Odůvodnění správných odpovědí – testy KALIBRO pro 3. ročníky (školní rok 2008/09, varianta B)
Správné odpovědi jsou vyznačeny zelenou barvou, nesprávné hnědočervenou. Černou barvu mají položky v úlohách na pořadí, text odůvodnění v úlohách, v nichž se odpovídá hodnotou (výsledkem výpočtu) a úvodní vysvětlení u některých úloh.
1B Český jazyk A – Něco nesouhlasí 1. Dole jsou světlé kuličky (podle ukázky to mají být šišaté kamínky), nahoře jsou tmavé šišaté kousky něčeho (možná hlíny), ale mají být to být kuličky hlíny. 2. Na obrázku je veverka, ale podle ukázky má být stavitelem zajíc Jácíček. 3. Péro je zapíchnuté do kuličky (podle ukázky má být zapíchnuté do šištičky). Na obrázku je veverka, ale podle ukázky má být stavitelem zajíc Jácíček. 4. Nahoře jsou dvě borové šištičky, ale podle ukázky tam má být jen jedna. Dole jsou šišaté tmavé kamínky (podle ukázky mají být světlé) a nahoře je několik kuliček světlé hlíny (má být podle ukázky tmavá).
B – Majestátně
Majestátně se pohybující panovník (nebo jiný představitel státu) kráčí vzpřímeně a vznešeně, obvykle docela pomalu, často má doprovod dalších vysoce postavených lidí, střeží ho přitom osobní stráž (ochranka), někdy jeho chůzi dokonce doprovází slavnostní hudba. Všechno to má zdůraznit význam a důstojnost jeho postavení, přimět pozorovatele k obdivu. Pokud se Krtonožka „majestátně přiblížila“, 1. nemohla „se přiřítit jako lavina“ – takový příchod nemá s důstojností nic společného. 2. mohla „se nést až k němu“ – kdo se pohybuje vznešeně, o tom se dá říct, že „se nese“. 3. nemohla „se namáhavě dovléct“ – takto se sice třeba starý a nemocný panovník pohybovat může, ale stěží to lze označit za majestátní pohyb. 4. nemohla „se u něj nachomýtnout“ – to by znamenalo, že se u něho „vyskytla“ tak trochu náhodně a možná i nedopatřením. Panovníkům se tohle nestává. 5. nemohla „se zadýchaně přihnat“ – panovník sice může přijít pozdě, ale i potom obvykle přijde důstojně: nemůže spěchat tak, aby nemohl popadnout dech. 6. nemohla „se klopýtavě přiblížit“ – takto se sice třeba starý a nemocný panovník pohybovat může, ale stěží to lze označit za majestátní pohyb. 7. mohla „přijít vznešeně“. 8. nemohla „se nenápadně přikrást“ – to by ji obdivoval málokdo. 9. mohla „důstojně přikráčet“.
C – Co podle příběhu víme? 1. Dřív se Krtonožky bál – tentokrát se cítí silnější, možná i proto, že je s ním Veverka. 2. Holubí pírko, které Jácíček zapíchl do šištičky, mohlo někde ležet – nemusel tedy kvůli němu ulovit holuba. Zajíci navíc nikoho neloví, natožpak aby uměli ulovit holuba. 3. Je to vyjádřeno poslední větou ukázky: „Je přece už velký a Veverka je na jeho straně.“, kterou si Jácíček jakoby říká pro sebe. 4. Je to naznačeno větou „Jácíček si umínil, že se tentokrát nedá.“ na začátku posledního odstavce ukázky. Někdy předtím se tedy „dal“, tj. nechal se Krtonožkou zastrašit nebo jí v hádce nedokázal klást pořádný odpor. 5. O velikosti Krtonožky není v ukázce ani slovo. Skutečná krtonožka je asi 6 cm dlouhý brouk – je tedy mnohem menší než zajíc. 6. Zaskočila (tedy nepříjemně překvapila), protože se hrozivě ptala: „Co to je?“
1 / 10
D – Proč byl neklidný?
