2.číslo 2015/03
Setkali jsme se s PhDr. Ivanou Odehnalovou Více na straně 2.
Velikonoce Více na straně 3. - 4.
Schizofrenie Více na straně 6.
Kultura Více na straně 8. - 13.
Rozhovor s učitelem
___________________________________________________________________________
PhDr. Ivana Odehnalová Učitelka češtiny, němčiny a ruštiny
JAK DLOUHO UČÍTE NA NAŠÍ ŠKOLE? Na zdravce devět let, ale samozřejmě učím mnohem déle.
JAK JSTE SE DOSTALA NA NAŠI ŠKOLU? Terezce byl ani ne rok a zavolal mi bývalý ředitel zdravky – nutně potřeboval němčináře. A už to bylo.
PO JAKÉM POVOLÁNÍ JSTE TOUŽILA V DĚTSTVÍ? Asi to bylo vždy stejné. Prostě jsem chtěla být učitelkou, vlastně pardon. Taky herečkou a letuškou, jednu chvíli spisovatelkou. Pravdou ale je, že být učitelkou je také být mnohdy herečkou. Často „v tom“ lítám a stále něco sepisuji.
JAK SI MYSLÍTE, ŽE VÁS VNÍMAJÍ VAŠI ŽÁCI? No, to bych raději nerozebírala. Předně jsem náročná na sebe, a tak i na svoje žáčky. Taky jsem náladová. Když to shrnu, tak ani „z toho“ moc dobře nevyjdu.
JAK SE TĚŠÍTE NA PŘÍCHOD JARA A JAK HO BUDETE VÍTAT? Nijak. Až jaro přijde, tak tu bude. Počasí moc neřeším, stejně tak i roční období. Stejně stále nemám na nic čas.
MÁTE NĚJAKÉ ŽIVOTNÍ MOTTO? Mám jich víc, ale takové zásadní, že mne nikdo neuvidí na kolenou anebo že všechno prostě nějak jde. Gabriela Pátková, Barbora Králíčková
2.
Velikonoce
___________________________________________________________________________
Proč zrovna Velikonoce?
Název „Velikonoce“ v sobě nese starý příběh, který se odehrál před mnoha tisíci lety v Egyptě. Tehdy zde existovalo malé etnikum - Hebrejci (Židé). Ti po různých peripetiích jedné noci Egypt opustili, protože v něm nechtěli déle vykonávat otrocké práce. Tato noc byla pro Židy tak významná, že jí začali říkat Velká. Od toho i naše Velikonoce. Tedy tento svátek byl a je úzce spojený s myšlenkou svobody.
A jak se slaví Velikonoce v jiných koutech světa?
Téměř nikde jinde české velikonoční tradice nenajdete, jen zřídka narazíte na zdobení vajíček. V Anglii ohlašuje příhod Velikonoc již masopustní úterý neboli Pancake Day (palačinkový den), kdy ženy napečou spoustu palačinek a všichni je poté konzumují s javorovým sirupem, cukrem, citronem a nutellou. Jednou z největších velikonočních tradic je v Anglii, stejně jako v Americe i Austrálii , tzv. Egg hunt neboli „hon na vajíčka“. Velikonoční zajíc, který je zde symbolem Velikonoc, v neděli naděluje čokoládová vajíčka, která poschovává různě po domě a hlavně po zahradě. Děti, jakmile se ráno vzbudí, na ně pořádají hon a své úlovky ihned smlsají. Při hledání vajíček se pořádají také různá společenská setkání. V hlavním městě USA, Washington, D.C., například soutěží děti mladší než osm let ve hře kutálení vajíček - Egg Rolling. O velikonočním pondělí mohou přijít do zahrady Bílého domu a pomocí tyčky (cane) před sebou postrkují v trávě vajíčko. V Irsku je Velký pátek posvátným dnem. Nesmějí se zabíjet žádná zvířata, nesmí se ani rybařit, pálit nebo opracovávat dřevo. Nikdo se v tento den nesmí stěhovat nebo začínat jakoukoliv práci. Vejce, která jsou v tento den nakladena, jsou označena křížem a každý by měl alespoň jedno takové vejce o Velikonocích sníst. O velikonoční neděli lidé tančí v ulicích a tak soutěží o velikonoční koláč. Oblíbenou zábavou je také kutálení vajíček z kopce.
