02_2010. Land Cruiser: Adrenalin bez hranic. Premiéra Toyota Auris HSD Osobnost Zdeněk Pohlreich Historie Toyota Celica Fotoreportáž Hora Fudži

02_2010

MAGAZÍN SPOLEČNOSTI TOYOTA MOTOR CZECH

Land Cruiser: Premiéra – Toyota Auris HSD Osobnost – Zdeněk Pohlreich Historie – Toyota Celica Fotoreportáž – Hora Fudži

Adrenalin bez hranic

S pŹehledem, kdykoliv

Pěedschválení smlouvy on-line Toyota Financial Services jako první v Ëeské republice nabízí všem zákazníkĮm, kteĘí zvažují nákup nového vozu Toyota, možnost si z klidu domova Ìi kanceláĘe nechat pĘedschválit úvÚrovou Ìi leasingovou smlouvu. Non-stop 24 hodin dennÚ, 7 dní v týdnu, 365 dnĮ v roce tak máte na dosah náš tým, který je pĘipraven do nÚkolika vteĘin potvrdit naši pĘipravenost ƪnancování poskytnout. A to není málo. Zejména pokud se o tak dĮležitém rozhodnutí, jakým je poĘízení nového vozu, potĘebujete tĘeba ještÚ poradit. A buÑte bez obav: pěedschválení je zdarma a bez závazkı.

www.toyotaɬnance.cz

EDITORIAL

Místo činu Nevím, jak vy, ale já se často a rád vracím na místa činu, která ve mně vzbuzují emoce. Nadpis možná evokuje vzpomínku na neohroženého kriminalistu Horsta Schimanského z oblíbené německé televizní krimi série minulých let. Ale o tom dnes řeč nebude, i když „můj příběh“ se odehrává, stejně jako v případě detektivního seriálu, v okolí řeky Rýn – přesněji v Kolíně nad Rýnem. Tam bylo totiž před mnoha lety založeno sportovní oddělení japonské automobilky Toyota, které dlouhé roky naplňovalo svou cílevědomou prací duše milionů fanoušků motorsportu po celém světě. Závodní Toyoty sbíraly po dlouhá desetiletí možná stovky vavřínů. Za branami naší „továrny na formule“ jsem byl v minulosti několikrát, vždy se skvělým pocitem a jistou dávkou hrdosti. Náhoda tomu chtěla, že jsem dostal příležitost podívat se znovu do útrob motorsportu Toyoty. Na rozdíl od let minulých, kdy jsem zde byl pracovně s kolegy novináři, jsem se tentokrát vžil do role „účastníka zájezdu“ a za 110 anglických liber nasedl do luxusního autobusu, jehož konečná zastávka byla na adrese Toyota-Allee 7. Vůbec jsem nelitoval té investice, protože jsem chtěl zpět na místo činu. Chtěl jsem opět vidět ten vrchol špičkové technologie, kterým Toyota Motorsport GmbH bezpochyby je. Zatoužil jsem popovídat si s lidmi, které jsem naposledy viděl v říjnu roku 2009 v boxech na Velké ceně F1 v Abú Dhabi. Tam se jel tehdy nejen poslední závod sezony, ale ač to nikdo ještě netušil, také poslední závod Toyoty ve F1. A stejně tak, jako se Toyota nikdy nevzdávala na závodních tratích, i teď po roce jsem s radostí zjistil, že stále neohroženě bojuje. Teď však nebojuje o sekundy na jedno kolo, ale o koncepci budoucího využití „chrámu motorsportu“ s cílem vrátit zašlou slávu z let minulých. Ano, po jednom dni, který jsem strávil s těmi stále nadšenými lidmi, mám pro milovníky motorsportu snad dobrou zprávu. Toyota se na závodní tratě vrátí a brzy bychom také měli vědět, jakou cestou… Krásné čtení a nezapomeňte také na on-line verzi časopisu Toyota Life!

toyotalife.toyota.cz Tomáš Vaněk, šéfredaktor

TOYOTALIFE

3

OBSAH

TOYOTA LIFE 02_2010

06 KALEIDOSKOP 08 ROZHOVOR Zdeněk Pohlreich | Kuchyň je armáda

14 CESTOPIS Korzika | Adrenalin bez hranic

20 PREMIÉRA Auris HSD | S „Angličanem“ v Barceloně

24 ROZHOVOR Náš zákazník | Rozhodnutí pro změnu

26 VÝROBA Toyota Motorsport GmbH | Domov špičkového výkonu

29 HISTORIE Toyota Celica | Zpět časem

08

32 MOTORSPORT

Nekompromisní porotce v kulinářských reality show Zdeněk Pohlreich vzal „na nože“ Toyotu Avensis! Dostane cennou nálepku kvality také vlajková loď japonské automobilové značky?

BTCC | Avensis do boje

35 JUBILEUM Toyota Aygo | Slavíme s vámi

36 TREND Ekologie | Ekologie v prodeji

38 TECHNIKA Prius Plug-in | Dobíjejte ze zásuvky!

39 PRODEJ Ojeté vozy Toyota | Nákup s jistotou

20 Přijměte pozvání na projížďku romantickou Barcelonou. Průvodcem krásami španělské metropole vám bude ekologicky smýšlející Angličan – Toyota Auris HSD.

40 FOTOREPORTÁŽ Japonsko | Hora Fudži

46 KONCEPT Toyota FT-CH | Pařížské odhalení

48 FASCINACE Toyota Yaris GT-S | Americká krása

50 PARTNERSTVÍ Festival | Cesta na Ekofilm

53 AUTORIZOVANÝ PARTNER Toyota AUTOGRAND | Prostor pro kvalitu

54 SERVIS Péče o zákazníky | Znát cenu předem? Ano!

4

TOYOTALIFE

29 Víte, jak vznikl název legendárního modelu Celica? Připravili jsme pro vás historický průřez všemi generacemi tohoto modelu Toyoty slavícího své jubileum.

32 V britském šampionátu okruhových vozů BTCC se letos bojovalo do poslední zatáčky. Ale vzrušení přinesl divákům v Brands Hatch také nový vůz pro rok 2011 – Toyota Avensis.

40 Japonská hora Fudži je opředena mnoha tajemnými bájemi. Náš fotograf František Štaud se vydal na její vrchol, aby spatřil nádherný a neopakovatelný východ slunce. Foto k článku: František Štaud

VYDAVATEL: Toyota Motor Czech spol. s r. o. Bavorská 2662/1 155 00 Praha 13 Tel.: +420 222 992 111 Fax: +420 222 992 190 Info linka: 800 600 800 www.toyota.cz | www.toyota.sk ŠÉFREDAKTOR: Tomáš Vaněk E-mail: [email protected] REDAKČNÍ RADA: Kateřina Jouglíčková, Petra Tomová, Pavel Tilšer, Roman Mäsiar, Petr Korecký

46 Nevěřte nikomu, kdo pochybuje o budoucnosti hybridní technologie. Máme pro vás studii automobilu, který právě tento druh pohonu bude využívat – koncept FT-CH.

ISSN 1214-7605; MK ČR E 15328 Neprodejné ON-LINE VERZE: toyotalife.toyota.cz

TOYOTALIFE

5

KALEIDOSKOP

Z DOMOVA I ZE SVĚTA

DAR PRO PREZIDENTA Na slavnosti pořádané na britském velvyslanectví v Tokiu předal výkonný ředitel Group Lotus plc Dany Bahar prezidentovi společnosti Toyota Motor Corporation (TMC) Akio Toyodovi vůz Lotus Elise R na znamení plodné a úspěšné spolupráce obou těchto společností. Vůz pohání úplně poslední vyrobený motor 2ZZ-GE VVTL-i, jejž TMC dodávala společnosti Lotus od roku 2003. Prezident společnosti Toyota Motor Corporation poté reagoval slovy: „Motor Toyota ve voze Lotus evokuje naprosto jedinečné pocity za volantem – je to unikátní spojení toho nejlepšího od automobilek Lotus a Toyota, přičemž doufáme, že právě toto si bude i nadále vychutnávat a užívat co největší počet příznivců motorismu.“ Poté usedl do darovaného modelu Elise R, otočil klíčkem zapalování a dodal: „Na moje slova sice každý brzy zapomene, ale navždy si zapamatuje zvuk a vůni tohoto vozu.“

JUBILEUM – 20 MILIONŮ VOZŮ PRODANÝCH V EVROPĚ

Toyota dosáhla v Evropě dalšího historického milníku – předala vůz s pořadovým číslem 20 milionů. Jubilejní Toyotu Verso 2,0 D-4D převzal pan Gabriel Jiménez ze španělské Valencie na slavnostní akci konané v sídle společnosti Toyota Spain v Madridu. Slavnostního předávání jubilejního vozu se zúčastnil kromě dalších významných hostů také Miguel Fonseca, viceprezident pro obchod a marketing Toyota Motor Europe. Nový majitel vozu Gabriel Jiménez netajil svou radost: „Jsem velice překvapen a nesmírně mne těší, že jsem 20miliontým zákazníkem Toyoty v Evropě. Je to moje vůbec první Toyota a vždy jsem slýchával, že se tyto vozy vyrábějí velice kvalitně. Těším se na osobní zkušenosti s Toyotou Verso.“

6

TOYOTALIFE

POMOC S OBNOVOU TURISTICKÉ TRASY V Chráněné krajinné oblasti Poľana bylo s pomocí společnosti Toyota obnoveno a upraveno značení čtyř turistických tras v délce takřka 39 kilometrů. Členové Okresního sdružení tělesné výchovy ve Zvolenu získali na svůj projekt z programu Živé chodníky celkem 2500 eur, z nichž obnovili značení a ukazatele směru, zprůchodnili a vyčistili trasy a osadili mapový panel. Program Živé chodníky vyhlásila Nadace Ekopolis se společností Toyota. „Kompletně jsme přeznačili čtyři turistické trasy a osadili šest nových kovových ukazatelů směru. V oblasti pod Poľanou, u horského hotelu Poľana, bude návštěvníkům sloužit nová turistická mapa Chráněné krajinné oblasti Poľana,“ říká Ján Michalec, předseda komise pro značení regionální rady Klubu slovenských turistů Zvolen. „Věříme, že tento projekt přispěje k nasměrování návštěvníků na stávající turistické stezky, ulehčí jim orientaci v terénu a zvýší bezpečnost jejich pohybu v lese,“ dodává na závěr Ján Roháč z Nadace Ekopolis.

VERSO-S: NÁVRAT DO MALÝCH MPV Nový model Verso-S, který se na evropském trhu objeví v roce 2011, symbolizuje návrat automobilky Toyota do segmentu malých MPV, který Toyota sama vytvořila v roce 1999, když představila model Yaris Verso. Nové MPV segmentu B měří na délku necelé čtyři metry. Co do prostoru nad hlavami předních cestujících, místa na zadních sedadlech a velikosti zavazadelníku se může Verso-S směle měřit s vozy nižší střední třídy. Univerzální multimediální rozhraní tvoří nový systém s barevnou dotykovou obrazovkou o úhlopříčce 6,1“, který je ve třídě MPV segmentu B zcela jedinečný. Verso-S nabídne dva motory, 1,33 l Dual VVT-i, popř. 1,4 l D-4D. Vedle tradiční manuální převodovky budou k dispozici také Multidrive-S nebo MultiMode.

ŠANCE UMĚLCŮM Toyota Motor Europe letos poprvé zve děti z celé Evropy k účasti v umělecké soutěži „Auto snů“ (Dream Car) pořádané společností Toyota Motor Corporation (TMC). Soutěž, která se koná již od roku 2004, byla letos rozšířena na 64 zemí, z toho 18 v Evropě. Zúčastnit se mohou děti ve věku do 15 let. Své výkresy mohou zasílat až do 31. ledna 2011 na hlavní prezentační místo Le Rendez-Vous Toyota v Paříži. Hlavním cílem

soutěže je vyvolat inspiraci v dětech, které mohou umělecky ztvárnit svůj pohled na lepší budoucnost. Díky kreslení svého auta snů budoucnosti získávají mladí umělci příležitost rozvíjet svůj zájem o automobily. Děti jsou zařazeny do několika kategorií. Vítězné návrhy bude posuzovat mj. prezident TMC Akio Toyoda nebo Akira Torijama, tvůrce světově proslulého komiksu „Dragon Ball“.

NOVÝ PARTNER V TRNAVĚ V Trnavě je od listopadu 2010 oficiálně otevřen nový autorizovaný partner, společnost Motor-Car, Trnava. Prodejní i servisní prostory se nacházejí na Nitranské cestě 28, při vjezdu do Trnavy z dálnice. Rozloha prostor je 250 m2 a v prodejní části je možné vystavit 9 automobilů. O spokojenost zákazníků se postará odborně zaškolený peronál. V servisní části budovy se nachází aktivní příjem a 4 samostatná pracoviště pro mechaniky růz-

ných specializací. „Značka Toyota je největší výrobce automobilů na světě a spolupráce s největším a jedním z nejlepších nás těší a velmi zavazuje. Chtěli bychom našim zákazníkům nabídnout maximální služby při prodeji a servisu těchto špičkových automobilů. Do konce roku jsem si stanovili plán prodeje 115 aut a jsme přesvědčeni, že se nám ho podaří splnit,“ dodal Ing. Branislav Uhlík, ředitel společnosti.

JIHOČESKÝ „POLIBEK“ S TOYOTOU Toyota Dolák, jediný autorizovaný prodejce a servis vozů Toyota v jižních Čechách, a rádio Kiss Jižní Čechy zahájily 1. září oboustrannou spolupráci v rámci jihočeského regionu. Toyota Urban Cruiser je vůz, který bude rok užívat ředitelka zmíněného rádia Pavla Urbánková. Toyota Dolák na oplátku využije služby rádia pro oslovení zejména mladší generace v rámci svých marketingových aktivit. „Toyota Urban Cruiser je trendy auto, určené především do rušného městského provozu, ale stejně tak je vhodné i pro jízdu na nezpevněném povrchu. Tímto modelem s unikátním designem cílí Toyota zejména na mladou generaci. Proto nám přišlo spojení s úspěšným jihočeským rádiem, které svým zaměřením oslovuje právě mladé aktivní lidi ,jako zajímavé a zcela přirozené,“ dodal ke spolupráci Daniel Vrána, obchodní a marketingový ředitel společnosti Toyota Dolák.

MEZINÁRODNÍ MARATÓN MÍRU Začátkem října se konal v Košicích Mezinárodní maratón míru podporovaný automobilkou Toyota. Již 87. ročník tohoto nejstaršího maratónu odstartoval prezident Slovenské republiky Ivan Gašparovič. Vítěz, Keňan Gilbert Kiptoo Chepkwony, zaběhl v Košicích nejen svůj osobní rekord, ale zároveň také překonal traťový rekord košického

maratónu z roku 2007 časem 2:08:33. Společnost Autolux Košice, autorizovaný partner Toyoty, podpořila tuto významnou atletickou událost také v letošním roce. Automobily této japonské značky, šetrné k životnímu prostředí doprovázejí s časomírou na střeše maratónské běžce po celé trati již jedenáctým rokem.

