09. od Démoni letní noci. Den na Měsíci. Den s Bohuslavem Martinů

2/09 2/09

od 2. 7. Démoni letní noci 18. 7. Den na Měsíci 28. 8. Den s Bohuslavem Martinů

ČTVRTLETNÍK POSLUCHAČŮ A PŘÍZNIVCŮ STANICE ČESKÝ ROZHLAS 3—VLTAVA

FOTO  RENÉ MAGRITTE  The Blank Page 1967, oil on canvas, 54 x 65 cm © Charly Herscovici, with his kind permission – c/o SABAM-ADAGP, 2009

STRANA

07

02 04

12 DÉMONI LETNÍ NOCI

11

KRIMINÁLNÍ KLÍČOVÁ DÍRKA

zdá se nám, že v posledních měsících vzrůstá váš zájem o vysílání Vltavy. Hovoří o tom statistické výzkumy i množství vašich ohlasů. Moc nás to těší! Velmi často se ptáte, zda můžete získat nahrávku pořadu, třeba stažením z internetu. V „Rádiu na přání“ je teď k dispozici přes čtyři tisíce vltavských pořadů, zejména publicistických. Mnohé ale na web „pověsit“ nesmíme. Jsou to ty, v nichž je použita ve větším rozsahu hudba z CD, literární text chráněný autorskými právy, herecký výkon atd. U těchto pořadů se snažíme reagovat na vaše přání tím, že je co nejdříve reprízujeme. Myslím, že se vyplatí pravidelně sledovat naše stránky (www.rozhlas.cz/vltava). Najdete tam vše o programu, kulturní zpravodajství, spoustu četeb ve Čtenářském deníku, videozáznamy, hudbu k downloadu a nově i projekt rAMpa - pódium pro domácí virtuosy. Věřím, že se vám v našem kulturním virtuálním světě bude dobře přebývat.

SALAMBO

BOHUSLAV MARTINŮ

10

MILÍ POSLUCHAČI A ČLENOVÉ KLUBU VLTAVA,

08

ALOIS MUSIL

RAMPA

ROK EVROPY

20

14

18

DEN NA MĚSÍCI

LATINSKÁ AMERIKA

FESTIVALY

— LUKÁŠ HURNÍK —

28

26

ČESKÉ TÉMA VE ŠVÉDSKU

MAZÁNÍ POTŘETÍ

CONCERTINO PRAGA

24

23

22 JAZZOVÁ SEZONA

16 MINIMALISMUS

34 ČESKÁ CENTRA

PRŮVODCE SVĚTEM KULTURY

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

PROGRAM STANICE ČRO 3 – VLTAVA KLUB VLTAVA

. . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

PARTNEŘI KLUBU VLTAVA

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

strana strana strana strana

38 40 46 47

32 LABUŽNÍK

ROZHOVOR S JANEM SIMONEM

BM V POLIČCE

KRÁSNÉ STARÉ STROJE

27

25

1

35 SVĚT RENÉHO MAGRITTA

36 PRAŽSKÁ MUZEJNÍ NOC

RAMPA

K D Y Ž S E H U D— B A N E D Ě L Á J A— K O V E F A B— RICE POZOR! Jsou všude mezi námi. Přebývají na vesnici i ve městě, v nížinách i v podhůří, v malebné krajině i v ošklivém industriálu.

STRANA

2

V Netolicích i v Opavě, v Jedovnicích i v Plzni, v Pardubicích i v Děčíně. Jsou mezi nimi muži i ženy, děti i senioři. Objevíte je mezi vysokoškolskými učiteli i soustružníky, mezi lékaři i stavaři, dokonce i mezi podnikateli! Vypadají nenápadně, ale jejich síť je přitom hustá. Nebezpečně hustá… Jediné, co u nich nenajdete, je ten lehce zlověstný tón, se kterým je psán tento odstavec. To, co je pro ně podstatné, totiž vůbec nevěstí nic zlého, právě naopak! Nefalšovaná radost, nezkalené nadšení a láska k hudbě – to je to, co do našeho světa vnášejí hudební amatéři. Jsou věci, které člověka při pohledu do sféry amatérského muzicírování přesto moc nepotěší: jak málo se o téhle oblasti ví, jak málo je obecně oceňována a jak často je naopak považována za něco vlastně zbytného. Aby se tohle aspoň částečně napravilo, vznikl od jara nový projekt stanice Český rozhlas 3 – Vltava nazvaný „rAMpa“. Má to být jakýsi startovací prostor pro všechny amatérské hudební soubory v České republice, které hrají klasiku nebo jazz; startovat se tam má hlavně směrem k větší známosti či dostupnosti jednotlivých souborů. Ne všichni mají možnost zajet si na koncert Mladoboleslavského komorního orchestru nebo Jihočeského lékařského kvarteta. „rAMpa“ by to měla alespoň do určité míry umožnit. Na tento internetový portál (www.rozhlas.cz/rampa) mohou soubory dodávat nejen informace o sobě, ale hlavně ukázky ze svojí hudební činnosti. A to nejenom zvuky, ale i videa! Všichni, kdo stránky navštíví, pak mohou jednotlivé příspěvky hodnotit a komentovat, takže souborům přichází i jiná zpětná vazba, než na jakou jsou běžně zvyklé. Vybrané výkony se krom toho ještě dostanou v pravidelném čase do vysílání Vltavy. No, nezní to lákavě? Vltavský projekt běží zatím jenom pár měsíců, ale některé zkušenosti, poznatky a zajímavosti, které snad mohou být zajímavé i pro vás, už bylo možné shromáždit. Přinášíme aspoň některé z nich.

V

JAK SE VLASTNĚ AMATÉRSKÉ HUDEBNÍ SOUBORY RODILY A RODÍ? Těžko popsat nějaký sjednocující impulz kromě už zmiňované lásky k hudbě. Pravdou ale je, že u některých orchestrů vzniklých před rokem 1989 hrála

PATERO O TOM, CO JE „RAMPA“ www.rozhlas.cz/rampa

1. Nový projekt stanice Český rozhlas 3 – Vltava určený amatérským hudebním souborům, tedy takovým, které vznikají z čirého nadšení a existují ne kvůli výdělku, ale pro radost.

2. Žánrové zaměření takového souboru by mělo odpovídat hudbě, kterou stanice Vltava vysílá. Převážně jde tedy o klasiku, případně jazz.

3. Když soubor – ať už jde o rodinné trio, lékařské kvarteto, literátské bratrstvo, komorní orchestr při základní umělecké škole, smíšený sbor, amatérský symfonický orchestr apod. – dodá fotografie, audio, video a další informace o svojí činnosti, můžeme na stránkách „rAMpy“ představit jeho činnost. Průběžně lze dodávat i další aktuality. Kontaktní e-mail: [email protected]

4. Všichni, kdo na portál „rAMpa“ zavítají, mohou pak jednotlivé příspěvky včetně audio a video nahrávek souborů hodnotit.

5. O aktualitách na portálu „rAMpa“ informujeme ve vysílání stanice Vltava pravidelně v sobotu od 15 hodin.

STRANA

roli vazba na určitý podnik, ve kterém se podařilo prosadit, aby měl zájem o svoje hudební těleso. To je případ dnešního Symfonického orchestru Frýdek-Místek, který vznikal jako soubor místních Válcoven plechu. Časté jsou také počátky v orchestrech základních uměleckých škol či dřívějších lidových škol umění: když žáci odrostli, jejich učiteli (a jim doufejme také) přišlo líto, že by si už nezahráli. A hle, máme z toho komorní orchestr. Ale impulzem může být třeba i rekonstrukce varhan, která dá dohromady lidi s podobnými zájmy – kolem jednoho takového historického nástroje nedávno vzniklo netolické Literátské bratrstvo. Najdou se ovšem i amatéři-matadoři, jejichž tradice sahá skoro 150 let zpátky a impulzy ke vzniku je třeba hledat ještě v národním obrození. Tak třeba táborský Hlahol, založený v roce 1860, jehož spolkový prapor se světil za přítomnosti Bedřicha Smetany, v roce 1868 se sbor účastnil položení základního kamene Národního divadla a v roce 1879 dirigoval jeden z jeho koncertů sám Antonín Dvořák.

JAKÝ JE VZTAH TAKZVANÝCH AMATÉRSKÝCH SOUBORŮ A PROFESIONÁLNÍCH HUDEBNÍKŮ? Zatím se zdá, že obě skupiny fungují ve zvláštní symbióze. Rozhodně neexistuje jakékoli embargo, které by zakazovalo muzikantům-profesionálům, aby vstupovali do světa hudebních amatérů. Někteří naopak přiznávají, že si k nim rádi přicházejí „vyvenčit hlavu“. A z druhé strany: jen těžko si lze představit, že by se hudební amatéři bez profesionálů obešli. Skoro vždy je potřeba poradců anebo přímo profesionálních výpomo-

3

FOTO — ARCHIV

RAMPA

Bendův komorní orchestr

cí (hlavně v dechových nástrojích); koneckonců i mezi dirigenty amatérských souborů najdeme hudební profesionály, třeba špičkového hornistu České filharmonie. A to jsme nezmínili zástupy sólistů-profesionálů, kteří s amatérskými hudebními soubory rádi a často hrají a zpívají.

CO JE NA AMATÉRSKÉM HUDEBNÍM SVĚTĚ OBDIVUHODNÉ… „Když si uvědomíte,“ říká dirigent Symfonického orchestru Frýdek–Místek Jaromír Javůrek „že tito lidé ve svém volném čase, který by skutečně mohli trávit úplně jinak, přijedou auty, vlaky, autobusy, přičemž někteří dojíždějí i víc než 30 kilometrů, hrají na své vlastní hudební nástroje

a nechávají na sebe křičet dirigenta, který není spokojený s tím, co hrají, a přemlouvají ho, proč se nehraje něco lehčího, tak je skutečně obdivujete. Možná je to všechno proto, že tady neplatí, že se hraje od 9 do 13 a pak padla, tady orchestr nesleduje skutečně nic jiného, než hudbu. U profesionálů se někdy chodí do orchestru jako do fabriky. To tady neplatí.“ Potvrzuje to i zástupce „profíků“, flétnistka Markéta Klimánková; působí sice v Janáčkově filharmonii Ostrava, ale v rodném Frýdku-Místku občas vypomáhá: „Člověk sice u amatérů leckdy neví, ke komu se přeladit dřív, každý si rád poklepává ten svůj rytmus, ale to nadšení v očích, to se s profíky vůbec nedá srovnat.“ € Petr Kadlec

VÝROČÍ

STRANA

4

Bohuslav Martinů (8. 12. 1890, Polička – 28. 8. 1959, Liestal, Švýcarsko) měl bezpochyby nejdobrodružnější a nejpestřejší životní osudy ze všech českých skladatelů dvacátého století. Je to dáno nejen častým stěhováním a cestováním skladatele, ale i vazbami a spoluprací s mnoha uměleckými a nakladatelskými osobnostmi. Americké období je jednou z nejdůležitějších životních etap a také můžeme říci i nejintenzivnějších ve smyslu společenského a „mediálního“ života. I když Martinů původně na odchod do USA vůbec nepomýšlel, vypuknutí 2. světové války zasáhlo hluboce do jeho života, tak jako všem ostatním v jeho okolí.

B

Z Československa odjíždí manželé Martinů po shlédnutí sokolského sletu v červenci roku 1938. V době podepsání mnichovské dohody žil Martinů ve Švýcarsku v sídle dirigenta a mecenáše Paula Sachera. Dokončil zde slavnou orchestrální skladbu – Dvojkoncert pro dva smyčcové orchestry, klavír a tympány. V létě 1939 opět zamířil z Paříže do Vieux Moulin (rodiště jeho ženy Charlotte), kam za ním naposledy přijela skupinka nejbližších přátel – Rudolf Firkušný, Rudolf Kundera, Marie Krausová a hlavně Vitulka Kaprálová – jeho žačka a životní láska. Za krátkou dobu složil Martinů ve Vieux Moulin sbírku pro smíšený sbor na texty lidových písní České

FOTO — © CENTRUM BOHUSLAVA MARTINŮ, POLIČKA

Bohuslav Martinů emigrantem ve Spojených státech za 2. světové války

Bohuslav Martinů v Bostonu, říjen 1945, před premiérou Symfonie č. 3

STRANA

madrigaly. Na provedení nebyly samozřejmě podmínky, sblížení s Vítězslavou Kaprálovou je ale skryto v některých textech lidové poezie prodchnuté intimní milostnou lyrikou (Chceme my se chceme, ale potajemně). Jakmile začala válka, přihlásil se Martinů jako dobrovolník do československé zahraniční armády, ale do zbraně nebyl povolán. Přichází za spisovatelem Jiřím Muchou, aby mu napsal text pro skladbu Polní mše (1939). Časopis Československý boj v únoru 1940 přinesl zprávu o něm pod titulem „Martinů zakázán v Praze“: „Díla největšího žijícího skladatele českého, Bohuslava Martinů, se od počátku tohoto roku již nesmějí hrát. To proto, že dlí v Paříži a že se, jak praví výnos, do 25. ledna 1940 do Prahy nevrátil.“ V Paříži byl Martinů přítomen ještě premiéry své Sonáty pro violoncello a klavír č. 1 (1939) ve spolku Société de la Musique Contemporaine. Zahráli ji jeho blízcí přátelé – klavírista Rudolf Firkušný a cellista Pierre Fournier dne 19. května 1940. „Tu neděli po koncertě jsme se všichni jakoby rozloučili, úplně spontánně, jako bychom tušili, že to jsou poslední minuty, kdy hudba nám poskytla posilu a víru v pravé hodnoty,“ vzpomíná Martinů. K dalším koncertům ve spolku už nedošlo. Díky varování Rudolfa Firkušného se Martinů včas rozhodl opustit s manželkou svůj byt v Paříži a vydat se na jih Francie, stejně jako desetitisíce ostatních uprchlíků. Při této strastiplné cestě se Martinů dostalo zásadní pomoci od dirigenta Charlese Muncha, který manželům poskytl na určitou dobu ubytování v městečku Rancon (Haute-Vienne). Získat v Marseille americké vízum bylo velmi obtížné, ale díky blízkému

FOTO — © CENTRUM BOHUSLAVA MARTINŮ, POLIČKA

VÝROČÍ

Krátce pro příjezdu do USA, 1941, Bohuslav Martinů s manželkou Charlotte (zcela vlevo), a klavíristkou Germaine Leroux

příteli z pařížského období Miloši Šafránkovi se to podařilo. V mezidobí čekání žil Martinů v Aix-en Provence a komponoval Sinfoniettu Giocosu pro manželku M. Šafránka, klavíristku Germaine Leroux. Čtyřvětá orchestrální skladba s klavírem byla napsána přímo pro ni ještě ve Francii v roce 1940 s přípisem „poslední dárek z Francie“. „Konečně 8. ledna 1941! Ještě dnes se vidím na ulici liduprázdné Marseille ve 3 hodiny ráno se svou ženou a s celým naším majetkem v jediném zavazadle se loučit s Francií.“ Přes Španělsko se manželé Martinů dostali do Lisabonu a poté na loď, která je odvezla

do USA. Dne 31. března zaoceánský parník Exeter zakotvil v New Jersey, kde již čekal Miloš Šafránek, Rudolf Firkušný a český konzul. „Měli jsme opravdu štěstí, že jsme se zachránili z Evropy, ale zase to nebylo díky našim ,reprezentantům‘, kteří se hlavně z Paříže zachránili sami, a dnes, jakoby se nic nestalo, sedí zase pěkně na svých místech v Praze nebo na legacích po světě. Nebýti p. Sachera a lidí, kteří mě ani neznali, jen z kompozic, tak jsme se z Francie vůbec nedostali…“ (dopis rodině – 14. 12. 1945). Český skladatel se musel uvést mezi krajany a do americké společnosti – recepce v League of Composers,

5

recepce v české čtvrti, interview pro New York Times, setkání s dirigentem Sergejem Kusevickým, který provedl v USA jeho orchestrální skladbu La Bagare (Vřava) již v roce 1927. Ve Spojených státech měl již dobré přátele mezi významnými hudebníky, což mělo pro nový začátek v zámoří veliký význam: klavíristka Germaine Leroux, klavírista Rudolf Firkušný, dirigenti George Szell, Arthur Rodzinski, Erich Leinsdorf, Eugen Ormandy, Leopold Stokowski. Z partitur, co mohl Martinů orchestrům nabídnout, se vynořilo překvapivě orchestrální Concerto grosso, jehož kopii rukopisu měl u sebe dirigent George Szell. Bylo tak provedeno v Bostonu a New Yorku bostonskými symfoniky se Sergejem Kusevickým. Již po půlroce Martinů ovládl angličtinu natolik, že četl knihy v originále, také přišla objednávka symfonie od Boston Symphony Orchestra. Během kompozice dostal nabídku od Sergeje Kusevického učit skladbu na prestižním letním festivalu v Tanglewoodu (Massachusetts). Jeho předchůdci zde byli například Paul Hindemith a Igor Stravinskij. Skutečně zde Martinů působil poprvé v létě 1942. „Musím ale říci, že nás zde přijali, jako kdybychom tu byli odjakživa, je to přece jenom ohromná země, já z ní znám vlastně jen malý kousek. (…) Je v nich ještě hodně toho, čemu říkáme pionýrství, je znát, jak se zde lidi museli prát o život s přírodou a ostatními lidmi, než se z nich stali ti milionáři. A také nejsou všichni tak dobře situovaní, ale každý má stále možnost něco dokázat, nechá se ta šance, jenže musí něco umět nebo dělat a ne jen mluvit, s tím zde moc daleko nedojde. Mají ovšem všeho hojnost a ten životní standard je opravdu vysoký. (…)

Je zde i veliká osobní svoboda a mnoho se dělá ve prospěch celku. Nám ovšem všelicos připadá příliš uniformní, mechanické, ale ono to při té ohromné rozloze mnoho usnadňuje život. Nám to ovšem přece jenom schází, byli jsme zvyklí na jiný styl, ne tak intenzivní, rychlý a unavující. (Z dopisu rodině do Poličky, 28. 2. 1946.) Po úspěšné premiéře první symfonie následuje kompozice druhé a následně potom každý rok přibyde další symfonie. Sérii uzavírá Symfonie č. 5 (1946), šestá a poslední symfonie Martinů byla dokončena potom po odmlce až v roce 1953. Na šokující zprávu o vypálení Lidic Martinů reaguje orchestrální skladbou Památník Lidicím, která byla premiérována v New Yorku 28. 10. 1943. Potom následují premiéry Koncertu pro dva klavíry a orchestr, Koncertu pro housle a orchestr č. 2 věnovanému houslovému virtuózovi Mishovi Elmanovi. Z amerického období jsou i oblíbené a známé Písničky na jednu stránku (1943) a Písničky na dvě stránky (1944). Martinů měl ale s přechodem do nového prostředí od začátku velké problémy: „A věřte mi, ty nekonečné avenue a ulice New Yorku nejsou právě nejlepší inspirační zdroj. Padají na vás, svírají vás a zdá se vám, že z nich nemůžete ven. Nemůžete si odpočinout, posadit se venku na terasu nějaké malé kavárny jako v Paříži a nechat události a lidi defilovat před sebou v klidném oddechu a přemýšlení. Nikoli, musíte jít, jít stále kupředu, blok za blokem, nekonečně, a čím dále jdete, tím vaše myšlenky a uniformní ráz okolí vás nutí jíti rychleji a rychleji, až přestanete myslet a začnete počítat bloky.“ Naštěstí velkou přátelskou oporu měl v Čechoameričanovi

STRANA

6

FOTO — © CENTRUM BOHUSLAVA MARTINŮ, POLIČKA

VÝROČÍ

New York, Central Park, duben 1943, B. Martinů s klavíristou Rudolfem Firkušným (vlevo).

Franku Rybkovi, který mu našel vhodný a klidný podnájem na předměstí New Yorku zvaném „Jamaica“. Z amerického období nelze opomenout Martinů pedagogické působení. Vedle Tanglewoodu vyučoval rovněž na Mannesově škole v New Yorku a také na univerzitě v Princetonu. Konec války Martinů přivítal s obrovskou úlevou a odhodláním se co nejdříve dostat do Evropy. Lodě

byly ale beznadějně obsazené a také zprávy o politickém vývoji v Československu ho znejisťovaly. Do Evropy se nakonec dostal až v roce 1948, a to do Francie. Na závěr citujeme opět úryvek dopisu pro příbuzné do Poličky, který je výstižným dokladem o skladatelových amerických zkušenostech: „Já si v každém případě musím udržet možnost, abych se sem mohl vrátit, protože to bude nutné, abych

neztratil, co jsem si zde dobyl, a zde život běží rychle a lehce tu zapomínají, bylo by opravdu škoda té práce, co jsem tu udělal. (…) Ale Američani jsou přímí a příjemní lidé, dobře vychovaní a věcní i důvěřiví, jenom když někdo ze sebe dělá příliš velkého chytráka, což naši vždycky dělají, tak to na Amerikány vůbec neplatí.“ (Dopis rodině – 14. 12. 1945). € Lucie Berná

SCHŮZKY S LITERATUROU

Alois MUSIL NA SVÉ KOČOVNÍKY NEDÁM DOPUSTIT „Kdybych se kočovníkům nezdál být příslušníkem některého jejich kmene, byl bych v nitru Arábie ztratil život. Díky znalosti řeči, mravů a zvyků se mně podařilo získat potřebnou důvěru a ochranu nejmocnějších kmenů. Mezi nimi mám své stany, své velbloudy a sluhy, jsem bratrem a sousedem vrchního náčelníka. Jako jeden z nich se stěhuji s kmenem, zúčastňuji se porad v náčelníkově stanu, pomáhám při válečných výpravách, jsem svědkem rodinných událostí a mám stejná práva a povinnosti. Náležím k náčelníkově rodině a jeho příbuzní až do pátého kolena jsou povinni mne chránit, jako já chráním každého z nich. Mezi pohromami způsobenými nelaskavou přírodou slídí člověk. Vyčíhá-li vhodnou oběť, oloupí ji bez nejmenší výčitky o veškerý majetek. I já jsem byl vícekrát napaden, raněn, zajat a okraden. Ze zajetí jsem se dostával jedině díky strachu věznitelů z mých mocných ochránců. (…) Nedivte se tedy, že na své kočovníky nedám dopustit. Pomáhal jsem jim, kde se dalo, a budu tak činit i nadále. Nezkažený obyvatel pouště, který neumí číst ani psát, je sice svou povahou nedůvěřivý a krutý, ale vůči příteli spolehlivý a věrný,“ píše Alois Musil, autor beletrizovaných cestopisů, dobrodružných románů

STRANA

a historicko-politických studií, orientalista, geograf, biblista a cestovatel, který u nás patří k opomíjeným osobnostem, byť se jeho objevy vyrovnají svým významem objevům velkých západních objevitelů a cestovatelů (Alexandra David-Néel, Théodore Monod, Henri Lhote ad.). Jeho život je příkladnou ukázkou píle, cílevědomosti, širokých zájmů a hlubokých znalostí. Musil se narodil 30. 6. 1868 v Rychtářově u Vyškova. Pocházel z chudé selské rodiny. Po maturitě (1887) vstoupil do bohosloveckého semináře v Olomouci. Roku 1891 byl vysvěcen na kněze a začal působit jako katecheta na obecných a měšťanských školách. Významný pro něho byl rok 1895, kdy získal v Olomouci doktorát a posléze odjel na dvouletý pobyt do dominikánské biblické školy v Jeruzalémě, odkud podnikl své první výzkumné výpravy. Od roku 1897 působil na několika místech (Bejrút,

K

7

Olomouc, Londýn, Cambridge, Berlín, Vídeň), v letech 1898–1902 uskutečnil řadu cest na Arabský poloostrov a na Blízký Východ (Jordánsko, Sýrie, Libanon, severní Moab, jižní Palestina atd.), motivovaných zájmem nejen o starozákonní studium, ale i o lingvistiku, topografii a etnografii. Roku 1898 učinil významný objev: objevil letohrádek Kusejr Amra z 8. století, na jehož freskách dokazoval existenci islámského figurálního malířství v raném islámu, v letech 1900–1902 při opakovaných návštěvách zdokumentoval památky i malby, kartografické poznatky zpracoval v množství map a ukončil své první období výzkumných cest. Kniha Kusejr Amra (1902) se stala vědeckým přínosem v oboru starosemitské a římské archeologie, arabského národopisu i zeměpisu a přinesla Musilovi světové uznání. Roku 1908 přešel Musil z Olomouce trvale na vídeňskou univerzitu, kde byl o rok později jmenován řádným profesorem pomocných věd biblických a arabštiny. V letech 1908–1912 opět cestoval po Arabském poloostrově, žil mimo jiné u kmene Ruálů, kde se stal spolunáčelníkem se jménem Músa ar Rueili. Roku 1917 podnikl poslední cestu do Orientu (Cařihrad, Malá Asie, Sýrie, Palestina), při níž vedl vojensko-politickou misi. Po vzniku Československé republiky se roku 1920 vrátil do vlasti a přijal místo profesora. Stal se jednou z nejvýznamnějších autorit světové orientalistiky, v letech 1926–28 vyšlo Musilovo celoživotní vědecké dílo v šesti svazcích (Oriental Explorations and Studies). Roku 1938 odešel Alois Musil do penze, žil na svém statku, kde se vedle vědecké práce věnoval i zemědělství. Rozsáhlý shromážděný dokumentární materiál zpracoval Musil v řadě beletrizovaných cestopisů, mládeži určil dobrodružně laděné prózy z orientálního prostředí, v nichž kromě napínavosti kladl důraz na úctu k odlišné kultuře, cit pro etnickou specifičnost i porozumění pro emancipaci arabských národů. Část jeho díla zůstává dodnes v rukopise. Pořad z cyklu Schůzky s literaturou připravil Jaroslav Havel. Režie Vlado Rusko. € Petr Turek

Alois Musil



Schůzky s literaturou: 14. 6. 2009 ve 20.00 hod.

ČETBA NA POKRAČOVÁNÍ

STRANA

Flaubertova věčná

„Bylo to v Megaře, předměstí Kartága, v Hamilkarových zahradách. Vojáci, jimž jeden ze dvou nejvyšších správních úředníků v Kartágu suffet Hamilkar předtím velel na Sicílii, si dopřávali bohaté hody na oslavu výročního dne bitvy u Eryxu. Setníci se rozložili na ústřední cestě pod purpurovou plachtou. Prostí vojáci se uložili pod stromy. Středem vedla alej cypřišů tvořící jakési dvojité sloupořadí zelených obelisků. Zcela v pozadí nad tím vším se tyčil na mocných základech s čtverým terasovitým poschodím palác zbudovaný ze žlutě žíhaného númidského mramoru s mohutným přímým schodištěm z ebenového dřeva, jež neslo na rohu každého stupně zobec z přídě jedné dobyté galéry.“ Tímto líčením prostředí, v němž se bude odehrávat příběh Salambo, začíná jeden z nejvýznamnějších románů francouzské prózy 19. století. Gustave Flaubert psal svůj druhý román Salambo od září 1857 do dubna 1862; mezitím cestoval mezi

B

dubnem a červnem 1858 po místech, kde se jeho román odehrává. Po tématu ukotveném v ovzduší všedních dní Francie půli 19. století, jež pojednal v předchozím románu Paní Bovaryová (1856), se soustředil na látku odehrávající se 240 let před Kristem v Kartágu. Spisovatel vykonal řadu přípravných prací, inspiroval se vyprávěním řeckého historika Polybia (asi 200–120 př. Kr.) a přečetl řadu archeologických pojednání. Původní názvy románu zněly Kartágo a Žoldnéři, teprve později autor knihu pojmenoval Salambo, což je řecký přepis punského slova Šalambál, „obraz Bélův“, jak se nazývalo kterési z kartaginských božstev předřímské doby. Flaubert nezpracovával historický či orientální námět poprvé, jak o tom svědčí tři verze Pokušení sv. Antonína (1849, 1856, 1874) nebo fantastická próza Smarh (1839). Nedostatek exaktních dokumentů vztahujících se ke Kartágu Flauberta láká, ale i děsí

(v dopise J. Duplanovi z května 1857): „Jsou chvíle, kdy mě to téma Kartága děsí… svou prázdnotou…“ Přípravné práce na psaní Salambo se pak Flaubertovi stávají spíše podnětem k snění na dané téma než zdrojem zaručených informací… Flaubert se pokusil napsat ojedinělou knihu: „Chtěl jsem tím, že na starověké téma použiji metody moderního románu, zachytit fatu morganu…“ (v dopise Sainte-Beuvovi, září 1862). Kompozice románu, v němž se prolínají historické události se soukromým milostným příběhem, se opírá o propracované střídání pasáží epického vyprávění o bitvách a dramatických srážkách s pasážemi popisnými (prostředí, kulty) a dialogickými. Tyto složky jsou v románu sjednocovány zvláště v rovině jazykové: promyšlenou rytmizací, metaforikou, čerpající z exotičnosti a květnatosti orientálního

8

ČETBA NA POKRAČOVÁNÍ

STRANA

literárního stylu i z mystické poezie starověkých teogonií… Právě skončila první punská válka (264–241 př. n. l.) a před branami poraženého a vyčerpaného Kartága stojí armáda žoldnéřů žádajících svou mzdu. Salambo, dcera legendárního velitele Hamilkara Barky, pro ně uspořádá v zahradách otcova paláce usmiřovací hostinu. Zde ji poprvé spatří Matho, pozdější vůdce vzbouřených barbarů. Tak začíná jeden z nejslavnějších historických válečných románů. Chamtiví Kartagiňané nakonec žold nevyplatí. V následujícím zdlouhavém a krvavém konfliktu je zoufalé Kartágo (dokonce obětovalo děti nejváženějších rodin bohu Molochovi) téměř zničeno. Především díky vojevůdcovskému umění i politické obratnosti Hamilkara je město nakonec zachráněno. Podíl na tom má i Hamilkarova dcera Salambo, která, donucena veleknězem Šahabarim, se vypraví do nepřátelského ležení a tam ve vůdcovském Mathonově stanu získá pro Kartágo zpět zaimf – posvátný plášť bohyně Tanit – uloupený žoldnéři. Mezi ní a Mathonem však vznikne osudový vztah… Postava Salambo je cele výtvorem Flaubertovým. Žádná historická bytost mu nemohla být modelem k této tajuplné postavě spoutané tajemnými kultovními představami, k postavě, jež zažehne očistný oheň vášně v srdci barbara a která stojí uprostřed strašlivého katastrofického děje románu.

