1/07 o rozvojové spolupráci
Pomoc očima OECD Zemědělství jako priorita Příběh z Peru
foto: Jan Mrkvička
Zpravodaj
Klimatické změny postihnou nejvíce chudé
Úvodník
Reformu potřebujeme
Ministr Karel Schwarzenberg o rozvojové spolupráci ČR Vážení čtenáři, jsem rád, že se Vám do rukou dostalo dostalo nové vydání Zpravodaje o rozvojové spolupráci. Jeho smyslem jest podávat informace o rozvojové spolupráci a humanitární pomoci, která se stává stále důležitější součástí české zahraniční politiky. Při této příležitosti bych se s Vámi chtěl podělit o několik postřehů. Že má Česká republika, jakožto jedna z vyspělých demokratických zemí, pomáhat těm méně rozvinutým, je, myslím si, samozřejmé a informovanému čtenáři toto netřeba zdůrazňovat. Rozvojová spolupráce je především výrazem naší morální spoluodpovědnosti za osud lidstva. Krom toho – pokud je správně prováděna – může být přínosná pro bezpečnost a prosperitu našich občanů, jejichž jménem a za jejichž peníze ji vykonáváme. Za největší úspěch posledních patnácti let v oblasti rozvojové spolupráce a humanitární pomoci považuji skutečnost, že postupně zaujala nezpochybnitelné místo v naší zahraniční politice. Česká republika patří k nejpokročilejším dárcům střední a východní Evropy a působení českých nevládních organizací, soukromých firem, výzkumných ústavů i jednotlivců si v řadě rozvojových zemí získalo dobré jméno. Tři a půl miliardy nestačí Ministerstvo zahraničních věcí se snaží na těchto úspěších stavět a dále je prohloubit. Vláda
vybrala osm prioritních zemí, na které se má česká pomoc soustředit, aby byl její dopad pokud možno co největší. Jedná se o Angolu, Bosnu a Hercegovinu, Jemen, Moldavsko, Mongolsko, Srbsko, Vietnam a Zambii. Zvláštní pozornost a značný objem financí naše republika věnovala rozvojovým projektům v Afghánistánu a Iráku. V úzké spolupráci s prioritními zeměmi samotnými byly připraveny programy spolupráce a pravidla, podle kterých se má česká pomoc řídit. Zároveň postupně narůstaly finanční prostředky určené na rozvojovou spolupráci, přestože se domnívám, že možnostem a ambicím České republiky by slušelo dávat ještě více. V minulém roce dosáhla tato částka přibližně 3,5 miliardy korun, což představuje 0,12 procenta hrubého národního důchodu. Pokud však máme dostát slibům, které jsme učinili našim evropským i rozvojovým partnerům, měli bychom tento poměr zvýšit na 0,17 procenta do roku 2010 a pak ještě dále. O to se také jako ministr zahraničních věcí budu zasazovat. Jako hospodář, který nakládá se svěřenými prostředky, si však jsem vědom, že tento nárůst nemůžeme požadovat bez toho, aniž bychom české veřejnosti a politikům dokázali skutečné přínosy rozvojové pomoci. Jen namátkou mohu zmínit nově postavené či zrekonstruované školy v Africe, podíl na obnově demokratické společnosti v Iráku a Afghánistánu či zkušenosti našich expertů,
které pomáhají zemím v jihovýchodní a východní Evropě k integraci do evropského společenství. Známe však i příklady méně povedených projektů. Příčinou neúspěchu je většinou špatná znalost situace a terénu, nedostatečný důraz na udržitelnost projektu a také nesoulad mezi deklarovanými cíli a nástroji projektu. Abychom se těmto úskalím vyhnuli, je třeba zásadně reformovat stávající systém poskytování zahraniční rozvojové spolupráce. Ten je příliš roztříštěný, odpovědnost a pravomoci se v něm rozcházejí, což ve svém důsledku vede k méně než efektivnímu vynakládání prostředků na rozvojovou pomoc. Se změnami nesmíme otálet Ministerstvo zahraničních věcí zahájilo již na přelomu století důležité reformy. Ty byly vtěleny do Koncepce zahraniční rozvojové spolupráce České republiky z roku 2002 a dalších kroků. Bohužel, ne všechny koncepční plány se zatím podařilo realizovat. To se však již po vstupu naší země do Evropské unie stává neudržitelné. Nemůžeme plnit ambiciózní závazky, které jsme si v rámci Unie vytyčili, ani reagovat na nové podmínky a potřeby partnerských zemí. Proto ministerstvo zahraničních věcí předložilo návrh zákona o zahraniční rozvojové spolupráci a humanitární pomoci, který by tyto oblasti pevně legislativně upravil. Navrhujeme, aby jejich politic-
Foto: archiv MZV ČR
ké řízení včetně odpovědnosti za rozpočet bylo soustředěno na ministerstvu zahraničních věcí, zatímco pro expertní úkoly by vznikla podřízená agentura. Toto řešení bylo nedávno plně podpořeno v rámci prestižní studie, kterou o české rozvojové spolupráci zpracovala Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj. Pevně věřím, že se nám uvedenou vizi české rozvojové spolupráce i s pomocí nevládních aktérů a informované veřejnosti podaří uskutečnit. Zvýšení efektivity systému je totiž předpokladem pro zvýšení objemu finančních prostředků na rozvojovou pomoc. A to jest zase předpokladem pro to, aby Česká republika zaujala v mezinárodní spolupráci místo, které jí náleží. Karel Schwarzenberg Ministr zahraničních věcí ČR
Klimatické změny nejvíce postihnou chudé
O polovinu nižší výnosy hrozí zemědělcům v oblastech výrazně závislých na dešťových srážkách. Nedostatek vody může ohrozit až čtvrt miliardy Afričanů.