TOYOTALIFE

7

ROZHOVOR

Kuchyň je armáda! Svoji popularitu postavil, kromě vynikající kuchyně, i na televizní gastronomické show, kde za několik večerů ocenil či zavrhl nejedno české pohostinství. Nálepka jeho pořadu na vchodových dveřích restaurace se stala symbolem kvality kuchyně a služeb. Teď si vzal do parády samotné kuchaře, kteří bojují o jeho přízeň před kamerou. S ním se „Na nože!“ dostala i Toyota! Obstála? To vše ví Zdeněk Pohlreich.

8

TOYOTALIFE

ZDENĚK POHLREICH

Po úspěšném pořadu „Ano, šéfe!“ vznikl na TV Prima trochu odlišný formát gastronomické reality show s názvem „Na nože!“. Který z těchto pořadů je vám osobně bližší? Z mého pohledu je mi bližší asi „Ano šéfe!“, nicméně ani „Na nože!“ není svým zaměřením špatný pořad. Já bych si ale asi uměl představit jeho produkci s podstatně vyšším rozpočtem. Pokud necháte mezi sebou soupeřit nejlepší kuchaře v takovém typu pořadu, odvíjí se jeho úroveň kvality skutečně od výše rozpočtu. A tady bych si uměl představit několikanásobek toho současného. Znáte podobné televizní pořady ze zahraničí? Samozřejmě znám a pár jsem jich taky viděl. Já zde vnímám jeden zásadní rozdíl v porovnání například s Amerikou. Je tu vidět tak trochu nezájem špičkových českých kuchařů z dobrých podniků vzít si měsíc volno a jít se pokusit vyhrát takovou soutěž, což se třeba v zahraničí běžně děje. Tady prostě asi nenajdeme čtyřicet kuchařů-profíků, kterým stojí za to hrát o milion. Bohužel. Od televize k realitě. Jaký je podle vás stav české gastronomie? Můj názor na českou gastronomii je dostatečně známý. Já si o tom nedělám žádné iluze. Je to prostě jako s vládou, nebo chcete-li politikou. Je taková, jakou si zasloužíme. Bojím se, že to není dobrý, a já, přestože nejsem pesimista, prostě to světlo na konci tunelu nevidím.

FOCENO PRO KNIHU PROSTŘENO BEZ SERVÍTKŮ FOTOGRAFKA: A LENA HRBKOVÁ

Co je podle vás příčinou tohoto stavu? Je to o lidech? Myslím, že nejvíc je to o penězích, a pak také o gastronomickém vzdělání lidí, aby si uvědomili,

co vlastně jedí a jaké to má nebo může mít následky. A taky vezměme v úvahu, že řekněme nadpoloviční většina populace tady nemá peníze na to, jíst skutečně kvalitní jídlo v dobrých restauracích. Paradoxně dalším zdejším problémem je strašně moc hospod. Kvalita se pak logicky hodně ředí. Já když jsem se učil a šel někdo na šéfkuchaře, tak mu bylo řekněme pětatřicet a víc. Dneska to vidíte třeba v pořadu „Na nože!“. Dvacetiletí kluci jsou šéfkuchaři, a to je zoufalost. Prostě nejsou lidi, nejsou lidi se zkušeností. Co vidíte na vašich soutěžících pozitivního a naopak negativního? Rozhodně pozitivní je skutečnost, že se k tomu vůbec odhodlali a předstoupili před kameru. Já vím, o čem mluvím. Není fakt jednoduchý stoupnout si tady, něco předvádět a nechat na sebe koukat řekněme tři čtvrtě milionu lidí. Je to fakt statečnost z jejich strany, obětovali svůj čas, část letních prázdnin, čas se svými rodinami a já si jich za to opravdu nesmírně vážím. A negativní? Nevím o ničem zásadním. Myslím, že většina věcí probíhá dle očekávání. Dokážete se vžít do role soutěžících, kteří jdou v pořadu s kůží na trh? Já myslím, že my to děláme denně. Neděláme to akorát do televize. Všichni kuchaři chodí ve svých restauracích s kůží na trh každý den. Když nandají jídlo na talíř, musí počítat s tím, že je bude jejich host nepochybně hodnotit a srovnávat. Tohle prostě patří k našemu řemeslu, ač si to možná někdo neuvědomuje. Umíte si představit, že třeba finalista soutěže „Na nože!“ by poté pracoval v jedné ze dvou vašich restaurací v Praze?

TOYOTALIFE

9

ROZHOVOR

ZDENĚK POHLREICH

Víte, to je těžké takhle říct. Kuchyň je týmem, kde jenom dobrý kuchař nestačí. Musíte do toho týmu dobře zapadnout nejen tím, že umíte vařit, ale víceméně i sociálně. Vaše role v obou televizních pořadech a předpokládám i běžně v kuchyni je v některých okamžicích až despotická. Je to nezbytné? Myslím, že to tak musí být. Já jsem byl tak vychovanej a naučil jsem se to právě takhle. Samozřejmě, pracoval jsem i v mezinárodním hotelu, kde nás učili, že s lidmi se musí mluvit, rozebírat je, chápat je a… bla bla. Víte, je to tak, že oni na to mají čas, protože ty jejich hospody jsou prázdný. Mají prostě víc času se zaměstnanci mluvit, a v neposlední řadě jim také nechtějí pořádně zaplatit. Pro mě platí, že kuchyň je armáda, kde se o rozkazech nediskutuje. Je to způsob, který u mě funguje, a já proto nemám důvod jej měnit. Já nechci být se svými zaměstnanci kamarád, já je chci férově zaplatit, a tím po nich vyžadovat nějaký výkony. Procestoval jste svět s kuchařským „nádobíčkem“ v ruce, takže můžete porovnat domácí a zahraniční gastronomii… Je to fakt těžký. Nikdo si přece nemůže myslet, že gastronomie v Čechách bude nějak zásadně vybočovat z celkové úrovně všeho ostatního, co se tu v současnosti děje. Tak to prostě je. Já ale na druhou stranu musím říct, že ačkoliv tu není gastronomie na úrovni světové nebo evropské, udělala za posledních dvacet let gigantický skok dopředu, přestože pro tu branži tady nehnul nikdo ani prstem. Pořád někde slyšíte o strategických investorech, úlevách na daních nebo fondech z Unie a různých dotacích, a když to mám říct naplno, na ty hospodský se každý vysr... Ti lidé si všechno vydupali za vlastní prostředky a vytáhli to z marastu, který tu byl, když jsem odtud v osmdesátém devátém odjížděl. Shrnu-li to, tak se udělal velký kus práce, najdete tu hospody s dobrým jídlem, příjemnou obsluhou a čistými záchodky, ale stále je co dohánět, protože zbytek světa v gastronomii nespí. Je ale pravda, že i v místech někde za hranicemi, kde byste to nečekali, je úroveň jídla občas všelijaká. Předevčírem jsem například utekl z hospody v Paříži, protože tam po zemi lezli švábi. Ano, v té gastronomicky vyhlášené Paříži! Takže to opravdu není tak jednoduchý.

FOCENO PRO KNIHU PROSTŘENO BEZ SERVÍTKŮ FOTOGRAFKA: A LENA HRBKOVÁ 10

TOYOTALIFE

Může být na vině také různá složitost kuchyní? Pravou českou svíčkovou neuděláte tak jednoduše jako burger v Americe… Nemyslím, že to je otázka složitosti kuchyně. Myslím, že to je o konzumentech, o tom, co dokážou tolerovat a za co všechno jsou ochotni ve finále zaplatit. My v Čechách nejsme žádní velcí „kvalitáři“. Super rychle jsme si zvykli jezdit v super autech, jako je Toyota, kterou jsme ale koupili s celým tím fungujícím systémem okolo. A v tom je rozdíl. Kde by byla škodovka, kdyby zůstala v tehdejším stavu, jako zůstaly ty hospody? Jak by to auto dnes vypadalo, ptám se. Jednoduše si myslím, že pro Čechy není prioritou dobré jídlo, pro Francouze, Italy, Španěly a další ano. Nedávno jste navštívil také Japonsko. Je synonymem pro zdejší kuchyni také u nás známé sushi? Vůbec ne. Musím říct, že japonská kuchyně byla pro mě skutečně velkým překvapením. Jenže jak říkám, všechno souvisí se vším. Japonsko, to je takový asijský Švýcarsko. To jsou prostě kvalitáři. Ti pokud zjistí, že je někde skutečně super jídlo, tak pojedou kamkoliv a vystojí hodinovou frontu. Tam jsem viděl věci, který jsem nevěděl, že jsou vůbec možný. Máte třeba barák a v něm sedm různých hospod nad sebou a lidi klidně vyjedou až do toho sedmého patra, když je tam jídlo dobrý. Já si skutečně nepamatuju, za těch dvanáct

dní, že bych někde jedl špatný jídlo. A sushi? Japonsko samozřejmě není jen o sushi. Vzpomínám si, že jsme tam jedli různá tradiční jídla japonské kuchyně, od Teppanyaki, přes Teriyaki až po tradiční Tempuru. Jedním slovem vynikající jídla nadprůměrné kvality! Ale ono to není jen o jídlech. Když tam vlezete do francouzské cukrárny, je mnohdy lepší než v Paříži! Skutečně se to dá takto srovnat? Rozhodně ano. Když už jsme u té Francie, jeden z mých velkých zážitků v Tokiu byla večeře v restauraci L’Atelier, která patří věhlasnému majiteli celosvětové sítě luxusních restaurací, Francouzi Joëlu Robuchonovi. Jestli někoho obdivuji v této branži, tak je to právě on. Stále se přesvědčuji o tom, že jeho kuchyně patří k těm naprosto vynikajícím, ať jste v kterékoliv z jeho restaurací od New Yorku přes Paříž, kde jsem byl už třikrát, až po tu, která je právě na tokijském Roppongi Hills. Mimochodem, právě L’Atelier v Tokiu se pyšní nebývalou kvalitou, ozdobenou dvěma hvězdami Michelinu, a třeba velmi chutné polední menu vás tam vyjde pouze na pětistovku v českých korunách. Je to sice dražší oběd, ale co dostanete za takové peníze v podobném typu restaurace tady? Myslím, že kdo něco v gastronomii umí, je v Tokiu, čemuž odpovídá i zdejší statisticky nejvyšší počet získaných „mišelinských“ hvězd. Kdybych měl někdy ještě další restauraci, chtěl bych právě takovou, jako je L’Atelier.

MÁM K JAPONSKÉ TOYOTĚ SKUTEČNÉ SYMPATIE, PROTOŽE VŮZ TÉHLE ZNAČKY JSEM MĚL UŽ V AUSTRÁLII. TEHDY JSEM MĚL 18 LET STAROU TOYOTU COROLLU COUPÉ. OBROVSKÁ BOMBA!

TOYOTALIFE

11

CHARITATIVNÍ PROJEKT PRVNÍ REPUBLIKA FOTOGRAF: A NGELO PURGERT 12

TOYOTALIFE

ROZHOVOR Jak se srovnáváte s televizní slávou? Dobře. Teď asi mnohem líp, než kdyby mi bylo třicet. Člověk už něco zažil, tak se z toho asi nezblázním. Pojďme k autům. V obou televizních pořadech „Ano, šéfe!“ a „Na nože!“ vás doprovází Toyota Avensis… To je pravda. Mám k japonské Toyotě skutečné sympatie, protože vůz téhle značky jsem měl už v Austrálii. Tehdy jsem měl 18 let starou Toyotu Corollu Coupé. Obrovská bomba! Měl jsem takovou britskou závodní zelenou barvu s bílým interiérem. Jednoduše nezničitelný auto! Byla to fakt super kára, která tam se mnou odjezdila strašně moc kilometrů, a vlastně tam vznikl můj ryze pozitivní vztah k japonským autům. Měl jsem pak v životě různá japonská auta a ve chvíli, kdy jsem potřeboval větší auto, objednal jsem si testovací jízdu v kombíku Avensis a v šestce od Mazdy. Ten den bylo rozhodnuto a já zůstal věrný Avensisu dodnes, protože teď už mám další jeho generaci. Tak to už jste jako řidič skoro v roli porotce z pořadu „Ano šéfe!“… Dostala by Toyota vaši pomyslnou nálepku kvality?

Jednoznačně. Toyota je nejlepší auto, které jsem kdy vlastnil, a musím říct, že i při natáčení „Ano šéfe!“, kdy za rok najedu padesát tisíc kilometrů, jsem si uvědomil, jak je důležitý mít skutečně dobrý a spolehlivý vůz. Nemám potřebu se někomu podbízet, mám už třetí Avensis v řadě a vím, že s tímhle autem jsem si určitě snížil i riziko nebezpečí, plynoucí z možné nehody. Jezdil jsem s mnohými značkami a postupně jsem se „vyléčil“ a věděl, co nechci. Nejprve jsem zavrhnul francouzská auta, pak italská a německé značky mi přišly vždy trochu nudný a nezáživný. Tak jsem zůstal věrný těm japonským. Ano, pokládám se za loajálního zákazníka, který ocení dobrý servis a dobré lidi. A Toyota mi v tomto směru vyhovuje.

ZDENĚK POHLREICH Zdeněk Pohlreich. Jakým je řidičem? Myslím, že jezdím v pohodě. Nejsem moc rychlej, ale někdy mám taky problémy s dodržováním předpisů. I přes své dvě nehody s jenom pomačkaným plechem se celkově řadím ke klidným řidičům, který si do cédéčka v autě strčí pro radost dobrou muziku, třeba Genesis, Collinse nebo Simply Red. Díky za rozhovor, šéfe!

Co vlastně rozhodlo ve prospěch Avensisu? Bezpochyby pocit bezpečnosti, výborný motor, pohodlná jízda a prostor, do kterého naložím všechno, co potřebuju. Já nevybírám auta podle nějakých kritérií. Stejně jako v gastronomii ocením, když má auto celkově „šmrnc“ a nejsou v něm zbytečnosti. Prostě nějaký světýlka k ničemu mě nezajímají.

TOYOTALIFE

13

CESTOPIS

KORSIKA

Adrenalin bez hranic Existuje několik možností, jak strávit dovolenou na Korsice. Můžete si celou dobu užívat v hotelovém komplexu a na pláži, projet ji na kole, půjčit si auto a křížem krážem se projíždět po jejích asfaltových cestách, dokud se vám z tolika zatáček nezačne točit hlava, anebo se vydat na Korsiku vlastním, případně vypůjčeným off-roadem a objevovat její přírodní krásy po turistických stezkách a terénních cestách.

