2. Číslo
Školní časopis TERNO
2013/2014
Slovo šéfredaktora . . .
ŠČ T
Na výlet se chystáme, do krajiny neznámé. Už jenom pár kroků, do konce školního roku. Vysvědčení dostaneme a ze školy vypadneme. O těch dlouhých prázdninách vyžijem se v koninách A pak zase v září, úsměv vykouzlíme v tváři.
TERNO
© L. Šindelářová, K. Cahová
Není na světě člověk ten, aby se zavděčil lidem všem.
1
OBSAH Hlášení z ředitelny
3
Drby
4
Rozhovor s bubeníkem
6
Školní ples
7
Lyžařský kurz
8
Divadelní představení
10
Exkurze Osvětim
12
Basket
14
SPŠS Třebíč
15
Sběr papíru a kůry
16
Projev na Slavnostní vyřazení deváťáků
18
Koníčky našich žáků
21
Vtipy
22
Křížovka
23
2
Hlášení z ředitelny Zdravím vás na konci školního roku. Tak jsme to zase všechno zvládli a vydrželi a těšíme se na opravdu zasloužené prázdniny. Tak ať se vám léto vydaří. V září se opět všichni sejdeme v krásně opravené škole P.S.– Hodně štěstí, síly a vytrvalosti, deváťáci!!!
KONEC HLÁŠENÍ Vaše Ředitelka
3
DRBY Co se událo ve škole od února? •
Žáci naší školy opět absolvovali několik exkurzí. Navštívili Jsme firmu ESKO-T v Třebíči a skládku v Petrůvkách, pekárnu v Opatově a ve ZVOZDu bioplynku.
•
19. května osmáci s paní učitelkou Chaloupkovou navštívili úřad práce v Třebíči. Paní Jana Minaříková je seznámila s výběrem středních škol a tím pádem i s výběrem budoucího povolání. V deskách, v nichž byly nastřádány údaje středních škol, si mohli najít informace o školách, na které by chtěli jít. Po návštěvě úřadu práce jsme šli také na třebíčskou věž a potom jsme měli krátký rozchod. Někteří z nás se šli podívat i na výstavu do Malovaného domu., jiní na tortillu.
•
Na začátku února se v Třebíči konala olympiáda z českého jazyka, kam své svěřence doprovodil pan učitel Augustin. Naši školu reprezentovali Lenka Zadražilová a František Svoboda z 9. ročníku.
•
10. února jeli žáci z devítky a osmičky na divadlo Praha Expres Radotín do Třebíče. Divadlo bylo bráno z pohledu puberťáka a tudíž bylo samozřejmé, že se nám všem velice líbilo.
•
28. 2. přijeli do školy dva divadelní herci s představením ,,Divadélko pro školy“. Měli připravené představení jak pro první tak i pro druhý stupeň. Měli jsme šanci vidět úryvky z různých světových her.
•
6. března se uskutečnil program pro první stupeň (Slepíši). Náplní této akce bylo setkání se se slepým člověkem, povídání si o tomto postiženi a práce s hrnčířskou hlínou se zavázanýma očima.
•
21. 3. k nám přijeli mistři Taekwon-da, aby nám předvedli základní obrané techniky při napadení neozbrojeným pachatelem. Cvičili jsme v tělocvičně a některé obranné techniky jsme si sami vyzkoušeli.
•
Osmičku navštívili 1. dubna pracovníci ze záchranné služby. Seznámili je se základními postupy při poskytování první pomoci. Později si také prohlédli sanitku s jejím vybavením. 4
•
V dubnu se také uskutečnili přijímací zkoušky na střední školy. Kam se kdo dostal si můžete přečíst v našem časopise.
•
Již poněkolikáté navštívil naší školu Bubeník, se kterým jsme natočili rozhovor. Ten si také můžete přečíst v našem časopise.
•
BESIPu se v letošním roce účastnili dvě družstva. Za šestou a sedmou třídu bojovali Vojtěch Hekrle, Kateřina Obůrková, Andrea Semrádová a Matěj Kravka a skončili na 4. místě. Osmou a devátou třídu reprezentovali Daniela Šindelářová, Josef Šindelář, Patrik Šindelář a Markéta Andělová, kteří získali krásné 3. místo. Gratulujeme!
•
První stupeň měl 25. dubna divadelní představené (Šupinka vodníka Štístka) v Pasáži. A 30. téhož měsíce jeli naši mladí sportovci na McDonald 's Cup.
