06 MAR 115 ENV 527

RADA EVROPSKÉ UNIE

Brusel 17. října 2006 (19.10) (OR. en) 13854/06

MAR 115 ENV 527

PRŮVODNÍ POZNÁMKA Odesílatel: Jordi AYET PUIGARNAU, ředitel, za generálního tajemníka Evropské komise Datum přijetí: 11. října 2006 Příjemce: Javier SOLANA, generální tajemník, vysoký představitel Předmět: PRACOVNÍ DOKUMENT KOMISE o kontrole uznaných subjektů Komisí a o důsledcích reţimu občanskoprávní odpovědnosti v souladu se směrnicí 94/57/ES

Delegace naleznou v příloze dokument Komise KOM(2006) 588 v konečném znění.

Příloha: KOM(2006) 588 v konečném znění

13854/06

jo DG C III

CS

KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ

V Bruselu dne 11.10.2006 KOM(2006) 588 v konečném znění

PRACOVNÍ DOKUMENT KOMISE o kontrole uznaných subjektů Komisí a o důsledcích reţimu občanskoprávní odpovědnosti v souladu se směrnicí 94/57/ES

CS

CS

PRACOVNÍ DOKUMENT KOMISE o kontrole uznaných subjektů Komisí a o důsledcích reţimu občanskoprávní odpovědnosti v souladu se směrnicí 94/57/ES (Text s významem pro EHP) 1.

ÚVOD

Reforma právního rámce Společenství, kterým se řídí činnosti uznaných subjektů, v rámci balíčku „Erika I“1 přinesla podstatné změny ve způsobu, jakým se řeší obava sdílená Evropským parlamentem, Radou a Komisí, ţe práce uznaných subjektů nesplňuje vţdy nutné normy. Účinnost směrnice Rady 94/57/ES ze dne 22. listopadu 1994, kterou se stanoví společná pravidla a normy pro subjekty pověřené inspekcemi lodí a prohlídkami lodí a pro související činnosti námořní správy2 (dále jen „směrnice“), byla zvýšena tak, aby zajistila větší kontrolu činností těchto soukromých subjektů, které hrají klíčovou roli v námořní bezpečnosti a zabraňování znečišťování. Tato nová pravidla zavedla zejména: – přísné sankce: pozastavení schválení Komise na jeden rok, které můţe vést k úplnému odejmutí schválení, pokud nedostatky, které vedly k pozastavení, přetrvávají; – poţadavek dobrého provádění kontroly bezpečnosti a zabraňování znečišťování před tím, neţ Společenství udělí schválení; – přísnější kritéria týkající se nezávislosti a kvality, jakoţ i vyšší transparentnost ve sdělování informací o plavidlech v dané třídě; – specifické minimální úrovně občanskoprávní odpovědnosti pro uznané subjekty. Účelem této zprávy je: (1)

poskytnout informace o kontrole subjektů uznaných Komisí, včetně povzbudivých výsledků, kterých bylo dosaţeno při řešení situací představujících moţné riziko pro námořní bezpečnost a pro mořské prostředí.

(2)

vyšetřit hospodářské důsledky nového reţimu odpovědnosti podle čl. 6 odst. 5.

Komise i nadále ověřuje uplatňování směrnice v členských státech v otázkách přesahujících otázky prošetřované v tomto dokumentu a v pozdější fázi předloţí zvláštní zprávu v souladu s čl. 16 odst. 4.

1 2

CS

KOM(2000) 142 v konečném znění. Úř. věst. L 319, 12.12.1994, s. 20. Směrnice naposledy pozměněná směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2002/84/ES (Úř. věst. L 324, 29.11.2002, s. 53).

2

CS

2.

UZNANÉ SUBJEKTY

Z přibliţně šedesáti klasifikačních společností uznaných Mezinárodní námořní organizací (IMO) obdrţelo uznání Společenství podle směrnice pouze dvanáct společností. Jedná se o:  American Bureau of Shipping  Bureau Veritas  China Recognised organisation  Det Norske Veritas  Germanischer Lloyd  Korean Register  Lloyd’s Register of Shipping  Nippon Kaiji Kyokai  Registro Italiano Navale (RINA)  Russia Maritime Register of Shipping  Hellenic Register of Shipping  Registro Internacional Naval (RINAVE) Uznání subjektu RINAVE, původně udělené Komisí v roce 20033 v souladu s čl. 4 odst. 3 [nyní čl. 4 odst. 2], bylo dne 18. dubna 2005 prodlouţeno na období tří let s platností omezenou na Portugalsko 4 poté, co Komise ověřila, ţe subjekt i nadále splňuje podmínky směrnice, a ţe výsledky činnosti RINAVE jsou uspokojivé. Uznání subjektu „Hellenic Register of Shipping“, původně udělené Komisí v roce 20015 v souladu s čl. 4 odst. 3 [nyní čl. 4 odst. 2], bylo prodlouţeno dne 2. srpna 2005 na období tří let s platností omezenou na Řecko a Kypr 6 poté, co a) Komise ověřila, ţe subjekt i nadále splňuje kritéria směrnice a b) se subjekt zavázal dostat výsledky své činnosti na průměrnou úroveň uznaných subjektů. Platnost tohoto uznání byla následně rozšířena dne 22. května 2006 na Maltu7. Polské úřady předloţily v březnu 2004 formální ţádost o omezené uznání subjektu „Polish Register of Shipping“ v souladu s čl. 4 odst. 2. Malta, Kypr, Litva, Česká republika a Slovenská republika se později připojily k polské ţádosti. Po téměř dvou letech intenzivní nápravné práce následující po posouzení Komise tento subjekt nyní splňuje veškerá kritéria a poţadavky podle směrnice. V době přípravy této zprávy se připravuje příslušný návrh 3 4 5 6 7

CS

Rozhodnutí Komise 2000/481/ES, Úř. věst. L 193, 29.7.2000, s. 91. Rozhodnutí Komise 2005/311/ES, Úř. věst. L 99, 19.4.2005, s. 15. Rozhodnutí Komise 2001/890/ES, Úř. věst. L 329, 14.12.2001, s. 72. Rozhodnutí Komise 2005/623/ES, Úř. věst. L 219, 24.8.2005, s. 43. Rozhodnutí Komise 2006/382/ES, Úř. věst. L 151, 6.6.2006, s. 31.

3

CS

rozhodnutí, kterým se uděluje omezené uznání Společenství subjektu „Polish Register of Shipping“. 3.

POSOUZENÍ UZNANÝCH SUBJEKTŮ

3.1.

Obecný přehled

V souladu s čl. 4 odst. 5 „subjekty uznané ke dni 22. ledna 2002 již na základě této směrnice jsou dále uznány. Vyžaduje se však, aby splňovaly nová ustanovení této směrnice, což bude posouzeno během prvního posuzování podle článku 11.“ Podle čl. 11 odst. 3 „k ověření, zda odpovídají kritériím uvedeným v příloze, hodnotí Komise všechny uznané subjekty spolu s členským státem, který podal žádost o uznání, pravidelně alespoň každé dva roky.“ Od vstoupení pozměněné směrnice 8 v platnost Komise posoudila všechny uznané subjekty alespoň jednou a cíl provést posouzení jednou za dva roky byl splněn v roce 2005. Přednost byla dána ověření plnění pozměňující směrnice. Komise provedla rozsáhlá posouzení na základě analýzy obou systémů a zvláštního studia případů. Posouzení zahrnovalo návštěvy jak ústředí, tak jedné nebo více regionálních kanceláří kaţdého posuzovaného subjektu. V mnoha případech posouzení zahrnovalo také návštěvy loděnic a stavěných lodí. V této souvislosti Komise provedla v únoru 2005 zvláštní kolo posuzování zaměřené konkrétně na nové stavby, aby prošetřila, jak uznané subjekty reagují na výjimečný tlak, kterým tento trh v současnosti prochází. Dotčené členské státy se těchto posouzení pravidelně účastnily, coţ významným způsobem přispělo k uţitečnosti šetření. Většina posouzení byla plánována společně na přípravných jednáních s odborníky jmenovanými zúčastněným členským státem. Během posuzování mohly členské státy sledovat zvláštní otázky týkající se státu vlajky a přispěly stanovisky k této otázce. Na závěr, před oznámením zjištění Komisi, posuzovatelé diskutovali o svých zjištěních se zúčastněným odborníkem daného členského státu, který zúčastněnou správu informoval o závěrech a průběţné kontrole. Při posuzování uznaných subjektů Komisi od února 2004 pomáhala Evropská agentura pro námořní bezpečnost (EMSA).  Odborné posudky poskytnuté agenturou umoţnily Komisi zvýšit četnost posouzení a rozšířit jejich rozsah, coţ se ukázalo být klíčem pro splnění výše uvedených cílů.  EMSA vytvořila tým inspektorů s příslušnou kombinací znalostí v různých aspektech, na něţ se vztahuje směrnice, a vyvinula zvláštní metodologii pro práci v terénu. To vedlo k důkladnější přípravě posouzení a ke značnému zvýšení schopnosti Komise postřehnout slabá místa v systémech a postupech uznaných subjektů, kde je potřeba přijmout určité kroky.

8

CS

22. leden 2002.

4

CS

3.2.

Hlavní zjištění posouzení

3.2.1.

Obecně Dosud provedená posouzení poukazují na vysoký stupeň plnění kritérií uznanými subjekty, s výjimkou zjištění zdůrazněných v následujících dílčích částech. Komise má nicméně za to, ţe převaţujícím trendem je formální plnění s dobře vyvinutými systémy a postupy, avšak to vše příliš často na úkor proaktivní kontroly a účinného řízení rizik.

3.2.2.

