01 Technické lyceum

Střední odborná škola stavební a Střední odborné učiliště stavební Kolín Praţská 112, 280 02 Kolín

Školní vzdělávací program 78-42-M/01 Technické lyceum

Název školního vzdělávacího programu: Technické lyceum Obor: 78-42-M/01 Technické lyceum Zřizovatel školy: Středočeský kraj, Krajský úřad, Zborovská 11, 150 21 Praha 5 Stupeň poskytovaného vzdělání: střední vzdělání s maturitní zkouškou Délka a forma vzdělání: 4 roky, denní Způsob ukončení a doklad o dosaţení středního vzdělání: maturitní zkouška, vysvědčení o maturitní zkoušce Ředitel: Mgr. Jindřich Synek Platnost: od 1. 9. 2009

1

Obsah

Obsah ŠVP I. Profil absolventa

4

II. Charakteristika vzdělávacího programu

7

III. Učební plán

19

Tabulka souladu RVP s ŠVP

20

Přehled vyuţití týdnů ve školním roce

21

IV. Učební osnovy Český jazyk a literatura Anglický jazyk Dějepis Občanská nauka Ekonomika Tělesná výchova Matematika Fyzika Chemie Biologie a ekologie Architektura Technické kreslení Deskriptivní geometrie CAD systémy Informační a komunikační technologie Německý jazyk Technická měření Stavební mechanika Stavitelství Odborná praxe Konstrukční cvičení-seminář Architektura-seminář Fyzika-seminář Informační a komunikační technologie-seminář (ICT-seminář) Práce s multimédii Ruský jazyk Sport a pohybové aktivity

2

22 38 59 65 75 81 97 109 124 134 140 149 157 162 169 182 194 202 207 214 216 220 228 230 234 238 246

Autorský kolektiv

Autorský kolektiv Za autorský kolektiv pedagogů SOŠ a SOU stavební Kolín: Ředitel školy: Koordinátor tvorby ŠVP: Jazyková kontrola: Technické zpracování:

Mgr. Jindřich Synek Mgr. Klára Brezmenová Mgr. Hana Synková Milan Palkovič

Kontakty: Střední odborná škola stavební a Střední odborné učiliště stavební Kolín Praţská 112, 280 02 Kolín tel.:

326 653 911 603 179 342

e-mail: [email protected] http://www.ss-stavebnikolin.cz

3

Profil absolventa

I.

Profil absolventa

Škola: Střední odborná škola stavení, Pražská 112, 280 02 Kolín, příspěvková organizace Zřizovatel: KÚ Středočeského kraje

Název školního vzdělávacího programu: Technické lyceum Obor: 78-42-M/01 Technické lyceum Podmínky pro přijetí: splnění povinné školní docházky nebo úspěšné ukončení základního vzdělání před splněním povinné školní docházky a splnění podmínek přijímacího řízení Stupeň poskytovaného vzdělání: střední vzdělání s maturitní zkouškou Délka a forma vzdělávání: 4 roky, denní Způsob ukončení a doklad o dosaţení středního vzdělání: maturitní zkouška, vysvědčení o maturitní zkoušce Platnost: od 1. 9. 2009

1

Obecná a úvodní část

Technické lyceum je koncipováno jako odborné technické studium s vyšším podílem všeobecného vzdělávání a výrazným zastoupením těch vzdělávacích oblastí, které jsou obsahem i metodami práce významné pro rozvoj technického myšlení. Absolvent studijního oboru technické lyceum je připraven k terciárnímu studiu na vysokých školách technického nebo přírodovědného směru, studiem získal přehled o problematice technických oborů i konkrétní představu o náročnosti terciárního studia i jeho obsahu. Byl vzděláván tak, ţe získal návyky a dovednosti potřebné nejen pro terciární, ale i celoţivotní vzdělávání. Současně získal odborné kompetence uplatnitelné při přímém vstupu na trh práce. Můţe se uplatnit na všech pracovištích, na kterých se vyţaduje připravenost k efektivní práci s prostředky informačních a komunikačních technologií, řešení jednodušších programátorských úloh, tvorba a úprava webových stránek, vyuţívání CAD systémů, znalost dvou cizích jazyků, dodrţování pravidel normalizace a standardizace, znalost základních poznatků z ekonomiky, řízení, pracovního práva a managementu. 2    

Obecné vědomosti, dovednosti a postoje Vzdělávání směřovalo k tomu, aby absolvent: uměl číst s porozuměním a interpretoval texty různého druhu, stylu a ţánru a efektivně zpracovával získané informace; rozuměl ikonickým textům, tj. vyobrazením, mapám, schématům atp.; spolehlivě znal český jazyk a dovedl jej kultivovaně uţívat ve všech komunikativních situacích, včetně odborné problematiky, s vyuţitím popisných, výkladových a úvahových postupů; disponoval znalostí dvou světových jazyků na úrovni běţné hovorové komunikace a dovedností číst s porozuměním a pomocí slovníků překládat odborné nebo populárně odborné texty; měl základní znalosti o fungování demokratické společnosti a o evropské integraci, o světových problémech, osvojil si dovednosti potřebné k aktivnímu občanskému ţivotu;

4

Profil absolventa  

    

3

uvědomoval si svou národní, regionální a evropskou identitu, svá práva, respektoval práva jiných lidí i kulturní odlišnosti příslušníků jiných národností, etnik a náboţenství, nepodléhal rasismu, xenofobii a intoleranci; byl schopen vytvářet si vlastní filozofické a filozoficko-etické názory jako základ pro orientaci při posuzování a hodnocení jevů lidského a občanského ţivota a byl schopen k těmto jevům zaujímat stanovisko, diskutovat o nich a v diskusi korigovat své názory a postoje; osvojil si základní poznatky z ekonomiky potřebné pro porozumění fungování trţního hospodářství a uměl je vhodně vyuţívat pro osobní i pracovní účely; získal všeobecný kulturní rozhled, chápal význam umění pro ţivot; získal základní představu o lidském organismu jako celku z hlediska stavby a funkce, znal zásady správné ţivotosprávy ve smyslu aktivního zdraví, uměl aplikovat zásady péče o zdraví v osobním ţivotě a aktivně usiloval o zdokonalení své tělesné zdatnosti; vyuţíval pro osobní, studijní i pracovní účely a jako zdroj informací prostředky Informačních a komunikačních technologií a pruţně reagoval na jejich rozvoj; znal význam vzdělání pro svoji úspěšnou kariéru a chápal nutnost sebevzdělávání a celoţivotního učení a měl tak předpoklady pro uplatnění na trhu práce. Matematicko-přírodovědné a postoje

a obecně technické vědomosti, dovednosti

Vzdělávání směřovalo k tomu, aby absolvent:         

4

měl matematické a přírodovědné znalosti a dovednosti na úrovni potřebné pro úspěšné studium technických oborů na vysoké škole; byl schopen matematizovat reálnou situaci a byl schopen aplikovat matematické poznatky při řešení praktických problémů; měl dostatečně rozvinutou prostorovou představivost; rozuměl přírodním zákonům a jevům, ovládal základní přírodovědné metody a postupy, uměl pracovat s laboratorní technikou a dodrţoval přitom zásady bezpečné práce a ochrany zdraví; osvojil si vybrané stěţejní poznatky z oblasti techniky, především stavebnictví, architektury a mechaniky a znal jejich praktické aplikace; znal metody a prostředky projektování a konstruování včetně počítačové grafiky; byl schopen řešit technické problémy a při získávání a zpracování naměřených hodnot uměl vyuţít počítačovou techniku; získal obecně přenositelné obecné kompetence pro snadnější adaptaci na poţadavky a podmínky různých forem terciárního studia a pro náročnost zvoleného povolání; osvojil si dovednosti organizovat a řídit své vlastní studium, uměl plánovat, organizovat a řídit svoji pracovní činnost. Způsob ukončení a potvrzení dosaženého vzdělání

Vzdělání na technickém lyceu je ukončeno maturitní zkouškou. Dokladem o dosaţení středního vzdělání je vysvědčení o maturitní zkoušce. Obsah a organizace maturitní zkoušky se řídí školským zákonem a vyhláškou o ukončování studia ve středních školách. Maturitní zkouška má dvě části, společnou a profilovou. Ţák získá střední vzdělání s maturitou, jestliţe úspěšně vykoná obě části.

5

Profil absolventa 4.1 Společná část maturitní zkoušky – stanovuje ministerstvo Všichni maturanti vykonají ve společné části tyto zkoušky:  



z českého jazyka  písemná – didaktický test (60 min.) + strukturovaná písemná práce (60 min.)  ústní (15 min.) – před maturitní komisí z cizího jazyka  písemná – poslech a didaktický test (100 min.) + strukturovaná písemná práce (60 min.)  ústní (15 min.) – před maturitní komisí volitelnou zkoušku  písemný test (90 min.)

   

Volitelnou zkoušku si ţák volí ze čtyř moţností: matematika 1; občanský základ; přírodovědně technický základ; informačně technologický základ.

 

Naše škola připravuje na: matematiku 1; informačně technologický základ.

4.2 Profilová část maturitní zkoušky Profilová část maturitní zkoušky slouţí k profilaci škol a ţáků, k uplatnění jejich specifik a záměrů. Skládá se ze tří povinných zkoušek a ze zkoušek nepovinných (max. 4):  praktická zkouška (obhajoba celoroční maturitní práce);  2 volitelné zkoušky z pěti moţností:  matematika 2 (širší záběr poţadavků) – povinná, neměl-li ve společné části zvolenou matematiku 1;  fyzika;  architektura;  2. cizí jazyk – jiný neţ ve společné části;  ICT, pokud ve společné části neměl informačně technologický základ.

6

Charakteristika vzdělávacího programu

II.


Škola: Střední odborná škola stavení, Pražská 112, 280 02 Kolín, příspěvková organizace Zřizovatel: KÚ Středočeského kraje

Název školního vzdělávacího programu: Technické lyceum Obor: 78-42-M/01 Technické lyceum Podmínky pro přijetí: splnění povinné školní docházky nebo úspěšné ukončení základního vzdělání před splněním povinné školní docházky a splnění podmínek přijímacího řízení Stupeň poskytovaného vzdělání: střední vzdělání s maturitní zkouškou Délka a forma vzdělávání: 4 roky, denní Způsob ukončení a doklad o dosaţení středního vzdělání: maturitní zkouška, vysvědčení o maturitní zkoušce Platnost: od 1. 9. 2009

1

Nezbytné podmínky pro přijetí ke studiu



splnění povinné školní docházky nebo úspěšné ukončení základního vzdělání před splněním povinné školní docházky; splnění podmínek přijímacího řízení prokázáním vhodných schopností, vědomostí a zájmů.



2

Pojetí a cíle vzdělávacího programu

Studijní obor technické lyceum je určen pro ţáky se zájmem o techniku, matematiku a přírodní vědy, kteří po jeho absolvování budou převáţně pokračovat ve vysokoškolském studiu technického a přírodovědného směru. Cílem studijního oboru je zvýšit zájem ţáků o studium technických oborů a vybavit je takovými dovednostmi, které jim usnadní adaptaci na poţadavky vysokoškolského studia technických a přírodovědných disciplín. Technické lyceum přispívá ke zkvalitnění přípravy ţáků ke studiu na vysokých školách, případně vyšších odborných školách (VOŠ) příslušného zaměření. Jde tedy o podchycení části populace, která můţe úspěšně provádět zásadní technické inovace, podpořit exportní schopnost a celkovou konkurenceschopnost českého průmyslu a podílet se na kooperaci v rámci nadnárodních společností. Pojetí vzdělávacího programu je zaměřeno nejen na osvojování teoretických poznatků, ale zejména na rozvíjení technicko-logického myšlení, vytváření dovednosti analyzovat a řešit problémy, aplikovat získané vědomosti, samostatně studovat a uplatňovat při studiu efektivní pracovní metody a postupy. 3

Charakteristika obsahových složek

Vzdělávací program je zaloţen na širším všeobecně vzdělávacím základě se zastoupením všech všeobecně vzdělávacích předmětů obvyklých u oborů lycea (český jazyk, dva cizí jazyky, dějepis, občanská nauka, matematika, tělesná výchova, ekonomika, informační a komunikační technologie), avšak s prohloubenou výukou některých profilujících všeobecně

7

Charakteristika vzdělávacího programu vzdělávacích předmětů, k nimţ patří především matematika a přírodovědné předměty, které jsou zařazeny ve větším rozsahu, neţ tomu bylo ve standardních oborech středního odborného vzdělávání. Součástí vzdělávacího obsahu jsou základy odborného vzdělávání opírající se o obecně technické disciplíny a klíčové dovednosti vytvářející profil technicky orientovaného vysokoškolského vzdělávání. Toto učivo plní průpravnou funkci ve vztahu k předpokládanému vysokoškolskému studiu. Obor technické lyceum je zřízen na SOŠ stavební, proto jsou ţáci v odborných předmětech orientováni tímto směrem. Z tohoto důvodu je v učebním plánu vynechán předmět technická fyzika a je nahrazen stavební mechanikou s určitými přesuny učiva mezi uvedenými zařazeny. Učivo statika tuhých těles, kinematika, dynamika, pruţnost a pevnost je tedy obsaţeno částečně v předmětu stavební mechanika a částečně v předmětu fyzika. Základy číslicové techniky jsou součástí ICT. Zbývající kapitoly, týkající se základů elektroniky a elektrických pohonů, byly přiřazeny k učivu elektřiny do fyziky. Z uvedených důvodů byla navýšena celková hodinová dotace pro fyziku z 10 hodin na 11 hodin týdně za celé studium. Tato jedna hodina je ubrána z celkové dotace hodin ICT, kde je pro všechny ţáky místo 10 vyučovacích hodin pouze 9. Učivo jedné hodiny výuky ICT (z určených 10 hodin), a to konkrétně – práce se standardním programovým vybavením – další aplikační programové vybavení a grafika (vektorová, formáty, komprese, základy práce v SW nástrojích), bylo přesunuto do předmětu CAD systémy, kde probíráme celosvětově nejrozšířenější program z CAD systémů – AutoCAD. Výuka je dotována v prvním pololetí 3. ročníku 2 hodinami týdně, coţ nahrazuje 1 hodinu týdně po celý školní rok. Tento předmět patří do okruhu Grafická komunikace a průmyslový design, kde je hodinová dotace 12 hodin. Patří sem deskriptivní geometrie (4), technické kreslení (4), CAD systémy (4) a učivo rozepsané pro průmyslový design vyučujeme v architektuře, která je dotována 4 hodinami, z nichţ 2 jsou věnovány tomuto okruhu. V celkovém součtu tedy okruhu Grafická komunikace a průmyslový design věnujeme 14 hodin. Ţákům, kteří mají o ICT zvýšený zájem, jsme nabídli navíc volitelný seminář z ICT, který je dotován 2 hodinami týdně. 3.1 Jazykové vzdělávání Rozvíjí především komunikativní dovednosti ţáků a učí je kultivovaně se vyjadřovat ústně i písemně v českém jazyce nebo v cizím jazyce a efektivně pracovat s textem jako se zdrojem informací (rozvíjí čtenářskou gramotnost) i jako s formativním prostředkem. Učí ţáky vstupovat do vzájemných kontaktů s druhými lidmi, pomáhá jim uplatnit se ve společnosti, zprostředkovává jim potřebné informace a přibliţuje kulturní i jiné hodnoty. Jelikoţ je jazyk důleţitým nástrojem myšlení, napomáhá jazykové vzdělávání rozvoji poznávacích schopností ţáků a jejich logického myšlení, dále přispívá ke tříbení jazykového a estetického cítění a k celkové kultivaci osobnosti ţáka. V neposlední řadě přispívá k jejich lepšímu dorozumění s lidmi, kteří nehovoří česky. Učivo je zahrnuto v předmětech český jazyk a literatura, anglický jazyk (předpokládá se úvodní znalost jazyka na úrovni ZŠ) a německý jazyk (bez předchozí znalosti). 3.2 Společenskovědní vzdělávání Připravuje ţáky na ţivot v současné společnosti, učí je hlouběji porozumět společenským jevům a fungování této společnosti. Kultivuje historické, právní a ekonomické vědomí ţáků a přispívá k jejich mediální gramotnosti. Pozitivně ovlivňuje hodnotovou orientaci ţáků, učí 8

Charakteristika vzdělávacího programu je, aby ţili odpovědně a čestně, preferovali demokratické hodnoty a přístupy před nedemokratickými, dokázali jednat tolerantně a solidárně. Učí ţáky klást si v ţivotě otázky filozofického a etického charakteru a hledat na ně odpovědi. Učivo je zahrnuto v předmětech občanská nauka a dějepis a doplňuje se v některých odborných předmětech. 3.3 Ekonomické vzdělávání Cílem tohoto vzdělávání je rozvíjet ekonomické myšlení ţáků a umoţnit jim pochopit mechanismus fungování trţní ekonomiky, porozumět podstatě podnikatelské činnosti a principu hospodaření podniku. Ţáci jsou vedeni k praktickému vyuţívání osvojených poznatků v oboru a získají předpoklady pro rozvíjení vlastních podnikatelských aktivit. 3.4 Matematické vzdělávání Obecným cílem matematického vzdělávání je výchova přemýšlivého člověka, který bude umět pouţívat matematiku v různých ţivotních situacích (v dalším studiu, v odborné sloţce vzdělávání, v osobním ţivotě, budoucím zaměstnání, volném čase apod.). Pomáhá rozvoji myšlení, usuzování a učí věcné argumentaci a tím přispívá k vytváření předpokladů důleţitých pro technicky zaměřené studium. Těţiště výuky matematiky v technickém lyceu spočívá v řešení úloh a problémů a v rozvíjení schopnosti aplikovat matematické vědomosti a postupy v technických disciplínách. 3.5 Estetické vzdělávání Přispívá především ke kultivaci osobnosti ţáků v oblasti estetické, emociální a sociální. Formuje jejich vztah k uměleckým hodnotám a umění, podílí se na rozvoji duchovního ţivota. Realizuje se především prostřednictvím literárního vzdělávání v předmětu český jazyk a literatura, v rámci výuky dějepisu a výuky architektury. 3.6 Přírodovědné a ekologické vzdělávání Výuka přírodních věd přispívá k hlubšímu a komplexnějšímu pochopení přírodních jevů a zákonů, k formování ţádoucích vztahů k přírodnímu prostředí a umoţňuje ţákům proniknout do dějů, které probíhají v ţivé i neţivé přírodě. Realizuje se v předmětech fyzika, chemie a biologie. Přírodovědné vzdělávání má formativní charakter, neboť preferuje objektivitu a pravdivost poznání. Důraz je kladen také na rozvoj ekologického myšlení a chování ţáků v osobním i pracovním ţivotě a na výchovu ţáka k péči o zdraví a k zdravému ţivotnímu stylu. 3.7 Vzdělávání pro zdraví Tato oblast je zaměřena na podporu fyzického a psychického zdraví ţáků, na vytváření pozitivního vztahu k vlastnímu zdraví, na posilování fyzické zdatnosti a volních vlastností ţáků. Cílem je vybavit ţáky dovednostmi a znalostmi, jeţ jsou potřebné pro vlastní tělesný rozvoj, naučit je zdravému způsobu ţivota a celoţivotní odpovědnosti za své zdraví, učit je vyrovnávat jednostrannou pracovní zátěţ a nedostatek pohybu. Důraz se klade na to, aby ţáci získali kladný vztah k pohybovým a sportovním aktivitám, aby chápali význam pohybu pro zdraví. Učivo se realizuje v předmětech tělesná výchova 9

Charakteristika vzdělávacího programu a biologie, dále formou sportovních kurzů a dalších sportovních aktivit organizovaných školou. Ke zdravému způsobu ţivota jsou ţáci školy vedeni také prostřednictvím přednášek a besed věnovaných komunikaci, mezilidským vztahům, problematice šikany, sexuální výchovy, prevenci kriminality a závislosti na drogách, a to v prvním a druhém ročníku. Rovněţ dostávají poučení o rasismu, etnické, nacionální, náboţenské aj. nesnášenlivosti (besedy, občanská nauka), navštěvují soudy (3. ročník) a úřad práce (4. ročník). Jsou vedeni k tomu, aby cílevědomě zlepšovali a chránili ţivotní prostředí, aby jednali ekologicky, aby si váţili lidské práce, jednali hospodárně, neničili majetek, ale pečovali o něj, aby se snaţili zanechat po sobě dalším generacím něco pozitivního. 3.8 Vzdělávání v Informačních a komunikačních technologiích Cílem vzdělávání v Informačních a komunikačních technologiích je podpora počítačové gramotnosti ţáků, jejich příprava na efektivní vyuţívání informačních a komunikačních prostředků v běţném osobním ţivotě i pro pracovní účely jako zdroje informací a prostředku dalšího vzdělávání. Ţáci porozumí základům informačních a komunikačních technologií, naučí se na uţivatelské úrovni pouţívat operační systém, kancelářský software a pracovat s dalším běţným programovým vybavením (včetně CAD systémů). Naučí se řešit jednoduché programátorské úlohy. Podstatnou část vzdělávání v Informačních a komunikačních technologiích představuje práce s výpočetní technikou. Vzdělávání se realizuje jednak v rámci samostatného vyučovacího předmětu, jednak důslednou a funkční prací s počítačem a Internetem v celém vzdělávacím procesu. 3.9 Odborné vzdělávání Odborné vzdělávání je koncipováno v souladu s obecnou koncepcí oboru lyceum ve dvou rovinách. Jednu tvoří předměty zařazeny povinně pro všechny ţáky – technická měření, deskriptivní geometrie, technické kreslení, CAD systémy, architektura, stavební mechanika a stavitelství, a druhá je výběrová – jde o soubor předmětů, které přispívají k budoucímu oboru terciárního studia (např. konstrukční cvičení a semináře z architektury, fyziky, informačních a komunikačních technologií a práce s multimédii). Praktické cvičení se realizuje formou cvičení ve škole, formou exkurzí a souvislou odbornou praxí během maturitních zkoušek. Absolvování této souvislé odborné praxe (v 1., 2. a 3. ročníku) je nutnou podmínkou pro postup do ročníku vyššího. 4

Klíčové kompetence

Jedná se o soubor schopností, znalostí a s nimi souvisejících postojů a hodnot, které jsou obecně uplatnitelné (přenositelné), mohou být vyuţívány u kaţdé práce bez ohledu na odbornost, i v osobním ţivotě, a přispívají tedy k lepší zaměstnavatelnosti absolventů. Prolínají se celým odborným i všeobecným vzděláváním a na jejich vytváření se musí podílet různou mírou všechny vyučovací předměty. Jedná se o tyto kompetence:  komunikativní – vyjadřovat se přiměřeně účelu jednání a komunikační situaci v projevech mluvených i psaných, na všeobecná i odborná témata; umět naslouchat

10




 





5

druhým a vhodně reagovat na partnera, diskutovat a argumentovat, zpracovávat jednoduché texty a souvislé práce (protokoly, práce seminární nebo projektové), prezentovat je a obhajovat, číst s porozuměním a efektivně zpracovávat informace získané četbou; personální a sociální – usilovat o svůj další rozvoj, odhadovat své moţnosti a stanovovat si přiměřené cíle, reálně plánovat a řídit své učení, pracovní činnost a kariérní růst, spolupracovat s ostatními a pracovat v týmu v různých pozicích a rolích, přijímat odpovědnost za svou práci, přispívat k vytváření vstřícných mezilidských vztahů a k předcházení osobních konfliktů, nepodléhat předsudkům a stereotypům v přístupu k jiným lidem; řešit běţné pracovní a mimopracovní problémy a problémové situace – zejména identifikovat problémy, hledat různá řešení, vyhodnocovat výsledky; vyuţívat prostředky Informačních a komunikačních technologií a efektivně pracovat s informacemi – tzn. volit zdroje informací, získávat informace z otevřených zdrojů, zejména pak z celosvětové sítě Internet, nacházet v textu a vybírat poţadované informace, pracovat s osobním počítačem a dalšími prostředky komunikačních technologií, pracovat s běţným základním a aplikačním programovým vybavením, komunikovat elektronickou poštou; k pracovnímu uplatnění – tzn. mít přehled o moţnostech uplatnění se na trhu práce v daném oboru a povolání, umět vhodně komunikovat s potenciálními zaměstnavateli, znát práva a povinnosti zaměstnavatelů a pracovníků a osvojit si základní vědomosti a dovednosti potřebné pro rozvíjení vlastních podnikatelských aktivit; aplikovat základní matematické postupy při řešení praktických úkolů – tzn. volit vhodné matematické postupy a algoritmy, správně pouţívat fyzikální a jiné jednotky, odhadovat výsledky a provádět jejich ověření, vyuţívat a vytvářet různé formy grafického znázornění (tabulky, diagramy, grafy, schémata apod.) reálných situací a pouţívat je pro řešení, sestavit ucelené řešení praktického úkolu na základě dílčích výsledků. Průřezová témata

Jedná se o témata, jeţ mají vysoký společenský význam, pro který zaujímají nezastupitelné místo v celkovém rozvoji osobnosti ţáka. Mají výrazně formativní charakter, a proto je vhodné začleňovat je v odpovídajících souvislostech organicky do výuky. 5.1 Občan v demokratické společnosti Realizace tohoto tématu spočívá:  ve vytvoření demokratického prostředí ve třídě a ve škole, které je zaloţeno na vzájemném respektování, spolupráci, účasti a dialogu;  v pečlivém promýšlení a stanovení priorit výchovy k demokratickému občanství, opírající se o znalost osobnosti ţáků, jejich názorů a postojů;  ve volbě takových metod a forem výuky, které napomáhají rozvoji sociálních i osobnostních kompetencí a hodnot ţáků (jedná se o besedy a diskuse se ţáky o probíraných otázkách v rámci výuky). Je třeba, aby si ţáci uvědomili, ţe demokracie je moţná jen tehdy, mají-li občané osobnostní kvality a předpoklady pro její fungování. Proto je nezbytné vychovávat ţáky ke zdvořilosti a slušnosti.

11

Charakteristika vzdělávacího programu 5.2 Člověk a ţivotní prostředí   

    

Realizace tohoto tématu spočívá v: pochopení zásadního významu přírody a ţivotního prostředí pro Člověka; povědomí o základních ekologických zákonitostech a negativních dopadech působení Člověka na přírodu; budování takových postojů a hodnotových orientací ţáků, na jejichţ základě budou utvářet svůj budoucí ţivotní způsob a styl v intencích udrţitelného rozvoje a ekologicky přijatelných hledisek. Proto je třeba: vést ţáky k vědomí odpovědnosti za udrţení kvality ţivotního prostředí; vytvářet u ţáků úctu k ţivé a neţivé přírodě, úctu k ţivotu v jeho jednotlivých formách a respektovat ţivot jako nejvyšší hodnotu; aktivně se zapojit do ochrany a zlepšování ţivotního prostředí; efektivně pracovat s informacemi; jednat hospodárně, ale uplatňovat nejen ekonomická kritéria, ale i kritéria ekologická.

Škola se důsledně řídí vlastní směrnicí „Nakládání s odpady vzniklými v prostorách školy“, třídí plasty a odevzdává je, organizuje sběr papíru, má centrální místo pro sběr baterií, monočlánků jiného toxického odpadu. Ţáci v rámci prací SOČ vytvořili prezentace o třídění odpadu a nakládání s ním, pouţívané k upevňování environmentálního myšlení. 5.3 Člověk a svět práce Nedílnou součástí vzdělávání ţáků je příprava na aktivní uplatnění se na trhu práce. Absolvent školy získává odborné kompetence uplatnitelné při přímém vstupu na trh práce. Můţe se uplatnit na všech pracovištích, na kterých se vyţaduje připravenost k efektivní práci s prostředky Informačních a komunikačních technologií, řešení jednodušších programátorských úloh, tvorba a úprava webových stránek, vyuţívání CAD systémů, znalost dvou cizích jazyků (do výuky cizích jazyků jsou zařazena i odborná témata), dodrţování pravidel normalizace a standardizace, znalost základních poznatků z ekonomiky, řízení pracovního práva a managementu. Škola poskytuje ţákům základní orientaci ve světě práce a vzdělávání. V rámci odborné praxe se ţáci seznámí s konkrétními podmínkami v různých podnicích. Ţáci maturitního ročníku mají kaţdoročně organizovanou návštěvu na úřadu práce, kde se dozvídají konkrétní informace a rady týkající se oblasti povolání, zaměstnání a trhu práce. 5.4 Informační a komunikační technologie Realizace tohoto tématu obecně spočívá v:  zdokonalování schopností ţáků efektivně pouţívat prostředků Informačních a komunikačních technologií v běţném kaţdodenním ţivotě;  dosaţení připravenosti ţáků vyuţívat prostředky Informačních a komunikačních technologií v rámci specifik dané odborné kvalifikace. Informační a komunikační technologie v dnešní době jiţ pronikají prakticky do všech oborů a uplatňují se na všech úrovních činností. Proto je nutné promítnout poţadavky na dovednost pracovat s prostředky Informačních a komunikačních technologií do vzdělávání.

12

Charakteristika vzdělávacího programu Ţáci se naučí efektivně vyuţívat prostředků Informačních a komunikačních technologií při řešení úloh, k přípravě na vyučování a vytvoří si nezbytný základ pro jejich vyuţití při dalším sebevzdělávání, při výkonu povolání a v neposlední řadě i v běţném ţivotě, a to i v oblastech svých osobních zájmů. Důleţité je osvojení práce s informacemi, jejich získávání z většího počtu zdrojů, následné třídění a posuzování z hlediska kvality a věrohodnosti. Získané informace se ţáci naučí dále obsahově a graficky tvořivě zpracovávat. Konkrétní rozpracování zařazení průřezových témat do výuky je rozepsáno u jednotlivých vyučovacích předmětů. 6

Vzdělávání mimořádně nadaných žáků

Podpora mimořádně nadaných ţáků má zásadní význam nejen pro ţáky samotné, ale i pro společnost, a proto těmto ţákům věnujeme zvýšenou pozornost. Ve výuce mimořádně nadaných ţáků pouţíváme především formu samostudia a individuálních konzultací. Nadaní ţáci se mohou na naší škole velmi často zapojit i do různých soutěţí organizovaných školou. Jejich vítězové pak postupují do krajských a celostátních kol. Naši ţáci se účastní soutěţí v cizích jazycích, Celostátní matematické soutěţe studentů SOŠ, Olympiády v českém jazyce a především Studentské odborné činnosti (SOČ), která má na naší škole jiţ dlouhodobou tradici. Při přípravě na tyto soutěţe se jim jejich Vyučující nadstandardně věnují po vyučování formou konzultací. 7

Organizace výuky

Studium je organizováno jako čtyřleté denní. Součástí studia jsou i praktická cvičení (např. laboratorní práce), jejichţ počet a obsah je uveden v učebních osnovách jednotlivých předmětů, a odborná praxe. Organizační zabezpečení je v kompetenci školy. Maturitní zkouška se organizuje v souladu s platnými předpisy. Lyţařské zájezdy, letní výcvikové i adaptační kurzy, odborné exkurze, sportovní a jiné soutěţe i kulturní akce jsou organizačně zajišťovány pověřeným učitelem ve spolupráci s vedením školy. Jednotlivé akce jsou součástí ročního plánu práce. Zvýšenou a soustavnou pozornost věnujeme vedení ţáků k bezpečnosti a ochraně zdraví při práci a k dodrţování pracovněprávních předpisů a problematice ochrany člověka za mimořádných událostí ve smyslu pokynu MŠMT č. j. 13586/03-22 ze dne 4. 3. 2003. 8

Projektové týdny

8.1 Název a téma projektu Vyuţití Informačních a komunikačních technologií při propagaci a prezentaci školy 8.2 Charakteristika projektu Cílem projektu je ukázat ţákům nutnost efektivního vyuţití prostředků ICT realizovaného např. při propagaci školy. Projekt ověří schopnosti ţáků pracovat v týmu při kreativním řešení daných témat. Ţáci si vyzkouší své komunikační schopnosti a vystupování před laickou i odbornou veřejností a otestují si svoje osobní schopnosti, zájmovou orientaci a pracovní dovednosti.

13

Charakteristika vzdělávacího programu 8.3 Zařazení projektu do ŠVP  

realizace projektu se předpokládá v 1. pololetí 3. ročníku; projekt bude rozloţen do celého pololetí.

8.4 Počet zúčastněných ţáků     

do projektu budou zahrnuti všichni ţáci třídy; ţáci budou rozdělení do několika rozdílných pracovních týmů (skupiny do 10 ţáků) s různou pracovní náplní; kaţdý pracovní tým bude mít svého vedoucího; práci vedoucích týmů bude koordinovat hlavní manaţer z řad ţáků a koordinátor projektu z řad učitelů; ostatní učitelé budou vykonávat konzultační činnost.

8.5 Činnosti realizované v rámci projektu      

prezentace seminárních (komplexních) prací zpracovávaných ţáky školy v rámci výuky či domácí přípravy (architektonické skici, umělecké obrázky, technické projekty, modely budov, slohové práce, školní časopis, vlastní programy apod.); tvorba propagačních materiálů školy pro přijímací řízení (plakáty, letáky, elektronické prezentace prací našich ţáků); průzkum uplatnění našich absolventů z minulých let na trhu práce i ve vysokoškolském studiu; propagace školy na www stránkách; prezentace na výstavách středních škol (např. Burza škol); nábor ţáků na ZŠ.

8.6 Časové a organizační zajištění práce na projektu 

zodpovídá manaţer projektu a vedoucí týmů.

MĚSÍC

září

říjen

ČINNOST  vysvětlení projektu, konkretizace jednotlivých úkolů  stanovení hlavního manaţera, který bude řídit práci jednotlivých týmů  rozdělení do pracovních týmů podle zájmů ţáků o jednotlivé činnosti  rozdělení úkolů v jednotlivých týmech a stanovení vedoucích týmů  vytvoření Časového harmonogramu pro jednotlivé činnosti v týmech 

listopad aţ leden  únor

 

přípravné práce jednotlivých týmů hlavní prezentační činnost (návštěvy ZŠ, výstavy) vyhodnocení statistik úspěšnosti jednotlivých propagačních akcí zhodnocení celého projektu

14

Charakteristika vzdělávacího programu 8.7 Formy práce ţáků a další metodické přístupy    

týmová práce ţáků; simulační metoda; vyhledávání informací i mimo školu; konzultační činnost pedagogů.

8.8 Přínos projektu pro realizaci průřezových témat a klíčových kompetencí    

Občan v demokratické společnosti – práce v týmu napomáhá vytvoření demokratického prostředí ve třídě, učí ţáky vzájemnému respektování, spolupráci, dialogu; Člověk a svět práce – práce v týmu připravuje ţáky na aktivní uplatnění se na trhu práce; Informační a komunikační technologie – celý projekt bude zpracován pomocí výpočetní techniky, uplatní se zde jak základní znalosti z ICT (Word, Excel, PowerPoint, databáze), tak i práce s CAD systémy; při práci na projektu budou rozvíjeny všechny klíčové kompetence.

8.9 Způsob hodnocení práce ţáků  

při prezentaci práce ţáků se uplatní sebehodnocení i kolektivní hodnocení, veřejná prezentace; práce jednotlivých ţáků v projektu bude zohledněna v jednotlivých vyučovacích předmětech podle týmů (nejvíce v ICT, CAD systémech, architektuře, ale i českém jazyce, ve fyzice, v mechanice, v deskriptivní geometrii aj.).

9

Metodické přístupy

Metody a formy vzdělání volí vyučující se zřetelem k charakteru předmětu a ke konkrétní situaci ve vyučovacím procesu. Ve výuce je ţádoucí uplatňovat různé aktivizační metody, které napomáhají vytvoření poţadovaných klíčových, odborných a dalších kompetencí a dovedností, podporují nadání ţáků a jejich předpoklady pro vysokoškolské studium i zájem o profilující obory vzdělávání a vědní obory. Jsou to například metody autodidaktické (techniky samostatného učení a práce), problémového vyučování, dialogické metody, metody demonstrační, simulační nebo metody týmové práce. Metody a postupy odpovídají potřebám a zkušenostem jednotlivých pedagogů. Zařazení jednotlivých metod do školního vzdělávacího programu je konkretizováno aţ na úrovni vyučovacích předmětů. 10 Strukturace vzdělávacího programu Obsah vzdělávání je strukturován do vyučovacích předmětů, jejich obsah je vymezen v učebních osnovách. Předměty se dělí na dvě skupiny – povinné a nepovinné. Povinné vyučovací předměty zahrnují předměty základní a výběrové. Výběrové předměty slouţí k prohloubení odborných vědomostí ţáků a zohledňují jejich zájmy z hlediska dalšího studia na vysokých školách nebo vyšších odborných školách. Škola je zařazuje podle zájmů ţáků i podle svých moţností; přitom je ţádoucí umoţnit ţákům co největší spektrum moţností. Učební osnovy jednotlivých předmětů jsou zpracovány rámcově. Rozdělení učiva do ročníků je pouze orientační a je plně v kompetenci školy. 15

Charakteristika vzdělávacího programu V učebních osnovách jsou kromě učiva vymezeny také očekávané výstupy, a to jednak jako cíle, k nimţ by měla výuka v daném předmětu směřovat, jednak jako konkrétní výsledky osvojení učiva, kterých by měl ţák na určité úrovni, odpovídající jeho schopnostem a učebním předpokladům, dosáhnout a být schopen je prokázat. 11 Hodnocení žáků a diagnostika Hodnocení ţáků je prováděno na základě klasifikačního řádu, který je součástí školního řádu. Klasifikace v jednotlivých předmětech je výsledkem průběţného sledování a posouzení znalostí ţáka za příslušné klasifikační období. Poţadované výsledky vzdělávání jsou přiměřené učebním osnovám a profilu absolventa školy. V předmětech teoretických nebo s převahou teorie je učitel povinen hodnotit proporcionálně jak ústní, tak písemný projev a výkony ţáka. Hodnocení je konkrétněji rozpracováno na úrovni jednotlivých předmětů. 12 Personální a materiální podmínky 12.1

Personální podmínky

Všichni pedagogičtí pracovníci splňují podmínky pro odbornou a pedagogickou způsobilost. Předsedové předmětových komisí jsou garanty poţadované úrovně výuky svých předmětů a řediteli školy dávají podklady k hodnocení učitelů. Účast na akcích dalšího vzdělávání je pro pedagogy dobrovolná, jejich zájem je však velký. Škola jim můţe vyjít vstříc podle svých finančních moţností. 12.2

Materiální podmínky

Moderní budova, ve které je škola umístěna, skýtá dostatek prostoru pro plnění školního vzdělávacího programu. Kromě kmenových učeben se zde nachází odborné a menší jazykové pracovny, vybavené dílny pro praxi. K výuce tělesné výchovy slouţí sport ovní hal a. Materiálně technické podmínky pro výuku matematiky a výpočetní techniky jsou v průměru na velmi dobré úrovni. Matematika se vyučuje v běţných třídách a vybavení učebními pomůckami je standardní. Prostorové a materiální podmínky pro výpočetní techniku a odborné zařazení vyuţívající PC jako pracovního nástroje je optimální. Ve škole se nacházejí 4 počítačové učebny s dostatečným počtem PC, na nichţ ţáci pracují samostatně. Jazykové učebny jsou vybaveny magnetofony, videem, zpětnými projektory, různými druhy tabulí a stahovacími plátny. Výzdobu tvoří nástěnky s cizojazyčnou tematikou a nástěnné názorné pomůcky – mapy, gramatické přehledy. Vyučující disponují také přenosnými magnetofony. Výuka všeobecně vzdělávacích společenskovědních předmětů probíhá v estetickém prostředí prostorných tříd. K výuce všech předmětů slouţí také multimediální učebny, jeţ jsou nadstandardně vybavené didaktickou technikou (PC + CD-ROM, DVD, dataprojektor). V trendu budování kmenových tříd jako multimediálních učeben chceme pokračovat i v budoucnu, naše progresivní plány jsou však limitovány výší finančních prostředků.

16

Charakteristika vzdělávacího programu 13 Spolupráce se sociálními partnery Probíhající kurikulární reforma v odborném vzdělávání na středoškolské úrovni a zákon o ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání vyţaduje věnovat výraznou pozornost spolupráci školy a sociálních partnerů. Škola se orientuje jednak na cílové kompetence a na výsledky učení, zároveň má snahu podpořit růst kvality odborného vzdělávání vytvářením a zlepšováním podmínek pro propojování cílů a obsahu vzdělávání s poţadavky zjištěnými a popsanými na trhu práce. Oba uvedené akcenty vzájemně souvisí a jsou plně v souladu s evropskými trendy. Škola se snaţí nacházet sociální partnery pro spolupráci ve všech oblastech souvisejících se vzděláváním v daném oboru. Realizace tohoto ŠVP probíhá ve spolupráci s následujícími subjekty: Prevence negativních jevů, zdravý ţivotní styl Pedagogicko-psychologická poradna - Kolín, Kutná Hora, Nymburk Středisko výchovné péče Kolín Dům dětí a mládeţe Kolín Městský úřad - sociální odbor - Český Brod, Kolín, Kutná Hora, Nymburk Klub pro aktivní ţivot Kolín Asociace školních sportovních klubů České republiky Nadační fond Českého rozhlasu - Světluška Nadace mezinárodní potřeby ACET Občanské sdruţení Volno, Kolín Fond Sidus, Praha Česko-německý fond budoucnosti Bezpečnost a ochrana zdraví, poţární bezpečnost Stavební úřad Kolín Hasičský záchranný sbor Kolín Promat Praha HASIT Hlučín Informační a komunikační technologie Microsoft a. s. Rento s. r. o. Elcos Konica Minolta Kenast Společenskovědní a jazykové vzdělávání Městská knihovna, Kolín Informační centrum, Kolín Regionální muzeum, Kolín Státní okresní archiv, Kolín Divadlo Kolín Praţský hrad 17

MF DNES Koordinační centrum česko-německých výměn mládeţe TANDEM Georg-Mendheim Oberstufenzentrum Oranienburg/Zehdenick Odborné vyučování Okresní hospodářská komora Městský úřad Kolín Úřad práce Kolín Heluz, České Budějovice Svaz výrobců vlnitých lepenek ÚRS Praha a. s. CEGRA - software ArchiCAD NEMETSCHEK - software AllPlan For Arch Praha Wienerberger a. s. Střechy Bramac Rigips s. r. o. Praha Schluter systém Knauf Praha Fermacell Praha Schiedel Praha Tondach Praha PKS Ţďár n. S. Grifimont Chrudim Dehtochema Bělá p. B. Geosan Kolín Siko Praha Praktické vyučování PRODOMA Kolín KG TRANS Velim MPL TRADING s. r. o. Nářadí Ţelezný Orvis Slanař STAV

14 Zdravotní způsobilost Studijní obor nevyţaduje stanovení zvláštních zdravotních poţadavků. K posouzení zdravotního stavu uchazeče je příslušný registrující praktický lékař. Zdravotní omezení vţdy souvisí se specifickými poţadavky daného oboru, rozsahem výuky nebo předpokládaným uplatněním.

18

Učební plán

III.

UČEBNÍ PLÁN

Kód a název oboru vzdělání: 78-42-M/01 Technické lyceum Název školního vzdělávacího programu: Technické lyceum Stupeň vzdělání: střední vzdělání s maturitní zkouškou Délka a forma vzdělávání: 4 roky, denní Platnost: od 1. 9. 2009

Kategorie a názvy vyučovacích předmětů

Počet týdenních vyučovacích hodin v ročníku zkratka 1. 2. 3. 4. celkem

1. Povinné vyučovací zařazeny

33

32

32

25

122

3 3 2 2 4 3 3 3 2 2 3 3 -

2 3 1 2 4 3 2 2 2 2 3 2 2 2

3 3 1 3 2 4 3 2 2 2 2 3 2 -

3 4 1 2 4 2 2 2 2 3 -

11 13 2 3 3 8 16 11 7 3 4 4 4 4 9 12 2 4 2

-

2

4–6

6–8

Český jazyk a literatura CJL Cizí jazyk č. 1 (Anglický jazyk) ANJ Dějepis DEJ Občanská nauka OBN Ekonomika EKO Tělesná výchova TEV Matematika MAT Fyzika FYZ Chemie CHE Biologie a ekologie BIE Architektura ARC Technické kreslení TKR Deskriptivní geometrie DEG CAD systémy CAD Informační a komunikační technologie ICT Cizí jazyk č. 2 (Německý jazyk) NEJ Technická měření TEM Stavební mechanika SME Stavitelství STA 2. Výběrové zařazení – volitelné Konstrukční cvičení-seminář Architektura-seminář Fyzika-seminář ICT-seminář Práce s multimédii 3. Nepovinné vyučovací zařazeny Ruský jazyk Sport a pohybové aktivity

KOCs ARCs FYZs ICTs PMM

-

-

2 2 -

2 2 2 2

2 4 2 2 2

RUJ SPA

3 2 1

3 2 1

3 2 1

3 2 1

12 8 4

Pozn.: Ve 3. roč. si ţáci volí 1 volitelný předmět a ve 4. roč. si volí 2 aţ 3 volitelné předměty. 19

Tabulka souladu RVP a ŠVP

Tabulka souladu RVP a ŠVP .Škola: Kód a název RVP: Název ŠVP:

SOŠ stavební Kolín, Praţská 112, 280 02 Kolín 78-42-M/01 TECHNICKÉ LYCEUM TECHNICKÉ LYCEUM ŠVP

RVP

Vzdělávací okruh

Minimální počet vyučovacích hodin za studium týdenních

Předmět

celkových

Počet vyučovacích hodin za studium týdenních

celkových

Jazykové vzdělávání Český jazyk Cizí jazyky

6 21

192 672

Český jazyk a literatura 1. cizí jazyk (ANJ) 2. cizí jazyk (NEJ)

6 13 12

197 426 396

Společenskovědní Vzdělávání

5

160

Občanská nauka Dějepis

3 2

98 68

Přírodovědné Vzdělávání

20

640

Matematické vzdělávání Estetické vzdělávání Vzdělávání pro zdraví

12 5 8

384 160 256

10 7 3 14 5 8 X X

332 238 102 462 165 264 X X

10

320

Ekonomické vzdělávání Technická fyzika

3 4

Aplikovaná matematika Grafická komunikace a průmyslový design

2

96 128 0 64

Fyzika Chemie Biologie a ekologie Matematika Český jazyk a literatura Tělesná výchova Lyţařský výcvikový kurz Sportovně-turistický kurz Informační a komunikační technologie CAD systémy Ekonomika Stavební mechanika Fyzika Matematika

9 1 3 4 1 2

298 34 102 136 34 66

12

384

Disponibilní hodiny

20

640

CAD systémy Technické kreslení Architektura Deskriptivní geometrie Technická měření Stavitelství Architektura Volitelné zařazeny

3 4 2 4 2 2 2 6 128

Vzdělávání v ICT

Celkem Odborná praxe Kurzy

4096 Odborná praxe Kurzy

20

94 136 68 128 68 68 68 196 4244 5 – 6 týdnů 2 týdny



Činnost Vyučování podle rozpisu učiva Lyţařský výcvik, sportovně-turistický kurz Odborná praxe Maturitní zkouška Projektový týden Časová rezerva Celkem

Ročník 1. 34

2. 34

3. 34

4. 30

1

1

-

-

2 3 40

2 3 40

2 1 3 40

2 5 37

21

Český jazyk a literatura

Český jazyk a literatura Obor: 78-42-M/01 Technické lyceum Forma vzdělávání: denní studium Platnost: od 1. 9. 2009

týdně hodin za studium: 11

Cíle vyučovacího předmětu Předmět český jazyk a literatura je neoddělitelnou součástí všeobecného vzdělávání a je základem klíčových schopností a dovedností, kterými by měl být ţák vybaven pro zvládnutí všech vyučovacích předmětů. Obecným cílem jazykového vzdělávání v českém jazyce je rozvíjet komunikační kompetenci ţáků na základě jazykových a slohových znalostí ze základní školy, kultivovat jejich jazykový projev, ovlivňovat utváření hodnotové orientace ţáků a jejich postojů v oblasti kulturní, společenské i mezilidské. K dosaţení tohoto cíle přispívá také estetické vzdělávání. Výuka směřuje k tomu, aby ţáci:  vyuţívali jazykových vědomostí a dovedností v praktickém ţivotě, vyjadřovali se srozumitelně a souvisle, formulovali a obhajovali své názory;  kultivovali svůj jazykový projev a uplatňovali své jazykové znalosti v dalším vzdělávání;  uplatňovali normy kulturního chování ve společenských a pracovních situacích;  prezentovali své názory, vhodně argumentovali, obhájili svá stanoviska, ale i naslouchali druhým;  orientovali se v současném světě masmédií, získávali potřebné informace z různých zdrojů a kriticky je zhodnotili;  měli přehled o etapách kulturního a společenského vývoje;  byli schopni porozumět danému textu, interpretovat jeho obsah, aplikovat na něj poznatky z literární teorie a rozebrat jej také po stránce jazykové, případně stylistické. Charakteristika učiva Učivo je tvořeno dvěma základními sloţkami předmětu, jazykovou a literární, které se vzájemně prolínají. Jazykové vzdělávání prohlubuje znalost jazykového systému, a tím rozvíjí komunikační schopnosti ţáků. Přispívá také ke zvyšování úrovně kultivovanosti psaného i mluveného jazykového projevu a společenského vystupování ţáků. Literární sloţka pomáhá formovat estetické vnímání světa. Literární historie pojednává o tvorbě vybraných autorů jednotlivých epoch a sleduje jejich dílo ve všeobecných dobových souvislostech. Náplní předmětu jsou také základní pojmy literární teorie, které se ţáci naučí uplatňovat při práci s texty.

1. ročník

1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8.

Rozdělení tematických celků do ročníků Obecná jazykověda – lingvistika (obecné poznatky o jazyce) Získávání a zpracovávání informací Úvod do nauky o písemné stránce jazyka (grafémika) Skladba větná (syntax) Nauka o zvukové stránce jazyka (fonetika a fonologie) Komunikační a slohová výchova Písemnictví starověku Středověká literatura 22


2. ročník

3. ročník

4. ročník

9. 10. 11. 12. 13. 14. 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9.

Rozdělení tematických celků do ročníků Renesance a humanismus v evropské literatuře Český humanismus a baroko Klasicismus, osvícenství a preromantismus v evropské literatuře České národní obrození Práce s textem a získávání informací Kultura Nauka o slovní zásobě (lexikologie) Nauka o tvoření slov (derivologie) Tvarosloví (morfologie) Komunikační a slohová výchova Světový romantismus Světový realismus Vyvrcholení národního obrození Literatura 60. aţ 80. let 19. století Český realismus Moderní umělecké směry 2. poloviny 19. století Práce s textem Kultura Nauka o větě a souvětí - skladba (syntax) Pravopis (ortografie) Komunikační a slohová výchova Česká literatura přelomu 19. a 20. století Světová literatura 1. poloviny 20. století Česká meziválečná literatura České divadlo 1. poloviny 20. století Práce s textem Kultura Jazyková kultura Zdokonalování jazykových vědomostí a dovedností Procvičování a upevňování pravopisu, morfologických a syntaktických jevů Komunikační a slohová výchova Světová literatura 2. poloviny 20. století Česká literatura 2. poloviny 20. století Současná česká literární tvorba Práce s textem Kultura

23

Český jazyk a literatura Pojetí výuky Výuka předmětu probíhá jak v kmenových třídách, tak v multimediálních učebnách vybavených moderní výpočetní technikou. Součástí výuky jsou rovněţ návštěvy divadelních a filmových představení, výchovných koncertů a kulturních institucí (např. knihovny); ţáci mají moţnost absolvovat také kulturně - poznávací exkurzi ve čtvrtém ročníku. Ţáci jsou seznámeni se základními fakty daného tematického celku, poté nabyté znalosti procvičují a jsou vybízeni k tomu, aby je vyuţívali v samostatném projevu. Důraz je kladen také na samostatnou přípravu mimo vyučování a moţnosti vyuţití moderních technologií při získávání informací. Ţáci jsou zapojeni do hromadného vyučování, skupinové výuky, práce ve dvojicích nebo se zabývají daným úkolem samostatně. Při výuce literatury se při probírání jednotlivých kulturních a historických období posilují mezipředmětové vztahy, zejména s dějepisem, architekturou a občanskou naukou. Jazyková výuka je důleţitá pro zvládnutí cizích jazyků a při komunikaci se můţeme dotýkat oţehavých témat současné společnosti i problémů dob minulých (znovu v součinnosti s dějepisem a občanskou naukou). Hodnocení výsledků ţáků Vyučující hodnotí kultivovaný jazykový projev (psaný i mluvený), pravopisné znalosti, úroveň znalostí literární vědy a zohledňuje práci s literárním textem. Hodnotí se i dosaţená úroveň klíčových kompetencí ţáků v průřezových tématech. Ţáci všech ročníků píší během jednoho školního roku čtyři čtvrtletní práce, které jsou povaţovány za klíčové: dva testy zaměřené na jazykové i stylistické jevy a dvě slohové práce. Hodnocení průběţné práce a znalostí ţáků probíhá kaţdou vyučovací hodinu, a to buď slovně, nebo klasifikací na stupnici od 1 do 5. Podkladem pro průběţné hodnocení je prověřování znalostí ţáků těmito způsoby: ústní zkoušení, písemné testy, diktáty, pravopisná, mluvnická a slohová cvičení. Přínos předmětu k realizaci průřezových témat Člověk a ţivotní prostředí: Výuka přispívá k pochopení významu přírody a ţivotního prostředí pro člověka a k odpovědnosti za jeho ochranu. Člověk a svět práce: Vyučující můţe pomoci ţákům při výběru vysoké školy informacemi o studiu a doporučit obor podle zájmu a orientace ţáka. Ţáci jsou vedeni k tomu, aby si uvědomili význam vzdělání pro své uplatnění v praxi a celý svůj budoucí ţivot. Informační a komunikační technologie: Předmět učí ţáky orientovat se v současném světě informací a vyuţívat k tomuto účelu moderní informační technologie. Při zpracování samostatných referátů mohou ţáci vyuţít Internet. Občan v demokratické společnosti: Ţáci jsou vedeni k otevřené diskusi o oţehavých společenských problémech (rasismus, sociální otázky apod.), ke schopnosti vyslechnout a tolerantně přijímat stanoviska druhých, ale také umění obhájit menšinový názor. Předmět učí ţáky sledovat aktuální společenské dění; hlubší poznání principů a hodnot dneška, dále formuje aktivní postoj ţáků k demokratickým zásadám.

24

Český jazyk a literatura Ročník: 1.

hodin týdně 3,

34 týdnů, celkem 102 hodin

Výsledky vzdělávání a kompetence 1.

Obecná jazykověda – lingvistika (obecné poznatky o jazyce)

1.1 1.2 1.3 1.4

Ţák: poznává základní pojmy z oblasti jazykovědy a její jednotlivé obory a disciplíny; uvědomuje si vliv cizích jazyků na mateřský jazyk; pouţívá slovní zásobu adekvátní určité komunikační situaci, včetně odborné terminologie; orientuje se v základních principech dělení indoevropských jazyků a postavením češtiny mezi jazyky slovanskými. Učivo: Základní pojmy jazykovědy a stylistiky Národní jazyk Čeština a jazyky příbuzné Vývoj indoevropských jazyků

2.

Získávání a zpracovávání informací

   

Ţák:  pracuje s nejnovějšími normativními příručkami českého jazyka;  vyuţívá současné sítě knihoven k rozšíření svých znalostí;  umí zpracovat získané pramenné informace. Učivo: 2.1 Kniţní katalogy 2.2 Encyklopedie, slovníky a populárně naučné příručky o češtině 2.3 Získávání a zpracovávání informací (výpisek, osnova, výtah, obsah, anotace, shrnutí – resumé) 3.

Úvod do nauky o písemné stránce jazyka (grafémika)

Ţák:  systematicky vyuţívá normativní příručky jazyka českého;  zná pravidla českého pravopisu;  dovede řešit aplikační úkoly, které ze znalostí tohoto druhu vycházejí. Učivo: 3.1 Základní terminologie oboru 3.2 Charakter českého pravopisu a jeho historický vývoj 3.3 Centrální pravopisné jevy 4.

Skladba větná (syntax)



Ţák: pozná základní a rozvíjející větné členy a dovede zdůvodnit psaní interpunkčních znamének v jednotlivých typech souvětí;

25

Český jazyk a literatura Učivo: 4.1 Skladba věty jednoduché 4.2 Základní a rozvíjející větné členy 4.3 Interpunkce ve větě jednoduché a v souvětí 5.

Nauka o zvukové stránce jazyka (fonetika a fonologie)

Ţák: nabývá přiměřeně rozsáhlých znalostí o těchto jazykovědných disciplínách; je průběţně seznamován se systémem českých samohlásek a souhlásek. Učivo: 5.1 Systém českých hlásek 5.2 Vztahy mezi zvukovou a grafickou stránkou jazyka  

6.

Komunikační a slohová výchova

6.5

Ţák: ovládá základní jednoduché útvary (zpráva, oznámení, inzerát apod.); má přehled o slohových postupech; ovládá techniku mluveného slova a vyjadřuje se věcně správně, jasně a srozumitelně; rozlišuje společné znaky i rozdíly mluvených a psaných projevů. Učivo: Úvod do stylistiky – předmět a obor studia Obecné poučení o funkčních stylech (prostě sdělovací, publicistický, odborný, administrativní a umělecký) Prostě sdělovací styl – jeho typické jazykové prostředky a charakteristické rysy Mluvené útvary – představování, přivítání návštěvy, blahopřání, jednoduchý popis, jednoduché vypravování Psané útvary – zpráva, oznámení, pozvánka, telegram, dopis, formulář, tiskopis apod.

7.

Písemnictví starověku

    6.1 6.2 6.3 6.4

      7.1 7.2 7.3 7.4 7.5 7.6 7.7 7.8

Ţák: orientuje se v nejstarší starověké literatuře a chápe její přínos pro současnost; prohlubuje teoretické a interpretační dovednosti z oblasti literární teorie; orientuje se v řecké mytologii; umí objasnit podstatu tragédie a komedie a vyloţit vztah mezi dramatem a divadlem; seznámí se na základě analýzy textů s nejvýznamnějšími postavami antiky; zná vybrané biblické příběhy a má povědomí o hebrejském písemnictví. Učivo: Literární teorie Vývoj písma Sumersko-akkadská literatura: Epos o Gilgamešovi Hebrejská literatura: Starý a Nový zákon Antická literatura: homérské eposy Řecké drama: Aischylos, Sofokles, Euripides Římská literatura – epika a lyrika: Ovidius, Vergilius Římské drama: Plautus

26

Český jazyk a literatura 8.

Středověká literatura

8.4

Ţák: má představu o vývoji kultury v historických a společenských souvislostech; orientuje se v latinsky a česky psané literatuře; zná základní charakteristické prvky románského a gotického uměleckého slohu; zná význam cyrilometodějské mise; umí zhodnotit význam daného autora a jeho díla v konkrétním historickém období; je seznámen s předhusitskou a husitskou literaturou. Učivo: Charakteristické rysy románské a gotické kultury Hrdinská epika: eposy – Píseň o Rolandovi, Romance o Cidovi, bretoňský cyklus o hrdinech z okruhu krále Artuše Nejstarší česká literatura: Ţivot Konstantina a Metoděje, Proglas, svatováclavské legendy, duchovní písně Husitství: T. Štítný, J. Hus, P. Chelčický, husitské písně

9.

Renesance a humanismus v evropské literatuře

      8.1 8.2 8.3

9.1 9.2 9.3 9.4

Ţák: definuje znaky evropské renesance a umí objasnit specifické rysy českého humanismu; umí zhodnotit na základě analýzy a interpretace literárního textu význam daného autora i díla pro dobu, v níţ tvořil; umí objasnit myšlenková východiska antiky pro renesanci a humanitní chápání nové doby. Učivo: Itálie: D. Alighieri, G. Boccaccio Francie: F. Villon, F. Rabelais Anglie: W. Shakespeare Španělsko: M. de Cervantes

10.

Český humanismus a baroko

  

   

10.1 10.2 10.3 10.4 10.5

Ţák: umí charakterizovat typické rysy českého humanismu a specifickou tvorbu latinsky a česky píšících autorů; orientuje se v kazatelské literatuře a pololidové tvorbě; je seznámen s estetickými hodnotami barokního umění; na základě analýzy a interpretace uměleckého díla chápe přínos a velikost autorů tohoto období v oblasti duchovní, filozofické a pedagogické. Učivo: V. Kornel ze Všehrd, D. Adam z Veleslavína J. Blahoslav J. A. Komenský B. Balbín Lidová a pololidová tvorba

27


Klasicismus, osvícenství a preromantismus v evropské literatuře

11.1 11.2 11.3 11.4

Ţák: zná základní hodnoty a znaky klasicismu a osvícenství a umí je porovnat s antickým uměním; umí charakterizovat na základě rozboru literárního díla typické znaky klasicistního divadla; dovede objasnit filozofické a umělecké postoje v osvícenství; umí se orientovat v literárních ţánrech a stylech; sleduje posun ve vývoji literárních ţánrů a stylů. Učivo: Francie – encyklopedismus: D. Diderot Francie – klasicistní drama: Molière, P. Corneille Anglie – racionalismus a satira: D. Defoe, J. Swift Německo – preromantismus: J. W. Goethe, F. Schiller

12.

České národní obrození

    

Ţák:  rozumí ideálům a cílům národního obrození v dílech významných obrozenců;  umí rozdělit jednotlivé etapy národního obrození na pozadí evropského romantismu;  zná přínos českého divadla v tomto období pro český jazyk, cítění češství a povznesení ducha národa. Učivo: 12.1 Ideály a cíle národního obrození v tvorbě významných představitelů tohoto období: J. Dobrovský, J. Jungmann, F. Palacký, J. Kollár, V. M. Kramerius, F. L. Čelakovský 12.2 Rukopis královedvorský a zelenohorský 12.3 Dějiny českého divadla: J. K. Tyl, V. K. Klicpera, V. Thám 13.

Práce s textem a získávání informací

Ţák:  rozumí obsahu textu i jeho jednotlivým částem;  má přehled o denním tisku a výběru časopisů podle svých zájmů;  má přehled o knihovnách a jejich sluţbách. Učivo: 13.1 Všestranný jazykový a literární rozbor uměleckého textu 13.2 Porozumění a interpretace literárních textů z různých historických období 13.3 Soustava českých knihoven a specializovaných pracovišť (muzea, archivy) 14.    14.1 14.2 14.3 14.4

Kultura Ţák: orientuje se v nabídce kulturních institucí; uvědomuje si význam kulturních hodnot a lidového umění; popíše vhodné společenské chování v dané situaci. Učivo: Kulturní instituce v ČR a v našem regionu Ochrana a vyuţívání kulturních hodnot Lidové umění a uţitá tvorba Společenská kultura – principy a normy kulturního chování, společenská výchova

28


hodin týdně 2, 34 týdnů, celkem 68 hodin


Nauka o slovní zásobě (lexikologie)

1.1 1.2 1.3 1.4 1.5

Ţák: rozlišuje jazykové prostředky spisovné a stylově příznakové a dovede je vyuţít v adekvátní komunikační situaci; na základě schopnosti abstraktního myšlení analyzuje slovní zásobu konkrétního textu z hlediska významových nuancí mezi jednotlivými pojmenováními a identifikuje v něm obrazná vyjádření; pracuje s nejnovějšími normativními příručkami slovní zásoby českého jazyka. Učivo: Druhy pojmenování podle stylistické platnosti Druhy pojmenování podle významu Přenášení pojmenování Slovní zásoba – aktivní a pasivní Slovníky a práce s nimi

2.

Nauka o tvoření slov (derivologie)

  

Ţák:  rozpozná jednotlivé slovotvorné formanty a slovotvorný charakter jazykových prostředků (slovo základové nebo odvozené);  určuje původ nově utvořených slov a aktivně se podílí na slovotvorném procesu. Učivo: 2.1 Slovotvorná stavba slova 2.2 Způsoby obohacování slovní zásoby – odvozování, skládání, zkracování, přejímaní slov z cizích jazyků 3.    3.1 3.2 3.3 3.4 3.5 3.6

Tvarosloví (morfologie) Ţák: bezpečně se orientuje v kategoriích slov ohebných a neohebných; ovládá základní principy systému skloňování a časování, včetně některých výjimek z paradigmatu a dubletních tvarů; získané vědomosti z tvarosloví úspěšně aplikuje v oblasti ortografie. Učivo: Slovní druhy Mluvnické kategorie jmen Skloňování jmen Mluvnické kategorie sloves Časování sloves Neohebné slovní druhy

29



4.1 4.2 4.3 4.4 4.5 4.6 4.7 4.8

Ţák: identifikuje funkce a základní charakteristiky publicistického stylu; umí se orientovat v kompozici publicistického textu a posoudí stylistickou příslušnost uţitých jazykových prostředků; dokáţe určit a vytvářet vybrané útvary publicistického stylu (fejeton, zpráva, reportáţ aj.); ovládá základní techniky mluveného slova, vyjadřuje se věcně správně, jasně a srozumitelně; dovede přesvědčivě prezentovat i obhajovat své názory k danému aktuálnímu tématu a účastnit se diskuse o úloze masmédií v dnešní společnosti. Učivo: Publicistický styl – obecné poučení Kompozice a jazykové prostředky publicistického stylu Fejeton Zpráva, analytický článek Reportáţ Rozbor publicistických textů Tvorba mluvených a psaných projevů publicistického stylu Hodnocení vlivu masmédií na ţivotní postoje společnosti

5.