T
akové jsou některé ze závěrů hodnotící zprávy o globálních změnách podnebí, kterou vypracoval Mezinárodní panel pro změnu klimatu (IPCC) na základě dlouhodobých diskuzí stovek odborníků z celého světa. Část zaměřenou na předpokládané důsledky proměn klimatu a zranitelnost přírodních ekosystémů i lidské společnosti představili autoři na začátku dubna.
a je proto třeba se soustředit na jejich kompenzaci. Příkladem je problém topiva, který je pro rozvoj zásadní. Cesta pro dříví často trvá v důsledku úbytku lesů i několik hodin. Kulturní tradice mnoha asijských a afrických zemí přisuzují tuto činnost, stejně jako nošení vody, ženám a dívkám. Fyzicky i časově velmi náročná práce jim pak prakticky znemožňuje věnovat se vzdělání či výdělečnému zaměstnání.
Ve zhruba dvacetistránkovém shrnutí přinášejí politikům jasné sdělení: dopady měnícího se podnebí výrazně hůře postihnou chudé oblasti a chudé lidi obecně. A to nejen proto, že jsou svým způsobem obživy více závislí na přírodních podmínkách, ale mají také omezené prostředky, jak se nadcházejícím změnám přizpůsobit.
Přitom mezinárodní organizace Energia upozorňuje, že „k nejdůležitějším způsobům boje za snížení chudoby patří zapojení žen do produktivních ekonomických aktivit, místo toho, aby tolik svého času a sil promarnily sháněním základního otopu k přežití.“ Výzkumy z Burkina Faso, Ugandy nebo Zambie ukazují, že ženy a dívky mohou ušetřit stovky hodin ročně, pokud se pěší vzdálenost ke zdrojům paliva a pitné vody sníží na půl hodiny a méně.
Vědci upozorňují, že výkyvy počasí a měnící se podnebí v příštích letech vážně ohrozí zemědělskou produkci v mnoha afrických zemích. Podle výsledků studií dojde ke zmenšení plochy půdy vhodné k obdělávání, zkrácení vegetačního období a úbytku výnosů plodin, což spolu s ještě větším nedostatkem pitné vody vážně ohrozí boj s podvýživou na celém kontinentu. „Bohaté země musí udělat vše pro to, aby se planeta neoteplila o více než dva stupně
foto: Michael Riehle / Alliance2015
Celsia. Nesmí ale zapomenout, že i tak budou změny klimatu vážné a trpět jimi budou nejvíce chudí lidé žijící v oblastech kolem rovníku,“ komentoval zprávu IPCC Paul Brannen, šéf klimatické kampaně organizace Christian Aid. Celé dny na cestě pro dřevo Zatímco některým problémům jde ještě snížením emisí skleníkových plynů z části předejít nebo je alespoň oddálit, někdy jsou již škody nevyhnutelné
Přístup k čistým a moderním zdrojům energie jako alternativě vůči tradičnímu palivu je proto nezbytným předpokladem pro dosažení rozvojových cílů. S energetickou soběstačností totiž souvisí nejen možnost pracovat za mzdu či chodit do školy, ale také přístup k nezávadné vodě, zdravotní péči či dobrým hygienickým podmínkám.
