1 / 09
Společenství
První Společenství 01 /09 „Každá milující duše je ve světě malým sluncem, které vyzařuje Boha“ - Chiara Lubichová
OBSAH:
TĚŽKOSTI…………………………………………………………………....2 POSELSTVÍ SV. OTCE RODINÁM……………………………………..…9 VZPOMÍNKA NA HŘEBENI HORY……………………………………..13 POZVÁNÍ NA POUTNÍ ZÁJEZD…………………………………………15 POD ITALSKÝM SLUNCEM……………………………………………...21
Email:
[email protected] -1-
1 / 09
Společenství
TĚžKOSTI Když jsem byl požádán, abych něco napsal do časopisu společenství, tak jsem přemýšlel, CO asi napsat teď, na začátku postní doby? Až mě zaujal článek, který jsem kdysi někde četl. Mluvil o smyslu bolesti a utrpení. A i když to není nic nového, přesto bych se chtěl s vámi čtenáři o tom, co mě nejvíce zaujalo (jen tak pro připomínku), ve stručnosti podělit. Píše se tam hned v úvodu, že: 1) bolest, 2) nemoci, 3) utrpení, 4) a různé zkoušky i zápasy provázejí život každého z nás. Bylo by pak určitě známkou zvláštního sebevědomí, kdybychom očekávali, že v nejrůznějších bojích (v nichž býváme tříbeni (čištěni)), VŽDY PROJDEME s čistým štítem. Moudré naopak je s utrpením ve svém životě počítat a připravovat se na jeho přijetí. Ano, při hledání SMYSLU utrpení vždy nacházíme jen částečnou odpověď! Je totiž vždy nějak spojeno se zlem! A CO JE TO, TO ZLO? - Vlastně stejně jako spousta věcí, nad kterými se zamýšlíme, TAJEMSTVÍ, které nelze naším lidským rozumem proniknout, i když se nám při nějakém tom úsilí občas podaří do něj nahlédnout. Do plného poznání smyslu zla a všech životních nesnází se nám ale nahlédnout během života ZDE na zemi NIKDY nepodaří. Většinou pak žijeme ve světě, který je naplněn atmosférou touhy po pohodlí a po požitku. Víme však, že ani takové nicnedělání a užívání si nám nepřináší plné uspokojení. A tak zjišťujeme, že ať žijeme tak, či onak, KAŽDÝ MÁME nějakou tu nesnáz, kterou musíme překonávat a která nás pročišťuje, a právě toto pročišťování NÁS PŘIBLIŽUJE sobě samým i k Bohu. Proto by se dalo taky kolikrát i říct: utrpení a radost nejsou od sebe až tak přespříliš vzdálené. Přesto ale, když vidíme trpícího člověka, vidíme také, jak z toho bývá 1) otřesen, 2) plný zoufalství - v nedůvěře v sebe i v cokoli jiného. Vidíme tak mnohokrát, jak těžce prožívá svou závislost na druhých a trpí pocitem jakési stálé nejistoty, která mu však dává najevo, aby se konečně UŽ ZASTAVIL a zamyslel nad: 1) svým životem, 2) koncem 3) a smyslem všeho. Snad nejdůležitější je ale poznání vlastních limitů ve všem, i v prožívání utrpení! Neboť ta různá zla ve světě pocházejí právě z toho, že nás přesahují, a my je nedokážeme zvládat jenom svými lidskými silami. Například člověk vážně nemocný je najednou nucen znovu a znovu promýšlet a uspořádávat svůj život, HLEDAJE bytostněji jeho smysl. Jistě pak není náhodou, že někdy teprve prožitek až nějaké osobní tragédie přivedou člověka k náležitému přehodnocení 1) svého života, 2) svých schopností a vůbec vztahu k životu. Našli bychom pak dost (kolikrát i vlastních) příběhů na podobné téma. Je velmi užitečné proto zažívat nějaké takové zkušenosti, které nás srážejí k zemi, abychom se naučili dívat v nové perspektivě, kdy NEZÁLEŽÍ ani na tom, co nás potká, ale spíše na tom, co s tím uděláme - jak využijeme onu situaci, že nás například ona těžká situace učiní citlivějšími k ostatním, zvláště v jejich těžkostech, které jsme si prožili my sami. Ano, stále platí, že PROŽITÍ různého utrpení podporuje celkový růst osobnosti. Proto taky prožitek nemocí i jiných utrpení BÝVÁ nepochybně jedním z důvodů, proč bývají starší lidé nad věcí, a taky citlivější a vnímavější k potřebám druhých. Víme však, ŽE NE KAŽDÝ, kdo prožije utrpení, HO DOKÁŽE PŘIJMOUT(!); že ho může vést TAKY k zatrpklosti, která plyne ze ztráty: 1) životních jistot a plánů, 2) důvěry v sebe, a k zastavení se na tomto kritickém bodu. Chtě nechtě se ale v našem lidském přirozeném řádu budeme po smyslu utrpení ptát marně, neboť skutečný smysl lidské bolesti, nemoci a utrpení JE MOŽNO NALÉZT pouze v řádu spásy, V KRISTU, který je 1) světlo, 2) život 3) a vítězství. Pouze v tomto řádu spásy, TAM, kde vládne Bůh (a neexistuje nic bezúčelného), MÁ UTRPENÍ SMYSL. o. MiRek -2-
1 / 09 POSTNÍ DOBA
Společenství
Co je náplní a účelem postní doby? Co a proč v postní době dělat? Samotný název tohoto čtyřicetidenního období není zcela jednoznačný. Půst jako takový totiž není jeho jedinou náplní. - Příprava na Velikonoce Začněme od konce postní doby - od Velikonoc. Jsou to ústřední svátky všech křesťanů: celé jádro a síla křesťanství spočívá ve smrti, vzkříšení a oslavení Ježíše Krista. A účast na tomto tajemství získává člověk sjednocením s Kristem skrze křest. Není potom divné, že jedním z hlavních úkolů postní doby je vyvrcholení přípravy katechumenů na křest. Pro ostatní věřící je tato doba přípravou na obnovu křtu o Velikonocích. Postní období je i příhodným časem k obnovení chápání křesťanského života jako velkého putování do domu Otcova. Toto období začíná udělováním „popelce” - sypáním popela na hlavu s výzvou: „Obraťte se a věřte evangeliu” (Mk 1,15). Těmito slovy započal Ježíš své poslání na zemi, aby smířil lidstvo s Otcem a aby uvedl každého na cestu života. Bůh Otec totiž připravil plán spásy pro všechny lidi, kteří od něho pocházejí a k němu směřují. (Poznámka: druhá varianta doprovodných slov k sypání popela na hlavu: „Pamatuj, že jsi prach a v prach se navrátíš.“) - Cesta k Otci, aneb Bůh není mrzutý Nejasné přesvědčení, že Bůh je s námi nespokojen, že je tvrdý, mrzutý, mstivý a lhostejný, prostě takový, jací bychom byli na jeho místě my, v nás zabíjí naději, víru, lásku a život vůbec... Celé Zjevení nám však říká, že Bůh není jako my. Je Otec, původce lásky. Právě o tomto mluví Ježíš v podobenství o milosrdném otci a marnotratném synu (srov. Lk 15,11). Jeho láska se nabízí a přizpůsobuje každému z nás. Svou láskou nás naplňuje ale do té míry, jak se jí otevřeme. Jeho láska a tvůrčí moc má možnost změnit náš život. „Syn vstal a šel ke svému otci. Když byl ještě daleko, otec ho uviděl a pohnut soucitem přiběhl, objal ho a políbil...“ (Lk 15, 20) Kristus nám zjevil Boha jako Otce plného milosrdenství. (Jan Pavel II.) - Hřích a pokání, aneb život z vlastních sil Od Boží lásky nás dělí nedůvěra k Bohu, snaha dosáhnout štěstí a naplnění života pouze vlastními silami. Toto vše vede člověka ke hříchu, jenž je bariérou v přijímání Boží lásky, někdy přímo jejím odmítnutím. Obrácení (pokání) proto spočívá v tomto: obrátit se k Bohu, nechat se Bohem milovat a v síle této lásky se pak vydávat po jeho cestách. Cesta obrácení s sebou přináší jak „negativní” aspekt: osvobození od hříchu a zla, tak aspekt „pozitivní”: rozhodnutí pro dobro. V této perspektivě lze pak slavit svátost pokání, jakožto zásadní bod cesty obrácení pokřtěného člověka. -------------------------------------------------Konkrétní kroky, staletími osvědčené prostředky na cestě obrácení: - MODLITBA Modlitbou se sbližujeme s Bohem. Je příležitostí přezkoumat a probrat s Pánem vše důležité z našeho života. Modlitba je ale též projevem naší lásky k bližním, modlíme-li se za druhé, za známé i neznámé, za lidi, kterým tato služba může prospět. Několik tipů: * Učiň si z modlitby zvyk: modli se ráno, večer, před jídlem. * Modlete se společně v rodině, pro začátek alespoň při zvláštních příležitostech. * Čti bibli: nejprve možná jen spontánně, později pravidelně. * Vyprávěj o Bohu dětem. * Účastni se liturgického života své farnosti: křížové cesty, bohoslužby smíření... * Snaž se o dobré myšlenky, jsou předpokladem každého rozvoje. Modlitbou už je vědomý život v Boží přítomnosti - PŮST -3-
1 / 09
Společenství
Postem zdaleka není myšleno jen odepření si jídla. Půst je zřeknutí se čehokoliv, co je v našem životě postradatelné, zbytečné nebo překážející, co nás spoutává. Skrze něj dáváme ve svém životě větší prostor Bohu a máme možnost více poznat sami sebe... Několik tipů: * Cvič se ve zdrženlivosti: v jídle, pití, kouření, sledování televize, nakupování... * Dodržuj Popeleční středu a Velký pátek jako zvláštní dny půstu: jen jednou se najez dosyta a odřekni si maso. * Přinášej páteční oběť - může mít různé formy: zřeknutí se masa, omezení konzumu. To, co je díky této páteční oběti ušetřeno, by mělo přijít k dobru lidem v nouzi. Smyslu páteční oběti odpovídají také různé formy osobní a společné modlitby stejně jako služba a pomoc druhým. * Jako postní oběť dej stranou určitou částku peněz: pro hladovějící a jinak trpící. Zřeknutí znamená, když k nutkání „muset mít“ řekneme ne. Zřeknutí se znamená svobodný, zodpovědný a uvědomělý život. - ALMUŽNA, ČINĚNÍ DOBRA Almužnou, činěním dobra - tím, čeho se postem vzdáme, můžeme obohatit toho, kdo to potřebuje. Almužna může znamenat: dávat sebe, svůj čas, zájem, trpělivost, hmotné prostředky všem těm, kteří to potřebují, počínaje vlastními dětmi, životními partnery, rodiči, až po lidi osamělé, nešťastné, trpící... Zřeknutím se něčeho ve prospěch bližních realizujeme základní přikázání lásky a ztotožňujeme se s Kristem. Několik tipů: * Pomáhej druhým nést jejich nouzi a poznávej skrytou bídu. * Otevři uši i srdce pro malomyslné, bezradné a zoufalé. * Měj starost o staré, nemocné a postižené lidi. České slovo almužna vzniklo z řeckého elemosyné, které znamená milosrdenství, milosrdný vztah. Dobro činíme už tehdy, když s druhými sdílíme čas a pozornost, radost i bolest. - SMÍŘENÍ Několik tipů: * Připravuj se na smíření v myšlenkách. Smíření není především něco, co musí být protrpěno, ale něco, co musí být slaveno. Smíření s Bohem a s bližním je pramenem radosti. * Účastni se slavení smíření bohoslužebnou formou: především při bohoslužbě pokání a ve svátosti smíření. * Nech v sobě působit smíření, které ti bylo dáno. * Sám nabízej smíření: učiň první krok k novému společnému začátku - objevuj v druhém to dobré - vzpomeň na to vše společné pěkné. Smíření je postoj, který nás orientuje na Boha. Zakusit smíření znamená vyměnit zlo za spásu. - Ježíšova výzva k obrácení míří především k obrácení srdce, k vnitřnímu pokání. Bez něho zůstávají všechny skutky neplodné a lživé. „Stůjte na cestách a vyhlížejte, ptejte se, která je dobrá, po ní se vydejte a vaše duše naleznou klid.“ (Jer 6,16) /zdroj: www: pastorace.cz/