1. Jácíček nevěděl, jak Krtonožka zareaguje na jeho vysvětlení, což vzbuzovalo jeho neklid: chtěl se „nedat“, ale nebyl si jist, jaké úskoky má od Krtonožky čekat. 2. Jácíček si možná slovo PUFODÉDR opravdu právě vymyslel, protože netušil, jak se jeho stavba jmenuje, ale to nebyl důvod jeho neklidu: spíš ho zneklidňovala obava, zda dokáže Krtonožce přesvědčivě vysvětlit, že právě tohle je ten správný název jeho stavby. 3. O Jácíčkových obavách, že Veverka odejde pryč, není v ukázce ani slovo – v předchozí ukázce naopak očekával, že ho Veverka podpoří, a ona ho také v následující ukázce opravdu podpořila. 4. Jácíček byl neklidný proto, že v minulosti vyzrála Krtonožka na něj a on si nebyl jist, zda se mu tentokrát podaří opak. 5. PUFODÉDR „se zachvěl v základech a hrozil sesutím“ až na samém konci ukázky.
E – Sestaveným se říká jinak Uznávali jsme příklady, které odpovídaly příkladu PUFODÉDRU a auta tím, že šlo o sestavování nějakých „věcí“ do celku, kterému se říká jinak než těmto věcem. Neuznávali jsme příklady, v nichž se nic nesestavuje („kořeny + stonek + listy + květ = květina“; „led + teplo = voda“) ani příklady, kde by se možná i něco sestavit dalo, ale ve skutečnosti jde jen o pojmenování nějaké skupiny věcí („stůl + skříň + židle = nábytek“; „vidlička + nůž + lžíce = příbor“). Správné příklady: „opěradlo + nohy + šroubky = židle“; „dřevo + tuha = pastelka“; „mouka + mléko + vejce + máslo = těsto“; „červená + bílá = růžová“.
F – Proč PUFODÉDR? 1. 2. 3. 4. 5.
„Ale vyloučeno to není, a proto s tím musíme počítat.“ (v dolní části levého sloupce) „Nikdo neví, co je PUFODÉDR.“ (druhý odstavec ukázky) „A nikdo neví, co je tohle. Třeba je to tedy zrovna PUFODÉDR.“ (druhý odstavec ukázky) Jácíček na své kamínky hrdě pohlížel, ale to není důvod, proč jim říkal PUFODÉDR. Krtonožka to nakonec (možná) uznala, ale Jácíček to jako důvod nikdy nezmínil. Taky by to nemělo dobrý smysl – slovo PUFODÉDR si Jácíček vymyslel dřív, než mohla Krtonožka uznat, že se tak Jácíčkova stavba jmenuje. 6. O tom není v ukázce ani zmínka.
G – Co dělala zvířátka?
1. Jácíček si všechno sám vymyslel, byl na to hrdý a díky tomu také nad Krtonožkou vyhrál. 2. Jácíček řekl Krtonožce, že si stavbu, slovo PUFODÉDR i důvody, proč jí tak říká, sám vymyslel. To ale neznamená, že Krtonožce neříkal pravdu. A neznamená to ani, že toho litoval. 3. V posledním odstavci se píše, že Veverčiny oči zářily velkým obdivem (nad tím, že se Jácíček nedal). 4. „Jen se nedej,“ šeptala Veverka. 5. O počítání kamínků není v ukázce ani slovo – Jácíček říkal, že musíme počítat s tím, že zrovna jeho stavba je PUFODÉDR. 6. Krtonožka to dala trochu najevo už v okamžiku, kdy řekla: „Všechno o PUFODÉDRU sis vymyslel!“. Je to zřejmé i ze slov autorky na začátku posledního odstavce (Krtonožka zničeně odcházela). 7. Když Jácíček na začátku ukázky vysvětloval, že PUFODÉDR může být třeba jeho stavba, Krtonožka říkala: „A třeba taky ne.“
H – Byl tajnůstkář?
Jácíček byl tajnůstkář, protože tajil svou lásku k Veverce. Milostné vzkazy pro ni čmáral tajně a byl nemile překvapen, když se to prozradilo.
