Vysoká škola finanční a správní, o. p. s. Zimní semestr 2007/08 Kombinované studium Předmět: Vývoj ekonomických teorií (VET)
Metodický list č. 1 Úvod 1. Ekonomické myšlení v antické a středověké filosofii 2. Merkantilismus a kameralistika 3. Klasická ekonomie 4. Socialistické teorie -------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Úvod Cíl předmětu: Předmět obsahuje stručný přehled vývoje ekonomických teorií s důrazem na historické okolnosti jejich vzniku a na vzájemnou návaznost jednotlivých teoretických proudů a škol. Předmět doplňuje bakalářské kurzy mikroekonomie a makroekonomie tím, že vysvětluje jejich historické kořeny včetně nejvýznamnějších osobností ekonomické teorie a jejich prací. Struktura předmětu: 1. Antická a středověká filosofie 2. Merkantilismus a kameralistika 3. Klasická ekonomie 4. Socialistické teorie 5. Neoklasická ekonomie 1 6. Německá historická škola 7. Institucionalismus, neoinstitucionalismus a nový institucionalismus 8. Ekonomie blahobytu 9. Keynesiánství, neokeynesiánství a postkeynesiánství 10. Neoliberalismus a další 2 11. Chicagská škola a monetarismus 12. Ekonomie strany nabídky 13. Teorie veřejné volby 14. Nová klasika a nové keynesiánství 15. České ekonomické myšlení Literatura: Sojka, M. – Kadeřábková, B.: Stručné dějiny ekonomických teorií. Praha, Eupress 2004. Zakončení předmětu: ústní zkouška (může být doplněna písemnou částí).
1 2
Marginalisté, dílčí a celková rovnováha, teorie firmy, teorie rozdělování, teorie růstu. Neoricardiánství, strukturalismus, neorakouská škola, neoliberalismus (ordoliberalismus).
1) Ekonomické myšlení v antické a středověké filosofii 4. stol. př. n. l. – 13. stol. n. l. Ekonomické a morální úvahy o pravidlech hospodaření, a to jako součást filosofie (nikoliv samostatná souvislá teorie). Antické Řecko Obhajoba malého naturálního (samozásobitelného) hospodářství, využívající práce otroků. Xenofón („O hospodaření“, okolo 400 př. n. l.): význam dělby práce, odmítavý vztah k řemeslům a obchodu, odmítání peněz. Platón: tři společenské stavy: filosofové, vojáci (majetkové rovnostářství), rolníci a řemeslníci. Aristotelés: ekonomika a chrematistika, obhajoba soukromého vlastnictví. Vliv na středověkou filosofii. Antický Řím Ekonomická expanze, velké latifundie, kolonát, soukromé vlastnictví (římské právo). Cato: jak zacházet s otroky a j. Varro: reflexe krize otrokářství, význam nájemných pracovníků a správců. Klasifikace výrobních nástrojů. Cicero: obhajoba velkoobchodu. Středověká filosofie Zánik antické kultury a otrokářství, feudální nevolnictví. Scholastika vychází z křesťanského náboženství, podřízena teologii. Rané křesťanství: Bible – nihilistický vztah k hospodaření, odpor k bohatství. Sv. Augustin: ocenění práce, zemědělství. Sv. Tomáš Akvinský („Summa theologica“ 1265): přirozené rozdělení společnosti (Boží dílo) a přirozené soukromé vlastnictví. Odmítání úroku. Spravedlivá cena (jako morální pojem). -----------------------------------------------------------------------------------------------------------
2) Merkantilismus a kameralistika Vznikající kapitalismus, námezdní práce, pokles významu zemědělství. Postupný rozvoj manufaktur. Rozvoj kolonií. Merkantilismus 15. – 17. stol., Anglie, Francie. Hospodářsko politická pravidla. Příliv peněz do země. Zaměření na zahraniční obchod. Vládní intervence.
Raný merkantilismus: sledování peněžní bilance (zabránit odlivu peněz ze země). Rozvinutý merkantilismus: sledování obchodní bilance – stimulace výroby, podpora exportu, omezení dovozu, podpora tranzitu a lodní dopravy, boj o kolonie aj. Anglie – T. Mun („Bohatství Anglie ze zahraničního obchodu“ 1664); Francie – J. B. Colbert (colbertismus). Kameralistika 16. – 19. stol., obdoba merkantilismu v Německu (někdy je k. přičleňována k německé historické škole) a od 17. stol. v Rakousku. Kamerální (později politické) vědy = nauka o státních financích, veřejné správě, organizaci řemesel, obchodu apod. Silná úloha vlády v ekonomice. Zaměřeno na podporu výroby, populace (méně na obchod). Německo: J. H. G. von Justi, Rakousko (blíže k merkantilismu, podpora obchodu a manufaktur): J. J. Becher, J. von Sonnenfels (rádce císaře Josefa II.) – učebnice „Základy policejní, obchodní a finanční vědy“(1765). Sonnenfelsovo učení přetrvalo až do 1848. ---------------------------------------------------------------------------------------------------------------
3) Klasická ekonomie Rozvoj průmyslového kapitalismu, manufaktur a továren. Rozvoj mezinárodního obchodu. První ucelené soustavy ekonomických poznatků (jak teorie, tak i hospodářská politika). Hospodářský liberalismus („svobodný obchod“, „laissez faire“). Bohatství spočívá ve výrobě, jeho zdrojem není obchod. Předchůdci klasické ekonomie (17. – 18. stol.) Političtí filosofové (T. Hobbes, J. Locke): Přirozená práva člověka, rozvoj jednotlivce, politická práva „třetího stavu.“ Předklasičtí ekonomové: W. Petty – politická aritmetika (= hospodářská statistika), D. Hume: kvantitativní teorie peněz (pozdější „neutralita peněz“); vyrovnávání platební bilance pohybem drahých kovů. Zformování klasické ekonomie: - francouzští fyziokraté, - angličtí klasikové. Francouzští fyziokraté 18. stol., pouze práce v zemědělství je produktivní.
