Osobnost a její struktura Pojem osobnosti, její vývoj Popište základní rysy osobnosti Vysvětlete, co je to temperament, a uveďte základní dělení temperamentu Uveďte temperamentové charakteristiky dětí Osobnost - filosoficky představitel lidského rodu - sociologicky představitel jisté sociální skupiny - psychologicky konkrétní jedinec - osobnost je kterýkoliv člověk v činnosti a chování, biopsychosociální bytost - osobnost - uvědomuje si sebe sama - je složitým systémem (temperament, charakter, motivace) - spjata s určitým prostředím - jednota biologických, psychologických a sociálních aspektů Vývoj osobnosti - vývoj je celistvý proces, všechny jednotlivé duševní pochody, vlastnosti a znaky se vyvíjejí v souvislosti a vzájemně se podmiňují, současně je vývoj plynulý proces, jednotlivé změny na sebe navazují, jedno vývojové období vytváří předpoklady pro rozvoj následujícího období - při narození je dítě charakterizováno anatomicko fyziologickými předpoklady a znaky lidské bytosti, které se vyvinuly v průběhu fylogeneze, dědičnost umožňuje vývoj individua - vliv prostředí klimatického, materiálního, sociálního - rodina disponuje silným emocionálním základem, nejsilnější podněty k rychlému duševnímu rozvoji v prvních letech života, vědomosti, návyky, charakterové rysy, postoje ke světu, prvních pět let představuje nejplastičtější formativní období - výchova – mezilidské působení, při kterém je dosahován určitý cíl určitými prostředky, subjekt a objekt výchovy - formování – vývoj osobnosti s důrazem na rozbor příčin a podmínek, příčinných vztahů, vzájemného působení činitelů vnitřních i vnějších - vliv dědičnosti se projevuje především u temperamentu, u speciálních schopností v oblasti umění, intelektuální schopnosti, minimálně se vliv dědičnosti projevuje u rysů charakteru, dědičnost se projevuje v závislosti na stáří - dědičně jsou dány pouze předpoklady pro formování psychických vlastností, uskutečňují se prostřednictvím působení společenského prostředí - v utváření osobnosti hraje podstatnou roli motivace, síla motivu stoupá při frustraci, neuspokojenosti
- osobnost je formována především v náročných životních situacích, při stresu, zvyšuje požadavky na jedince, a při frustraci, situaci, v níž je zamezeno uspokojování důležitých životních potřeb - typy frustrace - nedostatek (deprivace) - oddálení - zmaření (většinou po neúspěchu, kdy se jedinec obává, že již není naděje na úspěch) - konflikt - konflikt dvou kladných sil (možnost dosáhnout dvou cílů) - konflikt dvou negativních sil (nutnost splnit nepříjemný cíl, nebo přijmout trest za jeho nesplnění) - konflikt mezi kladnou a negativní silou (přání a strach, touha hladit tygra) - dvojitý konflikt kladných a negativních sil (dítě chce vylézt na strom, ale bojí se, sledují ho kamarádi, chce získat jejich obdiv, bojí se však, že to nedokáže a sklidí posměch) - stresové, frustrující a konfliktní situace se mohou stát i patogenními - techniky vyrovnávání se s náročnými životním situacemi - rezignace, únik - agrese - opětovná snaha úspěšně se se situací vypořádat i přes dílčí neúspěchy - únik - nebezpečí je i v prostředku úniku – fantazie, alkohol, drogy - izolace, samotářství - únik do nemoci, simulantství, hypochondrie, hysterie - regrese – návrat k vývojově starší a primitivnější formě+ reagování a dosahování cílů - fixace – ustrnutí na určitém způsobu uspokojování potřeby - potlačení, zavržení i pouhé představy, fantazie - popření – symbolické popírání skutečných problémů - opačné reagování – jedinec usiluje o potlačení impulsu k neschvalovanému jednání a snaží se upevnit v tomto postoji vnějšími projevy - negativismus – obrana proti bezohlednému vnucování požadavků a omezování samostatnosti - sebevražda, demonstrativní sebevražda - agrese - ne vždy je ve formě hrubého násilí či afektu, může být přenesena na jiné, do sebe, model vzbuzování pozornosti, egocentričnosti - projekce – promítání problému do něčeho odlišného, většinou u jedinců, kteří mají zkušenost s přísnými tresty - identifikace – ztotožnění se silnou osobností, skupinou či institucí, u jedinců s oslabeným pocitem jistoty, s pocitem méněcennosti - kompenzace – neúspěch v jedné oblasti je vyvažován úspěchem v oblasti jiné - sublimace – kompenzace některých fyziologických potřeb kultivovaným způsobem
