1 ALERGICKÁ ONEMOCNĚNÍ. 1.1 Historie alergických onemocnění

Úvod

Epidemie moderní doby. I tak lze nazvat alergická onemocnění. V posledních letech došlo k nebývalému nárůstu případů. Pedagogický pracovník se více než kdy jindy může setkat s dítětem trpícím některou z alergií. Alergické choroby řadíme mezi choroby civilizační. Velký rozmach průmyslu, nepříznivé ekologické vlivy, změna způsobu života, nové agresivní alergeny, chemizace, technizace a psychické nároky na organismus mění dosavadní ustálené reakce organismu. V literatuře se setkáváme s různým počtem výskytu alergických onemocnění v procentech. Například Vít Petrů v knize Alergie u dětí udává 20% alergiků v naší populaci, včetně dětí. Václav Špičák v publikaci Stavíme bydlení pro alergiky mluví o 25%. Můžeme srovnat například s USA. Marion Steinmannová v knize Rádce rodičů dětí s alergiemi a astmatem udává, že 35 mil. Američanů (20%) trpí alergickými chorobami. Cílem této práce je zjistit vliv alergických (chronických) onemocnění na psychiku a vzdělávání dítěte a účinek speleoterapie jako podpůrné léčebné metody na zdravotní stav, školní docházku, trávení volného času. První kapitola práce je obecným pojednáním o historii, výskytu, příčinách a projevech alergických onemocnění a vzdělávání chronicky nemocných dětí z pohledu současné legislativy. Druhá kapitola diplomové práce popisuje možnosti výchovy a vzdělávání, specifika při výchovně vzdělávací činnosti a vliv alergických onemocnění na psychiku alergických dětí. Třetí kapitola shrnuje teoretické poznatky o historii speleoterapie u nás, výzkumy, které vedly k založení tří speleoterapeutických léčeben a popis činnosti těchto zařízení. Čtvrtá kapitola diplomové práce je výzkumná a dokazuje pozitivní účinek této léčby na zdravotní stav nemocných dětí, na školní docházku, školní prospěch a další možnosti v aktivním trávení volného času a účasti na nejrůznějších aktivitách. Při zpracování výzkumného projektu byly použity tyto metody a techniky: dotazníkové šetření, studium a zpracování dostupných materiálů, monografických studií, seriálových publikací, internetových zdrojů, rozhovoru a případové studie.

4

1

ALERGICKÁ ONEMOCNĚNÍ

1.1 Historie alergických onemocnění

Termín „alergia“ (allos ergos) – jiná reakce - pochází z roku 1906 od vídeňského pediatra Clemense von Pirqueta (Bystroň 1997, s. 5). Označoval tím změněnou reaktivitu organismu po předchozím podání bakterií nebo jiných, tělu cizích látek. Jako první předpokládal i antigen. Záznamy a doklady o výskytu alergických onemocnění nacházíme už ve starověku. V Egyptě zakladatel I. dynastie, který byl znám pod jmény Menej či Narmer, zemřel po bodnutí vosou (3 100 let př. n. l.). V roce 1560 př. n. l. nacházíme zmínku na egyptském papyru o průduškové záduše a její léčbě. Termínem Asthma popisoval Hippokrates (460 - 370 př. n. l.) solidně tuto chorobu tak, jak ji známe dnes. Pod pojmem Ekzéma, se kterým se u něj můžeme také setkat, popisoval Hippokrates mnohé choroby, které v současnosti řadíme jinam (Bystroň 1997). Ze spisů Galénových se dovídáme o mnohých omylech v anatomické i fyziologické oblasti, které se udržely až do středověku. Domníval se, že příčinou astmatu je hlen vytvořený v mozku, který se dostává do plic přes čichovou kost, nosními dutinami a nosohltanem. Přesnou charakteristiku astmatu zjišťujeme u Arataea v 1. století n. l.. Jako první nevěřil na kanálkové spojení Holanďan van Helmont (1577 - 1644). Astma označil za místní onemocnění průdušek a jako příčinu astmatu uvedl prach a ryby. Po Laënnecově vynálezu

vyšetřování poslechem v 19. století, se objasnil patologický

obraz astmatu. V historii se setkáváme i s popisem dalších alergií. Například s přecitlivělostí na koňskou srst u synovce císaře Claudia, u Richarda III., který byl přecitlivělý na jahody. Pietro Mattiolo popsal „kočičí horečku“. Anafylaktický šok po požití vajec popsal v r. 1778 Stopertus. CH. Richet a P. Portier popsali v r. 1911 prudkou šokovou reakci, reakci anafylaktickou, ke které docházelo po opakovaných injekcích výtažků různých mořských živočichů (Petrů 1994).

5

“Roku 1565 se Botallo jako první zmiňuje o existenci senné rýmy“ (Petrů 1994, s. 12). V 19. stol. pokračoval ve výzkumu senné rýmy J. Bostock. J. Elliotson v r. 1831 prohlásil, že je spojitost mezi trváním příznaků nemoci a dobou květu travin. C. Pirquet a B. Schick zavedli pojem sérová nemoc a alergie. Termínem atopie v r. 1920 označil A. F.Coca typ alergie, na které se významněji podílí dědičnost. Novověk přinesl nebývalý rozvoj alergologie. Je spojen se jmény manželů Ischizakových (USA), kteří r. 1966 objevili a popsali molekulu IgE (Bystroň 1997, s. 6). Počátky Československé alergologie můžeme hledat v období mezi dvěma světovými válkami, kdy ve Státním zdravotním ústavu vznikla první alergenová laboratoř. Významná jména průkopníků oboru byla Feirabend, Drbohlav, Hlaváček, manželé Liškovi a v oblasti dětské alergologie Švejcar. J. Liška byl za svou celoživotní práci v medicíně a alergologii v r. 1997 oceněn cenou J. E. Purkyně. K založení samostatné alergologické společnosti došlo v r. 1957. V posledních dvaceti letech se výzkumy zaměřily na složení alergizujících látek. “Klade se také důraz na podíl zodpovědnosti každého jedince za svůj zdravotní stav a na jeho aktivní přístup ke zmíněné problematice v celé jeho šíři“ (Petrů 1994, s. 15).

1.2 Příčiny a projevy alergických onemocnění Příčiny alergických onemocnění

Příčin alergických onemocnění je mnoho a vzájemně se prolínají. Imunitní systém rozpoznává jakoukoliv látku tělu cizí (antigen) a začne produkovat proti ní specifické protilátky. V případě alergie se antigeny nazývají alergeny. Stimulují tvorbu protilátek, nejčastěji typu IgE. Avšak s alergeny se setkávají všichni lidé a jen někteří reagují přehnaně. To znamená, že alergeny nejsou jedinou příčinou. Na vzniku alergie se významně podílí i dědičnost. Graf číslo 1 ukazuje, jaká je závislost vzniku alergií v rodinách.

6

Graf č. 1: Závislost vzniku alergií v rodinách

80 50-70 % 70 40-60 % 60 50 20-40 % 25-35 %

40

30 20

5-15 %

10 0 Nikdo z členů rodiny není alergický

Jeden ze sourozenců je alergický

Jeden z rodičů je alergický

Oba rodiče jsou alergičtí

Oba rodiče jsou alergičtí s týmiž příznaky

1

2

3

4

5

(Bulletin 1/2003, s. 12) Statistiky uvádějí 20 - 40% riziko vzniku alergie u dítěte, jehož jeden rodič trpí alergickým onemocněním. Riziko 50 - 70% pokud jsou alergici oba dva (Bystroň 1997).

Atopie - geneticky podmíněná dispozice vzniku alergického onemocnění. Atopik je jedinec s dědičnou hyperprodukcí IgE protilátek. Počet atopiků v populaci se odhaduje na 30 - 40%, ale neznamená to, že u každého atopika se vyvine alergie. Podmínkou je opakovaný styk organismu s alergenem ze zevního prostředí. Tato doba je nezbytně nutná k rozvoji přecitlivělosti neboli senzibilaci. Významnou úlohu zde hraje životní prostředí, schopnost organismu bránit se vlivu působení infekčních i neinfekčních škodlivin, kvalita funkce nervového systému, endokrinního systému a některé další vlivy (Petrů 1994). Zjednodušeně můžeme tedy říci, že nač bude dítě alergické je dáno jednak geneticky a jednak to závisí na alergenech, se kterými přijde do styku. Ukázalo se dokonce i u jednovaječných dvojčat, že u každého z nich se může vyvinout alergie na něco jiného (Steimannová 1993).

7

Alergen – látka bílkovinné povahy, kterou vdechujeme nebo se do těla dostává zažívacím systémem - sníme, přímým kontaktem přes kůži, do tkání přes nosní nebo spojivkovou sliznici, bodnutím hmyzem nebo injekcí (Špičák 2003). Největší a nejvýznamnější jsou alergeny:

Vdechované, inhalované Pylové alergeny – jsou nejvýznamnější alergeny zevního prostředí vyvolávající alergickou rýmu, která je u nás nejrozšířenější (14%). Pylová sezóna v ČR začíná zjara, kdy alergizují hlavně pyly stromů. Potom od května rozkvétají traviny, letní stromy, které dráždí nejenom pylem. Od léta do podzimu jsou to hlavně plevele. „Dítě alergické na určitý druh trávy, obvykle nebývá alergické na jiné pyly“ (Steinmannová 1993, s. 9). Plísňové alergeny – rozdělujeme na domácí a venkovní. Domácí plísně nalézáme hlavně v temných nevětraných a vlhkých prostorách, kdy nejoptimálnější je vlhkost vzduchu 60% a teplota do 24°C. Venkovní plísně se podílí na průduškovém astmatu, alergické rýmě a kožních alergiích hlavně v období od března do října. Roztočové alergeny – se vyskytují v domácím prachu, který je sám o sobě inertní povahy; obsahuje organické i anorganické součásti – rozpadlá tělíčka a výměšky roztočů, chlupy domácích zvířat, pylová zrnka, bakterie atd. Vyskytují se na místech, kde je teplo a vlhko. V lůžku, lůžkovinách, matracích, čalouněném nábytku, kobercích. „V domácím prachu mohou jejich těla tvořit až 60% celého složení“ (Petrů 1994, s. 20). Zvířecí alergeny – mezi nejagresivnější patří alergeny kočičí, které jsou obsaženy nejenom v srsti, ale i ve slinách a moči zvířete. V domácnostech mohou přetrvávat i několik týdnů a měsíců po odstranění zvířete. Více jak 30% alergiků reaguje pozitivně také na psí alergen. Mezi méně časté patří alergeny hlodavců (křeček, morče, myš). Lidé alergičtí na pyly rostlin a vzdušné plísně mají 3 – 4krát vyšší riziko alergie na zvířata (Špičák 2003).

Kontaktní alergeny Působí obtíže po dotyku s kůží nebo sliznicemi. Způsobují různé projevy oddáleného typu alergie, jako např. kontaktní ekzém. Mezi látky, které alergizují řadíme: šampony, parfémy, mýdla, laky, tužidla, dezinfekční prostředky, ředidla, barvy, lepidla a další.

8

„V posledních letech také přibývá alergie na sluneční světlo, které způsobuje vznik kožních vyrážek, kopřivek a otoků “ (Petrů 1994, s. 15).

Potravinové a lékové alergeny Nejčastější potraviny, které vyvolávají alergickou reakci, jsou mléčné výrobky a mléko, ovoce jako mandarinky, grepy, pomeranče, citrony, ananas, jahody, ryby, čokoláda, kakao, ořechy, med, mouka, luštěniny, maso, vejce atd. Při lékové alergii dochází k alergickým projevům při požití léku ústy, injekčním podáním, inhalací nebo pouhým dotykem s kůží či sliznicí. Časté jsou alergie na antibiotika a jeho deriváty, na léky proti teplotě (Acylpyrin) a bolesti. Projevy těchto alergií jsou ve formě postižení sliznice úst, kožních vyrážek a otoků, rýmy, bolestí břicha, zvracení a průjmu až po celkovou, život ohrožující, anafylaktickou reakci.

Hmyzí alergeny Projevem těchto alergií jsou různé kožní puchýře a otoky. Nejnebezpečnější je otok jazyka a hrtanu, který může vést až k zadušení. Smrtelně může skončit také anafylaktický šok. Hmyzem, který může bodnout, jsou u nás především blanokřídlí, jako včely, vosy, čmeláci, sršni. Ale i mravenci, ovádi a komáři. Zajímavostí je, že dítě alergické na včelí bodnutí nebývá alergické na bodnutí vosí (Petrů 1994).

Projevy alergických onemocnění

„Alergické nemoci patří do větší rodiny chorob, které mají svou příčinu v poruše imunitního (obranného) systému“ (Bystroň 1997, s. 139). Funkce imunitního systému selhává různě. Jednak nedostatkem jeho součástí nebo poruchou jeho funkce - potom mluvíme o imunodeficienci. Například u onemocnění AIDS virus HIV vyřadí důležitý druh bílých krvinek. Při zvýšeném počtu některých složek potom dochází k přehnané aktivitě – jedná se o alergická onemocnění a autoimunitní nemoci. Znamená to, že systém se zaměří proti svému nositeli. Můžeme uvést některé příklady těchto nemocí: revmatoidní artritida,

9

systémový lupus erythematosus, roztroušená mozkomíšní skleroza (sklerosis multiplex), Gravesova choroba, kterou trpí např. George Bush a jeho žena Barbara.

Podle postižení systému potom můžeme klasifikovat alergická onemocnění, jak to názorně ukazuje následující tabulka.

Tabulka č. 1: Klasifikace alergických chorob

Postižený systém

Onemocnění

Dýchací ústrojí horní cesty dýchací

alergická rýma nebo sinusitida,celoroční nebo sezónní

průdušky a průdušinky

asthma bronchiale

Kůže

atopický ekzém kontaktní ekzém vyrážky, kopřivky, otoky

Trávící ústrojí

potravinová alergie

Oči

alergický zánět spojivek

Uši

alergický zánět středního ucha

Centrální nervový systém

migréna

Víceorgánové postižení

pylová přecitlivělost alergie na hmyz léková alergie anafylaktický šok

(Petrů 1994, s. 30)

10

1.3 Alergická onemocnění dýchacích cest

Astma bronchiale

Astma je chronické zánětlivé onemocnění dýchacích cest. Tento zánět zvyšuje hyperaktivitu průdušek, jejímž výsledkem jsou projevy bronchiální obstrukce, reverzibilní ať spontánně, nebo vlivem léčby (Kašák, Špičák 2003). Toto zúžení (obstrukce) má tři příčiny: a) svaly průdušek se dostanou do křeče b) po zánětu je sliznice průdušek ztluštělá c) dochází k zanesení dýchacích cest vazkým hlenem

Astmatické onemocnění je problémem celého světa. Jeho prevalence (výskyt) od 90. let stoupá a má negativní dopad nejen na nemocného, ale i na celou společnost v sociálně ekonomické sféře. Celková prevalence astmatu v ČR se odhaduje na více než 5%. V dětské populaci přesáhla 10%. Mortalita v ČR je velmi nízká. V posledních 10 letech kolísá kolem 1/ 100 000 obyvatel (Kašák, Špičák 2003). Astma je nejčastější chronickou nemocí v dětském věku. Dětské astma vzniká v 50% v prvních 3 - 5 letech života. Setkat se můžeme ale i s astmatem u kojenců a batolat. U 30 - 50% dětí, zejména chlapců, v pubertě ustupuje. Ale často se znovu objeví v dospělosti. Až 2/3 dětí s astmatem má potíže i během puberty a dospívání (Globální strategie péče o astma a jeho prevenci 2003).

Příznaky astmatu

„Astma“ - z řeckého těžce dýchat, popadat dech, může vzniknout v kterémkoliv věku. Způsobuje opakované stavy dušnosti, pískoty při dýchání, dráždivý kašel zhoršující se hlavně v noci nebo po námaze, opakované pocity sevření na hrudi. Záchvaty jsou přechodné – pominou sami nebo po podání léků.

11

Graf č. 2: Symptomy dětí s astma bronchiale

pacienti % 100

n = 455

90 80 70 60 50 40 30 20 10 0 kašel

pískoty

dušnost

(Bulletin 1/1998, s. 13)

Z tabulky je patrné, že největší problémy způsobuje dětem kašel.