Bůh pravděpodobně není -4-
1 / 09
Společenství
Tohle si myslí známý anglický vědec profesor Richard Dawkins, autor (dosud nepotvrzené) teorie sobeckého genu, a považuje to za natolik objevné, že tímto nápisem nechal vyzdobit londýnské autobusy. Ponechme stranou, že tím ze všeho nejvíce demonstruje skutečnost, že ne vždy se inteligence snoubí s moudrostí. Nad tímto primitivním způsobem antievangelizace můžeme s klidem mávnout rukou a pouze zalitovat, že pan profesor neinvestoval své prostředky rozumněji. Vzpomínám si, jak před nějakými 30 lety havířovský rodák Karel Macků v jednom ze svých nezapomenutelných kázání říkal: „Kdyby se všichni lidé shromáždili na jedno místo a sborově křičeli k nebi: ‚Bože, ty nejsi!‘, tak tím jeho existenci nijak neovlivní.“ Zajímavější je pokračování onoho sloganu: „Přestaňte si dělat starosti!“ Zřejmě se má jednat o důsledek předchozího tvrzení. Zde se pan profesor mýlí ještě více. Právě pokud bychom připustili, že Bůh neexistuje, byl by to pádný důvod ke starostem o osud tohoto světa i každého z nás. Copak se dennodenně nepřesvědčujeme o tom, jak málo jsme schopni spravovat věci osobní i veřejné? Svět ochotně naslouchá pyšným hlupákům – byť s akademickými tituly – a řídí se (ke své škodě) jejich pokyny. Stále znovu na to doplácí... - a zapomíná. Autobusové heslo má ještě třetí výzvu: „Užívejte si světa!“ Konečně něco, s čím se můžeme ztotožnit! Tento svět jsme opravdu obdrželi k užívání. Dostali jsme ho jako velkomyslný dar, včetně podrobného návodu k použití a instruktáže. Mělo by se ovšem jednat o užívání moudré a prospěšné, nikoli o rabování ve stylu ‚Carpe diem!‘. Skutečnost, že se nám to po všech těch staletích nedaří, opravdu není důvodem k hrdosti. Na druhou stranu z ní nemusíme malomyslnět. Nejsme na to sami. Nemusíme si dělat starosti a můžeme si užívat světa. Bůh totiž pravděpodobně je. -ok-
Z FARNÍ KNIHOVNY: Nové přírůstky titulů pořízených z vašich sponzorských darů:
Jacob Neusner: Rabín mluví s Ježíšem „Zdaleka nejdůležitější kniha židovsko – křesťanského dialogu za poslední desetiletí. Vyznačuje se naprostou poctivostí a přesností rozboru a spojením respektu ke druhé straně s pečlivým opodstatněním vlastního postoje, což z ní dělá výzvu zvláště pro křesťany; je na nich, aby se zamysleli nad rozborem protikladů mezi Mojžíšem a Ježíšem.“ (kardinál Joseph Ratzinger – BENEDIKT XVI.)
Hugues Dollié: Ženy, milujte své muže! Kniha francouzského autora má provokativní název, který záměrně parafrázuje výzvu apoštola Pavla mužům. Autor je více než dvacet let ženatý, je otcem pěti dětí. V této knížce (pouze 95 stran) nejen stanoví vysoký ideál, ale krůček po krůčku k němu ukazuje cestu, a to z pohledu člověka, který po té cestě sám kráčí. Navíc má vzácný dar čtenáře zaujmout, leckdy i rozesmát a hlavně – dodat mu chuť znovu pracovat na svém nejdůležitějším vztahu.
Fillipa Castronovová: Seznamujeme se s Písmem svatým Tato drobná knížečka podává věcným a přístupným způsobem jakési minimum základních informací, jejichž pomocí je možno proniknout do světa Bible a objevovat sílu Boží lásky k lidstvu. - Tato knížka má pro moderního člověka tři přednosti: minimální rozsah a cena (80 stran a 85 Kč) a patřičné „know how“ čili návod, jak na to jít. Pozor! Nejedná se o učebnici, ale o návod! Lituji, že jsem koupil pro naši farní knihovnu jenom jeden výtisk. Věřím, že se mi to podaří napravit. Domnívám se totiž, že v tomto našem období zmatení jazyků se jedná o knížku, která by neměla plesnivět v knihovně, ale měla být v rodině k dispozici kdykoliv jako cukr a sůl. -5-
1 / 09
Společenství
František Lízna, T.J.: Šel jsem však vytrvale (z pouti za sv. Cyrilem a Metodějem) Mnozí jistě znají jezuitu P. Františka Líznu ze zpráv o jeho pěších poutích publikovaných v tisku, rozhlase a televizi. V této knize popisuje otec František deníkovým způsobem svou pouť z hory Kremenec (hranice Ukrajiny, Polska a Slovenska) do krymského výběžku Chersones, který leží u Sevastopolu a je spjat s Cyrilem a Metodějem, se křtem knížete Vladimíra, a tím i se šířením křesťanství ve východní Evropě. Tou poutí symbolicky propojil Atlantik s Černým mořem a také západní křesťanství s východním. Celkem je to asi šest tisíc kilometrů, z toho poslední část poutě ze Slovenska k Černému moři činila 1607 km pěší chůze za 65 dní. Pouť vykonal v roce 2008, kdy mu bylo 67 let.
Galina Valkova: Panenka, která řekla ne! (Novodobé otrokyně ve světě prostituce) Není to žádný bulvár a lovení senzací. Je to příběh bulharské dívky, která byla v osmnácti létech unesena a stala se otrokyní rodinné mafie žijící z kupliřství, vydírání a obchodu s bilým masem. Po několika neúspěšných pokusech o útěk se na ni usmálo štěstí. Při pobytu ve Francii se svou svědeckou výpovědí zasloužila o odsouzení těch, kteří ji bezohledně vykořisťovali, k mnohaletému vězení. Je sice svobodná, ale nemá žádnou ochranu ani prostředky k životu. Je vydaná napospas prostituci, alkoholu a drogám. Z této pasti se dostává po několika létech za cenu nadlidského úsilí a díky sdružení na pomoc prostitutkám a několika přátelům. Odvažuje se pohlédnout do tváře minulosti. V roce 2006, kdy píše knihu o svém životě, je jí 29 let. Žije nelegálně ve Francii a bojuje zato, aby mohla konečně důstojně žít život svobodného člověka.
Tomáš Ježek: Ježkovy oči Pohled a vzpomínky ekonoma a ministra na otázky privatizace po roce 1989 a další vývoj. Autor se netají svým křesťanským názorem, který není běžně v masmediích publikován a možná ani tolerován. Proto doporučuji tuto knihu všem mým kamarádům a kamarádkám, kteří mají ten dar (charisma) a odvahu, že se upsali veřejné politické práci.
NÁŠ B O N U S : V naší knihovně jsou pro zájemce k dispozici také audio a DVD tituly. Katalog audio nahrávek je rozsáhlejší - asi 40 titulů. Z nahrávek DVD uvádíme poslední novinku: „Ivetka a hora“ – nejlepší český dokumentární film 2008. (Dokumentární film o spirituální zkušenosti jedné dívky na hoře ZVIR.)
PŘEČETLI JSME ... „Modlitba a sebepoznání“ - Anselm Grün, vydalo nakladatelství Zvon 1997. Benediktinský mnich Anselm Grün se ve svých spisech zaměřuje na osobní spiritualitu člověka a využívá k tomu i nejnovější poznatky hlubinné psychologie. V této své knížce uvádí, že správná modlitba nás přibližuje k Bohu a zaujímá též i terapeutickou funkci. „V modlitbě člověk poznává všechny své chybné postoje a nemoci a v modlitbě zažívá i jejich vyléčení. Člověk, který se modlí, je nejen zbožný, ale modlitba jej činí zralým, zdravým, moudrým a vyléčeným člověkem, o kterém bychom dnes řekli, našel sám sebe, identifikoval se sám se sebou.“ Autor své úvahy postupně rozvíjí v následujících kapitolách: Modlitba jako pramen sebepoznání, Modlitba a sklíčenost srdce, Modlitba a uzdravení. Připomíná také nashromážděnou „pokladnici“ - zkušenosti modlitební praxe starých mnichů z 3. 6. století /Evagria Pontika, Klementa Alexandrijského, sv. Antonína, Makaria/, cituje i výroky velkých osobností středověké církve o souvislosti sebepoznání a modlitby /Ambrože, Kassiána, Petra Damiani, Bernarda z Clairvaux/. Náboženská cesta tehdy obsahovala všechna ta psychologická poznání a metody, které si dnes přivlastňuje osamostatňující se věda. Pro staré mnichy byla modlitba -6-
1 / 09
Společenství
pramenem sebepoznání a léčebným prostředkem na všechny rány, které se dnes pokoušíme hojit psychologickými metodami. Z.K. „Patriarchové“ /Příběh Izáka a jeho syna Jákoba/ - Roman Brandstaetter, vyd. nakladatelství Cesta 1996. Polský spisovatel Roman Brandstaetter završil své židovství přihlášením se k Ježíši Kristu. Jako literární autor zaujal svou první knihou - monumentálním tisícistránkovým dílem - „Ježíš z Nazareta“. Je znám jako překladatel starozákonních i novozákonních knih, nepřehlédnutelná je také jeho básnická a dramatická tvorba, eseje i prózy. Obě novely souboru Patriarchové se odehrávají na prostranství jediné noci, od soumraku do rozednění. Izák ve chvíli, kdy znaven odpočívá pod staletými duby svého otce Abrahama, prozírá před branami věčnosti, ač fyzicky slepý, duchovním zřením si uvědomuje, že to, co považoval za své životní prohry, bylo vlastně velkolepým Hospodinovým dílem a vlastně i jeho vítězstvím. Jákob při svém návratu z Paddan Aram, kde se skrýval u svého strýce Lábana před hněvem podvedeného bratra Ezaua, obhlíží celý svůj dosavadní život, aby prozřel k novému vidění, a podstupuje boj s Hospodinem, na jehož konci se z něho stává Izrael, tj. ten, který svedl zápas s Bohem a nebyl poražen. A tak oba patriarchové, jeden na konci svých časných dní, druhý na osudovém přelomu svého životního příběhu, přecházejí ze smrti do života, od pochyb a tápání k plnému prozření, k znovunalezení své duchovní a mravní podstaty. Autor si vybral dva známé příběhy Starého zákona, které svým osobitým přístupem i poetickým zpracováním aktuálně přiblížil dnešnímu čtenáři a předal jejich poselství. Z.K.
