetní závěrku a návrh na rozdělení zisku nebo úhradu ztráty a předkládá své vyjádření valné hromadě. § 199 (1) Dozorčí rada svolává valnou hromadu, jestliže to vyžadují zájmy společnosti, a na valné hromadě navrhuje potřebná opatření. Pro způsob svolávání valné hromady platí přiměřeně ustanovení § 184 až 190. (2) Dozorčí rada určí svého člena, který zastupuje společnost v řízení před soudy a jinými orgány proti členu představenstva. § 200 (1) Dozorčí rada musí mít nejméně tři členy, počet jejích členů musí být dělitelný třemi. Dvě třetiny členů dozorčí rady volí valná hromada a jednu třetinu zaměstnanci společnosti, má-li společnost více než 50 zaměstnanců v pracovním poměru na pracovní dobu přesahující polovinu týdenní pracovní doby stanovené zvláštním právním předpisem v první den účetního období, v němž se koná valná hromada, která volí členy dozorčí rady. Stanovy mohou určit vyšší počet členů dozorčí rady volených zaměstnanci, avšak tento počet nesmí být větší, než počet členů volených valnou hromadou; mohou rovněž určit, že zaměstnanci volí část členů dozorčí rady i při menším počtu zaměstnanců společnosti. (2) Členové dozorčí rady jsou voleni na dobu určenou stanovami. Funkční období člena dozorčí rady nesmí přesáhnout 5 let. První funkční období členů dozorčí rady činí 1 rok od vzniku společnosti. (3) Pro členy dozorčí rady platí obdobně ustanovení § 194 odst. 2, 4 až 7 a § 196. (4) Člen dozorčí rady nesmí být zároveň členem představenstva, prokuristou nebo osobou oprávněnou podle zápisu v obchodním rejstříku jednat jménem společnosti. (6) Člen dozorčí rady zvolený zaměstnanci může být zaměstnanci odvolán. Na odvolání zaměstnance z dozorčí rady se použije obdobně ustanovení odstavce 5. § 201 (1) Členové dozorčí rady se účastní valné hromady společnosti a jsou povinni seznámit valnou hromadu s výsledky své kontrolní činnosti. (2) Rozdílný názor členů dozorčí rady zvolených zaměstnanci společnosti se sdělí valné hromadě spolu se závěry ostatních členů dozorčí rady. (3) Dozorčí rada rozhoduje na základě souhlasu většiny hlasů svých členů, neurčují-li stanovy vyšší počet. Pro náležitosti zápisu se použije § 195 odst. 2 obdobně. Každý člen dozorčí rady má jeden hlas. O zasedání dozorčí rady se pořizuje zápis podepsaný jejím předsedou. V zápise se uvedou i stanoviska menšiny členů, jestliže tito o to požádají, a vždy se uvede odchylný názor členů dozorčí rady zvolených zaměstnanci.

154

(4) Jestliže zákon nebo stanovy vyžadují k určitým jednáním představenstva předchozí souhlas dozorčí rady a dozorčí rada souhlas k takovému jednání nedá nebo využije-li dozorčí rada svého práva zakázat představenstvu určité jednání jménem společnosti, neodpovídají členové představenstva společnosti za škodu, která jí z důvodu splnění takového rozhodnutí dozorčí rady vznikne. Za škodu takto vzniklou odpovídají společně a nerozdílně ti členové dozorčí rady, kteří při rozhodování o jednáních uvedených v první větě nejednali s péčí řádného hospodáře. Jestliže dá dozorčí rada souhlas k jednáním uvedeným v první větě, za škodu vzniklou z takového jednání odpovídají společně a nerozdílně členové představenstva i dozorčí rady, kteří při rozhodování o tom, zda se má jednání uskutečnit, nevykonávali funkci s péčí řádného hospodáře.

43.

Akciová společnost (obecná charakteristika a pojetí v českém a evropském právu)

- § 154 - 220 (velmi podrobná úprava, převážně kogentní) - v Evropě různé přístupy, liší se hlavně mírou samostatnosti úpravy (někde samostatný zákon, někde v obchodních kodexech) § 154 (1) Akciovou společností je společnost, jejíž základní kapitál je rozvržen na určitý počet akcií o určité jmenovité hodnotě. Společnost odpovídá za porušení svých závazků celým svým majetkem. Akcionář neručí za závazky společnosti. (2) Firma společnosti musí obsahovat označení "akciová společnost" nebo zkratku "akc. spol." nebo zkratku "a.s.".

- útěk od a.s. k s.r.o., ale i přesto je a.s. ekonomicky nejdůležitější - výhodou je totiž pružnější organizační struktura - výhodou také, že dokáže stáhnout volné kapitály - peněžní a jiné prostředky od široké veřejnosti - charakteristické znaky: - kapitálová společnost - povinná tvorba ZK (ten je rozložen do akcií) - vnášení vkladů do společnosti povinné - pluralita podílů - každý může vlastnit neomezený počet akcií/podílů - podíly lze převádět – členství je tedy snadno převoditelné na jinou osobu, tím má a.s. otevřený charakter - uzavřená soukromoprávní korporace - uzavřená - počet akcionářů je omezen počtem akcií - soukromoprávní - vzniká na základě 2 a vícestranného jednání účastníků soukromopr. vztahů - korporace - vzniká na základě sdružování PO/FO (osobní substrát) - není vázána na osobní substrát - a.s. je nezávislá po svém vzniku na svých zakladatelích - hlasovací právo je odvozeno od výše vkladu (není to 1 akcionář =1 hlas) - princip většinového hlasování - není princip jednomyslnosti - společníci neručí za závazky a.s. - výjimkou je, že po zániku a.s. ručí akcionáři do výše podílu na likvid. zůstatku (zánik s likvidací) - a.s. ručí za své závazky celým majetkem - samostatná a výlučná odpovědnost a.s. - ale neodpovídá za závazky svých akcionářů - majetek a.s. a akcionářů je oddělený - ale za určitých podmínek může dojít k prolomení hranice, akcionář je odpovědný za závazky a.s., když a.s. ztratí svou rozhodovací samostatnost tím, že je ovládnuta svým silným akcionářem nebo silnou

155

akc. skupinou (ocitne - li se společnost v úpadku, pak lze zavázat k odpovědnosti akcionáře, který svým vlivem a.s. k úpadku přivedl) - zpravidla odděleno řízení společnosti (manager) od společníků (akcionářů) - akcionáři chtějí spíše dosáhnout k zhodnocení svých úspor než podílu na řízení společnosti - profesionalita řízení společnosti - zde přípustnost cizorodého prvku v řízení a.s. - pevná organizační struktura - vůle kolektivní převáží nad individuální – sdružení velkého počtu vkladatelů - anonymita akcionářů ustupuje do pozadí - „odtajňování akcionářů“, průhlednost - ale není zde jako u jiných OS povinnost zapisovat společníky do OR - zakládána především za účelem dosažení zisku - ale připouští se i založení za jiným než podnikatelským účelem – školství, zdravotnictví, struktura - podnikatelem je a.s., nikoliv akcionáři - pouze a.s. je nositelkou živnostenského či jiného oprávnění k podnikatelské činnosti (ale má status podnikatele) - především kogentní pr. úprava- jen malý prostor pro sjednání podmínek - smluvní podstata potlačována - kvůli ochraně kapitálových trhů a ochraně menšinových akcionářů - nejvíce unifikované právo - evropeizované (často ve směrnicích EU) - štěpení práva na právo a.s., s jejichž akciemi se obchoduje na burze a na právo a.s. neveřejných (jejich akcie nejsou nabízeny) - založení a.s. § 162 (1) Společnost může být založena jedním zakladatelem, je-li zakladatel právnickou osobou, jinak dvěma nebo více zakladateli. Soustředění akcií v rukou jedné osoby nezakládá neplatnost společnosti ani není důvodem pro zrušení společnosti soudem. (2) Zakládají-li společnost dva nebo více zakladatelů, uzavřou zakladatelskou smlouvu. Jediný zakladatel zakládá společnost zakladatelskou listinou. (3) Základní kapitál společnosti založené s veřejnou nabídkou akcií musí činit alespoň 20 000 000 Kč, nestanoví-li zvláštní právní předpis vyšší částku. Základní kapitál společnosti založené bez veřejné nabídky akcií musí činit alespoň 2 000 000 Kč. (4) Jestliže zvyšuje společnost, jejíž základní kapitál je nižší než 20 000 000 Kč, základní kapitál veřejnou nabídkou, musí jej zvýšit nejméně na 20 000 000 Kč.

a) jednorázově (bez veřejné nabídky akcií) - základní vklad je 2 miliony, úprava jen dle ObchZ - zakladatelé se dohodnou, že v určitém poměru upíší akcie na celý ZK společnosti - zakladatelé uzavřou zakladatelskou smlouvu (pokud je jen jeden zakladatel – ale může to být jen PO, tak zakladatelská listina) - náležitosti zakl. smlouvy - firma, sídlo, předmět podnikání, navrhovaný ZK - musí zde být určeno, kdo bude členem dozorčí rady, příp. představenstva + uvedení, jak se angažují jednotlivý zakladatelé - kolik vypíšou akcií, jak je budou splácet + technické údaje - odhad nákladů na založení společnosti + stanovy - charta společnosti, kterou se bude řídit její další fungování - zakladatelská smlouva + stanovy - společenská smlouva - zakl. smlouva se uzavírá ve formě notářského zápisu (pak teprve zápis do OR a vznik a.s. jako PO) b) postupně (s veřejnou nabídkou akcií)

156

- základní kapitál je 20 milionů, úprava dle ObchZ, ale i zákona o podnikání na kapitálovém trhu - postup je kontrolován ČNB (ta musí dát souhlas k takovému založení) - moc se nepoužívá (protože náročný proces vzniku) - v zakl. smlouvě se musí rozhodnout, kdy a kde veřejnost může akcie upisovat a místo a čas splácení veřejností a jaký bude emisní kurz - zakladatelé potřebují získat zdroj financování z vnějšku, tj. vypíšou veřejnou nabídku akcií (veřejný návrh smlouvy = vyložení akcií) - nejpozději s nabídkou musí být uveřejněn prospekt cenného papíru - soubor informací nezbytných pro investory k posouzení CP (akcie) - poslední fáze - upisování akcií (nutná pokrýt celý kapitál) - upisování – právní úkon upisovatele, kterým upisovatel vyjadřuje svou vůli stát se akcionářem a.s. - pokud bylo splaceno alespoň 30% jmenovité hodnoty akcií, je možné konat ustavující VH (ta rozhoduje o založení celé společnosti) - do této doby to byla jen společnost zakládaná - schválí stanovy, zvolí orgány, až potom může dojít k zapsání do OR - vznik a.s. - zápisem do OR (konstitutivní zápis), návrh se podává do 90 dní od založení

44) Akcie (pojem a třídění), práva a povinnosti akcionáře § 155 (1) Akcie je cenným papírem, s nímž jsou spojena práva akcionáře jako společníka podílet se podle tohoto zákona a stanov společnosti na jejím řízení, jejím zisku a na likvidačním zůstatku při zániku společnosti. Osoba, která se podílí na základním kapitálu společnosti, je oprávněna vykonávat práva akcionáře jako společníka, i když společnost dosud nevydala akcie nebo zatímní listy, a to ode dne zápisu základního kapitálu, na němž se podílí, do obchodního rejstříku. (2) Akcie mohou být vydány v souladu se zvláštním zákonem v listinné podobě (dále jen "listinné akcie") nebo v zaknihované podobě (dále jen "zaknihované akcie"). (3) Akcie musí obsahovat a) firmu a sídlo společnosti, b) jmenovitou hodnotu, c) označení formy akcie, u akcie na jméno firmu, název nebo jméno akcionáře, d) výši základního kapitálu a počet akcií k datu emise akcie, e) datum emise. (4) Listinná akcie musí obsahovat i číselné označení a podpis člena nebo členů představenstva, kteří jsou oprávněni jménem společnosti jednat k datu emise. Zaknihovaná akcie musí obsahovat číselné označení v případech, kdy to stanoví zákon. (5) Akcie téže společnosti mohou mít různou jmenovitou hodnotu, pokud zvláštní zákon nestanoví něco jiného. (6) Je-li vydáno více druhů akcií, musí akcie obsahovat označení druhu a listinné akcie musí obsahovat i určení práv s nimi spojených alespoň odkazem na stanovy. Akcie, s nimiž nejsou spojena žádná zvláštní práva (kmenové akcie), nemusí označení druhu obsahovat. (7) Nestanoví-li tento zákon jinak, musí být s akciemi téhož druhu spojena stejná práva. Akciová společnost musí zacházet za stejných podmínek se všemi akcionáři stejně. Jiné druhy akcií, než které upravuje zákon, nesmějí být vydávány. § 156 Forma akcie (1) Akcie může znít na jméno nebo na majitele. (2) Jestliže společnost vydala akcie na jméno, vede seznam akcionářů, v němž se zapisuje označení druhu a formy akcie, její jmenovitá hodnota, firma nebo název a sídlo právnické osoby nebo jméno a bydliště fyzické osoby, která je akcionářem, popřípadě číselné označení akcie a změny těchto údajů. Společnost je povinna

157

každému svému akcionáři na jeho písemnou žádost a jen za úhradu nákladů vydat opis seznamu všech akcionářů, kteří jsou vlastníky akcií na jméno, nebo požadované části seznamu, a to nejpozději do sedmi dnů od doručení žádosti. Vydala-li společnost zaknihované akcie, mohou stanovy určit, že seznam akcionářů nahrazuje evidence zaknihovaných cenných papírů vedená podle zvláštního právního předpisu. (4) Stanovy mohou omezit, nikoliv však vyloučit, převoditelnost akcií na jméno. Nejsou-li splněny podmínky pro převod akcií na jméno určené stanovami, je smlouva o převodu těchto akcií neplatná, ledaže nabyvatel akcií jednal v dobré víře. Osoba, která takto převedla akcie na jméno, odpovídá za škodu, která z toho důvodu vznikla. Je-li převod akcií na jméno podmíněn souhlasem orgánu společnosti, smlouva o převodu akcií nemůže nabýt účinnosti dříve, než tento orgán udělí souhlas, nestanoví-li smlouva jinou lhůtu. Nenabude-li smlouva účinnosti do tří měsíců od uzavření, může kterýkoliv z účastníků od smlouvy odstoupit. Jestliže stanovy podmíní převoditelnost akcie na jméno souhlasem některého orgánu společnosti, mohou též určit, v jakých případech a za jakých podmínek je tento orgán povinen udělit k převodu souhlas, popřípadě v jakých případech je povinen udělení souhlasu odmítnout. Jestliže tento orgán odmítne udělit souhlas k převodu akcie na jméno v případech, kdy podle stanov nebyl povinen udělení souhlasu odmítnout, je společnost povinna na žádost akcionáře tuto akcii odkoupit za cenu přiměřenou jejich hodnotě. Jestliže příslušný orgán společnosti nerozhodne do dvou měsíců od doručení žádosti, platí, že byl souhlas udělen. Právo na odkoupení akcie lze uplatnit do jednoho měsíce ode dne, v němž bylo akcionáři doručeno odmítnutí souhlasu s převodem akcie, jinak zaniká. Pro postup při uzavírání smlouvy o koupi akcií platí přiměřeně ustanovení § 186a odst. 6. (5) Je-li převod akcií na jméno podmíněn souhlasem orgánu společnosti, je nutný souhlas tohoto orgánu též k zastavení těchto akcií. Smlouva o zastavení akcií na jméno nemůže nabýt účinnosti dříve, než příslušný orgán společnosti udělí souhlas k jejich zastavení. Jestliže příslušný orgán společnosti o souhlasu nerozhodne do dvou měsíců od doručení žádosti společnosti, platí, že byl souhlas udělen. K prodeji zastavených akcií na jméno při uplatnění zástavního práva se souhlas příslušného orgánu společnosti nevyžaduje. (6) Listinná akcie na jméno je převoditelná rubopisem a předáním. V rubopisu se uvede firma nebo název a sídlo právnické osoby nebo jméno a bydliště fyzické osoby, na niž se akcie převádí, a den převodu akcie. Na rubopis se jinak použijí přiměřeně předpisy upravující směnky. K účinnosti převodu akcie na jméno vůči společnosti se vyžaduje zápis o změně v osobě akcionáře v seznamu akcionářů. Společnost provede zápis týkající se změny v osobě akcionáře bez zbytečného odkladu poté, co jí bude taková změna prokázána. (7) Akcie na majitele je neomezeně převoditelná. Práva spojená s listinnou akcií na majitele vykonává ten, kdo ji předloží, nebo ten, kdo prokáže písemným prohlášením osoby, která vykonává úschovu nebo uložení podle zvláštního právního předpisu, že akcie je pro něho uložena podle zvláštního právního předpisu. Předložení akcie nebo prohlášení podle věty druhé může být nahrazeno identifikací akcie podle § 184 odst. 2. V prohlášení musí být uveden účel, pro který se prohlášení vydává, a den jeho vystavení. Osoba, která prohlášení vystavila, nesmí akcii, o které je vystavila, vydat uschovateli (uložiteli) ani třetí osobě do uplynutí doby stanovené pro uplatnění práva, k jehož uplatnění prohlášení vystavila, nebo do uplatnění tohoto práva. Práva spojená se zaknihovanou akcií na majitele vykonává osoba vedená v evidenci zaknihovaných cenných papírů podle zvláštního právního předpisu. (8) Na převody akcií se jinak použijí ustanovení zvláštního právního předpisu. (9) Akcie může být společným majetkem více osob. Spolumajitelé akcie se musí dohodnout, kdo z nich bude vykonávat práva spojená s akcií, nebo musí určit společného zmocněnce. Na vzájemné vztahy mezi spolumajiteli akcie se použijí obdobně ustanovení občanského zákoníku o spoluvlastnictví. (10) Zemře-li akcionář, je oprávněn vykonávat práva s akcií spojená dědic, nestanoví-li tento zákon něco jiného. Je-li více dědiců, platí ustanovení odstavce 9 obdobně. Pokud se dědicové nedohodnou, určí na návrh společnosti osobu oprávněnou vykonávat práva spojená s akcií do doby skončení řízení o dědictví soud.

