1. Dělení římského práva
Římské právo soukromé (ius privatum): majetkové právo (věcná práva, obligační právo, dědické právo), rodinné právo a civilní procesní právo Římské právo veřejné (ius publicum): politické a ústavní principy, trestní právo v užším pojetí, soukromé trestání 2. Soukromé právo obecně
Subjekty práv – fyzické osoby •
Fyzické osoby – svobodné osoby mající právní subjektivita (caput) – ingenui (svobodní od narození), libertini = propuštěnci (omezená právní subjektivita), personae in mancipio, kolónové, otroci (de facto nejsou subjektem ale objektem práv)
•
Ingenui: cives (občané; ženská práva zkracována – především neměly veřejná práva) a peregrini (cizinci; 212 udělení římského občanství všem svobodným obyvatelům Říše) – vztahy mezi nimi reguluje ius gentium; základem práv ius comercii (právo obchodu) a ius connubii (právo uzavřít sňatek); dělení – personae sui iuris (pater familia – patří mu rodinný majetek, odpovědnost za delikty podrobených) a personae alieni iuris (podrobení rodinní příslušníci) → otcovská moc se postupem času oslabuje
•
Libertini: přechodná kategorie svobodných (ve třetí generaci již plně svobodní); bývalý pán se stává patronem libertina (může ho i zpět „povolat“ do otroctví)
•
Personae in mancipio: jakési dočasné otroctví – většinou způsob náhrady škody (noxae datio – vydání pachatele poškozenému); omezená možnost nakládaní s ním (zachována veřejná práva)
•
Kolónové: původně svobodní pachtýři, kteří byli připoutání k půdě („glebae adscripti“ = připsaní k hroudě); podobnou kategorií servi casati (otroci usazení na půdě)
•
Otroci: pojímán jako věc, ovšem ne striktně (člověk nadaný vůlí); prameny otroctví – válečné zajetí, narození z matky otrokyně, mezinárodní obchod, mimořádné případy, trest (za císařství), hrubé porušení občanských povinností (za republiky)
Právní postavení fyzických osob •
Narození a smrt: právní postavení dáno postavením otcem dítěte (řádné manželství) nebo postavením matky v době porodu (mimo řádné manželství)
•
Capitis deminutio („zmenšení osobnosti“): plnoprávnost dána – status libertatis (svobodný), status civitatis (příslušnost k římské obci) a status familiae (příslušnost k rodině); kapitisdeminuce je tedy proměnou nebo zánikem některého z uvedených stavů
•
Příbuzenství: cognatio (pokrevní) – zásada „mater semper certa est“ a že otcem dítěte je manžel (vyvratitelná domněnka); agnatio (umělé, právní) – osoby podřízené téže otcovské moci
•
Omezení způsobilosti k právním úkonům (poručnictví, opatrovnictví): tutela mulierum (poručenství nad ženami; postupně upadá), tutela impuberum (nad dětmi do 7 let plné; 7-12/14 částečné, u personae sui iuris je ustanoven tutor; do 25 let neomezen, ale
chráněn); cura furiosi (opatrovnictví nad šílencem), cura prodigi (nad marnotratníkem); od cca poloviny 4. století se prosazuje plnoprávnost jen u křesťanů Subjekty práv – právnické osoby •
Korporace: samostatný právní subjekt nezávislý na existenci konkrétních osob, které jej tvoří; dělení – veřejné (stát, města, venkovské obce), soukromé (spolky = collegia) a od 4. st. nadace (výsady, např. dědění); římský stát – aerarium (státní pokladna) a fiscus (pokladna císaře)
Objekty práv (věci) •
Definice a vymezení: hmotný celek mající samostatnou existenci (otrok, zvíře, jiná věc); latentní vlastnické právo – tj. právo se uplatní se při oddělení věci od jiné (např. drahokam od prstenu); pertinence (příslušenství) – nemá samostatnou hospodářskou existenci, zpravidla sdílí osud věci hlavní (např. klíč ke skříni); universitates iuris (soubory majetkových práv) – soubory věcí se společným majetkovým určením (hereditas – pozůstalost, peculium – majetek otroka nebo osoby alieni iuris apod.)