Respektování klasifikačních pravidel a zákonných požadavků Komise prošetřila značný počet spisů lodí, a to buď na základě výběru náhodného vzorku a návštěv v loděnicích, nebo na základě sledování nehod a zadrţení při kontrolách přístavních států. Toto šetření přineslo někdy poněkud bezútěšný obrázek s případy, kdy se významných chyb dopustili inspektoři, nebo kdy jednoduše došlo k vynechání určitých inspekcí nebo zkoušek, zatímco následné vnitřní kontroly někdy neodhalily zřejmé výskyty pochybení nebo neposkytly odpovídající následné ověření:  Zdá se, ţe existuje opakující se model, kdy nejvýraznější výskyty pochybení připadají na subjekty s nejhorším relativním poměrem dostupných zdrojů 9.  Porušení klasifikačních a zákonných poţadavků jedním subjektem lze tedy sledovat v rozsahu, který pravidla a postupy10 subjektu v podmínkách velkého zatíţení svých zdrojů 11 ponechávají na inspektorech. Další šetření provedené subjektem na příkaz Komise odhalilo několik dalších míst, kde nebyly řádně uplatňovány klasifikační a zákonné poţadavky.  V jiném případě po prošetření spisu lodi, která měla nehodu, bylo zjištěno, ţe závaţná pochybení ze strany inspektora při pouţívání pravidel subjektu, ačkoli byla jasně patrná z uvedeného spisu, nebyla odhalena při kontrole jeho práce před předáním do ústředí.  Tento subjekt své inspektory řádně sledoval a přijal opatření v případě špatných pracovních výsledků, včetně odejmutí osvědčení. Nepřezkoumal však lodi, které tito inspektoři kontrolovali, aby zjistil a řešil moţná rizika. Loď, která byla kontrolována jedním z inspektorů, jimţ bylo osvědčení odejmuto, bohuţel krátce nato utrpěla velké škody a přezkoumání spisu lodi vyvolává váţné pochyby o dostatečnosti dohledu na poškozených místech.  Byly zjištěny případy, kdy se zdá, ţe několik uznaných subjektů ignoruje určité inspekce vyţadované mezinárodními úmluvami (např. zkouška kormidelních zařízení při plně naloţené lodi).

9 10 11

CS

Srov. oddíl 3.2.4 Srov. oddíl 3.2.3 Srov. oddíl 3.2.4

5

CS

3.2.3.

„Doložky o pružnosti“ Zdá se, ţe posouzení systémů kvality loděnic uznanými subjekty hraje stále důleţitější roli v certifikačním procesu. Komise plně podporuje tato posouzení jakoţto základní nástroj pro přiměřené doplnění inspekční práce. Nicméně i zde jsou určitá úskalí:  Jak jiţ bylo uvedeno, bylo zjištěno, ţe pravidla jednoho uznaného subjektu umoţňovala inspektorům vynechat inspekce na základě jejich posouzení systému kvality loděnice („doloţka o pruţnosti“) bez kontroly vedení.  Kromě potřeby odpovídající kontroly vedení by měly být bez výjimky provedeny všechny statutární inspekce. V uvedeném případě postupy subjektu a kontrolní seznamy nerozlišovaly jasně mezi statutárními a klasifikačními inspekcemi a výsledkem bylo, ţe obě byly vynechány.  I pokud se jedná o klasifikační inspekce, mělo by se váţně pochybovat o omezeních doloţky o pruţnosti: uznané subjekty mají udělovat osvědčení lodím, ne loděnicím, a musí si to vţdy dostatečně uvědomovat.  Kromě toho Komise ostraţitě sleduje moţnost vyjádřenou v tisku, ţe uznané subjekty mohou „pomáhat“ loděnicím při přípravě svých systémů kvality – buď přímo, nebo prostřednictvím poboček a společných podniků. To, ať uţ v souvislosti s doloţkami o pruţnosti či ne, můţe vést ke střetům zájmů. Vedle opatření přijatých v individuálních případech Komise hodlá provést hloubkové posouzení celkové situace a podle toho pak postupovat.

3.2.4.

Zdroje V mnoha případech Komise zjistila nedostatek dostatečných zdrojů pro řešení současného pracovního zatíţení subjektu, zejména s ohledem na současnou intenzivní kulminaci nových staveb.  Komise v zásadě pouţila pro měření přiměřenosti zdrojů dva ukazatele: poměr lodí na inspektora12, coţ umoţňuje celkové měření zdrojů subjektu, a poměr nových staveb na inspektora13, jehoţ cílem je měřit další zatíţení zdrojů subjektu v důsledku náročnější inspekční a certifikační činnosti v souvislosti se stavbou lodí. Tyto poměry poskytují velice uţitečné údaje, které nicméně musí být zvaţovány ve světle dalších faktorů, jako je sloţení a stáří loďstva. Komise také přezkoumala, zda jsou zdroje dostačující na určitých pracovištích. Získané výsledky byly poté pouţity jako nástroj pro měření podstatných zjištění posouzení.

12 13

CS

Počet lodí, na něţ se vztahuje směrnice, klasifikovaných uznaným subjektem děleno počtem samostatných inspektorů. Počet lodí, na něţ se vztahuje směrnice a které se staví, na třídu uznaného subjektu děleno počtem samostatných inspektorů.

6

CS

 Při posuzování práce prováděné jedním uznaným subjektem v jedné důleţité loděnici Komise přímo zjistila jasnou, trvalou nerovnováhu mezi dostupnou pracovní silou (jeden samostatný inspektor, kterému příleţitostně pomáhal druhý inspektor) a několik nových staveb, na které bylo třeba dohlíţet (čtyři kdykoli v průběhu několika měsíců). To vedlo k několika porušením jak klasifikačních, tak zákonných poţadavků.  V jiném případě Komise odhalila nadměrné uchylování se k externímu personálu, který pomáhal inspektorům uznaného subjektu na velkých nových stavbách. Zjistilo se, ţe tento externí personál prováděl inspekce, které lze povaţovat za jádro činnosti během nové stavby, a normálně by je měli vykonávat inspektoři, kteří pracují výhradně pro subjekt.  Jak bylo zdůrazněno v oddíle 3.2.2, zdá se, ţe mezi nejvýznamnějšími podstatnými zjištěními a nejvyššími hodnotami výše uvedených ukazatelů existuje vzájemný vztah. Příčiny tohoto problému nejsou zcela jasné, ačkoli mohou pramenit buď z pouhé konkurence, nedostatku kvalifikovaného personálu a/nebo slabosti uznaných subjektů vůči loděnicím, a to na pozadí prudce rostoucí poptávky a následně namáhavých výrobních podmínek. V kaţdém případě se Komise zvlášť zabývá moţným dopadem tohoto problému na bezpečnost lodí ve střednědobém a dlouhodobém horizontu a za aktivní spolupráce dotčených subjektů přijala nezbytná opatření. 3.2.5.

Politika a systém kvality Uznané subjekty obecně zavedly poměrně sofistikované systémy kvality s podrobnými a zevrubně popsanými postupy. Posouzení Komise však prokázala téměř systematickou neschopnost buď definovat významné klíčové ukazatele výsledků činnosti, nebo, častěji, neschopnost stmelit je do smysluplného systému, který by mohl vedení pomoci posoudit výsledky činnosti subjektu a zaujmout proaktivní, preventivní postoj.  Obecně byl dojem Komise takový, ţe se jedná o záleţitost, kdy bude neodvratně potřeba určité doby úvah a pokusů a omylů uznaných subjektů, avšak všechny subjekty by se s tím měly řádně vypořádat ve střednědobém období.

3.2.6.

Nezávislost Jedná se bezpochyby o kritérium, které se posuzuje nejobtíţněji. Je tomu tak z velké části z důvodu velmi různorodého statutu uznaných subjektů: některé z nich jsou nadace nebo podobné subjekty a jeden je v plném vlastnictví nadace, zatímco ostatní jsou neziskovými organizacemi nebo podobnými subjekty a zbytek jsou akciovými společnostmi. Komise se snaţila určit orgány a zaměstnance skutečně řídící obchodní činnost a záleţitosti subjektu a dosáhnout jasné situace, kdy by kategorie zájmů uvedené

CS

7

CS

v příloze („omezené kategorie“)14 nebyly v pozici, ve které by v nich mohly uplatňovat rozhodující vliv. V případě akciových společností bylo rovněţ přihlédnuto k vlastnictví akcií, a to bez ohledu na podnikovou strukturu těchto společností.  Analýza proto někdy vyţadovala přezkoumání orgánů, které, ačkoli se nezabývají správou společnosti, mají slovo při rozhodování o pravidlech, přijetí / pozastavení / zrušení klasifikační třídy a udělení zákonných osvědčení. Takovými orgány jsou například klasifikační a technické výbory.  Obecně uznané subjekty vyvinuly značné úsilí k tomu, aby splnily poţadavky směrnice.  V jednom případě se však po uznaném subjektu poţadovalo, aby změnil sloţení své správní rady, aby bylo zajištěno úplné splnění poţadavků směrnice. Co se týče nezávislosti inspektorů, situace je obecně uspokojivá a všechny posuzované subjekty zavedly do svých etických kodexů, pracovních smluv atd. příslušné ochranné doloţky.  Většina těchto doloţek nicméně vyţadovala upravit tak, aby odráţely přesné podmínky směrnice týkající se totoţnosti a osobních, obchodních nebo rodinných styků s omezenými kategoriemi.  Obecně Komise uznaným subjektům doporučila zavést systém, pomocí kterého by bylo moţno ověřit situaci inspektorů, neţ jim bude práce přidělena. 3.2.7.