Kanaďané oslavují tyto svátky podobně jako Američané – pořádá se Egg hunt a ve školách nebo doma si děti barví velikonoční vajíčka. Na velikonoční pondělí má většina lidí volno a jí velikonoční vajíčka smíchaná s javorovým sirupem. Jednou z největších součástí oslav Velikonoc je zde zimní festival pořádaný v Quebecu.
Nikola Šimková
3.
Co máte na Velikonocích nejradši?
___________________________________________________________________________
Nejvíc mám na Velikonocích ráda radost svého 8-letého syna...
Paníučitelka Coufalová
Velikonoční zábavu s přáteli.
Pan učitel Bubák
Volno.
Paníučitelka Lysá
Nemám ráda Velikonoce.
Paníučitelka Hamerníková
To, že se navštěvuje rodina.
Pan učitel Šmerda
Mně se líbí Velikonoce z duchovní stránky, ale z té světské se mi nelíbí vůbec. Nejradši v tu dobu odjedu na chalupu.
Paníučitelka Mülerová
Pokud vám nestačily stručné odpovědi a chtěli byste se dozvědět víc, můžete se obrátit na odpovídající. S radostí vám jistě odpoví. Terezie Krábková
4.
Lyžařský výcvik prvních ročníků
___________________________________________________________________________
Tak jako nám, tak i starším generacím teenagerů se krásně vzpomíná na zážitky ze školních akcí. Ať už se jedná o více či méně úspěšné studenty, všichni si dané školní akce užívají. A letos tomu nebylo jinak ani ze strany prváků a jejich tzv. lyžáku. Prváci se již tradičně, jak školní osnovy velí, prověřovali ve své zdatnosti a kolektivní oddanosti. Pobývali na Třech Studních v hotelu U Loubů celý poslední lednový týden – už to bychom jim mohli závidět. První dva dny pobytu jim trochu nasněžilo, a i přes to se někteří nechali slyšet, že začátek byl slabší. Ale pak teprve nastal důvod k závisti. Druhá část výcviku probíhala ve skvěle slunečném počasí, takže si na konci ledna všichni náležitě užívali zimních radovánek. NE, my nezávidíme, jsme rádi, že vám to tak krásně vyšlo.
Ami Špinarová
Kateřina Špačková
5.
Nemoci kolem nás
___________________________________________________________________________
Schizofrenie
Je to endogenní psychóza charakterizována jako rozpad osobnosti postihující zejména emocionální součást psychiky. Projevuje se například poruchami citů, jednání, myšlení a sklony utíkat od reality. Psychika postiženého pacienta se může navenek tvářit rozpolceně. Lidé trpící tímto onemocněním působí na okolí chladným, lhostejným a otupělým dojmem, často vyhledávají samotu a mohou mít i sklony k sebevražedným pokusům. Nejčastěji se schizofrenie objevuje v období puberty a dospělosti. Ve většině případů se poprvé projevila mezi patnáctým a třicátým rokem života. RIZIKOVÉ FAKTORY • genetické predispozice • vlivy vnějšího prostředí (můžeme mezi to řadit např. podvýživu matky v prvním trimestru gravidity, nízkou porodní hmotnost novorozence, případné komplikace při porodu (hypoxie – nedostatek kyslíku u novorozeněte), různé infekce, poruchy růstu plodu, psychosociální aspekty, problémové vztahy a váznoucí komunikace v rodině, nedostatek tělesného a citového kontaktu nebo těžké dětství) PREVENCE • zdravý životní styl • pestrá strava • psychická pohoda • nekouřit • fyzické aktivity • nepít alkohol • !! nevytvářet v rodině dusné, stresující a na psychiku náročné prostředí !! PŘÍZNAKY A PROJEVY • nespecifické potíže - plachost, společenská izolace, depresivní stavy, oploštění emocí • u dětí: poruchy svalové koordinace a motoriky • zvýšená hladina neurotransmiteru (látka, která přenáší impuls z jedné nervové buňky na druhou, působí hlavně v oblasti jejich kontaktu), dopaminu • prefrontální kůra (část šedé hmoty mozkové, která je centrem intelektuálních a asociačních funkcí a centrem analýzy vjemů), která nedbale koordinuje aktivitu jednotlivých oblastí a tím tak může za vznik schizofrenního onemocnění
6.