Pozvání na setkání v nejstarších prostorách Havířova Hotel Zámek Havířov nabízí všem věřícím každou neděli po ranních mších svatých příjemné posezení s přáteli… Navíc… vždy v neděli od 9 až do 11,30 hodin má Zámek připravenu kávu i znamenitý čaj z nejvzdálenějších krajů pozemského světa. Vždy v neděli od 9 do 11,30 s výraznou slevou, za křesťanskou cenu. Zastavte se… a zůstaňte třeba i na oběd J APOŠTOLÁT MODLITBY Denní modlitba apoštolátu Nebeský Otče, kladu před tebe celý dnešní den. Přináším ti v něm své modlitby, práce, radosti i utrpení ve spojení s Ježíšem Kristem, který ve mši svaté neustále zpřítomňuje oběť sebe samého za záchranu světa. Duch svatý, který jej vedl, kéž je i mým průvodcem a vyzbrojí mne silou ke svědectví o tvé lásce. To vše přináším jako svou nepatrnou oběť spolu s Pannou Marií, Matkou našeho Pána a Matkou církve, zvláště na úmysly, které nám předkládá Svatý otec a naši biskupové na tento měsíc, aby... Svatý Františku Xaverský, oroduj za nás! Svatá Terezie od Dítěte Ježíše, oroduj za nás! ÚNOR -7-
1 / 09
Společenství
Všeobecný úmysl: Aby pastýři církve byli vždy poslušni Ducha svatého ve svém učení a službě Božímu lidu. Misijní: Aby církev v Africe našla přiměřené cesty a způsoby k podpoře usmíření, spravedlnosti a míru podle závěrů Biskupského synodu na II. zvláštním shromáždění pro Afriku. Národní: Aby nemocní zakoušeli lásku a přijetí od svých nejbližších i od všech, kteří o ně pečují. BŘEZEN Všeobecný úmysl: Aby úloha žen byla více uznávána a respektována v každé zemi světa. Misijní: Aby se biskupové, kněží, zasvěcené osoby a laici věrní katolické církvi v Čínské lidové republice odhodlali stát se znamením a nástrojem jednoty společenství a míru v duchu poselství, které jim zaslal papež Benedikt XVI. Národní: Aby nás pravdivá snaha o obrácení vedla také k úctě a ochraně počatého života.
ČTEME Z KATECHISMU KATOLICKÉ CÍRKVE Prosebná modlitba čl. 2629 - Slovní zásoba vyjadřující prosbu má v Novém zákoně množství odstínů: žádat, vymáhat, naléhavě volat, vzývat, křičet, ba dokonce „zápasit v modlitbě“. Ale nejobvyklejší a také nejspontánnějším výrazem je slovo prosba: právě prosebnou modlitbou vyjadřujeme, že jsme si vědomi svého vztahu k Bohu; jako tvorové nejsme zdrojem své existence ani pány nad protivenstvími ani svým posledním cílem, jsme však také hříšníci a jako křesťané víme, že se odvracíme od Otce. Prosba je už návratem k němu. čl. 2630 - Téměř neznámy jsou v Novém zákoně modlitby nářků, zatímco jsou časté ve Starém zákoně. Ve vzkříšeném Kristu se prosba církve už opírá o naději, i když ještě čekáme a musíme každý den usilovat o obrácení. Z docela jiné hlubiny vyvěrá křesťanská prosba, kterou svatý Pavel nazývá sténání: toho stvoření, které v porodních bolestech „sténá a trpí“ (Řím 8,22), ale také naše sténání, když očekáváme „vykoupení našeho těla“, neboť „naše spása je předmětem naděje“ (Řím 8,23-24); a jsou to konečně „vzdechy, které nelze vyjádřit“, samého Ducha svatého, který „nám přichází na pomoc v naší slabosti. Vždyť ani nevíme, oč se máme vlastně modlit“ (Řím 8,26). čl. 2631 - Prosba o odpuštění je první podnět k prosebné modlitbě. Je předpokladem spravedlivé a čisté modlitby. Důvěrná pokora nás navrací do světla společenství s Otcem a jeho Synem Ježíšem Kristem a do společenství s druhými: tehdy „dostáváme od něho všechno, zač prosíme“ (1 Jan 3,22). Prosba o odpuštění předchází jak eucharistické liturgii, tak i osobní modlitbě. čl. 2632 - Středem křesťanské prosby je touha po Božím království, které podle Ježíšova učení přichází, a jeho hledání. Prosby jsou odstupňovány: nejprve se prosí o Království, pak o to, co je nutné k jeho přijetí a k spolupráci na jeho příchodu. Tato spolupráce na poslání Krista i Ducha svatého, které je nyní posláním církve, je předmětem modlitby společenství apoštolů. Modlitba sv. Pavla, apoštola v pravém smyslu slova, nám ukazuje, jak musí božská péče o všechny církve pronikat křesťanskou modlitbu. Prostřednictvím modlitby pracuje každý pokřtěný na příchodu Božího království. čl. 2633 - Když se člověk takto podílí na spásné Boží lásce, lze pochopit, že se všechny potřeby mohou stát předmětem prosby. Kristus, který vzal na sebe všechno, aby všechno vykoupil, je oslaven prosbami, s nimiž se v jeho jménu obracíme k Otci. Právě na základě tohoto ujištění nás apoštolové Jakub a Pavel vyzývají, abychom se modlili za všech okolností.
POSELSTVÍ SV. OTCE RODINÁM -8-
1 / 09
Společenství
Drazí bratři a sestry, toto světové setkání rodin má povzbudit křesťanské domácnosti, aby jejich členové byli lidmi svobodnými a oplývali bohatstvím lidských a evangelních hodnot na cestě ke svatosti. To je ta nejlepší služba, kterou my křesťané můžeme dát nynější společnosti. Křesťanská odpověď na výzvy, kterým musí čelit rodina a lidský život vůbec, spočívá v posílení důvěry v Pána a zdatnosti, která se rodí ze samotné víry, živené pozorným nasloucháním Božímu Slovu. Jak je krásné, když se rodina setká ke společnému naslouchání jeho živému a účinnému slovu! V modlitbě, zejména při recitování růžence, jak tomu bylo včera, rodina rozjímá tajemství Ježíšova života, vnitřně si osvojuje hodnoty, které rozjímá, a cítí povolání vtělit je do vlastního života. Rodina je neodmyslitelným základem společnosti a národů a také nenahraditelným dobrem pro děti, jež si zaslouží přijít na svět jako plody lásky, naprostého a velkodušného obdarování rodičů. Jak to zdůraznil Ježíš, když ctil Pannu Marii a svatého Josefa, rodina zaujímá základní místo ve výchově lidské osoby. Je opravdovou školou lidství a nepomíjivých hodnot. Nikdo si sám nedal svůj život. Obdrželi jsme jej od druhých, rozvíjí se a dozrává v pravdě a v hodnotách, jež si osvojujeme ve vztahu a společenství s druhými. Takto pojatá rodina, založená na nerozlučitelném manželství mezi mužem a ženou, vyjadřuje tuto vztahovou, synovskou a komunitní dimenzi a je prostředím, kde se člověk může důstojně narodit, vyrůst a celkově se rozvinout (srov. Homilie při mši na V. světovém setkání rodin ve Valencii, 9. července 2006). Tuto výchovnou práci komplikuje chybné pojetí svobody, ve kterém jsou záliby a impulsy jednotlivce zdůrazňovány do té míry, aby se každý stal vězněm vlastního já. Pravá svoboda člověka má nicméně původ v tom, že byl stvořen k Božímu obrazu a podobě. Proto má svoboda povinnost chovat se zodpovědně, volit pravé dobro, aby se stala láskou, sebedarováním. Víc než teorie je k tomu potřeba blízkost a láska, jež jsou typické pro rodinné společenství. Právě v rodinném kruhu se učíme žít pravdivě, vážit si života a zdraví, svobody a pokoje, spravedlnosti a pravdy, práce, svornosti a úcty. Dnes je zapotřebí více než kdy jindy veřejného svědectví a nasazení všech pokřtěných, aby byla opětovně potvrzena důstojnost, jedinečná a nenahraditelná hodnota rodiny, založené na manželství mezi mužem a ženou a otevřené lidskému životu ve všech jeho fázích. Je třeba prosazovat legislativní a administrativní opatření na podporu rodin v jejích nezcizitelných právech, které potřebuje, aby mohla pokračovat ve svém mimořádném poslání. Svědectví přednesené při včerejší vigilii, ukazují, že i dnes může rodina zůstávat zdravou v lásce Boží a obnovovat lidstvo nového tisíciletí. Rád bych vyjádřil svou blízkost a ujistil svou modlitbou všechny rodiny, které vydávají svědectví věrnosti zejména v obtížných situacích. Povzbuzuji četné rodiny, které někdy musí žít v neporozuměních a rozporech a dávají příklad velkodušnosti a důvěry v Boha. Doufám, že jim nebude chybět nezbytná pomoc. Myslím také na rodiny, které trpí chudobou, nemocí, vytlačováním na okraj společnosti a emigrací, a zejména na křesťanské rodiny, které jsou pronásledovány pro svou víru. Papež je vám nablízku a ve vašem každodenním úsilí vás provází. /zdroj: www.vaticana.cz, red.zkráceno/
PROJEV KARDINÁLA VLKA Vážení přátelé, -9-
1 / 09
Společenství
udělali jsme první kroky v novém roce 2009, formulovali jsme možná nová předsevzetí a vyslovili mnohá přání. Tento rok je pro nás, občany České republiky, velmi důležitý. Vzpomínáme 20 let od pádu komunistické totality a začínáme období našeho předsednictví Evropské unie. Všechna média budou mít velikou příležitost bilancovat, ohlížet se za uplynulým úsekem našich dějin v nově získané svobodě. Budou hodnotit jeho úspěšnost, zvláště naši současnou situaci po ekonomické transformaci. U výsledků v této oblasti při troše pravdy, poctivosti a upřímnosti nemůžeme mít příliš radosti z toho, jaké základy budoucnosti jsme v této oblasti před 20 léty položili. I v oblasti společenské, politické a duchovní jen velmi těžko nalézáme velké pozitivní výsledky. Klademe si otázky: v jaké situaci je ta nejmenší buňka společnosti a první škola hodnot – rodina? Jak vypadá naše škola a školní mládež? Duchovní a hodnotová situace ve společnosti, naše právo a soudy…? Ale dosti – začněme se dívat kupředu s nadějí, že všechny stíny, které nás třeba obklopují, jsou překonatelné a mohou se rozzářit. Nějak podobně jsme uvažovali už před dvaceti léty. Jenomže jsme se ve velké euforii spolehli jen na své síly a myšlení, na automatický vliv svobody, na neověřené principy a nezvolili jsme nosné a osvědčené duchovní základy, prověřené dějinami. Byla dána priorita ekonomické transformaci bez solidních právních a duchovních základů. Nepoučili jsme se z komunistické minulosti, která budovala bez duchovních hodnot, a proto se zhroutila. Jako důležitá priorita nebyla v euforii té doby přijatá obnova