14

CS

Další požadavky směrnice (1)

Všeobecně, kromě několika ojedinělých případů, se zdá být vyloučení inspektorů, kteří nepracují výhradně pro subjekt, ze statutární práce dobře zavedeno. Zatímco některé uznané subjekty přestaly takové inspektory zaměstnávat, ostatní si je podrţely v poměrně vysokém počtu. Komise věnuje zvláštní pozornost ověření toho, zda jsou tito inspektoři řádně školeni a sledováni. V kaţdém případě bychom si však měli poloţit otázku, zda by mělo být povoleno, aby tato nenormální situace, kdy inspektoři, kteří jsou vyloučeni z provádění statutárních úkolů, mohou přesto vykonávat klasifikační inspekce, i nadále pokračovala.

(2)

Mezi uznanými subjekty převaţuje tendence spět k decentralizovanější struktuře. Určité nedostatky však naznačují, ţe uznané subjekty, které přijímají tento přístup, musí zavést další kontroly a kroky pro vyváţení rizik plynoucích z decentralizace (zejména vyšší vystavení tlaku v souvislosti s provozními potřebami a poţadavky klientů).

(3)

Proto, v nejreprezentativnějším případě, decentralizace jednoho subjektu vedla k tomu, ţe regionální ředitelé získali de facto rozsáhlou kontrolu nad udělováním prací, vzděláváním a sledováním inspektorů. To se opíralo o

Majitelé nebo stavitelé lodí nebo jiné subjekty obchodně zapojené do výroby, vybavování, oprav nebo provozu lodí.

8

CS

obsáhlou databázi poskytující regionálním ředitelům veškeré důleţité informace o úrovni, kvalifikacích inspektora atd., zatímco ústředí provádělo kontrolu v zásadě jen pomocí dvouletých auditů. Následovalo nicméně mnoho případů udělení práce inspektorům bez náleţité úrovně kvalifikace. Tento případ se v současnosti projednává. (4)

3.3.

Celkově se zdá, ţe se uznané subjekty v současnosti kvalifikacemi a vzděláváním řádně zabývají. Komise přesto i nadále dává pozor na stále častější případy opomenutých opakovacích školení.

Výsledky činnosti uznaných subjektů

Měřeno ve smyslu ročního poměru zadrţení třídy podle Paříţského memoranda o porozumění, Tokijského memoranda o porozumění a Pobřeţní policie USA se výsledky činnosti dvanácti uznaných subjektů Společenství v posledních letech pozoruhodně zlepšily, coţ lze vidět v následujících tabulkách: OBLAST STÁTNÍ PŘÍSTAVNÍ INSPEKCE PODLE PAŘÍŽSKÉHO MEMORANDA O POROZUMĚNÍ Zadržení jako % inspekcí 10,00% 9,00% 8,00% 7,00% Všechna zadržení

6,00% 5,00%

Zadržení třídy (CRD) (všechny KS)

4,00%

Zadržení třídy (CRD) (12 uznaných subjektů EU)

3,00% 2,00% 1,00% 0,00% 1999 2000 2001 2002 Zdroj: roční zprávy o Pařížském memorandu. Zpracovala EMSA

CS

2003

2004

9

CS

OBLAST STÁTNÍ PŘÍSTAVNÍ INSPEKCE PODLE POBŘEŽNÍ STRÁŽE USA Zadržení třídy (CRD) jako % připlutých plavidel

0,60%

0,50%

0,40% Průměr 12 uznaných 0,30%

subjektů EU Průměr všech KS

0,20%

0,10%

0,00% 1999

2000

2001

2002

2003

2004

Zdroj: Roční zprávy Pobřeţní stráţe USA. Zpracovala EMSA

OBLAST STÁTNÍ PŘÍSTAVNÍ INSPEKCE PODLE TOKIJSKÉHO MEMORANDA O POROZUMĚNÍ

Zadržení třídy (CRD) jako % inspekcí

3,00% 2,50% 2,00%

Všechny KS

1,50%

Průměr 12 uznaných subjektů EU

1,00% 0,50% 0,00% 2003 2004 Zdroj: Roční zprávy o Tokijském memorandu. Zpracovala EMSA

Komise toto zlepšení, které značným způsobem zmírňuje určitý pocit znepokojení vyvolaný doposud provedenými posouzeními, upřímně vítá. V současné době se připravuje sofistikovanější systém měření výsledků činnosti uznaných subjektů. Tento nový systém bude zahrnovat jak počet ročních, tak víceletých zadrţení (měřeno ve smyslu statistického významu), a bude přihlíţet k dalším faktorům jako nehody a vlajkové sloţení příslušných loďstev. 3.4.

Opatření přijatá Komisí

Při řešení zjištěných nedostatků dala Komise absolutní přednost zjištění a odstranění veškerých potenciálních hrozeb pro bezpečnost.

CS

10

CS

Uznané subjekty byly obecně připraveny spolupracovat a přijaly kroky k doplnění svých pravidel a postupů i svých systémů kvality všude, kde bylo zjištěno neplnění poţadavků směrnice a/nebo kde tyto poţadavky nebyly správně uplatňovány. V několika závaţných případech nicméně Komise vyţadovala, aby dotyčné subjekty šly o krok dál a zajistily: (1)

ţe jsou co nejpřesněji známé moţné následky všech nedostatků:  Vyţaduje se tedy vyčerpávající posouzení rizik v souvislosti se zjištěnými nedostatky systému. V jednom případě posouzení rizik zahrnovalo celý subjekt a téměř 1500 lodí, jejichţ stavba byla v minulých letech pod dohledem inspektorů.

(2)

ţe se bude odpovídajícím způsobem zacházet s loďmi, u nichţ bylo zjištěno, ţe představují moţné riziko:  Vyţadovaly se proto plány opakovaných inspekcí, aby se ověřilo, zda nedostatky zjištěné z výsledků posouzení vedly ke skutečným chybám při inspekcích. V době přípravy této zprávy byly provedeny opakované inspekce sedmi lodí a dvě další musí být okamţitě znovu podrobeny inspekci, zatímco na základě výsledků probíhajícího posuzování rizika by mohlo těchto lodí být ještě více.

(3)

ţe v budoucnu budou řádně uplatňována stávající nebo nově přijatá pravidla a zákonné poţadavky:  Vyţadovaly se komplexní školicí plány, z nichţ některé se vztahují na celý subjekt.

(4)

ţe subjekt disponuje dostatečnými zdroji pro provádění svých úkolů:  Vyţadovaly se proto jak jednorázové, tak několikaleté náborové plány. V jednom případě se jedná o více neţ 10 % nárůst inspektorské pracovní síly subjektu.

(5)

ţe je plně zaručena nezávislost subjektu:  Jak bylo uvedeno výše, po jednom subjektu se poţadovalo, aby změnil sloţení své správní rady, aby bylo dosaţeno bezpečné většiny neomezených kategorií.

Některé z těchto kroků stále probíhají, ale Komise je jiţ nyní přesvědčena, ţe přinesly zcela nový, proaktivní způsob řešení slabých míst uznaných subjektů. Některé z těchto kroků znamenají pro dotčené subjekty vysoké náklady, coţ svědčí o jejich odhodlání zajistit bezpečnost a o přidané hodnotě zásahu Komise v této oblasti, přičemţ přínosy tohoto zásahu značně přesahují hranice evropského loďstva. 3.5.

Závěr

Evropská komise má za to, ţe pro uznané subjekty Společenství je prioritou vţdy zajistit nejvyšší kvalitu své práce. Je potřeba mít stále na mysli, ţe kaţdá chyba se počítá a jednoho dne můţe mít katastrofální následky. Z tohoto hlediska zjištění Komise dokládají, ţe je stále potřeba vykonat mnoho pro dosaţení přijatelné úrovně rizika. Komise věří, ţe tento problém neleţí ani v samotných systémech, ani

CS

11

CS

v současných profesních normách uznaných subjektů: měla by se zejména zdokonalit kontrola prostředí těchto subjektů jako celku, coţ prozatím neodpovídá skutečnému riziku souvisejícímu s jejich činností. V posledních letech nebývalá úroveň stavby nových lodí způsobila značný nátlak na průmysl, který dosáhl hranic svých moţností. Je důleţité zajistit, aby uznané subjekty mohly odpovídajícím způsobem reagovat a aby z dlouhodobého hlediska nebyla ohroţena bezpečnost. Komise nebude váhat s odebráním uznání jednomu nebo několika uznaným subjektům, budeli to nutné, avšak nejdříve se pokusí vyuţít všech prostředků, aby bylo zajištěno, ţe lodi, kterým tyto subjekty udělily osvědčení, jsou a budou i nadále bezpečné. Komise toto vykonala s povzbudivými výsledky – také díky ochotné spolupráci členských států a dotčených subjektů. Komise bude pokračovat v tomto přísném a proaktivním směru společně s pokračující technickou pomocí agentury EMSA v přesvědčení, ţe přijatá opatření účinně přispějí k zajištění vyšší bezpečnosti našich moří. Komise přihlédla k výše uvedeným zjištěním ve svém návrhu pro přepracování směrnice 94/57/ES v rámci třetího balíčku o „námořní bezpečnosti“. Proto:  Zesílený, transparentnější a nezávislejší systém udělování osvědčení systémům kvality je základem pro preventivní politiku, která klade větší důraz na odpovídající řízení rizika uznanými subjekty.  Zavedení finančních sankcí za nesplnění kritérií směrnice (včetně jednorázových pokut a pravidelně placených pokut) nejen ţe zvyšuje přiměřenost systému, ale zvýší také účinnost kroků Společenství v této oblasti a přispěje k cíli napravit nedostatky ihned u zdroje.  Poučení z doposud provedených posouzení Komisi umoţnila navrhnout několik dodatků ke kritériím směrnice tak, aby se zvýšila jejich uţitečnost a jasnost, např. pokud jde o dostatečnost zdrojů. 4.