•
Res extra commercium: věci, které nemohou být předmětem soukromých práv; res sacrae (kultové věci), res reliogiosae (pozemky s pohřbenými) a res sanctae (nedotknutelné věci – hradby, brány aj.); res omnium communes (všem lidem společné – vzduch, dešťová voda, moře apod.), res publico usu destinatae (veřejné věci určené všem k užívání – cesty, divadla apod.)
•
Rozdělení věcí: movité a nemovité; jiné dělení (dle důležitosti) – mancipační (zvláštní způsoby převodu – mancipatio a injurcesse; italské pozemky, otroci, domácí tažná zvířata a pozemkové služebnosti) a nemancipační
Nabývání a zánik práv (právní skutečnosti) •
Nabytí: originární (přímo a nezávisle na ostatních lidech) a derivátní (od předchůdce) – konstitutivní (nabytí jen části práva k věci), translativní = successio (singulární a univerzální – celý majetek; viz základ dědického práva – univerzální sukcese)
•
Právní jednání (negotium): jednostranné (testament) a dvoustranné (contractus, pactus – neformální úmluva) Projev vůle: přímo a výslovně (verbis expressis), mlčky (konkludentně); role praetorského práva bourajícího formalismy ius civile Vady projevu vůle: rozpor mezi vůli a projevem znamená neplatnost jednání; error essentialis (podstatný omyl) Pohnutky právního jednání: vis ac metus (násilí a strach) – fyzické donucení (= neplatnost), psychické násilí (bezprávná výhrůžka značnou újmou znamená možnost vrácení bezprávného plnění); dolus (podvod) – actio doli (žaloba na náhradu škody – subsidiárního charakteru) Obsah právního jednání – essentialia negotii (určují typ smlouvy), naturalia negotii (to, co se rozumí samo sebou), accidentalia negotii (výslovně stanovené modifikace – conditio, dies = určení časové, modus = určení účelové)
• • •
•
•
•
Zastoupení: neuznává zastoupení, pouze náhradnictví – náhradník jedná a zavazuje se na základě mandata (i poručníci, kurátoři a jednatelé právnických osob); náhražkou za přímé zastoupení praetorský edikt v podobě actio institoria (institor = správce živnosti) a actio exercitoria (exercitor – majitel lodi) Neplatnost a naříkatelnost právního jednání: negotium nullum (nicotný akt) – nemá žádné právní důsledky; negotium revocabile – plné právní důsledky, ale poskytnutí obranných prostředků
•
Soudní rozsudky a úřední výroky: zpravidla deklaratorní, výjimkou některé konstitutivní rozhodnutí (rozdělení držené věci, rozdělení pozůstalosti, určení mezí pozemků)
•
Bezprávné činy: objektivně protiprávní (ne nutná obrana), způsobilost pachatele, úmysl (dolus) nebo nedbalost (culpa); rozdělení: delictum privatum – krádež (loupež), poškození cizí věci, urážka na cti, metus (jednání vynucené hrozbou) a dolus, a crimen (z oblasti veřejného = trestního práva); omyl omluvitelný (error probabilis) jen skutkový
•
Čas (tempus): rozlišuje se tempus continuum (den po dni) a tempus utile (jen dny, kdy mohl být proveden právní úkon) 3. Věcná práva