Příčiny vzniku astmatu

Příčin astmatu je mnoho a vzájemné se kombinují. Více než polovina onemocnění astmatem je geneticky determinována. Spolupodílí se zevní prostředí a to již od 22. týdne těhotenství. Zvýšené riziko vzniku onemocnění je v rodinách, kde se vyskytují alergická onemocnění, především alergická rýma. Steinmannová uvádí, že 75 - 80% astmatiků má pozitivní testy na inhalační alergeny a velice mnoho trpí alergickou rýmou. Geisler uvádí, že u přibližně 80% astmatických dětí musí být alergie považována za příčinu onemocnění. Rizikové faktory astmatu můžeme sledovat v následujícím přehledu.

12

Faktory nemocného -

genetická predispozice,

-

atopie,

-

hyperreaktivita dýchacích cest,

-

pohlaví - dětské astma je častější u chlapců, v době puberty a v pozdějším věku vzniká astma častěji u žen,

-

rasa/etnikum – např. u Indiánů, Eskymáků, lidí v Tibetu a Z Africe se astma vyskytuje velice zřídka (Steinmannová 1993).

Faktory prostředí Faktory, které mají vliv na vnímavost jedince predisponovaného ke vzniku astmatu

Bytové a domovní alergeny - domácí roztoči, zvířecí alergeny, alergeny švábů, houby, plísně, kvasinky Zevní alergeny – pyly, houby, plísně, kvasinky Profesní senzibilující látky Tabákový kouř Respirační infekce Socioekonomický stav Velikost rodiny Výživa a léky Obezita

Faktory, které jsou příčinou záchvatu (spouštěcí faktory) a nebo jsou příčinou perzistence příznaků

Bytové a domovní alergeny Zevní, bytové a domovní znečištění Respirační infekce Tělesná zátěž a hyperventilace – astma z námahy se nejčastěji vyskytuje u dětí, je vyvolán delším během v přírodě a obtíže se objeví 5 - 10 minut po skončení námahy a nejpozději do 1 hodiny vymizí. Jiné sporty, jako třeba plavání nebo sprint, tyto potíže nevyvolávají (Geisler 1994). Změny počasí 13

Oxidy síry Potraviny, aditiva, léky Mimořádné emoční stresy Tabákový kouř – téměř v polovině domácností, kde alergici a astmatici žijí, se kouří Dráždivé látky - spreje, výpary laků a barev

Alergeny a profesní senzibilující látky jsou považovány za nejvýznamnější příčiny astmatu (Globální strategie péče o astma a jeho prevenci 2003).

Stupně astmatu Astma můžeme rozdělit podle závažnosti nemoci: 1. stupeň - interminentní: příznaky se neobjevují víc jak jednou za týden ve dne a v noci méně nebo dvakrát do měsíce 2. stupeň – lehké perzistující: příznaky ve dne se objevují méně jak jednou denně nebo jednou a vícekrát za týden, v noci potom více jak dvakrát měsíčně 3. stupeň – středně těžké perzistující: je charekteristické každodenními záchvaty narušujícími běžnou činnost, v noci jsou záchvaty více jak jednou za týden 4. stupeň – těžké perzistující: příznaky ve dne jsou trvalé, je omezena fyzická aktivita, v noci jsou záchvaty velmi časté

Léčba astmatu Léčba astmatu se opírá hlavně o včasné diagnostikování nemoci, určení a odstranění spouštěčů, výběr nejvhodnější medikace. Cílem je plně kontrolované onemocnění, které je charakterizováno minimálními nebo žádnými chronickými příznaky včetně příznaků nočních, minimálními akutními potížemi, neobjevují se náhlé stavy vyžadující urgentní lékařskou péči, pacient je schopen neomezené fyzické zátěže včetně sportu, má normální funkci plic. Důležitá je výchova nemocných k porozumění vlastní nemoci a jejich aktivní a účinné zapojení do péče (Kašák, Špičák 2003). Pokud je astma včas diagnostikováno a včas léčeno, má velmi dobrou prognózu, s vyjímkou obtížně léčitelného astmatu. Základem jsou léky preventivní – protizánětlivé, které potlačují astmatický zánět a zabraňují nevratnému poškození průdušek. Jsou důležité pro prevenci vzniku záchvatů, ale nemohou ovlivnit záchvat, který již začal. 14

Druhou skupinou léků jsou léky úlevové – záchranné, uvolňující svaly ve stěně průdušek. Užívají se jen při nástupu obtíží, astmatickém záchvatu. V dnešní době se tyto léky podávají v inhalační podobě. Tím je usnadněna nejen manipulace, kdy již samotné děti jsou schopny samostatné aplikace, ale hlavně ubylo nežádoucích účinků některých léků podávaných injekčně nebo v podobě tablet. Jednalo se převážně o kortikosteroidy. Při dlouhodobém podávání se objevovala osteoporosa, která mohla vést ve středním věku k invalidizaci, opakovaným patologickým zlomeninám a následné chůzi o francouzských holích. Dále se vyskytovala vředová choroba žaludku a dvanácterníku, snížená obranyschopnost, sklon ke vzniku cukrovky. K léčbě astmatu patří i doplňková léčba ke zmírnění zevních podnětů nesouvisející s etiopatogenezí onemocnění: chladivé masti, pudry, léky na kašel, nosní kapky a spreje, oční kapky. Velmi důležité jsou i následující pomocné léčebné postupy. Klimatoterapie – jde o pobyty ve vysokohorském prostředí, přímořské pobyty a lázeňskou léčbu. V těchto oblastech je velice nízká koncentrace prachových částic, pylu, roztočů a dalších alergenů. Prostředí přispívá k obnově sliznic dýchacích cest, koupele v minerálních vodách, mořské vodě pomáhají při léčbě kožních alergií. Speciální dechová cvičení, turistika a sport jsou součástí léčebné rehabilitace, která přispívá k posílení tělesné kondice. V České republice jsou využívány k léčbě alergických onemocnění dýchacích cest lázně Luhačovice, Karlova Studánka, Jeseník, Mariánské Lázně. Jaderské a Egejské moře mají nejlepší výsledky při léčbě alergií dýchacích cest a kožních alergií. Tyto pobyty jsou organizovány různými společenskými organizacemi, občanskými sdruženími. Jako např. SAAD – Sdružení pro alergické a astmatické děti, které každoročně pořádá klimatické pobyty nejen u nás, ale také např. ve Vysokých Tatrách a v zimních Alpách. Také Všeobecná zdravotní pojišťovna již 11 let nabízí léčebné pobyty u Egejského a Jaderského moře v programu „Mořský koník“. Speleoterapie – pobyty v jeskynním prostředí, které je prakticky bezprašné, bez škodlivých alergenů, mikrobů, s optimální vlhkostí vzduchu se uplatňují podobným příznivým účinkem jako klimatické pobyty. Několikahodinový pobyt v tomto prostředí přispívá k regeneraci sliznice dýchacích cest, ke zmírnění zánětlivých procesů v dýchacích cestách, zlepšuje se vykašlávání hlenů, imunitní systém a působí

15

protizánětlivě. U nás se ke speleoterapii využívají jeskyně v Ostrově u Macochy, Mladečské a Javoříčské jeskyně u Olomouce a staré důlní systémy ve Zlatých Horách.

Alergická rýma

Sezónní alergická rýma, někdy nesprávně označovaná jako „senná rýma“, je alergií na pyly. Mluvíme o polinoze nebo o sezonní pylové alergii. Příčinou alergie jsou častěji pyly větrosprašných rostlin, které vítr roznáší na velké vzdálenosti. Méně častěji jsou to pyly hmyzosprašných rostlin, které mají nápadně zbarvené květy a sladce voní. Tyto druhy pylů se v ovzduší ani nevyskytují a většině lidí nevadí. Alergická reakce je vyvolána při určité koncentraci pylových zrn ve vzduchu (asi 10 20 pylových zrn v 1 m3).

Pylovou sezónu v našich podmínkách rozdělujeme na tři období: 1.

Jarní období – pyly dřevin

2.

Letní období – pyly trav

3.

Podzimní období – pyly vysokobylinných plevelů

Průběžné informace o výskytu pylu podává Pylová informační služba se sídlem v Brně, která monitoruje situaci na 12 stanicích v ČR.

Příznaky sezónní pylové alergie - jedná se hlavně o silné svědění očí, nosu, pocit svědění a pálení v krku, silný vodnatý výtok nebo ucpání nosu. Časté jsou záchvaty kýchání, někdy i kašle. Pylová alergie může vzniknout v kterémkoliv věku. Hlavní období je mezi 8. – 20. rokem.

Celoroční alergická rýma – příznaky se vyskytují v průběhu celého roku. Příčinou mohou být roztoči, jindy pracovní prostředí (pekaři, zemědělci, ošetřovatelé zvířat, chemici, malíři atd.). Příznaky celoroční alergické rýmy – otok nosní sliznice a tím ucpání nosu, salvy kýchání 10 – 30x v jednom sledu, čirý vodnatý výtok. 16

1.4 Prevence alergických onemocnění

Preventivní opatření by měla začínat již před narozením dítěte a to zejména v rodinách, kde se alergie vyskytuje.

Prevence před narozením: - vyloučit kontakt matky s domácím zvířetem, - těhotná žena by neměla kouřit a vyskytovat se v zakouřeném prostoru.

Prevence po narození: - kojit co nejdéle, - kravské mléko vyloučit do konce prvního roku života, - nepoužívat parfémovaná mýdla, - v dětském pokoji vytvořit bezprašné prostředí, - výběr zdravotně nezávadných hraček, - nepořizovat domácí zvířata, - nekouřit před dětmi, - v kojeneckém věku ochránit dítě před přílišným kontaktem s pyly.

Jak předejít alergické reakci, astmatickému záchvatu: - zabránit kontaktu s alergeny, - nekouřit doma ani v autě, - nepoužívat dráždivé parfémy, osvěžovače vzduchu, prostředky proti hmyzu, - používat respirátor, roušku při činnostech, kde se uvolňuje velké množství prachu, - mít vždy po ruce úlevový lék, použít jej před sportovním výkonem, - správná životospráva, cvičení, otužování, - vyhýbat se velké tělesné námaze v mrazu, horku, mlze i smogu, - při záchvatu vyvolaném emocemi co nejrychleji zahájit dechová cvičení, - před cvičením se dobře rozcvičit, - necvičit při nachlazení, při vysoké koncentraci pylu v ovzduší, při smogu, za příliš chladného nebo horkého počasí.

17

2

ZVLÁŠTNOSTI PŘI VÝCHOVĚ A VZDĚLÁVÁNÍ

2.1 Možnosti výchovy a vzdělávání

Od 90. let minulého století pozorujeme změnu v přístupu k dětem s postižením. Začíná se objevovat pojem speciální vzdělávací potřeby vztahující se k osobě, které je poskytována podpora a k prostředí, které podporu poskytuje (Pipeková, 2006). Kvalitativní posun v pohledu na žáky se speciálními vzdělávacími potřebami zaznamenáváme v Bílé knize - Národním programu rozvoje vzdělávání v České republice z roku 2001. Jde o „systémový projekt formulující myšlenková východiska, obecné záměry a rozvojové programy, které mají být směrodatné pro vývoj vzdělávací soustavy ve střednědobém horizontu“ (Národní program rozvoje vzdělávání v ČR, 2001, s.7). V dokumentu je část věnována také osobám zdravotně i sociálně znevýhodněným, osobám se speciálními vzdělávacími potřebami. Bylo stanoveno několik úkolů: - možnost rodičů těchto dětí rozhodovat o formě vzdělávání, - podpora integrace do běžných škol, - posílit roli poradenského systému, - přizpůsobit obsah, formu a metody vzdělávání potřebám dětí se speciálními vzdělávacími potřebami, - transformovat ZVŠ na ZŠ se speciálními vzdělávacími programy, - zajistit vzdělávání dětí s velmi těžkým stupněm postižení, - ranou péči rozšířit z původních 3 let na dobu limitovanou jeho narozením.

(Národní program rozvoje vzdělávání v ČR, 2001, s. 58,59).

V roce 2004 byl vydán nový zákon, platný od roku 2005, č. 561/20004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon). V paragrafu 16 tohoto zákona je zahrnuto vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami. 18

Za dítě, žáka či studenta se speciálně vzdělávacími potřebami je považována osoba se zdravotním postižením, zdravotním či sociálním znevýhodněním (§ 16, odst.1).

Zdravotní postižení - mentální, tělesné, zrakové, sluchové, vady řeči, postižení více vadami, artismus, poruchy učení nebo chování

Zdravotní znevýhodnění – zdravotní oslabení, dlouhodobá nemoc, lehčí zdravotní poruchy vedoucí k poruchám učení a chování

Sociální znevýhodnění – rodinné prostředí s nízkým sociokulturním postavením, ohrožené sociálně patologickými vlivy - nařízená ústavní výchova nebo uložena ochranná výchova - postavení azylanta a účastníka řízení o udělení azylu na území ČR (Zákon 561/2004 Sb., § 16)

Školská poradenská zařízení zajišťují speciální vzdělávací potřeby dětí,

žáků a

studentů a jsou důležitá z hlediska integrace. „Školská poradenská zařízení zajišťují pro děti, žáky a studenty a jejich zákonné zástupce, pro školy a školská zařízení informační, diagnostickou, poradenskou a metodickou

činnost,

poskytují

odborné

speciálněpedagogické

a

pedagogickopsychologické služby, preventivně výchovnou péči a napomáhají při volbě vhodného vzdělávání dětí, žáků nebo studentů a přípravě na budoucí povolání.“ (Zákon 561/2004 Sb., § 116)

Podle individuálního vzdělávacího plánu je žákovi se spec. vzdělávacími potřebami nebo mimořádným nadáním umožněno vzdělávání podle § 18 školského zákona. Ředitel školy může ze zdravotních či jiných závažných důvodů uvolnit zčásti nebo zcela žáka z vyučování některého předmětu na žádost zákonného zástupce. Ředitel má povinnost určit náhradní způsob vzdělávání žáka v době vyučování tohoto předmětu. (zákon 561/2004 Sb., § 50)

19

Podrobně se problematikou vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami zabývá vyhláška č. 73/2005 Sb., o vzdělávání dětí, žáků a studentů se spec. vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných. Podle § 5 této vyhlášky se zřizují mateřské školy, základní školy a základní školy speciální při zdravotnických zařízeních. K zařazení do těchto škol se vyžaduje doporučení ošetřujícího lékaře a souhlas zákonného zástupce. Vzdělávají se zde děti se zdravotním oslabením nebo dlouhodobě nemocní umístění v zdravotnickém zařízení, pokud to jejich stav dovoluje. Rozsah a organizaci výuky určuje ředitel školy po dohodě s ošetřujícím lékařem.

Podle směrnice ministerstva zdravotnictví se tyto děti člení do čtyř zdravotních skupin: Děti a mládež úplně zdravá

Děti a mládež prakticky zdravá - vyskytují se drobné odchylky zdravotního stavu

Děti a mládež oslabená – tyto děti se vyznačují sníženou imunitou, častými recidivami nemoci., jsou ohroženi špatným životním režimem, nevhodným přírodním prostředím. Navštěvují běžné základní školy, jsou pod pravidelnou lékařskou kontrolou a pravidelně pobývají v dětských léčebnách(ozdravovnách)

Děti a mládež nemocná – léčí se ambulantně nebo podle druhu onemocnění dlouhodobě pobývají v nemocnici a dětských léčebnách (Vítková 1998).

Děti s chronickým onemocněním se mohou vzdělávat ve speciálních mateřských školách nebo třídách při běžné mateřské škole. V běžné základní škole, v základní a mateřské škole při zdravotnickém zařízení.

20

2.2 Prožívání chronické nemoci Nemoc ovlivňuje nejen život pacienta, ale celé jeho rodiny. Velmi často je chronická nemoc záležitostí celoživotní, která má vliv na celou osobnost. Objevují se psychické i sociální problémy. Nemoc vstupuje do rozhodování o životě malého pacienta, o jeho vzdělávání, výběru povolání, do rozhodování o současných i budoucích plánech.