OBČANSKOPRÁVNÍ ODPOVĚDNOST

Komise s pomocí agentury EMSA prozkoumala hospodářský dopad provádění reţimu občanskoprávní odpovědnosti podle čl. 6 odst. 2 písm. b) směrnice. Výsledky příslušné studie jsou shrnuty v příloze. Při zkoumání tohoto tématu je důleţité pamatovat, ţe směrnice upravuje pouze náhradu, na kterou má nárok správa členského státu od uznaného subjektu v případě, ţe je správa činěna odpovědnou rozhodnutím soudu nebo na základě rozhodčího řízení v důsledku pochybení ze strany uznaného subjektu. 4.1.

Provádění členskými státy

Výše uvedená studie prokázala, ţe: (1)

CS

Případ neomezené odpovědnosti za hrubou nedbalost, jak upravuje čl. 6 odst. 2 písm. b) bod i), je bez výhrad přijímán.

12

CS

(2)

Co se týče případů nedbalosti podle čl. 6 odst. 2 písm. b) bod ii) a iii), původně zamýšlené minimální úrovně odpovědnosti (dolní hranice) se obecně staly maximálními úrovněmi odpovědnosti (horní hranice), protoţe většina členských států stanovila omezení na částkách uvedených v čl. 6 odst. 2 písm. b) bodě ii) a iii) nebo mírně vyšších. Je zde nicméně významná výjimka, kdy pět členských států vyuţilo moţnosti vyjednat neomezenou odpovědnost také v těchto případech.

(3)

Ţádný známý případ prozatím nespustil mechanismus podle čl. 6 odst. 2 písm. b) a neexistuje proto judikatura, která by mohla poskytnout vodítko.

4.2.

Uznané subjekty

Nic nenaznačuje tomu, ţe by finanční stabilita uznaných subjektů byla ovlivněna zavedením čl. 6 odst. 2 písm. b). Při konzultacích uznané subjekty obvykle: (1)

Trvaly na nemoţnosti „pojistit neomezenou odpovědnost“. Je to zřejmé – pojistné krytí bude vţdy mít omezení. Dalo by se však předpokládat, ţe by toto krytí bylo přiměřené skutečně vzniklému riziku. Je důleţité poznamenat, ţe studie prokázala, ţe uznané subjekty nezvýšily své pojistné krytí z důvodu vstupu v platnost současného reţimu občanskoprávní odpovědnosti podle směrnice – ačkoli se toto pojištění obecně povaţuje za dostatečné pro limity směrnice. Některé uznané subjekty ve svých dohodách s pověřujícími členskými státy přijaly neomezenou odpovědnost také v případě nedbalosti. Bylo namítáno, ţe by to působilo jako překáţka vstupu na trh, protoţe subjekty, které nejsou připraveny přijmout tyto podmínky, by nebyly schopny fungovat na trhu členských států, které to vyţadují. Nicméně: – je na kaţdé straně jednání, aby přijala podmínky dohody, včetně neomezené odpovědnosti, podle kterých jsou ochotny pracovat. Zdá se také, ţe kaţdá strana jednání má stejnou sílu. – argument, ţe by výše uvedená skutečnost mohla být pouţita jako diskriminační prvek, průzkum nepotvrzuje, jelikoţ všechny členské státy mají dohody s několika uznanými subjekty podle velikosti a povahy svého vlajkového loďstva.

(2)

Vyjádřily své obavy, ţe směrnice můţe vytvořit nová práva na náhradu. Znění článku 6 a zejména slova: „...pokud je správě odpovědnost plynoucí z jakéhokoli případu uložena konečným rozhodnutím soudu... má správa nárok na finanční náhradu od uznaného subjektu...“ vzbuzují obavu, ţe třetí strany nyní mají nové zákonné právo získat finanční náhradu za finanční škody od příslušné vnitrostátní námořní správy, a, nepřímo, od příslušných uznaných subjektů prostřednictvím ustanovení o odpovědnosti v čl. 6 odst. 2 písm. b). – Nicméně je zřejmé, ţe tomu tak není: nic ve směrnici nemění reţim odpovědnosti vnitrostátních správ. – Po zavedení těchto ustanovení uznané subjekty přesto vykázaly výrazný růst nákladů na pojištění a soudní řízení. Nezdá se, ţe by to mělo znatelný dopad na účtované poplatky.

CS

13

CS

– Pro objasnění situace a pro utlumení rostoucího mnoţství soudních řízení uznané subjekty navrhují vloţit ustanovení v tom smyslu, ţe čl. 6 odst. 2 písm. b) nevytváří nová práva na náhradu. Vyšlo by najevo, ţe některé členské státy ve svých dohodách s uznanými subjekty podobné doloţky přijaly (např. Dánsko, Lotyšsko, Nizozemsko). Tyto doloţky budou ověřeny, aby bylo zajištěno, ţe nemají opačný vliv, tj. ţe neomezují moţnosti správ získat náhradu v souladu se směrnicí. (3)

4.3.

Navrhovaly, aby omezení podle čl. 6 odst. 2 písm. b) bodu ii) a iii) byla změněna na maximální omezení odpovědnosti. V rámci tohoto scénáře uznané subjekty uvedly, ţe by byly ochotny přijmout vyšší omezení odpovědnosti. Závěr

Komise konstatuje, ţe zatímco členské státy oznámily příslušná prováděcí opatření, průzkum, který provedla Southamptonská univerzita15, naznačuje, ţe některé prvky ve směrnici nemusely být správně převedeny do všech vnitrostátních právních systémů. Jako součást programu Komise pro posouzení shody v této oblasti16 budou provedena nezbytná ověření. Komise nevidí ţádný důvod měnit stávající stav za předpokladu, ţe neexistují ţádné důkazy o narušení finanční stability (rovnováhy) uznaných subjektů nebo o dopadu na ni. Komise zejména nepovaţuje za nezbytné vkládat do směrnice nové ustanovení ve smyslu, ţe čl. 6 odst. 2 písm. b) nevytváří nová práva na náhradu, jak poţadují uznané subjekty17. Kromě toho současná ustanovení o odpovědnosti jsou platná pouze od 22. července 2003 a je příliš brzy na to činit jakékoli závěry o nutnosti jejich revize, zejména v případě neexistence jakýchkoli souvisejících soudních rozhodnutí. Komise bude i nadále sledovat provádění čl. 6 odst. 2 písm. b) a, bude-li to nutné, obrátí se na zákonodárce.

15 16 17

CS

Srov. tabulku 1 v příloze. V době vypracování této zprávy probíhalo přestupkové řízení proti Slovenské republice, ačkoli se nejednalo o ustanovení o odpovědnosti podle směrnice (porušení povinností podle článku 3). Komise nicméně ověřuje ve svém posouzení kaţdého uznaného subjektu, zda je jeho pojistné krytí dostačující.

14

CS

PŘÍLOHA: PŘÍPRAVNÁ STUDIE REŢIMU ODPOVĚDNOSTI PODLE ČL. 6 ODST. 2 PÍSM. B) SMĚRNICE 94/57/ES VE ZNĚNÍ POZDĚJŠÍCH PŘEDPISŮ 1.

OBECNÉ SOUVISLOSTI

Směrnice 94/57/ES ve znění pozdějších předpisů v čl. 6 odst. 5 uvádí, ţe „výbor předloţí nejpozději do 22. července 2006 Evropskému parlamentu a Radě zprávu hodnotící hospodářské důsledky reţimu odpovědnosti stanoveného tímto článkem [čl. 6 odst. 2 písm. b)] zúčastněným osobám, a zejména jeho následky pro finanční rovnováhu uznaných subjektů. Zprávu vypracuje ve spolupráci s příslušnými orgány členských států a zúčastněnými osobami, zejména s uznanými subjekty nebo klasifikačními společnostmi. V případě potřeby předloţí Komise na základě uvedeného hodnocení návrh na změnu této směrnice s konkrétnějším odkazem na zásadu odpovědnosti a maximální výši odpovědnosti.“ Komise v září 2005 poţádala agenturu EMSA, aby v tomto ohledu provedla přípravnou studii jako podklad pro zprávu Komise. Po nabídkovém řízení agentura EMSA uzavřela smlouvu na provedení průzkumu s Institutem pro námořní právo Southamptonské univerzity (Institute of Maritime Law of the University of Southampton). Výsledkem byla zpráva vypracovaná nezávislou skupinou výzkumných pracovníků Institutu pro námořní právo Southamptonské univerzity v souvislosti se „Studií hodnocení hospodářských důsledků reţimu odpovědnosti na dotčené strany a následky pro finanční rovnováhu uznaných subjektů – směrnice 94/57, čl. 6 odst. 5“ ze dne 15. února 2006. Celkovým cílem studie je doloţit důsledky provádění ustanovení o odpovědnosti podle čl. 6 odst. 2 písm. b) směrnice 94/57/ES (ve znění směrnice 2001/105/ES). Průzkum se zaměřuje zejména na uznané subjekty oprávněné ve 25 členských státech Evropské unie, Norsku a na Islandu, bylo však potřeba provést určitý průzkum také v jiných mimoevropských námořních zemích, aby bylo moţno poskytnout širší souvislosti pro zhodnocení obchodních výhod a nevýhod provádění směrnice. Studie předkládá přehled peněţních omezení odpovědnosti, které byly dohodnuty mezi 25 členskými státy EU, Norskem a Islandem na jedné straně a uznanými subjekty na druhé straně v souladu s čl. 6 odst. 2 písm. b) body i), ii) a iii). Pokud vnitrostátní právní předpisy země stanovují neomezenou odpovědnost, bylo zkoumáno, zda vnitrostátní právní předpisy dotčené země nabízejí alternativní formy ochrany. Průzkum a údaje ze southamptonské studie byly pouţity jako podklad a vstupní informace pro tuto zprávu. 2.