- 3 významy: 1) část ZK – každá akcie má jmenovitou (nominální) hodnotu, bez ní v ČR není možné akcii vydat (ale v USA to třeba lze) - souhrn jmenovitých hodnot akcií je výše ZK - jmenovitá hodnota akcie - částka, která je na akcii vyznačena - částka, na kterou je rozsekán základní kapitál - akcie nikdy nemůže být vydávána níže, než je její jmenovitá hodnota - emisní ážio - rozdíl mezi emisním kurzem a jmenovitou hodnotou akcie - pokud mé zaplacení nestačí na pokrytí celého emisního kurzu, nejprve se tím pokryje emisní ážio a až potom se kryje ta nominální hodnota akcie - emisní kurz - částka, za kterou je akcie obchodována (nabídka/poptávka) - může být splacen peněžitými i nepeněžitými vklady, ale u upisovatelů jen peněžité vklad 158

2) souhrn P a P akcionáře v a.s. - reprezentuje podíl akcionáře ve společnosti - podíl na zisku, likvidačním zůstatku, právo účastnit se VH - vznik podílnictví není vázán na samotném vydání akcie - určitá osoba se stává společníkem již zápisem do společnosti - zápisem ZK - a.s. nesmí vydat akcie dříve, než se splatí její emisní kurz - s vydanou akcií nemůže být spojena povinnost splatit její emisní kurz - podíl je představován cenným papírem - to v jiných OS není - zatímní list - dosvědčuje, že určitá osoba je společníkem a.s. a že může vykonávat P a P s členstvím spojená, ale také vyjadřuje povinnost zaplatit zbytek emisního kurzu - zde může mít společník více podílů/akcií (v jiných OS ne) - kolik akcií upíše, tolik podílů ve společnosti má - princip plurality podílů 3) cenný papír - akcie je cenný papír, s nímž jsou spojena práva akcionáře podílet se podle tohoto zákona a stanov společnosti na jejím řízení, jejím zisku, a na likvidačním zůstatku výčet práv, která s ní jsou spojena - znaky akcií: - nedokonalý - deklaratorní CP - vydání akcie pouze osvědčuje, deklaruje existenci akcionářského postavení jisté osoby - s vydáním akcie není spojen vznik P a P - princip celistvosti akcie - převodem akcie se převádějí všechna práva s akcií spojená (výjimky) (samostatně převoditelná práva) 1) právo na výplatu dividendy 2) právo na přednostní upsání akcií 3) právo na vyplacení podílu na likv.zůstatku 4) právo na přednostní právo na vypsání vyměnitelných a prioritních dluhopisů - účastnický - podílnický CP - jakmile je jednou vydána, vyjadřuje podíl akcionáře na OS - hlavní CP - odvozuje se od ní např. kupon - vedlejší CP, který jen označuje právo na výplatu dividendy - soukromý CP - vydávána a.s. jako osobou soukromého práva - hromadný CP - vydávány ve velkém počtu, mobilizace velkého kapitálu (hromadná akcie je něco jiného - glob. CP) - spekulační CP - výraz investice, není předem možné určit výnos - obchodovatelný CP - náležitosti akcie - firma, sídlo a.s., jmenovitá hodnota, forma, výše ZK, označení druhu akcie a určení práv s ní spojených, datum emise - práva spojená s akcií: a) majetková - právo podílet se na rozdělení zisku, na likvid.zůstatek, na přednostní upisování akcií při zvýšení ZK a.s., právo na výměnu akcie za akcie nebo obch. podíly b) nemajetková - právo účastnit se řízení a.s., právo podat návrh na vyslovení neplatnosti usnesení VH - dělení akcií 1) dle podoby:

159

A) listinné akcie

B) zaknihované akcie

2) dle formy A) akcie na jméno

B) akcie na majitele

- mají podobu listiny, musí obsahovat zákonem stanovené náležitosti akcie, fyzické listiny - můžeme je dělit na a) kótované - vyžadován zvl. způsob tisku na papír jako hmotný nosič, tyto akcie určeny pro obchodování na oficiálním trhu, jako ochrana b) nekótované - zápis v evidenci vedené prostředky výp. techniky - je zapsána na účtu majitele cenného papíru (vedeno Střediskem CP) - výpis z účtu je pak deklaratorní listinou (nikoliv CP), důležitý pro uplatnění práv spojených s akcií – vydávány na jméno určité osoby - převod listinné rubopisem (na akcii nebo na listu s ní spojeném) a následným předáním (tradicí), převod zaknih. akcie smlouvou a registrací - rubopis (= indosament) – musí obsahovat jméno a sídlo PO či jméno a bydliště FO, den převodu, podpis převodce + doložku „na řad“ - aby byl převod účinný, nutný zápis o změně v osobě akcionáře do seznamu akcionářů společnosti - lepší ochrana proti odcizení, ale těžší prodejnost - osoba akcionáře se na listinné akcii neuvádí, držitel je anonymní - disponuje s ní ten, kdo ji předloží (to stačí k legitimaci výkonu práv) - převádí se u listinné akcie předáním (tradicí), v zaknih. podobě smlouvou a registrací - neomezitelně převoditelné - vinkulace (stanovy mohou omezit) - snadná obchodovatelnost na sekundárních trzích

3) dle druhu A) akcie kmenové (běžné) - s nimi nejsou spojena žádná zvláštní práva, nemusí obsahovat označení druhu B) akcie prioritní - s nimiž jsou spojena přednostní práva týkající se dividendy nebo podílu na likvidačním zůstatku - souhrn jejich jmenovitých hodnot nesmí překročit polovinu základního kapitálu - jejich funkce - získat akcionáře 4) dle způsobu vydání A) jednotlivá akcie B) hromadná akcie - má vždy listinou podobu, patří do skupiny globálních listin, které mají nahradit určitý počet jednotlivých CP - nemůže být dělena na podíly - povinnosti akcionářů 1) uhrazující povinnost - splatit emisní kurz akcie (zákon stanoví min. míru splnění - 30% jmenovitých akcií, které se splácejí peněžními vklady + všechny nepeněžité vklady musí být splaceny do 1 roku od založení společnosti) - po splacení obdrží akcionář potvrzení od správce vkladu 160

- po vzniku společnosti se toto potvrzení změní za zatímní papír, ten už je CP a nahrazuje akcionáři všechny akcie, které upsal, ale zatím nesplatil - prodlení – sankce - úroky z prodlení, nemožnost vykonávat hlasovací právo 2) povinnost vrátit dividendu, kterou nepřijal v dobré víře 3) povinnost loajality vůči společnosti - nesmí stavit své zájmy nad zájmy a.s. 4) veřejná nabídka převzetí - ten, kdo ovládá a.s., musí nabídnout menšinovým akcionářům, že odkoupí jejich akcie, pokud klesne zájem, klesne cena - práva akcionářů 1) právo podílet se na zisku 2) právo podílet se na likvidačním zůstatku 3) právo žádat kopii zápisu z VH 4) právo na přednostní upsání akcií 5) právo podílet se na řízení společnosti - právo účastnit se VH - osobně nebo prostřednictvím zástupce (plná moc) - hlasovací podíl, podle toho, jak se podílel na pokrytí ZK - právo hlasovat, právo předkládat návrhy, právo žádat vysvětlení - právo na ochranu menšinových akcionářů - ochrana slabší smluvní strany - práva akcionářů, kteří mají kvalifikovaný podíl na ZK (mají alespoň 3% a.s. (ZK před 100 000 000,- nebo 5% ZK)) - práva každého akcionáře - možnost navrhnout neplatnost usnesení VH pro rozpor se zákonem či stanovami - „vytlačení menšinového akcionáře“ - ochrana menš. akcionářů je nákladná - snaha se jich zbavit

45) Struktura orgánů akciové společnosti (monistický a dualistický model) - upravena velmi podrobně a kogentně - požadavek efektivního org. uspořádání a.s. a ochrana menšinových akcionářů - 2 typy národních úprav - povinně se u obou typů vytváří VH jako hlavní orgán a.s. - společné je také postavení VH jako vrcholného orgánu a.s., kterému náleží rozhodování otázek zásadního významu - rozdíly především v rozdělení kontrolních a výkonných funkcí a) model monistický (USA, VB, Kanada, Austrálie, Fr, Belgie, Itálie) - klade větší důraz na VH - funkce řízení a kontroly spojují v jednom orgánu - „řídící ředitelé“ - centrální manažerský správní orgán - správní rada, a zároveň je orgánem dozorčím - v tomto modelu není ustavena dozorčí rada - dělba funkcí mezi závislými a nezávislými členy rady ředitelů - nezávislí členové vykonávají dozor v rámci tzv. auditorského výboru - model typický pro angloamerické země, ve Francii se uplatňuje ve formě správní rady – členové voleni a odvolávání VH z řad akcionářů, kteří mají minimální podíl na ZK - také spojení funkce řízení a kontroly 161

- nejsou zde ale nezávislí členové b) model dualistický (ČR, Německo, Rakousko, SR, Polsko, Řecko, Skandinávie) - mladší, méně rozšířený - rozdělení funkcí tak, že řízení a kontrola se štěpí mezi 2 orgány 1) představenstvo - řízení a obchodní vedení - členy volí DR a mohou jimi být i osoby jiné než akcionáři 2) dozorčí rada - kontrola a rozhodování zásadních otázek - členy volí VH - důraz na účast zaměstnanců, povinně jsou členy orgánů osoby volené ZC - vychází z něj i ČR, ale nepřebírá ho důsledně - VH - vrcholný orgán - P - řídící orgán - DR - kontrolní funkce - představenstvo voleno VH (ale možno změnit stanovami) - např. Francie umožňuje založit oba modely, očekává se, že možnost alternativního výběru bude brzy ve všech státech EU - ORGÁNY A.S. - valná hromada - uplatňují se zde vespolná (politická) práva akcionářů, která lze vykonávat jen společně s akcionáři - přijímá významná rozhodnutí - nezasedá stále (nejméně 1x za rok), proto se v praxi často přesouvá moc z VH na představenstvo - působnost - především vnitřní působnost, nemá oprávnění jednat za a.s. v pr. vztazích - rozhodování zákl. otázek týkajících se společnosti - ObchZ - rozhodování o změně stanov, volba a odvolání členů P a DR, rozdělení zisku, zrušení a.s. s likvidací, jmenování likvidátora, přeměny společnosti - stanovy mohou působnost VH rozšířit nad rámec ObchZ, ale ne zúžit - druhyv- řádná a mimořádná - obvykle ji svolává představenstvo, ale může i DR, menšinoví akcionáři s kvalifikovaným podílem na ZK - povinnost svolat, pokud neuhrazená ztráta a.s. dosáhla ½ ZK, pokud se společnost dostane do úpadku, P není schopné se dlouhodobě usnášet - usnášení schopnost - dostatečná reprezentativnost + dostatečný počet hlasů pro přijetí návrhu - kvorum - musí být přítomni akcionáři, jejichž úhrn akcií je více než 30% ZK společnosti (stanovy mohou zvýšit) - pro rozhodnutí běžných otázek stačí prostá většina, pro zásadní otázky kvalifikovaná většina - 2/3 (změna stanov, zvýšení či snížení ZK), ¾ (pro přeměny a.s., smlouvy o převodu zisku, ovládací smlouvy) - každý akcionář má právo účastnit se VH (opravdu každý, i ten, který nemá hlasovací právo, může se účastnit, nemůže ale hlasovat), účast osobní nebo na základě plné moci - pokud má a.s. jen 1 akcionáře, VH se nekoná (ale akcionář vykonává její působnost) - představenstvo - také obligatorní orgán, řídí společnost, nutná profesionalita - členové nemusí být akcionáři - ve vztahu k VH je výkonným orgánem, statutární orgán

162

- působnost vymezena negativně

- všechny pravomoci, které nejsou zákonem nebo stanovami vyhrazeny VH nebo DR - svolává mimořádnou VH, předkládá VH ke schválení účetní závěrku, návrhy na rozdělení zisku - může právně jednat vůči 3. osobám (oprávnění jednat ve všech věcech společnosti) - jako statutární orgán ho zavazuje i takové jednání, které překračuje předmět podnikání - cílem zajistit jistotu v právních vztazích a ochranu 3. osob - má-li a.s. více než jednoho člena, pak je P kolektivním orgánem a platí dispozitivní úprava, dle které jedná jménem společnosti každý jeho člen (členové P, kteří a.s. zavazují, se zapisují do OR) - jednatelské oprávnění P vůči 3. osobám je neomezitelné (omezení možné jen směrem dovnitř společnosti) - každý člen P má jeden hlas, usnáší se nadpol. většinou (stanovy mohou určit jinak) - vznik členství - volbou (volí a odvolává VH, nebo dle stanov může i DR) - kooptace - postup, kdy P, jehož počet členů zvolených VH neklesl pod polovinu jmenuje náhradní členy do příštího zasedání VH, doplnění P jeho vlastní volbou - jmenováním soudem (jen na omezenou dobu, do volby dalších členů) - funkční období max. 5 let (možnost opakovaného zvolení) - absolutní OZV mezi společností (a.s.) a členem P - povinnosti - řídit se zájmy a.s. (jen legitimními), povinnost loajality, povinnost respektovat zásady a pokyny VH, povinnost mlčenlivosti o důvěrných informacích, péče řádného hospodáře, povinnost dodržovat zákaz konkurence, povinnost dodržovat zákaz vnitřního obchodování - porušení povinností - aplikace ustanovení ObchZ o náhradě škody a) škoda člena P způsobená společnosti při výkonu funkce - odpovídá neomezeně a objektivně (za skutečnou škodu + ušlý zisk) - pokud se tak stane jednáním více členů - odpovídají solidárně - liberačním důvodem - pokud splnění povinnosti bránila vyšší moc b) škoda způsobená 3. osobě jednáním člena P jménem a.s. - zánik funkce - smrtí, odstoupením, odvoláním orgánem, který jej jmenoval, uplynutím funkčního období, vznikem překážek pro výkon této funkce, zánikem společnosti - dozorčí rada - obligatorní článek dualistické struktury, základní funkcí je kontrola - nenáleží jí rozhodování ve společnosti, je činná stále - dohled nad činností P a nad uskutečňováním podnikatelské činnosti (kontrola účetních záznamů, soulad úkonů s pr. předpisy, stanovami a pokyny VH, přezkoumávání účetní uzávěrky) - další oprávnění - svolat mimořádnou VH, právo podat návrh soudu na vyslovení neplatnosti usnesení VH, povinnost zastupovat společnost před soudem ve sporu proti členovi P, právo protestovat proti rozhodnutí VH, stanovy mohou určit, že bude volit členy P - složení - kolektivní volený orgán, min. 3 členy, počet musí být dělitelný 3 - ZC mají zákonem garantované oprávnění ovlivňovat složení DR - má-li společnost více jak 50 ZC, pak volí 1/3 DR ZC, zbývající 2/3 volí VH 163

- stanovy mohou určit, že ZC volí více než 1/3, ale nemohou volit více než VH - členem může být jen FO - předseda DR - kontroluje a koordinuje její činnost (volen členy DR) - tajnost hlasování a účast alespoň poloviny voličů - funkční období max. 5 let - přijímá rozhodnutí většinou svých hlasů - také absolutní OZV, aplikace ustanovení o mandátní smlouvě - členové DR se musí řídit zájmy společnosti, pokyny VH, zachovávat mlčenlivost, zákaz konkurence, péče řádného hospodáře - také objektivní odpovědnost, případně solidární - členové DR ruší společně a nerozdílně za závazky společnosti - jiné orgány a.s. - fakultativní orgány - nejčastěji orgány poradní a kontrolní - nemůže se na ně převést působnost, která ze zákona náleží obligatorním článkům - auditor - ověřuje účetní uzávěrku, není orgánem a.s., ale představitel nezávislé účetní profese, jeho činnost upravena zákonem o auditorech - uzavírá s a.s. smlouvu o kontrolní činnosti (posuzuje nezávisle, zda položky uvedené v účetní uzávěrce odpovídají skutečnostem a vydává o tom zprávu)

46) Společnost s ručením omezeným - § 105 - 153e ObchZ (převážně dispozitivní) § 105 (1) Společností s ručením omezeným je společnost, jejíž základní kapitál je tvořen vklady společníků a jejíž společníci ručí za závazky společnosti, dokud nebylo zapsáno splacení vkladů do obchodního rejstříku (§ 106 odst. 2). (2) Společnost s ručením omezeným může být založena jednou osobou. Společnost s ručením omezeným s jediným společníkem nemůže být jediným zakladatelem nebo jediným společníkem jiné společnosti s ručením omezeným. Jedna fyzická osoba může být jediným společníkem nejvýše tří společností s ručením omezeným. (3) Společnost může mít nejvíce padesát společníků.

- slouží k podpoře malého a středního podnikání, je oblíbená pro variabilitu vnitř.uspořádání i variabilitu P a P společníků - nevýhoda - často využívána k podvodným jednáním - charakteristické znaky - kapitálová OS s některými prvky osobní OS - např. změna spol. smlouvy vyžaduje dohodu všech společníků - výhody ZK s.r.o. -je oddělen od kapitálu společníků, to umožňuje nezávislost s.r.o. na osobním majetku společníků, ZK je garancí pro věřitele - povinný ZK min. 200 000 - povinný vklad společníka min. 20 000 - společník vnáší pouze 1 vklad (v tisících) - společníky mohou být FO i PO - i jednočlenná společnost (ale zákaz řetězení - s.r.o. založí další s.r.o.), jedna FO může být společníkem max. 3 s.r.o. - min.počet společníků - 1, max. počet - 50 - předmět činnosti může být podnikání i něco jiného - ale s.r.o. bude podnikatelem dle formy i tak 164

- omezené ručení společníků - omezení co do výše - souhrn částech nesplněné vkladové povinnosti všech společníků zapsané do OR (např. A vklad 100 000, zaplatil 50, B 150 000, zaplatil 50), ručí do výše 150 tisíc) - omezení co do času - ručení trvá, než všichni společníci splatí vkladovou povinnost zapsanou do OR - konstitutivní zápis do OR - ručitelé ručí solidárně (věřitel může požadovat plnění od kohokoliv z nich) - ručení společníků zaniká zápisem splacení všech vkladů do OR - vývoj s.r.o. - v 19.stol v Německu za účelem spojení výhod os. a kap. OS - založení a vznik - spol. smlouva či zakl. listina (1 zakladatel), musí mít formu not. zápisu - podst. náležitosti - firma, sídlo, společníci, předmět podnikání či činnosti, ZK - ostatní náležitosti - vkladová povinnost, odchylky od organizace, od obch. podílů - změna spol. smlouvy vyžaduje rozhodnutí VH nebo všechny společníky - vznik- zápisem do OR (návrh je třeba doložit průkazem podnik.oprávnění a doložením splnění vkladové povinnosti tak, aby ZK činil nejméně 200 000) - návrh na zápis do OR podávají jednatelé, jménem s.r.o. - nepeněžité vklady musí být splaceny ještě před zápisem - peněžité vklady minimálně z 30% před zápisem musí být splaceny - pokud 1 zakladatel tak celý vklad musí být splacen před zápisem - P a P společníků: - práva – právo na podíl na zisku – o tom, co se se ziskem udělá, rozhoduje VH, podíl na zisku se dělí dle obch.podílů společníků (lze sjednat jinak), nelze vyplatit zisk na úkor ZK, zisk na úkor rezervního fondu - právo na vypořádací podíl - zaniká-li účast společníka jinak než převodem a OS trvá (smrtí FO, zánikem PO, vyloučením společníka) - vypořádací podíl se určuje dle úč. uzávěrky dle poměru obch. podíl - právo na podíl na likv. zůstatku - zaniká-li účast společníka na OS a zároveň zaniká OS s likvidací, dle poměru obch. podílů - právo podílet se na řízení s.r.o. - uskutečňuje společník prostřednictvím své účasti na VH, pozastavení hlasovacích práv - např. pokud hlasují o tom společníkovi (o jeho vyloučení, či odvolání z funkce orgánu OS) - právo být zvolen do funkce jednatele či do funkce člena DR - právo na informace - od jednatelů, požadovat doklady - právo žalovat jménem společnosti - o náhradu škody (proti jednateli, který způsobil škodu OS), o splacení vkladů (proti společníkovi v prodlení) - minoritní práva - ochrana menšiny se vztahuje na společníky, které mají vklady menší než 10% ZK, mají právo požádat jednatele o svolání VH - povinnosti