•
Soutěže z minulého čísla se zúčastnilo pouze pět žáků naší školy. Byli to Markéta Andělová (9.), Adam Švaříček (7.), Simona Demeterová (6.), Michal Živný (6.)
•
TAEKWON-DO
Sanitka 8. roč.
Exkurze ESKO-T
McDonald´s Cup 5
Rozhovor s bubeníkem Jak jste se dostal k hraní? Pocházím z hudební rodiny. Moji rodiče jsou muzikanti. Já jsem hrál dlouho jazz a přes ten jazz jsem se vlastně dostal k africké muzice. A jednoho dne, když jsem neměl angažmá, moji kamarádku napadlo, že bychom mohli vytvořit vystoupení pro školy. Kolik času zabere příprava nového vystoupení? Příprava nového vystoupení zabere většinou pár dnů. Ta samotná struktura toho vystoupení zabere třeba jeden, dva dny, ale to vystoupení se rodí ze zkušeností. Konkrétně z toho, co jsem prožil v tom profesním životě, v té muzice, za posledních deset, patnáct let. Ta moje vystoupení jsou vždycky výsledkem nějakého dlouhodobého věnování se nějakému třeba stylu. Na jaké nástroje umíte zahrát? Třeba na kytaru, na basu, na kontrabas, na piano, na různé melodické rytmické nástroje. Jak často vystupujete? Pro školy nebo celkově? Celkově. Každý měsíc to je jiné, ale většinou je to tak minimálně třetina toho měsíce. Byly časy, kdy jsem měl třeba i čtyřicet koncertů za měsíc. A to byly třeba dva za den, stejně jako dneska. Ale určitě jich je tak patnáct, dvacet měsíčně. Máte nějaký nevšední zážitek z vystoupení? Tak třeba jeden žák tady si přál být džinem. Nevšední zážitek pro mě byl, když jsem hrál vystoupení na konci školního roku v jedné malotřídní základní škole v Krkonoších nebo to bylo v Orlických horách tuším. Hrál jsem venku před školou, byla tam taková malá náves. Byla to opravdu taková malinká vesnička, a tam jsem hrál na návsi mezi dvěma velkými lípami, mezi dvěma stromy. Byli tam i lidi vlastně z vesnice podívat se na to vystoupení. Oni koukali a já jsem tam hrál. Tak to byl pro mě krásný zážitek. Děkujeme. © Kristýna Cahová, Lucie Šindelářová Přepsal: Ing. Jan Tesař 6
Předtančení na školním plese Na začátku prosince nás paní učitelka Kučerová požádala o to, abychom pod jejím vedením nacvičili předtančení na předínský školní ples. Někteří žáci z osmého a devátého ročníku souhlasili a tak jsme začali…. Vybrali jsme si písničku od skupiny Kryštof a Tomáše Kluse Cesta. Na nacvičení jsme měli asi dva měsíce. Scházeli jsme se jednou za čtrnáct dní ve třídě, kde jsme pilně secvičovali taneční figury. Pak přišel Den D. Přestože jsme měli velkou trému, vystoupení se nám povedlo a všichni nás chválili. Pro velký úspěch se naše vystoupení opakovalo ještě jednou před půlnocí. Holky byly oblečeny v nádherných svatebních šatek, které naší škole daroval salon Ella. Klukům jejich oblečení také moc slušelo. Byly to hezké chvilky. Škoda jen, že už si spolu takhle pěkně nezatancujeme.
© Lucie Šindelářová, 8. roč. 7
Lyžařský kurz Jeseníky Původní termín našeho lyžařského kurzu byl hned po vánočních prázdninách od 6. do 10. ledna. Kvůli nepřízni počasí se vše posunulo na konec února, jeli jsme 24. -27. Všech 25 členů lyžařské expedice se v pondělí ráno naskládalo do minibusu pana Malíka a v sedm hodin jsme vyrazili na cestu, která trvala asi tři a půl hodiny s jednou přestávkou na benzinové pumpě. Jakmile jsme přijeli do Jeseníků, ubytovali jsme, šli jsme na oběd a hodinku potom už někteří poprvé sjížděli kopec. Večer jsme hráli různé hry hlavně na seznámení a v 10 hodin byla večerka. Na kopec jsme chodili 2x denně, dopoledne dvě hodiny a odpoledne skoro tři. Byli jsme rozděleni do dvou skupin. První skupina byli dobří lyžaři, ty měl na starosti pan instruktor David Rozkol a do druhé šli ti, co lyžovali tento rok poprvé nebo ti, co lyžovali poprvé minulý rok. Obě dvě skupiny, zvláště ta začátečnická udělaly velké pokroky. Po večerech jsme se scházeli na pokojích nebo hráli různé hry ve společenské místnosti. Lyžařský kurz všem rychle utekl a i přes to, že některé z nás bolely nohy, jsme si ho náramně užili. Cestou domů jsme navštívili papírny ve Velkých Losinách. Dozvěděli jsme se něco o historii výroby papíru v Českých zemích, viděli jsme hlazení papírů a po prohlídce jsme si mohli koupit nějaké suvenýry nebo dárečky. Potom jsme pokračovali v cestě a okolo půl čtvrté jsme si už vegetili doma na gauči. Moc se nám to všem líbilo.