Zpráva IPCC ovšem nabízí i návod k řešení: zranitelnost vůči měnícímu se podnebí neroste pouze s intenzitou klimatických změn, ale závisí také na celkové situaci v jednotlivých zemích. Rozvoj a ekologie jdou ruku v ruce Udržitelný způsob rozvoje může podle odborníků posílit schopnost státu odolávat změnám podnebí. Pro úspěšný boj s jejich dopady je tak důležitou podmínkou splnění Rozvojových cílů tisíciletí. A na druhou stranu budou ohroženy snahy o odstranění chudoby, podvýživy a nemocí, pokud průmyslové země nesníží emise skleníkových plynů a neumožní chudým státům „čistý“ způsob rozvoje. Varovných signálů, že vše, čeho bylo v rozvojové spolupráci dosud dosaženo, může být změnami klimatu zcela obráceno naruby, stále přibývá. Také je ale patrné, že řešení ekologických a rozvojových problémů si vzájemně nekonkuruje, ale naopak jde ruku v ruce. Klára Sutlovičová Autorka pracuje v občanském sdružení Centrum pro dopravu a energetiku. Plné znění zprávy na www.ipcc.ch
Česká rozvojová spolupráce
Zemědělství jako priorita Nové plodiny zpestří jídelníček v Mongolsku a Angole
D
válkou. Navíc je jedním z nejodlehlejších regionů této jihoafrické země a zásobování je tak velmi problematické.
o svých třinácti let nevěděl Amartuvšin jak vypadá kukuřice, z domova byl zvyklý hlavně na maso a mléko. Brambory nebo dokonce zeleninu měla jeho rodina na jídelníčku spíše výjimečně, jak vypadá mrkev nebo okurky netušil. Zato už v deseti letech pomáhal otci podřezávat ovce. Stejným způsobem jako Amartuvšin, který má stejně jako většina Mongolů jen jedno jméno, se stravuje i většina dalších obyvatel země. Staré tradice a závislost na dodávkách potravin z dnes už nefungujícího centrálně řízeného plánování jsou příčinou toho, že lidé tu nejsou zvyklí jíst ovoce a zeleninu a přednost dávají monotónní maso-mléčné stravě. Alespoň pro některé by změnu mohl přinést na příští rok plánovaný projekt českého ministerstva zemědělství. Ten se má zaměřit na jednu z nejodlehlejších částí Mongolska – oblast Dornogobi. Cílem bude nejen podpora pěstování ovoce a zeleniny, ale také využití alternativních zdrojů energie v rostlinné výrobě. Dostatek slunečního svitu umožní i výstavbu jednoho demonstračního skleníku vyhřívaného solárními panely, který bude využit na celoroční pěstování ovoce a zeleniny. V zimě v Mongolsku teploty klesají až na čtyřicet stupňů pod nulou, naopak léto je suché a krátké, takže správný výběr rostlin bude pro úspěch klíčový. Kdo bude projekt za několik milionů korun realizovat, je otázka. Ministerstvo zatím na projekt vyhlásilo výběrové řízení. „Mongolové na venkově nemají s pěstováním zeleniny téměř
Není to první podobný český projekt v oblasti. Střední zemědělskou školu a poradenské centrum tu otevřela již před čtyřmi lety Česká zemědělská univerzita. Oba tyto projekty by měly pomoci k potravinové soběstačnosti zemi, která je i pět let po skončení války stále ještě závislá na dovozu z Evropy a USA. POMOC S OCHRANOU LESŮ
foto: Michael Riehle / Alliance2015
foto: Sebastian Bolesch/Alliance2015
žádnou zkušenost. Chce to dost odvahy, tady takový projekt začít dělat,“ říká kanadský zemědělský expert David Megit, který pracuje v Mongolském rozvojovém centru v Ulánbátaru.
řešit opačnou situaci. V roce 2005 proto Česká zemědělská univerzita na západě této země realizovala projekt na zvýšení a především zkvalitnění produkce hovězího masa. I když tvoří jen čtvrtinu zambijského hrubého domácího produktu, je zemědělství stále hlavním zdrojem příjmu většiny obyvatel. Zvýšení výnosů se tu přímo promítá do zlepšení životních podmínek většiny lidí.