- racionalizace – jedinec hledá v neúspěchu rozumné vysvětlení, hledá ospravedlnění, výmluvu před sebou i ostatními - trestání či vykupování sebe sama Stádia ve vývoji osobnosti - jsou dána biologickými předpoklady, společenskými požadavky a vztahy, vedoucím druhem činnosti (manipulace s předměty, hra, učební činnost, práce) - prenatální období a kojenec (do 1 roku) - biologický vývoj - rodiče si formují vztah k dítěti - podstatná role neuropsychického stavu matky - vliv celkového emočního stavu rodiny - nutný dostatek podnětů pro emoční a intelektuální vývoj dítěte - formování sociální role (nebezpečí podmíněného reflexu dominantního postavení v rodině) batole a předškolní věk (1-3, 3-6) - zdokonalování pohybů, lokomoce, manipulace - seznamování se se světem, životními situacemi, poznávací schopnosti, sociální interakce - vliv rodiny - podstatná role hry – činnost, sociální role, emoční vývoj - elementární práce, táhnou osobnost do vyššího vývojového stádia školní věk mladší a starší - společenské povinnosti přesahující rámec rodiny - rozvoj poznávacích procesů, paměti, pozornosti, vytrvalosti, sebeovládání, vliv na motivace a zájmy - adaptace dítěte – kázeň, soustředěnost, pozornost, úkoly a jejich plnění, vztah k autoritám, vrstevníkům, budování autoregulace - až do puberty období klidného vývoje dospívání a mládí - nejsložitější období, nekritičtější (přestupky, delikvence, duševní poruchy, deviace, sebevraždy) - problém psychosomatické akcelerace - biologické zrání – změny spojené s pohlaní dospělostí, prvotní i druhotné pohlavní znaky, tělesný vývoj, změny ve funkcích orgánů a nervové soustavy, je narušena rovnováha mezi inhibicí a excitací, dochází k fázovým stavům se zhoršenou pozorností, změněnou pracovní schopností, menším sebeovládáním, s přecitlivělostí chování, dochází k nedostatečnému uspokojování biologických potřeb, rostou nároky na odpočinek, spánek, duševní hygienu, potravu, její skladbu, pravidelný denní režim, hygienu, nepříznivě působí různost biologické akcelerace ve vrstevnickém prostředí - sociální zrání – dochází k volbě profese či jejího zaměření, dochází k úsilí zbavit se závislosti na autoritách, je přehodnocován kolektiv vrstevníků, nastupuje úsilí po erotice, rostou rozpory v možnosti dosahování cílů, frustrace, rozpor mezi biologickou a sociální zralostí, dochází k projekci společenských rozporů, rozpory mezi ideály a skutečností adolescence
- zklidnění, velký vliv prostředí, adolescence je obdobím sociálního dospívání, projevuje se více individualita, usazuje se vliv předchozích prostředí, odlišnost mužů a žen dospělost (zhruba 20) - nutno odlišit biologickou, psychickou a sociální dospělost - do 30 let věku nejpodstatnější problémy adaptační (profese, rodina, děti), do 45 roku věku vyvrcholení, přechod do středního věku (45-60) - zaměstnání a kariéra, vytvoření a uchování erotického vztahu, zajišťování ekonomických podmínek, společenský život a společenská aktivita, zdravotní stav, životní styl, hierarchie životních hodnot, smysl života stáří - relativní pojem, významné změny biologické, psychické a sociální - význam seberegulace, ta není možná bez sebeuvědomění, sebepoznání, sebekoncepce, sebekritiky Struktura osobnosti - schopnosti jako psychické vlastnosti, které se projevují tím, že se člověk dokáže naučit určitým činnostem a vykonávat je (specializace schopnosti je dovednost), jsou intelektové, senzomotorické, umělecké, tvořivost - rysy osobnosti jako psychické vlastnosti, které se projevují určitým způsobem jednání, chování, prožívání, jsou relativně stálé, individualizované - kladný nebo záporný vztah k lidem (afiliace, hostilita) - introverze nebo extraverze - dominance nebo submise - sebedůvěra nebo sebepodceňování - rozhodnost nebo nerozhodnost - vytrvalost nebo nevytrvalost - sebeovládání nebo jeho nedostatek - stabilita nebo labilita osobnosti - odolnost nebo neuroticismus Rysy osobnosti - z rysů osobnosti mají nejvýznamnější postavení temperament a charakter Temperament - souhrn vlastností, které se projevují způsobem reagování, chování a prožívání člověka, je to způsob vzniku a průběhu citových procesů, výraz těchto procesů, snadnost vzniku, intenzita, rychlost, variabilita, vnější projev (gesta, mimika, smích, pláč) - antická klasifikace podle převládajících šťáv v organismu - Kretschmer zkoumal, zda existuje vztah mezi utvářením těla, tělesnou konstitucí a některými znaky osobnosti, četným pozorováním a měřením zjistil, že existují souvislosti mezi tělesnou konstitucí, některými charakteristikami prožívání a sklonem k určitým druhům duševních onemocnění, v Kretschmerově terminologii jde o souvztažnosti mezi tzv. somatotypem a typem charakteru Charakter - charakter jako soustava vlastností a rysů, které mají morální význam, charakter se projevuje v různých vztazích jedince k životním skutečnostem (viz další MO)