Snídaně
8
První den na svahu (bylo tam strašně vedro).
U pomy...
Společná závěrečná fotka
9
Školní Divadlo 2. března odehráli žáci z ochotnického kroužku při základní škole v Předíně divadelní pohádkovou hru Sůl nad zlato. Vyprávěla známý příběh, o tom jak byla hodná Maruška vyhnána z hradu kvůli tomu, že tatínkovi řekla, že ho má ráda "jenom" jako sůl. Nakonec, po všech peripetiích, král musel uznat, že sůl je nad všechno zlato a drahé kamení. Také tato pohádka byla upravená panem učitelem Augustinem. Vždy totiž záleží na tom, kolik lidí se přihlásí, že chce hrát divadlo. Pak pan učitel vytvoří požadovaný počet rolí a vymyslí dialogy. Hru jsme nacvičovali od začátku školního roku a opět jsme si to všichni náramně užili. Přesto se nám při představení podařily pěkné překlepy. Naše vystoupení jste mohli shlédnout v Předíně a o několik týdnů později i v Opatově. Jelikož jsme byli šikovní, vybrali jsme nějaké peníze. Paní ředitelka nám řekla, ať s nimi naložíme podle svého. Shodli jsme se na tom, že by bylo divné si peníze rozdělit, a tak jsme si za to objednali pizzu. Všichni bychom touto cestou rádi poděkovali panu učiteli za jeho trpělivost, neboť to bylo někdy opravdu těžké nás ukočírovat.
10
Herecké i neherecké obsazení: Maruška
Lucie Šindelářová
Myslivec
Patrik Dvořáček
Král
Tomáš Kalina
Královna
Petra Vrzalová
Pobočník
Michal Trnka
Kuchař
Zdeněk Kalina
Maminka myslivce
Monika Královská
Kotrč
Kristýna Cahová
Klouzek
Mar0na Jahodová
Ivana (princezna)
Soňa Křečková
Hana (princezna)
Andrea Moucová
Královna lesa, pohádková babička Lenka Zadražilová Zvukař
Patrik Šindelář
Oponář
Josef Šindelář
11
Exkurze Osvětim Další exkurzi, 4. dubna, jsme podnikli v zahraničí. Zájemci vyrazili do koncentračního tábora v Osvětimi v Polsku. V brzkých ranních hodinách jsme vyrazili na cestu. Jeli jsme po dálnici přes Brno, Olomouc a hranice jsme přejeli v Těšíně. Asi za dvě hodiny po přejetí hranic jsme dorazili do Osvětimi. Do Koncentračních táborů byli posíláni židé, černoši nebo např. ti, co se bránili nacistickému režimu. Táborům se též přezdívalo vyhlazovací. Koncentrační tábor v Osvětimi byl rozdělen na tři+ části Auschwitz I, kde jsme prohlídku začali, Auschwitz II-Birkenau. Na začátku jsme dostali sluchátka, abychom průvodkyni slyšeli, jelikož zde bylo hodně návštěvníků, což mě překvapilo. Nad vstupem do tábora bylo napsáno ARBEIT MACHT FREI (Práce dělá svobodnými). Lidé si tedy při procházení bránou mysleli: „Dobře, pár měsíců tu budu pracovat, potom mě pustí domů.“ Jenže nevěděli, co je čeká. Osvětim byl jeden z největších vyhlazovacích táborů vůbec. Nikdo přesně neví, kolik lidí zde zahynulo. Někde je uváděno až 8 000 000, někde „jenom“ 2 000 000 obyvatel. Procházeli jsme mnoha budovami, kde vězni přežívali ze dne na den. V jedné budově byla chodba, kde na zdech visely fotografie vězňů. Pod tím byla tabulka s datem narození, datem příjezdu do tábora a datem úmrtí. Někdy to byl měsíc, jindy týden nebo rok. Velice mě zaujala fotografie třináctileté dívky; vypadala však na čtyřicet. Viděli jsme místnosti, kde byli trestáni, kde byli zavíráni, kam chodili na záchod… Lidem byly po příjezdu odebrány kufry, nakrátko ostříhány vlasy a dostali jedno oblečení, ve kterém chodili v létě v zimě. Jejich jídelníček tvořily asi 2 krajíčky tmavého chleba na osobu na den a občas tmavá polévka. Průvodkyně nás zavedla i do plynových komor. Sem dozorci nahnali lidi, v domnění, že se jdou vysprchovat a po tom, co je zamkli, sem nasypali granulky kyanovodíku, které se při kontaktu s vlhkem a vzduchem rozpustili a otrávili lidi v komoře. Těla potom byla spalována v krematoriích, které se nacházelo hned vedle. Nejvíce na mě zapůsobily věci, které po vězních zůstaly – boty, kufry, ostříhané vlasy,… Z nich potom dělali látky. Byl to poučný výlet, ale podruhé to vidět nepotřebuji. 12
Nápis na bráně tábora.