Postižený člověk tak není chopen jasně myslet, setrvávat u jedné myšlenky a směřovat své myšlenky k jednomu určitému cíli, koncentrovat se, souvisle uvažovat, vybavovat si včas pojmy a události a správně je zařadit atd.
LÉČBA Antipsychotika, rehabilitace, šoková terapie, psychoterapeutické techniky - trénink empatie, pozitivního myšlení, asertivní komunikace a cvičení vůle.
Nikola Šimková
Kateřina Špačková
7.
Kultura
___________________________________________________________________________
Až nadejde čas (napsal: Peter Hoeg //262 stran)
Napínavý román Až nadejde čas od Dána Petera Hoega vypráví o třech spolužácích jedné soukromé kodaňské školy, kteří byli navíc poznamenáni otřesnými zážitky z výchovných ústavů. Po čase stráveném na škole zjistí, že za tvrdým školním režimem se skrývá jakýsi plán, který se rozhodnou zničit. Jeden z hlavních nástrojů útlaku, se kterým se musí vypořádat, je čas. Kniha určitým stylem filozofuje o tom, jaké má čas postavení v lidském životě. Vypráví o tom, jak byl, je a bude vnímán. Úryvek: Událo se to moc rychle, než aby se dalo něco udělat, slyšel jsem ten
zvuk dřív, než jsem vůbec něco pocítil. Zlomil mi malíček, znělo to, jako když někdo zlomí tužku. Musel jsem do kolen, když bolest přišla, on nepovolil a tiskl dál. Díval se mi do očí, myslím, že mě nepoznával.
Filip Jančík
Kingsman: Tajná služba (režie: Matthew Vaughn, hrají: Colin Firth, Taron Egerton, Samuel L. Jackson,… //129 minut)
Pokud máte rádi komedie a nemáte momentálně na co koukat, zkuste nový film Kingsman: Tajná služba. Představte si, že jste něco jako agent MI6 a máte za úkol zachránit svět. Jak překvapivé. Slavný miliardář Richmond Valentine trpí odporem ke krvi a násilí a celkově k lidstvu, proto se rozhodne vyhubit celé lidstvo tím, že rozdá po celém světě SIM karty zadarmo, které ale mají v sobě zabudovaný „repráček“, po jehož rozeznění se v člověku probudí vraždící nálada, nemůže své tělo ovládat a má chuť prostě každého zabít. Všechno založeno na nějakých neurogenních věcech. A od toho je tu mladík Eggsy, čerstvý (ne)absolvent britské tajné služby Kingsman. Musí přerušit Valentinův ďábelský plán, nechat na světě jen pár vyvolených, a zbytek lidstva nechat s rozmlácenými lebkami, oddělených končetin od sekáčků, a dalších věcí tomu podobných. Jestliže znáte filmy Quentina Tarantina, určitě se u Vaughnova Kingsman budete bavit, protože akční scénky, a je jich tu celkem dost, jsou nadmíru povedené, zvlášť ta v kostele. Budete se vysloveně řezat, jelikož i humor je zde nemilosrdný (přemýšleli jste někdy nad divokým sexem s korunní princeznou? Že ne?). Matthew Vaugn je nekompromisní bastard, to vám povím.
Tomáš Novotný
8.
Kulturní příspěvky
___________________________________________________________________________
Svoboda je jako čokoláda. Je dobrá, je sladká, ale není dobré, když jí lidem dáte moc.
Iva Filová
Sebevražda je tou největší vraždou, protože zavražděného zabije jeden člověk, sebevraha zabijí všichni.
Iva Filová
Mezi vlastenectvím a xenofobií je jen velmi tenká čára.
Iva Filová
Buďme šťastní za to, co máme. Vše, i to nejhorší, co se nám v životě stane, nás v dobrém obohatí.