komunistickým režimem zničených mezilidských vztahů. Ale se zbytkem minulé ideologie v hlavách jsme privilegovali osobní často bezohlednou honbu za ekonomickým blahobytem. Ohled jeden na druhého, empatie, vzájemný respekt a láska, nezištná práce pro celek, zodpovědnost, pravdivost a oběť – to jsme nezdědili z doby totality a nebyly to hodnoty, které bychom do „transformace“ vložili. Nepoučili jsme se ze zkušenosti bolestných let a znovu děláme stejnou trpkou zkušenost v našem životě i v hospodářství. Jsme si po všech těchto zkušenostech vědomi základní důležitosti duchovních hodnot, bez kterých se život nemůže rozvíjet? Jsou si toho vědomi dnešní politici? Zvolme dnes jinak! Nedejme na líbivá hesla slibů různých stranických programů, které jsou zaměřené spíše na získávání nových členů a moci než na vážné úsilí pomoci této společnosti v základních otázkách. Hledejme nové formační projekty, které by byly zaměřeny na výchovu k hodnotám, k jejich přijetí. Musíme začít u „základní“ školy hodnot – u rodiny. Nebojme se říci, že jejím důležitým úkolem je vychovávat, a dejme podporu tomuto „projektu“. Škola nemůže být vynechána jako instituce, která má vedle vzdělání jako prioritu výchovu, formaci k hodnotám, např. respekt k právům druhého, zvláště slabšího, k solidaritě. Usilujme o zásadní přijetí zlatého pravidla mezilidských vztahů: „Co nechceš, aby druzí dělali tobě, nedělej ty jim…“ Nebylo by na čase spojit toto úsilí o hodnoty také s úsilím církve a dohodnout společný projekt výchovy k hodnotám? Církev má tisíciletou zkušenost s hodnotami a jejich vnášením do života. Přes všechny své lidské chyby vytvořila velká díla, která zůstávají. Nemyslím jen na hmotná umělecká díla, vycházející z jejího učení, kterých jsou plné světové galerie, ale z čeho vyrostly středověké university, které pěstovaly a rozvíjely velké duchovní kulturní dědictví, filosofii, teologii, vědu, kulturu života mezilidských vztahů, velké řády, benediktini, cisterciáci atd., kteří pěstovali kulturu života i na venkově. Z celého tohoto duchovního dědictví vyrostla naše doba, jenže postupně opustila duchovní základy, které minulost úspěšně budovala a pevně na nich stála. Jistě by se našly i mnohé jiné možnosti, různá společenství a společnosti, které by se do velkého celonárodního projektu obnovy hodnot rády zapojily. Či mají bezradní politici nějaké jiné východisko? Je tu tedy otázka, jak a s jakými prioritami po různých rozborech a analýzách vykročíme do nového úseku dějin v reálné a podložené naději, že bude úspěšnější. Přeji v tento den našemu národu, politikům i všem občanům, aby nový rok byl reálným novým začátkem jistější budoucnosti…
„ROK SV. PAVLA“ Svatý Pavel ve výtvarném umění První obrazy znázorňující apoštola Pavla sahají do 4. stol, ale teprve od 5. století se malíři či - 10 -
1 / 09
Společenství
ikonografové shodují ve vyobrazení důstojného muže s řídkými vlasy a dlouhým tmavým vousem. Je oděn v tunice a plášti a na nohou má sandály. Právě takto popisuje Pavla i Eusebius z Cézareje (3.-4. stol.). Na základě apoštolova římského (tj. latinského) jména Paulus, což znamená „malý“ nebo „nepatrný“ někteří autoři usuzovali, že by měl být nízké a vetché postavy a představovali si jej se zakřiveným nosem a kalnýma očima. Většina umělců však (naštěstí) na tyto popisy nedbá a představuje Pavla jako muže impozantní postavy. Tradičním atributem apoštola Pavla je kniha (někdy v podobě svitku, jindy kodexu), která zastupuje početné dopisy, jenž napsal prvním křesťanským obcím. Později se k tomuto atributu přidává i provaz odkazující na práci, kterou se Pavel jakožto výrobce stanů živil, dále koš, symbolizující neustále nástrahy, před kterými musel unikat (viz jeho útěk z Damašku), a konečně i meč. Ten se však v ikonografickém zobrazování apoštola Pavla objevuje teprve ve 13. stol. Výjimečně je Pavel zobrazen dokonce se dvěma meči (například cyklus Petra Vischera v Norimbergu či cyklus Tilmana Riemenschneidera ve Würzburgu, 16. stol.). Znalci umění vysvětlují, že dva meče jsou analogií k Petrovým dvěma klíčům, nebo že jeden meč symbolizuje Boží slovo a druhý představuje nástroj Pavlovy mučednické smrti. Jakožto mučedník, Pavel na mnoha starokřesťanských, byzantských i středověkých vyobrazeních drží v rukách vítězný věnec. Na některých obrazech je Pavel zařazen mezi dvanáct apoštolů, a to většinou po boku Petra, který bývá na rozdíl od Pavlova ušlechtilého vzhledu znázorňován spíš jako silný a drsný muž. Ikonograficky velmi bohatě zpracovaným je téma Pavlova obrácení – nebo přesněji řečeno jeho setkání se vzkříšeným Kristem na cestě do Damašku V dějinách umění nechybí však ani celé ikonografické cykly ztvárňující nejdůležitější události, značné množství výjevů apoštolova života zachycují mozaiky ze 12. stol. v katedrále Monreale a v Cappella Palatina v Palermo (obě na Sicílii). Ve stejném období se zvláště ve Francii často vyskytovaly jednotlivé sochy apoštola Pavla, které jsou nám dobře známy i z našeho prostředí. /Zdroj: Paulus/
ZPRÁVY A OZNÁMENÍ Všem obětavcům, kteří sbírají použité uzávěry z PET láhví, sdělujeme, že sbírka pokračuje a v knihovně v kostele sv. Anny můžete uzávěry z PET láhví odevzdat. Jag Církevní středisko volného času sv. Jana Boska vydalo první letošní číslo svého informačníku: „Ozvěny z oratoře“. Pro ty, kteří se chtějí něco dovědět o činnosti Střediska, jsou „Ozvěny z oratoře“ k dispozici v kostele sv. Jana Boska na Šumbarku, v kapli P. Marie Pomocnice křesťanů v Havířově - Městě na ul. Haškové a dva výtisky k nahlédnutí ve farní knihovně u sv. Anny. Jag - VI. Světové setkání rodin - Od 14. do 18. ledna 2009 se v Mexiku uskutečnilo setkání rodin z různých zemí všech kontinentů. Světovému setkání s námětem: „Rodina, budovatelka lidských a křesťanských hodnot“ předcházel teologicko-pastorální kongres. Mezi účastníky z 98 států byli také zástupci z České republiky. Po nedělní slavnostní bohoslužbě pomocí telemostu k věřícím promluvil také Benedikt XVI. Příští setkání se uskuteční v r. 2012 v italském Milánu. /Promluva Sv. otce je na přechozí str. „Spol.“/. - Sv. otec a nové komunikační prostředky - V den památky sv. Františka Saleského, patrona novinářů, bylo ve Vatikánu zveřejněno poselství Benedikta XVI. s názvem - „Nové technologie, nové vztahy, Podpora kultury úcty, dialogu a přátelství“ k letošnímu Světovému dni sdělovacích prostředků, který si připomeneme 24. května. Sv. otec se obrací především na mladou „digitální“ generaci a vyzývá ji, aby se zasadila o evangelizaci světa internetu, aby se stal místem obrany lidských hodnot a ne k jejich degradaci. Při této příležitosti byl představen společný projekt Vatikánského televizního centra a společnosti Google - informační kanál „Vatikán“ na serveru You Tube /www.youtube.com/vatican/. - Ocenění francouzského kněze - Koncem minulého roku předal kardinál Miloslav Vlk „Svato- 11 -
1 / 09
Společenství
vojtěšskou medaili“ abbé Noëlu Chouxovi za přínos na poli filmové tvorby přibližující hodnoty křesťanství. V 90. letech minulého století založil v Praze studio Imago, které stálo u zrodu mnoha filmů s křesťanskou tématikou /Broučci, Pasáček Asaf, Cesta Tří králů aj./. Byla natočena také série o třech abrahámovských náboženstvích, /díly o židovství a křesťanství se na televizních obrazovkách již objevily/, od začátku roku vysílá ČT další loutkový seriál pro děti - „Čas zakládání“, který vypráví tentokrát o islámu. - Vyhodnocení Tříkrálové sbírky - Tradiční lednová sbírka, kterou pořádá Sdružení Česká katolická charita již devátým rokem v celé ČR, přinesla rekordní výsledek. V ostravsko-opavské diecézi se vybralo téměř 10,5 milionů korun. Charita Český Těšín, která působí na území našeho města, se umístila v diecézním žebříčku na šestém místě. Dárci v Havířově darovali devíti skupinkám tříkrálových koledníků 74 749,- Kč. - Poutní slavnost v Havířově-Šumbarku - Slavením mše sv. v sobotu 31. 1. si farníci naší nejmladší havířovské farnosti připomněli svátek patrona chrámu, sv. Jana Boska. Otec Karel Jašek ve své promluvě přiblížil životní cestu a velké dílo tohoto ochránce a vychovatele mládeže. V závěru vyzval přítomné věřící k modlitbám za Boží požehnání pro jeho dnešní následovatele v našem městě. Slavnostní bohoslužbu krásným zpěvem doprovodil Mužský chrámový sbor Panny Marie Pomocnice. -Přednášky o sv. Pavlovi - V rámci „Roku sv. Pavla“ se v CSM na Kolmé ul. v Havířově-městě konají přednášky o jeho životě a misijních cestách. Po promítnutí každého dílu filmového dokumentu, který natočila italská televize Telepace, následuje výklad Pavlových listů. Cyklus přednášek o velkém Apoštolu národů připravil a vede otec Václav, všichni zájemci jsou nadále srdečně zváni. Z.K.
PROSTŘED BÍLÝCH KVĚTŮ František Střížovský Bílou nocí jdeme bolu pěšinami opuštěni, jenom stín jde s námi, od kolébky k hrobu věrný druh. Touhu neúkojnou nesem v hrudi, zklamání vždy novou naděj budí vysoko, ach, vysoko jest Bůh. Prostřed bílých květů na oltáři tvář tvá, svatá Matko, mile září, Ježíše nám dlaň tvá podává: Vezměte, on vaši touhu zkojí, vaše srdce s Božím Srdcem spojí, pomine váš stesk i únava.
Prostřed bílých květů na oltáři tvář tvá, svatá Matko, mile září v jasu svící rajsky spanilá. Na tvém lokti v přelíbezné kráse sladké Boží Dítko usmívá se, jež jsi světu k spáse zrodila. My tu dole k vám své oči pneme, často, často sobě zasteskneme po ráji a vašem laskání, často, často v hříších utoneme, o bodláčí nahou duši rveme nepřítelem k smrti uštváni.