Dítě Nemoc dítěte přináší nové, odlišné zkušenosti. Dítě nechápe podstatu nemoci, hledá viníka. Bere nemoc jako trest za nějaké provinění. Zejména u mladších dětí se objeví změna emočního prožívání. Zvýšená dráždivost, emoční labilita, úzkostnost, nejistota, smutek až deprese, beznaděj, bezmocnost. Také se může objevit zvýšená empatie k nejbližším osobám. Zdrojem úzkostnosti mohou být jak rodiče, tak nutnost změny sebehodnocení a obrany sebeúcty (Vágnerová 1999). Jak dítě nemoc zvládá, závisí na reakcích a chování rodičů, rodinných příslušníků, na vývojové úrovni dítěte a jeho duševní konstituci (Matějček 2001). V kojeneckém období se může vyskytnout atopický ekzém. Dítě je dráždivé a neklidné. Pokud se ekzém vyskytuje v oblasti obličeje, dítě je nápadné okolí. Dochází k narušení emočních vztahů mezi ním a matkou. Později, asi v období mezi 2. – 3. rokem se alergické dítě dostává poprvé do nemocnice. Hospitalizace také velmi ovlivňuje dítě. V období kojeneckém a batolecím může představovat značnou zátěž a narušit emocionální vývoj. Děti se projevují bouřlivým pláčem, zlostí a apatií (Petrů 1994). V dnešní době je umožněna hospitalizace matky spolu s dítětem, délka pobytu je omezena na co nejkratší dobu a jsou umožněny každodenní návštěvy. U malých dětí pomáhá, když má jasné informace o své nemoci a o procedurách, které jej čekají. Tyto informace získá při „hře na nemocnici“, kde je mu vše vysvětleno pomocí figurek a může si všechny procedury vlastnoručně vyzkoušet. Větší děti jsou podrobně informované o režimu v nemocnici, o léčebných procedurách, školním vyučování a možnosti návštěv.

21

Po návratu do rodiny je důležité zachovat normální chod domácnosti. U dětí se může objevit neklidný spánek, nadměrná závislost na rodičích, úzkostnost. Může nastat situace, že se děti „zabydlí do nemoci“ a nemoc se stane záminkou vymáhání toho, co chce. Nemusí chodit do školy, všichni se k němu chovají laskavě a berou na něj ohledy. Období předškolního věku je období dětské hry, kdy dítě získává první sociální zkušenosti. Zvýšená nemocnost může snížit kontakty s vrstevníky, ovlivňuje sebepojetí, dochází k nadměrnému zájmu rodičů o nemocné dítě a k vývoji nevhodných výchovných postojů. Školní věk je obdobím rozhodování rodičů, zda má dítě nastoupit školní docházku, nebo odklad. Pokud se týká alergií a astma bronchiale, má vliv hlavně na emoční, motivační a sociální složku školní zralosti. Rozumová a tělesná zralost se neliší od zdravé populace (Petrů 1994). Občas se vyskytují infantilní rysy, někdy problémy s koncentrací pozornosti. Pokud rozhodnutí o nástupu do školy není jednoznačné ani po psychologickém vyšetření, volí se odklad školní docházky. Po nástupu do školy vyvstávají další problémy. Jde především o časté absence. „Díky astmatu děti zameškají víc vyučování než kvůli jiným nemocem“ (Steinmannová 1993, s. 112). V USA byla alergická rýma a astma příčinou 8 milionů zameškaných hodin. Děti mají zhoršené podmínky pro učení. Jsou často unavené, nevyspané, nervózní, při vyučování mají problémy s dýcháním. „Zažil jsem, jak se děti s těžkým astmatem a častými nočními záchvaty potýkaly se stále častějšími problémy ve škole, které zase zvětšovaly jejich astma. Tento bludný kruh může v krajním případě vést až k tomu, že dítě skončí ve zvláštní škole“ (Geisler 1994, s. 40). U většiny dětí není na první pohled patrná odlišnost, ale jsou i takové děti, u kterých je nemoc patrná pouhým okem. Nejčastěji se jedná o děti s ekzémem, děti s astmatem mohou mít nejrůznější deformity hrudníku, menší vzrůst, po hormonální léčbě jsou obézní a tvoří se jim modřiny. V důsledku potom trpí pocity méněcennosti, jsou uzavřené, těžko si hledají kamarády. V období dospívání musí nemocný řešit další vývojové úkoly bez ohledu na nemoc. Jde o volbu povolání, nalezení vlastní identity, dosažení zralého sebepojetí a získání nezávislost na rodičích.Také je to období prvních lásek. 22

Chlapci se nemohou smířit s tím, jestliže nemoc ovlivňuje jejich výkonnost, tělesnou zdatnost. Děvčata jsou citlivá na to, když nemoc mění jejich vzhled. Musí přebudovat svůj hodnotový žebříček a na první místo dostat duševní hodnoty, reálné cíle a svoje ideály. Nedostatkem životních zkušeností vlivem všech okolností kolem nemoci, je narušena psychosexuální zralost (Petrů 1994). Co se týká volby povolání, ukazuje se, že 50% dospívajících má často nejasné a nepevné představy i nereálná přání (Petrů 1994). „Pro jeho zdravý duševní život je potřebné, aby si vytvořil a přijal ucelený a přiměřený obraz sebe sama a své role ve světě práce a světě lidí, aby měl možnost ověřit si své pojetí vůči skutečnosti a mohl je přiměřeně přenést do reality života“ (Petrů 1994, s. 80).

Rodiče „Nemoc dítěte je pro rodiče silnou stresovou situací. Způsob, jakým ji rodiče zvládají a jak na ni reagují, spoluurčuje, jak velkou zátěží bude nemoc pro dítě“(Vágnerová 1999, s. 71). Radost z narození dítěte může být narušena zprávou o alergických projevech. Rodiče hodnotí nemoc dítěte více emočně, reagují úzkostí, strachem nebo vztekem. Pociťují to jako nespravedlivost. Smutek může přecházet až v deprese. Stres zvládají tzv. aktivním postojem, pokud jsou přesvědčeni o tom, že je nutné s nemocí bojovat. Rodiče jsou motivováni ke změně, když věří ve zlepšení stavu. Chtějí bojovat za uzdravení. Dále hledají sociální podporu, lidi, kteří jim pomohou s řešením problému. Rodiče hledají konkrétní řešení a snaží se o pozitivní ocenění, které by potvrdilo užitečnost jejich jednání (Vágnerová 1999). V rodinách dochází ke dvěma extrémům. Příliš starostlivý rodiče, kteří nespustí z dítěte oči, izolují je, přehnaně reagují na sebemenší náznak tělesné reakce a požadují osvobození dítěte ze školního tělocviku. Jejich strach potom zvyšuje strach dítěte. Touto přehnanou péčí trpí nejen nemocný, ale i zanedbávaní sourozenci. Druhý extrém jsou rodiče nedbalí, kteří podceňují nemoc u dítěte, zvyknou si, že dítě má občas dušnost, nepravidelně provádějí medikamentózní léčbu. Důležité je, aby rodiče přijali nemoc dítěte, byli trpěliví, neboť jde o dlouhodobou, mnohdy celoživotní záležitost. 23

Sourozenci Zdraví sourozenci pociťují změnu v rodině a zátěž. Musí si vypracovat určité strategie pomáhající mu zvládnout vztah k nemocnému sourozenci přijatelným způsobem. Zdravý sourozenec zaujme: - ochranitelský postoj – nemocný sourozenec pro něj není rovnocenný partner, musí být ochraňován, potřebuje neustálou pomoc a ohledy, - rivalita, žárlivost – rodiče odsunou zdravého sourozence do pozadí, dítě pociťuje bezvýznamnost, nejistotu, pocit viny, že je zdravý, někdy se snaží upoutat pozornost i nevhodným chováním, na dítě jsou kladeny nároky, které mu zkomplikují seberealizaci a rozvoj identity, - ambivalentní postoj. Rodiče ve snaze o kompenzaci mohou také obrátit svou pozornost a zájem na zdravého sourozence. I tato situace klade na dítě nepřiměřené nároky.

2.3 Vliv nemoci na vyučování Hygiena školní budovy

Nejen ovzduší venku – prašný spad, smog, prašný aerosol – ovlivňují zdravotní stav, ale také složení ovzduší interiérů. Platí to také pro vnitřní prostředí našich školních budov. Snížená úroveň větrání, koncentrace látek znečišťujících prostředí ohrožuje všechny, ale především alergiky, astmatiky, děti s poruchou imunity a s onemocněním dýchacích cest. Světová zdravotnická organizace vydala dokument o bytovém a domovním prostředí, ve kterém obrací pozornost nejen na bytové prostory, ale i na všechny vnitřní prostory v dětských kolektivních zařízeních, ve školách, v úřadech a dopravních prostředcích.

24

V tomto dokumentu doporučovala: -

aby stavební produkty obsahovaly co nejméně škodlivin,

-

kontrolu vlhkosti (ochrana proti mikroorganismům),

-

větrání a systémy ventilace,

-

pravidelné a účinné čištění mechanické i čištění vzduchu jako nezbytnou součást uchování kvality ovzduší,

-

záleží na umístění budovy v prostoru, proslunění budovy minimálně 90 min. denně (Špičák 2003).

Dítě ve škole

Alergické děti jsou vyřazeny z mnoha činností. Například nemůže jíst ve školní jídelně, nemůže s ostatními na oslavy, do přírody, musí se vyhýbat zvířatům a zakouřenému prostoru. Jsou nápadné. Nosí pořád kapesník u nosu, používají inhalátor. Alergickou rýmu provázejí ušní záněty, které poškozují sluch a mohou narušit vývoj řeči. Chybění školních dětí při vyučování, většinou opakované, je stresujícím momentem pro dítě i rodinu, často s dalekosáhlými důsledky pro výběr povolání (Petrů 2003). Průměr zameškaných hodin se v ČR pohybuje asi 12 týdnů za 1 školní rok. Dítě, pokud je hospitalizováno, je vzděláváno podle vyhlášky a individuálně podle zdravotního stavu. Alergická onemocnění ovlivňují vzdělávání nemocného dítěte. Pro dítě je dobrá a prospěšná spolupráce školy s rodinou. Děti s lehčí formou alergií jsou ve škole zcela bez problémů. Pouze se musí vyhýbat spouštěčům, např. děti s polinózou by v době pylové sezóny neměly sportovat v přírodě, při alergii na potraviny nesmějí jíst ve školní jídelně atd.. Děti s těžšími formami alergií mají pozici horší. Někteří jsou nápadní svým zjevem, trpí pocity méněcennosti a těžko si hledají kamarády. Jde například o děti s ekzémem. Mají kůži zarudlou a rozškrábanou, ve vyučování jsou velmi neklidní, často se

nevědomky

škrábou, takže mohou nechtíc vyrušovat ve vyučování. V tělesné

výchově by učitelé neměli trvat na převlékání před spolužáky a měli by umožnit cvičení v teplákách. Nepříznivý průběh astmatu ovlivňuje růst dítěte. Jsou obézní, menší, mívají deformity hrudníku a zvýšené ochlupení. Alergické záněty spojivek deformují oční víčka, děti nosí i ve třídě sluneční brýle nejenom z důvodu ochrany před sluncem. 25

Na učiteli potom je, aby dětem ve třídě

vysvětlil o co se jedná a zamezil tím

nemístným poznámkám. Měl by příhodně zareagovat a zastat se nemocných dětí. „To se má provést taktně, někdy raději v době nepřítomnosti postiženého“ ( Petrů 1994, s. 84). Učitel by se měl připravit na neklid těchto dětí způsobený škrábáním při ekzému. Při užívání některých léků na astma dochází k dráždění nervové soustavy, zvyšuje se srdeční akce a krevní tlak. Postižení mají třes rukou, který bývá příčinou neúhlednosti písma, jsou neposední, roztržití a nervózní. Neklidný a povrchní spánek, tlumivý účinek léků, časté noční astmatické záchvaty jsou příčinou únavy a ospalosti. Důležitou roli mohou hrát pedagogové při pomoci dětem, které musí brát léky i během vyučování a hlavně pomoci při záchvatu. Jde zvláště o menší děti, na které je nutné dohlédnout. Osmileté dítě je již schopno spolupráce. Je lepší, když lék má učitel u sebe. „Větší děti mohou mít preparát u sebe, ale měly by vždy jeho použití učiteli hlásit“ (Petrů 1994, s. 85). V USA se v některých školách nedovoluje nosit inhalátory do tříd, učitelé vykazují děti ze třídy (Steinmannová 1993). Na obranu ale musíme uvést, že na školách existují ošetřovny. Učitelé by měli znát podstatu nemoci, být poučeni, jak se chovat k alergickému dítěti a jak mu v případě potřeby pomoci. Problémem se může stát cvičení nemocných. Učitelé nevědí jak zatěžovat dítě, zda jej nechat cvičit. Děti samotné často zneužívají své nemoci jako omluvenky z tělocviku. Je jen velice málo alergických dětí, které by neměly cvičit. Pokud je nemoc pod kontrolou, není důvodu, aby se držely stranou. Některé děti mají doporučení od lékaře užívat před fyzickým výkonem léky. Učitelé by jim potom měli věřit a umožnit samostatné rozhodnutí o tom, co cvičit a kdy potřebují odpočinek. Astmatické děti by měly cvičit. Škola se tím podílí na začlenění dítěte do běžného života, na všestranné tělesné, psychické a sociální rehabilitaci. Po roce pravidelného cvičení dochází k velkému zlepšení tělesné zdatnosti a výkonnosti. „Rovněž prestiž nemocného ve skupině školní třídy značně stoupla“ (Petrů 1994, s. 73).

26

Cílem tohoto cvičení je : -

fixovat způsob správného dýchání,

-

rovné držení těla,

-

ovlivnění psychiky,

-

otužilost,

-

socializace,

-

sebevědomí,

-

snížení obav z budoucnosti,

-

tlumí negativní rysy osobnosti.

Využívají se prvky atletiky bez dlouhých běhů, oblíbené jsou míčové hry, při kterých se doporučuje hru přerušovat a děti zklidňovat. Nejužitečnější formou tělovýchovné aktivity je plavání a koupání (Petrů 1994). Odpor vody působí na posilování dýchacího svalstva, kosterního svalstva, zvlhčený vzduch příznivě působí na dýchací ústrojí a děti se zároveň otužují. Vhodné jsou vycházky, turistika, lyžování, bruslení, táboření. Velmi oblíbené jsou školy v přírodě. Zde musíme

postupovat individuálně. Při

těžších formách astmatu a ekzému by se děti účastnit neměly. Záleží na dohodě s učitelem, zda je schopen se o dítě postarat. „V žádném případě nemůže být učitel nucen k tomu, aby vzal nemocné dítě sebou“ (Petrů 1994, s. 86). Rozhodování o povolání spadá stále do nižších ročníků. Kolem 13. roku dítěte zasedá komise, která hodnotí zdravotní stav nemocného. Pokud jeho stav představuje omezení při výběru povolání, je navrhována ZPS (změněná pracovní schopnost). ZPS je prevencí invalidizace. Rodiče ji mohou využít k odvolání, pokud se jejich dítě nedostane na střední školu. Ředitelé škol v případě stejného výsledku zkoušky dávají přednost dětem se ZPS. Někteří rodiče se dožadují udělení ZPS pro své děti, neboť se domnívají, že získají výhody a úlevy. Jiní naopak mají obavy, že ZPS bude pro jejich dítě omezením, diskriminací. ZPS dítěti ve škole ani v kolektivu nijak nevadí. Spolužáci o tom nevědí a při výběru povolání bývá větší překážkou prospěch.

27

Vhodná povolání pro tyto děti jsou např.: -

práce v kanceláři, úřadech, ve správě, v obchodní oblasti,

-

novinářství,

-

technicko – hospodářská činnost,

-

pedagogická oblast,

-

sociální oblast,

-

oblast lékařství: logopedie, hudební terapie,

-

řemeslné práce na pracovištích bez emisí,

-

jemný mechanik,

-

optik, elektromechanik …( Geisler 1994).

Přístup k těmto dětem by se neměl lišit od přístupu k dětem zdravým. Důležitá je spolupráce rodiny se školou. Díky tomu dítě získá důvěru, jistotu, že ve škole najde zastání a pomoc. Pro školy byl vypracován informační videoprogram „Astma ve škole“ v délce 11 minut. Jeho autory jsou Petr Pohounek a Ondřej Rybníček. Program byl připraven díky grantu Sasakaxxa astma fund ve spolupráci s Výborem dobré vůle nadace Olgy Havlové.

2.4 Specifika práce při výchově a vzdělávání Při výchově a vzdělávání dětí s chronickým onemocněním v mateřských a základních školách, se setkáváme s určitými specifickými přístupy, formami a metodami.

Mateřská škola Specifika nacházíme především u dětí, které navštěvují speciální mateřskou školu nebo třídy zřízené při běžných mateřských školách. RVP pro předškolní vzdělávání, podle kterého mateřské školy pracují, plně respektuje individuální potřeby a možnosti dítěte, proto je použitelný pro děti se speciálními vzdělávacími potřebami. Ať jsou vzdělávány v běžné MŠ nebo s upraveným vzdělávacím programem.