PROJEKTY MAJÍ ZAJISTIT SOBĚSTAČNOST Přibližně sedmdesát procent lidí, na které se zaměřují Rozvojové cíle tisíciletí, žije na vesnicích. Většina z nich se živí jako farmáři. Neoddělitelným krokem k dosažení těchto cílů je tedy produktivní a ziskové zemědělství. Jeho podporu si jako svou prioritu pro rozvojovou spolupráci zvolila Česká republika nejen v Mongolsku, ale i v Angole, Zambii, Vietnamu a Bosně a Hercegovině, drobné projekty běží i v dalších zemích. Zatímco v Mongolsku je problémem nadměrná konzumace masa a nedostatek čerstvé zeleniny, v africké Zambii je třeba
V sousední Angole zakládá letos společnost Člověk v tísni Agrární kreativní centrum. „Chceme představit místním zemědělcům nové plodiny a naučit je jejich zpracování,“ říká Jiří Plecitý, koordinátor afrických projektů společnosti Člověka v tísni. „Kromě toho farmářům pomůžeme se zapojením do obchodu se zemědělskými produkty a tvorbou marketingové strategie,“ dodává. Provincie Bié, kde bude centrum pracovat, patří k vůbec nejpostiženějším
Jakou formu pomoci zvolit tedy záleží na citlivém zhodnocení aktuální situace i pravděpodobného budoucího vývoje v každé zemi. Například v Peru byl i vzhledem k mizení deštného pralesa jako nejúčelnější způsob pomoci vybrán projekt zaměřený na udržitelný rozvoj zemědělství a agrolesnictví v amazonské pánvi. Do konce loňského roku, kdy projekt vedený Českou zemědělskou univerzitou skončil, si v rámci centra místní lidé zvyšovali znalosti o zemědělských metodách a jejich dopadech na životní prostředí. Dozvěděli se tak například o ničivých následcích tradičního pěstování plodin na čerstvě vypálené půdě. V rámci centra byly zřízeny také pozemky sloužící jako ukázka zemědělských a lesnických praktik. Na Ukrajině zase dnes využívají díky jednomu z projektů pro lesní plánování české geografické a informační systémy. Lesnické projekty realizují Češi i ve Vietnamu a dříve i v Ekvádoru a Kolumbii. Karla Štěpánková Autorka je publicistka
Česká rozvojová spolupráce
Příběh z Peru
Ananas a pálivé papričky v hluboké Amazonii
Č
tyřiapadesátiletý Peruánec Esau Hidalgo Aguila žije spolu s manželkou, čtyřmi již dospělými potomky a několika vnoučaty v dřevěné chatrči v malé vesničce Pimetacocha. Ta leží nedaleko největšího města peruánské Amazonie Pucallpa a ještě přibližně před dvaceti lety byla obklopena vzrostlým tropickým deštným pralesem. Dnes je v jejím okolí vidět do dáli se táhnoucí odlesněné plochy porostlé plevelnými trávami. Zajistit si v takové krajině obživu je tak velice pracné. I tak se sem celá rodina před osmi lety rozhodla přestěhovat poté, co Esau ztratil práci u těžařské firmy. Na místní poměry malý, asi pětihektarový pozemek mu darovala jeho sestra, která ho již neměla sílu obdělávat. „Přišli jsme sem naprosto bez prostředků, vybaveni jen mačetou a lopatou, s vírou, že i v takto těžkých
vykácet, vypálit, pěstovat rýži nebo maniok jeden rok a jít dál. Esauova rodina naproti tomu postavila svoje zemědělství na výsadbě stromů. „Nejdříve jsme vysazovali zejména citrusy, ale od roku 2003, kdy jsme začali spolupracovat s našimi přáteli z Čech, pěstujeme i velké množství dalších stromů. Ovocných, dřevin pro produkci paliva a stavebního materiálu a v meziřadí nám zbude i dost místa na pěstování manioku a ananasů,“ říká Esau a hrdě nám ukazuje výsledky svého úsilí. foto: Bohdan Lojka
podmínkách se svýma rukama přeci uživíme,“ říká Esau. Sice zpočátku nevěděl téměř nic o místním zemědělství, ale možná i díky tomu neopakoval chyby svých předchůdců. Ti praktikovali v těchto místech typický systém:
„Tady na této parcele zkoušíme pěstovat pepřovník, který se popíná po rychle rostoucích dřevinách. Ananas a pálivé papričky charapitas sušíme v solární sušičce, maniok zpracováváme na jednoduchém ručním mlýnku na výbornou fariňu (manioková kaše) a škrob,“ popisuje zemědělec. „Také jsme prošli ekologickou certifikací a náš sušený ana-
nas a papričky můžete koupit i na biotrzích v Limě,“ dodává. Tyto jednoduché technologie jsou výsledkem rozvojového projektu České zemědělské univerzity v Praze. Místní malí zemědělci se v jeho rámci učí agrolesnictví – pěstování stromů společně se zemědělskými plodinami. Vedle toho jim projekt pomáhá najít jednoduché způsoby zpracování produktů a v neposlední řadě i zlepšit odbyt. Pro Esauovu rodinu je už pětihektarový pozemek malý a rozhodli se pro nákup většího nedaleko městečka Honoria. „Až budou moje vnoučata dospělá, budou tu už vzrostlé stromy, do nichž teď vkládáme práci a peníze jako do banky, aby je oni potom mohli využít,“ zasní se Esau. Bohdan Lojka Autor vedl projekt ČZU v Peru.
Novinky z projektů
Aktuality z MZV ČR
» Za pomoci Charity Česká republika si 130 rodin v čečenském Grozném opravilo válkou poničené domy. V únoru dokončený projekt z prostředků Evropské komise (ECHO) pomohl každé z rodin zajistit jednu suchou místnost o minimálních rozměrech 20 m² včetně dveří, dvou oken, zámku a střešní krytiny. Každý z účastníků projektu se aktivně podílel na rekonstrukci svého vlastního domu.