SOUVISLOSTI USTANOVENÍ O ODPOVĚDNOSTI PODLE ČL. 6 ODST. 2 PÍSM. B)

Návrh na změny směrnice 94/57/ES vedl k jejímu pozměnění směrnicí 2001/105/ES18, kde jeden z ústředních návrhů následoval po nehodě tankeru ERIKA v prosinci 1999 a představoval část takzvaného balíčku ERIKA I. Jednou z ústředních otázek při projednávání návrhu Komise bylo 18

CS

Úř. věst. L 324, 29. 11. 2002, s. 53.

15

CS

zavedení ustanovení o odpovědnosti v článku 6. Návrh Komise vycházel z práce takzvané Gothenburgské skupiny, která se skládala z několika správ státu vlajky EU a několika mezinárodních uznaných subjektů, které diskutovaly o standardních ustanoveních v souvislosti s odpovědností a o jejich návrhu a snaţily se dohodnout o omezení odpovědnosti v případech nedbalosti. Návrh Komise (COM2000)142 v konečném znění) obsahoval text, který zahrnoval neomezenou odpovědnost za hrubou nedbalost nebo úmyslné jednání a omezení odpovědnosti za nedbalé nebo nezodpovědné jednání. Navrhovaná omezení činila 5 milionů eur za škodu na zdraví anebo za úmrtí a 2,5 milionu eur za ztrátu nebo škodu na majetku. Při postupu spolurozhodování, které vedlo k dohodě mezi Radou a Evropským parlamentem, byl návrh změněn a maximální omezení (horní meze) byly stanoveny na minima (dolní meze). Částky se změnily na 4 a 2 miliony eur. Ustanovení čl. 6 odst. 2 písm. b) směrnice 94/57/ES vyţaduje zahrnutí následujících ustanovení do nástroje, kterým se řídí pracovní vztah mezi vnitrostátní správou a uznaným subjektem:

CS

–

Pokud je správě odpovědnost plynoucí z jakéhokoli případu uložena konečným rozhodnutím soudu nebo jako součást urovnání sporu v rozhodčím řízení spolu s požadavkem poskytnout poškozeným osobám náhradu za ztrátu nebo škodu na majetku nebo škodu na zdraví anebo za úmrtí, o kterých bylo před tímto soudem prokázáno, že byly způsobeny úmyslným jednáním nebo opomenutím či hrubou nedbalostí uznaného subjektu, jeho orgánů, zaměstnanců, zástupců nebo jiných osob jednajících jeho jménem, má správa nárok na finanční náhradu od uznaného subjektu v rozsahu odpovídajícím uvedené ztrátě, škodě na majetku, škodě na zdraví nebo úmrtí způsobené podle rozhodnutí soudu daným uznaným subjektem;

–

Pokud je správě odpovědnost plynoucí z jakéhokoli případu uložena konečným rozhodnutím soudu nebo jako součást urovnání sporu v rozhodčím řízení spolu s požadavkem poskytnout poškozeným osobám náhradu za škodu na zdraví anebo za úmrtí, o nichž bylo před tímto soudem prokázáno, že byly způsobeny jakýmkoli nedbalým nebo nezodpovědným jednáním nebo opomenutím uznaného subjektu, jeho zaměstnanců, zástupců nebo jiných osob jednajících jeho jménem, má správa nárok na finanční náhradu od uznaného subjektu v rozsahu odpovídajícím uvedené škodě na zdraví nebo úmrtí způsobené podle rozhodnutí soudu daným uznaným subjektem; členské státy mohou stanovit maximální částku vyplatitelnou uznaným subjektem, která však musí činit alespoň 4 miliony eur;

–

Pokud je správě odpovědnost plynoucí z jakéhokoli případu uložena konečným rozhodnutím soudu nebo jako součást urovnání sporu v rozhodčím řízení spolu s požadavkem poskytnout poškozeným osobám náhradu za ztrátu nebo škodu na majetku, o nichž bylo před tímto soudem prokázáno, že byly způsobeny jakýmkoli nedbalým nebo nezodpovědným jednáním nebo opomenutím uznaného subjektu, jeho zaměstnanců, zástupců nebo jiných osob jednajících jeho jménem, má správa nárok na finanční náhradu od uznaného subjektu v rozsahu odpovídajícím uvedené

16

CS

ztrátě nebo škodě způsobené podle rozhodnutí soudu daným uznaným subjektem; členské státy mohou stanovit maximální částku vyplatitelnou uznaným subjektem, která však musí činit alespoň 2 miliony eur. Je důleţité rozlišovat mezi následujícím: (1)

Statutární práci (dohled) provádí uznaný subjekt na vlajkovém loďstvu, aby stanovil soulad registrovaných plavidel s příslušnými poţadavky mezinárodních (IMO) úmluv, předpisů, směrnic EU a vnitrostátních právních předpisů. Vztah mezi správou státu vlajky a uznaným subjektem by měl být stanoven v dohodě mezi oběma stranami.

(2)

Ţádný stát vlajky není povinen pověřit statutární prací jakýkoli uznaný subjekt. Je naprosto v pořádku, pokud tuto práci stát vlajky provádí sám, stejně jako je naprosto v pořádku pověřit statutární prací uznaný subjekt. V praxi se většina členských států přiklání k pověření uznaných subjektů statutární prací, a to v menší nebo vyšší míře.

(3)

Situace regulovaná v ustanoveních o odpovědnosti nastává mezi správou státu vlajky a uznaným subjektem tehdy, kdyţ správa pověří uznaný subjekt prováděním statutárních úkolů svým jménem. Pokud je v této situaci odpovědnost plynoucí z jakéhokoli případu správě uloţena konečným rozhodnutím soudu, můţe tato správa získat náhradu částky, kterou musela zaplatit jako pokutu, od uznaného subjektu, který práci jejím jménem vykonává.

(4)

V případě hrubé nedbalosti (čl. 6 odst. 2 písm. b) bod i)) je stanovena neomezená odpovědnost, např. v případě, ţe soud rozhodne o jakékoli částce, kterou musí správa zaplatit, má správa nárok na náhradu této částky od uznaného subjektu v plné výši.

(5)

V případech nedbalosti (čl. 6 odst. 2 písm. b) body ii), iii)) můţe správa získat náhradu do výše maxima dohodnutého mezi správou státu vlajky a uznaným subjektem, avšak toto maximum nesmí být niţší neţ 4 a 2 miliony eur. Proto v případě, kdy se strany dohodly na tomto omezení do určité výše, avšak soud by rozhodl o vyšší částce, musela by dotčená správa státu vlajky uhradit jakoukoli částku převyšující 2 a 4 miliony eur sama (nebo případně prostřednictvím pojištění).

(6)

Směrnice nicméně nechává na obou stranách, správě státu vlajky a uznaném subjektu, který si správa přeje pověřit výkonem statutární práce svým jménem, aby na základě vzájemného jednání dohodly částku vyšší neţ 2 a 4 miliony eur, včetně neomezené odpovědnosti. Směrnice však neukládá neomezenou odpovědnost pro případy nedbalosti (čl. 6 odst. 2 písm. b) bod ii), iii)).

(7)

Nemohou-li strany dosáhnout dohody, potom správa nemůţe vyuţít uznaného subjektu nebo mu svěřit statutární práci a bude muset tyto úkoly vykonat jakoţto stát vlajky, k čemuţ má plné právo.

Ustanovení o odpovědnosti uvedená v čl. 6 odst. 2 písm. b) vstoupila v platnost dne 22. července 2003 a zpráva podle čl. 6 odst. 5 se zaměřuje na zhodnocení důsledků provádění těchto ustanovení o odpovědnosti. Je zajímavé zhodnotit úroveň odpovědnosti, na které se členské státy dohodly s uznanými subjekty, zejména existují-li případy, kdy členské státy jednáním dohodly neomezenou odpovědnost také pro případy nedbalosti. Jestliţe se tyto případy vyskytly, prošetřovalo se, zda existuje jakákoli jiná ochrana uznaných subjektů.

CS

17

CS

3.

ÚROVNĚ ODPOVĚDNOSTI – SOUHRNNÝ PŘEHLED

3.1.

Úrovně odpovědnosti ve státech vlajky EU/EHP

Směrnice uvádí, ţe v případech hrubé nedbalosti (čl. 6 odst. 2 písm. b) bod i)) by měla být stanovena neomezená odpovědnost, přičemţ proti tomuto ustanovení nebylo nic namítnuto a zdá se, ţe tomu tak je ve všech členských státech EU, které směrnici provádí. Přijatá omezení odpovědnosti se ve státech EU/EHP liší podle případů nedbalosti (čl. 6 odst. 2 písm. b) bod ii)/iii)).  Osm členských států (Kypr, Maďarsko, Lotyšsko, Litva, Polsko, Slovinsko, Švédsko, Spojené království) má pro čl. 6. odst. 2 písm. b) bod ii)/iii) stanoveno omezení odpovědnosti na 4/2 miliony eur.  Pět členských států a Norsko uplatňuje na situace podle čl. 6 odst. 2 písm. b) bod ii)/iii) omezení mírně vyšší, neţ jsou částky uvedené ve směrnici, a to 5/2,5 milionu eur (Belgie, Dánsko, Řecko, Malta, Portugalsko, Norsko).  Tři členské státy (Finsko, Irsko a Nizozemsko) mají omezení odpovědnosti stanoveno na 5/2,5 milionu amerických dolarů19.  Pět států EU, jmenovitě Francie, Německo, Itálie, Lucembursko a Španělsko, přijalo neomezenou odpovědnost podle čl. 6 odst. 2 písm. b) bodu ii) a iii). (Je moţné, ţe polský model dohody také stanoví neomezenou odpovědnost).  U zbývajících čtyř členských států20 nebyly k dispozici ţádné informace, nebo jich bylo málo. Na závěr, 17 členských států a Norsko zavedlo omezenou odpovědnost pro případy nedbalosti. Částky z velké části odpovídají částkám uvedeným ve směrnici, „dolní mez“ je však zaměněna za „horní mez“. 5 členských států vyuţilo moţnosti uvedené v článku 6 a dohodlo s pověřenými uznanými subjekty neomezenou odpovědnost také pro případy nedbalosti. U tří členských států a Islandu je situace nejasná z důvodu nedostatečných informací. Tabulka 1 uvádí souhrnný přehled situace k únoru 2006 na základě analýzy jednotlivých států, kterou provedla Southamptonská univerzita za pouţití odpovědí na dotazníky21.