28

Podmínky pro vzdělávání dětí se zdravotním znevýhodněním a zdravotním postižením: : přizpůsobení se potřebám vyplývajícím ze zdravotního stavu, : potřeby je třeba předem zjistit a na jejich základě upravit prostředí a zjistit, jaké úkoly z toho vyplývají pro pedagogy. Děti jsou přijímány na základě doporučení alergologa, popřípadě imunologa a doporučení Speciálně pedagogického centra. Nutné je také vyšetření v Pedagogicko psychologické poradně. Speciálně pedagogické centrum také spolupracuje při tvorbě individuálního výchovně vzdělávacího a ozdravného plánu. Péče ve třídách je v těsné spolupráci s lékaři.

MŠ má upraveno prostředí pro prevenci potíží: - čističky vzduchu, - ionizátory, - zvlhčovače vzduchu, - zvýšené nároky na úklid a jeho formu, četnost, - zvýšené nároky na hračky, - nejsou zde záclony, koberce, plyšové hračky.

Úprava režimu: - omezení pobytu venku za mrazu, při špatných rozptylových podmínkách, - individuálně upravená strava.

Speciální činnosti: - ranní filtr – rodiče hlásí každou změnu zdravotního stavu dítěte, při potížích je dítě odesláno k lékaři, hlásí se změny v jídelníčku, pokud je dítě alergické, - kloktání Vincentky, - podávání léků – jako prevence a při akutních problémech, - promazávání kůže – u výskytu ekzémů, - dechová gymnastika – nácvik vdechu a výdechu, hospodaření s dechem, ovládání nádechového a výdechového proudu, - pravidelná měření výdechového proudu pomocí Peak flow metru, - hra na flétnu – prevence dechových potíží, posilování dýchacích svalů, zvětšování objemu plic, 29

- posilování imunity: koupele nohou s akupresurou chodidel, plavání, - rekondiční cvičení – pro rozvoj jemné a hrubé motoriky, správného držení těla, pohybové koordinace, nácvik správného dýchání, úzká spolupráce s lékaři, - cvičení na velkých gymnastických míčích, - cviky s prvky jógy – fyzická jistota, koncentrace, odstraňování špatného držení těla, relaxace, - míčková facilitace – pomáhá při léčbě alergických a astmatických onemocnění, posilování imunity, předcházení či odstranění vadného držení těla, - ozdravné pobyty v přírodě (Vecková 2003).

Mateřská škola při zdravotnickém zařízení

Jedná se o mateřskou školu při nemocnici, v dětské léčebně nebo ozdravovně. Přijímány jsou děti ve věku 2-3 do 6-7 let. Úkolem mateřské školy je pomoci dítěti překonat dobu strávenou v nemocnici, udržet jej v dobré psychické kondici, udržet jeho vývojovou úroveň, aby se mohlo spokojené vrátit domů. V dnešní době je možná hospitalizace s jedním z rodičů, což je pro dítě ještě lepší varianta. Vzdělávací činnost vychází z RVP PV a školami zpracovaného ŠVP s ohledem na zdravotní stav dětí. Vyučování probíhá v hernách nebo na pokojích. Herny jsou místnosti na jednotlivých odděleních, které jsou vybaveny dětským nábytkem, hračkami, televizí, videem a dalšími pomůckami. Jsou na odděleních, kde jsou chodící pacienti – ORL, psychiatrie, oční atd. Děti přichází do herny po vizitě. Začíná se volnou hrou, potom učitelka přistupuje k plnění úkolu pro ten den připravenému. Poté děti svačí a jejich činnosti končí poslechem pohádky nebo sledováním pohádky na videu. Vyučování na pokojích se nejčastěji uskutečňuje na interním, chirurgickém, ortopedickém oddělení, kde mají děti předepsaný klidový režim. Učitelka přichází za dětmi na pokoj. Přináší si hračky, které má mateřská škola na těchto odděleních ve vyhrazeném prostoru. Pracuje s dětmi podobně jako v herně, děti si hrají s hračkami, potom plní připravený úkol a nakonec sledují pohádku na videu nebo v televizi, které

30

patří dnes ke standardnímu vybavení. Děti, které musí zůstávat na lůžku, mají u postele pracovní nebo polohovací stolky. Na infekčním nebo onkologickém oddělení jsou děti v izolaci. Musí se zde dodržovat zvýšený hygienický režim. Práce je pro učitelku velmi náročná, hlavně psychicky. Je omezen i výběr hraček, které musí být každodenně dezinfikovány.

Základní škola při zdravotnickém zařízení

Základní škola při nemocnici,léčebně, ozdravovně vyučuje podle učebních plánů a osnov základní školy. „Podle potřeby podle plánů a osnov základní školy praktické nebo základní školy speciální. Od školního roku 2006/2007 budou školy pracovat podle RVP ZV a vypracovaného ŠVP. Plán i osnovy jsou redukovány podle zdravotního stavu dětí, podle časového rozsahu povoleného lékařem a podle časové náročnosti léčebného režimu. Každý den se vyučuje jeden z hlavních předmětů – český jazyk, matematika, cizí jazyk. K němu se přidává jeden z vedlejších předmětů – na 1. stupni ZŠ prvouka, přírodověda, vlastivěda, na 2. stupni ZŠ přírodopis, fyzika, chemie, zeměpis, dějepis (Vítková 1998). Vyučuje se v učebnách nebo na nemocničních pokojích.

Vyučování v učebnách má několik výhod: - učebny jsou vzdáleny nemocničnímu ruchu, - žáci jsou školního věku, - mohou vytvářet skupiny stejného ročníku, - hodina může být prokládána relaxačními chvilkami, - učitel má větší přehled o tom, jak žáci pracují a může nabízet pohotově další úkoly, - učitel může žákovi bezprostředně poradit.

Vyučování na pokojích nemá takové výhody. Žáci pracují buď ve skupině u stolu, kde si mohou vzájemně pomáhat, nebo v klidu na lůžku. Klid na lůžku dítě značně vyčerpává a s povděkem přijímá zájem učitele, který se mu individuálně věnuje.

31

I tady má vyučování svá specifika. Pro učitele je náročné pracovat s každým žákem zvlášť. Žáci jsou rozptýleni po pokojích, jsou různého věku, přicházejí s různou úrovní vědomostí, každý má jiné zdravotní problémy. Na začátku si učitel musí zjistit, co žák probíral naposledy ve své kmenové škole a jak dalece tuto látku ovládá. Potom přistoupí k opakování, vysvětlí další učivo a zadá úkoly. Dále žák pokračuje samostatně. Pokud něčemu nerozumí, učitel znovu látku zopakuje a procvičí. V průběhu vyučování učitel obchází pokoje a kontroluje plnění zadaných úkolů. Hodnocení žáků je obtížné a zároveň velmi odpovědné. Učitel musí přihlížet k zdravotnímu stavu žáka, ale zároveň musí hodnotit objektivně. Hodnocení by mělo žáka motivovat. Hodnotí se pouze zvládnuté učivo (Vítková 2006).

Herní terapie Základem této terapie je vcítit se do psychiky hospitalizovaných dětí a pomoci jim překonat vlastní pobyt v nemocnici, porozumět důvodu hospitalizace a všem procedurám. Tím pomáhá nejen dítěti, ale také rodičům a lékařům. Herní terapeut (specialista) působí na některých odděleních nemocnic jako samostatný pracovník. Jeho úkolem je: - pomáhat dítěti porozumět důvodu hospitalizace, vysvětlovat přiměřenou formou diagnostické a léčebné postupy, naslouchat dítěti, napomáhat mu k odreagování se od nemoci, pomoci mu se vyjádřit co cítí a tím pomáhat k jeho dobrému psychickému stavu, - v rámci specifických osvětových programů poskytuje služby zdravým i nemocným dětem, - zajišťovat programy, které připravují dítě a rodiče na hospitalizaci, - doprovázet rodiče a děti na vyšetření, - navrhovat herní aktivity dle zájmu dítěte. Jeho práce je tedy zaměřena na děti a jejich rodiče. Ke své práci využívá látkové figuríny Péťu a Petrušku. Figuríny mají orgány připevněny na suchý zip a tak děti s nimi mohou manipulovat. Mohou Péťovi a Petrušce píchat injekce, obvazovat končetiny a tak se seznamovat s různými léčebnými postupy. Terapeut také využívá fotografií, na kterých jsou Péťa a Petruška při zákrocích.

32

Práce herního specialisty začíná již před nástupem dítěte do nemocnice. Jeho úkolem je společně s Péťou a Petruškou představit dítěti oddělení, pomocí fotografií ho seznámit s lékaři a sestřičkami, kteří ho budou ošetřovat. Při příchodu do nemocnice se seznámí s kamarády a pomocí hry také s režimem dne. Hlavním úkolem je příprava dítěte na zákroky a vyšetření. Snaží se zklidnit dítě a zmírnit obavy z neznámého. Herní specialista by měl podávat zásadně pravdivé informace na základě dobré znalosti diagnóz. Spolupracovat s lékaři a zdravotníky a tím přispívat k úspěšnému léčebnému procesu ( srov. Valenta 2001).

33

3

SPELEOTERAPIE JAKO PODPŮRNÁ LÉČBA

3.1 Pojetí terapie Globální znečištění vnějšího prostředí, ozónová díra, bezohledná industrializace, prudký rozvoj techniky, vyvolalo nebezpečnou změnu celého životního prostředí. Vše se to odráží na zdravotním stavu člověka. „Před 50-ti lety se udával počet dětí trpících alergickými chorobami mezi 2 až 3%, zatímco v současnosti trpí různým stupněm bronchiálního astmatu v České republice téměř 24% dětské populace a kolem 36% trpí i jinými alergickými projevy (včetně astmatu)“ (Jirka 2001, s. 9). Tento problém byl nečekaný a stal se nejenom u nás vážným sociálním problémem. Bylo třeba přehodnotit pohled na tradiční kvalitu životního prostředí v povrchové části krajinné sféry a věnovat pozornost přírodnímu prostředí pod povrchem. „Již dávno totiž nelze obecně hovořit o léčivém působení horského či přímořského prostředí a o jejich vynikajících klimatických podmínkách“ (Jirka 2001, s. 9). Speleoterapie jako interdisciplinární obor na rozhraní lékařské vědy, geovědy a ekologie se od svého počátku ubírá cestou výzkumu podzemních prostor, ať krasových nebo uměle vytvořených (např. opuštěných dolů) a jejich působení na člověka. Hodnotí a srovnává nové poznatky se staršími názory, objektivizuje, zdůvodňuje, statisticky hodnotí a využívá je v léčebné praxi (Jirka 2001). Jde o soubor léčebných metod. Základem je opakovaný a déletrvající vliv jeskynního prostředí na živý organismus. Hovoříme spíše o uceleném komplexu léčebných metod.. Pobyt v podzemí je jednou ze součástí tohoto komplexu, který zahrnuje odbornou rehabilitaci, rekondiční programy, reedukační programy, výchovu a psychoterapii. Výsledkem je potom klimatická léčebná metoda, podobná klasické klimatoterapii.

Odborná rehabilitace : cvičení pro astmatiky spojené s dechovou gymnastikou, která využívá i prvky jógy, míčkování, úpravu vadného držení těla a některé fyzikální metody, jako nahřívání, napářky, inhalace s drenážemi atd. Je prováděna jak v jeskyni, tak v léčebně i v přírodě.

Rekondiční programy : zaměřeny na sportovní rekondici a dovednost, obratnost a vytrvalost.

34

Reedukační programy : správné životní návyky a postoje (správná hygiena, režim oblékání, náhled na vlastní zdravotní stav, vztah ke sportu a pohybu apod.).

Výchova a psychoterapie :

vztah k přírodě, mezilidské vztahy, vztah ke zdraví,

odstraňování úzkosti, nejistoty, agresivity (Slavík 2006).

Speleoterapie, vědecky podložená, má dvě pojetí. Klasickou klimatickou koncepci, ve které se připisují léčebné účinky složkám endoklimatu podzemních přirozených prostor. K těmto složkám patří: proudění vzduchu o maximální rychlosti 15 cm/sec., relativní vlhkost 90 – 100%, průměrná teplota 6 – 10°C, pH kolem 4 – 4,5, ovzduší bez alergenů, prachu a patogenních bakterií, přítomnost speleoaerosolu (stopová voda má obsahovat Na, K, Ca, Mg, Cl, Fe2), převaha negativní ionizace ovzduší, lehce vyšší koncentrace CO2, minimální elektromagnetická pole, radioaktivita na dolní přípustné hranici, dostačující na to, aby radon působil dostatečnou ionizaci ovzduší. Za těchto okolností má jeskynní mezoklima podstatně větší fyziologický a terapeutický vliv, než horské a přímořské klima (Jirka 2001). Můžeme uvést některé příklady léčebných účinků. Vysoká vlhkost usnadňuje dýchání, tlakové poměry v podzemí vylučují náhlé změny tlaku, vysoký obsah CO2 zvyšuje hloubku a intenzitu dýchání, čímž umožňuje vdechovat větší množství léčivého aerosolu. Speleoaerosol, kromě léčivých účinků chemického charakteru, usnadňuje dýchání a vykašlávání svým mukolytickým účinkem a díky nízkému pH je nevyhovující pro množení bakterií. Obsahuje také kalcium a malé množství Mg a tím tlumí svalové křeče a má protizánětlivé účinky. Zde bych chtěla citovat komentář MUDr. Pavla Slavíka: „Tyto uznávané faktory charakterizující jeskynní endoklima jsou však sporné (alespoň některé). Prokázali jsme, že vysoký obsah Ca a Mg iontů v jeskynním aerosolu sice teoreticky může být, ale prakticky v dosud známých léčebných lokalitách se nevyskytuje, koncentrace Ca Mg je všude stejná jako v okolním vzduchu. Tato chyba vznikla již v 50. letech 20. století, kdy zakladatel moderní speleoterapie Spannagel změřil obsah těchto iontů ve skapové vodě a předpokládal, že aerosol je tvořen právě molekulami této skapové vody tak, že padající kapka se roztříští do ovzduší. Stejnou chybu pak opakoval Broda a od té doby byla tato chyba opakovaná prakticky ve všech publikacích. 35

S technickými možnostmi nových měřících aparatur, kdy se podařilo měřit koncentrace iontů přímo v aerosolu, jsme prokázali, že koncentrace Ca a Mg v jeskynních ovzduší nejsou tak významně zvýšeny, abychom je mohli považovat za léčebný faktor (Banská Bystrica, 1996).“ Druhou koncepcí je speleoterapie environmentální, která vyšla z výzkumů v 80. letech. Ten se soustředil na interakci endoprostředí s organismem člověka. Přišel s názorem, že pozitivní účinky endoprostředí vyvolávají jiné než klimatické složky. „Výzkum se soustředil zejména na intenzitu a dynamiku geoelektřiny, geomagnetizmu, ionizaci a radioaktivitu, na chemizmus matečných hornin, jeskynních sedimentů a podzemních vod, na procesy vzniku speleoaerosolu a konečně na přítomnost těžkých kovů a anorganických a organických alergenů podzemního nebo povrchového původu“ (Jirka 2001, s. 13). Environmentální speleoterapie se také zaměřuje na endoprostředí jako na celek. Klade důraz na psychiku člověka, protože chronická onemocnění dýchacích cest podléhají velkým vlivům psychiky. Podzemní prostory poskytují totiž pacientům nejen léčebný efekt, ale jsou i prostředím bezstresových situací, s klimatickým a prostorovým klidem a silným relaxačním účinkem. K tomu přispívá vhodné osvětlení, akustika, větrání, rozptýlení pacientů, zábava (hra na flétnu, modelování z jeskynních hlín), nácvik správného dýchání, klidová relaxace a spánek, mimo jeskyně potom psychoterapie, otužování a sportování. Bylo zjištěno, že speleoterapie je překvapivě účinnou a tedy perspektivní léčebnou metodou s možností nápravy negativních důsledků vlivu životního prostředí v povrchové části krajinné sféry. Ovšem někteří lékaři ji dodnes považují za metodu alternativní nebo pouze doplňkovou a svým pacientům možnost využití této léčby neumožňují. Není ještě přesně známo, které složky, procesy a faktory podzemního prostředí ovlivňují zdravotní stav člověka. Vyvstalo proto řada úkolů pro výzkum, který by vědecky podložil léčebné účinky podzemních prostor.