TAKTO IMPOZANTNĚ VSTUPUJE SALAMBO NA SCÉNU: „Nejvyšší terasu paláce náhle zalilo světlo. Otevřely se prostřední dveře a na prahu se objevila Salambo, dcera Hamilkarova, oděná v černý šat. Se-

stoupila po prvním schodišti, které sbíhalo šikmo podél nejvyššího poschodí, pak po druhém, po třetím a zastavila se na poslední terase nad schodištěm galér. Bez hnutí, se skloněnou hlavou pohlížela na vojáky. Konečně sestoupila po schodišti galér. Dík kštici, poprášené fialovým pískem a stažené do tvaru věže po způsobu kananejských panen, působila mnohem vyšším dojmem. Šňůry perel, upevněné na spáncích, jí visely až ke koutkům úst, růžových jako rozpuklé granátové jablko. Na prsou měla bohatou ozdobu ze zářivých kamenů, které svým pestrým světélkováním napodobovaly šupiny murény. Nahé paže, ozdobené démanty, vystupovaly z tuniky bez rukávů, poseté jako hvězdami červenými květy na zcela černém podkladě. Kotníky měla spjaty řetízkem kvůli pravidelné chůzi a vláčela za sebou široký temně nachový plášť ušitý z neznámé látky, který se vzdouval při každém jejím kroku, jako by za ní běžela široká vlna. Ještě ji nikdo neznal. Vědělo se jen, že žije v ústraní, zcela oddána bohoslužbám. Vojáci ji v noci vídali na střeše jejího paláce, jak klečí před hvězdami v kotoučích dýmu zapálených kadidelnic. Měsíční svit jí dodal bledosti a cosi božského ji obklopovalo jako lehýnká pára. Jako by upírala zřítelnice kamsi do dálek za pozemské prostory.“ Flaubertův román překypuje barvami, je plný světel, záblesků i stínů, mistrně líčí bitvy a vojenská tažení, ohromuje davovými záběry i scénami strhujícími svou krutostí. Zaujme nejen plastickým popisem tehdejšího prostředí, mystických kultů či přízemního obchodnického ducha kartaginské civilizace, ale i vzrušenou atmo-

9

sférou, a především tragickým milostným příběhem čisté a dojemně krásné Salambo a živočišného Mathona.

VELKOLEPÝ PŘÍBĚH KONČÍ STRAŠLIVĚ: „Matho dospěl těsně pod terasu. Salambo se nakláněla přes zábradlí. Ty strašlivé zornice se na ni upíraly a mysl jí zaplavilo vědomí všeho, co pro ni vytrpěl. Ač byl v posledním tažení, viděla ho zase v jeho stanu, na kolenou, jak jí objímá rukama boky, uslyšela ta slova. Nechtěla, aby zemřel! V té chvíli se Matho strašlivě zachvěl. Chtěla vykřiknout. Klesl naznak a již se nepohnul. Jeden z Molochových kněží jedním řezem rozťal Mathonovu hruď, vyrval z ní srdce, položil je na lžíci a Šahabarim pozdvihl paži a obětoval srdce Slunci. Tu ve všech ulicích, na všech domech, na všech chrámech zazněl jediný řev. Kartágo jako by se zmítalo v křečích titánské radosti a nekonečné naděje. Narr Havas, opojen pýchou, ovinul levici kolem Salambina pasu, na znamení, že je jejím pánem, pravicí uchopil zlatou obětní misku a připíjel géniu Kartága. Salambo povstala jako její manžel s pohárem v ruce, aby také připila. A vtom klesla, s hlavou zvrácenou nazad, přes opěradlo trůnu – zsinalá, s otevřenými rty, a její rozpuštěné vlasy splývaly až k zemi. Tak zemřela Salambo, dcera Hamilkarova, protože se dotkla Tanitina závoje.“ Čtrnáctidílnou četbu na pokračování z překladu Jiřího Konůpka připravil Miroslav Stuchl. Režie Hana Kofránková. € Petr Turek

 Četba na pokračování: od 19. 6. 2009, vždy v 18.30 hod.

OSUDY

STRANA

KRIMINÁLNÍ KLÍČOVÁ DÍRKA

J

Nekatedrový vzdělanec, vtipný kreslíř a karikaturista, římskokatolický kněz, teolog, přírodovědec, esejista, mukl, dělník – to jsou některá z povolání Josefa Petra Ondoka (1926–2003), neodmyslitelně spjatého s jihočeským krajem.

Josef P. Ondok se narodil v jihočeských Mydlovarech. Byl nadějným studentem teologie a filosofie na Masarykově univerzitě v Brně. Stal se členem Kongregace bratří Nejsvětější svátosti – petrinů a přijal řádové jméno Petr. Po zrušení seminářů tajně vysvěcen na kněze (1951), ale studium na filosofické fakultě už nemohl dokončit, neboť byl v témže roce zatčen a za organizování filosoficko-náboženských kroužků pro studenty odsouzen k trestu sedmnácti let vězení. V bolševickém kriminále strávil více než dvanáct let (Leopoldov, Mírov, Valdice), z toho čtyři roky na jáchymovském uranu. V roce 1963 byl podmínečně propuštěn a stal se dělníkem v JZD, později technikem v Botanickém ústavu v Třeboni. Po soudní rehabilitaci v roce 1968 mu bylo povoleno dovršit studia filosofie a v letech 1968–1970 veřejně působil jako kněz. Z Botanického ústavu, kde se z technika postupně stal vědeckým pracovníkem, odešel v roce 1991 do důchodu a od té doby až do své smrti přednášel na nově založené Jihočeské univerzitě (působil

10

současně na teologické i biologické fakultě). Plodem jeho vědeckého a pedagogického úsilí jsou knihy zabývající se vztahem přírodních věd a teologie, skvělé úvahy o křesťanské spiritualitě Čmelák asketický, řada skript a desítky článků a úvah roztroušených po časopisech. Své vzpomínky na pestrou kriminální anabázi Muklovský Vatikán sepisoval Ondok v době těžké nemoci a vydání se již nedožil. Příteli tehdy v dopise napsal: „Tři měsíce jsem měl chemoterapii s cytostatiky. Při ní vždy ztrácím hlas a trpím nespavostí, takže se dávám do nočního spisování.“ Výsledkem těchto nočních sestupů do minulosti je proud vyprávění s pointovanými příběhy, přesnými a nesentimentálními pozorováními, sugestivními detaily a pokusy o vhledy do duší ostatních muklů. Text má pevnou strukturu, nenese v sobě ani zrnko bolestínství; všechno je přijímáno s neobyčejnou vnitřní svobodou a kurtoazií. Nic se zde nekašíruje ani neretušuje: píše se o bonzácích, kněžských selháních, kriminální rutině, úzkostných stavech. Podstatným kritériem výpovědi je úsilí o vnitřní pravdivost. Cenné jsou v Ondokových kriminálních vzpomínkách dvě roviny, které se vzájemně protínají: mistrovství portrétu ve zkratce a originální humor. Ondok portrétuje spoluvězně i bachaře. A činí tak z nečekaného úhlu, jiného než řada pamětníků před ním (A. Opasek, V. Tajovský, V. Vaško, D. Pecka, K. Otčenášek). Svůj průhled nazývá pohledem „klíčovou dírkou“, což není míněno jako šmírování, ale jako otevřenost výpovědi; podobně nahlíží i sebe samého. Všímá si iluzí, selhání i statečnosti. A tam, kde ostatní pamětníci shovívavě mlčí či problém přešli drobnou laskavou poznámkou, Ondok se pozastaví. Nevyhýbá se jistým stinným stránkám kněžského kriminálního společenství, píše o psychické labilitě i úzkostech a svěřuje textu své pochyby (když kriminální dobu považoval v temných chvílích za ztracený a promarněný čas). J. P. Ondok nechtěl psát ani dokument, ani analýzu – „pouze“ svědčit, evokovat atmosféru soužití v kriminálech a vyprávět o setkáních s pestrou skupinou osobností. „Jsem jim v mnohém dlužen. Většina z nich zemřela dříve, než mohla vydat své svědectví…“ V jeho ohlížení se míhají nejen známé

ROK EVROPY

STRANA

osobnosti české církve a kultury (J. B. Bárta, J. Zvěřina, A. Mandl, S. Braito, V. Renč, A. Kajpr, F. M. Davídek, J. Zemek), ale i dosud přehlížené postavy Ondokových spolubratří (J. Holub, A. Čulík, J. Tomčík, J. Vrbík). Vzpomenut je například svérázný jihočeský redemptorista Blesík, skladatel tanečních písní, léčitel a feldkurát prvorepublikové armády a oblíbený misionář burácivých kázání, široko daleko známý tím, jak se probořil z kazatelny, když o jakési slavné pouti hřímal na téma peklo. Humor a smích Ondokovi umožňují nahlédnout vážnost situace i její absurditu, nikdy však její bezvýchodnost. Sám o humoru napsal esejistickou knihu Bereme smích vážně? (vedle eseje Karla Vrány Smysl pro humor další zajímavý příspěvek českých teologů k tomuto tématu) a v Muklovském Vatikánu o důležitosti smíchu letmo zauvažuje v pasáži, když popisuje svoje papundeklové maňáskové divadlo pro obveselení ostatních vězňů. Tím jsou jeho vzpomínky příbuzné memoárům jiných kněží a muklů stalinských lágrů Antonína Bradny a Jaroslava Sallera. Když Ondok například představuje spolumukla, stařičkého kněze olomoucké diecéze otce Huňky, neopomene dovyprávět: „Měl velký počet dioptrií, takže téměř neviděl. Postavou mi připomínal tak trochu herce Jindřicha Plachtu. (…) Vzpomínám na jednu příhodu z období jeho činnosti na olomoucké konzistoři. Byl jednou úředně vyslán za účelem ,bratrského napomenutí’ na jednu faru k farářovi propadajícímu v té době alkoholu. Ten ho s nadšením uvítal, a jak to ochmelkové dělají, nutil ho tak dlouho, až si s ním na uvítanou připil. Nakonec to dopadlo tak, že si s ním nejen zavdal, ale nakonec se nechtěně opil. Otec Huňka při zpáteční cestě na nádraží spadl do příkopu a nebyl schopen dalšího pohybu.“ Ondokův Muklovský Vatikán patří k tomu nejlepšímu, co kdy bylo o životě v českých kriminálech a koncentrácích padesátých let napsáno. Sedmidílnou četbu ze vzpomínek J. P. Ondoka, vydaných před čtyřmi lety v brněnském nakladatelství CDK, bude vysílat ČRo 3 – Vltava od 22. 6. vždy v 11.30 hod. € Miloš Doležal

11

ROK EVROPY — ZEMĚ DOTYKU Na německo-francouzské hranici se dnes rozkládají země, jejichž dějiny jsou dějinami stále proměnlivých státních příslušností. Alsasko s hlavním městem Štrasburk je sice francouzské, ale německý vliv tu cítíme na každém kroku. Alsasko bylo po pruskofrancouzské válce připojeno k německé říši, po 1. světové válce se stalo opět součástí Francie. Místní nářečí, pozůstatky řeči starých Alemanů, je ovšem blízké spíše němčině a je v regionu spontánně udržováno. Štrasburská univerzita je proslulá svými germanistickými studiemi a svobodomyslnou atmosférou. Významnými Alsasany byli dadaista Hans Arp a lékař Albert Schweitzer, který patří k velkým osobnostem štrasburské evangelické obce. Se spisovatelkou Alenou Wagnerovou jsme pátraly po Češích v Alsasku – a našly jsme básníka Julia Zeyera a barokního sochaře Josefa Brože. Jeho jméno a sochy hrají důležitou roli v povídce Jiřího Weilla Štrasburská katedrála, kde autor se svým společníkem hledá barokní sochy a během toho hledání se seznamuje s názory a atmosférou v Alsasku před 2. světovou válkou. Setkají se s Alsasany, zvyklými přizpůsobovat se každé vládě, ale i s nacistickými evangelickými diakonkami. Alsasané považují Francouze za lenochy a kavárenské povaleče, ale s nacistickým Německem se neztotožňují. Kdyby bylo potřeba, bojovali by, ale ne za Francii nebo Německo, ale za svoje Alsasko.

Bytostný regionalista Vladimír Fišera, rodák z Francie, Čech po rodičích a historik na štrasburské univerzitě, vykládá alsaskou identitu i z náboženských tradic a dějin zdejší vzdělanosti – nikoli náhodou totiž působil ve Štrasburku Johann Guttenberg. Německé Sársko je nejmladší a také nejmenší spolková země. Jeho území bylo až do francouzské revoluce rozděleno mezi malá nezávislá knížectví. Roku 1792 dobyly Napoleonovy armády území a přičlenily je k Francii, ale po porážce Napoleona bylo Sársko zase rozděleno na tři části a přičleněno k různým německým panstvím. Po prusko-francouzské válce se Sársko stalo součástí Německé říše. Po 1. světové válce bylo Sársko pod správou Společnosti národů, což znamenalo de facto kontrolu Francie. Stalo se útočištěm německých antinacistů, prchajících před Hitlerovým režimem. V roce 1935 se však v referendu přihlásili Saarlanďané k Německu. Území Sárska bylo strategicky významné kvůli těžbě uhlí a výrobě oceli. Tuto průmyslovou historii připomíná Völklingenská huť, gigantický podnik, který od roku 1873 do

ukončení výroby roku 1986 rozhodujícím způsobem určoval život i prostředí v širokém okolí. Dnes jsou haldy a výsypky zarostlé lesem a huť se stala průmyslovou kulturní památkou chráněnou UNESCO. O její zachování se zasloužila nejen vláda a památková péče, ale i občanské sdružení, které pomohlo přesvědčit místní, zrušením průmyslu sociálně otřesené obyvatele o nové šanci pro celý region. V Saarbrückenu sídlí při univerzitě i sársko-alsasko-lotrinsko-lucemburský literární archiv, který shromažďuje literaturu v dialektech a díla regionálních autorů. V té souvislosti je zajímavá i postava Elisabethy Lotrinské (1395–1456), sárské vévodkyně a autorky rytířských próz a románů ve středověké němčině, která ve své době zprostředkovávala styky mezi německým a francouzským územím. Vévodkyně a spisovatelka je pohřbena v protestantském kostele Sankt Arnual v Saarbrückenu. Lotrinsko je dnes země venkoncem francouzská. Pohraničním překvapením je město Metz, kde návštěvník cestující po železnici vystoupí na gigantickém nádraží ve slohu vilémovského císařského Německa: v tomto stylu je postavena i celá velká obchodní a správní čtvrť. Druhá tvář města je francouzská, s nádhernou středověkou katedrálou, v níž jsou vedle oken od starých mistrů i vitraje od Marca Chagalla. € Alena Zemančíková

HRY

STRANA

DÉMONI LETNÍ NOCI Už víte, kam pojedete letos na dovolenou? Ať už ji strávíte doma nebo v zahraničí, díky rozhlasovým vlnám i internetu ji můžete strávit ve společnosti rozhlasové hry.

Právě na léto pro vás tradičně připravujeme tematické cykly her, jejichž hlavním účelem je, abyste se dobře pobavili. Letos jsme z bohatého archivu rozhlasových her vybrali příběhy, při kterých vás bude příjemně mrazit. Příběhy, v nichž hlavní roli sehrává tajemství a děs, má nepochybně rád každý. Spisovatelé je od nepaměti a rádi pro své publikum psali, aniž by si lámali hlavu s jejich žánrem. Ne tak literární badatelé, ti pro podobné příběhy vymysleli celou řadu „termínových šuplíčků“ – například horor, krimi, detektivka, mystery, thriller.

P

My jsme se rozhodli pro jednodušší řešení a náš letní cyklus nazvali jednoduše Tajemné příběhy. Začínáme dramatizací povídky anglického spisovatele Edwarda George Bulwer-Lyttona s více než slibným a příznačným názvem Strašidelný dům. Lytton byl především politikem ze staré aristokratické rodiny, zastával četné úřady a získal mnohé pocty. Přitom byl také velmi plodným spisovatelem, v první polovině devatenáctého století dokonce velmi populárním. Kupodivu v rodinné tradici pokračoval i jeho syn Edward Robert Bulwer-Lytton, diplomat a místokrál Indie a autor sbírek poezie i veršovaného románu. Věhlasu svého otce však nedosáhl. Ten psal poezii i dramata, ale proslavil se především romantickými historickými romány – například Poslední dnové Pompejí a dobrodružnými, senzačními a hrůzostrašnými příběhy s nadpřirozenými jevy. Mezi ně patří i Strašidelný dům, klasický horor, kde se hlavní hrdina střetne se silou zla. Jak jeho souboj s tajemným mužem dopadne, se dozvíte, když si 2. července ve 20 hodin poslechnete Český rozhlas 3 – Vltavu. Edgar Allan Poe byl nejenom významný básník a esejista, ale literární vědci ho považují za zakladatele žánru hororu a detektivky. Právě povídka Vražda v ulici Morgue (9. 7.) je jednou z prvních detektivek, které literární historie zná. Poe v ní přišel nejen s originální zápletkou – takzvanou záhadou uzamčeného pokoje, ale stvořil v ní i postavu nadmíru inteligentního detektiva C. Augusta Dupina. Tato postava prý byla vzorem i A. C. Doylovi a jeho slavnějšímu Sherlocku Holmesovi. V hlavních rolích rozhlasové dramatizace uslyšíte Jiřího Adamíru a Jana Přeučila.

12

Dalším „otcem zakladatelem“ byl Joseph Sheridan Le Fanu. Tento uznávaný britský mistr gotického románu si získal své čtenáře zejména povídkami, v nichž se to hemží přízraky a duchy, svou nejznámější novelistickou sbírku také opatřil výmluvným názvem Duchařské povídky. Mezi jeho nejvýznamnější povídky patří Carmilla, v níž poprvé uvedl do britské literatury později tolik populární postavu upíra (přesněji řečeno upírky). V příbězích tohoto autora se často objevuje motiv tajemného přízraku, který děsí jeho protagonisty. Příkladem je povídka Ten, který tě nespouští z očí (16. 7.), příběh námořního kapitána, který se na prahu soukromého štěstí stává cílem záhadného pronásledování. Pro někoho možná překvapivě se v našem výběru objeví jméno klasika ruské literatury Nikolaje Vasiljeviče Gogola. Jeho hrůzostrašná povídka Vij (23. 7.) ze sbírky Mirgorod je parafrází lidové ukrajinské báje o čarodějce a mladém seminaristovi, který doplatí na její krásu. V povídce se mísí magické prvky lidového vyprávění s barvitou galerií vlkodlaků, ďáblů, běsů a dalších přízraků. Nejhrůznější je však sám Vij – trpasličí král s železnou tváří a ničivým pohledem. Charlese Dickense známe především jako autora velkých realistických románů, v nichž mistrně zobrazil společnost viktoriánské Anglie. Méně už je známo, že svoje umění zápletky a přesné charakteristiky postav využíval i v lehčích žánrech. Jeho Hlídač (30. 7.) je typickým příkladem povídky s tajemným přízrakem. Ten se pravidelně zjevuje traťovému hlídači. Proč, to už se dozvíte ve stejnojmenné dramatizaci z roku 1970. Také druhý zástupce ruské literatury bude pro mnohé překvapením.

DEN D-DUR

Na odkaz ruských lidových vyprávění navázal podobně jako Gogol i Anton Pavlovič Čechov, a to v povídce Čarodějnice. Jde vlastně o malý psychologický horor. Hlavní roli zde hraje sice vztah dvou nesourodých manželů, ale neméně důležitá je i atmosféra tajemství, která je obklopuje. Pro rozhlas povídku zdramatizovala Šárka Kosková, v hlavních rolích uslyšíte Valérii Zawadskou, Jana Hartla, Pavla Rímského a Milana Stehlíka. O tom, jaká kouzla spřádá Čarodějnice, se můžete poučit 6. srpna. To další autor našeho cyklu je mezi milovníky žánru pojmem. Jde o Roberta Ervina Howarda. Narodil se 22. ledna 1906 v americkém městečku Peaster. První povídky začal psát v patnácti letech. Po skončení střední obchodní školy a několika zaměstnáních se dal na novinářskou dráhu. V té době prodal také svou první povídku, Wolfhead. Po krátké životní epizodě, kdy se živil jako drogista, se roku 1927 rozhodl věnovat psaní profesionálně. Psal vše, co šlo na odbyt – po čase se stal uznávaným autorem detektivek, westernů a dalších lehčích žánrů. To bylo na počátku třicátých let – v době, do které jsou datovány jeho nejznámější neconanovské příběhy. V anketě Britské společnosti pro fantasy literaturu, jež proběhla na konci sedmdesátých let, se právě povídky z této doby umístily na předních místech. Worms of the Earth (1932) získaly ocenění coby nejlepší fantasy povídka všech dob a Skull Face (1929) byl Brity vynesen na třetí místo v žebříčku hororů. Conan, poslední a nejznámější Howardův hrdina, se poprvé objevil v povídce Phoenix on the Sword. Život samotného Roberta E. Howarda byl dramaticky krátký. Poté, co se dozvěděl o nevyléčitelné nemoci své matky, na které byl velmi závislý, spáchal 11. července 1936 sebevraždu. V českém překladu vyšly na počátku devadesátých let dvě sbírky povídek o Conanovi a sbírky povídek Tygři moře a Svatyně odpornosti. Vladimír Zajíc si pro svou dramatizaci vybral povídku Dračí sémě. Odehrává se na americkém jihu,

STRANA

kde hrdinové příběhu najdou během lovu tajemný opuštěný dům. Na setkání odvážných mužů se starou křivdou a kouzly černošských kouzelníků se můžete těšit 13. srpna. Tajemné příběhy nejsou typické ani pro tvorbu českého spisovatele (i když první práce psal německy) Karla Klostermanna. Naopak, právem bývá označován za představitele realistického venkovského románu. Původně studoval medicínu, krátce pracoval jako redaktor ve Vídni, od roku 1878 působil třicet let jako profesor francouzštiny a němčiny na německé reálce v Plzni. V románech a povídkových knihách zachytil tradice, život i svérázné typy obyvatel Šumavy – dřevorubce, voraře, pytláky, ale také učitele nebo skláře. S psychologickou pronikavostí vylíčil rozkladný vliv majetku, rozpad selských rodů a odcizení po odchodu z rodného kraje. K vrcholům jeho tvorby patří román Mlhy na blatech, v němž rozvinul rysy jihočeského selství a vylíčil přírodní zvláštnosti kraje. Dalo by se říct, že Šumava a její drsná příroda je důležitým a všudypřítomným hrdinou jeho díla. Próza Mrtví se nevracejí z roku 1915 je překvapivá svým až hororově mystickým laděním, i když jinak nese všechny typické znaky Klostermannovy tvorby. Proč se nevyplatí vracet se zpátky, se dozvíte, když si 20. srpna poslechnete dramatizaci této prózy. Letní cyklus Tajemné příběhy uzavře opravdová lahůdka. Groteskní horor Edgar (27.8.) Ladislava Klímy je poslední dokončenou prací originálního českého filosofa a spisovatele. Ten ve svých literárních dílech často parodoval prostředky pokleslé literatury. Boj nebohého snílka Edgara s hnusným a odporným umrlcem Benediktem, který ho za života trápil a vychovával k lotrovství, nepostrádá typicky klímovský metafyzický motiv rozporu mezi skutečností a snem. Přejeme příjemný poslech za letního šera. € Hynek Pekárek a Martin Velíšek

13

POSLUCHAČI D-DUR VĚDECKY ZKOUMÁNI Dne 6. 6. na ČRo 3 – Vltava dojde k „vylodění stanice D-dur na březích Vltavy“. U příležitosti Dne-D-dur na Vltavě přinášíme několik zpráv o této sesterské hudební stanici. Stanice Český rozhlas D-dur vysílá nepřetržitě od 1. 5. 2005. Když jsme ji před čtyřmi lety vymýšleli, používali jsme spíše selský rozum než nějaké vědecké metody. Tušili jsme, že milovníci klasické hudby budou mít zájem o čistě hudební program, v němž budou znít celé skladby, ne jen části, a hlavním dramaturgickým kritériem bude princip kontrastu. Rozhodli jsme se kompozice ohlašovat a odhlašovat, aby D-dur bylo skutečným „rádiem“, nikoli jakýmsi klasickohudebním juke-boxem. Z ohlasů, anket a různých „sčítání lidu“ vyplynulo, že jsou posluchači se stanicí celkem spokojeni. Doba ale dozrála k tomu, abychom preference posluchačů prozkoumali exaktnějším způsobem, kterému se odborně říká metoda Focusgroup. Sociologové vybrali dvě skupiny posluchačů, přizvali je k internetovému chatu, kladli jim sofistikované otázky a zkoumali jejich reakce. Bylo to virtuální setkání milovníků klasiky jak z nějaké science-fiction. Všichni se sešli ve virtuální internetové „místnosti“, pozdravili se a živě komunikovali s moderátorkou i mezi sebou. K našemu potěšení i tento výzkum potvrdil, že D-dur bylo od počátku nastaveno víceméně

správně. Průvodní slovo má být stručné, spíše informativní než moderátorské, výběr skladeb co nejpestřejší. Dostali jsme ale několik tipů k vylepšení našich webových stránek, na které jsme hned zareagovali. Zjednodušili jsme je, přidali odkaz na zpravodajství z oblasti hudby. Z vysílání pak zcela zmizela znělka s robotím hlasem, který měl ve spojení s romantickou hudbou v určité nadsázce naznačovat vyspělou technologickou úroveň stanice. Milovníky hudby ale hi-tec kultura příliš nefascinuje, tak dostal chudák robot výpověď… Zkoumaní posluchači oceňovali i ony specializovanější segmenty vysílání D-dur, zejména večerní program pro zkušenější posluchače a internetové „speciály“ se soudobou nebo starou hudbou v autentické interpretaci. Část posluchačů používá vysílání jako kulisu k práci, ale i oni často říkali: „Občas se přistihnu, že se soustředím víc na D-dur než na práci“. A ještě jeden poznatek nás zaujal: publikum D-dur se v jedné věci podstatně liší od hudebního publika Vltavy. Vltavští posluchači dávají přednost „známým skladbám“, posluchači D-dur chtějí poznávat hudbu, kterou dosud neznali. Jeden z nich v chatu napsal: „Sem tam něco známého není špatné, člověk si zavzpomíná, zazpívá… ; ale nové věci … jéje, vždy je dobré něco nového objevit! € Lukáš Hurník

MIMOŘÁDNÝ PROJEKT

STRANA

14

DEN NA MĚSÍCI Před čtyřiceti lety, 20. července 1969 měsíční modul Eagle kosmické lodi Apollo 11 s astronauty Neilem Armstrongem, Edwinem Aldrinem a Michaelem Collinsem přistál na Měsíci. Jako první člověk vstoupil na měsíční povrch 21. července ve 3.56 středoevropského času Neil Armstrong, který poté pronesl větu, jež vstoupila do dějin: „Je to malý krůček pro člověka, ale velký skok pro lidstvo.“ Ale už dávno předtím se lidé vydávali na Měsíc v pohádkách, písních, verších a bláznivých fantaziích.

Le Brete, ještě dnes chci opál luny slézat, a není potřebí již strojů vynalézat. Tam s duší spřízněnou se mnohou sejdu dnes, tam Galileo dlí a tam je Sokrates… (Edmond Rostand)

Luna byla v úplňku, nebe zcela jasné a devátá už odbila, když jsme se jednou večer vraceli do Paříže z nedalekého Clamardu a krátili si cestu všelijakými myšlenkami, na které nás tato šafránově žlutá koule přiváděla. A jak jsme tu velkou hvězdu upřeně pozorovali, začal ji jeden považovat za kulaté okénko do nebe, kterým je vidět na kousek slávy blažených duší, druhý zas, který věřil starověkým bájím, si představoval, že tam nahoře na nebi má asi Bakchus hospodu a že vyvěsil úplněk jakožto hospodský štít, další ujišťoval, že je to žehlicí kotouč, na němž Diana vypíná Apollonovy náprsenky, a jiný zas, že to může být samo slunce, že se večer vysvléklo z paprsků a teď se dívá tím otvorem, co se děje na světě za jeho nepřítomnosti. „I já“, pravil jsem nato, „se rád přidám se svými nápady k vašemu horování, nechci se však pouze bavit vtipnými smyšlenkami, kterými vy jen lechtáte čas, aby rychleji utíkal; já tedy soudím, že Měsíc je svět jako náš a že náš svět je mu Měsícem…“

Krajina, jíž ubíral se náš hrdina s měsíčanem, byla ozářena prazvláštním, nevýslovně krásným magickým světlem, překonávajícím vše, čeho na obrazech svých v efektech světelných dostihli nesmrtelní mistři. Toto osvětlení samo stačilo, aby vdechlo i nejvšednější krajině kouzelný půvab. Ale zde jevily se v těch čarovných svitech a stínech tvary a barvy, kterými na zemi ani nejbujnější tropická příroda nikdy neopojila zraky lidské. Stříbrné kmeny, nesoucí skvostné koruny ohromných listů smaragdových, přepodivně zpeřených, cípatých a řasnatých, svlačce, proplétající všechno jako démantoví a safíroví hadi, květy, podobající se zcela obrovským motýlům, a motýlové, zcela podobní obrovským květům, perleťový vzduch, fialové a pomerančové stíny lesní, z nichž svítily rubínové houby zvýši chalup, opálové tůně vodní s titánskými ametystovými růžemi báječných leknínů, jantarový opar, přecházející v dálce v ultramarínovou mlhu s topasovým obzorem… „Á – á – to je krása!“ ulevil svému obdivu pan Brouček. (Svatopluk Čech)

Bělostný měsíc Svůj bledý jas Rozlévá v lesích, Je slyšet hlas, Jak listím padá… (Paul Verlaine)

Ouplné lůny krásná tvář – tak bledě jasná, jasně bledá, jak milence milenka hledá – ve růžovou vzplanula zář; na vodách obrazy své zřela a sama k sobě láskou mřela. (K. H. Mácha)

…Najednou se na skle objevily jasné ostrůvky, ty se pak rychle slévaly ve větší plochy, až se mlžný závoj, který našemu zraku skrýval svět na Měsíci, konečně zvedl. Vyhlédli jsme na měsíční krajinu. Při prvním pohledu se nám scenérie jevila úžasně divoká a pustá. Stáli jsme v ohromném amfiteátru, na rozsáhlé kruhové pláni, na dně obřího kráteru. Ze všech stran nás uzavíraly útesovité stěny. Od západu na ně dopadalo světlo slunce, skrytého dosud našim zrakům, sahalo až k samému úpatí a odhalovalo rozervané úbočí hnědé a šedavé skály, lemované tu a tam sněhovými závějemi a rozsedlinami. Bylo to všechno od nás snad tucet mil, ale žádné ovzduší z počátku ani v nejmenším neoslabovalo brilantní drobnokresbu, s jakou na nás zářil každý detail. Vše se jasně a oslnivě rýsovalo na pozadí hvězdnaté černi, která našim pozemským očím připomínala spíše slavnostně okrášlenou sametovou záclonu než vesmírnou oblohu. (H. G. Wells)

(Cyrano de Bergerac)

SEKCE MIMOŘÁDNÝ PROJEKT

Beránek měsíc v dálce niv velkou stříž čeká trpěliv. Beránek měsíc. Beránek měsíc uškub stvol a jde k své pláni na vrchol. Beránek měsíc. Beránek měsíc sní v svém snu: Jsem temnou skvrnou vesmíru. Beránek měsíc.