2 / 10
I – Pokračování příběhu
Příběh mohl pokračovat každou větou z nabídky. 1. Toto pokračování naznačuje, že Jácíčkovo tajemství vlastně žádným tajemstvím nebylo – aspoň před jeho rodiči. 2. Nemilé překvapení (že táta našel jeho vzkaz Veverce), mělo i své výhody: Jácíčkova láska k Veverce bylo odhalena a dál už ji nemusel skrývat. 3. Toto pokračování nabízí rozumnou možnost, jak se táta zajíc zachoval potom, co našel Jácíčkův vzkaz Veverce. 4. Toto pokračování vysvětluje, proč Jácíčka nemile překvapilo, když jednou táta zajíc našel vzkaz Veverce.
J – Proč znal V a E lépe?
Jácíček se podle ukázky naučil psát vzkaz „VEVERKO JÁTĚ MILUI“. Písmenka V a E znal dvojnásob dobře (lépe než ostatní písmenka v nápisu), protože slovo „veverka“ začíná opakováním slabiky VE. Nedostatečné vysvětlení, že písmena V a E jsou ve slově VEVERKA, získalo jen poloviční ocenění.
2B Matematika A – Jednoduché výpočty 1.
42 − 26
4.
1 . 0=0
7.
36 36 = 72
5.
83 − 46
8.
9 . 6 = 54
9.
37 542 = 579
16 2.
647 268 915
3.
18 . 3 = 54
37 6.
517 − 65 = 452
B – Kreslení vzoru
Každá přidaná „hlava“ má jinou barvu, aby bylo vidět, kde začíná a kde končí.
3 / 10
C – Čísla slovy
dvě stě sedm
207
1.
sto dvanáct
112
2.
osm set dvacet devět
829
3.
tři sta osmdesát šest
386
4.
pět set padesát pět
555
5.
sedm set sedmnáct
717
VZOR:
D – Tři prkna
Kdyby některá dvě z těch tří prken vznikla přeříznutím jediného prkna dlouhého 240 cm, musel by součet jejich délek dávat 240 cm. Ale součet délek libovolných dvou je větší než 240 cm: součet délek prken A, B je 250 cm, součet délek prken B, C je 260 cm a součet délek prken A, C je dokonce 270 cm. Proto to možné není.
E – Tabulka násobků
3
4
5
7
9
10
14
21
28
35
49
63
70
98
1.
2.
3.
4.
4 / 10
F – Souměrný list Pokud žák nedoplnil druhou stranu listu správně, vycházelo hodnocení z toho, kolika červenými kroužky označenými na obrázku čísly 1, 2, 3 a 4 jeho kresba procházela. Uznávali jsme, i když byla pravá (zelená) část oddělená, tj. když na obrázku byly dvě svislé čáry (jako„Я R“).
1 2
3 4
G – Cesta do školy Alešova cesta se skládá ze 13 kratších čar (tj. 650 metrů) a ze dvou delších čar (tj. 200 metrů), měří tedy 850 metrů. Lenčina cesta se skládá z 10 kratších čar (tj. 500 metrů) a ze tří delších čar (tj. 300 metrů), měří tedy 800 metrů.
H – Kolik jí zbylo? Za maso 140 Kč a za ostatní potraviny 150 Kč – to je (když trochu přidáme) celkem asi 300 Kč. Za ovoce a zeleninu 175 Kč – to je (když trochu ubereme) asi 150 Kč. Maminka tedy utratila asi 450 Kč, takže jí zbylo asi 500 Kč (950 – 450 = 500).
I – Světlé dlaždice
Na obrázku na další stránce jsou barevně označeny části, které vznikly z celé dlaždice. Takže například světle hnědé kousky v rozích tvoří dohromady jednu dlaždici. Nevybarvených dlaždic je 18. Dále je na obrázku 6 různých barev – každá odpovídá jedné dlaždici rozdělené na menší části. To je dohromady 24 dlaždic.