14

TOYOTALIFE

M

oje cesta na Korsiku probíhala v době největšího chaosu a paniky v novodobé éře letecké dopravy, kdy kvůli sopečnému prachu nad Evropou mnohé státy průběžně zavíraly a znovu otevíraly své vzdušné prostory a rušily se tisíce letů. Přiznám se, že i já jsem váhal, zda budu riskovat a dopravím se na místo a návrat pak budu operativně řešit podle toho, jak rychle se přiblíží avizovaný druhý sopečný mrak. Po příletu na Korsiku nastupuji do vozidla Land Cruiser, v němž prožiji příští tři dny. První cesta vede do malebné plážové restaurace ve vesničce La Tonnara nedaleko letiště, odkud se máme vydat na krátkou vyhlídkovou plavbu. Organizátoři záměrně vybrali úsek v okolí města Bonifacio, které je ve Středomoří známé svou zvláštní polohou na vysokém bílém vápencovém útesu. Je to v podstatě malá pevnost opředená mnoha legendami. Pohled z lodi na město, postavené na několik desítkách metrů vysokém bradle, je fascinující. Asi po hodině naše plavba končí v městečku

Bonifacio, které jsme obdivovali z moře. Na pevnině nás již čekají auta, ještě rychlé skupinové foto a vyrážíme. Po asfaltu absolvujeme sotva několik stovek metrů a první možnou odbočkou sjíždíme z hlavní silnice na prašnou šotolinu. Podobný profil trasy se bude v následujících dnech opakovat vícekrát. Mezi terénními úseky budeme projíždět po asfaltu jen sporadicky, abychom co nejvíc času strávili mimo zpevněné cesty. Korsika je nejhornatější ostrov Středomoří s průměrnou nadmořskou výškou 576 m (Sicílie 441 m, Sardinie 344 m), který je často nazýván pohořím v moři. Mně spíš připadá jako ostrov s nejrozmanitější přírodou na kilometr čtvereční, což souvisí s rozdílným charakterem pobřeží. Východní je ploché, souvislé a rovné, západní skalnaté, mohutné a členité. Bystřiny a řeky spolu s mořem vytvořily na plochém východním korsickém pobřeží laguny stojaté vody. Kolem jedné z nich projíždíme v úvodní etapě. Jízdu po jižanské červené šotolině poseté ostrými kamínky beru

jako lehkou rozcvičku. I když před pár dny pršelo, povrch cest již stačil vyschnout a řádně se práší. Proto si při jízdě v konvoji necháváme mezi sebou větší odstupy. První úsek je jezdecky nenáročný, a proto se přímo nabízí možnost vychutnat si pohodlí interiéru nového Land Cruiseru. Kvalitou zpracování a výběrem materiálů kabina v ničem nezaostává za modely příbuzné prémiové značky Lexus. Usazen v komfortním velkém koženém sedadle si ani nepřipadám, jako bych seděl v autě, ale spíš doma v obývacím pokoji, a sledoval záběry z kokpitu na 3D televizní obrazovce. Zapínám si špičkový audiosystém JBL a pocit relaxace je dokonalý. Z pomyslného obýváku jsem se přesunul do pomyslného pojízdného koncertního sálu s panoramatickým výhledem na okolní přírodu. Na pevný disk navigačního systému se vejde asi 2000 skladeb a zvuk vychází přes koncový zesilovač s hudebním výkonem 650 W. Výstup má 11 kanálů na 17 reproduktorů. Je až neuvěřitelné, kam se za poslední roky posunula kvalita cestování v terénních vozech. Sedím si v koženém křesle, poslouchám skvělou hudbu, užívám si pohled na krásnou zátoku sladkovodního jezera a podvozek vozidla se snaží, aby mě pohodlně převezl přes rigoly vyplavené deštěm. Tento vůz je dobrým předpokladem pro pořádání soukromé plážové párty. Stačí si najít kousek romantické pláže, kam se kvůli obtížnému příjezdu dostane jen málokdo, a zábava může začít. Vedle skvělé aparatury je na palubě i množství elektroniky. Praktickou novinkou jsou kamery. Ke kameře na couvání, která mapuje prostor za autem, přibylo dalších pět.

V některých krajních momentech byla potřeba asistence účastníků.

TOYOTALIFE

15

CESTOPIS

KORSIKA

Při průjezdu některých terénních úseků byl můj finský kolega trochu ve stresu.

O náročnosti terénu svědčil i „upravený“ krycí plech motoru.

Po dvou v každém venkovním zpětném zrcátku, jež mapují bezprostřední okolí vozidla, a jedna vpředu. Ta sleduje prostor před nárazníkem a pomocí animace na displeji informuje řidiče o předpokládané stopě předních kol tak, aby se v těžko průjezdném terénu dokázal pohybovat i bez externího navigátora. Nechybí ani špičkový navigační systém. Na konci úvodní terénní vložky zadávám adresu hotelu a zbývajících 25 km po asfaltových cestách uháním v ústrety sprše. Na silnici jezdí nový Land Cruiser o poznání lépe a jistěji než jeho předchůdce, za což vděčí adaptivním tlumičům a především elektronicky řízeným stabilizátorům. S jejich pomocí se při prudkém brždění méně „noří“ a v zatáčkách snižuje možnost nevolnosti spolujezdců tím, že eliminuje boční náklony karoserie. Druhý den ráno vyrážíme z hotelu již v 7.30, protože je před námi nejtěžší etapa třídenní expedice. Čeká nás horská oblast Zonza s prezentací systému Crawl Control pod jejím nejvyšším vrcholem Monte Calva (1377 m). Prvních 20 km se jede po asfaltu, na nějž navazuje neko-

16

TOYOTALIFE

nečné stoupání po štěrkových cestách až na vrchol. Z hlediska jezdeckých schopností je to zívačka, ale nenudím se. Stoupání dlouhé 18 km mi zpestřuje nádherná scenérie a spolujezdec, který ve snaze ulovit atraktivní záběry leze po oknech a střeše, takže musím dávat pozor, abych ho cestou neztratil. Pomalu začínám chápat smysl tvrzení, že ve voze Land Cruiser zvládne náročný terén i amatér. Při pohledu na skalnatou stezku připomínající dno vyschlého horského potoka mi totiž sebevědomí kleslo natolik, že jsem se skutečně chvíli jako amatér cítil. Ale když nás sem organizátoři poslali, musí být přesvědčeni, že to projedeme. A to i bez poškození vozu. Jízda v Land Cruiseru velmi rychle posiluje sebevědomí každého řidiče. Kola přejíždějí jeden balvan za druhým, stačí jen sledovat navigátory a nohu na brzdě mít lehkou. Akcelerátor ovládá systém Crawl Control, který v pravidelných dávkách automaticky reguluje přísun točivého momentu na kola a brání jejich proklouzávání a blokování. Na výběr je pět volitelných rychlostí „plížení“. Během této cesty po skalách

TOYOTALIFE

17

CESTOPIS každou chvilku čekám ránu do podvozku, ale instruktoři nás s přehledem navigují. Základem úspěchu je přejíždět přes kameny, které vyčnívají mezi ostatními balvany a dostatečně zdvíhají podvozek nad potenciální překážky. A i kdyby ke kontaktu došlo, robustní spodek je proti poškození důkladně chráněný. Někdy mám pocit, že přední kolo při nájezdu na velký balvan takřka vtlačím do podběhu. Jindy mám zas chuť z auta utéct, protože si už nedovedu představit, že následující úsek dokážu projet bez problémů či poškození vozu. Ale Land Cruiser je jiného názoru. S každou další překážkou mě přesvědčuje, že ještě neukázal všechno, co umí. A má pravdu. Pot mě oblije až tehdy, kdy po třech hodinách absolutního soustředění a posouvání vozu po centimetrech se cesta přede mnou narovná, ale instruktor mě posílá vpravo nahoru strmým skalnatým útesem. Naštěstí jen žertoval, ale pouze v případě novinářů, protože už za chvíli se tím samým bradlem škrábe jiný Land Cruiser, který řídí šéf instruktorů. Extrémnější prezentaci systému Crawl Control si už nedovedu představit. Skály, po kterých vozidlo šplhá vzhůru, jsou tak ostré, že na vrcholu to odnese levá zadní pneumatika. Skvělý adrenalinový vrchol druhého dne. Po chutném vysokohorském obědě v lovecké chatě těžký terén pokračuje. I když systém Crawl Control nedostává možnost si vydechnout, žádný úsek se už dopolednímu nevyrovná. Cestou do hotelu ve vesničce Zonza si třídím své dojmy a přemýšlím o následující etapě. Nedokážu si totiž předsta-

KORSIKA vit, co nového a ještě dobrodružnějšího nás může očekávat. Nový den, nové podmínky, nové extrémy... Třetí den ráno mě budí dešťové kapky dopadající na okenní parapet. Celou noc pršelo, takže povrch všech cest je důkladně promočený. Dopoledne máme v plánu přesunout se víc na sever. V průběhu prvních 45 km se v podstatě nic neděje, a proto všechna zavazadla přehazujeme na zadní sedadla, aby měl náš finský kolega v kufru prostor pouze pro sebe. Nemá totiž žádné fotky za jízdy z jiného auta, a proto se rozhodl využít samostatně výklopného okna v zadní části vozu. Adhezní podmínky na silnici se v porovnání se včerejškem výrazně změnily. Na šotolině a na blátě auto dost klouže, což je spíš problém jeho hmotnosti než pneumatik. Zvlášť v lesních úsecích musím podstatně víc počítat s hmotností auta, dříve předvídat a v předstihu řešit případnou nedotáčivost kol. Ráz okolní přírody se úplně změnil. Skály vystřídal písečný a blátivý povrch a jehličnaté stromy nahradila hustá a vysoká křoviska, tvořící koridor právě tak na šíři jednoho auta. Kolega fotograf má radost, že na cestách přibyly kaluže. Já už jsem nadšený méně, protože po hodině jízdy mám od soustředění úplně promočená záda ve snaze auto při nasazeném tempu udržet na silnici. Konečně zpomalujeme. Opět přichází na řadu redukce a Crawl Control. Před námi je 3 km dlouhé stoupání po kulatých, ale kluzkých balvanech. Kombinace dvoutunového vozu a sériových pneumatik vyvolává oprávněné obavy. Bezděčně jsem si ráno při kávě vyposlechl rozhovor

instruktorů, kteří právě rozebírali otázku, zda do toho za daného počasí jít, či ne. Nejdříve zkouším, zda půjde stoupat bez Crawl Control. Chvilku to jde, ale na prvním větším kameni začínají kola prokluzovat. Nepomáhá uzavření mezinápravového diferenciálu ani spuštění systému Multiterrain v režimu pro skalnatý povrch. Nezbývá nic jiného než opět použít lék na nedostatek trakce zvaný Crawl Control a Land Cruiser hravě pokračuje dál. Pokud nemá některá z předních pneumatik o co zabrat, stačí pootočit volantem a hledat pro ni grip. Neuvěřitelné, co se dá z elektroniky vytěžit. Těžký mastodont se drápe o kluzkých kamenech, jako by se k nim jeho pneumatiky přisávaly. Tento důkaz účinnosti systému plazení na mě zapůsobil mnohem víc než výjezd na skalnatý útes. Auto se mírně chvěje, jak s ním elektronika zápolí a za každou cenu se ho snaží posouvat kupředu, ale vůz postupuje. To však ještě není finále. Po obědě se z deštného pralesa (jak jsem nazval předchozí úsek) přesouváme do oblasti s další variací rozmanité krajiny ostrova Korsika. Tentokrát okolí připomíná podzimní les. Všude jsou vidět opadané listnaté stromy. Zatímco jinde zeleň jen bujela, tady jako by se zastavil čas. Opět se nám do cesty vrátily ostré kameny, a novým prvkem se staly horské potoky. Někde jsou tak úzké a brody přes ně tak zatočené, že přejet přes ně bez škrábance na voze si vyžaduje několikeré zatočení kol. Třešnička na dortu přichází až v samém závěru. Před námi je posední sjezd. Vedoucí instruktorův vůz se pomalu sune kupředu, postupně se staví na tři kola, a když se

Ostrov Korsika nabízí drsný terén i klidná romantická zákoutí.

18

TOYOTALIFE

rozhoupe, přední částí se noří dolů a pravé zadní kolo se zdvíhá do nebes, s napětím čekáme, co se z toho vyvine. Na okamžik se podívám na kolegu a auto vpředu je náhle pryč. Sklouzlo asi dva metry dolů vysokým, hladkým skalnatým srázem. Pokud jsem do této chvíle měl chuť vystoupit z auta, nyní skutečně vystupuji a jdu říct instruktorovi, že se na tohle necítím. On mě uklidňuje, že to jen divoce vypadá, ale že to určitě všichni zvládneme. Říkám si: „V pořádku. Odpovědnost je přece na nich a plechy Land Cruiseru něco vydrží.“ Po centimetrech mě instruktor naviguje předními koly na okraj srázu, aby auto po smyku nezachytilo řidičovými dveřmi za skálu, kterou musí objet. Když se vůz utrhne, stačí držet volant rovně a čekat, dokud se nenarovná a nezastaví. Celé to trvá několik vteřin, ale propadat se a nevědět kam, to je velmi podivný pocit. Po „přistání“ mi adrenalin stříká z uší. Ještě v životě mě nikdo k podobné šílenosti nepřemluvil. Tři dny strávené s Toyotou Land Cruiser a s organizátory Camel Trophy byly pro mě obrovskou školou a hlavně tréninkem odvahy. Tohle auto patří i nadále k nejschopnějším vozům v terénu, jenom nevím, jak ho běžný majitel využije v praxi. Možná tak, že stráví dovolenou podobným způsobem. Pro většinu majitelů ovšem zůstane pohodlným a luxusním cruiserem, který je v případě potřeby schopný vyvézt svou posádku kamkoli v pohodlí obývacího pokoje. MICHAL KARPAT FOTO: VESA ESKOLA A AUTOR

TŘI DNY V TERÉNU S TOYOTOU LAND CRUISER A MUŽI, KTEŘÍ ORGANIZUJÍ CAMEL TROPHY, PRO MĚ BYLI OBROVSKOU ŠKOLOU A HLAVNĚ TRÉNINKEM ODVAHY. TOTO AUTO NADÁLE PATŘÍ K NEJSCHOPNĚJŠÍM V TERÉNU.

TOYOTALIFE

19

PREMIÉRA

TOYOTA AURIS HSD

S „Angličanem“ v Barceloně Automobily svým způsobem výjimečné to ve své branži nikdy neměly lehké. To už je skoro zákon schválnosti. V případě plnohodnotných hybridních vozů se však už jednoznačně prolamují ledy! Roli pomyslného „hybridního ledoborce“ přebírá po modelu Prius novinka letošního roku – Toyota Auris HSD.