Vlastnické právo • Vlastnictví (proprietas, dominium) je právní panství (všeobecné, přímé a výlučné), jehož předmětem jsou věci hmotné; projevy vlastnictví: věc drží-ovládá, užívá nebo požívá (=užívá plody), může věc zničit; omezení: legální služebnosti (ambitus mezi stavbami, nelze zrušit hrob, udržování veřejné cesty) či sousedské právo (otázka immissí, přesah větví, sběr žaludů aj.) • Spoluvlastnictví (condominium): společné právní panství nad věcí, které je vyjádřeno (ideálním) spoluvlastnickým podílem; potřeba shodné vůle→v justiniánském právu se začal uplatňovat princip většiny Držba • Držba (possessio) je faktickým panstvím, tedy znakem je fyzické ovládání věci (corporalis possessio), kde však může být zprostředkovatel (viz personae alieni iuris a otroci), a vůle ovládat věc jako vlastní (animus possidendi), která je nezastupitelná (bonae fidei a malae fidei possesor) • Detence: fyzické působení na věc vykonávané tím, kdo má věc u sebe, avšak bez animus possidendi (detentor) Nabytí vlastnického práva • Derivativní (odvozený způsob): existuje předchůdce ve vlastnickém právu; mancipace – prodej určitých věci z ruky do ruky (byly však takto prodávány i nemancipační věci), později i imaginárně (za peníze) a nejen prodej; injurecesse – jednostranné uplatnění práva v součinnosti se soudním magistrátem (užíváno k převodu či zřizování služebností); tradice – neformální kauzální převod vlastnického práva, vycházející z ius gentium, který
zahrnoval odevzdání věci a důvod odevzdání (za Justiniána už jediným způsobem odvozeného převodu); zvláštní případy – nabytí státních pozemků, válečné kořisti, ve veřejné dražbě, soudním výrokem (adiudikací) nebo zákonem • Originární (původní): vydržení (usucapio) - faktický stav (držby) se mění po určité době ve fakt právní, podmínky (res habilis – věc způsobilá být objektem vlastnického práva, titulus – spravedlivý důvod, bona fides, possessio, vydržecí doba – 1,2,3,10, 20 let); okupace – zabrání věci ničí=res nullius (zvířata, plody moře, věci opuštěné neboli derelikvované, věci nepřátelské; nález pokladu (ovšem i spoluvlastnické právo vlastníka pozemku); akcese – přírůstek o jinou věc, která ztratila hospodářskou funkci (platí zásada superficies solo cedit – povrch ustupuje půdě); specifikace – nabytí vlastnictví zpracováním; nabytí plodů Věcná práva k věci cizí • Iura in re aliena je vymezeným působením oprávněného na věc, která není v jeho vlastnictví • Služebnosti (servitutes): rozdílnost osoby vlastníka a oprávněného, vlastník nemá žádnou pozitivní povinnost (jen strpí omezení=rozdíl od věcného břemene); pozemkové služebnosti – možnost vlastníka (panujícího) pozemku užívat vedlejší (služebný); právo požívací (ususfructus) – užívat cizí věc (uti) a těžit z ní plody (frui), a to beze změny podstaty věci; právo užívací (usus) – osobní užívání cizí věci, které vylučuje možnost těžit plody Ostatní věcná práva • Superficies: dlouhodobý nájem pozemku s právem postavit na něm stavbu; právo dědičné a převoditelné; vlastníkovi pouze platí solárium • Emfyteusis: dlouhodobý pronájem polních pozemků (povahou věcné právo k cizí věci); právo dědičné a převoditelné; platba pachtovného (vectigal); vlastník má předkupní právo; středověk definoval – na rozdíl od Říma – vlastnické právo emfyteuty jako dominium utile (vlastníka pak jako dominium directum)
Zástavní právo • Právo věci k cizí, které zvyšuje jistotu věřitele, že bude uspokojena jeho pohledávka; prolíná se právem věcným i obligačním; funkce zajišťovací a uhrazovací (realizační); typy – zástavní právo ruční (podmínkou odevzdání věci), hypotéka (vydání věci až v případě nesplnění); realizace – ponechání zástavy (zástava propadná) nebo prodej zástavy věřitelem
4. Obligační právo Obecně • Právo relativní, tj. nepůsobí proti všem; obligační vztah nastává tehdy, je-li věřiteli (kreditor) zaručeno, že v případě nesplnění dluhu/povinnosti (debitum) může odejmout