5 / 10
J – Šipkový návod ÚKOL 1. Pokud se z tečky vypravíš po směru hodinových ručiček, bude šipkový návod vypadat takto: šipkový návod 1 ↑
→ → → →
↓
←
↓
← ← ← ←
1.
2.
6.
7.
8.
9.
3.
4.
5.
↑
→
10. 11. 12. 13. 14.
ÚKOL 2. Pokud se z tečky vypravíš proti směru hodinových ručiček, bude šipkový návod vypadat takto: šipkový návod 2 ←
↓
→ → → →
↑
→
↑
← ← ← ←
1.
2.
3.
7.
8.
9.
10. 11. 12. 13. 14.
4.
5.
6.
↓
Mezi oběma šipkovými návody je následující vztah: v návodu 2 je na místě 1. obrácená šipka z místa 14. návodu 1, na místě 2. je obrácená šipka z místa 13. návodu 1, na místě 3. je obrácená šipka z místa 12. návodu 1… ÚKOL 3. Další šipkové návody pro nakreslení stejného obrázku vzniknou tak, že začneš v jiném místě. Z něho zase můžeš vyjít buď po směru, nebo proti směru hodinových ručiček. Řekněme, že začneš v místě červené tečky.
šipkový návod pro cestu po směru hodinových ručiček →
↓
←
↓
← ← ← ←
↑
→
1.
2.
3.
4.
5.
9.
10. 11. 12. 13. 14.
6.
7.
8.
↑
→ → →
Mezi tímto šipkovým návodem a šipkovým návodem 1 je následující vztah: celý úsek od místa 5. do místa 14. šipkového návodu 1 je přesunut na místa 1. až 10. tohoto šipkového návodu. Na místech 11. až 14. tohoto šipkového návodu jsou šipky z míst 1. až 4. šipkového návodu 1. šipkový návod pro cestu proti směru hodinových ručiček ← ← ←
↓
←
↓
→ → → →
↑
→
↑
←
Mezi tímto šipkovým návodem a šipkovým návodem 2 je následující vztah: celý úsek od místa 11. do místa 14. šipkového návodu 2 je přesunut na místa 1. až 4. tohoto šipkového návodu. Na místech 5. až 14. tohoto šipkového návodu jsou šipky z míst 1. až 10. šipkového návodu 2.
6 / 10
3B Prvouka A – Obrazová informace Nevadilo, pokud žák odpověděl jiným slovním druhem vyjádřujícím totéž. 1. jde o stáří 2. jde o hledání, pátrání ap. 3. jde o úlek, strach, obavy, podezíravost, odmítání, smutek, stud, hrůzu, nepříjemnost, obranu ap. 4. jde o ZOO, zvěřinec nebo cirkus 5. jde o jaro – tečky jsou pupeny; zima by byla znázorněna holými větvemi, léto větvemi s velkými listy a podzim větvemi, z nichž listy padají; uznávali jsme také duben, květen a červen
B – Aby se dobře prodávala 1. Pokud nemá tiskárna dost papíru, nemůže být kniha vytisknuta a ani by se tedy v knihkupectví neobjevila. 2. Malé děti potřebují velká písmena. Čím jsou děti starší, tím více se už umějí začíst i do textu s malými písmeny. Pro dospělé se většinou tisknou knihy s malými písmenky, a když někteří dospělí dobře nevidí, berou si na čtení brýle nebo lupu. 3. Hlavně pro děti je hodně důležité, aby knížka měla obrázky. Čím jsou děti mladší, tím více chtějí knížku s obrázky. Dospělí mají také rádi obrázky, ale pokud je pro ně kniha zajímavá z jiného důvodu, bez obrázků se obejdou. 4. Zajímavost příběhu je rozhodující pro čtenáře, kteří chtějí při čtení knihy prožít s jejími hrdiny zajímavé či napínavé dobrodružství. 5. Pro mnohé lidi je cena knihy rozhodující, a pokud se jim zdá příliš drahá, mohou velmi zvažovat, zda knihu opravdu chtějí mít doma, anebo zda by jim stačilo si knihu vypůjčit v knihovně a jen si ji přečíst. 6. Lidé většinou do knížek v knihkupectví nahlížejí, na některých stránkách se začtou a odhadují, zda kniha bude pro ně ta pravá. Pokud by našli místo, kde stránky chybějí (nebo nechybějí, ale jsou celé prázdné, což se také může stát), asi by prodavače na knihu upozornili, ale rozhodně by si ji nekoupili. Dokonce i v případě, že by si knihu koupili a až doma poznali, že je to zmetek, vrátili by ji a dostali jinou. Nebo by dostali zpátky peníze. 7. Pokud se podobné knihy již na trhu vyskytují a jdou na odbyt, má další taková kniha také šanci, protože po ní může sáhnout ten, kdo se podobným tématem zabývá hlouběji. Anebo naopak – je-li trh podobnými knihami přesycen, bude se kniha prodávat špatně. Z obou důvodů je tedy znalost poměrů na trhu důležitá. 8. Lákavá barevná obálka přitahuje oči kupujících. Po barevné, lákavě utvořené obálce má chuť člověk sáhnout, podívat se dovnitř do knihy a nechat se jí zaujmout.