- vkladová povinnost - nejméně 20 000,-, před znikem OS musí splatit aspoň 30% peněžitých vkladů, všechny nepeněžité vklady, a povinnost splatit aspoň 100 000,- (u jednočlenné OS vše), nesplacené vklady mají společníci povinnost splatit do 5ti let od vzniku, v případě prodlení se platí úrok 20% z nesplacené částky ročně - příplatková povinnost - může jí stanovit spol. smlouva, slouží k tvorbě vlastního kapitálu (další zdroj financování), nemá vliv na výši společníkova vkladu nebo na výši ZK, povinnost společníků zaplatit

165

max. do výše ½ ZK, podílí se dle výše vkladů, prodlení má stejné následky jako prodlení vklad. povinnosti - povinnost plnění do rezervního fondu - zákaz konkurence - povinnost loajality – tajnost informací nutných pro podnikání OS - ručení společníků - vznik členství - zánik členství

- originálně - zakladatelé a přistupující osoby - derivativně - převod nebo přechod obchodního podílu - evidence společníků, změna se zapisuje do evidence a do OR - smrt FO (nabývá dědic), zánik PO (nabývá pr. nástupce), zánik s.r.o, převod obchodního podílu, vyloučení společníka, pr. mocí soudního rozhodnutí, dohodou se všemi členy (jednostranně nemůže vystoupit)

§ 148 Zrušení účasti společníka soudem (1) Společník nemůže ze společnosti vystoupit, může však, nejde-li o jediného společníka, navrhnout, aby soud zrušil jeho účast ve společnosti, nelze-li na něm spravedlivě požadovat, aby ve společnosti setrval. Ustanovení § 113 odst. 5 a 6 platí obdobně. (2) Prohlášení konkursu na majetek společníka, zamítnutí insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku nebo pravomocné nařízení výkonu rozhodnutí postižením obchodního podílu společníka ve společnosti nebo vydání exekučního příkazu k postižení obchodního podílu společníka ve společnosti po právní moci usnesení o nařízení exekuce má stejné účinky jako zrušení jeho účasti ve společnosti soudem. § 149 Vyloučení společníka Společnost se může domáhat u soudu vyloučení společníka, který porušuje závažným způsobem své povinnosti, ačkoliv k jejich plnění byl vyzván a na možnost vyloučení byl písemně upozorněn. S podáním tohoto návrhu musí souhlasit společníci, jejichž vklady představují alespoň jednu polovinu základního kapitálu. Ustanovení § 113 odst. 4 tím není dotčeno. Ustanovení § 113 odst. 5 a 6 platí obdobně. § 149a Dohoda o ukončení účasti Účast společníka ve společnosti může skončit i dohodou všech společníků. Dohoda musí mít písemnou formu a podpisy musí být úředně ověřeny. Ustanovení § 113 odst. 5 a 6 platí obdobně.

- zrušení a zánik

- obecné důvody + dohodou společníků ve formě not.zápisu, právo společníka domáhat se zrušení u soudu - po zániku s.r.o. ručí společníci za závazky s.r.o. do výše svého podílu na likvid.zůstatku, ledaže by ke dni zániku nebyly upsané vklady splaceny

- organizace - společnost neřídí společníci (je to kap.OS), ale orgány OS, mají funkci řídící a kontrolní, jejich soustavu určuje zákon a spol. smlouva - VH - nejvyšší orgán, rozhoduje o otázkách existence a činnosti s.r.o. - ve vztahu k 3. osobám jednají jednatelé jen podle rozhodnutí VH - kolektivní orgán, nutná přítomnost všech společníků - rozhoduje o změně stanov, spol. smlouvy, schvaluje úč. uzávěrku, rozdělení zisku a ztrát, rozhoduje o zvýšení či snížení ZK, jmenování, odvolání a odměňování jednatelů, DR, prokuristy, rozhoduje o příplatkové povinnosti, vyloučení společníka, o zrušení společnosti s likvidací, jmenuje likvidátora, rozhoduje o převodu podniku - oprávnění vyhradit si rozhodování věcí, které jinak náleží do působnosti jiného orgánu (VH v a.s. k tomu oprávnění nemá) - usnáší se s min.1/2 hlasů, společník má 1 hlas na každý 1000,- svého vkladu - rozhodování prostá většina, kvalifikovaná (2/3, ¾ + not. zápis o rozhodnutí VH), všichni (např. při snížení ZK v případě, že se vklady snižují nerovnoměrně) 166

- společníci, pokud nebyli přítomni, mají právo projevit souhlas dodatečně písemně nebo not. zápisem - svolává se min 1x ročně, pokud nebyla již 2 roky, důvod pro nucené zrušení OS - svolávají obvykle jednatelé (může ze rozhodovat na návrh jednatele i mimo VH - tzv. kolující návrh, korespondenční hlasování - lhůta na vyjádření, pokud není, platí, že nesouhlasí - společníci se účastní osobně nebo prostřednictvím svého zástupce - soud může rozhodnout o neplatnosti usnesení VH, nárok na náhradu škody ty osoby, které utrpěly škodu z toho neplatného usnesení VH, také právo na zadostiučinění - v jednočlenné společnosti působnost VH vykonává jediný společník (rozhoduje písemně + úředně ověřený podpis) - jednatel - výkonný orgán OS, může jich být víc, počet a funkční období stanoví spol. smlouva, je-li jich více, oprávnění každého jednat samostatně (spol. smlouva může změnit) - statut.orgán - jeho jednání navenek vůči 3. osobám je jednáním společnosti - omezit jednatelská oprávnění může jen spol. smlouva (ale není to účinné vůči 3. os.) - jednatele jmenuje VH z řad společníků nebo jiných FO (smlouva o výkonu funkce obchodněprávní smlouva, užije se ustanovení mandátní smlouvy), min. 18 let, zp. k pr. úkonům, bezúhonnost, nemá překážku dle ŽZ - obchodní vedení - jednateli náleží obch. vedení OS, k rozhodnutí se vyžaduje souhlasu většiny jednatelů, nestanoví-li spol. smlouva něco jiného - povinnosti - zajistit řádné vedení předepsané evidence a účetnictví, vést seznam společníků, informovat společníky o záležitostech OS - vůči společnosti povinnost respektovat zásady VH, péče řádného hospodáře, povinnost mlčenlivost, zákaz konkurence - práva - právo na odměnu a na to být informován o zájmech společnosti - vznik funkce - při vzniku OS ve spol. smlouvě, po vzniku rozhodnutím VH - zánik funkce - odvolání, odstoupení, uplynutí doby, smrt, dohoda, zánik OS - působnost - může činit jménem s.r.o. úkony ve všech věcech, vyjma těch, které patří do působnosti jiných orgánů - DR - fakultativní orgán dle spol. smlouvy, jde o vnitřní kontrolní orgán OS - pokud má s.r.o. více společníků nebo provozuje složitou činnost - účelem je prověření činnosti jednatelů, aby nedocházelo k poškození zájmů s.r.o. - musí mít min. 3 členy, nemohou jimi být jednatelé - zákaz konkurence, vznik a zánik funkce stejný jako u jednatelů - působnost - kontrola činnosti jednatelů, kontrola údajů o obch. a úč. dokladech, přezkum úč. uzávěrek, přezkum návrhu na rozdělení zisku a ztrát, předkládá min.1 x za rok zprávu VH, členové se účastní VH (ale nemohou hlasovat) - rozsah působnosti nelze zužovat ani rozšiřovat - změna výše ZK - rozhoduje o tom VH kvalif. většinou (2/3), nutný zápis do OR - pokud jde o snížení, musí být publikováno v Obchodním věstníku (ochrana věřitelů) - rezervní fond - fakultativně - OS ho vytváří podle toho, jak určí spol. smlouva - obligatorně - není-li RF vytvořen při vzniku OS, pak je společnost povinna jej vytvořit z čistého zisku vykázaného v řádné úč. závěrce za

167

rok, v němž poprvé vytvoří čistý zisk, a to ve výši min.10% čistého zisku, ne více než 5% z hodnoty ZK - každý rok se doplňuje o min. 5% čistého zisku - o jeho použití rozhodují jednatelé (někdy zákon svěřuje VH) - lze použít k úhradě ztráty společnosti - obch. podíl - poměr vkladu společníka k ZK společnosti (zlomek) - kvantitativně - míra účasti společníka na s.r.o. (hodnota určující rozsah P a P) - kvalitativně - souhrn P a P, která má společník v OS - společný obch. podíl - náleží více osobám (spolumajitelé - např. při dědění), všichni majitelé jednoho podílu představují jednoho společníka - jejich práva vykonává zástupce majitelů, solidárně splácí - převod - na jiného společníka nebo na 3. osobu, smlouvou o převodu obch. podílu (musí být písemná s úředně ověřenými podpisy) - přechod - smrtí FO (OP přechází na dědice) nebo zánikem PO (na nástupce pokud je zrušení bez likvidace, pokud s likvidací, pak není přechod na nástupce, pak se likvidátor snaží OP převést, pokud to nejde, pak soud zruší členství PO v s.r.o. - rozdělení - buď mezi nové společníky, nebo mezi starého a nové společníky, nebo dojde k přeskupení podílů - společník převede některé části svého podílu na jiné společníky - nedochází ke změně velikosti ZK, rozdělení je možné pouze při převodu nebo přechodu, nutný souhlas VH (notářsky zapsaný) - spojení - pokud se nakonec spojí do rukou jednoho společníka - jednočlenná spol. - zastavení - zástavní smlouva (písemně s ověřenými podpisy), ke vzniku zást. práva dochází zápisem do OR, práva z obch. podílu v době zást. práva vykonává společník, pokud není zajištěna pohledávka řádně a včas, zást. věřitel může zpeněžit (ve veřejné dražbě nebo veřejné obch. soutěži), pokud se OP nepodaří výše uvedenými způsoby prodat, je zástavní věřitel oprávněn vykonávat práva spojená se zastaveným obchodním podílem

47) Veřejná obchodní společnost - § 76 - 92e § 76 (1) Veřejnou obchodní společností je společnost, ve které alespoň dvě osoby podnikají pod společnou firmou a ručí za závazky společnosti společně a nerozdílně celým svým majetkem. (2) Společníkem veřejné obchodní společnosti může být jen fyzická osoba, která splňuje všeobecné podmínky provozování živnosti podle zvláštního právního předpisu a u níž není dána překážka provozování živnosti stanovená zvláštním právním předpisem, bez ohledu na předmět podnikání společnosti. (3) Je-li společníkem právnická osoba, vykonává práva a povinnosti spojená s účastí ve společnosti její statutární orgán, popřípadě jím pověřený zástupce, který splňuje podmínky podle odstavce 2. § 77 Firma musí obsahovat označení "veřejná obchodní společnost", jež může být nahrazeno zkratkou "veř. obch. spol." nebo "v. o. s.". Obsahuje-li firma jméno alespoň jednoho ze společníků, postačí dodatek "a spol.". § 78 (1) Společenská smlouva musí obsahovat a) firmu a sídlo společnosti, b) určení společníků uvedením firmy nebo názvu a sídla právnické osoby nebo jména a bydliště fyzické osoby, c) předmět podnikání společnosti. (2) Návrh na zápis společnosti do obchodního rejstříku podepisují všichni společníci a přikládá se k němu společenská smlouva.

168

- výhody - vyžaduje minimální nároky, umožňuje podnikání více osob bez formalit a bez překážek, netvoří povinně ZK, není povinná vkladová povinnost, není složitá struktura - nevýhody - neomezené a solidární ručení společníků (předpoklad důvěry mezi nimi) - charakteristické znaky - minimálně dvě osoby - FO nebo PO - společné podnikání - není možná jiná činnost (samostatně, soustavně, svým jménem, na vlastní účet a za účelem dosažení zisku) - společná firma - osobní společnost - neomezené a solidární ručení společníků - ručí celým svým majetkem společně a nerozdílně - netvoří povinně ZK - založení a vznik - min. 2 osoby, FO i PO, člověk může být neomezeně ručícím společníkem jen v jedné OS - FO - musí splňovat obecné podmínky provozování živnosti, zp. k pr. úkonům - PO - P a P spojená s účastí ve společnosti vykonává statut. orgán PO nebo zástupce PO - spol. smlouva - musí být písemná s ověřenými podpisy, musí být uvedena firma, sídlo, určení společníků, předmětu podnikání (nelze mít jiný předmět činnosti) - vznik - návrh na zápis do OR je třeba podat do 90 dnů od uzavření spol. smlouvy a od doručení živ. oprávnění, vzniká zápisem do OR - vznik členství

- originárně - jako zakládající společník, jako přistupující, nebo jinak (stanoveno v spol. smlouvě) - derivativně - děděním (ale jen v případě, že po smrti společníka zůstanou v OS min. 2 společníci), nástupnictví, převod podílu (jde o změnu spol. smlouvy)

- zánik členství - rozlišuje se, zda dochází či nedochází také ke zrušení společnosti - vystoupení společníka změnou spol. smlouvy, výpovědí společníka, vyloučením, smrtí FO (společníka), zánikem PO (společníka), prohlášení konkurzu na majetek společníka, prohlášení exekuce na podíl společníka, nedostatek zp. k pr. úkonům - P a P společníků - plynou ze zákona a spol. smlouvy - povinnost postupovat s péčí řádného hospodáře (péče větší než průměrná) - mohou změnit spol. smlouvu - souhlasem všech nebo většinou společníků (v spol. sml.) - správa dovnitř společnosti - rozhodování otázek zásadních a dlouhodobých - např. schvalování jednání společnosti, účetních závěrek, jmenování a odvolání prokuristy, rozhodování o uzavření smlouvy o prodeji podniku či pronájmu - ke správě nutno souhlasu všech nebo většiny (1 společník = 1 hlas) - obchodní vedení (dovnitř společnosti) - rozhodování otázek nezásadních a krátkodobých (hospodářská činnost), k tomu oprávněn každý společník ze zákona, dle spol. smlouvy to může být jen pověřený společník

169

- stat. orgán (právní vztahy k 3. osobám) - ze zákona všichni společníci, ze spol. smlouvy to může být jeden nebo více společníků, každý je oprávněn jednat samostatně, omezení jednatelského oprávnění není účinné vůči 3. osobám - společník může odstoupit na základě písemné výpovědi (1 měsíc od doručení je účinná), pokud takto odstoupil společník, který byl jediným stat. orgánem, pak jsou opět stat. orgánem všichni společníci - majetková P a P - podíl na zisku a ztrátě - zisk se dělí rovným dílem, ztráta také rovným dílem - vkladová povinnost - není ze zákona, může ji stanovit spol. smlouva - zákaz konkurence - ze zákona, ale spol. smlouva může třeba i vyloučit - právo žalovat jménem společnosti - žaloba o náhradu škody proti společníkovi, který OS způsobil škodu, žaloba o splacení vkladu proti společníkovi, který je v prodlení se splacením vkladu - ručení společníků - za závazky společnosti odpovídá OS svým majetkem a za splnění závazků společnosti ručí společníci (ručení je subsidiární, akcesorické a zákonné), vzniká ode dne vzniku OS a trvá do dne trvání pohledávek věřitelů vůči společnosti - omezení neomezeného ručení ze zákona - při prohlášení konkurzu na majetek společnosti společníci ručí za splnění pohledávek, které byly přihlášeny do ins. řízení a ve výši ve které nebyli věřitelé uspokojeni - pokud přistoupí společník, ručí i za závazky OS vzniklé před přistoupením - pokud vystoupí, společník ručí jen za závazky před vystoupením - zrušení a zánik - zrušení s likvidací - platí obecné i zvláštní důvody - může zrušit soud svým rozhodnutím na návrh společníka ze závažných důvodů - zánik v.o.s. výmazem z OR (návrh likvidátora nebo statut. orgánu)

48) Komanditní společnost - § 93 - 104e ObchZ § 93 (1) Komanditní společnost je společnost, v níž jeden nebo více společníků ručí za závazky společnosti do výše svého nesplaceného vkladu zapsaného v obchodním rejstříku (komanditisté) a jeden nebo více společníků celým svým majetkem (komplementáři). (2) Komplementářem může být jen osoba, která splňuje všeobecné podmínky provozování živnosti podle zvláštního právního předpisu a u níž není dána překážka provozování živnosti stanovená zvláštním právním předpisem bez ohledu na předmět podnikání společnosti. (3) Je-li komplementářem právnická osoba, vykonává práva a povinnosti spojené s účastí v komanditní společnosti její statutární orgán, popřípadě jím pověřený zástupce, který splňuje podmínky podle odstavce 2. (4) Pokud dále není stanoveno jinak, použijí se na komanditní společnost přiměřeně ustanovení tohoto zákona o veřejné obchodní společnosti a na právní postavení komanditistů ustanovení o společnosti s ručením omezeným. § 95 Firma společnosti musí obsahovat označení "komanditní společnost", postačí však zkratka "kom. spol." nebo "k. s.". Obsahuje-li firma společnosti jméno komanditisty, ručí tento komanditista za závazky společnosti jako komplementář.

- charakteristické znaky: 170

- osobní společnost - sdružení nejméně dvou osob (jedno, zda FO nebo PO) - podnikání pod společným obchodním jménem - neomezené ručení alespoň jednoho společníka za závazky společnosti (ručí veškerým svým majetkem) - omezené ručení alespoň jednoho společníka za závazky OS (do výše nesplaceného vkladu zapsaného v OR, zápis do OR má konstitutivní charakter) - povinnost vytvářet ZK - protože komanditisté musí poskytnout vklady - ZK se nezapisuje do OR, jen výše vkladů komanditistu a rozsah jejich splacení - komanditista povinen do ZK vložit min. 5000 - vklad je povinen splatit do lhůty ve spol. smlouvě nebo bez zbytečného odkladu po vzniku OS - komplementář není ze zákona povinen k žádnému vkladu - založení a vznik - výlučně uzavřením spol. smlouvy § 94 Společenská smlouva musí obsahovat: a) firmu a sídlo společnosti, b) určení společníků uvedením firmy nebo názvu a sídla právnické osoby nebo jména a bydliště fyzické osoby, c) předmět podnikání, d) určení, kteří ze společníků jsou komplementáři a kteří komanditisté, e) výši vkladu každého komanditisty. § 96 Návrh na zápis komanditní společnosti do obchodního rejstříku podepisují všichni společníci a přikládá se k němu společenská smlouva.