Věž, ze které byl kontrolován příjezd vagónů s s vězni a řídil se odtud celý tábor.
Tábor
© Kristýna Cahová 8. roč. 13
Basket I v druhém pololetí se náš basketbalový tým zúčastnil dalších zápasů a turnajů. Mezi ty hlavní patřil Velikonoční turnaj. Ten letos pořádala ZŠ TGM v Moravských Budějovicích. Náš tým „A“ odehrál čtyři zápasy, ze kterých bohužel vyhrály jen jeden, a to nad basketbalistkami z Okříšek. Naše „A-čka“ nakonec skončila na čtvrtém místě. Na Velikonočním turnaji si zahrály i „B-čka“, která hrála také čtyři zápasy a stejně jako starší tým skončila na čtvrtém místě. Porazila pouze tým ZŠ TGM MB. Dalším odehraným turnajem, kde hráli i předínští kluci, byl charitativní Basket proti drogám. Hráči byli rozděleni do čtyř skupin: týmy „A„ a týmy „B“ a potom Ženy a Muži. Na něm si naši basketbalisti vedli už o něco lépe. Tým „A-ček“ porazil školy TGM MB „A“ a ZŠ Havlíčkova „A“. Naše „Bčka“ stačila akorát na soupeřky ze ZŠ Havlíčkova „C“ a o třetí místo prohrála se ZŠ Havlíčkova „B“. Naši kluci měli medaili jistou skoro od začátku, protože se jeden tým nedostavil. Nestačili ani na ZŠ Havlíčkovu „A“ ani na ZŠ Havlíčkovu „B“. I přesto nakonec získali bronzovou medaili. Dál za Předín hrály i žákyně, které už mají základní školu za sebou, ale rády se k tomuto sportu vrací. Ty hrály za tým V.I.P, ale na medaile nestačily. Basketbalistky čeká ještě poslední turnaj, a to je Poslední šestka. Tu si ale zahrají až v období ředitelského volna a to 25. června na ZŠ Havlíčkova v Moravských Budějovicích. Doufejme, že i tam se jim zadaří.
© Kristýna Cahová, Lucie Šindelářová 8. roč. 14
Střední průmyslová škola stavební Třebíč u nás Od listopadu jsme měli šanci se dobrovolně přihlásit do kroužku nazvaného ,,Nejlevnější je energie, která se nevyrobí“. Přihlásili jsme se já, František Svoboda, Josef Šindelář, Patrik Šindelář a Kristián Orawski. Vyučovali nás třeťáci ze "stavárny" v čele s panem učitelem Tržilem. Scházeli jsme se jednou za čtrnáct dní. V prvních sedmi sezeních jsme se zabývali navrhováním vlastní energetické stavby. Na konci jsme si odnésli technický nákres svého domu ve formátu A3. Poslední tři hodiny jsme se pak učili jak se měří a zachází s termokamerami. Díky účasti na těchto "sezeních" jsme jeli na poznávací výlet na jižní Moravu, kde jsme navštívili cihelnu Novosedly, pasivní domy v Dubňanech a Lednicko- Valtický areál. Ubytování a stravu jsme měli domluvenou ve Velkých Pavlovicích, kde bylo i fotbalové hřiště. Na něj jsme však neměli moc času. Celý výlet i se stravou a ubytováním nám hradila Střední škola, a to i za předpokladu, že nikdo z nás na tuto školu nenastoupí. Ale zpět k programu zájezdu. Mně osobně nejvíce zaujaly energetické domy. Zde jsme měli šanci vidět nejnovější technologie. Jednu chvíli jsem začal litovat o své volbě střední školy. Na závěr můžu říct, že zkušenosti, které jsme po dobu chození na kroužek nabyli, se nám nikdy neztratí. A kdybych mohl tak tam chodím znovu.