z majetku dlužníka (debitor) ekvivalentní hodnotu; obligatio – původně svázání (dlužníka), postupně nahrazeno majetkovou vázaností (spojení ručení a dluhu v jedné osobě→nabízení výkupného, souhlas veřejného orgánu místo krevní msty→povinnost platit pokutu) • domoci se nároků žalobou osobní (actiones in personam) – při obligaci z kontraktu nebo obligaci z deliktu; (na rozdíl od věcných žalob) defensní povinnost žalovaného=povinnost spolupracovat od začátku s magistrátem Kontrakty • Verbální kontrakty: ústní a přísně formální (př. Spondes? Spondeo!); stipulace (sponsio) abstraktní (naplnění formy=vznik závazku) a jednostranná smlouva užívaná na neuznané obligační poměry (darování, smír, věno), později jen neformálním slibem • Literární (písemné) kontrakty: závazek vzniká zápisem, formální, abstraktní a jednostranné • Reálné kontrakty: vznik vyžaduje předání věci; zápůjčka (smlouva jednostranná nerovná), půjčka, úschova a smlouva o zástavě ruční (smlouvy dvoustranné nerovné), kontrakty nepojmenované (většinou dvoustranné rovné=synallagmata); zápůjčka (mutuum) – s cílem poskytnout úvěr převede věřitel dlužníkovi zastupitelné věci (úroky vyžadované stipulacemi; zvláštním případem fenus nauticum – „námořní havarijní pojištění“); půjčka (commodatum) – individuálně určenou věc věřitel předává do bezplatného užívání na určitou dobu (uživatel odpovídá za „nižší náhodu“ – casus minor); smlouva o úschově (depositum) – odevzdání věci do detence, aniž by ji detentor mohl užívat; smlouva o zástavě ruční (pignus) – odevzdání věci k zajištění pohledávky=akcesorická povaha k obligaci hlavní; kontrakty nepojmenované (contractus innominati) – všechny smlouvy synallagmatické (=vzájemné plnění), přičemž nejde o vrácení věci ale protiplnění (např. „vetešnická smlouva“, směna, smír a precarium – tj. v zásadě půjčka bez časového omezení); kvazikontrakty – nejčastěji chybí konsensus, převedení věci z důvodu, který už neexistuje nebo neexistoval (tj. bezdůvodné obohacení) • Kontrakty konsensuální – konsensus (dohoda) jediným podstatným rysem formy vzniku (velký výtvor římské právovědy), smlouvy synallagamatické; smlouva trhová (emptiovenditio) – výměna věci za peníze, odpovědnost prodejce za vady právní i faktické (kupec může naříkat smlouvu pro „laesio enormis“ – nadměrné poškození); locatio-conductio – úplatné užívání cizí věci (tj. locator dává do detence věc, aby byla užívána – nájem nebo užívána a požívána - pacht), nebo cizí pracovní síly (na hrubé převážně manuální práce) anebo provedení díla (conductio operis – výsledek užití cizí pracovní síly na přineseném materiálu), přičemž bylo lze dále do užívání podnájemníkovi (locatio-conductio se stalo východiskem pro znevolnění tzv. kolónů); societas (smlouva společenská) – závazek vzájemného plnění, aby se dosáhlo společného cíle, přičemž za tím účelem se přinášejí do společnosti vklady (společnost ale není PO, takže vklady jsou objektem spoluvlastnictví společníků a navenek smlouva nijak účinná není; tzv. socius nezastupuje společnost jen její účastníky); mandatum (smlouva příkazní) – bezplatné obstarání cizích záležitostí (ale samozřejmě mandatáři jsou hrazeny výlohy a škody); kvazikontrakty – chybí konsensus, obstarání věci bez vyzvání a dohody=jednatelství bez příkazu (negotiorurm gestio; blízko k tomu má i cura a tutela)