» Ve dnech 26. a 27. dubna proběhl kulatý stůl o zahraniční rozvojové spolupráci ČR. Zástupci parlamentu, ministerstev i nevládních organizací zde diskutovali o dalším směřování zahraniční rozvojové spolupráce ČR ve světle doporučení Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD). O zprávě OECD si přečtěte více v rozhovoru na straně šest, její plné znění najdete na www.Rozvojovka.cz v sekci Analýzy a dokumenty.
» ADRA ČR dostavila a kompletně vybavila budovu porodnice v keňském městečku Itibo. Porodnice pro spádovou oblast 200 tisíc lidí funguje v rámci již dříve zrekonstruovaného zdravotnického zařízení.
» V březnu 2007 připravilo ministerstvo předběžnou statistiku o realizované zahraniční rozvojové spolupráci v roce 2006, zpracovanou podle metodiky OECD. Předběžné výsledky ukazují, že v loňském roce bylo za tímto účelem vynaloženo 3,5 miliardy korun ze státního rozpočtu, což znamená 0,12 procenta hrubého národního důchodu.
» V severovietnamském městě Co Tiet došlo v dubnu k předání čistírny odpadních vod pro polikliniku Tam Nong. Čistírna vznikla jako lokální rozvojový projekt v gesci zastupitelského úřadu Hanoj a realizovala ji přerovská firma ANTARES AZV. » Na Institutu komunikačních studií a žurnalistiky Univerzity Karlovy proběhl v letním semestru kurz Novinář, globální problémy a rozvojová spolupráce, který vznikl v rámci pilotního projektu Programu regionálního partnerství realizovaného společností Člověk v tísní.
» V letošním roce ministerstvo ve spolupráci s Rozvojovým střediskem Ústavu mezinárodních vztahů zahajuje sérii evaluací programů spolupráce s prioritními zeměmi. První evaluační mise bude v květnu 2007 směřovat do Vietnamu. » MZV vyhlásilo fotografickou soutěž s tématickým zaměřením na rozvojovou spolupráci. Uzávěrka soutěže je 15.9. Bližší informace naleznete na www.mzv.cz/pomoc v sekci Aktuálně.
Mezinárodní rozvojová spolupráce
Pomoc očima OECD
Rozhovor s Romanem Holým ze stálé mise ČR při OECD
O
ficiální zhodnocení české rozvojové pomoci s razítkem Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) – tak se dá charakterizovat zpráva, kterou 26. dubna představilo veřejnosti, odborníkům i novinářům ministerstvo zahraničních věcí. Experti z Výboru pro rozvojovou pomoc OECD (DAC) v ní přinášejí deset hlavních doporučení, která se týkají obsahu, směřování, organizace i objemu české pomoci rozvojovým zemím. „Tato doporučení nejsou závazná ani vymahatelná. Jakékoliv další praktické kroky jsou na naší vládě a parlamentu. Pouze tyto instituce mohou rozhodnout, jak hodnocení a zkušenosti z plánovaných společných seminářů dále využijeme,“ upozorňuje Roman Holý, člen stálé mise České republiky při OECD. Které ze závěrů zprávy považujete za nejzávažnější? Jsou to především tři body. První je požadavek, aby ministerstvo zahraničních věcí mělo jasnou a nedělitelnou zodpovědnost za politiku i rozpočet rozvojové spolupráce. Za druhé je nutné navýšit zdroje, jak personální v ústředí a v prioritních zemích, tak finanční, aby byly splněny minimálně závazky dané v rámci Evropské unie. To znamená, že by oficiální rozvojová spolupráce měla tvořit 0,17 procenta hrubého národního důchodu do roku 2010 a 0,33 procenta do roku 2015. Podstatné je také doporučení zredukovat počet prioritních
Kromě zprávy o české rozvojové spolupráci vyšel nedávno ještě jeden podstatný text – předběžná čísla o pomoci členů DAC za rok 2006. Jejich celková rozvojová pomoc se snížila oproti předchozímu roku o 5,1 procenta. Jak vnímáte tento pokles?
Foto: archiv MZV ČR
zemí zhruba na pět a podobně snížit i množství sektorů. Zpráva také kritizuje využívaní rozvojové spolupráce k podpoře českého průmyslu. Co bychom tedy v tomto směru měli udělat? Naštěstí i v této oblasti se objevuje šance na jistý pozitivní vývoj. Rozvojové středisko, ve spolupráci zejména s MZV a DAC, připravuje strategii pro lepší zapojení soukromého sektoru do rozvojové spolupráce. Jako nejlepší náhrada stávajícího systému se zdají být programy typu Public-Private Partnership (PPP) podle vzoru vyspělých rozvojových agentur. Proexportní podporu rozvojovým zemím by pak měl zajišťovat podobný mechanismus, který používá Asociace evropských rozvojových finančních institucí (EDFI). Ta má velmi striktně vymezené rozvojové parametry projektů, do kterých investují její členové. Ti zároveň mohou poskytovat půjčky s podporou státu soukromým subjektům.