©Tomáš Kalina, 9. roč.
15
Sběr starého papíru Kategorie: Jednotlivci Pořadí
Jméno
Třída
Kg papíru
1.
Kazdová Sára
9.
2857 kg
2.
Šindelář Patrik
9.
1549 kg
3.
Dvořák Filip
3.
790 kg
4.
Bouda Dušan
.4.
437 kg
5.
Hekrle Vojtěch
6.
434 kg
Kategorie: Třídy Ročník
Průměr na žáka
Celkem kg
9.
376,47 kg
5647 kg
3.
143,67 kg
2586 kg
6.
104,9 kg
2813 kg
1.-2.
78,57 kg
1650 kg
7.
74,42 kg
1414 kg
4.-5.
70,83 kg
1275 kg
8. ročník nesplnil podmínky pro zařazení do soutěže tříd ve sběru papíru (sběru se nezúčastnila alespoň polovina žáků třídy. 16
!!! POZOR NOVÁ KATEGORIE !!! Pro letošní školní rok jsme v utajení zavedli novou kategorii ve sběru starého papíru– tzv. Sourozeneckou kategorii. Vyhrávají ti sourozenci, kteří dohromady sesbírali více starého papíru. Podmínky pro zařazení: Každý ze sourozenců musel donést starý papír alespoň v podzimním nebo jarním sběru. Bohužel všechny sourozenecké kategorie nesplnily tuto podmínku, proto nejsou zařazeny na seznam. Sourozenci
Počet kg
Průměr
1.
Sára a Marika Kazdovi
3138 kg
1569 kg
2.
Radim a Lukáš Michálkovi
390 kg
195 kg
3.
Josef a Jan Peroutkovi
306 kg
153 kg
4.
Filip a Lukáš Ondráčkovi Vlasta a Standa Plockovi
232 kg
116 kg
224 kg
112 kg
5. Sběr pomerančové kůry Jméno
Třída
g Pomerančové kůry
1.
Kaserová Natálie
7.
13920 g
2.
Dvořák Filip
3.
8040 g
3.
Vídenská Iveta
2.
7490 g
4.
Frajová Denisa
1.
7430 g
5.
Hekrle Vojtěch
6.
6050 g 17
Milí spolužáci, rodiče, učitelé! Dovolte mi, abych Vás přivítala na Slavnostním vyřazení z devátého ročníku, kterým bychom rádi ukončili povinnou školní docházku. Někteří jsme spolu už od první třídy, někteří až od třídy šesté. I přesto jsem nikdy neměla pocit, že bychom mohli být dobrá parta. Neustále jsme se hádali o malichernostech a nebyli na sebe moc milí. Ale jak nastala druhá polovina našeho posledního roku tady, začali jsme si uvědomovat, že společně strávíme už jen pár krásných chvil. Zažili jsme spolu hodně věcí, převážná většina toho byly trapasy, přešlapy a omyly, na které asi nikdy nezapomeneme. Ale podařil se nám i jeden velký úspěch, všichni jsme se dostali na střední školy. Za to také vděčíme našim učitelům. Proto bych jim chtěla za celou naši třídu poděkovat, dali jste nám ten nejcennější kousek sebe. Rozum! Ještě předtím, než se rozprchneme do světa, bych nám všem chtěla popřát, abychom úspěšně absolvovali střední školu, i školy další, které po ní budou následovat. Doufám, že se společně budeme scházet a vzpomínat na to, jak krásné bylo být dětmi. © Autor: Vendula Vetchá 9. roč., Přepsala: Lucie Šindelářová 8. roč.
