Č. j.: 2R 90a/05 – Hr
V Brně dne 24. května 2006
Ve správním řízení o rozkladu podaném dne 27.10.2005 Sportovními kluby Zlín, se sídlem Hradská 854, 761 05 Zlín, zast. ředitelem Mgr. Pavlem Chwaszczem, proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 30.9.2005 č. j. VZ/S173/05 154/4343/05-Šm ve věci přezkoumání úkonů zadavatele – Sportovních klubů Zlín, se sídlem Hradská 854, 761 05 Zlín, učiněných při zadání veřejné zakázky „Realizace podlahy ve sportovní hale SK Zlín“ formou výzvy ze dne 10.10.2003 více zájemcům o veřejnou zakázku k podání nabídky podle § 49 odst. 1 zákona č. 199/1994 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění zákona č. 148/1996 Sb., zákona č. 93/1998 Sb., zákona č. 28/2000 Sb., zákona č. 256/2000 Sb., zákona č. 39/2001 Sb., zákona č. 142/2001 Sb., zákona č. 130/2002 Sb., zákona č. 211/2002 Sb., zákona č. 278/2002 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., zákona č. 424/2002 Sb. a zákona č. 517/2002 Sb., jsem podle § 59 odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění zákona č. 29/2000 Sb., zákona č. 227/2000 Sb. a zákona č. 226/2002 Sb., na základě návrhu zvláštní komise, ustavené podle § 61 odst. 2 téhož zákona rozhodl takto: Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. VZ/S173/05-154/4343/05 Šm ze dne 30.9.2005
potvrzuji
a podaný rozklad
z a m í t á m.
2R 90a/05 – Hr
Odůvodnění
I.
Z adávací řízení a řízení před Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže
1. Sportovní kluby Zlín, se sídlem Hradská 854. 761 05 Zlín, zast. ředitelem Mgr. Pavlem Chwaszczem (dále jen „zadavatel“), zadal veřejnou zakázku „Realizace podlahy ve sportovní hale SK Zlín“ formou výzvy podle § 49 odst. 1 zákona č. 199/1994 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění zákona č. 148/1996 Sb., zákona č. 93/1998 Sb., zákona č. 28/2000 Sb., zákona č. 256/2000 Sb., zákona č. 39/2001 Sb., zákona č. 142/2001 Sb., zákona č. 130/2002 Sb., zákona č. 211/2002 Sb., zákona č. 278/2002 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., zákona č. 424/2002 Sb. a zákona č. 517/2002 Sb. (dále jen „zákon“), ze dne 10.10.2003 osmi zájemcům o veřejnou zakázku k podání nabídky. Dne 12.2.2004 uzavřel zadavatel s vybraným uchazečem TENNIS Zlín, a. s., se sídlem Šternberská 300, 763 02 Zlín (dále jen „TENNIS“) smlouvu o dílo na plnění předmětu veřejné zakázky, ve které byla stanovena cena za dílo ve výši 4 506 870,00 Kč vč. DPH. 2.
Na základě závěrů z kontroly provedené u zadavatele pracovníky Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“) dne 15.10.2004, které jsou obsaženy v Protokolu o kontrole postupu zadavatele Sportovní kluby Zlín při zadávání veřejných zakázek ze dne 15.12.2004, a dále v souladu se zjištěními uvedenými v rozhodnutí kontrolních pracovníků o námitkách proti kontrolnímu protokolu č. j. K9/04-154/499/05-RP ze dne 22.2.2005 a v rozhodnutí předsedy Úřadu ze dne 26.7.2005 č. j. 2R 21/05 – Hr o odvolání proti tomuto rozhodnutí, získal Úřad pochybnosti o správnosti úkonů zadavatele učiněných při zadání předmětné veřejné zakázky, a proto zahájil ve věci správní řízení z vlastního podnětu, ve kterém jako účastníky správního řízení označil zadavatele. Zadavatel obdržel toto oznámení dne 20.9.2005 a tímto dnem bylo správní řízení zahájeno. Napadené rozhodnutí
3. Po posouzení všech rozhodných skutečností vydal Úřad dne 30.9.2005 rozhodnutí č. j. VZ/S173/05-154/4343/025-Šm, kterým v postupu zadavatele konstatoval závažné porušení § 49 odst. 10 zákona tím, že ve Zprávě o posouzení a hodnocení nabídek ze dne 21.11.2003 neuvedl popis hodnocení a zdůvodnění výběru nejvhodnější nabídky tak, aby vyjadřoval postup zadavatele při hodnocení nabídek podle ekonomické vhodnosti, stanovený v § 6 odst. 2 zákona. Současně Úřad konstatoval porušení § 49 odst. 9 zákona v návaznosti na § 2e zákona, když zadavatel nevyloučil z další účasti na veřejné zakázce uchazeče TENNIS, se kterým měla být uzavřena smlouva, jež neprokázal kvalifikační předpoklady podle ustanovení § 2c odst. 2 zákona. Za zjištěné závažné porušení zákona pak Úřad uložil zadavateli pokutu 15 000,- Kč. 4.