Jednalo se o očekávaný propad způsobený zejména tím, že loni byla započtena vysoká částka z odpuštění dluhů. Další snížení se očekává i v letošním roce. Bez této „dluhové“ položky klesla oficiální rozvojová pomoc pouze o 1,8 procenta. A pomoc subsaharské Africe, nejpotřebnějšímu regionu, zůstala v podstatě stejná. Česká republika, která je pozorovatelem, nikoliv členem DAC, si navíc vedla nadprůměrně slušně. Její ODA dosáhla výše 0,12 procenta HND a částky 155 milionů amerických dolarů. To znamená nárůst o 6,4 procenta oproti roku 2005. Ze sledovaných nečlenů DAC zaznamenali vyšší přírůstky pouze Island a Litva, které ale dávají na rozvojovou spolupráci mnohem nižší absolutní částky. Lze zamezit dalšímu snižování prostředků určených na rozvojovou pomoc? DAC ústy svého předsedy Richarda Manninga apeluje na jednotlivé státy, aby své závazky plnily. Konkrétní realizace je nicméně plně v kompetenci jednotlivých států, nikoliv DAC. Poslední dobou se objevují také nové trendy v poskytování rozvojové pomoci. Zaprvé jsou to takzvaní nastupující dárci – zejména Čína a Indie, kteří
v minulých letech v Africe darovali nebo investovali miliardy amerických dolarů. Odvrácenou stranou tohoto vývoje je, že tito dárci nejsou nijak vázáni pravidly DAC ani Pařížská deklarace o účinnosti pomoci. A v některých zemích mohou jejich půjčky navíc opět navýšit zadluženost. Dalším trendem je pak zvýšená aktivita soukromých filantropů a jejich nadací. I přes současný propad jsou státy sdružené v DAC stále nejvyššími poskytovateli rozvojové pomoci. Co chybí České republice k tomu, aby se stala členem tohoto „elitního“ klubu? Česká republika již v podstatě formální podmínky splňuje, naše oficiální rozvojová pomoc přesahuje sto milionů amerických dolarů. Přesto však za státy DAC stále zaostáváme, nejmenší ze členů – Nový Zéland – poskytuje na rozvojovou pomoc 260 milionů amerických dolarů. Také nám chybí kapacita účastnit se všech zasedání a expertních skupin DAC. Proto zatím nepadlo politické rozhodnutí o přesném datu našeho vstupu do DAC, přestože o tom můžeme ve střednědobém horizontu uvažovat. Důležité je, že Česká republika neustále prohlubuje svou spolupráci s DAC a je tak vnímána jako jeden z nejpokročilejších nastupujících dárců. Důkazem může být právě dokončovaný hodnotící proces a to, že jsme prvním nečlenem DAC, který jej absolvoval. Sylva Táborská www.Rozvojovka.cz
Mezinárodní rozvojová spolupráce
Aktuality z EU Jedním z důležitých bodů programu německého předsednictví je uvést do praxe principy Evropského konsensu pro rozvoj z roku 2005. Naši západní sousedé chtějí posílit partnerství s Afrikou, propojit obchod a rozvoj, klást větší důraz na dobré vládnutí, posílit boj proti HIV&AIDS a reformovat evropský systém rozvojové spolupráce. Jedním z kroků k naplňování těchto cílů má být i Petersbergské komuniké o evropské rozvojové politice. To přijali evropští ministři, do jejichž agendy spadá rozvojová spolupráce, během březnové konference k padesátému výročí založení Evropské unie. „Veškerá politika přesahující evropské hranice by měla být v souladu s rozvojovou strategií,
jejímž primárním a zastřešujícím cílem je snižování chudoby,“ uvádí se v komuniké. Ministři tak upozorňují například na to, že udržitelný rozvoj je závislý na míru a ukončení vývozu zbraní do nestabilních oblastí. Jako stěžejní témata dále zdůrazňují rovnoprávnost mužů a žen, snížení dětské úmrtnosti či soustředění na příčiny ekonomické migrace. Smyslem navazujícího setkání Evropské komise se zástupci zemí Afriky, Karibiku a Pacifiku (ACP) bylo pokročit ve vyjednávání o Dohodách o hospodářském partnerství (Ecomonic Partnership Agreements), jež by měly být uzavřeny do konce roku 2007. „Mezi EU a ACP panuje shoda, že Dohody mají
být prostředkem boje proti chudobě. Evropa nemá žádné agresivní obchodní zájmy v rozvojových zemích,“ komentuje jednání německá ministryně pro rozvoj Heidemarie Wieczorek- Zeulová. V souladu s tímto prohlášením nabídla Evropská unie zemím ACP neomezený přístup na svoje trhy. Zrušeny mají být veškeré kvóty a cla na výrobky dovážené do Evropy včetně zemědělské produkce. Otevření trhu není podmíněno stejnými opatřeními ze strany zemí ACP. Britská organizace Christian Aid však na evropskou politiku pohlíží o poznání jinak: Vyjednávání o Dohodách je podle jejích zástupců podmíněno sna-
Slovníček DAC – Development Assistance Committee, Výbor pro rozvojovou pomoc Výbor OECD pro rozvojovou pomoc (www.oecd.org/dac) monitoruje a koordinuje rozvojové aktivity vyspělých zemí, jež jsou jeho členy. Shromažďuje znalosti o rozvojové problematice a šíří je uvnitř Výboru i navenek. Česká republika se činnosti účastní pouze jako pozorovatel.