• Pacta (neformální úmluvy) – slib dlužníka (constitutum debiti), recepta=neformální převzetí záruky (receptum arbitri – obrácení se na rozhodčího či odpovědnost majitele za věci vnesené do podniku), pacta legitima (za císařství; donatio=darování či slib věna) Obligace z bezprávných činů • Obligace z deliktů (ex maleficio): vědomý škodlivý protiprávní (ne každý protiprávní, jen typově vázaný) zásah do zájmů osob soukromých (do veřejných zájmů=crimina), kterým vzniká nárok na pokutu nebo náhradu škody; furtum – protiprávní nakládání s cizí (soukromou) movitou věcí s úmyslem obohatit se (později se z furta vydělila loupež=rapina); poškození cizího majetku – v důsledku úmyslu nebo aktivní nedbalosti (Lex Aquilia a pozdější interpretace zlom! – propracována příčinná souvislost, formy zavinění a přeměna nároku na soukromou pokutu (tj. trest) na primárně náhradu škody); iniuria (urážka na cti) – nejdříve proti tělesné integritě, později i slovní (žaloba byla infamující ryze osobní); praetorské delikty – vis ac metus (vydírání, donucení) a dolus (podvod) • Obligace z kvazideliktu: nejčastěji chybí zavinění (např. provinění soudce při nespravedlivém rozsudku, vylití něčeho z okna apod.) 5. Dědické právo • Přenos majetku v dědické posloupnosti z důvodů delačních (tj. proč) • Dělení: zákonná (intestátní) posloupnost (delačním důvodem zákon) nebo vůlí zůstavitele (testamentární) • Principy: přednost vůle zůstavitele, univerzální sukcese (tj. převzetí v plné míře aktiv i závazků) – pozůstalost (hereditas) chápána jako jednotný celek 6. Rodinné právo • Rodina má výrazně patriarchální charakter, kdy muž stojí nad ženou, dětmi, ale i manželkami synů, otroky aj. (mater familias, filii, nepotes, personae in mancipio, servi aj.) • Jednota osob a majetku, kterému vládne pater familias (nejméně 14 let, sui iuris) Právo manželské • Řádné manželství: manželka má čestný titul mater familias, ale zůstává alieni iuris→postupná likvidace poručenství nad ženami a převládnutí manželství bez manželské moci • Konkubinát: (faktické nikoli právní) pohlavní soužití svobodných, kde zpravidla nějaký zákonný důvod brání manželství ) postupně se stává monogamní); contubernium – soužití otroka s otrokem nebo svobodným • Majetkové právo manželů: manželka vlastní majetek neměla a co nabyla, nabyla pro manžela; zvykem poskytovat manželi dos (věno), avšak darování mezi manželi nemožné
Rodiče a děti • Patria potestas: právo nad životem a smrtí dětí (domácí soud)→jen lehké trestání; děti nejsou samostatným subjektem práv; právo prodeje dětí (včetně obrazného mancipací – jakýsi dočasný otrok); peculium – majetek vydělovaný otcem pro syny nebo otroky, ale stále vlastnické právo otce (peculium se stalo základem – otroci usazení na zemědělské půdě) • Poručenství (tutela) a opatrovnictví (cura): osoby sui iuris, které nejsou schopny řádně spravovat svůj majetek; tutela impuberum (nad nedospělci) a tutela mulierum (nad ženami; postupně zmizela); cura furiosi (nad šílencem) – pečuje nejen o majetek ale i na osobu; cura prodigi (nad marnotratníkem); cura debilium (nad ochromenými); cura minorum (nad nezletilci) 7. Trestní právo • Širší pojem než dnešní trestní právo – veřejné trestní právo, „soukromé“ delikty a trestání otcem rodiny • Znaky: spjato s ústavními a politickými dějinami, neexistence státního žalobce a iniciativa v soukromých rukou, procesní a hmotné trestní normy jsou