K

dyž se u nás v roce 2004 objevila druhá generace modelu Prius s hybridním pohonem, mnozí „zasvěcení“, nebo spíše rádoby zasvěcení, snižovali jeho nezpochybnitelný přínos poznámkou, že se prý nejedná o automobil pro širokou veřejnost. A Toyota teď začíná na tuto poznámku jednoznačně a odpovědně reagovat. Vedle informace o plánu zavést do roku 2020 hybridní technologii do celé modelové řady v Evropě přiváží přímo z Velké Británie první „vlaštovku“ potvrzující tento záměr – Toyotu Auris HSD. Přichází tak další milník v historii japonské Toyoty, výroba vůbec prvního plnohodnotného hybridního

20

TOYOTALIFE

vozu v Evropě. A aby toho nebylo málo, jako blesk z čistého nebe přichází informace o plánované výrobě dalšího, tentokrát menšího modelu s hybridním pohonem. Ten by měl sjet z výrobní linky v roce 2012 ve francouzském Valenciennes. To vše začíná usnadňovat cestu na trh již zmíněnému modelu Auris HSD, který se představil odborné veřejnosti v srdci Španělska – v historií opředené Barceloně. Metropole tohoto typu je pro hybridní automobil jako stvořená. A tak si vyhlížíme perleťově bílý Auris, který má tradiční znak Toyoty na přední masce v bleděmodrém odstínu. To je neklamný znak automobilu, pod jehož kapotou se skrýva-

jí dva zdroje pohonu – zážehový motor a elektromotor. Bereme za kliku dveří a otevíráme vůz, i když jsou naše klíče na dně tašky s notebookem. Víme už z jiných modelů Toyoty, že nám to bylo umožněno díky systému Smart Entry & Start. Příjemná věc! Model Auris prošel v letošním roce významnou změnou, kterou si opět připomínáme, když si sedáme za volant a rozhlédneme se v interiéru. Panely s přirozeně měkkými materiály na přístrojové desce, příjemné potahy sedadel, nový volant a mnoho důležitých maličkostí, jež dělají jízdu skutečně pohodlnou. Co je však logicky nové, vidíme přímo před sebou v místě sdruženého pří-

stroje. Klasické uspořádání rychloměr-otáčkoměr nahrazují u hybridního Aurisu dva modře podsvícené kruhové přístroje. Vlevo si rychle zvykáme na indikátor Eco jízdy, který nás bude jednoduše informovat o ideálním stylu jízdy z pohledu úspory paliva a nízkých emisí. Tento přístroj ještě doplňuje ukazatel stavu paliva, teploty chladicího systému a palubní hodiny. Pravý přístroj signalizuje okamžitou rychlost s indikátorem hybridního systému. Ten ukazuje velmi jednoduchou grafikou toky energií v různých jízdních režimech. I přesto, že vidíme tyto přístroje poprvé, mají s „běžným“ Aurisem společný název technologie podsvícení – Optitron. Nasta-

vujeme sedačku i zpětná zrcátka a můžeme vyjet! Vlastně si ještě musíme připojit do USB svou oblíbenou MP3 se soundtrackem k filmu Woodyho Allena Vicky, Cristina a Barcelona. Jak vidíte, i hudba bude pro tento den stylově španělská. Mimochodem, když už mluvíme o tomto filmovém „love story“ manželského čtyřúhelníku (!?), hlavní hrdinka příběhu, americká herečka Scarlet Johansson, má rovněž bohaté zkušenosti s řízením hybridní Toyoty Prius. No, tomu se vlastně ani nedivíme a startujeme náš bílý Auris tradičním tlačítkem. Čekat na klasický zvuk běžícího motoru by bylo asi v tomto případě zbytečné, sedíme přece v hybridu, a ten jak známo uvede

automobil do chodu přes supertichý elektromotor, a to vše ještě bez škodlivých emisí a potřeby paliva. Ze tří tlačítek jízdních režimů EV, Eco a Power poblíž řadicí páčky volíme ten prostřední. Vyjíždíme od poměrně nového, designérsky skvěle pojatého „W“ hotelu, který se tvarem „plachetnice“ na barcelonské pobřeží vysloveně hodí. Máme rádi neotřelý design, a proto si všímáme také netradičně pojatého středního tunelu v interiéru Aurise HSD s příjemně blízko posazenou řadicí konzolou. Co je však pro nás naprostým překvapením, to je kvalita poslechu španělské kytary z naší MP3. Není to však jenom v audiosestavě, která kromě rozhraní Bluetooth

TOYOTALIFE

21

PREMIÉRA

zahrnuje také šest výkonných reproduktorů. Je to především špičkovým odhlučněním celého interiéru. Proto slyšíme jen občasný chod klasického motoru jakoby vzdáleně! Kožený volant nádherně padne do ruky a veškeré potřebné funkce z něj můžete ovládat. Hybridní ústrojí Aurisu HSD zcela automaticky a efektivně volí zdroj pohonu. Blížíme se k architektonickému skvostu Barcelony – chrámu Sagrada Familia, jehož stavba, trvající přesně 128 let, zřejmě nemá konce. Na křižovatce máme červenou a také nečekaného hosta. Zpozorníme, když vedle stojící taxikář s tradičně zbarvenou žluto-černou Toyotou Prius nejnovější generace stáhne okénko a povykuje na nás: „Auris? Hybrido?“ Souhlasně přikyvujeme, protože bohužel víc nerozumíme. Stačí nám ale jeho zpětná reakce – zdvižený palec nahoru. Hned se sázíme, kolik má tak asi ten jeho taxík po Barceloně natočeno kilometrů. Odpověď se už nedozvíme, neboť padla zelená a my vyrážíme. Mohli bychom ho ještě rychle dohonit a zeptat se, protože máme v podstatě stejně výkonné hybridní ústrojí jako zmíněný taxík, které disponuje výkonem 100 kW (136 k). Naše cesty se však oddělují a my se stáčíme na jih k dálnici na Valencii. Dálnice je totiž to správné místo pro zmáčknutí tlačítka Power a vyzkoušení dynamičtější jízdy. Stále nevycházíme z údivu ohledně ticha v prostoru pro cestující a ceníme práci konstruktérů. Auris HSD v tomto režimu

22

TOYOTALIFE

bez jakéhokoliv prodlení výrazněji využívá výkon spalovacího motoru o objemu 1,8 l VVT-i. Na hladké změny převodových stupňů plnohodnotného hybridního systému pohonu dohlíží elektronicky řízená bezestupňová převodovka E-CVT bez mechanické vazby. Ta přispívá k velmi příjemnému projevu hybridního Aurise na dálnici ve vyšších rychlostech (udává se až 180 km/h), a přitom průměrná spotřeba se stále pohybuje okolo 4,3 l/100 km. Je nám ale jasné, že s návratem do centra španělské metropole přijde i snížení této hodnoty. Ptáte se, proč jsme si tak jistí? Máme trumf v kapse, a tomu se říká režim EV – neboli jízda čistě na elektrickou energii. Tady padnou na nulu i jinak výborné hodnoty emisí CO2 ve výši 89 g na ujetý kilometr. Naší poslední zastávkou v Barceloně je proslulá Rambla – turistická a také obchodní třída, která je spíše pěší zónou. Všudypřítomná policie ostře sleduje náš pohyb na této „tepně“ Barcelony. Normálně sem auta nesmějí, ale my máme dnes výjimku. Částečně na to máme právo, protože se můžeme opět pohybovat s EV módem pouze na elektrickou energii. A spotřeba paliva? Od udávané hodnoty 3,8 l na 100 km nás dělila pouhá desetina! Tak třeba příště. Ještě v závěru zjišťujeme, že modul s akumulátory využívá osvědčenou a spolehlivou technologii NiMH. Akumulátory hybridního systému jsou umístěny pod podlahou zavazadelníku, aby zabíraly co nejméně prostoru

Pod kapotou Aurisu pracuje osvědčený plnohodnotný hybridní pohon, v zásadě převzatý z modelu Prius.

v interiéru. Auris HSD proto nabízí solidní zavazadlový prostor o objemu 279 l. A na závěr se vás zeptáme: Chcete být slavní v Japonsku? Pokud ano, jeďte Aurisem HSD po Ramble! Ptám se sám sebe, proč jsme byli právě s tímto autem mocně zvěčňováni japonskými turisty… U vonící kávy v nedaleké Café de l’Opera, která na třídě Rambla stojí od roku 1929, si na otázku záhy odpovídám. Přestože je Toyota japonská automobilka, tak tenhle náš hybridní Auris HSD, se kterým jsme strávili krásný slunečný den, v Zemi vycházejícího slunce asi nikdy nepotkáte. Je to totiž pan Evropan.

TOYOTA AURIS HSD

Řez Aurisem HSD ukazuje uložení základních podkompletů hybridní technologie.

Sdružené přístroje využívají technologii Optitron.

TOYOTALIFE

23

ROZHOVOR

Rozhodnutí pro změnu V září uvedla značka Toyota na slovenský a český trh další plně hybridní automobil – model Auris HSD. Jde o první model nabízející zákazníkům na výběr zážehové, vznětové nebo plně hybridní pohonné systémy, čímž dokáže maximálně uspokojit požadavky každého zákazníka.

J

eho uvedení na trh představuje důležitý posun ve vnímání plně hybridní technologie ze strany zákazníků. Manželé Víglaští ze Zvolenu byli na Slovensku a v České republice první, kdo si vůz objednali, a za několik týdnů tento model obdrželi. Čím na ně zapůsobila právě hybridní technologie se dozvíte v následujícím rozhovoru.

24

TOYOTALIFE

Jak vnímáte značku Toyota? Značku Toyota vnímám velmi pozitivně, a to i přesto, že si v první polovině letošního roku prošla těžším obdobím. Jsem ale přesvědčený, že kvalita a spolehlivost této značky patří mezi její silné stránky, o čemž svědčí různé testy, v nichž značka již několik let obhajuje přední místa.

Jaké jsou vaše dosavadní zkušenosti s touto značkou? Dosud jsme přímou zkušenost se značkou Toyota neměli, naším posledním autem byl vůz konkurenční značky, byla to Kia Ceeʼd. V létě jsme začali uvažovat o změně a rozhodli se pro značku Toyota. Čím vás hybridní technologie oslovila?

NÁŠ ZÁKAZNÍK

ny podrobnosti týkající se vozu. To nás přesvědčilo o tom, že model Auris HSD je vůz, který skutečně chceme, a auto jsme si objednali. Věřím, že nás nezklame a že si za čas budeme moci říct, že se čekání skutečně vyplatilo. FOTO: LUCIA MIŠKOVIČOVÁ

Manželé Víglaští se už nemohli dočkat prvních kilometrů s hybridním Aurisem. Na obrázku s majitelem společnosti AUTO CAR – BB, panem Jánem Dlhopolcem.

Na prvním místě, i když to není faktor nejdůležitější, je spotřeba. Je skutečně úžasné, že auto s benzínovým motorem o objemu 1,8 litru má spotřebu 4 litry, a co oceňuji ještě víc je skutečnost, že vůz dokáže jezdit na čistě elektrický pohon, tedy s nulovou spotřebou a s nulovými emisemi. Jezdím tak nejen pohodlně, ale i ekonomicky a ekologicky. Z tohoto pohledu považuji hybridní systém za technologii, která má budoucnost, a Auris s hybridním pohonem pokládám za vozidlo, které nepochybně patří mezi ekologické vozy. Co vás vedlo k tomu, že jste si auto objednali bez přímé návštěvy autosalonu ihned po ohlášení prodeje? Když jsme doma začali přemýšlet o změně vozu, zvažovali jsme i konkurenční výrobce, kteří také nabízejí auta s hybridním pohonem. Nebyl to sice plnohodnotný hybridní pohon jako v případě modelu Auris, ale vozidlo se už na našem trhu prodávalo. Auris HSD ještě tehdy na našem trhu k dostání nebyl, měl přijít na trh až za několik týdnů. Po rozhovoru se synem jsme se rozhodli počkat. Navštívili jsme tedy autorizovaného partnera značky Toyota v Banské Bystrici, společnost Autocar BB, kde nám ochotně vysvětlili, jak celý systém v autě pracuje, stejně jako všech-

TOYOTALIFE

25

VÝROBA

TOYOTA MOTORSPORT GmbH

Domov špičkového výkonu Adresa: Toyota-Allee 7 Kolín nad Rýnem, Německo Počet zaměstnanců: cca 150 Celková plocha: 30 000 m2 Počet aerodynamických tunelů: 2 Název: TOYOTA MOTORSPORT GmbH

FOTO JIŘÍ KŘENEK

P

26

okud máte to štěstí a jste očekáváni v evropském závodním oddělení Toyoty s cílem prohlédnout si místa, kde se téměř jedno desetiletí až do minulého roku „vyráběly“ formulové monoposty, nejste si úplně jisti tím, co tam naleznete nyní. My jsme tu šanci dostali a jsme za to rádi. Sluší se říci, že motorsport Toyoty se za branami zdejšího závodu odehrává již od roku 1979. Tehdy ještě pod vlajkou TTE (Toyota Team Euro-

TOYOTALIFE

pe) se zde, pod vedením legendárního Ove Anderssona, zrodil špičkový tým pro budoucí úspěchy Toyoty ve světových rallye. Stěny zdejších dílen pamatují rovněž éru GT-One – speciálů Toyoty pro starty v závodech Le Mans. Zásadní změna přichází v roce 2000, kdy již pod nově vzniklou společností Toyota Motorsport GmbH dochází k významnému rozšíření objektu s jediným cílem – být v roce 2002 na startu VC Austrálie F1 s úplně novým monopostem formule 1. Po

osmi sezónách ve F1 se japonské vedení Toyoty rozhodne tuto sérii opustit. Rázem vzniká mnoho otázek ve vztahu k další existenci „továrny na formule“. Již na recepci rozsáhlého objektu však cítíte, že i po 365 dnech od konce formulové éry soutěžní duch, byť v redukovaném týmu zaměstnanců, zcela zůstal. A to vyvolává příjemný pocit, stejně jako vystavené legendární závodní vozy a množství cenných trofejí. Mezi vystavenými

V supermoderním jízdním simulátoru se počítačově provádějí první vývojové testy jednotlivých součástí.

Při testech motoru se často jde až na jeho výkonovou hranici, což potvrzují teploty výfukových spalin.

Pracoviště výkonové brzdy motoru – dynamometr.

„klenoty“ nemůže chybět také poslední monopost F1 s označením TF 110 v karbonově černé barvě. Přestože byl, dle různých indikací formulových odborníků, monopostem předurčeným k úspěchu, šanci na dokázání této predikce už nedostal… Škoda. Právě na tomto místě ale pochopíte, že svět nestojí a nepadá s formulí 1. Začíná vás totiž zcela pohlcovat celkový rozměr vývojových a zkušebních hal, technologické možnosti a hi-tech vybavení, které Toyota Motor-

sport GmbH dnes využívá pro své zatím utajené sportovní projekty, ale které rovněž nabízí externím zájemcům o spolupráci. V oddělení aerodynamiky si skutečně připadáte jako v „chrámu kosmické technologie“. A v Toyotě mají aerodynamické tunely hned dva. Oba využívají pro simulaci jízdy po povrchu nekonečné ocelové pásy, které se pohybují rychlostí do 70 m/s. Měření můžete provádět na modelu vozu do 60 % jeho skutečné velikosti. První tunel je

však vybaven i na měření aerodynamiky skutečných vozů. Nedaleký velín, kde jsme poprvé upozorněni na zákaz fotografování z titulu testů „tajného projektu Toyota”, se podobá prostorům pro řízení letového provozu. Vysoce výkonné počítače a celkový operační systém umožňují přenos dat z tunelu do oddělení počítačového designu CFD a stejně tak i do oddělení jízdního simulátoru. Ten je rovněž v Evropě poměrně ojedinělou technologií s pěti projektory, která umožňuje sledovat

TOYOTALIFE

27

TOYOTA MOTORSPORT GmbH

Jedna z možných cest budoucího vývoje – Toyota iQ upravená pro okruhové závody.