Světový romantismus

    

5.1 5.2 5.3 5.4

Ţák: na základě analýzy literárních textů určuje hlavní rysy romantismu; orientuje se v souboru významných literárních děl autorů světové prózy i poezie. Učivo: Anglie: W. Scott, G. G. Byron, P. B. Shelley Francie: V. Hugo, Stendhal Rusko: A. S. Puškin, M. J. Lermontov USA: E. A. Poe

6.

Světový realismus

 

6.1 6.2 6.3 6.4

Ţák: srovnáním literárních textů vyvodí rozdíly mezi charakterem romantických a realistických děl; seznámí se se stěţejními autory světového realismu a jejich nejvýznamnější tvorbou. Učivo: Anglie: Ch. Dickens Francie: H. de Balzac, E. Zola, G. Flaubert Rusko: N. V. Gogol, F. M. Dostojevskij, L. N. Tolstoj, A. P. Čechov Norsko: H. Ibsen

7.

Vyvrcholení národního obrození

 

Ţák: vědomosti týkající se světové literatury 19. století aplikuje na české kulturní prostředí; rozezná specifické rysy domácí literatury;

 

30

Český jazyk a literatura 

na ukázkách z literárních děl vybraných autorů pochopí jejich snahu o začlenění do kontextu světové literatury. Učivo: 7.1 Romantismus: K. H. Mácha, K. J. Erben, J. K. Tyl 7.2 Počátky realismu: B. Němcová, K. H. Borovský 8.

Literatura 60. aţ 80. let 19. století

8.1 8.2 8.3 8.4

Ţák: sleduje posun ve vývoji české literatury od myšlenek národního obrození k realistické tvorbě; zaměří se na typické rysy konkrétních literárních ţánrů (povídka, fejeton); seznámí se s dalšími projevy tehdejšího společenského a kulturního ţivota (stavba prvního českého kamenného divadla, spolky, politické dění). Učivo: Májovci: almanach Máj, J. Neruda Generace Národního divadla Ruchovci: S. Čech, J. V. Sládek Lumírovci: J. Vrchlický

9.

Český realismus

  

Ţák:  na základě získaných vědomostí je schopen porovnat rozdíly mezi světovým a domácím realismem;  rozlišuje tři základní proudy českého realismu;  analyzuje vybrané prozaické a dramatické texty předních autorů. Učivo: 9.1 Vědecký realismus: T. G. Masaryk 9.2 Historický realismus: A. Jirásek 9.3 Vesnický realismus: bratři Mrštíkové, G. Preissová 10.

Moderní umělecké směry 2. poloviny 19. století

10.1 10.2 10.3 10.4

Ţák: definuje charakter moderních uměleckých směrů 2. poloviny 19. století; pochopí odlišný charakter moderního umění a literatury ve srovnání s tradičními hodnotami; umí se orientovat v pilotních dílech světových i českých autorů. Učivo: Symbolismus, impresionismus, dekadence Prokletí básníci: Ch. Baudelaire, J. A. Rimbaud, P. Verlaine Světová moderna: O. Wilde, W. Whitman Česká moderna: O. Březina, K. Hlaváček, A. Sova

11.

Práce s textem



Ţák: umí získat i zpracovávat informace z dostupných zdrojů a prakticky je vyuţívat i prezentovat;

  

31


11.3 11.4 11.5

porozumí obsahu textu a samostatně pracuje se strukturou jeho částí; rozpozná funkční styl, dominantní slohový postup a v typických případech také slohový útvar; posoudí text z hlediska stylistické úrovně slovní zásoby; dovede vystihnout hlavní myšlenku a charakteristické znaky literárních textů vzhledem k historickému kontextu; chápe význam základních pojmů literární vědy a je schopen je aplikovat při interpretaci uměleckého textu; dokáţe zařadit konkrétní ukázku z hlediska literárních druhů a ţánrů. Učivo: Získávání a vyuţívání informací z literárního i odborného textu, referát Operativní práce s textem (vytváření úvodu, dokončení příběhu, opravy nespisovných jazykových prostředků, transformace textu do jiné podoby) Stylistický a jazykový rozbor uměleckého díla Interpretace dobových literárních textů Vyuţití poznatků z literární teorie při analýze textů

12.

Kultura

     11.1 11.2

Ţák: dokáţe posoudit objektivitu reklamy a propagace a uvědomuje si jejich význam v dnešní společnosti. Učivo: 12.1 Funkce reklamy a propagačních prostředků a jejich vliv na ţivotní styl 

Ročník: 3.

hodin týdně 3,



Nauka o větě a souvětí – skladba (syntax)

1.1 1.2 1.3 1.4

Ţák: orientuje se ve výstavbě textu; ovládá a uplatňuje principy jeho výstavby; uplatňuje znalosti ve vlastním vyjadřování. Učivo: Skladební vztahy Valenční teorie Skladební rozbory Skladební jevy v textové výstavbě

2.

Pravopis (ortografie)

  

Ţák: ovládá členění textu v souladu se skladebními vztahy; v písemném projevu aplikuje získané poznatky o uţívání interpunkčních znamének; rozpoznává a odstraňuje stylizační nedostatky. 32

  

Český jazyk a literatura Učivo: 2.1 Interpunkční znaménka – čárka v souvětí 2.2 Interpunkční znaménka – středník, dvojtečka, uvozovky, pomlčky, tři tečky, závorky, lomítko 3.


3.1 3.2 3.3 3.4 3.5 3.6

Ţák: rozpozná odborný styl na základě znalosti jeho charakteristických znaků; umí posoudit kompozici odborného textu a uţití odpovídajících jazykových prostředků; dovede vytvořit jednotlivé útvary odborného stylu; samostatně dokáţe zpracovat informace z odborné literatury; dokáţe se vyjádřit o faktech ze svého oboru v útvarech odborného stylu; formuluje svůj projev jasně, srozumitelně a věcně správně. Učivo: Odborný styl – obecné poučení Kompozice a jazykové prostředky odborného stylu Odborný popis Popis pracovního postupu Výklad Odborná úvaha

4.

Česká literatura přelomu 19. a 20. století

     

Ţák:  zná významné představitele české literatury přelomu 19. a 20. stol. a jejich základní díla;  má představu o vývoji literatury v historických a společenských souvislostech;  prostřednictvím textů se seznámí s historickou sociální tematikou regionu. Učivo: 4.1 Anarchističtí buřiči: F. Gellner, V. Dyk, F. Šrámek, S. K. Neumann 4.2 Osobnost P. Bezruče 5.     5.1 5.2 5.3 5.4 5.5 5.6 5.7

Světová literatura 1. poloviny 20. století Ţák: seznámí se s předními představiteli světové literatury 1. poloviny 20. století; dokáţe zařadit typická díla do jednotlivých uměleckých směrů; vnímá propojení jednotlivých národních literatur; chápe vzájemné propojení literární tvorby s výtvarnou oblastí umění. Učivo: Umělecké směry: futurismus (V. Majakovskij), kubismus (G. Apollinaire), dadaismus a surrealismus (A. Breton), expresionismus (B. Brecht), existencionalismus (F. Kafka) Ruská literatura: V. Majakovskij, M. Bulgakov Francouzská literatura: G. Apollinaire, A. de Saint – Exupéry, J. P. Sartre Německá literatura: B. Brecht, E. M. Remarque Praţská německá literatura: F. Kafka Anglická literatura: G. B. Shaw Americká literatura: E. Hemingway

33


Česká meziválečná literatura

Ţák:  umí charakterizovat jednotlivé umělecké směry a proudy literatury meziválečného období;  zná základní díla a charakteristické rysy tvorby vybraných představitelů meziválečného období české literatury;  uvědomuje si souvislost literární tvorby se společenskými podmínkami doby. Učivo: 6.1 Umělecké směry: vitalismus, proletářské umění, poetismus, surrealismus 6.2 Poezie: J. Wolker, V. Nezval, J. Seifert 6.3 Próza: J. Hašek, K. Čapek, I. Olbracht, V. Vančura 7.

České divadlo 1. poloviny 20. století

Ţák:  zná tvorbu významných osobností divadla tohoto období;  dokáţe rozpoznat a určit znaky typické pro jejich divadelní tvorbu;  chápe moderní divadelní styl – propojení mnoha sloţek;  uvědomuje si závaţnost a nadčasovost tematiky vybraných her. Učivo: 7.1 Osvobozené divadlo 7.2 Divadlo D 34 7.3 Dramatická tvorba K. Čapka 8.

Práce s textem

8.1 8.2 8.3 8.4 8.5

Ţák: umí zjistit a zpracovat potřebné informace z dostupných zdrojů; dokáţe rozpoznat funkční styly; umí vytvořit text se znaky odborného stylu; zná základní pojmy literární vědy a dokáţe je pouţít při rozboru literárního textu; zařadí text z hlediska druhů a ţánrů; umí posoudit text z hlediska jeho příslušnosti k určitému uměleckému směru. Učivo: Získávání a samostatné zpracovávání informací z odborného textu Zpracovávání informací z různých druhů médií Stylistický a jazykový rozbor uměleckého díla Interpretace literárního textu Porozumění obsahu textu, jeho reprodukce

9.

Kultura

     

Ţák: vnímá estetickou hodnotu předmětů běţného ţivota; uvědomuje si vliv urbanistiky a architektury na kvalitu ţivota. Učivo: 9.1 Kultura bydlení a odívání 9.2 Estetické a funkční normy při tvorbě a výrobě předmětů pouţívaných v běţném ţivotě  

34


hodin týdně 3,

30 týdnů,

celkem 90 hodin


Jazyková kultura

1.1 1.2

Ţák: rozlišuje spisovný a hovorový jazyk; dokáţe nahradit hovorové výrazy spisovnými; rozezná jazykovou úroveň posuzovaných textů. Učivo: Psané jazykové projevy Stylistická a jazyková cvičení

2.

Zdokonalování jazykových vědomostí a dovedností

  

  2.1 2.2 3.

Ţák: je seznámen s vývojem českého jazyka; orientuje se v jazykovém systému současné češtiny. Učivo: Historický vývoj češtiny Vývojové tendence současné češtiny Procvičování a upevňování pravopisu, morfologických a syntaktických Jevů

3.1 3.2 3.3 3.4 3.5 3.6 3.7

Ţák: ovládá interpunkci v souvětí a v přímé řeči; umí zdůvodnit psaní hláskových skupin, -i/-y, psaní velkých písmen; aplikuje poznatky o slovních druzích a větných vztazích při praktických mluvnických cvičeních; umí všestranně rozebrat výchozí text. Učivo: Interpunkce v souvětí Psaní přímé řeči Základní pravopisné jevy Koncovky jmen Shoda podmětu s přísudkem Větné členy a větné vztahy Jazykové rozbory

4.


   

Ţák: vystihne charakteristické znaky administrativního, uměleckého a řečnického stylu; posoudí kompozici textu, jeho slovní zásobu a skladbu; zná a dokáţe vytvořit základní útvary administrativního, uměleckého a řečnického stylu; má přehled o slohových postupech a vyuţívá je při práci s texty daných stylů;

   

35

Český jazyk a literatura     

4.2 4.3 4.4 4.5

vyuţívá emocionální a emotivní stránky psaného a mluveného slova; ovládá techniku mluveného slova a přednese krátký projev; vyjadřuje se správně, jasně a srozumitelně; umí klást otázky a vhodně formulovat odpovědi; vhodně se prezentuje, umí argumentovat a obhájit své neutrální, negativní i pozitivní postoje. Učivo: Funkce, charakteristika a typické jazykové prostředky administrativního, uměleckého a řečnického stylu Útvary administrativního stylu: úřední dopis (ţádost), strukturovaný ţivotopis, email Útvary uměleckého stylu: charakteristika, umělecké vypravování, úvaha Útvary řečnického stylu: projev, proslov, diskuse Základy verbální a neverbální komunikace

5.

Světová literatura 2. poloviny 20. století

4.1

5.3 5.4 5.5

Ţák: seznámí se s vybranými představiteli světové prózy a jejich stěţejní tvorbou; vnímá uměleckou tvorbu beatnické generace; zná hlavní představitele a základní díla světového dramatu. Učivo: Anglická literatura: rozhněvaní mladí muţi (K. Amis); G. Green Americká literatura: beatníci (J. Kerouac, A. Ginsberg); J. D. Salinger, R. Bradbury, J. Heller, W. Styron Ruská literatura: B. Pasternak, A. Solţenicyn; V. Vysockij Ostatní světová literatura: U. Eco, A. Camus, G. Grass Světové drama: A. Miller, T. Williams, S. Beckett, F. Dürrenmatt

6.

Česká literatura 2. poloviny 20. století

   5.1 5.2

6.4

Ţák: charakterizuje literární vývoj od poválečného období aţ po současnost; zařadí typická díla do příslušného období; stručně charakterizuje ţivot a tvorbu vybraných autorů; umí přiměřeně rozebrat jejich díla; chápe význam a funkci literatury. Učivo: Poezie: J. Kolář, J. Seifert, F. Hrubín, V. Hrabě, J. Skácel, I. Wernisch; písničkáři (K. Kryl, J. Nohavica) Próza: J. Škvorecký, A. Lustig, B. Hrabal, M. Kundera Drama a divadlo: F. Hrubín, V. Havel; Semafor, Divadlo Járy Cimrmana, Divadlo Na Provázku, Sklep Underground: E. Bondy

7.

Současná česká literární tvorba

 

Ţák: má základní přehled v současné tvorbě; rozezná literární brak.

     6.1 6.2 6.3

36


Učivo: 7.1 M. Viewegh, J. Balabán 7.2 Sklep, Divadlo Járy Cimrmana, Divadlo Na Provázku 8.

Práce s textem

8.2 8.3 8.4 8.5

Ţák: osvojí si základní pojmy textové lingvistiky; dovede převést text do jiné podoby (ţánrově, stylisticky) a odhalit jeho jazykové nedostatky; rozezná umělecký text od neuměleckého, literární brak; umí klasifikovat konkrétní literární dílo z hlediska literárních druhů a ţánrů; dokáţe přiměřeně rozebrat umělecké dílo i po stylistické stránce (rozpoznat funkční styl, dominantní slohový postup, eventuálně typický slohový útvar); je schopen interpretovat text a debatovat o něm; umí reprodukovat text. Učivo: Základní pojmy nauky o komunikaci: smysl, rozvíjení, členitost, koherence textu, odkazy na jiný text, kontext Transformace textu do jiné podoby, korekce jazykových a stylistických chyb Stylistický a jazykový rozbor uměleckého díla Interpretace současných literárních textů české a světové prózy, poezie a dramatu Vyuţití poznatků literární teorie při analýze textů

9.

Kultura

       8.1

Ţák:  porovná typické znaky kultur hlavních národností na našem území. Učivo: 9.1 Kultura národností na našem území

37

Anglický jazyk

Anglický jazyk Obor: 78-42-M/01 Technické lyceum Forma vzdělávání: denní studium Platnost: od 1. 9. 2009


Cíle vyučovacího předmětu Osvojení anglického jazyka navazuje na poznání českého jazyka a má i podobné cíle – postupné zvládnutí mluvených a psaných projevů a vytváření kompletní komunikativní kompetence. Jsou tu však i cíle specifické. Aktivní znalost anglického jazyka je v současné době nezbytná jak z hlediska globálního, neboť přispívá k účinnější mezinárodní komunikaci, tak i pro osobní potřebu ţáka, protoţe usnadňuje přístup k informacím a k intenzivnějším osobním kontaktům, čímţ umoţňuje vyšší mobilitu ţáka. Důraz se klade také na aktivní znalost terminologie a schopnost celoţivotně se vzdělávat a komunikovat s odbornou praxí v oblasti architektury a stavebnictví. Vzdělávání v anglickém jazyce tedy směřuje k porozumění hlavním myšlenkám sloţitějších textů, týkajících se jak konkrétních, tak abstraktních témat přibliţujících reálie v různých zemích světa, stejně jako odborně zaměřených diskusí ve stavebnictví. Dále rozvíjí schopnosti účastnit se rozhovoru natolik plynule a spontánně, ţe ţák můţe vést běţný rozhovor s rodilými mluvčími. Ţák dále zvládne napsat srozumitelné texty na širokou škálu témat (především průřezová témata efektivně formují vnímání smysluplnosti vlastní práce, odbornou erudovanost či chování a vztahy v kolektivu) a vysvětlit své názorové stanovisko, týkající se aktuálního problému s uvedením výhod a nevýhod různých moţností. Učivo přispívá k utváření a rozvíjení klíčových kompetencí tím, ţe vede ţáka k:  vnímání a osvojování anglického jazyka jako mnohotvárného prostředku ke zpracování a následnému předávání informací, vědomostí a proţitků;  vyjádření vlastních potřeb a k prezentaci názorů i samostatnému řešení problémů;  dalšímu samostatnému celoţivotnímu vzdělávání. Proto je v současné době kladen důraz na:    

motivaci ţáka a jeho zájem o komunikaci v angličtině v různých situacích kaţdodenního osobního nebo pracovního ţivota, v projevech mluvených i psaných na všeobecná i odborná témata; zájem ţáka efektivně pracovat s cizojazyčným textem, včetně odborného; probuzení zájmu ţáka o získání informací o světě, zvláště pak o země studovaného jazyka; moţnost pracovat s informacemi a zdroji informací v anglickém jazyce včetně Internetu nebo CD-ROMu, se slovníky a cizojazyčnými příručkami a návody. Charakteristika učiva

Vyučování anglického jazyka vede ţáka k prohlubování jazykových kompetencí získaných na základní škole (znalosti lingvistické, sociolingvistické a pragmatické). Navazuje na úroveň znalostí a komunikativních dovedností osvojenou na konci základního vzdělání (A2). Cílem je vést ke stupnici B2, přičemţ poţadavky vycházejí ze Společného evropského referenčního rámce. Výuka anglického jazyka se významně podílí na přípravě ţáků k aktivnímu ţivotu v multikulturní společnosti, neboť vede ţáky k získání jak obecných, tak komunikativních jazykových kompetencí nezbytných pro dorozumění v kaţdodenních situacích osobního a pracovního ţivota. Připravuje ţáky k efektivní účasti v přímé i nepřímé komunikaci včetně přístupu k informačním zdrojům, rozšiřuje jejich znalosti o světě a jiných kulturách. Přispívá 38

Anglický jazyk také k formování osobnosti ţáka, učí je toleranci k hodnotám jiných národů, rozvíjí jejich komunikativní dovednosti a schopnosti učit se po celý ţivot. Za účelem motivace ţáka a probuzení jeho zájmu o komunikaci v anglickém jazyce je u čivo rozděleno do větších tematických celků.

1. ročník

2. ročník

3. ročník

4. ročník

1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8.

Rozdělení tematických celků do ročníků Kaţdodenní ţivot, bydlení Cestování Věda a technika Země a vesmír, film Rodina a přátelé Práce a zaměstnání Hudba Výzva – Jak být úspěšní? Sport Reklamy a vynálezy Komunikace Kulturní a společenský ţivot Domov a rodina Tělo a duše Svět kolem nás Nové horizonty Sport Austrálie Komunikační moţnosti Kanada Vzdělání u nás a v anglicky mluvících zemích Sociální problémy Kulturní ţivot USA Všude dobře, doma nejlépe (Česká republika) Zdravý způsob ţivota a stravování Co tvoří náš dům? (základy stavitelství) Bydlení u nás a ve světě Nástrahy cestování (sociální problémy, komunikace) Správný výběr (jak vytváříme své vlastní ţivotní prostředí) Plány do budoucnosti Co víme o anglicky mluvících zemích

39

Anglický jazyk Pojetí výuky Výuka anglického jazyka navazuje na znalosti získané od 4. ročníku základní školy. V podmínkách naší střední školy probíhá jazykové vzdělávání v odborných jazykových učebnách vybavených magnetofonem, CD přehrávačem, videem, diaprojektorem, PC pro ţáky v dostatečném počtu. K rozšíření moţností rozvíjet všechny sloţky jazyka se jako doplňující materiál vyuţívá anglický časopis pro ţáky středních škol. K dispozici jsou také nástěnné mapy, tematické plakáty a obrazy. Ţáci jsou vybízeni k samostatnému projevu, prezentují na počítači výsledky své práce a hledají informace na Internetu. Ţáci řeší zadané úkoly pod vedením učitele v různě velkých skupinách nebo ve dvojicích. Velký důraz je kladen na samostatnou práci mimo vyučování. Ţáci doma na PC písemně zpracovávají domácí slohové práce, jako například ţádost o zaměstnání nebo studijní stáţ v zahraničí, ţivotopis, formuláře apod. Tím jsou ţáci vedeni k tomu, aby se byli schopni po ukončení studia na střední škole uplatnit ve svém oboru a mohli se i nadále odborně vzdělávat a zdokonalovat. Rozvoj aktivních komunikačních dovedností je ve výuce anglického jazyka povaţován za klíčový. Minimální rozsah slovní zásoby pro jednotlivé ročníky je 570 lexikálních jednotek. V návaznosti na odborná témata pro oblasti architektura, bydlení, vybavení domu apod. musejí ţáci zvládnout jistý rozsah odborné slovní zásoby. Konverzace k průřezovým tématům, argumentace pro i proti, diskuse, panelová diskuse, vyjadřování vlastního názoru, hodnocení atd. jsou nedílnou součástí výuky anglického jazyka. Ţáci prokazují úroveň komunikativní kompetence prostřednictvím řečových dovedností na základě osvojených jazykových prostředků, za pomoci vhodných komunikačních strategií, v rámci komunikačních situací a tematických celků. Od 1. ročníku je ţákům umoţněno pracovat s testy k mezinárodním jazykovým certifikátům na úrovni KET, PET, čímţ jsou současně připravování k novému pojetí státních maturit a nabízí se jim moţnost ještě v průběhu studia či po jeho ukončení, sloţit mezinárodní jazykovou zkoušku Cambridge Examination. Své komunikační schopnosti si mohou ţáci ověřit rovněţ v konverzační soutěţi v anglickém jazyce. Pravidelně jsou pořádány zahraniční exkurze, jejichţ cílem je posílit zájem ţáků o komunikaci v anglickém jazyce. Ţáci si takto mohou ověřit nabyté vědomosti v praxi. Hodnocení výsledků ţáků Hodnocení ţáků vychází ze školního klasifikačního řádu. Dvakrát ročně píší ţáci všech ročníků test ověřující jejich jazykové znalosti (gramatiku, poslech a porozumění čtenému textu) a dvakrát ročně se ověřuje schopnost ţáků vypořádat se s psaným projevem. Tyto čtyři písemné práce jsou povaţovány za klíčové. Všechny jsou hodnoceny známkami v rozsahu od 1 do 5. Hodnocení průběţné práce a znalostí ţáků se provádí kaţdou vyučovací hodinu, a to buď slovně, anebo klasifikací. Hodnotí se ústní projev ţáka, orientační testové úlohy (připravené učitelem nebo standardizované), práce na projektech i domácí práce. Ţáci řeší jak uzavřené testové úlohy (s vícenásobným přiřazením), tak úlohy otevřené (se stručnou odpovědí). K hodnocení testů slouţí bodová tabulka vycházející z Katalogu poţadavků k maturitní zkoušce (zpracoval Cermat). Rozsah poţadavků pro hodnocení ţáků (hloubka a porozumění učivu, schopnosti aktivně aplikovat získané dovednosti v praxi, samostatně zpracovat a vytvořit práci podle zadaného úkolu v souladu s průřezovými tématy) je specifikován pro jednotlivé ročníky. Základem je dokument Společný evropský referenční rámec. Významnou součást hodnocení tvoří motivační, informativní a výchovné funkce. Hodnocení ústního projevu probíhá jak klasickou formou, Vyučující hodnotí sám slovně nebo klasifikací, tak způsobem kolektivního hodnocení, sebehodnocení či pomocí soutěţí. 40

Anglický jazyk Způsoby hodnocení spočívají v kombinaci známkování, slovního hodnocení, vyuţívání bodového systému i procentuálního vyjádření úspěšnosti. Přínos předmětu k realizaci průřezových témat Občan v demokratické společnosti: Vzájemný vztah mezi ţáky samotnými a mezi ţáky a vyučujícími významně přispívá k vědomí, ţe ţáci jsou plnoprávnými občany naší demokratické společnosti. V anglickém jazyce, stejně jako v mateřském, se ţáci mohou vyjadřovat ke všem společensky významným tématům. Moţnost diskuse na dané téma pomáhá rozvíjet a formovat osobnost ţáka. Člověk a ţivotní prostředí: Interpretace názorů během konverzace o problematice utváření ţivotního prostředí také formuje názory ţáků. Člověk a svět práce: Neméně významná je i nepřímá příprava ţáků na budoucí povolání a jejich seznámení se světem práce prostřednictvím vyplňování ţádostí o práci, sestavování ţivotopisu a dalších písemností nezbytných pro zapojení ţáků do pracovního procesu. Vzdělávání v anglickém jazyce je přizpůsobeno také oblasti architektury a stavebnictví, jeţ koresponduje s technickým zaměřením ţáků naší střední školy. Informační a komunikační technologie: Během výuky anglického jazyka se ţáci také seznámí s odborným jazykem pouţívaným v oblasti komunikační technologie. Na PC ţáci pracují s výukovými programy, jsou schopni vyuţívat slovníky a orientují se na Internetu, kde dokáţou nalézt potřebné informace i na anglických vyhledávačích.

Výsledky vzdělávání a kompetence společné pro všechny čtyři ročníky     

Ţák: rozumí probranému učivu u všech pouţívaných řečových dovedností; při poslechu rozpozná téma, vystihne hlavní myšlenku, porozumí orientačním pokynům a odpovídajícím technickým informacím; při čtení rozpozná hlavní závěry textu, porozumí pocitům autora, popisu událostí i výstavbě textu, dokáţe shromáţdit informace, porozumět návodům, značením nebo pokynům a odhadnout význam neznámých výrazů; v písemném projevu dovede napsat vzkaz, email, neformální i formální dopis nebo esej na dané téma v rozsahu 250 slov; dokáţe ústně vyjádřit své myšlenky, přesvědčení, sny a pocity, srovnávat různé alternativy, vysvětlit problém, reprodukovat přečtený text a rozvinout argumentaci.

41

Anglický jazyk Ročník: 1.

hodin týdně 3,


Výsledky vzdělávání a kompetence 1.              1.1 1.2 1.3 1.4 1.5 1.6 1.7 1.8

2.    

Kaţdodenní ţivot, bydlení Ţák: dovede pouţívat slovesa to be, to have, umí vytvořit otázku a stručně na ni odpovědět, je schopen převést větu do záporu; je schopen pouţívat existenční vazbu there is/are ve spojení s místními předloţkami, umí popsat obrázek místnosti; umí vyjádřit časový údaj, je schopen pouţívat předloţky pro vyjádření času; umí rozlišit uţití členu určitého a neurčitého; vystihne hlavní myšlenku textu a odhadne smysl neznámých slov, dokáţe vyřešit uzavřené úlohy s výběrem odpovědi i úlohy přiřazovací; dovede vyuţívat lexikální prostředky ve spojení se slovesy do, have, make; pouţívá gramatické prostředky vyjadřující pravidelné opakování děje v přítomnosti – often, usually, always, sometimes, never, every day, on Mondays apod.; dokáţe pouţívat přítomný čas prostý, umí vytvořit otázku, odpovědět na ni a převést větu do záporu; umí vyjádřit schopnosti a dovednosti pomocí modálního slovesa can; dokáţe komunikovat na téma kaţdodenní činnosti; zná slovní zásobu pro bydlení, popis domu, místnosti; popíše vlastními slovy svůj dům/byt, svůj pokoj a jeho vybavení; napíše dopis kamarádovi. Učivo: Sloveso to be, to have Existenční vazba there is/are, předloţky místní Vyjádření času, Časové předloţky Přítomný čas prostý, otázky, odpovědi, zápor, frekvenční příslovce, příslovce pro opakování činnosti (every day, on Mondays atd.) Vazby se slovesy do, have, make Slovní zásoba a fráze: bydlení, popis domu, bytu, místnosti a vybavení Modální sloveso can/can´t (vyjádření schopnosti) Shrnující písemná práce: dopis novému kamarádovi o sobě, své rodině, koníčcích, škole bydlení apod. Cestování Ţák: rozumí textu, reaguje na otázky zjišťující porozumění textu, odhaduje význam neznámých slov a dokáţe je nahradit synonymy, dovede přiřadit opaky slov k přídavným jménům; umí najít v textu sloţená slova, rozumí jejich tvorbě a sám dovede vytvořit další slova sloţená; rozpozná rozdíl mezi podstatným jménem počitatelným a nepočitatelným, rozumí, kdy je nutné pouţít člen neurčitý a/an a výraz some, how many/how much; umí pouţívat výrazy some/any v otázkách a po záporu; 42

Anglický jazyk 

2.4 2.5 2.6

porozumí poslechovému cvičení na téma cestování, umí pouţívat lexikální prostředky pro cestování jednotlivými dopravními prostředky; dokáţe se zeptat na cestu a poskytnout turistovi informaci, jak se dostat na určité místo; aktivně zná lexikální prostředky pro orientaci ve městě, názvy budov, institucí, zajímavých míst apod., umí tyto pouţít v rozhovoru; vystihne hlavní myšlenku textu a odhadne smysl neznámých slov, dokáţe vyřešit uzavřené úlohy s výběrem odpovědi i úlohy přiřazovací; je schopen pouţít sloveso to be a vazbu there was/were v minulém čase; umí napsat pozvánku. Učivo: Slovní zásoba: cestování, dopravní prostředky, názvy budov, institucí, zajímavých míst, památek apod., orientace ve městě Tvoření slov: sloţená slova Počitatelná a nepočitatelná podstatná jména, uţití členu a/an, výrazy some, any, how many, how much Čtení s porozuměním: Edinburgh Minulý čas slovesa to be a existenční vazby there was/were Psaní: pozvánka, ţádost, nabídka, návrh

3.

Věda a technika

     2.1 2.2 2.3

      3.1 3.2 3.3 3.4 3.5

4.    

Ţák: vyhledá v textu poţadované informace a dokáţe rozhodnout o správnosti tvrzení; rozšíří své vyjadřovací kompetence o znalost slovní zásoby v oblasti vědy a techniky; je schopen pouţívat přítomný čas průběhový, chápe rozdíl mezi přítomným časem prostým a průběhovým; popíše aktivity na obrázcích v učebnici, přičemţ vyuţívá přítomný čas průběhový; je schopen hovořit o současném technickém pokroku a jeho vyuţití v běţném ţivotě (telefonování, sledování televize), vyuţívá odpovídající slovní zásobu a fráze včetně frázových sloves; umí napsat email kamarádovi. Učivo: Slovní zásoba: věda a technika Přítomný čas průběhový, srovnání přítomného času prostého a průběhového Diskuse o moţnostech vyuţití telefonu (mobilního telefonu) a televize Nácvik rozhovoru o vyuţití technických vymoţeností v běţném ţivotě, diskuse o jejich pozitivních a negativních aspektech Email kamarádovi: vyuţití formy pozvánky, nabídky, ţádosti nebo návrhu (v návaznosti na dovednosti lekce 2) Země a vesmír, film Ţák: rozumí textu, reaguje na otázky zjišťující porozumění textu, na jeho základě parafrázuje Klíčové informace; doplní slovní zásobu o běţné druhy zvířat, rostlin, typy krajiny a další zeměpisné údaje; rozlišuje pravidelná a nepravidelná slovesa, je schopen uţívat minulý čas prostý ve všech typech sdělení (včetně otázky, stručné odpovědi na otázku a záporného vyjádření); vystihuje Klíčové informace na základě slyšené nahrávky několika mluvčích a dovede k jednotlivé nahrávce přiřadit správného mluvčího a bliţší informace; 43

Anglický jazyk  

4.5

diskutuje o typech filmů, vyuţívá vhodná frázová slovesa; reprodukuje slyšený telefonický rozhovor, je schopen vyuţít slovní zásoby a frází pro téma trávení volného času, umí navrhnout činnost a reagovat na návrh; dovede sumarizovat nejdůleţitější informace z přečteného textu o letech do vesmíru, aplikuje minulý čas v textu ve spojení s výrazy ago; napíše pohlednici o výletu, cestě o prázdninách. Učivo: Slovní zásoba: příroda (zvířata, rostliny, druhy krajiny, zeměpisné údaje) Minulý čas prostý, pravidelná a nepravidelná slovesa, tvoření otázky, stručná odpověď na otázku, záporné vyjádření, uţití tvaru ago Diskuse o sledování filmů, oblíbených ţánrech Lety do vesmíru: jejich historie, aplikace minulého času prostého a výrazových prostředků pro minulý čas (ago) Pohlednice, ve které se popisuje prázdninová cesta nebo výlet

5.

Rodina a přátelé

  4.1 4.2 4.3 4.4

5.1 5.2 5.3 5.4 5.5 5.6

Ţák: analyzuje dané výrazy v textu, přiřadí jednotlivé členy rodiny k obrázku, popíše jednotlivé osoby na obrázku; rozlišuje stupňování přídavných jmen krátkých, dlouhých a nepravidelných, aplikuje stupňovaná přídavná jména ve větě; analyzuje informace z nahrávky a vybere mezi alternativami při popisu osoby; diskutuje o charakterových vlastnostech lidí, popíše osoby na obrázku; přiřazuje údaje k obrázku dle slyšené nahrávky v restauraci, aplikuje slyšené fráze při objednávání jídla v restauraci; sumarizuje informace o vzdělávání a jazykových školách v Británii dle přečteného textu; zdůvodní pouţití členu určitého a neurčitého v textu, vybere vhodnou alternativu; napíše slohovou práci o svém kamarádovi, provede popis postavy a charakterizuje jeho vlastnosti. Učivo: Slovní zásoba: rodina, členové rodiny, přídavná jména pro popis osoby a vlastností Stupňování přídavných jmen krátkých, dlouhých, nepravidelných Slovní zásoba: v restauraci Vzdělávání ve Velké Británii, jazykové školy Uţití členů a/an, the Popis osoby: popis postavy včetně charakterových vlastností

6.

Práce a zaměstnání

       

    

Ţák: orientuje se v textu, dokáţe popsat obrázky a vybrat správnou alternativu k otázkám k textu, dokáţe přiřadit k sobě patřící dvojice přídavných jmen; v samostatném projevu dokáţe aplikovat fráze k oblasti práce a zaměstnání , doplňuje je vhodně v textu; dokáţe rozlišit způsoby pouţití slovesa must a opisné tvary modálního slovesa have to, don´t have a aplikuje je v textu i vlastních větách; na základě poslechu přiřadí druhy zaměstnání k obrázkům, jednotlivým mluvčím a přiřadí specifické informace; na základě vyslechnutého textu hovoří o svých představách o budoucím povolání, hovoří o různých povoláních a specifikuje vlastnosti a schopnosti, diskutuje o výhodách 44

Anglický jazyk

6.1 6.2 6.3 6.4 6.5 6.6 6.7

a nevýhodách jednotlivých povolání; na základě přečteného textu sumarizuje specifické informace o práci v zahraničí, přiřadí správné odpovědi k otázkám, aktivně se účastní diskuse o studiu a práci v zahraničí; monitoruje uţití tvarů should/shouldn´t pro poskytování rad a doporučení; napíše neformální dopis, rozlišuje jednotlivé části dopisu. Učivo: Slovní zásoba: práce, zaměstnání Modální sloveso must, have to, don´t have to Vazba přídavného jména s předloţkou Pracovní pohovor Diskuse o svém budoucím povolání, práci v zahraničí Poskytování rad a doporučení (should/shouldn´t) Neformální dopis: dopis kamarádovi

7.

Hudba

  

        7.1 7.2 7.3 7.4 7.5

Ţák: orientuje se v textu, dokáţe přiřadit obrázky k jednotlivým druhům hudby; dokáţe přiřadit k sobě patřící dvojice sloves a podstatných jmen z hudebního prostředí; vlastními slovy převypráví text; rozliší minulý čas průběhový od prostého, dovede jej aplikovat v textu; na základě poslechu rozliší správná tvrzení, rozliší přídavná jména v kladném a záporném významu; aplikuje slyšené fráze a dovede učinit objednávku v hotelu, restauraci; monitoruje uţití vazeb po slovesech: infinitiv, gerundium; napíše příběh, v němţ pouţívá vztaţná zájmena. Učivo: Slovní zásoba: hudba Záporné předpony Rezervace v hotelu, restauraci Vazby slovesa s infinitivem a gerundiem Příběh, nahrazování podstatných jmen zájmeny

45

Anglický jazyk

8.

Výzva – Jak být úspěšní?

8.2 8.3 8.4 8.5 8.6 8.7

Ţák: objasní hlavní myšlenku textu, přiřadí názvy jednotlivých částí textu, reaguje na otázku zjišťující porozumění textu; vyhledá v přečteném textu frázová slovesa a doplňuje je v následujícím cvičení; rozliší typy vyjádření budoucího času (will, going to, přítomný čas průběhový), aplikuje vhodné tvary budoucího času v textu; monitoruje vyuţití slovesa get; na základě slyšeného textu přiřadí telefonický vzkaz k jednotlivým mluvčím, aplikuje slyšené fráze ve vlastním rozhovoru; vyhledá v textu specifické informace o Novém Zélandu a sumarizuje je, dovede o této zemi stručně pohovořit; pouţívá gramatické prostředky k vyjádření podmínkové věty 1. typu (podmínková věta reálná ve vztahu k budoucnosti), aplikuje je při popisu situace na obrázku; popíše město, rozšíří si slovní zásobu o lexikální prostředky pro pojmenování budov, institucí, zajímavých míst a památek; dovede se zeptat na cestu a poradit turistovi, jak se dostat na určité místo; diskutuje o městě, v němţ ţije/studuje, dovede hovořit o kladných i záporných stránkách; napíše popis města, v němţ ţije. Učivo: Frázová slovesa put on, give up, hold on, turn back, carry on, fill in, pick up, sit down, stand up Budoucí čas: will, going to, přítomný čas průběhový Vazby se slovesem get Telefonický vzkaz Podmínková věta 1. typu Slovní zásoba: město, budovy, instituce, pamětihodnosti Popis města

9.

Sport

           8.1

      

Ţák: orientuje se v textu, dokáţe přiřadit obrázky k jednotlivým druhům sportu, vlastními slovy o nich dokáţe hovořit; dokáţe přiřadit názvy sportů a sportovního vybavení k obrázkům; aktivně vyuţije slovní zásobu v diskusi o sportech, jeţ jsou více nebo méně populární, své stanovisko dokáţe zdůvodnit; rozliší minulý čas prostý od předpřítomného času, dovede oba časy aplikovat v textu, zdůvodní pouţití jednotlivých časů; na základě poslechu doplní chybějící údaje v konverzaci o nemocech a zraněních, vybere správnou alternativu v textu; dovede říci lékaři, jaké má zdravotní potíţe a rozumí radám a doporučením lékaře; popíše lidské tělo;

46

Anglický jazyk

 

monitoruje uţití výrazů just, yet; vyplní dotazník a sestaví dotazník vlastní. Učivo: 9.1 Slovní zásoba: sporty a hry 9.2 Předpřítomný čas a minulý čas 9.3 Slovní zásoba: nemoci, zranění, popis lidského těla 9.4 Předpřítomný čas: just, yet 9.5 Dotazník 10.         

10.1 10.2 10.3 10.4 10.5 10.6 10.7

Reklamy a vynálezy Ţák: v textu vyhledá slovní zásobu pro téma reklamy, nakupování, rozliší slovesa pro nakupování; v textu dedukuje uţití trpného rodu v přítomném čase, doplní vhodné tvary; dle obrázků popíše jednotlivé kroky, jak postupovat při vytvoření reklamy na nový vynález; v nahrávce vyhledá specifické odpovědi a přiřadí správná tvrzení, vlastními slovy hovoří o situacích na obrázcích; diskutuje o moţném způsobu nakupování; dokáţe nakoupit různé druhy zboţí, umí se zeptat na cenu, velikost, barvu, mnoţství; z uvedeného příkladu vyvodí způsob uţití trpného rodu v minulém čase, aplikuje jej v následujícím textu; rozumí reklamám a letákům propagujícím různé druhy zboţí, diskutuje o výhodách a nevýhodách reklam a propagačních letáků; vytvoří reklamní leták na vybrané zboţí a ve dvojici předvede, jak by při reklamní akci výrobek doporučili zákazníkům. Učivo: Slovní zásoba: nakupování Slovesa earn, pay, afford, cost, sell, buy, save, spend Trpný rod v přítomném čase Popis postupu: reklama na nový vynález Móda a nakupování Trpný rod v minulém čase Reklamy a letáky

47


hodin týdně 3,



Komunikace

1.1 1.2 1.3 1.4 1.5 1.6 1.7

Ţák: analyzuje text, reprodukuje obsah článku o studiu jazyků a jejich významu pro vzájemnou komunikaci; monitoruje vyuţití přítomného času prostého a přítomného, rozliší jejich vyuţití; přiřadí chybějící údaje z vyposlechnutých vzkazů, rozliší, ve kterých situacích lze vzkazy slyšet; srovná rozdíly mezi britskou a americkou angličtinou, specifikuje charakteristické rysy, aplikuje zmíněné aspekty v textech, srovná slovní zásobu, pravopis, gramatiku; reprodukuje slyšený rozhovor při orientaci ve městě, umí poradit cizinci, jak se dostat na poţadované místo; diskutuje o postavení angličtiny mezi ostatními světovými jazyky; monitoruje uţití modálního slovesa can/can´t, be able to, aplikuje v textu i ve vlastních větách; vyplní formuláře dotazníku, ţádosti, objednávky; vytvoří vlastní dotazník o ţivotním stylu nebo osobnosti; ve skupině diskutuje o charakteristických rysech ţivotního stylu a osobnosti v současné době. Učivo: Slovní zásoba: komunikace, světové jazyky Přítomný čas prostý a průběhový (forma, uţití, příslovečná určení času) Zapisování vzkazů Orientace ve městě Světové jazyky a angličtina (základní informace) Modální slovesa can, can´t, be able to Dotazník a popis osobnosti

2.

Kulturní a společenský ţivot

         

      2.1 2.2 2.3 2.4

Ţák: parafrázuje text o tom, jak se stát úspěšným; aplikuje minulý čas prostý a průběhový v textu, vysvětlí rozdíl mezi oběma typy minulého času; v poslechu rozliší poţadované informace, rozhodne, která tvrzení jsou pravdivá; aplikuje fráze slyšeného textu ve vlastním rozhovoru, diskutuje o aktivitách ve volném čase; zopakuje uţití členu neurčitého a určitého, rozhodne o uţití členů v textu a zdůvodní jejich pouţití; napíše krátký vzkaz kamarádovi. Učivo: Slovní zásoba: společenský ţivot Přídavná jména a jejich opačné významy Minulý čas prostý a průběhový, nepravidelná slovesa Slovní zásoba: kultura 48

2.5 2.6

Člen určitý a neurčitý Krátký vzkaz kamarádovi

3.

Domov a rodina

       

Anglický jazyk

Ţák: reprodukuje přečtený text o rodině; rozliší frázová slovesa bring up, grow up, look after, take care, put up with; sumarizuje znalosti o stupňování přídavných jen, aplikuje stupňování při popisu obrázků; na základě slyšeného rozhovoru diskutuje o vztazích mezi členy rodiny;

3.1 3.2 3.3 3.4 3.5 3.6 3.7 3.8

rozliší správnost tvrzení a specifikuje odpovědi na otázky na základě přečteného textu; zapamatuje si důleţité informace z textu o významných dnech v USA a pohovoří o nich; rozliší vztaţná zájmena a aplikuje je v textu; vytvoří leták, pozvánku, nabídku. Učivo: Slovní zásoba: rodina Frázová slovesa grow up, bring up, look afteer, take care, put up with Kolokace se slovesem get, make Stupňování přídavných jmen krátkých, dlouhých, nepravidelných Slovní zásoba: bydlení Významné dny v USA Vztaţná zájmena Leták, nabídka, pozvánka

4.

Tělo a duše

           

4.1 4.2 4.3 4.4 4.5

Ţák: vystihne hlavní myšlenku textu a význam neznámých slov, dokáţe vyřešit uzavřené úlohy s výběrem odpovědi i úlohy přiřazovací; diskutuje o textu a vybere z textu správné odpovědi; rozliší významy přídavných jmen zakončených -ed/-ing ; monitoruje uţití předpřítomného času; dle slyšené nahrávky rozhodne, který z mluvčích má zmíněné zdravotní potíţe; pojmenuje jednotlivé části lidského těla; přiřadí jednotlivé texty k obrázkům jídla, k přídavným jménům přiřadí přídavná jména opačného významu; diskutuje o typických jídlech ve Velké Británii, doplní svá oblíbená jídla; na základě slyšených dialogů vybere důleţité fráze pro zdůvodňování, přesvědčování a vyuţije je ve vlastním rozhovoru; z textu o Aljašce vybere důleţité informace a diskutuje o nich; uvede vztah mezi uţitím předpřítomného času a minulého času, porozumění prokáţe tvořením vlastních vět; napíše dopis kamarádovi, seřadí části dopisu do správného pořadí, rozliší formální a neformální jazykové prostředky ve formálním a neformálním dopise. Učivo Slovní zásoba: lidské tělo, zdraví Předpřítomný čas prostý Jídla v Británii Zdůvodňování Přesvědčování 49

Anglický jazyk 4.6 Základní údaje o Aljašce 4.7 Předpřítomný čas a minulý čas, srovnání 4.8 Dopis kamarádovi: části dopisu, výrazové prostředky 5.

Svět kolem nás

5.1 5.2 5.3 5.4 5.5 5.6 5.7

Ţák: diskutuje o počasí, přírodních jevech a vyuţívá k tomu obrázky; reprodukuje text o ţivotním prostředí, globálním nebezpečí; analyzuje způsoby uţití budoucího času, rozliší formy vyjádření budoucího času v textech, zdůvodní jejich uţití; na základě poslechu přiřazuje správné odpovědi k jednotlivým předpovědím počasí; vybere vhodné kombinace přídavných a podstatných jmen, uvede příklady jejich uţití ve vlastních větách o počasí; aplikuje slyšené fráze z rozhovorů, vyjadřuje přání, plánování, rozhodování; dedukuje vyuţití modálního slovesa must, mustn´t, have to, be allowed to, aplikuje je v textu, opraví nesprávné uţití modálních sloves; aktivně vyuţije modální sloveso must, mustn´t, have to, be allowed to v rozhovoru; napíše pohled z prázdnin, dovolené, pouţije v něm vhodné spojovací prostředky and, but, so, because; provede rozbor vyuţití časů v textu (dopis). Učivo: Slovní zásoba: počasí, zeměpisné údaje Budoucí čas: will, going to, přítomný čas průběhový Slovní zásoba: předpověď počasí Přání, plánování Vyprávění o budoucnosti Modální slovesa must, mustn´t, have to, be allowed to Psaní pohlednice, osobního dopisu, spojky and, but, so, because

6.

Nové horizonty

         

Ţák:  vystihne hlavní myšlenku textu a odhadne smysl neznámých slov, dokáţe vyřešit uzavřené úlohy s výběrem odpovědi i úlohy přiřazovací;  diskutuje o moţnostech práce v zahraničí;  analyzuje uţití předpřítomného času průběhového v textu, aplikuje výrazy since, for;  ve vyposlechnuté nahrávce rozpozná specifické údaje v promluvách jednotlivých mluvčí;  přiřadí poţadavky na zaměstnání k inzerátům s nabídkou práce;  na základě poslechu vyuţívá frází v přijímacím pohovoru do zaměstnání ;  interpretuje obsah textu o vzdělání ve Velké Británii, srovná moţnosti studia ve Velké Británii a České republice;  monitoruje tvary končící na -ing po slovesech a po předloţkových vazbách;  napíše dopis se ţádostí o zaměstnání ;  napíše ţivotopis. Učivo: 6.1 Slovní zásoba: zaměstnání 6.2 Předpřítomný čas průběhový 6.3 Pracovní moţnosti a ţádost o pracovní místo 50

Anglický jazyk 6.4 6.5 6.6 6.7

Vzdělání ve Velké Británii Gerundium Dopis: ţádost o zaměstnání Ţivotopis

7.

Sport

        7.1 7.2 7.3 7.4 7.5 7.6 7.7

Ţák: vlastními slovy reprodukuje text, prokáţe znalost slovní zásoby pro oblast sportu a her; demonstruje pouţití předminulého času ve vlastních větách, rozliší uţití minulého a předminulého času; na základě vyslechnuté nahrávky specifikuje údaje; navrhne průzkum zájmu o sportovní aktivity; diskutuje o oblíbených sportech; uţívá modální slovesa may, might, could, tvary probably, definitely; vybere v textu vhodné tvary modálních sloves a zdůvodní jejich pouţití; napíše dopis do časopisu o oblíbených sportech pro celou rodinu. Učivo: Slovní zásoba: sporty Sloţená slova Předminulý čas Předminulý a minulý čas Oblíbené sporty Modální slovesa may, might, could, výrazy probably, definitely Dopis do časopisu

51


hodin týdně 3,


Výsledky vzdělávání a kompetence 1.    

1.1 1.2 1.3 1.4 1.5 1.6 1.7 1.8

2.     

2.1 2.2 2.3 2.4 2.5 2.6

Austrálie Ţák: dovede vyuţívat lexikální prostředky, jimiţ popisujeme nezvyklé aţ strašidelné události, a vytvořit záporné tvary slov pomocí předpon; pouţívá gramatické prostředky vyjadřující pravděpodobnost budoucích dějů nebo nepravděpodobnost dějů v současnosti a vytváří věty s modálním významem doporučení; rozsah získané slovní zásoby umoţňuje ţákům komunikovat na téma nezvyklých situací a v souvislém projevu sdělit základní informace o jedné z anglicky mluvících zemí, Austrálii; popíše vlastními slovy krátký obrázkový příběh, vytvoří myšlenkově vhodně strukturovaný text, v němţ vyuţije získané jazykové dovednosti. Učivo: Odlišné významy slov Záporné předpony První a druhý podmiňovací způsob Dvojí podoba modálního slovesa měl by (should, ought to) Fráze vyjadřující vlastní názor nebo hodnocení Popis zvláštní aţ strašidelné události Nezvyklá australská příroda Shrnující písemná práce: povídka podle obrázkového příběhu popisující nezvyklou událost Komunikační moţnosti Ţák: odhaduje význam neznámých slov a dokáţe je nahradit synonymy; správně aplikuje předloţky do vět s časovými údaji a specifikuje minimální významové nuance mezi jednotlivými předloţkami; rozpoznává trpné větné konstrukce, převádí je do činného rodu a samostatně produkuje výpovědi v pasivu, chápe principy pouţití trpného rodu v anglickém jazyce, správně uvádí spojení frekventovaných přídavných jmen s předloţkami; porozumí poslechovému cvičení na téma moţného ţivota ve vesmíru, diskutuje o moţnostech moderních technologií a úroveni ţivotního stylu v současné globalizované kultuře; aktivně vyuţívá moderní komunikační prostředky, respektive umí vytvořit emailovou zprávu, a rozpozná formální a neformální jazykové výrazy; Učivo: Frázová slovesa Časové předloţky Trpný rod v přítomném a minulém čase Vazby pouţívané při popisu obrázků, událostí atp. Vesmírný výzkum a moderní Informační technologie v současném světě Email: rozdíl mezi formálním a neformálním písemným vyjadřováním 52

Anglický jazyk 3.

Kanada

3.1 3.2 3.3 3.4 3.5 3.6

Ţák: vyhledá v textu poţadované informace a dokáţe je prakticky vyuţít na úkolech navazujících na výchozí článek; rozšíří své vyjadřovací kompetence o znalost dalších frázových sloves a podstatných jmen spojených s cestováním a dovolenou; je schopen převádět přímou řeč na nepřímou a chápe pravidla při posunu gramatických časů, navíc obohatí svou jazykovou vybavenost o nová modální slovesa vyjadřující nutnost a potřebu; postihne hlavní myšlenku ustálených hlášení ve veřejných prostorech a reprodukuje základní údaje, vyjadřuje názor na ideální dovolenou, pomocí ustálených frází si rezervuje ubytování a také vlastními slovy popíše své poslední prázdniny; napíše formální ţádost cestovní agentuře o rezervaci ubytování. Učivo: Kolokace k tématu cestování Nepřímá řeč Rozdíly v pouţití sloves have to a need to Nácvik porozumění veřejným hlášením (letiště, nádraţí) Cestování po Kanadě, zajištění dopravy a ubytování Formální dopis cestovní kanceláři: stíţnost

4.

Vzdělání u nás a v anglicky mluvících zemích

    

4.4 4.5 4.6

Ţák: objasní výrazy obsaţené v odborném textu a na jeho základě parafrázuje Klíčové informace; ze získané slovní zásoby vyvozuje přesný smysl příslovcí vyjadřujících mnoţství; ujasní si smysl jiţ známých modálních sloves, odlišuje jejich různé významy a vytváří jejich nové tvary; vystihuje Klíčové informace na základě slyšeného oznámení a zařazuje do jeho interpretace nová přídavná jména uvádějící charakterové vlastnosti; modeluje diskusi na téma odborné kvalifikace zaměstnanců; vytvoří zpola formální dopis, v němţ uděluje rady týkající se ubytování v cizí zemi. Učivo: Slova s podobným významem Modální slovesa vyjadřující schopnost, logický závěr, nutnost, povinnost, moţnost a ţádost Diskuse na téma, zdali souvisejí charakterové vlastnosti se správným výběrem budoucí profese Popis charakterových vlastností Moţnosti vzdělávání u nás, ve Velké Británii a v USA Dopis, ve kterém radíme neznámé osobě, kde se ubytovat v okolí našeho bydliště

5.

Sociální problémy

      4.1 4.2 4.3

  

Ţák: analyzuje dané výrazy v textu a ve cvičeních je správně začleňuje do jiného kontextu, pouţívá odlišné významy frázového slovesa put; odlišuje a posuzuje pouţití přítomného času prostého a průběhového v různých situacích a shrnuje své znalosti o umístění přídavných jmen a příslovcí ve větě; zjišťuje správné odpovědi na základě poslechu rádiového programu a vyuţívá slyšených 53

Anglický jazyk

5.7

výrazů v diskusi; dovede hodnotit nejzávaţnější problémy ve společnosti (v rozhovoru s partnerem); pošle emailovou poštou svůj osobní profil studentské pracovní agentuře. Učivo: Příslovce vyjadřující míru Významy frázových sloves s put Přítomný čas prostý a průběhový (slovesa, která netvoří průběhovou formu, příslovce času a způsobu) Člen určitý a neurčitý Diskuse na téma zločin a trest Hodnocení nejpalčivějších problémů současné společnosti (drogy, kriminalita mládeţe aj.) Ţádost o prázdninovou brigádu včetně osobnostního profilu

6.

Kulturní ţivot

  5.1 5.2 5.3 5.4 5.5 5.6

6.1 6.2 6.3 6.4 6.5 6.6 6.7

Ţák: orientuje se v textu popisujícím ţivot pravěkých lidí a předvídá pouţívání různých typů a forem minulého času; odhaduje význam předloţek na základě přečteného textu; uplatňuje své gramatické znalosti v diskusi o vývojových změnách Člověka; popíše historii zajímavého místa, srovná kulturní ţivot naší společnosti a anglicky mluvících zemí z pohledu současnosti i na základě odlišného historického vývoje; seznamuje se s novou slovní zásobou, která mu pomáhá popsat historické události. Učivo: Specifika odborně orientovaného textu Frázová slovesa take off, give up, try on Minulý čas prostý a průběhový Trpný rod v minulém čase Stupňování přídavných jmen a příslovcí Popis kulturních událostí a srovnání moţností kulturního vyţití v různých oblastech Popis kulturně zajímavého místa v některé z anglicky mluvících zemí

7.

USA

    

      7.1 7.2 7.3 7.4 7.5 7.6 7.7

Ţák: orientuje se v textu popisujícím zaloţení města, odhaduje význam neznámých slov a identifikuje je v textu; uplatňuje v samostatném projevu přídavná jména, která popisují městskou architekturu; dokáţe shrnout své znalosti o moţnostech vyjádření budoucnosti v anglickém jazyce a aplikuje je v praxi při popisu plánovaného kurzu cizího jazyka v zahraničí; vyjádří svůj názor na moţný způsob ţivota v budoucnosti; pohovoří o ţivotě v USA na základě vyslechnutého textu a shrnujících cvičení; vysvětlí v anglickém jazyce nedostatky zakoupeného zboţí a napíše formální stíţnost. Učivo: Slovní druhy a jejich místo ve větě Různé způsoby vyjadřování budoucnosti Podmiňovací způsob přítomný Slovní přízvuk Diskuse na téma budoucích moţností a jistot Popis předpokládané budoucí návštěvy USA Formální dopis: stíţnost 54


hodin týdně 4,



Všude dobře, doma nejlépe (Česká republika)

1.6 1.7

Ţák: dovede vyuţívat lexikální prostředky, pomocí kterých popisujeme vztahy mezi rodinnými příslušníky; pouţívá gramatické prostředky s modálním významem povolení a zákazu v přítomném i minulém čase; dokáţe přesvědčit partnera o správnosti svého rozhodnutí; umí vyjádřit základní fakta o své rodné zemi a městě tak, aby o nich mohl informovat rodilého mluvčího; sumarizuje důleţité informace o Velké Británii, Londýnu, USA a Kanadě; napíše slohovou práci, ve které vyjádří svůj názor pomocí výčtu výhod a nevýhod. Učivo: Příslovce ve tvaru přídavného jména Slovesa s různým významem Modální slovesa s minulým infinitivem vystihující povolení, nutnost a zákaz Jednoznačné vyjádření rozhodnutí, přesvědčování partnera během diskuse Vyprávění o České republice, Praze a rodném městě (popis zajímavých míst, orientace ve městě) Reálie: Velká Británie, Londýn, USA a Kanada Písemná práce o výhodách a nevýhodách moderních výrobků kaţdodenní potřeby

2.

Zdravý způsob ţivota a stravování

      1.1 1.2 1.3 1.4 1.5

      2.1 2.2 2.3 2.4 2.5 2.6 2.7 2.8 2.9 2.10

Ţák: rozlišuje v textu počitatelnost a nepočitatelnost podstatných jmen; vyjadřuje své hodnocení a popis za pouţití vztaţných a předmětových vedlejších vět; zjišťuje relevantní informace pomocí správně kladených otázek; vyjádří názor na zdravý způsob ţivota, výţivy a význam sportu; sumarizuje důleţité informace o různých typech komunikace, ţivotním prostředí; stylisticky správně rozvrhne a v minulém čase napíše ţivotopis známé osobnosti. Učivo: Počitatelnost podstatných jmen Vztaţné věty vypustitelné a nevypustitelné Věty vedlejší předmětné Otázky zjišťovací Zdůvodňování jednání Vyjádření názoru na zdravý ţivotní styl Komunikace, její typy a vyuţití Ţivotní prostředí Sporty a hry Ţivotopis známé osobnosti 55

Anglický jazyk 3.

Co tvoří náš dům? (základy stavitelství)



Ţák: porozumí v běţné konverzaci různým významům stejně znějících slov; odlišuje významové rozdíly v pouţívání prosté a průběhové formy předpřítomného času; dokáţe rozeznat původ mluvčího podle výslovnosti (především rozpoznává americkou a britskou výslovnost); dokáţe shrnout své znalosti o výstavbě budov, vyjmenuje základní stavební materiály, rozliší typy domů ve Velké Británii a České republice, podrobně popíše dům a jeho vybavení; vypráví o péči o zdraví; diskutuje o významu kultury pro náš rozvoj a vyuţití volného času; rozliší typy podnebných pásem a charakterizuje je, sumarizuje charakteristické prvky pro jednotlivá roční období; je schopen napsat hodnotící zprávu o známém výrobku.

3.1 3.2 3.3 3.4 3.5 3.6 3.7

Učivo: Vícevýznamová slovesa a podstatná jména Předpřítomný čas prostý a průběhový Rozdíly mezi americkou a britskou angličtinou Vnější popis domu, základní stavební materiály, řemeslné práce na stavbě, typy domů Kultura Podnebná pásma a počasí Struktura a stylistické zásady hodnotící zprávy

4.

Bydlení u nás a ve světě

      

4.6 4.7

Ţák: dokáţe pochopit záměr autora anglicky psané básně; zdůvodní posun časů v anglických podmínkových větách a pouţívá je během hovoru; jednoznačně vyjádří svá přání; vede rozhovor o moţném, ale neskutečném problému; rozliší jednotlivé stavební styly a analyzuje jednotlivé prvky stylů na obrázcích významných architektonických památek; vlastními slovy pohovoří o tradičních svátcích a významných dnech v České republice, Velké Británii a USA; ve slohovém útvaru popíše svá nesplněná přání a přání do budoucna. Učivo: Rozbor obsahu básně Podmínkové věty nereálné minulé Vyjadřování neuskutečněné moţnosti a pravděpodobnosti během diskuse Architektura a typické znaky jednotlivých stylů Tradiční české svátky, které doma rádi slavíme, ve srovnání s ostatními anglicky mluvícími zeměmi Pracovní výhody Slohová práce: Co by se stalo, kdybych...

5.

Nástrahy cestování (sociální problémy, komunikace)



Ţák: pochopí v textu přirovnání a shodu;

       4.1 4.2 4.3 4.4 4.5

56

     

Anglický jazyk

5.1 5.2 5.3 5.4 5.5 5.6 5.7 5.8 5.9

vhodně aplikuje celou škálu forem minulých časů; dá najevo svůj názor a zeptá se na zkušenosti z práce v zahraničí; diskutuje o cestování, rozliší výhody a nevýhody různých dopravních prostředků; pohovoří o cestě do zahraničí a její přípravě i moţných důsledcích; diskutuje o sociálních problémech ve společnosti. Učivo: Spojky vyjadřující srovnání pravdivého s nepravdivým Podstatná jména a přídavná jména vyjadřující pocity a nálady Minulý čas prostý a průběhový Předminulý čas prostý a průběhový Diskuse na téma zaměstnání v zahraničí Cestování Sociální problémy ve společnosti Komunikační prostředky Cestopis

6.

Správný výběr (jak vytváříme své vlastní ţivotní prostředí)

6.1 6.2 6.3 6.4 6.5 6.6 6.7

Ţák: přesně vyjádří názor na svůj způsob ţivota (dochvilnost, pracovitost, ochota spolupracovat aj.); zná širokou škálu sloves, která uvádějí nepřímou řeč a vhodně je pouţívá; umí bezpečně vyuţít časovou souslednost; rozliší typy vzdělávacího systému v České republice, Velké Británii a USA; popíše nakupování v hypermarketu a jiných typech obchodů; vypráví o zvycích stravování v České republice, Velké Británii; shrne své vědomosti o ţivotním prostředí a povypráví o něm s pouţitím všech dosud zvládnutých jazykových prostředků; na PC vytvoří správně strukturovaný ţivotopis a napíše ţádost o zaměstnání . Učivo: Slovní zásoba: hodnotíme sami sebe Nepřímá řeč (věty oznamovací, rozkaz a ţádost, nepřímá otázka) Vyjádření předpovědi, změny stavu Vzdělávací systém v České republice a Velké Británii Nakupování Stravování Ţivotopis a ţádost o zaměstnání

7.

Plány do budoucnosti

       

     

Ţák: je schopen porozumět různým výslovnostním variantám anglického jazyka a orientuje se v mezinárodní podobě fonetického přepisu; uvědoměle uţívá nejběţnější způsoby obohacování slovní zásoby; umí uţívat pravidla psaní; sumarizuje přehled anglické a americké literatury, vypráví o významných uměleckých dílech; shrnuje poznatky o vědě a technice, vynálezech a objevech; popíše charakterové vlastnosti členů své rodiny, jejich vzhled a povypráví 57

Anglický jazyk

7.2 7.3 7.4 7.5 7.6

o svých plánech do budoucnosti, včetně moţnosti studia v zahraničí. Učivo: Zvuková stránka jazyka, shrnutí (slovní přízvuk, intonace ve větách, větný přízvuk a rytmizace věty) Interpunkce, shrnutí (vedlejší věty, velká písmena) Obohacování slovní zásoby odvozováním pomocí předpon a přípon Vyprávění o rodině, představy o budoucím vzdělání a pracovním zařazení Anglická a americká literatura Věda a technika

8.