Temperament - jako souhrn vlastností, které se projevují způsobem reagování, chování a prožívání člověka, je to způsob vzniku a průběhu citových procesů, výraz těchto procesů, snadnost vzniku, intenzita, rychlost, variabilita, vnější projev (gesta, mimika, smích, pláč) - antická klasifikace podle převládajících šťáv v organismu - sanguis – krev, živý, nestálý člověk - cholé – žluč, prudkost - melania cholé – černá žluč, málo citových projevů - flegma – hlen, malá citová vzrušivost - nyní je temperament chápán jako projev CNS a endokrinních žláz, jejich vzájemného působení a ovlivňování - podstatou je inhibice a excitace, vlastnost jejich průběhu - síla – vymezena tím, na jak silné podněty korové buňky reagují - vyrovnanost – spočívá v síle útlumu, je-li schopen vyrovnat se podráždění - pohyblivost – jak rychle se v korových buňkách dovede proměnit fáze exhibice a inhibice - Kretschmer zkoumal, zda existuje vztah mezi utvářením těla, tělesnou konstitucí a některými znaky osobnosti - četným pozorováním a měřením zjistil, že existují souvislosti mezi tělesnou konstitucí, některými charakteristikami prožívání a sklonem k určitým druhům duševních onemocnění, v Kretschmerově terminologii jde o souvztažnosti mezi tzv. somatotypem a typem charakteru - piknický somatotyp – jedinci se vyznačují kulatou hlavou, zavalitým krátkým tělem, měkkým svalstvem, celkovou zaobleností a vyklenutým břichem, inklinují k tzv. cyklotymnímu typu charakteru, to znamená, že jejich prožívání charakterizuje střídání nálad, tj. radostného vzrušení a sklíčenosti, za normálních okolností bývají otevření, společenští, realistického pohledu na svět, jsou ohroženi maniodepresivním duševním onemocněním - astenický (leptosomní) somatotyp – jedinci se vyznačují dlouhou, štíhlou až hubenou postavou, úzkými rameny, plochým hrudníkem, slabě vyvinutým svalstvem, dlouhými slabými údy a ostrým profilem, inklinují k tzv. schizoidnímu typu charakteru, tj. k extrémním polohám přecitlivělosti na jedné straně a chladu na straně druhé, vytvářejí si často svůj vnitřní fantazijní svět, který je odvádí od reality, jsou ohroženi schizofrenním duševním onemocněním (bludnými představami, halucinacemi, rozštěpením mysli, tzv. rozpadem osobnosti) - atletický somatotyp – jedinci se vyznačují silně vyvinutou kostrou a výrazným svalstvem, širokým hrudníkem, užšími boky a spíže menší lebkou s protáhlým obličejem, inklinují k tzv. viskóznímu typu charakteru, bývají do jisté míry pohybově a mentálně těžkopádní, bez velkých citových vzruchů a silných myšlenkových zaujetí, zvýšený sklon k některému duševnímu onemocnění není tak průkazný - temperamentové charakteristiky dětí A. Thomas, S. Chess, A. G. Birch – zaměřili se na děti útlého věku – na novorozence a kojence, sledovali celkovou úroveň aktivity, pravidelnost biorytmu, soustředěnost, intenzitu reakcí a emočního ladění, konstatovali tři základní temperamentové typy:
- typ snadno vychovatelného dítěte: pozitivní emoční ladění, pravidelný biorytmus, mírná intenzita reakcí na vnější podněty, poměrně pohotová přizpůsobivost, dítě inklinuje k dobré náladě, spánek je pravidelný, pravidelnost se projevuje i v usínání, probouzení, vyžadování jídla, pití, na nové situace rychle přivyká, jeví tendenci zajímat se o nové věci (40 %) - typ obtížně vychovatelného dítěte: spíše záporné citové ladění, nepravidelný biorytmus, vysoká intenzita reakcí na vnější podněty, pomalé přizpůsobování se, tendence vyhýbat se novým podnětům, inklinuje k časté rozmrzelosti, po nepříjemných podnětech není k utišení (10 %) - typ pomalého dítěte: apatie, nízká úroveň celkové aktivity, citové ladění je mírně mrzuté, projevuje se sklon k pravidelným rytmům při pomalém přizpůsobování (15 %) - zejména u druhého a třetího typu je nutné počítat se zvýšenými nároky na výchovné postupy, je zde reálné nebezpečí vývoje v konfliktní, těžko zvladatelnou osobnost