F. Quesnay („Ekonomická tabulka“ 1758): Tři třídy (zemědělci - produktivní, zpracovatelé neproduktivní, pozemkoví vlastníci) – základ teorie makroekonomického koloběhu. Podpora zemědělství. A. R. J. Turgot. Angličtí klasikové Obecné ekonomické problémy: - teorie hodnoty (resp. „přirozené ceny“) a ceny (resp. „tržní ceny“ nebo „směnné hodnoty“): nákladová teorie hodnoty (jednofaktorová pracovní teorie hodnoty). - teorie rozdělování: teorie přebytku – práce vytváří více, než pracovník spotřebovává. Přebytek (nad „mzdový fond“) = zisk a pozemková renta. A. Smith (skotský filosof a ekonom, „Bohatství národů“, 1776) - „neviditelná ruka“ trhu, harmonie zájmů, zvyšování blahobytu, - bohatství = výroba (produktivní práce = veškerá materiální výroba). Význam dělby práce (i mezinárodní), význam akumulace kapitálu, - „volný trh“ (i mezinárodní), - morální filosofie (dobročinnost). D. Ricardo („Zásady politické ekonomie a zdanění“, 1817) - klesající výnosnost investic, pesimistické vyhlídky kapitalismu („stacionární stav“), východisko = technický pokrok, - komparativní výhody v mezinárodním obchodě. Dotváření (systemizování) klasické ekonomie 19. stol., Anglie, Francie T. R. Malthus: populační teorie (obyvatelstvo roste geometrickou řadou, množství potravin roste aritmetickou řadou). J. B. Say: - Sayův zákon trhů („nabídka si vytváří poptávku“), - teorie hodnoty: produktivnost všech tří výrobních faktorů (nejen práce), tomu odpovídá rozdělování, - veškerá práce je produktivní (nejen v materiální výrobě). J. S. Mill („Zásady politické ekonomie“ 1848) - základ teorie poptávky a nabídky (při nákladové teorii hodnoty), - teorie reciproční poptávky v mezinárodním obchodě, - reformování kapitalismu družstevnictvím. N. W. Senior: teorie abstinence – úrok je odměnou za zřeknutí se spotřeby. ----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
4. Socialistické teorie Utopický socialismus Raný utopický socialismus (16. stol. – zač. 17. stol.) Reakce na rozvoj manufaktur a chudobu, ideální společnost („příběhy“). T. Morus: kritika soukrmého vlastnictví, zlepšení pracovních podmínek, rozdělování podle potřeb. T. Campanella („Sluneční stát“ 1623): odstranění soukromého vlastnictví, monogamního manželství, rozdělování podle zásluh (Představa o Božím království na zemi). Pozdní utopický socialismus (první polovina 19. stol.) Reakce na rozvoj tovární velkovýroby, potřeba zlepšení životních podmínek dělnictva. Kritika kapitalismu, jeho přeměna „seshora.“ Nikoliv politické hnutí. C. H. de Saint Simon: zachování soukromého vlastnictví, avšak při centrálním řízení ekonomiky, založeném na vědě. Důraz na lásku k bližnímu („nové náboženství“). Ch. Fourier: zachování soukromého vlastnictví, vytvoření soběstačných výrobně spotřebních družstev (tzv. falanstery). R. Owen: družstevní osady se společným vlastnictvím a rozdělováním podle potřeb (vyzkoušeno v praxi). Aplikace pracovní teorie hodnoty (směna mezi osadami). K. Marx a následovníci Ekonomické učení K. Marxe („Kapitál“, 1. díl 1867) - pracovní teorie hodnoty (práce živá + práce přenesená), - teorie nadhodnoty (přebytek hodnoty vytvořené prací nad hodnotou pracovní síly) a teorie vykořisťování (přivlastňování nadhodnoty kapitalistou). Její investování = akumulace kapitálu, - teorie vývoje: rozpor mezi rozvojem výrobních sil a soukromým vlastnictvím, který bude řešen novým „výrobním způsobem“ (zestátnění, rozdělování podle práce, později podle potřeb). Následovníci K. Marxe - revizionismus (= revize Marxových názorů), sociálně demokratická hnutí (E. Bernstein; R. Hilferding – „austromarxismus“) – transformace kapitalismu (plánování monopolů) a evoluční (reformní) přechod k socialismu, - revoluční směr: Německo (R. Luxemburgová); Rusko (V. I. Uljanov) – pokročilé stadium kapitalismu = tzv. imperialismus, hlavní roli při jeho svržení má proletariát.
Literatura: Sojka, M. – Kadeřábková, B.: Stručné dějiny ekonomických teorií. Praha, Eupress 2004. Kap. 1., 2.1. – 2.3.