C – Z kolika listů?
Každý list má čtyři strany. Takže musíme vydělit 68 čtyřmi. A to je 17. Takže Péťova kniha je svázaná ze 17 listů.
D – Uspořádání knih 1. Když chce Péťa najít dárek pro svou osmiletou sestru, kterou nic nebaví, bude mu úplně jedno, jestli jsou knihy uspořádány podle tématu (jeho sestra totiž nedává žádnému tématu přednost před jiným, když ji nebaví nic). 2. Víme (nebo zjistíme), že o Rychlých šípech psal své knihy Jaroslav Foglar. Pak lze jít k polici označené F a podívat se, kolik dalších knih o Rychlých šípech od Foglara se v knihovně vyskytuje. 3. Když chceme nalézt cizojazyčnou knihu, je opravdu velmi dobré, aby byly takové knihy pohromadě na stálém místě knihovny. Péťův kamarád z Německa si pak z takového místa v knihovně snadno vybere, co ho bude zajímat. 4. Aby byly knihy pořád na svých místech, k tomu ve velkých knihovnách slouží celé dlouhé označení každé knížky. Každá knížka tak má své místo, kde je možné ji rychle nalézt. Čtenáři si většinou nepamatují přesné místo, odkud knihu vytáhli. Proto jsou v knihovnách často nápisy, které vyzývají čtenáře, aby vytažené knihy nevraceli do polic, ale aby je nechávali na stolech či postranních policích.
7 / 10
5. Uspořádání podle doporučeného věku čtenářů se hodí v dětských odděleních knihoven. Pokud budeš chtít nalézt knihy o květinách, je lepší uspořádání podle témat. 6. Pokud knihovna nekupuje dříve vydané knihy, pak je uspořádání podle data vydání opravdu vhodné pro hledání knih, které v knihovně přibyly v poslední době. 7. Abecední uspořádání knih podle příjmení autora pro vyhledání knih o zvířatech není vhodné, protože často nevíme, od kterého autora je nějaká knížka o zvířatech. Pokud bychom chtěli najít rychle nějakou knihu o zvířatech, hodí se uspořádání podle témat.
E – Využívá info z knih? 1. Pokud prodavač prodává třeba nějaké technicky složitější zboží, třeba počítače a jejich součásti, musí se neustále vzdělávat, aby svým zákazníkům stačil. Prodavač také musí rozumět tomu, jak má se zákazníky jednat. Obojí najde v knihách. 2. Zkus si zajít do většího knihkupectví a podívej se, jak velká je police s knihami o zahradních rostlinách a o zahradní architektuře. 3. Také programátoři využívají řadu informací v elektronické podobě (například příručky o významu příkazů v programovacích jazycích). Stále však vycházejí knihy o tom, jak se například programují webové stránky, jak se programuje databáze ap. 4. Také lékaři dnes získají hodně informací na internetu, ale lékařské knihy obsahující poznatky o nových metodách léčení stále vycházejí a lékaři je pořád čtou. 5. Zrovna nedávno vyšlo knižní vydání nového překladu Bible. Bible je asi nejvydávanější knihou vůbec a většina křesťanských kněží s ní pracuje pravidelně. 6. I když nové zákony jsou dnes většinou přístupné na internetu, o starších zákonech, které právníci také potřebují, to neplatí. Navíc právník potřebuje také studovat výklady zákonů a právní teorii – to zpravidla na internetu nenajde.