EPAs – Economic Partnership Agreements, Dohody o hospodářském partnerství Jsou dohody s obchodními i rozvojovými aspekty, které Evropská unie v současnosti uzavírá se zeměmi regionů Afriky, karibské oblasti a Tichomoří (ACP). V příštím roce nahradí dosavadní kapitoly o obchodu v Dohodě z Cotonou. Ty nejsou v souladu s pravidly Světové obchodní organizace (WTO), což umožňuje speciální výjimka WTO, která platí právě do konce letošního roku. Evropská unie se zavázala, že v nových dohodách zachová rozvojové pojetí a prohloubí dosavadní preferenční obchodní pravidla. EU je přesto kritizována za své pokrytectví při vyjednávání EPAs a prosazování svých obchodních zájmů v rozvojových regionech.
Deklarované úlevy se týkají jen těch zemí, které nespadají mezi takzvané nejméně rozvinuté země (Least Developed Countries). Ty získaly bezcelní přístup na evropské trhy již v rámci dřívější iniciativy Vše kromě zbraní (Everything But Arms).
Statistiky Oficiální rozvojová pomoc vybraných zemí OECD předběžná data za rok 2006 podíl na hrubém národním důchodu země 0,00 %
PPP – Public Private Partnership Partnerské rozvojové projekty veřejného a soukromého sektoru kombinují silné stránky obou zainteresovaných stran. Soukromé firmy využívají kontaktů, zkušeností a expertů partnera z veřejné sféry a samy přispívají tím, že vytvářejí pracovní místa, rozšiřují know-how i nové technologie a zdokonalují výrobní procesy. Investice do pracovníků jsou prospěšné nejen pro firmy, ale i pro přijímající komunity. Při vyjednávání partnerství se posuzuje přínos soukromého subjektu pro celou společnost, nikoli obchodní zájmy firem. Za PPP je možné považovat například Aliance GAVI, která je financovaná ze 75 procent nadací Billa a Melindy Gatesových, či Globální fond pro boj s AIDS, tuberkulózou a malárií.
hou zvýšit evropský export do zemí ACP a tlak Unie na otevření trhů je už nyní patrný. Snižování cel oslabí možnosti regionální hospodářské integrace, která je založena na zvláštních obchodních podmínkách (zóny volného obchodu, celní unie). Ty mají bezpochyby pozitivní vliv na ekonomiky zemí. Navíc další překážky mimo cla a kvóty pro vstup zboží do Evropy zůstávají – například přísné standardy a další necelní bariéry.
0,25 %
0,50 %
0,75 %
1,00 %
1,25 %
5
10
15
20
25
Švédsko Norsko Nizozemsko Dánsko Irsko Velká Británie Belgie Rakousko Francie Finsko Švýcarsko Německo Španělsko Kanada Japonsko Portugalsko Itálie Spojené státy Řecko Česká republika Slovensko Litva 0
oficiální rozvojová pomoc (v mld. USD)
K.)
Publikace vznikla v rámci projektu Zpravodaj o zahraniční rozvojové spolupráci ČR v kontextu členství České republiky v EU a OECD realizovaném společností Člověk v tísni v gesci Ministerstva zahraničních věcí. Na přípravě se podílely Blanka Medková, Sylva Táborská a Barbora Umancová. E-mail:
[email protected]. Sazba: Zoran Bonuš www.Rozvojovka.cz
MEXICO
CUBA
HAITI
ST. LUCIA
BARBADOS
BRAZIL
Guyana Francese (fr)
Falkland Islands (U.K.)