STRANA

Jasmínu loubí. Sedím u vína, Zve dobré druhy dobrá hodina – A já jsem sám. Vtom náhle nad strání Kulatý měsíc se mi uklání, Já jemu. Se mnou v modrý nebes klín Můj kývá stín. Společnost poklonami nešetří – Já byl jsem sám, a teď jsme tři. Chce měsíc pít. Jak ti mám podat číš?! Stín zdvíhá pohár. Copak nevidíš, Že dneska za vás za oba Pít musí moje hříšná nádoba? (Li Po)

Beránek měsíc zrána zhas. Je bílý, slunce rudé zas. Beránek měsíc. (Christian Morgenstern)

Říkalo se, že Země kdysi milovala Slunce, a jen proto, aby se mu líbila, točila se kolem něho rychleji, než měla. Ale Slunce nebylo stálé; proto se Zemi utrhlo srdce a z něho vznikl Měsíc. Tak zůstala Země bez srdce a pozemští milenci je od té doby hledají na Měsíci. (Ludvík Aškenazy)

15

…Na všech stranách tam rostou květiny, třebaže je nevypěstoval jiný zahradník než Příroda, a vydechují vůni tak sladkou, i když divokou, že probouzí čich a příjemně mu lahodí. Tmavorudá barva růže v šípkovém keři a jasná modř fialky pod ostružiním vás tam nechávají na pochybách, které z nich máte dát přednost, takže nakonec usoudíte, že obě jsou krásnější jedna než druhá; tam se všechny roční doby podobají jaru; tam nevzklíčí jedovatá rostlina, aby hned v zárodku nezašla; potůčky v příjemném švitoření vypravují oblázkům, kudy na své cestě prošly; celý les zní lahodnou písní tisíce opeřených hrdélek a třepotavé shromáždění oněch božských zpěváčků je tak početné, že se až zdá, jako by každý list v lese měl slavičí hlas i podobu; dokonce i ozvěna si v jejich nápěvech velice libuje, a kdo by slyšel, jak je zálibně opakuje, myslil by si, že se jim chce naučit. (Cyrano de Bergerac)

Sotvaže vchází luna, Mizejí všechny zvony A vynoří se stezky K neproniknutí. Sotvaže vchází luna, Zalije moře zemi A srdce připadá si Ostrovem v nekonečnu. (Federico García Lorca)

K čtyřicátému výročí vstupu člověka na Měsíc uvede stanice Vltava v sobotu 18. července mimořádné celodenní vysílání „Den na Měsíci“. Kromě literárních a hudebních děl, inspirovaných Měsícem, v něm uslyšíte také besedu s astronomy a sestřih z autentických zvukových záznamů z cesty Apolla 11. € Jarmila Konrádová

SCHŮZKY S LITERATUROU

STRANA

ČESKÉ TÉMA VE ŠVÉDSKÉ LITERATUŘE

Pro nás jako členy Evropského společenství je jistě příhodná otázka: Jak dalece se s ostatními známe, co víme například o literatuře jiných národů a co vědí oni o naší? V polovině roku se jistě jednou z velmi „viditelných zemí“ stane Švédsko, podívejme se proto tam. V posledních desetiletích silně a objevně zapůsobili zejména Václav Havel svými esejemi, Milan Kundera romány i esejemi a Ivan Klíma romány a povídkami. Kdo se chce ve Švédsku začíst do novější české literatury, má k dispozici poměrně velkou škálu překladů, od spisovatelů produkujících v šedesátých letech, jako jsou Josef Škvorecký, Alexandr Kliment, Eva Kantůrková či Bohumil Hrabal, k těm novějším jako Zuzana Brabcová, Daniela Hodrová, Jáchym Topol a Petra Procházková. Česko tu je přitažlivou kulturní zemí. Je to patrné z toho, že se u několika švédských spisovatelů a publicistů setkáváme s tématy, vytěženými z české skutečnosti. U některých – Margareta Strömstedtová, Carola Hanssonová či P. O. Enquist – jde o jednotlivá dílčí

P

témata. Stejně je tomu i u básníků, jako jsou například Johan Ludvig Runeberg, Carl Snoilsky, Oscar Levertin a ze současných Göran Sonnevi, Birgitta Trotzigová a Anna Rydqvistová. Dva spisovatelé dokonce českému tématu věnovali celé knihy. Ze současných je to Steve Sem-Sandberg, dlouholetý spolupracovník Svenska Dagbladet (a host letošního květnového veletrhu Svět knihy v Praze), ze starších především Amelie Posse, provdaná Brázdová, která ve svých autobiografických knihách zachytila počátky snah o zřízení samostatného československého státu a sledovala pak vývoj Československa od první světové války až do padesátých let minulého století. Carola Hanssonová je velmi produktivní a známá švédská autorka. Můžeme se sice o ní dočíst i v českém Slovníku skandinávských spisovatelů, ale doposud od ní nebyla do češtiny přeložena žádná kniha. Je autorkou devíti románů a ve spolupráci s Karin Lindénovou i dvou publicistických

16

knih, zaměřených na postavení sovětských žen ve společnosti. Většina románů Caroly Hanssonové se odehrává – alespoň částečně – mimo Švédsko. Pro nás je rozhodně zajímavá Cesta do modrého domu, protože druhá část románu se odehrává v Československu, konkrétně v Hradci Králové. Vypravěčkou příběhu je mladá Švédka Hanna, která se zamiluje do českého studenta Karla, studujícího v Kodani. Provdá se za něho a odstěhuje se do Hradce Králové, kde se jim narodí syn Ivan. Svazek se však rozpadne, neboť manželé nedovedou překonat překážky, které jim klade odlišné kulturní zázemí a nestejná mateřština. Nalézáme tu spisovatelčina základní témata: je to jazyk, jeho možnosti i ohraničenost, schopnost či neschopnost odít naše vzpomínky do slov, a také klamná paměť, která tak ráda skrývá a proměňuje pravou podobu našich zážitků. Sama autorka mimo jiné říká: „Exilové téma se objevuje ve všech mých románech, a to jako základní pocit vyřazenosti. Podle mého chápání je tento stav silně propojen s jazykem. Začala jsem psát krásnou literaturu na základě poznání, že slova již dál nefungují jako zprostředkovatel mezi vnějším a vnitřním světem. Hranice mezi těmito světy je uzavřena, neexistuje žádné opravdové spojení mezi našimi sny, myšlenkami, dojmy a vnější skutečností, vnějším životem. Lze to snad formulovat tak, že i slova jsou vykořeněna.“ Jeden z nejznámějších švédských spisovatelů a dramatiků Per Olov Enquist vydal v loňském roce další pozoruhodnou knihu. Jmenuje se Ett nytt liv, tedy Jiný život. Byla oceněna nejprestižnější švédskou literární cenou August a dokonce ji švédští čtenáři zvolili knihou roku. Enquist zde na několika stránkách vylíčil návštěvu Prahy v listopadu 1989. Je to líčení neobvyklé, krajně subjektivní a zcela poznamenané tehdejší autorovou životní krizí. „V noci bylo Václavské náměstí naplněno statisíci lidí, pohybovali se jako stíny, v těsném závěsu, snad někam směřovali. V těchto okamžicích se osvobozovala celá východní Evropa. Několik českých přátel ho poprosilo, aby přišel okolo desáté večer někam, kde asi byla tajná schůzka s disidenty. Ale v tomtéž okamžiku mu zabzučel do ucha dobře známý hlas, kterému už nemohl a ani si netroufal odporovat. Příteli,

SCHŮZKY S LITERATUROU

STRANA

Per Olov Enquist

Steve Sem-Sandberg

nezapomeň, že už nejsi svobodný, tvé tělo obepínají řetězy. Ty statisíce, které kolem tebe zpívají a křičí, se tě už netýkají. Budou teď svobodní, ale ty svobodný být nemůžeš. Jejich život se netýká toho, kdo je spoután. Nemysli si, že jsi jedním z nich. Noc náleží jim, a především ráno, ale ani noc, ani zítřejší den nenáležejí tobě.“

Zážitky ze „sametového týdne“ v Československu, z kontrastu mezi angažovaností a nadšením lidí a jeho ochablostí snad mohly trochu přispět k tomu, že se Enquist po devatenácti letech ze své závislosti na alkoholu osvobodil. Hned po pobytu v Praze odjel na Island do protialkoholické léčebny. Neuspěl okamžitě, ale už v únoru 1990 začal znovu psát.

17

Steve Sem-Sandberg (nar. 1958), spisovatel a známý kulturní publicista, byl dlouhá léta šéfredaktorem kulturních stránek prestižních novin Svenska Dagbladet. Je autorem esejí, knižních recenzí i řady románů, z nichž v některých se věnuje české problematice. Prvním takovým dílem je sbírka esejí Prag (No exit) z roku 2002. Sem-Sandberg zde píše o pražských lokalitách, například o Kampě, o kulturním a politickém klimatu v Česku a zejména o české literatuře. Nejvíc se zabývá Vladimírem Holanem, Bohumilem Hrabalem a Danielou Hodrovou. V textu se však objevují i Komenský, Seifert, Hašek, Karel Pecka a nechybí ovšem ani Franz Kafka. Čtenář hned pozná, že Sem-Sandberg české prostředí velmi dobře zná – v Praze totiž několik let žil. Zajímavé je, že na rozdíl od jiných švédských vykladačů Holanova díla, kteří zdůrazňovali jeho obtížnost, se Sem-Sandberg snaží Holanovy básně čtenářům přiblížit a věří, že cestou k porozumění je pozorné a pozvolné čtení: „Když čteme každou jeho báseň zvlášť, vnímáme sloku za slokou, verš za veršem, zjistíme, že jeho básně jsou překvapivě jednoduché.“ Další Sem-Sandbergova kniha věnovaná české tematice z roku 2003 se jmenuje Ravensbrück. Je součástí volné trilogie, v níž hlavními postavami jsou silné ženské osobnosti s mimořádným osudem. Zásadní postavou tohoto románu-dokumentu je novinářka Milena Jesenská. Autor nestaví do středu svého líčeni vztah Jesenské s Kafkou, ale prochází celým životem Jesenské a především pak se zabývá jejím statečným chováním v koncentračním táboře Ravensbrück. Kniha je založena na pečlivém studiu materiálů. Je k ní připojena imponující bibliografie s velkým množstvím českých knih; takovou bibliografii najdeme ostatně i v knize Prag (No exit), též založené na výborné znalosti materiálu. Těmto i dalším autorům jsou věnovány Schůzky s literaturou „České téma ve švédské literatuře“. (Vybráno a upraveno ze scénáře k pořadu Miloslavy Slavíčkové.) € Vladimíra Bezdíčková

 Schůzky s literaturou: 28. 6. 2009 ve 20.00 hod.

FESTIVALY

STRANA

Zatímco organizátoři mainstreamových akcí často nemají kam sáhnout, ať už s ohledem na neúnosné finanční požadavky kapel nebo z čirého nedostatku, jejich kolegové zaměření na world music podobné problémy nemají, to spíš naopak. (Důležitou roli v jejich rozhodování sehrává návštěva každoročního světového veletrhu world music WOMEX.) Například Colours of Ostrava

Victoria Hanna

už v dubnu hlásil prodej takřka třetiny vstupenek. Letos budou přitahovat pozornost například kolumbijská kapela LA-33 se strhujícím podáním afro-kubánské salsy, famózní izraelská hlasová eskamotérka Victoria Hanna a vrcholný zážitek slibuje rovněž vystoupení kapely Speed Caravan, horkého želízka na poli elektro-arabské fúze s loutnou oud. Branou exotické hudby do Čech je také náš nejstarší festival world music, pražský Respect, který si políčil na anglického kytaristu Justina Adamse (letitého parťáka Roberta Planta), který společně s gambijským griotem a hráčem na jednostrunné housle ritti Juldehem Camarou zvedá ze židlí snad úplně každého, podobně jako Issa Bagayogo z Mali s harfou kamalengoni napojenou na technobeaty, či naprosté zjevení současné africké hudby, početný ansámbl Kasai All Stars z Konga. Osmidenní Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou příští rok oslaví čtvrt století existence. Multikulturní akce nabízí v San Francisku žijící Indku Rupa Mayra s kapelou The April Fishes, vynikající kolumbijskou zpěvačku Lucii Pulido nebo hráče na citeru valiha Rajery z Madagaskaru. Kouzlo world music objevily také jiné domácí festivaly: třídenní pražský freemaraton United Island, trutnovské doupě undergroundu Open Air Trutnov nebo alternativně zaměřený Litomeřický kořen. O hudebních ukázkách a dalším aktuálním děním okolo výše uvedených festivalů vás pravidelně informují pořady na Vltavě, konkrétně Čajovna, takže budete-li se rozhodovat, kam se letos vydat za world music, nezapomeňte si naladit Český rozhlas. € Jiří Moravčík

EVROPSKÉ HUDEBNÍ FESTIVALY Mezi nejuznávanější hudební festivaly patří od roku 1920 Salzburger Festspiele. Festival se postupně zabydlel v mnoha prostorách Mozartova města a jeho slavnou historii, přerušenou pouze na dva roky během druhé světové války, psaly takové osobnosti jako Arturo Toscanini, Bruno Walter nebo Herbert von Karajan. Festivalová myšlenka Richarda Wagnera našla uplatnění od roku 1871 v Bayreuthu, kde byly v srpnu 1876 tetralogií Prsten Niebelungů zahájeny první Bayreuther Festspiele. Rovněž další slavný festival, krátce zvaný Proms, nebo BBC Proms, který se koná v Royal Albert Hall v Londýně, se ustavil jako každodenní původně promenádní koncerty, konané v osmi letních týdnech poprvé roku 1895. Dnes existují desítky, ne-li stovky festivalů. K nejstarším patří například dva švýcarské, vzniklé koncem druhé světové války a krátce po ní: Luzern, který se specializuje na orchestrální umění, a festival v Montreux, který proslul hlavně jazzem.

Ve stejnou dobu se zrodil festival na jezerní scéně v rakouské Bregenzi a přirozenými festivalovými centry se tak postupně staly nejen evropské metropole, jako je Berlín, Vídeň, Curych nebo Praha, ale místa přitažlivá i svými přírodními krásami či kulturními tradicemi: ať už je to pruská královská Postupim, Brucknerův Linec, Rossiniho Pesaro, festival v historických i přírodních prostorách Šlesvicko-Holštýnska na břehu Baltického moře, festival staré hudby v Innsbrucku a celá řada krásných míst v rakouských a švýcarských Alpách, kde našli své místo pro léto s hudbou například Pablo Casals (Zermatt), Martha Argerich (Lugano), Tibor Varga a Shlomo Mintz (Sion) či Yehudi Menuhin, kterému učaroval Gstaad. Evropským hudebním festivalům bude věnována řada deseti pořadů, vysílaných vždy ve všední den od 12:50 do 13:00 v rámci řady Rok v Evropě na stanici Český rozhlas 3 – Vltava od 8. do 19. června. € Jana Vašatová FOTO — CHRIS CHRISTODOULOU

DOMÁCÍ FESTIVALY WORLD MUSIC

18

Londýnská Royal Albert Hall

V LÉTĚ MÚZY NESPÍ Prázdninové měsíce už dávno nejsou obdobím, v němž by múzy měly mít volno. Naopak. Stanice Vltava bude v některých případech při tom a v mnoha dalších může programy alespoň doporučit. Příkladem budiž pětice renomovaných letních festivalů. Před šedesáti lety otevřela opera Dalibor festival Smetanova Litomyšl, který se od té doby ve skladatelově rodišti soustřeďuje na operní inscenace, ale po roce 1990 i na další formy, v nichž je dominantou vokální umění. Stranou však nezůstává ani hudba symfonická, komorní a chrámová a prostor nachází rovněž balet a projekty přesahující do jiných žánrů. Letos se koná od 12. června do 6. července. Mezi skutečně hvězdnými koncerty má být letos stylové vystoupení Magdaleny Kožené a souboru starých nástrojů Private Musicke. Recitál bude mít pěvkyně Susanne Rydén a při závěrečném galakoncertu hvězdná pěvkyně Annette Dasch. Novou inscenaci Dalibora chystá režisér Luděk Golat. Dvořákova Rusalka, v níž Dagmar Pecková ztvárňuje Ježibabu i Cizí kněžnu, se v prvním a třetím dějství odehrává v zámeckém amfiteátru, pro druhé dějství přejde publikum na zámecké nádvoří. Uvedena bude i opera – proces „Zítra se bude…“ Aleše Březiny a Jiřího Nekvasila, uměleckými prostředky evokující soudní líčení s Miladou Horákovou. Na zahajovacím koncertě mimo jiné zazní Smetanův kvartet Z mého života v orchestrální úpravě, jeho symfonické básně z Mé vlasti jsou pak s další hudbou v pro-

STRANA

gramu večera uspořádaného k předání evropského předsednictví z České republiky do Švédska. Oba tyto koncerty se objeví v přímém přenosu na Vltavě, stejně jako pak 28. srpna mimořádný externí koncert v Poličce, rodišti Bohuslava Martinů. Letní slavnosti staré hudby jsou od založení v roce 2000 jedinou přehlídkou hudby historických uměleckých slohů v Praze a ve středních Čechách. Díky propracované dramaturgii představuje vysoké procento festivalových projektů novodobé premiéry, a to často i v mezinárodním kontextu. Ojedinělý je pak festival přesahem do oblasti barokního divadla a tance s uplatněním dobových kostýmů, choreografie, gestiky a rétoriky. Desátý ročník se koná od 23. července do 11. srpna a za téma si vzal proměny lásky. Hudební a hudebně-divadelní programy představí rozličné duchovní a světské podoby lásky od středověku po romantismus, od různých forem dvoření a úcty až po prostopášné písně. Hlavním lákadlem bude Večer v Benátkách, poloscénické představení při svíčkách s hudbou z benátských ulic a paláců a s věhlasným souborem Le Po`eme Harmonique a v režii Benjamina Lazara. Tváří osmnáctého ročníku Mezinárodního hudebního festivalu Český Krumlov se stala americká sopranistka Renée Fleming, sólistka newyorské Metropolitní opery. Vystoupí tam 18. července. Její operní galakoncert pod širým nebem v Pivovarské zahradě má doprovázet Symfonický orchestr Českého rozhlasu pod taktovkou Johna Keenana. Na festivalu také vystoupí jako houslista a jako dirigent Shlomo Mintz, připravena je Dvořákova Rusalka, muzikálový program nazvaný Noc na Broadwayi, zahrát přijedou Kateřina Englichová a Lubomír Brabec, Dvořákův Koncert h moll zahraje violoncellista Kyrill Rodin. Festival Prague Proms pořádaný agenturou Českého národního symfonického orchestru se koná letos popáté. Nabídka je pestrou paletou hudebních žánrů. Začíná se „Dvořákovou nocí“, pokračuje se přes noc Francouzskou, Hollywoodskou a Karibskou k Noci Jamese Bonda a Vesmírné noci. Tato dramaturgie umožňuje, aby zazněla i hudba k filmům Podraz, Sedm statečných, Vinnetou ad. Jsme přesvědčeni, že téma A. Dvořák a Praha a Dvořák a Středočeský kraj je téma světové a záro-

19

FOTO — MATHIAS BOTHOR / DEUTSCHE GRAMMOPHON

FESTIVALY

Magdalena Kožená

veň navýsost české, prohlašují organizátoři festivalu Dvořákova Praha a chtějí z těchto lokalit učinit „kolbiště světových umělců“. Při letošním ročníku se na festivalu Dvořákova Praha objeví například dirigenti Vladimir Ashkenazy, Yan Pascal Tortelier a Paavo Järvi, Orchestr mladých Evropské unie, orchestry z Vídně, Frankfurtu a Bratislavy. Závěr přehlídky (21. srpna až 4. září) patří londýnskému orchestru Philharmonia. I Dvořákova Praha je festivalem, na němž bude mít stanice Vltava mikrofony – jak pro záznamy, tak pro přímé přenosy, jimiž mají být koncert Tomáše Netopila s rozhlasovými symfoniky a Jiřího Bělohlávka s Pražskou komorní filharmonií. € Petr Veber

POKRAČOVÁNÍ ZA PĚT MINUT

V Latinské Americe jsem se ocitla poprvé před dvanácti lety. Jela jsem do Mexika na delší stáž, na níž jsem překládala román mladé mexické spisovatelky Normy Lazo do češtiny a psala doktorát z lingvistiky. Latinská Amerika pro mě měla tehdy nádech něčeho tajemného, území, které jsem znala z knih Rulfa, Borgese, Sábata a Marquéze a o němž nám na přednáškách nadšeně vyprávěl profesor Černý, kterého jsme všechny tajně milovaly. Mexiko mě zdrtilo. Svou nekonečností, pouští, pralesy, oceánem, indiánskou maskou, dekadentním slangem, našlapanými tančírnami, pornografickými komixy a potoky krve, které tekly z každé stránky novin. Narkomafie, které plnily úlohu popravčích čet i sociálních sítí tam byly a jsou hlavními pány a soudci zároveň. I po letech ve mně vzpomínka na Mexiko dokáže vyvolat temnou touhu se tam vrátit a zároveň strach to udělat. A mafiáni „narkos“ jsou častými postavami mých textů, tak jako Markus a Juan z povídky Nové šaty. Sladký zvuk latinskoamerické španělštiny mě jak zrádná Siréna lákal zpátky čím dál častěji, procestovala jsem jako novinářka a lingvistka téměř všechny latinskoamerické země, abych se vlastní fascinací tímhle kontinentem dostala mu pod kůži. Vracela jsem se při každé příležitosti, do některých zemí i několikrát – např. ze stejného místa v chil-

V

STRANA

LATINSKO AMERICKÁ

TOUHA ské Patagonii, z Chaiténu, jsem napsala s odstupem sedmi let dvě velké reportáže. Naposledy jsem milovaný Chaitén, jedno z nejkrásnějších míst na světě, viděla letos v létě zničené a zasypané sopečným popelem. Žili tam poslední dva lidé – Cassandra a Ramón a jim jsem věnovala povídku Štěstí v popelu. Patagonie, kam se vždycky utíkalo, protože je to neprostupný a zapomenutý kout světa se svými sopkami, chladnými jezery, fjordy a podmořskými zemětřeseními, je rájem romanopisců – nikde jinde nenajdete tak lákavé náměty. Dodnes tam žijí potomci nacistů, kteří do Patagonie utekli, míchá se tady němčina se španělštinou a indiánskými jazy-

20

ky, lidé mají modré oči, protáhlé indiánské obličeje a vždycky máte pocit, že se v nich ukrývá nějaký příběh-poklad. O nich je povídka Kulaté rámy slov a Zvuk jména, které nám dali. Pak jsem na delší dobu zakotvila u českých krajanů v Brazílii, jako jejich učitelka. Nejdřív jsem učila v pralesní divočině státu Mato Grosso do Sul, kam přišli s Janem Antonínem Baťou Češi a postavili tady několik městeček. Učila jsem jejich potomky a rodinu vnučky Jana Antonína Bati Dolores Baťa Arambašičovou. Pak jsem se přesunula do megaměsta Sao Paula a pokoušela jsem se tam nějaký čas žít, učit znova krajany a psát. V Sao Paulu se ale podle mě musíte narodit, abyste delší dobu vydrželi nápor neustálé nejistoty, všudypřítomného pouličního násilí, propastných sociálních rozdílů a smogu. Přesto na to město dnes vzpomínám jako na elektrizující amalgám tropických vůní, černošských rytmů vytloukaných na víka mastných plechovek, pouličních ohňů v chudinských čtvrtích a na nekonečné hodiny inspirace v tichu mé pracovny v Českém krajanském spolku. Po dvou letech v Brazílii jsem si dala od Latinské Ameriky pauzu. Myslela jsem, že navždycky. Byla jsem přesvědčená, že doma je doma a že je třeba začít se svým životem zacházet nějak vážněji, usazeněji a zodpovědněji. Stačil však jediný telefonát z Minis-

STRANA

FOTO — JIŘÍ SOBOTA

LETNÍ VÝLETY S VLTAVOU

terstva školství, abych se znova vypravila na konkurs na učitelku krajanů – tentokrát do Buenos Aires. Nemohla jsem odolat táhlému volání houpavého zvuku latinskoamerické španělštiny, tentokrát podbarveného zvukem bandoneonu a tanga. Jsem tady znova a dělám to co vždycky – učím a píšu. Buenos Aires s jeho širokánskou tmavě hnědou řekou a starými rezavými přístavy, plné nostalgie po něčem, co už dávno není a možná ani nikdy nebylo, mě drží ve svých sametových spárech. Je to silné město – město přízrak, s ulízanými vlasy, botkami ze třicátých let a rudou, vybledlou růží ve vlasech. Proto je pro něj v mých povídkách tolik místa. Po stejných ulicích jako já se prochází doktor Favarrolo, Svatá Leluyá a malý žebrák parkuje svůj vozík na nádraží Retiro, kde se každý den prodírám davem lidí a spěchám na metro. Možná, že mi právě on před několika měsíci ukradl z kapsy mobil. Latinská Amerika je vtělená touha po něčem, co nikdy nepochopím. Čím víc se ji snažím poznat, čím víc o ní píšu politických analýz, reportáží, nebo literárních textů, tím víc mi uniká. € Markéta Pilátová

 Pokračování za pět minut: Markéta Pilátová – Příběhy z konce světa, pátek 7. 8. 2009, ve 20.00 hod. Připravil a hudbu vybral Jiří Vondráček. Režie Aleš Vrzák.

21

POZVÁNÍ NA CESTY

PRÁZDNINOVÉ LETNÍ ČTENÍ

V prázdninových Výletech s Vltavou křižujeme rok co rok všemi směry po celé republice; ale míst, která stojí za návštěvu – zvukovou i skutečnou – je tolik, že cyklus by mohl být nekonečný. Letos určí většinu vltavských letních a vý-letních tras zajímaví Evropané, kteří v našich krajích žili, nebo kteří tudy aspoň na čas prošli a zanechali po sobě výrazné stopy. A kam nás tedy stopy Evropanů zavedou? Na Střední Moravu se vydáme za slavnými hudebníky: do Vysoké za rodem Franze Schuberta, do Šumperku za pěvcem Leo Slezakem, do Javorníku za Karlem Dittersem von Dittersdorf, dále do Šumvaldu, odkud pocházel rod Franze Lehára a nakonec do Olomouce za Leo Fallem. Budou to tedy výpravy plné hudby. V Karlových Varech, do nichž v historii výrazně pronikaly dodnes patrné evropské kulturní a společenské proudy, nás historik Milan Augustin provede okolo některých opomíjených a často dokonce i kuriózních pamětních desek pozoruhodných návštěvníků, kteří proslulé lázeňské město nějak poznamenali. Cesty po kraji východočeském pak budou velmi rozmanité, co se míst i osobností týče. Až na Labskou boudu se vydáme za italským botanikem P. A. Mattiolim, autorem proslulého Herbáře, v Kuksu budeme – jak jinak – obdivovat díla Matyáše Bernarda Brauna, v Ratibořicích navštívíme krásnou a vzdělanou dámu Kateřinu Vilemínu Zaháňskou, nad Trutnovem vystoupáme k mohyle rakouského generála Ludwiga Gablenze a konečně ve Svobodě nad Úpou se dozvíme, jak tu kdysi belgický průmyslník Prosper Piette zakládal krkonošské papírny. Co osobnost, to jiný obor, ale zároveň vždy ona výrazná „evropská stopa“. Za neméně různorodou pěticí – od Jana Nepomuckého až k Josefu Skupovi – budeme putovat na Plzeňsku a za svatým Vintířem, zdaleka ne jen poustevníkem, se vydáme na Šumavu. Tolik aspoň malá nabídka z velkého letního itineráře Vltavy. Ani letos nebude samozřejmě chybět každodenní posluchačská soutěž, novinkou pak bude internetová stránka, na které – jak aspoň pevně doufáme – budete spolupracovat i vy, vltavští posluchači. €

V prázdninovém vysílání Vltavy se během posledních let docela šťastně usadilo několik programových typů, ke kterým se rok co rok vracíme, protože – jak víme z četných ohlasů – dělají radost vám, posluchačům, a dělají radost i nám, redaktorům. Kromě Výletů s Vltavou, každodenní šansonové chvilky nebo Pokračování za pět minut, jsou to i letní ranní četby na pokračování. Ranní čtení! Jaký to luxus, který by si během roku mohl v chaotickém chvatu všedního dne dopřát jen málokdo! V létě to ovšem jde, aspoň na těch pár týdnů dovolené, kdy nemusíme spěchat a k pozdní ranní kávě si můžeme pustit Rozmarné léto, Chrám Matky Boží v Paříži, Klapzubovu jedenáctku či jiné, většinou sice dobře známé, ale tím vítanější čtenářské – a ovšem i posluchačské – radůstky. I letos se k ranním četbám vracíme, a to už od pondělí 29. června, kdy začínají školní prázdniny. První je na řadě už zmíněný román Victora Huga ve výtečné, velmi barvité interpretaci Petra Kostky (v režii Hany Kofránkové). A hned potom vskutku rozmarná letní novela Vladislava Vančury, jejíž rozhlasová podoba si v ničem nezadá se slavným Menzelovým filmem. Režisér Josef Melč natočil malý příběh z Krokových Varů v roce 1981 s Josefem Kemrem, Vlastimilem Brodským, Jiřím Adamírou, Danou Medřickou, Jiřinou Jiráskovou… Co víc si ještě přát! Letní čtení na pokračování uvádíme každý všední den hned po skončení Mozaiky a ranní premiéře Výletů s Vltavou, tedy v 8.25. Hezký poslech! €

JAZZOVÁ SEZONA

STRANA

NUO MULTIMUSIC MINIBIGBAND ALIAS NUSELSKÝ UMĚLECKÝ ORCHESTR Kompletní cyklus letošní Jazzové sezony Eurorádia, která sestávala z dvaceti přímých rozhlasových přenosů či záznamů recitálů výjimečných evropských, kanadských, amerických či mezinárodně smíšených hudebních seskupení, vyvrcholí v pátek 26. června 2009. Z pražského rozhlasového Studia A v Karlíně bude pro desetitisíce rozhlasových posluchačů v Evropě i za Atlantikem odvysílán záznam koncertu špičkové domácí kapely, která si říká NUO multimusic minibigband, neboli Nuselský umělecký orchestr. Tato personálně, nástrojově i stylovým zaměřením unikátní skupina vznikla v květnu 2002 původně pouze pro potřebu absolventského koncertu tehdejšího žáka jazzového oddělení Ježkovy konzervatoře v Praze, klávesisty a skladatele Jakuba Zitka (studoval skladbu pod vedením pianisty Karla Růžičky). Z nekonečných nočních debat o tom, jak a co hrát po svém a jinak a jak uniknout standardům a pokorné úctě k mrtvým jazzovým velikánům, vykrystalizoval nápad vytvořit generačně homogenní středně velký orchestr, který by se pokusil rozčeřit poněkud stojaté jazzové vody. Jakub Zitko měl odjakživa sklony hrát vlastní hudbu a nekopírovat vzory, přitahovaly ho netradiční hudební formy a neotřelé zvukové možnosti. Co se osobního vkusu týče, je stylově dosti neuchopitelný – mezi svými oblíbenci nejčastěji uvádí jména jako Charles Mingus, Medeski, Martin & Wood, Béla Bartók či Led Zeppelin. Postupem času přešel od klavíru k Hammondovým varhanám a Fender pianu, zkoumal možnosti sampleru, zkoušel nejrůznější nástrojové kombinace a zvukové efekty.