spojeny, nerespektování zásad nullum crimen sine lege a nulla poena sine lege, užití retroaktivity Královská doba • TČ chápány porušení míru mezi lidmi a bohy (pax deorum) • Převládá svépomoc (rodová msta) a pravomoc otců rodin, jako TČ trestány především náboženské a vojenské, také vražda a otcovražda (parricidium) a velezrada (proditio, perduellio) • Tresty: vyobcování z Říma, přímý výkon spravedlnosti/usmrcení (deo necari) Římská republika • Trestní řízení: komiciální proces, před soudními porotami (quaestiones), coercitio (možnost cum imperio postihovat pachatele přímo; omezeni právo provokace při trestu smrti nebo vysoké pokutě) • Tresty: pokuta, vězení, zadržení nebo zabavení věci, tělesný trest, vyhnanství (vyvinulo se ius exilii) • Komiciální proces: inkviziční charakter, zahajován na návrh magistráta→ediktem formulováno obvinění→hlasování prostou většinou (možnost uvalení vazby nebo ručitele) • Zločiny: proti státu - proditio (zvláště affectatio regni), náboženské TČ (přestupky Vestálek, útok na posvátné osoby – např. tribun lidu), vražda, vojenské TČ, falešné svědectví (svržení z Tarpejské skály), crimen ambitus, crimen repetundarum („ožebračování“ provinciálů), crimen maiestatis (zneužití úřadu), crimen peculatus (útoky na veřejný majetek), crimen calumniae (úmyslná nepravdivá žaloba), iniuria (jen těžké urážky, např. bití nebo porušení domovní svobody), lichva, magie, hazardní hra • Řízení před porotami: postupně převládlo (komiciálně se projednávaly už jen hrdelní zločiny), mimořádné poroty→stálé poroty (první 149 př.n.l. pro crimen repetundarum);
předsedá praetor a žalobcem římský občan (actio popularis); postulatio (žádost o vlastní žalobu)→nominis delatio (skutečná žaloba)→rozhodnutí o vině prostou většinou porotců (trest daný zákonem) Principát • Znaky: rozšiřování skutkových podstat, volnost při ukládání trestů i při posuzování trestnosti (užití analogie), gradace a dualita trestů, tři typy trestního řízení (ubyl komiciální proces, přibyl císařský proces a řádným se stal proces konaný před senátem – proti politickým TČ senátorů, porotní rozšířen do provincií) • Císařský proces (cognitio extra ordinem) – inkviziční proces, tj. z rozhodnutí císařem pověřeného úředníka (provinční správce=procuratores, praefecti) zahajováno z úřední moci (na základě udání - delatio)→trest dle uvážení soudce (apellatio – možnost požádat císaře o milost); zpočátku stíhá crimina extraordinaria, poté se stane jediným trestním řízením • Tresty: přibyl zákaz vykonávat úřady, konfiskace majetku, relegatio (přikázání místa pobytu) a deportatio (doživotní), ztráta osobní svobody, summa suplicia (zostřená smrt), rozšíření crimen maiestatis (damnatio memoriae – zahlazení památky na odsouzeného), vis privata (soukromé násilí, trestem předhození dravé zvěři), crimen plagii (útok na moc otce rodiny), sacrilegium, adulterium (mimomanželský styk provdané ženy), stellionatus (jakékoliv úskočné jednání – viz dolus v soukromém právu), TČ vydělené ze soukromých deliktů Dominát • Znaky: jediným trestním řízením cognitio extra ordinem, delicta postupně zaměňovány s criminy, soudci při rozhodování vázáni přesnými instrukcemi, sjednocení druhů trestů a jejich zpřísnění (přidala se různa soukromoprávní omezení), s prosazením křesťanství se proměnilo sacrilegium a přidán TČ crimen violatae religionis (proti kacířům, pohanům, simonii apod.)