Terezie Krábková
Když chce Bůh rozhádat dva lidi, dá jim peníze. Když dva kamarády, strčí mezi ně ženskou.
Jakub J. Mička
Proč člověk v depresi utíká k hudbě? Možná proto, že v ní hledá kousek svého příběhu.
Jakub J. Mička
Plýtvání emocemi? To je, když oplakáváš již dávno ztracené.
Aneta Hrubcová
Přátelství je jako voda. Některé se tě pokouší utopit, jiné tě zase nadnáší, abys nesklouzl na samé dno.
Aneta Hrubcová
9.
Jedna od stolu Špatné nálady a agrese, pouhé příznaky mé degenerativní recese. Nepříčetnost, že mi život nepřál, že co jsem chtěl, mi nedal. Proč jsem, kým jsem teď, když jsem býval v pohodě? Neprobil jsem nejtlustší života zeď, a tak jsem skončil v hospodě. Dobře vím, že nemám štěstí. V životě a celkem vůbec. Co mi asi hvězdy věští? Nejspíš to, že jsem jenom blbec.
Jakub J. Mička
Když jsi smutný, když jsi sám, uchop vzácnou knihu. Otoč stranu a jdi dál, setřes tak tu tíhu.
Aneta Hrubcová
Cítím se jako kus zlevněného zboží, které si někdo vzal kvůli slevě. Ne proto, že bych byl „boží“, ale hlavně proto, aby to bylo levné.
Jakub J. Mička
10.
Report z nitra
Bylo to včera, je to i dnes. Jsem zcela nasrán. Více než bych snes. Nejsem ve své kůži, ale stále jsem to já Přivoněl bych ke své růži, dříve, než stane se, co se musí stát. Jediná ta mě mohla uklidnit, krátkým objetím klid do mého nitra vlít. Teď je již však pozdě, a nezbývá než snít. Přehouplo se hodin pár a jsem zase jiný. Bez vzteku a opět sám a ke všemu kolem líný. Ano, jsem nejspíš šílený, když mi po pár dnech vše chybí. S šíleností jsem již smířený, ale mohl bych být jiný. Lepší být bych nechtěl, spokojen se sebou samým. Otázka zda bych směl, abych se nestal zkaženým. Rýmy mi již dochází, tak snad mi trochu rozumíš. Doufám, že ti nic neschází, na něco pěkného snad myslíš.
Jakub J. Mička
11.
LOUKA OTÁZEK
Nic neviděl. Vítr byl silný. Málem černě oděnému jezdci na černé klisně rozevlál vlasy a nechal je hrát líbezné tóny, byť je měl sepnuté do culíku. Pokusit se obléct si kapuci by bylo zbytečné, protože by v tu chvíli opět plápolala za jezdcovou hlavou. Klisna se zastavila a začala nervózně ržát a mrskat sebou. Jezdec ji mírně poplácal na krku a sehnul se k ní. Zajel svými prsty do její hřívy a začal si s ní hrát. Měl rád ten pocit, když to dělal. Bylo to jako hrát si s vlasy krásné ženy. Dlouhé, příjemné na dotek, ale zároveň pevné, dodávající mu pocit, že není na tom světě úplně sám. Že ona tady pořád je. Baf, jeho klisna, kterou znal už od doby, kdy byla malé hříbě. Baf se zklidnila. Vichřice se najednou jakoby vypařila. Za ním, vedle něj, před ním se nacházela pouze louka s tak zelenou trávou, až se mu to muselo snad zdát. Divný to pocit, neboť předtím, pár vteřinek dozadu, měl zdání, že Baf bolestivě našlapovala na kameny. A kilometry za ním byla akorát travnatá pláň. Zaslechl hvízdání píšťalky. Z čista jasna před ním seděl malý kluk, máchal si nohy v rybníčku, a vesele si pískal tu svou písničku. Byl oblečen do bílé košilky, hnědých lněných kalhot, a na hlavě mu hrdě seděl slaměný klobouček. „Kdo jsi? Kde to jsme?“ zeptal se jezdec. „To špatně položená otázka jest, jako zkusit se zeptat, kolik na nebi je hvězd. Když uzdičku správně nahodíš, odpověď se spokojeně dozvíš.“ Ten klučina veršuje? Nebo mu snad odchází už i sluch? „Jak se jmenuješ?“ „Ták. Jméno jest Téómá, mám i poštovního holuba, přenášejíc zprávy pro mého přítele, pocházejíc z louky vzdálené.“ „Kde to jsme?“ pokračoval jezdec. „Špatně, asi půjdu lovit mušle. Vidíš? V rybníčku jich plno je. Nevidíš? Se zrakem tvým nepěkně se to houpe. Usměrni správně fantazii svou, věc tvou jedinou, jež nemohou ti vzít, neboť by s hlavou tvou museli udělat řízy říz.