K

22

Proč jsi svoji jazzovou kapelu pojmenoval Nuselský umělecký orchestr? To bylo v dobách, kdy většina muzikantů z kapely bydlela ještě v Nuslích a hodně jsme se tam setkávali v hospodách. Napadlo mě to i jako legrační protiklad k Vienna Art Orchestra, což je samozřejmě jedna z mých oblíbených kapel. Jaký máš vztah k Botiči, který se pod Vyšehradem vlévá do Vltavy? V podstatě žádný speciální, ale samozřejmě za těch deset let, co zde bydlím, to tady mám už docela rád – celou tu oblast okolo Botanické zahrady až k Vyšehradu, samozřejmě včetně Nuslí. Podle jakého klíče si vybíráš svoje spoluhráče? V první řadě si musíme rozumět i jako lidi. Jinak v podstatě ani nevím, jak ta sestava vznikla, vše vyplynulo tak přirozeně, že jsem nad tím ani nijak zvlášť nepřemýšlel. Každopádně to jsou muzikanti, kteří nejsou jen ortodoxní jazzmani, ale rádi se zatoulají i do jiných žánrů a nemají žádné předsudky. Můžeš je nějak charakterizovat? Marcel Bárta (rozevlátý umělec), Oskar Török (rozevlátý umělec), Pavel Hrubý (rozevlátý umělec), Jan Jirucha (rozevlátý umělec), Jiří Šimek (rozevlátý umělec), Aleš Slavík (rozevlátý umělec), Roman Vícha (rozevlátý umělec), Ivan Acher (rozevlátý umělec), já (fotřík od tří dětí).

Hudba Nuselského uměleckého orchestru se v průběhu času vyvíjela dosti nepředvídatelným směrem díky všem muzikantským osobnostem, které se v kapele sešly a nasměrovaly svoji tvůrčí energii k jednomu společnému cíli. Na tváři kapely se výrazně podílejí bez výjimky všichni spoluhráči, výsledný zvuk se kroutí a proměňuje podle jejich momentálního rozpoložení, občas vibruje balkánskými pohřby i svatbami, detektivka z Harlemu mizí v příboji kubánské pláže apod. Začátkem roku 2007 se Jakub Zitko rozhodl realizovat nové autorské CD, které vyšlo koncem téhož roku u progresivně zaměřeného labelu Amplion Records pod názvem Dixie and The Gang.

Jseš šťastnej chlap, když můžeš dělat svoji práci? Ano. Jsem štastnej, protože se živím tím, co mě baví – hraním muziky. Nic lepšího (kromě zdraví) si snad člověk ani nemůže přát. Kromě hraní ještě učím skladbu, což je někdy zábavné a někdy už míň, ale každopádně to přináší zase nějaké nové podněty a setkávání se studenty a jejich pracemi, což je také zajímavé. Teď čerstvě jsem se ještě namočil do vytváření programu v novém klubu Jazz Dock, což mě také baví a doufám, že se nám tam podaří vytvořit fungující progresivní scénu, která by byla zaměřena hlavně na mladé a originální kapely. V poslední době vůbec nestíhám, takže si říkám, že ani nemám čas na psaní muziky, ale asi si musím jen lépe zorganizovat čas a pít méně alkoholu. € Jiří Starý

ČAJOVNA

STRANA

23

DAPHNE ORAM

KRÁSNÉ STARÉ STROJE Historie pípání je mnohem zajímavější, zábavnější, ale hlavně starší, než byste zřejmě čekali.

Právě počátky elektronické hudby se zabývají v seriálu Krásné staré stroje Pavel Klusák a Tadeáš Haager. V obecném povědomí koluje názor, že prvními muzikanty skládajícími elektronickou hudbu byli němečtí Kraftwerk. Už ze samotného faktu, že hudební nástroj (v podstatě první noise generator na světě) pochází už z roku 1913 je patrné, že věci se mají ve skutečnosti trochu jinak. Stejně tak Léon Theremin hrál na svou důmyslně hučící anténu už ve dvacátých letech. Pavel Klusák společně

RAYMOND SCOTT WENDY WALTER CARLOS

s T. Haagerem se vydali, co nejhlouběji to šlo, a objevili zástup zapomenutých hrdinů a múzických skautů a průkopníků, kteří stvořili žánr elektronické hudby prakticky z ničeho. Jen málo z těch, kteří dnes chodí za duněním sound systémů do luk nebo klubů, asi tuší, kdo to byli Wendy Walter Carlos, Raymond Scott nebo třeba Daphne Oram. A přitom právě oni v padesátých letech s tehdy už dokonalejší technologií (CSIRAC, moog) skládali první elektronické kusy, které už nebyly jen experimentem,

ale i uměním. Jedni přitom ve službách reklamního průmyslu a druzí pod záštitou veřejnoprávních médií. Podivné kořeny pro undergroundové a nezávislé hudební hnutí, jak se dnešní elektronika chápe. Že? Tři hodiny putování hudebními dějinami vám osvětlí, že reklamní spoty na šumivé nápoje nebo stavebnice měly na svět kultury stejný vliv jako dokumenty o astronomii, pro které skládal soundtracky Philip Glass… že nevěříte? Tak poslouchejte. € Tadeáš Haager

HUDEBNÍ FÓRUM

STRANA

INSPIRATIVNÍ MINIMALISMUS ryho Partche (1901–1974), i newyorské skladatele kolem Johna Cage (1912–1992). V podobném kontextu vznikala i raná díla dnes už široce přijímaných skladatelů Steva Reicha (1936) a Philipa Glasse (1937). Oba dva stáli v 60. letech u zrodu směru, pro který se vžilo označení minimalismus. Termín je vlastně vypůjčený z výtvarného umění. Není to náhoda: Hudební skladatelé byli od začátku v úzkém kontaktu s výtvarnou scénou. Steve Reich se svým ansámblem vystupoval v prvních letech především

v galeriích, Philip Glass spolupracoval s jedním z nejvýznamnějších minimalistických sochařů Richardem Serrou. Celý směr bývá charakterizován redukcí užitých prostředků, ale možná by bylo příhodnější říci, že se vyznačuje znovupromýšlením základních prostředků. Výtvarníci a sochaři se zaměřili na jednoduché tvary, skladatelé se navraceli k tonalitě a jasně čitelnému rytmu, intenzivně studovali hudbu mimoevropských kultur a zajímali se o jazz. Často se jednalo o vědomé vymezení se vůči dominující atonální hudbě serialistů FOTO — JEFFREY HERMAN

S

Soudobá hudba ve Spojených státech vzniká v podstatně jiných podmínkách než v Evropě. Zdaleka není tak často podporována ze státních peněz, ale mnohdy nachází uplatnění při univerzitách – zde také působí celá řada specializovaných souborů – nebo je zaštítěna nadacemi financovanými z prostředků bohatých jednotlivců. Američtí skladatelé jsou možná pod silnějším komerčním tlakem, často píší pro tradiční nástrojové formace a jejich hudba bývá v Evropě někdy trochu opovržlivě přehlížena. Na druhou stranu zde vždy byly osobnosti, které se rozešly s ustálenou provozovací praxí, vcelku radikálně se vůči ní vymezily a hledaly na nových základech postavený hudební projev. V anglosaském světě se v této souvislosti vžil termín „maverick“ – individualista jednající na vlastní pěst, který přehodnotil východiska své práce a vědomě se postavil proti hlavnímu proudu. Tento přístup už má v Americe svou tradici. Na jejím počátku stál skladatel, civilním povoláním pojišťovák, Charles Ives (1874–1954). Pracoval se čtvrttóny, polyrytmií i disonantní harmonií; evropskou tradici symfonické hudby spojil s vlivy americké populární kultury a dosáhl výsledků, které dodnes vyvolávají údiv. Do podobné skupiny „mavericků“ bychom mohli zařadit Henryho Cowella (1897–1965), Har-

Steve Reich

24

a Johna Cage. Když Steve Reich studoval na Mills College v Kalifornii, jedním z jeho učitelů byl i Luciano Berio. Reich mu jednou přinesl ukázat skladbu založenou na dvanáctitónové řadě. Příliš důmyslně s ní ovšem nepracoval a řada se neustále opakovala v základním tvaru. Berio se podíval do partitury a zeptal se: „Když chcete psát tonální hudbu, proč nepíšete tonální hudbu?“ Reich později dvanáctitónovou techniku odmítl úplně, stáhl se z akademického života a na čas se živil jako taxikář. Kolem poloviny 60. let dokonce přestal psát pro hudební nástroje a místo toho začal nahrávat na magnetofonový pás mluvenou řeč. Jak později přiznal, tajně natáčel i své zákazníky v taxíku. Se získaným materiálem začal experimentovat: vybral úryvky, které ho zaujaly svou melodickou a rytmickou kvalitou, a vytvářel z nich smyčky. Jednou se stalo, že taková smyčka běžela na dvou magnetofonech současně. Jeden magnetofon se ovšem zpomaloval a tak skladatel slyšel nahrávku dvakrát – poprvé v nezměněném tempu a podruhé, jak se od originálu postupně vzdaluje. Fázový posun, jak tento jev nazval, zaujal Reicha natolik, že s ním začal cíleně pracovat. I díky náhodě tak v roce 1965 vznikla první skladba svého druhu – It‘s Gonna Rain, založená na nahrávce černošského kazatele Bratr Wlatera. Reicha fascinoval proces postupného posouvání a možnost onen proces sledovat. Techniku fázového posunu užil opakovaně a později si ji vyzkoušel i na tradičních hudebních nástrojích. Svá stanoviska shrnul v roce 1968 v eseji nazvané Music as a Gradual Process – Hudba jako postupný proces. Tento text se stal jedním z nejdůležitějších teoretických textů minimalismu.

JUBILEUM

Za vůbec první minimalistickou skladbu bývá považováno Trio pro smyčce La Monte Younga (1935) z roku 1958, ale opravdu klíčovou kompozicí raného období bylo In C Terryho Rileyho (1935). Partitura je příznačně velice strohá a obsahuje pouze padesát tři krátkých melodických frází a soubor instrukcí, jak s nimi naložit. Není specifikována konkrétní instrumentace a na provedení se může podílet libovolný počet hudebníků. Každý z nich postupně přehraje všech padesát tři frází a na každém z nich záleží, kolikrát jednotlivou frázi zopakuje. Když bylo In C v roce 1964 provedeno v San Francisku poprvé, v ansámblu hrál i Steve Reich. Byl to právě on, kdo navrhl, aby byl do hudby zapojen pravidelně pulsující rytmus, který hudebníkům umožnil snazší orientaci. In C se dodnes dočkalo mnoha nahrávek; na té z 60. let hraje na saxofon sám Terry Riley, existuje i verze pro symfonický

orchestr a jednu ze zatím posledních postavil Paul Hillier téměř výlučně na lidských hlasech. Postupem času se každý ze skladatelů vydal svou cestou, ale v raných dobách spolu často spolupracovali, podíleli se na provedení skladeb svých kolegů a nepochybně se vzájemně inspirovali. Jakým směrem se později ubíral vztah Steva Reicha a Philipa Glasse výmluvně charakterizuje následující historka. Koncem 60. let napsal Glass skladbu nazvanou Two Pages for Steve Reich – Dvě stránky pro Steva Reicha. Později název zkrátil na pouhé Two Pages – Dvě stránky. Možná trochu nečekaně se minimalismus stal jedním z nejinspirativnějších směrů poválečné hudby a nalezl ohlas u odlišně orientovaných tvůrců několika generací ze všech koutů světa. V kontextu symfonického orchestru i velké opery rozvíjí potenciál myšlenek první generace autorů John Adams (1947). Se zajímavou, v harmonii podstatně komplikovanější odpovědí na podněty amerických tvůrců přišel Holanďan Louis Andriessen (1939). Vliv směru ovšem už dávno překročil hranice artificiální hudby a inspiroval autory ambientní hudby i mnohé dýdžeje. Za minimalistu bývá někdy označován také Michael Nyman (1944), britský skladatel, autor hudby k filmům Petera Greenawaye, který se svou skupinou 7. července zavítá na letošní ročník festivalu Colours of Ostrava. V následujícím týdnu, 16. července, vystoupí v pražském Kongresovém centru Philip Glass, a aby toho nebylo málo, v témže týdnu můžete na Vltavě poslouchat minimalismu věnovaných pět pořadů Hudebního fóra. € Josef Třeštík

25

JUBILEUM BOHUSLAVA MARTINŮ V POLIČCE Dne 28. srpna 2009 si hudební veřejnost u nás i v zahraničí připomene 50. výročí úmrtí Bohuslava Martinů. Rodiště skladatele – východočeské město Polička – bude v jubilejní den místem konání koncertu, pořádaného v kostele sv. Jakuba, v jehož věži se Bohuslav Martinů 8. prosince 1890 narodil jako syn místního pověžného. Mimořádnému datu bude odpovídat i poměrně netradičně a velkoryse koncipovaný program koncertu tvořený výhradně díly Bohuslava Martinů. Podle slov Vojtěcha Stříteského, ředitele Komorní filharmonie Pardubice, bylo záměrem vytvořit dramaturgii jako oblouk vycházející od hudby Martinů s typicky folklorní inspirací přes výraznou kompozici s internacionálním ideovým rozměrem a s návratem opět k lidově laděnému a pozitivně vyznívajícímu opernímu pastorale. „Potkal jsem jeseň“ – titul celého večera je citátem ze závěrečná pasáže kantáty Bohuslava Martinů Otvírání studánek na slova Miloslava Bureše, která zazní v úvodu koncertu následována Selankou z kantáty Kytice. Internacionální prvek je v programu zastoupen Polní mší, hluboce působivým dílem, reagujícím na události počátku 2. světové války. O kompozici, která předpokládá provádění nikoli v kostele, ale případně i v jakýchkoli válečných – „polních“ podmínkách, Martinů napsal: „… není to vlastně mše, je to jakási modlitba za vlast a touha po domově, kterou tlumočím v tónech… Je to modlitba klidná, doufající a plně věřící v budoucnost.“ Program vyvrcholí pro-

FOTO — © CENTRUM BOHUSLAVA MARTINŮ, POLIČKA

Michael Nyman

STRANA

vedením líbezného pastorale Narození Páně z opery Hry o Marii. Interprety koncertu budou Komorní filharmonie Pardubice, Kühnův smíšený sbor a sólisté, dirigentem bude Marko Ivanović. Koncert, na jehož pořádání se podílejí Město Polička a Mezinárodní operní festival Smetanova Litomyšl, vysílá přímým přenosem Český rozhlas 3 – Vltava a v rámci cyklu Letní festivaly Eurorádia 2009 řada zahraničních rozhlasových stanic. € — dh —

STRANA

26

FOTO — ARCHIV ČRO

SOUTĚŽ

CONCERTINO PRAGA 2009: TÝMOVĚ OD DVOU DO ČTYŘ Mezinárodní rozhlasová soutěž mladých hudebníků se opět dostala do finále. Vítězové soutěže, bratři Matouš a Šimon Michalovi, s Jiřím Bártou

Zimní klání rozhlasových snímků anonymních interpretů vyvrcholí vždy na přelomu jara a léta koncerty vítězů, laureátů a dalších oceněných, kteří obhajují své již dříve natočené výkony. Po dvou minulých ročnících Concertina, kdy se utkávali sóloví hráči v různých oborech, otevíraly se letos zájemcům kategorie komorní hry, a to od dua po kvinteto. Porota 43. ročníku zasedala v Praze počátkem února a vyslechla nahrávky 14 souborů, z toho bylo 8 duí, 4 tria a 2 kvarteta; kategorie kvinteto nebyla obsazena. Členové poroty – předseda Jiří Bárta a Adam Skoumal z České republiky, Clara Novak z Itálie, Helena Bondarenko z Ruska, Wolfgang W. Meyer z Německa, dále za Evropskou vysílací unii (EBU) Alina Velea z Rumunska a László Terdik z Maďarska – hodnotili soutěžní snímky z osmi zemí: kromě nás z Bulharska,

Z

Estonska, Lotyšska, Polska, Portugalska, Ruska a Řecka. Český rozhlas zaznamenal letos velký úspěch českých účastníků, které vyslal do soutěže a jejichž snímky natočil v rozhlasových studiích. Čestné uznání obdrželo Klarinetové trio Základní umělecké školy v Týništi nad Orlicí, které vede pedagog Pavel Plašil, ve složení Pavel Zemen, Pavel Plašil a Vojtěch Hájek. Kvarteto ZUŠ Bohuslava Jeremiáše v Českých Budějovicích pod vedením prof. Petra Riese získalo 1. cenu a titul laureáta; tvoří ho hráčky na flétnu Anežka Vargová, Zdeňka Hanzliková, Klára Škodová a klavíristka Barbora Brabcová. Absolutními vítězi Concertina Praga 2009, vítězi v kategorii duo a laureáty soutěže se stali houslisté, bratři Matouš a Šimon Michalovi (na fotografii s předsedou poroty, světoznámým violoncellistou Jiřím Bár-

tou). Pocházejí z hudebnické rodiny z Police nad Metují a v současnosti oba studují u prof. Jaroslava Foltýna na Pražské konzervatoři. Matouš a Šimon Michalovi jsou nositeli Ceny Heleny Karáskové, kterou předává ministr školství; ocenění nese jméno redaktorky, patřící v roce 1966 k zakladatelské generaci dnes proslulé rozhlasové soutěže. Český rozhlas 3 – Vltava připravil ve spolupráci s Producentským centrem, které organizuje mezinárodní soutěž, přímé přenosy a záznamy koncertů mladých interpretů. Uskuteční se v červnu v pražském Rudolfinu a na Jihočeském festivalu Concertino Praga. V neděli 14. června se od 19 hodin koná pražský přímý přenos koncertu s moderací Lukáše Hurníka, jenž představí mladé hudebníky od nás, z Polska, Portugalska a Bulharska. Další přímý přenos, a to závěrečné-

ho koncertu, uvede Vltava v pátek 19. června; bude z Rytířského sálu zámku v Jindřichově Hradci a uvádí ho Jiří Hlaváč. Záznamy koncertů ze zámků v Českém Krumlově, Bechyni a z divadla v Třeboni uslyší pak rozhlasoví příznivci mladých komorních souborů o třech červencových středách. Concertino Praga vymyslel kdysi v šedesátých letech minulého století redakční kolektiv především jako užitečnou a prospěšnou věc, upevňující kontakty mezi rozhlasy ve světě. Soutěž slouží vynikajícím talentům, v komorních souborech pak o to víc, že jim dává poznat pocit sounáležitosti a odpovědnosti k ostatním. Mladí hudebníci však zejména chtějí své umění předávat publiku, chtějí v lidech probouzet radost, chtějí povznášet. Pojďme jim tedy naslouchat! € Stanislava Střelcová

ROZHOVOR

STRANA

Jeho působení u orchestru je přínosem s potenciálem pokračování stylu práce a všeho dobrého, co přinesl za 25 let stávající šéfdirigent. Záleží jen na něm, jak bude tuto šanci rozvíjet a jak se rozhodne, do jaké míry bude dirigentem. Jedná se totiž o člověka, který se kromě toho úspěšně věnuje i kompozici a aranžování.

JAN SIMON A SOČR Ještě před osmi lety byl Jan Simon „jen“ jedním z nejlepších českých klavíristů, byl odpovědný pouze sám za sebe… Když se stal ředitelem SOČRu, vstoupil do neznámých vod a musel se naučit řídit a nést odpovědnost za 120 lidí. Jeho míra empatie a znalost psychologie se zvýšila geometrickou řadou. Dnes je z něho špičkový hudební manažer. Jak to vypadá s generačním profilem orchestru? Myslím, že se nachází v optimálním stavu. Jsou zde jak zkušení matadoři, kteří jsou na vrcholu tvůrčích sil, tak hodně perspektivních mladých mužů a žen, a to hlavně ve smyčcových skupinách, kteří přinášejí nové pohledy. Konkursy ukazují, že technická hráčská úroveň se obecně zvedla. Na druhé straně je zřejmé, že studiu orchestrální hry je na našich školách, které vychovávají prioritně sólisty, věnována nedostatečná pozornost. Ovšem ani úspěšný konkurs ještě nemusí být obecným měřítkem, jak se bude muzikant v rámci orchestru vyvíjet. Co si slibujete od nového stálého dirigenta orchestru?

FOTO — ARCHIV

K

Jan Simon

Jan Kučera fungoval dva roky jako asistent pana šéfdirigenta Vladimíra Válka, jehož je odchovancem, a vloni se stal stabilním členem týmu orchestru. Má obrovský hudební potenciál, vize; je praktikem. Chceme mu dát příležitost, aby toto vše rozvíjel.

Zkomplikovala rekonstrukce původní budovy rozhlasu činnost orchestru? Většinu projektů realizujeme v kapacitně menším studiu v Karlíně, a tím se nahrávací studiová produkce poněkud zúžila. Je to dáno omezením počtu nahrávajících hudebníků. Naproti tomu se snažíme, aby veškerá veřejná vystoupení byla Českým rozhlasem nahrávána a hodně kooperujeme se zahraničními veřejnoprávními rozhlasy, například v Maďarsku, Srbsku, Chorvatsku, a s EBU. Musím dodat, že se orchestr na otevření vinohradské jedničky hodně těší. Studiová práce je pro rozvoj velmi užitečná – mikrofony jsou totiž neúprosné a odhalí každou chybu. Navíc bude mít SOČR důstojné zázemí a studio zlepší svoji podobu a vybavení. Souběh koncertní a studiové práce je naší výraznou výhodou. SOČR je také důležitým ambasadorem české kultury. Kdo vás uslyší v příští sezoně? Budeme hrát v Německu, Rakousku, Itálii, Holandsku a Belgii. Pravidelné zájezdy do Japonska a Řecka se bohužel kvůli financím posunuly o jeden rok. Výkladní skříní orchestru je oblíbená abonentní řada v Rudolfinu. Jaká bude sezona 2009–2010?

27

Samozřejmě nemůžeme pominout dvě výročí – Martinů a Mahlera. Hned na úvodním zářijovém koncertu uvedeme 1. symfonii od Martinů, v prosinci Inkantace s Ivo Kahánkem a Vladimírem Válkem, na mimořádném koncertu ve Španělském sále Pražského hradu zazní Památník Lidicím. Moc se těším na provedení Mahlerovy 2. symfonie „Vzkříšení“ v červnu 2010. Jeho hudbu budeme provozovat i mimo abonmá a v zahraničí, takže bude v letech 2010 až 2011 určitým pilířem naší činnosti… Naše veřejnoprávní poslání naplňujeme prezentováním výrazných mladých umělců, jako jsou kromě Kahánka Irvin Venyš, Marek Štilec nebo Martina Bačová. Co byste čtenářům z nové sezony zvlášť doporučil? Například Michaelu Fukačovou, báječnou cellistku, která v Praze dlouho nehrála. V únoru příštího roku s námi uvede Elgarův koncert. Koneckonců ten večer má pestrou dramaturgii, protože Elgara doplní Grieg, Ravel a Richard Strauss. Podobně je tomu s květnovým koncertem s hudbou Honeggera, Ravela, Milhauda, Glazunova a Čajkovského. Zajímavou perličkou bude březnové hostování Zdeňka Mácala. Moc se také těším na lednový koncert bývalého šéfa Belgického rozhlasového orchestru Ronalda Zollmana, který mě před 18 lety doprovázel coby laureáta soutěže Královny Alžběty, a na prezentaci reprezentativního opusu hudby 20. století – Hindemithovy symfonie Malíř Mathis. Příští sezona je obecně podle mě pestřejší než minulé, takže je z čeho vybírat. € Luboš Stehlík

STUDIE

STRANA

28

VĚC: MAZÁNÍ /3. ČÁST Třetí a závěrečná část materiálu o problematice mazání rozhlasových nahrávek Snaha likvidovat nahrávky se rozhodně netýkala jenom ryze politických pořadů a projevů. S nemenší intenzitou byly likvidovány pořady z oblasti takzvaného uměleckého slova i hudby. Málokterá redakce má tak pečlivě vedený archiv smazaných pořadů jako redakce rozhlasových her. Jen z letmého nahlédnutí do křestních listů smazaných titulů je zřejmé, že v druhé polovině 50. let se hry prvoplánově angažované sovětské dramatiky staly už neúnosnými. Roky 1956–57 přinesly velký počet smazaných her, jež nesly stopy počátku 50. let. Není pochyb o tom, že v tomto případě nešlo pouze o uvolňování pásků, šlo o likvidaci stop po dramaturgii naivně propagandistické linie. Dělo se to často i za cenu mazání hereckých výkonů, které si nesporně zasloužily uchování, byť třeba „jen“ pro potřeby historiků, teatrologů.

S

(Několik příkladů: S. P. Antonov: Delegátka míru Hráli: Jekaterina Ivanova Nikanorova, dojička krav – Antonie Hegerlíková, Předseda kolchozu – Jiří Suk, pastýř – Ludvík Řezníček, tajemník okresního výboru – Vladimír Čech… dále: Josef Červinka, Jaroslava Adamová, Světla Amortová, Dana Medřická… Přeložil a upravil Vlastimil Brtěk, režie – Oldřich Hoblík, Natočeno 1951, smazáno – 1956 S. Antonov: Jak se zpívá v Poddubí, zpracování povídky „Častušky z Poddubí“ Hráli: Rudolf Deyl ml, Světla Amortová,

Jiřina Švorcová, Jaromír Spal… Režie Jiří Horčička, natočeno 1953, smazáno 1956 Alexej Arbuzov: Setkání s mládím Komedie se vzpomínkami na válečná léta Rež. Jiří Hořčička – Karel Höger v hlavní roli Nat. 1953, smazáno 1958 Sovětská klasika Ďjakonov: Svatba s věnem Převzato z Realistického divadla – rež. Rudolf Vedral, Nat. 1953, smaz. 1957) Smazána byla takzvaná Divadelní okénka, která vznikala v první polovině 50. let. Byly to sice útvary převážně publicistické, určené k oslavě výročí herecké, či režijní osobnosti, ale byly v nich zachyceny hlasy, které z hlediska teatrologie měly vysokou výpovědní hodnotu (Marie Hübnerová, Otomar Krejča, Jiřina Petrovická…). Pořady byly mazány brzy po vysílání, nešlo tedy s největší pravděpodobností o „mazání stop minulosti“, ale o prosté uvolňování pásků. Stejný důvod (tedy uvolňování natáčecího materiálu) stál patrně také za skutečností, že se v archivu nedochovaly žádné z oblíbených pořadů, které ze svých cest připravovali Jiří Hanzelka a Miroslav Zikmund. Nikdo dnes už asi nezjistí, kdo ke smazání těchto vzácných dokumentů dal pokyn, ale došlo k němu patrně ještě dříve, nežli se Jiří Hanzelka stačil vmísit do politického dění v roce 1968, motiv tedy nejspíš nebyl ideologický. Druhá etapa mazání stop nastala v období po roce 1968. Zajímavé je ovšem zjištění, že první etapa mazání nastala už v druhé polovině roku 1968, nebo v první části roku 1969, v době, kdy se ještě první garnitura nejtvrdších normalizátorů moci nechopila. Dramaturgové, poučeni minulými léty, dokázali dobře odhadnout, jaké tituly by jim následně mohly být přičteny ke zlu, a řadu z nich nechali

sami smazat. (Např.: Yehuda Amihai: Zvony, zvonky a vlaky. Hra poctěna 1. cenou v soutěži Kol Izrael a cenou Prix Italia 1962; byla zaměřena na otázky židovství, obsahovala reminiscence na válku, režie Petr Adler; hráli: Petr Haničinec, Blanka Waleská, Antonín Zíb, Světla Amortová, natoč. 1967, smazáno – květen 1969; Olga Sheinpflugová: Bezcitkové, rež. Jiří Hořčička, natočeno 1966, smazáno 1969; smazána byla řada her chorvatského autora Zvonimira Bajsiče… atd.) Když nastala doba prověrek a tvrdé normalizace, začalo se mazat mnohem důrazněji. Tak například zmizely z brněnského archivu hry Jaromíra Ptáčka, které režírovala Olga Zezulová. Z Horčičkových inscenací byly nenávratně zničeny tituly jako Muž se psem (autor Zdeněk Jirotka, natočeno 1965), Pražské křižovatky (Arnošt Lustig, 1965), Horčičkova vlastní hra Čtvrté nástupiště (1966). Mazání podlehla celá řada dalších kvalitních titulů.