19 20 21

CS

Podle únorových směnných kurzů tyto částky odpovídají 4,2/2,1 milionu eur. Rakousko, Česká republika, Estonsko a Slovinsko. Přes veškerou snahu shromáţdit z vládních a dalších oficiálních zdrojů veškerá dostupná data nelze zaručit přesnost a úplnost uvedených informací.

18

CS

Tabulka 1 Statut provádění čl. 6 odst. 2 písm. b) Členský stát EU

Způsob provádění

Nové dohody

Rakousko

Není známo

Belgie

Omezená odpovědnost dohoda

+


+

Kypr

Česká republika

Není známo

Dánsko


+


+

Estonsko

CS

Problémy s prováděním

i) Odpovědnost za hrubou nedbalost

ii) Nedbalost

iii) Nedbalost

Nezodpovědnost

Nezodpovědnost

Úmrtí Škoda na zdraví

Škoda majetku

(v milionech EUR)

(v milionech EUR)

Měnová jednotka

Uznané subjekty pověřené členským státem bez ohledu na stupeň oprávnění

na

Není známo

Není známo

Není známo

Není známo

Není známo

Není známo

Není známo

Projednává se

Ne

Neomezená

5

2,5

euro

ABS, BV, GL, LR, NKK, DNV

Ano

Číslování

Neomezená

4

2

euro

ABS, BV, DNV, HRS, GL, KR, LR, NKK, RINA, RS

Ne

Neprovádí se

STC

STC

STC

Není známo

Ano

Ne

Neomezená

5

2,5

euro

Není známo

Neprovádí se

Standardní podmínky



19

ABS, BV, DNV, GL, LR, NKK, RINA

CS

Členský stát EU

Finsko

Francie

Německo

Řecko

Maďarsko

Irsko

CS


Nové dohody


+


+


+


+


+


+



ii) Nedbalost

iii) Nedbalost

Nezodpovědnost

Nezodpovědnost


Škoda majetku

(v milionech EUR)

(v milionech EUR)

Měnová jednotka


Americký dolar

ABS, BV, GL, LR, RINA, DNV, RS

na

Projednává se

Ne

Neomezená

5

2,5

Ano

Ne

Neomezená

Neomezená

Neomezená

ABS, BV, GL

Ano

Ne

Neomezená

Neomezená

Neomezená

ABS, BV, Gl, LR, DNV

Ano

Ne

Neomezená

5

2,5

euro

ABS, BV, DNV, GL, KR, LR, NKk, RINA, RS

Není známo

Znění

Neomezená

4

2

euro

RINA

Ano

Ne

Neomezená

5

2,5

Americký dolar

BV, GL, LR, DNV

20

CS

Členský stát EU

Itálie

Lotyšsko

Litva


Nové dohody


+


+


+



ii) Nedbalost

iii) Nedbalost

Měnová jednotka

Nezodpovědnost

Nezodpovědnost


Škoda majetku

(v milionech EUR)

(v milionech EUR)

na


Ano

Ne

Neomezená

Neomezená

Neomezená

RINA, BV, GL

ABS,

Ano

Znění

Neomezená

4

2

euro

ABS, BV, GL, LR, DNV, RS

Projednává se

Ne

Neomezená

4

2

euro

BV, LR, DNV, RS

Ano

Ne

Neomezená

Neomezená

Neomezená

Lucembursko

Omezená odpovědnost

Malta


Projednává se

Číslování

Neomezená

5

2,5

+

euro/místní měna

ABS, BV, DNV, GL, RINA a RS


Projednává se

Ne

Neomezená

5

2,5

+

Americký dolar



Projednává se

Znění

Neomezená

4

2

euro

Bez informací

+

Nizozemsko

Polsko

CS

21


CS

Členský stát EU

Portugalsko

Slovensko

Slovinsko


Nové dohody


+


+


+



ii) Nedbalost

iii) Nedbalost

Nezodpovědnost

Nezodpovědnost


Škoda majetku

(v milionech EUR)

(v milionech EUR)

Ano

Ne

Neomezená

5

2,5

Není známo

Není známo

Není známo

Není známo

Není známo

Ano

Ne

Neomezená

4

2

Měnová jednotka


euro

LR, BV, DNV, RINA, ABS, GL, RINAVE, NKK

na

ABS, GL??

euro

BV, GL, RINA

Španělsko

Omezená odpovědnost

Ano

Ne

Neomezená

Neomezená

Neomezená

BV, GL, RINA

Švédsko

Dohoda

Ano

Ne

Neomezená

4

2

euro

ABS,BV, GL, LR, DNV

Spojené království


Ano

Ne

Neomezená

4

2

euro

ABS, BV, DNV, GL, LR, RINA, NKK

Není známo

Není známo

Není známo

Není známo

Není známo

STC/SDR

Bez informací

+

STÁTY EHP Island

CS

Omezená

22

CS

Členský stát EU


odpovědnost dohoda Norsko

CS

Dohoda

Nové dohody



ii) Nedbalost

iii) Nedbalost

Nezodpovědnost

Nezodpovědnost


Škoda majetku

(v milionech EUR)

(v milionech EUR)

+

Měnová jednotka na


200 000 Ano

Ne

Neomezená

5

23

2,5

euro

DNV, LR, BV, GL, ABS

CS

3.2.

Případ neomezené odpovědnosti za nedbalost

Směrnice 94/57/ES umoţňuje evropským státům a uznaným subjektům dohodnout se na vyšším omezení odpovědnosti za nedbalost, aniţ by byla stanovena horní mez této vyšší částky. Výsledek této moţnosti byl dvojí: na jedné straně některé země zvolily projednání vyššího maxima (obvykle 2,5 a 5 milionů eur), na druhé straně některé další země trvaly na neomezeném právu postihu vůči uznaným subjektům na jejich území a vyjednaly ho. Těmito státy jsou Francie, Německo, Itálie, Lucembursko a Španělsko. Jak lze vidět v tabulce 2, tyto členské státy podepsaly dohody s uznanými subjekty EU. Tabulka 2 Členský stát EU

Čl. 6 odst. 2 písm. b) bod i)

Čl. 6 odst. 2 písm. b) bod ii)

Čl. 6 odst. 2 písm. b) bod iii)

Uznaný subjekt

Francie

Neomezená

Neomezená

Neomezená

ABS, BV, GL

Německo

Neomezená

Neomezená

Neomezená

ABS, BV, Gl, LR, DNV

Itálie

Neomezená

Neomezená

Neomezená

ABS, BV, GL, RINA

Lucembursko

Neomezená

Neomezená

Neomezená

ABS, BV, GL, DNV, LR, NKK, RINA

Španělsko

Neomezená

Neomezená

Neomezená

BV, GL, RINA

Zhotovitel kontaktoval nezávislé právní znalce v těchto zemích a prozkoumal záleţitost neomezené odpovědnosti a moţnost ochrany proti ní. Celkové výsledky těchto šetření lze shrnout následovně. Všeobecnou zásadou většiny právních systémů je, ţe svrchovaný stát musí vykonávat svou statutární povinnost s náleţitou péčí, kterou vyţaduje daný úkol, a ţe v případě nedbalosti na své straně můţe být shledán odpovědným k zaplacení ztrát všem poškozeným stranám. Právní systémy Francie, Německa, Itálie, Lucemburska a Španělska se navzájem značně ovlivňují a obecně správě neposkytují ochranu proti ţalobám svých občanů. Ustanovení ústav naopak zaručují občanům moţnost spravedlivého soudu v zájmu získání náhrady za tyto škody22. V některých zemích existuje zvláštní soud ustanovený zvlášť pro řešení těchto nároků23, zatímco jiná soudní příslušnost je ponechána civilnímu soudu.24 Za těchto podmínek, pokud je za vydání statutárních osvědčení zodpovědná správa 25, která se přitom nemůţe vzdát této odpovědnosti pouhým pověřením 26, vzniká otázka, zda správě brání

22 23 24 25

CS

Například v Německu § 34 GG, v Itálii čl. 28 Cost. Jako francouzský Tribunal Administratif. Jak je tomu v případě Itálie. Povinnost vydávat statutární osvědčení je obvykle uloţena státu vlajky mezinárodními úmluvami. Zdá se tomu tak být i v případě evropských právních předpisů. Vyplývá to alespoň ze dvou bodů odůvodnění směrnice, kdy se odkazuje jak na odpovědnost členského státu za vydání mezinárodních osvědčení o bezpečnosti a znečišťování, tak na potřebu uţší spolupráce vnitrostátních správ při vydávání těchto osvědčení.