36

3.2 Historie speleoterapie

Léčebné účinky jeskynního prostředí byly uznávány již v antickém Řecku a Římě (jeskyně Kerkira, Hercunaleum). Využívalo se především horkých nebo studených krasových vod. V Řecku dokonce připisovali záhadným výparům možnost vyvolat u člověka věštecké schopnosti (slavná věštírna v Delfách). Středověk a novověk se znovu vrátil k těmto prostým léčebným postupům. Léčivé účinky byly připisovány i suchým jeskyním a některým důlním dílům. V 15. století jsou zmínky o speleoterapii ze solných dolů Wieliczka v Polsku, které se využívaly pro léčbu dýchacích cest a kožních onemocnění. V Maďarsku v termálních jeskyních Tapolcy léčili onemocnění kloubů. První speleoterapie pod lékařskou kontrolou se provozovala ve stříbrných dolech v rakouském Oberzeiringu. Obrat nastal ve 40. letech 20. století. Speleoterapie přestala být doplňkovou rehabilitační terapií a začala se využívat na vědeckých základech jako specifická léčebná metoda. V 50. letech Dr. Karl Hermann Spannagel začal v lázeňském městě Ennepetal aplikovat speleoterapii jako léčebnou metodu dospělých astmatiků. Tak položil základ moderní speleoterapie. V roce 1965 byla založena Stálá komise pro speleoterapii při nově vzniklé nevládní organizaci a konzultativním členu UNESCO – Mezinárodní speleologické unii (UIS) (Jirka 2001). V ČR je zastoupena Českou komisí pro speleoterapii. Tím začalo zakládání speleoterapeutických komisí v členských zemí unie. Začala spolupráce mezi již existujícími speleoterapeutickými léčebnami, rozvoj vědeckého výzkumu a aplikace speleoterapie, zvláště u dětí. UIS koordinuje 32 speleoterapeutických center v Evropě (ČR, Slovensko, Německo, Francie, Gruzie, Italie, Kirgistán, Maďarsko, Řecko, Slovinsko, Ukrajina…). Přehledně jsou popsány v následujících tabulkách.

37

Tabulka č. 3: Přírodní jeskyně

LOKALITA

ZEMĚ

SLOŽENÍ

Ennepetal

SRN

kamenná

Pottestein

SRN

kras

Saalfeld

SRN

kras

Giusti

Itálie

kras

Beké Barlang

Maďarsko

kras

Szemlo Hegyi

Maďarsko

kras

Ferenc Hegyi

Maďarsko

kras

Miskolc

Maďarsko

kras

Abaliget

Maďarsko

kras

Tapolca

Maďarsko

kras

Belianská

Slovensko

kras

Domica

Slovensko

kras

Gombasek

Slovensko

kras

Jasov

Slovensko

kras

Sloboda

Slovensko

kras

Bystrá

Slovensko

kras

Sloup

Česká rep.

kras

Mladeč

Česká rep

kras

Javoříčko

Česká rep

kras

Císařská

Česká rep

kras

Sežana

Slovinsko

kras

Tetri Mgvimé

Gruzie

kras

Novyi Aphton

Gruzie

kras

(Jirka 2001, s. 21)

38

Tabulka č. 4: Štoly a bývalá důlní díla

LOKALITA

ZEMĚ

SLOŽENÍ

Bad Grund

SRN

rudné

Neubulach

SRN

rudné

Aalen

SRN

rudné

Bodenmais

SRN

rudné

Munstertal

SRN

rudné

Ehrenfriedsdorf

SRN

rudné

Schmiedefeld

SRN

rudné

Marsberg

SRN

rudné

Neuenburg

SRN

rudné

Berchtesgaden

SRN

rudné

Bad Fredeburg

SRN

rudné

Bad Bleiberg

Rakousko

rudné

Bad Gastein

Rakousko

rudné

Oberzeiring

Rakousko

rudné

Zlaté Hory

Česká rep.

rudné

Wieliczka

Polsko

solné

Praid

Ruminsko

solné

Slanic

Rumunsko

solné

Perm

Rusko

solné

Solotvino

Ukrajina

solné

(Jirka 2001, s. 21)

Z přehledu je patrné, že většinou jde o krasové jeskyně a bývalé rudné doly. Méně potom jsou to prostory vázané na ložiska kamenné soli.

39

Obecně rozlišujeme 3 typy jeskyní

1. studené: teplota 6 – 10°C, vlhkost 80 – 100%, jedná se o krasové jeskyně nebo důlní díla 2. se střední teplotou: 13 – 20°C, vlhkost 45 – 70%, tady jde o solné doly, převážně ve východní Evropě 3. teplé a horké jeskyně:

teplota 30 – 42°C, vlhkost 70 – 100%, s nízkou nebo

vysokou radioaktivitou. Např. lázně Gastein v Rakousku, s teplotou 37 – 41,5 °C mají vysokou koncentraci radonu a zaměřují se na léčbu Bechtěrevovy choroby, chronické polyartritis, artrosy, degenerativního spinálního syndromu, svalových onemocnění a respiračních onemocnění.

Můžeme tedy vidět, že jeskyně se nevyužívají jen pro léčbu respiračních a alergických onemocnění a že jejich využití je velmi široké. V ČR patří do mezinárodní sítě speleoterapeutických zařízení Dětská léčebna v Ostrově u Macochy, Dětská ozdravovna se speleoterapií ve Vojtěchově a Dětská léčebna Edel ve Zlatých Horách. V roce 1969 provedl první speleoterapii Mgr. Štefan Broda v jeskyni Gombasek ve Vysokých Tatrách na Slovensku. V odborné literatuře byly také publikovány výsledky speleoterapie prováděné v jeskyni Bystrianská v Nízkých Tatrách, kdy v letech 1973 – 1976 zde byly léčeny děti s astmatem s dobrými výsledky. Za zakladatele české speleoterapie je pokládán MUDr. Drahoslav Říčný CSc., který inicioval a realizoval založení speleoterapeutické léčebny v Ostrově u Macochy. První pokusy se speleoterapií zde probíhaly v roce 1979 a v roku 1982 byla zřízena Dětská léčebna se speleoterapií. O něco později, z iniciativy doc. MUDr. Horymíra Maloty CSc., vznikl tým odborníků Fakultní nemocnice a Lékařské fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, který zahájil přípravu zřízení Dětské speleoterapeutické ozdravovny v Mladči u Litovle. Česká speleologická společnost byla založena r. 1979. Dále pokračovaly vědecké výzkumy vlivu podzemního prostředí na pacienty. Našim odborníkům se dostalo uznání na mezinárodním poli, zejména za poznatky o charakteru ionizačních procesů ve speleoaerosolu a o přímém pozitivním vlivu endoprostředí na imunitní systém člověka. Tyto poznatky vedly ve svých důsledcích k postupnému prosazení environmentální koncepce ve speleoterapii. 40

3.3 Výzkumné projekty v oblasti speleoterapie V 90. letech byl realizován projekt Evropkého společenství s názvem „Protection of natural resources in karst areas. Estimation of interrelations among the Karst Cave Environment, its healing faktors and effects on the human body (spleotherapy)“ (Jirka 2001). Projekt se uskutečnil v krasových jeskyních v devonských vápencích masivu Třesín (v CHKO Litovelské Pomoraví), v Mladči u Litovle, v oblasti Národní přírodní rezervace Špraněk a okolí (jeskyně Javoříčko) a ve zrušených důlních prostorách rudných dolů ve Zlatých Horách. Jsou to lokality s dostatečnou klinickou zkušeností. Bylo využito nejmodernější techniky, bylo prováděno kontinuálně statisíce měření v různém časovém období a navíc podle ročních období. Podařilo se sledovat zatím největší vzorek pacientů léčených speleoterapií. Poznatky mohou přispět pro další práci v řadě oborů: karsologii, geologii, geofyzice, radiochemii, ve sféře ochrany a tvorby životního prostředí. Pomohou řešit otázky podstaty pozitivního vlivu přírodních faktorů na zdravotní stav člověka poškozený zdevastovaným prostředím a při vyhledávání dalších vhodných míst pro speleoterapii. Také v Moravském krasu byl v letech 1981 – 85 řešen Státní výzkumný úkol P-17330-459-06 „Studium využití speleoterapie v komplexní péči o astmatiky“ a v letech 1986 – 1990 Státní výzkumný úkol P-12-303-459-06 „Význam speleoterapie v komplexní péči o astma bronchiale“. Výsledky prošly oponentním řízením, byly prezentovány na mezinárodních sympoziích o speleoterapii a světovém kongresu o astma bronchiale (Blansko 1986, Bad Bleiberg 1987, Interastma Praha 1989, Bad Bleiberg 1992, Ennepetal 1993) a v roce1985 byly hlavním důvodem pro uznání speleoterapie Ministerstvem zdravotnictví ČR jako oficiální léčebná metoda.

Na tomto místě uvádím přehledně některé studie, které prokázaly pozitivní účinky speleoterapie na zdravotní stav dětí, na školní docházku a prospěch.

41

Ostrov u Macochy

Výzkum byl prováděn v roce 1983, tedy již v prvním roce zahájení jejího provozu.

Graf č. 2: Index potíží astmatických dětí

3

2,5

2

1,5

1

0,5

0 A

B Klinický stupeň obtíží

C

doma běhemST (3 týdny)

(Bulletin 1/1998, s. 8) Tmavé sloupce znázorňují potíže dětí v domácím prostředí. Světlé potom snížení těchto potíží v průběhu pobytu na speleoterapii.

A – astma bronchiale lehkého typu B – středně těžký typ C – těžší typ

Z grafu lze vyčíst, že během třítýdenní léčebné kůry na speleoterapii došlo k výraznému ústupu klinických obtíží.

42

Zlaté Hory

Ve Zlatých Horách byl v roce 2001 proveden průzkum s cílem získat objektivní i subjektivní výsledky o dlouhodobém léčebném účinku speleoterapie u vybraných diagnóz. Bylo sledováno 367 dětí obojího pohlaví ve věku 5 až 16 let, kteří se střídaly v 3 týdenních cyklech v průběhu celého roku. Speleoterapie byla aplikována jako doplňková metoda bez přerušení základního léčebného postupu. Sledovaná skupina pobývala 180 minut denně v podzemních prostorách po dobu 15 dnů. Každý pobyt v podzemním prostředí začínal intenzivní chůzí 700 m dlouhou chodbou a stejně tak po skončení pobytu. Potom byla zařazena odborně vedená rehabilitační cvičení zaměřená na nácvik dýchání a protažení postulárních svalů. Zbytek času byl věnován volnému pohybu (stolní tenis, házená na koš, kuželky, odbíjená, kopaná). V případě potřeby byl odpočinek vleže s intenzivním dýcháním (Jirka 2001). Bylo použito dotazníkové metody, kdy s odstupem 2 a 6 měsíců po skončení speleoterapie byly zaslány dotazníky ošetřujícím lékařům a rodičům s otázkami hodnotícími zdravotní stav sledovaných pacientů (Jirka 2001). Děti byly rozděleny na základě diagnóz ošetřujících lékařů do skupin: astma bronchiale (tab. 7, tab. 8); rhinitis pollinotica (tab. 9 a 10); recidivující infekty horních cest dýchacích (tab. 11 a 12). Cílem bylo získat objektivní a subjektivní výsledky, které by ukázaly pozitivní a dlouhodobý léčebný efekt speleoterapie (Jirka 2001).

43

Tabulka č. 7: Asthma bronchiale – klinický stav (%), n = 121

ukazatel záchvaty dušnosti zdravotní stav

po 6-ti měsících zhoršení beze změn zlepšení

po 12-ti měsících zhoršení beze změn zlepšení

1,6

8,3

55,4

1,6

9,1

47,1

2,5

7,4

88,4

0,8

8,3

84,3

kašel

0,8

12,4

70,3

0,0

8,3

70,3

ekzém

0,8

5,8

21,5

0,0

5,8

19,8

rhinitis

0,8

8,3

53,7

1,6

9,1

49,6

(Jirka 2001, s. 271)

Tabulka č. 8: Astma bronchiale – odpovědi rodičů (%), n = 144 sledovaný po 6-ti měsících ukazatel zhoršení beze změn zlepšení záchvaty 1,6 8,3 54,2 dušnosti zdravotní 3,3 7,4 74,3 stav

po 12-ti měsících zhoršení beze změn zlepšení 3,5

5,8

54,2

4,9

7,4

76,3

kašel

0,0

11,6

56,8

1,6

9,9

50,8

ekzém

0,0

7,4

24,8

0,0

7,4

20,9

rýma

2,5

23,6

66,7

1,6

22,9

63,2

0,0

15,3

77,8

3,3

15,3

66,6

5,5

44,4

45,1

3,5

45,8

43,7

absence ve škole školní prospěch

(Jirka 2001, s. 271)

44

Tabulka č. 9: Rhinitis pollinotica – klinický stav (%), n = 18

ukazatel záchvaty dušnosti zdravotní stav

po 6-ti měsících zhoršení beze změn zlepšení

po 12-ti měsících zhoršení beze změn zlepšení

0,0

0,0

66,7

0,0

5,6

61,1

0,0

0,0

100,0

0,0

5,6

94,5

kašel

0,0

11,1

88,8

0,0

16,7

83,3

ekzém

0,0

11,1

27,8

0,0

16,7

22,2

rhinitis

0,0

22,2

72,2

0,0

22,2

72,2

(Jirka 2001, s. 272)

Tabulka č. 10: Rhinitis pollinotica – odpovědi rodičů (%), n = 18

sledovaný po 6-ti měsících ukazatel zhoršení beze změn zlepšení záchvaty 0,0 5,0 60,0 dušnosti zdravotní 0,0 10,0 90,6 stav

po 12-ti měsících zhoršení beze změn zlepšení 0,0

10,0

45,0

5,0

10,0

85,0

kašel

0,0

20,0

70,0

5,0

15,0

70,0

ekzém

0,0

10,0

15,0

0,0

15,0

10,0

rýma

5,0

30,0

65,0

5,5

40,0

65,5

0,0

20,0

80,0

6,6

10,0

80,0

0,0

70,0

30,0

0,0

70,0

30,0

absence ve škole školní prospěch

(Jirka 2001, s. 272)

45

Tabulka č. 11: Recidivující infekty horních cest dýchacích – klinický stav (%), n = 72

ukazatel záchvaty dušnosti zdravotní stav

po 6-ti měsících zhoršení beze změn zlepšení

po 12-ti měsících zhoršení beze změn zlepšení

1,4

2,8

48,6

0,0

1,4

50,0

1,4

7,0

91,7

0,0

9,7

88,9

kašel

2,8

8,3

75,0

0,0

9,7

61,1

ekzém

0,0

2,8

13,9

0,0

4,2

12,5

rhinitis

0,0

7,0

55,6

0,0

5,6

48,6

(Jirka 2001, s. 273)

Tabulka č. 12: Recidivující infekty horních cest dýchacích – odpovědi rodičů (%), n = 76

sledovaný po 6-ti měsících ukazatel zhoršení beze změn zlepšení záchvaty 1,3 4,0 39,5 dušnosti zdravotní 1,3 7,9 89,4 stav kašel 4,0 11,8 80,1

po 12-ti měsících zhoršení beze změn zlepšení 2,6

5,3

35,5

2,6

13,2

82,9

12,5

7,9

81,6

ekzém

0,0

7,9

10,5

0,0

6,6

11,8

rýma

1,3

19,7

73,7

4,0

21,1

76,3

2,6

22,4

69,7

12,5

17,1

68,4

2,6

52,6

39,5

2,6

48,7

39,7

absence ve škole školní prospěch

(Jirka 2001, s. 173)

46

Získané výsledky ukazují, že došlo k výraznému snížení nemocnosti, snížení počtu akutních stavů základního onemocnění a z toho důvodu snížení počtu návštěv u lékaře. Došlo k významnému snížení všech užívaných léků, k poklesu počtu zameškaných hodin a ke zlepšení školního prospěchu. To vše má nemalé dopady v sociální sféře (Jirka 2001).

3.4 Dětské speleoterapeutické léčebny v ČR

Dětská speleoterapeutická ozdravovna ve Vojtěchově

Ozdravovna se nachází v obci Vojtěchov, nedaleko Javoříčských jeskyní, v zalesněné krajině Ludmírovské vrchy.

.