V odůvodnění svého rozhodnutí Úřad uvádí, že Zpráva o posouzení a hodnocení nabídek v popisu hodnocení odkazuje na hodnotící tabulky v příloze, které obsahují pouhý přehled zadavatelem požadovaných údajů, na jejichž základě je stanoveno pořadí jednotlivých uchazečů, přičemž není zřejmé, zda údaje u každého z uchazečů podléhaly nějakému hodnocení, což odporuje ustanovení § 49 odst. 10 zákona i zásadě transparentnosti. Objasnění principu přidělování bodů nabídkám je důležité zejména u těch hodnotících kritérií, která nelze vyjádřit numericky, což bylo v šetřeném případě kritérium č. 1 respektování termínů oprav a č. 3 platební podmínky. Úřad dále zjistil, že
2
2R 90a/05 – Hr
nabídka vybraného uchazeče neobsahuje prokázání kvalifikačních předpokladů před podpisem smlouvy, a zadavatel porušil ustanovení § 49 odst. 9 v návaznosti na § 2e zákona, když tohoto uchazeče nevyloučil z další účasti v soutěži a navíc s ním uzavřel smlouvu. Vzhledem k tomu, že uchazeč TENNIS splnění kvalifikačních předpokladů prokázal dodatečně, Úřad nekonstatoval závažné porušení zákona. II.
Námitky rozkladu
5. Proti uvedenému rozhodnutí Úřadu podal zadavatel dne 27.10.2005 rozklad, ve kterém uvádí, že proti němu vůbec nebylo Úřadem zahájeno sankční řízení, a tedy se nemohl řádně a účinně bránit zejména s ohledem na specifika sankčního řízení. Odkazy na rozsudky Vrchního soudu v Olomouci, o které se Úřad opírá v odůvodnění rozhodnutí, označuje zadavatel za neodůvodněné a schematicky uváděné bez vztahu ke konkrétnímu (individuálnímu) řízení. Rozsudek 2A 3/2002 navíc není na internetových stránkách Úřadu k dispozici, a proto zadavatel požaduje jeho zaslání v listinné formě. Zadavatel rovněž protestuje proti nepřiměřeně krátké lhůtě, která mu byla Úřadem vyměřena k vyjádření se k oznámení o zahájení správního řízení. V závěru rozkladu zadavatel namítá, že nebyla porušena zásada účelného využívání veřejných finančních prostředků, když vybrané firmy předložily objektivně nejvhodnější nabídky a žádá, aby napadené rozhodnutí bylo předsedou Úřadu zrušeno. III. Řízení o rozkladu 6. Po projednání rozkladu a veškerého spisového materiálu zvláštní komisí a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech jsem napadené rozhodnutí přezkoumal v celém rozsahu a s přihlédnutím k doporučení této komise dospěl k následujícímu závěru: 7.
řad tím, že svým rozhodnutím č. j. VZ/S173/05-154/4343/05-Šm ze dne 30.9.2005 Ú uložil zadavateli za zjištěné závažné porušení zákona pokutu ve výši 15 000,- Kč, rozhodl správně a v souladu se zákonem. Rovněž s odůvodněním napadeného rozhodnutí jsem se v plné míře ztotožnil.
IV. K námitkám rozkladu 8.
K námitkám zadavatele ohledně procesních vad na straně Úřadu (nebylo zahájeno sankční řízení a pokuta byla nepřípustně uložena v rámci vedeného správního řízení) uvádím, že Úřad měl obecně možnost za účinnosti předchozí právní úpravy zadávání veřejných zakázek zahájit správní řízení na návrh, a nebo z vlastního podnětu ve smyslu § 57 odst. 1 zákona věta první a druhá. V případě návrhového řízení pak Úřad mohl podle § 59 a § 60 zákona buď návrh zamítnout, a nebo v případě zjištěného porušení zákona uložit zadavateli opatření k nápravě. V případě řízení zahájeného z vlastního podnětu (jak je tomu i v šetřeném případě) se ustanovení § 59 a § 60 zákona použilo pouze obdobně, což znamená, že v případě faktické nemožnosti uložení nápravy (v případě uzavření smlouvy o dílo či dokonce realizované veřejné zakázky) Úřad nemohl postupovat podle § 59 či § 60 zákona (když toto je s přihlédnutím ke stavu věci fakticky vyloučeno) a pak má možnost sankcionovat zjištěné porušení zákona uložením pokuty podle § 62 odst. 1 zákona. Není tedy pravdivé tvrzení zadavatele, že ve správním řízení zahájeném dle § 57 zákona může Úřad rozhodnout pouze v intencích § 59 a § 60 zákona; toto by platilo pouze u správního řízení zahájeného na návrh. Zákon
3
2R 90a/05 – Hr