VÝZVA ČTENÁŘŮM Redakce „Společenství“ prosí své čtenáře, aby se také zapojili do tvorby našeho farního časopisu. Mohou přispět článkem /děti a mladí - mají různé zážitky z prázdninových cest i ze společenství věřících vrstevníků, starší farníci se s námi mohou podělit o své zkušenosti při předávání víry v rodině, při výchově dětí, nebo o duchovní prožitky při návštěvách poutních míst, o vzpomínky na kněze nebo své blízké, kteří je doprovázeli životem cestou víry/. Budeme vděčni i za příhodný námět nebo připomínku. Zdeňka Kohoutová
VZPOMÍNKA NA HŘEBENI HORY Kroky těžkých bot se pomalu vlekly do vysokých kopců a zanechávaly za sebou v mokrém tajícím sněhu velké stopy. Na místech, prohřátých sluncem se ukázalo již od loňska spadané listí. Vousatý, prošedivělý muž středního věku pozvolna stoupal po úzké cestě k příkrému kop- 12 -
1 / 09
Společenství
ci. A na vrcholu svého cíle se celý zadýchaný zastavil. Rozhlédl se údolí lesů a strání, na nichž se objevovaly ostrůvky tajícího sněhu. V dáli na hřebenu hory zahlédl starý srub, který tu tak opuštěný zanechali tuláci po nocování. Tom vzpomínal na kamarády z osady, kteří zůstali snít svůj věčný sen při výpravě do těchto končin. Stál tam na cestě zahleděn někam nad střechu ke slunci, které mu ozářilo jeho vrásčitou tvář. Toto místo mu připomnělo nejeden večer, prosezený u táboráku s veselou partou. Se vzpomínkami po chvíli došel až k chatě. Dvířka byla potevřená a okenice dokořán. Opatrně vešel dovnitř. Nikde nikdo, jen pavouci si v koutech našli své bydliště a z pavučin si zde uspořádali sítě k přezimování. Z dřevěných krovů se sypaly piliny. To červotoč si tu rozšiřoval svúj příbytek. Tom shodil ze zad svou těžkou výstroj, aby si konečně odpočinul. Z náprsní kapsy vytáhl pomačkanou fotografii z potlachu. Prsty nešetrně vyrovnával rohy. Pak položil fotku před sebe na starou bednu. V popředí byl vidět kluk s brýlemi, jejichž skla byla tak silná, že s nimi mohl rozdělávat oheň snad i za svitu luny. Když Tom viděl na fotce rozesmátou partu kluků, trpce se usmál. Úsměv mu však zmizel ve chvíli, kdy vítr zesílil a hvízdal těsně kolem chalupy. Tramp vyhlédl z potevřených dveří, aby zjistil, co se děje. Vítr přihnal těžké, šedé mrady, které zakryly slunce a roztáhly se na vrcholcích hor. Perly královny zimy se náhle přetrhly a sypaly se po celém kraji. Jako by se zima nechtěla vzdát své vlády. Ve sněhové bouři zahlédl muž dvě blížící se postavy. Zamával na ně a mužným hlasem zavolal: „Hej kamarádi! Pojďte sem!“ Stisnutím ruky a zalomením palců se chlapi přivítali. Setřásli ze sebe sníh a vešli dovnitř. Tom se snažil rozdělat ve starých kamnech oheň. Šlo to těžce. Zrezivělý rošt byl zvlhlý a u kamen leželo nedbale pohozené zvlhlé dříví. Povedlo se. Po chvíli ve srubu zavoněl guláš z Tomových zásob. Trampové se rozesadili po vyhřátém srubu a s chutí se pustili do svačiny, která po namáhavé cestě přišla vhod. Venku byla brzy tma a vánice se proháněla po okolí. Meluzína hvízdala v komíně, mráz zalézal pro okenní rámy a vytvářel na skle nádherné ledové květy. Vrtošivé počasí se nechtělo uklidnit. Menší chlapík, zvaný Sysel - to pro jeho dva velké přední zuby - se postavil k děkovnému proslovu. „Tome, děkujeme ti za tvé pohoštění, ale my už musíme zase dál.“ Proslov mu šel s malými potížemi. To když si přikousl spodní ret. K němu se přidal jeho kamarád Bill, který si už oblékal bundu. Tom je však usadil. „Přece nechcete do toho nečasu zase dál! Zůstaňme tu všichni přes noc. Kluci, neblbněte.“ Do té chvíle se zvýšeným hlasem, kterým napomínal nerozumné kluky, se nyní uklidnil, podíval se oknem do tmy. „Vloni jsme tu měli sraz. Bylo nás sedm. V zimě jsme se brodili v hlubokém sněhu k této boudě. Z příkrého svahu se uvolnila lavina a kamarádi zůstali pod tou těžkou dusící peřinou ležet. Zbyl jsem jen já. Nikdo z horolezců horské služby je už nenašel.“ Smekl, aby uctil památku. Oba trampové Sysel i Bill též sundali své ušanky. Všichni tři stáli s hlavou skloněnou. Ticho zavládlo po chatě, jen oheň tiše praskal v koutě. I vichřice se už uklidnila. Bill vzal kytaru, která už měla i strunu méně a začal potichu vybrnkávat starou americkou píseň. Hrál trochu falešně, ale v tento čas to nikomu nevadilo. Únava náhle ovládla všechny tři muže. Víčka už se zavírala a nálada, kterou se snažil Sysel rozveselit, už také selhávala. Pochvíli si každý našel místo na zemi. Rozbalili spacáky a huňaté kožky. Uložili se ke spravedlivému spánku. Těžké boty stály u kamen připravené k zítřejšímu výstupu. Ráno bylo krásné. Mraky ozářené červánkovou září od ranního slunce postupně uhasínaly, až byly ohořelé jako knot svíčky. Před chatou ležel navátý sníh, který zakryl stopy včerejšího setkání. Před odchodem se trampové rozhlédli po okolí, do bílých krajek na větvích vysokých stromů. Na bílé mašle, které lemovaly cesty a cestičky. Kraj celý v bílém se stále chystal na zásnuby s jarem. Miluše Žáčková
- 13 -
1 / 09
Společenství
SVĚTCI OSTRAVSKO-OPAVSKÉ DIECÉZE - Svatý Jan Sarkandr, mučedník za zpovědní tajemství, podstoupil nejdelší mučednickou smrt ze všech našich národních světců: jeho martyrium trvalo přes měsíc. Narodil se 20. 12. 1576 ve Skoczově (Polsko - tehdy Těšínské Slezsko) v rakouské monarchii jako syn tamního měšťana Řehoře Sarkandra; potomci jeho matky Heleny Gurecké z Kornic, pocházející z rozvětveného šlechtického rodu. Studoval v Příboře, Olomouci, Praze, bohosloví ve Štýrském Hradci. Po vysvěcení (Brno 1609) působil v duchovní správě v Opavě - Jaktaři, Uničově, Zdounkách, Boskovicích a nakonec v Holešově; majitelem panství byl zde zemský hejtman pan Ladislav Lobkovic. Všude proslul pastýřskou horlivostí, láskou k chudým a neohrožeností v hájení katolické víry. V době povstání české protestantské šlechty proti císaři Ferdinandu II. odešel Jan před pronásledováním do Čenstochové, kde žil měsíc v klášteře paulínů. Brzy po návratu byl zatčen; krátce předtím zachránil Holešov před vydrancováním polskými kozáky - vyšel jim v ústrety v průvodě monstrancí s Nejsvětější svátostí. Majitel bystřického panství Václav Bítovský ho obvinil z vlastizrady a jako jeden z vyslýchajících naléhal, aby prozradil obsah zpovědního tajemství pana Ladislava Lobkovice. Odmítl. Jan Sarkandr zemřel po nesmírném utrpení jako morální vítěz 17. 3. 1620. Blahořečen 6. 5. 1860 v chrámu sv. Petra v Římě, svatořečen 21. 5. 1995 v Olomouci papežem Janem Pavlem II. Pro dnešní dobu představuje symbol smíru mezi tehdy znesvářenými národy ve střední Evropě, kdy politické a náboženské rozpory hýbaly světem neméně, než je tomu dnes.
V SÍLE MODLITBY Když jsme se před třemi lety - skupinka několika nás žen, matek - rozhodly k pravidelným modlitbám za naše děti, netušily jsme, že tak dlouho vytrváme. Dnes už si nedokážeme představit, že bychom se každé pondělí po večerní mši svaté nesešly. Nejprve poděkujeme Bohu za Jeho dary v uplynulém týdnu, v modlitbě poprosíme o přítomnost Ducha svatého, abychom se v síle jeho působení mohly v duchu spojit se všemi skupinkami modlících se matek v různých místech světa. A pak se už soustředíme na své prosby za naše děti, vnoučata, manžele, sourozence, za ty, kterým jsme byly kmotrami při svátosti křtu. Nezapomínáme ani na nejvíce potřebné naší modlitby. Panu Ježíši můžeme svěřit vše i to, co je ukryto někde hluboko v našich srdcích. On naslouchá, je přítomen mezi námi, jak sám řekl: „Kde se sejdou dva nebo tři v mém jménu, jsem uprostřed nich...“ Mezi prosby vkládáme vhodné písně a četbu Písma svatého. Právě nyní začínáme rozjímat nad listy sv. Pavla. Často se nám zdá, jako by to napsal právě teď pro nás a ne třeba Římanům v prvním století po Kristu. V závěru našeho setkání nezapomínáme prosit také za naše farní společenství, kněze, za nemocné, trpící, opuštěné, za všechny veřejné činitele našeho národa. Myslíme i na ty, kterým vděčíme za předání víry a vedení k poznávání Boha od našeho dětství, a na všechny, kteří nás o modlitbu prosí. Setkání vždy zakončíme prosbou o přímluvu Matky Boží v modlitbě desátku růžence. Po krátkém posezení třeba u horkého čaje se rozcházíme do svých domovů naplněny duchovními dary a velkou nadějí do příštích dnů. Cítíme, jakou silou je modlitba pro nás všechny, a v duchu stačíme v pokoře říci: „Díky Pane, že jsi s námi.“ Alena Balcarová
MILÉ SETKÁNÍ Ve středu 4. února jsme v kostele sv. Jana Boska přivítali otce preláta Miloslava Klisze. Jeho moudrá slova promluvy věnovaná při mši svaté úloze sv. Josefa a Dona Boska, hluboko 'zapadala' do srdcí všech přítomných farníků. Oba světci s radostí plnili úkoly svěřené jim z Boží vůle a jsou
- 14 -
1 / 09
Společenství
vzorem i pro jednání nás křestanů v současné době. Zajímavé, poučné a milé bylo po mši svaté naslouchání vyprávění tohoto nejstaršího kněze naší diecéze, který ještě v docela nedávné době tak ochotně a rád vždy pomáhal ve farnosti u sv. Anny. Při chutném občerstvení nám rychle uběhla chvíle našeho setkání, za které Vám, otče preláte, chceme ze srdce poděkovat a k Vašim 93. narozeninám popřát i nadále hojnost Božího požehnání, ochrany nebeské Matky a stálou duševní svěžest pro službu Bohu a lidem. Vždy Vás mezi námi rádi uvítáme. Za všechny přítomné farníky Alena Balcarová