Pro speleoterapii je využívána od 70. let Třesínská jeskyně zvaná Ve štole. Jedná se o vápencový masiv ve vzdálenosti 12 km od ozdravovny. Zřizovatelem je občanské sdružení ZO 7-05 České speleologické společnosti. Koordinátorem a současně vědeckou radou je rovněž občanské sdružení – Výbor pro rozvoj dětské speleoterapie. Jsou přijímány děti od 3 – 15 let na základě ZP schváleného „Návrhu na umístění dítěte do ozdravovny“. Možnost doprovodu rodičů. Ozdravovna je v provozu po celý rok a děti se střídají v 3 - týdenních turnusech. Po nástupu je dítě vyšetřeno spirometrem a oxymetrickou metodou a je stanoven individuální léčebný plán. Ubytování je ve 2 – 4 lůžkových pokojích se sprchovým koutem. Strava je 6x denně s možností diet. Pacienti jsou s těmito indikacemi: bronchitis astmatika, spastika et obstruktiva, rekonvalescence po zánětu plic v průběhu dvou let, sinobronchitis, bronchitis recidivans, recidivující katary horních dýchacích cest s oslabenou odolností, obezita, abnormální ztráta hmotnosti, astenie, anorexie, vadné držení těla, polinossis, alergická onemocnění dýchacího traktu, zdravotní oslabení vlivem nepříznivého životního prostředí.

47

Léčba se skládá ze speleoterapie, aplikované léčebné rehabilitace, individuální a skupinové inhalace. Speleoterapie

-3 hod. denně, 9 bloků po 20 minutách

1. blok: cviky na protažení celého těla 2. blok: hry 3. blok: relaxace (modelování ….) 4. blok: posilování, protahování 5. blok: relaxace (zpěv, pohádky…) 6. blok: pohybová hra 7. blok: relaxace (rozdýchání) 8. blok: dechová cvičení 9. blok: pohybová aktivita

Aplikovaná léčebná rehabilitace - dechová stimulace, - individuální i skupinová LTV, - reedukace dýchání, rehabilitační míče, míčkování, - statická dechová gymnastika, - dynamická dechová gymnastika, - cviky na protažení zkrácených svalových skupin, - autogenní trénink – polohové drenáže- korekce držení těla, - masáže, - 2x týdně vodoléčba, - sanování, - otužování, - rehabilitace v bazénu, - terénní vycházky.

K technickému vybavení patří: oxykon, spirometr, inhalátory, solux, elektrické léčebné přístroje, vodoléčba, sauna, rehabilitační běžící pás, rotopedy, ergometrická linka.

48

Děti mají k dispozici sportovní areál, nafukovací krytou halu protiproudový bazén, saunu, polohovací tělocvičnu, rehabilitační centrum se zařízením na zátěžové testy a venkovní koupaliště. Součástí ozdravovny je Základní a Mateřská škola při Dětské ozdravovně. K dispozici jsou tři učebny. Děti pracují s učebnicemi a sešity, které používají ve své kmenové škole. Předškolní děti navštěvují MŠ. O děti se stará 6 zdravotních sester, vrchní sestra, pedagogický pracovník, výkonný lékař a odborný garant – lékař z brněnského Ústavu sportovní medicíny. Pro bezpečnost dětí má část personálu vysílačky a v areálu je i heliport. Vznikl zde Výbor pro rozvoj dětské speleoterapie ( VPRDS).

Dětská léčebna respiračních nemocí EDEL s. r. o. Zlaté Hory

Dětská léčebna se nachází v podhůří Jeseníků ve výšce 410 m nad mořem. Samotný provoz speleoterapie je v nadmořské výšce 620 m, 93 m pod povrchem a využívá 1680 m podzemních chodeb. Historie léčebny sahá až do poloviny 19. století. Roku 1881 na tomto místě založil MUDr. Anjel Schweinburgovo sanatorium, na tu dobu velice moderní zařízení. Byla zde provozována vodoléčba a ostatní fyzikální a léčebné metody. Od r. 1939 sloužilo příslušníkům

Wehrmachtu

nemocných

tuberkulózou.

Po

válce

Ministerstvo

zdravotnictví zahájilo rekonstrukci, aby roku 1950 otevřelo Státní dětskou ozdravovnu. Status změnila v r. 1993 na Dětskou léčebnu respiračních nemocí. Po privatizaci, roku 1996, nese název SANATORIUM EDEL s. r. o.. K dispozici je 105 lůžek pro děti ve věku 3 – 15 let (v podstatě do ukončení školní docházky). Pro doprovod dětí mladších 3 let je k dispozici 33 lůžek. Ve vyjímečných případech je možné přijímat děti do 18 let. U dětí mladších 3 let jsou upřednostňovány pobyty s rodiči, kteří se zaškolují a nacvičují ošetřovatelské a rehabilitační techniky. Pro sebe a své děti si také mohou zapůjčit kolo, koloběžky, sáňky, boby. Ubytování je ve 2 – 4 lůžkových pokojích. 49

Zařízení je specializováno na recidivující nemoci dýchacích cest: astma bronchiale, dermorespirační syndrom, polinoza, obstrukční bronchitida, děti ohrožené životním prostředím. Ke komplexní rehabilitaci patří inhalace Vincentky, léčebná tělesná výchova zaměřená na rehabilitaci dýchacího ústrojí. U předškoláků se praktikuje nácvik správného dýchání a hra na zobcovou flétnu. Součástí léčby je i otužování. Pacienti s deformacemi hrudníku podstupují ještě navíc individuální rehabilitaci a facilitaci – míčkování. Děti školního věku navštěvují saunu. V r. 2006 byl uveden do provozu nový relaxační areál, jehož součástí je venkovní bazén, infrasauna, vířivá vana a dětské hřiště. Délka pobytu je v průměru 5 týdnů u školních dětí a 6 – 7 týdnů u dětí předškolního věku. Délku pobytu určuje na základě zdravotního stavu ředitel léčebny. Provoz je nepřetržitý. Příjem pacientů se provádí na základě revizním lékařem příslušné zdravotní pojišťovny potvrzeného „Návrhu na umístění dítěte v dětské odborné léčebně“. V březnu 1995 byl zahájen provoz speleoterapie ve zrekonstruovaném důlním díle asi 7 km od léčebny. Děti zde pobývají 3 hod. 15x za pobyt. Děti předškolního věku 25x za pobyt. Děti mají v podzemí k dispozici malou tělocvičnu s hřištěm pro volejbal, basketbal, stolní tenis, stoly pro hru, svačinu. Také samozřejmě hygienické zázemí a lehárnu. Při pobytu se střídají činnosti s odpočinkem a relaxací. Speciální základní škola při léčebně byla založena r. 1950 a slouží dětem nemocným, tělesně a smyslově oslabeným. Její součástí je také speciální Mateřská škola. Kapacita je 120 dětí, v MŠ 30 dětí. Je zde 9 postupných ročníků, 8 tříd a 7 učeben. Vybavení školy je moderní – koberce, televize, video, počítačová pracovna. Vyučuje se základním předmětům (vynechány jsou pouze výchovy). Týdně mají žáci všech ročníků 15 hod. výuky, je zajištěna výuka němčiny a angličtiny, žáci mají přístup na internet. Naukové předměty se vyučují 1x týdně. Vyučování probíhá formou individuální výuky. Učitelé mají zpracovány zápisy učiva ve všech předmětech ze všech dostupných učebnic. Žáci si je potom vlepují do svých sešitů a z nich se potom učí a jsou klasifikováni. O přestávkách mají k dispozici tělocvičnu s míči, švihadly a žíněnkami. MŠ má 2 oddělení. Kapacita ve třídě je 14 dětí. Upřednostňovány jsou děti ze sociálně slabších rodin, z dětských domovů jiných kultur, odloženou školní docházkou a handicapované.

50

Při pobytu v jeskyních učitelky MŠ prohlubují u těchto malých dětí poznatky o světě, zaměřují se na techniku správného dýchání a na pohybové a rehabilitační cvičení. MŠ má vypracovaný Školní vzdělávací program „V království skřítka Zlatohoráčka“, který je vytvořen podle RVP pro MŠ. Rodiče mohou spolupracovat s MŠ. Například při pobytech venku, při kulturních akcích, při vytváření pomůcek, pracovních listů, při řešení individuálních a výchovných problémů. Všechny děti využívají ve volném čase nejen tělocvičnu, ale také společenský sál, hernu, dětské a sportovní hřiště, chodí na vycházky do lesa. Léčebna, jako soukromé zařízení, nabízí možnost placených soukromých pobytů. Místa pro speleoterapii mohou využívat i firmy na společenské akce, kdy jsou jim k dispozici netradiční prostory, bar i s posezením. Dětská léčebna ve Zlatých Horách je jedinou léčebnou u nás, která ke speleoterapii využívá stará důlní díla.

Dětská léčebna se speleoterapií v Ostrově u Macochy

Toto zařízení získalo status dětské léčebny s celorepublikovou působností a celoročním provozem r. 1982, kdy již 2 roky pracovala v experimentálním provozu pod vedením jejího zakladatele MUDr. Drahoslava Říčného. Pobyt v léčebně je součástí komplexu léčebných metod, mezi které patří pobyt v krasových jeskyních Císařské a Sloupsko – Šošůvské. Výzkum prováděný v této léčebně byl hlavním důvodem pro uznání speleoterapie MZ ČR oficiální léčebnou metodou. Více o léčebně v kapitole 4.2.

51

4 SPELEOTERAPIE A JEJÍ VLIV NA ZDRAVOTNÍ STAV VZDĚLÁVÁNÍ ALERGICKÝCH DĚTÍ 4.1 Cíl, aspekty pro analýzu, metody šetření Cílem výzkumné činnosti bylo zjistit a analyzovat vliv účinků speleoterapie na zdravotní stav, vzdělávání a kvalitu volného času alergických dětí. K naplnění cílů byl stanoven okruh výzkumných otázek: - Jak speleoterapie ovlivňuje zdravotní stav dětí (projevy astmatu bronchiale, množství užívaných léků, absenci ve škole, snížení hmotnosti, projevy atopického ekzému)? - Ovlivňuje speleoterapie používání záchranných léků v době vyučování, účast v tělesné výchově? - Má speleoterapie vliv na školní prospěch? - Zlepší se aktivita dětí po absolvování speleoterapie? Sledovaná hlediska pro analýzu: A1 Speleoterapie ovlivňuje zdravotní stav. A2 Speleoterapii ovlivňuje účast v v tělesné výchově. A3 Speleoterapie má vliv na používání záchranných léků ve vyučování. A4 Speleoterapii má vliv na školní absenci. A5 Speleoterapie pozitivně ovlivňuje prožívání volného času a tělesné aktivity. Použité metody šetření: - rozhovor s odborníky - rozhovor s rodiči - případová studie - dotazník - studium dostupné literatury - studium monografických studií - studium seriálových publikací - studium internetových zdrojů

Vlastní šetření bylo prováděno kvantitativně kvalitativní metodou, technikou dotazníku ve speleoterapeutické léčebně v Ostrově u Macochy. Dotazníků bylo vypracováno 300. Byly určeny pro rodiče dětí, které se léčily v léčebně v období od srpna roku 2006 do března roku 2007.

52

Ředitelem této léčeny je MUDr. Pavel Slavík, který mi poskytl odborný rozhovor o dané problematice a velmi ochotně spolupracoval na předávání dotazníků rodičům léčených dětí. Během osmi měsíců bylo rozdáno 226 dotazníků, zpět se vrátilo 118. Návratnost byla 52,2 %. Do výzkumu bylo zařazeno 100 dotazníků. Zbylých osmnáct nebylo možno zpracovat pro špatné nebo nedostatečné vyplnění. Dotazník obsahoval 31 otázek, z toho 18 uzavřených, 6 polootevřených a 7 otevřených. Úvodní otázky se týkaly sociodemografických znaků dětí, další otázky byly zjišťovací a směřovaly k výzkumnému cíli.

Časový harmonogram: Teoretická část

01/2006 – 06/2006

Příprava výzkumu

03/2006 – 07/2006

Empirická část

08/2006 – 03/2007

Zpracování a interpretace výsledků

03/2007 – 04/2007

4.2 Charakteristika sledovaného zařízení Vlastní šetření jsem prováděla v Dětské léčebně se speleoterapií v Ostrově u Macochy. Léčebna má kapacitu 42 lůžek. Ročně projde léčebnou 650 – 700 dětí v 3 týdenních kurzech. Přijímány jsou děti od 4 – 18 let. U malých dětí je možnost na jeden turnus přijmout 2 matky. Personál tvoří 2 lékaři, 10 sester, 3 rehabilitační pracovnice a 2 vychovatelky.

Pobyt je součástí komplexu léčebných metod: -

speleoterapie,

-

odborné rehabilitace,

-

rekondiční programy,

-

reedukační programy,

-

výchova a psychoterapie.

53

Jsou přijímány děti s diagnózou astma, respirační alergózy, recidivující infekty horních a dolních cest dýchacích, imunodefekty. Součástí programu je pobyt v krasových jeskyních Císařské a Sloupsko – Šošůvské. Je zde k dispozici 200 m chodeb s teplotou 8° C a s relativní vlhkostí 94 – 96%. Voda v jeskyni je sterilní, koncentrace mikrobů a plísní je nižší než norma pro operační sály. Děti chodí do jeskyní pouze ve všední dny na 3,5 hodiny. Jsou rozděleny na skupinu dívek a chlapců, ke každé skupině jsou přiděleny 2 sestry. Když jedna skupina odpočívá na lůžku, druhá cvičí rehabilitační jednotku a sportovně zaměřené hry. Např. skáčí přes švihadlo, hrají stolní tenis, tenis nebo si hrají s míčem. Po 1,5 hod. se děti vymění. Odpočinek na lůžku je v naprosté tmě a sestra předčítá dětem pohádky. Lůžka jsou umístěna na roštech těsně nad vodou. Víkendy jsou vyhrazeny sportovní činnosti, výletům a odpočinku. Individuálně potom podle onemocnění se věnují rehabilitaci v režimu stanoveném ošetřujícím lékařem. Dětská léčebna poskytuje hippoterapii pro děti od 4 – 18 let, kterou zajišťují 2 fyzioterapeuti a 1 hipolog. Školní výuka je zajištěna Speciální školou při Dětské léčebně. Provoz zahájila r. 1983. Plní úkoly ZŠ, kdy samozřejmě respektuje zdravotní stav dítěte. Převládá individuální přístup. Škola zatím pracuje podle vzdělávacího programu ZŠ a redukuje učivo podle plánu varianty B – 10 hodin týdně. Roku 2006 se počet hodin zvýšil. Pro 1., 2. a 4. ročník na 11 hodin, pro 5. – 9. ročník na 15 hod. týdně. Výuka probíhá na základě povolení lékařem. Nemocné děti zůstávají na pokojích a pedagog za nimi dochází na 1 hod. týdně. Hodnotí se slovně. MŠ zde není. Děti mají k dispozici 3 učebny, kde se učí JČ, M a počítače, německý nebo anglický jazyk. Společně jsou vyučovány 1. a 3. třída, 2. a 4. třída, 5. a 7. třída, 6., 8.a 9. třída. Léčebna plní také výzkumné úkoly. V letech 1981 – 85 zde byl řešen Státní výzkumný úkol „Studium využití speleoterapie v komplexní péči o astmatiky“. V letech 1986 – 90 Státní výzkumný úkol „Význam speleoterapie v komplexní péči o astma bronchiale“. Oba úkoly byly hlavním důvodem pro uznání speleoterapie MZ ČR jako oficiální léčebná metoda.

54

4.3 Analýza projektu Výzkum byl realizován ve Dětské léčebně se speleoterapií v Ostrově u Macochy technikou dotazníku, který byl určen rodičům léčených dětí. Analýza odpovědí, které směřovaly k mému výzkumnému záměru, je v následujících grafech a tabulkách.

Charakteristika respondentů

Graf č. 1: Věk respondentů, n = 100

VĚK CHLAPEC 6 7 1 8 5 9 12 10 13 11 4 12 10 13 9 14 5 15 3 CELKEM 62

DÍVKA 1 1 4 6 5 4 6 5 3 3 38

CELKEM 1 2 9 18 18 8 16 14 8 6 100

14

Věk

12 10 8 6 0

2

4

6

8

10

12

14

Počet dětí CHLAPEC

DÍVKA

Tabulka a následně graf ukazují, že respondenti byli ve věku od 6 – 15 let. Nejvíce bylo devíti a desetiletých dětí.