Na každém kroku lze vnímat hrdost na historické úspěchy Toyoty v motorsportu.

na 220° projekci chování vyvíjeného vozu v téměř reálných podmínkách, jako byste závodili na skutečném okruhu. Inženýři a technici tak dostávají reálný obraz o stupni vývoje vozu i případných nutných změnách. Je to skutečně fascinující podívaná, která nikoho nenechá na pochybách, že se motorsport Toyoty v nějaké podobě do Evropy, a možná nejen tam, určitě vrátí. Dalším oddělením, kde hraje prim špičková technologie, je modelárna, kde se vyrábějí požadované podkomplety, popř. kompletní modely vozů. Zde je nesmírně důležitá přesnost výroby, nad kterou bdí měřicí stroje Zett Mess. Je asi logické, že v takové „továrně na sny“ nemůže chybět oddělení vývoje a zkoušek motorů s výkonovou brzdou neboli dynamometrem. Ta umožňuje měřit parametry motorů s otáčkami do hodnoty 20 000 ot./min, výkonem na hranici 800 kW a rychlostí virtuálního vozu do 320 km/h. Obrovské teploty zde rozpalují výfukové potrubí analyzovaného motoru do svítivě bílé barvy. Teplota hraje hlavní roli také v dalším oddělení Toyoty Motorsport GmbH, kde pomocí dvou velkých a jedné malé autoklávy formujete tvary součástí a monokoků z kompozitu karbonových vláken, které jsou dnes základním materiálem pro stavbu závodních vozů. Jeho pevnost totiž zaručuje plnění bezpečnostních předpisů FIA. Zcela výjimečnou prohlídku sportovního oddělení končíme v hale označené jako Workshop. Zde, na 760 m2, se provádí na pěti samostatných pracovištích kompletní montáž závodních vozů či prototypů. Zde se také můžeme seznámit s jedním z výsledků práce současného sportovního oddělení – stříbrnou Toyotou iQ, upravenou pro pohárové závody na okruzích. Jedná se zatím o tzv. showcar, ale kdo ví, třeba je to první vlaštovka na cestě za opětovnou slávou Toyoty v automobilovém sportu. Pokud čekáte, jako milovníci motorsportu, ještě nějakou „tajnou“ zprávu na závěr, tak tady je: Podle vyjádření vedení Toyota Motorsport GmbH je prý finální potvrzení sportovních aktivit této japonské značky očekáváno na jaře roku 2011. Takže nezbývá než doufat a vybavit se jistou dávkou trpělivosti.

Po uzávěrce: Toyota Motorsport GmbH oznámila na začátku prosince 2010 spolupráci se závodním týmem Rebellion Racing. Toyota bude oficiálním dodavatelem motorů pro závodní vozy Lola LMP1, které se v roce 2011 zúčastní závodů Le Mans.

28

TOYOTALIFE

HISTORIE

TOYOTA CELICA

Celica – zpět časem Japonská značka Toyota slaví letos malé, ale z historického pohledu jedinečné jubilem. Přesně před 40 lety se začala psát bohatá historie legendárního modelu Celica.

N

ázev Celica pochází z latinského výrazu coelica, tedy „nebeský“ či „božský“, a za svůj dlouhý a bohatý život, tvořený sedmi generacemi, prošla Celica mnoha zásadními proměnami. Výsostní postavení zaujal tento legendární model Toyoty ve světovém motorsportu. Srdce svých fanoušků si Celica začala získávat již svojí první generací, která se vyráběla v letech 1970–77 pod sériovým označením A20/35. Svoji premiéru měla na Tokio Motor Show 1970 jako odkaz na svého předchůdce, sportovní model 2000GT. Vyráběla se jako liftback a dvoudveřové kupé a v roce 1975 prošla celosvětově faceliftem. Právě tato první generace modelu Celica TA 22 s motorem 1600 cm3 se významně zapsala do Mistrovství světa v rallye, kdy s ní v roce 1972 při britské RAC Rally dojel Ove Andersson na celkovém 9. místě. Druhá generace modelu Celica se vyráběla do roku 1981 a zajímavostí byla u Toyoty vůbec první aplikace elektronic-

kého vstřikování u řadových šestiválcových motorů o objemu 2,0 l. Celkem se tato generace vyráběla v neuvěřitelných 70 modelových verzích! Jednou z nich byla také nově označená Celica Supra, později se přidala také Celica

Legendární Celicu můžete vidět i v Toyota Muzeu v Nagoji.

TOYOTALIFE

29

HISTORIE

Camry. V letech 1981–85 charakterizuje sportovní Celicu v již třetí generaci nabídka tří karoserií – liftback, kupé a pro americký trh také verze convertible. V Americe se v té době stává elektronické vstřikování u všech motorů pro Celicu standardem. Zároveň se poprvé objevuje přeplňovaná verze motoru 1,8 l, která byla základem vývoje vozu Celica Twincam Turbo do skupiny B ve světových rallye. Prototyp byl představen továrním týmem TTE (Toyota Team Europe). V Evropě se Celica etablovala s motory 1,6 l a dvěma verzemi 2,0 l. V roce 1989 končí výroba čtvrté generace modelu Celica, která přinesla asi vůbec nejvýraznější změnu v oblasti pohonu kol. Dosavadní „zadokolka“ byla nahrazena pohonem předních kol ve spojení s novým dvoulitrovým motorem. Na japonské scéně se však na konci roku 1986 objevuje tzv.

TOYOTA CELICA

„Ultimate Celica“ – model GT Four – s pohonem všech kol a elektronickým mezinápravovým diferenciálem. Pohonnou jednotkou byl přeplňovaný dvoulitr s výkonem 190 koní. Téměř okamžitě se z tohoto vozu stala vlajková loď modelu Celica a zároveň základní platforma pro úspěch ve světových rallye. Pouze tři roky (1990–93) se vyráběla pátá generace legendární Celicy. Jejím symbolem byly oblé tvary karoserie a opět výklopné přední světlomety, pro které získala tato verze přezdívku „mrkačka“. Již ve větší míře lze tyto vozy spatřit na dnešních českých silnicích díky individuálním dovozům do ČR. Zde jsou nejvíce oblíbené verze se zážehovými motory 1,6 a 2,0 l, ale spatřit můžeme i GT-Four, jednu z 5000 vyrobených verzí, pojmenovanou po špičkovém soutěžním jezdci Carlosu Sainzovi. V některých evrop-

ských zemích byla oblíbena také další verze Celicy – kabriolet. Na výrazné úspěchy v rallye navázala také šestá generace, jejíž výroba trvala až do roku 1999 a platforma nesla označení T200. Čtyřkolka GTFour pod označením ST205 dostala v této generaci vůbec nejsilnější motor 3S-GTE – zážehový dvoulitr s výkonem až 251 koní! Těchto speciálů bylo v rámci homologace FIA vyrobeno 2500 kusů, a to umožnilo značce Toyota vstoupit do skupiny A světového šampionátu v rallye. Tento soutěžní speciál úspěšně startoval také v českých soutěžích díky špičkovým domácím jezdcům – Milanu Dolákovi, bratrům Vojtěchovým, Karlu Trojanovi a dalším. V produkční verzi zůstaly od roku 1998 pouze modely GT s motorem 1,8 l, ale po roční přestávce se opět vrátilo do nabídky oblíbené kupé. Poslední, sedmá genera-

Pouze tři roky (1990 - 93) se vyráběla pátá generace legendární Celicy.

30

TOYOTALIFE

ce modelu Celica byla představena s cílem zaměřit se na mladou generaci zejména ve Spojených státech. V Evropě se nabízela se dvěma motory – 1,8 VVT-i (140 k) a dceřinou společností Yamaha vyladěným čtyřválcovým motorem o objemu rovněž 1,8 l s proměnným časováním a zdvihem ventilů (VVTL-i), který disponoval výkonem 190 koní. Tato verze nesla označení T Sport. V závěru výroby byla Celica nabízena pouze na japonském trhu. Poslední Toyota Celica sjela z výrobní linky 21. dubna 2006, uzavřela se tak její nezapomenutelná historie v automobilovém světě a také v motorsportu. Toyota na své sportovní modely nezapomněla, důkazem toho je loňská světová premiéra konceptu Toyota FT-86 na tokijském autosalonu, který byl měl na sportovní odkaz modelu Celica navázat. O jeho konečném názvu se však zatím spekuluje…

Celica jasně dokázala svoje ambice v automobilovém sportu. Dodnes ji můžete vidět na závodech historických vozidel.

TOYOTALIFE

31

MOTORSPORT

TOYOTA AVENSIS BTCC

Avensis do boje! BTCC, anebo chcete-li britský šampionát cestovních vozů, patří mezi ty vůbec nejlepší závodní série cestovních vozů. Dokonce bychom se nebáli říct, že společně s australským V8 Supercars je tím nej, co světový motorsport vůbec nabízí. Že BTCC neznáte? Pak byste měli číst dál…

Premiéře závodního vozu Toyota Avensis BTCC přihlíželo v Anglii 40 000 diváků.

32

TOYOTALIFE

B

TCC se jezdí už od roku 1958 a v průběhu let se v něm závodilo podle různých regulí. V 60. a 70. letech to byly cestovní vozy postavené podle předpisů FIA pro skupiny 1 a 2, v 80. letech to byly vozy skupiny A a asi vůbec nejsilnějším obdobím byla 90. léta, kdy se v BTCC jezdilo s vozy Superturismo. Původně se v BTCC závodilo v různých objemových třídách, které jely pohromadě v jednom závodě. Často to ale znamenalo, že když jste si vybrali tu správnou třídu, mohli jste se stát šampióny, aniž byste měli vůbec šanci vyhrát závod v absolutní klasifikaci. Typickým příkladem jsou třeba tituly Chrise Hodgese z let 1986 a 1987. Ten závodil s Toyotou Corolla proti Fordům Sierra Cosworth RS500 nebo BMW M3 a díky vítězstvím ve své objemové třídě dokázal tahle silná auta v celkovém hodnocení šampionátu porazit. BTCC bylo prvním šampioná-

tem, který v roce 1990 zavedl jednotnou třídu aut s dvoulitrovými motory. Ty se později staly základem pro vozy třídy Superturismo a v BTCC závodily až do roku 2000, kdy britský šampionát přešel na vlastní specifikaci vozů. Tzv. BTCC auta byla levnější, ale z šampionátu odešly některé značky a startovní listinu opustilo několik renomovaných pilotů. Od roku 2004 mohou v BTCC startovat i vozy specifikace S2000, ale od příštího roku britský šampionát přechází opět na svou vlastní specifikaci vozů. Závodit mohou od příští sezóny dohromady s auty postavenými dle regulí FIA S2000 a starých BTCC vozů a od roku 2013 budou jedinou možnou variantou. Nové auto pro BTCC se před 42 tisíci diváky poprvé představilo při posledním závodě letošní sezóny na Brands Hatch. Ve volných trénincích s ním jezdil bývalý dvojnásobný šampión BTCC James Thompson, který

pomáhá s jeho vývojem, a první výsledky nebyly vůbec špatné. Jeho čas s prototypem Avensisu na jedno kolo byl pouze o necelou sekundu pomalejší než časy současné jezdecké špičky seriálu BTCC! Zdá se tedy, že současný plán ředitele seriálu Alana Gowana týkající se zatraktivnění závodů začíná vycházet. Základem tzv. NGTC, tedy nové generace cestovního vozu, je univerzální skelet, který umožňuje zástavbu motoru vpředu podélně i příčně, a platforma je připravena pro pohon předních i zadních kol. Na skelet je navíc možné „obléknout“ karoserii modelu jakékoli značky. První prototyp, jehož vývoj trval přibližně 18 měsíců, je postaven na platformě Toyoty Avensis. Týmy si však budou moci vybrat jakoukoli jinou karoserii i uspořádání pohonu tak, aby to odpovídalo sériovému předobrazu, který je na Britských ostrovech volně v prodeji. Regule pro

TOYOTALIFE

33

MOTORSPORT karoserii jsou celkem volné, auta mohou být 2-, 3-, 4- nebo 5dveřová, přičemž silueta 2- a 3dveřové verze musí být stejná jako u 4- a 5dveřové, minimální délka vozu je 4,4 metru, dána je i maximální šířka vozu, profil zadního křídla a vzhled dalších aerodynamických prvků. Novým řešením a častým použitím unifikovaných dílů, například brzd, převodovek, spojek nebo pomocných rámů zavěšení kol, se výrazně sníží náklady na nákup a provoz závodního auta v porovnání se v současnosti používanými vozy S2000. Řečeno v číslech, s částkou 135 tisíc liber za celý závodní vůz i s motorem jsou náklady poloviční v porovnání se současností. Ruku v ruce s tím ale přijde vyšší rychlost a atraktivita závodů, protože do NGTC se bude

TOYOTA AVENSIS BTCC montovat přeplňovaný zážehový motor o objemu 2 litry. Poněvadž až do roku 2012 bude závodit s vozy S2000, je jeho maximální výkon omezen na zhruba 300 koní, od roku 2013, kdy budou NGTC v britském šampionátu jediným závodním náčiním, půjde jejich výkon hodně přes 300 koní a dovolen bude i powerboost. Základem k atraktivním závodům je vedle vyrovnaného jezdeckého pole také zajímavý formát závodního víkendu. Sobotní 30minutová kvalifikace určuje pořadí na startu prvního ze tří nedělních závodů, do druhého jezdci nastupují podle výsledků prvního závodu a startovní rošt třetího závodu určuje los. Prvních 6 až 10 jezdců ze druhého závodu startuje v obráceném pořadí a kolik to v daném závodním víkendu bude, to určuje „kolo štěstí“. A že je na co se koukat, to ukázaly třeba poslední dvě sezóny.O té příští v roce 2011 už také prosakují první zprávy. Mezi nejzajímavější patří oficiální oznámení o vstupu týmu Speedworks Motorsport do seriálu BTCC právě se závodním vozem Toyota Avensis, připraveném stejně jako v pří-

V týmu Speedworks Motorsport uvidíme závodní Avensis již v roce 2011.

34

TOYOTALIFE

padě prototypu specializovanou britskou firmou GPR Motorsport. Tento tým z anglického Chesteru, vedený Christianem Dickem, má bohaté zkušenosti z doprovodné závodní série Ginetta G50, kterou loni vyhrál, a proto nasadí pro BTCC i svého jezdce Tonyho Hughese. Poslední zprávy hovoří o nasazení dokonce dvou vozů v týmu. Loni prvních sedm závodů vyhrálo sedm různých jezdců, do posledního závodního víkendu na Brands Hatch šlo se šancí na titul hned trio jezdců a rozhodovalo se až v úplně poslední závodní jízdě sezóny. Letos to bylo ještě peprnější. Při květnovém závodě na Brands Hatch byl k vidění vůbec nejtěsnější finiš celé historie BTCC, když ve druhém závodě Toma Onslow-Cola a Gordona Sheddena na cílové pásce dělilo pouhých 0,009 sekundy! Jestli vás tohle krátké představení BTCC zaujalo natolik, že byste BTCC rádi viděli na vlastní oči, pak vřele doporučujeme třeba závody na Brands Hatch nebo skotském Knockhillu, stojí to opravdu za to! PETR HORÁK

JUBILEUM

TOYOTA AYGO

Slavíme s vámi!

Prezident Toyota Motor Czech pan Tsutomu Otsubo předal s jubilejním vozem také pamětní dar

Okamžik, jakým je předání jubilejního automobilu s pořadovým číslem 100 000, je v životě společnosti Toyota Motor Czech vždy velmi významný. I proto jsme si mohli dopřát malou oslavu v rámci setkání se šťastným majitelem jubilejní červené Toyoty Aygo.