F – Z francouzského originálu 1. Ten, kdo napsal svou knihu francouzsky, nemusel nutně žít ve Francii. Mohl se narodit francouzským rodičům, kteří se odstěhovali z Francie a žijí velkou část svého života v jiném státě, například v USA. Mohli se naučit anglicky, aby se v novém státě domluvili, doma však mohou pořád mluvit francouzsky, a dítě, které se jim narodí, může umět od nich francouzsky. Od spolužáků a lidí z okolí se mohlo stejně dobře naučit anglicky. Takových případů přibývá i u nás v republice a možná jste se sami s nějakým podobným už setkali. 2. Ve Francii jistě žije více Francouzů než Čechů, a tak se dá odhadovat, že se tam prodá jistě více výtisků ve francouzštině než výtisků v češtině. 3. Překladatelé musejí dobře ovládat oba jazyky – jak ten, z kterého překládají, tak ten, do kterého překládají. Musí mít dobrý jazykový cit. 4. Ano, to znamená, že autor napsal knihu francouzsky. A z tohoto francouzského originálu se pak překládá do dalších jazyků. Množství překladů pak svědčí o úspěchu knihy. 5. To zaručeno není, podobně jako nemá žádná kniha zaručeno, že se všechny její výtisky prodají. Pokud se to opravdu stane, může mít autor radost, protože to znamená, že kniha měla úspěch. 6. Autor takové knihy se mohl narodit ve Francii, ale mohl se narodit i v jiném státě a mohl se do Francie přestěhovat. Nebo mohl být autorem knihy někdo, kdo se narodil v jiném státě, stále v něm žije, ale knížku napsal francouzsky, a ta pak mohla být přeložena do češtiny.
G – Co viděl tiskař? Na vzoru v zadání se dá poznat, že tiskařovo razítko musí končit prvním písmenkem slova „KNÍŽKA“, tedy písmenkem K. To navíc musí vypadat stejně, jako když se na ně díváme v zrcadle (vyzkoušej si to – ve škole stejně jako odraz v zrcadle poslouží i odraz nápisu na okenním skle nebo na skle nějaké vitriny). Pořadí všech písmenek na razítku je opačné, zrcadlový obraz většiny z nich se liší od jejich skutečné podoby. Jediné písmenko z celého nápisu, které vypadá v zrcadle stejně jako ve skutečnosti, je A. „Projdi“ si celou abecedu a vymysli (nebo vyzkoušej), která další písmenka vypadají v zrcadle stejně jako ve skutečnosti. Doplň, co musel tiskař vidět na razítku: 8 / 10
A
K
K N Í Ž K A
Ì И
K
Mělo se vytisknout:
H – Tabulka o knihách
1. Musí se v každém sloupci najít největší číslo a zjistit, které knize patří. V létě je největším číslem 8, které patří ke knize Přítel lesa. 2. Musí se v každém sloupci najít největší číslo a zjistit, které knize patří. Kniha Lotta z Rošťácké uličky nebyla nejpůjčovanější knihou také v létě. Na podzim a v zimě byla opravdu nejpůjčovanější. 3. Musí se v každém sloupci najít největší číslo a zjistit, které knize patří. Kniha O. Sekory byla nejpůjčovanější knihou na jaře. 4. Musí se udělat součet čísel v každém řádku. Kniha P. Naumana má součet 17, který je opravdu ze všech nejmenší.
I – Co s rozdílem?