JAKÁ BYLA KRITÉRIA TOHO, CO SE MAZALO? Řekněme rovnou – žádná systematická kritéria neexistovala. V mnohých rozhodnutích oněch let (ale i let mnohem pozdějších) převažovaly důvody ryze osobní. Osobní antipatie, nevraživosti, závist a zloba. Jistě – především byly k likvidaci určeny hry a další pořady autorů, kteří byli jakkoli svázáni s reformním procesem. (Smazána byla například hra Václava Havla Anděl strážný; po roce 1989 ji do archivu přinesl ve své soukromé nahrávce režisér Josef Melč. Smazána byla hra Ivana Klímy Porota, zatímco jiná Klímova hra, Ženich pro Marcelu, byla sice natočena v roce 1968, ale přežila uschována a své premiéry se dočkala až v roce 1990. Smazány byly povídky Alexandra Klimenta, ale třeba také Jindřišky Smetanové… a řada dalších.) Smazáno pak bylo několik her, jež režíroval některý z rozhlasových režisérů, kteří byli angažování v rozhlasovém dění v průběhu roku 1968. Jedním

z hlavních, jehož jméno normalizátory popuzovalo, byl Josef Henke, který byl z rozhlasu na začátku 70. let vyhozen. Přesto z jeho bohaté tvorby z období 60. let zmizel v nenávratnu snad jediný titul – hra Ingmara Bergmana Malba na dřevě. (Hra byla znovu natočena v roce 2005 režisérem Vlado Ruskem.) Ostatní významná díla (adaptace Máchova Kata, Dykova Krysaře, Kafkovy Proměny, Exupéryho Malého prince, a nebo inscenace původních her, jakými byly Vilímkovy Kořeny zla, Přidalovy Sudičky, anebo slavná dramatizace Čapkova Života a díla skladatele Foltýna…) byla včas převedena na dokumentární fond a jakkoli nesměla být v průběhu následujícího dvacetiletí reprízována, přečkala v archivu do dnešních dnů. Probíráme-li jména autorů, kteří pro své „prohřešky“ nesměli být uváděni v žádném českém divadle a jejichž jména byla důsledně utajována, s překvapením zjistíme, že jejich nejlepší hry, které pro rozhlas napsali v průběhu 60. let, zůstaly v archivu uchovány. Nejde jen o obsahově zcela nevinné tituly, u kterých (z hlediska uvádění) vadilo vlastně jen jméno autorovo (například velké množství pohádek a adaptací Františka Pavlíčka, nebo adaptace poetických her Topolových), uchovány zůstaly překvapivě i hry, které byly zjevnými paralelami zneužívání moci, totalitních přístupů, či manipulace s historickými fakty (za všechny například Uhdeho Výběrčí, nebo Vilímkův Neodvratitelný skon maratónského běžce, oceněný na Prix Italia 1969). Všechny tyto tituly (a celá řada dalších) se v průběhu normalizačního dvacetiletí do vysílání nedostaly, přesto však byly k dispozici tehdy mladým a začínajícím dramaturgům a režisérům jako cenný studijní materiál. Nelze v tom spatřovat snad velkorysost normalizačních šéfredaktorů, kteří by jistě netrpěli přehnaným sentimentem vůči špičkové rozhlasové dramatice. Je to spíš svědectvím o tom, že pokud měli tito šéfové záruku, že hry neproniknou do vysílání (a to bylo jištěno důkladným schvalovacím systémem), pak jim v zásadě byly tyto tituly lhostejné. Tomu, že řada hodnotných pořadů ze 60. let zůstala zachována, kuriózně napomohla i skutečnost, že z rozhlasového archivu byli vyhozeni graduovaní archiváři (Ladislav Roubal, Vladimír Ježek,

STRANA

29

FOTO — ARCHIV ČRO

STUDIE

J. Hanzelka, M. Zikmund

Alexandr Bartoň) a vystřídali je diletanti. O zpřístupňování fondu měli mlhavé povědomí, takže jen pár zasvěcených vědělo, pod jakou signaturou jsou snímky uloženy. Systematická katalogizace celého DF fondu začala až v polovině 80. let. Kritérium takzvané „vysílatelnosti“ her bylo podrobeno mnoha dalším faktorům. Vysílat se nesměla samozřejmě díla jakkoli jinotajná, hry a literární texty, jež měly vícevrstevnatý obsah, které mohly umožňovat různou interpretaci. Nepřijatelné byly tituly, jež vycházely z poetiky absurdního divadla (řada z nich byla v 60. letech natočena, repríz se dočkaly ovšem až po roce 89). Vysílat se nesměly ovšem nejen hry autorů, kteří se dostali na nikdy

oficiálně nezveřejněnou černou listinu, vysílat se nesměla ani díla, ve kterých hráli herci, kteří se znelíbili. Pozoruhodné bylo, že v tomto směru vládla naprostá anarchie. Určití herci nesměli vystupovat v televizi, ale v rozhlase nevadili. V celé řadě případů tomu bylo naopak. Jiná pravidla vládla opět v divadlech. Je pochopitelné, že o této „personální nezávadnosti“ rozhodovali jednak lidé z mocenských kruhů (v případě sdělovacích prostředků šéfové patřičných oddělení na ÚV KSČ), do této selekce zasahovali ovšem často sami šéfredaktoři – a to jednak pod dojmem svých vlastních sympatií či antipatií, mnohdy ovšem také „dálkově řízeni“ vlivnými osobami, které si do sdělovacích prostředků

vyšlapaly soukromé cestičky. Z rozhlasového prostředí je známa skutečnost, že po jistou dobu (v polovině 70. let) nesměla být obsazována valná část souboru Vinohradského divadla. Skutečnou příčinou nebyly ovšem žádné „politické přečiny“ herců, ale vliv, který na tehdejší šéfredaktorku Hlavní redakce literárně-dramatického vysílání měla záští vůči kolegům naditá herečka Světla Amortová. Paradoxně byly i případy, kdy se titul se „zakázaným“ hercem či nepohodlným režisérem vysílal, jejich jména ale nesměla být uvedena v ohlášení. Nejenže měly tyto zákazy hereckého působení v mnoha případech naprosto iracionální zdůvodnění, navíc se zákazy nevyzpytatelně měnily. Jednou herec směl být obsazen, jindy byla témuž vyslovena nedůvěra. Tato politika osobního vyrovnávání účtů měla ovšem svoje neblahé důsledky pro řadu již existujících nahrávek. Pokud byl do některé ze starších rozhlasových inscenací obsazen herec, který se později znelíbil, hra se nemohla reprízovat po celou řadu let (třebaže její obsah byl zcela nezávadný). A tak se často stávalo, že v okamžiku, kdy došlo na nezbytné mazání pásků (z oněch ryze praktických důvodů) bylo rozhodnuto smazat nahrávky, ve kterých účinkovali tito „nežádoucí“ herci. A to ne snad proto, aby zmizely jejich hlasy a výkony, naopak z ryze jednoduché úvahy – k čemu nám budou zabírat prostor na páscích nahrávky, které stejně nesmíme reprízovat? (Dva příklady za mnohé – Věra Adlová: Slepý anděl z Anaberku, původní rozhlasová hra; natočeno – červen 1969, smazáno – duben 1980, režie Josef Melč, účinkovali: Dana

STRANA

FOTO — ARCHIV ČRO

STUDIE

Jiří Horčička

Medřická, Miloš Nedbal – oba vynikající herci patřili v 70. letech k tzv. nežádoucím; Oldřich Daněk: Dialog ve spirále Nat. 1969, smazáno 1980, rež. Ludvík Pompe, úč. Ladislav Boháč, Miloš Nedbal) Mazala se i klasika jen proto, že v ní vystupoval některý z nežádoucích herců. Často se však mazala i proto, aby se otevřela možnost nové realizace. Opět jen příklady: (Gogol: Revizor nat. 1958 – režie Jiří Roll, hráli: Václav Voska, Josef Bejvl, Josef Kemr, Felix le Breux…smazáno 1969. Znovu natočeno 1972, režie Jiří Horčička, hráli Václav Postránecký, Martin Růžek… František Rachlík: Pozdrav pánbůh pan Randák – četba na pokr., v roce

1960 natočil Oldřich Hoblík s Janem Pivcem. Smazáno v roce 1972. Znovu natočeno v roce 1990, režie Alena Adamcová, účinkoval Lubor Tokoš) Občas docházelo k absurdním kuriozitám – v prověřených a naprosto „nezávadných“ klasických titulech se hledaly možné nežádoucí asociace. A tak např. z Tylova Strakonického dudáka nařídil vedoucí dramaturg (tehdy Vladimír Remeš) vystřihnout větu hostinského, který se v cizí zemi podivuje nad příchodem Vocílky přibližně takto: „Vy jste taky Čech? To musí být divná země ty Čechy, že tam odsud tolik lidí odchází!“ – Tyl pochopitelně nemohl tušit, jakou asociaci tato věta vzbudí na začátku 70. let, poté, kdy došlo k velké vlně emigrace. Konstatovali jsme už několikrát, že v rozhodování o tom, jaké pořady

30

budou smazány a jaké ne, hrály nejpodstatnější roli osobní vztahy. Dalším režisérem, který byl z rozhlasu v průběhu první poloviny 70. let vyhozen, byl Jan Fuchs. Svému odchodu Fuchs nezabránil tím, kdy se v počátku normalizace snažil poměrně horlivě natáčet takzvané angažované texty a do svých realizací obsazoval dost účelově prominentní herce oné éry. Kdosi z rozhlasových šéfů s ním měl své účty a Fuchs musel z rozhlasu odejít. A následně byla smazána velká řada jeho inscenací – jakkoli šlo o naprosto nevinné (a často velmi dobře natočené) pohádky. Fuchs však po změně režimu v roce 1989 do rozhlasu znovu nastoupil a většinu ze smazaných titulů přinesl ze svých soukromých nahrávek a opět je nabídl rozhlasovému archivu. Je to dobře – v řadě z nich jsou zachovány vynikající herecké výkony (Zdeněk Štěpánek, Eduard Kohout, Rudolf Deyl ml. a další). V jednom případě narážíme u Fuchsových režií, které vznikly v 60. letech a které byly v 70. letech smazány, na onen jev, o kterém jsme již mluvili a který se poměrně často opakoval – hra byla smazána, aby ji po jisté době jiný režisér znovu realizoval. (V tomto konkrétním případě šlo o Svěrákovu pohádku Tiché šlapací království, jež se znovu objevila v novém nastudování pod názvem Kolo se zlatými ráfky.) V začátku 70. let se houfně začaly vyrábět konjunkturální tituly, znovu nastal návrat k takzvané sovětské klasice, znovu se začaly připravovat hry s „pozitivním hrdinou, s dělnickým hrdinou“ atd... Dramaturgové těchto titulů (často osobně šéfové oddělení, kteří vystupovali převážně v roli úpravců takových textů) si byli dobře vědomi mizerné úrovně textů, proto je

STUDIE

STRANA

FOTO — ARCHIV ČRO

sami ochotně nechávali smazat poté, kdy hry splnily dva účely svého vzniku (jejich autoři dostali čárku za odvysílání „angažovaného“ titulu – a pak, a to především – honorář!) (Příklad – Arkanov– G.Gorin: Pěj, slavíčku, pěj komedie, režie Josef Melč, nat. 1975, smaz. 1980, úprava – Vladimír Pech – pseudonym Vladimíra Remeše Stejní autoři – Povolení k prohlídce Rež. Josef Hajdučík, nat. 1975, smazáno – 1979, úprava – Vladimír Remeš Bohdan Drozdowski: Hon na Che Guevaru Nat. 1972, smaz. 1985, z polš. Přeložil Oldřich Rafaj Totéž se týkalo velkého množství původních her – mezi mnoha jinými: Lumír Dvořák: Klíč k miliónům, rež. Josef Hajdučík, nat. 1977, smaz. prosinec 1979… Ke stejnému datu byly smazány další hry stejného autora: Inzerát, Kriminálník, Předseda, Medajlónek, Havárie…) Ty z titulů, které nebyly smazány v průběhu 80. let, byly houfně likvidovány na začátku let 90., tedy po dalším předělu v životě naší společnosti. I tehdy se mazalo ze tří hlavních důvodů – 1. uvolnit pásky, 2. odstranit hry, které už neměly šanci na reprízu (a to i za cenu, že v nich účinkovali kvalitní herci), za třetí a možná především – smazat stopy po vlastním působení. Světla Amortová

Jednalo se jak o dramatiku sovětskou (jen namátkou – Alexej Alexin: Volejte a přijeďte, nat. 1976, smaz. 1991 Samuil Aljošin: Diplomat, nat. 1982, smaz. 1991 Afinogenov: Mášenka nat. 1972, smaz. 1991)… tak o autory jiných zemí, jejichž témata zapadala do požadovaného programového mustru: Ronny Ambjörnsson: V Berlíně vládne pořádek Hra ze života Rosy Luxemburgové a Karla Liebknechta, Natočeno 1973, smazáno – 1991… Ale i velkou řadu her původních – opět jen pro ilustraci: Ivan Bednář: Tváří v tvář, Původní rozhlas. hra odkrývající hluboké společenské

rozpory současné Ameriky. Rež. Josef Hajdučík, nat. 1976, smazáno květen 1995…) (Všechny uvedené tituly jsou jen příklady, ilustrace postupů a pohnutek, jež vedly k likvidaci nahrávek. Kompletní soupis zmizelých pořadů by byl několikanásobně obsáhlejší. Jeho pořízení by bylo obtížné, ne-li dokonce nemožné, protože velké množství nahrávek bylo zlikvidováno včetně písemných dokumentů, jež by o jejich někdejší existenci svědčily.)

31

LIDSKÝ FAKTOR Ona složitě rozkrytelná síť důvodů a pohnutek, které vedly v minulosti k likvidaci nahrávek, skrývá v sobě především to, čemu se s určitou dávkou eufemismu říká „lidský faktor“. Lidská závist, nepřejícnost, žárlivost na úspěchy jiných, či prostě jen osobní antipatie jsou dodnes (vzdor vší demokratizaci společenského rámce) silnými popudy lidského jednání. Jakkoli jsou zahaleny do vzletných slov a objektivních důvodů, mívají často znatelně průhledné jádro. Bylo by výrazem přílišného optimismu, kdybychom tvrdili, že v budoucnu už tyto důvody nebudou sehrávat svou roli při rozhodování o osudu lidské práce – v našem sledovaném případě o osudu rozhlasových pořadů. V jednom však se situace po přelomu tisíciletí změnila. Týká se to technických možností a předpokladů. Přechod na novou formu záznamu (digitální, využívající levné a prostorově nenáročné nosiče) odstranila onen argument, který vyplýval z nutnosti šetřit materiál, prostor a prostředky. Nové archivní prostory vybudované v podzemí budovy v Římské ulici poskytují velkou skladovací kapacitu. Postupné a systematické převádění nahrávek i textů do digitální podoby a jejich uchovávání na centrálních diskových jednotkách skýtá téměř neomezené možnosti v oblasti archivace. Logging nabízí okamžité využití a reprodukci téměř všeho, co ve vysílání zaznělo. Je možné uchovat a archivovat vše, co rozhlas natočí, odvysílá, vytiskne. Kapacity nových médií to dovolují, skladovací prostory tomu nebrání. Z hlediska archivářů a historiků se jedná o velmi šťastnou okolnost! Každý historik je si dobře vědom, že uchování si zaslouží každý materiál, byť se na první pohled a v dané době může jevit jako bezcenný. Při představě totálního zmapování a archivování veškerých pořadů, jež Český rozhlas na všech svých okruzích odvysílá, se přirozeně naskýtá otázka – a kdo to kdy bude mít čas poslechnout, posoudit, zhodnotit…? To je ovšem otázka, která přesahuje rámec této úvahy. Podstatné je – situace v oblasti archivování se pronikavě zlepšila. Nezbývá než doufat, že postupně dojde i ke zkvalitnění onoho „lidského faktoru“. € Jiří Hubička

POHYBLIVÝ SVÁTEK

STRANA

kupu stále kvalitnějších kousků, takže člověk za týden ochutná stovky místních vín. Před třemi lety jsem poznal pana doktora Mejstříka, který mě pozvedl k novým labužnickým výšinám. Náš pořad na Vltavě a kniha, která na jeho základě vznikla, je ale zaměřen nejen na víno jako nápoj, ale hlavně na jeho historický, filozofický a kulturní význam.

LABUŽNÍK FOTO — ARCHIV

„Na víno mě už v útlém dětství upozornili rodiče, když se přede mnou pokoušeli utajit, že si každý večer dávají Cechovní pohár“, vzpomíná na své první setkání s vínem skladatel a spoluautor pořadu o víně na stanici Vltava Lukáš Hurník. „Litrovou láhev táta ukrýval mezi notami a nosil ji tak, aby ji před mým pohledem kryl tělem. Pochopil jsem, že ten nápoj musí mít nějaký zvláštní význam, když kvůli němu rodiče dělají tak legrační věci.“

N

Jaké byly začátky vašeho putování za vínem? Skutečný zájem o víno se ve mně probudil před mnoha lety při zájezdu sboru Gaudium Pragense do Paříže. Na večeři mě k sobě domů pozval kolega sbormistr pan Lechevalier. Poprvé jsem u něho zažil promyšlenou, dramaturgicky vystavěnou degustaci vín, která gradovala od jednodušších vín k těm opravdu velkým. Pochopil jsem, že je to forma umění, kterému bych se měl trochu víc věnovat. Kdo vám o víně nejvíc prozradil? Dlouho jsem byl samouk, leccos jsem poznal v moravských sklípcích, i když jsem se někdy stal i obětí trochu přezíravého postoje moravských vinařů vůči Pražákům. Se sborem jsme ale vystupovali v mnoha vinařských mekách Evropy, kde nás hostili svými božskými produkty: V Angers jsme pili skvělé sladké muškáty a růžové Anjou, na severu Itálie ve vinařství Villa Sandi nádherné Refosco, k němuž jsme si z kýty upnuté do stojanu ukrajovali pláty prosciuta cruda velké jak dlaň. Náš sbor je vůbec plný labužníků, takže si na zájezdech děláme vlastní ochutnávky. Každý koupí někde sedmičku, večer ochutnáváme a vyhlašujeme vítěze. Tento systém motivuje sboristy k ná-

32

Která česká a moravská vína jsou podle vás světová? Měl bych asi říct: „ta osobitá“. Ale s takovou odpovědí váhám. V poslední době se na Moravě hodně investovalo do nových technologií, které trochu sblížily naši produkci s evropskou. Tím naše vína možná trochu ztratila na svéráznosti, ale hodně získala na kvalitě a pitelnosti. Ono je někdy těžké rozhodnout, zda některé zvláštnosti moravského vína, jako hodně vysoká kyselina, jsou projevem osobitosti nebo handicapem. Důležitá je pestrost. Morava dokáže vyrábět vína dokonale harmonická i ta trochu kuriózní. Když k tomu přidáme české Žernoseky a Roudnici, otevře se před námi vějíř velmi rozmanitých výrazů vína. Narodili jsme se na dobrém místě. Co vy a zahraniční vína? Vína z Nového světa? Vína z Nového světa chutnají skoro každému a mně také. Jsou skvělá, když někoho přeučujete z piva na víno. Ale chybí jim ten kulturní rozměr, tradice. Hůř se o nich povídá. V některých se mísí hrozny z oblastí, které leží stovky mil od sebe. Pak v jejich chuti chybí informace, odkud pocházejí, na jaké půdě réva vyrostla.

Lukáš Hurník je nejen labužníkem, ale také zapáleným cyklistou, občas ho cesty zavedou až do vinice

Jaký největší zážitek jste jako milec vína prožil? S partou několika dalších vínomilců jsme se na kole projížděli v okolí Saint Émilionu. K večeru jsme objevili chateau, kde nabízeli degustaci. Přijal nás – šest cyklistů v helmách – pan baron, v dokonalém obleku, majitel vinařství, provedl nás sklepy a v degustační místnosti prezentoval celou kolekci svých grand cru, pozpátku až do roku 1974. Strávil s námi několik hodin a přitom věděl, že si nic nekoupíme, protože takové víno se na nosiči nevozí. Mok to byl ohromující, i proto, že jsme ho pili tam, kde vznikl.

STRANA

FOTO — ARCHIV

POHYBLIVÝ SVÁTEK

33

Nejlépe asi vycházejí některá sudová stáčená vína, když je nejprve ochutnáte. Do pražského Malého Platýzu například chodím na skvělý sudový Monastrell a rakouský Veltlín. Problém je, že mi u sudovek strašně chybí ten obřad otevírání lahve, kochání se etiketou, nebo dokonce dekantování. Takže spíš dám přednost dostupným lahvinkám. Docela dobré zkušenosti mám se značkovými víny vyráběnými speciálně pro takové velké řetězce jako jsou Marks & Spencer, Tesco atd. Mají tam třeba moc dobré Chablis a novozélandský Sauvignon. A pak je ideální, když se skamarádíte s nějakým moravským vinařem, jehož produkce vám vyhovuje a který neprodává víno jen v PETkách. Mám to štěstí, že jsem takového našel, který navíc o víně nádherně povídá a dokonce i zpívá. O jeho Veltlínu říkám, že je to roztok mé duše. Co vy osobně máte k vínu rád za jídlo? Sýry jasně vedou. A sušené šunčičky. Problém ale mám s exotickou kuchyní, kterou sám vařím. Ostrá, silně aromatická jídla, pocházející z krajin, kde se víno nepije, dokáže vyvážit leda nějaké hodně vychlazené novosvětské Chardonnay nebo zase ten Sauvignon. Víno tu má své hranice, k thajskému karí mnohem lépe funguje čaj.

Lukáš Hurník s Jiřím Mejstříkem

Co na vínech oceňujete a co nemáte z hloubi duše rád? Na vínu kromě onoho kulturního rozměru oceňuji složitou strukturu chutí a vůní, kterou lze analyzovat, přemýšlet o ní, pojmenovávat její složky. Víno se krásně popisuje hudebními pojmy. Už jsem se několikrát pokoušel zapsat chuť vína do not, jako akord. Jde to poměrně snadno. Na víně mi vadí snad jen to, že si nedokážu zapamatovat, co všechno už jsem ochutnal a jaké to bylo. Mám dost špatnou paměť a nejsem systematik, abych si psal evidenci. Jaké víno jste pil a řekl jste si: No, to je ale snobárna!? Snobárna se obvykle odehrává kolem vína, nikoli v něm. Ale občas se setkávám s víny kýčovitými.

Jsou vlezlá, povrchní a předstírají výjimečnost. Na vinětě jsou nesmyslné údaje a výkřiky typu Grand vin de Bordeaux, které z hlediska vinařského nemají žádný význam, jen vypovídají o touze obchodníka po penězích. Která vína si kupujete a máte pocit, že u nich dobře funguje poměr cena – výkon? Používám jednak metodu pokus-omyl, jednak chodím na ochutnávky, například do Viničního altánu v pražské Gröbovce. Zástupce vinařství nebo dovozní firmy předvede 10–15 vzorků, vyberu si ten, který mi chutná a objednám bedýnku. Myslím, že je důležité koupit vždy více lahví najednou, aby se člověk mohl k vínu vracet a pít ho v různých situacích – s přáteli, o samotě, na chalupě u krbu… Poměr cena – výkon je zajímavý parametr.

Ano, čaj je vaše další záliba. Napsal jste i Kantátu o čaji. Kdy bude kantáta o víně? Už to bylo na spadnutí, ale festival pak nenašel sponzora. Na umění. Na alkohol ano. Ve mně čaj a víno pořád tak trochu soupeří. Kdybych si měl vybrat jeden nápoj, který bych musel na pustém ostrově pít až do smrti, vybral bych si čaj. Ten má totiž oproti vínu ještě jeden rozměr navíc: musíte si ho uvařit! Teplotou vody, délkou louhování, množstvím čaje se můžete tvůrčím způsobem podílet na vzniku a kvalitě nápoje. U vína dostáváte na stůl hotový produkt, jehož podobu můžete ovlivnit jen málo, a to spíše jen k horšímu. Třeba nevhodnou skleničkou. Nebo když si při pití čtete teorie pana prezidenta Sarkozyho… €

Jolana Matějková

ČESKÁ CENTRA

Pro první pololetí roku 2009 připravilo České centrum Praha, které sídlí v Rytířské ulici v Praze, speciální program na podporu českého předsednictví v Radě Evropské unie. Součástí programu je i šest zajímavých výstav. Jedna z nich, expozice sochařky Veroniky Richterové V PETu TVÁŘE – PĚT LET PET-ARTu a Národní muzeum petlahví, se stala nejúspěšnější výstavou v historii tohoto Centra. Za necelý měsíc trvání ji navštívilo více než 5000 zájemců o současné umění. K počátkům svojí tvorby s plastem se Veronika Richterová vyjádřila takto: „Dělala jsem na zahradě s horkovzdušnou pistolí plastiky ze železného šrotu. Srpen, vedro, žízeň. Železo špinavé, fádní, rezavé. Dopila jsem minerálku Magnézii a prázdnou petlahev ze zvědavosti jen tak trochu ofoukla tou pistolí. Láhev se teplem smrskla a najednou jsem uviděla nádherný tvar a nádhernou modrou. A v tu chvíli mně to bylo jasný: „To bude krásný pet-art!“ Další úspěch zaznamenala i dokumentární výstava výtvarníka, filmaře a autora knih pro děti i pro dospělé Petra Síse inspirovaná knihou Zeď / Jak jsem vyrůstal za železnou oponou. Byla instalovaná v replikách skutečných pouličních nástěnek, které

sloužily jako agitace komunistické propagandy před rokem 1989. Originální kresby, ilustrace a objekty doprovázely autentické artefakty z 50. až 80. let – od pionýrského šátku až po úlomek z Berlínské zdi. Slavnostní otevření této působivé výstavy proběhlo za účasti jejího autora a spolutvůrců z nakladatelství Labyrint. Ve dnech 1. června až 31. července je na Českém centru Praha k vidění výstava nazvaná ART.PLAY. Jedná se o projekt, který vyzdvihuje tvůrčí potenciál interaktivních a mobilních technologií, který v našem prostředí dosud nemá obdoby. Prostor Českého centra bude zaplněn množstvím interaktivních herních mechanismů, jejichž úkolem bude především vtáhnout mladého diváka do světa počítače a rozvíjet jeho kreativitu. ART.PLAY zakončuje náš předsednický program a plní současně roli oficiálního předání Předsednictví Švédsku v červnu 2009. Jednou z nejdůležitějších akcí za předsednický půlrok byl již třetí ročník projektu Noc litera-

34

tury. Letos proběhl 13. května. Záměrem akce bylo netradičním způsobem přiblížit české veřejnosti současnou evropskou literaturu prostřednictvím veřejných čtení, která probíhala na 12 zajímavých místech Prahy. Ta utvořila v centru Prahy pomyslný okruh, jehož středobod – České centrum Praha – sloužilo jako informativní a zároveň oddychové zázemí celé akce. Ukázky z děl dvanácti současných evropských autorů zazněly v podání známých tváří české kulturní scény. Výběr textů realizoval partner projektu Labyrint revue ve spolupráci se sdružením zahraničních kulturních institutů EUNIC (European Union National Institutes for Culture). Na rozdíl od předchozích ročníků se k pražské Noci literatury připojilo i 12 Českých center v zahraničí. Jedním z mediálních parterů byla i stanice ČRo 3 – Vltava a my jí tímto velmi děkujeme za podporu. € Martina Zuzaňáková, Radka Labendz FOTO — TOMÁŠ ADAMEC

ČESKÉ CENTRUM PRAHA

STRANA

S

Z expozice Veroniky Richterové

Petr Sís

PROFIL

STRANA

Dvaačtyřicet let po smrti belgického malíře René Magritta (1898–1967) naleznou jeho obrazy nový domov. Na Place Royale v Bruselu bude 9. června 2009 v neoklasicistní budově Altenloh otevřeno malířovo muzeum. Surrealistický malíř René Magritte patří k největším umělcům 20. století. K této „vrcholné“ pozici se malíř propracovával velmi pozvolna. Jeho dílo je nyní předmětem mezinárodního zájmu, věnují se mu velké osobnosti moderních dějin umění, které mimo jiné nalézají zajímavé vztahy Magrittových obrazů k moderní poezii, hudbě, filmu i triviálnímu umění. O psychologických a filozofických souvislostech jeho obrazů napsali studie Henri Michaux a Michel Foucault. Magritta ovlivnil dadaismus, obdivoval koláže Maxe Ernsta, znal se Salvadorem Dalím. V Paříži se sblížil se surrealistickou skupinou, s André Bretonem, který o něm napsal: „Magritte je první, kdo se zaměřil, vycházeje z nejskromnějšího předmětu… na jeho úběžník a chtěl obsáhnout vše, co lze odhalit v jeho zázemí.“ Pro belgický surrealismus a zejména pro Magrittovo dílo je charakteristický silný náboj provokace, absurdity a grotesknosti.