- spol. smlouva musí obsahovat - firma, sídlo OS, určení společníků, předmět podnikání, určení, kdo je komplementářem a kdo komanditistou, výše vkladů každého komanditisty - vznik zápisem do OR (návrh musí být podán do 90 dnů od založení OS nebo od doručení živnostenského či jiného podnik. oprávnění) - návrh na zápis podepisují všichni společníci a přikládá se k němu spol. smlouva - společníci - komplementáři - většinou zabezpečují řízení společnosti (obchodní vedení) a její jednání navenek a mnohdy se i aktivně zúčastňují i provozu podniku - jsou statutárním orgánem (vztahy k 3. osobám) - každý komplementář oprávněn jednat jménem KS samostatně (pokud spol. sml. nestanoví něco jiného) - komanditisté - především přínosci kapitálu a jejich funkce je kontrolní a do jisté míry spolurozhodovací - ručení je však kogentním ustanovením ObchZ rozšířeno: 1) pokud obchodní firma KS obsahuje příjmení komanditisty, pak ručí stejně za závazky KS jako komplementář 2) kdyby komanditista uzavřel jménem KS bez náležitého zmocnění jakýkoliv závazek ze smlouvy, ručí za to jako komplementář - ochrana 3. osob

171

- vznik členství

- originárně - i kompl. i komand. uzavřením spol. smlouvy nebo přistoupením (změna spol. smlouvy, vyžaduje souhlas všech společníků, pokud spol. smlouva nestanoví jinak) - derivativně - u komanditisty převodem podílu (u PO i FO), u komplementářů pokud spol. smlouva připouští dědění (pouze u FO)

- zánik členství

- komplementáře - platí výklad o v.o.s., tj. vystoupení společníka změnou spol. smlouvy, výpovědí společníka, vyloučením, smrtí FO (společníka), zánikem PO (společníka), prohlášení konkurzu na majetek společníka, prohlášení exekuce na podíl společníka, nedostatek zp. k pr. úkonům - komanditisty - platí spec. úprava, není zásadně spojen se zrušením OS; zánikem KS, úmrtím společníka, zánikem PO (K i K), prohlášením konkurzu na majetek komanditisty, postižením podílu společníka exekucí, zrušením členství soudem vyloučením společníka z KS - komanditista nemůže z KS vystoupit (jednostranně zrušit) - vystoupení je možné na základě změny spol. smlouvy (to má jen komplementář) - při zániku KS bez pr. nástupce zaniká všem společníkům členství, ale i pokud zaniká s pr. nástupcem tak členství společníků zaniká - členství také zaniká vstoupí-li společnost do likvidace (resp. ukončením likvidace a následným zánikem KS)

§ 102 (1) Komanditista není oprávněn ze společnosti vystoupit. Prohlášení konkursu na jeho majetek nebo zamítnutí insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku anebo pravomocné nařízení výkonu rozhodnutí postižením podílu komanditisty ve společnosti či vydáním exekučního příkazu k postižení podílu komanditisty ve společnosti po právní moci usnesení o nařízení exekuce není důvodem zrušení společnosti. Společnost se nezrušuje ani zánikem právnické osoby, která je komanditistou. Ztráta či omezení způsobilosti komanditisty k právním úkonům není důvodem pro zánik jeho účasti ve společnosti ani pro zrušení společnosti. (2) Prohlášením konkursu na majetek komanditisty nebo zamítnutím insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku anebo pravomocným nařízením výkonu rozhodnutí či vydáním exekučního příkazu k postižení podílu komanditisty ve společnosti po právní moci usnesení o nařízení exekuce postižením podílu komanditisty ve společnosti zaniká účast komanditisty ve společnosti. Nárok komanditisty na vypořádací podíl se stává součástí majetkové podstaty. (3) Jestliže byl zrušen konkurs na majetek komanditisty z jiných důvodů než po splnění rozvrhového usnesení nebo proto, že majetek dlužníka je zcela nepostačující, jeho účast ve společnosti se obnovuje; jestliže již společnost vyplatila jeho vypořádací podíl, je komanditista, jehož účast se ve společnosti obnovila, povinen jej do 2 měsíců od zrušení konkursu společnosti nahradit. To platí obdobně i v případě, že byl pravomocně zastaven výkon rozhodnutí postižením podílu komanditisty ve společnosti nebo byla pravomocně zastavena exekuce podle zvláštního právního předpisu. (4) Smrtí komanditisty se společnost neruší a jeho podíl na společnosti se dědí. Společenská smlouva může dědění podílu vyloučit; v tomto případě náleží dědicům vypořádací podíl.

- P a P společníků - právo podílet se na řízení KS a na jednání jejím jménem - právo na informace - komplementáři ve stejném rozsahu jako společníci v.o.s. - komanditisté – oprávnění nahlížet do úč. knih a dokladů společnosti, právo kontrolovat tam obsažené údaje, právo zmocnit k tomu auditora, právo vyžadovat informace od komplementářů 172

- stanoveno zákonem, kogentní ustanovení (není možná odchylná úprava ve spol. smlouvě) Oddíl 2: Práva a povinnosti společníků § 97 (1) K obchodnímu vedení společnosti jsou oprávněni pouze komplementáři. (2) V ostatních záležitostech rozhodují komplementáři společně s komanditisty většinou hlasů, pokud společenská smlouva nestanoví jinak. (3) Při hlasování má každý společník jeden hlas, nestanoví-li společenská smlouva jiný počet hlasů. (4) Ke změně společenské smlouvy je zapotřebí souhlasu všech společníků, nestanoví-li tento zákon jinak. Společenská smlouva může stanovit, že k její změně postačuje souhlas většiny komplementářů spolu se souhlasem většiny komanditistů. Může rovněž stanovit, že k převodu podílu komanditisty na jinou osobu se nevyžaduje souhlas ostatních společníků. Ustanovení § 115 platí obdobně. (5) K uzavření smluv podle § 67a se vyžaduje souhlas většiny komplementářů spolu se souhlasem většiny komanditistů. § 97a Komanditista je povinen vložit do základního kapitálu společnosti vklad ve výši určené společenskou smlouvou, minimálně však 5 000 Kč. Vklad je povinen splatit ve lhůtě stanovené společenskou smlouvou, jinak bez zbytečného odkladu po vzniku společnosti, popřípadě po vzniku své účasti na společnosti. § 98 Komanditista je oprávněn nahlížet do účetních knih a účetních dokladů společnosti a kontrolovat tam obsažené údaje nebo k tomu zmocnit auditora. Má právo na vydání stejnopisu účetní závěrky a právo požadovat od komplementářů informace o všech záležitostech společnosti. § 99 Zákaz konkurence neplatí pro komanditistu, nestanoví-li společenská smlouva jinak. § 100 (1) Rozdělení zisku na část připadající společnosti a část připadající komplementářům se určí poměrem stanoveným ve společenské smlouvě, jinak se zisk mezi ně dělí na polovinu. Nevyplývá-li ze společenské smlouvy něco jiného, část zisku, která připadla společnosti, se po zdanění rozdělí mezi komanditisty v poměru stanoveném ve společenské smlouvě, jinak v poměru splacených vkladů. (2) Nevyplývá-li ze společenské smlouvy něco jiného, rozdělí si komplementáři část zisku na ně připadající rovným dílem a komanditisté podle výše splacených vkladů. (3) Ztrátu zjištěnou účetní závěrkou nesou komplementáři rovným dílem, nestanoví-li společenská smlouva jinak. Komanditisté jsou povinni podílet se na úhradě ztráty, stanoví-li tak společenská smlouva. Na úhradu ztráty nejsou komanditisté povinni vracet podíly na zisku, které již byly společností vyplaceny. Oddíl 3: Právní vztahy k třetím osobám § 101 (1) Statutárním orgánem společnosti jsou komplementáři. Pokud ze společenské smlouvy nevyplývá něco jiného, je každý komplementář oprávněn jednat jménem společnosti samostatně. (2) Komanditista ručí za závazky ze smluv, které jménem společnosti uzavřel bez zmocnění, ve stejném rozsahu jako komplementář.

- na podíl na zisku a likvidačním zůstatku - to má každý společník (K i K), zisk se rozděluje ve 2 fázích (nejprve mezi spol. a kompl., pak mezi jednotlivé kompl. a mezi jednotlivé komand.) - pokud nestanoví spol. smlouva jinak, zisk se mezi spol. a kompl. dělí na půlku - komplementáři pak dělí rovným dílem, komanditisté dle výše splacených vkladů - pokud likvid. zůstatek nestačí na každého společníka, přednostně získávají komanditisté, zbytek pak dle stejných zásad jako zisk - spol. smlouva opět může stanovit u dělení likv. zůstatku odlišnou úpravu - vypořádací podíl se vypočte stejně jako podíl na likv. zůstatku - vkladová povinnost pro komanditistu

173

- povinnost podílet se na ztrátě - komplementáři rovným dílem, komanditisté jen pokud to stanoví spol. smlouva nebo za závazky ze smluv, které uzavřeli jménem společnosti bez zmocnění - právo disponovat podílem má jen komanditista - právo podílet se na obchodním vedení má jen komplementář - v ostatních záležitostech rozhodují komplementáři spolu s komanditisty (např. otázkách strategie společného podnikání, stanovení dlouhodobých podnik. záměrů, schvalování roční úč. závěrky) - zákaz konkurence - pro komanditisty neplatí (pokud spol. sml. nestanoví jinak), pro komplementáře platí ve stejném rozsahu jako pro společníky v.o.s. (bez svolení ostatních společníků nesměj podnikat v předmětu podnikání KS) - rozhodování - většinové, každý společník má 1 hlas (pokud spol. smlouva nestanoví jinak) - ke změně spol. smlouvy zapotřebí souhlasu všech (pokud spol. sml. nestanoví jinak) - zrušení a zánik KS § 104 (1) Při zrušení společnosti s likvidací mají společníci nárok na podíl na likvidačním zůstatku. Každý ze společníků má nárok na vrácení částky ve výši splaceného vkladu. Pokud likvidační zůstatek nestačí k tomuto vrácení, mají přednostní právo na vrácení komanditisté. Zbytek likvidačního zůstatku, který zůstal po vrácení hodnoty vkladů, se rozdělí mezi společníky podle stejných zásad jako zisk. (2) Nestačí-li likvidační zůstatek na rozdělení podle odstavce 1, rozdělí se mezi společníky podle stejných zásad jako zisk. (3) Společenská smlouva může stanovit jiný způsob rozdělení likvidačního zůstatku mezi společníky. (4) Vypořádací podíl se vypočte obdobně jako podíl na likvidačním zůstatku.

49) Evropské hospodářské zájmové sdružení - EHZS - upraveno zákonem č.360/2004 Sb., který navazuje na nařízení Rady o zřízení EHZS (obsahuje 43 článků, cílem nařízení je podpora hosp. spolupráce mezi evropskými podniky, především malými a středními, které by se chtěly podílet na projektech celoevr. rozměru) - nejstarší komunitární úpravou nadnárodní sdružovací formy - hlavní výhodou je možnost volby sídla a zejména pr. režimu s možností pozdějšího přemístění sídla sdružení z jednoho státu EU do jiného čl. státu - organizační forma se sídlem na území EU vybavená aspoň v míře stanovené nařízením právní subjektivitou a sdružující osoby aspoň ze 2 čl. států EU, cílem je podpora hospod. činnosti členů - toto sdružení má způsobilost žalovat vlastním jménem a činit pr. úkony, nabývat závazků jakékoliv povahy, uzavírat smlouvy (od okamžiku registrace) - čl. stát, na jehož území je sdružení zapsáno do rejstříku, určí, zda je sdružení PO či nikoliv Část první Evropské hospodářské zájmové sdružení § 1 Evropské hospodářské zájmové sdružení a použitelnost některých ustanovení českého právního řádu na toto sdružení

174

(1) Tento zákon upravuje právní poměry evropského hospodářského zájmového sdružení v rozsahu stanoveném nařízením Rady (EHS) o zřízení Evropského hospodářského zájmového sdružení (EHZS)1) (dále jen "nařízení Rady"). Nejsou-li určité otázky řešeny ani tímto zákonem, posoudí se podle obecných ustanovení zvláštního právního předpisu upravujících obchodní společnosti2) a podle ustanovení zvláštního právního předpisu upravujících právní poměry veřejné obchodní společnosti,3) nestanoví-li tento zákon jinak. (2) Evropské hospodářské zájmové sdružení se sídlem na území České republiky (dále jen "evropské sdružení") je právnickou osobou, jež se zakládá smlouvou o sdružení. K podpisu smlouvy o sdružení a jejích změn se ustanovení zvláštního právního předpisu o úředním ověření podpisu4) nepoužijí. (3) Na evropské sdružení nelze použít ustanovení zvláštního právního předpisu o podmínkách činnosti organizací s mezinárodním prvkem.5) § 2 Obchodní firma evropského sdružení Obchodní firma evropského sdružení musí obsahovat označení "evropské hospodářské zájmové sdružení" nebo zkratku "EHZS". Jiné osoby nesmějí ve svém názvu nebo obchodní firmě toto označení používat. § 3 Obchodní rejstřík (1) Evropské sdružení a provozovna evropského hospodářského zájmového sdružení se sídlem v jiném členském státu Evropské unie umístěná v České republice (dále jen "pobočka") se zapisují do obchodního rejstříku. Nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se na zápis evropského sdružení nebo pobočky do obchodního rejstříku a na řízení ve věcech týkajících se zápisu evropského sdružení nebo pobočky do obchodního rejstříku ustanovení zvláštních právních předpisů o obchodním rejstříku a o řízení ve věcech obchodního rejstříku.6) (2) Jde-li o skutečnosti zapisované podle čl. 14 odst. 1 a článku 15 nařízení Rady, postačí uvést odkaz na příslušné listiny uložené ve sbírce listin. V případě, že zápis odkazuje na návrh změny sídla uložený do sbírky listin, zapíše se do obchodního rejstříku i navrhované nové sídlo. (3) Do obchodního rejstříku se u pobočky zapisují údaje vyžadované zvláštním právním předpisem u organizační složky podniku zahraniční osoby, která má sídlo v některém z členských států Evropské unie.7) (4) Do složky sbírky listin vedené pro každé evropské sdružení se zakládají listiny uvedené v článku 7 nařízení Rady a listiny týkající se statutárního orgánu, likvidátora, konkursního správce, vyrovnacího správce nebo vedoucího samostatné organizační složky vyžadované zvláštním právním předpisem.8) (5) Do složky sbírky listin vedené pro každou pobočku se zakládají listiny uvedené v článku 10 nařízení Rady. § 4 Návrh na zápis do obchodního rejstříku Návrh na zápis evropského sdružení do obchodního rejstříku podávají všichni jeho členové. § 5 Zveřejňování zápisů do obchodního rejstříku a uložení listin do sbírky listin Rejstříkový soud je povinen zveřejnit oznámením v Obchodním věstníku údaje uvedené v článku 8 nařízení Rady, zápisy týkající se evropského sdružení a uložení listiny do sbírky listin. V případě, že rejstříkový soud bude v Obchodním věstníku zveřejňovat návrh změny sídla podle článku 14 nařízení Rady, zveřejní i údaj o tom, kam má být podle návrhu změny sídla přemístěno sídlo evropského sdružení. V ostatním se ohledně zveřejňování zápisů do obchodního rejstříku a ukládání listin do sbírky listin, jež se týkají evropského sdružení nebo pobočky, použijí ustanovení zvláštních právních předpisů upravující zveřejňování v Obchodním věstníku,9) nestanoví-li nařízení Rady jinak. § 6 Hlášení Úřadu pro úřední tisky Evropské unie Rejstříkový soud je povinen nejpozději ve lhůtě 1 měsíce po zveřejnění údajů uvedených v článku 11 nařízení Rady v Obchodním věstníku sdělit tyto údaje Úřadu pro úřední tisky Evropské unie. § 7 Ručení za závazky evropského sdružení Členové evropského sdružení ručí za závazky evropského sdružení jako společníci veřejné obchodní společnosti za závazky této společnosti. § 8 Podmínky výkonu funkce jednatele (1) Jednatelem evropského sdružení může být fyzická osoba, která splňuje předpoklady a požadavky uvedené v článku 19 nařízení Rady, jakož i požadavky a předpoklady pro funkci jednatele společnosti s ručením omezeným podle zvláštního právního předpisu.10) (2) Jednatelem evropského sdružení může být i právnická osoba, jestliže před svým jmenováním pověří jednu nebo více fyzických osob, které budou jejím jménem funkci jednatele vykonávat. Pověřená fyzická osoba odpovídá za porušení právních povinností, jako kdyby byla sama jednatelem. (3) Na výkon funkce jednatele evropského sdružení, včetně odpovědnosti za způsobenou škodu, se vztahují ustanovení zvláštního právního předpisu upravující výkon funkce a odpovědnost jednatele společnosti s ručením omezeným.11) § 9 Účetnictví Evropské sdružení je účetní jednotkou podle zvláštního právního předpisu.12) Jednatelé evropského sdružení zabezpečují řádné vedení účetnictví a předkládají členům evropského sdružení ke schválení účetní závěrku. § 10 Úřední ověření podpisu smlouvy o převodu účasti v evropském sdružení se nevyžaduje. § 11 Zastavení účasti v evropském sdružení

175

Nestanoví-li nařízení Rady nebo tento zákon jinak, použijí se na zástavní právo k účasti v evropském sdružení přiměřeně ustanovení o zástavním právu k obchodnímu podílu podle zvláštního právního předpisu,13) s výjimkou ustanovení, která umožňují zástavnímu věřiteli vykonávat práva společníka nebo nabýt zastavenou účast v evropském sdružení, a ustanovení o zápisu zástavního práva do obchodního rejstříku. Úřední ověření podpisu na zástavní smlouvě a jejích změn se nevyžaduje. § 12 Zánik účasti v evropském sdružení ze zákona K zániku účasti v evropském sdružení dochází také v případech a za podmínek, s nimiž zvláštní právní předpis spojuje zánik účasti společníka ve veřejné obchodní společnosti z důvodů zrušení právnické osoby, která je společníkem, nebo z důvodu prohlášení konkursu na majetek společníka anebo z důvodu zamítnutí návrhu na prohlášení konkursu na majetek společníka pro nedostatek majetku.14) § 13 Omezení dispozic s majetkem evropského sdružení Evropské sdružení podléhá omezením podle čl. 3 odst. 2 písm. d) nařízení Rady za podmínek stanovených zvláštním právním předpisem pro akciové společnosti.15)

