1. PILÍŘE ŽIVOTA VÍRY

BRNO – KOUNICOVA 17. 1. 2007

O BIBLI JINAK – 1. ČÁST

BIBLICKÁ HODNA

JAK SE STAVĚLY PILÍŘE VÍRY Vznik, autorství a kanonizační proces

Text kázání: Doplňkové texty:

2 Tm 3, 16 & 2 Pt 1, 21 Ž 119, 12-16.105

1. PILÍŘE ŽIVOTA VÍRY V následujících pěti biblických hodinách – kromě programu misijní středy – se budeme zabývat Biblí trochu jinak – zvnějšku. Jakožto lidé víry vnímáme Písmo (Bibli) jako Boží oslovení, Boží (sebe)zjevení – nástroj k oživení člověka v němž s prvním hříchem cosi významného umřelo. Pán Bůh neustal mluvit k lidem. Konal tak kdysi a koná tak i dnes. Pravda trochu jinak. Jeho slovo – v posledu slovo jímž je Pán Ježíš Kristus –, slovo dynamické, svobodné a člověkem nespoutatelné na sebe vzalo, alespoň vnějšně viděno, poměrně statickou podobu knihy. S tat ik a a dyn ami k a Bož í ho S lova – os l ove ní . Už době Pána Ježíše vidíme, že Písma, jak je znal a používal on a jeho současníci, měla statickou podobu. Byla (Písma) k dispozici. (máme je i my dnes k dispozici – což z Boží strany byl a je jistě odvážný počin, pomyslíme-li na to, co my lidé děláme s tím, co máme k dispozici co je nám svěřeno). Písma statickými zůstat neměla. Pokud se tak stalo, šlo bezduchou a život ubíjející literu. Písmo, bylo-li a je-li zachyceno, chce zůstat živým Božím dynamickým oslovením tady a teď. Ona statika Božího slova ukotveného v Písmech nestačí. Musí být doplněna živým Duchem. N ic mén ě o n i (b ib l i ck ou s tat ik u ) j de (není zbytečná v tom smyslu, že bychom pověděli, že na ní nezáleží, že záleží jen a pouze na Duchu, jež je Boží dynamikou) – o to, jak byly postaveny pilíře. A tyto pilíře – tuto statiku – nám půjde: J A K S E S T A V Ě L Y P I L Í Ř E V Í R Y .

2007_008 Bible 1 - Vznik a Kanonizacni proces.doc

Písně: 139 – 493 – 481 – 482

strana 1

2. UVEDENÍ 5 PROGRAMŮ V pěti biblických hodinách se zastavíme u pěti témat: 1. B i bl e a k an oni zač ní p roc es Jak se stalo, že v Bibli je to, co tam je? 2. B i bl e a j ej í vě roh odn os t Nakolik je možno se spolehnout na to, co Bible říká? 3. B i bl e, p ů vodn í jazyk y a př ek l ady [Petr Raus] Který překlad je (dnes) nejlepší? 4. B i bl e a p os toj e k n í v k ře s ťans t vu Čím je pro křesťany různých tradic? 5. B i bl e a c es t a k j ejí z věs ti Jak se statické slovo stává živým Božím oslovením?

3. AUTORSTVÍ – LIDÉ VEDENÍ DUCHEM 3.1. DVĚ PŘIROZENOSTI Kdo je vlastně autorem Písma – Bible? Je zde možno povědět totéž, co platí o Božím Synu Pánu Ježíši Kristu: M Á D V Ě S T R A N Y – L I D S K O U A B O Ž S K O U – a to tak, že je nejsme schopni nijak oddělit s tím, že bychom brali vážně jenom to božské. Obojí je potvrzeno – autorizováno – Pánem Bohem jako směrodatné a platné1. Obojí je promícháno, a to tak, jak o tom mluví Pán Ježíš v podobenství o kvasu, který ovlivní celé těsto. Architektem a původcem je Bůh (on se rozhodl promluvit, poslat své slov, zjevit se skrze Slovo), svou účast a svůj podíl měli i lidé na vzniku Písem. Docela klíčové jsou v tomto smyslu dva novozákonní texty, které odkazují ke Starému zákonu: „ Toho s i buď t e př ede vš í m vě domi , ž e ž ádné proroct ví v Pís m u ne vz ni ká z v las t ní ho pochope ní s k ute čnos t i . 21 N ik dy t ot iž ne byl o v yř če no proroc tv í z l i ds ké vůl e, ný br ž z popudu D ucha s vat é ho ml uvi l i 1