24

CS

nějaké statutární omezení nebo poţadavky k náhradě plné částky uznaným subjektem, který pochybil. Na základě získaných informací se odpověď na tuto otázku zdá být záporná27. Jediná evropská země, pro kterou nelze předloţit konečnou analýzu, je Německo, kde se namítalo, ţe ustanovení ústavy umoţňující správě odvolat se k soudu vůči svým zaměstnancům jenom v případě hrubé nedbalosti by zabránilo náhradám ve všech případech pouhé nedbalosti. Zdá se nicméně, ţe německá správa z opatrnosti nekvalifikovala uznané subjekty jako státní zaměstnance a ţe tento fakt můţe celou námitku činit neplatnou. Na závěr, studie nezjistila ţádné příslušné vnitrostátní právní předpisy, které umoţňují uznaným subjektům pověřeným v zemích, kde se vyţaduje neomezená odpovědnost za nedbalost, vyhnout se tomuto neomezenému vystavení nebo ho omezit. Jediným státem, kde by to mohlo být moţné, je Německo, ale ţádný případ nebyl v této otázce rozhodnut. Skutečnost, ţe některé státy vlajky EU vyţadují neomezenou odpovědnost také v případech nedbalosti, mohla vést k tomu, ţe se několik uznaných subjektů rozhodlo neusilovat o pověření od těchto států (viz níţe kapitola 3.3). To můţe navodit otázku, zda by moţnost vyjednat neomezenou odpovědnost také v případech nedbalosti nemohla fungovat jako prostředek pro sníţení přístupu na uvedený trh? 3.3.

Směrnice 94/57/ES a hospodářská soutěţ

Některé uznané subjekty vyjádřily názor, ţe poţadování neomezené odpovědnosti v případech nedbalosti některými členskými státy EU a související nepojistitelná rizika fungovala jako protekcionistické opatření pro narušení trhu a zabránila jim pracovat v těchto zemích. Podle jejich názoru bylo skutečným výsledkem omezení volby z dostupných poskytovatelů na ty, kteří byli ochotni riskovat neomezenou odpovědnost za obyčejnou nedbalost. Některé uznané subjekty podotýkají, ţe konečný text směrnice podporuje nepřímé pokračování protekcionismu vnitrostátních subjektů. Zdá se však, ţe tento názor nebere plně v potaz situaci, ţe některé uznané subjekty, jak je patrno z tabulky 2, podepsaly dohody o neomezené odpovědnosti také v případech nedbalosti. Myšlenku, ţe by toho členský stát mohl vyuţívat na „ochranu“ „vlastního“ uznaného subjektu, průzkum nepotvrzuje, protoţe všechny členské státy mají dohody s několika uznanými subjekty (v závislosti na velikosti, poptávce majitelů lodí a povaze svých vlajkových loďstev). Směrnice stanoví moţnost vyjednat tuto neomezenou odpovědnost, coţ je však podmíněno jednáním a dohodou obou stran, členského státu EU a uznaného subjektu. Neomezená odpovědnost není uloţena směrnicí a není moţná ani z rozhodnutí jen jedné ze stran. Jak bylo uvedeno dříve, je třeba poznamenat, ţe jestliţe členský stát EU poţaduje neomezenou odpovědnost za všechny případy nedbalosti, ale ţádný uznaný subjekt není ochoten podepsat dohodu s těmito podmínkami, bude muset tento členský stát vykonávat statutární práci na svých vlajkových loďstvech sám.

26 27

CS

Buď z důvodu právního ustanovení v tomto smyslu, nebo z důvodu, ţe uznané subjekty jsou označovány za zástupce samotné správy. Ve Španělsku vyhláška 90/2003 jasně ukládá takovou odpovědnost a neobsahuje ţádné výjimky nebo omezení.

25

CS

3.4.

Úrovně odpovědnosti některých států vlajky (třetí státy)

Mimo EU se omezení odpovědnosti v rozsahu shledaném v současnosti v EU výrazně liší. Průzkum se zabýval některými důleţitými světovými státy vlajky, Bahamami, Panamou, Kanadou, Čínou, Japonskem, Novým Zélandem a USA, aby poskytl podklad, na jehoţ základě by bylo moţno zhodnotit obchodní výhody a nevýhody provádění směrnice. Existují státy, ve kterých příslušná omezení odpovědnosti vycházejí ze všeobecných podmínek kaţdého uznaného subjektu. Jiné státy splňují podmínky modelové dohody IMO, to znamená, ţe mají neomezenou odpovědnost za hrubou nedbalost a omezenou odpovědnost za jednání, které je popsáno v čl. 6 odst. 2 písm. b) bodu iii). V USA není odpovědnost uznaných subjektů smluvně omezena vůbec. V USA (a v Německu) nicméně právní poradci pro uznané subjekty uvádí, ţe nároky plynoucí z nedbalosti vůči příslušné námořní správě jsou omezeny. Neomezená odpovědnost mezi námořním orgánem a uznaným subjektem proto v praxi neexistuje. Na závěr, na základě southamptonské studie se nezdá, ţe by ustanovení o odpovědnosti uvedená ve směrnici ovlivnila třetí státy vlajky, aby zavedly neomezenou odpovědnost za nedbalost. 3.5.

Příslušné soudní případy

Průzkum provedený Southamptonskou univerzitou ukázal, ţe dosud28 neexistuje ţádný případ, ať rozhodnutý nebo probíhající, podle kterého by byl nebo mohl být rozhodnut nárok státu vlajky na náhradu vůči uznanému subjektu podle čl. 6 odst. 2 písm. b). 3.6.

Důsledky pro pojištění

Uznané subjekty uzavřely pojištění hmotné odpovědnosti pohybující se mezi 10 a 100 miliony dolarů jak na statutární, tak na obecné sluţby. Uvádějí nicméně, ţe pojistné podmínky jsou souhrnné s krytím na celkovou odpovědnost spíše neţ na „pojistnou událost“. Na základě informací poskytnutých uznanými subjekty lze důsledky provádění směrnice 94/57/ES pro pojištění shrnout následovně:  provádění čl. 6 odst. 2 písm. b) nepobídlo uznané subjekty k tomu, aby uzavřely vyšší nebo dodatečné pojištění;  částky pojistného se nicméně zvýšily aţ třikrát, jelikoţ pojišťovny a zajistitelé přehodnotili související riziko;  neomezená odpovědnost je nepojistitelná. Uznané subjekty fungující v zemích, ve kterých existuje neomezená odpovědnost, tedy riskují, ţe nebudou schopny splnit odpovědnost v případech katastrofálních nehod bez ohledu na to, jak velké pojistné krytí uzavřeli;  zajistitelé vyjádřili obavy s ohledem na potenciál neomezené odpovědnosti podle směrnice;  do pojistných smluv byly zavedeny nevýhodné smluvní podmínky;

28

CS

Únor 2006.

26

CS

 naproti tomu poplatky za dohled výrazně nevzrostly. Na závěr, zdá se, ţe provádění čl. 6 odst. 2 písm. b) nepobídlo uznané subjekty k tomu, aby uzavřely vyšší nebo dodatečné pojištění, pojistné částky se však mohly zvýšit. Není ţádný výrazný rozdíl v poplatcích účtovaných uznanými subjekty, které pracují jak v systému stanovujícím neomezenou, tak omezenou odpovědnost za nedbalé jednání nebo opomenutí. 3.7.

Finanční stabilita (rovnováha) uznaných subjektů

Na základě dostupných informací29 se zdá, ţe neexistuje ţádný faktický důkaz, ţe by finanční stabilita uznaných subjektů byla ovlivněna zavedením čl. 6 odst. 2 písm. b). Zajímavá otázka je, zda EU/EHP nabízí konkurenční pracovní prostředí ve srovnání s ostatními velkými námořními zeměmi na celém světě. Na základě provedeného průzkumu se zdá, ţe hlavní rozdíl není mezi zeměmi EU a třetími zeměmi, ale spíše mezi zeměmi s omezenou a neomezenou odpovědností s ohledem na nároky na náhradu škody z důvodu nezodpovědného nebo nedbalého jednání. Omezení odpovědnosti nabízí bezpečnější a stabilnější finanční prostředí pro fungování uznaných subjektů. Uznané subjekty přijímají neomezenou odpovědnost za hrubou nedbalost jako samozřejmost a do určité míry jako rozumný kompromis. Přijetí neomezené odpovědnosti za pouhou nedbalost se však obecně povaţuje za riziko obchodní a finanční sebevraţdy a z toho důvodu některé uznané subjekty nejsou připraveny za těchto podmínek své sluţby poskytovat. Na závěr, průzkum ukázal, ţe pokud se jedná o obchodní výhody / nevýhody moţnosti neomezené odpovědnosti, neexistuje ţádný faktický důkaz, ţe by po zavedení směrnice došlo k nějaké výrazné změně trhu. Podle odpovědí obdrţených od uznaných subjektů poplatky za dohled pevně rostly v souladu s dotčenými místními trhy a nezdá se, ţe by je ovlivnilo měnící se vystavení riziku. 4.

KONZULTACE

Průzkum Southamptonské univerzity byl proveden s vyuţitím dotazníků týkajících se stanovených otázek. Jelikoţ poţadované informace vycházely z různých zdrojů s odlišnými zájmy a zázemím, bylo pouţito pět různých dotazníků, které byly určeny vládám členských států Evropské unie, vládám třetích států, uznaným subjektům, právním znalcům z Evropské unie a právním znalcům mimo Evropskou unii. Ve většině případů po dotaznících následovaly telefonní pohovory. Kromě několika významných výjimek byly písemné odpovědi vlád krátké a heslovité a následně vyţadovaly další šetření. Daleko více podrobností bylo získáno prostřednictvím následných telefonních hovorů, ačkoli byly často doprovázeny výslovnou ţádostí o zachování důvěrnosti. Odpovědi obdrţené od právních znalců byly velmi cenné, i kdyţ nebyly obsáhlé. Pokud jde o uznané subjekty, byli o účast ve studii poţádáni všichni členové Mezinárodního

29

CS

Uznané subjekty, které na dotazník odpověděly, neutrpěly ţádnou odpovědnost vůči vnitrostátní správě v důsledku statutární námořní práce jimi vykonávané pro tuto vnitrostátní správu.