HRANICE STVOŘENÍ A NOVÉ BYTOSTI

FANTOMAS A LUŠTĚNÍ ZÁHAD

PŘEKOMPONOVANÁ ŽENSKÁ TĚLA

Malíř vychází z předmětné skutečnosti, ale nikdy ji „nedeformuje“. Jeho obrazy jsou plné tajemství, reálné postavy a předměty běžného života uvádí do nečekaných kontextů a kompozic. Sám malíř své dílo provázel vysvětlením, že se jeho prostřednictvím pokouší vyvolat stejný pocit tajemství, který tolik vzrušoval chlapce Reného Magritta, když sledoval němé filmy Fantomas a Newyorská tajemství, v nichž si skutečnost bez zázračných výjevů neumíme představit. „Magii malování vděčím za jedinečnou možnost „přeskupovat“ své dětské zážitky,“ prohlásil Magritte. Po divákovi malíř chce, aby luštil záhady jeho obrazů. Může přemítat například o tom, proč z domácího krbu měšťanského bytu vyjíždí parní lokomotiva. Z jakého důvodu je skoro tekoucí dlouhý noschobot kuřáka ponořený do dýmky? Proč se buřinka chová jako její vlastník? Je normální, aby na stromu jako plod vyrostl srpek měsíce? Proč na zádech muže v buřince tančí éterická dívka z Botticeliho obrazu?

Důležitou součástí Magrittova díla, jako ostatně i u dalších surrealistů, je erotika. Na jeho obrazech často nalézáme nahé ženské tělo. Umělec ho všelijak anatomicky překomponovává podle pravidel své fantazie nebo ho jednoduše nechá dorůstat do různých vegetativních, zvířecích nebo dokonce neorganických podob. Ani hybridní ženská těla v podobě hudebních nástrojů nebo krajinných útvarů neztrácejí svou krásu, poezii a přitažlivost. €

D TAJUPLNÝ SVĚT RENÉHO MAGRITTA „Není pochyby, že čistý a silný cit, označovaný jako erotismus, mě uchránil před tím, abych propadl tradičnímu usilování o formální dokonalost. Mým hlavním zájmem je vyvolat určitý emoční otřes.“ René Magritte

35

Svět snu a realita se u Magritta prostupují a vytvářejí zvláštní bytosti. Lidské postavy se na jeho obrazech proměňují v novodobé kentaury: hudební nástroj nebo partitura se stává organickou částí lidského těla (Magritte se zajímal zejména o klasickou hudbu, mezi jeho oblíbené skladatele patřil i Bedřich Smetana), v podobné roli vystupují i živly: obsah těla tvoří obloha, ale například i klec s ptáky. Malíř se s oblibou pohyboval na hranicích stvoření: stejně jako pro Maxe Ernsta jsou ptáci i pro něj obsedantním námětem. Na jednom Magrittově obrazu sedící hejno ptáků evokuje záhon rostlin: ptáci mají zelená těla (zřejmě se „živí“ fotosyntézou) rozpínají zelená křídla, která ovšem připomínají podlouhlé listy rostlin, zároveň se zapuštěnými kořeny přidržují země. Na jiném obrazu snadno poznáme, že jiní ptáci zase konzumují kamení. Plynutí času Magritte dodával vlastní rytmus, den se prolíná s nocí: plynové lampy chabě osvětlují temnou ulici, která evokuje hororový příběh. A nad ponurou noční ulicí se klene zářivá letní obloha plná světla. Ocitli jsme v hrůzostrašném příběhu, nebo takhle vypadá idyla? Hrůze a tajemství podle Magritta nikdy nechybí poezie.

Jiří Kamen

 K pořadu dedikovaném otevření Muzea Reného Magritta v Bruselu (Víkendová příloha stanice Vltava 20. červen 2009, 8.00–11.00 hod.) FOTO  RENÉ MAGRITTE The Return, 1940, oil on canvas, 50 x 65 cm © Charly Herscovici, with his kind permission – c/o SABAM-ADAGP, 2009

DOPORUČUJEME

PRAŽSKÁ MUZEJNÍ NOC

STRANA

Pražská muzejní noc 2009, pořádaná 20. června od sedmi hodin večer do 21. června do jedné hodiny ráno, je unikátním kulturně prezentačním projektem, který letos vstupuje do svého již šestého ročníku a navazuje tak na pětiletou bohatou tradici. Projekt je organizovaný Národním muzeem ve spolupráci s Asociací muzeí a galerií ČR a Dopravním podnikem hlavního města Prahy. Centrální ideou celé akce je volný vstup a doprava zdarma do pražských muzeí, galerií a dalších paměťových institucí a prezentace domácího kulturního dědictví v podobě muzejních a galerijních expozic v netradičním a návštěvnicky atraktivním nočním čase. Letošní rok se o Pražské muzejní noci zdarma otevře padesát objektů více než dvaceti pěti pražských muzeí, galerií a dalších kulturních institucí.

P

36

Některá z muzeí budou otevřena o Pražské muzejní noci vůbec poprvé. Vedle netradiční noční prezentace domácího kulturního dědictví je Pražská muzejní noc charakterizována velkým množstvím unikátních doprovodných akcí, jako jsou filmová a divadelní představení, taneční vystoupení, přednášky, autorská čtení, diskuze, herní aktivity, prezentace unikátních či kuriózních sbírek apod. Dopravu speciálními autobusovými linkami mezi jednotlivými lokalitami během Pražské muzejní noci zajišťuje zdarma jeden z pořadatelů – Dopravní podnik hl. m. Prahy. Speciální autobusové linky propojují expozice v centru města s muzei ležícími v okrajových částech Prahy a umožňují tak nejen svobodný pohyb návštěvníků, ale i přenesení výjimečné atmosféry Pražské muzejní noci po celé metropoli. První Pražská muzejní noc, která proběhla 5. června 2004, se setkala s nečekaným zájmem návštěvníků a zaznamenala nečekaných 50 000 návštěvnických vstupů. Návštěvnost byla více než dvojnásobně překonána při druhé Pražské muzejní noci, kdy bylo zaznamenáno 120 000 návštěvnických vstupů. Při jubilejním pátém ročníku organizátoři napočítali přes 202 000 vstupů. Pražská muzejní noc se tak stala jednou z výjimečných a vyhledávaných aktivit metropole, charakterizujících pražský kulturní a společenský život. Pražská muzejní noc je finančně podporována Ministerstvem kultury České republiky a Magistrátem hlavního města Prahy. Nemalou měrou se o její mediální podporu stará Český rozhlas, stanice Praha každoročně přináší reportáže, stanice Vltava zpřístupňuje posluchačům koncerty, stanice Leonardo vytváří informační zázemí a databázi. Pražská muzejní noc, která inspirovala pořádání řady podobných akcí po celé České republice, ale i na Slovensku, bude letos popáté součástí Festivalu muzejních nocí. Tato akce, pořádaná na celorepublikové úrovni během května a června 2009, se snažila představit muzejní instituce v České republice v nezvyklé a atraktivní prezentační podobě. Pražská muzejní noc je přitom zakončením a vyvrcholením celého festivalu. € www.praha.muzejninoc.cz

Symfonický orchestr Českého rozhlasu Abonentní koncerty, 83. sezona 2009 | 2010 Dvořákova síň Rudolfina, 19.30 hodin pondělí 7. září 2009

pondělí 21. prosince 2009

pondělí 29. března 2010

pondělí 14. června 2010

Dvořák - Martinů

Míča - Voříšek - Ryba

Hurník – Suk - Bruckner

Mahler

dirigent: Vladimír Válek sólista: Michal Kaňka

dirigent: Marek Štilec sólisté: v jednání Pražský filharmonický sbor

dirigent: Ondřej Kukal sólistka: Martina Bačová

dirigent: Vladimír Válek sólisté: v jednání Pražský filharmonický sbor

pondělí 12. října 2009

pondělí 19. dubna 2010

Falla - Ravel Mendelssohn-Bartholdy

pondělí 25. ledna 2010

Dvořák

Suk - Mozart - Šostakovič

dirigent: Manuel Hernandez Silva sólista: Hugues Leclère

dirigent: Ronald Zollman sólisté: Robert Heger, Zdeněk Rys, Tomáš Secký, Milan Muzikář

dirigent: Vladimír Válek sólisté: v jednání Český filharmonický sbor Brno

sobota 24. října 2009

pondělí 3. května 2010

Glinka - Chačaturjan - Hindemith

pondělí 1. února 2010

dirigent: Jiří Malát sólista: Václav Hudeček

Grieg - Elgar - Strauss - Ravel

Honegger - Ravel - Milhaud Glazunov - Čajkovskij

dirigent: Jan Kučera sólistka: Michaela Fukačová

dirigent: Jan Kučera sólista: Felix Slováček

Rossini - Weber - Brahms

pondělí 15. února 2010

dirigent: Amos Talmon sólista: Irvin Venyš

Brahms - Mozart - Sibelius

KONCERT VĚNOVANÝ 200. VÝROČÍ NAROZENÍ FRYDERYKA CHOPINA

pondělí 2. listopadu 2009 dirigent: Vladimír Válek sólista: Marian Lapšanský

pondělí 14. prosince 2009 Suk - Martinů - Beethoven

pondělí 1. března 2010

dirigent: Vladimír Válek sólista: Ivo Kahánek

Stravinskij - Strauss dirigent: Zdeněk Mácal

pondělí 7. června 2010 Kilar - Chopin - Janáček dirigent: Petr Vronský sólista: Martin Kasík

MIMOŘÁDNÝ KONCERT VE ŠPANĚLSKÉM SÁLE

úterý 6. října 2009 Martinů – Bartók - Dvořák dirigent: Jiří Stárek sólista: Thanassis Apostolopoulos

VEŘEJNÉ GENERÁLNÍ ZKOUŠKY proběhnou ve dnech

7. září, 12. října, 2. listopadu, 14. prosince 2009, 25. ledna, 1. února, 15. února, 1. března, 29. března, 19. dubna a 14. června 2010 VŽDY V 10.00 HODIN

bližší informace: www.rozhlas.cz/socr

PRŮVODCE

PRŮ– VODCE SVĚTEM KULTURY

STRANA

TANEC PRAHA 2009 23. 5.–28. 6. 2009, Praha a dalších 9 měst ČR XXI. Mezinárodní festival současného tance a pohybového divadla TANEC PRAHA 2009 letos probíhá v nebývalé délce do 28. 6. v Praze a dalších devíti městech ČR. Vrcholem bohatého programu se stane vůbec první hostování slavného francouzského souboru Montalvo-Hervieu 2. a 3. června v pražském Hudebním divadle Karlín. Fascinující Gershwinova hudba reflektuje atmosféru americké společnosti 30. let minulého století od bezstarostnosti až k závažným společenským tématům své doby. Autoři vtahují diváky do svých představ pomocí skvělých tanečníků, hip-hoperů, breakařů, stepařů a performerů, s využitím velkoplošných projekcí a vizuálních efektů v dokonalé provázanosti a souhře. Na závěr pražské části pozve festival 26. června diváky do O2 areny. Je to poprvé, co věnuje samostatný gala-večer českým tanečním umělcům. V průběhu celého festivalu proběhnou představení více než dvaceti souborů ze zemí celého světa – od Brazílie po Island, od České republiky po Rusko. K dalším zajímavým souborům budou patřit například Compagnie Drift ze Švýcarska, anoukvandijk dc z Holandska či ElleDanse ze Slovenska. Tradiční součástí jsou Evropské taneční laboratoře letos obohacené o brazilsko-evropský večer.

www.tanecpraha.cz

RESPECT – WORLD MUSIC FESTIVAL 2009 1.–28. 6. 2009, Praha Letos v červnu proběhne 12. ročník world music festivalu Respekt. Hlavní program se odehraje ve dnech 26.–27. 6. 2009, již tradičně především

na Štvanici a v pražském Paláci Akropolis. Představí se jak nejžhavější novinky daného žánru, tak uskupení, která již dlouhá léta patří ke špičce svého hudebního stylu. Připraven je i doplňkový program, prezentace mimoevropské kuchyně (etnocatering), rukodělné dílny, hosté z uprchlických táborů, workshopy a hry pro děti ad. Nedílnou součástí open air festivalu je již řadu ročníků i prezentace nevládních neziskových aktivit jako např. Člověk v tísni, Amnesty International, Poradna pro uprchlíky, Berkat-Refufest a další.

www.respectmusic.cz

FESTIVAL SPISOVATELŮ PRAHA 2009 7.–11. 6. 2009, Praha, Laterna magika Devatenáctý ročník mezinárodního Festivalu spisovatelů Praha je největší nekomerční přehlídkou současné světové literatury v Evropě. Tématem 2001 noc: umění příběhu odkazuje přímo k pohádkám tisíce a jedné noci a jedenáctému záři 2001. Staví proti sobě prastaré civilizace Arábie a Číny s tradicí západu. Představí čtrnáct světoznámých autorů. Americký undergroundový komiks zastoupí Robert Crumb se svou excentrickou manželkou Aline a Gilbert Shelton, anglosaskou literaturu také Anne Waldman, Anne Michaels a Iain Banks, německý protestsong písničkářská legenda Wolf Biermann, české autory Jiří Suchý a Jaroslav Rudiš, čínskou exilovou literaturu trojice autorů – laureát Nobelovy ceny Gao Xingjian, Ma Jian a Yang Lian, arabský svět Mourid Barghouti, původem z Palestiny, a nevětší arabsky píšící spisovatel se syrskými kořeny Adonis. Na programu jsou odpolední diskuse, reflektující literární, ale i závažná společenská témata, a večerní autorská čtení. Všechny festivalové události jsou

38

simultánně tlumočeny do češtiny, angličtiny a dalších jazyků a živě přenášeny na internet.

www.pwf.cz

MHF KUTNÁ HORA 2009 7.–13. 6. 2009, Kutná Hora Po loňském úspěšném ročníku, kdy dramaturgie jednotlivých koncertů konfrontovala téměř výhradně dva autory různých epoch, se festival drží stejného modelu tentokrát s větší volností. Dramaturgii devíti koncertů opět připravil violoncellista Jiří Bárta, těšit se můžeme na vynikající interpretační provedení. Bach – Martinů, Šostakovič – Schumann, Dvořák – Čajkovskij, Eliott Carter – Martin Smolka – Thierry Pécou – James MacMillan – Górecki, Mozart – Sommer, Haydn – Mendelssohn ad.

www.mfkh.cz

NA DVANÁCTI STRUNÁCH 2009 8.–24. 6. 2009, Jižní Čechy, Vysočina V rámci 3. ročníku kytarového festivalu Na dvanácti strunách se v termínu od 8. do 24. června 2009 uskuteční v Jihočeském kraji a v Kraji Vysočina celkem devět koncertů. V letošním roce přichází festival s trojím programem. Hlavní část tvoří klasické koncerty, na kterých se divákům v Českých Budějovicích a v Třebíči představí renomovaná kytarová dua a sólisté. Druhou částí festivalu je oslava Světového svátku hudby. Třetím festivalovým proudem je koncert zpěvačky Elen Sonenschein v jazzovém triu. Na festivalových prknech v roce 2009 vystoupí Milan Zelenka a Ozren Mutak spolu s cembalistkou Evou Tornovou, kytarové duo Anna a Jan Hronovi, Pavel Steidl spolu s Janou Kindernayovou, Lorenzo Micheli a Matteo Mela,

PRŮVODCE

STRANA

Štěpán Rak a Karel Fleischlinger spolu s Janem Tuláčkem.

BOSKOVICE 2009

www.belidis.eu

17. ročník festivalu pro židovskou čtvrť 16.–19. 7. 2009, Boskovice

ODCHÁZENÍ V ARŠE

Od 16. do 19. července se v malebném městě Boskovice v jihomoravském kraji koná již 17. ročník festivalu pro židovskou čtvrť Boskovice 2009. Čtyřdenní přehlídka nabitá letní pohodou a zajímavostmi z hudební, divadelní a filmové scény, kde nechybějí výstavy, autorská čtení, prohlídky židovské čtvrti s odborným výkladem, výtvarné dílny, stolní hry, happeningy a mnoho dalších počinů. Vystoupí zde Phil Shoenfelt & Southern Cross, Monika Načeva & Michal Pavlíček & DJ Five, Terne Čhave, Jablkoň, Longital (SK), NUO, Luboš Andršt Germania Impact (CZ/D), Jan Steinsdörfer Q, Many More Blues Experience, Jiří Míža, Troy Von Balthazar (USA), DVA, divadlo Feigele, divadlo Letí, ANPU a mnoho dalších. Boskovice nabízejí i další zajímavá místa a řadu krásných zákoutí. Židovský hřbitov bude během festivalu veřejně přístupný, v synagoze je k vidění stálá expozice věnovaná židovské čtvrti a proběhnou zde komornější projekty. Festival je věnovaný propagaci jedinečné urbanistické památky – židovské čtvrti.

18. 6.–2. 7. 2009, Praha, Divadlo Archa Nestihli jste navštívit zatím poslední hru Václava Havla Odcházení? Úspěšná inscenace, kterou ve světové premiéře v Divadle Archa režíroval David Radok, se i v letních měsících objeví na scéně Archy. Devět představení proběhne od 18. června do 2. července 2009. Diváci se mohou těšit nejen na originální a metaforickou jevištní poetiku, ale i hvězdné obsazení s Janem Třískou a Zuzanou Stivínovou v hlavních rolích.

www.archatheatre.cz

PHILIP GLASS: AN EVENING OF CHAMBER MUSIC 16. 7. 2009, 20.00 hod., Praha, Kongresové centrum Proslulý americký skladatel a klavírista Philip Glass vystoupí 16. července v pražském Kongresovém centru. Přijede s programem své komorní hudby, při kterém ho doplní také violoncellistka Wendy Sutter, bývalá členka souboru The Bang on a Can „All-Stars”, a perkusionista Mick Rossi. V programu zazní sólové klavírní skladby z cyklů Metamorphosis a Etudes, hudba z filmu Naqoyqatsi, část Closing z cyklu Glassworks a skladby pro sólové violoncello z díla Songs and Poems for Cello, které Glass napsal právě pro Wendy Sutter. Letos dvaasedmdesátiletý Philip Glass je jeden z nejvlivnějších skladatelů 20. století, průkopník minimalismu v současné vážné hudbě.

www.charm-music.cz

www.unijazz.cz, www.myspace. com/boskovicefestival

MHF PETRA DVORSKÉHO 1.–15. 8. 2009, Jaroměřice nad Rokytnou Již po jedenácté se letos rozezní zámecká zahrada v Jaroměřicích nad Rokytnou a další historická místa kraje Vysočina hudbou a zpěvem. Mimořádný zážitek slibuje už zahajovací gala koncert v sobotu 1. srpna se dvěma vynikajícími sólisty –sopranistkou Adrianou Kohútkovou a barytonistou Filipem Bandžakem. Do komorního prostředí dalešického

pivovaru bude zasazen koncert Jany Koubkové a jejího Quartetu v pátek 7. srpna. Velkým lákadlem letošního ročníku se jistě stane jméno Evy Urbanové, i když tentokrát královna české opery možná mnohé překvapí výběrem repertoáru... Do období vídeňského klasicismu nás přenese koncert v chrámu sv. Markéty v podání Českého filharmonického sboru Brno a Českých komorních sólistů. Letošní festivalovou novinkou se jistě stane vystoupení slovenské a cappellové skupiny Fragile na nádvoří zámku v Telči. V závěru se programově multižánrový festival vrátí opět ke klasice. Operním gala koncertem jej uzavře jeho patron Peter Dvorský, který představí publiku u nás málo známou maďarskou sopranistku Georginu von Benza. Chybět nebude ani originální zpracování Vivaldiho Čtvera ročních dob v podání ohňostrojného mága Jaroslava Štolby.

www.arskoncert.cz

50. CHOPINŮV FESTIVAL 13.–22. 8. 2009, Mariánské Lázně Rok 2009 je pro Chopinův festival jedním z nejvýznamnějších za celou dobu jeho existence. Bude totiž patřit nejen oslavám 50. výročí založení festivalu, ale také Mozartovým Requiem připomene 160 let od úmrtí slavného básníka klavíru. Festival v tomto roce získá také novou podobu. Bude rozšířena doba jeho konání i množství doprovodných akcí. Nové vedení Společnosti Fryderyka Chopina i Festivalu nereflektuje již pouze Chopinův pobyt v Mariánských Lázních, ale dalo si za cíl propagovat Chopinovu hudbu na území celé České republiky. Nový prezident Martin Kasík i ředitel Ondřej Valenta chtějí dovést Chopinův festival do společnosti nejprestižnějších evropských festivalů a prokázat schopnost konkurence s významnými hudeb-

39

ně společenskými událostmi. Na této cestě kombinují v dramaturgii již zavedené umělce s talenty, kteří jsou teprve na počátku kariéry, a pomáhají tak šíření dobrého jména mladých českých umělců ve světě.

www.chopinfestival.cz

LETNÍ LETNÁ 2009 19.–31. 8. 2009 Francouzský soubor Cirque Trottola se vrátí po třech letech na mezinárodní festival nového cirkusu a divadla Letní Letná 2009, jehož šestý ročník proběhne na konci srpna v Praze na tradičním místě v Letenských sadech. Cirque Trottola oslovuje jednoduchostí, ne velkými efekty. Neokouzluje velkou podívanou, ale sílou emocí a prožitků. Jejich nejnovější představení s názvem Volchok je o rovnováze, padání a létání. Zaujme výjimečnou poetikou, magií a tajemstvím. Letní Letná nabídne opět bohatý divadelní program, představení a aktivity pro děti a jejich rodiče, či prostě místo k odpočinku i zábavě.

www.letniletna.cz

DÁLE DOPORUČUJEME Expozice a aktuální výstavy:

Galerie Rudolfinum www.galerierudolfinum.cz Národní galerie v Praze www.ngprague.cz Galerie hlavního města Prahy www.ghmp.cz Museum Kampa www.museumkampa.cz

PROGRAM

PRO– GRAM

STRANA

VÁŽNÁ HUDBA Vedoucí Redakce vážné hudby Petr Veber ([email protected])

POŘADY SYMFONICKÉ, OPERNÍ, KOMORNÍ A DUCHOVNÍ HUDBY 82. KONCERTNÍ SEZONA SYMFONICKÉHO ORCHESTRU ČESKÉHO ROZHLASU úterý 20.00 Vysílání záznamů vystoupení v abonentním cyklu z Dvořákovy síně Rudolfina a dalších nahrávek tělesa

9. 6. B. Martinů: Kytice 16. 6. W. A. Mozart: Koncert B dur | A. Bruckner: Symfonie č. 4 Romantická Záznam z 8. června. Sólista Jan Simon (klavír), dirigent Christopher Seaman. 23. 6. Antonín Dvořák: Requiem Záznam koncertu v Rudolfinu z 15. června. Dirigent V. Válek.

SPECIÁLNÍ PROJEKTY 1. 6.–22. 10. Pauza s Haydnem. Pondělí až pátek 16.30–17.00. Postupné uvedení všech 104 symfonií. 6. 6. Den-D-dur. Vylodění hudební stanice D-dur na březích Vltavy. 6.05–7.59, 11.00–12.59, 16.00–17.43, 23.15–24.00 simultánní vysílání digitální stanice D-dur na stanici Vltava. 12. 6. 20.00 F. Mendelssohn-Bartholdy: Italská symfonie | J. Haydn: Koncert pro trubku | B. Martinů: Kouzelné noci | B. Smetana/G. Szell: Z mého života Přímý přenos zahajovacího koncertu Mezinárodního operního festivalu Smetanova Litomyšl. Hraje Symfonický orchestr Českého rozhlasu. 15. 6. 20.00 F. A. Rössler-Rosetti | F. Schubert | W. A. Mozart | A. Dvořák. Zámecký koncert. Přímý přenos ze zámku Chateau Béla u Štúrova vysílaný společně se Slovenským rozhlasem. Hraje Kaprovo kvarteto.

28. 6. 20.00 Wilhelm Stenhammar: Excelsior! Koncertní předehra | Leif Segerstam: Symfonie č. 199 „Koncem II. století“ | Bedřich Smetana: Má vlast (výběr) Přímý přenos koncertu festivalu Smetanova Litomyšl k ukončení českého předsednictví v Radě EU. Hraje Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK, dirigent L. Segerstam. 28. 8. Den s Bohuslavem Martinů s přímým přenosem koncertu Komorní filharmonie Pardubice a Kühnova smíšeného sboru z kostela sv. Jakuba v Poličce. (Otvírání studánek, Polní mše ad.)

PRAŽSKÉ JARO 2009 1. 6. 20.00 Záznam písňového recitálu Martiny Jankové ze 17. 5. (J. Haydn) 2. 6. 20.00 B. Martinů: Svatební košile | P. I. Čajkovskij: Rokokové variace | I. Stravinskij: Svěcení jara. Přímý přenos koncertu Pražských symfoniků. Dirigent Jiří Kout. 3. 6. 20.00 B. Martinů: Koncert č. 2 | L. v. Beethoven: Symfonie č. 3 Eroica Záznam koncertu Symfonického orchestru Severoněmeckého rozhlasu z Hamburku, který se konal v Obecním domě 27. 5. Sólista Frank Peter Zimmermann (housle), dirigent Christoph von Dohnányi. 11. 6. 21.20 A. Caldara | C. Monteverdi | A. Vivaldi ad. Záznam koncertu pěvkyně Bernardy Finkové a souboru Il Giardino Armonico, který se konal 25. 5. 14. 6. 16.30 J. B. Foerster | G. Enescu ad. Záznam recitálu houslisty Ivana Ženatého z 19. 5. 18. 6. 21.20 J. I. Brentner | J. D. Zelenka aj. Záznam koncertu souboru Capella Regia ze 17. 5. 20. 6. 16.30 B. Martinů: Legenda z dýmu bramborové nati, Romance z pampelišek, Mikeš z hor, Otvírání studánek. Záznam koncertu Kühnova smíšeného sboru ze 30. 5. v kostele sv. Šimona a Judy. 21. 6. 16.30 O. Mácha | J. Doubrava | B. Martinů. Záznam matiné houslistky Martiny Bačové z 23. 5. 28. 6. 16.30 J. Haydn | C. Debussy | B. Martinů. Záznam recitálu – nokturna klavíristy Libora Nováčka z 2. 6.

40

29. 6. 20.00 L. v. Beethoven: Coriolan, Klavírní koncert č. 5 | L. Fišer: Symfonie | B. Martinů: Sinfonietta La Jolla Záznam koncertu Jihočeské komorní filharmonie z 23. 5. Sólista Petr Jiříkovský (klavír), dirigent Stanislav Vavřínek. 6. 7. 20.00 Gustav Mahler: Symfonie č. 3 Záznam koncertu Mládežnického orchestru G. Mahlera z 19. 4. 13. 7. 20.00 B. Martinů: Rapsodie | S. Rachmaninov: Koncert d moll | A. Dvořák: Symfonie č. 7. Záznam koncertu Lucemburského filharmonického orchestru z 21. 5. Sólista Nikolaj Luganskij (klavír), dirigent Emmanuel Krivine. 24. 8. 20.00 Bohuslav Martinů: Nonet, Ronda | Albert Roussel: Divertissement | Geraldina Muchová: Variace pro noneto | Jan Novák: Baletti a 9 Záznam koncertu Českého noneta z 24. 5.

CONCERTINO PRAGA 14. 6. 19.00 Přímý přenos koncertu vítězů mezinárodní rozhlasové soutěže Concertino Praga z Rudolfina v Praze Uvádí Lukáš Hurník. 19. 6. 19.00 Přímý přenos z Rytířského sálu zámku v Jindřichově Hradci Závěrečný koncert Jihočeského festivalu Concertino Praga s vystoupením laureátů mezinárodní rozhlasové soutěže Concertino Praga. Uvádí Jiří Hlaváč. Záznamy koncertů Jihočeského festivalu Concertino Praga (20.00) 1. 7. z Maškarního sálu zámku v Českém Krumlově z 15. 6. 2009 8. 7. z Vokova sálu zámku v Bechyni z 16. 6. 15. 7. z Městského divadla v Třeboni z 18. 6.

KONCERTNÍ SEZONA pondělí 20.00 Nabídka z výměnné sítě Eurorádia, z abonmá českých orchestrů a z tuzemských festivalů

8. 6. L. Janáček: Suita z opery Z mrtvého domu | M. Kabeláč: Mysterium času | A. Dvořák: Koncert h moll. Záznam koncertu z festivalu Moravský podzim 22. 9. v Brně. Hraje Symfonický orchestr Českého rozhlasu. Sólistka Michaela Fukačová (violoncello), dirigent Vladimír Válek.

PROGRAM

STRANA

22. 6. A. Ginastera: Estancia | P. Lieberson: Nerudovy písně | A. Balakirev: Předehra na tři ruská témata | S. Prokofjev: Koncert č. 3 Záznam koncertu z mezinárodního festivalu v Aspenu (USA) z 8. 8. 2008. Hrají Yefim Bronfman (klavír) a Komorní orchestr z Aspenu, zpívá Kelley O‘Connor, dirigent David Zinman. 20. 7. G. F. Händel: oratorium Jephta Záznam koncertu z festivalu Styriarte ve Štýrském Hradci ze 17. 7. Hraje Concentus Musicus Wien, dirigent Nikolaus Harnoncourt. S dalšími sólisty účinkuje Martina Janková. 27. 7. 20.30 B. Smetana: Předehra k Prodané nevěstě | Bartók: Taneční suita | B. Martinů: Koncert pro dva klavíry, I. Stravinskij: Petruška. Přímý přenos z londýnského festivalu BBC Proms. Hrají Jaroslava Pěchočová a Václav Mácha (klavír) a BBC Symphony Orchestra, dirigent Jiří Bělohlávek 29. 7. Záznam koncertu na Lucernském festivalu z 5. 9. 2008. Hraje festivalový orchestr, dirigent Pierre Boulez (Berio, Adámek, Carter, Stravinskij) 31. 8. Zoltán Kodály: Tance z Galanty | L. Janáček: Sinfonietta | A. Dvořák: Koncert h moll. Přímý přenos z festivalu Dvořákova Praha. Hraje Symfonický orchestr Českého rozhlasu, sólista Gautier Capucon (violoncello), dirigent Tomáš Netopil.