Mnohá náboženství stavějí právě na oddělení duchovního od pozemského – materii od Ducha. Dualismus vedl k tomu, že tělo bylo odmítnuto jako méněcenné a duch měl být pěstován. Dnes je tomu pohříchu opačně. Biblické svědectví o tom, že nelze oddělit „duchovní“ od „tělesného“ přináší svědectví o tom, že Bůh chce být součástí našeho života. Nechce být jen „nějakým modulem“, který buď bude anebo ne. 2007_008 Bible 1 - Vznik a Kanonizacni proces.doc Písně: 139 – 493 – 481 – 482 strana 2

l i dé, pos l aní od Boha.“ 2 Pt 1, 20-21 „ Veš k er é Pí s mo poc ház í z Bož í ho Duc ha a j e dobr é k uče ní, k us v ědčov ání , k nápr avě , k v ýchov ě v e s pr ave dl nost i , 17 aby Bož í č lov ěk byl nál ež i tě př i prav en k e k aždé mu dobr ém u či nu.“ 2 T m 3, 16

3.2. DVA EXTRÉMY Při otázce autorství Bible je potřeba se varovat dvou extrémů: 3 .2. 1. LLIID UBÍÍ “ D É JA KO „PO „ PO TR TRUB Je možné, že – z nanejvýš zbožných důvodů – omezíme roli svědků na jakési potrubí, kterým Boží slovo bez lidského zásahu a bez ohledu na prostředí „proteklo“ k nám lidem (že by lidé posloužili jako psací stroj, na který Pán Bůh naťukal své svaté slovo). Už samotný pohled do Písem však ukazuje, že svědkové, kteří se na zachycení Boží slova podíleli z lidské strany, byli víc než jenom „potrubí“ či „psací stroj“. Slovo Písma je velice osobní a lidská účast je na něm cítit. Teologie tento postoj nazývá „verbální inspirací“ (= představa, že Pán Bůh vložil lidem do úst přesná slova). CB tento postoj nezastává. 3 .2. 2. PŘ LO PŘÍÍ LI Š LLIID D S KÉ D ÍÍL O Druhý extrém v pohledu na autorství Písma vychází z nanejvýš bezbožných pohnutek: je to dílo příliš lidské, a pokud je tam cosi Božího, pak je to tam někde skryto a zakopáno za lidskými nánosy. V tomto extrému je nanejvýš umenšeno to Boží.

3.3. BŮH I ČLOVĚK Zásady Církve bratrské docela pěkně ukazují, co vyznáváme, když myslíme na autorství Písma: „Aut ore m Pí s ma s vat ého j e s ám Bůh . Postupně pověřil jednotlivé pisatele, zmocnil je, svým Duchem je vyučil i vedl, aby zaznamenali jeho vůli i plány, dílo spasení lidstva dokonané v Ježíši Kristu…. Pisatelé biblických knih jsou lidé. Ale 2007_008 Bible 1 - Vznik a Kanonizacni proces.doc

Písně: 139 – 493 – 481 – 482

strana 3

Bůh skrze ně mluví své slovo. Jako člověk přišel Bůh na svět. Proto v Bibli je všechno Božím hlasem, ovšem se vším rušivým, co náleží k nedokonalosti pisatelů.“2 & 3 Proto je možné a dokonce nutné Písmo studovat – odhalovat jeho pravou literární podobu, pracovat s dobovým kontextem. Podívejme se nyní na to, jak vznikala sbírka Starozákonních knih.