27

CS

sdruţení uznaných subjektů (IACS) a sedm jich odpovědělo. Kontaktovány byly také dva další uznané subjekty s omezeným uznáním EU (Hellenic Register of Shipping a RINAVE). Přístup Southamptonské univerzity podpořil dopis agentury EMSA, ve kterém bylo vysvětleno, ţe prováděnou práci objednala EMSA. Poţadavek čl. 6 odst. 5 zní: „Zprávu vypracuje ve spolupráci s příslušnými orgány členských států a zúčastněnými osobami, zejména s uznanými subjekty nebo klasifikačními společnostmi.“ Přijatý přístup tento poţadavek nadmíru splňuje. Většina členů IACS poskytla zhotovitelům cenné informace a jejich názory byly do této zprávy zahrnuty (viz kapitola 4.1 níţe). Ne všechny členské státy byly aktivní a ne všechny na studii odpověděly. 4.1.

Postoj uznaných subjektů

Postoj skupiny uznaných subjektů s ohledem na směrnici je zveřejněn prostřednictvím činnosti Mezinárodního sdruţení uznaných subjektů (IACS) 30. Ve svém dokumentu Směrem k budoucí námořní politice Unie: Evropská vize pro oceány a moře, příspěvek Mezinárodního sdružení klasifikačních společností (IACS)31, sdruţení IACS vyjádřilo svou podporu iniciativám EU v otázkách námořní bezpečnosti. S ohledem na problematiku odpovědnosti uznaných subjektů však sdruţení IACS vzneslo několik otázek, které, podle jeho názoru, představují slabé stránky a nedostatky systému vytvořeného směrnicí 94/57/ES. Jeho postoj lze shrnout takto: „... Klasifikace a související statutární služby poskytované členy IACS buď ve funkci klasifikační společnosti, nebo uznaného subjektu jsou nezbytnou složkou celkového režimu námořní bezpečnosti a zabránění znečišťování. Tyto služby znamenají významný přínos k bezpečnosti lidských životů a majetku a k ochraně mořského prostředí. Pokračující poskytování těchto nezbytných služeb je ohroženo stávajícím vystavením klasifikačních společností potenciálně neomezené odpovědnosti za chyby nebo opomenutí z jejich strany, které nedosahují intenzity hrubé nedbalosti. Členové IACS zdvořile žádají, aby pracovní skupina pro námořní politiku řádně zvážila rozšíření právní ochrany klasifikačních společností, které jsou činné v členských státech EU a uznávané podle směrnice Rady EU 94/57/ES ve znění pozdějších předpisů, kterou se stanoví společná pravidla a normy pro subjekty pověřené inspekcemi lodí a prohlídkami lodí a pro související činnosti námořní správy. Tato ochrana by se netýkala případů hrubé nedbalosti. Tato ochrana by představovala uznání zásadního přínosu, který klasifikační společnosti mají pro celkový hospodářský růst, příležitosti místní zaměstnanosti, námořní bezpečnost a ochranu životního prostředí. Tato ochrana by měla být objektivní, transparentní a měla by umožňovat odvolání. […]

30

31

CS

American Bureau of Shipping, Bureau Veritas, China Classification Society, Det Norske Veritas, Germanischer Lloyd, Korean Register of Shipping, Lloyd's Register, Nippon Kaiji Kyokai, Registro Italiano Navale, Russian Maritime Register of Shipping, Indian Register of Shipping (Associate). IACS, Směrem k budoucí námořní politice Unie: Evropská vize pro oceány a moře, příspěvek Mezinárodního sdružení klasifikačních společností (IACS), 13. říjen 2005.

28

CS

Jakožto mezinárodní subjekty věnující se nejmezinárodnějšímu průmyslu spoléhají klasifikační společnosti na zásady volné hospodářské soutěže a volného obchodu, aby mohly účinně poskytovat služby lodnímu a námořnímu průmyslu. Tyto zásady jsou založeny na vzájemnosti mezi svrchovanými národy. IACS uctivě žádá pracovní skupinu pro námořní politiku, aby tyto zásady a představy vtělila do námořní politiky EU a podpořila tak konkurenceschopnost na volném a poctivém trhu“32. Z výše uvedeného postoje vyplývají následující body:  IACS nepoţaduje změnu čl. 6 odst. 2 písm. b) bodu i), který se vztahuje na případy hrubé nedbalosti.  Členové IACS se obávají, ţe poskytování sluţeb z jejich strany je ohroţeno moţností, kterou členským státům EU dává směrnice 94/57/ES, a to stanovit neomezenou odpovědnost za škody vzniklé v případech nedbalosti.  Ţádají ochranu prostřednictvím změny ustanovení o odpovědnosti obsaţených v čl. 6 odst. 2 písm. b) bodu ii) a čl. 6 odst. 2 písm. b) bodu iii) směrnice. Tyto uznané subjekty navrhují, aby omezení uvedená v čl. 6 odst. 2 písm. b) bodech ii) a iii) byla změněna na maximální omezení odpovědnosti, a aby bylo vloţeno ustanovení v tom smyslu, ţe čl. 6 odst. 2 písm. b) nevytváří nová práva na náhradu, čímţ by se sníţil rostoucí počet soudních řízení. V rámci uvedeného scénáře uznané subjekty uvedly, ţe by byly ochotné přijmout vyšší omezení odpovědnosti za předpokladu, ţe by byly kryté. Vznášejí také obavy33 s ohledem na účinky zvýšené hrozby trestní odpovědnosti pro jejich zaměstnance a námořníky při náboru vhodných inspektorů. Z obdrţených odpovědí se zdá, ţe provádění čl. 6 odst. 2 písm. b) směrnice 94/57/ES ovlivnilo problematiku odpovědnosti, zejména: (1)

zdá se, ţe ovlivnilo proces vyjednávání s různými státy a

(2)

poskytlo klientům uznaných subjektů podnět vyjednávat vyšší částky odpovědnosti.

Uznané subjekty očekávají po uplatnění ustanovení o odpovědnosti čl. 6 odst. 2 směrnice 94/57/ES významné změny v soudních řízeních. Zejména:  Znění článku 6: „...pokud je správě odpovědnost plynoucí z jakéhokoli případu uloţena konečným rozhodnutím soudu...má správa nárok na finanční náhradu od uznaného subjektu...“ můţe vyvolat očekávání, ţe třetí strany nyní mají nové zákonné právo nárokovat finanční náhradu za finanční škody od příslušné vnitrostátní námořní správy, a, nepřímo, od příslušných uznaných subjektů prostřednictvím ustanovení o odpovědnosti v čl. 6 odst. 2 písm. b). bodů i), ii) a iii).

32 33

CS

Tamtéţ, odst. 6.1-6.7. „...IACS ţádá, aby pracovní skupina pro námořní politiku zváţila silně negativní důsledky na získání a udrţení nezbytného kvalifikovaného klasifikačního personálu, které by způsobilo další rozšíření zákonů, které kriminalizují činy, které mohou přispět k havarijnímu znečištění, které však nedosahují hrubé nedbalosti nebo zanedbání úřední povinnosti ze strany jednotlivce.“ Tento bod se nevztahuje přímo k zavedení a omezení občanskoprávní odpovědnosti, souvisí však s očekáváním občanské náhrady v odpovídajících případech, kdy je stanovena trestní odpovědnost.

29

CS

 Uznané subjekty se domnívají, ţe existuje moţnost, ţe nárokující strany v soudním řízení vůči uznanému subjektu nyní mohou uplatnit nárok vůči vnitrostátní správě s očekáváním, ţe tato správa uplatní nárok vůči uznanému subjektu, aby podpořila své soukromé zájmy.  Uznané subjekty hlásily zvýšený počet finančních nároků s ohledem na své inspekce. Kromě toho hlásily značný nárůst výše nárokovaných částek.34 Přičítají to podpoře, kterou nárokujícím stranám poskytlo znění čl. 6 odst. 2 písm. b).  Uznané subjekty se obávají, ţe rozdíl mezi nedbalostí a hrubou nedbalostí se můţe setřít v případech, kdy půjde o ztrátu na lidských ţivotech nebo škodu plynoucí z nehody plavidla, a „hrubé“ škody a zájem veřejnosti by mohly vést ke snadnému prokázání hrubé nedbalosti.  Některé uznané subjekty oznámily, ţe zvýšení počtu soudních sporů pravděpodobně ovlivní způsob, jakým námořní inspektoři dostávají svým povinnostem kvůli důsledkům, které můţe mít moţnost jednoznačných soudních řízení na morálku a přístup jak inspektorů uznaných subjektů, tak státních úředníků dotčených vnitrostátních správ. Byl také vyjádřen názor, ţe hrozba uplatňování nároků ze strany majitelů lodí, jejichţ lodě byly nebo mají být po inspekci zadrţeny, by mohla ovlivnit pracovní výkonnost. Bylo upozorněno na rostoucí počet těchto hrozeb a nároků v nedávných letech. Kromě toho uznané subjekty naznačily, ţe z důvodu moţného nárůstu soudních řízení se stalo daleko obtíţnějším získat na pojišťovacím trhu odpovídající finanční krytí, a pokud je moţné, souvisí s vyššími sazbami pojistného a vyšší spoluúčastí.

34

CS

Nejsou dostupné ţádné statistiky nebo podrobnosti.

30

CS

06 MAR 115 ENV 527

Recommend Documents