Objevily se tyto odpovědi, které pokládáme za správné (pod uvedeným číslem jsme je také kódovali – podrobnosti viz brožura s celkovými výsledky): 1. na honorář autora, ilustrátora, překladatele, na odměnu recenzenta, kritika, korektora ap. 2. na reklamu (nakladatelství i jednotlivých knih ap.) 3. na dopravu knih do knihkupectví 4. na přípravu dalších knih (nakladatelství investuje svůj zisk), na osobní spotřebu nakladatele 5. na osobní spotřebu majitele knihkupectví (i on musí z něčeho žít) 6. na mzdy zaměstnanců nakladatelství a odvody (daně, zdravotní a sociální pojištění) 7. na vybavení knihkupectví a podobné výdaje 8. na různé formy charity či sponzorování 9. na jiné rozumné účely (do banky, povinné výtisky do knihoven, ...)
J – NAPŘED a POTOM
1. Kritik musí knihu přečíst, aby na ni mohl napsat kritiku. Proto je pochopitelné, že kniha musí být nejprve v tiskárně vyrobena, aby si ji kritik mohl pořídit a číst ji. 2. Tak to ve světě práce většinou chodívá, že se nejprve udělá práce, a teprve potom se za ni dostane zaplaceno. 3. Překladatel vždycky překládá až napsanou knihu – do angličtiny nebo do libovolného jiného jazyka. 4. Spisovatelé nabízejí své knihy různým nakladatelstvím, ale nikdy nemají jistotu, že nakladatelství jim knihu bude chtít vydat. Když nakladatelství knihu vydat chce, uzavře se spisovatelem smlouvu, a pak knihu vyrobí v tolika výtiscích, na kolika se ve smlouvě dohodli. 5. Kdyby byly napřed vytištěny všechny výtisky, a teprve pak by se našla chyba, bylo by moc pracné opravovat chyby v každém z mnoha výtisků. Jedna kniha může mít 3 000 nebo také 50 000 výtisků. Jistě si dovedeš představit, jak pracné by bylo brát do ruky každý z těch mnoha výtisků a v každém zvlášť chybu opravit, navíc samozřejmě jen rukou. 6. Spisovatelé si opravdu nejprve dělají poznámky, pak knihu píšou. Někteří spisovatelé píšou své poznámky přímo do počítače, někteří si raději dělají poznámky ručně psané. 7. Kdyby nejprve listy svázali do knihy, velmi těžko by se pak listy potiskovaly. 8. Kdyby měli dřevorubci napřed ořezat větve, a teprve pak strom pokácet, museli by lézt po kmeni vzhůru. Postupně by ořezávali větve, což by bylo složité i nebezpečné, a porazili by až takto „oholený“ kmen. Asi by to šlo, ale byla by to namáhavější práce, která by trvala mnohem déle. Obvyklý postup je ten, že dřevorubci strom nejprve pokácejí, pak ořežou větve a kmen odvezou do papírny.
9 / 10
K – Co někdo použil?
1. Bubínek s paličkami nemá se vznikem většiny knih nic společného (i když třeba slavná a zfilmovaná kniha nositele Nobelovy ceny za literaturu Güntera Grasse se jmenuje Plechový bubínek). 2. Penězi je třeba platit autorům knih, zaměstnancům nakladatelství, papírnám i tiskárnám. Penězi také platí zákazníci, když si v knihkupectví kupují hotové knihy. 3. Podobnými dodávkami se knihy rozvážejí z velkoobchodních skladů či ze skladů nakladatelství do jednotlivých knihkupectví. 4. Slepice nemají se vznikem většiny knih nic společného. 5. Papír, na který se knihy tisknou, se vyrábí ze dřeva. 6. Téměř všechny knihy se dnes tisknou podle předloh, které vznikají na počítači. To znamená nejen to, že se na něm napíše text, ale na počítači se upravují i fotografie a kresby a také se na něm potom vytváří podoba jednotlivých stránek (jakým písmem bude vytištěna a na jaký formát, kde budou fotografie a jak je bude text „obtékat“ ap.).
10 / 10