4. JAK VZNIKAL STARÝ ZÁKON Starý zákon jak ho známe v naší dnešní podobě, kdy obsahuje sbírku 66 samostatných knih, vznikal cca 1600 let. Je to dlouhá doba. Při vzniku starozákonní sbírky hrála svou roli jistě ú s tn í t rad i ce, prorocké školy, chrámové a královské archivy. Prof. Jan Heller (UTF UK) poznamenává, že „už před vznikem bible tu byl Izrael, který chválil a vzýval Hospodina a vyzýval se k poslušnosti. Bohoslužební texty, pořady slavností, hymny, modlitby, vyznání i napomenutí se opakovala a ustálila. Písmo tedy krystalizuje od počátku jako liturgicko-naučný text. Nikde v něm nejde o pouhý opis minulosti, ale vždy o formování přítomnost příkladem z minulosti.“4 Mojžíš – tradičně vnímaný A U T O R K N I H Z Á K O N A (knihy Mojžíšovy) – zaznamenává Zákon (Desatero) a příběhy od počátků lidstva až do jeho smrti. „Zákon“ byl velice brzy vnímán jako Boží ustanovení a jako takové byl uchováván. V tradičním dělení na Zákon a proroky (jako se s ním setkáváme v době Pána Ježíše) pak P R O R O C I zvěstují Boží slovo, které posléze je zpracováváno a uchováváno v prorockých školách (např. Jr 36, 1-2 „Ve čtvrtém roce vlády Jójakíma, syna Jóšijášova, krále judského, stalo se od Hospodina k Jeremjášovi toto slovo: "Vezmi si 2

Zásady CB, 1997

3

Snad akademická diskuze na téma, kdo je autorem Bible, má své důsledky v tom, jakou roli hraje to, „ c o n á l e ž í k n e d o k o n a l o s t i p i s a t e l ů “ . Jinými slovy řečeno, nedokonalost pisatelů předpokládá možné chyby a omyly. Jde tedy o poměrně vážnou otázku: N A K O L I K J E M O Ž N O V N Í M AT B I B L I J A K O B E Z C H Y B N O U A Z D A - L I A K D E S E M Ý L Í . A že se v Písmu setkáme se skutečnostmi, které odporují dnešnímu poznání a jdou proti naší lidské logice, to je docela zřejmé. Bible je neomylná – „infallibility“ – ve věcech víry a způsobu života (duchovních skutečnostech) – to je postoj CB. Teologie nazývá toto přesvědčení „limitovanou bezchybností“. Oproti tomu učení o „úplné neomylnosti“ – „ inerrancy“ – zastává postoj, že Bible je bezchybná zcela, a to nejen v záležitostech víry a života podle víry, nýbrž i v historických a vědeckých skutečnostech. 4

Stará předrevoluční samizdatová skripta


Písně: 139 – 493 – 481 – 482

strana 4

svitek knihy a napiš do něho všechna slova, která jsem k tobě mluvil o Izraeli a Judovi i o všech pronárodech ode dne, kdy jsem k tobě promluvil, ode dnů Jóšijášových až dodnes.“). Prorock á autor i ta byla přitom uznávána podle toho, nakolik Hospodin potvrzoval jejich slovo, nakolik se plnilo. Prorocké slovo bylo ztotožňováno s Božím slovem, které bylo formulováno v 1.os.sg – např.: „Toto praví Hospodin: Já uvedu…“ P R O R O C K Á S L O V A M Ě L A B Ý T Z A Z N A M E N Á V Á N A , N E B O Ť J E J I C H VÝZNAM SAHAL DÁL, NEŽ DO SOUČASNOSTI. Již kolem roku 500 př.n.l. byly všechny sbírky sz uzavřeny. V době Pána Ježíše již byla sbírka sz biblických knih ustálena. Vyčítáme to také z pera Josefa Flavia: Josephus Flavius, A.D. 100 ve spise Contra Apionem říká: „My nemáme nezměrné množství knih, které si spolu navzájem odporují a protiřečí. Máme pouze 22 knih, které obsahují záznam všech minulých časů. Právem se o nich věří, že jsou božské (divine). Pět z nich patří k Mojžíšovi a obsahují slova a ustanovení Zákona a tradici počátků lidstva až do smrti Mojžíše… Proroci zaznamenali, to, co se dělo v jejich době ve 13 knihách. Zbývající 4 knihy obsahují zpěvy Bohu a požadavky na lidské chování.“ – oněch 22 knih koresponduje přesně s našimi SZ knihami vezmeme-li v úvahu jiné dělení (spojení některých knih5: 12 malých proroků byla jedna kniha; Ezdráš a Nehemjáš byla jedna kniha; Ruth byla připojena k Soudcům; Pláč k Jeremjášovi). Josephus zdůrazňuje respekt, který Písma měla: „Po mnohá léta nebyl nikdo tak odvážný, že by k nim (Písmům) něco přidal anebo odebral anebo něco změnil (= všeobecné uznání autority!). Pro Židy se stalo přirozeným vidět v nich, že obsahují Boží učení. Chtěli v něm zůstávat a pokud by to bylo nutné, pro něj (Písmo) zemřít.“ Jestli je možno povědět cosi o procesu výběru biblických knih SZ, pak zásadní roli zde hrály: •