“ Ten kluk je buď uvnitř nemocný, nebo jezdce už volají duchové věčnosti. No, ani by se nedivil. Kolik že mu je? Úplně to zazdil. Už tak dlouho jede s Baf, a neví kam, že ztratil pojem o čase. Šediny na příliš neopečovávaném plnovousu má, zrak a sluch se mu evidentně taky zhoršují. Je toto snad nějaká iluze, nebo je to onen konec jeho cesty životem? „Již čtyřicet zim tu sedím a nohy si tu močím. Již třicet zim si tu pískám a s holubem vrkám. Máš ještě nějakou otázku, starochu, nebo můžu jít pohladit klisnu tvou, evidentně nemocnou?“ Cože? Baf je nemocná?! „Baf není nemocná a ty jsi blázen, blud, a tohle je beztak jen sen!“ vyjel jezdec po klukovi. Kluk však najednou zmizel. Zpoza něj na něj najednou promluvil. A seděl na stromě. Ten se tam vzal zase, kde?
12.
„Toto není sen. Je to otázka: chceš takto pokračovat se svým životem? Stárnout a ničeho si neužít? Černá barva – smutný život musíš mít,“ pronesl chlapec a ukázal na jeho černé kožené brnění. „Utažené brnění, kožené, těsné, asi jsi často ve stresu. Nejsi uvolněný po celý svůj život. Nezapomeň na to, že i ty jsi byl někdy dítě. Hodně práce?“ Jezdec se nadechl, a pokusil se něco říct, avšak nešlo to. Co je tohle všechno za divnost? Celý život dělal vše poctivě. Koukl se na své brnění. Kde se na něm vzalo? Pohlédl na Baf, a neviděl to živé zvíře, jaké znal. Byl tam ztrápený, unavený kůň. Špatně oddechovala. Na jednu nohu špatně došlapovala, jak tam tak pochmurně chodila po té louce, a snažila se najíst trávy. Kde je tráva? Kam zmizela? Co se to panebože děje? „Víš,“ oslovil jej opět chlapec, seskočil dolů a kousal do jablka, jež bylo z části červené a zářilo šťavnatostí, na druhou stranu bylo shnilé a trčil z něj malý červík, „tohle je tvá Louka otázek. Spojila se s mojí Loukou snů. Sem unikám, když jsem na dně,“ vysvětloval chlapec, a najednou trochu zesmutněl. „Tohle je svět fantazie. Nedovol nikomu, aby ti ji sebral. Mít fantazii je to nejhezčí na tom jinak ošklivém světě. Můžeš sem uniknout, kdykoliv se ti to zlíbí.“ Jezdec nechápal. Kluk si lehnul na zem, začal přežvykovat stéblo trávy, jezdci hodil nakousnuté jablko. „Chci tím říct, že tohle je mé místo odpočinku. Sny. Snění. FantazieE Co děláš, když jsi takzvaně na dně? Posloucháš tóny? Jsme dva. Podívej se na oblohu.“Opět se stala zvláštní věc – byla najednou noc, přičemž před minutou byl normální den. „ Vidíš ty hvězdy? To jsou přátelé. Támhle ta velká, to je moje maminka. Je tu pro nás vždy, když to potřebujeme. Už od doby miminka nám věnuje všechen svůj čas. A támhleta je moje kamarádka. Rád s ní mluvím, když jsem smutný a za maminkou se mi moc nechce. Dokud sytě září, jsem šťastný. Chci tím říct, že toto je můj svět, který mi nikdo nevezme. Toto je moje útočiště. Toto je mé nitro a ty ses tu nějak záhadně objevil. Třeba je to osud, že tu jsi? Zamysli se nad sebou. Jsem tu už déle než ty a přežívám jen díky své fantazii. Svět je nemocný a asi se už nikdy nevyléčí. Dokud máš ale fantazii a víru, můžeš to nechat plynout a odpočinout si, což je v nynějších dobách i nadlidský úkol. Nemáš fantazii a zemřeš stejně, jako zemře svět. Užij si ten život. Buď jako dítě. Hraj si. Pískej na flétnu a odehraj si svou píseň života v pozitivních tónech.“ Jezdec se nad klučinovou myšlenkou zamyslel. Nasedl na Baf a popohnal ji. Po cestě si několikrát chtěl nalhat, že pravděpodobně usnul za jízdy, opak však byl pravdou. Postupem času se totiž začaly objevovat jisté změny. Baf byla najednou zase mládě, cválala jako malá. Brnění se uvolnilo, najednou jel jenom v košili. Zatoužil po vodě. Hle, támhle je jezero! A oves pro Baf.