I

přes nepřízeň počasí jsme se na tento den nesmírně těšili, protože slavnostní předání jubilejního modelu Aygo s bílým číslem „100 000“ na jeho na dveřích bylo také významným mezníkem v historii společnosti Toyota Motor Czech, která působí na zdejším trhu od roku 1993. Shodou okolností se šťastným majitelem vozu, vyrobeného v českém výrobním závodě TPCA, stal zákazník autorizovaného partnera Toyota Tsusho, který historicky stál u zrodu současného importéra v roce 1993. Proto byli na slavnostním setkání se zástupcem majitele jubilejního vozu panem Janem Šárkou, vedoucím úseku akvizice společnosti RYDINGS Consultants s.r.o., přítomni prezident společnosti Toyota Motor Czech, pan Tsutomu Otsubo, a představitelé vedení společnosti Toyota Tsusho. Společnost RYDINGS Consultants s.r.o., v jejíchž službách bude nová Toyota Aygo každodenním pracovním pomocníkem, se specializuje na dodavatelskou činnost v oblasti

telekomunikací a je ve svém oboru významným hráčem na trhu. Možná vás zaujme příběh, jak vlastně padla volba právě na kolínskou Toyotu Aygo. „Naše firma vlastní více jak desítku různých vozů. Potřebovali jsme malé auto, vhodné do městského provozu, s dobrým manévrováním při parkování, protože častá obchodní jednání máme právě v centru města. Měli jsme samozřejmě na výběr mezi ostatními vozy i z kolínské produkce. Mým soukromým vozem je však Toyota Yaris, která mne osobně přesvědčila o svých kvalitách, a navíc potvrdila také vynikající služby Toyoty v oblasti servisu a údržby. Proto jsem doporučil právě Toyotu a uvítal rozhodnutí naší společnosti o nákupu modelu Aygo,“ říká Jan Šárka za volantem „stotisícového“ vozu a dodává: „To, že jsme se stali shodou okolností tak významným zákazníkem v historii Toyoty, nás opravdu těší a věřím, že z naší společnosti bude do budoucna loajální zákazník.“ Tsutomu Otsubo, prezident společnos-

ti Toyota Motor Czech, která od roku 1993 prodala na trhu v ČR a SR rovných sto tisíc vozů, poté předal zástupci majitele vozu pamětní dar jako vzpomínku na tento slavnostní okamžik. Jan Šárka za volantem „stotisícového“ vozu – Toyoty Aygo.

TOYOTALIFE

35

TREND

EKOLOGIE

Ekologie v prodeji Ratuero odo odolort ionulput eros nonsequat. Si blan henisis nismod magnibh euguer sequi tisse consequat. Lis nit aliquipit

Koncem letošního října byly v Salzburgu slavnostně otevřeny nejekologičtější prodejní prostory v Rakousku – pyšní se nulovou bilancí emisí CO2.

36

TOYOTALIFE

Nové ekologické prodejní prostory využívají v Salzburgu zákazníci značek Toyota i Lexus.

Slavnostního otevření nových prostor se zúčastnil také Didier Leroy (vlevo), prezident Toyota Motor Europe.

Interiéru dominuje kombinace betonu a skla s živou flórou.

A

utosalon v Salzburgu je jedním ze tří trvale udržitelných prodejních míst společnosti Toyota Motor Europe (TME), které se objevují jako pilotní projekty svého druhu. Jejich cílem je ukázat praktické možnosti projektování a výstavby šetrné k životnímu prostředí. „Úsilí automobilky Toyota o trvale udržitelnou mobilitu se týká všech aspektů našich činností i podnikatelských aktivit,“ uvedl prezident TME Didier Leroy při slavnostním otevření a dodal: „Jsme prvním výrobcem, který zavádí ekologická kritéria do norem pro naše prodejce ve snaze zmírnit dopady celé prodejní sítě na životní prostředí a z dlouhodobého pohledu též snížit provozní náklady. Jsme velmi hrdí na to, že dnes máme v Salzburgu tento autosalon, který je vlajkovou lodí mezi prodejními místy i ukázkou optimálního zapojení ekologick ých hledisek do projek tování a výstavby.“ Prodejní středisko v Salzburgu, které zaujímá plochu přibližně 4000 m2, bylo navrženo a vybudováno s využitím špičkových technologií celého odvětví v oblasti ochrany životního prostředí

a energetických úspor. Provoz budovy si oproti běžným autosalonům vyžádá o 40 % nižší spotřebu energie – díky fotovoltaickým panelům zabudovaným do střešní konstrukce a díky přirozené klimatizaci „Green Tower“ uprostřed samotné budovy. Speciální systém čištění vody umožňuje snížit spotřebu vody o 80 %. Ekologický autosalon též funguje jako projekt s nulovými emisemi. Díky této investici si Toyota Frey v Rakousku zajistila skutečně ekologický vstup na salcburský trh s automobily. Cílem je získat nejvyšší možný rating v rámci ekologického hodnocení prodejců značky Toyota (Toyota Retailer Environmental Assessment). To vychází z mezinárodních norem pro trvale udržitelné projektování a výstavbu. V tomto hodnocení se zkoumají všechny nové budovy zařazené do programu trvale udržitelných prodejních míst, a to v devíti různých oblastech: spotřeba energií, odpady, spotřeba vody, materiály, znečistění, zábor půdy a ekologie, zdraví a blaho společnosti, plus řízení a doprava. Vedle salzburgského autosalonu bylo letos v červnu slavnostně otevřeno prodejní centrum ve francouzském La Rochelle s tím, že další ekoautosalon

ve slovinském Mariboru nedávno získal rating „vynikající“ v rámci ekologického hodnocení prodejců značky Toyota. V současnosti probíhá ve 13 evropských zemích asi 50 podobných projektů trvale udržitelných prodejních míst. Jako součást tohoto programu se Toyota zaměří nejen na novu výstavbu, ale i na změny nejméně u tří tisíc prodejců vozidel Toyota a Lexus. Hlavním cílem budou co nejvyšší úspory energie, vody a snížení emisí CO2. Stávající prodejci sice hodnoceni nebudou, ale očekává se, že zlepší ekologické parametry svých provozů zapojením do tzv. „energetického kaizen auditu“, kde zjistí, jaká rychlá a smysluplná řešení jsou v nabídce. Předpokládá se, že do roku 2013 se auditu zúčastní 100 % prodejců, kteří by si do roku 2015 měli zajistit certifikát ISO 14001. Snahy o splnění těchto cílů jsou již viditelné. Bezmála polovina národních marketingových a prodejních zastoupení značky Toyota v Evropě už zahájila pilotní projekty anebo již pracuje na jejich kompletním zavedení do praxe. A řekněte sami, kdo ze zákazníků by nechtěl kupovat své nové vozidlo značky Toyota v ekologicky šetrném prostředí?

TOYOTALIFE

37

TECHNIKA

PRIUS PLUG-IN

Dobíjejte ze zásuvky! Prius Plug-in Hybrid se zaměřuje na praktické potřeby obyvatel měst, přičemž staví na základní technologii proslulého plně hybridního systému pohonu od Toyoty, používá jeho stejnou architekturu jako klasický Prius, zde však s výkonnějším akumulátorem, který lze dobíjet z vnějšího zdroje energie.

M

odel Prius Plug-in Hybrid je vůbec prvním vozem Toyota s hybridním pohonem, ve kterém se objevily lithium-iontové akumulátory, a to ze dvou zásadních důvodů: za prvé, díky vynikající objemové hustotě energie jsou tyto akumulátory menší než srovnatelné jednotky NiMH, a tak lze výrazně prodloužit jízdní dosah v režimu EV bez zbytečného nárůstu hmotnosti nebo zabraného prostoru. Za druhé, modernější akumulátory lze dobíjet mnohem rychleji než srovnatelné akumulátory NiMH. Dvě třetiny modulu s akumulátory je nutné dobít z vnějšího zdroje elektřiny pomocí kabelu. Zbývající třetina je přímo součástí plně hybridního pohonu PHV a dobíjí se průběžně za běžného provozu. Kompletní modul s akumulátory ve voze Prius Plug-in Hyb-

38

TOYOTALIFE

rid lze plně dobít ze standardní domovní zásuvky 230 V již za 1,5 hodiny. Nový Prius Plug-in Hybrid po rozjezdu až po rychlost 100 km/h automaticky pracuje v režimu EV, kdy jej pohání výhradně elektromotor, zaručující mimořádně hladký a tichý provoz s minimálním hlukem a nulovými emisemi CO2 a NO x , přičemž jízdní dosah vozidla, zhruba 20 km, je dán aktuálním stavem nabití akumulátorů. Díky delšímu dojezdu v režimu elektromobilu dosahuje Prius Plugin Hybrid pozoruhodně nízké spotřeby paliva, jen 2,6 l/100 km, a hladiny emisí CO2 pouhých 59 g (v evropském kombinovaném cyklu) – to znamená snížení o 30 % oproti modelu Prius. Evropský projekt limitovaného pronájmu vozů Prius Plug-in Hybrid byl spuštěn v dubnu 2010 ve francouzském Štrasburku. Přibližně 100

vozů Prius Plug-in Hybrid se pronajímá na dobu tří let soukromým společnostem a dalším organizacím, včetně orgánů státní správy, místních úřadů, distributorů energie a společnosti zajišťující službu sdílení vozů. Přibližně 20 vozů bude představeno ve Velké Británii a dalších 20 v Německu. Zbývající vozidla budou testována v jiných evropských státech, včetně Dánska, Finska, Norska, Švédska, Belgie, Nizozemí, Itálie, Portugalska a Španělska. Také Česká a Slovenská republika jsou součástí tohoto projektu a v současnosti se zde testuje jeden vůz s Plugin technologií. Toyota rovněž plánuje představit Prius Plug-in Hybrid v celosvětovém měřítku. Hlavním smyslem programu limitovaného pronájmu je uvést Prius-Plug-in Hybrid v roce 2012 na běžný automobilový trh.

PRODEJ

OJETÉ VOZY

Nákup s jistotou

V letošním roce odstartovala společnost Toyota Motor Czech projekt s názvem „Toyota Certifikováno“, který je určen pro naše zákazníky s cílem nabídnout kvalitní a prověřený ojetý vůz značky Toyota.

N

ový program ojetých vozů „Toyota Certifikováno“ patří k nejlepším na trhu a nabízí úroveň služeb srovnatelnou se službami, které byly dosud dostupné pouze pro nové vozy. Všechna vozidla zařazená do programu byla pečlivě vybrána a splňují přísná kvalitativní kritéria určená výrobcem. Hlavním kritériem je maximální stáří vozu 7 let a limit najetých kilometrů nesmí překročit 160 000km. V rámci programu dostanete k vašemu ojetému vozu mimořádnou záruku Toyota v trvání 24 měsíců od data zakoupení vozu, která není omezena počtem najetých kilometrů. U vozů, které jsou stále v tovární záruce, začíná prodloužená záruka dnem, který následuje po dni ukončení tovární záruky. Rozsah krytí touto zárukou je komplexní a je ve svém rozsahu podobný záruce na nové vozy. Díky asistenční službě můžete cestovat absolutně bez obav. Tato trvalá výhoda nabízí zabezpečení během cest v ČR, ale i po Evropě. Dokonce ani při cestě daleko od domova nene-

chává tato služba zákazníka bez pomoci: skrze společnost Europ Assistance je zajištěna odtahová služba, náhradní součástky, pronájem náhradního vozu a mnohem více. Aby byla zajištěna absolutní jistota nabídky bezvadného technického stavu, procházejí vozidla v rámci tohoto projektu rozsáhlou předprodejní kontrolou. V př ípadě nespokojenosti s vybraným vozidlem je možné provést při splnění podmínek jeho vrácení, a to do 14 dnů, popř. si z nabídky vybrat vozidlo jiné. „V projektu Toyota Certifikováno je zapojeno již sedm autorizovaných partnerů Toyota v České republice a dva na Slovensku. V současnosti registrujeme stále větší zájem o program ze strany našich zákazníků, což dokumentuje prodej přibližně 20 ojetých vozů měsíčně skrze tento program. V této souvislosti očekáváme další výrazný nárůst prodejů ojetých vozů Toyota v dalších měsících“, říká Pavel Tilšer, specialista na ojeté vozy ve společnosti Toyota Motor Czech.

TOYOTALIFE

39

FOTOREPORTÁŽ

JAPONSKO

Hora Fudži Na světě snad není populárnější hory. Přestože v porovnání s himálajskými velikány je vzrůstem ani ne poloviční, při vyslovení jména Fudži nikdo nezaváhá; všem se okamžitě vybaví souměrný kónický tvar hory se zasněženým vrcholem, tak jak jej známe z nespočtu obrázkových publikací, plakátů, pohlednic či poštovních známek. Během pobytu v Japonsku jsem horu Fudži viděl mnohokrát z okénka projíždějícího Šinkanzenu, z horních pater tokijských věžáků, z hřebenů japonských Alp a dvakrát jsem tuto kultovní horu navštívil takříkajíc tváří v tvář.

H

ora Fudži je s 3776 metry nejvyšším vrcholem japonského souostroví. Původ jejího jména je dodnes nejasný a na toto téma existuje mnoho teorií. Podle jedné z nich je jméno Fudži odvozeno od slova „fuči“, které v řeči Ainuů, původních obyvatel severního Japonska, znamená „oheň“. Tento název není vůbec od věci, neboť Fudži je hora sopečného původu a mezi lety 781–1707 zde bylo zaznamenáno celkem osmnáct erupcí. Ta poslední, v roce 1707, zanesla vrstvou popela až Tokio, vzdálené asi sto kilometrů. Přestože poslední dvě staletí proběhla v relativním klidu, za v yhaslou Fudži považována není, a dodnes se obyvatelé Fudži Jošida, městečka hned na úpatí hory, každoročně koncem srpna modlí k Bohu ohně za zachování pokoje. Láska a obdiv Japonců k hoře Fudži se po staletí promítají do nejrůznějších forem japonského

40

TOYOTALIFE

tradičního umění, od tušových kreseb po kamenné zahrady, jakožto i do současného každodenního života – majestátnost hory, zrcadlící se na hladině jezera Motosu, byla zvěčněna na pětitisícové bankovce. „Snaž se být jako hora Fudži, tak pevný v základech, že ani to nejsilnější zemětřesení s tebou nepohne, a tak vysoký, že všechny činy ostatních mužů budou se zdát nevýznamné ze tvé vznosné perspektivy. S myslí tak vysokou jako hora Fudži uvidíš jasně všechny věci a události, nejenom ty, které se odehrávají hned vedle tebe,“ takto nabádal svoje žáky známý samuraj a mistr meče ze 17. století Miyamoto Musashi. Výstup na svatou horu Kořeny zdolávání Fudži sahají do dávné historie, kdy byl však výstup především náboženským rituálem a nikoliv turistickou aktivitou. Ještě dnes můžete na hoře vidět poutníky s dlouhými dřevě-

nými holemi a typickými bílými oblečky. Jsou to stoupenci sekty Fudžiko, jejíž zakladatel Fudžiwara no Kakugyo na horu vystoupil celkem 128krát! To je ve zjevném rozporu s japonským mudroslovím „Noboraru baka, nido noboru baka“ – jsou dva druhy bláznů, ti, co na horu nevylezou nikdy, a ti, co tam lezou dvakrát. Nejstarší osobou, která pokořila Fudži, byl Igaraši Teiiči – učinil tak prý ve svých 102 letech! Ženy bude jistě zajímat, že zástupcům něžného pohlaví byl výstup na horu odepírán až do sedmdesátých let minulého století. Bohyně hory Fudži je totiž ženského rodu a na ostatní ženy v blízkosti by údajně žárlila. Ze sportovního hlediska není zlezení Fudži výkon, který by stál za zmínku; ročně na ni vystoupí stovky tisíc „horolezců“ včetně dětí, důchodců, cyklistů nebo studentů na chůdách. Od roku 1948 se zde dokonce každoročně pořádají závody v běhu do vrchu; ti nejrychlejší zvládnou

Pohled na horu Fudži z chrámu Arakura Sengen Shrine, v popředí Pagoda Chureito.