Co víme o anglicky mluvících zemích

7.1

    8.1 8.2 8.3 8.4 8.5 8.6 8.7 8.8 8.9 8.10 8.11 8.12

Ţák: prostřednictvím správného pouţití ve větě a ve správném tvaru ţák prokazuje znalost slovesných časů v prosté i průběhové formě; prokazuje znalost různých vazeb, pomocí kterých vyjadřujeme bývalý zvyk, blízkou budoucnost, přání apod.; vyuţívá svých znalostí o vedlejších větách pro srozumitelnější vyjadřování v anglickém jazyce; je schopen srovnat a vyhodnotit zvláštnosti ţivota v různých anglicky mluvících zemích. Učivo: Obohacování slovní zásoby, shrnutí (skládáním, konverzí, krácením a zkracováním) Slovesné časy (shrnutí) Větná skladba, shrnutí (slovosled, nutnost vyjádření podmětu, věty vedlejší) Srovnání typického ţivotního stylu v Austrálii, USA, Kanadě a hlavním městě Velké Británie, v Londýně Odlišné významy slov Záporné předpony První a druhý podmiňovací způsob Dvojí podoba modálního slovesa měl by (should, ought to) Fráze vyjadřující vlastní názor nebo hodnocení Popis zvláštní, aţ strašidelné události Nezvyklá australská příroda Shrnující písemná práce: povídka podle obrázkového příběhu popisující nezvyklou událost

58

Dějepis

Dějepis Obor: 78-42-M/01 Technické lyceum Forma vzdělávání: denní studium Platnost: od 1. 9. 2009


Cíle vyučovacího předmětu Dějepis je na středních odborných školách součástí společenskovědní sloţky všeobecného vzdělávání, protoţe plní nezastupitelnou integrující roli při začleňování mladého člověka do společnosti. Vychází z poznatků soudobých historických věd, a proto vytváří ţákovo historické vědomí. Zároveň systematizuje různorodé historické informace, s nimiţ se ţák ve svém ţivotě setkává (v masmédiích, v umění, při obecné výměně informací aj.), a sehrává tak významnou úlohu v rozvoji jeho občanských postojů a samostatného myšlení. Výuka dějepisu v odborném školství navazuje na znalosti ţáků získané v základním vzdělávání a dále je rozvíjí tak, aby ţáci na základě poznání minulosti hlouběji porozuměli současnosti. Dějepis spoluvytváří demokratické postoje ţáků, přispívá k eliminaci netolerantních postojů, k samostatnému kritickému myšlení a odpovědnému jednání. Ţák musí být veden tak, aby:         

dovedl vyhledávat různé zdroje informací o historii a uměl s nimi pracovat (verbální, ikonické, kombinované); uvědomil si, jakým historickým vývojem vznikla dnešní podoba světa, a to hlavně v evropském kulturním okruhu; získal poznatky o národních dějinách, uvědomoval si svou národní a státní příslušnost; dovedl zařadit regionální a národní dějiny do evropského a světového kontextu; byl kritický, odpovědný a schopný si tvořit samostatný úsudek zaloţený na nezbytných faktografických znalostech a intelektových dovednostech; jednal v souladu s demokratickými občanskými ctnostmi, respektoval lidská práva, chápal meze lidské svobody a tolerance, jednal solidárně a odpovědně, aby nositele jiných názorů nepovaţoval za nepřítele, aby sebou nenechal manipulovat; získal komunikativní dovednosti včetně správného pouţívání historické terminologie, spisovného jazyka a stylistické úrovně svého projevu; porozuměl vztahu člověka a přírody v plynutí historického času, aby byl schopen soucítit s mimolidskou přírodou a zastával praktické postoje při její ochraně; chápal hodnotu historických a kulturních památek a byl ochoten podílet se na jejich ochraně. Charakteristika učiva

Učivo tvoří systémový výběr z obecných (především evropských) a českých dějin, který je řazen chronologicky. Jednotlivá historická období jsou zastoupena různou měrou, coţ je dáno dotací dvou hodin v učebním plánu. Aby si ţák mohl učinit celistvější obraz o minulosti lidstva, neopomněli jsme alespoň stručně informovat o dějinách pravěku a starověku (vzhledem k jeho politickému a kulturnímu přínosu). Těţiště výkladu spočívá ve středověkých a novověkých dějinách, neboť jejich studium a znalost vede k pochopení přítomnosti. Učivo novodobých dějin bude stručněji z jiného hlediska probíráno i v hodinách občanské nauky.

59

Dějepis Faktografickou sloţku redukujeme, nikoliv minimalizujeme, protoţe bez zvládnutí nezbytné faktografie nelze minulost poznat ani o ní uvaţovat. Zaměříme se na politické a ekonomické dějiny, abychom v nich nalézali poučení pro současnost a budoucnost. Zmíníme i regionální zvláštnosti. Stručně pojednáme o kulturních dějinách, protoţe literatuře a písemnictví se věnuje literární výchova, stavební a výtvarné slohy jsou součástí výuky architektury. O celistvější výklad dějepisného učiva se snaţíme i proto, ţe se někteří naši ţáci hlásí na fakulty architektury a vysoké školy humanitního zaměření.

1. ročník

1. 2. 3. 4. 5. 6.

Rozdělení tematických celků do ročníků Úvod do předmětu Starověk Středověk Raný novověk (16. – 18. století) Novověk (19. století) Novověk (20. století)

Pojetí výuky Výuka dějepisu má být pro ţáka zajímavá a pozitivně motivující, má ţáka aktivizovat, má rozvíjet jeho intelektové a komunikativní dovednosti a pozitivně ovlivňovat jeho hodnotovou orientaci, proto se doporučuje vyuţívat širokého spektra metod, např. slovních (přednáška, rozhovor, diskuse, výklad), heuristických, demonstračních, autodidaktických, metod problémového výkladu, brainstormingu aj. Učitel by měl vybrat důleţitá konkrétní historická fakta tak, aby ţáci, kt eří pracují hromadně, samostatně, ve skupinách či ve dvojicích, porozuměli historickým procesům a byli schopni určitých zobecnění, která jim pak umoţní porozumět dějinám, sobě samým i jiným lidem, a tak přispívat k dobrému souţití občanů v našem státě i k dobrým vztahům a k solidaritě s jinými lidmi na celém světě. Výuka předmětu probíhá jak v kmenových, tak multimediálních učebnách, jeţ jsou vybaveny moderní počítačovou a audiovizuální technikou. Hodnocení výsledků ţáků Hodnocení ústního (minimálně jednou za pololetí) i písemného zkoušení (minimálně jedenkrát za měsíc) vyplývá ze školního klasifikačního řádu. Doporučuje se pouţívat rovněţ slovní hodnocení (učitelem i ţákem), neboť slouţí k sebehodnocení a motivuje k další práci. Vyučující hodnotí kultivovaný jazykový projev, osvojené vědomosti, schopnost orientovat se v historických souvislostech, aktivitu ve vyučovací hodině. Přínos předmětu k realizaci průřezových témat Občan v demokratické společnosti: Při poznávání světových i národních dějin je moţno ţáky vést k demokratickému občanství, ke schopnosti orientovat se v médiích, vyuţívat je a kriticky hodnotit. Vést je k tomu, aby nemysleli jen na sebe, ale aby se zajímali i o zájmy veřejné, aby si váţili materiálních a duchovních hodnot, příznivého ţivotního prostředí, které by měli chránit a uchovat pro budoucí generace. Vést je také k tomu, aby dokázali odolávat názorové manipulaci, aby dovedli jednat s lidmi, diskutovat o citlivých nebo kontroverzních otázkách, hledat kompromisní neagresivní řešení. 60

Dějepis Člověk a ţivotní prostředí: V hodinách dějepisu se ţák učí poznávat svět a lépe mu rozumět. Je upozorňován na fakt, ţe člověk je občansky i profesně odpovědný za stav ţivotního prostředí, neboť např. pokrok v průmyslu a války naše ţivotní prostředí ovlivňují negativně. Ţák se proto musí naučit pracovat s informacemi efektivně, aby se mohl orientovat v současných globálních problémech lidstva. Člověk a svět práce: Ve výuce dějepisu se ţák učí komunikovat, pracovat s informačními médii, obhajovat svůj názor, seznamuje se s vývojovými zvláštnostmi regionu, jeţ mu mohou pomoci orientovat se na trhu práce i v ţivotě. Informační a komunikační technologie: Ţák je veden i v hodinách dějepisu k tomu, aby aktivně vyuţíval při přípravě a realizaci referátů informačních a komunikačních technologií.

61

Dějepis Ročník: 1.

hodin týdně 2,



Úvod do předmětu

1.1 1.2 1.3 1.4

Ţák: vysvětlí smysl poznávání minulosti a doloţí jej na příkladech; objasní, proč je výklad minulosti variabilní a neuzavřený; dokáţe se orientovat v mapě s vyuţitím legendy, rovněţ na Časové přímce; uvědomí si přínos pravěku v souvislosti s rozvojem řeči, myšlení a náboţenství. Učivo: Způsoby, význam a variabilita poznávání minulosti Periodizace historického vývoje Práce s mapou, atlasem a časovou přímkou Vznik a vývoj Člověka, řeči, myšlení, náboţenství, hospodářství

2.

Starověk

   

Ţák: dokáţe na mapě lokalizovat nejvýznamnější starověké civilizace; obecně charakterizuje epochu starověku; na konkrétních příkladech doloţí kulturní a civilizační přínos staroorientálních i antických zemí;  objasní vliv judaismu, křesťanství a antického dědictví na utváření Evropy. Učivo: 2.1 Přínos staroorientálních civilizací současnosti – věda, kultura, náboţenství, filozofie 2.2 Hmotná i duchovní kultura antického světa a její přínos lidské civilizaci 2.3 Judaismus a křesťanství jako základ středověké a novověké civilizace v Evropě   

3.        3.1 3.2 3.3 3.4 3.5 3.6

Středověk Ţák: dokáţe na mapě lokalizovat nejvýznamnější středověké státní útvary, historicky důleţitá místa; obecně charakterizuje epochu středověku a jeho kulturu; vysvětlí skladbu středověké společnosti; popíše vliv církve na ţivot středověké společnosti; vysvětlí počátky a následný vývoj českého státu; objasní příčiny husitství a jeho význam v národních dějinách; seznámí se s regionálními dějinami a památkami. Učivo: Vznik a vývoj středověké Evropy, středověká společnost a církev Velká Morava Český stát za Přemyslovců Románská kultura Český stát za Lucemburků Krize středověké společnosti, husitství a jeho doznění v českých zemích 62

Dějepis 3.7 Gotická kultura 4.

Raný novověk (16. – 18. století)

4.1 4.2 4.3 4.4 4.5 4.6 4.7 4.8 4.9

Ţák: dokáţe na mapě lokalizovat historicky důleţitá místa; obecně charakterizuje významné společenské změny a kulturní přínos tohoto období; vysvětlí význam zámořských plaveb; vysvětlí pojmy reformace a rekatolizace, doloţí na konkrétních příkladech; objasní nerovnoměrnost historického vývoje v raně novověké Evropě včetně rozdílného vývoje politických systémů; charakterizuje problémy začlenění českého státu do habsburského soustátí, popíše český stavovský odboj a jeho důsledky; vysvětlí význam osvícenství a osvícenských reforem; dovede pohovořit o regionálních zvláštnostech. Učivo: Humanismus a renesance Zeměpisné objevy Reformace a protireformace Nerovnoměrný vývoj v západní a východní Evropě Absolutismus a počátky parlamentarismu Český stát a počátky habsburského soustátí Třicetiletá válka Barokní kultura Klasicismus a osvícenství

5.

Novověk (19. století)

       

         5.1 5.2 5.3 5.4 5.5 5.6

Ţák: dokáţe na mapě lokalizovat historicky důleţitá místa; na příkladu revolucí americké a francouzské vysvětlí problematiku boje za občanská práva a vznik občanské společnosti; popíše program a výsledky revolučního roku 1848 v českých zemích; objasní vznik novodobého českého národa a jeho emancipační snahy; popíše česko-německé vztahy a postavení Ţidů a Romů ve společnosti 19. století; vysvětlí proces vzniku národních států v Německu a v Itálii; popíše proces modernizace ve sféře výroby, dopravy, urbanizace a demografie v souvislosti s regionem; vysvětlí změny v sociální struktuře společnosti, postavení ţen, pokrok v sociálním zákonodárství, ve vzdělání a vědě; na konkrétních příkladech uměleckých památek charakterizuje vývoj umění v 19. století. Učivo: Vznik a rozvoj novodobé občanské společnosti, americká a francouzská revoluce Napoleonské války Revoluční rok 1848 v českých zemích a v Evropě Národní hnutí v Evropě, vznik národních států v Německu a Itálii Národní hnutí v českých zemích, vztahy mezi Čechy a Němci, postavení minorit, dualismus Modernizace společnosti, průmyslová revoluce a její uplatnění v regionu, urbanizace, demografický vývoj 63

Dějepis 5.7 Věda, technika a umění v 19. století 6.          6.1 6.2 6.3 6.4 6.5

Novověk (20. století) Ţák: dokáţe na mapě lokalizovat historicky důleţitá místa; vysvětlí rozdělení světa v důsledku koloniální expanze a rozpory mezi velmocemi; popíše dopad první světové války na lidi na frontách, na obyvatelstvo v zázemí; vysvětlí, jak a proč získali bolševici v Rusku moc; objasní cíle prvního československého odboje a působení československých legií; vysvětlí důsledky poráţky ústředních mocností a poválečné uspořádání světa; dovede charakterizovat první Československou republiku, jejíţ demokracii umí srovnat s poměry za tzv. druhé republiky; charakterizuje situaci mezi válkami a popíše mezinárodní vztahy; objasní vývoj česko-německých vztahů mezi dvěma světovými válkami. Učivo: Vztahy mezi velmocemi, Evropa v předvečer 1. světové války První světová válka a její důsledky (české země za Velké války, vývoj v Rusku, poválečné uspořádání světa) Československo v meziválečném období Vývoj autoritativních a totalitních reţimů v Německu a Rusku (SSSR) Shrnutí, utřídění poznatků

64

Občanská nauka

Občanská nauka Obor: 78-42-M/01 Technické lyceum Forma vzdělávání: denní studium Platnost: od 1. 9. 2009


Cíle vyučovacího předmětu Občanská nauka je součástí společenskovědní sloţky všeobecného vzdělávání. Cílem předmětu je ţáka seznámit se společenskými, hospodářskými, politickými a kulturními aspekty současného ţivota a s psychologickými, etickými a právními kontexty mezilidských vztahů. Společenské problémy by měl nejen pojmenovat, popsat, objasnit a rozebrat jejich podstatu, vymezit jejich příčiny a důsledky, vysvětlit jejich sociálně ekonomické a politické souvislosti, ale především umět získané znalosti a dovednosti vyuţít v praktickém ţivotě, dokázat se vyrovnat s problémy kaţdodenní praxe, dokázat posoudit a zváţit různé alternativy jejich řešení, dokázat volit, navrhnout, zdůvodnit a obhájit vlastní přístup k jejich řešení. Studium by ţáka mělo připravit na úspěšný, smysluplný a odpovědný osobní, občanský a pracovní ţivot v podmínkách měnícího se světa. Vzdělávání proto bude směřovat k tomu, aby si ţáci osvojili nástroje pochopení světa a rozvinuli dovednosti potřebné k učení, aby se naučili vyrovnávat s různými situacemi, uměli pracovat v týmech, aby porozuměli sami sobě v souladu s obecně přijímanými morálními hodnotami, jednali se samostatným úsudkem a osobní odpovědností, aby se naučili ţít s ostatními, uměli spolupracovat, byli schopni podílet se na ţivotě společnosti a aby v ní našli své místo. Předmět přispívá k rozvoji následujících občanských a klíčových kompetencí. Vzdělávání v občanské nauce má směřovat k tomu, aby ţáci:  jednali odpovědně nejen ve vlastním zájmu, ale i pro zájem veřejný, dodrţovali zákony a pravidla chování, respektovali práva a osobnost jiných lidí, jednali v souladu s morálními principy a zásadami demokracie, zajímali se o politické a společenské dění i o veřejné záleţitosti, chránili ţivotní prostředí, chápali minulost a současnost svého národa v evropském a světovém kontextu, ţivot ctili jako nejvyšší hodnotu, uvědomovali si odpovědnost za vlastní ţivot a byli připraveni řešit své osobní a sociální problémy, nenechávali sebou manipulovat, tvořili si vlastní úsudek a byli schopni o něm diskutovat (občanské kompetence);  vhodně se prezentovali, srozumitelně a správně formulovali své myšlenky, aktivně se účastnili diskusí, obhajovali své názory a postoje, respektovali názory druhých, zaznamenávali podstatné myšlenky a údaje z textů a projevů, vystupovali v souladu se zásadami kultury projevu a chování (Klíčové komunikativní kompetence);  reálně odhadli své moţnosti, efektivně se učili, vyhodnotili dosaţené výsledky, vyuţívali zkušenosti jiných, přijímali radu i kritiku, pečovali o své zdraví (Klíčové personální kompetence);  dokázali se adaptovat na měnící se podmínky, pracovali v týmu, plnili svěřené úkoly a podněcovali práci týmu vlastními návrhy, předcházeli osobním konfliktům, nepodléhali předsudkům (Klíčové sociální kompetence);  volili prostředky a způsoby vhodné pro splnění jednotlivých aktivit, vyuţívali zkušeností a vědomostí nabytých dříve;  získávali informace z otevřených zdrojů (Internet), pracovali s informacemi;  měli přehled o moţnostech uplatnění na trhu práce, měli reálnou představu o moţné profesní kariéře, byli připraveni přizpůsobit se změněným pracovním podmínkám, uměli

65

Občanská nauka vhodně komunikovat s potenciálními zaměstnavateli, znali práva zaměstnavatelů a zaměstnanců. Charakteristika učiva Důraz je kladen nikoliv na sumu teoretických poznatků, které jsou zejména prostředkem ke kultivaci historického vědomí (především dějin 20. století), kultivaci politického, sociálního, právního a ekonomického vědomí ţáků a k posilování jejich mediální gramotnosti, ale na přípravu pro praktický ţivot a potřebu celoţivotního vzdělávání. Učivo je z obsahového hlediska uspořádáno do tematických celků, které jsou řazeny na základě logické posloupnosti, náročnosti, potřebnosti a mentální vyspělosti ţáků. Z hlediska struktury cílových kompetencí je nejvíce pozornosti věnováno znalostem s pochopením (45 %), aplikaci s analýzou (45 %), dále syntézou (5 %) a hodnocením (5 %). Z hlediska tematických okruhů dominují témata Člověk jako občan, Člověk v dějinách, Člověk a soudobý svět (celkem 50 – 60 %), dále Člověk a právo (10 – 15 %), Člověk v lidském společenství (10 – 15 %), Člověk jako jedinec (5 – 10 %), Člověk a svět práce (5 %), Člověk a svět (5 %), Člověk a jeho ochrana za mimořádných situací (5 %). Rozdělení tematických celků do ročníků 1. Člověk a jeho ochrana za mimořádných situací 2. Člověk v dějinách 2. ročník 3. Člověk a soudobý svět 4. Člověk jako jedinec 1. Člověk v lidském společenství 3. ročník 2. Člověk jako občan 1. Člověk a právo 4. ročník 2. Člověk, peníze a svět práce 3. Člověk a svět (praktická filozofie) Pojetí výuky Výuka občanské nauky má výrazný výchovný charakter. Vědomosti a zkušenosti, které ţáci prostřednictvím předmětu získají, mají především pozitivně ovlivnit jejich hodnotovou orientaci a postoje. Výuka má být pro ţáky zajímavá, stimulující a pozitivně motivující. Má ţáky vybavit pro praktický ţivot. K tomu přispívá nejen učivo, ale i demokratické klima školy a třídy. Výuku mohou doplnit mimotřídní a mimoškolní činnosti, ve čtvrtém ročníku několikadenní exkurze v rámci projektového vyučování s jinými všeobecně vzdělávacími i odbornými p ř e d m ě t y. Základní organizační formou je vyučovací hodina. Ţáci by měli mít dostatek prostoru jednak prezentovat své názory a postoje, jednak si je dokázat obhájit. K tomu by mělo přispět pouţívání aktivizujících metod, zejména slovních (beseda, rozhovor, výklad, diskuse), dále metody heuristické, demonstrační, problémového výkladu, brainstormingu. Nezanedbatelná bude samostatná příprava mimo vyučování s moţností vyuţití moderních technologií při získávání informací a práce s tiskem. Hodnocení výsledků ţáků Hodnotí se především hloubka porozumění společenským jevům a procesům, schopnost kritického myšlení, funkční gramotnost ţáků a schopnost debatovat o učivu. Hodnocení průběţně získávaných kompetencí by mělo učiteli slouţit zejména jako prvek evaluace. Podkladem pro samotné hodnocení výsledků budou tito ukazatelé: 66

Občanská nauka 1. Desetiminutové písemné práce, asi 4 za pololetí. 2. Opakovací písemné práce z tematických celků (formou týmové spolupráce a prezentace). 3. Alternativou ústního zkoušení bude referát ţáka před třídou na předem zvolené téma v rozsahu pěti minut. Hodnotí se nejen obsahová stránka, ale zejména samotná prezentace. 4. Doplňujícími ukazateli budou průběţné slovní hodnocení a sebehodnocení, která budou slouţit jako motivační faktory pro další práci. Přínos předmětu k realizaci průřezových témat Občanská nauka prolíná všemi průřezovými tématy. Občan v demokratické společnosti: Ve vztahu k tomuto tématu budou ţáci ve výuce vedeni k tomu, aby:  měli vhodnou míru sebevědomí a schopnosti morálního úsudku;  dokázali si odpovědět na základní existenční otázky;  hledali kompromisy a byli kriticky tolerantní;  odolávali myšlenkové manipulaci;  dovedli jednat s lidmi, diskutovat;  angaţovali se i pro veřejné zájmy a ve prospěch jiných lidí;  váţili si duchovních a materiálních hodnot, ţivotního prostředí a chránili je pro budoucí generace. Realizace tohoto průřezového tématu předpokládá vytvořit demokratické klima školy (dobré přátelské vztahy mezi učiteli, ţáky a rodiči a mezi ţáky navzájem – ţáky respektovat jako partnery, spoluhráče, ne jako soupeře), plánovat činnost ţáků i mimo vyučování (pochopení demokracie v praxi, samostatná příprava a organizace společenských, kulturních a sportovních akcí – týmová práce) a realizovat mediální výchovu. Ve výuce občanské nauky se obsah tohoto průřezového tématu objevuje v několika tematických celcích (Člověk v dějinách, Člověk a soudobý svět, Člověk v lidském společenství, Člověk jako občan, Člověk a svět). Člověk a ţivotní prostředí: Enviromentální problematika je rovněţ zahrnuta v oblasti společenskovědní, ţáci budou vedeni k tomu, aby:  učili se poznávat svět a lépe mu rozuměli (odpovědnost člověka za uchování přírodního prostředí, schopnost orientovat se v globálních problémech lidstva, diskutovat a zaujímat vlastní postoj k otázkám, jeţ se dotýkají existence a ţivota vůbec, hodnotit sociální chování sebe i druhých);  vytvářeli úctu k ţivé i neţivé přírodě, respektovali ţivot jako nejvyšší hodnotu;  přijímali odpovědnost za vlastní rozhodování a jednání a prosazovali udrţitelný rozvoj;  efektivně pracovali s informacemi;  jednali hospodárně nejen z hlediska ekonomiky, ale i z hlediska ekologie. Do výuky občanské nauky jsou začleněna témata jako globální problémy, demografie, problematika drog, význam zdravé ţivotosprávy, hodnotové orientace člověka a mezilidských vztahů pro celkový ţivotní styl jedince a společnosti. Člověk a svět práce: Toto průřezové téma doplňuje znalosti a dovednosti ţáků související s jejich uplatněním ve světě práce, budou vedeni k tomu, aby:  uvědomili si zodpovědnost za vlastní ţivot, byli motivováni k aktivnímu pracovnímu ţivotu;  orientovali se ve světě práce, v hospodářské struktuře regionu, seznámili se s alternativami profesního uplatnění; 67

Občanská nauka     

orientovali se v informacích o profesních příleţitostech; reálně dokázali zhodnotit nabídku z hlediska svých předpokladů; prezentovali se při jednání s potenciálními zaměstnavateli; pochopili práva a povinnosti zaměstnanců a zaměstnavatelů, aspekty soukromého podnikání; orientovali se v oblasti zaměstnanosti.

V rámci občanské nauky je zařazeno v samostatném tematickém celku Člověk a svět práce několik témat (soustava školního vzdělávání v ČR, moţnosti dalšího profesního vzdělávání, nutnost celoţivotního učení, moţnost studia v zahraničí, sebeprezentace při vstupu na trh práce, jednání s potenciálním zaměstnavatelem, přijímací pohovory, výběrová řízení, Zákoník práce, pracovní poměr, pracovní smlouva, práva a povinnosti zaměstnavatele a zaměstnance, mzda, moţnosti zaměstnání v zahraničí, podpora státu sféře zaměstnanosti, sluţby úřadu práce, podpora nezaměstnaným, práce s tiskem a dalšími Informačními médii při vyhledávání pracovních příleţitostí). Informační a komunikační technologie: Dovednosti z tohoto tématu mají podpůrný význam ke všem sloţkám kurikula. Práce s prostředky informačních a komunikačních technologií patří ke všeobecnému vzdělání moderního člověka. Pro účelné uplatnění v praxi je důleţité naučit ţáky pracovat s informacemi a s komunikačními prostředky.

68

Občanská nauka Ročník: 2.

hodin týdně 1,

33 týdnů,

celkem 33 hodin


Člověk a jeho ochrana za mimořádných situací

Ţák:  charakterizuje úlohu státu při ochraně ţivotů a zdraví obyvatel, majetkových hodnot a ţivotního prostředí při vzniku mimořádných událostí;  objasní svou odpovědnost za svoji ochranu a vzájemnou pomoc při hrozbě nebo vzniku mimořádné události;  popíše, jak funguje IZS v ČR;  rozpozná nebezpečí následků ţivelních pohrom;  rozpozná nebezpečí, které přináší stále rostoucí pouţívání chemických látek, přípravků a technologií;  vysvětlí, jak se zachovat v případě hrozby nebo vzniku mimořádné události. Učivo: 1.1 Zásady ochrany obyvatelstva, IZS, evakuace 1.2 Ţivelní pohromy, havárie s únikem nebezpečných látek, chování obyvatelstva, první pomoc 2.           

2.1 2.2 2.3 2.4

Člověk v dějinách Ţák: vysvětlí projevy a důsledky velké hospodářské krize; charakterizuje fašismus, nacismus, frankismus, komunismus, stalinismus; objasní počátek, průběh a konec druhé světové války, cíle válčících stran; charakterizuje válečné zločiny včetně holocaustu; vysvětlí, jak druhá světová válka a její výsledky ovlivnily Československo, Evropu a svět; objasní pojem studená válka a uvede příklady projevů a důsledků bipolárně rozděleného světa; charakterizuje komunistický reţim v ČSR v jeho vývoji a souvislostech se změnami v celém komunistickém bloku; popíše dekolonizaci a objasní problémy třetího světa; popíše vývoj ve vyspělých demokraciích a vývoj evropské integrace; popíše projevy a význam tzv. Praţského jara, normalizace a způsoby odporu proti komunistickému reţimu v Československu; vysvětlí rozpad sovětského bloku a přechod k demokraciím v návaznosti na současnou politickou situaci. Učivo: Světová hospodářské krize Vznik a vývoj autoritativních a totalitních reţimů Druhá světová válka Poválečné uspořádání světa a jeho vývoj

69

Občanská nauka 3.

Člověk a soudobý svět

3.1 3.2 3.3 3.4 3.5

Ţák: popíše rozčlenění soudobého světa; charakterizuje základní světová náboţenství v souvislostech s konflikty v soudobém světě; vysvětlí konflikty v soudobém světě, uvede příklady řešení, debatuje o moţném budoucím vývoji; vysvětlí důvody a vývoj evropské integrace, charakterizuje podstatu, na příkladech vysvětlí výhody či nevýhody ekonomické integrace a ovlivnění kaţdodenního ţivota občanů ČR, racionálně argumentuje a objasňuje svůj názor; uvede významné mezinárodní organizace, jejich cíle a zhodnotí význam evropské integrace a mezinárodních organizací; uvede příklady globálních problémů soudobého světa, globalizace a jejích důsledků; vymezí příčiny a důsledky různých globálních problémů a vysvětlí souvislosti. Učivo: Rozpad komunistického bloku a dnešní uspořádání světa Evropská integrace Mezinárodní společenství Globální problémy Krizové oblasti, příčiny konfliktů

4.

Člověk jako jedinec

      

          

4.1 4.2 4.3 4.4

Ţák: vymezí základní pojmy týkající se duševního ţivota člověka; objasní a rozebere podstatu lidské psychiky a duševního ţivota člověka; pouţije poznatky při sebepoznávání a poznávání druhých lidí; identifikuje klíčové vlastnosti osobnosti důleţité jako předpoklad pro řešení ţivotních situací; vysvětlí příčiny individuálních rozdílů mezi lidmi; na konkrétním příkladě rozpozná projevy lidí různého temperamentu; objasní, na čem závisí efektivnost učení; vymezí základní charakteristiky jednotlivých etap lidského ţivota; vysvětlí, jak se vyvíjí osobnost Člověka a co její vývoj ovlivňuje; popíše efektivní způsob komunikace; rozpozná typy zátěţových situací a porovná různé způsoby řešení náročných ţivotních situací. Učivo: Osobnost Učení Komunikace Náročné ţivotní situace

70

Občanská nauka Ročník: 3.

hodin týdně 1,



Člověk v lidském společenství

1.1 1.2 1.3 1.4 1.5 1.6 1.7

Ţák: pojmenuje a popíše základní jevy a problémy společenského ţivota; objasní postatu sociálních vztahů a procesů; orientuje se v sociálních situacích a jejich změnách, ve vztazích malých skupin a jednotlivců; vymezí příčiny a důsledky společenských problémů, s nimiţ se setkává; popíše základní aspekty sociálních vztahů a vysvětlí proces socializace; objasní základní problémy masové komunikace a úlohu masmédií ve státě; porozumí mediálnímu zpravodajství a interpretuje mediální sdělení; posoudí na konkrétních případech klady a zápory činnosti masových médií v současné české společnosti; dovede kriticky přistupovat k masovým médiím a pozitivně vyuţívat jejich nabídky; uplatní znalosti sociálních vztahů při komunikaci a řešení sociálních konfliktů; posuzuje společenské jevy. Učivo: Společnost, chudoba, nerovnost, sociální pozice Sociální útvary, sociální role, rodina, dav Majetek a jeho nabývání, krizové finanční situace Komunita, migrace, multikulturní souţití, demografie, globální problémy lidstva Náboţenství, sekty, náboţenský fundamentalismus Mediální výchova, zpravodajství, reklama a přesvědčování Problémy ţivota společnosti, postavení muţů a ţen, problematika drog

2.

Člověk jako občan

              

Ţák: pojmenuje a popíše základní mechanismy a problémy politického ţivota společnosti; objasní podstatu demokracie, její mechanismy a problémy; orientuje se v politické situaci a v základních mechanismech politického ţivota; popíše a objasní principy, způsoby řízení a mechanismy fungování demokracie; zhodnotí přednosti a nedostatky různých forem demokracie; objasní význam práv a ví, kam se obrátit v případě, kdy jsou lidská práva ohroţena; popíše vznik, vývoj, účel a funkci státu; uvede podmínky získání a pozbytí českého státního občanství; vysvětlí základní charakteristiky právního státu; orientuje se v problémech etnických skupin ţijících na území ČR; vysvětlí funkci ústavy a ústavních principů pro fungování demokracie; dovede vymezit svá práva a povinnosti; dovede objasnit vztah práv a svobod k povinnostem a odpovědnosti občana; objasní proces tvorby a schvalování zákonů v ČR; vysvětlí význam politických stran a politické plurality;

          

71

Občanská nauka       2.1 2.2 2.3 2.4 2.5 2.6 2.7

je schopen posoudit, co hlavní politické strany občanům nabízejí a jakými cestami chtějí k nabízeným cílům dospět; rozpozná charakteristiky základních ideologických směrů; rozezná hlavní formy přímé demokracie; objasní funkci voleb; vysvětlí rozdíly mezi různými volebními systémy a rozdíly u voleb do krajských a obecních zastupitelstev; vysvětlí, jaké projevy je moţné nazvat politickým radikalismem nebo extremismem. Učivo: Demokracie Lidská práva Stát Ústava a politický systém ČR Politika, pluralita, politické strany, politické ideologie Volby, volební systémy Politický radikalismus a extremismus, terorismus

Ročník: 4.

hodin týdně 1,


Výsledky vzdělávání a kompetence 1.                   

Člověk a právo Ţák: vysvětlí, co je to zákonnost, jaký má vztah k právu, co je spravedlnost; popíše, jak je uspořádán právní řád ČR; uvede, jak a kde se uveřejňují právní předpisy; popíše soustavu soudů v ČR a činnost policie, soudů, advokacie a notářství; vysvětlí, kdy je člověk způsobilý k právním úkonům a má trestní odpovědnost; popíše, jaké závazky vyplývají z běţných smluv a z vlastnického práva, jak lze nabýt dědictví; dovede hájit své spotřebitelské zájmy (např. podání reklamace); správně pojmenuje účastníky občanského soudního řízení a objasní, k čemu slouţí opravné prostředky; zná práva a povinnosti mezi dětmi, rodiči a mezi manţeli; vysvětlí, v čem spočívá právní význam manţelství a rodiny; posoudí, zda lze v jednotlivých případech uzavřít manţelství, či nikoliv; ilustruje, jaké právní následky má rozvod manţelství; vyloţí, jaké jsou rozdíly u jednotlivých typů náhradní rodinné výchovy; popíše, jakými způsoby můţe vzniknout pracovní poměr a na základě jakých právních skutečností můţe zaniknout; rozliší základní typy pracovních poměrů; demonstruje, co musí obsahovat platná pracovní smlouva; uvede, jak je právně upravena délka pracovní doby, a objasní, proč stát závazně stanovuje přípustnou délku pracovní doby; vymezí podmínky trestní odpovědnosti a vysvětlí, v čem se liší trestný čin od přestupku; vysvětlí, ve kterých případech se určité typy trestů uplatňují; 72

Občanská nauka   1.1 1.2 1.3 1.4 1.5 1.6 1.7

uvede příklady závaţných trestných činů a moţnosti jejich postihů; dokáţe argumentovat v otázkách problematiky trestu smrti. Učivo: Právo a spravedlnost, právní stát, právní řád, právní ochrana občanů, právní vztahy Soustava soudů v ČR, policie, notáři, advokáti, soudci Občanské právo Správní řízení, občanské soudní řízení Rodinné právo Pracovní právo Trestní právo

2.

Člověk, peníze a svět práce

2.1 2.2 2.3 2.4 2.5 2.6

Ţák: určí, jak je moţno získat určitou kvalifikaci; posoudí, jaké výhody má člověk s kvalifikací na trhu práce a jaký význam má rekvalifikace; vymezí, v čem se liší podnikání od zaměstnání ; rozliší jednotlivé formy podnikání; uvede, kdy vzniká nárok na podporu v nezaměstnanosti; zdůvodní důsledky nezaměstnanosti pro nezaměstnaného, jeho rodinu, společnost; uvede, co je účelem sociálního zabezpečení; vymezí, kdo přispívá do systému zdravotního pojištění a jak systém zdravotního pojištění funguje; na konkrétních případech uvede, komu a z jakých zdrojů jsou poskytovány důchod, dávky sociálního nemocenského pojištění, sociální podpora, sociální pomoc; na konkrétním příkladu rozhodne, co můţe člověk učinit pro to, aby získal práci; orientuje se v problematice pojištění a sociálního zabezpečení; navrhne a posoudí moţnosti financování svých potřeb a řešení situace nedostatku finančních prostředků; rozliší různé formy uloţení a investování peněz a posoudí jejich výnosnost a riziko; dokáţe se prezentovat při vstupu na trh práce. Učivo: Soustava školního vzdělávání v ČR, význam a moţnosti dalšího vzdělávání Trh práce, zaměstnanost, podnikání, podpora státu sféře zaměstnanosti Prezentace na trhu práce Rodinné finance, počátek samostatného finančního ţivota Výnosnost a riziko investování Systém zdravotního pojištění a sociálního zabezpečení v ČR

3.

Člověk a svět (praktická filozofie)

             

     

Ţák: vysvětlí, jaké otázky řeší filozofie; rozliší specifičnost přístupu filozofie k řešení konkrétního problému od přístuputzv. selského rozumu; dovede pouţívat vybraný pojmový aparát; vysvětlí obsah pojmů etika, mravy, mravnost, morálka, etiketa; debatuje o praktických filozofických a etických otázkách; vysvětlí, proč jsou lidé za své názory, postoje a jednání odpovědni jiným lidem. 73

Občanská nauka 3.1 3.2 3.3 3.4 3.5

Učivo: Vznik filozofie a základní filozofické problémy Hlavní filozofické disciplíny Proměny filozofického myšlení v dějinách Význam filozofie v ţivotě Člověka Etika a její předmět, základní pojmy etiky, základní etické problémy

74

Ekonomika

Ekonomika Obor: 78-42-M/01 Technické lyceum Forma vzdělávání: denní studium Platnost: od 1. 9. 2009


Cíle vyučovacího předmětu Cílem vyučovacího předmětu ekonomika je seznámit ţáky se základními ekonomickými vztahy, pojmy a s ekonomickým prostředím, ve kterém se jako zaměstnanci, podnikatelé i občané budou pohybovat. Cílem předmětu je také rozvíjet ekonomické myšlení ţáků, jejich schopnost vyvozovat správné závěry a schopnost tyto závěry prezentovat a obhájit si je. Z hlediska klíčových kompetencí je kladen důraz zejména na:  dovednost vnímat jednotlivé tematické okruhy v propojení;  komunikativní dovednosti, které se projevují srozumitelným, souvislým a jazykově správným projevem, aktivní účastí v diskusi, schopností formulovat a obhajovat své názory a respektovat názory druhých;  schopnost pouţít nabyté vědomosti v praxi, dále je rozvíjet a následně vyvozovat správné závěry;  schopnost pracovat v týmu;  uplatnění ekonomického myšlení i v osobním ţivotě s cílem zabezpečení svého a své budoucí rodiny. Výuka ekonomiky se prolíná s výukou cizích jazyků, protoţe ţáci vyuţijí svých jazykových znalostí, kdyţ se budou v hodinách ekonomiky prezentovat potencionálnímu zaměstnavateli se svou pracovní nabídkou. Dále má vztah k předmětu stavební provoz, kde zejména učivo o daních, práci a pracovně právních vztazích ţákům umoţní navázat na učivo o rozpočtech a plánování výstavby. Významnou úlohu má také občanská nauka, v níţ je probírána činnost státní správy, samosprávy a legislativa, která se přímo váţe na tvorbu zákonů, přímo i nepřímo ovlivňujících ekonomiku země. Charakteristika učiva Učivo je strukturováno do tematických celků tak, aby ţák co nejlépe pochopil ekonomické vztahy, pojmy a ekonomické prostředí, ve kterém se bude pohybovat. Předmět obsahuje základní učivo, jeţ objasňuje fungování trţní ekonomiky, národního hospodářství, podniku a bankovního systému České republiky a Evropské unie. Součástí výuky je také osvojování praktických dovedností při hledání zaměstnání , kde se ţáci seznamují s nabídkou pracovního zařazení v regionu a učí se objektivně posuzovat moţnosti uplatnění na trhu práce. Rozdělení tematických celků do ročníků

3. ročník

1. 2. 3. 4. 5.

Podstata fungování trţní ekonomiky Podnikání Podnik, podnikové činnosti Pracovně právní vztahy a související činnosti Daňová soustava 75

Ekonomika

6. Národní hospodářství a EU 7. Bankovnictví a pojišťovnictví 8. Historie národního hospodářství Pojetí výuky Výuka probíhá ve třetím ročníku s dotací tří hodin týdně. Ve výuce se uplatňují tyto metody:  slovní výklad vyučujícího;  heuristická metoda: je zaloţena na aktivním zapojení ţáků do procesu hledání a získávání nových vědomostí – problémové situace jsou tvořeny z okruhu učiva a ţivotních zkušeností ţáků tak, aby navozovaly nějaký rozpor nebo představovaly aktuální ekonomický problém, ţák tím získává určitou zkušenost z tvořivé činnosti a osvojuje si způsoby řešení problémových situací;  řízená diskuse: je vhodná u situací, se kterými mají ţáci zkušenosti z praktického ţivota;  autodidaktické metody: představují snahu učit ţáky technice samostatného učení a práce;  metoda problémového výkladu: učitel nastoluje problém, řeší ho sám a odhaluje myšlenkové postupy a řešení – ukazuje tak příklady vědeckého řešení problému s tím, ţe ţáci kontrolují přesvědčivost a logiku tohoto postupu;  individuální konzultace s ţáky. Hodnocení výsledků ţáků Hodnocení ţáků bude probíhat podle školního klasifikačního řádu, a to následujícími formami: 1. Ústní zkoušení, jehoţ předmětem bude zpravidla učivo posledních tří vyučovacích hodin, jeho znalost, pouţití v praxi a vztah k jiţ dříve probraným tématům. 2. Desetiminutové písemné práce, které mají být zaměřené na průběţnou kontrolu znalostí ţáků, především během probírání velkých tematických celků. 3. Písemné zkoušení z celého tematického celku. 4. Seminární práce, které ţáci zpravidla zpracují po probrání určitých tematických celků na témata, jeţ je nejvíce oslovila. 5. Slovní hodnocení znalostí a schopností ţáků, slouţící také k motivaci ţáků. Při hodnocení ţáka bude přihlédnuto k rozvoji klíčových kompetencí a k průřezovým tématům. Přínos předmětu k realizaci průřezových témat Občan v demokratické společnosti: Výuka ekonomiky pomáhá rozvoji sociálních a osobnostních kompetencí ţáků. Ţák chápe ekonomické fungování společnosti, dokáţe ji z ekonomického hlediska analyzovat a ví, jak ji můţe na základě subsidiarity1 ovlivňovat. Důleţitým cílem je také uplatňování sociální spravedlnosti a sledování nejen osobních, ale i veřejných zájmů.

76

Ekonomika Člověk a ţivotní prostředí: Ekonomika klade zvláštní důraz na propojení enviromentální výchovy s ekonomickým prostředím. Trvale udrţitelný rozvoj je cílem, který je mimořádně důleţitý pro ekonomickou prosperitu dalších generací. Člověk a svět práce: Člověk a svět práce je velkým tématem ekonomiky obecně. Práce je jedním z nejdůleţitějších a nejrozmanitějších vstupů, proto je jí věnována mimořádná pozornost. Ekonomika zdůrazňuje význam vzdělání pro ţivot a motivuje ţáky k aktivnímu pracovnímu ţivotu a úspěšné kariéře. Dále vede k tomu, ţe si ţáci uvědomí dynamiku ekonomických a technologických změn v současném světě a z toho plynoucí význam profesní mobility, rekvalifikací, sebevzdělávání a celoţivotního učení. Informační a komunikační technologie: Pro výuku ekonomiky je toto průřezové téma zásadní, proto bude její součástí je rovněţ práce s internetem a s odbornými ekonomickými publikacemi.

77

Ekonomika Ročník: 3.

hodin týdně 3,



Podstata fungování trţní ekonomiky

Ţák:  pouţívá a je schopen aplikovat základní ekonomické pojmy;  dokáţe na příkladu vysvětlit termín uţitek;  zná výrobní faktory a ví, co je cenou práce, půdy a kapitálu;  dokáţe popsat hospodářský a politický cyklus v trţní ekonomice a zdůvodnit jejich interakci;  na příkladu popíše fungování trţního mechanismu;  dokáţe aplikovat vliv ceny na vývoj nabídky a poptávky s tím, ţe je schopen určit rovnováţnou cenu a všechny výše uvedené termíny vyjádří formou grafu;  pouţívá a aplikuje termíny: inferiorní zboţí, substituty, komplementy a elasticita nabídky a poptávky. Učivo: 1.1 Potřeby, statky, sluţby, spotřeba, uţitek a ţivotní úroveň 1.2 Výroba a výrobní faktory, inputy a outputy, hospodářský proces 1.3 Trh, trţní subjekty, nabídka a poptávka, zboţí, cena, elasticita 2.

Podnikání

2.1 2.2 2.3 2.4

Ţák: zná jednotlivé právní formy podnikání a dovede charakterizovat jejich klady a zápory; vytvoří podnikatelský záměr a zakladatelský rozpočet; orientuje se ve formulářích a přílohách ţádosti k vydání ţivnostenského oprávnění; pracuje s obchodním zákoníkem, vyhledá v ţivnostenském zákoně potřebné informace; orientuje se ve způsobech ukončení podnikání; zná základní povinnosti podnikatele vůči státu; zná jednotlivé způsoby ručení; zná a dovede aktivně vyuţívat rejstřík ekonomických subjektů ARES. Učivo: Podnikání a jeho právní formy Podnikatelský záměr Podnikání podle Ţivnostenského zákona a Obchodního zákoníku Podnikání v rámci EU

3.

Podnik, podnikové činnosti

     

Ţák: rozlišuje oběţný a dlouhodobý majetek; rozlišuje účetní a daňové odpisy; vypočítá hodnotu majetku podniku; rozlišuje jednotlivé nákladové druhy; orientuje se ve struktuře podnikových činností; dokáţe aplikovat zásady racionálního zásobování;

       

78

Ekonomika         3.1 3.2 3.3 3.4 3.5 3.6 3.7

zná metodu řízení zásob ABC; dokáţe popsat vývoj investice pomocí modelu bostonské poradenské skupiny BCG; charakterizuje průběh výrobní činnosti; provede jednoduché propočty spotřeby a velikosti nákupu; vypočítá zhodnocení investice; zná SWOT analýzu i nástroje marketingu a umí jich vyuţívat; rozlišuje jednotlivé části procesu řízení a jejich funkci; zná a dokáţe aplikovat jednotlivé styly řízení. Učivo: Majetek podniku Náklady, výnosy Hlavní činnosti podniku Zásobovací činnost Investiční činnost, druhy investic v oboru Marketing Management

4.

Pracovně právní vztahy a související činnosti

4.1 4.2 4.3 4.4 4.5 4.6 4.7 4.8 4.9

Ţák: vyhledává informace o nabídkách zaměstnání , rozlišuje je a reaguje na ně; je schopen se prezentovat potencionálnímu zaměstnavateli, a to i v cizím jazyce; zná všechny náleţitosti pracovní smlouvy a dovede ji sestavit; orientuje se v pracovně právních vztazích a dovede je uplatnit při stanovení pracovních podmínek, při změně nebo rozvázání pracovního poměru apod.; odlišuje pracovní smlouvu a dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr z hlediska odměny, pojištění a daně; orientuje se v zákonné úpravě mezd, provádí mzdové výpočty a zákonné odvody; vypočte sociální a zdravotní pojištění; rozlišuje klady a zápory minimální mzdy. Učivo: Zaměstnání , úřad práce Nezaměstnanost, rekvalifikace Vznik, změna a ukončení pracovního poměru Povinnosti a práva zaměstnance a zaměstnavatele Zákoník práce Celoţivotní vzdělávání Mzdová soustava, sloţky mzdy, mzdové předpisy Daně z příjmů Systém sociálního a zdravotního zabezpečení

5.

Daňová soustava

    

Ţák: orientuje se v soustavě daní a v jejich registraci; zná základní daňové pojmy a termíny; dovede vyhotovit daňové přiznání; rozliší princip přímých a nepřímých daní; rozlišuje daňovou evidenci pro plátce a neplátce DPH.

       

79

Ekonomika Učivo: 5.1 Přímé a nepřímé daně 5.2 Daňová evidence 6.

Národní hospodářství a EU

6.1 6.2 6.3 6.4 6.5 6.6 6.7 6.8

Ţák: rozlišuje význam ukazatelů vývoje národního hospodářství ve vztahu k oboru; popíše výpočet hrubého domácího produktu a hrubého národního produktu, zná rozdíly; vysvětlí pojem stínová ekonomika; rozlišuje rozdíl mezi nominálním a reálným produktem; objasní příčiny a druhy nezaměstnanosti a je schopen posoudit její vliv na ekonomiku; dokáţe definovat inflaci, její druhy a vliv na ekonomiku; pouţívá index spotřebitelských cen CPI a umí vypočítat inflaci; rozlišuje rozdíl mezi zvýšením cenové hladiny a inflací; popíše úlohu velkých a malých podniků v ekonomice státu; na příkladech popíše příjmy a výdaje státního rozpočtu; popíše monetární a fiskální politiku státu a vysvětlí jejich vliv na ekonomiku; chápe důleţitost evropské integrace; zhodnotí ekonomický dopad členství ČR v EU. Učivo: Struktura národního hospodářství Činitelé ovlivňující úroveň národního hospodářství Hrubý domácí produkt Nezaměstnanost Inflace Platební bilance Státní rozpočet Evropská unie

7.

Bankovnictví a pojišťovnictví

            

Ţák: popíše duální systém českého bankovnictví; zná funkce a poslání centrální banky, Světové banky a Mezinárodního měnového fondu; rozlišuje jednotlivé druhy úvěrů; popíše funkci peněz a ochranné známky bankovek. Učivo: 7.1 Česká národní banka, komerční banky 7.2 Mezinárodní banka pro obnovu a rozvoj 7.3 Mezinárodní měnový fond    

Historie národního hospodářství Ţák:  zná jednotlivé etapy vývoje ekonomiky ČR;  dokáţe posoudit vliv jednotlivých historických etap na vývoj ekonomiky. Učivo: 8.1 Ekonomický vývoj v ČR od roku 1918 do 1945 8.2 Ekonomický vývoj v ČR od roku 1945 do 1989 8.3 Ekonomický vývoj v ČR od roku 1989 dosud 8.

80

Tělesná výchova

Tělesná výchova Obor: 78-42-M/01 Technické lyceum Forma vzdělávání: denní studium Platnost: od 1. 9. 2009


Cíle vyučovacího předmětu Výuka tělesné výchovy navazuje na poznatky získané v základním vzdělávání a dále je rozvíjí. Pod tělesnou výchovou rozumíme cílevědomou, výchovnou a vzdělávací činnost působící na tělesný a pohybový vývoj člověka, upevňovaní jeho zdraví, zvyšování tělesné zdatnosti a pohybové výkonnosti, na získání základního teoretického a praktického tělovýchovného vzdělání, na utváření trvalého vztahu člověka k pohybové aktivitě. Poznatky v tělesné výchově shromaţďují informace z různých vědních oborů (fyziologie, anatomie, biomechaniky, hygieny, pedagogiky, psychologie, kinantropologie aj.), které jsou zčásti obsaţeny ve vyučovacích předmětech občanská nauka, biologie a ekologie. Navíc ţáci absolvují přednášky, vedené odborníkem v dané oblasti, jako např. sexualita a partnerské vztahy, drogy, komunikace v kolektivu atd. K elementárním vědomostem, které si mají ţáci v tělesné výchově osvojit, patří znalost základních pravidel sportovních her a soutěţí, názvosloví, vědomostí o lidském těle a změnách, jeţ při provádění tělesných cvičení probíhají, znalost základů hygieny, pravidel správné výţivy, zásad sestavování a vedení komplexů všestranně rozvíjejících cvičení, bezpečnosti v tělesné výchově, regenerace a kompenzace. Určitá část této oblasti je nezastupitelná jinými zařazeny. Vzdělávací cíle jsou: A. Informativní  interiorizované poznatky z tělesné kultury;  osvojené postupy, metody tělesného sebezdokonalování;  vliv a důsledky sociálně patologických závislostí;  podmínky bezpečnosti práce a ochrany zdraví při vzdělávacích činnostech;  zásady jednání při mimořádných situacích a ohroţení;  atributy správné výţivy;  první pomoc;  základní pohybové dovednosti a návyky: chůze, běh, skok, házení aj.;  osvojení činností z jednotlivých sportovních odvětví (viz dále). B. Formativní  rozvinuté základní pohybové schopnosti (vytrvalost, rychlost, obratnost, síla, pohyblivost, rovnováha);  kvalitní pohybový projev (harmonie, ekonomičnost, přesnost, ladnost, rytmus pohybu, správné drţení těla);  senzorické a intelektové schopnosti. Z hlediska klíčových kompetencí klade tělesná výchova důraz na:  pozitivní charakterové a mravní vlastnosti (kolektivní cítění a chování, cílevědomost, iniciativa, samostatnost, kázeň, rozhodnost apod.);  estetické proţívání a hodnocení, tvořivé schopnosti (zájem utvářet krásný pohyb, lidské vztahy aj.);  kladný vztah k přírodě a ochrana ţivotního prostředí;  trvale kladný postoj k pohybové aktivitě, tělesný a funkční postoj, tělesná zdatnost; 81

Tělesná výchova  kompenzace jednostranné zátěţe ve škole (protahovací, vyrovnávací, dechová a relaxační cvičení);  regenerace duševních sil a obnovování pozornosti ţáka;  hygienické návyky (volba vhodného oblečení a obutí dle druhu aktivity, sprcha po zátěţi, větrání místnosti aj.);  potřeba zdravého ţivotního stylu (dostatek pohybových aktivit v denním reţimu, dostatečný spánek, zdravá výţiva). Charakteristika učiva Učivo v tělesné výchově představuje plánovitý systém vědomostí, pohybových dovedností a schopností, které si má ţák osvojit. Základními prvky systému učiva jsou poznatky a činnosti. Ve vyučovacím procesu se poznatky transformují do vědomostí a činnosti do pohybových dovedností a schopností. Činnosti v tělesné výchově nacházejí své uplatnění v provádění tělesných cvičení, která se týkají těchto oblastí: pořadová cvičení, kondiční cvičení, gymnastika a tanec, atletika, sportovní hry, úpoly, testování všeobecné pohybové výkonnosti, sezónní aktivity (bruslení, lyţování, plavání, turistika).

1. ročník

2. ročník

3. ročník

1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9.

Rozdělení tematických celků do ročníků Úvod. Bezpečnost a hygiena v TV Tělesná cvičení Základní gymnastika Úpoly Atletika Kopaná (chlapci) Softbal Plavání Úvod. Bezpečnost a hygiena v TV Tělesná cvičení Základní gymnastika Úpoly Atletika Kopaná (chlapci) Basketbal Odbíjená Netradiční sporty Úvod. Bezpečnost a hygiena v TV Tělesná cvičení Základní gymnastika Úpoly Atletika Florbal Odbíjená Basketbal Netradiční sporty 82

Tělesná výchova

4. ročník

1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9.

Úvod. Bezpečnost a hygiena v TV Tělesná cvičení Základní gymnastika Úpoly Atletika Házená Odbíjená Florbal Netradiční sporty

Pojetí výuky Základní organizační formou povinného předmětu tělesná výchova je vyučovací hodina v rozsahu 45 minut dvakrát týdně. Nepovinné činnosti jsou nabízeny školou a ţáci se jich mohou zúčastnit na základě vlastního zájmu. Jedná se o volitelný předmět sport a pohybové aktivity. Jeho obsah tvoří sporty, které jsou vhodné pro daný věk a pro které má škola vytvořeny odpovídající podmínky. Kaţdá vyučovací hodina je relativně uzavřeným a samostatným celkem, který ale vţdy úzce navazuje na předcházející i následující hodiny. První ročník je specifický spojením dvou vyučovacích hodin do jedné cvičební jednotky, do níţ je zařazena výuka plavání, a navíc je uskutečněn lyţařský a snowboardový výcvikový kurz v maximálním rozsahu 42 hodin. Učivo 2. ročníku je rozšířeno o letní sportovní kurz, v maximálním rozsahu 42 hodin. Ve výuce se uplatňují tyto vyučovací metody:  motivační: motivace ţáků je prioritním faktorem, který rozhoduje o příští efektivitě učení – smyslem je zajistit vyšší aktivitu a osobní zainteresovanost;  expoziční: jejich cílem je zajistit předání obsahu učiva ţákovi učitelem:  přímý přenos od pedagoga na ţáka (popis, výklad, vysvětlení),  zprostředkovaný přenos (ukázka, schéma aj.),  heuristický přístup (tvůrčí aktivita ţáků);  metody samostatné percepční činnosti ţáků;  fixační: jejich podstatou je procvičování, upevňování a zdokonalování jiţ nacvičeného učiva, cílem fixačních metod je odstraňování souhybu, zpřesnění rytmu, zlepšení kinestetické kontroly, optimalizace úsilí, vytváření účinného systému sebekontroly – je zde vhodné zařadit cvičení na trenaţérech, posilovacích zařízeních;  diagnostické: z hlediska průběhu výchovně-vzdělávacího procesu lze aplikovat:  vstupní diagnostiku (zařazuje se do učebního plánu na začátek školního roku, tematického bloku, před začátkem nácviku nového učiva),  průběţnou diagnostiku (prověřuje dílčí úspěšnost v učení),  finální diagnostiku (vztahuje se k uzavřeným cyklům učiva, vyuţita je převáţně v půlroční nebo roční klasifikaci). Vyučovací metody se kombinují s metodami výchovnými, jako jsou kladení poţadavků, přesvědčování, cvičení (jde o záměrné vytváření pedagogických situací, ve kterých je vyţadována určitá ţádoucí reakce ţáka), odměna a trest (podstatou je sociální podmiňování – posílení a usměrnění ţádoucího chování a jednání ţáka), příklad (příklad učitele stupňuje i sniţuje účinky jeho výchovného působení), skupinová výchova (atmosféra ve skupině, vztahy mezi ţáky, např. spolupráce, konkurence aj., stimulují, či destimulují chování učících se ţáků). Učitel dále volí podle typu vyučovací hodiny tyto speciální didaktické formy: 83

Tělesná výchova  doplňková cvičení: hlavním cílem doplňkových cvičení je co nejúčinnější vyuţití didaktického času a zvýšení účinnosti učebního procesu;  forma variabilního provozu: jedná se o takové uspořádání, při němţ ţáci rychle střídají stanoviště a tělesná cvičení, zaměřená především na zdokonalování tělocvičných dovedností;  forma kruhového provozu: je relativně stálé uspořádání učebního procesu, v němţ ţáci postupují po jednotlivých stanovištích, zpravidla do kruhu uspořádaných, a střídají tělesná cvičení, převáţně zaměřená na rozvoj pohybových schopností. Hodnocení výsledků ţáků V tělesné výchově lze hodnocení charakterizovat jako proces soustavného poznávání, pozorování a posuzování ţáka, zaloţený na zjišťování, zaznamenávání, posuzování a hodnocení úrovně jeho osobnosti, jeho učební a pracovní činnosti v tělesné výchově a chování v hodinách. Hodnocení výsledků je v souladu se školním klasifikačním řádem a je výsledkem komplexního přístupu osobnosti učitele. Zohledňuje výchozí podmínky dané vstupní analýzou kaţdého ţáka. Nejčastěji pouţívané metody a prostředky hodnocení zahrnují klasifikaci nebo slovní hodnocení. Hodnocení můţeme realizovat ve vyučování tělesné výchovy také pomocí souhlasných nebo nesouhlasných gest, mimikou, resp. výrazem tváře. Klasifikujeme v rozsahu pěti stupňů, ţáci osvobození z tělesné výchovy ze zdravotních důvodů se neklasifikují. Hodnocení je zaloţeno na těchto základních ukazatelích: 1. Test ze základů pravidel dané sportovní hry, disciplíny. 2. Individuální zvládnutí jednotlivých gymnastických prvků. 3. Zvládnutí jednotlivých gymnastických prvků v sestavě (po technické i estetické stránce). 4. Zvládnutí základů techniky vybraných atletických disciplín. 5. Splnění základních limitů vybraných atletických disciplín. 6. Zvládnutí techniky herních činností jednotlivce vybraných sportovních odvětví. 7. Zvládnutí základů technicko-taktických dat ve hře. Přínos předmětu k realizaci průřezových témat Člověk a ţivotní prostředí: Tělesná výchova vede k odpovědnosti člověka za uchování ţivotního prostředí, k vytváření hodnot a postojů ve vztahu k němu. Přispívá k informovanosti v oblasti ekologie člověka (vliv prostředí na lidské zdraví, problematika drog, vývoj člověka). Vede k zajištění bezpečnosti práce a ochrany zdraví. Učí jednat hospodárně, ekonomicky a efektivně. Občan v demokratické společnosti: Ţáci jsou ve výuce vedeni ke schopnosti morálního úsudku a sebeodpovědnosti, díky častým diskusím se učí jednat s lidmi, a díky tomu mohou hodnotit situaci a nalézat kompromisy. Při různých aktivitách dochází ke kontaktu s ostatními, a tím i k specifickým situacím, v nichţ se učí rychle a samostatně jednat. Člověk a svět práce: Tělesná výchova rozvíjí schopnost komunikovat a jednat, učí ţáky analyzovat a vyhodnocovat situace. Přispívá k zajištění optimálního zdravotního stavu. Informační a komunikační technologie: Digitálním zpracováním výsledků pohybových aktivit lze přispět k větší přehlednosti jednotlivých výkonů ţáků. Takto vytvořené hodnocení je více transparentní. Vyuţitím audiovizuální techniky lze snadněji provést korekci negativních návyků při provádění pohybových aktivit v rámci hodin tělesné výchovy.

84

Tělesná výchova Ročník: 1.

hodin týdně 2,



Úvod. Bezpečnost a hygiena v TV

1.1 1.2 1.3 1.4

Ţák: volí sportovní vybavení odpovídající příslušné sportovní činnosti a okolním podmínkám (bezpečnost, zařízení, hygiena, klimatické podmínky); seznamuje se s odbornou terminologií; dokáţe vyhledat potřebné informace týkající se zdraví a pohybu; racionálně jedná v situacích osobního a veřejného ohroţení; prokáţe dovednost poskytnutí pomoci. Učivo: Bezpečnost a hygiena v TV, zásady chování Význam pohybu pro zdraví Pravidla her a soutěţí, záchrana a dopomoc Negativní vliv alkoholu a tabáku na lidský organismus

2.

Tělesná cvičení

    

2.1 2.2 2.3 2.4

Ţák: ovládá kompenzační cvičení k regeneraci tělesných a duševních sil, taktéţ vzhledem k budoucímu povolání; uplatňuje vzájemnou pomoc při cvičení; rozvíjí své kondiční schopnosti. Učivo: Průpravná cvičení Kondiční cvičení (posilování velkých svalových skupin na zpevnění svalového korzetu) Relaxační, vyrovnávací a kompenzační cvičení Koordinační cvičení

3.

Základní gymnastika

  

Ţák:  rozvíjí orientaci v prostoru a v čase;  uplatňuje zásady bezpečnosti při pohybových aktivitách;  umí sestavit pohybové vazby;  koordinuje pohyb;  rozpoznává souhyby;  aplikuje dovednosti (přemet stranou, kotoul letmo, stoj na rukou, roznoţka, výmyk, přešvih, toč jízdmo, houpání ve svisu, překoty atd.) Učivo: 3.1 Základní – posilování, strečink, šplh (tyč a lano) 3.2 Aerobik (dívky) – dance, interval, bodystyling 3.3 Sportovní – akrobacie, přeskok, hrazda, kruhy, trampolína

85

Tělesná výchova 4.

Úpoly

Ţák:  rozpozná ukazatele své tělesné zdatnosti;  předvídá situace;  rozpozná netradiční situaci;  umí zpevnit a uvolnit své tělo. Učivo: 4.1 Pády – vpřed, vzad 4.2 Překonávání překáţek 4.3 Základní sebeobrana 5.

Atletika

Ţák:  umí vyuţívat pohybové činnosti pro všestrannou pohybovou přípravu a zvyšování tělesné zdatnosti;  zjišťuje fyziologické hodnoty a motorické výkony;  pouţívá získané zásady sportovního tréninku;  aplikuje znalosti osobní aerobní a svalové zdatnosti, pohyblivosti;  orientuje se v pravidlech atletických soutěţí. Učivo: 5.1 Běhy (hladké a přespolní, překáţkové, štafetové, sprinty, vytrvalostní) 5.2 Skoky (výška, dálka, z místa snoţmo) 5.3 Vrhačské disciplíny (hod míčkem, vrh koulí) 6.

Kopaná (chlapci)

Ţák: dovede rozlišit sportovní od nesportovního jednání; ovládá základní pravidla a smluvená gesta; aplikuje herní prvky ve hře, trénuje lokomoci. Učivo: 6.1 Herní činnost jednotlivce, ţonglování, vedení a zpracování míče, střelba na bránu 6.2 Malá kopaná, futsal 6.3 Herní systémy (postupný útok, rychlý útok, osobní obrana, zóna)   

7.     7.1 7.2 7.3 7.4

Softbal Ţák: osvojuje si pravidla hry; synchronizuje pohyb paţí a dolních končetin; rozvíjí rychlost pohybových reakcí; spolupracuje na týmových herních činnostech druţstva. Učivo: Vysvětlení základních pojmů, ukázka výzbroje, výstroje Jednoduchá hra s vysvětlením pravidel a pojmů (strike, ball, out, faul ball) Nácvik techniky odpalování, vysvětlení pravidel (strike zoon, base on balls) Nácvik odpalování, běh po metách, sliding, kradení met 86

Tělesná výchova 8.        8.1 8.2 8.3 8.4 8.5 8.6

Plavání Ţák: koriguje pohybový reţim dle svých schopností; ověřuje si úroveň tělesné zdatnosti a svalové nerovnováhy; zvyšuje svoji vytrvalost a kondici; prokáţe schopnost poskytnutí první pomoci při tonutí; dovede rozpoznat hrozící nebezpečí (únava, křeč) a umí na ně reagovat; vyrovnává jednostrannou tělesnou a duševní zátěţ; uplatňuje své znalosti s cílem pozitivně působit na zdravotní stav organismu. Učivo: Bezpečnost, hygiena, význam plavání pro rozvoj zdatnosti, pro prevenci a korekci svalových a jiných oslabení Nácvik a zdokonalování techniky plaveckého způsobu prsa Nácvik a zdokonalování techniky plaveckého způsobu kraul Nácvik a zdokonalování techniky plaveckého způsobu znak Nácvik záchrany tonoucího, poskytnutí první pomoci Vodní pólo

Ročník: 2.

hodin týdně 2,



Úvod. Bezpečnost a hygiena v TV

1.1 1.2 1.3 1.4

Ţák: volí sportovní vybavení odpovídající příslušné sportovní činnosti a okolním podmínkám (bezpečnost, zařízení, hygiena, klimatické podmínky); vhodně pouţívá odbornou terminologii; dovede se zapojit do organizace; dokáţe vyhledat potřebné informace týkající se zdraví a pohybu; rozezná a eliminuje činnosti a situace ohroţující zdraví; racionálně jedná v situacích osobního a veřejného ohroţení; prokáţe dovednost poskytnutí pomoci; orientuje se v nabídce antikoncepce. Učivo: Bezpečnost a hygiena v TV, zásady chování Význam pohybu pro zdraví Pravidla her a soutěţí, záchrana a dopomoc Zásady první pomoci

2.