10. 6. Martinů v Paříži. Připravila Markéta Vejvodová 17. 6. Studio live z Ostravy 24. 6. František Kovaříček. Připravil Jiří Pilka 22. 7. Připravil Ilja Hurník 19. 8. Zvony a zvonohry. Připravil Radek Rejšek 26. 8. Bohuslav Martinů. Připravilo Brno

OPERNÍ VEČER

HUDEBNÍ FÓRUM S…

sobota

pondělí až pátek 23.15–24.00

ČERVEN 6. 6. 19.30 Giuseppe Verdi: Simon Boccanegra. Operní nabídka EBU – Vídeň 13. 6. 20.00 Jules Massenet: Werther Operní nabídka EBU – Paříž 20. 6. 20.00 Richard Wagner: Bludný Holanďan. Operní nabídka EBU – Londýn 27. 6. 19.30 Benjamin Britten: Sen noci svatojánské. Operní nabídka EBU – Milán, La Scala

1.–5. 6. Hudební fórum s Jaromírem Havlíkem 8.–12. 6. Hudební fórum s Vítězslavem Mikešem 15.–19. 6. Hudební fórum s Wandou Dobrovskou 22.–25. 6. Hudební fórum z Brna 29. 6.–3. 7. Hudební fórum ze soudobé hudby 6.–10. 7. Hudební fórum z Ostravy 13.–17. 7. Hudební fórum s Josefem Třeštíkem 20.–24. 7. Hudební fórum ze soudobé hudby 27.–30. 7. Hudební fórum z Plzně 3.–7. 8. Hudební fórum ze soudobé hudby

ČERVENEC 4. 7. 20.00 Zdeněk Fibich: Šárka Vysílání z rozhlasového archivu 11. 7. 20.00 Giuseppe Verdi: Traviata Rozhlasová archivní nahrávka

18. 7. 19.30 Joseph Haydn: Svět na Měsíci (Il mondo della luna) 25. 7. 19.30 Večer s operetou Carl Zeller: Ptáčník (Der Vogelhändler) Zpívají Anneliese Rothenberger, Gisela Litz, Walter Berry, Adolf Dallapozza a další, sbor Vídeňské státní opery, hrají Vídeňští symfonikové, řídí Willi Boskovsky. SRPEN 1. 8. 15.55 R. Wagner: Soumrak bohů Přímý přenos z festivalu v Bayreuthu. Dirigent Christian Thielemann. 8. 8. 19.30 G. Rossini: Cesta do Remeše (Il viaggio a Reims). Operní nabídka EBU – Milán, La Scala 15. 8. 19.30 St. Moniuszko: Strašný dvůr Rozhlasová historická nahrávka. 22. 8. 19.30 B. Smetana: Braniboři v Čechách. Rozhlasová archivní nahrávka.

AKADEMIE – STUDIO LIVE středa 20.00–21.45

17.–21. 8. 22.–27. 8. hudby

Hudební fórum z Brna Hudební fórum ze soudobé

RONDO pondělí až pátek 9.00–9.30 Kritické sondy do světa kompaktních disků. Pořad pro zájemce o stříbrné nosiče a nahrávky klasické hudby. Výběr z plánovaných pořadů:

2. 6. První Janáčkova Bystrouška na černých kotoučích 3. 6. Italské operní árie v podání Juana Diega Flóreze 5. 6. Francis Poulenc: Dialogy karmelitek 9. 6. Další Smetana s Jitkou Čechovou 11. 6. Hraje Piotr Anderszewski 12. 6. Varhanní a chorální hudba z dómu sv. Blažeje 16. 6. Haydn duchovní (mše s Marrinerem) 17. 6. Čajkovskeho Hamlet a Romeo a Julie v podání Ruského národního orchestru 19. 6. Jan Josef Ignác Brentner: Nešpory a Hymnodia divina 23. 6. Ivan Ženatý hraje české houslové sonáty 25. 6. Dixit Dominus Domenica Cimarosy 26. 6. Gianluigi Troversi a Claudio Monteverdi – setkání staré a nové hudby 30. 6. Šumperští Motýli na koncertě 1. 7. Haasovo kvarteto hraje Beethovena 7. 7. Světlanov diriguje Šostakovičovy symfonie 9. 7. Orchestre des Champs Elysées hraje Schumannovy symfonie 14. 7. Joseph Haydn Martiny Jankové 21. 7. Haitink osmdesátiletý 28. 7. Mozartova divertimenta z Prahy 4. 8. Verdiho Don Carlos a Georg Solti 11. 8. Serenáda s Radkem Baborákem 18.8. Amadeovci hrají Haydna 25. 8. Julietta z České filharmonie

budou hudební redaktoři Českého rozhlasu 3 – Vltava i některé známé hudební osobnosti. Výběr z chystaných pořadů:

9.–12. 6. Matiné z Brna 16.–19. 6. Matiné s Vojtěchem Babkou 23.–26. 6. Matiné s Wandou Dobrovskou 30. 6.–3. 7. Matiné s Jiřím Hlaváčem 14.–17. 7. Matiné s Markem Štilcem 21.–24. 7. Matiné z Ostravy 28.–31. 7. Matiné s Janem Mikuškem 18.–21. 8. Matiné se Sylvií Bodorovou

CD LASER neděle 21.00–23.00

ČERVEN 7. 6. Plácido Domingo a jeho čtyři desetiletí v Metropolitní opeře v New Yorku Výběr z operních árií a španělských písní. 21. 6. Beethovenovy symfonie č. 5 a č. 9 Nové nahrávky dirigentů Gustava Dudamela a Franze Welsera-Mösta. ČERVENEC Mistrovství Josefa Suka (1–4) Uvedeno k 80. narozeninám houslisty. 5. 7. B. Smetana: Z domoviny J. Suk: Fantazie pro housle a orchestr g moll L. Janáček: Putování dušičky A. Dvořák: Koncert pro housle a orchestr 12. 7. J. S. Bach: Koncert pro dvoje housle, smyčce a continuo d moll A. Berg: Koncert pro housle a orchestr L. v. Beethoven: Koncert D dur 19. 7. W. A. Mozart: Koncert pro housle a orchestr č. 5 A dur B. Martinů: Koncert–Rapsodie pro violu a orchestr J. Brahms: Koncert pro housle, violoncello a orchestr a moll 26. 7. M. Bruch: Koncert pro housle a orchestr č. 1 g moll B. Bartók: Koncert pro housle a orchestr č. 1 L. v. Beethoven: Trojkoncert

MATINÉ úterý až pátek 10.15–11.30 Dopolední hudební pořad naplněný známými a posluchačsky přístupnými skladbami, který se snaží být především příjemným společníkem při práci i relaxaci. Průvodci týdenními bloky pořadů

41

SRPEN Martinů – symfonik (1-4) 2. 8. Poločas (Petr Vronský) | Toccata e due canzoni (Christopher Hogwood) | Symfonie č. 1 (Václav Neumann)

PROGRAM

STRANA

9. 8. Symfonie č. 2 (Paavo Järvi) | Dvojkoncert (Sir Charles Mackerras) | Symfonie č. 3 (Jiří Bělohlávek) 16. 8. Památník Lidicím (Gennadij Rožděstvenskij) | Sinfonietta La Jolla (Ondřej Kukal) | Fresky Piera della Francesca (Jiří Kout) | Symfonie č. 4 (Martin Turnovský) 23. 8. Symfonie č. 5 (Karel Ančerl) | Paraboly (Karel Ančerl) | Symfonie č. 6 (Charles Munch) Klíč od domova – Vokálně-instrumentální tvorba B. Martinů (1–4) 30. 8. Česká rapsodie, Kytice

Karel Josef Einwalt: Vocalis Decalogus Účinkuje soubor Societas Incognitorum, Eduard Tomaštík (umělecký vedoucí). 11. 6. Pražské jaro 2009 Účinkují Bernarda Fink (mezzosoprán) a soubor Il Giardino Armonico. 18. 6. Pražské jaro 2009 Účinkují Hana Blažíková (soprán) a Capella Regia Praha (umělecký vedoucí Robert Hugo). 25. 6. Musica antiqua z Plzně Ohlédnutí za festivalem Haydnovy hudební slavnosti 2008

DUCHOVNÍ HUDBA

ČERVENEC 2. 7. Letní slavnosti staré hudby 2008 Záznam koncertu ze 17. 7. v zámku Troja v Praze. V dílech M. Maraise, F. Couperina, J. Ph. Rameaua a dalších skladatelů. Účinkují Jeffrey Thompson (tenor) a soubor Stradivaria 9. 7. Henry Purcell: Oslava hudby V pořadu zazní tři rozměrné skladby: Óda k narozeninám královny Marie II. (1694), Óda na den sv. Cecilie (1683) a Óda pro společnost yorskhirských šlechticů (1690) 16. 7. „Když přijdeš s klíčem, budeš moci vejít“. Hudba trubadúrů a minesängerů. Připravila Markéta Cibulková, uvádí Helena Černá. 23. 7. Anglické renesanční písně Thomas Campion, Phillip Rosseter, William Byrd. Připravila Markéta Cibulková. 30. 7. Letní slavnosti staré hudby 2008 Zarambeques. Záznam koncertu z 31. 7. v letohrádku Hvězda.

neděle 8.00–9.00

ČERVEN Italské oratorium raného baroka (1–4) Připravil Stanislav Bohadlo

LITURGICKÝ ROK neděle 7.00–7.35 | repríza sobota 1.05–1.40

Liturgický rok na českých a moravských kůrech v 19. století. Pětapadesátidílný cyklus, který začal s církevním rokem 30. 11. 2008. Připravil Tomáš Slavický. Uvádí Vojtěch Babka.

DALŠÍ HUDEBNÍ POŘADY TRYLEK

pondělí až pátek 13.00–13.30 | repríza (kromě soboty a neděle) druhý den 5.00–5.30

HUDEBNÍ GALERIE

pondělí až pátek

13.40–15.00

SOUDOBÁ HUDBA

pondělí až pátek

01.05–2.00

PARTITURY

pondělí až neděle 6.05–6.50 | repríza druhý den 4.00–4.45

PASTICCIO pondělí až sobota 12.10–12.50 MUSICA ANTIQUA čtvrtek 21.20–22.45 Komentované záznamy koncertů z EBU a z českých a moravských festivalů. Komponované pořady z hudby středověku, renesance, baroka a klasicismu. ČERVEN 4. 6. Musica antiqua z Brna: Concentus Moraviae. Záznam koncertu z 24. 6. 2008 v bazilice sv. Prokopa v Třebíči.

SRPEN 6. 8. Varhanářství v českém baroku – 1/4 Nejstarší dochované památky 13. 8. Varhanářství v českém baroku – 2/4 Loketští a tachovští varhanáři 20. 8. Varhanářství v českém baroku – 3/4 Králičtí, vrchlabští a kutnohorští varhanáři 27. 8. Varhanářství v českém baroku – 4/4 Bedřich Semrád a Václav Pantoček KOMORNÍ HUDBA pátek 22.00–22.47 VARHANY pondělí 17.00–17.30 DEPOZITÁŘ HUDEBNÍ GALERIE

pondělí 22.00–22.45

SÓLO PRO sobota 7.15–8.00 PROMENÁDNÍ KONCERT sobota 11.00–11.30

ODPOLEDNÍ KONCERT sobota 16.30–17.45 ZVONY neděle 12.00–12.05 | repríza v pondělí 0.00–0.05

KONCERT SYMFONICKÉHO ORCHESTRU ČESKÉHO ROZHLASU neděle 12.10–12.50 KRÁSNÉ HLASY neděle 13.05–14.00 VÝROČÍ TÝDNE neděle 15.15–15.30 CONCERTINO PRAGA neděle 15.30–16.00 KOMORNÍ KONCERT neděle 16.30–17.45

HUDEBNÍ PUBLICISTIKA TELEFONOTÉKA pondělí 10.15–11.30 Živě vysílaný hudebně-publicistický pořad se soutěží o kompaktní desky a s možností telefonických dotazů posluchačů na hosty ve studiu, jimiž budou v těchto měsících především interpreti a organizátoři hudebního života, spjatí s po prázdninách zahajovanými koncertními cykly a letními festivaly – navštívíme např. Smetanovu Litomyšl či Chopinův festival v Mariánských lázních. Neopomeneme ani nové kompaktní desky a hosty, o kterých jsme přesvědčeni, že je posluchači rádi přivítají. Ať už je to např. skladatel Juraj Filas, violoncellista Michal Kaňka či klavírista Zdeněk Hnát. DA CAPO

úterý 17.00–17.30 | repríza ve středu 00.35–01.05. Rozjímání Lukáše

Hurníka a jeho hostů nad hudebními pojmy, jevy, nad pravidly a záhadami skladatelské a interpretační praxe. Díly odvysílané v posledním roce, včetně cyklu Hudební dějiny v kostkách, si můžete poslechnout na internetové stránce stanice Vltava www.rozhlas.cz/vltava SLOVO O HUDBĚ středa 17.00–17.30 Hudebně-publicistická půlhodinka, věnovaná aktuálním otázkám našeho i zahraničního hudebního života, přiblíží v neposlední řadě i zájmovou uměleckou činnost našich amatérských orchestrů

42

a sborů, zajímavé premiéry nebo nové nahrávky či knihy s hudební tématikou. Ve vysílání se objeví rovněž záznamy z našich i zahraničních hudebních festivalů. STUDIO M čtvrtek 17.00–17.30 | repríza v sobotu 0.35–1.05. Magazín mladých muzikantů. POSLUCHÁRNA pátek 17.00–17.30 | repríza v úterý 00.35–01.05. Český rozhlas 3-Vltava zde bude pokračovat ve vysílání cyklu pořadů s názvem Posluchárna, které připravuje vynikající houslista, pedagog a hudební popularizátor prof. Ivan Štraus a vybírá sem skladby, zajímavé svým postavením ve světě hudby i svými osudy. Ve svém často pronikavém průvodním slově se věnuje osudům skladeb i jejich autorů – tentokrát speciálně Josepha Haydna, jehož 200.výročí narození si letos připomínáme – a nechybí zde ani paralely s naší současností. EUPHONIA sobota 13.00–14.00 V této programové řadě vysíláme v premiéře rozsáhlý rozhlasový cyklus o propojení české hudby, jejích interpretů a tvůrců se zahraničním hudebním životem – ať v dávné či nedávné minulosti. Poslední kapitoly budou patřit Janu Dismasu Zelenkovi (autor Václav Kapsa), Petru Ebenovi (autorka dr. Eva Vítová), Eduardu Nápravníkovi (ze zcela unikátních podkladů připravuje Vjačeslav Grochovskij) a Bedřichu Smetanovi, speciálně jeho švédskému období (připravuje smetanovská specialistka Olga Mojžíšová).

POŘADY PRO DĚTI A MLÁDEŽ RANNÍ PÍSNIČKA

pondělí až pátek | neděle

6.55–7.00

HLASY A HLÁSKY sobota 6.55–7.15 VLTAVA DĚTEM – SLUCHÁTKO neděle 9.00–9.32 Další programy dle aktuálního výběru!

PROGRAM

JAZZ, ALTERNATIVA, ETNO, WORLD MUSIC, FOLK, ROCK Vedoucí Redakce jazzové a populární hudby Aleš Opekar ([email protected])

STRANA

PÁTEK střídavě Jazz live z Prahy, z Brna, z Ostravy i ze světa a cyklus Mezinárodní festival jazzového piana, který připravuje Vladimír Truc SOBOTA Sladké je žít (jazz doprovází poezii, poezie doprovází jazz) NEDĚLE Jazzové lelkování s Alešem Bendou

JAZZOVÁ HUDBA

EURORADIO JAZZ SEASON

JAZZOFON

pátek 22.30–24.00 Satelitní přenosy jazzových koncertů střídavě z různých zemí Evropy i z USA

všední dny 9.30–10.00

PONDĚLÍ Projížďka v rytmu s Antonínem Matznerem ÚTERÝ střídavě Big Band Panorama Jana Hály a Napříč jazzovými žánry s Otakarem Svobodou STŘEDA střídavě Swing session s Kamilem Hálou, Swing z Brna a Swing z Ostravy ČTVRTEK střídavě Pop-jazz s Petrem Zvoníčkem a Ochutnávka z jazzových kompaktů s Lubomírem Dorůžkou PÁTEK klasický jazz uvádí Luboš Zajíček

26. 6. Přenos jazzového koncertu z České republiky. Účinkuje Nuselský umělecký orchestr. 31. 7. Záznam jazzového koncertu z Anglie. Účinkují Stan Tracey Octet, Tom Bancroft 6-pack, Neil Cowley Trio. 28. 8. Záznam jazzového koncertu z USA. Účinkují Hiromi‘s Sonicbloom, Dizzy Gillespie All-Star Big Band, New York Voices, Mingus Big Band, Evan Christopher/Tom McDermont Danza Quartet, Pink Martini.

denně 17.45–18.30

PONDĚLÍ střídavě Blues z hospody i ze studia s Ondřejem Konrádem a Jazz Update s Davidem Bradou ÚTERÝ střídavě Jazzové mezníky s Antonínem Matznerem, Jazzkaleidoskop s Vojtěchem Hueberem, Hudba bez hranic s Petrem Zvoníčkem a Mezi proudy s Jiřím Hlaváčem STŘEDA střídavě Tour de Jazz s Alešem Bendou, Electric Jazz s Václavem Vraným a Jazzový pozdrav Michala Matznera (červen), střídavě Jiří Starý, Martin Starý a Petr Zvoníček uvádějí jazz na CD (červenec a srpen)

19. 8.–24. 8. Gustaw Herling-Grudzinski: Ostrov (6 částí) 25. 8.–30. 8. Jiří Stránský: Štěstí (5 částí) 31. 8.–13. 9. Jung Changová: Divoké labutě (14 částí)

MEZI DRAKEM A HADEM

OSUDY

3.00–4.00 (v červenci a srpnu mimo sobotního rána)

Magickou předjitřní hodinku s relaxační hudbou k meditaci připravují Ivana Radechovská s kolektivem externích autorů: Elenou Kubičkovou, Jiřím Mazánkem, Petrem Dorůžkou a Kateřinou Andršovou. SPEKTRUM pondělí – pátek 15.00–16.00 Kulturní servis doplňují jazz, etnická hudba a world music, kterou vybírají Ivana Radechovská s kolektivem externích autorů: Vladimírem Kouřilem, Petrem Dorůžkou, Kateřinou Andršovou a Petrou Svoboda.

LITERATURA A ROZHLASOVÁ HRA

JAZZOVÝ KLUB

Vedoucí Literárně-dramatické redakce Martin Velíšek ([email protected])

K půlnočnímu setkání s jazzem a blues zvou střídavě Jan Hála, Ondřej Konrád, Jana Koubková a Otakar Svoboda.

NOČNÍ VLNA JAZZU každou noc 2.00–3.00 (v červenci a srpnu mimo sobotního rána)

OSTATNÍ HUDEBNÍ ŽÁNRY ČAJOVNA 19.00–20.00 Hudba a styl nové generace víkend 23.15–24.00 |

sobota – střídavě

Svět jiné hudby. Alternativní hudební směry a mezižánrové fúze uvádí Petr Slabý. Etnohrátky. Tematické pořady a záběry z koncertů world music domácí

všední dny 11.30–12.00 | repríza následující všední den 0.05–0.35

Rozhlasové memoáry 1. 6.–5. 6. Jarmila Šuláková (5 částí) 8. 6.–12. 6. Miloš Horanský (5 částí) 15. 6.–19. 6. Věra Chytilová (5 částí) 22. 6.–30. 6. Josef Petr Ondok: Muklovský Vatikán (7 částí) 1. 7.–3. 7. Olga Scheinpflugová: Jak vzpomínám (3 části) 6. 7.–10. 7. Miroslav Galuška (5 částí) 13. 7.–17. 7. Bohumila Grögerová: Klikyháky paměti (5 částí) 20. 7.–31. 7. Jan Rokyta (10 částí) 3. 8.–7. 8. Bohumil Smejkal (5 částí) 10. 8.–14. 8. Ivo Vodseďálek (5 částí) 17. 8.–21. 8. Helena Haškovcová (5 částí) 24. 8.–26. 8. Anastáz Opasek: Dvanáct zastavení (3 části) 27. 8.–28. 8. František Fajtl: Z Donína do oblak (2 části) 31. 8.–4. 9. Petr Vopěnka (5 částí)

LETNÍ ČETBA NA POKRAČOVÁNÍ

noc ze soboty na neděli 0.05–1.30

HUDEBNÍ FÓRUM ČTVRTEK střídavě Jazzová myš Pavla Dostála a Jazz notes Martina Starého (červen), střídavě Jiří Starý, Martin Starý a Petr Zvoníček uvádějí jazz na CD (červenec a srpen)

i zahraniční scény připravuje a uvádí Ivana Radechovská. NEDĚLE: Oáza. Hudbu pro relaxaci a meditaci, povzbuzení i uklidnění, střídavě uvádějí Vlastimil Marek a Jiří Mazánek.

víkend 4.45–5.55 Střídavě z Brna, Ostravy a Prahy

JAZZOVÁ SNÍDANĚ JAZZOVÝ PODVEČER

43

ČETBA NA POKRAČOVÁNÍ

všední dny 8.25–9.00

denně 18.30–19.00

2. 6.–11. 6. Martin Ryšavý: Cesty na Sibiř (10 částí) 12. 6.–18. 6. Rudolf Těsnohlídek: Příběhy lišky Bystroušky (7 částí) 19. 6.–2. 7. Gustave Flaubert: Salambo (14 částí) 3. 7.–10. 7. Karel Hynek Mácha: Cikáni (8 částí) 11. 7.–20. 7. Jules Verne: Cesta kolem Měsíce (10 částí) 21. 7.–29. 7. Mojmír Klánský: Filip (9 částí) 30. 7.–8. 8. Giovannino Guareschi: Don Camillo a jeho svět (10 částí) 9. 8.–18. 8. Jan Čep: Hranice stínu (10 částí)

29. 6.–17. 7. Victor Hugo: Chrám Matky Boží v Paříži (10 částí) 20. 7.–27. 7. Vladislav Vančura: Rozmarné léto (6 částí) 28. 7.–31. 7. Paul Verlaine: Má vězení (4 části) 3. 8.–5. 8. Eduard Bass: Klapzubova jedenáctka (3 části) 6. 8.–11. 8. Viktor Fischl: Psí život (4 části) 12. 8.–14. 8. Max Grünfeld: Příběhy z kroměřížského ghetta (3 části) 17. 8.–28. 8. Gaston Leroux: Fantóm opery (10 částí)

POKRAČOVÁNÍ ZA PĚT MINUT pátek 20.00–22.00

3. 7.

Karel Michal: Rodný kraj

PROGRAM

10. 7. Tajemství rodinné hrobky (Léon Clifton) 17. 7. Karel Čapek: Apokryfy 24. 7. Alphonse Allais: Kapitán Kap 31. 7. Jerome Klapka Jerome: Na jevišti a mimo ně aneb Krátká kariéra jednoho rádobyherce 7. 8. Markéta Pilátová: Příběhy z konce světa 14. 8. Adalbert Stifter: Lesní pěšina 21. 8. Petr Šabach: Občanský průkaz 28. 8. Eugène Le Roy: Trhan Kuba

MODERNÍ POVÍDKA čtvrtek 16.00–16.30

4. 6. 11. 6. 18. 6. 25. 6. 2. 7. 9. 7. 16. 7. 23. 7. 30. 7. 6. 8. 13. 8. 20. 8. 27. 8.

Finn Carling: Smrt papouška Milada Součková: Historická povídka Janusz Rudnicki: Smrt českého psa Karel Vysloužil: Návrat z kriminálu Stefano Benni: Velký Pozzi Petr Šabach: Jak potopit Austrálii Karel Michal: Balada o Vikýřníkovi Robert Graves: Důkaz blahobytu Ota Pavel: Běh Prahou Andrzej Szczypiorski: Hloupá ženská Ivan Vyskočil: Zlaté číslo Zdeněk Němeček: Vášeň Cyrille Fleischmann: Termofor života

POVÍDKA neděle 11.30–12.00

7. 6. István Örkény: Modlitba 14. 6. Josef Müldner: Petr 21. 6. Louis Pergaud: Guerriotčin osudný údiv 28. 6. Washington Irving: Ženichův duch 5. 7. Vladislav Vančura: Zbraslavská povídka o opatu Martinovi 12. 7. Matteo Bandello: Půjčka za oplátku 19. 7. Jaromír John: Teta Lála 26. 7. Witold Gombrowicz: Banket 2. 8. Jaroslav Putík: Uvolni hrdlo. Zpívej! 9. 8. Montague Rhodes James: Zahvízdej a já přijdu 16. 8. Zdeněk Matěj Kuděj: Samotář 23. 8. Jean Moréas: Gugemer 30. 8. Edward Stachura: Pár skleniček

STRANA

NOČNÍ BIBLIOTÉKA neděle 1.30–2.00

7. 6. Luigi Pirandello: Paní Frolová a její zeť pan Ponza 14. 6. Fráňa Šrámek: Trojlist 21. 6. John Galsworthy: Co vypravoval učitel 28. 6. Jan Neruda: Benátská zrcadla 5. 7. Jaroslav Durych: Sen Albrechta Dürera 12. 7. Ilona Ferková: Válek na nudle 19. 7. Edvard Valenta: Nejdražší jídlo světa 26. 7. Fráňa Šrámek: Rorejsova vojna 2. 8. Jakub Deml: Hrající revolver 9. 8. Milena Štráfeldová: Časový snímek 16. 8. Jaroslav Putík: Vídeňské botinky 23. 8. Josef Kopta: Milostný kruh

SCHŮZKY S LITERATUROU neděle 20.00–21.00

7. 6. Z deníku schovanky 14. 6. Alois Musil 21. 6. Harold Pinter 28. 6. České téma ve švédské literatuře 5. 7. Zprůsvitňování bolestí mě ještě čeká (Jan Zahradníček) 12. 7. Podivuhodný svět Henriho Pourrata 19. 7. Klement Bochořák: Z druhé světnice 26. 7. Ruská Itálie 2. 8. Arne Novák v dopisech příteli 9. 8. Robert Musil: Portugalka 16. 8. Jan Čep: Oldřich Babor 23. 8. Kameny jsou paměť katedrál 30. 8. Avram B. Jehošua: Milenec

SOUZVUK neděle 9.32–10.30

7. 6. Roger Caillos: Kameny 14. 6. Na břehu ostrova Krku aneb Čeští básníci na Jadranu 21. 6. Poutnická hůl se vrací do ticha 28. 6. Medem voněl strom 5. 7. Václav Daněk: Dva věnce sonetů 12. 7. Černý mrak v bílém 19. 7. Marceline Desbordes-Valmorová: Což slunce bez deště by zotvíralo růže? 26. 7. Jan Neruda: Prosté motivy 2. 8. Torquato Tasso: Já přišel se svým trápením 9. 8. Alexander Kliment: Šálek čaje v polostínu

16. 8. 23. 8. 30. 8.