Boží autorita přidaná lidským autorům – muselo být zřetelné, že skrze ně hovoří Hospodin! Šlo o jeho slovo.

•

Vše-obecném přijímání

Toto dvojí předcházelo rozhodnutí rabínských škol. Konečné rozhodnutí se událo v roce A.D. 90 na koncilu v Jabně.

5

Viz The New Bible Handbook, IVP, str. 31


Písně: 139 – 493 – 481 – 482

strana 5

5. JAK VZNIKAL NOVÝ ZÁKON Křesťanství nevzniklo na základě knihy. Bylo to opačně. Zdá se, že se církev písemnému zachycení bránila. Navíc se mělo za to, že to vůbec není nutné. Mělo se za to, že druhý příchod Pána Ježíše nastane velice brzy, ještě za jejich života. Proto nebyl důvod cokoli pevně zachycovat. To je jeden z hlavních důvodů, proč se setkáváme s prvními biblickými knihami až o několik desítek let později.

5.1. DŮVODY PSANÍ K tomu, že se začalo psát, vedlo několik skutečností. Ś postupem času se začalo ukazovat, že příchod Pána Ježíše Krista nebude tak rychlý, jak se zdálo, a začaly se ukazovat některé potřeby: •

Pastorační potřeba – život rozvíjejících se sborů vyžadoval krom ústní tradice pastorační vedení. Jako nástroj sloužily apoštolské dopisy. Že se posléze stanou součástí kánonu NZ Písma, autoři netušili. A protože se některé problémy (obřízka, jezení masa obětovaného modlám atp.) vracely a objevovaly na různých místech, četly se dopisy ve více sborech. Apoštolské dopisy jsou nejranějšími nz biblickými texty.

•

Misijní potřeba – naplnění poslání Pána Ježíše Krista si vynutilo potřebu zvěstování díla Pána Ježíše Krista. A co o Kristu zvěstovat? To bylo potřeba nějak sjednotit. Proto vznikla evangelia – jádro NZ, které je založeno na „Ježíšových činech“ (s pašijním příběhem v centru) a „Ježíšových výrocích“. Šlo o nám nedochované sbírky, které začaly kolovat.

•

Katechetická potřeba – potřeba výuky nově uvěřivších a dětí. Co a jak vyznávat, podle čeho se řídit a žít.

•

Obrana proti bludným učením – postupně se začala objevovat všelijaké učení, která byla ovlivněna tehdejšími filozofickými směry. Začala se objevovat falešná učení a bylo potřeba vymezit hranice autentické víry. Sem spadá i potřeba vymezení se vůči judaismu – co z něho přijmout a co už ne.


Písně: 139 – 493 – 481 – 482

strana 6

•

Obrana před pomluvami a útoky zvenčí – křesťanská církev byla – i díky židovskému nepřátelství – pod veřejným tlakem a kolovaly o ní všelijaké pomluvy a předsudky. Bylo potřeba i navenek formulovat, co to vlastně ona křesťanská víra je.

Je tedy docela přirozené, že v prvních desetiletích a stoletích bylo k dispozici poměrně hodně materiálu, z něhož bylo potřeba vybrat to, co bude tvořit součást pokladu NZ.