Tělesná cvičení

       

 

Ţák: ovládá kompenzační cvičení k regeneraci tělesných a duševních sil, taktéţ vzhledem k budoucímu povolání; uplatňuje osvojené způsoby relaxace; 87

Tělesná výchova    2.1 2.2 2.3 2.4

umí samostatně rozhodnout o vhodnosti pohybové aktivity; uplatňuje vzájemnou pomoc při cvičení; rozvíjí své kondiční schopnosti. Učivo: Průpravná cvičení Kondiční cvičení (posilování s vlastní vahou, kruhový trénink) Relaxační, vyrovnávací a kompenzační cvičení (strečink, prvky power jógy) Koordinační cvičení

3.


Ţák:  poskytuje dopomoc při provádění cviků;  uplatňuje zásady bezpečnosti při pohybových aktivitách;  je schopen sladit pohyb s hudbou;  rozvíjí orientaci v prostoru a v čase;  pociťuje uspokojení a radost z prováděné pohybové činnosti;  aplikuje dovednosti (přemet stranou, kotoul letmo, stoj na rukou, roznoţka, výmyk, přešvih, toč jízdmo, houpání ve svisu, překoty atd.)  upevňuje svůj pozitivní postoj k tělesné kultuře. Učivo: 3.1 Základní gymnastika – posilování s gymnastickým náčiním (medicinbaly, tyče, činky aj.), strečink, šplh (tyč a lano), ručkování 3.2 Aerobik (dívky) – dance, interval, bodystyling 3.3 Sportovní gymnastika – akrobacie (kotoul letmo, stoj na rukou, přemet vpřed, rovnováţné prvky a vazby), přeskok (roznoţka nadél a našíř, skrčka), hrazda (přešvihy, výmyk, toč jízdmo, toč vzad a vazby), kruhy (překoty, houpání ve svisu, obraty), trampolína (přímé skoky, obraty) 4.

Úpoly

Ţák: ovládá negativní emoce; předvídá situace; rozpozná netradiční situaci; umí zpevnit a uvolnit své tělo. Učivo: 4.1 Pády – stranou, přes překáţku 4.2 Přetahování (s úchopem za část těla, pomocí lana aj.) 4.3 Základní sebeobrana (návaznost na 1. ročník)    

5.

Atletika

    

Ţák: seznamuje se s organizačními prvky soutěţe; zjišťuje fyziologické hodnoty a motorické výkony; pouţívá získané zásady sportovního tréninku; aplikuje znalosti osobní aerobní a svalové zdatnosti, pohyblivosti; volí individuální tempo dle svých schopností; 88

Tělesná výchova vyuţívá atletické kondiční činnosti pro rozvoj zdatnosti;  orientuje se v pravidlech atletických soutěţí. Učivo: 5.1 Běhy (hladké a přespolní, překáţkové, štafetové, sprinty, vytrvalostní) 5.2 Skoky (výška, dálka, z místa – snoţmo) 5.3 Vrhačské disciplíny (hod míčkem, vrh koulí) 6.

Kopaná (chlapci)

Ţák:  dovede rozlišit sportovní od nesportovního jednání;  aplikuje herní prvky ve hře, trénuje lokomoci;  upevňuje hygienické návyky;  dovede se podílet na vedení hry;  transferuje tréninkové efekty do sportovních výkonů. Učivo: 6.1 Herní činnosti hráče v poli (výběr místa, zpracování míče, vhazování, obsazování hráče, odebírání míče) 6.2 Herní činnost brankáře (vykopávání míče, chytání míče, řízení obrany) 6.3 Průpravné hry herních systémů, řízená hra 7.

Basketbal

7.1 7.2 7.3 7.4

Ţák: rozvíjí výbušnou sílu, rychlost, schopnost rychlé orientace; přizpůsobuje činnost okamţité, rychle se měnící situaci; aplikuje intelektuální dovednosti, jako jsou percepce, interpretace, anticipace, predikce; rozvíjí sociálně-interakční dovednosti kooperativního a kompetitivního charakteru. Učivo: Herní činnost jednotlivce (manipulace s míčem, dribling) Dvojtakt, střelba na koš, přihrávka Uvolňování bez míče, s míčem, „hoď a běţ “ Herní kombinace (obranné, útočné, zóna)

8.

Odbíjená

   

Ţák: rozvíjí schopnost rychlé orientace v měnících se podmínkách; osvojuje si správnou strukturu pohybu; rozvíjí rychlost pohybových reakcí; spolupracuje na týmových herních činnostech druţstva. Učivo: 8.1 Odbíjení míče prsty do jednoho směru, odbíjení pod úhlem – VOO (vrchní odbití obouruč), hra 2 na 2 8.2 SOO (spodní odbití obouruč) na místě, po přesunu 8.3 Spodní podání, nahrávka, hra 3 na 3    

89


Netradiční sporty

Ţák: seznamuje se se základy, principy a moţnostmi různých sportů; utváří si „pohybovou gramotnost“ pro netradiční sporty. Učivo: 9.1 Ringo (hra podle upravených pravidel) 9.2 Squash (základní pravidla a údery) 9.3 Bruslení

 

90

Tělesná výchova

Ročník: 3.

hodin týdně 2,


Výsledky vzdělávání a kompetence 1.          1.1 1.2 1.3 1.4

2.

Úvod. Bezpečnost a hygiena v TV Ţák: volí sportovní vybavení odpovídající příslušné sportovní činnosti a okolním podmínkám (bezpečnost, zařízení, hygiena, klimatické podmínky); dovede se zapojit do organizace; dokáţe vyhledat potřebné informace týkající se zdraví a pohybu; rozezná a eliminuje činnosti a situace ohroţující zdraví; racionálně jedná v situacích osobního a veřejného ohroţení; uplatňuje ve svém jednání znalosti o stavbě a funkci lidského těla; prokáţe dovednost poskytnutí pomoci; diskutuje a argumentuje o etice v partnerských vztazích; umí si připravit program osobního rozvoje. Učivo: Bezpečnost a hygiena v TV, zásady chování Pravidla her a soutěţí, záchrana a dopomoc Prostředky ke zvyšování síly, rychlosti, vytrvalosti, obratnosti a pohyblivosti Hlavní faktory sestavování a vedení sestav všeobecně rozvíjejících nebo cíleně zaměřených cvičení Tělesná cvičení

Ţák:  ovládá kompenzační cvičení k regeneraci tělesných a duševních sil, taktéţ vzhledem k budoucímu povolání;  uplatňuje osvojené způsoby relaxace;  umí samostatně rozhodnout o vhodnosti pohybové aktivity;  uplatňuje vzájemnou pomoc při cvičení;  rozvíjí své kondiční schopnosti. Učivo: 2.1 Průpravná cvičení (zahřátí, protaţení aj.) 2.2 Kondiční cvičení (posilování na přístrojích) 2.3 Relaxační, vyrovnávací a kompenzační cvičení 3.


     

Ţák: optimalizuje úroveň svých pohybových schopností a estetického proţívání; uplatňuje vlastní kreativitu při tvorbě sestav; je schopen sladit pohyb s hudbou; umí sestavit pohybové vazby; rozpoznává souhyby; aplikuje dovednosti (přemet stranou, kotoul letmo, stoj na rukou, roznoţka, výmyk, 91

Tělesná výchova přešvih, toč jízdmo, houpání ve svisu, překoty atd.)  formuje osobnost sebeovládáním, rozhodností, vzájemnou pomocí, přesností. Učivo: 3.1 Základní – strečink, šplh (tyč a lano) 3.2 Aerobik (dívky) – power, s vyuţitím švihadel 3.3 Sportovní – akrobacie (přemet stranou ze zvýšené plochy, návaznost s tanečními prvky, kotouly s obměnou), přeskok (nácvik letové fáze), bradla o stejné ţerdi, trampolína (kotoul letmo, salto vpřed) 4.

Úpoly

Ţák:  rozpozná ukazatele své tělesné zdatnosti;  osvojuje si správné dýchání a přenos energie;  klade si poţadavky na tělesnou zdatnost;  předvídá situace;  rozpozná netradiční situaci;  respektuje soupeře a ovládá své emoce. Učivo: 4.1 Střehový postoj a odpory v něm, přetlaky, přetahy 4.2 Drţení a sledování soupeře, boj o únik z drţení 5.

Atletika

Ţák: zjišťuje fyziologické hodnoty a motorické výkony; hodnotí naměřené hodnoty; pouţívá získané zásady sportovního tréninku; aplikuje znalosti osobní aerobní a svalové zdatnosti, pohyblivosti; volí individuální tempo dle svých schopností; vyuţívá atletické kondiční činnosti pro rozvoj zdatnosti; dovede rozhodnout o umístění v závodech. Učivo: 5.1 Běhy (hladké a přespolní, překáţkové, štafetové, sprinty, vytrvalostní) 5.2 Skoky (výška, dálka) 5.3 Vrhačské disciplíny (vrh koulí – zdokonalení techniky)       

92


Florbal

Ţák:  rozvíjí a uspokojuje svou potřebu soupeření, seberealizace, společenského kontaktu;  klade si poţadavky na tělesnou zdatnost;  rozvíjí pohybovou tvořivost, taktizuje;  prohlubuje senzomotorické schopnosti. Učivo: 6.1 Herní činnost jednotlivce (vedení míčku, přihrávky) 6.2 Hra 2 na 2 s upravenými pravidly 6.3 Uvolňování se s míčkem, bez míčku, hra 3 na 3 7.

Odbíjená

Ţák: rozvíjí schopnost rychlé orientace v měnících se podmínkách; osvojuje si správnou strukturu pohybu; rozvíjí rychlost pohybových reakcí; spolupracuje na týmových herních činnostech druţstva. Učivo: 7.1 VOO, SOO – zdokonalení techniky z niţších ročníků 7.2 Postavení na příjmu, herní systémy 7.3 Vrchní podání (plachtící, smečované)    

8.

Basketbal

8.2 8.3 8.4

Ţák: orientuje se v herních systémech a v útočných kombinacích; přizpůsobuje činnost okamţité, rychle se měnící situaci; aplikuje intelektuální dovednosti, jako jsou percepce, interpretace, anticipace, predikce; dovede řídit utkání a rozhodnout sporné momenty. Učivo: Herní činnost jednotlivce (střelba vrchní jednoruč z krátké a střední vzdálenosti, střelba po pohybu) Herní systémy (postupný útok proti osobní obraně, rychlý protiútok, zónová obrana) Utkání podle oficiálních pravidel Streetball

9.

Netradiční sporty

    8.1

Ţák: seznamuje se se základy, principy a moţnostmi různých sportů; utváří si „pohybovou gramotnost“ pro netradiční sporty. Učivo: 9.1 Stolní tenis 9.2 Lezení (cvičná stěna) 9.3 Hokej  

93

Tělesná výchova Ročník: 4.

hodin týdně 2,

34 týdnů,

celkem 68 hodin

Výsledky vzdělávání a kompetence 1.        1.1 1.2 1.3 1.4

2.

Úvod. Bezpečnost a hygiena v TV Ţák: dovede se zapojit do organizace; uplatňuje ve svém jednání znalosti o stavbě a funkci lidského těla; prokáţe dovednost poskytnutí pomoci sobě i jiným; pěstuje si návyky správné ţivotosprávy; formuje si pozitivní vztah k ţivotnímu prostředí; dovede rozpoznat hrozící nebezpečí a ví, jak se doporučuje na ně reagovat; umí si připravit program osobního rozvoje. Učivo: Bezpečnost a hygiena v TV, záchrana a dopomoc Význam pojmu zdravotně orientovaná zdatnost, pohybový reţim Škodlivý vliv alkoholu, tabáku a drog na pohybovou výkonnost Hlavní faktory sestavování a vedení sestav všeobecněrozvíjejících nebo cíleně zaměřených cvičení Tělesná cvičení

Ţák:  rozpozná a dovede kompenzovat jednostrannou zátěţ a svalovou nerovnováhu;  zná způsoby odstranění negativních vlivů zátěţe při konkrétních druzích zaměstnání ;  rozšiřuje zásobu konkrétních kompenzačních cviků;  ovládá zásady přípravy organismu před pohybovou činností. Učivo: 2.1 Cvičení pro přípravu organismu před pohybovou činností 2.2 Cvičení pro rozvoj kloubní pohyblivosti a pro správné drţení těla 2.3 Cvičení motivační, tvořivá, psychomotorická a relaxační 3.


Ţák: umí sestavit pohybové vazby; vyuţívá tvořivosti k vytvoření pohybových sestav; rozpoznává a odstraní souhyby; ovládá záchranu a dopomoc při sportovní gymnastice; je schopen vybrat hudbu, vytvořit choreografii. Učivo: 3.1 Základní – posilování, strečink 3.2 Aerobik (dívky) – tvorba vlastní choreografie 3.3 Sportovní – akrobacie (salto vpřed z můstku), přeskok (skok s oddáleným odrazem)     

94


Úpoly

Ţák:  respektuje specifika bezpečnosti při úpolech;  osvojuje si základní filozofii sebeobranných činností;  zná právní aspekty vyuţití a zneuţití bojových prvků. Učivo: 4.1 Základní prvky juda (obrana proti obejmutí zpředu, obrana proti škrcení) 5.

Atletika

Ţák:  zjišťuje fyziologické hodnoty a motorické výkony;  dovede vyvodit závěr z naměřených hodnot;  zná specifika bezpečnosti a hygieny při atletických činnostech;  aplikuje znalosti osobní aerobní a svalové zdatnosti, pohyblivosti;  vyuţívá atletické kondiční činnosti pro rozvoj zdatnosti;  dodrţuje pravidla atletických disciplín. Učivo: 5.1 Běhy (hladké a přespolní, překáţkové, štafetové, sprinty, vytrvalostní) 5.2 Skoky (výška, dálka, z místa snoţmo) 5.3 Vrhačské disciplíny (vrh koulí) 6.

Házená

6.1 6.2 6.3 6.4

Ţák: dovede rozlišit sportovní od nesportovního jednání; spolupracuje na týmových herních činnostech druţstva; rozvíjí pohybovou tvořivost, taktizuje; ovládá základní pravidla a smluvená gesta rozhodčích u osvojovaných her; rozvíjí koordinaci, vytváří si odolnost a adaptaci na psychickou zátěţ; je veden k disciplíně a houţevnatosti, aplikuje herní prvky ve hře. Učivo: Dribling, přihrávky, vedení míče Uvolňování bez míče, s míčem, střelba Nácvik herních kombinací (útočná obrana) Řízená hra

7.

Odbíjená

     

Ţák:  diagnostikuje herní výkon;  aplikuje naučené herní kombinace při samotné hře;  provádí zápis zápasu, turnaje;  spolupracuje na týmových herních činnostech druţstva. Učivo: 7.1 OOV za sebe, v pádu 7.2 Přihrávka na vbíhajícího nahrávače 7.3 VOJ (lob, smeč, dvojblok) 95

Tělesná výchova 7.4 Beachvolleyball 8.

Florbal

Ţák:  učí se anticipovat a kombinovat, řešit situace;  upevňuje si dovednosti získané v předešlých ročnících;  taktizuje po předcházející analýze hry;  zaujímá reálný postoj ke své fyzické kondici. Učivo: 8.1 Herní činnost jednotlivce (vedení míčku, přihrávky) 8.2 Hra 3 na 3 s upravenými pravidly 8.3 Střelba na bránu, hra 4+1 s pravidly 9.   9.1 9.2 9.3 9.4

Netradiční sporty Ţák: seznamuje se se základy, principy a moţnostmi různých sportů; utváří si „pohybovou gramotnost“ pro netradiční sporty. Učivo: Tenis Badminton Ragby Spinning

96

Matematika

Matematika Obor: 78-42-M/01 Technické lyceum Forma vzdělávání: denní studium Platnost: od 1. 9. 2009


Cíle vyučovacího předmětu Matematika na střední odborné škole navazuje na znalosti získané v základním vzdělávání. Na technickém lyceu má funkci především všeobecně vzdělávací, neboť tento studijní obor je určen výhradně jako příprava na vysokou školu technického a přírodovědného zaměření. Ţák si během studia uvědomuje, ţe matematika nachází uplatnění v mnoha oborech lidské činnosti – ekonomii, technice, sociologii, v oblasti přírodních věd např. ve fyzice, chemii je nezastupitelná. Matematické vzdělávání přispívá k rozvoji abstraktního a analytického myšlení, rozvíjí logické uvaţování, vede ţáky k aktivnímu a samostatnému řešení úloh a problémů, vede je ke schopnosti aplikovat matematické poznatky v ostatních odborných předmětech, při řešení úloh z běţného ţivota a následně k vyuţití získaného řešení v praxi. Těţiště výuky spočívá v aktivním osvojování strategie řešení úloh a problémů, k pochopení kvantitativních vztahů v přírodě a společnosti. Vybavuje ţáky poznatky uţitečnými a potřebnými v běţném ţivotě i pro vysokoškolské studium. Výuka směřuje k osvojení následujících kompetencí:  ţák ovládá jazyk matematiky a matematickou symboliku, naučí se přesně vyjadřovat a formulovat své myšlenky, rozumí logické stavbě matematické věty, dovede jednouchou větu dokázat;  ţák vyuţívá matematické vědomosti a dovednosti v praxi při řešení úloh z běţného ţivota;  ţák rozvíjí své logické myšlení a úsudek;  samostatně analyzuje texty úloh, najde správný postup při jejich řešení, vyhodnotí a zdůvodní správnost výsledku vzhledem k zadaným podmínkám;  rozvíjí svou prostorovou představivost;  naučí se vyhledávat a zpracovávat informace z různých zdrojů – grafů, diagramů, tabulek a Internetu, analyzuje a interpretuje statistické údaje;  aplikuje matematické poznatky v jiných předmětech (ve fyzice, stavební mechanice, chemii);  ţák je schopen propojit jednotlivé tematické okruhy, nevnímá je odděleně, porozumí vzájemným vztahům mezi nimi, vytváří si potřebný nadhled důleţitý pro proniknutí do podstaty oboru;  pouţívá pomůcky – odbornou literaturu, Internet, kalkulátor, rýsovací potřeby, PC.     

Z hlediska klíčových kompetencí matematika klade důraz na: numerické aplikace – volba správného matematického postupu, správné výpočty na kalkulačce; řešení problémů a posuzování výsledků řešení; komunikativní dovednosti – srozumitelný, souvislý a jazykově správný projev, aktivní účast v diskusi, schopnost formulovat a obhajovat své názory a respektovat názory druhých; modelování (zejména grafické) reálných situací; posílení a rozvíjení pracovitosti, důslednosti a odpovědnosti.

97

Matematika Charakteristika učiva Učivo je rozpracováno pro dotaci 16 hodin týdně za studium. Do předmětu je zahrnuta i aplikovaná matematika. Obsah učiva je vymezen tematickými celky, lze jej rozdělit do čtyř základních bloků. 1. Číslo a proměnná: navazuje, prohlubuje a rozšiřuje základní poznatky ze ZŠ, zvládnutí tohoto celku je předpokladem pro studium dalších tematických okruhů, proto mu musí být věnována velká pozornost. 2. Funkce a její průběh: ţák se seznámí se základními typy funkcí, načrtne je, určí jejich vlastnosti, vyuţije je při řešení rovnic a nerovnic, řeší praktické úlohy s vyuţitím poznatků o funkcích a posloupnostech. Uţitím diferenciálního počtu vyšetří průběh funkce, zná geometrický i fyzikální význam derivace funkce, seznámí se základy integrálního počtu a jejich aplikací při řešení praktických úloh. 3. Geometrie: zahrnuje planimetrii, stereometrii, analytickou geometrii v rovině i v prostoru. Celek je náročný na prostorovou představivost ţáka, na jeho grafický projev, na rozbor problému, jeho vyřešení a vyhodnocení výsledků. Rozvíjí se geometrická představivost ţáka. Ţák pochopí vzájemný vztah mezi algebrou a geometrií na učivu analytické geometrie. 4. Kombinatorika, pravděpodobnost a statistika v praktických úlohách: Vytváření kombinatorického a pravděpodobnostního myšlení hraje stále významnější úlohu ve studiu matematiky, důleţitá je výuka statistiky, především správná interpretace statistických dat, schopnost vyhodnotit údaje z grafů, tabulek, diagramů. Rozdělení tematických celků do ročníků 1. Prohloubení a rozšíření učiva ZŠ 2. Mocniny a odmocniny 3. Algebraické výrazy 1. ročník 4. Úvod do teorie mnoţin, výroky 5. Lineární rovnice a nerovnice a jejich soustavy 6. Kvadratické rovnice a nerovnice 7. Základy planimetrie – 1. Část 1. Základy planimetrie – 2. část 2. Funkce 2. ročník 3. Goniometrie a trigonometrie 4. Stereometrie 1. Kombinatorika, pravděpodobnost, statistika 2. Analytická geometrie lineárních útvarů v rovině 3. Analytická geometrie lineárních útvarů v prostoru 3. ročník 4. Analytická geometrie kvadratických útvarů 5. Komplexní čísla 6. Posloupnosti 1. Lineární algebra, matice a determinanty 2. Úvod do diferenciálního počtu 4. ročník 3. Úvod do integrálního počtu 4. Shrnutí a systematizace poznatků

98

Matematika Pojetí výuky Základní organizační formou vyučování je vyučovací hodina, kde učitel podle typu hodiny volí různé vyučovací metody:  slovní výklad– vzhledem k náročnosti předmětu je slovní výklad učitele nezastupitelný;  problémové vyučování – učitel formuluje problém a vhodně volenými otázkami vede ţáky k tomu, aby sami na základě svých vědomostí přecházeli postupně k novým pojmům, pravidlům a způsobům řešení;  autodidaktická metoda – samostudium – bude pouţita u některých jednodušších celků;  samostatná práce – práce ţáků s učebním materiálem v mimo vyučovacím čase (doma) i ve vyučovací hodině. Důraz je kladen na motivační činitele. Do výuky budou zařazovány příklady, jejichţ rychlé vyřešení a následné samostatné předvedení bude hodnoceno známkou;  metoda individuálního vyučování – práce s nadanými ţáky – na technickém lyceu se mohou ţáci zapojit do řešení MO, zde jsou nutné individuální konzultace s jednotlivými ţáky. Ţáci technického lycea i stavebnictví, kteří mají zájmem o matematiku se mohou zúčastnit Celostátní matematické soutěţe ţáků SOŠ. Této soutěţi předchází školní kolo, nejlepší ţáci postupují do kola celostátního. Součástí výuky jsou čtvrtletní práce. V 1. aţ 3. ročníku se píše v kaţdém čtvrtletí jedna písemná práce, vypracování trvá jednu vyučovací hodinu; ve 4. ročníku se píší práce tři. Hodnocení výsledků ţáků

1. 2. 3. 4.

5. 6.

Hodnocení výsledků je v souladu se školním řádem a je zaloţeno na těchto základních ukazatelích: Známky ze čtvrtletních prací, jeţ musí být povinně napsány, v případě absence doplněny. Známky z písemných prací zahrnujících celé tematické celky, i ony musí být napsány nebo doplněny. Krátké desetiminutové prověrky týkající se jen malého úseku učiva. Zde vyţadujeme napsání nejméně 60% těchto písemek. Na hodnocení ţáků se dále podílí jejich aktivní projev v samotných vyučovacích hodinách, samostatnost při řešení problémových úloh, výsledky ústního zkoušení především při opakování maturitních témat ve 4. ročníku. Současně se přihlíţí k tomu, jak ţák zvládl všechny výše uvedené Klíčové kompetence. Grafická úprava sešitů, řádné plnění domácích úkolů. Úspěšná účast na matematických soutěţích, jedná se především o Matematickou soutěţ pro střední odborné školy. Přínos předmětu k realizaci průřezových témat

Člověk a ţivotní prostředí: Přínos matematiky k tomuto tématu spočívá v zařazování slovních úloh, které dokumentují jednotlivé problémy ţivotního prostředí (otázky energetických zdrojů, vliv dopravy na ţivotní prostředí, ochrana lesních porostů apod.). V úlohách je vhodné vyuţívat údajů různých statistických výzkumů se vztahem k ţivotnímu prostředí, čímţ k němu pomáhají utvářet kladný vztah a vybízí k nutnosti jeho ochrany. Člověk a svět práce: Matematika na technickém lyceu buduje základ ke studiu na VŠ, učitel pomáhá ţákům orientovat se v nabídce VŠ. Ţák si vytváří reálnou představu nejen o svých schopnostech, ale i o svém uplatnění po absolvování příslušného typu studia.

99

Matematika Informační a komunikační technologie: Počítač je vyuţíván ţáky individuálně, především při přípravě maturitních otázek z matematiky, při hledání informací týkajících se jejich dalšího studia a při tvorbě různých referátů.

100

Matematika Ročník: 1.



Prohloubení a rozšíření učiva ZŠ

Ţák:  provádí základní aritmetické operace v mnoţině reálných čísel;  počítá se zlomky a desetinnými čísly, vyuţívá dělitelnost čísel;  pouţívá různé zápisy reálného čísla;  řeší praktické úlohy s vyuţitím procentového počtu;  vyuţívá trojčlenku při řešení úloh na přímou i nepřímou úměrnost;  odhaduje a zaokrouhluje výsledky numerických výpočtů a účelně vyuţívá kalkulátor;  vyuţívá vlastností goniometrických funkcí pravoúhlého trojúhelníku při řešení jednoduchých úloh. Učivo: 1.1 Číselné obory, reálná čísla a jejich vlastnosti, zaokrouhlování čísel, počítání s racionálními čísly, procentový a úrokový počet, trojčlenka, vyjádření neznámé ze vzorce 1.2 Goniometrické funkce ostrého úhlu 2.

Mocniny a odmocniny

2.1 2.2 2.3 2.4 2.5

Ţák: provádí operace s mocninami a odmocninami; odhaduje výsledky numerických výpočtů a účelně vyuţívá kalkulátor; uţívá mocnin se základem 10 při převádění jednotek; převádí čísla do různých číselných soustav. Učivo: Mocniny s celočíselným exponentem Číselné soustavy, dvojková a šestnáctková soustava Druhá a třetí odmocnina Odmocniny, pravidla pro počítání s odmocninami Mocniny s racionálním exponentem

3.

Algebraické výrazy

   

    3.1 3.2 3.3 3.4

Ţák: určuje definiční obor výrazu a dovede dosadit číselnou hodnotu do výrazu; provádí operace s mnohočleny, lomenými výrazy, výrazy obsahujícími mocniny a odmocniny; rozkládá mnohočleny na součin pomocí vzorců nebo vytýkáním; vyjádří neznámou ze vzorce, aplikuje úpravy výrazů v praktických úlohách. Učivo: Početní úkony s mnohočleny Základní vzorce a jejich uţití Úpravy algebraických výrazů, lomené výrazy, jejich úpravy Výrazy s odmocninami 101

Matematika 4.

Úvod do teorie mnoţin, výroky

4.6 4.7

Ţák: rozlišuje číselné obory (N, Z, Q, I, R) a provádí základní aritmetické operace s čísly; pouţívá absolutní hodnotu reálného čísla, aplikuje geometrický význam absolutní hodnoty; zapíše a znázorní interval, provádí operace s intervaly; vysvětlí pojem mnoţina a ovládá základní operace s mnoţinami; pouţívá správně kvantifikátory a logické spojky; neguje jednoduchý výrok; sestaví pravdivostní tabulky pro základní logické operace a řeší praktické úlohy pomocí pravdivostních tabulek; objasní logickou stavbu matematické věty, provádí jednoduché důkazy. Učivo: Základní mnoţinové pojmy a vztahy Operace s mnoţinami Vennovy diagramy Absolutní hodnota, intervaly, operace s intervaly, mnoţinový zápis Výrokové kvantifikátory a logické spojky, negace, konjunkce, alternativa, implikace a ekvivalence Výroková logika, sloţené výroky, negace výroků Důkaz přímý a nepřímý, důkaz sporem

5.

Lineární rovnice a nerovnice a jejich soustavy

        4.1 4.2 4.3 4.4 4.5

5.6 5.7

Ţák: rozliší ekvivalentní a neekvivalentní úpravy rovnic; řeší lineární rovnice a nerovnice a jejich soustavy, diskutuje jejich řešitelnost nebo počet řešení; graficky řeší rovnice, nerovnice a jejich soustavy; řeší problémy, v nichţ aplikuje řešení jednotlivých typů rovnic, nerovnic a jejich soustav. Učivo: Lineární rovnice s jednou neznámou, typy rovnic, metody řešení Lineární nerovnice s jednou neznámou Lineární rovnice a nerovnice s absolutní hodnotou Lineární rovnice s parametrem s úplnou diskusí řešení Soustavy lineárních nerovnic s jednou neznámou, nerovnice v součinovém a podílovém tvaru Soustavy lineárních rovnic s více neznámými, metody řešení Slovní úlohy

6.

Kvadratické rovnice a nerovnice

    

Ţák: řeší úplné i neúplné kvadratické rovnice; uţívá vztahy mezi kořeny a koeficienty kvadratické rovnice; řeší soustavy lineární a kvadratické rovnice o dvou neznámých; řeší početně i graficky kvadratické nerovnice; řeší iracionální rovnice, zohledňuje neekvivalentní úpravy při jejich řešení;

   

5.1 5.2 5.3 5.4 5.5

102

Matematika  6.1 6.2 6.3 6.4 6.5 6.6 6.7

aplikuje řešení rovnic v úlohách z technické praxe. Učivo: Úplná a neúplná kvadratická rovnice a její řešení Vztahy mezi kořeny a koeficienty kvadratické rovnice Kvadratické nerovnice, metody řešení Kvadratické rovnice s parametrem Iracionální rovnice Soustava kvadratické a lineární rovnice Slovní úlohy

7.

Základy planimetrie – 1. část

Ţák:  pouţívá pojmy a vztahy: bod, přímka, rovina, polorovina, odchylka dvou přímek, vzdálenost bodu od přímky, vzdálenost dvou rovnoběţek, úsečka a její délka, úhel a jeho velikost;  pouţívá goniometrické funkce v pravoúhlém trojúhelníku;  k řešení pravoúhlého trojúhelníku vyuţívá Euklidovy věty a větu Pythagorovu;  vyuţívá náčrt při řešení praktických úloh;  poznatky aplikuje na praktické úlohy např. s fyzikální tematikou;  uţívá věty o shodnosti a podobnosti trojúhelníků;  pojmenuje základní prvky v trojúhelníku, určí jeho obvod a obsah;  rozlišuje základní druhy mnohoúhelníků, pojmenuje a správně pouţívá základní objekty v mnohoúhelníku, určí jejich obvod a obsah;  rozlišuje pojmy kruh a kruţnice, pojmenuje a správně pouţije základní objekty v kruţnici a kruhu, určí délku kruţnice, obsah kruhu a jeho částí;  aplikuje poznatky v úlohách početní geometrie. Učivo: 7.1 Goniometrické funkce pravoúhlého trojúhelníku, základní vztahy mezi goniometrickými funkcemi ostrého úhlu, tabulkové hodnoty 7.2 Eukleidovy věty a věta Pythagorova 7.3 Obvody a obsahy trojúhelníků, rovnoběţníky, kruh a jeho části, pravidelné mnohoúhelníky, aplikace

Ročník: 2.

hodin týdně 4, 34 týdnů,

celkem 136 hodin

Výsledky vzdělávání a kompetence 1.    

Základy planimetrie – 2. část Ţák: popíše a určí shodná zobrazení a pouţije je při řešení polohových a konstrukčních úloh; popíše a určí podobnost nebo stejnolehlost útvarů, pouţije je při řešení v úlohách konstrukční geometrie; definuje přímku a její části, úhel, dvojice úhlů, obvodový a středový úhel, odchylky a vzdálenosti v rovině; řeší konstrukční úlohy s vyuţitím mnoţiny bodů daných vlastností. 103

Matematika Učivo: 1.1 Shodná zobrazení v rovině: osová souměrnost, středová souměrnost, otáčení, posunutí, identita 1.2 Podobná zobrazení (podobnost trojúhelníků, stejnolehlost) 1.3 Konstrukční úlohy – konstrukce kruţnic, trojúhelníků, rovnoběţníků 2.

Funkce

2.9 2.10 2.11

Ţák: popíše funkci jako závislost dvou veličin; sestaví tabulku a načrtne grafy základních funkcí, tyto i s absolutní hodnotou; určí a zdůvodní vlastnosti studovaných funkcí; vysvětlí pojem inverzní funkce, určí ji k dané funkci a sestrojí její graf; vyuţívá poznatky o funkcích při řešení rovnic a nerovnic; počítá s logaritmy a řeší exponenciální a logaritmické rovnice; modeluje závislosti reálných dějů pomocí známých funkcí; řeší aplikační úlohy s vyuţitím poznatků o funkcích. Učivo: Základní pojmy – kartézský součin dvou mnoţin, zobrazení, definiční obor, obor hodnot, druhy zobrazení Definice funkce, definiční obor a obor hodnot, graf funkce Vlastnosti funkce – monotónnost, sudost, lichost, omezenost funkce Konstantní a lineární funkce, grafy i s absolutní hodnotou, vlastnosti, uţití, grafické řešení rovnic a nerovnic Kvadratická funkce, graf i s absolutní hodnotou, vrchol paraboly, vlastnosti, uţití při řešení kvadratických rovnic a nerovnic Nepřímá úměrnost, lineární lomená funkce, vlastnosti, grafy i s absolutní hodnotou Mocninná funkce, rozdělení podle exponentu, grafy Inverzní funkce k dané funkci, definice, vlastnosti, rovnice a grafy některých navzájem inverzních funkcí Exponenciální a logaritmická funkce, vlastnosti, grafy, vztahy Logaritmus čísla, věty o logaritmech, dekadický a přirozený logaritmus Exponenciální a logaritmické rovnice

3.

Goniometrie a trigonometrie

        2.1 2.2 2.3 2.4 2.5 2.6 2.7 2.8

    

3.1 3.2 3.3

Ţák: vysvětlí pojem orientovaný úhel a vyjádří jeho velikost v míře stupňové i obloukové; definuje a znázorní goniometrické funkce v oboru reálných čísel uţitím jednotkové kruţnice; načrtne grafy goniometrických funkcí a určí jejich vlastnosti; zná vztahy mezi nimi a vyuţívá je při řešení jednoduchých goniometrických rovnic; vyuţívá trigonometrii a goniometrii k řešení pravoúhlého a obecného trojúhelníku a příkladů z praxe. Učivo: Velikost úhlu v míře stupňové a obloukové Goniometrické funkce obecného úhlu, definice a jejich grafy Základní vztahy mezi goniometrickými funkcemi (součtové vzorce, goniometrické funkce proměnných 2x, x/2, součet a rozdíl goniometrických funkcí)

104

Matematika 3.4 Goniometrické rovnice 3.5 Sinová a kosinová věta, řešení obecného trojúhelníku, aplikace 4.

Stereometrie

Ţák:  určí v prostoru vzájemnou polohu dvou přímek, přímky a roviny, dvou rovin;  zobrazí jednoduchá tělesa ve volném rovnoběţném promítání a konstruuje rovinné řezy hranolu a jehlanu;  určí odchylku dvou přímek, přímky a roviny, dvou rovin, vzdálenost bodu od rovin;  rozliší jednotlivá tělesa a určí jejich povrch a objem;  řeší stereometrické problémy motivované praxí, aplikuje poznatky z planimetrie a trigonometrie ve stereometrii. Učivo: 4.1 Polohové úlohy – vzájemná poloha dvou přímek, přímky a roviny, dvou rovin 4.2 Řezy, průnik dvou rovin, průniky přímky s rovinou, průnik přímky s povrchem tělesa 4.3 Metrické úlohy – výpočty vzdáleností: vzdálenost dvou bodů, bodu od přímky, rovnoběţných přímek a rovin, bodu od roviny 4.4 Metrické úlohy – výpočty odchylek: odchylka dvou přímek, přímky od roviny, dvou rovin 4.5 Povrchy a objemy těles: krychle, hranol, kvádr, válec, jehlan, komolý jehlan, kuţel, komolý kuţel, koule a její části

Ročník: 3.

hodin týdně 4,


Výsledky vzdělávání a kompetence 1.          1.1 1.2 1.3 1.4

Kombinatorika, pravděpodobnost, statistika Ţák: rozliší variace, permutace a kombinace, tyto i s opakováním a počítá s nimi; řeší reálné problémy s kombinatorickým podtextem; pracuje s faktoriály a kombinačními čísly; pouţívá binomickou větu při řešení úloh; vysvětlí základní pojmy pravděpodobnosti a rozliší klasickou a statistickou definici pravděpodobnosti; určí pravděpodobnost náhodného jevu, pravděpodobnost sjednocení nebo průniku jevů; řeší úkoly z praxe pomocí kombinatoriky a pravděpodobnosti; vysvětlí pojmy statistický soubor, rozsah souboru, statistická jednotka, statistický znak, absolutní a relativní četnost; čte, vyhodnotí a sestaví tabulky, diagramy a grafy se statistickými údaji. Učivo: Variace a permutace, variace s opakováním Faktoriál, vlastnosti kombinačních čísel, Pascalův trojúhelník, kombinace Binomická věta Pravděpodobnost: náhodný jev, četnost jevů, pravděpodobnost náhodného jevu, 105

Matematika pravděpodobnost opačného jevu, pravděpodobnost sjednocení dvou náhodných jevů, nezávislé jevy 1.5 Statistická jednotka, statistický soubor, statistické znaky rozdělení četností jednoho kvantitativního statistického znaku 1.6 Statistické charakteristiky, charakteristika polohy, aritmetický, harmonický, geometrický průměr, charakteristiky variability 2.

Analytická geometrie lineárních útvarů v rovině

2.5

Ţák: popíše a pouţívá soustavu souřadnic na přímce, v rovině a prostoru; vysvětlí pojem vektor a ovládá základní operace s vektory, vyuţívá skalární a vektorový součin vektorů; uţívá různé způsoby analytického vyjádření přímky v rovině; řeší polohové a metrické úlohy o lineárních útvarech v rovině. Učivo: Vzdálenost dvou bodů, střed úsečky Vektor, operace s vektory Přímka v rovině, rovnice přímky (parametrické vyjádření, obecná rovnice, směrnicový tvar) Vzájemná poloha přímek (totoţnost, rovnoběţnost, různoběţnost, kolmost, odchylka dvou přímek) Vzdálenost bodu od přímky, vzdálenost dvou rovnoběţných přímek

3.

Analytická geometrie lineárních útvarů v prostoru

    2.1 2.2 2.3 2.4

   3.1 3.2 3.3 3.4 3.5 3.6

4.

Ţák: pouţívá parametrické vyjádření přímky v prostoru; uţívá různé způsoby analytického vyjádření roviny v prostoru; řeší polohové a metrické úlohy o lineárních útvarech v prostoru. Učivo: Parametrické vyjádření přímky v prostoru Vzájemná poloha přímek (totoţnost, rovnoběţnost, různoběţnost, kolmost, mimoběţnost) Rovnice roviny v prostoru – obecná rovnice, parametrické vyjádření Vzájemná poloha rovin (totoţnost, rovnoběţnost, různoběţnost) Odchylka dvou přímek v prostoru, dvou rovin v prostoru, odchylka přímky a roviny Vzdálenosti v prostoru: bodu od přímky, vzdálenost bodu od roviny, vzdálenost rovnoběţných rovin, vzdálenost dvou rovnoběţných přímek Analytická geometrie kvadratických útvarů

Ţák: charakterizuje jednotlivé kuţelosečky a pouţívá jejich rovnice; z analytického vyjádření určí základní údaje o kuţelosečce a kuţelosečku nakreslí; řeší analyticky úlohy na vzájemnou polohu přímky a kuţelosečky; určí rovnice tečny ke kuţelosečce; vyuţívá metod analytické geometrie při řešení aplikačních úloh a problémů z praxe. Učivo: 4.1 Kruţnice, přímka a kruţnice 4.2 Elipsa, přímka a elipsa     

106

Matematika 4.3 Hyperbola, přímka a hyperbola 4.4 Parabola, přímka a parabola 5.

Komplexní čísla

Ţák:  zobrazí komplexní číslo v Gaussově rovině;  vyjádří komplexní číslo v algebraickém i goniometrickém tvaru;  provádí operace s komplexními čísly a uţívá Moivreovu větu;  řeší kvadratické rovnice, binomické rovnice a rovnice v oboru komplexních čísel. Učivo: 5.1 Algebraický tvar komplexního čísla, početní výkony s komplexními čísly 5.2 Goniometrický tvar komplexního čísla, násobení a dělení v goniometrickém tvaru 5.3 Moivreova věta, mocnina a odmocnina komplexního čísla, řešení kvadratických rovnic v oboru komplexních čísel, binomické rovnice 6.       6.1 6.2 6.3 6.4 6.5

Posloupnosti Ţák: vysvětlí posloupnost jako zvláštní případ funkce; určí posloupnost: vzorcem pro n-tý člen, výčtem prvků, rekurentním vzorcem, graficky; rozliší posloupnost aritmetickou a geometrickou, vyuţívá pro řešení praktických úloh; vysvětlí pojem limita posloupnosti, vyuţívá věty o limitách posloupností k výpočtům limit; určí podmínky konvergence nekonečné geometrické řady a umí určit její součet; aplikuje aritmetickou a geometrickou posloupnost ve finanční matematice. Učivo: Pojem posloupnosti, určení, vlastnosti Aritmetická posloupnost, uţití Geometrická posloupnost, uţití Limita posloupnosti, věty o limitách, výpočet limit Nekonečná geometrická řada, uţití

Ročník: 4.

hodin týdně 4,



Lineární algebra, matice a determinanty

Ţák:  aplikuje učivo o vektorech z dvojrozměrného a trojrozměrného vektorového prostoru na n-rozměrný vektorový prostor;  ovládá operace s maticemi a výpočet determinantu;  řeší soustavy lineárních rovnic a nerovnic pomocí Gaussovy eliminační metody a Cramerova pravidla. Učivo: 1.1 Vektory a vektorový prostor 107

Matematika 1.2 Matice, jejich vlastnosti, operace s maticemi 1.3 Determinanty, výpočty a uţití determinantů 1.4 Řešení soustav lineárních rovnic 2.

Úvod do diferenciálního počtu

2.5 2.6

Ţák: vysvětlí pojem limita funkce a aplikuje věty o limitách v konkrétních úlohách; určí limity jednoduchých funkcí; definuje derivaci funkce v bodě, vyuţívá nejdůleţitější vzorce a pravidla pro výpočet derivace; dokáţe aplikovat geometrický a fyzikální význam derivace; uţitím diferenciálního počtu určí monotónnost funkce, extrémy funkce a vyšetří průběh funkce; vyuţije vlastností lokálních extrémů při řešení úloh z praxe. Učivo: Limita funkce, definice, vlastnosti, druhy limit Věty o limitách, výpočty některých limit Derivace funkce, definice, geometrický a fyzikální význam derivace Věty o derivacích funkcí, derivace konstanty, mocniny, součtu, rozdílu, součinu a podílu funkcí, derivace goniometrických funkcí, exponenciální a logaritmické funkce Derivace sloţené funkce Průběh funkce, extrémy, inflexní body, konvexnost, konkávnost, asymptoty

3.

Úvod do integrálního počtu

      2.1 2.2 2.3 2.4

3.1 3.2 3.3 3.4 3.5

Ţák: pouţije základní vzorce a pravidla pro výpočet primitivních funkcí; v jednodušších příkladech pouţije substituční metodu a metodu per partes; ovládá výpočet jednoduchých určitých integrálů; uţitím určitého integrálu vypočítá obsah rovinného obrazce a objem rotačního tělesa; řeší technické a fyzikální úlohy s vyuţitím diferenciálního a integrálního počtu. Učivo: Primitivní funkce, definice, věty o primitivních funkcích Neurčitý integrál, tabulka neurčitých integrálů Metody integrace – integrace per partes, substituce v neurčitém integrálu Určitý integrál, definice, metoda substituce, per partes, příklady Uţití integrálního počtu, obvody a obsahy rovinných obrazců, objemy rotačních těles

4.

Shrnutí a systematizace poznatků

    

Ţák: si utřídí a upevní poznatky získané v jednotlivých ročnících; při opakování vyuţívá různé informační zdroje – odborná literatura, Internet; aplikuje získané znalosti na praktických úlohách; správně formuluje základní poznatky jednotlivých tematických celků; vysvětlí a vyuţívá souvislosti mezi jednotlivými tematickými celky.

    

108

Fyzika

Fyzika Obor: 78–42–M/01 Technické lyceum Forma vzdělávání: denní studium Platnost: od 1. 9. 2009


Cíle vyučovacího předmětu Výuka fyziky navazuje na poznatky získané v základním vzdělávání a dále je rozvíjí. Hlavní náplní je studium přírodních jevů a zákonitostí, které platí pro ţivou i neţivou přírodu, pro všechna tělesa a částice těles, pro Zemi, sluneční soustavu, celý vesmír. Nejdůleţitější je pochopení základních pojmů, zákonitostí, principů a jejich vyuţití při dalším studiu a v praxi. Vzhledem k původnímu pojetí fyziky existuje úzká vazba mezi jednotlivými přírodními, technickými vědami a odbornou výukou, coţ se projevuje v mezipředmětových vztazích. Z učebního plánu technického lycea byl vynechán předmět technická fyzika, protoţe Učivo statika tuhých těles, kinematika, dynamika, pruţnost, pevnost je obsaţeno v předmětech stavební mechanika a fyzika. Zbývající kapitoly týkající se základů elektroniky a elektrických pohonů byly přiřazeny k učivu elektřiny do 3. ročníku. Z tohoto důvodu byla navýšena celková hodinová dotace pro fyziku z 10 hodin na 11 hodin týdně za celé studium. Fyzika na technickém lyceu by měla tvořit solidní základ pro další studium ţáků na vysoké škole technického a přírodovědného zaměření. Vyučování směřuje k tomu, aby ţák lycea:  správně pouţíval fyzikální pojmy a řešil kvantitativně základní a sloţitější úlohy;  rozebral fyzikální problémy a aplikoval získané vědomosti a dovednosti při jejich řešení;  rozuměl základním principům měření fyzikálních veličin, posoudil reálnost měření a řešení;  uměl pracovat ve skupině lidí při laboratorních úlohách, prováděl pozorování, experiment podle návodu, zpracoval a interpretoval získaná data a nacházel mezi nimi souvislosti;  diagnostikoval nefunkčnost přístrojů a zařízení, která běţně pouţívá, a jednodušší opravil;  správně zhodnotil informace získané z médií po stránce věrohodnosti a správně je interpretoval;  předvídal moţný dopad praktických aktivit člověka na přírodní prostředí, posoudil zneuţití výzkumu, uvědomil si nutnost ochrany ţivotního prostředí a zdraví člověka. Z hlediska klíčových kompetencí se důraz klade zejména na: 

 

komunikativní dovednosti: srozumitelný, souvislý a jazykově správný ústní a psaný projev, aktivní účast v diskusi, schopnost formulovat a obhajovat své názory a respektovat názory druhých – hodnocení kompetencí je Součástí ústního a písemného zkoušení, kdy je třeba kromě fyzikální správnosti dbát i na správnou a smysluplnou formulaci z hlediska jazykového; dovednost analyzovat a řešit nejen fyzikální problémy, posoudit reálnost řešení: porozumět úkolu, získat informace potřebné k řešení, navrhnout varianty řešení, uplatnit různé metody myšlení, volit správné prostředky a způsoby vhodné pro splnění úkolu; numerické aplikace: volba správného matematického postupu, správné výpočty na kalkulačce, správné převody jednotek, reálný odhad výsledku – tyto kompetence jsou hodnoceny u písemných prací při řešení příkladů, protoţe jejich zvládnutí je nutné pro získání správných výsledků;

109

Fyzika 

plánování práce a časové rozvrţení úkolu, schopnost pracovat v týmu – tyto kompetence se týkají především laboratorních prací a hodnocení je součástí zpracovaných protokolů. Charakteristika učiva Učivo je strukturováno do tematických celků a jejich řazení odpovídá logické struktuře fyziky. Součástí výuky jsou laboratorní cvičení a pokusy. Velmi důleţité je řešení příkladů a problémů, které spíše neţ reprodukci učiva vyţadují řešení jednoduchého problému, schopnost aplikovat teoretické poznatky a matematické dovednosti při zpracování výsledků. Rozdělení tematických celků do ročníků 1. Úvod do předmětu 2. Kinematika hmotného bodu 3. Dynamika hmotného bodu 4. Mechanická energie 1. ročník 5. Gravitační pole 6. Mechanika tuhého tělesa 7. Mechanika tekutin (kapalin a plynů) 8. Teoretická cvičení a laboratorní práce 1. Poznatky molekulové fyziky a termodynamiky, vnitřní energie 2. Struktura a vlastnosti plynů 3. Práce plynu, kruhový děj 4. Struktura a vlastnosti pevných látek 2. ročník 5. Struktura a vlastnosti kapalin 6. Změny skupenství látek 7. Kmitaní mechanického oscilátoru 8. Mechanické vlnění, základy akustiky 9. Teoretická cvičení a laboratorní práce 1. Elektrický náboj a elektrické pole 2. Elektrický proud v kovech 3. Elektrický proud v polovodičích, elektrolytech, plynech 4. Magnetické pole 3. ročník 5. Střídavý proud 6. Elektromagnetické kmitání a vlnění 7. Základy elektroniky 8. Elektrické pohony 1. Světlo a záření 2. Zobrazování optickými soustavami 3. Vlnové vlastnosti světla, elektromagnetické záření 4. ročník 4. Speciální teorie relativity 5. Kvantová fyzika 6. Fyzika elektronového obalu a atomového jádra 7. Astrofyzika

110

Fyzika Pojetí výuky

      

Výuka probíhá kaţdý rok ve 2 hodinách týdně, v 1. a 2. ročníku je navíc zařazena 1 hodina fyzikálního cvičení, ve kterém se třída dělí na dvě poloviny. Pouţívané metody: slovní výklad Vyučujícího; demonstrační pokusy – motivace na začátek probíraného celku, potvrzení probíraných poznatků nebo ukázka vyuţití učiva v praxi, podobným způsobem lze vyuţít i videokazety; heuristická metoda – aktivní zapojení ţáků do procesu hledání a získávání nových vědomostí; řízená diskuse – vhodná u situací, se kterými mají ţáci zkušenosti z praktického ţivota; autodidaktické metody – snaha učit ţáky technice samostatného učení a práce; skupinové vyučování – v laboratorních cvičeních si ţáci na základě vlastního experimentu ověřují fyzikální poznatky, učí se zpracovat naměřené výsledky a formulovat závěry; individuální konzultace s nadanými ţáky (např. při řešení fyzikální olympiády). Hodnocení výsledků ţáků Známkování podle školního klasifikačního řádu:

   

ústní zkoušení – vzorce, vysvětlení zákona, pouţití v praxi, řešení jednoduchého problému; písemné zkoušení (desetiminutovky) – krátké písemky zaměřené hlavně na řešení příkladů; písemné zkoušení nebo testy z tematického celku – dvě části: teorie a příklady; hodnocení laboratorních prací. Slovní hodnocení znalostí a schopností slouţí k motivaci pro další práci, k sebehodnocení. Přínos předmětu k realizaci průřezových témat

Člověk a ţivotní prostředí: Fyzika můţe přispět k pochopení významu přírody a ţivotního prostředí pro č lověka, k pochopení moţných negativních dopadů působení člověka na přírodu a ţivotní prostředí (diskuse o energii, o otázkách spojených s radioaktivitou, nebezpečí jaderných havárií, ozónová díra, globální oteplování aj.), ţáci by měli umět posoudit zneuţití přírodovědného výzkumu a měli by si uvědomit nutnost ochrany ţivotního prostředí a zdraví člověka. Člověk a svět práce: Fyzika na lyceu by měla tvořit základ pro další studium ţáků na vysoké škole. Vyučující můţe pomoci ţákům při výběru vhodné vysoké školy informacemi o studiu, o rozsahu fyziky na jednotlivých fakultách a doporučit obor podle jejich zájmu a orientace. Informační a komunikační technologie: Ţáci vyuţívají počítač při zpracování laboratorních prací (učí se pouţívat textový a tabulkový editor), při zpracování samostatných referátů (Internet). Někteří ţáci si volí praktickou maturitu z fyziky, která je zaměřena na zpracování vhodné problematiky pomocí počítače. Fyzika můţe rovněţ přispět k pochopení stavby počítače (integrované obvody, výroba CD, zápis dat).

111

Fyzika Ročník: 1.



Úvod do předmětu

Ţák:  pouţívá s porozuměním zákonné měřící jednotky při řešení fyzikálních úloh;  rozliší skalární veličiny od vektorových, pracuje s oběma typy veličin při řešení příkladů. Učivo: 1.1 Obsah a význam fyziky, fyzikální veličiny a jednotky 1.2 Měření fyzikálních veličin, chyby měření 2.

Kinematika hmotného bodu

2.1 2.2 2.3 2.4

Ţák: rozliší pohyby podle trajektorie a podle změny rychlosti; uţívá základní vztahy mezi kinematickými veličinami při řešení problémů a úloh o pohybech rovnoměrných, zrychlených a zpomalených, rovnoměrných po kruţnici, sloţených. Učivo: Hmotný bod, mechanický pohyb, rychlost a dráha Pohyb rovnoměrný přímočarý (průměrná rychlost, úlohy o pohybu) Pohyb rovnoměrně zrychlený a zpomalený, volný pád Rovnoměrný pohyb hmotného bodu po kruţnici

3.

Dynamika hmotného bodu

 

Ţák:  uţívá Newtonovy pohybové zákony pro předvídání pohybu těles podle působení výsledné síly, řeší na základě těchto zákonů jednoduché úlohy o pohybu;  pojmenuje síly, které v přírodě a v technických zařízeních působí na tělesa, určí setrvačné síly;  vyuţívá zákon zachování hybnosti při řešení úloh. Učivo: 3.1 Vzájemné působení těles, síla, Newtonovy pohybové zákony 3.2 Hybnost, zákon zachování hybnosti 3.3 Inerciální a neinerciální vztaţné soustavy (síly třecí, dostředivá, setrvačné) 4.   

Mechanická energie Ţák: vypočítá mechanickou práci, energii, výkon a účinnost při pohybu tělesa; aplikuje zákon zachování mechanické energie při řešení úloh, uvede příklady na přeměnu jednotlivých druhů energie; posoudí výhody a nevýhody různých způsobů získávání energie z hlediska efektivnosti, bezpečnosti a vlivu na ţivotní prostředí. 112

Fyzika Učivo: 4.1 Mechanická práce, výkon, účinnost 4.2 Mechanická energie, kinetická energie, potenciální energie 4.3 Zákon zachování mechanické energie 5.

Gravitační pole

5.1 5.2 5.3 5.4

Ţák: vysvětlí pojem gravitace, objasní rozdíl mezi gravitační a tíhovou silou a určí jejich velikost; popíše základní druhy pohybu v homogenním a radiálním poli Země; charakterizuje sluneční soustavu, má základní představu o sloţení jednotlivých těles soustavy a o jejich pohybu. Učivo: Newtonův gravitační zákon Gravitační a tíhové pole a jeho intenzita Pohyby těles v homogenním a radiálním gravitačním poli Sluneční soustava, Keplerovy zákony

6.

Mechanika tuhého tělesa

  

6.1 6.2 6.3 6.4

Ţák: určí síly působící na těleso, jejich momenty a výslednici; najde těţiště tělesa jednoduchého tvaru, vysvětlí souvislost mezi těţištěm tělesa, rovnováţnou polohou a stabilitou tělesa. Učivo: Tuhé těleso a jeho pohyb, moment síly a momentová věta Skládání sil působících v různých bodech tuhého tělesa Těţiště, rovnováţné polohy tuhého tělesa Energie otáčivého pohybu, moment setrvačnosti tuhého tělesa

7.

Mechanika tekutin (kapalin a plynů)

 

7.1 7.2 7.3 7.4

Ţák: aplikuje Pascalův a Archimédův zákon při řešení úloh; uvede příklady praktického pouţití Pascalova, Archimédova zákona a hydrostatického tlaku; objasní proudění tekutiny z hlediska měnící se rychlosti, tlaku a praktické pouţití těchto poznatků. Učivo: Vlastnosti tekutin, tlak v kapalině (Pascalův zákon, hydrostatický tlak) Archimédův zákon, plování těles Ustálené proudění ideální kapaliny (rovnice spojitosti, Bernoulliho rovnice) Proudění reálné kapaliny, vnitřní tření, odpor prostředí

8.

Teoretická cvičení a laboratorní práce

 

Ţák: řeší jednoduché a sloţitější problémové úlohy a příklady týkající se probíraného učiva; pouţije návod v knize pro měření nebo ověření fyzikálních poznatků a naplánuje postup práce pro jednotlivé úlohy;

  

113

Fyzika  8.1 8.2 8.3 8.4 8.5

zpracuje naměřené hodnoty a vyvodí z nich závěry, které zapíše do protokolu. Učivo: Určení délky tělesa posuvným měřítkem Určení délky tělesa mikrometrem Určení hustoty tělesa Smykové tření a valivý odpor Určení těţiště tělesa a obsahu plochy

Ročník: 2.



Poznatky molekulové fyziky a termodynamiky, vnitřní energie

1.1 1.2 1.1 1.2 1.3

Ţák: uvede příklady potvrzující kinetickou teorii látek a vlastnosti látek z hlediska částicové stavby; změří teplotu v Celsiově teplotní stupnici a vyjádří ji jako termodynamickou teplotu; vysvětlí pojem vnitřní energie soustavy a způsoby její změny, řeší úlohy s vyuţitím 1. termodynamického zákona, vypočítá přijaté nebo odevzdané teplo při změně teploty; sestaví kalorimetrickou rovnici pro konkrétní případ včetně uváţení tepelné kapacity kalorimetru a řeší úlohy s vyuţitím této rovnice. Učivo: Kinetická teorie stavby látek, modely struktur látek v různých skupenstvích Termodynamická soustava, rovnováţný stav a děj, teplota a její měření Vnitřní energie, změna energie při konání práce a tepelné výměně Tepelná kapacita, kalorimetrická rovnice První termodynamický zákon

2.

Struktura a vlastnosti plynů

   

Ţák:  vyuţívá stavovou rovnici ideálního plynu při řešení problémů spojených s jeho stavovými změnami (vypočítá hmotnost, hustotu, objem, teplotu, tlak, počet molekul);  popíše jednotlivé děje v plynech, odvodí zákony pro jednotlivé děje ze stavové rovnice, znázorní průběh dějů v p-V, p-T, V-T diagramu a řeší jednoduché úlohy s pouţitím správných zákonů. Učivo: 2.1 Ideální plyn, střední kvadratická rychlost molekul, teplota a tlak plynu 2.2 Stavová rovnice pro ideální plyn 2.3 Děje v plynech (izotermický, izobarický, izochorický, adiabatický)

114

Fyzika 3.

Práce plynu, kruhový děj

Ţák:  u kruhových dějů zakreslených v p-V diagramu rozpozná jednotlivé děje, přiřadí k nim teplotu, tlak, objem, uvede, zda soustava teplo přijímá nebo odevzdává, vypočítá práci během kruhového děje a znázorní ji v p-V diagramu;  popíše principy nejdůleţitějších tepelných motorů a řeší příklady na účinnost tepelných strojů. Učivo: 3.1 Práce plynu, kruhový děj a jeho účinnost, druhý termodynamický zákon 3.2 Tepelné motory 4.

Struktura a vlastnosti pevných látek

Ţák:  vysvětlí mechanické vlastnosti pevných látek z hlediska vnitřní stavby; rozliší pruţnou a trvalou deformaci, popíše příklady deformací pevných těles různého tvaru;  pouţívá základní definiční vztahy pro výpočet síly pruţnosti, normálového napětí, relativního prodlouţení, na základě Hookova zákona předvídá průběh deformace tahem a tlakem;  objasní pojmy mez pruţnosti, mez pevnosti, dovolené napětí, součinitel bezpečnosti a pouţívá tyto veličiny při řešení praktických problémů;  vysvětlí význam teplotní roztaţnosti látek v přírodě a v technické praxi, řeší úlohy na roztaţnost. Učivo: 4.1 Krystalické a amorfní látky, krystalová mříţka a bodové poruchy 4.2 Deformace pevného tělesa, Hookův zákon 4.3 Teplotní délková roztaţnost pevných látek 5.

Struktura a vlastnosti kapalin

Ţák:  vysvětlí povrchovou vrstvu, popíše její vlastnosti, vypočítá povrchovou sílu a povrchové napětí;  objasní pojem kapilarita, uvede příklady z praxe, řeší úlohy na kapilární elevaci;  řeší úlohy na objemovou roztaţnost kapalin a uvede příklady na praktické vyuţití. Učivo: 5.1 Povrchová vrstva kapalin, povrchová síla, energie, napětí 5.2 Kapilarita 5.3 Teplotní objemová roztaţnost kapalin 6.   

Změny skupenství látek Ţák: objasní přeměny skupenství látek a jejich význam v přírodě a v technické praxi; vypočítá celkové teplo potřebné k přeměně skupenství, sestaví kalorimetrickou rovnici pro konkrétní případ a vypočítá z ní chybějící údaje; popíše jednotlivé části fázového diagramu a rozpozná, v jakém skupenství se látka nachází. 115

Fyzika Učivo: 6.1 Tání a tuhnutí, vypařování a var, kondenzace, sublimace a desublimace 6.2 Fázový diagram 7.

Kmitaní mechanického oscilátoru

7.1 7.2 7.3 7.4

Ţák: popíše vlastní kmitání mechanického oscilátoru a určí příčinu kmitání, vypočítá periodu, frekvenci pruţinového oscilátoru a kyvadla; z rovnice pro okamţitou výchylku určí amplitudu, periodu, frekvenci, počáteční fázi a naopak, nakreslí časový a fázorový diagram, napíše rovnici pro rychlost a zrychlení kmitavého pohybu; vysvětlí princip skládání kmitavých pohybů a aplikuje ho při sestrojení časového diagramu; popíše nucené kmitání mechanického oscilátoru a určí podmínky rezonance. Učivo: Kmitavý pohyb, harmonický pohyb Kinematika harmonického kmitavého pohybu, časový diagram Dynamika kmitání mechanického oscilátoru Tlumené kmitání, nucené kmitání, rezonance

8.

Mechanické vlnění, základy akustiky

   

8.1 8.2 8.3 8.4 8.5

Ţák: rozliší základní druhy mechanického vlnění a popíše jejich šíření v látkovém prostředí; z rovnice postupné vlny určí vlnovou délku, frekvenci, rychlost vlnění; formuluje podmínku pro vznik interferenčního maxima a minima pro dvě vlnění stejné frekvence; vysvětlí základní zákony a principy šíření vlnění v prostoru; charakterizuje základní vlastnosti zvukového vlnění a zná jejich význam pro vnímání zvuku; popíše ucho, chápe negativní vliv hlasitých zvuků a hluku na zdraví člověka, zná způsoby ochrany sluchu a celého organismu před hlukem; vysvětlí pojmy infrazvuk a ultrazvuk, uvede příklady jejich vyuţití v praxi, chápe rozdíl mezi pouţitím ultrazvuku a rentgenu ve zdravotnictví z hlediska vlivu na zdraví. Učivo: Postupné mechanické vlnění příčné a podélné Rovnice postupné vlny Odraz, lom, interference a ohyb vlnění, stojaté vlnění, Huygensův princip Zvuk a jeho vlastnosti, hlasitost a intenzita zvuku Ultrazvuk a infrazvuk

9.

Teoretická cvičení a laboratorní práce

      

  

Ţák: řeší jednoduché a sloţitější problémové úlohy a příklady týkající se právě probíraných tematických celků; pouţije návod v knize pro měření nebo ověření fyzikálních poznatků a naplánuje postup práce pro jednotlivé úlohy; zpracuje naměřené hodnoty a formuluje z nich závěry, které zapíše do protokolu. 116

Fyzika

9.1 9.2 9.3 9.4 9.5 9.6

Učivo: Určení průměru molekuly kyseliny olejové Určení měrné tepelné kapacity tělesa a teploty tělesa kalorimetrem Určení povrchového napětí z kapilární elevace Určení měrného skupenského tepla tání ledu Určení hmotnosti tělesa mechanickým oscilátorem Ověření vztahu pro periodu kyvadla

117

Fyzika Ročník: 3.



Elektrický náboj a elektrické pole

1.1 1.2 1.3 1.4

Ţák: vysvětlí vlastnosti náboje, způsoby zelektrování, vzájemné působení mezi nabitými tělesy a aplikuje na toto působení Coulombův zákon; popíše elektrické pole z hlediska jeho působení na bodový elektrický náboj, vysvětlí veličiny intenzita, potenciál a napětí; objasní pojmy elektrostatická indukce a polarizace dielektrika; vystihne princip a funkci kondenzátoru, vypočítá kapacitu deskového kondenzátoru a celkovou kapacitu kondenzátorů zapojených sériově, paralelně a sériovo-paralelně. Učivo: Elektrický náboj a jeho vlastnosti, Coulombův zákon Elektrické pole, intenzita elektrického pole, elektrický potenciál, napětí Vodič a nevodič v elektrickém poli Kapacita vodiče, kondenzátory, spojování kondenzátorů

2.