Ivan Franco: Uvadlé listí Bohuslav Martinů: Listy domů Jiří Orten: Matce

SVĚT POEZIE sobota 22.45–23.00

6. 6. Ivan Jelínek: Básně 13. 6. Pavel Hoza: Uloupená duše 20. 6. Louise Glücková: Zahrada 27. 6. Petr Motýl: Kam chodí uhlí spát 4. 7. Josef Vachek: Když se stýská 11.7. Natalja Gorbaněvská: Náměstí nesouhlasu 18. 7. Bratr Lun 25. 7. Jaromír Zelenka: Věřím v les a v louku a noc, ve které roste obilí 1. 8. Primo Levi: V nejisté chvíli 8. 8. Jyrki Küskinen: Mapa oka 15. 8. Stanislav Zedníček: Fragmenty poslední ruky 22. 8. Ivan Diviš: Vlajka pocákaná krví

44

12. 7. Emanuel Frynta 19. 7. Henri Michaux I. 26. 7. Jan Koblasa 2. 8. Richard Wagner 9. 8. Václav Daněk 16. 8. Pierre Reverdy 23. 8. Jaroslav Vrchlický

ETICKÁ KNIHOVNA sobota 1.40–2.00 (červen)

6. 6. Karl Jaspers: O vině 13. 6. Marcus Aurelius Antoninus: O správné cestě rozumu 20. 6. Marcus Tullius Cicero: O povinnostech 27. 6. Platón: O síle slova a mravnosti

PSÁNO KURZÍVOU všední dny 10.00–10.15 Úvahy a fejetony

SLADKÉ JE ŽÍT NEDĚLNÍ VERŠE denně 12.05-12.10

7. 6. Gabriela Mistralová: Chléb 14. 6. Jiří Kolář: Fragment ze sbírky Mistr Sun o umění básnickém 21. 6. Czeslaw Milosz: To 28. 6. Josef Mach: Dva přípodotky 5. 7. Jan Zahradníček: Svatý Cyril a Metoděj 12. 7. Vladimir Nabokov: Motýl 19. 7. Francis Bacon: Život 26. 7. Petr Křička: Vzpomínka 2. 8. Karel Toman: Srpen 9. 8. Vilém Závada: Slavnost léta 16. 8. Czeslaw Milosz: Lidské příběhy 23. 8. Jakub Deml: To jsi ty, světlo? 30. 8. Jiří Orten: Kam se nesmí

sobota 17.45–18.30 Jazz doprovází poezii, poezie doprovází jazz

SLOVA NA ROZLOUČENOU aneb Putování opuštěnou literární krajinou všední dny 13.30–13.40

ČERVEN Cyklus portrétů českých a německých spisovatelů 1. poloviny 20. století

ZPRÁVA ČTENÁŘE... všední dny 13.30–13.40

ČERVENEC + SRPEN Pět minut s knihami, na které nesedá prach

STRÁNKY NA DOBROU NOC denně 23.00–23.15 Krátké prózy a výňatky z próz

SNY neděle 0.00–0.05 Slova ze sna a do snů

7. 6. František Listopad 14. 6. Text z „Pražských pověstí“ Václava Cibuly 21. 6. Josef Kainar 28. 6. Dva sny Grahama Greena o slavných osobnostech 5. 7. Gérard de Nerval

FONOGRAMY pátek 16.00–16.30 Návraty po stopách zvuku

OSTROV, KDE ROSTOU HOUSLE neděle 9.00–9.30 Připravuje a uvádí Pavel Šrut

PROGRAM

KLUB ROZHLASOVÉ HRY úterý 21.30

2. 6. Andrzej Mularczyk: Cirkus odjel, lvi zůstali 9. 6. Felix Mitterer: Zpověď 16. 6. Péter Horváth: Čau, bambino 23. 6. Svetlana Makarovičová: Mrtvý přichází pro svou milou 30.6. Katharina Schmitt: Knock-out 7.7. Eugène Ionesco: Plešatá zpěvačka 14.7. Iva Volánková: Konec 21.7. Andrea Sauter-Bernhard Studler: A. je někdo jiný 28.7. Jiří Kratochvil: Babička slaví 99. narozeniny aneb Rozhlasová balada o smrti a Jankovi 4.8. 2 x Ilja Hurník: Příliš mnoho života + Ruce 11.8. Hilary Bellová: Vlčí ukolébavka 18.8. Wolfgang Altendorf: Dům na stráni 25.8. Heinrich Böll: Hodina v rodném městě

HRA PRO TENTO VEČER čtvrtek 20.00

4.6. Pavel Kohout: Válka ve 3. poschodí 11.6. Pavel Kohout: Pech pod střechou 18.6. Pavel Kohout: Požár v suterénu 25.6. Georges Simenon: Maigret a přízrak 2.7. Edward George Bulwer-Lytton: Strašidelný dům 9.7. Edgar Allan Poe: Vražda v ulici Morgue 16.7. Sheridan Le Fanu: Ten, který tě nespouští z očí 23.7. Nikolaj Vasiljevič Gogol: Vij 30.7. Charles Dickens: Hlídač 6.8. Anton Pavlovič Čechov: Čarodějnice 13.8. Robert Ervin Howard: Dračí sémě 20.8. Karel Klostermann: Mrtví se nevracejí 27.8. Ladislav Klíma: Edgar

ROZHLASOVÉ JEVIŠTĚ sobota 14.00

6. 6. Victor Hugo: Ruy Blas 13. 6. Vítězslav Nezval: Schovávaná na schodech 20. 6. Johann Wolfgang Goethe: Torquato Tasso 27. 6. Karel Pecka: Konfrontace, Jiří Stránský: Bílé apartmá

STRANA

4. 7. William Shakespeare: Král Jindřich V. 11. 7. Edvard Radzinskij: Poslední noc posledního cara 18. 7. Edmond Rostand: Cyrano z Bergeracu 25. 7. František Langer: Obrácení Ferdyše Pištory 1. 8. Heinrich von Kleist: Kačenka z Heilbronnu 8. 8. Molière: Tartuffe 15. 8. Bernard Shaw: Čokoládový hrdina 22. 8. Václav Štech: Maloměstské tradice 29. 8. Zdeněk Svěrák: Podzemnice olejná

SPEKTRUM

ROZHLASOVÉ SERIÁLY

sobota 8.00–11.00 Kulturně-publicistický týdeník. 180 minut reportáží, rozhovorů, glos, fejetonů, dokumentů, literárních ukázek a hudby jazzové i vážné připravují a uvádějí Blanka Stárková a Jiří Kamen.

neděle 10.30

7. 6. Robert Graves: Já, Claudius (8. část) 14. 6.–28. 6. Karel Kalenda: Vraždy z archivu (3 části) 5. 7.–30. 8. Leo Rosten: Pan Kaplan má stále třídu rád (1.–9. část)

DOKUMENTY, ZPRAVODAJSTVÍ A PUBLICISTIKA Vedoucí Redakce dokumentu a speciálních projektů Jiří Kamen ([email protected]) Vedoucí Redakce zpravodajství a kulturní publicistiky Antonín Pfeifer (antonin.pfeifer@ rozhlas.cz)

pondělí až pátek 15.00–16.00 Moderovaná hodina kulturních aktualit a reportáží provázená jazzovou nebo etnickou hudbou. V červenci a srpnu s reprízou dopoledních Výletů s Vltavou.

SETKÁVÁNÍ neděle 14.00–15.15 Profilový rozhovor s výraznou osobností kulturního a společenského života.

VÍKENDOVÁ PŘÍLOHA STANICE VLTAVA

RADIOATELIÉR

pondělí 16.00–16.30 | repríza čtvrtek 0.35–1.05 Diskuse odborníků o současné literatuře, filmu, architektuře a výtvarném umění, které připravují moderátoři: Pavel Janáček, Vladimír Hendrich, Bibiana Beňová, Tomáš Dimter, Václav Jamek, Eva Beránková a další.

sobota 00.05

úterý 16.00–16. 30 | repríza pondělí 0.35–1.05 (v červenci a srpnu se nevysílá) Aktuality ze světa filmu připravují Tomáš Pilát a Josef Vomáčka.

HISTORICKÝ KLUB ZPRAVODAJSTVÍ VLTAVY všední dny v 6.00, 7.00, 8.00, 12.00, 15.00 a 17.30 | přehled hlavních událostí také v 10.15, 13.30, 16.00 a v 19.00

10. 6. Miloš Doležal: Svítit v temnotách plamenem 17. 6. Vladimír Remeš – Eva Högerová: Zvukový portrét Karla Högera 24. 6. Lenka Jaklová: Judaismus 1. 7. Petr Slinták: Suchá Loz starosty B. 8. 7. Gabriela Albrechtová: Na „Procházce“ v Národním 15. 7. Jakub Šiška: Poslední Buquoy 22. 7. Blanka Stárková: Cesta do Compostely 29. 7. Miroslav Buriánek: Santiniho barokní klášter v Plasích 5. 8. Marie Poláková: Hlas ze šumavské pouště 12. 8. Radim Nejedlý: Kořeny v kamenité půdě 19. 8. Marek Janáč: Horké léto ’68 26. 8. Gabriela Albrechtová: Strýc Ota ze Stockholmu

KRITICKÝ KLUB

FILMOVÝ MAGAZÍN

středa 16.00–16.30 Reflexe historických událostí, výročí, osobností, novinek historické literatury apod. Připravuje Jan Tůma.

MOZAIKA

HOVORY O VÍNĚ

pondělí až pátek 7.00–9.00 v červenci a srpnu 7.00–8.25 Informace, rozhovory, glosy, recenze, výběr z kulturních stránek domácího i zahraničního tisku, soutěže pro posluchače prokládané hudbou minulých století a alternativních žánrů. Mimořádný kulturní servis, s jakým se na jiných stanicích nesetkáte. Součástí letní Mozaiky jsou Výlety s Vltavou, putování po zajímavých místech naší vlasti. Pořad doprovází soutěž o knihy.

každá druhá sobota v měsíci 16.00–16.30 O vinné kultuře rozmlouvají Lukáš Hurník a Jiří Mejstřík.

RADIODOKUMENT středa 21.45

3. 6. Alena Kožíková – Tomáš Vondrovic: Sám já chodívám rád …

45

6. 6. Novinky z Evropské vysílací unie #1 – Pierre Henry: Gouttes d’eau 2 13. 6. Novinky z Evropské vysílací unie #2 – Andreas Bick: Frost Patterns 20. 6. Novinky z Evropské vysílací unie #3 – Emiliano López Rascón: Sol en la noche 27. 6. PremEdice – Tomáš Pálka: Moijecroisque 4. 7. PremEdice – Tape-beatles: Sombre Gertrude – Piece for trings 11. 7. PremEdice – Pavel Novotný: Lžička 18. 7. PremEdice – Eric Rosenzveig: Nerozumím; česká politika 25. 7. PremEdice – Jaromír Typlt: Zmutovaná radiofonická čtení 1. 8. PremEdice – Jiří Suchánek: PEC 8. 8. PremEdice – Arno Peeters: Fassile Sounds, Memory Mining 15. 8. PremEdice – Miroslav Posejpal: Tři kapitoly z knihy cest 22. 8. PremEdice – Miroslav Srnka: Zrod 29. 8. PremEdice – Jiří Adámek: Tiká tiká politika

KLUB

STRANA

46

NALAĎTE SI…

ZACHRAŇME SLOVA!

ZPRÁVY

ČESKY ROZHLAS 3 – VLTAVA V CELÉ REPUBLICE NA VKV (FM)

Ať už přicházejí na svět jakkoliv, mají v sobě barvu, vůni, někdy i krutost, jindy humor, poezii – moudrost. Přesto některá v našich slovnících – tištěných i v přeneseném smyslu toho slova – pomalu stárnou, vycházejí z módy, časem se pro nás dokonce stávají hádankou. Mizí z naší řeči, pomalu se ztrácejí ze slovníků. A přicházejí zase slova jiná... nová. Proč některá z nich nezachránit před zapomněním? Když se pokoušíme zachraňovat ohroženou faunu a flóru? Proč nebránit ohrožená slova? Pokoušeli a pokoušejí se o to v různých zemích. I v případě jazyků světových (Oxford University Press v Británii, Bernard Pivot ve Francii). Nechcete se pustit do zachraňování slov i vy? Stačí, když si vyberete některé slovo nebo slovní spojení, které se – podle vašeho názoru – z jazyka vytrácí, a „adoptujete ho“. To znamená, že nám krátce popíšete, proč si vybíráte právě toto slovo nebo spojení, kde jste je objevili nebo stále ještě potkáváte (například v literatuře, v určitém místě apod.). Psát můžete na adresu Český rozhlas 3 – Vltava, Vinohradská 12, 120 99 Praha 2. Na obálku připište heslo „slova“. E-mailová adresa: [email protected]. Jednou za čtvrt roku pak ve spolupráci s odborníky vaše slova probereme, vyložíme jejich „příběh“ a nejoriginálnějšího „zachránce“ odměníme – knihou nebo audioknihou.

O cestách na Měsíc bude Vltava vysílat v sobotu 18. července. Jednu z četných měsíčních utopií napsal proslulý básník, šermíř a učenec (a také hrdina Rostandovy komedie) Cyrano de Bergerac, který ve svém spisku Cesta na Měsíc už v polovině 17. století dosti výstižně popsal rozhlasové vysílání: „Když jsem skříňku otevřel, nalezl jsem uvnitř cosi kovového, podobajícího se téměř našim hodinám; byly to samé všelijaké pružiny a maličká soukolí. Ve skutečnosti je to kniha, avšak zázračná kniha, bez listů i bez písma; zkrátka je to kniha, k jejímuž čtení jsou oči zbytečné; je zapotřebí jen uší. Když si tedy někdo přeje číst, ovine tento přístroj velkým množstvím všelijakých nitek, pak nařídí ručičku na kapitolu, kterou si chce poslechnout, a rázem se odtud ozvou zřetelně jako z lidských úst všechny ty rozličné tóny, které u měsíční šlechty slouží za vyjadřovací jazyk.“

NA DVOJKU DO ÁČKA!

Vážení posluchači, rádi bychom Vás pozvali na koncerty Festivalu zakázané hudby Terezín 2009, který se koná od 21. do 28. 6. 2009. Pro členy Klubu Vltava opět zdarma zajistíme dopravu autobusem. Další informace na www.fzht.cz nebo na tel. +420 777 269 032, +420 221 552 677.

BRNO — 102 BRNO-MĚSTO — 90,4 Č. BUDĚJOVICE — 96,1 HODONÍN 100,4 CHEB — 106,2 CHOMUTOV — 96,3 JESENÍK — 98,2 JIHLAVA — 95,4 KAPLICE — 105,9 KARLOVY VARY — 105,7 KAŠPERSKÉ HORY — 107,2 KLATOVY — 88,6 LIBEREC — 103,9 OSTRAVA — 104,8 PARDUBICE — 102,7 PÍSEK — 105,2 PLZEŇ — 95,6 PLZEŇ-RADEČ — 93,3 PRAHA — 105 PŘÍBRAM — 107 TRUTNOV — 101,9 ÚSTÍ N. LABEM — 104,5 VALAŠSKÉ MEZIŘÍČÍ — 96,8 VARNSDORF — 88,4 VSETÍN — 98,3 ZLÍN — 94,8 ZNOJMO — 99,2 NEBO — WWW.ROZHLAS.CZ/VLTAVA

Poslední klubový večer před letními prázdninami se koná ve čtvrtek 4. 6. v 19.00 hodin ve Studiu A, Český rozhlas, Hybešova 10, Praha 8. Tentokrát uvádí Eliška Závodná.

KLUB VLTAVA

klubová setkání, besedy, předpremiéry rozhlasových pořadů, návštěvy kulturních akcí.

 Klub Vltava je pro všechny, kteří poslouchají stanici Česky rozhlas 3 – Vltava a k jejichž životním potřebám patří kontakt s hudebním a slovesným uměním a kulturou v tom nejširším slova smyslu. Je určen těm, kteří chtějí víc než jen kvalitní rozhlasový program.





Klub Vltava nabízí možnost bližšího kontaktu mezi posluchači a tvůrci pořadů, účast na natáčení přímých přenosů, organizuje

Klub Vltava vydává čtyřikrát ročně čtvrtletník posluchačů a příznivců stanice Český rozhlas 3 – Vltava, který přináší inspiraci ze světa kultury a umění, exkluzivní rozhovory, podrobné informace o programu stanice, přehled partnerů Klubu, členských výhod a slev, aktuální nabídky, soutěže a další zajímavosti.



Klub Vltava nabízí možnost využívat výhod sjednaných s partnerskými institu-

Eva Hazdrová–Kopecká připravuje už třetí prázdninovou přehlídku slavných i docela nových šansonů, především samozřejmě francouzských. Ale uslyšíte také české a slovenské interprety a objevíte možná i některé právě vycházející hvězdy. Pět minut pro šanson vyhradíme ve vysílání každý den v 17.45. Na začátku prázdnin se do vysílání Vltavy vrátí – alespoň na čas – malý, ale určitě velmi zajímavý pořad Zpráva čtenáře, ve kterém před několika lety představovaly známé osobnosti své nejoblíbenější knížky. V nově oživeném cyklu uvedeme reprízy některých starších pořadů a samozřejmě připravíme také premiéry. Budete-li poslouchat Vltavu ve všední dny ve 13.30, najdete možná inspiraci i pro svá další čtenářská dobrodružství.

cemi, které vybírá tak, aby umožnil svým členům ještě intenzivnějši kontakt s aktualním děním ve světě kultury. Členské výhody poskytují přední kulturní organizace po celé České republice – hudební festivaly a symfonické orchestry, divadla a divadelní festivaly, galerie, muzea, nakladatelství a další. Jejich počet se stále rozšiřuje.



Aktuální nabídky, setkání, soutěže a akce, stejně jako statut Klubu naleznete na www strankách Klubu.



Osobní členství: roční členský příspěvek

činí 150 Kč. Rodinné členství: roční členský příspěvek činí 290 Kč (obdržíte průkazy člena Klubu Vltava i pro další dva rodinné příslušníky).



Pro zaslání členského příspěvku si vyžádejte individuální variabilní symbol. Klub Vltava, Česky rozhlas 3 – Vltava Vinohradská 12, 120 99 Praha 2 informační linka Klubu Vltava tel.: +420 221 552 686, 221 552 677 e-mail: [email protected] www.rozhlas.cz/vltava/klubvltava

PARTNEŘI KLUBU VLTAVA

PART– NEŘI KLUBU VLTAVA Na uvedené otázky odpovídejte výhradně na lince Klubu Vltava.

STRANA

HUDBA PRAŽSKÝ KOMORNÍ ORCHESTR – AGENTURA S. R. O. 20 % sleva na nákup vstupenek na abonentní koncerty Černokostelecká 6, 100 00 Praha 10 tel.: +420 274 772 697 www.pko.cz, [email protected] SYMFONICKÝ ORCHESTR ČESKÉHO ROZHLASU 30 % sleva na dopolední veřejné generální zkoušky. Cena vstupenky po slevě 50 Kč Vinohradská 12, 120 99 Praha 2 tel.: +420 221 551 412, fax: +420 221 551 413 www.rozhlas.cz/socr, [email protected] ČESKÁ KULTURA S.R. O. Pořadatel a spolupořadatel festivalů konaných v rámci Českých kulturních slavností. Houskova 1876, 413 01 Roudnice n. Labem tel: +420 606 269 016, +420 777 269 032 www.ceske-kulturni-slavnosti.cz [email protected], [email protected] COLLEGIUM MARIANUM Pořadatel cyklu koncertů Letní slavnosti staré hudby. 10% sleva z ceny vstupného. Melantrichova 971/19, 110 00 Praha 1 tel.: +420 224 229 462, +420 731 448 346 www.letnislavnosti.cz, [email protected] Jaké dílo složil Jan Dismas Zelenka ke korunovaci císaře Karla VI. na českého krále? První 4 výherci získají 2 volné vstupenky na koncert 23. 7. 2009 Amor Divino v kostele sv. Šimona a Judy. ARS/KONCERT, SPOL. S R.O. Pořadatel MHF Petra Dvorského. 30% sleva z ceny vstupného na uvedený festival Hybešova 29, 602 00 Brno tel.: +420 543 420 951 www.arskoncert.cz, [email protected] Které orchestrální těleso vystoupí na závěrečném koncertě MHF Petra

Dvorského 15. 8. 2009? Prvních 5 výherců získá 2 vstupenky na koncerty 1., 9. nebo 15. 8. 2009. AGENTURA BELIDIS Pořadatel festivalu Na dvanácti strunách 40% sleva z ceny vstupného na festival Vrchlického nábř. 3, 370 01 České Budějovice www.belidis.eu 50. MEZINÁRODNÍ FESTIVAL FRYDERYKA CHOPINA V MARIÁNSKÝCH LÁZNÍCH 20% sleva z ceny vstupného Rezervace na tel/fax: +420 354 622 617, mob.: +420 602 143 273, [email protected] www.chopinfestival.cz

DIVADLA NÁRODNÍ DIVADLO Spolupráce s Klubem přátel opery Národního divadla: besedy, speciální představení, návštěvy festivalů, slevy a mnoho dalšího pro příznivce opery. Pro bližší informace kontaktujte Klub přátel opery Národního divadla. Ostrovní 1, 112 30 Praha 1 (5. patro provozní budovy ND, místnost č. 522) tel./fax: +420 224 901 390 www.narodni-divadlo.cz, [email protected] Činohra Národního divadla nabízí členům Klubu Vltava vstupenky s 20 % slevou na následující tituly: Henrik Johan Ibsen: Nepřítel lidu, 19. 6. 2009 v 19 hod., Stavovské divadlo. Lenka Lagronová: Pláč, 1., 8. a 18. 6. 2009 v 19 hod., Divadlo Kolowrat Na jeden členský průkaz lze se slevou zakoupit maximálně dvě vstupenky na jeden titul. Počet vstupenek je omezený. Ovocný trh 6, 112 30 Praha 1 tel.: +420 224 901 419 www.narodni-divadlo.cz, [email protected]

47

NÁRODNÍ DIVADLO V BRNĚ 10 % sleva z ceny vstupného na vybraná představení pořádaná divadlem Dvořákova 11, 657 70 Brno tel.: +420 542 158 111 www.ndbrno.cz DIVADLO KOMEDIE 20 % sleva z ceny vstupného na představení pořádaná divadlem Jungmannova 1, 110 00 Praha 1 tel.: +420 224 222 734 www.prakomdiv.cz, [email protected] DIVADLO ARCHA 10 % sleva ze vstupného na vybraná představení, více na infolince klubu nebo v Divadle Archa Na Poříčí 26, 110 00 Praha 1 tel.: +420 221 716 333 www.divadloarcha.cz, [email protected] DIVADLO NABLÍZKO 50 % sleva z ceny vstupného Představení se konají v hostitelských divadlech. tel./fax: +420 257 007 684 www.nablizko.cz, [email protected] DIVADLO PONEC 30 % sleva z ceny vstupného Husitská 24A/899, 130 00 Praha 3 tel.: +420 224 817 886 (9-17h), +420 222 721 531 (17-20h) www.divadloponec.cz, [email protected] MORAVSKÉ DIVADLO OLOMOUC 50 % sleva z ceny vstupného Třída Svobody 33, 771 11 Olomouc tel.: +420 585 223 533 (předprodej) www.moravskedivadlo.cz, [email protected] JIHOČESKÉ DIVADLO ČESKÉ BUDĚJOVICE Slevy na představení a klubové akce ve spolupráci s Klubem přátel Jihočeského divadla Dr. Stejskala 23, 370 47 České Budějovice tel.: +420 386 355 245 www.jihoceskedivadlo.cz, [email protected]

PARTNEŘI KLUBU VLTAVA

VÝTVARNÉ UMĚNÍ GALERIE RUDOLFINUM 50 % sleva z ceny vstupného, ke každé výstavě komentovaná prohlídka Alšovo nábřeží 12, 110 00 Praha 1 tel.: +420 227 059 309 (pokladna) www.galerierudolfinum.cz, [email protected] Výstava s názvem Spodní proud / Undercurrent prezentuje tvorbu čtyř malířů. Znáte jména alespoň tří z nich? První 3 výherci získají 2 volné vstupenky na aktuální výstavu. ČESKÉ MUZEUM VÝTVARNÝCH UMĚNÍ V PRAZE 50 % sleva ze vstupného na aktuální výstavy. Husova 19-21, 110 01 Praha 1 tel.: +420 222 220 218, fax: +420 222 221 190 www.cmvu.cz, [email protected] GALERIE HLAVNÍHO MĚSTA PRAHY 20 % sleva ze vstupného na aktuální výstavy. Výstavní místa: Městská knihovna, Dům U Kamenného zvonu, Staroměstská radnice, Dům U Zlatého prstenu, Trojský zámek, Bílkova vila, Bílkův dům v Chýnově. Mariánské nám. 1, 110 00 Praha 1 tel.: +420 222 310 489, +420 222 313 357 www.citygalleryprague.cz PRAŽSKÝ DŮM FOTOGRAFIE – PRAGUE HOUSE OF PHOTOGRAPHY, O. P. S. 30 % sleva z ceny vstupného Václavské nám. 31, Praha 1 tel.: +420 222 243 229 www.phpweb.cz, [email protected] GALERIE AMU Malostranské náměstí 12, 118 00 Praha 1 www.amu.cz

STRANA

TOPIČŮV SALON Vstupné dobrovolné. Národní 9, 110 00 Praha 1 tel.: +420 224 232 500 [email protected] GALERIE VERNON Vstup zdarma Janovského 23, 170 00 Praha 7 tel.: +420 774 155 591, [email protected] www.galerievernon.com ARS VIVA CESTY ZA UMĚNÍM Specializovaná cestovní kancelář. Slevy až 12,5 % budou poskytnuty ve výši uvedené u zájezdu dle katalogu. Muchova 9, č. p. 223 (1. patro) 160 00 Praha 6, tel.: +420 233 324 099, fax: +420 224 311 585 www.arsviva.cz, [email protected]

A2 KULTURNÍ TÝDENÍK Americká 2, 120 00, Praha 2 tel.: +420 222 510 227 www.tydenikA2.cz SANQUIS Časopis o umění a zdravém životním stylu 20% slevu na předplatné a dárek pro nové předplatitele (cena ročního předplatného po slevě činí 680 Kč, možnost zaslání ukázkového čísla zdarma). Při objednávání uvádějte kód „Vltava“ www.sanquis.cz NAKLADATELSTVÍ ROMEO 30 % sleva z ceny knih Pod Bání 21, 180 00 Praha 8 tel.: +420 283 840 193, +420 605 960 211 www.jirijosek.com, [email protected]

KNIHY, ČASOPISY, CD

NAKLADATELSTVÍ LIKA KLUB až 25 % sleva na všechny publikace Kostnické nám. 5, 130 00 Praha 3 tel.: +420 222 541 166 [email protected]

SPOLEČNOST FRANZE KAFKY 30 % sleva na veškerou knižní produkci z nakladatelství Široká 14, 110 00 Praha 1 tel.: +420 224 227 452 www.franzkafka-soc.cz, [email protected]

NAKLADATELSTVÍ CARPE DIEM Edice klubové poezie, Edice knih doplněných o DVD 20% sleva na veškeré tituly Carpe diem, 691 11 Brumovice 175 tel.: +420 519 423 378 www.carpe.cz, [email protected]

RADIOSERVIS, A. S. Hudební a knižní vydavatelství Českého rozhlasu, vydavatel Týdeníku Rozhlas. 25% sleva v zásilkovém obchodě na vlastní zboží, zájemcům zašleme zdarma katalog 10 % sleva na celý sortiment ve firemní prodejně Objednávky: Jeseniova 36, 130 00 Praha 3 tel.: +420 222 713 037, +420 221 551 384 [email protected],Vinohradská 13, Praha 2 tel.: +420 222 254 480

LIBRI, SPOL. S. R. O. 15 % sleva z ceny knih Na Hutmance 7, 158 00 Praha 5 tel.: +420 251 613 113, fax: +420 251 611 013 www.libri.cz, [email protected] Ve kterém městě se 20. srpna 1796 narodil Václav Babinský? První tři výherci získají knihu Václav Babinský. Život loupežníka a loupežnická legenda.

MAGAZÍN KLUBU VLTAVA Čtvrtletník posluchačů a příznivců stanice Český rozhlas 3 – Vltava – XIV. ročník, číslo 2, červen–srpen 2009 Vychází 4x ročně. Evidenční číslo MK ČR E 14038. – Šéfredaktor: Luboš Stehlík – Redakce: Marcela Hájková, Eva da Silva Melo Grafická úprava a sazba: Colmo, www.colmo.cz – Tisk: Tiskárna Macík, s. r. o. – Distribuce: SEND, předplatné s. r. o. – Český rozhlas 3 – Vltava, ředitel stanice Lukáš Hurník – Vinohradská 12, 120 99 Praha 2, tel.: 221 552 677 – www. rozhlas.cz/vltava – e-mail: [email protected]

48

ŽAKET – KARTOGRAFICKÉ VYDAVATELSTVÍ 30 % sleva z ceny všech map při přímém odběru, Slánská 381/10, 163 00 Praha 6 tel.: +420 210 083 570 www.zaket.cz, [email protected] NAKLADATELSTVÍ ATLANTIS, SPOL. S R. O. 20 % sleva na produkci nakladatelství, při objednávce dvou a více knih neplatíte poštovné, PS 374, Česká 15, 602 00 Brno tel./fax: +420 542 213 221 www.atlantis-brno.cz, [email protected] NAKLADATELSTVÍ BASET až 15 % procent sleva na vybrané publikace redakce: Sokolská 66, 120 00 Praha 2 Nové Město, tel.:+420 244 402 705, +420 244 402 707 expedice – prodejní sklad: Plovdivská 3400, 143 00 Praha 4, tel./fax: +420 244 402 706 www.baset.cz, [email protected] MLADÁ FRONTA A.S. 20% sleva z ceny knih objednávky: [email protected] tel.: 225 276 284. Při objednávce nad 600Kč balné a poštovné zdarma. Mezi Vodami 1952/9, 143 00 Praha 4 www.bookcafe.cz, www.mf.cz NAKLADATELSTVÍ LABYRINT 20 % sleva z ceny knih redakce: Dittrichova ul. č. 5, 120 00 Praha 2 tel./fax: +420 224 922 422 www.labyrint.net, [email protected] NAKLADATELSTVÍ TITANIC 20% sleva na všechny knihy Plzeňská 222, 150 00 Praha 5 tel.: +420 257 211 257, www.titanic.n.cz, [email protected] Členské výhody — Veškeré soutěžní plnění je možné čerpat prostřednictvím informační linky Klubu Vltava. Odpovědi volejte na klubovou linku +420 221 552 686 nebo pište na e-mail: [email protected]. Chcete-li využít členských výhod u našich partnerů, uvádějte při písemných objednávkách členské číslo. Při osobním odběru se prokažte průkazkou Klubu Vltava. Změna výhod partnerů a konkrétních forem spolupráce vyhrazena.

od 30. 6. 18.30 hodin / denně

od 3. 7.

7. 8.

20.00 hodin

– zvýhodněná cena – kartička Předplatitel 2009 – 10% sleva při nákupu knih z produkce Nakladatelství Lidové noviny ve Vinohradském knihkupectví – volné nebo zlevněné vstupné do muzeí, galerií a dalších partnerských institucí Pokračování za 5 minut.

MARKÉTA PILÁTOVÁ: PŘÍBĚHY Z KONCE SVĚTA

Zajistěte si předplatné za zvýhodněnou cenu!

PROGRAMOVÉ TIPY STANICE ČESKÝ ROZHLAS 3–VLTAVA

16.00 hodin / úterý

od 15. 7. 19.00 hodin / středa

KRÁSNÉ STARÉ STROJE Předplatitelské výhody:

Třídílný seriál o počátcích elektronické hudby v červencových Čajovnách.

Repríza třiadvaceti hodin úspěšného silvestrovského vysílání.

SILVESTR V PODZEMÍ

29. 8.

50. výročí úmrtí Bohuslava Martinů.

DEN S BOHUSLAVEM MARTINŮ

28. 8.

Každý měsíc 52 stran poutavého čtení

K. H. MÁCHA: CIKÁNI Osmidílné čtení na pokračování.

Vyměňujte si MP3 a videa s ostatními hudebními amatéry na www.rozhlas.cz/rampa Poslouchejte také na Vltavě v sobotu po 15:00.

18. 7. DEN NA MĚSÍCI

Objednávky: SEND, distribuce tisku, www.send.cz tel.: 225 985 225, fax: 267 211 305

ČESKÝ ŘÍM ANEB V HOSPODĚ U KOLOSSEA POHANÉ, KŘESŤANÉ Devítidílné rozhlasové pátrání po českých stopách ve věčném městě.

od 2. 7. 20.00 hodin / čtvrtek

DÉMONI LETNÍ NOCI

předplatné Dějiny a současnost

POTĚŠTE SEBE I SVÉ NEJBLIŽŠÍ!

Mimořádné celodenní vysílání ke 40. výročí vstupu člověka na Měsíc.

další informace na www.dejiny.nln.cz Vltava má 200 tisíc posluchačů. Zahrajte jim!

Cyklus příběhů, v nichž hlavní roli sehrává tajemství a strach.

Bacha... teď hrajete vy