5.2. KRITÉRIA VÝBĚRU Jaká byla kritéria výběru pro NZ biblické knihy? Předně je potřeba povědět, že celý proces probíhal velice přirozeně – „sám“ (= pod vlivem Ducha svatého), a to od spoda (od jednotlivých sborů) nahoru (ke koncilům). Nebyl to jakýsi všeobecný koncil, který by se sešel a to, co rozhodl, nařídil církvím. V konečném důsledku to koncil byl, kdo formuloval hranice textu, ale podle života v církvi. Jaká byla kritéria? •

Hledisko obecnosti – hledalo se, které dopisy a jiné texty byly používány v celé církvi. To, co se četlo v celé církvi (co se ujalo pod vlivem Ducha v celé církvi), mělo svou autoritu a bylo životem prověřeno jako dobré a užitečné, jako Boží Slovo.

•

Hledisko apoštolského původu – hledělo se také na apoštolský původ, i když apoštolskost byla definována o něco šířeji, než činil kruh Dvanácti.

•

Obsahové hledisko – zkoumalo se, zda-li spis obsahuje autentickou zvěst o Pánu Ježíši.

5.3. HISTORICKÝ PROCES A tak při vědomí potřeb a kritérií pro výběr novozákonního kánonu můžeme nahlédnout do časového harmonogramu kanonizace(ustálení novozákonní sbírky). Nikdo tento harmonogram dopředu neplánoval. Dnes ho zpětně smíme sledovat v pěti fázích: 1. Prvn í s tol etí – byly napsány první spisy, rozmnoženy a rozdistribuovány do sborů


Písně: 139 – 493 – 481 – 482

strana 7

2. Prvn í pol ovi na 2.s t ole tí – spisy se dostal ve větší známost, byla čteny ve sborech a byly citovány s autoritou, kterou měly. 3. D ru h á pol ovi na 2. s t ole tí – některé texty byly postaveny na úroveň sz Písem; byly překládány; začaly být komentovány (první komentáře). 4. T řet í s t ole tí – kolovala již sbírka, která byla nazvána Novým zákonem a byla oddělena od ostatní křesťanské literatury. 5. Č tvr té st ol etí – spisy církevních otců ukazují, se že došlo k závěru v tom, kde jsou hranice NZ kánonu. Od té doby byla sbírka NZ kompletní (od A.D. 397 III. Koncil v Kartágu). A tak je opravdu možné povědět, že: „ Veš k er é Pí s mo poc ház í z Bož í ho Duc ha a j e dobr é k uče ní, k us v ědčov ání , k nápr avě , k v ýchov ě v e s pr ave dl nost i , 17 aby Bož í č lov ěk byl nál ež i tě př i prav en k e k aždé mu dobr ém u či nu.“ 2 T m 3, 16


Písně: 139 – 493 – 481 – 482

strana 8

ZÁVĚR V Závěru se vrátit k dynamice „statického slova Písma“. Nakolik jsme měli před sebou dnes ponejvíce onu lidskou stránku vzniku Písma, je dobře na závěr připomenout ten veliký zázrak, že se jedná o Boží oslovení – Boží vysvobozující slovo na cestě za člověkem. Je to Duch svatý, který vedl k psaní. A je to on, kdo vede opět k oživení Božího slova v nás. Slovo Bible-Písma se nám tak stává pod vlivem Božího Ducha živým a osobním oslovením. Proto je evangelium moc Boží. Bez Ducha svatého jde o pouhou ubíjející a spasení nepřinášející literu. Ž al my 119:105 Sv ět l em pro m é nohy je tv é s l ovo, os v ěc uje moj i s t e zk u. Ž al my 119:12 Pož e hnán buď , Hos podine , vy učuj mě v t om, co nař i z uj eš . 13 M é r t y budou v ypr avov at o vš ec h s oudec h tv ýc h úst . 14 Ve s el í m s e z ce s t y t vý ch s v ědec t ví ví ce než z e v š eho j mě ní. 15 O tv ýc h ust anov ení ch př e mýš l í m, na z ř e te li mám tv é s t ez k y. 16 N ař í z ení t vá j s ou pro mne pot ěš ení m, ne z apomí nám na t vé s l ov o.


Písně: 139 – 493 – 481 – 482

strana 9

1. PILÍŘE ŽIVOTA VÍRY

Recommend Documents