- právo aplikované na EHZS - nařízení Rady č.2137/85/EHS, o vytvoření EHZS - ustanovení smlouvy, kterou je EHZS založeno - na smlouvu a na vnitřní fungování je třeba aplikovat právo státu, do něhož je dle smlouvy umístněno sídlo EHZS, právo tohoto státu je třeba aplikovat i na insolvenční právo nebo likvidaci - členové sdružení podléhají právu státu svého osobního statusu - pro registraci poboček EHZS bude platit právo čl. státu, kde má být pobočka umístěna - v oblastech, kde se neuplatní inkorporace práva státu sídla, pak podléhá EHZS právu státu, ve kterém uskutečňuje svou činnost (právo místa) - předmětem činnosti - přímým předmětem je podnikání; účelem není dosahování zisku, slouží pouze k usnadňování hosp. činnosti svých členů - členové sdružení - FO, které vykonávají průmyslovou, obchodní, řemeslnou, zemědělskou činnost nebo svobodné povolání nebo poskytují jiné služby na území EU - členy mohou být tedy jen FO, a to FO podnikající - alespoň 2 FO, každá musí svou hlavní činnost vykonávat v různých čl. zemích nebo jedna FO, jedna společnost FO, nebo jedna FO, je-li centrem jejich působení odlišný čl. stát - P a P členů - ručí solidárně a neomezeně za jeho závazky, důsledky ručení musí upravit národní právo - povinni přispět k úhradě ztráty - zisk je mezi ně rozdělen dle smlouvy (popř. rovným dílem) - nově přistoupivší člen ručí i za závazky vzniklé před jeho přistoupením (toho ale může být zproštěn ve smlouvě o sdružení nebo v aktu o přijetí) - každý člen může svou účast převést na jiného člena nebo na 3. osobu (musí to být ale schváleno jednomyslně ostatními členy) - právo vystoupit za podmínek ve smlouvě, nebo jednomysl. souhlasem všech členů nebo ze spravedlivého důvodu - zánik členství - vyloučení (důvody ve SoS, jen na základě rozhodnutí soudu), nebo vážné porušení povinností, smrtí člena, přestane-li člen splňovat podmínky - činnost sdružení - cílem není podnikání, ale podpora hospodářské činnosti členů

176

- nesmí přímo či nepřímo vykonávat řízení nebo kontrolu činnosti členů nebo činnosti jiných podniků, nesmí držet přímo či nepřímo akcie nebo podíly členů, může držet akcie nebo podíly jen v míře nutné k zabezpečení cílů sdružení a jenom na účet svých členů - nesmí zaměstnávat více než 500 ZC a nesmí být členem jiného EHZS - založení, zápis, sídlo - založení uzavřením smlouvy o sdružení a žádost o zápis ve státě sídla sdružení - sídlo- ve státě, kde bude řídící centrum sdružení, může být libovolně změněno v rámci EU - vznik zápisem do rejstříku v zemi sídla - jestliže byly uskutečněny pr. úkony jménem EHZS před jeho zápisem do rejstříku a jestliže po svém zápisu závazky z těchto úkonů EHZS nepřevezme, nesou je solidárně osoby, které je převzaly - orgány sdružení - jednatelé - 1 nebo několik, zastupují sdružení vůči 3. osobám - shromáždění členů - rozhoduje kolegiálně, každý společník má 1 hlas (SoS může jinak, ale žádný z členů nesmí mít většinu hlasů) - smlouva může určit další orgány (např. DR) - zrušení sdružení - může být rozhodnuto jednomyslně členy sdružení, nebo pokud uplyne doba, na kterou bylo EHZS založeno, nebo nastane-li jiný důvod v SoS, nebo je-li naplněn sdružení nebo není-li ho možno realizovat - pokud členové do 30 dnů poté, kdy nastane důvod o zrušení sdružení, nerozhodnou o zrušení, může kterýkoli z členů požádat soud, aby o něm rozhodl - po zrušení musí následovat likvidace - zákaz činnosti EHZS - příslušný orgán čl. státu může zakázat činnost, která odporuje veřejnému zájmu, rozhodnutí o zákazu musí být přezkoumatelné soudem

50) Evropská společnost - Evropská společnost (societas europia - zkratka SE) - nařízení Rady o statutu evropské společnosti, směrnice Rady, kterou se doplňuje statut SE a také z.č.627/2004 o evropské společnosti (česká právní úprava) - jinak také evropská akciová společnost - je akciovou společností založenou evropským právem (založena podle práva státu, ve kterém má sídlo) - a.s., která je založena některým ze způsobů upravených nařízením a na jejímž založení se mohou podílet jen osoby v nařízení uvedené - kapitál společnosti vyjádřen v eurech, je rozdělen na akcie, akcionáři se zavazují do výše upsaného kapitálu, upsaný ZK musí být nejméně 120 000,- euro - nadnárodní charakter - zakladatelé musí být subjekty řídící se právem nejméně 2 čl. států - sídlo musí být v některém z čl. států EU, tam kde je hlavní správa SE (odkud je SE řízena) - jednou z největších výhod SE je, že se může pohybovat v rámci celé EU, může dojít k přemístění sídla (je to poměrně jednoduché, ale znamená to podřízení se jinému pr. řádu), nelze přemístit, pokud je proti SE zahájeno řízení o zrušení, likvidaci, platební neschopnosti, zastavení plateb 177

- přemístění- musí být zpracován projekt přemístění (zveřejněn), pak zpráva o přemístění (vysvětlí právní a ekonomické aspekty a důsledky pro akcionáře, věřitele i ZC), pak SE musí získat certifikát, ten předloží pak ve státě nového sídla, pak zápis do OR, rejstříkový orgán notifikuje tuto skutečnost orgánu státu předchozího sídla, který zde vymaže SE - pro účely sporů vzniklých před účinností přemístění sídla vůči 3. osobám platí, že SE má sídlo v předchozím čl. státě, i v případě, že žaloba bude podána až po účinnosti přemístění - právní režim

- nařízení o statutu SE + směrnice to doplňující - nařízení je však stručné, hlavní úprava spočívá v nár. právu - stanovy SE, jestliže to nařízení výslovně stanovuje - to, co není upraveno v nařízení a směrnici tak z.č. 627/2004 - také pr .předpisy čl. státu, které se vztahují na a.s. (v ČR ObchZ) - stanovy SE, za stejných podmínek, jaké platí pro a.s. založenou dle práva státu sídla SE

- založení SE - zakladatelem SE může být i společnost, která nemá hlavní správu v čl. státě ES (ale musí být založena dle práva některého z čl. států, musí mít zapsané sídlo na území toho státu a musí mít trvalý a efektivní vztah k ekonomice toho státu) - zakladatelé musí být subjekty řídící se právem nejméně 2 čl. států 1) fúze akciových společností - aspoň 2 z fúzujících a.s. se musí řídit právem různých čl. států (přeshraniční fúze), každá a.s. postupuje při fúzi dle svého národního práva a ve státě sídla nové SE se provede kontrola na základě certifikátu (v ČR ho vydává notář) v němž je stvrzeno, že byly splněny všechny formality, v zemi, kde má nová SE vzniknout, pak (u nás rejstříkový soud) zkontroluje certifikáty, posoudí projekt fúze a dodržení požadavků směrnice o účasti ZC 2) založením holdingové společnosti - a.s.a s.r.o. iniciují toto založení, alespoň 2 z nich se řídí právem různých čl. států nebo mají alespoň 2 roky dceřinou společnost řídící se právem jiného čl. státu nebo org. složku podniku v jiném čl. státě - musí být prokázáno zveřejnění a schválení projektu, musí být vloženy akcie - podstatou je smlouva mezi několika osobami (a.s. a s.r.o.), podle níž akcionáři poskytnou své akcie, které budou vkladem do SE a jim budou vyměněny za akcie SE - není příliš rozšířené 3) založení dceřiné SE - úpisem akcií společnostmi, alespoň 2 se řídí právem různých čl. států (jako u holdingové společnosti), nařízení odkazuje na národní úpravu účasti na založení dceřiné a.s., tento způsob není příliš rozšířený 4) změnou právní formy a.s.- tato a.s. musí mít aspoň 2 roky dceřinou společnost řídící se právem jiného čl. státu, výsledná SE musí mít sídlo na území čl. státu původní a.s. - rozšířený způsob 5) založení dceřiné společnosti jiné SE - také rozšířené - struktura: - stanovy - dle nařízení musí určit počet členů orgánů, funkční období orgánů, kategorie operací, které musí schválit DR, resp. správní rada, úprava zapojení ZC 178

- SE může existovat jak na monistickém (VH a správní orgán) tak dualistickém principu (VH a orgán dozoru a řídící orgán), zakladatelé si mohou vybrat takové uspořádání, které je obdobné tuzemské úpravě a.s. - dualistické – P - výkonný a statutární orgán + DR (kontrolní orgán) - monistické - SR (či rada ředitelů) - exekutivní i dozorčí funkce - vrcholným orgánem v obou systémech je VH - VH SE - rozhoduje o záležitostech, které ji svěřuje nařízení a národní akciové právo - schůze aspoň 1x za rok, rozhoduje většinou (někdy kvalif. většina, např. pro změny stanov) - práva minoritních akcionářů 1) monistické uspořádání - v rámci monistické struktury (systém jediného správního orgánu, který současně řídí i uskutečňuje kontrolu - správní rada) - u nás dualistická - Správní rada (board of directors) - členové SR vykonávají podobnou funkci DR v dualistickém uspořádání, předseda uskutečňuje ale i vedení společnosti, ten může být zároveň generálním ředitelem ale nemusí (může jím být osoba odlišná mimo Správní radu) - statutárním orgánem je tedy gen.ředitel (takže předseda pokud jím také je) - ten má jednatelské oprávnění - gen. ředitel může delegovat nějaká svá oprávnění na deleg. gen. ředitele - dle českého práva je stat. orgánem buď předseda správní rady nebo generální ředitel - ale SR je oprávněna jednat ve stejném rozsahu jako statut.orgán, ale to se prakticky nevyužívá - určuje orientaci činnosti SE a dohlíží na její realizaci, má i kontrolní působnost - pokud předseda není statut.vorgánem, tak aspoň reprezentuje SR - počet členů v ČR omezen mezi 3 - 18, pouze FO, jmenováni VH - schází se nejméně 1x za 3 měsíce - gen. ředitel - pojem obch. vedení není používán, je to rozhodování v záležitostech provozu podniku, které může činit ve vlastní kompetenci řídící orgán SE - je statutárním orgánem - v ČR je povolen jen jeden - delegovaný gen. ředitel - jen FO jmenované SR, max. 5 DGŘ - konflikt zájmů 1) schvalované smlouvy - každá smlouva, která by měla být uzavřena mezi monistickou SE a jejím gen. ředitelem, delegovaným gen. ředitelem, členem nebo předsedou správní rady - podléhá předběžnému schválení SR 2) oznamované smlouvy - běžné smlouvy a dohody uzavřené za obvyklých podmínek - zde se uplatní následná kontrola - tyto smlouvy jsou pak oznámeny po provedení předsedovi SR a auditorovi - auditor VH předloží s účetní závěrkou i zvláštní zprávu o obou kategoriích smluv

179

- zákaz uzavírání smluv o poskytnutí půjčky nebo úvěru mezi členy SE a členy SR, gen. ředitelem – sankcí je neplatnost smlouvy 2) dualistické uspořádání - zákon o SE se o něm zmiňuje na rozdíl od monistickém málo (protože úprava je v ObchZ), jen 3 ustanovení - Představenstvo - řídící orgán SE, jmenován a odvoláván DR nebo VH (zákon u nás stanoví VH, ale stanovy mohou určit DR) - Dozorčí orgán - (v ČR dozorčí rada) – kontroluje řízení vykonávané řídícím orgánem - členové voleni VH - inkompatibilita - funkce člena P neslučitelná s funkcí člena DR - zapojení ZC do SE (trojí podoba zapojení ZC) 1) právo na zapojení 2) právo na informace 3) právo na vyjednávání - Vyjednávací výbor (VV) - zahajuje jednání o zapojení ZC, za tímto účelem jsou řídící orgány povinny poskytnout ZC potřebné informace - členové mají povinnost mlčenlivosti, rozhodují většinou hlasů - dohoda o zapojení ZC SE musí být písemná, musí vymezit org. otázky, materiální zabezpečení, složení a působnost výboru ZC - také možná dohoda o vlivu na složení orgánů SE - Výbor ZC (VZ) - složení a působnost vymezuje dohoda

51) Družstvo Družstvo - § 221 - 260 - v našem pr. řádu není obchodní společností, je upraveno odděleně, subsidiárně se ale použijí ustanovení o OS (§ 260), v jiných evr. zemích je družstvo OS, rozdílem je jen, že má variabilní kapitál § 221 (1) Družstvo je společenstvím neuzavřeného počtu osob založeným za účelem podnikání nebo zajišťování hospodářských, sociálních nebo jiných potřeb svých členů. (2) Družstvo, které zajišťuje bytové potřeby svých členů, je družstvem bytovým. (3) Firma družstva musí obsahovat označení "družstvo". (4) Družstvo musí mít nejméně pět členů; to neplatí, jsou-li jeho členy alespoň dvě právnické osoby. Na trvání družstva nemá vliv přistoupení dalších členů nebo zánik členství dosavadních členů, splňuje-li družstvo podmínky předcházející věty. § 222 (1) Družstvo je právnickou osobou. Za porušení svých závazků odpovídá celým svým majetkem. (2) Členové neručí za závazky družstva. Stanovy mohou určit, že členové družstva nebo někteří z nich mají na základě rozhodnutí členské schůze vůči družstvu do určité výše uhrazovací povinnosti přesahující členský plat na krytí ztrát družstva. Uhrazovací povinnost člena nemůže však přesáhnout trojnásobek členského vkladu.

- charakteristické znaky: 180

- společenství proměnlivého počtu osob - min. 5 členů FO nebo 2 členy PO, pokud počet klesne, nastává zrušení družstva - otevřené společenství - vznik a zánik členství nemá vliv na trvání družstva ani změnu stanov - variabilní kapitál - vznik nebo zánik členství nemá vliv ani na ZK, při založení se ZK shoduje se zapsaným ZK (min. 50 000,-), po založení ale při změně členství už se pak neshodují, nesmí ZK ale klesnout pod minimum - jeden člen má jeden hlas - nestanoví-li stanovy jinak (např. hlasy dle vkladů) - členové družstva neručí za závazky družstva - ani za splacené ani za nesplacené, ale stanovy mohou určit uhrazovací povinnost (na krytí ztrát družstva) - předmět činnosti může být i jiný než podnikání - musí zajišťovat zájmy členů a tvořit podmínky pro hospodaření členů, orientace na podporu členů a na svépomoc - má stanovy - nemá společenskou ani zakladatelskou smlouvu, je zde základní úprava otázek družstva, schvalování a změna v působnosti nejvyššího orgánu - obdoba spol. smlouvy nebo zakladat. smlouvy - je to smlouva mezi zakladateli družstva - zavazuje i nové členy družstva po přistoupení - základní dokument družstva, povinná příloha k návrhu na zápis do OR - obsah obligatorní- firma a sídlo, předmět činnost, vznik a zánik členství, P a P členů, výše ZK, výše zákl. členského vkladu, způsob splácení čl. vkladů, vypořádání l. podílu, orgány družstva, způsob řešení zisku a ztráty - vývoj družstev - vyvinula se zač.19.století ve VB a FR jako reakce malých obchodníků na koncentraci kapitálu - členství - min. 5 FO (primární družstvo), min. 2 PO (sekundární družstvo), takže FO i PO - vkladová povinnost dle výše ZK (ZK nejméně 50 000,-), ZK tvoří souhrn čl. vkladů - vklady mohou být peněžité i nepeněžité - představenstvo vede seznam členů družstva - vztah členů k družstvu je absolutním obchodem - podmínkou vzniku členství je splacení vkladu (ve stanovách může být třeba podmínkou pracovní vztah k družstvu - členem může být jen FO, nad 15 let) - vznik členství - originárně - přihláška a závazek splatit čl. vklad (při založení i trvání družstva) - derivativně - převod členství (na základě dohody o převodu, převod na člena vždy, na nečlena také, pokud to neomezují stanovy schválením předsednictva), přechod (dědění), fúze či rozdělení družstva (pokud člen nesouhlasí, je oprávněn vystoupit) - zánik členství - dohoda (písemně s ověřenými podpisy), vystoupení, vyloučení, převod, smrt FO a zánik PO, konkurs a exekuce, zánik družstva - P a P členů

- vkladová povinnost - povinnost vložit základní členský vklad a případně další členský vklad dle stanov - uhrazovací povinnost - řešení ztrát dle stanov

181

- právo na podíl na zisku - ze zákona dle poměru splaceného vkladu ke splaceným vkladům všech členů (nebo určeno stanovami) - právo na vypořádací podíl - vzniká při zániku členství, výše je dispozitivní (rozhodující jsou členské vklady - ZK a doba, po kterou členství trvalo) - právo na podíl na likvid. zůstatku - povinnost pracovní činnosti -může podmiňovat členství v družstvu - práva k účasti na činnosti družstva - právo na účasti ČS, právo být volen do orgánů družstva, nahlížet do seznamu členů, do úč. Závěrky - založení a vznik – před ustavující členskou schůzí se sejde přípravný výbor (zveřejní úmysl založení družstva), pak se přijímají přihlášky zájemců a tvoří se návrhy stanov, pak ustavující členská schůze (řídí některý člen přípr. výboru, právo hlasovat zde mají osoby, které podaly přihlášku - zakladatelé, rozhoduje o založení družstva, o zapisovaném ZK, o schválení stanov, volba předsednictva a kontrolní komise, pak nutný notářský zápis průběhu schůze, jeho přílohou je seznam členů družstva - pak do 15 dnů členové povinnost splatit vstupní vklady (min do výše ½ ZK) - do 90 dnů nutnost podat návrh na zápis do OR (tím vzniká družstvo, na návrh představenstva s ověřenými podpisy) - obchodní firma musí obsahovat slovo „družstvo“ - po vzniku se musí do 3 měsíců sejít členská schůze - povinnost schválit jednání před vznikem - majetkové poměry družstva - skutečný ZK - aktuální souhrn vkladů - zapisovaný ZK - souhrn prvních vkladů (min. 50 000,-, zápis v OR) - nedělitelný fond - to je družstvo povinno utvořit při svém vzniku, tvoří ho nejméně 10% zapisovaného ZK, tento fond doplňuje družstvo o 10% ročního čistého zisku, a to až do výše rovnající se polovině zapisovaného ZK družstva - nesmí se za trvání družstva použít k rozdělení mezi členy družstva - slouží v případech hospodářské tísně družstva - není zakázáno zřídit rezervní fond ve smyslu OS - organizační struktura - v kolektivních orgánech hlasy rovnocenné (1 člen = 1 hlas), rovnost - rozhoduje hlas předsedy - obligatorní orgány – členská schůze, představenstvo, kontrolní komise - do ČS a P voleni max. na 3 roky, do KK max. na 5 let - fakultativní orgány - komise, výbory, ředitel - členové orgánů – osoby starší 18ti let, členové družstva, funkce v P a KK neslučitelná - nutná přítomnost nadpol. většiny členů - zákaz konkurence členů P, KK, prokuristů nebo ředitele družstva - žaloba na náhradu škody - člena družstva na člena P nebo jiného řídícího orgánu - Členská schůze - nejvyšší orgán, rozhoduje o nejvýznamnějších otázkách - právo účasti mají všichni členové družstva