Elektrický proud v kovech

   

2.2 2.3 2.4

Ţák: popíše elektrický proud jako veličinu a jako děj, objasní rozdíl mezi elektromotorickým a svorkovým napětím; zná závislost elektrického odporu na geometrickém tvaru vodiče, na teplotě a řeší úlohy s pouţitím odpovídajících vztahů; řeší příklady a praktické problémy s pouţitím Ohmova zákona pro část obvodu a pro celý obvod; vypočítá celkový odpor spotřebičů zapojených sériově, paralelně, sériovo-paralelně a aplikuje Ohmův zákon a Kirchhoffovy zákony při řešení těchto elektrických obvodů; řeší úlohy na práci a výkon elektrického proudu. Učivo: Vznik elektrického proudu, napětí, elektrický odpor a jeho závislost na tvaru vodiče a teplotě Ohmův zákon pro část a celý obvod Spojení rezistorů, Kirchhoffovy zákony Elektrická práce a výkon v obvodech stejnosměrného proudu

3.

Elektrický proud v polovodičích, elektrolytech, plynech

     2.1

   

Ţák: objasní elektrickou vodivost polovodičů, kapalin a plynů; popíše princip polovodičových součástek s přechodem PN a uvede příklady jejich pouţití; formuluje zákony elektrolýzy, řeší pomocí nich jednoduché úlohy, vysvětlí princip zdrojů napětí; zná typy výbojů v plynech a jejich vyuţití v praxi. 118

Fyzika 3.1 3.2 3.3 3.4

Učivo: Vodivost polovodičů, PN přechod, polovodičová dioda, tranzistor Vedení elektrického proudu v elektrolytech Faradayovy zákony elektrolýzy, galvanické články Vedení elektrického proudu v plynech, samostatný a nesamostatný výboj

4.

Magnetické pole

4.1 4.2 4.3 4.4 4.5 4.6

Ţák: uvede zdroje homogenního magnetického pole a základní vlastnosti magnetů, vodičů s proudem; popíše magnetické pole pomocí magnetické indukční čáry a magnetické indukce (magnety, vodič s proudem, cívka); vypočítá velikost a znázorní směr magnetické síly působící v homogenním magnetickém poli na vodič s proudem, magnetické síly působící mezi rovnoběţnými vodiči a magnetické síly působící na částici s nábojem; rozliší látky podle jejich magnetických vlastností; vysvětlí jev elektromagnetické indukce, vystihne jeho význam v technice, vypočítá z Faradayova zákona velikost indukovaného napětí a napětí indukovaného mezi konci cívky při vlastní indukci. Učivo: Magnetické pole magnetů a vodičů s proudem Vzájemné silové působení mezi rovnoběţnými vodiči s proudem Částice s nábojem v magnetickém poli Látky v magnetickém poli Magnetický indukční tok, elektromagnetická indukce, Faradayův zákon Vlastní indukce, indukčnost

5.

Střídavý proud

    

    

5.1 5.2 5.3 5.4

Ţák: charakterizuje střídavý proud a napětí jako kmitavý pohyb, vyjádří rovnicí okamţitou hodnotu napětí a proudu; objasní základní vlastnosti jednoduchých obvodů střídavého proudu s R, s L, s C a sloţených sériových obvodů RC, RL a RLC (fázový rozdíl mezi proudem a napětím, odpor); vypočítá činný výkon střídavého proudu při daném fázovém rozdílu napětí a proudu; popíše vznik třífázového proudu a jeho vyuţití v energetice (zapojení do hvězdy, trojúhelníku); vysvětlí princip zařízení souvisejících se střídavým proudem a konkretizuje jejich pouţití v praxi (usměrňovač, transformátor, elektromotor). Učivo: Vznik střídavého napětí Obvody střídavého proudu s R, L a C Výkon střídavého proudu, transformátor Třífázový proud, elektrárna

119

Fyzika 6.

Elektromagnetické kmitání a vlnění

Ţák:  vysvětlí vznik elektromagnetického kmitání v oscilačním obvodu LC, popíše kmitání obvodu, vypočítá periodu (frekvenci) z Thomsonova vztahu;  objasní pojem rezonance oscilátoru a určí rezonanční frekvenci;  uvede pouţití elektromagnetického vlnění ve sdělovacích soustavách (půlvlnný dipól). Učivo: 6.1 Oscilační obvod, vlastní kmitání elektromagnetického oscilátoru 6.2 Nucené elektromagnetické kmitání, rezonance 6.3 Elektromagnetické vlnění a jeho vlastnosti 7.

Základy elektroniky

7.1 7.2 7.3 7.4 7.5

Ţák: objasní funkci pasivních prvků elektronických obvodů a vyjmenuje parametry vybraných pasivních prvků; vysvětlí chování rezistoru, kapacitoru a induktoru v obvodu stejnosměrného a střídavého proudu; objasní funkci a pouţití polovodičové diody a tranzistoru v zapojení SE; vysvětlí funkci klopných obvodů; objasní funkci základních optoelektronických prvků a jejich význam pro zpracování signálů; uvede základní princip funkce LCD, tekutých krystalů a plazmové jednotky. Učivo: Pasivní prvky elektronických obvodů (rezistory, kapacitory, induktory, transformátory) Základní polovodičové součástky a jejich pouţití (dioda, tranzistor, diak, triak, tyristor) Klopné obvody (astabilní, monostabilní, bistabilní, Schmittův) Optoelektronické prvky Zobrazovací jednotky (LCD, tekuté krystaly, plazmové jednotky)

8.

Elektrické pohony

     

  8.1 8.2 8.3 8.4

Ţák: vysvětlí princip činnosti motorů pomocí charakteristik; zná pouţití jednotlivých druhů motorů. Učivo: Stejnosměrné motory Komutátorové motory Indukční motory Synchronní motory

120

Fyzika Ročník: 4.



Světlo a záření

Ţák:  charakterizuje světlo jeho vlnovou délkou, frekvencí a rychlostí v různých prostředích a vakuu;  řeší úlohy na odraz a lom světla (určí úhel dopadu, lomu, mezní úhel, sestrojí k dopadajícímu paprsku paprsek odraţený, lomený). Učivo: 1.1 Základní pojmy (vlnová délka, rychlost, zákony lomu a odrazu, index lomu) 2.

Zobrazování optickými soustavami

Ţák:  pouţívá principy paprskové optiky a chodu význačných paprsků ke konstrukci obrazu, popíše vlastnosti vzniklého obrazu;  řeší úlohy pomocí zobrazovací rovnice zrcadla a čočky s uplatněním znaménkové konvence, určí příčné zvětšení obrazu;  vysvětlí principy základních typů optických přístrojů;  řeší jednoduché praktické problémy týkající se optického zobrazení čočkami, zrcadly a jejich soustavami (např. brýle, lupa). Učivo: 2.1 Zobrazení na rovinném a kulovém zrcadle, zobrazovací rovnice 2.2 Zobrazení tenkou čočkou, zobrazovací rovnice 2.3 Lidské oko, optické přístroje (lupa, dalekohled, mikroskop) 3.    

3.1 3.2 3.3 3.4

Vlnové vlastnosti světla, elektromagnetické záření Ţák: vysvětlí podstatu jevů disperze, interference, ohyb a polarizace světla; z definičních vztahů určí k vlnové délce frekvenci, k rychlosti světla index lomu a naopak; řeší základní příklady na interferenci a ohyb (napíše dráhový rozdíl, určí podmínky maxima nebo minima u interference a ohybu na optické mříţce); popíše význam různých druhů elektromagnetického záření z hlediska působení na člověka a jejich vyuţití v praxi, chápe nutnost ochrany zdraví před ultrafialovým a radioaktivním zářením, vysvětlí nebezpečí ozónové díry. Učivo: Světlo jako elektromagnetické záření Odraz a lom světla, disperze světla, optické spektrum Interference světla na tenké vrstvě, ohyb světla, polarizace světla Přehled elektromagnetického záření

121

Fyzika 4.

Speciální teorie relativity

Ţák:  uvede principy STR (princip relativity a princip konstantní rychlosti světla) a popíše důsledky z nich plynoucí pro prostor a čas;  pouţívá vztahy pro dilataci času, kontrakci délek, relativistickou hmotnost, vztah mezi hmotností a energií při řešení příkladů a konkrétních situací. Učivo: 4.1 Základní principy relativity, prostor a čas v klasické fyzice, Lorentzovy transformace 4.2 Vznik STR, relativnost současnosti, dilatace času, kontrakce délek 4.3 Relativistická hmotnost a hybnost, vztah mezi energií a hmotností tělesa 5.

Kvantová fyzika

Ţák:  objasní podstatu fotoelektrického jevu a uvede jeho praktické vyuţití;  vysvětlí základní myšlenku kvantové fyziky, tj. vlnové a částicové vlastnosti objektů mikrosvěta;  vypočítá energii fotonů, de Broglieho vlnovou délku, pouţívá Einsteinovu rovnici pro konkrétní výpočty. Učivo: 5.1 Fotoelektrický jev, Einsteinova rovnice 5.2 Comptonův jev 5.3 Korpuskulární a vlnová povaha částic 6.        6.1 6.2 6.3 6.4 6.5

Fyzika elektronového obalu a atomového jádra Ţák: charakterizuje základní modely atomů; popíše stavbu atomového jádra a strukturu elektronového obalu z hlediska energie elektronu; pouţívá s porozuměním pojmy související s jádrem a obalem (protonové, nukleonové číslo, izotop, hmotnostní úbytek, vazebná energie); posoudí výhody a nevýhody způsobů, jimiţ se získává energie (syntéza a štěpení jader); vysvětlí štěpnou reakci jader uranu a její praktické vyuţití v energetice (jaderná elektrárna); rozliší různé druhy radioaktivního záření, uvede příklady praktického vyuţití radioaktivity a její negativní stránky (vliv na zdraví, důsledky jaderných havárií), zná způsoby ochrany před radioaktivním zářením; popíše elementární částice, ze kterých se skládají látky. Učivo: Elektronový obal atomu, kvantově mechanický model vodíku Sloţení jádra, hmotnostní úbytek, vazebná energie Jaderné reakce, jaderný reaktor, jaderná elektrárna Radioaktivita Elementární částice

122

Fyzika 7.

Astrofyzika

Ţák:  popíše sluneční soustavu, má základní představu o sloţení těles soustavy a o jejich pohybu;  popíše vývoj hvězd a jejich uspořádání do galaxií, charakterizuje Slunce jako hvězdu;  zná současné názory na vznik a vývoj vesmíru. Učivo: 7.1 Sluneční soustava 7.2 Hvězdy (vzdálenost, hmotnost, teplota, vývoj) 7.3 Vesmír (vývoj, galaxie, rozpínání vesmíru)

123

Chemie

Chemie Obor: 78-42-M/01 Technické lyceum Forma vzdělávání: denní studium Platnost: od 1. 9. 2009


Cíle vyučovacího předmětu Výuka chemie navazuje na poznatky získané na základní škole a dále je rozvíjí. Obecným cílem vzdělávání v chemii je uspořádat, doplnit a rozšířit poznatky o chemických látkách, jevech, zákonitostech a vztazích mezi nimi, formovat logické myšlení, poskytnout ţákům poznatky, z kterých bude vycházet ekologická výchova a vzdělávání k ochraně ţivotního prostředí v dalších předmětech. Chemie na technickém lyceu by měla tvořit základ pro studium na vysoké škole technického zaměření. Vyučování směřuje k tomu, aby ţák:  správně pouţíval základní chemické pojmy, terminologii a chemické názvosloví;  uměl pracovat s chemickými rovnicemi, veličinami a jednotkami a dovedl uplatnit tyto znalosti a dovednosti při řešení úloh;  získal přehled o systému chemických prvků a sloučenin;  osvojil si základní poznatky o charakteristice chemického děje;  znal vlastnosti a vyuţití běţných chemických látek v odborné praxi i v občanském ţivotě a jejich vliv na zdraví Člověka a ţivotní prostředí;  zvládl základní pravidla bezpečnosti práce s chemickými látkami;  uměl aplikovat získané chemické poznatky v odborné sloţce vzdělávání i v občanském ţivotě. Z hlediska klíčových kompetencí se klade důraz zejména na:  vedení k přesnému a logicky uspořádanému vyjadřování;  obhajování výsledků své práce i svého názoru na řešení problému;  učení přijmout kritiku a poučit se z ní;  vyuţívání všech dostupných Informačních a komunikačních médií;  učení posuzovat věrohodnost informací a zpracovávat je z hlediska důleţitosti i objektivity a vyuţívat je k dalšímu učení chemie;  numerické aplikace – volba správného matematického postupu, správné výpočty na kalkulačce. V chemii budou vyuţívány znalosti ţáků z biologie, např. o stavbě buňky nebo z genetiky. Naopak na znalosti z obecné chemie naváţe u čivo fyziky. Matematické znalosti jsou nezbytné při chemických výpočtech. Charakteristika učiva Obsahem vyučovacího předmětu chemie jsou čtyři základní celky. Obecná, anorganická, organická chemie a biochemie. Poznatky z jednotlivých celků se vzájemně prolínají, postupně doplňují a aplikují. Součástí výuky jsou laboratorní cvičení a pokusy. Důraz bude kladen na řešení problémů a příkladů, které spíše neţ reprodukci učiva vyţadují řešení jednoduchého problému, vyţadují schopnost aplikovat teoretické poznatky a matematickou dovednost.

124

Chemie

1. ročník

2. ročník

3. ročník

Rozdělení tematických celků do ročníků Obecná chemie 1. Úvod do studia chemie 2. Látky a soustavy látek 3. Chemické látky 4. Sloţení a struktura atomu 5. Periodická soustava prvků 6. Chemická vazba 7. Chemický děj Anorganická chemie – 1. část 1. Nekovy 2. Polokovy Anorganická chemie – 2. část 1. Kovy 2. Základy chemické analýzy Organická chemie – 1. část 1. Úvod do organické chemie 2. Uhlovodíky Organická chemie – 2. část 1. Deriváty uhlovodíků 2. Heterocyklické sloučeniny 3. Organická chemie v běţném ţivotě Biochemie 1. Základy biochemie

Pojetí výuky Výuka probíhá v 1. ročníku tři hodiny týdně, ve 2. a 3. ročníku dvě hodiny týdně. Ve výuce se uplatňují tyto metody: slovní výklad vyučujícího, práce s různými učebními texty a tabulkami, řízená diskuse, samostatná a skupinová práce ţáků. K názornosti přispívá zařazení demonstračních pokusů na videokazetách, vyuţívání modelů a praktická cvičení. Hodnocení výsledků ţáků Při ústním zkoušení učitel posuzuje úroveň odborných vědomostí, pouţívání správné terminologie, samostatnost a plynulost projevu ţáka. Krátké písemné zkoušení je zaměřeno hlavně na psaní vzorců a názvů sloučenin, chemických rovnic a řešení příkladů. Učitel také hodnotí laboratorní práce a referáty, které si ţáci připraví. Na hodnocení ţáků se dále podílí jejich aktivní projev v samotných vyučovacích hodinách a samostatnost při řešení problémových úloh, hodnotí se také zvládnutí všech dříve vyjmenovaných klíčových kompetencí.

125

Chemie Přínos předmětu k realizaci průřezových témat Člověk a ţivotní prostředí: Chemie pomáhá pochopit význam přírody a ţivotního prostředí pro člověka a moţné negativní dopady působení č lověka na přírodu a ţivotní prostředí. Např. diskuse o vlivu činnosti člověka na změny obsahu kyslíku a ozonu v plynném obalu Země, o příčinách znečišťování ovzduší výfukovými plyny, o vlivu oxidu uhličitého, průmyslových hnojiv, halogenderivátů, tenzidů, pesticidů a plastů na ţivotní prostředí. Ţáci by měli umět posoudit zneuţití přírodovědného výzkumu a měli by si uvědomit nutnost ochrany ţivotního prostředí a zdraví člověka. Informační a komunikační technologie: V současnosti jsou velmi významným informačním zdrojem média, která nás významně ovlivňují, a je jistě ţádoucí vést ţáky k tomu, aby zaujímali vlastní postoj k informacím v nich prezentovaných. Ţáci by se měli v hodinách chemie naučit vyhodnocovat objektivnost a závaţnost zpráv i reklamy souvisejících s chemií běţného ţivota, např. vyhodnocovat zprávy týkající se znečištění vody a ovzduší chemickými látkami, jeţ jsou způsobené činností průmyslových podniků. Při zpracování samostatných referátů mohou vyuţít Internet.

126

Chemie Ročník: 1.

hodin týdně 3,


Výsledky vzdělávání a kompetence Obecná chemie 1.

Úvod do vzdělávání chemie

Ţák:  popíše vývoj chemie a uvede její význam v různých oborech lidské činnosti;  uvádí příklady dodrţování pravidel bezpečné a hygienické práce ve školní praxi i v prostředí kolem nás;  popíše postupy poskytování první pomoci při úrazech v chemické laboratoři;  pojmenuje základní chemické nádobí a pomůcky. Učivo: 1.1 Vývoj a význam chemie, obory chemie 1.2 Bezpečnost práce v chemické laboratoři 2.

Látky a soustavy látek

2.1 2.2 2.3 2.4

Ţák: vysvětlí rozdíl mezi směsí a chemicky čistou látkou; rozlišuje směs homogenní a heterogenní; uzavřené, otevřené a izolované soustavy látek; popíše metody oddělování sloţek ze směsí látek a jejich vyuţití v praxi; definuje pojem roztok, rozpustnost látek; vyjádří sloţení roztoků různými způsoby a řeší příklady na přípravu roztoků; připraví roztok poţadovaného sloţení. Učivo: Klasifikace látek Směsi a metody oddělování jejich sloţek Roztoky Sloţení a příprava roztoků

3.

Chemické látky

     

Ţák:  porovná fyzikální a chemické vlastnosti různých látek;  vysvětlí pojem atom, molekula, ion, chemický prvek a chemická sloučenina;  uţívá názvy a značky s-, p- a d-prvků;  rozpozná a popíše chemické vzorce;  určuje oxidační číslo jednotlivých prvků v molekule nebo iontu;  pojmenuje a napíše vzorce anorganických sloučenin;  zapíše symboly jednotlivých veličin a jejich jednotky;  vyhledá hodnoty základních chemických veličin v chemických tabulkách. Učivo: 3.1 Vlastnosti chemických látek 3.2 Sloţení a struktura chemických látek 127

Chemie 3.3 3.4 3.5 3.6

Chemické prvky a sloučeniny Oxidační číslo Názvy a vzorce anorganických sloučenin Hmotnost atomů a molekul

4.

Sloţení a struktura atomu

Ţák:  popíše sloţení atomu;  rozlišuje pojmy nuklid, izotop;  charakterizuje typy radioaktivního záření;  zapíše podle pravidel pro výstavbu elektronového obalu elektronovou konfiguraci atomů běţných prvků. Učivo: 4.1 Částice v atomu 4.2 Jádro atomu a radioaktivita 4.3 Elektronový obal atomu 5.

Periodická soustava prvků

5.1 5.2 5.3 5.4

Ţák: vysvětlí periodický zákon; popíše periodickou soustavu prvků; zná skupinové názvy prvků; vyuţívá závislost vlastností prvků na jejich postavení v periodické soustavě prvků. Učivo: Periodický zákon a periodická soustava prvků Periodický zákon a valenční elektrony Velikost atomů a periodická soustava Periodicita ionizačních energií a elektronových afinit

6.

Chemická vazba

   

6.1 6.2 6.3 6.4

Ţák: popíše vznik chemické vazby; zdůvodní polaritu chemické vazby rozdílnou elektronegativitou vázaných prvků; určuje vaznost atomů v molekulách; vysvětlí vliv chemické vazby na vlastnosti látek. Učivo: Vznik chemické vazby Kovalentní vazba Iontová vazba Kovová vazba

7.

Chemický děj

   

Ţák: vysvětlí podstatu chemických reakcí; zapíše danou chemickou reakci chemickou rovnicí; určí ze zápisu chemické rovnice typ chemické reakce; provádí výpočty z chemických rovnic;

   

128

Chemie         7.1 7.2 7.3 7.4 7.5 7.6 7.7 7.8 7.9

klasifikuje chemické děje podle tepelné bilance; uvede přehled základních faktorů ovlivňujících rychlost chemické reakce; vymezí pojmy a vysvětlí podmínky ustavení chemické rovnováhy; vysvětlí podstatu redoxních dějů; vyčíslí redoxní rovnici; uvede příklady redoxních dějů v přírodě a technice; vysvětlí podstatu protolytické reakce; klasifikuje roztoky podle hodnoty pH. Učivo: Chemické reakce Chemické rovnice Výpočty z chemických rovnic Změny energie při chemických reakcích Rychlost chemických reakcí Chemická rovnováha Klasifikace chemických reakcí Protolytické reakce Redoxní reakce

Anorganická chemie – 1. část 1.

Nekovy

1.1 1.2 1.3 1.4 1.5

Ţák: uvede výskyt, vlastnosti, přípravu, výrobu a pouţití vybraných chemických prvků a jejich sloučenin; charakterizuje vlastnosti a druhy vody a její pouţití; zhodnotí význam vody pro ţivot na Zemi; zjistí a uvede příklady znečišťování vody v přírodě i v domácnosti; zhodnotí vliv činnosti Člověka na změny obsahu kyslíku a ozonu v plynném obalu Země; vysvětlí příčiny kyselých dešťů; objasní metodu odsiřování kouřových plynů; uvede hlavní příčiny znečišťování ovzduší výfukovými plyny a omezení tohoto jevu při pouţívání automobilových katalyzátorů; zdůvodní význam výroby průmyslových hnojiv a posoudí jejich vliv na ţivotní prostředí; posoudí vliv oxidu uhličitého na ţivotní prostředí; objasní funkci biogenních prvků. Učivo: Vodík, kyslík a vzácné plyny Halogeny Síra Dusík a fosfor Uhlík

2.

Polokovy

 

Ţák: uvede výskyt, vlastnosti boru a křemíku a jejich sloučenin; popíše pouţití křemičitanů a oxidu křemičitého pro výrobu skla, keramiky a cementu.

          

129

Chemie Učivo: 2.1 Bor 2.2 Křemík Ročník: 2.

hodin týdně 2,


Výsledky vzdělávání a kompetence Anorganická chemie – 2. část 1.

Kovy

Ţák: uvede typické vlastnosti kovů a jejich výskyt; zapíše a vyčíslí chemické rovnice vyjadřující reakce kovů a jejich sloučenin; popíše hlavní způsoby výroby kovů; objasní na příkladu průběh koroze; uvede příklady pouţívání kovů a jejich sloučenin v běţném ţivotě; objasní průběh krasových jevů v přírodě; zapíše chemickými vzorci a pojmenuje vybrané koordinační sloučeniny d-prvků; objasní strukturu a význam koordinačních sloučenin obsaţených v tělech organismů. Učivo: 1.1 Charakteristika kovů 1.2 Kovy 1. skupiny 1.3 Kovy 2. skupiny 1.4 Hliník 1.5 Cín a olovo 1.6 Obecná charakteristika d-prvků 1.7 Koordinační sloučeniny 1.8 Kovy 6. skupiny 1.9 Kovy 7. skupiny 1.10 Ţelezo a jeho sloučeniny 1.11 Kovy 11. skupiny 1.12 Kovy 12. skupiny        

2.    2.1 2.2 2.3 2.4 2.5

Základy chemické analýzy Ţák: popíše postup, kterým se zjišťuje chemické sloţení daného vzorku; vysvětlí podstatu váţkové a odměrné analýzy a nejvýznamnějších instrumentálních metod; uvede příklady uplatnění analytických metod. Učivo: Základní kroky chemické analýzy Separační metody Analytické metody Instrumentální metody Příklady uplatnění analytických metod

130

Chemie

Organická chemie – 1. část 1.

Úvod do organické chemie

1.1 1.2 1.3 1.4 1.5 1.6 1.7

Ţák: zhodnotí postavení atomu uhlíku v periodické soustavě prvků z hlediska počtu a vlastností sloučenin; jmenuje látky, které patří mezi organické sloučeniny; zná sloţení organických sloučenin; charakterizuje a na příkladech vysvětlí typy vazeb v molekulách organických sloučenin a jejich vliv na vlastnosti látek; pouţívá systematické i triviální názvy a různé typy vzorců organických sloučenin; znázorní modelem prostorové uspořádání atomů v molekule; vysvětlí kritéria pro třídění organických sloučenin; objasní na příkladech druhy izomerie; popíše základní typy chemických reakcí organických sloučenin; uvede významné lokality těţby ropy a zemního plynu a vysvětlí metody jejich zpracování; vyjmenuje hlavní výrobky z ropy a zemního plynu a jejich pouţití. Učivo: Úvod do organické chemie Vlastnosti atomu uhlíku Typy vzorců Klasifikace organických sloučenin a jejich názvosloví Izomerie Reakce organických sloučenin Zdroje organických sloučenin

2.

Uhlovodíky

          

       2.1 2.2 2.3 2.4 2.5 2.6

Ţák: charakterizuje uhlovodíky; pouţívá názvosloví uhlovodíků; popíše zdroje uhlovodíků a jejich zpracování; objasní závislost vlastností uhlovodíků na počtu uhlíkových atomů; vysvětlí mechanismus reakcí uhlovodíků; popíše toxické působení arenů; uvede pouţití nejdůleţitějších uhlovodíků. Učivo: Alkany Cykloalkany Alkeny Alkadieny Alkyny Aromatické uhlovodíky

131

Chemie Ročník: 3.

hodin týdně 2,

34 týdnů,

celkem 68 hodin

Výsledky vzdělávání a kompetence Organická chemie – 2. část 1.

Deriváty uhlovodíků

1.1 1.2 1.3 1.4 1.5 1.6 1.7 1.8 1.9

Ţák: charakterizuje jednotlivé typy derivátů uhlovodíků, jejich vlastnosti; popíše průběh jejich reakcí; pouţívá jejich názvosloví; popíše metody přípravy a praktické pouţití derivátů uhlovodíků; objasní roli halogenderivátů při znečišťování ţivotního prostředí; vysvětlí význam močoviny pro výrobu plastů, léčiv a dusíkatých hnojiv. Učivo: Halogenderiváty Alkoholy a fenoly Ethery Aldehydy a ketony Karboxylové kyseliny Funkční deriváty karboxylových kyselin Funkční deriváty kyseliny uhličité Substituční deriváty karboxylových kyselin Dusíkaté deriváty

2.

Heterocyklické sloučeniny

     

Ţák:  klasifikuje heterocyklické sloučeniny;  zná názvy a vzorce základních heterocyklických sloučenin;  popíše jejich vlastnosti a praktické pouţití;  vysvětlí význam heterocyklických sloučenin jako součást přírodních látek, léčiv, barviv, černouhelného dehtu;  uvědomuje si nebezpečí drogové závislosti. Učivo: 2.1 Klasifikace a názvosloví heterocyklických sloučenin 2.2 Příprava, vlastnosti a význam heterocyklických sloučenin 3.    

Organická chemie v běţném ţivotě Ţák: zná rozdělení, vlastnosti a výrobu plastů; uvede výrobky ze základních typů plastů vyuţívané v kaţdodenním ţivotě a posoudí vliv pouţívání plastů na Člověka a jeho okolí; objasní vliv tenzidů a pesticidů na ţivotní prostředí; uvede běţně pouţívaná léčiva a příklady pesticidů. 132

Chemie

Učivo: 3.1 Syntetické makromolekulární látky 3.2 Tenzidy, barviva, pesticidy a léčiva

Biochemie 1.        1.1 1.2 1.3 1.4 1.5 1.6 1.7 1.8

Základy biochemie Ţák: chápe biochemii jako nauku o sloţení ţivých organismů a dějích, které v nich probíhají; charakterizuje biogenní prvky a jejich sloučeniny; uvede výskyt, vlastnosti, strukturu a funkci přírodních látek; objasní význam DNA a RNA v organismu; uvede význam vitaminů pro lidský organismus a jejich přírodní zdroje; vysvětlí podstatu metabolických procesů a rozliší děj anabolický a katabolický; popíše výrobu piva a vína. Učivo: Úvod do biochemie Bílkoviny Sacharidy Lipidy Nukleové kyseliny Enzymy, vitaminy, hormony Biochemické děje Základy biotechnologie

133

Biologie a ekologie

Biologie a ekologie Obor: 78-42-M/01 Technické lyceum Forma vzdělávání: denní studium Platnost: od 1. 9. 2009


Cíle vyučovacího předmětu Výuka biologie a ekologie navazuje na znalosti získané v základním vzdělávání. Obsah učiva není však zaměřen na celou oblast biologie, nýbrţ jen na vybrané oblasti (obecná biologie, genetika, biologie člověka, ekologie a ochrana přírody). Výuka biologie je koncipována tak, aby přispěla k hlubšímu a komplexnímu pochopení přírodních jevů a formování pozitivních vztahů k ţivotnímu prostředí. Ţáci si v průběhu vzdělávání mají vytvořit ucelenou představu o vztazích mezi ţivou a neţivou přírodou a naučit se správně chápat spjatost člověka a jeho ţivota s přírodou a jejími zákonitostmi. Obsah učiva je vybrán a strukturován tak, aby ţáci v průběhu vzdělávání:  získali přehled o vzniku a vývoji ţivota na Zemi;  seznámili se se způsobem ţivota vybraných jednobuněčných organismů (bakterie a viry) a znali způsoby prevence před lidskými patogeny;  získali základní poznatky o anatomii a fyziologii lidského těla, o zdravé výţivě a zdravém ţivotním stylu;  orientovali se v základních genetických pojmech;  uvědomili si důleţitost citlivého vztahu mezi organismy a okolním prostředím a odpovědnost člověka za zachování ţivota na Zemi i svého zdraví;  dodrţovali zásady trvale udrţitelného rozvoje v občanském i profesním ţivotě. Z hlediska klíčových kompetencí má vzdělávání v biologii a ekologii přispět k tomu, aby ţáci:  přijali odpovědnost za své zdraví a respektovali zásady zdravého ţivotního stylu;  znali techniky a metody první pomoci a v konkrétní situaci dokázali zasáhnout;  získali povědomí o základních ekologických zákonitostech a negativních dopadech působení člověka na přírodu a chovali se zodpovědně nejen ve vlastním zájmu, ale zejména v zájmu veřejném;  naučili se dodrţovat zásady úspornosti a hospodárnosti s veškerými zdroji;  přispívali ke zlepšení ţivotního prostředí a přijali odpovědnost za jeho údrţbu a ochranu;  osvojili si takové poznatky o ţivé a neţivé přírodě, které by mohli vyuţívat ve svém praktickém denním ţivotě a mohli se aktivně účastnit diskusí a obhajovat své názory a postoje v otázkách ochrany ţivotního prostředí. Charakteristika učiva Učivo je uspořádáno z obsahového hlediska do tematických celků, které jsou řazeny na základě logické posloupnosti. Obsah učiva není však zaměřen na celou oblast biologie, nýbrţ jen na vybrané oblasti (obecná biologie, genetika, biologie člověka, ekologie a ochrana přírody). Rozdělení tematických celků do ročníků 1. ročník 1. Obecná biologie

134

Biologie a ekologie 2. 3. 4. 5. 6. 7.

Genetika Biologie Člověka Péče o zdraví Ekologie Člověk a ţivotní prostředí Ochrana přírody

Pojetí výuky (metody a formy výuky) Biologie se na technickém lyceu vyučuje v prvním ročníku 3 hodiny týdně. Ve výuce se uplatňují různé metody a formy vyučování v závislosti na druhu tematického celku. Nejpouţívanější metoda je informačně receptivní, tj. předávání hotových informací ţákům. Realizuje se formou ústního výkladu (monologické, dialogické metody, řízená diskuse). Výklad učiva je doplněn didaktickými pomůckami (modely, obrázky) a názornými ukázkami přírodních zákonitostí na videokazetách. Tyto demonstrační metody mají funkci jednak fixační, jednak motivační. K lepší demonstraci učiva slouţí i multimediální učebna, kde je moţno lépe a efektivněji dané učivo prezentovat. K dalším pouţívaným metodám patří metody samostatné práce a výzkumné metody, které zvyšují tvořivost, aktivitu ţáků a rozvíjí patřičné dovednosti. Tento způsob výuky je vhodný zejména u tematických celků, které souvisejí s praktickým ţivotem, a ţáci mohou tak své vědomosti aktivně vyuţít. Osvojování poznatků podporují i reproduktivní metody, kdy učitel konstruuje různé typy cvičení. Pro zvýšení zájmu o předmět je důleţité zařadit metodu pozorování, a to v rámci organizační formy vycházky nebo exkurze, při které ţáci mají moţnost lépe pochopit děje, souvislosti a podmíněnosti v přírodě. Hodnocení výsledků ţáků Při průběţném hodnocení ţáka bude kladen důraz na hloubku porozumění danému učivu a schopnost aplikovat poznatky v praxi. Konečná klasifikace ţáka v pololetí je výsledkem dílčích známek, které mají podle způsobu zkoušení různou váhu: 1. individuální ústní zkoušení (jedenkrát za pololetí); 2. písemné zkoušení (po ukončení tematického celku); 3. aktivita ve vyučovací hodině, samostatnost při řešení úkolů, plnění domácích úkolů. Kromě známkování podle klasifikačního řádu je kladen důraz i na slovní hodnocení a sebehodnocení ţáků. Přínos předmětu k realizaci průřezových témat Občan v demokratické společnosti: V rámci průřezového tématu občan v demokratické společnosti budou ţáci ve výuce biologie a ekologie (a to především v tematických celcích genetika, ekologie, člověk a ţivotní prostředí a ochrana přírody) vedeni k tomu, aby: 

měli vhodnou míru sebevědomí a mohli se aktivně účastnit diskusí a obhajovat své názory a postoje v kontroverzních otázkách denního ţivota;  byli schopni hledat kompromisy a byli tolerantní k názorům ostatních lidí;  angaţovali se i pro veřejné zájmy a ve prospěch jiných lidí. Realizace tématu předpokládá vytvoření demokratického klimatu třídy a zapojování ţáků do diskusí o aktuálních otázkách denního ţivota. 135

Biologie a ekologie Člověk a ţivotní prostředí: Průřezové téma Člověk a ţivotní prostředí koresponduje s tematickými celky ekologie, ţivotní prostředí a ochrana přírody, které jsou začleněny do předmětu biologie a ekologie. Cíle tohoto průřezového tématu se proto shodují s klíčovými kompetencemi, kterých mají ţáci dosáhnout v rámci předmětu biologie a ekologie.     

Ţáci jsou ve výuce vedeni k tomu, aby: vytvářeli úctu k ţivé i neţivé přírodě a respektovali ţivot jako nejvyšší hodnotu; získali povědomí o základních ekologických zákonitostech a negativních dopadech působení člověka na přírodu a chovali se zodpovědně nejen ve vlastním zájmu, ale zejména v zájmu veřejném; naučili se dodrţovat zásady úspornosti a hospodárnosti s veškerými zdroji; přispívali ke zlepšení ţivotního prostředí a přijali odpovědnost za jeho údrţbu a ochranu; osvojili si takové poznatky o ţivé a neţivé přírodě, které by mohli vyuţívat ve svém praktickém denním ţivotě.

Člověk a svět práce: Toto průřezové téma má doplnit znalosti a dovednosti ţáků o nejdůleţitější poznatky související s jejich uplatněním ve světě práce. Pro naplnění tohoto cíle vzdělávání budou ţáci vedeni k tomu, aby si uvědomili význam všeobecného vzdělání pro ţivot a budoucí zaměstnání. Informační a komunikační technologie: Pro naplnění tohoto cíle vzdělávání budou ţáci vedeni k tomu, aby se naučili získávat a vyuţívat informace z prostředků informačních a komunikačních technologií. Mezipředmětové vztahy Biologie představuje soubor věd o ţivotě. Zkoumá formy, vlastnosti a vnitřní procesy ţivých soustav, jejich vzájemné vztahy a vztahy k neţivému prostředí. Biologie je tedy vědou, která zkoumá ţivou přírodu v její nekonečné rozmanitosti. Biologické vědy souvisejí na jedné straně s vědami o neţivé přírodě, na druhé straně s vědami společenskými. Hraniční obory biologie: 1. chemie (vysvětluje chemické sloţení ţivé hmoty a podstatu chemických procesů); 2. fyzika (vysvětluje průběh fyzikálních dějů v organismech); 3. geografie (studuje rozšíření organismů na Zemi); 4. matematika (aplikuje matematické metody při řešení biologických problémů); 5. společenské vědy (studují člověka jako bio-sociální jednotku).

136

Biologie a ekologie Ročník: 1.



Obecná biologie

1.1 1.2 1.3 1.4 1.5 1.6 1.7

Ţák: charakterizuje základní vlastnosti ţivých soustav; porovná hypotézy o vzniku a vývoji ţivota na Zemi; charakterizuje názory na vznik a vývoj Člověka na zemi; vysvětlí rozdíl mezi autotrofní a heterotrofní buňkou; vysvětlí průběh fotosyntézy; uvede příklady základních skupin organismů a porovná je; charakterizuje stavbu prokaryotní a eukaryotní buňky a popíše jejich rozmnoţování; uvede příklady bakteriálních a virových onemocnění a jejich původce, zná způsoby ochrany před nimi; stručně charakterizuje jednotlivé skupiny organismů. Učivo: Vznik a vývoj ţivota na zemi, geologické éry Obecné vlastnosti ţivých soustav (systémové uspořádání, růst, rozmnoţování, vývoj) Metabolismus (heterotrofní a autotrofní typ výţivy, fotosyntéza) Prokaryotní buňka a její rozmnoţování (viry, bakterie, sinice) Eukaryotní buňka (rostlinná, ţivočišná) Rozmnoţování eukaryotické buňky (mitóza, mióza) Rozmanitost organismů a jejich charakteristika

2.

Genetika

        

2.1 2.2 2.3 2.4 2.5 2.6

Ţák: orientuje se v základních genetických pojmech; uvede základní druhy dědičnosti; uvede moţnosti vyuţití genetiky a dokáţe diskutovat o jejich etických otázkách. Učivo: Genetika jako věda, rozdělení genetiky, základní genetické pojmy Cytogenetika Molekulární genetika Dědičnost kvalitativních a kvantitativních znaků Genetika člověka Vyuţití genetiky, etické otázky

3.

Biologie člověka

  

Ţák: uvede chronologicky základní vývojové stupně člověka; popíše anatomickou stavbu lidského těla a funkci jednotlivých orgánů; charakterizuje jednotlivé etapy ontogenetického vývoje člověka Učivo: 3.1 Historie vývoje člověka   

137

Biologie a ekologie 3.2 3.3 3.4 3.5 3.6 3.7

Tkáň Opěrná a pohybová soustava Soustavy látkové přeměny (oběhová, trávicí, dýchací, vylučovací, koţní) Soustavy regulační (nervová, hormonální, smysly) Pohlavní soustava, rozmnoţování Vývoj člověka

4.

Péče o zdraví

Ţák:  seznámí se se základními principy zdravé výţivy a zdravého ţivotního stylu a snaţí se je uplatnit ve svém ţivotě;  zná techniky a metody první pomoci a v konkrétní situaci dokáţe zasáhnout. Učivo: 4.1 Zdravá výţiva 4.2 Duševní hygiena 4.3 Základy první pomoci 5.

Ekologie

5.1 5.2 5.3 5.4 5.5 5.6 5.7 5.8

Ţák: definuje a rozdělí ekologii na jednotlivé obory a vysvětlí základní ekologické pojmy; charakterizuje abiotické a biotické faktory prostředí; uvede vlastnosti populace, charakterizuje vztahy mezi populacemi; charakterizuje strukturu společenstva a vztahy mezi společenstvy; vyjmenuje a popíše jednotlivé biomy a vegetační zóny; definuje pojem ekosystém, rozdělí na jednotlivé typy; vysvětlí potravní vztahy v přírodě a uvede příklady; vysvětlí podstatu oběhu látek v přírodě a popíše koloběh vybraných prvků. Učivo: Ekologie jako věda, rozdělení ekologie, základní ekologické pojmy Organismus a prostředí Abiotické faktory prostředí (sluneční záření, teplo, vzduch, voda, půda) Biotické faktory prostředí (populace, společenstva) Biomy a vegetační zóny Typy ekosystému, produktivita ekosystému, stavba a funkce ekosystému Potravní řetězce, potravní pyramida Tok látek – biochemické cykly

6.

Člověk a ţivotní prostředí

       

      

Ţák: má přehled o vzájemném ovlivňování člověka a přírody; hodnotí vliv různých činností člověka na jednotlivé sloţky ţivotního prostředí; charakterizuje přírodní zdroje energie a surovin, dokáţe posoudit vliv člověka na prostředí jejich vyuţíváním; uvede příklady globálních problémů a moţnosti jejich řešení; uvede základní znečišťující látky v ovzduší, ve vodě a v půdě; má základní poznatky o vlivu prostředí na lidské zdraví; orientuje se ve způsobech nakládání s odpady a moţnostech sníţení jejich produkce. 138

Biologie a ekologie Učivo: 6.1 Vzájemné vztahy člověka s ţivotním prostředím a jejich konflikt (vliv prostředí na zdraví člověka, ochrana zdraví) 6.2 Přírodní zdroje energie a surovin 6.3 Globální problémy ţivotního prostředí a jejich řešení (voda, ovzduší, půda) 6.4 Odpady, poškození lesů, hluk 7.       7.1 7.2 7.3 7.4 7.5 7.6

Ochrana přírody Ţák: charakterizuje různé typy krajiny ve svém okolí; uvede příklady chráněných území v ČR a v regionu; má přehled o právních nástrojích společnosti na ochranu ţivotního prostředí; vysvětlí problematiku udrţitelného rozvoje; zdůvodní odpovědnost kaţdého jedince za ochranu přírody, krajiny a ţivotního prostředí; účastní se exkurze a je schopen se aktivně zapojit do diskuse na vybrané téma. Učivo: Ekologie krajiny, typy a stabilita krajiny Ochrana přírody, chráněná území Zákony na ochranu přírody a ţivotního prostředí, právní předpisy Zásady udrţitelného rozvoje Odpovědnost jedince za ochranu přírody a ţivotního prostředí Exkurze

139

Architektura

Architektura Obor: 78-42-M/01 Technické lyceum Forma vzdělávání: denní studium Platnost: od 1. 9. 2009


Cíle vyučovacího předmětu Vzdělávací strategie tohoto předmětu můţe být velice různorodá, neboť cíl výuky je velmi široký. Tento předmět má připravit ţáka jak pro praktický ţivot, tak pro studium na další vysoké škole technického či uměleckého zaměření (fakulty stavební a architektury). Ţák chápe historický vývoj architektonických slohů a jejich vazbu na vývoj lidské společnosti. Při návrhu stavebního díla uplatňuje estetické hledisko. Orientuje se v památkách starověku, středověku i novověku. Pozná významné památky charakteristické pro určité architektonické období, zná nejvýznamnější osobnosti spojené s určitým slohovým obdobím. Pozná určité konstrukční principy a typické techniky stavění v daném období. Pozná základní prvky významných architektonických slohů. Praktická metoda uplatněná v hodinách modelem z balzy, či kladívkového papíru dává ţákům moţnost ověřit si proporční vztahy, práci s měřítkem a v neposlední řadě vlastní zručnost. Je zde uplatněna metoda logického postupu, tedy metoda analytická, syntetická, induktivní a deduktivní. Tento předmět by měl formovat ţáka komplexně – mravně, společensky a kulturně. Má v ţácích vypěstovat cit a úctu k národnímu kulturnímu dědictví. Tento předmět doplňuje i odbornou úroveň absolventa. Z hlediska klíčových kompetencí se důraz klade zejména na:  komunikativní dovednosti – srozumitelný, souvislý a jazykově správný projev, aktivní účast v diskusi, schopnost formulovat a obhajovat své názory a respektovat názory druhých;  dovednost analyzovat a řešit nejen architektonické problémy i posoudit reálnost řešení;  plánování práce a časové rozvrţení úkolu, schopnost pracovat v týmu;  dokáţe rozeznat a pojmenovat jednotlivá období architektonických slohů. Charakteristika učiva Učivo je strukturováno do tematických celků a jejich řazení odpovídá logické struktuře architektury. Součástí výuky je kreslení jednoduchých předmětů a staveb, jeţ se váţou k současně probírané látce a rovněţ tvorba modelů. Uţitné umění kaţdého období je zpracováno v samostatné individuální práci. Velmi důleţité je řešení příkladů a problémů, které vyţadují schopnost aplikovat teoretické poznatky na architektonickou dovednost při zpracování závěrečného projektu.

1. ročník

1. 2. 3. 4. 5. 6.

Rozdělení tematických celků do ročníků Úvod do předmětu, základní pojmy Období megalitické Mezopotámie Egypt Designérský projekt – model průčelí Egejská architektura, antická architektura

140

Architektura

2. ročník

7. 8. 9. 10. 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11.

Rozdělení tematických celků do ročníků Řecké stavební umění Helénismus, etruské stavební umění Římská architektura Románská architektura ve Francii, Itálii, v Čechách Úvod do předmětu, základní pojmy Volné téma kresby tuţkou nebo pastelem – galerie Gotická architektura Kresba tuţkou – sestava jednoduchých předmětů a látky Základy perspektivy, příklady konstrukce Architektura novověku do konce 19. století – renesanční architektura Kresba tuţkou – průčelí domu Baroko Rokoko Architektura 19. století – klasicismus Kresba tuţkou – uliční perspektiva

Pojetí výuky Výuka probíhá první dva roky ve 2 hodinách týdně. Třída se dělí na dvě poloviny. Ve třetím a čtvrtém ročníku se předmět stává volitelný a nazýváme jej seminářem architektury. Pouţívané metody:  slovní výklad vyučujícího;  video promítání – motivace na začátek probíraného celku, potvrzení probíraných poznatků nebo ukázka vyuţití učiva v praxi;  heuristická metoda – aktivní zapojení ţáků do procesu hledání a získávání nových vědomostí;  řízená diskuse – vhodná u situací, se kterými mají ţáci zkušenosti z praktického ţivota;  autodidaktické metody – snaha naučit ţáky technice samostatného učení a práce;  skupinové vyučování – ţáci si ověřují nabyté poznatky, v praxi hledají typy staveb v daném slohu a formulují závěry;  individuální konzultace s nadanými ţáky (např. při řešení studentské odborné činnosti). Hodnocení výsledků ţáků      

Známkování podle školního klasifikačního řádu: ústní zkoušení – základní pojmy, zařazení časové a do zeměpisné polohy, znaky architektonického slohu, řešení jednoduchého příkladu stavby; písemné zkoušení – desetiminutovky – krátké písemky zaměřené hlavně na základní pojmy; písemné zkoušení nebo testy z tematického celku – dvě části: teorie a příklady; slovní hodnocení znalostí a schopností – slouţí k motivaci pro další práci, k sebehodnocení; odborné exkurze, výstavy; individuální konzultace s nadanými ţáky (např. při řešení SOČ). 141

Architektura Přínos předmětu k realizaci průřezových témat Občan v demokratické společnosti: Při poznávání světových i národních kulturních památek je moţno ţáky vést téţ k demokratickému občanství, ke schopnosti orientovat se v médiích, vyuţívat je a kriticky hodnotit. Vést je k tomu, aby pochopili dějinné souvislosti a dokázali je aplikovat na současnost, případně uměli vyvodit správné závěry pro svůj současný ţivot. Je nutné, aby věděli, ţe nesmí myslet jen na sebe, ale aby se zajímali i o zájmy veřejné, aby si váţili materiálních a duchovních hodnot, příznivého ţivotního prostředí, jeţ by měli chránit a uchovat pro budoucí generace. Měli by dokázat obhájit vlastní názor a přitom tolerovat názor jiného spoluţáka. Člověk a ţivotní prostředí: Architektura pomáhá pochopit význam přírody a ţivotního prostředí pro člověka, pochopit moţné negativní dopady působení člověka na přírodu a ţivotní prostředí. Ţák zná chráněné krajinné oblasti v regionu a chápe jejich význam jak z urbanistického, tak i celospolečenského hlediska. Člověk a svět práce: Vyučující můţe pomoci ţákům při výběru vysoké školy informacemi o studiu, o rozsahu výuky architektury na jednotlivých fakultách a doporučit obor podle jejich zájmu. Informační a komunikační technologie: Ţák vyuţívá počítače při zpracování projektových prací a praktické maturity. Vkládáním architektonických slohů do digitální podoby procvičuje počítačové programy, při zpracování samostatných referátů vyuţívá internet, umí pracovat se scannerem.

142

Architektura Ročník: 1.

hodin týdně 2,



Úvod do předmětu, základní pojmy

1.1 1.2 1.3 1.4 1.5

Ţák: umí vysvětlit probrané pojmy; vyjadřuje se pomocí slov a kresbou; kreslí jednoduchá schémata, vystihující a vysvětlující daný pojem a vysvětlí jej na praktickém příkladu ze ţivota. Učivo: Estetika, ergonometrie, funkčnost Tvar, kontura, struktura, měřítko, barva Povrchová úprava, prostorová struktura, tektonika, morfologie Kresba Procvičení předchozích probraných pojmů

2.

Období megalitické

  

Ţák:  popíše megality v časovém rozdělení předhistorické doby;  kreslí megalitické stavby;  uvádí příklady těchto staveb. Učivo: 2.1 Dělení předhistorické doby 2.2 Menhir, dolmen, kromlech 3.

Mezopotámie

Ţák:  zná polohové i časové zařazení země;  kreslí a popisuje jednotlivé druhy staveb;  popíše způsob ţivota a společenskou úroveň lidí v dané době i současnosti. Učivo: 3.1 Časové zařazení 3.2 Poloha a osídlení 3.3 Stavby obytné, chrámové, občanské a inţenýrské 4.

Egypt

     

Ţák: zná polohové i časové zařazení země; chápe náboţenské, politické a společenské souvislosti v dané zemi; kreslí a popisuje jednotlivé druhy staveb; vyjmenuje sakrální stavby, popíše a podle znaků je zařadí do správného období; popisuje způsob pohřbívání v jednotlivých etapách vývoje egyptské společnosti; vypráví o jednotlivých stavbách jak z hlediska stavebního, tak i historického. 143

Architektura 4.1 4.2 4.3 4.4 4.5 4.6 4.7 4.8

Učivo: Časové zařazení, poloha a osídlení Promítání filmu o Egyptě a vykopávkách naší expedice Sakrální stavby Stavební konstrukce a materiály Inţenýrská díla, obytné domy Význam egyptské architektury Kresba Procvičení předchozích probraných pojmů

5.

Designérský projekt – model průčelí

Ţák:  vyhledá a odsouhlasí s pedagogem vhodnou stavbu, jejíţ průčelí bude modelovat;  zhotoví model z balzy nebo z kladívkového papíru;  aplikuje trojrozměrné vidění a cit pro proporce a měřítko;  demonstruje pečlivou, trpělivou i promyšlenou práci;  rozvíjí cit pro architektonický detail. Učivo: 5.1 Konzultace 5.2 Modelování 5.3 Praktické ukázky 6.

Egejská a antická architektura

6.1 6.2 6.3 6.4 6.5

Ţák: určuje polohu i časové zařazení země; stanoví náboţenské, politické a společenské souvislosti v dané zemi; kreslí a popisuje jednotlivé stavby krétské kultury; kreslí a popisuje základní znaky mykénské kultury; Učivo: Časové zařazení, poloha a osídlení Stavební konstrukce a materiály, Knóssos Mykény, Tyrins, pevnosti, paláce, hroby Kresba Procvičení předchozích probraných pojmů

7.

Řecké stavební umění

   

Ţák: určí polohu i časové zařazení země; stanoví náboţenské, politické a společenské souvislosti v dané zemi; kreslí a popisuje jednotlivé druhy hlavic řeckých slohů; pouţívá základní prvky a názvosloví řeckých antických slohů; rozlišuje stavby Atén – Akropole, obytné domy, města, divadla, lázně; popisuje techniku a materiál řeckých staveb. Učivo: 7.1 Časové zařazení, poloha a osídlení 7.2 Promítání filmu o Řecku 7.3 Stavební konstrukce a materiály, řecké hlavice, názvosloví antiky      

144

Architektura 7.4 7.5 7.6 7.7

Inţenýrská díla, obytné domy, města, divadla Atény – Akropole Kresba Procvičení předchozích probraných pojmů

8.

Helénismus, etruské stavební umění

Ţák: kreslí dispozici chrámů; kreslí inţenýrská díla. Učivo: 8.1 Helénismus 8.2 Etruská architektura, stavby chrámů, inţenýrské stavby  

9.

Římská architektura

9.1 9.2 9.3 9.4 9.5 9.6

Ţák: určí polohu i časové zařazení země; vypráví o zaloţení říše; kreslí a popisuje novou stavební techniku Římanů; zná základní konstrukce a tvary; vyjmenuje stavební druhy; určí hlavní město Římské říše a jeho důleţité stavby. Učivo: Časové zařazení, poloha a osídlení Promítání filmu o Římu Nové stavební konstrukce a materiály Řím a jeho inţenýrská díla, obytné domy, města, divadla, lázně Kresba Procvičení předchozích probraných pojmů

10.

Románská architektura ve Francii, Itálii, v Čechách

     

    10.1 10.2 10.3 10.4 10.5 10.6 10.7

Ţák: určí polohu i časové zařazení země; rozpozná hlavní znaky slohu; kreslí a popisuje novou stavební techniku, základní konstrukce a tvary kleneb; popíše stavební druhy a pouţívaný materiál. Učivo: Časové zařazení, poloha a osídlení Znaky románského slohu Nové stavební konstrukce a materiály Kostely a rotundy Sloupy, tvar hlavice, patky, klenby Kresba Procvičení předchozích probraných pojmů

145

Architektura Ročník: 2.

hodin týdně 2,




Ţák: umí na názorném příkladu vysvětlit probrané pojmy; vyjadřuje se pomocí slov a kresbou; demonstruje jednoduché schéma stavby, vystihující a vysvětlující daný pojem. Učivo: 1.1 Seznámení s rozsahem učiva 1.2 Úprava, prostorová struktura, tektonika, morfologie 1.3 Kresba   

2.

Volné téma kresby tuţkou nebo pastelem – galerie

Ţák:  analyzuje prostředí galerie;  hodnotí vystavované umění a poznává ţivotopisy nových výtvarníků;  vyjadřuje vlastními výrazovými prostředky předloţené výtvarné artefakty. Učivo: 2.1 Prohlídka vystavovaných obrazů a soch 2.2 Kreslení artefaktů umístěných v galerii 3.

Gotická architektura

3.1 3.2 3.3 3.4 3.5 3.6 3.7

Ţák: časově zařadí období gotiky; kreslí a popisuje jednotlivé architektonické prvky staveb; specifikuje způsob ţivota a společenskou úroveň lidí v dané době; vypráví o zákonech hutí a jejich uplatnění u nás; zná stavby gotického umění ve Francii a na našem území; procvičuje předchozí probrané pojmy. Učivo: Časové zařazení Znaky gotické architektury Stavební hutě a cechy Gotická architektura ve Francii Gotická architektura v ostatní Evropě Gotická architektura v Čechách Procvičení předchozích probraných pojmů

4.

Kresba tuţkou – sestava jednoduchých předmětů a látky



Ţák: kreslí ve správné proporci sestavu předmětů;

     

146

Architektura  

dokáţe zařazeny vystínovat; kreslí tuţkou i uhlem. Učivo: 4.1 Kresba tuţkou – sestava jednoduchých předmětů a draperie 4.2 Kresba úhlem – sestava jednoduchých předmětů a draperie 5.

Základy perspektivy, příklady konstrukce

5.1 5.2 5.3 5.4 5.5 5.6

Ţák: umí konstrukci perspektivního promítání; konstruuje pomocí průčelné perspektivy interiér; kreslí pomocí technické konstrukce perspektivní pohled objektu. Učivo: Axonometrie Perspektiva Průčelná perspektiva Procvičení předchozích probraných pojmů Kresba tuţkou – interiér Kresba tuţkou – exteriér

6.

Architektura novověku do konce 19. století – renesanční architektura

  

6.1 6.2 6.3 6.4 6.5 6.6 6.7

Ţák: umí časově zařadit období renesance; kreslí a popisuje jednotlivé architektonické znaky staveb; vypráví o zákonech hutí a jejich uplatnění u nás; určuje stavby renesance v Itálii; pozná renesanční stavby v Čechách. Učivo: Časové zařazení Znaky renesanční architektury Renesance v Itálii Raná, vrcholná a pozdní renesance Renesance v Čechách Kresba renesančního objektu Procvičení předchozích probraných pojmů

7.

Kresba tuţkou – průčelí domu

    

Ţák:  kreslí ve správné proporci průčelí domu;  dokáţe vystínovat;  ovládá kresbu tuţkou i úhlem. Učivo: 7.1 Kresba tuţkou – sestava jednoduchých předmětů a draperie 7.2 Kresba úhlem – sestava jednoduchých předmětů a draperie

147

Architektura 8.

Baroko

8.1 8.2 8.3 8.4 8.5 8.6

Ţák: ovládá historii vzniku barokní architektury; určuje znaky barokní architektury; kreslí barokní průčelí. Učivo: Vznik barokní architektury Znaky barokní architektury Kresba oken, štítů, plastického členění, horizontalismus Baroko v Itálii Baroko v Čechách Procvičení předchozích probraných pojmů

9.

Rokoko

  

9.1 9.2 9.3 9.4

Ţák: umí časově zařadit období rokoka; nakreslí a popíše jednotlivé architektonické znaky staveb. Učivo: Časové zařazení Znaky rokoka Rokoko v Čechách Procvičení předchozích probraných pojmů

10.

Architektura 19. století – klasicismus

 

10.1 10.2 10.3 10.4 10.5 10.6

Ţák: zná historii vzniku klasicistní architektury; určuje znaky klasicistní architektury; umí nakreslit klasicistní průčelí. Učivo: Znaky klasicistní architektury Empír Biedermeier Klasicismus v Evropě Klasicismus v Čechách Procvičení předchozích probraných pojmů

11.

Kresba tuţkou – uliční perspektiva

  

  11.1 11.2 11.3 11.4

Ţák: kreslí uliční perspektivní pohled v terénu; umí dokreslit stafáţ doplňující perspektivu. Učivo: Kresba perspektivy terénu (kresba náměstí, ulice atp.) Stafáţ Stínování Procvičení předchozích probraných pojmů 148

Technické kreslení

Technické kreslení Obor: 78-42-M/01 Technické lyceum Forma vzdělávání: denní studium Platnost: od 1. 9. 2009


Cíle vyučovacího předmětu Předmět technické kreslení je zaměřen na grafickou komunikaci v technice. Výchovně vzdělávací cíle předmětu mají své těţiště ve výchově ţáků k přesné práci a k zachování pravidel grafické komunikace mezi odborníky různých oborů. Svými poţadavky na úpravnost, čistotu provedení a rozvrţení obrazců v ploše přispívá výuka technického kreslení k estetické výchově ţáků. Tento předmět rozvíjí logické uvaţování a vede ţáky k aktivnímu a samostatnému řešení daných problém ů. Znalosti získané v tomto předmětu mohou ţáci uplatnit v dalším studiu i v běţném ţivotě. Vyučování směřuje k tomu, aby ţák lycea:  precizně ovládal kreslení tuţkou a tuší;  znal význam technické dokumentace a normalizace v technické praxi;  osvojil si zásady kreslení strojnických, stavebních a elektrotechnických výkresů;  dovedl číst jednoduché strojnické výkresy;  dovedl číst a kreslit jednoduché stavební výkresy;  dovedl číst jednoduché elektrotechnické výkresy;  uměl vyhledávat a zpracovávat informace z různých zdrojů – katalogů, technických listů, učebnic, skript a Internetu.    

Z hlediska klíčových kompetencí se důraz klade zejména na: rozvíjení prostorové představivosti, logického myšlení a úsudku; uţívání správné terminologie; iniciativu, samostatnost, obrazotvornost a tvůrčí myšlení v práci; pečlivost, houţevnatost, vytrvalost, zodpovědnost za vykonanou práci. Charakteristika učiva

Obsahem předmětu jsou základy rýsování a technického kreslení. V prvním ročníku jsou úvodní témata věnována nácviku kreslení a napojování čar, základům zobrazování a normalizaci v technickém kreslení. Na ně navazuje problematika kreslení stavebních, strojnických a elektrotechnických výkresů podle platných norem. Ve druhém ročníku je výuka zaměřena na prohloubení dovedností kreslit stavební výkresy. Ţáci čerpají potřebné znalosti z předmětu stavitelství, který je vyučován taktéţ ve druhém ročníku. Znalosti získané v tomto předmětu mohou ţáci uplatnit v dalším ročníku v předmětu konstrukční kreslení, pokud si vyberou tento předmět jako jednu z moţností volitelných předmětů.

1. ročník

1. 2. 3. 4.

Rozdělení tematických celků do ročníků Úvod do grafické komunikace Pomůcky pro technické kreslení a jejich pouţití Normalizace v technickém kreslení Technická dokumentace 149

Technické kreslení

2. ročník

5. 6. 7. 8. 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8.

Rozdělení tematických celků do ročníků Základy zobrazování na technických výkresech Strojnické kreslení Kreslení ve stavebnictví Elektrotechnické kreslení Půdorys 1NP 1:50 – kladívkový papír Půdorys 1S 1:50 – matrice tuší Základy 1:50 – matrice tuší Výkres skladby stropu 1:50 – matrice tuší Schodiště, půdorys a svislý řez 1:50 – kladívkový papír Krov sklonité střechy 1:50 – kladívkový papír Plochá střecha 1:50 – matrice tuší Oprava a kompletace výkresů

Pojetí výuky Výuka probíhá v prvním a druhém ročníku. Vyučující se snaţí o předání dovednosti přesného grafického vyjádření představy, získání návyku dodrţování charakteru technické dokumentace. V kaţdém ročníku ve vyučovacích hodinách vypracují ţáci podle zadání vyučujícího doporučené výkresy po předchozím výkladu látky. Základní organizační formou vyučování je vyučovací hodina, kde vyučující podle typu hodiny volí různé vyučovací metody:  slovní výklad Vyučujícího – opírá se o učební texty, skripta, katalogy výrobků, technické listy a další odbornou literaturu. U ţáka znamená pochopení a zapamatování poznatků;  reproduktivní metoda – tato metoda je řešením typových úloh na základě pochopení poznatků získaných z předchozího výkladu;  samostatná práce – práce ţáků na zadaném úkolu ve škole i doma, jeho zpracování a obhajoba řešení je hodnoceno známkou. Hodnocení výsledků ţáků Hodnocení výsledků je zaloţeno na těchto základních ukazatelích: 1. známky z grafických prací – hodnotí se průběţná práce na jednotlivých výkresech, odevzdání výkresu v termínu a ústní obhajoba obsahu výkresu; 2. aktivní projev v samotných vyučovacích hodinách, samostatnost při řešení problémových úloh a rovněţ zvládnutí všech dříve vyjmenovaných klíčových kompetencí; 3. krátké desetiminutové písemné práce týkající se jen malého úseku učiva. Přínos předmětu k realizaci průřezových témat Člověk a ţivotní prostředí: Technické kreslení přispívá významně k péči o ţivotní prostředí. Při řešení daných úkolů je vhodné vyuţívat údajů různých statistických výzkumů, které mají vztah k ţivotnímu prostředí a pomáhají tak k němu utvářet kladný vztah a upozorňují na nutnost jeho ochrany.

150

Technické kreslení Člověk a svět práce: Předmět vede a vychovává ţáky k pečlivosti a přesnosti v práci, k hospodárnosti při navrhování konstrukcí a k uvědomělé technologické kázni při jejich provádění. Vychovává ţáky k aktivnímu vyuţívání nových odborných informací a výpočetní techniky. Tím napomáhá jejich následnému úspěšnému uplatnění ve světě práce. Informační a komunikační technologie: Znalost technického kreslení a prostorová představivost napomáhá ţákům při výuce CAD systémů, zde ţák zúročí své znalosti z různých druhů promítání, dokáţe vytvořit virtuální budovu v CAD systému ArchiCAD. Občan v demokratické společnosti: Vytvářením demokratického prostředí při práci ve třídě (respektování se, spolupráce, pěstování odpovědnosti a respektu ke druhému, dialog) přispívá předmět i k realizaci tohoto tématu.

151

Technické kreslení Ročník: 1.

hodin týdně 2,



Úvod do grafické komunikace

Ţák:  zná historii a význam grafické komunikace pro praxi. Učivo: 1.1 Historický nástin grafické komunikace 1.2 Význam grafické komunikace pro praxi 2.

Pomůcky pro technické kreslení a jejich pouţití

Ţák:  zná a umí pouţít pomůcky pro kreslení a rýsování;  kreslí od ruky i s pouţitím pomůcek. Učivo: 2.1 Zásady pro kreslení od ruky a s pouţitím pomůcek 2.2 Kreslení a napojování čar 3.