Tomáš Novotný
13.
Otaku aneb cože to?
___________________________________________________________________________
Dobrá, většina z vás se asi právě teď zastavila a říká si, o co že to vlastně jde, ale nebojte, pokusím se vše vysvětlit tak, aby to bylo k pochopení. Každopádně počítejte s tím, že tohle bude tak trochu osobní. Dobrá, počítám s tím, že pro drtivou většinu z vás je slovo otaku úplnou záhadou, takže začneme s ním. Slovo otaku je japonským slangovým označením pro osobu se zálibou v počítačích (u nás je místo toho používán výraz geek nebo nerd) anebo i osobu, která je posedlá zálibami, jako je Anime (u nás je asi nejznámější Pokemon, Bleach a Naruto), Manga (opět Naruto, ale i například Death Note, mimochodem mangu u nás oficiálně prodává nakladatelství CREW), vizuální novely (pouze v anglickém překladu např. Fate/Stay Night), hrami (podobné třeba českému Dračímu Doupěti)... První použití se datuje do 80. let 20. století jako satirické označení fanatických fanoušků, ale dnes je většinou nošeno tak hrdě, že se již téměř zbavilo negativního podtónu. Bohužel/naštěstí je většina lidí poněkud v rozpacích, když mu do očí řeknete, že je otaku. Jak sem zmínil výše, tak se slovo otaku dá použít na kohokoliv, ale nejčastěji se používá v souvislosti s anime. U nás je již celkem početná komunita otaku, ale i mezi otaku najdete různé typy lidí – na většině to ani nepoznáte, ale někteří jsou blázni už od pohledu. Mezi otaku jsou tedy lidé různí jedni tiší (třeba já), ale o to šílenější např. na srazu (ano, dělají se i srazy), a pak otaku v pravém slova smyslu (pár jich znám), kteří to dávají najevo (japonské výrazy, přívěsky, nášivky, napodobování účesů včetně barvy) a obě skupiny mohou, ale i nemusí být cosplayeři (lidé v kostýmech svých oblíbenců z komiksů, her...
Doufám, že jsem vám alespoň trochu objasnil kdo, anebo spíš co že to jsou otaku. Pokud máte ale pořád nejasno okolo Anime, Mangi, atd., tak se nebojte, jelikož mám v úmyslu se k tomuto tématu ještě vyjádřit.
Libor Votoupal 14.
Áá to néééé, konec druhého čísla Blue Times : o ( ___________________________________________________________________________ Šéfredaktor:
Michaela Koníčková
Redaktoři:
Tomáš Novotný Barbora Králíčková Gabriela Pátková Jakub J. Mička Aneta Hrubcová Terezie Krábková Iva Filová Filip Jančík Ami Špinarová Nikola Šimková Kateřina Špačková Libor Votoupal
Oprava textu:
Blanka Kolářová
Grafika:
Adam Černý
Kateřina Špačková
15.