nevylučoval v žádném svém ustanovení možnost postupovat podle § 62 odst. 1 zákona v rámci správního řízení zahájeného dle § 57 zákona, a tedy v tomto správním řízení uložit pokutu, ale naopak logicky předpokládal postup podle § 62 odst. 1, pokud Úřad zjistil závažné porušení zákona. 9. Jestliže má zadavatel za to, že v rámci prvostupňového správního řízení neuplatnil veškeré případné námitky, měl možnost takto učinit v rámci podaného rozkladu. K jeho tvrzení, že i nový zákon v rámci přechodných ustanovení v § 109 rozlišuje mezi řízením o přezkoumání úkonů zadavatele a řízením o uložení sankce, uvádím, že samostatná existence těchto dvou správních řízení není pojmově vyloučena, avšak nelze dovozovat, že tato správní řízení není možno sloučit do jednoho a uložit pokutu v řízením zahájeném z vlastního podnětu Úřadu podle § 57 odst. 1 zákona. Z hlavy IV. zákona žádným způsobem nevyplývá nutnost zahajovat v případě zjištěného porušení zákona samostatné sankční řízení. Úřad v napadeném rozhodnutí řádně a dostatečným způsobem odůvodnil, v čem je spatřováno pochybení zadavatele a jeho závažnost, a tedy z jakých důvodů uložil zadavateli pokutu postupem podle § 62 odst. 1 zákona, a proto je argumentace zadavatele v tomto smyslu bezpředmětná. 10. K námitce zadavatele, že odkazy na judikáty uvedené v napadeném rozhodnutí se jeví jako schématické, konstatuji, že odkazované judikáty přispívají k vytvoření ustálené rozhodovací praxe Úřadu. Použitím odkazů na judikáty v textu odůvodnění jednotlivých rozhodnutí Úřad přispívá k větší informovanosti fyzických a právnických osob, jakožto účastníků správních řízení, o vývoji výkladové praxe Úřadu, a obecně napomáhá k širší předvídatelnosti rozhodnutí Úřadu jako celku. 11. Zadavatel v této souvislosti namítá, že uvedené judikáty nejsou zveřejněny na internetových stránkách Úřadu a žádá o jejich písemné zaslání. K tomu uvádím, že části rozsudků sp. zn. 2A 3/2000 a 2A 5/2000 Vrchního soudu v Olomouci, které se týkají dané věci, jsou obsaženy ve správním spise a účastník řízení měl možnost se s nimi před vydáním rozhodnutí seznámit, na což byl upozorněn v „Oznámení o zahájení správního řízení“. Vzhledem k tomu, že účastník řízení svého práva nahlédnout do spisu nevyužil, jeho požadavku na zaslání rozsudku v písemné formě nevyhovuji, když tento nemá má oporu v zákonných ustanoveních o správním řízení. 12. V závěru svého rozkladu zadavatel namítá, že nebyla porušena zásada účelného vynakládání veřejných prostředků a vyzývá, „nechť je toto vzato v úvahu namísto formalistického přístupu“. K tomu pouze uvádím, že v kompetenci Úřadu je dohled nad rámcem, ve kterém probíhá výběr nejvhodnější nabídky, tedy dohled nad tím, zda postup zadavatele při zadávání veřejné zakázky byl v souladu se zákonem. Zákon tedy ukládá Úřadu přezkoumávat formální postupy zadavatelů při zadávání veřejných zakázek, a tudíž jeho rozhodnutí musí obsahovat posouzení, zda tyto postupy vyhovují požadavkům zákona. I v tomto bodě je tedy argumentace zadavatele bezdůvodná. V. Závěr 13. Dne 1. 1. 2006 nabyl účinnosti zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, podle jehož § 183 se zrušuje zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád). Podle § 179 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb. se řízení, která nebyla pravomocně skončena před účinností tohoto zákona, dokončí podle dosavadních předpisů. Z tohoto důvodu je třeba řízení o rozkladu účastníka řízení dokončit podle dosavadní právní úpravy správního řízení.
4
2R 90a/05 – Hr
14. Po zvážení všech aspektů dané věci a po zjištění, že Úřad postupoval ve věci v souladu se zákonem a správním řádem, když posoudil případ ve všech jeho vzájemných souvislostech a zhodnotil veškeré písemné podklady, jsem dospěl k závěru, že nenastaly podmínky pro zrušení nebo změnu napadeného rozhodnutí z důvodů uváděných v rozkladu. 15. Vzhledem k výše uvedenému, když jsem neshledal důvody, pro které by bylo nutno napadené rozhodnutí změnit nebo zrušit, rozhodl jsem tak, jak je ve výroku uvedeno. Poučení Proti tomuto rozhodnutí se nelze podle § 61 odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále odvolat.
Ing. Martin Pecina, MBA předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže
Obdrží: 1. Sportovní kluby Zlín, se sídlem Hradská 854, 761 05 Zlín, zast. Mgr. Pavlem Chwaszczem, 2.
s pis.
5