182

- působnost - změna stanov, zrušení družstva, jmenování likvidátora, volba a odvolání členů P a KK, schválení účetní závěrky, řešení zisku a ztrát, změny ZK, přeměny družstva (fúze, rozdělení, změna pr. formy) - může být řádná i mimořádná - zvláštní členské schůze - dílčí schůze (pokud je družstvo velké), a schůze delegátů (delegáti zastupují členy) - schází se min. 1x za rok dle lhůt ve stanovách - nutná aspoň účast ½ členů, jinak se koná náhradní ČS - usnesení - přítomnost aspoň ½ členů a souhlas více než ½ přít.členů - pořizuje se zápis z členské schůze - možnost podat návrh soudu na prohlášení neplatnosti usnesení ČS - Představenstvo - statutární orgán, členové se zapisují do OR - jedná navenek ve všech věcech družstva, není omezena v jednat. oprávnění - členy volí a odvolává ČS na funkční období max. 3 roky u prvních členů (opakovaná volba přípustná, pak funkční období 5 let) - člen - nad 18 let, člen družstva, zp. k pr. úkonům, bezúhonnost, není členem KK, nemá překážku dle ŽZ - zánik členství - odvolání (ČS), odstoupení, zánik členství v družstvu, smrti, ztráta podmínek členství - předseda - volen představenstvem, jedná navenek za družstvo, řídí P, řídí chod družstva - usnesení - přítomnost více než ½ členů, souhlas více než ½ přít. členů - působnost - rozhoduje o záležitostech družstva, které nebyly vyhrazeny jiným orgánům, odpovídá ČS, plní její usnesení, odpovídá za vedení seznamu členů družstva, za vedení účetnictví, za vypracování výroční zprávy o hospodaření - povinnost postupovat s péčí řádného hospodáře - pokud P způsobí škodu, odpovídají za ni členové P solidárně - Ředitel - může být stanovami povolán k řízení činnosti družstva - není to statut. orgán, ale výkonný, nemusí být člen družstva - Kontrolní komise

- členové musí být min. 3, schází se min.1x za 3 měsíce - kontroluje činnost družstva, činnost jeho orgánů, vyřizuje stížnosti členů družstva, právo na informace od P a ředitele družstva, oprávnění žádat o svolání P nebo ČS, vyjádření se k úč. závěrce - nezávislá, odpovědná ČS

- zrušení a zánik - zrušení dobrovolné (rozhodnutí členské schůze, dosažením doby, dosažením účelu), nebo nedobrovolné (nucené) - rozhodnutím soudu, konkurz - zánik - výmazem z OR - malé družstvo - méně než 50 členů, P a KK se nemusí tvořit (dle stanov) - orgány jsou ČS a statutární orgán - předseda, příp. jiný člen družstva

183

52) Evropská družstevní společnost - nařízení Rady o statutu evropské družstevní společnosti + směrnice, kterou se zohledňuje zapojení ZC, z.č. 307/2006 Sb. o evr. družst. společnosti - nařízení Rady jsou přímo aplikovatelná - zkratka SCE, je PO, založenou dle předpisů komunitárního práva fyzickými osobami s bydlištěm v různých čl. státech EU nebo PO zřízenými dle práva různých čl. států EU, příp. vzniklou fúzí dvou stávajících družstev nebo přeměnou vnitrostátního družstva na novou pr. formu bez nutnosti jejího předchozího zrušení, pokud toto družstvo má sídlo a správní ústředí v jednom čl. státě a provozovnu nebo dceř. společnost v jiném čl. státě - rozhodující je určení jejího sídla - sídlo musí být uvnitř EU ve stejném čl. státě, v jakém je hlavní správa společnosti - 3. druhem přeshraniční obchodní korporace (po EHZS a SE) zřízené v rámci jednotné regulace evropskou právní úpravou a na to navazující národní úpravou - právní úprava - nařízení + směrnice + zákon - hlavní principy jsou dány nařízením a národním způsobem to nelze upravit - do značné míry kopíruje úpravu SE, což SCE přibližuje obchodním společnostem - dle české pr. úpravy je ale SCE charakterizována jako družstvo, i když v některých případech se na něj budou aplikovat i ustanovení o a.s. - princip a předmět podnikání - předmětem podnikání je uspokojování potřeb členů nebo rozvoj jejich hosp. nebo sociálních činností - svou činnost by měla SCE vykonávat pro vzájemný prospěch jejích členů tak, aby každý člen měl užitek z její činnosti přiměřený k míře své účasti - členové SCE by měli být i zákazníky, ZC nebo dodavateli - počítá se s tím, že v budoucnu sehrají významnou úlohu v rozvoji přeshraniční spolupráce v rámci tzv. euroregionů - založení SCE - musí být přítomen vždy nadnárodní prvek, SCE může být založena: 1) min. 5 FO s bydlištěm alespoň ve 2 čl. státech 2) min. 5 FO a společnostmi a jinými PO založenými dle práva čl. státu, které mají bydliště v nejméně dvou různých čl. státech nebo se řídí právem alespoň 2 čl. států 3) společnostmi a PO založenými dle práva členského státu, které se řídí právem alespoň 2 různých čl. států - také může SCE vzniknout 1) fůzí družstev založených dle práva čl. státu, která mají sídlo i správní ústředí v EU, řídí se aspoň 2 tato družstva právem různých čl. států 2) přeměnou družstva založeného dle práva čl. státu které má sídlo i správní ústředí v EU, pokud má po dobu alespoň 2 let provozovnu nebo dceřinou společnost řídící se právem jiného čl. státu - základní kapitál SCE 184

- minimálně 30 000 eur - při zvyšování či snižování ZK není stanoven řádný závazný postup - změna tedy nevyžaduje ani změnu stanov, ani zveřejnění - členové SCE ručí za závazky SCE min. do výše jimi upsaného ZK - stanovy mohou upravit i neomezené ručení členů - ručí-li členové omezeně, musí obchodní firma SCE obsahovat dodatek „s ruč. omezeným“ - podíly - ZK je rozdělen do podílů, jsou ve formě na jméno, podíly lze převádět (se souhlasem VH, P nebo SR a pouze na členy nebo na 3. osoby, které se stanou členy SCE, účinky převodu nastávají až zápisem do seznamů členů vedeném SCE) - vydávání CP se zvl. výhodami - SCE může vydávat i jiné než podílové CP - zejména pro ty, co nemají hlasovací práva, tyto CP nezakládají členství, mohou je upisovat členové i nečlenové - jejich držitelům jsou přiznány zvl. Výhody - vznik členství v SCE - musí být schválen P nebo SR SCE, stanovy mohou určit i další podmínky pro vznik členství - nařízení uvádí - min. výše upisovaného členského vkladu a podmínky vztahující se k předmětu činnosti SCE - SCE vede abecední seznam všech svých členů, zapisuje se sem i každá operace, která vede ke změně rozložení ZK nebo jeho zvýšení či snížení - v rámci ČR nemohou působit členové – investoři - členové, které nebudou vyrábět nebo užívat zboží či služby SCE - sídlo - musí se nacházet na území EU, lze přemístit (návrh musí být zveřejněn v souladu s pr. úpravou daného čl. státu vztahující se na a.s.) - pro ČR tedy platí, že pro SCE se sídlem na území ČR platí, že návrh na přemístění musí být uložen do sbírky listin a zveřejněn v Obchodním věstníku - organizační struktura SCE - opět výběr mezi monistickým či dualistickým systémem, v obou případech je hlavním orgánem SCE Valná hromada + - při hlasování ve VH náleží každému členu SCE 1 hlas (stanovy mohou odchylně upravit, umožňuje-li to pr. řád země, ve které má SCE sídlo) a) dualistický - Představenstvo a kontrolní komise - členy P se sídlem v ČR volí a odvolává KK nebo VH, stanoví-li tak výslovně stanovy - P a KK musí mít na našem území min. 3 členy b) monistický - Správní rada - členy SR volí a odvolává VH, je zde předseda správní radyorganizuje a řídí činnost správní rady, zastupuje SCE v řízení před orgány veřejné moci proti osobám, které jsou členy orgánů SCE - možná funkce gen. ředitele - statut. orgánem společnosti a přísluší mu jednatelské oprávnění i obchodní vedení SCE - pokud některý z čl. států nezná jeden z modelů, musí ho zakotvit do svého pr. řádu 185

- ČR tak musela zakotvit do svého pr. řádu monistický model - zapojení ZC do řízení SCE - upraveno směrnicí, implementace do č. pr. řádu - právo na zapojení ZC, aby mohli přímo či nepřímo působit na rozhodování orgánů SCE - toto právo obsahuje právo na informace a projednání, právo volit a být volen, jmenovat, doporučovat, souhlasit či nesouhlasit s volbou či jmenováním členů SR nebo KK

53) Česká a evropská právní úprava kolektivního investování - právní úprava - směrnice Rady o koordinaci právních a správních předpisů o subjektech kolektivního investování do převoditelných CP (směrnice o UCITS) a zákon č.189/2004 Sb. o kolektivním investování - investování - vložení finančních prostředků za účelem dosažení výnosu - kolektivní investování - sdružování finančních prostředků několika investorů, ti potom poměrně sdílejí riziko za účelem optimalizace jejich výnosů - spočívá ve shromažďování majetku od veřejnosti a jeho obhospodařování za účelem rozložení rizika - pro invidiv. investora to má výhodu v tom, že i minimální vklad získává výhody, které by sám nezískal (odpadnou poplatky a rizika, neboť vstupuje do velkého kapitálu) - oblíbené, protože umožňuje investorům s limitovanými prostředky získat přístup na investiční trh - prostřednictvím majetkového fondu, ve kterém se shromáždí prostředky více investorů a rozloží se tím riziko vyplývající z provádění investic -fond kolektivního investování musí mít min. 50 milionů Kč - shromažďování peněžních prostředků od drobných investorů - investor nákupem podílových listů nebo akcií investičního fondu svěří své finanční prostředky fondu a o jejich investování se za něj stará odborník - správce fondu - výhody KI - profesionalita při správě investovaných prostředků, širší možnost diverzifikace, nižší náklady investování, menší administrativní a časová náročnost pro investora, velký výběr fondů - základní formy KI (fondy kolektivního investování) 1) investiční fondy - historicky starší forma, jejich výlučným předmětem podnikání je investování do produktů finančních trhů - především CP - právnická osoba, jejímž předmětem podnikání je kolektivní investování a která má povolení České národní banky k činnosti investičního fondu - Obchodní firma investičního fondu obsahuje označení "uzavřený investiční fond". - vznikají především ve formě a.s. - v zahraničí nesou označení „investiční společnosti“ - je obchodní společností, tudíž má právní subjektivitu - je to a.s, jejímž předmětem podnikání je shromažďování prostředků od veřejnosti vydáváním svých akcií za účelem KI 186

- tyto prostředky pak fond investuje na finančním trhu - v naší pr. úpravě povolen jen tzv. uzavřený investiční fond – potřebuje ke své činnosti povolení Komise, max. na 10 let (podmínky udělení povolení stejné jako u IS, ale s tím, že zde musí vlastní kapitál v době povolení činit min. 300 000 euro) 2) podílové fondy

- účelové sdružení majetku, není obchodní společností, nemá PS - investoři zde mají postavení pouhých podílníků, nikoli společníků společnosti jako tomu je u investičních fondů - K vytvoření podílového fondu je třeba povolení České národní banky. O povolení k vytvoření podílového fondu žádá investiční společnost. - nemá tedy povahu samostatné PO, není tedy nositelem P a P - pokud je uložena PF nějaká P nebo P, pak se má za to, že je to uloženo IS, která jej obhospodařuje - může být uzavřený i otevřený podílový fond - jediná osoba, která je oprávněna vytvořit a obhospodařovat PF je IS - shromažďuje majetek do PF vydáváním podílových listů (zvláštní druh CP) - PF je tak tvořen prostředky získanými za podílové listy a prostředky získanými jejich investováním - investor nabytím podílového listu získá vlastnické právo k podílovému listu a spoluvlastnické právo k majetku v PF - podstatou vztahu mezi IS a podílníky je kvazismluvní vztah, kdy podílníci svěřují své finance IS, s tím, že je má obhospodařovat - podílový list - CP, může mít jakoukoliv podobu i formu - představuje výši podílu podílníka na majetku v PF - převod je účinný až zápisem do seznamu podílníků - k vytvoření PF je třeba povolení od Komise

- jednotlivé formy lze ještě dělit na otevřené (open-end) a uzavřené (closed-end) A) otevřený fond KI - počet emitovaných CP není nijak omezen a CP jsou emitovány průběžně, na druhou stranu má ale povinnost kdykoliv na požádání odkoupit tyto CP jejich majitelům - kdokoliv může vstoupit i vystoupit - u nás tuto formu může mít jen podílový fond (na max. 10 let) B) uzavřený fond KI - je emitován určitý počet podílnických CP, které není jejich emitent zavázán od investorů odkupovat, investoři je mohou prodávat jen na kapit.trhu - nemůže zpětně odkupovat již vydané akcie či podílové listy - u nás tuto podobu může mít i investiční i podílový fond - INVESTIČNÍ SPOLEČNOST - společnost, jejímž předmětem podnikání je obhospodařování majetku fondů kolektivního investování – podílových a investičních fondů - má postavení profesionálního správce cizího majetku, jehož příjmem jsou poplatky za služby - ke své činnosti potřebuje povolení České národní banky - její činnost - investiční management, administrativní činnost a veřejné nabízení a propagace CP fondů KI - IS musí mít formu a.s. s akciemi na jméno, musí mít sídlo i skutečné sídlo na území ČR + 3 skupiny předpokladů 187

1) věcné - kapitálové požadavky, musí být vytvořen ZK, není stanovena jeho min. výše, jen musí být splacen a jeho výše musí umožnit řádný výkon činnosti - v době udělení povolení musí mít IS i svůj vlastní kapitál v min. hodnotě 120 000 eur (povinnost dodržovat jeho výši po celou dobu činnosti) 2) personální - vedoucí osoba musí mít k výkonu funkce souhlas Komise, musí splňovat zákonné požadavky - shodné s podmínkami provozování živnosti + důvěryhodnost, odborná způsobilost, zkušenosti v oboru KI 3) organizační - posouzení celé akcionářské struktury IS - Depozitář fondu kolektivního investování §3 (1) Každý fond kolektivního investování musí mít svého depozitáře (§ 20 a násl.). § 20 Základní ustanovení (1) Depozitář fondu kolektivního investování (dále jen "depozitář") eviduje majetek fondu kolektivního investování a kontroluje, zda fond kolektivního investování nakládá s majetkem v souladu s tímto zákonem a statutem. (2) Depozitářem může být pouze banka se sídlem na území České republiky (dále jen "banka") nebo zahraniční banka, která má pobočku umístěnou na území České republiky (dále jen "pobočka zahraniční banky"), které mají v bankovní licenci povolenou činnost depozitáře. (3) Depozitář vykonává svou činnost na základě smlouvy o výkonu činnosti depozitáře, kterou uzavírá s investiční společností nebo investičním fondem (dále jen "depozitářská smlouva").

- kolektivní investování v ČR - KI dle ZoKI - podnikání, jehož předmětem je shromažďování peněžních prostředků od veřejnosti upisováním akcií investičního fondu nebo podílových listů podílového fondu, investování na principu rozložení rizika a další obhospodařování tohoto majetku - vznik KI je spojen s privatizací 90. Let - privatizační fondy byly předchůdci současných investičních a podílových fondů, priv. fondy - povaha zvláštních a.s., do kterých obyvatelé investovali státem přidělené investiční kupony - r. 1992 přijat zákon o investičních společnostech a investičních fondech - r. 2004 nahrazeno zákonem o kolektivním investování (č.189/2004 Sb.) - význam komunitárního práva pro českou úpravu KI: - podstatná část je upravena evropským právem, především výše zmíněnou směrnicí - ČR byla povinna implementovat tuto směrnici do našeho pr. řádu - cílem směrnice bylo podřídit otevřené KI jednotné úpravě ve všech čl. státech, což se nenaplnilo - překážkou různé podmínky pro KI v jednotlivých státech - tyto překážky vedly k novelizaci směrnice v r. 2001 - směrnice se nevztahuje na KI uzavřeného typu - jednotná licence - tzv. evropský pas - směrnice rozlišuje standardní fondy KI a speciální fondy KI (speciální jsou především pro domácí investory a nemohou být nabízeny toliko přeshraničně), proto směrnice upravuje zejména standardní fondy KI - požadavky na standardní fondy (směrnicové organismy KI - otevřenost, veřejnost, objekt investice je taxativně vymezen, základní pravidla pro rozkládání rizik

188

54) Česká a evropská právní úprava podnikání na kapitálovém trhu - právní úprava - zákon o podnikání na kapitálovém trhu č.256/2004 Sb., zákon o dluhopisech, zákon o KI, z.č. 257/2004 Sb. - provedl změny těchto zákonů, také vyhlášky Komise pro CP a ČNB - pojem kapitálového trhu není definován - zaměřuje se především na úpravu nástrojů kapitálového trhu a jejich vydávání (primární trh), postavení investorů a finančních zprostředkovatelů, sekundární trh, ochrana zákazníka jako spotřebitele - od r. 2006 vykonává místo KCP dohled nad kapitálovým trhem ČNB - kapitálový trh - místo, kde se střetává nabídka a poptávka cenných papírů - členění kapitálových trhů: 1) primární - dochází zde k vydávání (emitování) CP, resp. nástrojů kapitálového trhu - tyto CP se stávají majetkem prvého nabyvatele 2) sekundární - zde dochází k obchodování s již vydanými CP a dochází ke změně majitelů CP, tyto dále můžeme dělit na: a) organizované - institucionalizované střetávání N a P, dělí se na burzovní a mimoburzovní - také se jim říká regulované kapitálové trhy - má stanovená pravidla, obchoduje se pravidelně, pravidelně uveřejňuje kurzy investičních nástrojů, podléhá dozoru ČNB, jsou uvedené v seznamu regulovaných trhů zveřejněném v Úředním věstníku EU - v ČR jsou těmito trhy burza nebo organizátor mimoburzovního trhu s investičními nástroji - v ČR nyní 2 organizátoři regulovaného trhu - Burza CP Praha, a.s. a RM - Systém, a.s. - BCPP - má soukromoprávní charakter, obchodovat mohou jen členové nebo akcionáři, 21 členů, vstupní poplatek 13 milionů - RMS - soukromoprávní charakter, obchoduje pouze se zaknihovanými CP, na trh může vstoupit kdokoliv, kdo má účet u Střediska CP - také dělení na a) oficiální trhy – trh s akciemi a dluhopisy (kótované) b) speciální (derivátové trhy) - trh s investičními nástroji, které nejsou CP b) neorganizované - nemá žádná podrobná pravidla, pokud teda nejde o veřejnou dražbu - zde je adresátem nabídky investičních CP veřejnost (stanoven min. rozsah informací, které musí být zveřejněny) - zákon o veřejných dražbách - nástroje kapitálového trhu a) CP - nejsou k obchodování na KT relevantní všechny druhy CP, jen akcie, dluhopisy, podílové listy, naopak nelze považovat např. náložné listy, směnky - CP ztělesňují právo na určitou věc, za nástroje KT se nepovažují ty CP, které mají splatnost delší než 1 rok 189

b) finanční deriváty

- takové nástroje, které jsou odvozeny od základních nástrojů a představují P nebo P na nákup nebo prodej určitého podkladového nástroje nebo poskytnutí peněžitého plnění - podstatou je určitá forma termínovaného obchodu – časový nesoulad mezi sjednáním obchodu a jeho plněním