Normalizace v technickém kreslení

3.1 3.2 3.3 3.4 3.5 3.6

Ţák: orientuje se v normách a dovede je pouţívat; rozlišuje formáty výkresů; zná druhy čar a umí je pouţít; umí pouţívat měřítka; popisuje výkresy technickým písmem; má přehled o druzích výkresů a zná způsoby jejich rozmnoţování. Učivo: Význam normalizace a druhy norem Formáty výkresů, skládání výkresů Druhy čar a jejich pouţití Měřítka zobrazení Písmo pro technické kreslení Druhy výkresů a jejich rozmnoţování

4.

Technická dokumentace

     

Ţák:  vyjmenuje druhy technické dokumentace a umí pouţít technickou dokumentaci v praxi. Učivo: 4.1 Druhy technické dokumentace 5.

Základy zobrazování na technických výkresech



Ţák: vyjmenuje promítací metody; 152

Technické kreslení      5.1 5.2 5.3 5.4 6.

vysvětlí rozdíl mezi středovým a rovnoběţným promítáním; vyjmenuje druhy rovnoběţného promítání; zná principy zobrazení těles v pravoúhlém a kosoúhlém (axonometrickém) promítání; umí doplňovat chybějící průměty těles; má prostorovou představivost. Učivo: Promítací metody a jejich rozdělení Pravoúhlé promítání Kosoúhlé promítání Doplňování chybějících průmětů těles

6.1 6.2 6.3 6.4 6.5 6.6 6.7

Strojnické kreslení Ţák: zná pravidla pro zobrazování těles na výkresech a kótování jednoduchých těles; vysvětlí rozdíl mezi řezy a průřezy; zná pojmy přesnost rozměrů, lícování a tolerance, drsnost povrchu a vysvětlí je; zakreslí jednoduchou strojní součástku dle předlohy; orientuje se ve výkresech sestavení. Učivo: Pravidla pro zobrazování jednoduchých těles Řezy technickými tělesy Kótování těles Přesnost rozměrů Lícování a tolerance Drsnost povrchu Výkresy sestavení

7.

Kreslení ve stavebnictví

    

       7.1 7.2 7.3 7.4 7.5 7.6 7.7 7.8

Ţák: správně pojmenuje stavební konstrukce; zná zásady kreslení a kótování stavebních konstrukcí; pouţije příslušný typ čáry a vysvětlí důvod pouţití, včetně značení hmot při rýsování; kreslí jednoduché svislé konstrukce v půdorysu i v řezu; kreslí otvory ve svislých konstrukcích v půdorysu; umí konstrukční systémy jedno a vícepodlaţních budov; kreslí jednoduchý půdorys na základě předlohy. Učivo: Základní názvosloví Základy zobrazování stavebních konstrukcí Kótování stavebních konstrukcí Druhy čar a značení hmot Zásady pro zakreslování svislých konstrukcí Zásady pro zakreslování otvorů ve svislých konstrukcích Konstrukční systémy jedno a vícepodlaţních budov Zakreslení půdorysu jednoduchého objektu

153

Technické kreslení 8.

Elektrotechnické kreslení

Ţák:  vyjmenuje druhy elektrotechnických schémat;  zná zásady kreslení schémat;  zná a kreslí značky pro elektrotechnická schémata. Učivo: 8.1 Druhy elektrotechnických schémat 8.2 Zásady kreslení schémat 8.3 Značky schémat Ročník: 2.

hodin týdně 2,



Půdorys 1NP v měřítku 1:50 – kladívkový papír

1.2 1.3 1.4 1.5

Ţák: zná typologické zásady provozních vztahů mezi místnostmi při navrhování bytových staveb; zná základní technické poţadavky na navrhování bytových staveb a uplatňuje je při projektováni; navrhne dispoziční a konstrukční řešení daného podlaţí a kreslí jej; navrhne velikosti oken a dveří; kreslí do půdorysu okna a dveře; zobrazí komín do půdorysu; provede kótování půdorysu; kreslí legendu místností, materiálů a výpis překladů. Učivo: Návrh dispozice a konstrukčního řešení 1. nadzemního podlaţí na základě vybrané předlohy rodinného domu; popř. vlastní návrh; Umístění oken a dveří a jejich výškové osazení; Vhodné umístění a zakreslení komínu; Kótování v půdorysu Legenda místností a materiálu, výpis překladů

2.

Půdorys 1.NP v měřítku 1:50 – matrice tuší

        1.1

Ţák: navrhne dispoziční a konstrukční řešení daného podlaţí a kreslí jej v návaznosti na vyšší podlaţí;  výškově osadí okna v podzemním podlaţí;  provede kótování daného půdorysu;  na legendě místností se naučí rozlišovat podlahy a povrchové úpravy pouţívané v obytných a podzemních místnostech. Učivo: 2.1 Návrh dispozice a konstrukčního řešení podzemního podlaţí v návaznosti na předchozí 

154

Technické kreslení výkres 1.NP 2.2 Umístění oken a jejich výškové osazení 2.3 Kótování v půdorysu 2.4 Legenda místností a materiálu, výpis překladů 3.

Základy v měřítku 1:50 – matrice tuší

3.1 3.2 3.3 3.4

Ţák: zná zásady zobrazování základových stavebních konstrukcí; zná vzájemné návaznosti při zobrazování konstrukcí v základech; zakreslí půdorys základů; zobrazí svislé řezy základů; okótuje výkres základů. Učivo: Zobrazování základových konstrukcí v půdorysu Půdorys základů Svislé řezy základů Kótování základů v půdorysu

4.

Výkres skladby stropu v měřítku 1:50 – matrice tuší

    

4.1 4.2 4.3 4.4 4.5 4.6

Ţák: umí graficky zobrazit stropní konstrukce; uplatní teoretické vědomosti o stropních konstrukcích, které nabyl ve stavitelství; kreslí v daném půdorysu nosníkové a deskové stropní konstrukce; do půdorysu zakreslí sklopené řezy obou stropů; sestaví přehledy pouţitých výrobků. Učivo: Zásady zobrazování stropních konstrukcí v půdorysu Zakreslování nosníkových stropních konstrukcí – POROTHERM Zakreslování deskových stropních konstrukcí – YTONG Výpisy a specifikace stropních prvků Sklopené řezy stropu Kótování stropních konstrukcí v půdorysu

5.

Schodiště, půdorys a svislý řez v měřítku 1:50 – kladívkový papír

    

Ţák:  zná zásady zobrazování schodišť;  zakreslí a okótuje půdorys a svislý řez schodiště. Učivo: 5.1 Zásady zobrazování schodišť v půdorysu a řezu 5.2 Zakreslování dvouramenného schodiště do půdorysu v jednotlivých podlaţích čtyřpodlaţního objektu 5.3 Kótování schodiště v půdorysu a v řezu 6.

Krov sklonité střechy v měřítku 1:50 – kladívkový papír

 

Ţák: navrhne krov vaznicové soustavy stojaté stolice v jednoduché stavbě; umí sestavit výpis pouţitých dřevěných prvků; 155

Technické kreslení   6.1 6.2 6.3 6.4 6.5

zakreslí půdorys krovu a svislý podélný a příčný řez; výkres okótuje. Učivo: Zásady kreslení krovu Půdorysný řez konstrukcí krovu vaznicové soustavy stojaté stolice Svislý příčný řez Svislý podélný řez Kótování krovu v půdorysu a v řezu

7.

Plochá střecha v měřítku 1:50 – matrice tuší

7.1 7.2 7.3 7.4

Ţák: zná zásady zakreslování prvků ploché střechy; kreslí a kótuje půdorys a řez ploché střechy; navrhne skladbu střešního pláště; umí vysvětlit funkce jednotlivých vrstev střešního pláště. Učivo: Půdorys jednoplášťové ploché střechy Svislý řez plochou střechou Kótování ploché střechy v půdorysu Popis skladby střešního pláště v řezu

8.

Oprava a kompletace výkresů

   

Ţák:  opraví označené chyby ve výkresech Učivo: 8.1 Oprava zakreslování konstrukcí a prvků 8.2 Oprava kótování 8.3 Oprava popisů a označování prvků

156

Deskriptivní geometrie

Deskriptivní geometrie Obor: 78-42-M/01 Technické lyceum Forma vzdělávání: denní studium Platnost: od 1. 9. 2009


Cíle vyučovacího předmětu Výuka deskriptivní geometrie rozvíjí a prohlubuje prostorovou představivost, poskytuje ţákům vědomosti a intelektuální dovednosti konstruktivního zobrazování rovinných a prostorových útvarů v rovinných obrazech. Dovednostní charakter předmětu napomáhá schopnosti ţáků analyzovat, abstrahovat a zobecňovat, přesně logicky uvaţovat a zdůvodňovat úvahy, rozvíjet zručnost grafického projevu a estetického cítění. Ţáci řeší konstrukční úlohy, uţívají deduktivní a induktivní postupy, volí vhodné metody řešení, zdůvodňují postupy a diskutují řešitelnost (případně počet řešení) daného problému. Při studiu uţívají pomůcky, modely a odbornou literaturu. Výuka deskriptivní geometrie má úzké mezipředmětové vztahy s matematikou, informatikou a výpočetní technikou, především s výukou CAD systémů. Ţáci poznávají význam oboru ve stavitelství, architektuře, ale i v jiných technických oborech, uvědomují si, ţe znalosti a dovednosti z deskriptivní geometrie jsou vyuţitelné v reálném ţivotě i při studiu na vysokých školách, zejména technických a matematicko-přírodovědných směrů. Deskriptivní geometrie přispívá k rozvíjení klíčových kompetencí tím, ţe vede ţáka k:  získávání zkušeností s geometrickým modelováním, pochopení vztahů mezi modelem (reálnou situací) a jeho průmětem;  pěstování a rozvíjení prostorové představivosti;  analyzování problému, volbě správného postupu řešení a jeho zdůvodňování, výběru vhodné zobrazovací metody, vyhodnocování správnosti výsledku vzhledem k podmínkám úlohy;  logickému myšlení a přesnosti, uţívání správné terminologie a frazeologie;  zručnosti v účelném, informativním a vkusném grafickém projevu i rozvíjení estetického cítění;  iniciativě, samostatnosti, obrazotvornosti a tvůrčímu myšlení;  pečlivosti, houţevnatosti, vytrvalosti, zodpovědnosti za vykonanou práci. Charakteristika učiva Učivo je řazeno do tematických celků od jednodušších k sloţitějším. Získané vědomosti a dovednosti se navzájem doplňují a prohlubují s poznatky z matematiky, výpočetní techniky, především CAD systémů, a odborného kreslení.

3. ročník

4. ročník

1. 2. 3. 4. 5. 1.

Rozdělení tematických celků do ročníků Úvod Kuţelosečky Stereometrie – polohové a metrické vlastnosti Pravoúhlé promítání na dvě navzájem kolmé průmětny Řešení střech Pokračování Mongeova promítání 157

Deskriptivní geometrie Rozdělení tematických celků do ročníků 2. Pravoúhlá axonometrie 3. Technické křivky Pojetí výuky Výuka probíhá ve třetím a čtvrtém ročníku. Třída se dělí na dvě poloviny. Vyučující se snaţí o předání dovednosti přesného grafického vyjádření představy, získání návyku dodrţování charakteru technické dokumentace. V kaţdém ročníku, kromě práce v sešitech ve vyučovacích hodinách, vypracují ţáci podle zadání vyučujícího doporučené výkresy po předchozím procvičení látky domácími úkoly. Základní organizační formou vyučování je vyučovací hodina, v níţ vyučující podle typu hodiny volí různé vyučovací metody:  slovní výklad vyučujícího;  výuka s pomocí 3D modelů;  aktivní zapojení ţáků při hledání správného řešení volbou vhodných otázek;  pouţití multimediální učebny. Hodnocení výsledků ţáků 1.

2. 3.

4.

Hodnocení výsledků je zaloţeno na těchto základních ukazatelích: Písemné zkoušení:  krátké prověrky zaměřené na znalosti základních úloh v daném promítání;  další prověrky zaměřené na konstrukci tělesa, řezu apod.;  domácí grafické práce – rysy. Slovní hodnocení, slouţí k motivaci pro další práci. Na hodnocení ţáků se dále podílí jejich aktivní projev v samotných vyučovacích hodinách a samostatnost při řešení problémových úloh, hodnotí se také zvládnutí všech dříve vyjmenovaných klíčových kompetencí. Grafická úprava sešitů, řádné plnění domácích úkolů. Přínos předmětu k realizaci průřezových témat

Člověk a svět práce: Deskriptivní geometrie na technickém lyceu má dát ţákům základ ke studiu na VŠ. Vyučující můţe pomoci ţákům při výběru vysoké školy informacemi o studiu deskriptivní geometrie na jednotlivých fakultách. Informační a komunikační technologie: Znalost deskriptivní geometrie a prostorová představivost napomáhá ţákům při výuce CAD systémů, v nichţ zúročí své znalosti z různých druhů promítání, ze vzájemné polohy jednotlivých útvarů, z tvorby konstrukcí těles, dokáţe navrhnout variantní řešení střešních rovin při tvorbě virtuální budovy v CAD systému ArchiCAD. A naopak v deskriptivní geometrii je ţákům dána moţnost narýsovat jeden z výkresů (výběr dle vlastní úvahy) pomocí PC.

158

Deskriptivní geometrie Ročník: 3.

hodin týdně 2,

34 týdnů,

celkem 68 hodin


Úvod

Ţák: vysvětlí rozdíl mezi rovnoběţným a středovým promítáním. Učivo: 1.1 Vývoj, úloha a význam deskriptivní geometrie 1.2 Principy a druhy promítání (rovnoběţné, středové) 

2.

Kuţelosečky

Ţák:  formuluje s pochopením ohniskové definice kuţeloseček a aplikuje je při bodové konstrukci kuţelosečky, sestrojí kuţelosečku z daných prvků;  sestrojí tečnu kuţelosečky v daném bodě kuţelosečky;  aplikuje vlastnosti vrcholové a řídící kruţnice elipsy a hyperboly, vrcholové a řídící přímky paraboly při konstrukcích kuţeloseček a jejich tečen. Učivo: 2.1 Elipsa 2.2 Parabola 2.3 Hyperbola 3.

Stereometrie – polohové a metrické vlastnosti

3.1 3.2 3.3 3.4 3.5 3.6 3.7

Ţák: správně klasifikuje vzájemnou polohu přímek a rovin; uţívá kritéria rovnoběţnosti a kolmosti přímek a rovin, určuje jejich odchylky a vzdálenosti v prostoru; aplikuje teoretické poznatky při prostorovém řešení teoretických i praktických úloh; disponuje přesnými představami o vztazích útvarů v prostoru, dovede je vyvodit a odůvodnit. Učivo: Axiomy Vzájemná poloha geometrických útvarů v prostoru Rovnoběţnost přímek a rovin (kritéria rovnoběţnosti) Řezy hranatých těles Odchylky (dvou přímek, přímky a roviny, dvou rovin) Úlohy o vzdálenostech Příčky mimoběţek

4.

Pravoúhlé promítání na dvě navzájem kolmé průmětny

   

 

Ţák: sestrojí sdruţené průměty bodu, přímky, úsečky, zobrazí rovinu a vymodeluje tyto útvary v prostoru; sestrojí délku úsečky, odchylku přímky a roviny od průmětny; 159

Deskriptivní geometrie     

4.4

určí přímku a bod leţící v rovině; zobrazí útvar leţící v obecné rovině, uţívá osovou afinitu; zobrazí průsečnici dvou rovin a průsečík přímky s rovinou; sestrojí kolmici k rovině a rovinu kolmou k přímce; zobrazí hranol a jehlan v základní poloze a jednoduché hranaté těleso s podstavou v obecné rovině; provádí rekonstrukci představy útvaru v prostoru podle jeho obrazů; sestrojí příčku mimoběţek (bodem, směrem, osu). Učivo: Princip Mongeova promítání, zobrazení bodu Stopníky přímky, stopy roviny, hlavní a spádové přímky roviny Vzájemná poloha bodů, přímek a rovin, kolmost přímky a roviny, vzdálenost bodu od roviny a od přímky, otáčení roviny do průmětny Konstrukce hranatých těles, jejich sítě

5.

Řešení střech

  4.1 4.2 4.3

Ţák:  řeší odvodnění sklonitých i plochých střešních ploch různé náročnosti. Učivo: 5.1 Střecha valbová, plochá střecha, odvodnění dvorů

Ročník: 4.

hodin týdně 2,

30 týdnů,

celkem 60 hodin


Pokračování Mongeova promítání

1.1 1.2 1.3 1.4

Ţák: sestrojí řez hranolu a jehlanu rovinou; sestrojí sdruţené průměty kruţnice; zobrazí kulovou plochu a bod na kulové ploše; sestrojí průnik kulové plochy s rovinou a průnik kulové plochy s přímkou; zobrazí rotační válec a rotační kuţel a bod na povrchu válce a kuţele; sestrojí řez válce a kuţele rovinou kolmou k průmětně a průnik přímky s válcovou a kuţelovou plochou; řeší jednoduché průniky těles. Učivo: Řezy hranatých těles (osová afinita a středová kolineace) Konstrukce oblých těles a jejich sítě Řezy oblých těles Průniky těles

2.

Pravoúhlá axonometrie



Ţák: zobrazí bod, přímku a rovinu a určí jejich polohu vzhledem k průmětnám;

      

160

Deskriptivní geometrie      2.1 2.2 2.3 2.4

určí přímku a bod leţící v dané rovině; sestrojí průsečnici dvou rovin a průsečík přímky s rovinou; zobrazí útvar leţící v pomocné průmětně; zobrazí hranaté a rotační těleso v základní poloze; určí průnik přímky s tělesem. Učivo: Principy pravoúhlé axonometrie, otáčení pomocných průměten Stopník přímky, stopy rovin Vzájemná poloha bodů, přímek a rovin Zobrazení technických objektů

3.

Technické křivky

  3.1 3.2 3.3 3.4

Ţák: aplikuje základní konstrukce křivek a jejich tečen odvozené z definic křivek; vysvětlí příklady uţití křivek v technické praxi. Učivo: Spirály Evolventy Cykloidy Šroubovice

161

CAD systémy

CAD systémy Obor: 78-42-M/01 Technické lyceum Forma vzdělávání: denní studium Platnost: od 1. 9. 2009


Cíle vyučovacího předmětu Výuka CAD systémů (Computer Aided Design – Počítačová podpora konstruování) patří do obsahového okruhu Grafická komunikace a průmyslový design, který obsahuje poznatky z oborů deskriptivní geometrie, technického kreslení a průmyslového designu. Výuka CAD systémů podporuje prostorovou představivost a navazuje na vyučovací předmět Informační a komunikační technologie. V učební osnově CAD systémů jsou navíc promítnuty specifické poţadavky pro technické profese. Předmět připravuje ţáka k tomu, aby byl schopen pracovat s různými CAD systémy a efektivně je vyuţíval jak v průběhu přípravy v jiných odborných předmětech během středoškolského studia, tak v dalším vysokoškolském studiu i výkonu budoucího povolání. Ţák je připravován k tomu, aby:     

   



seznámil se s nejpouţívanějšími CAD systémy, podporujícími návrh, tvorbu a úpravu technické dokumentace; zvládl přechod od technického kreslení manuálním způsobem ke zpracování výkresů pomocí CAD technologií; tyto aplikace dokázal vyuţít pro podporu tvořivé práce; znal zásady pro tvorbu výkresové dokumentace ve standardním 2D CAD systému; uměl vytvořil digitální model v oborově zaměřeném 3D CAD systému a pochopil provázanost modelu s výkresovou dokumentací (půdorysy, řezy, pohledy) a s databázemi. Výuka CAD systémů je koncipována tak, aby ţák získal tyto klíčové kompetence: řešit samostatně běţné pracovní i mimopracovní problémy – tzn. prohloubit prostorové a estetické cítění vedením k přesnosti, pečlivosti, pracovní kázni a systematickému postupu; komunikativní – schopnost počítačově prezentovat výsledek své práce; obratnost v pouţívání odborné terminologie CAD systémů při diskusi nad problémy, osvojení prostředků grafické komunikace jako dorozumívacího prostředku technické praxe; personální – sebereflexe při posouzení odevzdávání jednotlivých fází samostatného projektu dle určeného časového harmonogramu; vyuţívat prostředky Informačních a komunikačních technologií a efektivně pracovat s informacemi – získávat informace z Internetu (např. vyuţití elektronických katalogů stavebních výrobků nebo výrobců nábytku), práce s manuálem a nápovědou probíraných programů; sociální – pochopit nutnost sebevzdělávání a celoţivotního vzdělávání (např. při studiu nové verze programů). Charakteristika učiva

Řazení tematických celků učiva je navrţeno v takové posloupnosti, aby byla zaručena správná návaznost vědomostních celků. Ţák zvládne základní filozofii konstruování a modelování ve dvou CAD programech:

162

Informační a komunikační technologie 1. nejdříve AutoCAD jako příklad nejrozšířenějšího 2D CAD systému, určeného pro tvorbu jakékoliv technické dokumentace (aplikace na příkladech z deskriptivní geometrie, strojírenství a stavitelství); 2. potom ArchiCAD jako příklad 3D CAD systému, určeného speciálně pro stavební projektanty, architekty a designery. Pouţití jednotlivých 2D kreslících prvků a 3D konstrukčních nástrojů je probráno na vzorovém projektu standardního rodinného domku: nejprve se vytvoří 3D model virtuální budovy s parametrickými knihovními prvky. Z něho se odvodí 2D výkresová dokumentace včetně vizualizace a animace. Následuje efektivní vyuţití nabytých znalostí v realizaci samostatného projektu (seminární práci) rodinného domku, popř. bytové jednotky, dle individuálního zadání.

3. ročník

4. ročník

1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 1. 2. 3. 4.

Rozdělení tematických celků do ročníků Úvod do problematiky CAD systémů AutoCAD – kreslení a editace v 2D výkresu AutoCAD – anotační prvky v 2D výkresu ArchiCAD – filosofie 3D systému ArchiCAD – 2D kreslící a anotační prvky ArchiCAD – základní 3D konstrukční nástroje a výplně otvorů ArchiCAD – virtuální model budovy ArchiCAD – podlaţí a další 3D konstrukční nástroje ArchiCAD – vizualizace ArchiCAD – animace ArchiCAD – prezentace dat, samostatný projekt

Pojetí výuky Výuka je organizována v odborných počítačových učebnách v dvouhodinových výukových jednotkách. Pouţívané metody:  třída je dělená při výuce na dvě skupiny, kaţdý ţák má k dispozici vlastní osobní počítač, propojený do lokální sítě s moţností připojení na Internet. Výuka probíhá v učebnách, které jsou vybaveny dataprojektorem s promítacím plátnem a plotrem pro tisk výkresů;  výuka má formu praktických cvičení. Učitel na svém PC provádí jednotlivé kroky kreslení a modelování, doprovázené slovním výkladem. Tyto ukázkové příklady (včetně nastolování problémových situací) promítá pomocí dataprojektoru na promítací plátno a ţák je postupně realizuje na své pracovní stanici. Po provedení ucelených částí výuky je ponechán čas na dokončení jednotlivých kroků ţáky. V této době se učitel věnuje jednotlivým dotazům tak, aby výuka probíhala co nejefektivněji;  zpětnou vazbu a eventuální korigování výuky mezi vyučujícím a ţáky zajišťují písemné samostatné práce po probrání jednotlivých témat;  autodidaktická metoda je pouţita u některých jednodušších témat (práce s nápovědou a manuálem);  ve 4. ročníku ţáci prokazují svoje komplexní znalosti z předmětů Informační a komunikační technologie, stavitelství a CAD systémy na samostatném projektu (seminární práci) 3D modelu rodinného domu dle individuálního zadání. Vstupem pro digitální model jsou údaje z projektové dokumentace 3. ročníku výběrového předmětu konstrukční cvičení-seminář. Ţáci odvodí povinnou výkresovou dokumentaci a navrhnou 163

Informační a komunikační technologie vizualizaci a animaci objektu dle vlastní úvahy. Výsledek své práce předvedou a obhájí v počítačové prezentaci. Hodnocení výsledků ţáků Ţák je hodnocen podle těchto základních ukazatelů:    

písemné zkoušení formou samostatné práce (na závěr tematických celků a po probrání důleţitých témat); slovní hodnocení (především aktivní přístup k samostudiu a kreativní myšlení při řešení problémových úloh, zvládnutí všech dříve vyjmenovaných klíčových kompetencí); účast v soutěţích; ve 4. ročníku průběţné hodnocení odevzdaných úkolů při dodrţení časového harmonogramu a závěrečné hodnocení, které bere v pota prezentaci a obhajobu odevzdané práce. Přínos předmětu k realizaci průřezových témat

Člověk a ţivotní prostředí: CAD systémy jsou jednou z oblastí pro široké nasazení aplikací výpočetní techniky v praxi. To umoţňuje nahradit rutinní práci konstruktérů moderními postupy, které podstatně rozšiřují moţnosti konstruktéra o produktivní tvorbu výkresové dokumentace: odstraňuje se těţkopádná papírová agenda, rozhoduje rychlost, cena, kvalita a inovace. Zkušenosti z vlastní výroby se přes počítač vrací zpět do přípravy výroby, coţ vede k ekonomické efektivnosti. Výhodou počítačového návrhu je jeho těsná návaznost na následné technologické činnosti: produkt se nejdříve „odzkouší“ v digitálním modelu (např. vizualizace začlenění stavby do stávající zástavby v několika variantách). Sníţí se na minimum problémy při testování a provozu hotových výrobků (staveb), a tím se šetří ţivotní prostředí. Člověk a svět práce: Současné investiční celky jsou řešeny formou spolupráce firem a podniků nejen na místní úrovni, ale po vstupu do EU takřka po celém světě. Efektivní tvorba, správa a distribuce výkresové dokumentace prostřednictvím Internetu se tak stává základním předpokladem pro spolupráci na národní i mezinárodní úrovni. Počítač s CAD systémem vhodným pro příslušnou profesní oblast se proto stane pro absolventa technického lycea běţným pracovním nástrojem, který mu umoţní prosadit se úspěšně na domácím a zahraničním trhu práce.

164

Informační a komunikační technologie Ročník: 3.

hodin týdně 2,

34 týdnů,

celkem 68 hodin


Úvod do problematiky CAD systémů

Ţák: orientuje se v základních pojmech CAD; umí rozlišit pojmy 2D konstruování a 3D modelování; má přehled o rozdělení CAD systémů podle různých kritérií; popíše systémové a hardwarové poţadavky na provoz CAD systémů; umí vysvětlit principy rastrové a vektorové grafiky. Učivo: 1.1 Význam a rozdělení CAD systémů 1.2 Základní vybavení pro provoz CAD systémů 1.3 Principy grafického zobrazení     

2.

AutoCAD – kreslení a editace v 2D výkresu

2.1 2.2 2.3 2.4 2.5 2.6

Ţák: dokáţe nastavit uţivatelské prostředí, ovládá příkazy pro zobrazení výkresů; rozlišuje typy souřadných systémů, pracuje s kreslícími pomůckami a úchopy; vybírá a pouţívá základní kreslící příkazy pro umístění prvků; efektivně vyuţívá vhodné příkazy pro úpravu objektů; zná principy práce s hladinami a odvozuje vlastnosti prvků: barva, typ a tloušťka čar; výše uvedené aplikuje na výkresu půdorysu jednoduchého objektu. Učivo: Nastavení pracovního prostředí, práce s pohledy Souřadné systémy, kreslící pomůcky, úchopové reţimy Kreslící příkazy Editační příkazy Hladiny a vlastnosti prvků, informace o objektech Komplexní příklad – půdorys jednoduchého objektu

3.

AutoCAD – anotační prvky v 2D výkresu

     

      3.1 3.2 3.3 3.4

Ţák: umí nastavit kótovací styl, pouţívá různé varianty kótovacích příkazů, edituje kótu; zná pojmy hranice šrafování a asociativita šraf, pouţívá vestavěné šrafovací vzory; vkládá řádkový a odstavcový text, speciální znaky, edituje text; výše uvedené aplikuje na výkresu půdorysu; dokáţe vytisknout výkres v poţadované kvalitě; exportuje a importuje data mezi základními běţně pouţívanými formáty. Učivo: Kótování Šrafování Práce s textem Tisk výkresů, modelový a výkresový prostor 165

Informační a komunikační technologie 3.5 Export a import dat 4.

ArchiCAD – filozofie 3D systému

4.1 4.2 4.3

Ţák: objasní pojmy virtuální budova, parametrický objekt, databáze informací; porozumí členění obrazovky, umí různým způsobem prohlíţet 3D model a odpovídající výkresovou dokumentaci; umí nastavit pracovní prostředí, popíše souřadné systémy, specifikuje kreslící pomůcky. Učivo: Základní pojmy: virtuální budova, parametrický objekt, databáze informací Pracovní plocha, práce s ovladači pohledů na vzorovém projektu Nastavení uţivatelského prostředí, souřadný systém, kreslící pomůcky

5.

ArchiCAD – 2D kreslící a anotační prvky

  

5.1 5.2 5.3

Ţák: detailně ovládá funkce Informačního, souřadnicového a řídícího rámečku při kreslení rovinných prvků: čára, oblouk, kruţnice, lomená čára, křivka, bod; pouţívá různé typy kótování (lineární, obloukovou, úhlovou); umí doplnit do dokumentace textovou a popisovou informaci; provádí úpravu označených prvků různými technikami editačních příkazů. Učivo: 2D nástroje: čára, oblouk/kruţnice, lomená čára, křivka, bod Anotace: nástroje kóta, text, popis Editační příkazy

6.

ArchiCAD – základní 3D konstrukční nástroje a výplně otvorů

   

6.1 6.2 6.3 6.4

Ţák: umí nastavit, umístit a editovat základní konstrukční prvky: zeď, sloup a trám; umí nastavit, umístit a editovat výplně otvorů: okno a dveře; chápe problematiku knihoven; dokáţe získat tabulkový výpis prvků z databáze virtuální budovy; výše uvedené aplikuje na projektu 1NP rodinného domku (včetně kót a textu). Učivo: Nástroje zeď, sloup a trám Nástroje okno a dveře Knihovny a knihovní prvky Databáze informací o projektu

7.

ArchiCAD – virtuální model budovy

     

Ţák: charakterizuje funkce okna 3D modelu; dovede nastavit vlastnosti okna 3D modelu a zobrazených prvků; vytváří různé pohledy v rovnoběţném a perspektivním promítání; dokáţe generovat příčný řez 3D modelem, převést do reţimu obrázek a zeditovat; dokáţe generovat přesné pohledy pro výkres pohledů; výše uvedené aplikuje na projektu 1NP rodinného domku.

    

166

Informační a komunikační technologie

7.1 7.2 7.3 7.4

Učivo: Základní pojmy v práci s 3D oknem, nastavení a výběr prvků Axonometrie a perspektiva Interaktivní práce s navigací a editací v 3D okně Nástroje řez a obrázek Ročník: 4.

hodin týdně 2,

30 týdnů,

celkem 60 hodin


ArchiCAD – podlaţí a další 3D konstrukční nástroje

1.1 1.2 1.3 1.4 1.5

Ţák: definuje vertikální strukturu virtuální budovy jednotlivých podlaţí; umí nastavit, umístit a editovat podlahy a stropní desky; umí nastavit, umístit a editovat objekty typu nábytek, sanitární zařízení, stafáţ, lampy aj.; zvládne modelování různých typů střech; zvládne vytvoření dvouramenného schodiště, je seznámen s tvorbou dalších typů schodišť; dokáţe vymodelovat rovný, svaţitý a kopcovitý terén; výše uvedené aplikuje na projektu rodinného domku. Učivo: Definice podlaţí, nástroj deska a úrovňová kóta Nástroj objekt, lampa Nástroj střecha Nástroj schodiště Nástroj terén

2.

ArchiCAD – vizualizace

      

      2.1 2.2 2.3 2.4

Ţák: charakterizuje základní principy vizualizace 3D modelu; umí vytvořit nový materiál a přiřadit textury z knihoven výrobců na Internetu; dokáţe nastavit parametry fotozobrazení podle poţadované kvality; chápe vztah mezi velikostí a rozlišením obrázku; charakterizuje různé rendrovací technologie, vybere pozadí, osvícení, efekty; výše uvedené aplikuje na projektu rodinného domku. Učivo: Principy vizualizace dat Práce s materiály, pojem textura Základní zásady vytvoření kvalitního obrázku Nastavení fotozobrazení, rendrování

167

Informační a komunikační technologie 3.

ArchiCAD – animace

Ţák:  ovládá postupy při tvorbě animací;  nastaví, snímá a upravuje virtuální objekt a scénu, animaci, studii oslunění;  umí předvést soubory animací na volně dostupném přehrávači;  výše uvedené aplikuje na projektu rodinného domku. Učivo: 3.1 Základní principy při tvorbě animací 3.2 Virtuální objekt a virtuální scéna, průlet a studie oslunění 3.3 Práce s programem QuickTime 4.     

4.1 4.2 4.3 4.4 4.5

ArchiCAD – prezentace dat, samostatný projekt Ţák: aplikuje znalosti z ICT (počítačová prezentace v MS PowerPoint) na projekt rodinného domku; dokáţe připravit podklady z vizualizace a animace a uplatnit je v prezentaci; umí vytisknout statické obrázky v poţadované kvalitě na tiskárně; umí vytisknout výkresy půdorysů, řezů a pohledů v různých měřítcích na různé formáty na plotru a tiskárně v prostředí ArchiCADu a Plotmakeru; syntetizuje nabyté znalosti v samostatném projektu rodinného domku, popř. bytové jednotky dle individuálního zadání. Učivo: Zásady pro tvorbu počítačové prezentace Export dat z vizualizace a animace do prezentace, různé formáty dat Tisk obrázků Tisk výkresů na plotru v ArchiCADu, v programu Plotmaker Samostatný projekt rodinného domku (bytové jednotky) dle individuálního zadání

168


Informační a komunikační technologie Obor: 78-42-M/01 Technické lyceum Forma vzdělávání: denní studium Platnost: od 1. 9. 2009


Cíle vyučovacího předmětu Cílem předmětu Informační a komunikační technologie je dosaţení znalostí a dovedností nezbytných pro komunikaci a práci s informacemi v digitální podobě. Ţáci se naučí efektivně vyuţívat prostředků i nformačních a komunikačních technologií při řešení úloh i k přípravě na vyučování a vytvoří si nezbytný základ pro jejich vyuţití při dalším sebevzdělávání, při výkonu povolání a v neposlední řadě i v běţném ţivotě, a to i v oblastech svých osobních zájmů. Důleţitým cílem je osvojení práce s informacemi, jejich získávání z většího počtu zdrojů, následné třídění a posuzování z hlediska kvality a věrohodnosti. Získané informace se ţáci naučí dále obsahově a graficky tvořivě zpracovávat. Předmět Informační a komunikační technologie má rovněţ nemalý význam pro rozvoj technického myšlení. Ţáci jsou seznámení s principy fungování technických prostředků z oblasti Informačních a komunikačních technologií. Předmět Informační a komunikační technologie rozvíjí klíčové kompetence:  komunikativní – zejména schopnost komunikovat v písemné a elektronické podobě tak, aby zpracované texty byly v souladu se zásadami správné tvorby elektronické dokumentace a odpovídaly základním typografickým pravidlům, dále rozvíjí schopnost syntetizovat informace z více zdrojů a vytvářet z nich celistvý text;  personální – upevňuje schopnost učit se na základě zkušeností, a to jak vlastních, tak vrstevníků, obhajovat své práce, např. grafické projekty, prezentace, www stránky, texty atd., a přijímat hodnocení spoluţáků a vyučujícího;  řešit problémy – reagovat na měnící se podmínky a rychle se orientovat, např. při jiném hardwarovém nastavení, jiné verzi aplikace, volit správné prostředky (vhodné aplikace, typy souborů) a způsoby zpracování při řešení komplexních úloh, uplatňovat analytické myšlení při řešení praktických úloh a pouţívat efektivní algoritmy;  vyuţívat prostředků Informačních a komunikačních technologií ke zvýšení efektivnosti své práce, k lepší organizaci a týmové spolupráci, k prezentování výsledků své práce a k rychlé a efektivní komunikaci;  k pracovnímu uplatnění – získávat a orientovat se v informacích z oblasti trhu práce. Charakteristika učiva Učivo předmětu Informační a komunikační technologie je členěno do několika tematických celků. Některé z nich se v průběhu studia opakují, ovšem vţdy na vyšší úrovni a s vyšší náročností. Ţáci jsou vzděláváni v oblasti hardwaru, softwaru a počítačových sítí. Stěţejním učivem je ovládání operačního systému, standardních aplikačních programů – textového editoru, tabulkového procesoru, programu pro tvorbu prezentací, vektorového a rastrového grafického editoru, databázového programu. Rovněţ je vyučována práce s informacemi, jejich vyhledávání prostřednictvím sítě Internet, vyhodnocování a následné vyuţití a zpracování. Logické myšlení ţáků je prohlubováno prostřednictvím algoritmizace a základů programování. V rámci technického vybavení počítačů jsou vyučovány základy číslicové techniky. 169

Informační a komunikační technologie Na učivo předmětu Informační a komunikační technologie navazují ve čtvrtém ročníku volitelné semináře ICT-seminář a práce s multimédií, od třetího ročníku jsou vyučovány CAD systémy. Rozdělení tematických celků do ročníků Teoretická část: 1. Základní pojmy 2. Technické vybavení počítačů 3. Programové vybavení počítačů 4. Počítačové sítě 5. Ochrana dat 6. Algoritmizace 1. ročník Cvičení: 1. Práce s počítačem, operační systém 2. Internet a lokální síť 3. Textový editor Word 4. Tabulkový procesor Excel 5. Tvorba www stránek 1. Prohloubení znalostí aplikačního softwaru 2. Sluţby Internetu 2. ročník 3. Počítačová grafika 4. Prezentace 5. Relační databáze 1. Úvod do programování 2. Prohloubení znalostí z programování 3. ročník 3. Objektově orientované programování (OOP) 4. Programování uţivatelských aplikací 1. Aplikační software 2. Tvorba www stránek 4. ročník 3. Multimédia 4. Relační databáze 5. Práce se standardním aplikačním softwarem Pojetí výuky ICT jsou vyučovány v celkové hodinové dotaci 9 hodin týdně za studium. Jedna hodina je ubrána a přesunuta do předmětu fyzika. Tento přesun je kompenzován přidáním volitelného semináře ICT ve čtvrtém ročníku a část učiva ICT (vektorová grafika v technické praxi) je vyučováno v předmětu CAD systémy. Výuka je vedena v odborných počítačových učebnách v dvouhodinové výukové jednotce. Kaţdý ţák má k dispozici vlastní počítač zapojený do školní sítě s moţností připojení k síti Internet. V prvním ročníku je přidána jedna hodina teoretické výuky v multimediální učebně. Jedním z cílů prvního roku výuky je sjednotit velmi rozdílné vědomosti a hlavně dovednosti z oblasti Informačních a komunikačních technologií. Výuka ICT je naplňována v jednotlivých fázích vyučovacího procesu těmito metodami:

170

Informační a komunikační technologie 

 

seznámení s učivem probíhá většinou frontálním výkladem s podporou vizualizace pomocí dataprojektoru, následuje procvičení učiva na praktickýchpříkladech, samostatnou prací s odbornými informacemi či metodou samostatného učení uplatňovanou při práci s nápovědou a manuálem; upevnění učiva je zaloţeno na procvičování získaných dovedností při práci s aplikacemi, opakování simulační metodou, kooperativním vyučování a v neposlední řadě na provádění domácích prací; prověřování znalostí ţáků je prováděno testováním, samostatnou prací, pozorováním, ústním a písemným zkoušením, krátkými tematickými pracemi a komplexními samostatnými pracemi. Výuka je doplněna moţností konzultací pro ţáky se speciálními potřebami. Hodnocení výsledků ţáků

Hodnocení vychází ze školního klasifikačního řádu. Vzhledem k povaze předmětu bude prováděno těmito způsoby:  testy ECDL – jde o testy vytvořené školou, které úrovní odpovídají testům ECDL; absolvování daných testů je pro ţáka povinné, v závěrečném hodnocení mají nejvyšší váhu;  ústní a písemné zkoušení – uplatňuje se zejména v prvním ročníku pro hodnocení teoretických vědomostí;  testování – je prováděno u většiny tematických celků, slouţí k zjištění znalostí pojmosloví;  samostatné práce tematicky zaměřené – hodnocení je prováděno bodovým systémem;  samostatné práce komplexní povahy – jedna aţ dvě práce v kaţdém ročníku;  komplexní domácí práce – hodnocení se skládá ze slovního rozboru s následným ohodnocením známkou, odevzdání práce je povinné;  hodnocení klíčových kompetencí – prováděno ústní formou, je zahrnuto do závěrečné klasifikace. Přínos předmětu k realizaci průřezových témat Občan v demokratické společnosti: ICT poskytuje ţákům základnu pro získání informací potřebných pro rozhodování, posuzování a komunikaci s ostatními lidmi. Vztahy v kolektivu a solidaritu posiluje realizací párového vyučování, jeţ vede ke srovnání rozdílných dovedností. Projektový přístup pouţívaný při řešení komplexních úloh napomáhá rozvoji samostatnosti, rozhodování a důvěry ve vlastní schopnosti. Člověk a ţivotní prostředí: Ţák je seznámen se zdravotními riziky souvisejícími s nadměrnou prací u počítače. Je poučen o ekologické likvidaci technických prostředků výpočetní techniky, šetří energii pouţíváním úsporných reţimů, uvědomuje si, ţe digitalizace dat přispívá k šetření papírem. Důleţitá je rovněţ schopnost vyhledat a uspořádat informace související s ţivotním prostředím. Člověk a svět práce: Předmět ICT naučí ţáky vyhledávat informace o pracovních příleţitostech, získat informace z úřadů práce, zaregistrovat se u pracovních agentur, vytvořit strukturovaný ţivotopis a ke komunikaci vyuţít síť Internet. Ţák je seznámen s moţností zvýšení kvalifikace pomocí e-learningu nebo distančního studia.

171

Informační a komunikační technologie Ročník: 1.

hodin týdně 3,


Výsledky vzdělávání a kompetence Teoretická část

1.

Základní pojmy

1.1 1.2 1.3 1.4

Ţák: vysvětlí základní pojmy informatiky, zná jednotky informace; chápe strukturu dat, orientuje se v struktuře adresářů; uvede příklady vyuţití Informačních technologií v praxi, je si vědom vlivu výpočetní techniky na lidské zdraví. Učivo: Základní pojmy Informačních technologií Rozdělení počítačů, historie počítačů Struktura zápisu dat v počítači Informační technologie v praxi, zdraví a bezpečnost

2.

Technické vybavení počítačů

  

2.1 2.2 2.3 2.4 2.5 2.6 2.7 2.8 2.9 2.10

Ţák: pozná zákonitosti a význam logiky ve výpočetní technice; zná základní logické a klopné obvody; vysvětlí chování obvodu pomocí pravdivostní tabulky; chápe základní princip fungování počítače; rozlišuje jednotlivé součástky uvnitř počítače a chápe jejich základní funkci; orientuje se v počítačových dílech a zná jejich aktuální parametry; vysvětlí princip fungování běţných periferních zařízení. Učivo: Základy Booleovy algebry Logické funkce a obvody Klopné obvody Schéma počítače, základní deska, BIOS, setup Mikroprocesor Paměti počítače, pevný disk, další paměťová média, trendy Komunikace mikroprocesoru s okolím, rozhraní Vstupní zařízení – myš, klávesnice, skener Výstupní zařízení – zobrazovací soustava, zvuková karta, tiskárny Další periferní zařízení

3.

Programové vybavení počítačů

   

Ţák: zařadí aplikační programy do skupin, charakterizuje jednotlivé skupiny; rozdělí programy podle licence; je seznámen s principy fungování operačních systémů; respektuje autorská práva, je si vědom důsledků při jejich porušování.

      

172


Učivo: 3.1 Aplikační programy, programovací jazyky 3.2 Operační systémy 3.3 Copyright a zákon na ochranu dat, autorská práva 4.

Počítačové sítě

4.1 4.2 4.3 4.4 4.5 4.6

Ţák: objasní běţně pouţívané pojmy z oblasti počítačových sítí; zná topologii školní sítě, umí určit výhody jednotlivých topologií; vytvoří jednoduchou malou síť a provede její nastavení; popíše základní technologie pouţívané v síti Internet; charakterizuje základní sluţby Internetu – www, email, ftp, vzdálený přístup, on-line komunikace, elektronická konference, IP telefonie a další. Učivo: Základní pojmy, rozdělení sítí, výhody sítí Topologie sítí Technické prostředky sítí, síťový software Administrace sítě, uţivatelské profily, sdílení Internet – technologie, protokoly, domény, adresace Základní sluţby Internetu

5.

Ochrana dat

    

Ţák:  zná způsoby ochrany dat před zneuţitím a zničením (hesla, aktualizace operačního systému a antivirového programu, pouţití firewallu, antispywaru);  uvědomí si nutnost zálohování dat, vybere správné záznamové médium a komprimační program;  chápe princip symetrické a asymetrické kryptografie, elektronického podpisu. Učivo: 5.1 Počítačové viry, antivirová ochrana 5.2 Zálohování dat, komprimační programy 5.3 Zabezpečení dat – šifrování, přístupová práva, firewally, elektronický podpis 6.     6.1 6.2 6.3 6.4 6.5

Algoritmizace Ţák: vysvětlí pojmy algoritmus, program, překladač, strojový kód; zná základní řídící struktury algoritmizace – posloupnost, větvení, cykly a umí je pouţít v jednoduchých algoritmech; provede rozbor konkrétní úlohy; napíše algoritmus pomocí vývojového diagramu. Učivo: Pojmosloví, algoritmus Základní struktura algoritmu, pseudokód Větvení Cyklus Podprogram, posloupnost 173

Informační a komunikační technologie Cvičení 1.

Práce s počítačem, operační systém

1.1 1.2 1.3 1.4 1.5 1.6 1.7 1.8

Ţák: osvojí si způsoby ovládání základní sestavy; ovládá správu souborů a adresářů – tvorbu adresářové struktury, ukládání, otevírání, kopírování, přejmenování, mazání a vyhledávání souborů, zjištění a nastavení vlastností souborů, typy souborů a jejich asociace s aplikacemi, přenos souborů pomocí schránky; provede základní nastavení operačního systému pomocí ovládacího panelu; instaluje a odinstaluje HW i SW, nastaví tiskárnu a řídí tiskovou frontu; vyuţívá aplikace dodávané s operačním systémem; nastaví uţivatelské účty a skupiny, přístupová práva a sdílení; rozezná rozdíl mezi grafickým a textovým rozhraním, ovládá práci v textovém rozhraní; navrhuje řešení při běţných chybách nebo poruchách. Učivo: Základní sestava počítače, obsluha Popis prostředí, způsoby ovládání Struktura sloţek, speciální sloţky, zástupce, soubor, typy souborů Vyhledávání souborů, přenos dat mezi aplikacemi, nápověda Aplikace dodávané s operačním systémem Správa a konfigurace, instalování a odinstalování HW a SW, řízení tisku Síťové prvky operačního systému, víceuţivatelské prostředí Příkazový řádek – příkazy pro práci se soubory, adresáři v MS DOS

2.

Internet a lokální síť

 

     

        2.1 2.2 2.3 2.4 2.5

Ţák: pracuje s prohlíţečem webových stránek; vyhledá relevantních informace pomocí katalogů, vyhledávačů i fulltextů; vyuţívá moţností rozšířeného vyhledávání; zaznamenává a uchovává textové, grafické i numerické informace způsobem umoţňujícím jejich další vyuţití (zkopíruje text, uloţí obrázek, uloţí www stránku, stáhne soubor); zná prostředí poštovního klienta, umí odeslat a přijmout správu včetně přílohy; vytvoří adresář a aktivně jej vyuţívá; zaloţí si e-mailovou schránku na freemailovém serveru a pracuje s ní pomocí poštovního klienta; pouţívá školní síť k ukládání souborů, získávání dat, k práci ve cvičeních. Učivo: Informace a Informační zdroje Internet – prohlíţeč, www stránky Vyhledávání informací Komunikace – elektronická pošta LAN – práce ve školní síti

174


3.

Textový editor Word

3.8

Ţák: vytvoří textový dokument; zvládá formátování a styly textu, pouţívá různé šablony, umí je editovat; ilustruje práci s dalšími objekty, zejména grafickými, na návrhu propagačního letáku; prokáţe dovednost psaní technických textů; pouţívá k rozesílání firemních dopisů nástroje hromadné korespondence; vyuţívá další funkce textového editoru – kontrolu pravopisu, vyhledávání a nahrazování textu, automatické opravy; pro celistvost dokumentu vyuţívá výstupů jiných aplikací; umí připravit dokument pro tisk. Učivo: Základní popis prostředí, struktura dokumentu, práce s textem Formátování textu, odstavce, odráţky, číslování, sloupce Styly, šablony, generování obsahu Vkládání tabulek a grafů Vkládání obrázků a dalších objektů, editace vzorců Hromadná korespondence Další funkce textového editoru – kontrola pravopisu, vyhledávání a nahrazování textu, automatické opravy Nastavení dokumentu, záhlaví a zápatí, tisk

4.

Tabulkový procesor Excel

        3.1 3.2 3.3 3.4 3.5 3.6 3.7

4.1 4.2 4.3 4.4 4.5 4.6 4.7

Ţák: sestaví tabulku a upraví její formát, uplatní podmíněné formátování; pouţívá standardní funkce suma, průměr, min, max a edituje vlastní vzorce; umí ve vzorcích vhodně pouţít příslušnou adresaci; dovede pouţít další matematické, statistické, podmínkové a textové funkce; pomocí grafu prezentuje vybraná data; vyuţívá databázových moţností Excelu – řazení, filtrování. Učivo: Vytvoření tabulky, formátování listů, řádek, sloupců Typy dat, formátování buňky Vkládání vzorců a funkcí, adresace relativní a absolutní Vkládání vestavěných funkcí Tvorba a úprava grafů Databáze, třídění, filtry, propojení Nastavení tisku a tisk

5.

Tvorba www stránek

     

Ţák:  ovládá převody dokumentů na formáty vhodné k publikování na Internetu;  rozlišuje různé moţnosti tvorby zdrojového kódu www stránek;  pouţívá základní tagy HTML kódu a jejich atributy při tvorbě www stránek;  vytvoří a publikuje jednoduchou internetovou stránku pomocí jazyka HTML. Učivo: 5.1 Způsoby tvorby www, editory, zásady správné tvorby 175


5.2 Základy jazyka HTML, práce s textem 5.3 Vkládání obrázků, práce s tabulkami, odkazy 5.4 Publikování www stránek, webhosting Ročník: 2.

hodin týdně 2,

34 týdnů,

celkem 68 hodin


Prohloubení znalostí aplikačního softwaru

1.1 1.2 1.3 1.4 1.5 1.6 1.7

Ţák: reviduje předloţený text pomocí nástroje revize, dovede vytvořit formulář a zabezpečit jej proti přepsání; pouţívá v textu hypertextové odkazy; při tvorbě dokumentu dodrţuje běţná typografická pravidla, pouţívá zásady správného citování, uvádí zdroje; pozná další funkce tabulkového procesoru – datové, vyhledávací; umí pouţít formulářové prvky; analyzuje data pomocí kontingenčních tabulek; rozezná a uvědomí si schopnosti komprimačních programů. Učivo: Word – revize dokumentu, formuláře Word – hypertextové odkazy, elektronické publikování Word – typografická pravidla, tvorba strukturovaného dokumentu Excel – pouţití sloţitějších funkcí Excel – kontingenční tabulky Excel – formulářové prvky, export a import dat Archivace a komprimace dat

2.

Sluţby Internetu

       

      2.1 2.2 2.3 2.4 2.5 2.6

Ţák: dokáţe se zaregistrovat a získávat informace pomocí elektronické konference; vyuţívá další moţnosti komunikace – chat, diskusní fórum, internetové telefonování; zvládne nákup prostřednictvím internetového obchodu, zná jeho výhody a způsoby placení; zná moţnosti práce se vzdáleným počítačem, přenese soubor pomocí FTP; vyhledá a zaregistruje se do e-learningového kurzu; vyuţije vhodný výukový program pro sebevzdělávání. Učivo: Elektronická konference a diskusní fórum On-line komunikace (chat, ICQ), IP telefonie Internetové obchody Internetová rádia a televize FTP a Telnet E-learning

176


3.

Počítačová grafika

3.1 3.2 3.3 3.4 3.5 3.6 3.7 3.8 3.9 3.10 3.11 3.12 3.13

Ţák: rozlišuje vektorovou a rastrovou grafiku; podle potřeby rozhodne o pouţití patřičného systému; seznámí se se základy fotografování, skenování, vyhledá vhodný obrázek na Internetu; ovládá základní úpravy fotografií – převzorkování, změnu rozlišení a barevné hloubky, otáčení, zrcadlení, oříznutí obrázku, úpravu jasu a kontrastu, nastavení histogramu, zaostření a rozostření, retušování, vkládání textu; vytvoří koláţ s pouţitím výběrů a vrstev; umí editovat a tvarovat základní vektorové objekty – křivky, geometrické tvary, text; při práci s objekty vyuţívá dalších vlastností – řazení, umístění, rozmístění, zarovnání, průnik, sloučení, oříznutí, stíny, průhlednost; vytvoří grafickou práci ve vektorovém programu. Učivo: Základní pojmy PG – rozdělení, formáty souborů Rastrová grafika, rozlišení, barevná hloubka, barevné modely Získávání digitálních obrázků – vyhledání, skenování, digitální fotografie Popis prostředí rastrového programu, nastavení Základní úpravy fotografií Kreslení do obrázků, práce s textem, retušování Výběry, vrstvy, koláţe Vektorová grafika, popis prostředí vektorového programu, ovládání Základní objekty, práce s křivkami Editace objektů a jejich tvarování Vlastnosti objektů, řazení, umístění, zarovnání, průnik, sloučení, oříznutí Práce s textem, práce s bitmapou Hladiny a pohledy

4.

Prezentace

       

4.1 4.2 4.3 4.4

Ţák: zná zásady vytváření kvalitní prezentace; vkládá do prezentace objekty, a to i z jiných aplikací, umí je animovat; zvládá převod prezentace do jiných formátů; vytvoří a demonstruje vlastní prezentaci. Učivo: Základní principy prezentace, předloha, barevné schéma Vkládání dat a objektů do prezentace Animace snímků a přechody Příprava prezentace pro předvádění

5.

Relační databáze

    

Ţák: vyjmenuje úlohy vhodné pro pouţití databázového systému; zpracuje data pomocí tabulek, dále je upraví a vzájemně propojí pomocí relací; definuje primární klíč a integritní omezení; strukturuje data pomocí dotazů různých typů; vytváří vstupní formuláře, formuláře s podformuláři a ovládacími prvky; 177

   

Informační a komunikační technologie  navrhuje výstupní sestavy. Učivo: 5.1 Základní pojmy, objekty databáze, prostředí Access 5.2 Práce s tabulkami, datové typy, indexování, operace v tabulkách 5.3 Relace mezi tabulkami 5.4 Filtrování a řazení, vkládání a oprava dat 5.5 Dotazy – vytváření jednotlivých typů 5.6 Formuláře, ovládací prvky ve formuláři 5.7 Tvorba sestav, základní prvky

Ročník: 3.

hodin týdně 2,



Úvod do programování

1.1 1.2 1.3 1.4 1.5 1.6 1.7 1.8 1.9

Ţák: zná postup při tvorbě programu; vyjádří algoritmus pomocí programovacího jazyka; aktivně pouţívá při řešení úloh jednoduché datové typy, efektivně vyuţívá základní příkazy; při řešení úloh aplikuje metodu strukturovaného programování; odladí jednoduché programy. Učivo: Programovací jazyky, struktura programu, proměnné, výrazy Prostředí BORLAND PASCALU, přiřazovací příkaz Datové typy, procedury vstupu a výstupu Větvení Cykly (iterace) Logický datový typ, výčtový typ, interval Práce se znaky a řetězci Bloková struktura programu, podprogramy – funkce, procedury Standardní programové jednotky

2.

Prohloubení znalostí z programování

    

   2.1 2.2 2.3 2.4 2.5 2.6

Ţák: pouţívá strukturované datové typy – pole, záznam a soubor; aplikuje řadící, vyhledávací algoritmy a rekurze v programech; vytvoří a odladí program vyuţitelný v praktickém ţivotě. Učivo: Datový typ pole – jednorozměrné, dvourozměrné Datový typ záznam Datový typ soubor Unity – psaní vlastních programových jednotek Řadící a vyhledávací algoritmy Rekurze 178


3.

Objektově orientované programování (OOP)

3.1 3.2 3.3 3.4

Ţák: pochopí princip objektově orientovaného, událostmi řízeného programování; seznámí se s vlastnostmi a událostmi základních komponent; umí nastavit vlastnosti komponent za běhu programu; odladí a uloţí v daném vývojovém prostředí primitivní projekt. Učivo: Podstata OOP, třída, objekt, vlastnosti objektů Delphi – integrované rozhraní IDE, způsob programování Komponenty, jejich vlastnosti, reakce na události Formulář a základní objekty (label, button atd.)

4.

Programování uţivatelských aplikací

   

   4.1 4.2 4.3 4.4 4.5 4.6 4.7 4.8 4.9

Ţák: aktivně pouţívá základní komponenty v jednoduchých programech; vytvoří aplikace různých typů s omezenými funkcemi – kalkulačka, poznámkový blok, kartotéka; vyuţívá anglickou nápovědu při tvorbě aplikací. Učivo: Práce s čísly, konverze (edit) Tvorba programu – kalkulačka Dialogové boxy, zadávání logických hodnot Tvorba uţivatelské a místní nabídky Práce s textem, memo, save a open dialog Tvorba programu – textový editor Seznamy, práce se soubory Tvorba programu – kartotéka Práce s grafikou

Ročník: 4.

hodin týdně 2,

30 týdnů,

celkem 60 hodin


Aplikační software

Ţák:  nahraje makra pomocí záznamů v aplikacích kancelářského balíku;  zná různé způsoby spouštění maker v aplikacích, je schopen některé aktivně vyuţívat;  vytvoří jednoduché makro pomocí jazyka Visual Basic for Application;  je si vědom nebezpečí přenosu viru pomocí maker. Učivo: 1.1 Tvorba maker pomocí záznamů 1.2 Moduly, základy jazyka VBA 1.3 Úprava maker v modulech 179


2.

Tvorba www stránek

2.1 2.2 2.3 2.4

Ţák: uvědomuje si výhody pouţití kaskádových stylů (css); zná principy tvorby stránek pomocí css; umí upravit stránku pomocí stylů pro úpravu textu, odstavců, pozadí, rámečků, číslování, odraţek; nastavuje pozice objektů pomocí css stylů. Učivo: Pouţití css stylů, editace Formátování textu pomocí css stylů Pozicování objektů Formátování bloků stránky pomocí css stylů

3.

Multimédia

   

3.1 3.2 3.3 3.4

Ţák: chápe pojem multimédia, zná výhody a pouţitelnost multimédií; rozlišuje multimediální formáty; stáhne hudbu z Internetu, přehraje v přehrávači, vytvoří playlist; orientuje se ve způsobech a moţnostech zpracování videa v počítači pomocí dostupného softwadru; vytvoří multimediální aplikaci na zadané téma, kterou prezentuje na Internetu. Učivo: Základní pojmy a principy multimédií, multimediální formáty Práce s hudbou a zvukem v počítači Moţnosti práce s videem Tvorba multimediální aplikace pomocí softwaru pro tvorbu prezentací

4.

Relační databáze

    

4.1 4.2 4.3 4.4 4.5 4.6

Ţák: je seznámen s procesem návrhu relační databáze; znázorní databázi pomocí E-R modelu a převede ji na model relační databáze; řeší definování jednoduchého dotazu prostřednictvím jazyka SQL; vytvoří databázovou aplikaci včetně její správy. Učivo: Základní pojmy databázového systému Proces návrhu relační databáze, E-R konceptuální model Transformace E-R modelu do databázového modelu, normalizace Základy jazyka SQL Základy programování modulů prostředky VBA Správa a zálohování databáze

5.

Práce se standardním aplikačním softwarem

 

Ţák: zpracuje komplexní práci s vyuţitím několika aplikačních programů; procvičí a upevní si dovednosti při práci s běţným aplikačním softwarem.

   

180


Učivo: 5.1 Sdílení a výměna dat mezi aplikacemi, import a export dat 5.2 Zpracování získaných informací prostředky aplikačního softwaru

181

Německý jazyk

Německý jazyk Obor: 78-42-M/01 Technické lyceum Forma vzdělávání: denní studium Platnost: od 1. 9. 2009


Cíle vyučovacího předmětu Osvojení n ě m e c k é h o jazyka navazuje na poznání českého jazyka a má i podobné cíle – postupné zvládnutí mluvených a psaných projevů a vytváření kompletní komunikativní kompetence. Vzdělávání v německém jazyce se významně podílí na přípravě ţáků k aktivnímu ţivotu v multikulturní společnosti, neboť je vede k získání jak obecných, tak komunikativních jazykových kompetencí k dorozumění v situacích kaţdodenního osobního a pracovního ţivota. Dále pak výuka německého jazyka rozšiřuje jejich znalosti o světě a jiných kulturách, vede je k respektování tradic, zvyků a odlišných sociálních a kulturních hodnot jiných národů a jazykových oblastí ve vztahu k představitelům jiných kultur. Tímto přispívá k formování osobnosti ţáků, učí je toleranci k hodnotám jiných národů, rozvíjí jejich komunikativní dovednosti a schopnost učit se po celý ţivot. V rámci SERR směřuje vzdělávání k úrovni B1. Z hlediska klíčových kompetencí má výuka německého jazyka přispět k tomu, aby ţáci:    

byli schopni komunikovat v projevech mluvených i psaných na všeobecná i odborná témata; volili adekvátní komunikační strategie a jazykové prostředky; byli připraveni k účasti v přímé i nepřímé komunikaci zahrnující přístup k Informačním zdrojům, a to i v cizím jazyce, včetně Internetu nebo CD-ROMu, jejich efektivnímu zpracování a dalšímu vyuţití ke komunikaci; byli schopni pracovat s informacemi v cizím jazyce, se slovníky a jazykovými příručkami. Výuka německého jazyka souvisí kromě jiných jazyků s těmito zařazeny: 1. dějepis (vysvětluje historii německy mluvících zemí); 2. zeměpis (doplňuje výuku německého jazyka o reálie); 3. základy společenských věd (studuje ekonomické, politické, sociální a kulturní otázky). Charakteristika učiva

Vyučování německého jazyka vede ţáka k prohlubování jazykových kompetencí získaných na základní škole. Jsou vyuţívány jazykové prostředky vedoucí k lingvistické kompetenci, nabyté znalosti o německy mluvících zemích vedou k získání sociokulturní nebo sociolingvistické kompetence. Vyuţíváním jazykových prostředků v řečových dovednostech se ţáci naučí komunikovat v kaţdodenních situacích. Učivo navazuje na úroveň znalostí a komunikativních dovedností osvojenou na konci základního vzdělání. Za účelem motivace ţáka a probuzení jeho zájmu o komunikaci v německém jazyce je učivo rozděleno do větších tematických celků.

182

Německý jazyk

1. ročník

2. ročník

3. ročník

4. ročník

1. 2. 3. 4. 5. 1. 2. 3. 4. 1. 2. 3. 4. 1. 2. 3. 4. 5. 6.