POZVÁNÍ NA POUTNÍ ZÁJEZD Tradiční týdenní letní putování pod názvem: „Matka Boží v krásách Šumavy“ se uskuteční tentokrát již v červnu od 22. do 27. 6. 2009. Ubytováni budeme v samém srdci Šumavského národního parku v penzionu v malé vísce Srní ve dvou až čtyřlůžkových pokojích s vlastním sociálním zařízením. Rovněž jsou zajištěny snídaně a večeře. Odtud budeme každý den vyjíždět na toulky Šumavou. Zajisté si nenecháme ujít procházky jednou z nejkrásnějších částí Šumavy - Tříjezerní slať, dvorec Antýgl, půvabnou ves Modravu, můžeme se projít podél divoké horské řeky Vydry nebo se jen tak toulat nedotčenou šumavskou krajinou. Rovněž navštívíme poutní kostel P. Marie v Železné Rudě, vyjdeme do sedla Špičáku, rozjedeme se do Kašperských Hor k poutnímu kostelu P. Marie Sněžné s kapličkou nad uzdravujícím pramenem. Navštívíme obec Dobrou Vodu u Hartmanic s poutním kostelem sv. Vintíře a židovským muzeem, historické město Sušici zasazené do nádherné přírodní scenérie šumavského podhůří, které je i místem církevních památek - gotická bazilika sv. Václava, klášter kapucínů s kostelem sv. Felixe, poutní kaple sv. Andělů strážných. Za zhlédnutí určitě stojí i centrum Chodska - Domažlice s kostely Narození a Nanebevzetí P.Marie, poutní kostelíček sv. Vavřineček, dále Klenčí pod Čerchovem s muzeem a památkami na slavného rodáka J.Š. Baara, poutní místo Milavče, kde se podle legendy zastavil při svém návratu do Čech sv. Vojtěch. Rovněž je v plánu výjezd do Německa, kde navštívíme historické město Pasov s poutním kostelem Panny Marie Pomocné, odkud se tato mariánská úcta začala šířit do celého světa. Součástí tohoto poutního zájezdu je každodenní mše svatá. Ubytování vč. polopenze vychází na 450,- Kč na osobu a noc, tj. na celou dobu pobytu 2250,- Kč a předpokládaná cena za dopravu je 1850,- Kč na osobu. Celková cena zájezdu tedy činí 4100,- Kč. Přihlásit se můžete na níže uvedeném čísle mobilního telefonu. Do našeho malého společenství Vás srdečně zve Vaše Jana Bártová, mobil: 737 577 743
ChAtA Ráno 29. 12. se naše společenství mládeže vydalo na silvestrovskou chatu. Jeli jsme do malé vesničky Travná (u Javorníku). Celá chata byla v duchu cesty po Transsibiřské magistrále. Každý den jsme si losem rozdělili funkce (topiči, kuchaři, modliči…). Hráli jsme plno her a užili si spoustu legrace. Na návštěvu za námi přijeli o. Tomáš a o. Petr, kteří nám sloužili mši svatou. Také nás byli navštívit místní kněží. Společně jsme oslavili Silvestr a na Nový rok jsme byli v Javorníku na mši. Chata se určitě vydařila a všichni na ni máme hezké vzpomínky. Všem, kteří ji připravili, patří velký dík. Pája
SÁZENÍ PŘES INTERNET Je to pár dní, kdy se mezi křesťanskými politiky žhavě debatovalo o tom, proč české Ministerstvo financí povolilo sázení přes internet. Na stranu odpůrců tohoto povolení se přidali i mnozí kněží a já začal pochybovat, kolik toho o této problematice odpůrci vědí a jaké vlastně - 15 -
1 / 09
Společenství
čerpají informace. Nakonec jsem se rozhodl jednomu z těchto horlivých odpůrců napsat dopis. Adresát neodepsal. V každém případě však přestal být vidět a slyšet v diskuzích o této problematice. Asi měl dopis smysl. Co bylo v dopise? A co o této problematice víte Vy? Zdravím Vás pane xxx, rozhodl jsem se Vám napsat k tématu tzv. sázení přes internet. Mám pocit, že ani Vy, ani zástupci Ministerstva financí, kteří své rozhodnutí o povolení tohoto sázení omlouvají jako nutné zlo nechápou, o co jde. Jak Vy, tak i MF v tomto vidíte ... řekl bych negativní ovlivňování společnosti. MF tuto věc dlouhou dobu nechtělo povolit a dodnes nedokázalo svůj krok vysvětlit jako morálně neškodné a rozumné řešení. Postup sázení přes internet. Osoba vlastnící bankovní účet, která se rozhodla pro založení sázkového účtu u určité sázkové kanceláře, si tento sázkový účet založí a po založení odešle finanční částku tzv. rizikového kapitálu právě sem. Prostředky z tohoto odděleného účtu u sázkové kanceláře pak používá ať už průběžně nebo vše najednou na tipování událostí, které tato sázková kancelář, kde jsou uloženy klientovy prostředky, nabízí k tipování. V případě, že tipování vychází, výhry navyšují tipařův individuální účet a tento si pak může zažádat o odeslání prostředků zpět na PRÁVĚ JEN NA TEN BANKOVNÍ ÚČET, ODKUD BYLY PRIMÁRNĚ PENÍZE ODESLÁNY! V případě, že tipování nevychází, tipař může sázet pouze do okamžiku, než vyčerpá prostředky na individuálním sázecím účtu dané sázkové kanceláře a pak, pokud je rozhodnut opět sázet, dá příkaz své bance k odeslání nových prostředků a pak čekat, než se na daném účtu sázkové kanceláře opět objeví navýšení. V čem je toto sázení pro tohoto tipaře výhodnější? Může se až do poslední minuty dané akce rozhodovat, jestli bude tipovat nebo ne, příp. jak. Nemusí podávat sázky v pro mnohé nepříjemném prostředí zakouřených restaurací, navíc je oproštěn od hrozeb kolektivního tlaku a alkoholu, které v těchto prostorách hrají významnou roli. Jaké jsou mýty o tomto sázení? - Mohou sázet i nedospělé osoby a děti. Kdo v ČR může zakládat bankovní účet? Pouze osoba starší 18 let. Pokud zakládají rodiče účty dětem, které jsou mladší, je to zpravidla proto, aby se samy děti naučily s tímto účtem hospodařit. Rodiče mají přehled z výpisů banky o tomto hospodaření. Myslíte si, že děti ze sociálně slabých a třeba problémových rodin, kde jsou zpravidla největší sklony ke gamblerství, mají svými rodiči zakládány bankovní účty? Ne. Tyto děti, pokud sázejí, podávají své tipy u klasických přepážek sázkových kanceláří, v drtivé většině však peníze (tyto nejsou ani příspěvky od rodičů, ale zisky z různých krádeží)končí ve výherních automatech a drogách. Kdy se dítě dostane k sázení přes internet? V situaci, kdy si jeho rodič nebo dospělá osoba založí individuální účet u nějaké sázkové kanceláře, na tento pošle za svého "dospělého" účtu prostředky a následně sdělí nezletilému přístupové hesla pro vstup na tento účet. Pak může nezletilec tipovat přes internet. Peníze z tohoto sázení získá tak, že požádá tatínka, maminku nebo dospělou osobu, která tento účet zakládala, aby vyhrané prostředky si poslal zpět na svůj bankovní účet a následně mu danou částku z tohoto účtu dal. Zdá se Vám to absurdní? Mně ano. Minulost internetového sázení. Řadu let toto sázení provozuje ze zahraničí společnost BWIN (Rakousko?), Sportingbet a další. Všechny samozřejmě mají své stránky v češtině a po celou dobu mají i řadu promo akcí a reklam v českém webovém prostoru. Po celou dobu zahraničním společnostem byla tvořena výživná půda pro tento obor podnikání, protože konkurence se sídlem podnikání v České republice nebyla povolena.
- 16 -
1 / 09
Společenství
Přiznám se, je mi jedno, jestli sázení na sportovní zápasy prostřednictvím českých sázkových kanceláří bude nebo nebude povoleno. Toto povolení nebo zákaz ve společnosti nezmění vůbec nic. Teď už to určitě chápete i Vy. Proto jsem Vám vlastně psal. Asi tolik. Přeji Vám příjemný nový den a pokud nelobujete za zahraniční sázkové kanceláře, doporučuji povolení sázení přes internet neřešit. S úctou Marek Světnička
ROZHOVOR SE STUDENTKOU TEOLOGICKÉ FAKULTY Eva Křupalová z havířovské farnosti, jež v současné době studuje teologickou fakultu v Olomouci, svolila, že nám odpoví na pár otázek pro naše „SPOLEČENSTVÍ“. 1. Kdy ses rozhodla pro studium teologie a proč sis vybrala právě toto zaměření? Víte, to pravé rozhodnutí pro studium teologie padlo až při rozhodování, zda si mám podat odvolání na lékařskou fakultu, kde mě nepřijali, či ne. Byl to vnitřní boj, který nikdo neviděl a nikomu jsem o něm neříkala. A jak dopadl, vidíte sami. Ale je pravda, že jsem si musela podat na teologickou fakultu přihlášku. Takže, jak k tomu došlo? Nedávno jsem jedné přítelkyni, která hledá povolání, řekla: „Víš, kdysi mě Bůh přivedl k tomu, abych se starala o nemocné lidi. Tak jsem se vyučila zdravotní sestrou. Jenže během studia jsem pociťovala, že to je pouze začátek a že Bůh má se mnou ještě jiné plány. Objevila se nutkavá myšlenka jít studovat teologii. No, bojovala jsem s ní. Polemizovala, hledala jsem odůvodnění, proč ji nestudovat. Nakonec jsem zvolila kompromis a podala si na teologii přihlášku. No, a vidíš, studuju teologii, i když to byl pouze kompromis. Jenže, co teď?“ Její odpověď byla jasná a plně jsem ji očekávala: „Buď řeholní sestrou…“. Tak jednoduché, jak jsem jí to popsala, to samozřejmě nebylo. Ale v kostce to odpovídá. Ale proč jsem se tak rozhodla? Jistý podíl na mém rozhodnutí měla jistě má konverze, kterou jsem si prožila ve čtrnácti letech. Ale minimální. Nemůže to být dílem nadšení konvertity, poněvadž po této extázi (mohu-li to takto nazvat) přijde zákonitě doba temna a vyprahlosti. Ani já nejsem výjimkou. Jestli není mé studium právě bojem, vzpourou proti oné vyprahlosti? Asi největší podíl má Antiochia, protože právě na ní jsem potkala množství lidí, kteří na fakultě studovali či ještě studují. Někteří z nich mi studium navrhli. Když jsem byla nalomena, tak mě přesvědčovali. A teď, když mě mají, kde chtěli, tak mě ve studiu podporují. A ten pomyslný zbytek byla (je) touha znát a poznávat Kristovo tajemství. Ale protože je to tajemství, tak to jde docela těžko…J . Věřím však, že mé rozhodnutí je správné, protože přes všechny překážky, narážky, neúspěchy, odchody přátel, studuji se stejnou radostí, s jakou jsem na fakultu přišla. 2. Které předměty máš v oblibě a které méně? A jestli nám můžeš sdělit i něco podrobnějšího – jak probíhá každodenní život i práce na této fakultě? Hmm… na tu první část otázky je docela těžké odpovědět, protože máme každý semestr jiné předměty (těch, co máme déle, je fakt málo). Tak se pokusím odpovědět v globálu. Jisté antipatie pociťuji vůči filosofii, což je docela blbý, protože tvoří podstatnou část výuky v prvních dvou letech studia. Filosofie je sice, jak říká sv. Tomáš Akvinský (a s ním celá patristika a scholastika J ), „Ancilla theologiæ“, služkou teologie, ale pro mě je spíše zlý vrátný, který mě nechce k teologii pustit. A ty oblíbené. Určitý prim hrála biblistika (jenže ta si vydobyla své prestižní místo díky tomu, že byla jednou z mála teologických disciplín v záplavě filosofie) a biblické jazyky (řečtina, latina a hebrejština). V tomto akademickém roce už máme pouze teologické a pedagogické předměty, takže mám ve svém rozvrhu tři první místa: katechetika, liturgika a již zmíněná biblistika. Ostatní předměty se musí dělit o místo druhé L . A k druhé části otázky: Nejdřív vám musím nastínit tři druhy studentů, či spíše fáze studentského života:
- 17 -
1 / 09
Společenství