- investiční nástroje – tento pojem zaveden do č.právního řádu v rámci harmonizace zákonem o Komisi pro CP (1998) - Investičními cennými papíry jsou cenné papíry, které jsou obchodovatelné na kapitálovém trhu. - 4 základní typy: investiční CP, CP vydané fondem KI, nástroje peněžního trhu, deriváty - Investičními nástroji nejsou platební nástroje. - investiční služby - investičními službami jsou hlavní investiční služby a činnosti a doplňkové investiční služby poskytované podnikatelsky. Hlavními investičními službami jsou přijímání a předávání pokynů týkajících se investičních nástrojů, provádění pokynů týkajících se investičních nástrojů na účet zákazníka, obchodování s investičními nástroji na vlastní účet, obhospodařování majetku zákazníka, je-li jeho součástí investiční nástroj, na základě volné úvahy v rámci smluvního ujednání, investiční poradenství týkající se investičních nástrojů, provozování mnohostranného obchodního systému, upisování nebo umisťování investičních nástrojů se závazkem jejich upsání, umisťování investičních nástrojů bez závazku jejich upsání. - Obchodník s cennými papíry - právnická osoba, která poskytuje investiční služby na základě povolení České národní banky k činnosti obchodníka s cennými papíry. - účastníci kapitálového trhu a) strana nabídky kapitálu

- poskytovatelé služeb na kapitálovém trhu - investoři, brokeři, dealeři - institucionální investoři - banky, pojišťovny, fondy KI b) strana poptávky kapitálu - emitenti nástrojů kap. trhu - akcie - akciové společnosti - dluhopisy - obch. společnosti, finanční instituce, stát, nadnárodní instituce - podílové listy - otevřené podílové fondy c) další účastníci - depozitáři CP, osoby vedoucí evidence zaknihovaných CP, informační agentury

55) Cenné papíry (pojem, druhy, třídění, smlouvy o cenných papírech) - CP

- listina, ve které je inkorporováno subjektivní soukromé majetkové právo a s touto listinou se toto právo vykonává, převádí, zaniká - je to listina o právu, právo z listiny musí spadat do oboru soukr. práva majetkového - právo musí být s listinou těsně spjato (právo může být uplatněno, převedeno a vůbec trvá pouze společně s listinou) - „právo sleduje osud listiny“ - v našem pr. řádu není nikde definován (možno použít OSŘ - umořování listin - CP je taková listina, kterou je třeba předložit k uplatnění práva v ní inkorporovaného) 190

- patří mezi jiné majetkové hodnoty s majetkovým substrátem – užitečnost spočívá v nehmotné hodnotě, která je do ní inkorporována - bez vlastnictví CP nebo jeho držby nelze právo realizovat (nenahraditelnost) - deklaratorní listiny - deklarují existenci práva v listině, ale toto právo lze dokázat i jinými prostředky - je nahraditelná, nejsou to CP - legitimační listiny (vstupenka, lístek) - toto právo lze dokázat také jinak - emitent - ten, kdo vydává CP (FO i PO, někdy jen určité osoby) - emise - proces vydání CP - právní úprava v ĆR - zákon o cenných papírech - vymezuje soustavu CP + zákl. ustanovení o smlouvě o CP - zákon směnečný a šekový, zákon o dluhopisech, ObchZ, OZ, zákon o KI, zákon o podnikání na kapit. trhu - CP může být - akcie, zatímní listy, poukázky na akcie, podílové listy, dluhopisy, investiční kupóny, kupóny, opční listy, směnky, šeky, náložné listy, skladištní listy, zemědělské skladní listy - vznik - písemným projevem vůle obsaženým v listině (skripturní akt), se kterým jsou spojené právní důsledky - spojeno subjektivní soukromé majetkové právo - charakteristické znaky CP: 1) hmotný substrát - listina, na níž je zachycen určitý písemný projev - nosič informace samé 2) cennost listiny - ve smyslu právním dělají listinou cennou právní následky, které s ní spojuje právní řád, každá listina - náležitosti CP A) formální - tyto náležitosti se týkají písemného projevu vůle, CP může být upsán rukou i mechanickými prostředky (ale podpis emitenta musí být proveden vlastnoručně) - zvláštní požadavky pro kótované CP - zejména pokud se jedná o listinný CP, pak musí být vytištěn v tiskárně, která je oprávněna k tisku CP na základě povolení od Komise pro CP B) obsahové - nejsou upraveny obecně, ale pro každý typ CP zvlášť - listinné CP - oba podpisy nebo jejich otisky, číselné označení, povolení příslušného st. orgánu - zaknihované CP -vedoucí osoba je povinna evidenci řádně odlišit a očíslovat - druhy CP – základní výčet najdeme v zákoně o CP - kupon - cenný papír, který slouží k uplatnění práva na výnos z jiného CP - je jediným druhem CP, který je upraven v zákoně o CP, např. dividenda - akcie - CP, do kterého jsou vtělena P a P akcionářů, upraveny v ObchZ - zatimní listy - nahrazují po určitou dobu akcii a to dokud nedojde ke splacení emisního kurzu akcie, také v Obchz - opční listy - CP, který umožňuje uplatnit přednostní právo na upisování akcií - náložné listy - listina, s níž je spojeno právo požadovat na dopravci vydání zásilky - skladištní listy - s nimi je spojeno právo požadovat vydání skladované věci - cestovní šeky - opravňují osobu v nich uvedenou k inkasu určené částky při jejich předložení k výplatě a to dle podmínek, které určí výstavce šeku 191

- poukázky na akcie - nový druh CP od technické novely ObchZ z r. 2001, může vydat a.s. tehdy, kdy při zvýšení ZK upsáním nových akcií ještě nová výše ZK nebyla zapsána do OR, spojena všechna práva upisovatele - podílové listy - upraveny v zákoně o kolektivním investování, CP, s nímž je spojen podíl podílníka na majetku v podílovém fondu a právo na vyplácení podílu na zisku z hospodaření s majetkem - dluhopisy - zákon o dluhopisech, CP ve spojení s právem požadovat splacení dlužné částky (tj. jmenovitá hodnota dluhopisu) ke dni splatnosti a placení výnosu z něj - investiční kupony - CP ke koupi akcií určených k prodeji v procesu kuponové privatizace, v dnešní době již nejsou vydávány - směnky - upraveny v zákoně směnečném a šekovém, CP který obsahuje buď bezpodmínečný příkaz (cizí směnka) či bezpodmínečný slib (směnka vlastní) zaplatit určitou směnečnou sumu osobě ve směnce uvedené - zemědělské skladní listy - CP, který představuje vlastnické a zástavní právo ke zboží uskladněnému v zem. veřejných skladech - zahraniční CP - upravuje také zákon o CP, CP vydaný v zahraničí - třídění CP - klasifikace 1) dle předmětu a) věcněprávní - tyto CP v sobě mají vtěleno věcné právo (vlastnické či zástavní), např. skladištní list, náložný list, právo na nepeněžité plnění b) obligačněprávní - právo na peněžité plnění, např. směnky, šeky, dluhopisy; mají v sobě subjektivní závazkové právo c) účastnické – korporační - vtělené právo účasti na podnikání/na majetku (např. akcie, podílové listy) 2) dle podoby a) listinné - právo inkorporováno v listině, papíry zastupitelné či nezastupitelné - lze ztratit b) zaknihované (nematerializované) - akcie, opční listy, dluhopisy, podílové listy - osoba, která má u sebe zaknihovaný CP vydá o tom potvrzení (deklarace práva, není to CP) - právo je inkorporováno v registru IT - pověřená osoba zaznamenává veškeré jejich změny, převody c) imobilizované - v obou podobách (listinný CP u schovatele v úschově) - lze převádět podobu - rozhoduje o tom emitent 3) dle formy a) na jméno (rekta papíry) - v CP je jméno majitele, nejsou převoditelné - převoditelné jen dle OZ postoupením pohledávky (cese – dohoda o postoupení pohledávky) - oprávněná osoba je zde přímo jmenovaná - lze vydat takto všechny CP mimo kuponů, opčních listů a poukázek na akcie b) na doručitele (na majitele dle ObchZ) - v CP není jméno majitele, oprávněnou osobou je držitel CP, převoditelnost (tradicí - předáním CP u listinných, u zaknihovaných jinak - smlouva a registrací) - výkon práv spojených s tímto CP je spojen s držbou listiny, resp. s jejím předložením c) na řad (ordre papíry) (v ObchZ na jméno), v CP je zapsáno jméno oprávněného, buď ten, na koho je listina vydána nebo ten, jemuž svědčí nepřetržitá řada indosamentů (rubopis, vlastní písemné prohlášení bývalého vlastníka CP obsaženého 192

na rubu CP, popř. na přívěsku, pokud je již rub popsán, vytvoří se tak řada postupných majitelů CP, současný majitel je uveden na posledním místě - pouhý záznam na CP nestačí, musí být i předání (tradice) - indosace úplná - s nabyvatelem (za mne na řad), neúplná - bez 4) dle funkce a) úvěrové - slouží emitentovi k získání vratných prostředků, např. dluhopisy b) majetkové - slouží emitentovi k získání nevratných prostředků, např. akcie c) platební - nástroj hotovostního platebního styku, náhrada peněz, např. směnky, šeky d) ukládací - slouží k uložení peněžních prostředků, např. dluhopisy, vkladové listy e) spekulační - mění kurz závislosti na výsledcích, např. akcie, podílové listy 5) další dělení a) zastupitelné (akcie, dluhopisy) X nezastupitelné (šeky, směnky) b) cirkulační (oběžné, určeny k oběhu) X úložné (využívají se k uložení finančních prostředků stálým úročením) X spekulační (poskytují neodhadnutelný výnos) c) obchodovatelné (mohou rychle měnit majitele) X neobchodovatelné d) hromadné X individuální e) veřejné (výstavcem je veřejnopr. subjekt) X soukromé f) umořitelné X neumořitelné g) konstitutivní X deklaratorní h) hlavní X vedlejší - funkce CP a) ekonomická - shromáždění peněžních prostředků, převod těchto prostředků b) právní - záruční funkce (zaručuje právo), legitimační (listina je průkazem k výkonu práva), liberační (dlužník není povinen zkoumat zda plní nebo neplní skutečně oprávněné osobě), deklaratorní c) ulehčení převodu práv - smlouvy o CP - smlouvy, které obsahují závazek 1 ze stran, jehož předmětem je plnění vztahující se k CP a) smlouvy o převodech CP – převod - změna majitele CP, může to být úplatně, bezúplatně (darování), může dojít jen k půjčce CP b) smlouvy o obstarání a zprostředkování koupě nebo prodeje CP - komisionářská, mandátní, o zprostředkování, o obstarávání c) smlouvy o úschově, uložení, správě, obhospodařování CP - smlouva o úschově - úschova za úplatu, účelem je chránit - smlouva o uložení - uložení a spravování za úplatu - smlouva o správě - správce činí po dobu trvání smlouvy veškeré pr. úkony nutné k výkonu a zachování práv spojených s konkr. CP za úplatu - smlouva o obhospodařování - obhospodařování majetku zákazníka spočívajcí v CP d) smlouva o zastavení CP - nelze podzastavit, forma zajištění

56) Směnky a dluhopisy - SMĚNKY - zákon č.191/1950, směnečný a šekový, také zákon o CP, OZ 193

- listinný CP s předepsaným obsahem a předepsanou formou - CP ve kterém je inkorporováno právo směnečného věřitele na peněžité plnění - dokonalý CP (trvání práva závisí na trvání směnky), prezentační (výkon P se děje předložením), abstraktní (není stanovena kauza), nezastupitelný, listinný, na řad (na jméno), CP o peněžité pohledávce - úvěrový CP, sepsaný ve stanovené formě, ze kterého vyplývá dlužnický závazek, který dává majiteli směnky nesporné právo požadovat ve stanovenou dobu stanovenou částku - nevýhodou že musí být v předepsané formě se stanoveným obsahem a pokud něco chybí, není směnka platná a) vlastní - výstavce (vydavatel) zde bezpodmínečně slibuje osobě ve směnce uvedené (remitent), že ji zaplatí v určité době a na určitém místě směnečnou sumu - postatou je bezpodmínečný slib - obsahuje slovo „zaplatím“ b) cizí - výstavce bezpodmínečně přikazuje 3. osobě (směnečník), aby za něj osobě ve směnce uvedené (směnečný ručitel) zaplatila v určené době a na určeném místě směnečnou sumu - podstatou je bezpodmínečný příkaz, častější - obsahuje slovo „zaplaťte“ - funkce - slouží ke zprostředkování plateb, poskytuje jistotu, že směnečná suma bude zaplacena nebo vymožena, také slouží k poskytnutí úvěru, k zajištění - prostředek k získání obchodního úvěru, prostředek k placení a určení, prostředek k získání hotovosti před dobou splatnosti - 2 základní funkce: a) platební – směnku lze použít jako platební prostředek, majitel může směnku před okamžikem splatnosti prodat, aby tak získal peněžité prostředky, směnka v podstatě nahrazuje hotové peníze a umožňuje ji majiteli směnky proměnit v peníze b) zajišťovací - může sloužit i jako zajištění peněžitého závazku a je možno ji uplatnit poté, co povinnost na základě původního peněžního závazku nebyla splněna - význam - jednoduchý způsob vystavění směnky - směnečná způsobilost - směnečně může zavazovat každý, kdo je způsobilý vlastními úkony se zavazovat - aktivní – být směnečným věřitelem (nabývat práva ze směnky) - pasivní- být směn.dlužníkem (nabývat povinnosti ze směnky) - náležitosti směnky - pokud směnka neobsahuje podstatnou náležitost a nelze nahradit domněnkou, není to směnka - musí mít písemnou formu - náležitosti nutné - označení, že jde o směnku - bezpodmínečný příkaz zaplatit určitou peněžitou sumu (směnečný závazek – přímý - bez podmínky, nepřímý - s podm.) - jméno toho, kdo má platit (směnečník u cizí směnky, u vlastní výstavce) - údaj splatnosti - na viděnou (při předložení) = vistasměnka - na určitý čas po vidění = časová vistasměnka 194

- na určitý čas po vystavení směnky = dato směnka - na určitý den = fixní směnka - údaj místa, kde má být placeno - jméno toho, komu nebo na jehož řad má být placeno (remitent) - datum a místo vystavění směnky - podpis výstavce - není nutný tiskopis nebo úředně ověřený podpis,může být napsána ručně, nebo strojem - změna směnečného závazku – prolongace - posunutí splatnosti směnky, na základě dohody mezi účastníky - převod směnky - směnku je možno převádět (cesí dle OZ nebo indosamentem rubopisem dle zákona směnečného a šekového - indosament - každou směnku, i když nebyla vystavena na řad, lze převést indosamentem, indosament musí být bezpodmínečný - nesmí být vázán na podmínku, nutno napsat na směnku, nebo přívěsek, převádějí se jím všechna práva ze směnky, odpovídá za přijetí a zaplacení směnky - uplatnění práva ze směnky - majitel směnky je oprávněn směnku předložit v době splatnosti k proplacení směnečníkovi (cizí) nebo výstavci (vlastní), také je oprávněn ji prodat bance před dobou splatnosti nebo převést směnku na svého věřitele za účelem splacení dluhu - možné směnečné rukojemství (aval) - prohlášení rukojmího na směnce - akceptace směnky - při předložení cizí směnky skripturní akt, kterým se směnečník (trasát) stává přímým směnečným dlužníkem a je povinen směnku zaplatit v době splatnosti směnky - splatnost směnky - směnka může být stanovena „na viděnou“, tj. směnka se stává splatnou kdykoliv po předložení, ke kterému musí dojít nejpozději do roka od vystavení směnky - směnka „na určitý den“ je splatná v konkrétní den na ní uvedený, při zmeškání ztrácí majitel směnky směnečná práva - prolongace směnky - prodloužení původní lhůty splatnosti (s tím musí souhlasit všechny strany ) - před uplynutím splatnosti může být směnka odkoupena obchodní bankou = eskont směnky (žadateli je poskytnut eskontní úvěr) - kvintace - potvrzení o zaplacení směnky, dlužník ho může vyžadovat - postih za nepřijetí a neplacení směnky - protest - odepření přijetí nebo splacení musí být zjištěnou veřejnou listinou - písemné osvědčení od soudu nebo notáře, že osoba učinila úkony nutné pro uplatnění práv - nesmí být zmeškán - do 2 dnů ode dne splatnosti - postihový nárok - uplatnění práv, majitel směnky je oprávněn postihová práva uplatnit vůči všem indosatářům, všem avalistům, výstavci - ŠEKY - obligační listinný CP s předepsaným obsahem a formou, ve kterém výstavce přikazuje bance (šekovník), která vede jeho účet, aby za něj zaplatila částku v šeku uvedenou osobě v šeku uvedené nebo osobě šek doručující 195