URUGUAY
PARAGUAY
SURINAME GUYANA
TRINIDAD AND TOBAGO
ARGENTINA
BOLIVIA
VENEZUELA
GRENADA
NETHERLAND ANTILLESST. VINCENT & THE GRANADINES
CHILE
ARUBA
GUADELOUPE (FR)
ANTIGUA AND BARBUDA
ANGUILLA ST.KITTS AND NEVIS
DOMINICA MARTINIQUE (FR)
VIRGIN ISLANDS (UK)
VIRGIN ISLAND (US)
Puerto Rico (Us)
DOMINIC REPUBLIC
St. Pierre and Miquelon (Fr.)
SENEGAL GAMBIA
MAURITANIA
Gough (U.K.)
n/a
Tristan da Cunha (U.K.)
< 90%
< 80%
< 70%
< 60%
< 50%
Ascension (U.K.)
ALGERIA
GABON
FINLAND
ROMANIA
SUDAN
UGANDA
NAMIBIA
SOUTH AFRICA
BOTSWANA
KENYA
MALAWI
LESOTHO
SWAZILAND
ZIMBABWE MOZAMBIQUE
ZAMBIA
ERITREA
ETIOPIA
TANZANIA
DEMOCRATIC REPUBLIC RWANDA OF THE CONGO BURUNDI
ANGOLA
CONGO
TURKEY
IRAN AFGHANISTAN
TURKMENISTAN
UZBEKISTAN
KAZAKHSTAN
MADAGASCAR
COMOROS
SOMALIA
DJIBOUTI
YEMEN
SAUDI ARABIA
Reunion (Fr.)
MAURITIUS
SEYCHELLES
INDIA
NEPAL
BHUTAN BANGLADESH
Christmas (Austr.)
INDONESIA
SINGAPORE
MALAYSIA
BRUNEI DARUSSALAM
CAMBODIAVIETNAM
THAILAND
LAO
TAIWAN
PALAU
Guam (U.S.A.)
Northern Mariana Islands (U.S.A.)
JAPAN
AUSTRALIA
PAPUA NEW GUINEA
FEDERATED STATES OF MICRONESIA
EAST TIMOR
PHILIPPINES
REPUBLIC OF KOREA
DEM. PEOPLE'S REP. OF KOREA
Zdroj: Human Development Report 2006
ANTARCTICA
Cocos (keeling) Islands (Austr.)
MYANMAR
CHINA
MONGOLIA
RUSSIAN FEDERATION
SRI LANKA
Chagos Archipelago Diego Garsia
MALDIVES
KYRGYZSTAN
Rodriges Island
KUWAIT PAKISTAN BAHRAIN QATAR UNITED ARAB EMIRATES OMAN
ARMENIA AZERBAIJAN
GEORGIA
SIRYAN CYPRUS LEBANON ARAB REP. IRAQ ISRAELPALESTINIAN JORDAN EGYPT
CENTRAL AFRICAN REPUBLIC
CHAD
LIBYA ARABIA JAMAHIRIYA
MALTA
BULGARIA ALBANYMACEDONIA GREECE
REP. MOLDOVA
UKRAINE
ESTONIA LATVIA LITHUANIA BELARUS
SERBIA AND MONTENEGRO
SLOVENIA CROATIA BOSNIA HERZEGOVINA
AUSTRIA HUNGARY
SLOVAKIA
POLAND
R.F.
SWEDEN
CZECH
CAMEROON
NIGER
TUNISIA
NIGERIA
MONACO
ITALY
SWITZERLAND
LUX.
EQUATORIAL GUINEA
TOGO
BURKINA FASO BENIN
MALI
FRANCE ANDORRA
SIERRA LEONE COTE' GHANA LIBERIA D'IVOIRE
GUINEA BISSAU GUINEA
CAPE VERDE
SPAIN
DENMARK
NORWAY
NETHERLANDS BELGIUM GERMANY
UNITED KINGDOM
MOROCCO
PORTUGAL
IRELAND
Western Sahara
ICELAND
SVALBARD AND JAN MAYEN ISLANDS
Mapa ukazuje, kolik procent obyvatel má přístup k jakémukoli z těchto zdrojů pitné vody: vodovod, veřejné hydranty, vrty, zabezpečené kopané studny, zabezpečené vodní prameny, sběr dešťové vody. Dostatečný přístup je definován jako dostupnost 20 litrů vody na osobu a den vzdálený max. 1 km od bydliště.
PERU'
Bermuda (UK)
Turks and Caikos Islands (U.K.)
BAHAMAS
COLOMBIA
ECUADOR
COSTA RICA PANAMA
GUATEMALA SAN SALVADOR NICARAGUA
JAMAICA
CAYMAN ISLANDS
HONDURAS
BELIZE
UNITED STATES OF AMERICA
CANADA
Greenland (denmark)
Procento lidí s dostatečným přístupem ke zdroji pitné vody
VANUATU
NEW ZEALAND
NEW CALEDONIA
SOLOMON ISLANDS
NAURU
FIJI
TUVALU
KIRIBATI
MARSHALL ISLANDS
Přístup k vodě