I. VZORNÍ studenti: (charakteristika) Každé ráno o půl deváté sedíme všichni v lavicích a dychtivě očekáváme přísun nových informací. II. POCTIVÍ studenti: (charakteristika) Každé ráno o půl deváté je podstatná část naší třídy ve třídě a očekává příchod vyučujícího. III hmm… STUDENTI: (charakteristika) Ráno kolem deváté je část naší třídy ve škole. Třetina odpočítává akademickou čtvrthodinku a modlí se, aby vyučující nedorazil. Druhá třetina má před sebou tři šálky kávy, aby tu tříhodinovku přežila a zbytek se snaží sehnat v jiných třídách své zapomenuté pomůcky: bibli, pera, papíry, skripta, slovníky, atlasy a jiné všemožné věci, jež po nás naši drazí pedagogové vyžadují. Musím podotknout, že každý student naší fakulty (na jiných fakultách to nebude jiné) si všemi třemi fázemi projde. Většina z nás to stihne v zimním semestru 1. ročníku. Máme však mezi sebou i studenty, kteří jsou vzorní nebo poctiví po celou dobu svého studia. V naší třídě tomu však bohužel není… Ale nesedíme pouze v knihách či soustředěně nasloucháme přednášejícímu. Některé předměty se totiž odehrávají i mimo posvátnou půdu naší fakulty, např. odborné exkurze. Za své studium jsem zažila čtyři. Do slovenské Skalice, do Znojma a rakouského Schöngrabernu, na Velehrad a do hlavního města někdejšího Rakouska-Uherska Vídně. Jsou to takové pseudoškolní výlety za církevními památkami na Moravě a jejím okolí. Dále jsme jako ročník byli dvakrát v Dolanech u Olomouce, kde jsme strávili víkend s psychologií. Naše fakulta také pořádá výjezdní soustředění v četbě latinských a řeckých textů v Biblickém dílu ČBS (České biblické společnosti) v Dolanech. A samozřejmě se jako všichni normální studenti scházíme v hospůdkách, kde oslavujeme narozeniny, začátek či konec školního roku a jiné výjimečné události. Tyto akcičky jsou však velmi sporadické, takže se na ně o to víc těšíme a užíváme si je. O životě na fakultě by se dalo říct hodně… celý článek… i reportáž… 3. V předchozích letech jsme si mohli několikrát přečíst příspěvky o tvých zážitcích na prázdninové Antiochii. Jak tě ovlivnila tato pozoruhodná aktivita mladých křesťanů v naší církvi? Zkus nám také v krátkosti představit její záměry a cíle? Jak už jsem se výše zmínila, je Antiochia jedním z možných impulsů, které mě vedly ke studiu na teologické fakultě. Ovlivnila můj život, jak občanský, tak duchovní, natolik, že Antiochií žiji celý rok, nejen v těch čtrnácti dnech, kdy v dané farnosti působím. Udržování kontaktů s farností, rozhovory s vedoucími před i po prázdninách, různé přípravy a hlavně modlitba za dílo Antiochie, to je na denním pořádku v posledních dvou letech. Samozřejmě tomu tak v předchozích letech nebylo. Je to způsobeno hlavně tím, že jsem v centru dění. Hlavní vedoucí Antiochie je mým vedoucím ve spolču a vedoucí moravské Antiochie je mým spolužákem. S vedením Antiochie jsem tedy v přímém kontaktu. A taky se údajně řadím mezi tzv. antiošácké veterány (mám za sebou šest Antiochií, což je dost, zvláště když většina účastníků i vedoucích jsou nováčci), takže za mnou chodí někteří nejmenovaní vedoucí pro radu. Jinak mi Antiochia pomohla v modlitbě (ze čtrnáctidenního pobytu čerpám duchovně ještě několik měsíců poté), a také mi pomáhá ve vypovídání o Bohu a víře, v komunikaci s nevěřícími lidmi. Toto je velmi důležité, protože to žádná škola nenaučí, lze si to osvojit jen v praxi. Záměry Antiochie? Matně si vzpomínám, že jsem o nich psala ve svém prvním příspěvku v roce 2003. Inu, v úvodu musím zdůraznit, že úkolem není obrátit celou vesnici, ačkoliv se jedná o určitý druh misií či evangelizace. To je naprosto nemožné, poněvadž Antiochia trvá pouze 2 měsíce v roce a ve většině případů nemá návaznost. Jejím cílem je spíše bourat předsudky. Ukázat, že křesťan je normálním člověkem, který se umí bavit přibližně stejným způsobem jako ostatní. Na Antiochii má mladý člověk příležitost konat skutky křesťanské lásky, zdokonalit se v modlitbě, poznávat svou víru a najít nové přátelé. Může uplatnit svůj talent. Já jsem se například mimo jiné díky Antiochii naučila hrát na kytaru. Antiochia má mít výsledky jak u účastníků, tak i na obci. Dobrým výsledkem je pro nás, když mladí pochopí, k čemu je v centru obce kostel a co pro nás znamená, a ví, jak se v něm mají chovat. Skvělým výsledkem je, když se někdo na základě Antiochie obrátí. To se stalo letos, kdy byla Antiochia v Rýžovišti (v této obci působí jako farář náš bývalý jáhen Piotr - 18 -
1 / 09
Společenství
Oskwarek), ale podchycení a katechumenát už je na duchovním správci. Jistým způsobem se snažíme udržet s farností kontakt (sms, internet, občasná setkání turnusů) i během školního roku, ale není nad přímý kontakt. Tak aspoň ve zkratce o Antiochii. 4. Jak se ti líbí město Olomouc, které je významným historickým a kulturním centrem Moravy? Olomouc se mi velmi líbí, z každého kousku města (abych to upřesnila, z centra) dýchá historie. Je diametrálně jiná než Havířov. Proto jsem si také Olomouc zvolila za místo svého dalšího studia (dalším důvodem je, že z Olomouce pochází moje babička, takže mě zde táhly i rodinné kořeny. Zvláštní je, že mě zas tak netáhnou do slovenských Michalovců J ). Bydlím v samotném středu města, na tzv. Michalském návrší (podle kostela sv. Michala, jehož tři kopule jsou viditelné z velké dálky), v domě, který tam stojí od renesance (tedy od 15. století ) a je součástí velkého komplexu arcibiskupského kněžského semináře. Z okna mám nádherný rozhled a někdy mě napadá, že bych se tady usadila napořád. Kdo jste ještě nebyli v Olomouci, jeďte tam. Olomouc je perla Moravy, aspoň pro mě. 5. Je známo, že v tomto sídelním městě arcibiskupství se nachází i početné společenství věřících studentů, a tak jestli jsi zde našla také svoje duchovní zázemí? Olomouci se říkalo město studentů, vojáků a duchovních. Nyní je městem hlavně studentů. Je zde mnoho věřících studentů, a to z různých konfesí i náboženství. Početně největší skupinou jsou věřící katolíci, kteří se sdružují do Vysokoškolského katolického hnutí, jehož členem jsem samozřejmě i já, ale popravdě se jeho akcí moc nezúčastňuji (dvě akce, které jsem však doposud nevynechala, jsou Církevní Silvestr a Ples VKH). Navštěvuji totiž tzv. bohoslovecké spolčo (v Olomouci jsou celkem tři; bohoslovecké proto, že ho vedou bohoslovci) u sv. Michala. A to mi k životu stačí v plné míře. Dále mám přátele v okruhu kapucínského kláštera, kde se také schází společenství mládeže, se kterým jsem prožila dobrodružný týden na konci prázdnin, jehož následkem byla skoro tříměsíční karanténa (zákeřná žloutenka, kterou jsem bohudíky neonemocněla). Mým zatím posledním krokem v duchovním životě bylo přijetí do kandidatury v třetím řádu sv. Dominika. Takže doufám, že se můj duchovní život ponese v duchu dominikánské spirituality. 6. Jestli nám můžeš trošku prozradit, jaké jsou tvoje plány do budoucna? Chcete znát mé skromné plány? Vždyť já sama pořádně nevím, co budu dělat. Ale něco vám prozradit můžu. Chtěla bych si udělat doktorát z liturgiky nebo katechetiky, a pokud by se mi to podařilo, tak je má budoucnost jasná: zůstala bych učit na fakultě. Pokud to nevyjde, hmm…, tak je tu druhá možnost: dráha katechetky a pastorační asistentky, nebo třetí a čtvrtá možnost: návrat zpět do zdravotnictví nebo… řeholní život, jak mě přesvědčovala má přítelkyně. J Víte, co je teď nejdůležitější? Hlavně dostudovat! J 7. Ve svém dočasném odloučení od Havířova – jak udržuješ spojení se svou domovskou farností? Chcete slyšet pravdu? Moc ne, poněvadž jsem ve farnosti minimálně. V poslední době i jednou za měsíc. Bohužel se to smršťuje na pouhé navštívení kostela v neděli. Prostě jsem celý svůj duchovní život přeorientovala na Olomouc a farnost, kterou jsem si vybrala. Je to hlavně způsobeno tím, že v Olomouci trávím podstatnou část roku a mám zde svého zpovědníka a zázemí. Ale zase slavení liturgie v Havířově je pro mě svátkem (i když, pozor, každá liturgie má být svátkem). Vždycky se domů těším, na náš kostel, na staré známé, na pana faráře. Jinak hlavním zdrojem informací o životě ve farnosti jsou pro mě přátelé a taky časopis Společenství, který se mi však bohužel do rukou dostává čím dál tím méně. Naštěstí je v elektronické podobě na stránkách farnosti. Jedinou aktivitu ve farnosti, kterou stále vykonávám, je jednou za čas obnova nástěnky ve vitrínce vedle svíčkárny v kostele sv. Anny. 8. A na závěr – jestli bys chtěla třeba něco vzkázat čtenářům našeho „Společenství“ – mladým nebo i těm starším?
- 19 -
1 / 09
Společenství
Snad jen, že ačkoliv nejsem fyzicky přítomná a nemohu se podílet na životě farnosti, neustále na vás myslím v modlitbách. Vězte, že havířovská farnost má dobrý zvuk i zde v metropoli Moravy. Vděčíme za to práci naší mládeže a duchovních. Myslete na ně a podporujte je v modlitbách. Mladým: pokračujte v tom, co jste započali, ale jen s Pánem, bez něho by to nikam nevedlo. Jo, a potřebuju mít svého nástupce na fakultěJ . No a jinak vás všechny zdravím a doufám, že se brzy setkáme. Děkujeme za rozhovor a přejeme ti mnoho zdaru ve studiu i v osobním životě. /připravila Z. Kohoutová/
Mladí pro církev - církev pro mladé: Týden modliteb za mládež Biskupové ČR přijali iniciativu Sekce pro mládež ČBK nazvanou Mladí pro církev – církev pro mladé s podtitulem Týden modliteb za mládež. V pražské arcidiecézi a v českobudějovické a ostravsko-opavské diecézi bude probíhat už od 22.3. do 28.3.2009. Tato iniciativa má vést všechny věřící k tomu, aby osobně vnímali mladé lidi jako ty, které předkládají Bohu v modlitbě, a aby si mladí lidé uvědomili svou spoluzodpovědnost za církev. Materiál obsahuje sedm témat k prožití týdne modliteb za mládež, která jsou vztažena k životu apoštola Pavla s ohledem na mladé lidi současnosti. Podněty jsou rozděleny do tří základních částí: 1/ pro mladé lidi, 2/ pro všechny věřící, 3/ ke společnému slavení. V každém dni je položen důraz na Boží slovo, dalším důležitým momentem jsou slova papeže mladým, úvodní modlitba i prosby jsou nabídkou k okamžikům modlitby, která by v těchto dnech měla být stěžejní aktivitou mládeže. K tomu, aby nezůstalo jen u slov, slouží úkoly pro jednotlivce a aktivity do společenství. Druhá část, "pro všechny věřící", je obdobná jako pro mládež. Pro společné slavení jsou uvedeny odkazy na liturgická čtení, krátká myšlenka k promluvě i přímluvy. V liturgii je na každý den také navržena jednoduchá konkrétní animace. Tento týden by měl být završen diecézním setkáním mládeže s biskupem nebo vikariátním/děkanátním setkáním mládeže. Brožura je k dispozici na jednotlivých biskupstvích, která zveřejnění a použití zajistí podle svých potřeb a podmínek. Brožurku Mladí pro církev – církev pro mladé je možné získat i v elektronické podobě na www.cirkev.cz .