- je to CP, ve kterém je inkorporováno právo věřitele na peněžité plnění - podobnost s cizí směnkou, ale směnka je prostředkem pro obchodní úvěry a šek pro obchodní platby a pro bezhotovostní platební styk - je to dokonalý CP, prezentační, abstraktní, nezastupitelný, listinný, na řad/na doručitele převoditelný indosamentem a tradicí - druhy a) dle toho, ve prospěch koho je vystaven 1) šek na řad 2) šek na doručitele b) dle toho, jak má být vyplacen 1) šeky hotovostní - šekovník vyplácí vlastníkovi šeku v hotovosti 2) šeky k zúčtování - šekovník nevyplácí v hotovosti c) dle toho, kdo šek vystavil 1) šeky bankovní – výstavce je banka 2) šeky soukromé - výstavce je majitel šekového účtu u banky - křižovaný šek - ochrana před zneužitím, šek lze proplatit jen zákazníkovi banky nebo jiné bance - garantovaný šek - užívaný spolu s šekovou kartou, banka je povinna proplatit do určité sumy bez ohledu na stav účtu majitele šeku - obyčejný - šek užívaný bez šekové karty, banka je povinna ho vyplatit jen v případě, že na účtu majitele šeku je hotovost - náležitosti - písemná forma, označení, že jde o šek, bezpodmínečný příkaz zaplatit určitou peněžitou sumu, jméno kdo má platit (banka), údaj místa, kde má být placeno, datum a místo vystavení šeku, podpis výstavce - za zaplacení šeku odpovídá výstavce šeku, ne šekovník - cestovní šek - CP, který opravňuje osobu v něm uvedenou k přijetí částky v něm určené při jeho předložení k výplatě, a to dle podmínek stanovených výstavcem šeku - nevztahují se na něj předpisy upravující směnky a šeky - DLUHOPISY - CP, ve kterém je inkorporováno právo na zaplacení částky odpovídající nominále a výnosu - zastupitelný CP, s nímž je spojeno právo na splacení dlužné částky a povinnost emitenta toto právo uspokojit - zákon o dluhopisech, 190/2004 – upravuje vydávání dluhopisů v ČR - splatnost - k určitému datu, k určitém datům, lze splatit i dříve - CP obchodovatelné na burze CP, úroky jsou vypláceny až do konce platnosti dluhopisu, v tom okamžiku investor obdrží zpět i prostředky, které za dluhopis při jeho koupi zaplatit (tzv. cenu, nominální hodnotu dluhopisu) - kde dluhopisy koupit - v době emise po několik dní možno prostřednictvím banky - během platnosti dluhopisu možnost nakoupit za aktuální kurz na burze CP - emitent dluhopisu (stát, banka, firma) je dlužník, držitel dluhopisu (investor) je věřitel - emitent vydává většinou s cílem získat dlouhodobé finanční prostředky - nejčastěji dluhopis funguje jako CP s fixním výnosem - držitel inkasuje pravidelný pevný kupón po předem stanovenou dobu - při dospělosti dluhopisu (k datu splatnosti) dochází vedle splacení posledního kupónu také k jednorázové splátce jistiny

196

- obligace s variabilním kupónem váže kuponovou sazbu na vývoj nějaké veličiny - úrokové sazby, cenového indexu - věčný dluhopis - obligace bez termínu splatnosti, vyplácí kupon do nekonečna - třídění

a) dle formy - na doručitele X na jméno b) dle podoby- listinné X zaknihované c) dle emitenta- státní X komunální X bankovní X průmyslové d) dle charakteru- běžné X zvláštní

- druhy státní

- vydává ČR, emitované vládou prostřednictvím ČNB - např. k pokrytí schodku st. rozpočtu, k financování silnic komunální - vydává ÚSC - z výtěžku dluhopisů poskytuje obci úvěr - prostředky z dluhopisů bývají používány na zdokonalení infrastruktury v obci zaměstnanecké - emitují je firmy pro vlastní ZC, v případě rozvázání prac. poměru má majitel tohoto dluhopisu nárok na prodej dluhopisů za nominální hodnotu a podíl úroků podnikové - vydávají podniky pro širokou investorskou veřejnost, i pro institucionální investory, je s nimi spjato vyšší riziko nesplacení, nesou tedy vyšší úrok, než státní či komunální bankovní - zvláštní skupina, vydává banka, banky mohou prodej dluhopisů zprostředkovat i samy, dluhopisy lze nakupovat prostřednictvím sítě banky sběrný - listinný D, který představuje souhrn jednotlivých dluhopisů dané emise, které jsou v rámci emisní lhůty upsány v upisovací listině - každý sběrný dluhopis je samostatnou emisí - počet upsaných dluhopisů každého vlastníka představuje jeho podíl na sběrném dluhopisu vyměnitelný - dluhopis, s nímž je spojeno právo na jeho výměnu za jiný dluhopis nebo jiné dluhopisy nebo právo na výměnu za akcii nebo akcie téhož emitenta, toto právo může být uplatněno namísto práva splacení dluhopisu prioritní - je s ním spojeno právo na jeho splacení a vyplacení výnosu z dluhopisu, jakož i právo na přednostní upisování akcií, které jeho emitent vydá podřízený - oslabená pozice majitele dluhopisu v poměru k ostatním věřitelům emitenta, pohledávky majitele dluhopisu jsou poslední v rámci insolventního řízení - je rizikový, ale vysoce hodnocen hypotéční zástavní listy - souvisí s hypotéčními úvěry, banka je poskytuje zajištěné zástavním právem k nemovitosti na území EU

57) Česká a evropská úprava průmyslového vlastnictví (obecná charakteristika, předmět, druhy, licenční smlouva) - PRÁVA DUŠEVNÍHO VLASTNICTVÍ - není ostře vymezeno, jde o práva k nehmotným statkům (právní abstrakce), něco, co je nehmotné (fyzicky není), vlastně existuje a samostatně je to způsobilé být předmětem právním a ekonomických vztahů 197

- předpokladem je ale zachycení nehmotného statku na nějakém hmotném nosiči, který je ale odlišným právním předmětem - nehmotný statek existuje a je předmětem právních vztahů samostatně - nehmotný statek - statek vytvořený konkrétním duševním obsahem, jehož objektivní výraz je způsobilý být předmětem pr. a ekonom. vztahů, aniž by bylo třeba jeho ztělesnění v hmotné podobě - specifické vlastnosti - mohou být využívány současně několika osobami, neopotřebovávají se, nesnižuje se ani jejich kvalita - patří sem 1) práva autorská - práva k individuálním výsledkům tvůrčí lidské činnosti 2) práva průmyslová - nemají individuální povahu, průmyslově využitelné nehmotné statky, k ochraně nutný zápis do OR a) práva k výsledkům tvůrčí činnosti (vynálezy, užitné vzory, prům. vzory, zlepšovací návrhy, plemena zvířat, odrůdy rostlin, topologie polovodičových výrobků) - jsou to práva absolutní (povinnost ostatních nerušit), majetková i nemajetková b) práva k výsledkům netvůrčí činnosti (ochranné známky, označení původu, zeměpisná označení, obchodní firma) c) jiná prům. práva - know-how, goodwill - průmyslové vlastnictví - v objektivním smyslu souhrn pr. norem upravující společenské vztahy k předmětům prům. vlastnictví, v subj. smyslu provádění FO/PO k nehmotným statkům v mezích daných objektivním právem - představuje určitý výsek duševního vlastnictví - předmětem jsou nehmotné statky věcně a právně způsobilé požívat průmyslově právní ochrany - jedná se o výsledky uvědomělé tvůrčí lidské duševní činnosti - ryze teritoriální povaha - udělené patenty jsou účinné pouze na území státu jehož orgán udělil patent nebo provedl zápis - tyto nehmotné statky se odlišují svou průmyslovou využitelností - specifika předmětů prům. vlastnictví - vznik zvl. institutů, které jiné oblasti práva neznají (např. právo přednosti), zvláštnosti v pr. úpravě vzniku, trvání a zániku právní ochrany příslušného předmětu, specifická časová omezenost, trvání a charakter převodu subjektivních práv - předměty PV jsou předměty občanskoprávních vztahů (jsou to jiné majetk. hodnoty) - část práva soukromého, i když má četné veřejnoprávní prvky (např. řízení o zápisu) - vznik ochrany k jednotlivým předmětům PV - vázán na rozhodnutí spr. orgánu o zápisu (konstitutivní) do rejstříku, jen na návrh - ÚPV provádí zápis na základě individuálního spr. aktu, který má podobu rozhodnutí o udělení ochrany nebo jen provede zápis do přísluš. rejstříku (zápis tak představuje rozhodnutí sui generis) - v obou případech jde o konstitutivní správní akty - zakládají veřejná subj. práva individuálně určených osob - Úřad průmyslového vlastnictví (ÚPV) v ČR - Úřad pro harmonizaci ve vnitřním trhu v EU (Alicante) - soukromopr. prostředky k vymáhání práv z prům. vlastnictví - určovací žaloba - směřuje k určení, zda tu určitý pr. vztah nebo právo je či není 198

- negatorní žaloba - směřuje proti tomu, aby se porušovatel zdržel zásahu do práv oprávněné osoby - odstraňovací žaloba - směřuje k odstranění trvajícího rušení práva - žaloba na náhradu škody - smyslem je reparace vzniklé majetkové újmy - žaloba na přiměřené zadostiučinění - smyslem je vyrovnání nemajetkové újmy - žaloba na vydání bezdůvodného obohacení - předběžná opatření - veřejnoprávní prostředky ochrany - TZ, zákon o přestupcích, zákon o ochraně spotřebitele - zákon č.221/2006 Sb. o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví - také směrnice ES o vymáhání práv duševního vlastnictví – minimální standard ochrany práv duš. vlastnictví v EU, státy mohou standard snížit i zvýšit - mezinárodní úprava prům. vlastnictví - ČR je vázána řadou mnohostranných i dvoustranných MS 1) Pařížská úmluva na ochranu prům. vlastnictví (1883)- vztahuje se na vynálezy, užitné vzory, průmyslové vzory, obchodní jména. 2) TRIPS - Dohoda o právních aspektech práv duš.vlastnictví v rámci GATT – vztahuje se na vynálezy, prům.vzory, ochranné známky - cílem harmonizovat právní úpravy prům. vlastnictví v členských státech a tím odstraňovat překážky volného trhu - licenční smlouva - předmětem mohou být jen práva prům. vlastnictví (nemá obecnou povahu) - v LS poskytovatel opravňuje nabyvatele k výkonu práv z prům. vlastnictví - podst. náležitosti - určení práv z PV, vymezení rozsahu výkonu práva nabyvatelem, vymezení území, ve kterém může nabyvatel práva vykonávat, stanovení úplaty nebo jiné majetkové hodnoty, k jejímuž poskytnutí se nabyvatel zavazuje - nutná písemná forma, a také zápis do příslušného rejstříku práv a) licence výhradní - ve smlouvě to musí být výslovně dohodnuto, dochází k převodu práva na nabyvatele, tudíž k výkonu práva je již oprávněn jen nabyvatel b) licence nevýhradní - nedochází k převodu práva na nabyvatele, nabyvatel má jen oprávnění k výkonu práva - nabyvatel může právo vykonávat pouze sám (v LS lze smluvit jinak), jestliže je výkon práva podmínkou jeho trvání, nabyvatel je povinen právo vykonávat, musí platit úplatu a) LS na dobu určitou - musí být sjednáno ve smlouvě, oprávnění nabyvatele zaniká uplynutím doby, může být prodloužena nebo přeměněna na neurčitou b) LS na dobu neurčitou - vždy, pokud není na určitou, lze ji vypovědět oběma stranami

58) Předměty průmyslového vlastnictví vzniklé tvůrčí činností (vynálezy, užitné vzory, průmyslové vzory) - VYNÁLEZY - řešení vzniklá technickou vynálezeckou činností, která jsou průmyslově využitelná a nová a přesahující rámec dosavadního stavu techniky - věci, výrobní postupy, pracovní postupy, které splňují 3 prvky vynálezu - účel zákona o vynálezech a zlepš. návrzích - upravit P a P vznikající z vytvoření a z uplatnění vynálezů a zlepš. návrhů 199

- ÚPV uděluje na vynálezy, které splňují podmínky v tomto zákoně patenty - za patentovatelné se nepovažují zejména objevy, vědecké teorie, matematické metody, estetické výtvory, plány, pravidla, hraní her, podávání informací, programy počítačů - výluky z patentovatelnosti a) využití by se příčilo veř. pořádku nebo dobrým mravům b) na odrůdy rostlin a plemena zvířat - aby se jednalo o vynález (prvky vynálezu) 1) novost - není-li součástí stavu techniky 2) vynálezecká činnost 3) průmyslová využitelnost - právo na patent - má původce (kdo jej vytvořil vlastní tvůrčí prací) nebo jeho právní nástupce, spolupůvodci - mají právo na patent jen v rozsahu, v jakém se podíleli na vytvoření vynálezu, podnikový vynález - vytvořil-li původce vynález ke splnění úkolu z prac. poměru, pak přechází právo na patent na ZL (pokud ale ZL toto právo neuplatní do 3 měsíců, přechází zpět na původce, samozřejmě ZC o tom musí ZL informovat) - řízení o udělení patentu - přihláška vynálezu - podáním se u ÚPV zahajuje řízení o udělení patentu + se musí zaplatit správní poplatek, právo přednosti vzniká přihlašovateli podáním přihlášky, dojde k předběžnému průzkumu přihlášky (zda neobsahuje předmět v rozporu se zákonem, zda nemá nedostatky, zda byl zaplacen poplatek), přihláška je pak zveřejněna ve Věstníku ÚPV, pak úplný průzkum - majitel patentu má výlučné právo využívat vynález, poskytnout souhlas k jeho využívání, patent převést, ale nemá právo zakázat třetím osobám nakládat s výrobkem, který je předmětem chráněného vynálezu, jestliže tento výrobek byl uveden na trh v ČR majitelem - licence - souhlas s využíváním vynálezu chráněného patentem - poskytuje se licenční smlouvou - ta musí být písemná - doba platnosti patentu - 20 let od podání přihlášky, každoroční poplatky - evropský patent - stejné účinky jako patent udělovaný v ČR - zákaz dvojí ochrany, pokud jsou uděleny oba, pak národní se stává neúčinným ke dni, k němuž uplynula lhůta pro podání odporu proti evr. patentu, aniž by byl odpor podán - Evropský patentový úřad - UŽITNÉ VZORY - technické řešení, které je nové, prům. využitélné a přesahuje rámec pouhé odborné dovednosti - znaky - novost, prům. využitelnost, přesah rámce odborné dovednosti - někdy se o nich hovoří jako o „malých vynálezech“ - původcem je ten, kdo jej vytvořil vlastní tvůrčí činností, ten má právo podat přihlášku k jeho registraci u ÚPV - registrací je založena ochrana užitného vzoru (ÚPV zkoumá přihlášku jen z hlediska splnění form. požadavků) - původce má právo na původcovství (právo být uváděn jako tvůrce) - opět právo přednosti vzniká podáním přihlášky - délka ochrany - 4 roky, lze prodloužit 2x o 3 roky - takže max. 10 let - PRŮMYSLOVÉ VZORY - plošný nebo prostorový vzhled výrobku /design 200

- jde o vzhled výrobku za podmínky novosti a individuální povahy (celkový dojem než má jakýkoliv jiný průmyslový vzor) a) dlouhodobý PV - klasický b) krátkodobý PV - ochrana vzniklá zpřístupněním veřejnosti, neregistruje se - patří sem ještě topografie polovodič. výrobků - série zakódovaných či zafixovaných vzájemně souvisejících zobrazení, která znázorňují trojrozměrné uspořádání vrstev, ze kterých se skládá polovodičový výrobek - odrůdy rostlin a plemena zvířat - novost, odlišnost, uniformita, stálost

59) Předměty průmyslového vlastnictví vzniklé netvůrčí činností (ochranná známka, označení původu, zeměpisné označení) - OCHRANNÁ ZNÁMKA - označení, tvořené slovy, písmeny, číslicemi, kresbou nebo tvarem výrobku či jeho obalu (příp. jejich kombinací), určené k rozlišení výrobků nebo služeb (pocházejících od různých podnikatelů) a zapsané do rejstříku ochranných známek (vede ÚPV) - 4 formy - slovní, obrazové, kombinované, prostorové a) dle předmětu podnikání - výrobní X obchodní X služeb b) dle počtu majitelů - individuální X kolektivní c) dle významu - běžné X všeobecně známé d) dle rozsahu - národní X zahraniční X mezinárodní - funkce - rozlišovací, zápovědní (bez mého souhlasu nikdo nesmí), soutěžní, propagační, garanční - stimulační - princip speciality - slouží k rozlišení výrobků nebo služeb různých podnikatelů, ale musí být graficky vyjádřeno (nelze odlišovat pachově, chuťově) - kolektivní ochranná známka - může si ji nechat zapsat PO, která je za tímto účelem založena, může ji užívat každý člen PO, není možná licence - řízení o zapsání ochranné známky 1. fáze - veřejné řízení - v něm ÚPV přihlášku přezkoumá, zda má předepsané náležitosti, příp. vrátí k doplnění, pokud ji navrhovatel nedoplní, zamítne přihlášku, jinak ji zveřejní ve Věstníku úřadu (tím končí veřejné řízení) 2. fáze - námitkové řízení - proti zápisu lze do 3 měsíců od zveřejnění podat námitky u ÚPV, úřad je přezkoumá a seznámí s nimi navrhovatele, ten se může k námitkám vyjádřit, poté ÚPV jeho vyjádření přezkoumá a buď zapíše známku nebo ne - délka ochrany je 10 let, i opakovaně - zápisem se stává majitelem ochranné známky a má výlučné právo své výrobky a služby, pro které je známka napsána, touto známkou označovat - nařízení Rady o ochranné známce Společenství - Úřad pro harmonizaci ve vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) - provádí zápisné řízení a zápis ochranné známky - OZ má účinky v celém Společenství - OZ lze nabýt zápisem do rejstříku vedeného Úřadem 201

- majiteli OZ k ní vzniká výlučné právo - novelizace nařízení r. 2003 - umožňuje se přistoupení ES k Protokolu k Madridské dohodě o mezinárodním zápisu ochr. známek - umožnění v rámci jednoho řízení mezin. zápis a zápis ochranné známky společenství - OZNAČENÍ PŮVODU - název určitého území (oblasti, místa či země), používaný k označení zboží za kumulativního splnění dalších podmínek, a to, že 1) zboží pochází z tohoto území 2) vlastnosti zboží jsou dány zvláštním zeměpisným prostředím (s jeho charakteristickými přírodními a lidskými faktory) 3) výroba takového zboží probíhá ve vymezeném prostředí - zákon o ochraně označení původu a zeměpisných označení (452/2001 Sb.) - souvisí s tím zákon o chmelařských výrobních oblastech - ochrana je založena na registračním principu, registrace označení v rejstříku vedeném ÚPV - tento zápis nezakládá výlučné právo jednoho subjektu užívat příslušné označení - za označení původu jsou považována i tradiční zeměpisná nebo nezeměpisná označení pro zboží pocházející z vymezeného území - řízení o zapsání - žádost může na ÚPV vedle jednotlivých osob (FO i PO) podat i sdružení výrobců či zpracovatelů, spolu ze žádostí je třeba přiložit výpis z příslušné evidence (např. OR), který osvědčuje, že žadatel má provozovnu ve vymezeném území - délka ochrany - neomezená - ZEMĚPISNÉ OZNAČENÍ - je název území používaný k označení zboží pocházejícího z tohoto území, jestliže má zboží určitou kvalitu, pověst nebo jiné vlastnosti, které lze přičíst tomuto ZP, a jestliže výroba nebo zpracování nebo příprava takového zboží probíhá ve vymezeném území - ZO a OP lze chránit jen národní cestou

202