Rozdělení tematických celků do ročníků Úvod do předmětu, představování (Ich stelle mich vor) Moje rodina (Meine Familie) Volný čas, koníčky (Freizeit und Hobbys) Jídlo a pití, v restauraci (Essen und Trinken, im Restaurant) Nakupování (Einkaufen) Bydlení (Wohnen) Zdraví, nemoci, u lékaře (Beim Arzt) Sport, aktivní ţivot (Sport, aktives Leben) Cestování a dovolená (Reisen und Urlaub) Počasí a roční období (Wetter und Jahreszeiten) Vlastnosti, popis osoby (Eigenschaften, Beschreibung) Německy mluvící země (Deutschsprachige Länder) Ţivotní prostředí (Umwelt) Česká republika, Praha, Ostrava (Die Tschechische Republik, Prag, Ostrau) Zvyky a obyčeje (Feste und Bräuche) Naše škola, naše třída, plány do budoucna (Unsere Baufachschule, unser Klassenraum, Zukunftspläne) Architektura Hromadné sdělovací prostředky (Massenmedien) Problémy moderní společnosti (Probleme der modernen Welt)

Pojetí výuky Výuka německého jazyka probíhá v odborných jazykových učebnách vybavených magnetofonem, CD přehrávačem a televizí s videem. K dispozici jsou také slovníky, cizojazyčné příručky, časopisy, nástěnné mapy, tematické plakáty a obrazy. Skupiny v počtu maximálně 15 ţáků se účastní výuky v multimediálních učebnách či učebnách vybavených PC. Interakce s výpočetní technikou přispívá ke zvýšenému zájmu ţáků o učivo. Ţáci jsou vybízeni k samostatnému projevu, prezentují na počítači své výsledky a hledají informace na Internetu. Je vyuţívána jak forma hromadného vyučování, tak práce v různě velkých skupinách či vyučování individuální. Pod vedením učitele jsou prezentovány různé metody výuky včetně brainstormingu nebo hry rolí. Velký důraz je kladen na samostatnou práci mimo vyučování. Kaţdoročně se ţáci mohou zúčastnit různých soutěţí v německé konverzaci i soutěţí ve znalostech o jednotlivých německy mluvících zemích. Pravidelně jsou pořádány zahraniční exkurze, jejichţ cílem je posílit zájem ţáků o komunikaci v německém jazyce. Ţáci si tak mohou ověřit své nabyté vědomosti v praxi. Hodnocení výsledků ţáků Dvakrát ročně píší ţáci všech ročníků test ověřující jejich jazykové znalosti (gramatiku, porozumění slyšenému a čtenému textu ) a dvakrát ročně se ověřuje schopnost ţáků vypořádat se s psaným projevem. Tyto čtyři písemné práce jsou povaţovány za klíčové. Všechny jsou hodnoceny známkami v rozsahu od 1 do 5. 183

Německý jazyk Hodnocení průběţné práce a znalostí ţáků se provádí kaţdou vyučovací hodinu, a to buď slovně, anebo klasifikací. Hodnotí se ústní projev ţáka, schopnost reagovat v německém jazyce, testové úlohy, práce na projektech i domácí práce. Ţáci řeší jak uzavřené testové úlohy (s vícenásobným přiřazením), tak úlohy otevřené (se stručnou odpovědí). K hodnocení testů pouţíváme bodovou tabulku vycházející z Katalogu poţadavků k maturitní zkoušce (zpracoval Cermat). Hodnocení ústního projevu probíhá jak klasickou formou – tedy vyučující hodnotí sám – slovně nebo klasifikací, tak způsobem kolektivního hodnocení, sebehodnocení nebo pomocí soutěţí. Ţáci jsou vedeni k sebehodnocení podle Evropského jazykového portfolia. Přínos předmětu k realizaci průřezových témat V německém jazyce, stejně jako v jazyce mateřském, se ţáci mohou vyjadřovat ke všem společensky významným tématům. Moţnost diskuse na dané téma pomáhá rozvíjet a formovat osobnost ţáka. Vzájemný vztah mezi ţáky samotnými a mezi ţáky a vyučujícími významně přispívá k vědomí, ţe ţáci jsou plnoprávnými členy naší společnosti. Interpretace názorů během konverzace na některé z průřezových témat také přispívá formovat názory ţáků. Občan v demokratické společnosti: V rámci tématu budou ţáci ve výuce německého jazyka vedeni k tomu, aby:  měli vhodnou míru sebevědomí a mohli se aktivně účastnit diskusí a obhajovat své názory a postoje v kontroverzních otázkách denního ţivota;  byli schopni hledat kompromisy a byli tolerantní k názorům ostatních lidí;  angaţovali se i pro veřejné zájmy a ve prospěch jiných lidí. Realizace tohoto průřezového tématu předpokládá vytvořit demokratické klima třídy a zapojovat ţáky do diskusí o aktuálních otázkách denního ţivota. Člověk a ţivotní prostředí: Téma koresponduje s tematickými celky Člověk a ţivotní prostředí a Ochrana přírody. Cíle tohoto průřezového tématu se proto shodují s klíčovými kompetencemi, kterých mají ţáci dosáhnout v rámci předmětů biologie a ekologie. Ţáci jsou ve výuce vedeni k tomu, aby:  vytvářeli úctu k ţivé i neţivé přírodě a respektovali ţivot jako nejvyšší hodnotu;  získali povědomí o základních ekologických zákonitostech a negativních dopadech působení člověka na přírodu a chovali se zodpovědně nejen ve vlastním zájmu, ale zejména v zájmu veřejném;  naučili se dodrţovat zásady úspornosti a hospodárnosti s veškerými zdroji;  přispívali ke zlepšení ţivotního prostředí a přijali odpovědnost za jeho údrţbu a ochranu;  osvojili si takové poznatky o ţivé a neţivé přírodě, které by mohli vyuţívat ve svém praktickém denním ţivotě. Člověk a svět práce: Toto průřezové téma má doplnit znalosti a dovednosti ţáků o nejdůleţitější poznatky související s jejich uplatněním ve světě práce. Pro naplnění tohoto cíle vzdělávání budou ţáci vedeni k tomu, aby si uvědomili význam všeobecného vzdělání pro ţivot a budoucí zaměstnání . Informační a komunikační technologie: Práce s prostředky informačních a komunikačních technologií patří ke všeobecnému vzdělání moderního člověka. Pro účelné uplatnění v praxi je důleţité naučit ţáky pracovat s informacemi a s komunikačními prostředky. Pro naplnění tohoto cíle vzdělávání budou ţáci vedeni k tomu, aby se naučili získávat a vyuţívat informace z prostředků informačních a komunikačních technologií. 184

Německý jazyk Ročník: 1.

hodin týdně 3,


Výsledky vzdělávání a kompetence

       



1.         1.1 1.2 1.3 1.4 1.5 1.6

Všeobecné a odborné kompetence společné pro všechny tematické celky Ţák: rozumí probranému učivu u všech pouţívaných řečových dovedností; má dostatečnou slovní zásobu včetně vybrané frazeologie v rozsahu daných tematických okruhů a základní odbornou slovní zásobu ze svého studijního oboru; rozumí přiměřeným souvislým projevům a diskusím rodilých mluvčích pronášeným ve standardním hovorovém tempu; při poslechu rozpozná téma, sdělí obsah, vystihne hlavní myšlenku či informace, vyjádří svůj názor na text, porozumí orientačním pokynům a odpovídajícím technickým informacím; umí přeloţit text a pouţívá slovníky a jazykové příručky; při čtení rozpozná důleţité informace z textu, porozumí pocitům autora, popisu událostí i výstavbě textu, dokáţe shromáţdit informace, porozumět návodům, značením nebo pokynům a odhadnout význam neznámých výrazů, uplatňuje různé techniky čtení textu; v písemném projevu dovede zaznamenat podstatné myšlenky z textu, napsat vzkaz, email, neformální i formální dopis či esej na dané téma v rozsahu 250 slov; dokáţe ústně vyjádřit své myšlenky, přesvědčení, sny a pocity, srovnávat různé alternativy, vysvětlit problém, reprodukovat přečtený text a rozvinout argumentaci, domluví se v běţných situacích, umí získat i podat informace a pouţívá stylisticky vhodné obraty umoţňující nekonfliktní vztahy a komunikaci; má faktické znalosti především o geografických, demografických, hospodářských, politických a kulturních faktorech zemí dané jazykové oblasti a umí v komunikaci vhodně uplatnit vybraná sociokulturní specifika daných zemí.

Úvod do předmětu, představování (Ich stelle mich vor) Ţák: umí pozdravit, představit sebe i ostatní, zeptat se na jméno; umí zahájit rozhovor; napíše ţivotopis; vyslovuje a čte foneticky správně v daném rozsahu slovní zásoby; rozumí známým slovům a jednoduchým větám; má dostatečnou slovní zásobu v rámci daného tématu; ovládá příslušné gramatické struktury; má znalosti o reáliích německy mluvících zemí v rámci vybraného tématu. Učivo: Představování, pozdravy, poděkování Ţivotopis Skloňování osobních zájmen v 1. pádě Časování slabých sloves v přítomném čase a časování slovesa sein Pořádek slov v oznamovací a tázací větě Zápor nein a nicht 185

Německý jazyk 1.7 Základní číslovky 1.8 Reálie: typické formální a neformální pozdravy v německy mluvících zemích 2.

Moje rodina (Meine Familie)

2.1 2.2 2.3 2.4 2.5 2.6 2.7 2.8 2.9 2.10 2.11

Ţák: dokáţe v rámci probrané slovní zásoby představit a popsat jednotlivé členy své rodiny a jejich koníčky; hovoří o lidech a vyjadřuje Časové údaje; vyslovuje a čte foneticky správně v daném rozsahu slovní zásoby; rozumí známým slovům a jednoduchým větám; má dostatečnou slovní zásobu v rámci daného tématu; ovládá příslušné gramatické struktury; má znalosti o reáliích německy mluvících zemí v rámci vybraného tématu. Učivo: Stručné představení jednotlivých členů rodiny Blahopřání Základní početní úkony Určování času Člen (určitý, neurčitý, nulový) Skloňování přivlastňovacích zájmen Skloňování podstatných jmen Zápor kein Zpodstatnělý infinitiv Typická rodina v Česku a Německu Výchova dětí dříve a dnes

3.

Volný čas, koníčky (Freizeit und Hobbys)

      

       3.1 3.2 3.3 3.4 3.5 3.6 3.7 3.8 3.9 3.10

Ţák: hovoří o svém volném čase i svých blízkých; dokáţe třídit a kategorizovat různé druhy koníčků; popisuje denní program; vyslovuje a čte foneticky správně v daném rozsahu slovní zásoby; má dostatečnou slovní zásobu v rámci daného tématu; ovládá příslušné gramatické struktury; má znalosti o reáliích německy mluvících zemí v rámci vybraného tématu. Učivo: Denní program, volný čas, zábava Povolání a všední den Termíny a schůzky Na párty Časování silných sloves v přítomném čase Způsobová slovesa a sloveso wissen Skloňování osobních zájmen Skloňování zájmen dieser, jeder Neurčitý neosobní podmět es, man Hovorové výrazy mládeţe

186

Německý jazyk 4.

Jídlo a pití, v restauraci (Essen und Trinken, im Restaurant)

4.1 4.2 4.3 4.4 4.5 4.6 4.7 4.8 4.9

Ţák: se orientuje v jídelním lístku; dokáţe si objednat jídlo v restauraci a zaplatit; popisuje, co mu chutná, rozumí receptu; vyslovuje a čte foneticky správně v daném rozsahu slovní zásoby; má dostatečnou slovní zásobu v rámci daného tématu; ovládá příslušné gramatické struktury; má znalosti o reáliích německy mluvících zemí v rámci vybraného tématu. Učivo: Jídlo a nápoje, jídelní lístek V restauraci Rozkazovací způsob sloves Skloňování tázacích zájmen wer a was Vazba es gibt Pořadí předmětů a osobních zájmen v německé větě Souřadicí spojky Podřadicí spojky Česká versus německá kuchyně, rozdíly ve stravování

5.

Nakupování (Einkaufen)

      

       5.1 5.2 5.3 5.4 5.5 5.6 5.7 5.8 5.9

Ţák: umí nakoupit; ptá se na cenu; popisuje obchodní dům; vyslovuje a čte foneticky správně v daném rozsahu slovní zásoby; má dostatečnou slovní zásobu v rámci daného tématu; ovládá příslušné gramatické struktury; má znalosti o reáliích německy mluvících zemí v rámci vybraného tématu. Učivo: Na trţnici, v supermarketu Obchodní dům – jednotlivá odvětví Slabé skloňování podstatných jmen muţského rodu Předloţky se 3. pádem Předloţky se 4. pádem Odlučitelné předpony u sloves Tázací zájmeno welcher Regionální rozdíly ve vyjadřování hmotnosti Obchodní firmy v německy mluvících zemích

187

Německý jazyk Ročník: 2.

hodin týdně 3,



Bydlení (Wohnen)

1.1 1.2 1.3 1.4 1.5 1.6 1.7 1.8 1.9

Ţák: vyjmenovává části bytu a domu; popisuje vysněné bydlení; zná rozdíly mezi bydlením ve městě a na vesnici; domlouvá si schůzky, ptá se na cestu; rozumí inzerátu a umí ho napsat; vyslovuje a čte foneticky správně v daném rozsahu slovní zásoby; má dostatečnou slovní zásobu v rámci daného tématu; ovládá příslušné gramatické struktury; má znalosti o reáliích německy mluvících zemí v rámci vybraného tématu. Učivo: Popis bytu a domu Máme návštěvu Popis cesty, orientace ve městě, plán města Inzeráty – hledáme byt Perfektum sloves Préteritum sloves Předloţky se 3. a 4. pádem Sloveso werden Bydlení ve městě a na vesnici

2.

Zdraví, nemoci, u lékaře (Beim Arzt)

        

       2.1 2.2 2.3 2.4 2.5 2.6 2.7 2.8 2.9

Ţák: pojmenovává části lidského těla; popisuje své zdravotní problémy; dává rady a doporučení; vyslovuje a čte foneticky správně v daném rozsahu slovní zásoby; má dostatečnou slovní zásobu v rámci daného tématu; ovládá příslušné gramatické struktury; má znalosti o reáliích německy mluvících zemí v rámci vybraného tématu. Učivo: Lidské tělo Zdravý ţivotní styl U lékaře, pobyt v nemocnici Zápor uţ ne Německá záporná věta Zápor s doch Zájmena jemand a niemand Sloveso weh tun Problematika drogové závislosti

188

Německý jazyk 3.

Sport, aktivní ţivot (Sport, aktives Leben)

3.1 3.2 3.3 3.4 3.5

Ţák: zná a odborně nazývá různé sportovní disciplíny a odvětví; popisuje sportovní zařízení; ví, jak ţít zdravě; vyslovuje a čte foneticky správně v daném rozsahu slovní zásoby; má dostatečnou slovní zásobu v rámci daného tématu; ovládá příslušné gramatické struktury; má znalosti o reáliích německy mluvících zemí v rámci vybraného tématu. Učivo: Sport a ţivotní styl Slovesné vazby a zájmenná příslovce Skloňování vlastních jmen Zvratná slovesa Slavní sportovci a sportovní události

4.

Cestování a dovolená (Reisen und Urlaub)

      

        4.1 4.2 4.3 4.4 4.5 4.6 4.7 4.8

Ţák: popisuje různé druhy dopravy a ubytování; vypráví o své dovolené; orientuje se v hotelu; umí si objednat zájezd nebo dovolenou; vyslovuje a čte foneticky správně v daném rozsahu slovní zásoby; má dostatečnou slovní zásobu v rámci daného tématu; ovládá příslušné gramatické struktury; má znalosti o reáliích německy mluvících zemí v rámci vybraného tématu. Učivo: Kam na dovolenou, záţitky z cest Druhy dopravy a ubytování Hotel V cestovní kanceláři Mnoţné číslo podstatných jmen Zeměpisná přídavná jména Světové strany Významná střediska cestovního ruchu

Ročník: 3.

hodin týdně 3,


Počasí a roční období (Wetter und Jahreszeiten)

 

Ţák: charakterizuje kontinenty a klima; popisuje roční období; 189


Německý jazyk      1.1 1.2 1.3 1.4 1.5 1.6

rozumí předpovědi počasí; vyslovuje a čte foneticky správně v daném rozsahu slovní zásoby; má dostatečnou slovní zásobu v rámci daného tématu; ovládá příslušné gramatické struktury; má znalosti o reáliích německy mluvících zemí v rámci vybraného tématu. Učivo: Počasí, roční období Stupňování přídavných jmen a příslovcí Vedlejší věty Spojky souřadicí a podřadicí Pořádek slov v souvětí, nepřímá otázka Televize, rádio, tisk

2.

Vlastnosti, popis osoby (Eigenschaften, Beschreibung)

2.1 2.2 2.3 2.4 2.5

Ţák: umí popsat sebe i ostatní; rozlišuje dobré a špatné vlastnosti; pojmenovává druhy povolání; vyslovuje a čte foneticky správně v daném rozsahu slovní zásoby; má dostatečnou slovní zásobu v rámci daného tématu; ovládá příslušné gramatické struktury; má znalosti o reáliích německy mluvících zemí v rámci vybraného tématu. Učivo: Vzhled a vlastnosti, popis a charakteristika Povolání Skloňování přídavných jmen Trpný rod Tolerance a předsudky

3.

Německy mluvící země (Deutschsprachige Länder)

      

     3.1 3.2 3.3 3.4 3.5 3.6

Ţák: má znalosti o geografických, demografických, kulturních, ekonomických a sociálních podmínkách jednotlivých zemí; vyslovuje a čte foneticky správně v daném rozsahu slovní zásoby; má dostatečnou slovní zásobu v rámci daného tématu; ovládá příslušné gramatické struktury; má znalosti o reáliích německy mluvících zemí v rámci vybraného tématu. Učivo: Spolková republika Německo, Berlín Rakousko, Švýcarsko, Lichtenštejnsko a Lucembursko Podmínkové věty s würde Spojka wenn v podmiňovacích větách Konjunktiv způsobových sloves Státní uspořádání a politický systém

190

Německý jazyk 4.       4.1 4.2 4.3 4.4 4.5

Ţivotní prostředí (Umwelt) Ţák: ví, jak chránit ţivotní prostředí; zná moderní způsoby recyklace odpadu; vyslovuje a čte foneticky správně v daném rozsahu slovní zásoby; má dostatečnou slovní zásobu v rámci daného tématu; ovládá příslušné gramatické struktury; má znalosti o reáliích německy mluvících zemí v rámci vybraného tématu. Učivo: Ţivotní prostředí a jeho ochrana Perfektum způsobových sloves Plusquamperfektum Konjunktiv plusquamperfekta Ekologické katastrofy

Ročník: 4.

hodin týdně 4,



Česká republika, Praha, Ostrava (Die Tschechische Republik, Prag, Ostrau)

1.1 1.2 1.3 1.4 1.5 1.6

Ţák: zná geografické, demografické, hospodářské, politické a kulturní faktory ČR; popisuje nejznámější památky v Praze; charakterizuje a srovnává své rodné město s ostatními kouty republiky; vyslovuje a čte foneticky správně v daném rozsahu slovní zásoby; má dostatečnou slovní zásobu v rámci daného tématu; ovládá příslušné gramatické struktury; má znalosti o reáliích německy mluvících zemí v rámci vybraného tématu. Učivo: Naše vlast Naše hlavní město Mé rodné město Vedlejší věty Časové Spojky wenn, als, bis, bevor, sobald, seitdem, nachdem Česká republika a Evropská unie

2.

Zvyky a obyčeje (Feste und Bräuche)

    

Ţák: zná a popisuje jednotlivé státní svátky a významné dny v roce; rozumí významu náboţenských svátků a charakterizuje je; vypráví o dodrţování starých tradic; vyslovuje a čte foneticky správně v daném rozsahu slovní zásoby; má dostatečnou slovní zásobu v rámci daného tématu;

      

191

Německý jazyk   2.1 2.2 2.3 2.4 2.5 3.

ovládá příslušné gramatické struktury; má znalosti o reáliích německy mluvících zemí v rámci vybraného tématu. Učivo: Svátky, zvyklosti a obyčeje Závislý infinitiv Zpodstatnělá přídavná jména Hlavní rozdíly mezi českými a německými svátky Německý folklór a lidové slavnosti Naše škola, naše třída, plány do budoucna (Unsere Baufachschule, unser Klassenraum, Zukunftspläne)

3.1 3.2 3.3 3.4 3.5 3.6 3.7 3.8

Ţák: zná historii školy a jednotlivé obory; dokáţe popsat odborné učebny a jejich vybavení; vypráví o svých plánech do budoucna; vyslovuje a čte foneticky správně v daném rozsahu slovní zásoby; má dostatečnou slovní zásobu v rámci daného tématu; ovládá příslušné gramatické struktury; má znalosti o reáliích německy mluvících zemí v rámci vybraného tématu. Učivo: Popis školy Odborné učebny Plány do budoucna Vedlejší věty vztaţné Budoucí čas Skloňování přídavných jmen po zájmenech a číslovkách Skloňování neurčitých číslovek a neurčitých zájmen Německý školský systém a pracovní příleţitosti v Evropě

4.

Architektura

      

       4.1 4.2 4.3 4.4 4.5 4.6

Ţák: vyjmenuje jednotlivé stavební styly, popíše jejich typické znaky; ví, jak se vyvíjely chronologicky; charakterizuje typické znaky stavby a jednotlivých stavebních stylů; vyslovuje a čte foneticky správně v daném rozsahu slovní zásoby; má dostatečnou slovní zásobu v rámci daného tématu; ovládá příslušné gramatické struktury; má znalosti o reáliích německy mluvících zemí v rámci vybraného tématu. Učivo: Historie a druhy stavebních slohů Nejznámější stavby a jejich hlavní znaky Vazba infinitivu s zu místo vět s dass Spojka aby Vazba um…zu Významní stavitelé

192

Německý jazyk 5.

Hromadné sdělovací prostředky (Massenmedien)

5.1 5.2 5.3 5.4 5.5 5.6

Ţák: jmenuje nejdůleţitější hromadné sdělovací prostředky a posoudí jejich význam v ţivotě člověka; prezentuje svůj názor na reklamu; vyslovuje a čte foneticky správně v daném rozsahu slovní zásoby; má dostatečnou slovní zásobu v rámci daného tématu; ovládá příslušné gramatické struktury; má znalosti o reáliích německy mluvících zemí v rámci vybraného tématu. Učivo: Hromadné sdělovací prostředky Reklama Sloţeniny s irgendSpojky als ob, zu…als dass, je…um so/desto Spojky statt dass, statt zu, ohne dass, ohne zu Příklady nejvýznamnějších tiskovin v Německu

6.

Problémy moderní společnosti (Probleme der modernen Welt)

     

       6.1 6.2 6.3 6.4 6.5 6.6 6.7 6.8

Ţák: je schopen se zapojit do diskuse na téma drogová závislost a prezentuje svůj názor na danou problematiku; diskutuje na téma nezaměstnanost a ţivotní prostředí; jmenuje příklady civilizačních chorob; vyslovuje a čte foneticky správně v daném rozsahu slovní zásoby; má dostatečnou slovní zásobu v rámci daného tématu; ovládá příslušné gramatické struktury; má znalosti o reáliích německy mluvících zemí v rámci vybraného tématu. Učivo: Drogová problematika Nezaměstnanost Ţivotní prostředí a civilizační choroby Směrová příslovce hin a her Zlomky Předloţky se 2. a 3. pádem Nepřímá řeč Multikulturní společnost a globální problémy lidstva

193

Technická měření

Technická měření Obor: 78-42-M/01 Technické lyceum Forma vzdělávání: denní studium Platnost: od 1. 9. 2009


Cíle vyučovacího předmětu Cílem předmětu technická měření (TEM) je seznámit ţáky s prováděním nejčastějších zkoušek ve stavebnictví, a to zkoušek vlastností materiálů a zkoušek prováděných při kontrole betonových konstrukcí. Dále je seznámit s polohovým a výškovým měřením. Hlavní náplní geodetické části je praktické studium geodézie, zejména zvládnutí základních zeměměřických prací na stavbě. Společně s dalšími odbornými zařazeny zaměření stavitelství tvoří vyučovací předmět TEM vzájemně propojený systém, umoţňující dosáhnout komplexních znalostí a dovedností absolventa. Cílem předmětu TEM je zvládnutí odborných kompetencí, kdy ţák:  má přehled o moderních metodách zkoušení vlastností stavebních materiálů;  umí odebrat vzorek, provést zkoušky vlastností a vypracovat příslušný záznam;  umí provést zkoušky pevnosti hotového betonu a napsat o tom záznam;  má přehled o pouţívaných typech norem ve stavebnictví;  ví rámcově, co je akreditace, certifikace a metrologie;  zná úkoly geodézie ve stavebnictví;  provádí dílčí měřické úlohy a jejich vyhodnocení;  dodrţuje správné postupy při měřických pracích;  pracuje s běţnými geodetickými přístroji a pomůckami;  umí pracovat v kolektivu, provádět a vést jednoduché zeměměřické práce na stavbě. Rozvoj klíčových kompetencí Předmět TEM rozvíjí u ţáků komunikativní kompetence, především schopnost přiměřeného písemného projevu. Významný je přínos předmětu pro rozvoj sociálních kompetencí, zejména schopnosti pracovat v týmu, přijímat a odpovědně plnit svěřené úkoly, přispívat k vytváření vstřícných vztahů při skupinové práci. V neposlední řadě je rozvíjena schopnost aplikovat matematické postupy při řešení praktických úloh, zvolit odpovídající grafické znázornění, správně pouţívat a převádět jednotky a provádět reálný odhad výsledku řešení. Charakteristika učiva Učivo v předmětu TEM je zaloţeno na praktickém procvičování zkoušek stavebních materiálů a zatvrdlého betonu. Geodetická část spočívá v praktickém procvičování měření, výpočtech a zobrazování polohopisu a výškopisu. Vyţaduje schopnost aplikovat teoretické poznatky, matematickou a grafickou dovednost při zpracování výsledků.

194

Rozdělení tematických celků do ročníků 2. ročník

1

Technická měření Část A – Fyzikálně mechanická měření 1. Úvod, laboratorní řád, 1. pomoc v laboratoři 2. Zkušebnictví ve stavební praxi 3. Základní laboratorní úkony (měření a váţení vzorků) 4. Stanovení měrné a objemové hmotnosti 5. Stanovení pevnosti v tlaku a v tahu za ohybu 6. Stanovení nasákavosti a výpočet ekvivalentní tloušťky tepelně izolačních materiálů (TIM) 7. Zkoušení kameniva do betonu 8. Nedestruktivní zkoušení zatvrdlého betonu Část B – Geodetická cvičení 1. Bezpečnost práce v laboratořích, poţární ochrana, 1. pomoc 2. Historie a základní úkoly geodézie 3. Míry délkové, plošné, obloukové, převody měr a měření pásmem 4. Vytyčování pravých úhlů pentagonem a polohopisné vytyčení objektu 5. Polohopisné vytyčení objektu 6. Nivelace 7. Měření výšek technickou nivelací 8. Výškové systémy 9. Plošná nivelace 10. Vyhodnocení kótovaného plánu 11. Měření vodorovných a svislých úhlů teodolitem 12. Trigonometrické měření výšek 13. Měření vzdáleností teodolitem

Pojetí výuky Výuka probíhá ve druhém ročníku ve 2 hodinách praktického cvičení týdně. Třída, rozdělená na dvě poloviny, se střídá ve výuce fyzikálně mechanického měření a geodetického měření. Učivo předmětu navazuje na přírodovědné poznatky a dále je rozvíjí. Vyučující vyuţívá mezipředmětové vztahy (matematika, chemie, zeměpis, fyzika), zdůrazní návaznost učiva dalších odborných předmětů (stavitelství). Výuka fyzikálně mechanického měření probíhá ve skupinách po dvou aţ čtyřech ţácích formou laboratorních cvičení. Některá cvičení, náročná na vybavení laboratoří, se mohou provádět ve větších skupinách. Výuka geodetického cvičení probíhá ve skupinách po třech aţ pěti ţácích v odborné učebně, nebo v terénu. Ţáci z kaţdé dokončené úlohy vypracují samostatně písemný protokol. Hodnocení výsledků ţáků Hodnocení ţáků je zaloţeno především na vyhodnocení kaţdého cvičení a vyučující dále hodnotí zapojení ţáka do práce skupiny, jeho celkovou pracovní aktivitu a správnost počínání při jednotlivých úkonech. 195

Technická měření Velký důraz je kladen na bezpečnost ţáků při práci v terénu i v laboratořích a dodrţování laboratorního řádu. Vyučující klade důraz také na grafickou úroveň ţákovských záznamů (protokolů) o provedené práci, rovněţ na přesnost výpočtu v nich a zpřehlednění závěrečného vyhodnocení. Důleţitým prvkem je kontrola naměřených hodnot – umoţňuje získat učiteli představu o pečlivosti měření, dodrţení pracovních postupů a pracovní kázni ţáka. Známkování podle školního klasifikačního řádu:  ústní zkoušení;  písemné zkoušení, formou krátkých testů z tematických celků;  hodnocení protokolů z praktických cvičení ve formě technické zprávy;  slovní hodnocení znalostí a schopností, slouţí k motivaci a sebehodnocení. Přínos předmětu k realizaci průřezových témat Občan v demokratické společnosti: Předmět TEM přispívá k realizaci tématu vytvářením demokratického prostředí při práci ve skupině (respektování se, spolupráce, dialog). Člověk a svět práce: Předmět TEM přispívá k realizaci tohoto tématu tím, ţe si ţáci v podstatě prakticky vyzkouší profesi samostatného laboranta a profesi samostatného geodeta.

196

Technická měření Ročník: 2.

hodin týdně 2,


Část A – Fyzikálně mechanická měření 1.

Úvod, laboratorní řád, 1. pomoc v laboratoři

1.1

Ţák: zná školní laboratorní řád; vyjmenuje zásady první pomoci v laboratoři. Učivo: Úvod, laboratorní řád, 1. pomoc

2.

Zkušebnictví ve stavební praxi

 

2.1 2.2 2.3

Ţák: zná základní druhy zkoušek ve stavebnictví; vyjmenuje typy norem, jeţ jsou pouţívány u nás a v EU; charakterizuje pojmy akreditace, certifikace, metrologie. Učivo: Druhy zkoušek Technické normy Certifikace, akreditace, metrologie

3.

Základní laboratorní úkony (měření a váţení vzorků)

  

3.1

Ţák: pracuje s posuvným měřítkem a mikrometrem; pracuje s elektronickými vahami; zvládá postupy správného měření rozměrů kusových vzorků včetně písemného zpracování výsledků. Učivo: Měření a váţení vzorků stavebních materiálů

4.

Stanovení měrné a objemové hmotnosti

  

Ţák:  vypočítá objemovou hmotnost;  pracuje s pyknometrem a stanovuje měrnou hmotnost práškových materiálů včetně přípravy vzorku;  sepíše o zkouškách písemný záznam. Učivo: 4.1 Stanovení měrné hmotnosti cihel 4.2 Stanovení objemové hmotnosti cihel 5.

Stanovení pevnosti v tlaku a v tahu za ohybu

 

Ţák: pracuje s lámacím strojem a dle pokynů obsluhuje lis; z naměřených hodnot umí spočítat pevnost v tlaku a v tahu za ohybu různých materiálů; 197

Technická měření 

sepíše o zkouškách písemný záznam. Učivo: 5.1 Stanovení pevnosti měkkého a tvrdého dřeva 5.2 Stanovení pevnosti plastů a cementovláknitých materiálů 5.3 Stanovení pevnosti betonu 6.

Stanovení nasákavosti a výpočet ekvivalentní tloušťky tepelně izolačních materiálů (TIM)

Ţák:  vypočítá ekvivalentní tloušťku TIM;  chápe pojmy tepelná vodivost, tepelný odpor;  stanoví nasákavost různých materiálů včetně písemného záznamu. Učivo: 6.1 Stanovení nasákavosti materiálů 6.2 Výpočet ekvivalentní tloušťky TIM 7.

Zkoušení kameniva do betonu

Ţák:  připraví vzorek a stanoví zrnitost kameniva;  vyhotoví písemný záznam o zkoušce. Učivo: 7.1 Stanovení zrnitosti kameniva 8.

Nedestruktivní zkoušení zatvrdlého betonu

Ţák:  má přehled o moderních nedestruktivních metodách zkoušení;  provede zkoušku pevnosti betonu Schmidtovým kladívkem včetně vyhotovení písemného záznamu. Učivo: 8.1 Přehled nedestruktivních metod zkoušení 8.2 Zkouška pevnosti betonu Schmidtovým kladívkem

Část B – Geodetická cvičení 1.

Bezpečnost práce v laboratořích, poţární ochrana, 1. pomoc

Ţák:  je seznámen s BOZP při měření v terénu;  je seznámen s organizací i průběhem práce ve škole i v terénu a se zásadami správného zacházení s přístroji. Učivo: 1.1 Úvod – BOZP při měření, ochrana zdraví 1.2 Organizace práce

198

Technická měření 2.

Historie a základní úkoly geodézie

Ţák:  definuje geodézii;  zná referenční plochy;  dovede rozdělit měření polohopisné a výškopisné. Učivo: 2.1 Historie geodézie 2.2 Referenční plochy 2.3 Základní úkoly geodézie 3.

Míry délkové, plošné, obloukové, převody měr a měření pásmem

3.1 3.2 3.3 3.4

Ţák: vyjmenuje základní jednotky v soustavě SI; umí vyjádřit vztahy mezi násobky jednotek; změří délku pásmem. Učivo: Měrové jednotky, měřítka Délkové jednotky Úhlové jednotky Měření délek pásmem

4.

Vytyčování pravých úhlů pentagonem a polohopisné vytyčení objektu

  

Ţák:  dokáţe pouţít pentagon pro vytyčení pravého úhlu;  aplikuje podle příkladu rozmístění geodetických pomůcek;  kontroluje správnost vytyčení Pythagorovou větou změřením pásmem. Učivo: 4.1 Pentagon, náčrt řezu pentagonem, vysvětlení principu 4.2 Nácvik měření s pentagonem 4.3 Vytyčení přímky přes překáţku 5.

Polohopisné vytyčení objektu

Ţák: navrhne vytyčení jednoduchého objektu od uliční čáry. Učivo: 5.1 Vytyčení základních bodů jednoduchého objektu 5.2 Zkontrolování správnosti vytyčení oměrnými mírami a Pythagorem 

6.

Nivelace

Ţák: seznámí se s principem nivelace; orientuje se v nivelačním zápisníku a dokáţe jej vypočítat. Učivo: 6.1 Princip nivelace  

199

Technická měření 6.2 Pomůcky pro nivelaci 6.3 Nivelační zápisník a jeho výpočet 7.

Měření výšek technickou nivelací

Ţák:  dokáţe měřit nivelačním strojem;  umí přečíst čtení vzad a vpřed na lati s E dělením. Učivo: 7.1 Postup měření v terénu při technické nivelaci 7.2 Jednoduchý nivelační tah – praktické měření v terénu 8.

Výškové systémy

Ţák: vyjmenuje výškové systémy České republiky; umí rozlišit výšky relativní a absolutní; zná pojem hladinová plocha, skutečný horizont a zdánlivý horizont. Učivo: 8.1 Výšková měření 8.2 Výškové systémy České republiky   

9.

Plošná nivelace

Ţák:  zvládne vytyčení čtvercové nebo obdélníkové sítě;  umí měřit záměry stranou a zapisovat do zápisníku;  orientuje se ve výpočtu jednotlivých výšek bodů záměrou stranou;  rozumí a zvládá výpočet kubatury z naměřených relativních výšek. Učivo: 9.1 Zjištění konfigurace terénu pomocí plošné nivelace 9.2 Výpočet kubatury skrývky 10.

Vyhodnocení kótovaného plánu

Ţák: definuje vrstevnici; orientuje se v mapě a dělí vrstevnice na základní, zdůrazněné, vloţené a pomocné; v mapě i v terénu ukáţe hřbetnici a spádnici; lineárně interpoluje; rozumí pojmu generalizace terénu. Učivo: 10.1 Ukázky terénu, hřbetnice, spádnice 10.2 Čtení v mapách, výškopisný náčrt 10.3 Interpolace – vrstevnicový plán     

11.

Měření vodorovných a svislých úhlů teodolitem

 

Ţák: vyjmenuje konstrukční části teodolitu; zhorizontuje a zcentruje teodolit na stanovisku; 200

Technická měření   

zná metody měření vodorovných a svislých úhlů; zná důvody, výhody a vztahy měření ve dvou polohách dalekohledu; popíše a charakterizuje osové podmínky teodolitu. Učivo: 11.1 Příprava měření a osové podmínky teodolitu 11.2 Měření vodorovných úhlů 11.3 Měření svislých úhlů 12.

Trigonometrické měření výšek

Ţák:  aplikuje různé metody měření svislých úhlů;  zhorizontuje a zcentruje teodolit na stanovisku;  ovládá vztahy a výpočty trigonometrického měření výšky objektu;  měří ve dvou polohách dalekohledu. Učivo: 12.1 Příprava měření 12.2 Měření svislých úhlů a vzdáleností v trigonometrickém trojúhelníku 13.

Měření vzdáleností teodolitem

Ţák: ovládá základní trigonometrický vztah; dokáţe vyřešit početně i graficky paralaktické určení vzdálenosti. Učivo: 13.1 Příprava měření 13.2 Měření vodorovných úhlů 13.3 Měření svislých úhlů  

201

Stavební mechanika

Stavební mechanika Obor: 78-42-M/01 Technické lyceum Forma vzdělávání: denní studium Platnost: od 1. 9. 2009


Cíle vyučovacího předmětu Mechanika je částí fyziky a zkoumá nejjednodušší formy pohybu hmoty, při kterém se mění poloha hmotného bodu nebo tělesa vzhledem k jinému tělesu. Ve stavební praxi to znamená, ţe stavební konstrukce jsou vystaveny účinkům zemské přitaţlivosti, povětrnostním vlivům, provoznímu zatíţení apod., coţ je projevem silového působení a označujeme ho jako zatíţení stavební konstrukce. Na základě těchto zjištěných hodnot je pak úkolem navrhnout bezpečnou a téţ hospodárnou konstrukci. Cílem předmětu stavební mechanika je naučit ţáky:  zjišťovat všechny síly, o kterých lze předpokládat, ţe budou konstrukci zatěţovat s podmínkou, ţe stavební konstrukce je v rovnováze;  vyšetřovat účinky těchto sil na stavební konstrukci, včetně deformací;  navrhovat rozměry konstrukce s ohledem na bezpečnost a hospodárnost;  posuzovat konstrukci, zda bude bezpečně vzdorovat působícím silám;  správně se orientovat ve statických výpočtech;  samostatně řešit jednoduché praktické úkoly. Výuka stavební mechaniky dále podporuje rozvoj logického a matematického myšlení, vypěstování analytických metod práce, statického citu a získání takových znalostí a návyků, které by byly vhodnou základnou pro další odborný růst absolventů SOŠ stavební. Z hlediska klíčových kompetencí se důraz klade zejména na:  aplikace základních matematických postupů při řešení praktických úkolů;  správné pouţívaní a převádění jednotek;  samostatné řešení běţných pracovních i mimopracovních problémů tím, ţe pomáhá porozumět zadání úkolu nebo určit jádro problému;  získaní informací potřebných k jeho řešení a navrhování způsobů jeho řešení. Charakteristika učiva Výuka předmětu stavební mechanika je rozdělena do prvních dvou ročníků. Učivo prvního ročníku tvoří šest tematických celků, ve druhém ročníku jsou to celky čtyři. Přehled celků je uveden v tabulce:

Rozdělení tematických celků do ročníků 1.

Úvod

2. 3. 4.

Síla Soustava sil v rovině Těţiště ploch a statické veličiny průřezu

1. ročník

202

Stavební mechanika Rozdělení tematických celků do ročníků 5. Statika tuhé desky 6. Tlak sypkých hmot a stabilita opěrné zdi

2. ročník

1. 2. 3. 4.

Základy nauky o pruţnosti a pevnosti Mimostředný tlak Nosníky Prutové soustavy

Pojetí výuky Stavební mechanika poskytuje ţákům především teoretické základy pro praktické aplikace v předmětu stavební konstrukce. Výuka probíhá v prvním a druhém ročníku po 2 hodinách týdně formou hromadného vyučování ve třídě. Je realizována ústní reprodukcí poznatků a následným řešením typových úloh. Pouţívané metody:  slovní výklad vyučujícího;  řízená diskuse – vhodná u situací, se kterými mají ţáci zkušenosti z praktického ţivota;  fixační metoda – procvičování úloh u tabule i v lavicích s vedením učitele;  samostatná práce – zadávání domácích úkolů;  individuální konzultace s ţáky. Tyto metody zároveň vedou ţáky k získávání klíčových kompetencí. Hodnocení výsledků ţáků Ke kontrole vědomostí a dovedností ţáka slouţí písemné i ústní zkoušení jak teoretických znalostí, tak i praktického vyuţití postupů výpočtů. Písemné ověření znalostí následuje vţdy po procvičení a zafixování ucelené části probraného učiva. Vyučující také zohledňuje úroveň odborných vědomostí, pouţívání správné terminologie, samostatnosti projevu ţáka a jeho aktivitu. Přínos předmětu k realizaci průřezových témat Člověk a svět práce: Jedním z úkolů výuky stavební mechaniky je její vyuţití při navrhování hospodárných průřezů jednoduchých stavebních konstrukcí. Výchova ţáků k hospodárnosti a uvědomělé technologické kázni při provádění stavebních konstrukcí je dalším z úkolů výchovy budoucích stavebních techniků. Napomáhá tím jejich následnému úspěšnému uplatnění ve světě práce. Občan v demokratické společnosti: Vytvářením demokratického prostředí při práci ve třídě (respektování se, spolupráce ve skupině, dialog, pěstování odpovědnosti) přispívá předmět i k realizaci tohoto tématu.

203

Stavební mechanika Ročník: 2.

hodin týdně 2,

34 týdnů,


Úvod

Ţák:  zná vyuţití stavební mechaniky při navrhování stavebních konstrukcí. Učivo: 1.1 Rozdělení a úkoly stavební mechaniky 2.

Síla

Ţák: má přehled o účincích sil na stavební konstrukce. Učivo: 2.1 Definice a určení síly 2.2 Účinek síly na konstrukce, tuhá deska, reakce 

3.

Soustava sil v rovině

3.1 3.2 3.3 3.4 3.5 3.6 3.7 3.8

Ţák: stanoví výsledný účinek rovinných silových soustav; uvede rovinnou soustavu sil do rovnováhy. Učivo: Nerovnováţná a rovnováţná soustava sil Síly působící na společné nositelce Dvě různoběţné síly Svazek sil Statický moment síly a momentová věta Dvojice sil Soustava rovnoběţných sil Obecná soustava sil

4.

Těţiště ploch a statické veličiny průřezu

 

   4.1 4.2 4.3 4.4 4.5 4.6

Ţák: určí polohu těţiště základních i sloţených obrazců; vypočítá statické veličiny průřezu; při výpočtech umí pouţívat statické tabulky. Učivo: Průřez a střednice prutu Těţiště základních obrazců Statický moment plochy Těţiště sloţených obrazců Moment setrvačnosti Průřezový modul, poloměr setrvačnosti

204

celkem 68 hodin

Stavební mechanika 5.

Statika tuhé desky

5.6 5.7

Ţák: rozlišuje druhy podepření stavebních konstrukcí; vypočítá zatíţení nosných konstrukcí; určí reakce v podporách staticky určitých konstrukcí. Učivo: Tvary prvků stavebních konstrukcí, tuhá deska Rovnováţný stav konstrukcí, akce a reakce Podepření tuhé desky, druhy podepření, teoretická délka, rozpětí Konstrukce staticky určité a neurčité Zatíţení stavebních konstrukcí, formy působení zatíţení, značky ve statických výpočtech Výpočet zatíţení Výpočet reakcí staticky určitých konstrukcí

6.

Tlak sypkých hmot a stabilita opěrné zdi

   5.1 5.2 5.3 5.4 5.5

  6.1 6.2

Ţák: zná způsob vyšetření tlaku sypké hmoty na opěrnou zeď; vysvětlí pojem stabilita opěrné zdi. Učivo: Vyšetření tlaku sypké hmoty Stabilita opěrné zdi

Ročník: 3.

hodin týdně 2,


Výsledky vzdělávání a kompetence 1.    1.1 1.2 1.3 1.4 1.5 1.6 1.7 1.8 1.9

Základy nauky o pruţnosti a pevnosti Ţák: zná základní druhy namáhání stavebních konstrukcí; ovládá metody výpočtů stavebních konstrukcí dle mezních stavů; posoudí jednoduché průřezy na různé druhy namáhání. Učivo: Přetvoření, vnitřní síly, napětí Základní druhy namáhání a jejich kombinace Základní fyzikálně-mechanické vlastnosti stavebních materiálů Mezní stavy – výpočet stavebních konstrukcí, míra bezpečnosti Prostý tah a tlak Vzpěrný tlak Prostý smyk Ohyb Smyk za ohybu

205

Stavební mechanika 2.

Mimostředný tlak

Ţák:  vysvětlí pojem mimostředný tlak;  posoudí jednoduchý průřez namáhaný mimostředným tlakem. Učivo: 2.1 Mimostředný tlak 3.

Nosníky

3.1 3.2 3.3 3.4

Ţák: má přehled o statické funkci základních stavebních konstrukcí; provede posouzení únosnosti jednoduché konstrukce dle mezních stavů; má základní přehled o posuzování staticky neurčitých nosníků. Učivo: Průběh a velikost ohybových momentů a posouvajících sil na staticky určitém nosníku Deformace nosníků Výpočet plnostěnných nosníků Staticky neurčité nosníky – spojité a vetknuté

4.

Prutové soustavy

  

Ţák:  má základní přehled o řešení prutových soustav. Učivo: 4.1 Základní pojmy 4.2 Tvarová a statická určitost 4.3 Řešení osových sil

206

Stavitelství

Stavitelství Obor: 78-42-M/01 Technické lyceum Forma vzdělávání: denní studium Platnost: od 1. 9. 2009


Cíle vyučovacího předmětu Stavitelství shrnuje základní poznatky potřebné pro výstavbu objektů. Ţáci jsou v tomto předmětu připravováni pro další studium na vysoké škole technického zaměření. Jednoleté studium má poskytnout ţákům základní vědomosti o stavebních konstrukcích, výrobních a montáţních postupech hlavní stavební výroby, o pracích spojených s technickým zařízením budov a o zemních pracích. Tento předmět rozvíjí logické uvaţování a vede ţáky k aktivnímu a samostatnému řešení daných problémů. Nejen z hledisek konstrukčních a technologických, ale rovněţ z hledisek ekonomických, ekologických, materiálových, architektonických, poţární ochrany, hygieny, bezpečnosti práce. Vybavuje ţáky poznatky uţitečnými a potřebnými v běţném ţivotě. Důleţitými cíli jsou výchova k přesnosti a pečlivosti v práci, k týmové spolupráci, dodrţování příslušných norem a předpisů a k získání návyků k uvědomělé kázni. Výuka je zaměřená na poţadavky současného stavu pozemního stavitelství. Vzhledem k rozsáhlosti odborných poznatků a vzhledem k neustálým změnám v současné stavební výrobě, můţe studium ve vymezeném čase poskytnout ţákům jen základypro jejich studium na vysoké škole. Proto nutné počítat s dalším studiem na vysokých školách. Vyučování směřuje k tomu, aby ţák lycea:  měl přehled o stavebních materiálech;  znal základní konstrukce hlavní stavební výroby;  byl seznámen se základy mechaniky zemin, prováděním zemních prací a zakládáním staveb;  znal úpravy povrchů stavebních konstrukcí;  orientačně se seznámil s technickým zařízením budov;  znal a uměl pouţívat konstrukční systémy staveb;  při studiu vyuţíval pomůcky – odbornou literaturu, internet, kalkulátor, rýsovací potřeby, PC;  vyhledával a zpracovával informace z různých zdrojů – katalogů, technických listů, učebnic, skript a internetu;  aplikoval poznatky ze stavitelství v jiných předmětech (v konstrukčním cvičení, technickém kreslení, CAD systémech).     

Z hlediska klíčových kompetencí stavitelství klade důraz na: rozvíjení logického myšlení a úsudku; uţívání správné terminologie; schopnosti propojit jednotlivé tematické okruhy, nevnímat je odděleně, porozumět vzájemným vztahům mezi nimi; iniciativu, samostatnost, obrazotvornost a tvůrčí myšlení v práci; pečlivost, houţevnatost, vytrvalost, zodpovědnost za vykonanou práci.

207

Stavitelství Charakteristika učiva Učivo je strukturováno do tematických celků a jejich řazení odpovídá logické struktuře stavitelství. Jednotlivé tematické celky zahrnují základní kapitoly oboru počínaje stavebními hmotami a materiály, navrhování jednotlivých částí staveb od zakládání aţ po střechy včetně organizace stavby a stavebního zákona. Rozdělení tematických celků do ročníků 1. Úvod do pozemního stavitelství 2. Stavební materiály 2. ročník 3. Svislé konstrukce 4. Zemní práce a zakládání staveb 5. Stropní konstrukce a podlahy 6. Schodiště 7. Střechy 8. Izolace 9. Technické zařízení budov 10. Stavební zákon

Pojetí výuky Výuka probíhá ve druhém ročníku vţdy 2 hodiny týdně. Základní organizační formou vyučování je vyučovací hodina, v níţ učitel podle typu hodiny tvořivě vyuţívá všech dostupných moderních vyučovacích metod a pomůcek v souladu s charakterem probíraného učiva:  slovní metoda – opírá se o učební texty, skripta, katalogy výrobků, technické listy a další odbornou literaturu;  problémové vyučování – učitel formuluje problém a vhodně volenými otázkami vede ţáky k tomu, aby sami na základě svých vědomostí přecházeli postupně k novým způsobům řešení;  řízená diskuse – vhodná u situací, se kterými mají ţáci zkušenosti z praktického ţivota;  samostatná práce – práce ţáků s učebním materiálem v mimo vyučovacím čase (doma) i ve vyučovací hodině; důraz je kladen na motivační činitele; do výuky budou zařazovány příklady, jejichţ rychlé vyřešení a následné samostatné předvedení bude hodnoceno známkou;  demonstrační pokusy – ukázka vyuţití učiva v praxi, podobným způsobem lze vyuţít i videokazety;  metoda individuálního vyučování – práce s nadanými ţáky – ti se mohou zapojit do školní soutěţe SOČ, nemohou plnohodnotně soutěţit s ţáky oboru pozemní stavitelství, ale mohou si zde ověřit svou schopnost prezentovat a obhájit svou práci. Zde jsou nutné individuální konzultace s jednotlivými ţáky. Hodnocení výsledků ţáků Hodnocení výsledků je zaloţeno na těchto základních ukazatelích: Známky z písemných prací, jeţ zahrnují celé tematické celky, musí být napsány nebo doplněny. 2. Krátké desetiminutové písemné práce týkající se jen malého úseku učiva. Zde vyţadujeme nejméně 60% účast. 1.

208

Stavitelství Na hodnocení ţáků se dále podílí jejich aktivní projev v samotných vyučovacích hodinách, samostatnost při řešení problémových úloh, výsledky ústního zkoušení a rovněţ zvládnutí všech dříve vyjmenovaných klíčových kompetencí. 4. Grafická úprava sešitů, řádné plnění domácích úkolů. 5. Úspěšná účast na soutěţích (SOČ).

3.

Přínos předmětu k realizaci průřezových témat Člověk a ţivotní prostředí: Přínos stavitelství spočívá v navrhování a aplikování nových nebo inovovaných materiálů a technologií. Měly by splňovat přísné ekonomické i ekologické normy (recyklovatelné materiály s malou energetickou náročností při jejich výrobě). Člověk a svět práce: Předmět vede a vychovává ţáky k pečlivosti a přesnosti v práci, k hospodárnosti při navrhování konstrukcí a k uvědomělé technologické kázni při jejich provádění. Vychovává ţáky k aktivnímu vyuţívání nových odborných informací a výpočetní techniky. Tím napomáhá jejich následnému úspěšnému uplatnění ve světě práce. Občan v demokratické společnosti: Vytvářením demokratického prostředí při práci ve třídě (respektování se, spolupráce ve skupině, pěstování odpovědnosti a respektu ke druhému, dialog) přispívá předmět i k realizaci tohoto tématu.

209

Stavitelství Ročník: 2.

hodin týdně 2,

34 týdnů,

celkem 68 hodin


Úvod do pozemního stavitelství

1.1 1.2 1.3 1.4 1.5

Ţák: má přehled o typech stavby a účelnosti; vyjmenuje hlavní účastníky stavby, charakterizuje jejich povinnosti a vysvětlí vztahy mezi nimi; vyjmenuje druhy a funkce jednotlivých stavebních konstrukcí; pochopí a dokáţe aplikovat v praxi bezpečnostní předpisy; dodrţuje skladebnost a moduly u jednotlivých stavebních konstrukcí. Učivo: Základní přehled stavebnictví, jeho úkoly Účastníci výstavby Přehled dílů stavby, postup prací Bezpečnost práce na stavbě Modulová koordinace

2.

Stavební materiály

    

2.1 2.2 2.3 2.4 2.5 2.6 2.7

Ţák: získá přehled o fyzikálních a chemických vlastnostech stavebních materiálů; vyjmenuje přírodní i umělé stavební prvky; vyjmenuje jejich vlastnosti; vysvětlí a odůvodní jejich pouţití; vyjmenuje výhody a nevýhody jednotlivých výrobků z vyjmenovaných materiálů. Učivo: Fyzikální a chemické vlastnosti stavebních materiálů Dřevo, kovy, stavební sklo a plasty Keramické výrobky Výrobky z kamene Malty Beton Izolační materiály

3.

Svislé konstrukce

    

      

Ţák: vysvětlí rozdíl mezi nosnou a nenosnou svislou konstrukcí; vyjmenuje a vysvětlí poţadavky na nosné i nenosné konstrukce; vyjmenuje nejdůleţitější přírodní a umělé stavební prvky, které mohou být pouţity pro příčky a pro nosné zdi; objasní účel vazby cihelného zdiva; vyjmenuje nejdůleţitější pravidla pro vazbu cihelného zdiva; vysvětlí způsob zajištění stability příček; načrtne řezy základních typů příček; 210

Stavitelství             3.1 3.2 3.3 3.4 3.5 3.6

vysvětlí základní funkci a pouţití příček; uvede funkci a zásady při provádění nadpraţí; vyjmenuje základní názvosloví u oken, dveří a vrat; vysvětlí význam komínů; objasní princip tahu komínového průduchu; osvojí si základní názvosloví pro komíny a zná nejdůleţitější zásady; vysvětlí účel omítek a obkladů; uvede nejběţnější nosné podklady omítek; popíše úpravy podkladu před omítáním a vysvětlí postup při omítání; vyjmenuje některé druhy a vlastnosti omítek; vyjmenuje některé druhy a vlastnosti obkladů a objasní jejich provádění; pochopí a dokáţe aplikovat v praxi bezpečnostní předpisy. Učivo: Nosné zdivo Příčky Nadpraţí Komíny Úpravy povrchů (omítky, obklady) Základní předpisy bezpečnosti při zdění a při omítkářských a obkladačských pracích

4.

Zemní práce a zakládání staveb

4.1 4.2 4.3 4.4 4.5

Ţák: uvede jednotlivé druhy zemin a jejich charakteristické znaky; vysvětlí účel a druhy geologického průzkumu; vysvětlí vytýčení stavby, objasní účel a nutnost lavičky a vytyčovacích bodů; vyjmenuje různé druhy zemních prací; vysvětlí účel odvodňování; vysvětlí účel zakládání staveb; vyjmenuje druhy základů; načrtne, popíše a vysvětlí jednotlivé způsoby plošného zakládání staveb; pochopí a dokáţe aplikovat v praxi bezpečnostní předpisy. Učivo: Vlastnosti zemin a druhy zemin Geologický průzkum a vytýčení stavby Zemní práce a odvodňování stavebních jam Zakládání staveb a druhy základů Bezpečnost práce při provádění zemních prací a zakládání staveb

5.

Stropní konstrukce a podlahy

     

Ţák: vyjmenuje a vysvětlí poţadavky na stropní konstrukce a objasní jejich funkci; zná principy konstrukčního řešení stropů; vysvětlí funkci ztuţujících pozedních věnců; zná funkci podlahy a základní poţadavky na podlahy; vyjmenuje jednotlivé vrstvy podlahy a vysvětlí jejich funkci; zná pravidla bezpečnosti při provádění stropních konstrukcí a podlah.

        

211

Stavitelství 5.1 5.2 5.3 5.4 5.5 5.6

Učivo: Základní funkce a poţadavky stropních konstrukcí Konstrukční řešení stropů Ztuţující pozední věnce Poţadavky na podlahy Skladba podlahy Bezpečnostní předpisy

6.

Schodiště

6.1 6.2 6.3 6.4 6.5 6.6

Ţák: vyjmenuje názvy částí schodiště; vyjmenuje tvary a druhy schodišť; navrhne tvar schodiště včetně dodrţení technických poţadavků; provede výpočet schodiště včetně rozměrů schodišťového prostoru; zakreslí schodiště deskové v řezu a půdoryse; zná pravidla bezpečnosti při provádění schodišť. Učivo: Základní názvosloví schodiště Třídění schodišť, schodišťových ramen a stupňů Technické poţadavky na schodiště Výpočet schodiště Konstrukce schodišť – deskové Bezpečnostní předpisy

7.

Střechy

     

7.1 7.2 7.3 7.4 7.5 7.6 7.7

Ţák: pojmenuje jednotlivé části sklonitých střech; načrtne jednotlivé tvary sklonitých střech; načrtne a vyjmenuje základní spoje dřevěných krovových konstrukcí; načrtne základní tesařské konstrukce; vyjmenuje části dřevěného krovu vaznicové soustavy a vysvětlí funkci jednotlivých prvků; vyjmenuje a vysvětlí jednotlivé vrstvy ploché střechy; vyjmenuje jednotlivé druhy střešních plášťů; zná pravidla bezpečnosti při provádění sklonitých a plochých střech. Učivo: Sklonité střechy Spoje dřevěných krovových konstrukcí Základní tesařské konstrukce Dřevěné krovy – krovy vaznicové soustavy Ploché střechy – rozdělení, řešení skladeb Střešní plášť Bezpečnost práce

8.

Izolace

 

Ţák: objasní funkci izolace tepelné a zvukové; uvede základní pojmy tepelné izolace a zvukové izolace;

       

212

Stavitelství   

vyjmenuje nejběţnější tepelně izolační a zvukově izolační materiály; objasní funkci izolace proti vlhkosti; vyjmenuje hydroizolační materiály a jejich pouţití. Učivo: 8.1 Tepelné 8.2 Zvukové 8.3 Hydroizolace 9.

Technické zařízení budov

Ţák: má přehled o veřejných sítích; vyjmenuje materiál, který se pouţívá pro vnitřní kanalizaci, vodovod, plynovod; vysvětlí princip teplovodního vytápění s přirozeným a nuceným oběhem vody; popíše typy přípravy teplé uţitkové vody. Učivo: 9.1 Inţenýrské sítě 9.2 Vnitřní kanalizace, vodovod, plynovod 9.3 Teplovodní vytápění a rozvody teplé uţitkové vody    

10.

Stavební zákon

Ţák:  objasní pojmy stavební pozemek a staveniště;  vysvětlí význam stavebního povolení;  vysvětlí pojem kolaudace stavby. Učivo: 10.1 Stavební povolení 10.2 Kolaudace stavby

213

Odborná praxe

Odborná praxe Obor: 78-42-M/01 Technické lyceum Forma vzdělávání: denní studium Platnost: od 1. 9. 2009 Cíle vyučovacího předmětu Technické lyceum je koncipováno jako odborné technické studium s vyšším podílem všeobecného vzdělávání a výrazným zastoupením těch vzdělávacích oblastí, které jsou obsahem i metodami práce významné pro rozvoj technického myšlení. Odborná praxe prohlubuje a upevňuje vědomosti i dovednosti ţáků, které slouţí k ověření teoretických vědomostí. Záměrem vzdělávání je připravit ţáka na úspěšný smysluplný a odpovědný osobní, občanský i pracovní ţivot v podmínkách měnícího se světa. Vzdělávání směřuje k tomu, aby absolvent:  uměl vyuţívat základních myšlenkových operací (analýza, syntéza, indukce, dedukce aj.);  chápal strategii řešení problémů (praktických i teoretických);  získal dovednost učit se a být připraven celoţivotně se vzdělávat;  porozuměl pracovním postupům potřebným pro kvalifikovaný výkon povolání a pro uplatnění se na trhu práce.     

Z hlediska klíčových kompetencí se klade důraz na: organizaci a provádění úkolů – schopnost organizování pracovních postupů a vysvětlování; komunikaci a kooperaci – schopnost obhajovat své názory, respektovat názory druhých, společně plánovat a zapojovat se do pracovního týmu; samostatnost a zodpovědnost – schopnost samostatného myšlení a rozhodování, zodpovídat za svá rozhodnutí; řešení problémů – analyzovat problémy a zvaţovat jejich řešení; snášení zátěţe – schopnost poskytovat první pomoc, ovládat zásady zdravého ţivotního stylu, vytvořit si pocit odpovědnosti za vlastní zdraví. Charakteristika učiva

Při výuce praxe se uplatňuje výchova k tvořivé práci, pěstování smyslu pro pořádek, uvědomělou kázeň a pocit zodpovědnosti za vykonanou práci. Je kladen důraz na dobrý vztah ke kolektivu spoluţáků a na organizační schopnosti ţáků. Absolventi získávají manuální dovednosti na pracovištích stavebních firem v souladu s tematickými plány a učebními osnovami. Důleţitou sloţkou praxe je problematika bezpečnosti práce a poţární ochrana, hygiena při práci a ochrana ţivotního prostředí. Pojetí výuky Praxe se v době maturitních zkoušek v celkovém rozsahu 160–210 hodin účastní ţáci 1., 2. a 3. ročníku. Odborná praxe probíhá na všech pracovištích, na kterých se vyţaduje připravenost k efektivní práci s prostředky informačních a komunikačních technologií (řešení jednodušších programátorských úloh, tvorba a úprava webových stránek, vyuţívání CAD systémů, znalost dvou cizích jazyků, dodrţování pravidel normalizace a standardizace, znalost základních

214

Odborná praxe poznatků z ekonomiky, řízení pracovního práva a managementu). Absolvování odborné praxe je podmínkou pro ukončení daného ročníku. Hodnocení výsledků ţáků Odborná praxe je na závěr hodnocena odpovědnou osobou dané firmy. Přínos předmětu k realizaci průřezových témat Občan v demokratické společnost: V předmětu praxe se ţáci naučí jednat s lidmi, diskutovat o citlivých otázkách, být tolerantní. Člověk a svět práce: Vyučující napomáhá ţákům zorientovat se ve světě práce, motivuje je k aktivnímu pracovnímu ţivotu a k úspěšné kariéře. Člověk a ţivotní prostředí: Učební praxe pomáhá vytvářet úctu k ţivé a neţivé přírodě, dbát na bezpečnost práce a ochranu zdraví při práci. Informační a komunikační technologie: Při zpracování seminárních prací lze vyuţít Internet.

215

Konstrukční cvičení-seminář

Konstrukční cvičení-seminář Obor: 78-42-M/01 Technické lyceum Forma vzdělávání: denní studium Platnost: od 1. 9. 2009


Cíle vyučovacího předmětu Konstrukční cvičení je volitelný předmět, ve kterém ţáci budou postupně a komplexně vyuţívat svých vědomostí ze stavitelství i ostatních odborných předmětů. Při zpracovávání výkresů stavebních objektů pozemních staveb je cílem naučit ţáky samostatně řešit konstrukční úkoly. Rozvíjet jejich logické uvaţování a vést ţáky k samostatnému řešení daných problémů a ke schopnosti aplikovat získané vědomosti z hledisek konstrukčních a technologických. Rovněţ také z hledisek ekonomických, ekologických, materiálových, architektonických, poţární ochrany, hygieny a bezpečnosti práce. Ţáci jsou vedeni k tomu, ţe kaţdý výkres má mít charakter technické dokumentace, má být přesný, jasný, úplný a především srozumitelný nejen tomu, kdo jej vypracoval, ale všem stavebním technikům, kteří podle výkresů stavební dílo realizují nebo kontrolují správnost jeho provedení. Důleţitými cíli jsou výchova k přesnosti a pečlivosti v práci, k dodrţování norem a předpisů, k práci ve skupině, k získání návyků myslet a rozvíjet své vědomosti při řešení praktických úkolů, k vytváření názorů a postojů, k vztahu k práci a pracovní kázni. Výuka směřuje k osvojení následujících kompetencí:  ţák zná zásady zobrazování v technických výkresech;  zná způsob kreslení základních stavebních výkresů;  rozvíjí prostorovou představivost, logické myšlení a úsudek;  naučí se technicky vyjadřovat a formulovat své myšlenky;  získá návyk při studiu vyuţívat pomůcky – odbornou literaturu, internet, kalkulátor, rýsovací potřeby, PC;  naučí se vyhledávat a zpracovávat informace z různých zdrojů – katalogů, technických listů, učebnic, skript a internetu;  dokáţe samostatně řešit menší úkoly a vyuţít nabytých znalostí a najít postup při jejich řešení a zdůvodnit svá rozhodnutí vzhledem k zadaným podmínkám.    

Z hlediska klíčových kompetencí konstrukční cvičení klade důraz na: aplikaci technických vědomostí a poznatků ze stavitelství i jiných odborných předmětů; samostatné řešení zadaných úkolů a postupů při jejich řešení; schopnosti obhájení výsledků řešení a respektování názorů jiných; posílení a rozvíjení pracovitosti, důslednosti, odpovědnosti a systematickému postupu v práci. Charakteristika učiva

Učivo je rozpracováno pro dotaci 2 hodin v týdnu za studium. Při výuce se třída dělí na skupiny (dle zvoleného předmětu). Náplní práce ve třetím ročníku je projekt jednoduchého stavebního objektu (rodinného domu) včetně technické zprávy. Ţák zde uplatňuje znalosti získané v technickém kreslení a stavitelství.

216

Konstrukční cvičení-seminář Rozdělení tematických celků do ročníků 3. ročník

1. Jednoduchý obytný podsklepený objekt – prováděcí výkresy

Pojetí výuky Základní organizační formou vyučování je vyučovací hodina, v níţ učitel podle typu hodiny tvořivě vyuţívá všech dostupných moderních vyučovacích metod a pomůcek v souladu s charakterem probíraného učiva:  slovní výklad – vzhledem k náročnosti předmětu je slovní výklad učitele nezastupitelný. Opírá se o učebnice, učební texty, katalogy výrobků, technické listy a další odbornou literaturu;  problémové vyučování – učitel formuluje problém a vhodně volenými otázkami vede ţáky k tomu, aby sami na základě svých vědomostí přecházeli postupně k novým pojmům, pravidlům a způsobům řešení;  autodidaktická metoda – samostudium – bude pouţita u některých jednodušších celků;  samostatná práce – práce ţáků s učebním materiálem v mimo vyučovacím čase (doma) i ve vyučovací hodině. Důraz je kladen na motivační činitele. Do výuky budou zařazovány příklady, jejichţ rychlé vyřešení a následné samostatné předvedení bude hodnoceno známkou;  metoda individuálního vyučování – práce s nadanými ţáky – ti se mohou zapojit do různých soutěţí (SOČ, Velux atd.). Zde jsou nutné individuální konzultace s jednotlivými ţáky. Úspěšní ţáci ze školního kola postupují do kola celostátního. Hodnocení výsledků ţáků 1. 2. 3. 4.