55

Graf č. 2: Bydliště respondentů, n = 100

Vesnice

26

Obec

14

Město

49

Velkoměsto

11 0

10

20

30

40

50

60

Počet dětí

Graf č. 3: Bydliště respondentů podle krajů, n = 100

2 1 1

1

0

4

6 10

1 1

15

9 2 48 10

20

30

40

50

60

Počet dětí JIHOMORAVSKÝ

ZLÍNSKÝ

JIHOČESKÝ

KARLOVARSKÝ

MORAVSKOSLEZSKÝ

OLOMOUCKÝ

PARDUBICKÝ

PLZEŇSKÝ

PRAHA

STŘEDOČESKÝ

ÚSTECKÝ

VYSOČINA

Z grafu číslo 2 vyplývá, že nejvíce dětí bylo z města a velkoměsta (60 dětí). Graf číslo 3 ukazuje, že nejvíce dětí, které se v dané době léčily v léčebně, pocházelo z Jihomoravského kraje (48 dětí).

56

Tabulka č. 1: Diagnóza respondentů, n = 100

DIAGNOZA

S ATOP.EKZEMEM

BEZ ATOP. EKZEMU

CELKEM

CHLAPEC

DÍVKA

CHLAPEC

DÍVKA

ASTHMA BRONCHIALE (AB)

5

2

22

18

47

POLLINOSIS

3

6

8

(POL)

2

REC. KATARY HORNÍCH CEST DÝCHACÍCH (KDC)

2

ALERGIE NA ROZTOČE

1

DERMORESPIRAČNÍ SYNDROM

1

1

5 1

3 1

KOMBINACE KDC + POL

2

1

5

1

9

KOMBINACE AB+POL

5

3

6

1

15

KOMBINACE AB+KDC

2

2

4

2

10

KOMBINACE AB+POL+KDC

1

BEZ JINÝCH ALERGIÍ

1

CELKEM

21

1 1 9

41

29

100

Z tabulky je zřejmé, že astma bronchiale bylo nejčastější diagnózou, která, podobně jako některé jiné diagnózy, se kombinuje s atopickým ekzémem. Na léčení v uvedené době bylo třicet dětí s atopickým ekzémem. Rodiče uváděli další zdravotní problémy: srdeční vady, rozštěpy, skoliózy, bolesti kloubů, hyperprolaktenii, ADHD,LMD, krátkozrakost, akné, problémy se štítnou žlázou, noční děsy, nadváhu.

Graf č. 4: Rodinné zázemí respondentů, n = 100

10% 17% ÚPLNÁ NEÚPLNÁ NEVL.RODIČ 73%

Graf ukazuje, že 27 % dětí pochází z rodin neúplných a rodin, kde je jeden z rodičů nevlastní. Tato situace se může projevit na psychickém stavu dítěte.

57

Graf č. 5: Výskyt alergií v rodině respondentů, n = 100

22% 38%

1%

RODIČE SOUROZENEC RODIČ + SOUROZENEC NEVÍ

32%

NEVYSKYTUJE SE 7%

Z grafu vyplývá, že v 38 % jsou alergičtí rodiče dětí a v 32 % jsou to rodiče i sourozenci.

58

Celkový zdravotní stav respondentů

Použitá legenda:

BZM – beze změny

SNÍ – snížení

ZLE – zlepšení

SNÍ MÍR – snížení mírné

ZLE MÍR – zlepšení mírné

SNÍ VÝR – snížení výrazné

ZLE VÝR – zlepšení výrazné

ZVÝ - zvýšení

ZHO – zhoršení

Graf č. 6: Projevy rýmy po speleoterapii, n = 96

30 25

Počet dětí

20 15 10

36%

5

63%

1%

0 1

2

3

4

5

6

7

8 10 15

Počet léčení CELKEM BZM CELKEM ZHO CELKEM ZLE

BZM

ZHO

ZLE

Graf vlevo ukazuje projevy rýmy v závislosti na počtu absolvovaných speleoterapií. Vpravo je graf, který ukazuje, že u 63 % dětí došlo k celkovému zlepšení projevů rýmy.

59

Graf č. 7: Projevy kašle po speleoterapii, n = 98 40 35

Počet dětí

30 25 20 15

14%

0%

10 5

86%

0 1

2

3

4

5

6

7

8 10 15

Počet léčení CELKEM BZM CELKEM ZLE

CELKEM ZHO

BZM

ZHO

ZLE

Graf vlevo ukazuje projevy kašle v závislosti na počtu absolvovaných speleoterapií. Graf vpravo znázorňuje 86 % celkové zlepšení projevů kašle.

Graf č. 8: Projevy dušnosti po speleoterapii, n = 81 35 30

Počet dětí

25

19%

20

0%

15 10

81%

5 0 1

2

3

4

5

6

7

8 10

Počet léčení CELKEM BZM CELKEM ZHO CELKEM ZLE

BZM

ZHO

ZLE

Graf vlevo ukazuje projevy dušnosti v závislosti na počtu absolvovaných speloterapií. Graf vpravo znázorňuje 81 % celkové zlepšení projevů dušnosti. 60

Tab. č. 2: Atopický ekzém, n = 30

POČET LÉČENÍ 1 2 3 4 5 6 7 8 10 15 CELKEM

BZM 1 3

CHLAPEC ZHO ZLE 1

8 2

BZM 1 1

DÍVKA ZHO

ZLE 2 3

2 1 1

1

1

1 1 8

1

12

3

0

6

BZM 2 4 0 2 1 1 0 0 1

CELKEM ZHO 0 1 0 0 0 0 0 0 0

ZLE 0 10 5 0 0 2 0 1 0

11

1

18

12 10

Počet dětí

8 6

37%

4 2

60% 3%

0 1

2

3

4

5

6

7

8 10

Počet léčení

CELKEM BZM CELKEM ZLE

BZM

CELKEM ZHO

ZHO

ZLE

Z tabulky a následně z grafů lze vyčíst, že u 60 % dětí došlo ke zlepšení projevů atopického ekzému. Graf vlevo ukazuje stav v závislosti na počtu absolvovaných speleoterapií.

61

Graf č. 9: Hmotnost respondentů po speleoterapii, n = 100

13% 2% 12%

73%

BZM SNI-VÝR

SNI-MÍR ZVY

Graf ukazuje, že u 14 % dětí došlo ke snížení váhy. Zajímavostí je zvýšení hmotnosti u 13 % dětí.

62

Tab. č. 3: Celková spotřeba léků po speleoterapii, n = 100

POČET LÉČENÍ 1 2 3 4 5 6 7 8 10 15 CELKEM

CHLAPEC BZM SNI 5 18 11 6 3 3 4 2 1 2 1 1 2 1 37

23

DÍVKA BZM SNI 3 1 10 6 2 6 5 1 1 3

1 1 21

19

CELKEM BZM SNI 8 1 28 17 8 9 5 4 4 3 1 5 1 0 0 1 2 2 1 0 58 42

30 25

Počet dětí

20 15 10

42% 5

58%

0 1

2

3

4

5

6

7

8 10 15

Počet léčení CELKEM BZM

CELKEM BZM

CELKEM SNI

CELKEM SNI

Graf vlevo ukazuje spotřebu léků v závislosti na počtu absolvovaných speleoterapií. Graf vpravo ukazuje celkové snížení spotřeby léků u 42 % dětí.

63

Tab. č. 4: Celkový zdravotní stav po speleoterapii, n = 100

POČET LÉČENÍ 1 2 3 4 5 6 7 8 10 15 CELKEM

BZM 5 2 1

2

CHLAPEC ZHO ZLE 4 25 7 3 5 3 1 1 1

10

1

49

BZM

DÍVKA ZHO

2

ZLE 4 14 8 6

1 3

3

0

1 1 37

BZM 0 7 2 0 2 0 0 0 2 0 13

CELKEM ZHO 0 0 0 0 0 0 0 0 1 0 1

ZLE 8 39 15 9 5 6 1 1 1 1 86

45 40 35 Počet dětí

30 25 13%

20

1%

15 10 5

86%

0 1

2

3

4

5 6

7

8 10 15

Počet léčení CELKEM BZM CELKEM ZHO CELKEM ZLE

BZM

ZHO

ZLE

Graf vlevo je znázorněním celkového zdravotního stavu v závislosti na počtu speleoterapií. Vpravo je graf, který ukazuje 86 % zlepšení zdravotního stavu u dětí.

64

Účast v tělesné výchově

Tab. č. 5: Účast v tělesné výchově, n = 100

POČET LÉČENÍ 1

2

3

4

5

6

7

8

10

15

SOUHRN

PŘED SPELEOTERAPIÍ ODPOVĚĎ NE OBČAS BĚŽNĚ NE OBČAS BĚŽNĚ NE OBČAS BĚŽNĚ NE OBČAS BĚŽNĚ NE OBČAS BĚŽNĚ NE OBČAS BĚŽNĚ NE OBČAS BĚŽNĚ NE OBČAS BĚŽNĚ NE OBČAS BĚŽNĚ NE OBČAS BĚŽNĚ NE OBČAS BĚŽNĚ CELKEM

PO SPELEOTERAPII

POČET 3 1 5 4 3 39 3 3 11

BZM 1 1 4 4 1 33 1 10

2 6 2 3 1

9

6

3

6 1

4

2 1

5

4

1

1

1

1

ZLE 2

ZHO

1

1

1 3 1

2

1 1

1

12 8 80 100

6 2 64 72

6 5 16 27

0 1 0 1

Tabulka ukazuje účast v tělesné výchově před a po speleoterapii v závislosti na počtu absolvovaných speleoterapií.

Pouze 12 dětí se tělesné výchovy neúčastnilo, po

speleoterapii se jich 6 zlepšilo. 8 dětí se účastnilo občas, po speleoterapii se jich 5 zlepšilo. 80 dětí se účastnilo běžně, přesto se jich 16 zlepšilo. Celkové vyhodnocení ukazují grafy na následující straně.

65

Celkové vyhodnocení účasti v tělesné výchově.

Před speleoterapií

Po speleoterapii

12%

27%

8%

1%

72%

80%

NE

OBČAS

BZM

BĚŽNĚ

ZLE

ZHO

Graf vlevo ukazuje stav před speleoterapií. Graf vpravo ukazuje stav po speleoterapii. U 27 % dětí došlo ke zlepšení v účasti v tělesné výchově.

66

Používání záchranných léků

Tab. č. 6: Záchranné léky ve vyučování, n = 100

POČET PŘED SPELEOTERAPIÍ LÉČENÍ ODPOVĚĎ POČET

NE

NE

7

6

1

OBČAS

1

0

1

1

2

3

4

5

6

7

8

10

15

CELKEM

PO SPELEOTERAPII

HODNOCENÍ ZLE

BZM

ZHO

0

6

1

0

1

OBČAS ČASTO

ČASTO

1

1

0

0

NE

35

33

2

0

1

OBČAS

10

6

4

0

6 1

33

ČASTO

1

0

1

0

NE

9

8

0

1

OBČAS

7

3

4

0

3 1

2

4 8

1

4

ČASTO

1

1

0

0

NE

5

5

0

0

OBČAS

3

1

2

0

ČASTO

1

0

0

1

1

NE

3

3

0

0

3

OBČAS

3

2

1

0

ČASTO

0

0

0

0

NE

5

3

2

0

OBČAS

1

1

0

0

5 1

2

2

1 3

2

1

ČASTO

0

0

0

0

NE

0

0

0

0

0

0

0

OBČAS

1

1

0

0

1

0

0

ČASTO

0

0

0

0

0

0

0

NE

1

0

1

0

0

0

1

OBČAS

0

0

0

0

0

0

0

ČASTO

0

0

0

0

0

0

0

NE

1

0

1

0

0

0

1

OBČAS

2

1

1

0

1

1

0

ČASTO

1

0

1

0

1

0

0

NE

1

1

0

0

0

1

0

OBČAS

0

0

0

0

0

0

0

ČASTO

0

0

0

0

0

0

0

NE

67

59

7

1

0

59

8

OBČAS

28

15

13

0

15

13

0

ČASTO

5

2

2

1

4

1

0

CELKEM

100

76

22

2

19

73

8

Tabulka ukazuje počty dětí, které užívaly záchranné léky před speleoterapií a následně stav po speleoterapii v závislosti na počtu absolvovaných léčení. Před speleoterapií užívalo 33 dětí záchranné léky, z nichž se zlepšilo 19. Vyhodnocení je v následujících grafech.

67

Celkové vyhodnocení používání záchranných léků.

Před speleoterapií

Po speleoterapií

5%

2%

22%

28%

67%

NE

OBČAS

76%

NE

ČASTO

8%

OBČAS

ČASTO

19%

73%

ZLE

BZM

ZHO

Z grafu vyplývá, že v používání záchranných léků došlo 19 % zlepšení , u 73 % dětí se stav nezměnil. 8 % dětí se zhoršilo.

68

Školní absence a prospěch

Tab. č. 7: Školní absence, n = 100

POČET CHLAPEC DÍVKA CELKEM LÉČENÍ BZM ZLE-MÍR ZLE-VÝR ZHO BZM ZLE-MÍR ZLE-VÝR ZHO BZM ZLE-MÍR ZLE - VÝR ZHO 1 1 3 3 1 4 4 0 0 2 8 10 12 7 3 5 1 15 13 17 1 3 2 4 3 3 3 2 5 7 5 0 4 2 1 1 4 1 1 6 2 0 5 1 2 3 1 1 3 3 0 6 2 1 3 0 2 4 0 7 1 1 0 0 0 8 1 0 1 0 0 10 1 1 1 1 1 1 2 0 15 1 0 1 0 0 CELKEM 14 25 21 0 14 13 12 1 28 38 33 1

18 16 14

Počet dětí

12 10 8 6 4

1%

2 0

28%

33%

1

2

3

4

5

6

7

8 10 15

CELKEM BZM

4 15 5

1

1

0

1

0

1

0

CELKEM ZLEMÍR

4 13 7

6

3

2

0

1

1

1

CELKEM ZLE VÝR

0 17 5

2

3

4

0

0

2

0

CELKEM ZHO

0

0

0

0

0

0

0

0

1

CELKEM BZM CELKEM ZLE - VÝR

0

Počet léčení CELKEM ZLE-MÍR CELKEM ZHO

38%

BZM ZLE - VÝR

ZLE-MÍR ZHO

Z tabulky a následně z grafu vyplývá, že u 38 % dětí došlo k mírnému a u 33 % výraznému zlepšení ve školní docházce.

69

Tab. č. 8: Školní prospěch, n = 100

POČET CHLAPEC DÍVKA CELKEM LÉČENÍ BZM ZLE-MÍR ZLE-VÝR ZHO BZM ZLE-MÍR ZLE-VÝR ZHO BZM ZLE-MÍR ZLE - VÝR ZHO 1

4

2

20

2

1

12

4

3 4

9

6

2

3

5

5

3

2

6

2

1

7

1

8

1

10

2

6

4

1

1 9

1

28

9

0

1

0

4 0

2

0

8

0

1

0

1

3

2

1

1

5

1

0

0

1

0

0

0

1 5

1 10

15

1 45

6 32

1

3

15 CELKEM

1

2

1

1

0

0

0

2

1

1

0

0

1

0

0

73

18

3

6

35 30

Počet dětí

25 20 15 10 5 0 1 2 3 4 5 6 7 8

3% 6%

1 1 0 5

18%

CELKEM BZM 6 32 15 8 3 5 1 1 2 0 CELKEM ZLE- 1 10 2 0 2 1 0 0 1 1 MÍR CELKEM ZLE - VÝR

73%

0 0 0 1 1 0 0 0 1 0

CELKEM ZHO 1 4 0 0 1 0 0 0 0 0 CELKEM BZM CELKEM ZLE - VÝR

Počet léčení CELKEM ZLE-MÍR CELKEM ZHO

BZM

ZLE-MÍR

ZLE - VÝR

ZHO

Tabulka a následně celkový graf ukazuje, že u 18 % dětí došlo k mírnému a u 3 % výraznému zlepšení školního prospěchu. V 73 % případů zůstal prospěch beze změny. Zajímavostí je zhoršení prospěchu u 6 % dětí.