TOYOTALIFE

41

FOTOREPORTÁŽ

Někteří nadšenci volí výstup v noci, v touze spatřit na vlastní oči „goraiko“ – tedy pohled na východ slunce z vrcholku Fudži.

Observatoř na vrcholku hory.

JAPONSKO

21kilometrovou trasu od radnice ve Fudži Jošida až na vrchol hory za tři hodiny! Přesto pro Japonce zůstává pohled na svět z vrcholku Fudži nepsanou povinností a pro cizince platí klišé „kdo nevystoupil na Fudži, jako by v Japonsku nebyl“. Nemám na vybranou. Na vrchol hory vede ze všech stran celkem šest výstupových cest. Někteří nadšenci volí výstup v noci, v touze spatřit na vlastní oči „goraiko“ – tedy pohled na východ slunce z vrcholku Fudži. Při trošce štěstí, námahy a náklonnosti počasí tak v jednom okamžiku mohou současně vychutnávat dva atributy neodlučně spojené s Japonskem – tedy horu Fudži a východ slunce. S batohem plným fototechniky a teplého oblečení vyrážím hodinu před půlnocí na výstup. Počasí je na mé straně, dorůstající měsíc a obloha plná hvězd dostatečně osvětlují cestu a v jednodušších pasážích není třeba ani rozsvěcet čelovku. Několik prvních kilometrů je to vlastně obyčejná široká cesta, uměle vybudovaná tak, aby absorbovala tisíce turistů – ve slunečných dnech hlavní „horolezecké“ sezóny jich sem přijde i přes čtyřicet tisíc denně! Naštěstí jsem tu mimo hlavní sezónu a v noci, zácpa tedy nehrozí. Výstupová cesta je dobře značena, často směřována řetězy a lany, takže ani potmě zde není jednoduché zabloudit. Ale nelze říci, že výstup není fyzicky

42

TOYOTALIFE

náročný. Únava z nevyspání, řídnoucí vzduch a těžký batoh, to vše mě nutí ke stále častějším a stále delším přestávkám. Během výstupu procházím několika dřevěnými „torii“, což jsou brány, obvykle značící vstup do šintoistické svatyně. Vrchol dobývám po pěti hodinách výstupu, ve čtyři ráno, teplota je slabě pod nulou. Převlékám se do suchého, odpočívám ve spacáku na zemi a zpoza těžknoucích víček pozoruji oranžovějící horizont. Začínající hra světel a stínů v mracích pode mnou rychle nechává zapomenout na únavu z nočního výstupu. S ostatními „ranními ptáčaty“ vyčkáváme okamžik, kdy první paprsky dnešního slunce prosvítí krajkovitě jemný okraj mraků nad obzorem. Slunce je „objednáno“ na 5.25 h a následně přivítáno synchronizovaným výdechem všech přítomných – „kiré“ (krásné). Pohled do dálky, na vrcholky japonských Alp zahalené v ranním oparu a na stín Fudži promítající se na vzdálené vesničky, je neopakovatelný. S východem slunce se, bohužel, osvětluje i druhá, méně známá tvář hory Fudži – haldy odpadků v podobě plechovek od piva, kokakol, vitamínových drinků a igelitových sáčků od všeho možného, takto to vypadá na „místě činu“, na vrcholu „svaté hory“. To, co bylo při nočním výstupu dočasně přikryto tmou, mě teď, v plném slunci, bodá do očí s o to větší intenzitou. Nejsem s to

Vodopády Širaitó v národním parku Fudži-Hakone-Izu.

TOYOTALIFE

43

FOTOREPORTÁŽ

JAPONSKO

pochopit, jak lidé mohou horu prohlašovat za posvátnou a ve stejném okamžiku ji balit do neprodyšného obalu z igelitu a plechovek. Ačkoliv na Fudži v posledních deseti letech proběhlo několik akcí s cílem zbavit horu civilizačního nánosu, spolehlivý „úklid“ provede až první podzimní sníh, zahalující s každoroční pravidelností vrcholek hory do neposkvrněného, bělostného závoje. Kráska pod bílým závojem Pokud není cílem zdolání vrcholu, konec prosince a začátek ledna je zřejmě tím nejlepším obdobím pro výpravu k hoře Fudži. Na přelomu roku bude její vrchol zcela jistě ozdoben fotogenickou sněhovou přikrývkou a k výborné zimní viditelnosti přispívá rovněž fakt, že se koncem roku v Tokiu zastavují „smogutvorné“ továrny.

Dřevěná brána – torii – na svahu hory Fudži značí vstup do šintoistické svatyně.

44

TOYOTALIFE

Vánoce se v Japonsku neslaví, vyjíždím tedy ve „všední den“, 26. prosince, a po devíti hodinách úmorné cesty lokálkou se z Kjóta dostávám na místo určení, Fudži Jošida. Počasí je nepříznivé, nechumelí ani neprší, ale hlavně – není vidět

hora. Vybavuji si vyprávění přátel, kteří se vydali na výlet k Fudži, aby se po týdnu vrátili s pocitem, že ji někdo odnesl. Ale ani nevlídné počasí neodsuzuje návštěvníka do role statisty, neboť národní park Fudži-Hakone-Izu v okolí hory nabízí mnoho atraktivních míst k prozkoumání. Například jemná vlákna vodopádu Širaitó na úpatí hory, či oblast pěti jezer severně od Fudži. V blízkosti hory je rovněž bezpočet šintoistických svatyní; hlavní je ta ve Fudži Jošida, plným jménem Kitaguči Hongu Fudži Sengen Džindža. Tato svatyně je obětována duchu hory Fudži, jež nese podobně kostrbaté jméno – Konohana-sakujahime. V dobách, kdy byl výstup na Fudži především poutní záležitostí, byla návštěva chrámu před započetím cesty povinností. Poněkud neotřelou zajímavostí z nejbližšího okolí hory Fudži je zóna asi 60 km2 hustého pravěkého lesa nedaleko jezera Sai. Ani nejotrlejší starousedlíci se neodváží vypravit příliš hluboko do pralesa z obavy před ztrátou orientace. Díky tomu se „moře lesů“, jak se tato oblast nazývá, stalo oblíbenou lokalitou sebevrahů. Od té doby,

„SPATŘIT HORU FUDŽI... JEN VE SNU... Ó, JAKÉ POŽEHNÁNÍ BEZ POPLATKŮ ZA DOPRAVU... BEZ ÚNAVY Z CESTOVÁNÍ“ TAIYU TEIRYU (1654–1734)

co se hrdinka jedné japonské novely vydala do této pasti spáchat sebevraždu, zde kordon policistů každoročně nachází pozůstatky několika desítek těl cíleně zbloudilých nešťastníků. Následujícího rána se konečně vyčasuje a Fudži se mi ukazuje v celé svojí kráse. Vybíhám na blízký kopec a nechávám se unášet impozantní geometrií hory. Musím uznat, že takto z dálky je Fudži mnohem krásnější než při výstupu. Pohled na horu osvětlenou jemnými slunečními paprsky vycházejícího slunce bere dech. Vlakem přejíždím k jezeru Kawaguči a stan stavím přímo na kamenitém břehu. Jindy turistická lokalita je dnes, díky teplotám pod bodem mrazu, idylicky liduprázdná. Ráno ani nemusím vylézat ze spacáku, abych mohl vychutnávat pohled na horu, osvícenou vycházejícím sluncem, i její symetrickou reflexi na hladině jezera – obraz, kterého se nemohu nasytit, a který si vrývám hluboko do paměti jako jeden z nejkrásnějších. FRANTIŠEK ŠTAUD www.photostaud.com

Horská chata na svahu hory Fudži.

TOYOTALIFE

45

KONCEPT

TOYOTA FT-CH

Pařížské odhalení V současnosti Toyota potvrzuje svůj záměr vyrábět v brzké budoucnosti milion automobilů s hybridním pohonem ročně. Evropa bude pro hybridní vozy první linií. Jak ale budou tyto vozy vypadat? Letošní pařížský autosalon nabídl se studií FT-CH částečnou odpověď.

Futuristický interiér konceptu využívá nové materiály.

46

TOYOTALIFE

P

rávě světové autosalóny jsou vhodnou příležitostí k prezentaci budoucích kroků té které automobilové značky. Toyota jako lídr v oblasti vývoje a aplikace plnohodnotné hybridní technologie logicky orientuje své designérské práce tímto směrem. Již několikrát zaujaly návštěvníky různých výstav vize budoucnosti hybridních vozů s visačkou „Made in Toyota“. Vzpomeňme například evropský prototyp s označením CS&S, americký koncept FT-HS nebo nedávnou premiéru velkoprostorové studie Hybrid X. Zatím poslední koncept FT-CH (Future Toyota Compact Hybrid), představený letos v Paříži, je prvním zástupcem plnohodnotných hybridních modelů Toyota ve třídě malých kompaktních vozů. Potvrzuje snahy automobilky Toyota zpřístupnit během příští dekády technologii HSD® mnohem širšímu spektru zákazníků. FT-CH se svými kompaktními proporcemi a délkou pouhých 3895 mm slibuje vynikající manévrovatelnost a flexibilitu potřebnou při pohybu ve městě, zatímco velkorysý rozvor náprav 2540 mm zaručuje dosta-

tečně prostorný interiér pro čtveřici cestujících. Stylistické pojetí se inspirovalo technologiemi osmibitových procesorů, které dominovaly hernímu průmyslu v 80. letech minulého století. Design exteriéru FT-CH ukazuje na pečlivou pozornost věnovanou aerodynamice, která je charakteristická pro všechny vozy Toyota s plnohodnotným hybridním pohonem. Na kolech zaujmou aerodynamické kryty v bílé barvě po obvodu a se středovou částí v matně černé barvě, navržené tak, aby víření vzduchu bylo co nejmenší. V interiéru se klade důraz na kvalitu, jednoduchost a cenovou dostupnost, ve snaze odbourat zbytečně složité přístroje a ukazatele. Přístrojová deska má jednoduchou trojdílnou konstrukci, vnitřní výplně dveří mají jen šest částí, zatímco rámy opěradel a sedáků sestávají z jediného kusu. Přístrojové ukazatele v závodním stylu i volant byly navrženy tak, aby zaujaly spíše mladší zákazníky se sportovním duchem. Monitor hospodárné jízdy plnohodnotného hybridního pohonu FT-CH používá novátorskou vícebarevnou grafiku

zpodobňující větrnou turbínu. Toyota je přesvědčena o tom, že na cestě k trvale udržitelné mobilitě je třeba postupovat více směry. Různé zdroje energie a technologie akumulátorů přitom razí cestu několika druhům ekologických vozidel, které budou jednou na trhu existovat společně vedle sebe. V těchto souvislostech je modulární technologie Hybrid Synergy Drive®, aplikovaná v konceptu FT-CH, ideální platformou. Tento designérsky rozhodně zajímavý projekt naplňuje ve své podstatě strategickou filozofii Toyoty pro následující desetiletí a jen čas ukáže, jak odlišný vzhled bude mít finální podoba kompaktního hybridního vozu.

Design exteriéru FT-CH ukazuje na důkladnou pozornost věnovanou aerodynamice.

TOYOTALIFE

47

FASCINACE

TOYOTA YARIS GT-S

Americká krása Spolehlivá a úsporná Toyota Yaris se už v minulosti ukázala jako velice všestranný kandidát pro dodatečné úpravy. Nyní se Yaris vrátil ve verzi GT-S Club Racer na americkou přehlídku tuningu SEMA 2010, tentokrát s důkazem, že jej lze přestavět i na velmi konkurenceschopný závodní automobil.

T

oyota Motor Sales U.S.A., Inc. chtěla vytvořit závodní model Yaris, a tak požádala motoristický magazín SportsCar, aby přestavěl pětidveřový hatchback Yaris v modelovém provedení 2006.Toyota vůz přejmenovala na „GT-S Club Racer“ na poctu oblíbenému modelu Celica kategorie GT-S, jenž si získal řadu příznivců v 80. a 90. letech minulého století. Redaktoři časopisu SportsCar se zadání chopili s vervou a začali Yaris přestavovat na závodní speciál splňující předpisy SCCA (Sports Car Club of America). Ve SportsCar začali tím, že snížili pohotovostní hmotnost vozu bezmála o 180 kg. Po demontáži několika prvků komfortní výbavy, jako je klimatizace a audiosoustava,

Upravený Yaris v „ostrém“ bojovém zbarvení má pod kapotou motor 1,5 l VVT-i.

48

TOYOTALIFE

se ručičky na váze zastavily pod 860 kg, což je minimální hmotnost dle předpisů pro tuto kategorii. Exteriér závodního speciálu Yaris GT-S Club Racer zaujme grafikou inspirovanou stylem Molly Design, který vzdává hold vozům Toyota Eagle Racers IMSA GTP postaveným v 90. letech závodním týmem All American Racers Dana Gurneye. Mezi dalšími prvky exteriéru přiláká pozornost karbonová kapota a výklopná záď Seibon, rozšířené blatníky Racing Lifestyle nebo boční a zadní okna Lexan. Yaris vyjíždí na trojdílných ráfcích JRW330 13 x 7 Jongbloed Racing, obutých do závodních pneumatik Goodyear Eagle Sports Car Special o rozměrech 20,0 x 9,513. Pod kapotou najdeme čtyřválec Toyota 1,5 l

s proměnným časováním VVT-i. Časopis SportsCar provedl několik úprav na zvýšení výkonu ze standardních 106 k na 145 k při 7252 min-1. V rámci úprav se uplatnila i řada tuningových dílů, jako např. sání K&N, svody DC Sports, rozvodové hřídele a hlava válců Rebello Racing Engines. Doplněn byl i chladič Mishimoto a ultralehký závodní tlumič Coast Fabrication. Motor spolupracuje s hliníkov ým setr vačníkem S.P.E.C., samosvorným diferenciálem Kaaz a rozvodovkou 4,312 vypůjčenou z modelu Scion xB. K brždění vozu slouží brzdové destičky Carbotech XP-8 a brzdové potrubí Goodridge z nerezové oceli. Úpravy v interiéru zahrnují závodní palubní systém AiMSports MXL pro sběr

dat v kombinaci s elektronickou řídicí jednotkou (ECU) AEM Performance Electronics EMS Series 2, zajišťující kompletní řízení chodu motoru a sběr dat. K vyšší bezpečnosti přispívá závodní sedadlo Sparco Evo 2 FIA a závodní pedály, nebo také šestibodové pásy Pro-Cam od Autopower a bezpečnostní mříž do okna. Po dokončení vozu nastal čas závodit. Yaris GT-S Club Racer zvítězil hned ve své první jízdě na závodním okruhu Willow Springs Raceway v Jižní Kalifornii. Malý závodní speciál pod taktovkou Jasona Isleye, zástupce šéfredaktora SportsCar, získal prvenství v šampionátu Southern Pacific H Production Division. Díky vítězství v divizi se Yaris kvalifikoval do 47. roč-

níku národního šampionátu SCCA na historickém okruhu Road America v Elkhart Lake, stát Wisconsin, kde vůz závodil koncem letošního září. Na tomto šampionátu Yaris zajel 13. místo v kvalifikaci a dojel na úctyhodném 8. místě z 26 vozů na startu. V soutěži se staršími klasickými vozy se jednalo o nejmladší soutěžní vůz v závodním poli, přičemž věkový rozdíl činil až 19 let! V těchto dnech hostí Toyota ve spolupráci se Sony Computer Entertainment America LLC producenty hry Gran Turismo® 5 na závodní trati, kde změří své „virtuální“ závodní schopnosti s těmi „reálnými“ a nasadí GT-S Club Racer do závodu na čas. Zdá se vám to šílené? Nám ne. Prostě americká krása.