Hodnocení výsledků je zaloţeno na těchto základních ukazatelích: známky za kaţdý výkres (musí být povinně odevzdány v příslušných termínech); známky z případných písemných prací daných konstrukcí; na hodnocení ţáků se dále podílí jejich aktivní přístup v samotných vyučovacích hodinách a samostatnost při řešení daných problémových úkolů; úspěšná účast na soutěţích (např. SOČ). Přínos předmětu k realizaci průřezových témat

Člověk a ţivotní prostředí: Předmět konstrukční cvičení přispívá ve výchově významně k péči o ţivotní prostředí. Vyuţívání nových trendů ve stavebnictví, nových norem a předpisů cíleně sleduje dosáhnout maximální produktivity výroby, nejvyšší kvality a efektivnosti. Přínos konstrukčního cvičení spočívá ve vedení ţáků učitelem k navrhování a aplikování nových nebo inovovaných materiálů a technologií a k pouţívání hotových kompletizovaných výrobků připravených ihned k montáţi, splňujících přísné ekonomické i ekologické normy (recyklovatelné materiály s malou energetickou náročností při jejich výrobě), ke zdůrazňování dopadů projektovaných staveb na ţivotní prostředí, k ochraně lesních porostů a půdního fondu. Při řešení daných úkolů je vhodné vyuţívat údaje různých statistických výzkumů, které mají vztah k ţivotnímu prostředí a pomáhají tak k němu utvářet kladný vztah a vybízí k nutnosti jeho ochrany. Člověk a svět práce: Konstrukční cvičení dává ţákovi moţnost najít uplatnění jako budoucí stavební technik, konstruktér a projektant, případně mu umoţní pokračovat ve studiu na VŠ. Učitel pomáhá ţákům orientovat se v nabídce trhu práce, seznamuje ţáky s hospodářskou strukturou regionu a s alternativami profesního uplatnění absolventů, s moţnostmi studia na VŠ. 217

Konstrukční cvičení-seminář Informační a komunikační technologie: Nezbytnou podmínkou úspěchu jednotlivce i celé společnosti je budování informační společnosti. Práce s prostředky informačních a komunikačních technologií patří ke všeobecnému vzdělání. Ţáci vyuţívají počítač individuálně, především při vyhledávání dostupných technických informací potřebných ke svému studiu, při hledání informací týkajících se jejich dalšího studia a při tvorbě a řešení zadaných úkolů. Občan v demokratické společnosti: Ţáci ve výuce konstrukčního cvičení jsou vedeni k tomu, aby dovedli jednat v souladu s morálními principy, aby uměli kriticky myslet, diskutovat, hledat kompromisy a tvořit si vlastní úsudek.

218

Konstrukční cvičení-seminář Ročník: 3.

hodin týdně 2,


Výsledky vzdělávání a kompetence 1.        1.1 1.2 1.3 1.4 1.5 1.6 1.7 1.8

Jednoduchý obytný podsklepený objekt – prováděcí výkresy Ţák: zná a uplatňuje zásady zobrazování a kótování ve stavebních výkresech dle platných norem; dovede graficky zobrazit jednotlivé stavební konstrukce ve výkresech podle příslušných platných norem; čte stavební výkresy a vyzná se v kompletní technické dokumentaci staveb; dokáţe částečně vyuţívat grafických počítačových programů pro provádění stavební dokumentace a dovede s nimi pracovat; aplikuje teoretické vědomosti nabyté ve stavitelství; orientuje se ve vyhledávání a zpracovávání informací z různých zdrojů – katalogů, technických listů, učebnic, skript a Internetu; pracuje s příslušnými pomůckami, technickou literaturou apod. Učivo: Studie v měřítku 1:100 Půdorys v měřítku 1NP 1:50 Půdorys v měřítku 1S 1:50 Základy v měřítku 1:50 Krov s moţností řešení podkroví v měřítku 1:50 Svislý řez v měřítku 1:50 Pohledy v měřítku 1:100 Technická zpráva, kompletace stavební části

219

Architektura-seminář

Architektura-seminář Obor: 78-42-M/01 Technické lyceum Forma vzdělávání: denní studium Platnost: od 1. 9. 2009


Cíle vyučovacího předmětu Ţák chápe historický vývoj architektonických slohů a jejich vazbu na vývoj lidské společnosti. Při návrhu stavebního díla uplatňuje estetické hledisko. Orientuje se v památkách starověku, středověku i novověku. Pozná významné památky charakteristické pro určité architektonické období, zná nejvýznamnější osobnosti spojené s jistým slohovým obdobím. Pozná určité konstrukční principy a typické techniky stavění v daném období. Pozná základní prvky významných architektonických slohů. Tento předmět by měl formovat ţáka komplexně – mravně, společensky a kulturně, měl by doplnit odbornou úroveň absolventa. Má v ţácích vypěstovat cit a úctu k národnímu kulturnímu dědictví. Z hlediska klíčových kompetencí se důraz klade zejména na:    

komunikativní dovednosti – srozumitelný, souvislý a jazykově správný projev, aktivní účast v diskusi, schopnost formulovat a obhajovat své názory a respektovat názory druhých; dovednost analyzovat a řešit nejen architektonické problémy, posoudit reálnost řešení; plánování práce a časové rozvrţení úkolu, schopnost pracovat v týmu; dokáţe rozeznat a pojmenovat jednotlivá období architektonických slohů. Charakteristika učiva

Učivo je strukturováno do tematických celků a jejich řazení odpovídá logické struktuře architektury. Součástí výuky je kreslení jednoduchých předmětů a staveb, jeţ se váţou k Současně probírané látce, a rovněţ tvorba modelů. Uţitné umění kaţdého období je zpracováno v samostatné individuální práci. Velmi důleţité je řešení příkladů a problémů, vyţadujících schopnost aplikovat teoretické poznatky na architektonickou dovednost při zpracování závěrečného projektu.

1. 2. 3. 3. ročník

4. ročník

4. 5. 6. 7. 8. 9. 1. 2.

Rozdělení tematických celků do ročníků Úvod do předmětu, základní pojmy Volné téma kresby tuţkou nebo pastelem –galerie Romantismus v architektuře počátky kovových konstrukcí novorenesance Architektura 20. století – prameny moderní architektury Individualistická moderna Český kubismus a dekorativismus. Sovětská avantgarda Architektura 2. pol. 20. stol. Význam památkové péče, ochrany přírody a její úlohy Úvod do předmětu Historie Ostravy 220


3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10.

Rozdělení tematických celků do ročníků Historické stavby Ostravy konec19.a zač.20.stol. Poválečná výstavba Ostravy Sídliště Ostravy Ostrava a současnost Kresba perspektivy Studie rodinného domku Vkládání architektonických slohů do digitální podoby Kresba na volné téma

Pojetí výuky Výuka probíhá dva roky ve 2 hodinách týdně, ve 3. a 4. ročníku. Tento předmět je volitelný a nazýváme jej seminářem architektury. Třída se dělí na dvě poloviny. Pouţívané metody:  slovní výklad vyučujícího;  video promítání – motivace na začátek probíraného celku, potvrzení probíraných poznatků nebo ukázka vyuţití učiva v praxi;  heuristická metoda – aktivní zapojení ţáků do procesu hledání a získávání nových vědomostí;  řízená diskuse – vhodná u situací, se kterými mají ţáci zkušenosti z praktického ţivota;  autodidaktické metody – snaha učit ţáky technice samostatného učení a práce;  skupinové vyučování – ţáci si ověřují nabyté poznatky, v praxi hledají typy staveb v daném slohu a formulují závěry;  individuální konzultace s nadanými ţáky (např. při řešení studentské odborné činnosti). Hodnocení výsledků ţáků   

Známkování podle školního klasifikačního řádu: ústní zkoušení – základní pojmy, zařazení časové a do zeměpisné polohy, znaky architektonického slohu, řešení jednoduchého příkladu stavby; písemné zkoušení – desetiminutovky – krátké písemky zaměřené hlavně na základní pojmy; písemné zkoušení nebo testy z tematického celku – dvě části: teorie a příklady. Slovní hodnocení znalostí a schopností – slouţí k motivaci pro další práci, k sebehodnocení. Přínos předmětu k realizaci průřezových témat

Občan v demokratické společnosti: Při poznávání světových i národních kulturních památek je moţno ţáky vést téţ k demokratickému občanství, ke schopnosti orientovat se v médiích, vyuţívat je a kriticky hodnotit. Vést je k tomu, aby pochopili dějinné souvislosti a dokázali je aplikovat na současnost, případně uměli vyvodit správné závěry pro svůj současný ţivot. Je nutné, aby věděli, ţe nesmí myslet jen na sebe, ale aby se zajímali i o zájmy veřejné, aby si váţili materiálních a duchovních hodnot, příznivého ţivotního prostředí, jeţ by měli chránit a uchovat pro budoucí generace. Měli by dokázat obhájit vlastní názor a přitom tolerovat názor jiného spoluţáka.

221

Architektura-seminář Člověk a ţivotní prostředí: Architektura pomáhá pochopit význam přírody a ţivotního prostředí pro člověka, pochopit moţné negativní dopady působení člověka na přírodu a ţivotní prostředí. Člověk a svět práce: Vyučující můţe pomoci ţákům při výběru vysoké školy informacemi o studiu, o rozsahu výuky architektury na jednotlivých fakultách a doporučit obor podle jejich zájmu. Informační a komunikační technologie: Ţák vyuţívá počítače při zpracování projektových prací a praktické maturity. Vkládáním architektonických slohů do digitální podoby procvičuje počítačové programy, při zpracování samostatných referátů vyuţívá Internet, umí pracovat se scannerem.

222


Ročník: 3.

hodin týdně 2,

34 týdnů,

celkem 68 hodin



Ţák: dokáţe na názorném příkladu vysvětlit probrané pojmy; vyjadřuje se pomocí slov a kresbou; umí výstiţně nakreslit jednoduché schéma, vystihující a vysvětlující daný pojem a vysvětlí jej na praktickém příkladu ze ţivota. Učivo: 1.1 Seznámení s rozsahem učiva 1.2 Seznamuje se s novými pojmy, jeţ budou pouţívány v nové látce   

2.

Volné téma kresby tuţkou nebo pastelem – galerie

Ţák:  vnímá prostředí galerie a seznamuje se s ním;  seznamuje se s vystavovaným uměním a poznává ţivotopisy nových výtvarníků;  pokouší se o vyjádření výtvarných artefaktů vlastními výrazovými prostředky. Učivo: 2.1 Prohlídka vystavovaných obrazů a soch 2.2 Kreslení artefaktů umístěných v galerii 3.

Romantismus v architektuře, počátky kovových konstrukcí, novorenesance

3.1 3.2 3.3 3.4

Ţák: dokáţe časově zařadit období novorenesance; nakreslí a popíše jednotlivé architektonické prvky staveb; pozná stavby novorenesance na našem území; procvičení předchozích probraných pojmů. Učivo: Časové zařazení Znaky novorenesanční architektury Novorenesanční architektura v Praze Procvičení předchozích probraných pojmů

4.

Architektura 20. století – prameny moderní architektury

   

Ţák:  umí popsat různé školy moderní architektury;  vyjadřuje se pomocí slov a kresbou;  pozná znaky secese. Učivo: 4.1 Prameny moderní architektury 4.2 Chicagská škola, secese, ĽArt Nouveau, Jugendstil 223

Architektura-seminář 4.3 Rakouská secese 4.4 Česká secese 4.5 Kresba tuţkou a perem 5.

Individualistická moderna

Ţák:  vnímá prostředí galerie a seznamuje se s ním;  seznamuje se s vystavovaným uměním a poznává ţivotopisy nových výtvarníků;  pokouší se o vyjádření výtvarných artefaktů vlastními výrazovými prostředky. Učivo: 5.1 Individualistická moderna 5.2 Německo, Francie, Holandsko, USA 5.3 Česká individualistická moderna 6.

Český kubismus a dekorativismus

6.1 6.2 6.3 6.4

Ţák: pozná kubistické stavby; vyjadřuje se pomocí slov a kresbou; pozná znaky dekorativismu. Učivo: Český kubismus Český dekorativismus Kresba tuţkou Procvičení předchozích probraných pojmů

7.

Sovětská avantgarda

  

Ţák: pozná stavby sovětské avantgardy; kreslí ruskou i sovětskou architekturu. Učivo: 7.1 Sovětská avantgarda 7.2 Kresba zvolené stavby  

8.   8.1 8.2 8.2 8.3 8.4

Architektura 2. poloviny 20. století Ţák: pozná stavby světových architektů; kreslí a popíše stavby tohoto období. Učivo: Konstrukce a tvar poválečné architektury Promítání, literatura Skořepinové halové konstrukce Klasicismus, historismus, brutalismus Procvičení předchozích probraných pojmů, příp. kresba tuţkou

224

Architektura-seminář 9.   9.1 9.2 9.2 9.4

Význam památkové péče, ochrany přírody a její úlohy Ţák: pozná stavby světových architektů; kreslí a popíše stavby tohoto období. Učivo: Ochrana a údrţba historických památek Ochrana přírody Lidová architektura Kresba staveb lidové architektury Ročník: 4.

hodin týdně 2,



Úvod do předmětu

Ţák: umí vysvětlit nové pojmy, s kterými byl seznámen; dokáţe se vyjádřit pomocí slov a kresbou; Učivo: 1.1 Přehled učiva, jeţ bude v tomto roce probráno 1.2 Seznámení se se základními pojmy urbanismu 1.3 Prohlídka mapy Ostravy

 

2.

Historie Ostravy

2.1 2.2 2.3 2.3 2.4

Ţák: seznamuje se s historií Ostravy; umí vyprávět o urbanistickém vývoji Ostravy; zná historii dělnických kolonií; dokáţe vyprávět o rozvoji města a jeho výstavbě. Učivo: Historie Ostravy od vzniku města aţ po konec 19. století Kamillo Sitté a první regulační plán Ostravy Historické stavby Ostravy (Ostravský hrad, kostel sv. Kateřiny atd.) Výstavba měšťanských domů Kresba

3.

Historické stavby Ostravy konec 19. a začátek 20. století

   

Ţák: zná důleţité stavby ze začátku 20. století umí popsat zajímavé budovy sakrálních staveb; popíše způsob ţivota a společenskou úroveň lidí v dané době; Učivo: 3.1 Obchodní domy, banky, divadla 225   

Architektura-seminář 3.2 Kostely a významné stavby 3.3 Procvičení předchozích probraných pojmů 4.

Poválečná výstavba Ostravy

Ţák:  umí popsat urbanistickou jedinečnost vývoje Ostravy;  popíše chráněné krajinné území a ostatní městské zóny;  zná dopravní infrastrukturu města. Učivo: 4.1 Urbanistické členění města 4.2 Městské zóny, chráněná krajinná území 4.3 Dopravní infrastruktura – silnice, dálnice, letiště, vodní doprava 5.

Sídliště Ostravy

5.1 5.2 5.3 5.4

Ţák: zná historii Ostravy-Poruby a jeho výstavby; pozná znaky socialistického realismu; seznamuje se s územím Ostravy-Jih a územím Bělského Lesa, Ostravy-Přívozu a centra Ostravy. Učivo: Ostrava-Poruba Ostrava-Jih Ostrava-Přívoz Ostrava centrum

6.

Ostrava a současnost

  

6.1 6.2 6.3 6.4 6.5

Ţák: zná problémy současné Ostravy; dokáţe polemizovat o budoucnosti města; pozná stavby zařazené do seznamu UNESCO. Učivo: Současný rozvoj města, dálnice, nezaměstnanost, vysoké školství aj. Člověk a ţivotní prostředí Ekologické vlivy na utváření urbanistických koncepcí rozvoje města Stavby zapsané do seznamu UNESCO na našem území Procvičení předchozích probraných pojmů

7.

Kresba perspektivy

  

Ţák:  zná konstrukci perspektivy;  umí pouţít stafáţní prvky. Učivo: 7.1 Procvičování kresby uliční perspektivy 7.2 Perspektiva náměstí 7.3 Kresba zvolené stavby 226

Architektura-seminář 8.     8.1 8.2 8.3 8.4 8.5

Studie rodinného domku Ţák: vytvoří ručně, nebo pomocí ArchiCadu, půdorysy rodinného domku; umí vést rozpravu nad navrţeným dispozičním řešením; zná dostatek stavebních materiálů pro návrh vlastního řešení a umí je zdůvodnit; rozvíjí své estetické cítění. Učivo: Půdorys typického podlaţí Půdorys 2. NP Schématický řez Konstruovaná perspektiva Perspektiva doplněná stafáţí

9.

Vkládání architektonických slohů do digitální podoby (procvičování počítačových programů) Ţák:  ovládá hardware i software nutný k vytvoření vlastní prezentace;  zná způsob digitálního zpracování a ovládá scanner. Učivo: 9.1 V digitální podobě pomocí skeneru a programu PowerPoint připraví prezentaci určitého architektonického období. 9.2 Práci dokáţe předvést v multimediální učebně a doprovodí ji slovním výkladem 9.3 Diskuse nad zpracovaným tématem 10.

Kresba na volné téma

Ţák:  ovládá kresbu jednoduchých volných sestav, perspektivy;  pouţívá tuţku, pastel a úhel. Učivo: 10.1 Kresba tuţkou, nebo pastelem na volné téma. 10.2 Diskuse nad zpracovaným tématem

227

Fyzika-seminář

Fyzika-seminář Obor: 78–42–M/01 Technické lyceum Forma vzdělávání: denní studium Platnost: od 1. 9. 2009


Cíle vyučovacího předmětu Výuka fyziky navazuje na poznatky získané během studia střední školy a dále je rozvíjí. Seminář je určen především maturantům a zájemcům o studium na vysoké škole technického a přírodovědného zaměření, kde je fyzika součástí výuky. Seminář je pojatý jako příprava k maturitě a k přijímacím zkouškám na vysokou školu. Hodiny jsou určeny k opakování jiţ probraných tematických celků a k řešení sloţitějších příkladů. Vyučování směřuje k tomu, aby absolvent semináře:  správně pouţíval fyzikální pojmy a řešil kvantitativně základní a sloţitější úlohy;  rozebral fyzikální problémy a aplikoval získané vědomosti a dovednosti při jejich řešení;  srozumitelně a souvisle formuloval maturitní otázky.   

Z hlediska klíčových kompetencí se důraz klade zejména na: komunikativní dovednosti; dovednost analyzovat a řešit fyzikální problémy; numerické aplikace. Charakteristika učiva

Opakování učiva od prvního aţ po třetí ročník je strukturováno podle tematických celků. Učivo čtvrtého ročníku neopakujeme, protoţe je aktuální a ţáci by měli mít dostačující znalosti. Součástí výuky jsou laboratorní práce z elektřiny, neboť ve třetím ročníku cvičení z fyziky není a provádět měření s celou třídou ve vyučovací hodině je nemoţné. Pojetí výuky    

Výuka probíhá ve čtvrtém ročníku 2 hodiny týdně. Pouţívané metody: slovní výklad Vyučujícího a doplňující demonstrační pokusy; řízená diskuse; autodidaktické metody; skupinové vyučování. Hodnocení výsledků ţáků

  

Známkování podle školního klasifikačního řádu: ústní zkoušení – opakování maturitních témat, souvislý a fyzikálně správný projev; písemné zkoušení nebo testy z tematického celku – základní poznatky a příklady; v hodnocení se přihlíţí k tomu, jak ţák zvládl výše uvedené klíčové kompetence. Přínos předmětu k realizaci průřezových témat

Seminář z fyziky přispívá stejně jako fyzika k rozvoji témat Člověk a přírodní prostředí, Člověk a svět práce, Informační a komunikační technologie. 228

Fyzika-seminář Ročník: 4.


Výsledky vzdělávání a kompetence    

Ţák: formuluje základní poznatky a zákony jednotlivých tematických celků; zná nejdůleţitější vzorce, které aplikuje při řešení úloh; rozebere a řeší jednoduché problémové úlohy; uvede příklady na praktické pouţití získaných poznatků.

1. 1.1 1.2 1.3 1.4 1.5 1.6

Mechanika Kinematika hmotného bodu Dynamika hmotného bodu Mechanická práce a energie Gravitační pole Mechanika tuhého tělesa Mechanika tekutin (kapalin a plynů)

2. 2.1 2.2 2.3 2.4 2.5

Molekulová fyzika a termodynamika Základní poznatky, vnitřní energie soustavy Struktura a vlastnosti plynů Struktura a vlastnosti pevných látek Struktura a vlastnosti kapalin Změny skupenství

3. 3.1 3.2

Mechanická kmitání a vlnění Kmitaní mechanického oscilátoru Mechanické vlnění, zvuk

4. 4.1 4.2 4.3 4.4 4.5

Elektřina a magnetismus Elektrické pole Elektrický proud v kovech Elektrický proud v polovodičích, elektrolytech, plynech Magnetické pole Střídavý proud

5.

Laboratorní práce – elektřina a magnetismus

 5.1 5.2 5.3 5.4

Ţák: vytvoří podle schématu elektrický obvod pro měření konkrétní veličiny nebo ověření fyzikálních poznatků a naplánuje postup práce; zpracuje naměřené hodnoty a formuluje z nich závěry, které zapíše do protokolu. Učivo: Měření proudu, napětí, ověření Ohmova zákona, jednoduché a sloţené obvody Určení charakteristiky polovodičové diody Určení indukčnosti cívky střídavým proudem Určení kapacity kondenzátoru střídavým proudem 229

Informační a komunikační technologie-seminář (ICT-seminář)

Informační a komunikační technologie-seminář (ICT-seminář) Obor: 78-42-M/01 Technické lyceum Forma vzdělávání: denní studium Platnost: od 1. 9. 2009


Cíle vyučovacího předmětu Předmět ICT-seminář navazuje na poznatky a dovednosti získané v průběhu studia, dále je prohlubuje, procvičuje a aktualizuje. Je koncipován jako příprava k společné části maturitní zkoušky. Důraz je kladen na samostatnou práci s operačním systémem a aplikačním softwarem. Ţák je v předmětu ICT-seminář veden k:  zefektivnění práce s operačním systémem a aplikačním softwarem;  získávání informací vedoucích k aktualizaci dříve nabytých vědomostí z oblastí ICT;  transformování získaných dovedností a vědomostí v práci s neznámým softwarem;  samostatnému zpracovávání získaných nebo předloţených dat. Z hlediska klíčových kompetencí se důraz klade na:    

komunikativní kompetence – správné pouţívání pojmosloví a vyjadřování v odborné terminologii; samostatné řešení problémů – vyuţívání dříve získaných dovedností a vědomostí při řešení komplexních úloh praktického charakteru; tvořivé vyuţívání spektra moţností Informačních a komunikačních technologií; personální kompetence – vyuţívání výpočetní techniky k zefektivnění práce a prezentování výsledků své práce. Charakteristika učiva

Učivo zahrnuje většinu tematických celků probraných v předchozích ročnících v předmětu Informační a komunikační technologie. Jen okrajově je věnována pozornost celkům informace a informační zdroje a multimédia, kterým je ve čtvrtém ročníku určen samostatný seminář práce s multimédii.

Rozdělení tematických celků do ročníků 1. Základy Informačních technologií 2. Uţivatelský software 3. Počítačová grafika 4. Počítačové sítě 5. Algoritmizace 6. Programování Pojetí výuky Výuka je vedena v odborných počítačových učebnách v dvouhodinové výukové jednotce. Preferuje se samostatná práce ţáků s moţnou podporou párového vyučování. Vzhledem 230

Informační a komunikační technologie-seminář (ICT-seminář) k vytyčeným cílům semináře se ve vyučovacím procesu uplatňuje zejména fáze upevňování a prověřování učiva, ovšem na kvalitativně vyšší úrovni. Upevnění učiva:  samostatné práce vedoucí k procvičování dovedností práce s aplikačním softwarem na praktických úlohách;  opakování pojmosloví s autodidaktickými prvky při aktualizaci informací;  řešení komplexních úloh simulační metodou;  domácí práce. Výuka je doplněna moţností konzultací pro ţáky se speciálními potřebami. Hodnocení výsledků ţáků Hodnocení vychází ze školního klasifikačního řádu. Vzhledem ke koncepci maturitní zkoušky je preferováno:  testování – je prováděno u kaţdého tematického celku, pro ţáka jsou testy povinné;  samostatné práce tematicky zaměřené – hodnocení bude prováděno bodovým systémem;  samostatné práce komplexní povahy – dvě aţ čtyři práce, jejich absolvování je povinné;  komplexní domácí práce – hodnocení se bude skládat ze slovního rozboru s následným ohodnocením známkou, odevzdání práce je povinné;  hodnocení klíčových kompetencí – prováděno ústní formou, je zahrnuto do závěrečné klasifikace. Přínos předmětu k realizaci průřezových témat Přínos semináře k realizaci průřezových témat je shodný s předmětem ICT.

231

Informační a komunikační technologie-seminář (ICT-seminář) Ročník: 4.

hodin týdně 2,



Základy Informačních technologií

Ţák:  prokáţe znalost obecné terminologie Informačních a komunikačních technologií;  provede aktualizaci informací v oblasti hardwaru a softwaru;  shrne způsoby zabezpečení dat, kriticky posoudí účinnost zabezpečení. Učivo: 1.1 Hardware – komponenty a jejich parametry, periferie 1.2 Bezpečnost na počítači, viry, funkce antivirových programů 1.3 Software, základy operačních systémů 2.

Uţivatelský software

2.1 2.2 2.3 2.4

Ţák: demonstruje schopnost práce s aplikacemi na praktických úlohách; transformuje informace z libovolného zdroje do elektronické podoby a dále je vhodným způsobem zpracovává; převádí data mezi jednotlivými aplikacemi; aplikuje grafická a typografická pravidla. Učivo: Textový editor – úprava textu, objekty, hromadná korespondence, formuláře, typografie Tabulkový kalkulátor – tvorba tabulek, funkce, grafy, formuláře, seznamy Prezentace – vkládání objektů, animace, přechody, odkazy, akce Databáze – tabulky, dotazy, formuláře, sestavy, správa

3.

Počítačová grafika

   

Ţák: zpracuje grafické informace pomocí vhodného softwarového prostředku; upraví grafické objekty s ohledem na další pouţití; respektuje principy správné kompozice, volí vhodné barevné schéma. Učivo: 3.1 Základní pojmy, barevné modely, pouţití 3.2 Vektorová grafika – práce s objekty 3.3 Rastrová grafika – úprava fotografií, koláţe   

4.

Počítačové sítě

  

Ţák: zná pojmosloví z oblasti počítačových sítí; orientuje se v principech přenosu dat pomocí sítí; vyuţívá k získávání informací informační, vzdělávací a odborné portály, encyklopedie, databáze a výukové programy, tematicky zaměřené elektronické konference.

232

Informační a komunikační technologie-seminář (ICT-seminář) Učivo: 4.1 Typy sítí, topologie, síťové prvky, přenosové protokoly, praktické vyuţití 4.2 Internet – historie, technologie, adresování, sluţby, zabezpečení 4.3 Internet – zdroj informací a komunikační kanál 5.

Algoritmizace

Ţák:  provádí algoritmické rozbory jednoduchých úloh;  volí vhodné příkazy pro řešení dílčích problémů;  vysvětlí naprogramovanou úlohu a analyzuje činnost programu. Učivo: 5.1 Základní pojmy – algoritmus, program, překladač, základní algoritmy 5.2 Pascal – datové typy, příkazy, funkce a procedury 6.

Programování

Ţák:  pouţívá při řešení praktických úloh různé metody třídění a rekurze;  nastaví a pouţívá základní vlastnosti komponent, a to i za běhu programu;  naprogramuje jednoduchou úlohu. Učivo: 6.1 Pascal – strukturované datové typy, třídění, rekurze 6.2 OOP – vlastnosti komponent 6.3 OOP – události a metody

233

Práce s multimédii

Práce s multimédii Obor: 78-42-M/01 Technické lyceum Forma vzdělávání: denní studium Platnost: od 1. 9. 2009


Cíle vyučovacího předmětu Předmět je volitelným seminářem. Cílem je nejen se podílet na přípravě ţáků ke společné části maturitní volitelné zkoušky z informačně technologického základu, ale především se zaměřit na získání poznatků z níţe uvedených tematických celků. Seminář vychází z výsledků učení předmětů Informační a komunikační technologie a CAD systémy, které prakticky prohlubuje a dále rozvíjí, především v oblasti vyuţívání multimediální techniky. Účast na semináři není podmíněna konáním volitelné maturitní zkoušky z informačně technologického základu. Výuka směřuje k tomu, aby ţáci:  byli schopni se úspěšně a samostatně zapojit do probíhající mediální komunikace;  osvojili si poznatky potřebné pro získání kritického odstupu, tedy „obranných látek” proti případnému neţádoucímu působení médií;  naučili se schopnosti nalézt a porozumět informacím obsaţeným v konkrétním dokumentu a schopnosti na tyto informace adekvátně reagovat;  získali poznatky a dovednosti, díky nimţ budou moci usilovat o maximální vyuţití potenciálu multimediální techniky. Z hlediska klíčových kompetencí je kladen důraz na to, aby byl ţák schopen:       

aktivně se účastnit diskusí, formulovat a obhajovat své názory a postoje, respektovat názory druhých; vyuţívat ke svému učení zkušeností jiných lidí, učit se i na základě zprostředkovaných zkušeností; nacházet funkční závislosti při řešení praktických úkolů, umět je vymezit, popsat a vyuţít pro konkrétní řešení; přijímat a odpovědně plnit svěřené úkoly; pracovat v týmu a podílet se na realizaci společných činností; pracovat s informacemi, a to především s vyuţitím prostředků informačních a komunikačních technologií; sledovat vývojové trendy informačních technologií. Charakteristika učiva

      

Obsah učiva je orientován do následujících oblastí: teorie informací, média a komunikace, zpracování a vyuţití informací; práce s prezentační technikou; práce se SW pro přípravu a provádění prezentace; práce s výpočetní a multimediální technikou; práce se SW pro zpracování digitálního videa a zvuku; seminární práce ţáků – multimediální produkt; individuální práce s aplikačním SW dle tématu zadané seminární práce.

234

Práce s multimédii Kombinace pohyblivé sloţky obrazu doplněné zvukem je mnohem celistvější a zajímavější neţ kterékoliv jiné médium, vede k většímu zájmu o obsah, zvláště pak byl-li zpracován samotnými ţáky pod učitelovým vedením. Prezentace učiva tímto způsobem jej nejvíce přibliţuje osobním zkušenostem ţáků, a proto obsahuje také motivační prvek. Vyuţívání multimediální techniky, a to především její vyuţívání samotnými ţáky, vede k mnohem nápaditější a přínosnější komunikaci i spolupráci jak při práci s multimédii ve škole, tak při mimoškolních činnostech ţáků v jejich volném čase.

4. ročník

Rozdělení tematických celků do ročníků 1. Informace a Informační zdroje 2. Elektronická prezentace 3. Multimédia

Pojetí výuky Výuka probíhá ve čtvrtém ročníku dvě hodiny týdně, převáţně v učebně výpočetní techniky, kde má kaţdý ţák k dispozici počítač k individuální práci. Alternativně můţe výuka probíhat také v multimediální učebně. Součástí předmětu je seminární práce. Téma práce má mezipředmětový charakter, je projektem, kde se uplatňuje jak týmová, tak individuální tvůrčí činnost ţáků. Ve výuce se uplatňují tyto metody:  slovní výklad Vyučujícího, často s podporou digitální prezentace;  ústní reprodukce poznatků, řešení typových úloh, aplikace podle vzorů;  názorné ukázky práce s multimediální technikou, praktická cvičení s následnou diskusí;  samostatná práce ţáka;  získávání zkušeností z tvořivé činnosti osvojováním etap řešení problémových úkolů;  projektové vyučování;  skupinové vyučování;  moderovaná diskuse: uţití multimediální techniky, shrnutí zkušeností;  obhajoby seminárních prací: diskuse. Hodnocení výsledků ţáků Hodnocení vychází ze školního klasifikačního řádu a je zaloţeno na těchto ukazatelích: 1. Ústní ověřování: je vyuţito při opakování maturitních témat. 2. Písemné zkoušení nebo testování z tematických celků: ověřuje základní poznatky a dovednosti. 3. Hodnocení dovedností práce s multimediální technikou. 4. Hodnocení seminární práce. Přínos předmětu k realizaci průřezových témat Občan v demokratické společnosti: Předmět vede k posilování mediální gramotnosti ţáků, tj. kritického odstupu od médií, ale zároveň kompetenci k pouţívání médií pro vlastní vzdělávání nebo hodnotnou zábavu. Ţák je veden ke kritickému myšlení, informovanosti a odpovědnosti. Člověk a ţivotní prostředí: Předmět přispívá k výchově k péči o ţivotní prostředí jen nepřímo. Upřednostnění digitálních technologií multimédií eliminuje pouţívání filmových materiálů a s ním souvisejících činností, při nichţ jsou pouţívány chemikálie. Ţáci jsou 235

Práce s multimédii vedeni k separovanému sběru pouţitých monočlánků z přenosných přehrávačů, kazet s pásky atp. Člověk a svět práce: Učitel, a zejména jeho směřování ţáků k vyuţívání informačních zdrojů, pomáhá ţákům orientovat se v nabídce vysokých škol. Ţák si vytváří reálnou představu nejen o svých schopnostech, ale i o moţnostech svého uplatnění po absolvování příslušného typu středoškolského studia. Informační a komunikační technologie: Seminář práce s multimédii je součástí a zároveň nadstavbou výuky předmětu Informační a komunikační technologie.

236

Práce s multimédii Ročník: 4.

hodin týdně 2,



Informace a Informační zdroje

Ţák:  umí vyhledávat, hodnotit, třídit a zpracovávat informace v digitální podobě;  kriticky posoudí relevanci a kvalitu Informačních zdrojů;  respektuje a dodrţuje platné etické a právní normy. Učivo: 1.1 Internet, e-learningové portály, hypertext, multimediální encyklopedie 1.2 Práce s textem a informacemi, které mají vztah k multimediální technice a jejímu vyuţívání 1.3 Etické a právní normy při práci s informacemi, ochrana autorských práv 2.

Elektronická prezentace

Ţák:  zpracuje elektronickou prezentaci na poţadované téma;  připraví potřebnou digitální techniku a realizuje připravenou elektronickou prezentaci. Učivo: 2.1 Prezentační SW a HW 2.2 Seminární práce ţáka 3.     3.1 3.2 3.3 3.4 3.5 3.6

Multimédia Ţák: charakterizuje základní pojmy a principy multimédií, jejich pouţití; dovede pracovat s multimediálními formáty, specifikovat multimediální formáty a jejich vlastnosti, provádět konverzi mezi formáty včetně vhodné komprimace dat, zvolit multimediální formát vyhovující danému uţití; pracuje v jednoduchém multimediálním editoru, zaznamená nebo vytvoří a upraví multimediální soubor; orientačně zná další nástroje pro práci s multimédii. Učivo: Základní pojmy a principy multimédií Druhy souborů se zvukem a obrazem Komprimace a dekomprimace dat, kodeky Práce s digitálním fotoaparátem a videokamerou Práce v jednoduchém multimediálním editoru, střih videa a zvuku Další nástroje pro práci s multimédii

237

Ruský jazyk

Ruský jazyk Obor: 78-42-M/01 Technické lyceum Forma vzdělávání: denní studium Platnost: od 1. 9. 2009


Cíle vyučovacího předmětu Výuka předmětu ruský jazyk můţe významným způsobem rozšířit komunikační schopnosti ţáků. Většina ţáků s osvojováním ruského jazyka teprve začíná, a proto se nedá stavět na jejich předchozích znalostech. Tomu jsou přizpůsobeny i obecné cíle, k nimţ má výuka ruského jazyka vést. Vzdělávání v ruském jazyce tedy směřuje ke zvládnutí znaků ruské azbuky v jejich mluvené i psané podobě tak, aby byli ţáci schopni v tomto jazyce komunikovat na základní úrovni o běţných tématech, se kterými se mohou setkat v kaţdodenním ţivotě. Ţáci jsou také seznámeni s principy ruské výslovnosti a upozorněni na základní rozdíly mezi gramatikou v českém a ruském jazyce, aby byl jejich písemný i ústní projev (i kdyţ na základní úrovni) jednoznačně srozumitelný rodilým mluvčím. Za tímto účelem se ţáci naučí běţné, elementární fráze, které pouţíváme při společenském styku, nakupování, cestování apod. Ţákům je také postupně přiblíţena historie Ruska a základní reálie a kultura této země. Učivo přispívá k utváření a rozvíjení klíčových kompetencí tím, ţe vede ţáka k:  vnímání a osvojování ruského jazyka jako mnohotvárného prostředku ke zpracování a následnému předávání informací, vědomostí a proţitků;  vyjádření vlastních potřeb a k prezentaci názorů i samostatnému řešení problémů;  dalšímu samostatnému celoţivotnímu vzdělávání. Proto je v současné době kladen důraz na:   

motivaci ţáka a jeho zájem o komunikaci v ruštině v různých situacích kaţdodenního osobního nebo pracovního ţivota, v projevech mluvených i psaných na všeobecná i odborná témata; zájem ţáka efektivně pracovat s cizojazyčným textem; probuzení zájmu ţáka o získání informací o světě, zvláště pak o zemi studovaného jazyka. Charakteristika učiva

Obsahem vyučování ruskému jazyku je systematický výcvik v řečových dovednostech (produktivních i receptivních) v návaznosti na osvojované jazykové prostředky. Cílem je dosáhnout vymezení společné referenční úrovně A2 aţ B1. Během dvouletého studia nepovinného předmětu ruský jazyk si ţáci aktivně osvojí přibliţně 1 800 lexikálních jednotek. Za účelem probuzení zájmu ţáků o komunikaci v ruském jazyce, o získávání odborných informací a také o navázání osobních nebo písemných kontaktů je učivo rozvrţeno do větších tematických celků.

1. ročník

Rozdělení tematických celků do ročníků 1. Představování 2. Seznamování 238

Ruský jazyk

2. ročník

3. 4. 5. 6. 7. 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7.

Rozdělení tematických celků do ročníků Získávání základních informací Na návštěvě Rodina Pozvání do kina nebo divadla Návštěva divadelního představení Škola, zápis do jazykového kurzu Nakupování Návštěva Petrohradu Konkurz Charakterové vlastnosti Cestování Ubytování a stravování

Pojetí výuky Výuka ruského jazyka probíhá v odborných jazykových učebnách vybavených magnetofonem, CD přehrávačem a videem. Skupiny v počtu 15–20 ţáků se mohou účastnit výuky v multimediálních učebnách či učebnách vybavených PC. Znalost informačních technologií umoţňuje ţákům pracovat se softwarem nutným pro práci na počítači v ruském jazyce. Ţáci řeší zadané úkoly pod vedením učitele v různě velkých skupinách nebo ve dvojicích. Velký důraz je kladen na samostatnou práci mimo vyučování. Ţáci se také mohou zúčastnit soutěţe v konverzaci v ruském jazyce nebo recitační soutěţe Puškinův památník. Přestoţe ţáci mohou navštěvovat hodiny nepovinného předmětu ruský jazyk po celou dobu čtyřletého studia na naší škole, je učivo rozděleno pouze do dvou let. Tímto organizačním uspořádáním chceme vyjít vstříc všem zájemcům o ruský jazyk a zabezpečit vytvoření a naplnění kvalitních studijních skupin. První ročník navštěvují začátečníci a také jej mohou opakovat méně pokročilí ţáci, aby jim bylo umoţněno učební látku dokonale zvládnout a aby se nestali brzdou pro pokročilejší spoluţáky. Také druhý ročník (pro pokročilé) mohou ţáci podle svých potřeb a moţností opakovat. Podle vyspělosti skupiny 2. ročníku můţe být učivo rozšiřováno o další slovní zásobu a potřebné fráze. Tematické celky mohou být doplněny a rozšířeny o tyto oblasti:  popis bytu, domu a okolí bydliště;  orientace na staveništi;  současná móda mladých;  počasí a klimatické změny;  charakteristika rodného města;  jednoduchý formální dopis. Hodnocení výsledků ţáků Ve výuce ruského jazyka jsou hodnoceny komplexní řečové dovednosti ţáků a ověřovány znalosti jednotlivých jazykových prostředků. Hodnocení výsledků ţáků je průběţné, souborné a závěrečné.

239

Ruský jazyk Ţáci jsou zkoušeni buďto ústně nebo písemně, píší diktáty a pravopisná cvičení, účastní se situačních komunikačních her a soutěţí. Dvakrát ročně píší ţáci obou ročníků test ověřující jejich jazykové znalosti (gramatiku, poslech a porozumění čtenému textu). Tyto dvě písemné práce jsou povaţovány za klíčové. Jsou hodnoceny známkami v rozsahu od 1 do 5. Hodnocení průběţné práce a znalostí ţáků se provádí kaţdou vyučovací hodinu, a to slovně nebo klasifikací. Hodnotí se ústní projev ţáka, testové úlohy, práce na projektech i domácí práce. Ţáci řeší jak uzavřené testové úlohy (s vícenásobným přiřazením), tak úlohy otevřené (se stručnou odpovědí). K hodnocení testů slouţí bodová tabulka vycházející z Katalogu poţadavků k maturitní zkoušce (zpracoval Cermat). Hodnocení ústního projevu probíhá jak klasickou formou – tedy vyučující hodnotí sám – slovně nebo klasifikací, tak způsobem kolektivního hodnocení, pomocí soutěţí nebo sebehodnocením. K poslednímu způsobu hodnocení ţáci vyuţívají Evropské jazykové portfolio, coţ jim umoţňuje pravidelně a přehledně sledovat vlastní úroveň zvládnutí jazyka. Přínos předmětu k realizaci průřezových témat Občan v demokratické společnosti: Výuka kaţdého cizího jazyka formuje ţáka díky velkému prostoru pro seznámení s kulturním zázemím cizích zemí a moţnosti vyuţívat jazykových prostředků k vyjádření pocitů a názorů. Ţáci jsou schopni uváţlivě přijímat názory na určitý politický problém, odmítají projevy xenofobie a rasové nesnášenlivosti a jsou hrdi na minulost, kulturní hodnoty a tradice našeho národa. Znalost dalšího cizího jazyka vede k vytváření pozitivního vztahu k jazykům etnických skupin ţijících na našem území. Člověk a svět práce: Ţák se také naučí plánovat a řídit své učební aktivity a umí volit studijní literaturu a vyuţívat prostředky informačních a komunikačních technologií. Docházka do hodin nepovinného předmětu je navíc motivuje k dalšímu celoţivotnímu vzdělávání a učení.

240

Ruský jazyk Ročník: 1.

hodin týdně 2,



Představování

1.1 1.2 1.3 1.4

Ţák: je schopen zjistit jméno partnera a sám se představit; dokáţe představit své známé a blízké a opravit chyby z neporozumění; napsat a přečíst prvních 12 písmen ruské azbuky. Učivo: Dotazy a odpovědi, jak se kdo jmenuje Základní poučení o přízvuku Intonace Vynechávání sponového slovesa „být“

2.

Seznamování

  

2.1 2.2 2.3 2.4

Ţák: pouţívá vhodného pozdravu při setkání i loučení, rozlišuje formální a neformální pozdrav; dokáţe si telefonicky domluvit setkání; svou schopnost číst ruskou azbuku rozšíří o dalších 12 písmen a znaků; umí napočítat do 10 a oslovit známého i neznámého Člověka. Učivo: Pozdravy při seznamování a při loučení Telefonický rozhovor: domluva setkání Rozlišování přízvučných a nepřízvučných slabik Číslovky 1–10 v 1. pádě, 1. pád podstatných jmen v oslovení

3.

Získávání základních informací

   

   3.1 3.2 3.3 3.4 3.5 3.6 3.7 3.8 3.9

Ţák: zjistí věk a bydliště nového známého a zeptá se, kterým světovým jazykem přítel hovoří; pozve přítele na návštěvu, pokud je sám pozván, umí vyjádřit poděkování nebo se adekvátně omluvit; zná význam jotovaných hlásek v ruštině a jiţ ovládá všechny znaky ruské abecedy. Učivo: Dotazy a odpovědi na věk, bydliště, znalosti Pozvání na návštěvu Poděkování, omluva Posledních 7 písmen azbuky, pořadí azbuky Poučení o funkci jotovaných písmen Psaní záporu u sloves Pravopis jmen příslušníků národů Číslovky 11–20 v 1. pádě, spojení s druhým pádem čísla jednotného Časování v přítomném čase

241

Ruský jazyk 4.

Na návštěvě

4.8 4.9

Ţák: rozpozná nesprávný či neznámý výraz a zeptá se na jeho význam; snaţí se o správnou intonaci vět a správný slovní přízvuk; v základním rozhovoru dokáţe nahradit jména správnými zájmeny a pouţívat známá slovesa ve správných tvarech přítomného a omezeně i budoucího času. Učivo: Dotazy a odpovědi při telefonování Vyjádření radosti a údivu Odstraňování jazykových nedorozumění Nepřízvučné „o“, „a“ Pohyblivý přízvuk u sloves Intonace zvolacích a oznamovacích vět Číslovky do 100, podstatná jména rodu muţského a ţenského v 1., 2. a 3. pádě čísla jednotného Osobní zájmena v 1. a 3. pádě Budoucí čas

5.

Rodina

  

4.1 4.2 4.3 4.4 4.5 4.6 4.7

5.4 5.5

Ţák: komunikuje s partnerem na téma rodina, porozumí vyprávění jiných osob; v otázce vhodně zdůrazní Klíčové slovo; ve vyprávění nahrazuje podmět osobními zájmeny a dokáţe pohovořit o rodinách svých známých; dokáţe v textu najít informace o známých ruských osobnostech a představit je ostatním. Učivo: Dotazy a odpovědi na téma rodina, kdo kde pracuje a kdo kým chce být Nepřízvučné „e“, změny intonace otázek podle jejich smyslu Osobní zájmena v 1.–4. pádě, přivlastňovací zájmena v 1. pádě jednotného a mnoţného čísla 6. pád jednotného čísla podstatných jmen Známí představitelé ruského kulturního a vědeckého ţivota

6.

Pozvání do kina nebo divadla

    5.1 5.2 5.3

    6.1 6.2 6.3 6.4 6.5

Ţák: je schopen pozvat známého do divadla, vhodně poděkovat, případně zdvořile pozvání odmítnout; zjišťuje zájmy svých spoluţáků a pohovoří o svých pravidelných oblíbených činnostech; shrne své znalosti o časování sloves a odvodí rozdíly mezi 1. a 2. časováním; v neznámém textu najde základní informace. Učivo: Pozvání do kina, divadla apod., poděkování za pozvání, odmítnutí s vyjádřením politování Dotazy na oblíbené činnosti Pohyblivý přízvuk sloves v přítomném čase Rozdíly ve výslovnosti ruského „l“ Výslovnost zvratných sloves 242

Ruský jazyk 6.6 1. a 2. časování, časování sloves se změnou kmenové souhlásky 6.7 Kdo byli Boris Pasternak a Bulat Okudţava 7.     7.1 7.2 7.3 7.4 7.5 7.6

Návštěva divadelního představení Ţák: umí si koupit lístek na konkrétní divadelní představení; dokáţe popsat své dojmy z divadelního představení; napíše krátkou odpověď na seznamovací inzerát; uvědomuje si rozdíly ve výslovnosti souhlásek v ruském a českém jazyce. Učivo: Konverzace u divadelní pokladny Vyjadřování dojmů z divadelního představení Psaní adresy, odpověď na seznamovací inzerát Výslovnost párových měkkých a tvrdých souhlásek Řadové číslovky: vyjadřování data Skloňování osobních zájmen Ročník: 2.

hodin týdně 2,

34 týdnů, celkem 68hodin


Škola, zápis do jazykového kurzu

1.1 1.2 1.3 1.4 1.5 1.6 1.7

Ţák: dokáţe se zapsat do jazykového kurzu v rusky mluvícím prostředí; vysvětlí umístění učeben a kabinetů ve školní budově; zeptá se na rozvrh hodin a seznámí tazatele se svým; rozezná a správně uplatní rozdíly mezi tykáním a vykáním. Učivo: Dotazy a odpovědi při zápisu do jazykového kurzu Orientace ve školní budově Dotazy a odpovědi o studiu, o předmětech, o známkách a rozvrhu hodin Výslovnost ruských souhlásek „ţ“, „š“ a „c“ Pohyblivý přízvuk slovesa „být“ v minulém čase Vyjádření vykání Skloňování zájmen „kdo“, „co“

2.

Nakupování

    

Ţák: umí si pomocí základních frází vybrat a koupit poţadované zboţí; podle plánku najde cestu a vybere si vhodný dopravní prostředek; procvičí další rozdíly v přízvuku a výslovnosti v českém a ruském jazyce; dokáţe popsat a do plánku Moskvy zakreslit zajímavá místa; umí vysvětlit a popsat cestu.

   

243

Ruský jazyk

2.1 2.2 2.3 2.4 2.5

Učivo: Dotazy a odpovědi při nakupování Dotazy a odpovědi týkající se orientace ve městě Výslovnost předloţkových spojení Další slovesa s pohyblivým přízvukem Texty o Moskvě, hlavním městě Ruska

3.

Návštěva Petrohradu

3.1 3.2 3.3 3.4 3.5

Ţák: je schopen vyjádřit moţnost a nemoţnost určitého děje a také činnost zakázat; popíše, co je příčinou problému; zdůvodní nesklonnost některých podstatných jmen; vypráví spoluţákům o svých dojmech z prohlídky města; seznámí se s turisticky nejatraktivnějšími místy Petrohradu a Prahy a popíše jejich fotografie. Učivo: Vyjádření moţnosti, nemoţnosti a zákazu Vyjádření příčiny Vyjádření dojmů z prohlídky města Nesklonná podstatná jména Zajímavá místa Petrohradu a Prahy

4.

Konkurz

    

4.1 4.2 4.3 4.4 4.5

Ţák: umí zjistit identitu na základě dotazů o vzhledu; zjistí, kdo je komu podobný v rodině; správně vyplní dotazník; vhodně vyuţívá modální slovesa v rozhovoru; vypráví obsah nejznámějšího díla A. S. Puškina (Evţen Oněgin). Učivo: Dotazy a odpovědi, jak kdo vypadá, komu je kdo podobný, jak se obléká Vyplňování dotazníku Datum Vyjádření významů: je třeba, musí se, musím, mám, nesmí se, nesmím, je moţno A. S. Puškin: Evţen Oněgin

5.

Charakterové vlastnosti

    

  

5.1 5.2 5.3 5.4

Ţák: hodnotí kladné a záporné charakterové vlastnosti; dokáţe vyjádřit lítost a omluvit své jednání; v hovoru pouţívá přídavná jména, která mu pomohou vyjádřit názor na základní volní lidské vlastnosti. Učivo: Vyjadřování názorů na osobní vlastnosti lidí Vyjadřování omluvy a politování Psaní data v dopise Slovesné vazby odlišné od češtiny 244

Ruský jazyk 5.5 Popis vlastních charakterových vlastností a vlastností přítele 6.

Cestování

6.1 6.2 6.3 6.4 6.5

Ţák: umí popsat cestu přírodou; vyjádří svůj názor na důleţitost pěkného počasí během cestování a pohovoří o nepříznivých povětrnostních podmínkách; dokáţe přesně časově vymezit schůzku, začátek cesty; pro popis přírody a povětrnostních jevů vyuţívá vhodných přídavných jmen; popíše své obavy z poškozování ţivotního prostředí; rozšíří své znalosti ruské literatury o dílo M. J. Lermontova. Učivo: Situace při turistice a cestování Vyjadřování časových údajů, datum a letopočet, hodiny Vyjadřování názorů na ţivotní prostředí Skloňování přídavných jmen podle měkkého vzoru Úryvek z Lermontovova románu Hrdina naší doby

7.

Ubytování a stravování

     

     7.1 7.2 7.3 7.4 7.5 7.6

Ţák: během modelové situace si zakoupí letenku (jízdenku) a projde celní a pasovou kontrolou; umí se zeptat na umístění a vybavení hotelového pokoje; poţádá o jídelníček a vybere si jídlo dle vlastního výběru; je schopen nakoupit základní potraviny; vyjádří nespokojenost s ubytováním a jídlem. Učivo: Komunikace v různých situacích na letišti a na nádraţí při celní a pasové kontrole Uvítání a ubytování hosta Komunikace při stolování Nákup potravin Vyjádření podmínky Tvoření rozkazovacího způsobu

245

Sport a pohybové aktivity

Sport a pohybové aktivity Obor: 78-42-M/01 Technické lyceum Forma vzdělávání: denní studium Platnost: od 1. 9. 2009


Cíle vyučovacího předmětu Výuka sportu a pohybových aktivit rozvíjí poznatky získané v základním a středním vzdělávání. Sport a pohybové aktivity působí na tělesný a pohybový vývoj člověka, upevňují jeho zdraví, zvyšují tělesnou zdatnost a pohybovou výkonnost, rozšiřují základní teoretické a praktické tělovýchovné vzdělání, utváří trvalý vztah člověka k pohybové aktivitě. Vedou ţáky k tomu, aby znali potřeby svého těla a rozuměli tomu, jak působí výţiva, ţivotní prostředí, pohybové aktivity, stres, jednostranné činnosti, disharmonické mezilidské vztahy a jiné vlivy na zdraví. Důraz se klade na výchovu proti závislostem (alkohol, tabákové výrobky, drogy, doplňky výţivy, hrací automaty, Internet, počítačové hry aj.), proti médii vnucovanému ideálu tělesné krásy mladých lidí a na výchovu k odpovědnému přístupu k sexu. Ve sportu a pohybových aktivitách se usiluje zejména o výchovu a vzdělávání pro celoţivotní provádění pohybových aktivit a rozvoj pozitivních vlastností osobnosti na základě dobrovolnosti a samostatnosti. Ţáci jsou vedeni k pravidelnému provádění pohybových činností, jsou jim vytvářeny podmínky k proţívání pohybu a sportovního výkonu, ke kompenzování negativních vlivů způsobu ţivota a k čestné spolupráci při společných aktivitách a soutěţích. Předmět sport a pohybové aktivity zdůrazňuje aktivní roli ţáka při provádění a zapojování do výběru pohybových aktivit a do rozhodovacích procesů řízení příslušných aktivit. Přínos předmětu k rozvoji klíčových kompetencí směřuje k tomu, aby ţáci:          

váţili si zdraví jako jedné z prvořadých hodnot, cílevědomě ho chránili a rozpoznali, co jejich tělesné a duševní zdraví ohroţuje; preferovali takový způsob ţivota, aby byly zdraví ohroţující návyky, činnosti a situace co nejvíce eliminovány; pojímali zdraví a tělesnou zdatnost jako hodnoty potřebné ke kvalitnímu proţívání ţivota a znali prostředky slouţící k ochraně zdraví, zvyšování tělesné zdatnosti a kultivaci pohybového projevu; dovedli připravit a provádět tělesná cvičení a pohybové aktivity s cílem pozitivně působit na zdravotní stav organismu; pociťovali radost a uspokojení z prováděné tělesné činnosti; rozhodovali podle zásad fair play, dodrţovali pravidla pohybových činností a sportů; kontrolovali a ovládali své jednání, chovali se odpovědně v zařízeních tělesné výchovy a sportu a při pohybových činnostech vůbec; preferovali pravidelné provádění pohybových aktivit v denním reţimu; jednali odpovědně nejen ve vlastním zájmu, ale i v rámci druţstva, uměli komunikovat a spolupracovat s ostatními členy druţstva (týmová spolupráce); respektovali v sociálním styku jiné lidi, snaţili se o empatii a uměli se v náleţitých mezích prosazovat, dokázali překonávat překáţky a zátěţové situace.

246

Sport a pohybové aktivity Charakteristika učiva Sport a pohybové aktivity usilují o vhodný pohybový reţim ţáků (rozloţení pohybové aktivity během dne, týdne, roku) – ovlivňují způsob a kvalitu ţivota ţáků. Dále je ţádoucí neomezovat se pouze na teoretické vědomosti či technické zvládání pohybových činností, ale poskytovat ţákům emocionální proţívání radosti z pohybu, objevování skrytých moţností a úspěch. Učivo je uspořádáno z obsahového hlediska do tematických celků, které vycházejí z materiálních a organizačních podmínek školy, nabídky moţností pohybových aktivit v okolí a zájmu ţáků. Převaţovat by měly takové pohybové aktivity, které kompenzují neţádoucí důsledky jednostranné duševní zátěţe a které lze provádět na rekreační úrovni co moţná nejdéle. Seznámit by se měli ţáci i s nově vznikajícími populárními a prospěšnými formami způsobu aktivního trávení volného času.

4. ročník

1. 2. 3. 4.

Rozdělení tematických celků do ročníků Sportovní hry Kondiční posilování Cykloturistika, běh na lyţích a orientace v přírodě Ostatní pohybové a sportovní aktivity

Pojetí výuky Základní organizační jednotkou volitelného nepovinného předmětu sport a pohybové aktivity je vyučovací hodina v rozsahu 45 minut, pokud by ovšem organizační moţnosti školy dovolily, ideální by bylo sloučení 2 vyučovacích hodin. U vybraných pohybových aktivit, například formy výletu, lze výuku realizovat spojením několika organizačních jednotek. Kaţdá organizační jednotka můţe být relativně uzavřeným a samostatným celkem, zároveň můţe úzce navazovat na jednotky předcházející i následující. Volitelné nepovinné sportovní činnosti a pohybové aktivity jsou ţákům nabízeny na základě jejich zájmu, věku, moţností školy a regionu. Hodnocení výsledků ţáků Ve sportu a pohybových aktivitách lze hodnocení charakterizovat jako proces soustavného poznávání, pozorování a posuzování ţáka, zaloţený na zjišťování, zaznamenávání, posuzování a hodnocení úrovně jeho osobnosti. Důraz by měl být kladen na aktivní účast ţáka ve vyučovacích jednotkách, zejména na proţitek a emocionálnost z jednotlivých pohybových aktivit. Jelikoţ se jedná o volitelný nepovinný předmět, předpokládá se dobrovolnost ve výběru, určitá vstupní úroveň ţáků a zodpovědnost v plnění případných poţadavků a kritérií. Nejčastěji pouţívané metody a prostředky hodnocení zahrnují klasifikaci nebo slovní hodnocení, povzbuzení a pozorování. Hodnocení můţeme realizovat ve vyučování tělesné výchovy také pomocí souhlasných, či nesouhlasných gest, mimikou, resp. výrazem tváře. Hodnocení je zaloţeno na těchto základních ukazatelích: 1. Prezentace části pravidel, technicko-taktických dat vybraného sportu nebo pohybové aktivity. 2. Popis vybrané herní činnosti, herní kombinace, herního systému sportu, pohybové aktivity.

247

Sport a pohybové aktivity 3. Spoluúčast při přípravě a organizaci turnaje, zajištění moţností pohybových aktivit v regionu. 4. Aktivní zvládnutí základů vybraných pohybových aktivit. 5. Aktivní zvládnutí technicko-taktických dat ve vybraných sportovních odvětvích. Přínos předmětu k realizaci průřezových témat Člověk a ţivotní prostředí: Sport a pohybové aktivity vedou ţáka k odpovědnosti za uchování přírodního prostředí, k vytváření hodnot a postojů ve vztahu k ţivotnímu prostředí. Přispívají k informovanosti v oblasti ekologie člověka (vliv prostředí na lidské zdraví, problematika drog, vývoj člověka, ţivotospráva, hodnotová orientace člověka a mezilidských vztahů pro celkový ţivotní styl jedince a společnosti). Učí jednat hospodárně a efektivně nejen z hlediska ekonomiky, ale i z hlediska ekologie. Občan v demokratické společnosti: Ţáci jsou ve výuce vedeni k tomu, aby měli vhodnou míru sebevědomí a schopnosti morálního úsudku, dokázali si odpovědět na základní existenční otázky, hledali kompromisy a byli kriticky tolerantní, odolávali myšlenkové manipulaci, dovedli jednat s lidmi, angaţovali se ve prospěch jiných lidí, dokázali na sebe vzít riziko zodpovědnosti. Realizace tohoto průřezového tématu předpokládá vytvořit demokratické klima školy, tj. budovat kvalitní vztahy mezi pedagogy a ţáky zaloţené na pravidlech, zodpovědnosti a důvěře, a plánovat činnost ţáků i mimo vyučování. Člověk a svět práce: Sport a pohybové aktivity rozvíjí schopnost komunikovat a jednat, učí ţáky analyzovat a vyhodnocovat situace a rozhodovat. Vedou k zajištění bezpečnosti práce a ochrany zdraví. Přispívají k zajištění optimálního zdravotního stavu a kompenzaci negativních důsledků jednostranné pracovní zátěţe. Informační a komunikační technologie: Digitálním zpracováním výsledků pohybových aktivit lze přispět k větší přehlednosti jednotlivých výkonů ţáků. Takto vytvořené hodnocení je více transparentní. Vyuţitím audiovizuální techniky lze snadněji provést korekci negativních návyků při provádění pohybových aktivit v rámci hodin tělesné výchovy. Pro účelné uplatnění v praxi je důleţité naučit ţáky vyhledávat potřebné informace a pracovat s nimi.

248

Sport a pohybové aktivity Ročník: 1.

hodin týdně 1,



Sportovní hry

1.1 1.2 1.3 1.4

Ţák: posoudí účinky pohybových činností a sportovních her na psychiku Člověka a lidské tělo; popíše vliv fyzického a psychického zatíţení na lidský organismus; na příkladech uvede, jak můţe kompenzovat neţádoucí důsledky duševní práce a sedavého způsobu zaměstnání ; volí sportovní vybavení (výstroj a výzbroj) odpovídající příslušné činnosti a okolním podmínkám (zařízení, hygiena, bezpečnost, klimatické podmínky); udrţuje a ošetřuje sportovní vybavení; komunikuje při pohybových činnostech a sportovních hrách – dodrţuje smluvené signály a vhodně pouţívá odbornou terminologii; organizuje turnaje a soutěţe a zpracuje k tomu jednoduchou dokumentaci; rozhoduje, zapisuje a sleduje výkony jednotlivců nebo týmu; participuje na týmových herních činnostech druţstva; rozliší jednání fair play od nesportovního jednání; uplatňuje techniku a základy taktiky ve vybraných sportovních odvětvích. Učivo: Basketbal, streetbal Volejbal, beachvolejbal Fotbal, futsal Florbal

2.

Kondiční posilování

          

2.1

Ţák: popíše stavbu a funkci lidského organismu jako celku; zdůvodní význam zdravého ţivotního stylu; orientuje se v zásadách zdravé výţivy a v jejich alternativních směrech; sestaví soubory cvičení pro tělesnou a duševní relaxaci; sestaví kondiční program osobního rozvoje; rozvíjí svalovou sílu, silovou vytrvalost; ovládá kompenzační cvičení k regeneraci tělesných a duševních sil, ovládá způsoby relaxace. Učivo: Kondiční posilování, strečing, relaxace

3.

Cykloturistika, běh na lyţích a orientace v přírodě

  

Ţák: dovede pouţívat mapu, orientovat se podle ní v terénu a přírodě; v praxi se chová podle dopravních a jiných předpisů; pohybuje se a překoná vzdálenosti v zimním terénu na běţeckých lyţích;

      

249

Sport a pohybové aktivity   

připraví prostředky k plánované sportovní a pohybové činnosti; připraví a zrealizuje pohybovou činnost nejen pro sebe, ale i pro skupinu; volí sportovní výstroj a výzbroj odpovídající příslušné činnosti okolním klimatickým a jiným podmínkám;  adaptuje se na případné nepříznivé povětrnostní a jiné podmínky;  podřídí se zájmům a potřebám skupiny a pracuje efektivně pro její zájem;  dokáţe se adaptovat na nároky spojené se zvýšeným tělesným a psychickým zatíţením;  reaguje přiměřeně v případných náročných krizových situacích;  dokáţe proţívat emoce, vnímá krásu pohybu, prostředí a lidských vztahů. Učivo: 3.1 Cykloturistika – výlet 3.2 Běh na lyţích – výlet 3.3 Orientační běh 4.        4.1 4.2 4.3 4.4

Ostatní pohybové a sportovní aktivity Ţák: adaptuje se na vodní prostředí, uplave určitou vzdálenost, vyuţívá vodní prostředí k relaxaci a regeneraci; pohybuje se na bruslích a překoná podle své úrovně určitou vzdálenost; dokáţe překonat silou a technikou překáţky, dodrţuje smluvené signály, spolupracuje, rozvíjí svalovou sílu, koordinaci, obratnost, zodpovědnost, odvahu; aktivně zvládne základy dalších ve školním prostředí obtíţně realizovatelných pohybových a sportovních aktivit; vnímá krásu pohybu, prostředí a lidských vztahů; proţívá emoce, dokáţe pouţít morálně volní vlastnosti; chápe sport a pohybové aktivity jako nedílnou součást ţivota moderního Člověka. Učivo: Plavání Bruslení, inline bruslení Horolezectví, lezení na umělé stěně, bouldering, lanové centrum Squash aj.

250

01 Technické lyceum

Recommend Documents