70

Využívání volného času

Z rozboru volných odpovědí rodičů vyplývá, že děti před speleoterapií využívaly ve většině případů volný čas podobně jako ostatní, zdravé děti. Rodiče uváděli, že děti běhají venku, hrají si s vrstevníky, nevyhýbají se fyzickým aktivitám. U chlapců to byla především jízda na kole, fotbal s kamarády, floorbal, plavání, míčové hry, judo. U děvčat se objevovala gymnastika, jízda na kole, plavání, tancování a vybíjená. Podle rodičů byly tyto aktivity prováděny podle aktuálního zdravotního stavu, podle pylové sezony a s nižší výkonností. Omezení měly také například v běhu, nemohly na dlouhé horské výšlapy. Děti mají i jiné zájmy. Hra na hudební nástroje,zpěv, dramatický kroužek, keramický kroužek, malování, velmi často počítač, šachy, modelářský kroužek. 43 dětí z celkového počtu nemělo skoro žádné fyzické aktivity. Děti byly omezeny častou nemocností, stále přítomnou dušností, nebo se aktivitám vyhýbaly záměrně, neměly kamarády. Některé děti si cíleně vybíraly klidnější zájmy, nebo si hrají pouze s dětmi nebo u počítače. Po speleoterapii (nezáleželo na počtu absolvovaných speleoterapií – velmi individuální), došlo ke zlepšení. U dětí, které byly běžně aktivní, rodiče uváděli zlepšení výkonnosti a přibyly i další koníčky. Rodiče dětí, které nebyly aktivní, uváděli výrazné zlepšení ve výkonnosti, ve fyzické aktivitě. Děti si našly nové koníčky, jako fotbal, míčové hry a našly si i nové kamarády. U 17 dětí s omezenou aktivitou k žádnému zlepšení nedošlo. Nejevily zájem se zapojovat, nebo byly nadále velmi omezeny zdravotním stavem.

4.4 Vyhodnocení šetření a doporučení pro pedagogickou praxi

71

Vyhodnocení sledovaného hlediska zdravotního stavu dětí A1:

Při hodnocení celkového zdravotního stavu jsem se zaměřila na projevy astmatu bronchiale – rýmy, kašle a dušnosti. Výsledky šetření ukázaly, že u 63 % dětí došlo ke zlepšení projevů rýmy, u 86 % se zlepšily projevy kašle a 81 % dětí mělo zlepšení projevů dušnosti. U 30 dětí se před speleoterapií vyskytoval atopický ekzém, který se u 60 % dětí zlepšil. Také došlo u 42 % dětí ke snížení celkové spotřeby léků. Zajímavostí jistě je i snížení hmotnosti u 14 % dětí. U 13 % se hmotnost zvýšila. Jistě i tato skutečnost má vliv na zdravotní stav a následně na prožívání volného času. Rodiče uváděli u 86 % dětí celkové zlepšení zdravotního stavu po absolvování speleoterapie. Nezáleželo na počtu absolvovaných léčení. Ke zlepšení docházelo u některých dětí i po první speleoterapii. Můžeme tedy říci, že speleoterapie velmi pozitivně ovlivňuje zdravotní stav.

Vyhodnocení sledovaného hlediska účasti dětí v tělesné výchově A2:

Rodiče uváděli v 80 % , že se děti účastní tělesné výchovy běžně. Přesto po speleoterapii pozorovali v 16 % zlepšení v účasti, která byla častější, děti měly lepší výkonnost. U dětí, které se účastnily tělesné výchovy občas – 8 % , došlo v 5 % ke zlepšení. Ve 12 % se děti neúčastnily tělesné výchovy vůbec. Po speleoterapii se jich 6 % zapojilo. Celkově tedy došlo ke zlepšení v 27 % případů. U ostatních se stav nezměnil. V jednom případě rodiče udávali zhoršení. Děti se tedy účastní tělesné výchovy běžně. Podle rodičů cvičí podle aktuálního zdravotního stavu. Velmi malé procento je osvobozeno od tělesné výchovy nebo se účastní občas. Po speleoterapii došlo ke zlepšení v účasti díky lepší výkonosti a lepšímu zdravotnímu stavu. Učitel přesto musí počítat, že děti nejsou v takové kondici jako zdravé děti, mají určitá omezení a některé musí užívat záchranné léky.

Vyhodnocení sledovaného hlediska používání záchranných léků ve vyučování A3:

72

Z výsledků vyplynulo, že 33 dětí ze sta užívalo ve vyučování záchranné (pohotovostní) léky. Celkově u 19-ti z nich došlo ke zlepšení. Nemusely léky brát vůbec, nebo se snížila četnost používání. Zajímavé je, že z 67 dětí, které léky neužívaly, začalo užívat 8. Můžeme tedy říct, že ve více jak polovině případů se u dětí zlepšil natolik zdravotní stav, že nemusely užívat záchranné léky v době vyučování. To je jistě velmi dobré pro kvalitu jejich vzdělávání. Přesto se učitel setká s dětmi, které tyto léky ve vyučování potřebují.

Vyhodnocení sledovaného hlediska školní absence A3:

Šetření ukázalo, že u 71 % dětí došlo po speleoterapii ke zlepšení v absenci. Mírně se zlepšilo 38 % dětí. K výraznému zlepšení došlo u 33 % dětí. Také se u 21 % léčených dětí zlepšil školní prospěch. Je tedy zřejmé, že díky speleoterapii děti méně zameškají ve škole. Také se u některých zlepší školní prospěch.

Vyhodnocení sledovaného hlediska prožívání volného času, tělesné aktivity A4:

Analýza odpovědí rodičů ukazuje, že více jak polovina dětí se fyzickým aktivitám nevyhýbá. Děti prožívají volný čas podobně jako jejich zdraví vrstevníci, jen mají menší výkonnost, jsou omezeny aktuálním zdravotním stavem, musí se vyhýbat spouštěčům jejich alergií, někteří při větší zátěži užívají pohotovostní léky. Přesto rodiče uvádějí, že po speleoterapii došlo ke zlepšení výkonnosti, děti jsou více aktivní a našly si i nové zájmy. Téměř polovina ze sledovaných dětí byla značně omezena ve fyzických aktivitách, nebo se jim vyhýbala pro špatný zdravotní stav a lenost. Neměly kamarády. Po speleoterapii rodiče zaznamenali ve 2/3 případů velké zlepšení. Děti byly aktivnější, zmírnily se zdravotní problémy – dušnost, rýma, kašel. Děti nebyly tak často nemocné. Zvýšila se kondice, děti si našly nové koníčky. U 1/3 dětí zůstal stav nezměněn. Doporučení pro pedagogickou praxi

73

Pedagog by se měl seznámit se zdravotním stavem alergického žáka, informovat se u rodičů, kdy a jak žák užívá léky, čeho se vyvarovat. Snažit se o čistotu ve třídě, větrání s ohledem na děti, které trpí pylovou alergií. Pokud žák trpí těžkými formami alergie, měl by učitel seznámit spolužáky s jeho zdravotním stavem a snažit se o jeho zapojení do kolektivu. Určitě je pro tyto děti velmi prospěšná účast v tělesné výchově, kde by učitel měl brát ohled na aktuální zdravotní stav. Speleoterapie velmi pozitivně působí na celkový zdravotní stav dětí a tím ovlivňuje jejich psychiku. To vše se potom odráží na jejich výkonech ve škole i prožívání a výkonech ve volném čase. Pedagog přesto musí počítat s tím, že ne u všech dětí bude po speleoterapii jejich zdravotní stav tak uspokojivý. Některé z nich mají i jiné zdravotní problémy – noční děsy, skoliózy, poruchy štítné žlázy, srdeční vady, obezitu atd... Nemají kamarády a vyhýbají se fyzickým aktivitám. To vše se odráží na jejich psychickém stavu. I tady by učitel mohl, ve spolupráci s rodiči, jistě pomoci.

ZÁVĚR 74

Cílem diplomové práce bylo zjistit, jaký vliv má speleoterapie na zdravotní stav, na používání léků ve vyučování, účast v tělesné výchově, školní absenci a prožívání volného času alergických dětí. V úvodu byl zmíněn nárůst0 výskytu alergií. Je to chronické, mnohdy celoživotní onemocnění. Léčba je možná pomocí lék, preventivních opatření, pomáhají pobyty u moře a ve vysokohorském prostředí. Velmi účinnou podpůrnou metodou je speleoterapie, která využívá klimatu jeskynního prostředí. Několika výzkumy byl prokázán pozitivní vliv na zdravotní stav dětí. Ve své práci jsem tuto skutečnost potvrdila. Zdravotní stav dětí se zlepšuje výrazně už po dvou absolvovaných léčeních, což se kladně odrazilo na školní docházce, na prospěchu a u více jak poloviny dětí, které užívaly záchranné léky, došlo ke zlepšení. Děti se také častěji mohly zapojovat do tělesné výchovy. To vše se projevilo kladně na zájmech dětí a prožívání volného času. Nesmíme však zapomínat, že tato léčba je léčbou podpůrnou. To znamená, že děti i nadále užívají léky, jsou omezeny v některých aktivitách, musí dbát na prevenci svých obtíží. Vyžadují zvýšený dohled a ohledy učitelů a spolužáků, protože mnohé z nich trpí těžšími alergiemi i jinými zdravotními problémy, jako jsou srdeční vady, skoliózy, oční vady, poruchy štítné žlázy, noční děsy, obezita atd.. Úkolem pedagogů by mělo být dobré seznámení se zdravotním stavem alergického žáka, snažit se jej zapojit do kolektivu a nevyčleňovat ze školních aktivit.

75

Shrnutí Diplomová práce se zabývá speleoterapií jako podpůrnou léčbou alergických onemocnění, jejím vlivem na zdravotní stav, vzdělávání a prožívání volného času alergických dětí. Práce se skládá ze čtyř kapitol. V první kapitole vymezuji termín alergie, příčiny vzniku alergií a možnosti jejich prevence. Druhá kapitola se zabývá možnostmi výchovy a vzdělávání, specifiky při výchovně vzdělávací práci a prožíváním nemoci alergických dětí. Třetí kapitola pojednává o speleoterapii jako velmi účinné podpůrné léčbě alergických onemocnění, její historii a popisuje speleoterapeutické léčebny v České republice. Čtvrtá kapitola je výzkumná. Vychází z teoretických poznatků předchozích kapitol a analyzuje vliv speleoterapie na zdravotní stav, vzdělávání a prožívání volného času alergických dětí.

Summary This thesis deals with speleotherapy as a supportive treatment of allergic diseases, its effect on the state of health, education and leisure-time activities of allergic children. The work consists of four chapters. In the first chapter I determine the term “allergy”, causes of allergies and possibilities how to prevent them. The second chapter deals with the possibilities of upbringing and education, specific features of the educational process and the way allergic children go through their illnesses. The third chapter deals with speleotherapy as a very effective supportive treatment of allergic diseases, its history, as well as describes speleotherapeutic sanatoria in the Czech Republic. The fourth chapter is my research. It is based on theoretical facts from the previous chapters and analyses the effect of speleotherapy on the state of health, education and leisure-time activities of allergic children.

76

LITERATURA

BARTOŇOVÁ, M. Edukace dětí a žáků se speciálními vzdělávacími potřebami v České republice. Brno: MSD, 2005. ISBN 80-86633-37-3. BYSTROŇ, J. Alergie. Ostrava : MIRAGO, 1997. 228 s. ISBN 80-85922-46-0. GEISLER, L. Život s astmatem, bronchitidou a plicní rozedmou. České Budějovice: DONA, 1994. 176 s. ISBN 80-85463-43-1. JIRKA, Z. Speleoterapie – principy a zkušenosti. Olomouc: UP, 2001. 282 s. ISBN 80244-0346-3. KÁBELE, F. a kol. Somatopedie. Praha: Karolinum, 1993. ISBN 80-7066-533-5 KOTULÁN, J. a kol. Zdravotní nauky pro pedagogy. Brno: MU PdF, 2000. 258 s. ISBN 80-210-2179-9. MATĚJČEK, Z. Psychologie nemocných a zdravotně oslabených dětí Jinočany: H a H, 2001. ISBN 80-86022-92-7. PETRŮ, V., a kol. Alergie u dětí. Praha: GRADA AVICENUM, 1994. 152 s. ISBN 80-7169-090-2. PIPEKOVÁ, J. (ed.) Kapitoly ze speciální pedagogiky.Brno: Paido, 2006. ISBN 80-7315-120-0. ŘEHULKA, E. Úvod do studia psychologie. Brno: Paido, 1997. ISBN 80-85931-46-X. ŘÍČNÝ, D. Studium využití speleoterapie v komplexní péči o astmatiky. Zpráva úkolu P-17-330-459-06/03/VIII, 1985 SLAVÍK, P. Speleoterapie v Ostrově u Macochy. Informační materiál, 1999 SLAVÍK, P. Význam speleoterapie v komplexní péči o astma bronchiale. Zpráva úkolu P-12-303-808, Ostrov u Macochy, 1990 STEINMANNOVÁ, M. Rádce rodičů dětí s alergiemi a astmatem. Ostrava: SFINGA, 1993. 125 s. ISBN 80-85491-33-8. ŠPIČÁK, V. Stavíme bydlení pro alergiky. Brno: ERA, 2003. 130 s. ISBN 80-86517-47-0. VÁGNEROVÁ, M. Psychopatologie pro pomáhající profese. Praha: Portál, 1999. ISBN 80-7178-214-9. VALENTA, M. a kol. Herní specialista. Olomouc: UP, 2001. ISBN 80-244-0345-5. VECKOVÁ, R. Speciálně pedagogické přístupy u dětí zdravotně oslabených v rámci Speciální mateřské školy. Diplomová práce. Brno: MU, 2003

77

VÍTKOVÁ, M. Somatopedické aspekty. Brno:Paido, 2006. ISBN 80-7315-134-0. ZAHÁLKOVÁ, M. Pediatrie pro speciální pedagogy. Brno: MU PdF, 2001. 91 s. ISBN 80-210-2327-9. ZVOLSKÝ, P. Speciální psychiatrie. Praha: KAROLINUM, 2001. 206 s. ISBN 80-7184-203-6. Vyhláška MŠMT ČR č. 72/2005 Sb. O poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních Vyhláška MŠMT ČR č. 73/2005 Sb.O vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných Zákon č. 561/2004 Sb. O předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon)

Bílá kniha [online]. MŠMT, [cit. 10. ledna 2007].Dostupné na World Wide Web: http://www.msmt.cz Speciální základní škola Ostrov u Macochy [online]. Léčebna Ostrov u Macochy, [cit. 12. října 2006]. Dostupné na World Wide Web: http://www.spzspdl.ostrovum.idos.cz ZŠ a MŠ při Sanatoriu EDEL Zlaté Hory [online]. Sanatorium Edel s.r.o., [cit. 9. listopadu 2006]. Dostupné na World Wide Web: http://www.spzspdl.zlatehory.indos.cz Léčebna Edel [online]. Sanatorium Edel s. r. o., [cit. 24. října 2004]. Dostupné na World Wide Web: http://www.speleoterapie.cz Speleoterapie [online]. Sanatorium Edel s. r. o., [cit. 24. října 2004]. Dostupné na World Wide Web: http://www.speleoterapie.cz Astma bronchiale [online]. Astma pro astmatiky, [cit. 8. října 2004]. Dostupné na World Wide Web: http://www.dychat.cz Návrh standardu péče o asthma bronchiale [online]. Cipa.cz, [cit. 8. srpna 2004]. Dostupné na World Wide Web: http://www.cipa.cz

78

Pomocník alergologa a klinického imunologa [online]. Lázně, [cit. 8. srpna 2004]. Dostupné na World Wide Web: http://www.geum.org./alergolog/lazne.htp Dětská léčebna v Ostrově u Macochy [online]. Speleotherapy.cz, [cit. 20. října 2004]. Dostupné na World Wide Web: http://www.speleotherapy.cz Seznam hiporehabilitačních zařízení [online]. Hiporehabilitace.cz, [cit. 10. října 2004]. Dostupné na World Wide Web: http://hiporehabilitace.unas.cz

Bulletin Sdružení pro alergické a astmatické děti, Brno: LF MU, č. 3/1997 Bulletin Sdružení pro alergické a astmatické děti, Brno: LF MU, č. 3/1999 Bulletin Sdružení pro alergické a astmatické děti, Brno: LF MU, č. 1/1998 Bulletin Sdružení pro alergické a astmatické děti, Brno: LF MU, č. 1/2003 Bulletin Sdružení pro alergické a astmatické děti, Brno: LF MU, č. 2/1998 Hanácké noviny, Chalupová Zita a ost., roč. 5, č. 137. Olomouc: Den , ISSN 1210-5376 Mineral, roč. 6, č. 3, 1998. Brno: MARTI BOHATÝ, ISSN 1213-0710 Moravsko - slezský den, roč. 7, č. 219. Praha: NOVINÁŘ, ISSN 0862-643X

79

80

81

82

83

84

85

86

87

88

89

90

91

92

93

94

95

96

97

98

99

100