Závodní speciál „Eagle“ s číslem 99 je skutečnou legendou motorsportu Toyoty.

Kokpit vozu je přísně veden v duchu funkčnosti a soutěžních pravidel.

TOYOTALIFE

49

PARTNERSTVÍ

FESTIVAL

Cesta na Ekofilm

Na přelomu letošního září a října jste mohli na silnicích směrem z Prahy do jižních Čech a obráceně zahlédnout vozy značky Toyota označené logem Mezinárodního filmového festivalu Ekofilm. Společnost Toyota Motor Czech se v tomto roce stala již počtvrté partnerem této významné mezinárodní kulturní akce. 50

TOYOTALIFE

V

plnohodnotných hybridních modelech Prius a Auris HSD byli dopravováni festivaloví hosté z řad filmových tvůrců, kteří přijížděli z celého světa představit své snímky. Spojení ekologických vozů Toyota s festivalem není náhodné. MFF Ekofilm se věnuje životnímu prostředí, přírodnímu a kulturnímu dědictví a je nejstarším festivalem svého druhu v Evropě. Od roku 2000 je členem sdružení festivalů o životním prostředí Ecomove International. Za 36 let svého konání dosáhl Ekofilm mezinárodní prestiže a je mezi filmaři i diváky stále vyhledávanějším festivalem. Od historie k současnosti Poprvé se festival konal ještě v době totality v roce 1974 v Ostravě a podařilo se z něj udělat jakousi tichou oázu odporu v oblasti kvality života. Na jeho organizaci a dramaturgii se podílely vynikající osobnosti, které mu dokázaly vtisknout specifickou tvář. Tenkrát bylo jediným oficiálním pořadatelem festivalu federální ministerstvo pro vědeckotechnický a investiční rozvoj. Ekofilm byl vždy festivalem soutěžním. Zpočátku se snímky zaměřovaly na krásy přírody v různých chráněných územích, život chráněných živočichů a péči o ně, ochranu ohrožených rostlin, národní a jiné parky a podobně. Později se stále více filmů orientovalo na hrozby ekologické katastrofy, na devastaci přírodních zdrojů. Byly zde i vynikající filmy OSN, UNESCO a UNEP, ale také první ukázky činnosti Greenpeace. Vrcholem ostravské éry Ekofilmu koncem osmdesátých let byly panelové diskuze. V podkroví kulturního domu v Ostravě-Porubě bylo nabito, účastníci seděli na schodech nebo sledovali přenos diskuze na televizní obrazovce na chodbě,

protože se do sálu prostě nevešli. V diskuzích vystupovali různí odborníci, často i členové ekologické sekce Biologické společnosti ČSAV jako kvalifikovaní kritici režimu, ale i zástupci ministerstev, nebo ústředních orgánů. V ekologicky bouřlivých osmdesátých letech se už otevřeně začínalo hovořit o stavu životního prostředí v Československu. Nejsilnější ročník proběhl po sametové revoluci v roce 1990, kdy se náhle jako oficiální osobnosti objevili právě lidé, kteří v osmdesátých letech vedli kritickou diskuzi a nyní převzali vládní funkce. Tak Ekofilm otvírali ministři Moldan a Vavroušek a vedle sebe měli bývalé bouřliváky ve vysokých státních funkcích. Euforie začátku devadesátých let upadala. Účast na Ekofilmu klesala nejen s klesajícím zájmem občanů o stav životního prostředí, který přestal být tajnou protistátní záležitostí, ale i s menší chutí a nižšími finančními možnostmi privatizovaných podniků, zchudlých ústavů a nevládních organizací vysílat své pracovníky na Ekofilm. Po rozdělení Československa v roce 1992 se rozdělil i Ekofilm. Na Slovensku vznikl Ekotopfilm a v ČR pokračoval Ekofilm. Vyhlašovatelem se stalo ministerstvo životního prostředí, které společně s podnikem Krátký film také festival organizovalo. V současnosti festival organizuje občanské sdružení Ekofilm. Od roku 1997 se MFF Ekofilm přestěhoval do jižních Čech a zájem o něj začal opět narůstat jak z řad odborníků, tak i široké veřejnosti. Každoročně se koná začátkem října nejprve v Českém Krumlově, později se rozšířil také do Českých Budějovic, v roce 2008 se přidala ještě Třeboň. V letech 2007-2008 zajížděl s festivalovými filmy do dalších jihočeských měst kinematovlak. Od roku 2009 ho vystřídal kinobus.

Tváří a moderátorem nejstaršího filmového festivalu svého druhu v Evropě je již mnoho let vynikající herec Jaroslav Dušek.

O festival Ekofilm je ze strany veřejnosti stále rostoucí zájem.

TOYOTALIFE

51

PARTNERSTVÍ

Zámek v Českém Krumlově je nádhernou kulisou pro festival ekologického filmu.

Velkou cenu Ekofilmu si za snímek Vetřelci z Amazonie převzal režisér Quincy Rusell z Francie.

52

TOYOTALIFE

FESTIVAL Letošní ročník ve jménu biodiverzity V tomto roce se uskutečnil již 36. ročník MFF Ekofilm. Od 4. do 10. října nabídl osmi tisícům návštěvníků v Třeboni, Českých Budějovicích a v Českém Krumlově bohatý program, zahrnující vedle promítání filmů také semináře, workshopy, panelové diskuze, výstavy, koncerty, divadelní představení, zahajovací cyklojízdu, závěrečnou jízdu na koloběžkách a další. Rok 2010 byl vyhlášen Mezinárodním rokem biodiverzity. Zachování druhové rozmanitosti byla tudíž věnována zvýšená pozornost v mnoha oblastech, od vědeckých pojednání po její popularizaci. Biodiverzita se zákonitě stala mottem i letošního Ekofilmu, který byl pestrý, rozmanitý a z podstatné části věnovaný hlavnímu tématu. V nabídce byly i další možnosti, například dirigent a skladatel Varhan Orchestrovič Bauer měl dvě přednášky o tvorbě filmové hudby se zaměřením na dokumenty, sociální antropolog Tomáš Ryška vyprávěl o své nové knize Svět bílého boha, která vznikla v návaznosti na film Zajatci bílého boha (oceněný Velkou cenou Ekofilmu 2008), aztécký stařešina Xolotl z Mexika vyprávěl o vztahu indiánů k životnímu prostředí. Průvodce letošním festivalem, známý herec, improvizátor a moderátor Jaroslav Dušek, účinkoval ve dvou představeních, Svět Toltéků a U výčepu, kde hrál po boku čtyř neslyšících herců. Do vlastní soutěže bylo přihlášeno rekordních 226 snímků ze 40 zemí světa. Nejpočetněji byla zastoupená Česká republika s 63 přihlášenými fil-

my, z Německa přišlo 45 titulů, z Francie 15, z Íránu 12, ze Slovenska 10. Další filmy byly zaslány například z Kanady, Konga, Řecka, Keni, Japonska, Peru a jiných zemí. Výběrová komise postoupila 61 titulů do finále. O vítězích rozhodovala pětičlenná mezinárodní porota. Některé filmy přijeli představit jejich tvůrci osobně, například Tonje Hessen-Schei (USA, Nová hra), Eliška Kaplicky (Oko nad Prahou), Miro Remo (Slovensko – Arsy – versy), Carl A. Fechner (Německo, 4. revoluce – energetická soběstačnost), David Černický a Jindra Soukal (Poslední lovci) a další. Udělování cen ve dvanácti kategoriích se uskutečnilo v sobotu 9. října v Městském divadle v Českém Krumlově. Slavnostní večer moderoval osobitě a vtipně Jaroslav Dušek za hudebního doprovodu Jazzové sekce Okamžitého Filmového Orchestru pod vedením Varhana Orchestroviče Bauera. Velkou cenu Ekofilmu si za snímek Vetřelci z Amazonie převzal režisér Quincy Rusell z Francie. Mezinárodní porota nejvíce ocenila náročné a neobyčejně precizní zobrazení miniaturního hmyzu rodu ostnohřbetkovitých, který žije v amazonském tropickém pralese. Tohoto živočicha doposud nikdo nestudoval, nevyfotografoval ani nenafilmoval. Brány se za letošním Ekofilmem již definitivně zavřely, příští ročník, v pořadí třicátý sedmý, se bude konat od 3. do 9. října 2011 a vy jste na něj srdečně zváni. VERONIKA DUŠKOVÁ

AUTORIZOVANÝ PARTNER

Prostor pro kvalitu Autorizovaný prodejce a servis vozidel značky Toyota, společnost AUTOGRAND, a.s. otevřela nové prostory dealerství. Nové centrum se nachází v Bratislavě. Zákazníci tak můžou ocenit jedno z největších a nejmodernějších prodejních a servisních center Toyota na Slovensku.

N

ové prodejní a servisní prostory společnosti AUTOGRAND, a.s. přinášejí největší výhody především zákazníkům značky Toyota v bratislavském regionu. V showroomu o rozloze přes 800 m2 je v současnosti možné vystavit a prezentovat zákazníkům 12 nových vozidel. Součástí showroomu je samozřejmě i zóna pro čekající zákazníky Toyota Café s možností občerstveni, internetu, wifi připojení, s velkoplošnou TV, kde může zákazník sledovat on-line dění v servisu i opravu svého vozidla. O uspokojení potřeb zákazníků se stará pět prodejních poradců na moderně vybavených pracovištích. Za pozornost stojí i servisní část budovy, kde se nachází oblast aktivního příjmu do servisu a 12 samostatných pracovišť pro mechaniky různých specializací. Samozřejmostí jsou dodávky náhradních dílů do 24 hodin a smluvní spolupráce s největšími pojišťovnami. To všechno dává předpoklady

k tomu, aby zákazník dostal na jednom místě veškeré služby, které požaduje a které mu dokáže poskytnout jen autorizovaný servis Toyota. „V roce 2010 jsme si stanovili cíl prodat 370 nových automobilů značky Toyota. I když je tento úkol náročný, máme vytvořeny všechny materiální a logistické předpoklady k tomu, abychom ho splnili. Věřím, že naši zákazníci nám budou i nadále projevovat svou přízeň a doufám, že se nám díky naším službám i atraktivním modelům podaří oslovit i mnoho nových příznivců značky Toyota. Podle výsledků průzkumů patří naše automobily k nejkvalitnějším a nejspolehlivějším vozům na světě, a to je faktor, jemuž stále víc zákazníků přikládá při nákupu nového vozidla význam. To mě utvrzuje v tom, že naše rozhodnutí investovat do rozvoje značky Toyota bylo správné,“ dodává Miroslav Belica, ředitel společnosti AUTOGRAND, a.s.

V novém prostoru může zákazník sledovat průběh prací na svém vozidle prostřednictvím naistalované obrazovky.

TOYOTALIFE

53

SERVIS

PÉČE O ZÁKAZNÍKY

Znát cenu předem? Ano! Na první pohled zbytečná otázka, pokud zrovna nekupujete u „benzínky“ sendvič nebo noviny. Ve dvacátém prvním století, v době internetu, dokážete zjistit cenu čehokoliv během několika vteřin. Tedy cenu téměř čehokoliv, například kromě ceny servisu vašeho auta. Právě tento fakt se Toyota snaží změnit.

Z

Jan Eder klade ve vztahu k zákazníkům důraz na férové jednání a vzájemnou důvěru.

54

TOYOTALIFE

náte ten stísněný pocit, kdy se ráno při cestě do servisu v duchu sami sebe ptáte, kolik peněz tam asi dnes necháte? Jako stálý zákazník máte slevu na hodinovou sazbu, ale kolik hodin vám naúčtují? Kolik tak asi může stát spojka s desetiprocentní slevou? Mám tam vůbec jet? Nezkusím raději kamaráda mých přátel, který auta opravuje? Každý obchodník, který si svého zákazníka váží, by jej do podobné situace dostat neměl. Toyota již před mnoha lety zavedla ceníky údržby a tyto ceníky najdete v každém autorizovaném servisu a na internetových stránkách jednotlivých partnerů. Našich zákazníků si vážíme a v roce 2010 jsme se rozhodli jít ještě dále. U některých partnerů již naleznete ceníky nejběžnějších prací pro vozy po záruce. Tyto ceníky uvádějí konečnou cenu servisního úkonu, tedy cenu materiálu i práce včetně DPH. Ceníky jsou srozumitelné a jsou vytvořeny pro daný model vozu. Kromě nejběžnějších prací zahrnují ceníky také zvýhodněné servisní balíčky více úko-

nů. Pokud jste zrovna neměli nehodu, je velká pravděpodobnost, že v ceníku najdete právě to, co potřebujete. Není náhodou, že prvním partnerem, který průhledné a pevné ceny nabídl svým zákazníkům, byla firma Auto Eder v Karlových Varech. Ředitel a majitel firmy Jan Eder pro Toyotu pracuje již 15 let a svůj záměr mít spokojené zákazníky vysvětlil několika slovy: „Prodal jsem za svůj život několik set aut a většinu z nich i dnes svým zákazníkům také servisuji. Je velmi důležité poskytovat spolehlivý servis, ale stejně důležité je být vůči zákazníkům otevřený a férový. Program pevných cen servisních prací tuto filozofii přesně odráží. Proto jsem s jeho zavedením ve své firmě neváhal ani minutu. Uvědomuji si také, že lidé s vozidly po záruce hledají levnější servis, a my jim v našich cenících takový servis nabízíme.“ Po firmě Auto Eder se připojili další partneři v České republice a cílem Toyoty je tento standard nabídnout postupně u všech autorizovaných partnerů včetně Slovenské republiky v roce 2011.

Displeje na každém kroku

friendlyway nabízí kvalitní HW a SW produkty v oblas informačních terminálů – kiosků a digital signage. Mezi nejzajímavější aplikace patří elektronický katalog a SW pro efek vní správu obsahu plazmových obrazovek. friendlyway s.r.o. Svatoslavova 19, 140 00 Praha 4 Česká republika Telefon: +420 241 740 104 Fax: +420 241 740 107 E-mail: [email protected] www.friendlyway.cz