Varování Byli jsme upozorněni některými kněžími na skutečnost, že v posledních dnech byly rozesílány vínově červené obálky s naléhavou až srdceryvnou žádostí o pomoc pro hladovějící děti v Africe, několika fotkami a dýhovým křížem uvnitř; byly uvedeny konkrétní částky, jimiž je třeba přispět. Po průzkumu vypadá tato akce velmi podobně jako nedávno zmiňovaný Nadační fond dětí Matky Terezy odvolávající se na sestry Matky Terezy, které přitom o ničem nevěděly. Tentokrát se snaží vyhlížet zase jako podobný fondu podporovanému od Unicef, který se však také od toho distancuje. Podrobnosti lze najít např. na http://www.lidovky.cz/ln_noviny.asp?c=A080523_100005_ln_noviny_sko> (stačí zadat do vyhledávače slova „lidovky umění dávat“). Převzato z brněnského oběžníku pro kněze
Pod italským sluncem Víte, kdo za všechno může? Rumuni! Nevím, jak kde jinde ve světě, ale tady pod italským sluncem v tom je jasno. Za všechno mohou Rumuni! Za globální oteplování, za současnou finanční krizi, za italskou školskou reformu, za nedostatek pracovních míst, za krádeže v metru, za nebezpečí po setmění, za žebrající děti v ulicích, za pokles vody v Tibeře i za deštivý prosinec! Bodejť by ne, vždyť jen za poslední dva roky jich přibylo jednou tolik. Povídám, jsou za tím Rumuni! - 20 -
1 / 09
Společenství
Zatímco ještě nedávno bylo jedním z nejhorších italských slov pohrdání výraz terrone (od slova terra – země, půda), kterým se častovali vidláci z chudého italského jihu, dnes stačí jedovatě vyslovit Romeno a máte z ostudy ušitý kabát. V té samé Itálii, ze které v letech 1880 až 1945 vyšlo do Evropy, Ameriky a Afriky 30 miliónů emigrantů a od druhé světová války do roku 1970 dalších pět, roste nevraživost vůči imigrantům den ze dne. Podle poslední statistiky z 30. října 2008 je v Itálii půl miliónu ilegálních a 3,5 miliónu legálních imigrantů (nejvíc přitom 1.000.000 Rumunů, 400.000 Albánců, 360.000 Maročanů, 150.000 Číňanů a 150.000 Ukrajinců), tvoří 6,7% místní populace, obsazují 1,5 miliónu pracovních míst a podílí se svou prací na 9 % HDP Itálie. Máme my, lidi střední a západní Evropy, pořádně krátkou paměť. Nostalgicky a s obdivem vzpomínáme na naše strýčky a tetičky z Ameriky a Austrálie, ale na imigranty, kteří přicházejí dneska k nám, bereme hůl, svalujeme na ně každou špatnost a šíříme ničím nepodloženou zvěst: co cizinec, to zločinec. Jsem rád, že i nedávno o Vánocích otevřená srdce ze sklerózou nepostiženého Božího slova slyšela, jak v Betlémě lidé pro člověka neměli místa. Možná pak takových smutných Betlémů v Itálii i u nás doma ubude. Moc se na to těším. Třeba pak přestanu být pro italské spolužáky Polák, pro polské spolužáky Ukrajinec a pro Římany Rumun. P.PETR SMOLEK
Dopis z Pardubic
V Pardubicích 19. prosince 2008
Vážení přátelé z havířovské farnosti děkujeme Vám za zaslané poštovní známky. Vaše dvacátá prvá zásilka z přelomu listopadu a prosince dorazila v pořádku a již ji zpracováváme. Jsme velmi rádi, že Vám není lhostejná chudoba obyčejných lidí žijících v zemích třetího světa a že se tímto jednoduchým způsobem snažíte spolu s námi jim pomáhat. Tak až se Vám opět povede nasbírat trochu více známek, aby to množství stálo za zaslání, rádi Vaši zásilku opět přijmeme a zpracujeme. Ještě jednou mnohokrát děkujeme za zaslané známky a přejeme Vám plnohodnotné prožití vánočních svátků. A samozřejmě do nového roku mnoho zdaru ve Vaší práci, dostatek radosti a štěstí ve Vašem okolí a hlavně spoustu lásky s Vašimi blízkými. Těšíme se na další spolupráci s Vámi. hnutí RODINA - Pardubice, Mudr. Ducháčkové 359, František Traxler v. r. Poznámka: Tuto jednadvacátou zásilku použitých poštovních známek, tentokrát o váze 2,78 kg, opět zpracoval a odeslal pan Jaroslav Babíček. Za tuto jeho vytrvalou a nenápadnou službu mu za všechny sběratelé děkujeme. Jag
PODĚKOVÁNÍ… Rádi bychom poděkovali panu faráři ThDr. Milanu Adámkovi za křest Marie Anny Tatarové dne 28. 12. 2008 v kostele sv. Jana Křtitele v Prostřední Suché. Naše silné prožitky umocnilo nejen prostředí, ale i přístup pana faráře. Srdečně děkuje rodina Tatarova
Rok 2008 v našich farnostech Svatá Anna:
křty 25 svatby 3 pohřby 52 první sv. přijímání 9 ekonomika příjmy 424176,vydání 434982,sbírky odeslané 105500,-
- 21 -
1 / 09
Společenství pokladna běžný účet
3708,859665,-
Svatá Markéta: křty10 svatby 6 pohřby 15 ekonomika příjmy 1842315,vydání 1920569,sbírky odeslané 30464,pokladna 4481,běžný účet 430853,Děkuji všem, kteří finančními dary přispěli na novou měděnou střechu kostela svaté Markéty v Bludovicích. Bez Vaší pomoci by se střecha nedala vyměnit. Dostali jsme příspěvky z kraje i magistrátu po 200tisíc Kč, ale z Vašich darů - celkem 1294450,-Kč, a to je úžasné. Všem Pán Bůh zaplať. Žehnám Vám.Váš vděčný P.Václav, farář
Prosinec 08 a Leden 09 v našich farnostech Sv. Anna Sv. Markéta
Křty: Karolina Klečatská Laura Marie Paličková Kristina Kateřina Klausová Štěpán Dostál Marie Paličková
Křty: Elen Marie Oravčíková Svatby: Vladimír Haller - Nikola Bernátová
Svatby: Mariusz Krzysztof Bacewicz - Monika Kunorová Pohřby: Antonín Žárský Marie Páčová, r. Fridrichová Kornélie Bártová, r. Vjačková Daniel Priesol Zdeněk Pokuta Jiří Sklář Anna Nedbalová, r. Byrtusová
74 75 84 78 51 77 91
Pohřby: Gertruda Tomanová, r. Stankuszová 82 Anna Kocurová 85 Čestmír Pachlopník 70 Bohumil Durčák 79 Karel Herman 54
Dopisy do záhrobí Tchyně Šimonova V městě Šumbarku, v sedmém roce panování Václava Vrtošivého
- 22 -
1 / 09
Společenství
Jsi poměrně známá osoba – i mezi těmi, kdo se nezabývají četbou Písma. Také nevěřící se smějí vtipu, že Ježíš neměl rád Petra, protože uzdravil jeho tchyni. Nevím, zda vaše vzájemné vztahy byly opravdu takto napjaté, ale vůbec bych se tomu nedivil. Neměla jsi mnoho důvodů pro to, abys svého zetě příliš milovala. Byl to buran, prudký a halasný člověk, vyhledávající sváry a hádky. Rozhodoval se impulsivně, takže jste nikdy nevěděli, čím vás překvapí. Muselo být vždy po jeho, i tehdy, když bylo všem ostatním zřejmé, že to nemůže dobře dopadnout. Ani to rybaření se mu nedařilo jako ostatním, což jen přispívalo k jeho vzteku. Když do svého (a Tvého) domu v Kafarnaum přitáhl smečku hlasitých kumpánů, nijak zvlášť Tě to nepřekvapilo. Nikdy nebral ohled na své spolubydlící. Tentokrát jsi to ani moc nevnímala. Horečka Tě sužovala natolik, že Ti to nevadilo jako jindy. Pak ale k Tvému lůžku přistoupil Ježíš… Viděla jsi ho poprvé. Věděla jsi, že je to on, i když jsi ho znala jen z doslechu. Nikdo jiný se tak nedíval. S láskou, něhou a pozorností. Zcela jinak než ostatní muži ve Tvém okolí. Nic neříkal, jen Tě vzal za ruku a pozvedl. Už to by stačilo, aby Ti bylo lépe. Ty jsi však ucítila, že nezůstalo jen u onoho potěšujícího doteku. Nemoc zmizela v jediném okamžiku, horečka ustoupila a Ty jsi mohla vstát z lůžka a konat to, co jsi byla zvyklá, tedy obsluhovat Šimonovy hosty. Tentokrát jsi to ovšem dělala se zvláštní radostí… Toho dne to již bylo podruhé, co Ježíš zázračně uzdravil něčí nemoc. V synagóze vyléčil posedlého – před svědky, aby ukázal svou sílu a moc. Aby na sebe upozornil a vešel v obecnou známost. To, co učinil Tobě, bylo zcela jiné. Jednalo se o soukromé, intimní setkání vás dvou. Hned, jak vstoupil do Tvého domu (a bezpochyby ještě mnohem dříve), věděl o Tvé bolesti. Šel rovnou za Tebou, aby Ti ulevil. Také nás Ježíš uzdravuje, kdykoli se třeseme v horečce tohoto světa. Také nás bere za ruku a pozvedá. Možná ani my neslyšíme jeho slova v halasu, který nás neustále obklopuje, ale nemůžeme se vyhnout jeho uzdravujícímu doteku. Možná je to jediná chvíle, kdy Ježíš přichází pouze k nám. Možná ho nenacházíme v synagógách a chrámech, ani na tržištích a ulicích. Možná k nám jeho slova nedolehnou. Už jsme o něm slyšeli tolik, že nás přestal vzrušovat a zajímat. Myslíme si, že to musíme zvládat sami, a snažíme se o to ze všech sil. Ty nám dříve nebo později dojdou, a my zůstáváme bezmocní a nemocní. Právě tehdy k našemu lůžku přistupuje Ježíš… Bývá to jen krátké setkání. Letmý dotek rukou a opora při vstávání. To stačí; není místo a čas na dlouhé řeči a oslavy. Svět kolem nás čeká, až se znovu zapojíme do své služby. A my to uděláme, bohatší o další zkušenost s tím, který nás do této služby povolal. Jen zdánlivě se nic nezměnilo. My se cítíme lépe – jsme lepší. A svět kolem nás rovněž. -ok-
HÁDANKY A MALÉ HŘÍČKY PRO KLUKY A PRO HOLČIČKY Ahoj eskymáci a eskymačky, doufám, že jste už byli sáňkovat! Letošní zima je totiž jaksepatří pohádkově zachumelená. Když se brodím tou sněhovou nadílkou, napadá mě často písnička Medvídka Pú: „Čím dál sněží, tím víc sněží, až sníh leží všude. Žádný neví, jak mi zima na pracičky bude…“ Osvědčená Púova metoda proti zimě je zazpívat si tuto písničku šestkrát rychle za sebou, přičemž váš nejlepší přítel k tomu může zpívat mezi jednotlivými verši „tydlidum“. Ale - 23 -
1 / 09
Společenství
pokud by to náhodou nefungovalo, tak si zalezte do tepla a vyluštěte tuhle osmisměrkuJ. Tajenku doplňte na konec zimní básničky a hned vám bude tepleji! B K A B Á T Y T S I
S P O R T S L M T H
Ž Ě T U O S Á A Í A
A T Ž S L T P N N P
Z K S L Ě O S I Ě O
A A Č E T P V S Ř Č
R B V O Š A A Á A A
M Y K Á L U H Ě N S
Á R L A N V P O I Í
N A É A M I CH D Ř Š
R U K A V I C E E E
E Ž Y L T S Z E P L
KOULOVÁNÍ, SNĚHULÁK, SVAH, BRUSLE, VLOČKA, SPORT, POČASÍ, LAVINA, KABÁTY, ŠÁLA, TUŽKA, NÁMRAZA, VÁNICE, RUKAVICE, SEŠUP, STOPA, SVALY, ZIMA, LÉKY, LYŽE, PEŘINA, POTOK, TĚLO, SOUTĚŽ, PĚTKA, TICHO, SNÍH, LANO, SAUNA, STÍN, TMA, SÁNĚ, LED, RYBA
Zima Padá vločka za vločkou, tmavou nocí, bílou tmou. Padá tiše, na zem píše zprávy z nebe jen pro tebe. Až ty zprávy dopíše, zastudí tě na …(tajenka osmisměrky).
Přeji příjemné zimní luštění a ať vám není zima na pracičky. Marťa
- 24 -