18
Milí přátelé, učitelé, hosté! Dovolte mi, abych vás uvítal na dnešním slavnostním ukončení naší povinné školní docházky. Čas běží rychle a stejně jako před devíti lety, kdy nám dávala paní učitelka naše první vysvědčení, i nyní dostaneme, bohužel poslední. zalovil jsem ve své paměti a rozvzpomínal na naše první setkání. U někoho si vzpomenu už v mateřské školce, někteří k nám přišli až na druhý stupeň, ale i tak jsem si jist, že jsme super parta. snad nejkrásnější den byl, když jsme dostali své první vysvědčení. Jenže roky plynuly a vedle jedniček se objevovaly i dvojky a trojky. Společně jsme vyrůstali, jezdili na výlety. Když skončil první stupeň a začíná druhý, přibývaly nové předměty a noví spolužáci a také nový třídní učitel, pan Augustin. Museli jsme se začít víc učit, ale většinou z nás se moc nechtělo. V budoucnu doufám, že se dožijeme důchodu a dosáhneme svých cílů. Touto cestou chci poděkovat všem učitelům, rodičům, žákům za trpělivost, kterou s námi museli těch devět let mít. Nakonec bych chtěl popřát svým spolužákům hodně štěstí na střední škole a učitelům pevné nervy s jinými žáky.
© Autor: Josef Šindelář 9. roč. Přepsal: Tomáš Kalina 9. roč.
19
Vážení žáci, milí spolužáci, drazí kamarádi. Tak a je to tady. Jsme na konci školního roku, přijímačky máme hotové a jsme úspěšně přijati na školy, kam chceme jít. Stojíme tu před krásnou budoucností zaplavenou zábavou a oslavami. Chceme to, co chceme, a děláme pro to, co můžeme. Snažíme si užít ty poslední chvíle, kdy jsme ještě spolu, než se rozutečeme do světa za našimi sny. Možná někomu proletí hlavou, proč tu ještě jsme. Proč se učíme? Proč chodíme do školy? Mám pro vás jen jednu větu. Bez školy bychom se asi nepotkali a nespřátelili. Mít kamarády a spolužáky se kterými se můžeme bavit o blbostech, to je, myslím, pro nás důležitější, než matematika nebo zeměpis. Sice si něco z toho násilím vryjeme do paměti, ale pro život je zásadní seznámit se správnými lidmi. Snad nám se to povedlo. Tak na školu nenadávejte a užívejte si poslední ročník skvělého, upřímného a tolerantního kolektivu. někdo možná odejde s jedničkami a někdo se čtyřkami, ale určitě se rozloučíme s úsměvem na rtech a s příslibem, že život budeme žít a prožívat. Jak někdo jednou řekl:,, neměj strach ze stínů, jako z života. Prostě znamenají, že někde na blízku svítí světlo.“ tak aby ty stíny nebyl tunel a světlo protijedoucí vlak. Musíme si slíbit, ne, přísahat, že nikdy neskončíme na koleji, jen kdybychom se měli stát strojvedoucími.
© Autor: Lenka Zadražilová 9. roč. Přepsal: Tomáš Kalina 9. roč.
20
Motorky JAWA Zeptali jsme se Tomáše Kaliny. Jak ses k tomuto koníčku dostal? Taťkovi se zalíbily motorky a svůj koníček později přenesl na nás s bráchou. Co tě na těch motorkách baví? Vítr ve vlasech. Proč zrovna JAWA? Protože je to česká značka s dlouhou tradicí. Rád bych se dočkal toho, kdy znovu stane populárnější než zahraniční značky. Máš papíry na motorku? No, papíry od motorky mám, ale papíry na motorku ještě ne. J Máte doma nějaký historický kousek? K nejcennějším patří ARIEL 500 z roku 1929. Dokážeš odhadnout jeho cenu? Ano. Je to hodně. Kde sháníte původní součástky? Většinou na vrakovišti J nebo sledujeme inzerci. Každý rok se uskutečňuje sraz motorek zvaný JAWÁČ. Jezdíš? Bohužel jsme ještě nikdy nebyli, ale letos se chystáme. Chtěl bys nám ještě nějakou zajímavost říct? JAWY se dříve vyvážely především na východ. Po revoluci se východní trh neobnovil a na západě o naše motorky neměli zájem. Poptávka upadala i u nás kvůli dovozu motorek z jiných zemí hlavně z Japonska. V současné době je nachystán nový typ. Tak doufám, že se objeví noví nadšenci a začnou naše JAWY kupovat. Chtěl bych tedy požádat, pokud někdo něco má, klidně se na mě obraťte. 21
Vtipy •
Čech, Rus a Němec a říkají, si co se u nich vyrábí ze skla. Rus říká: "My máme takové sklo, kterým vidíme až na dno oceánu." "A jak tomu říkáte?" "Oceánohled." Němec říká: "My máme takové sklo, kterým vidíme na konec vesmíru." "A jak tomu říkáte?" "Vesmírohled." Čech říká: "My máme takové sklo, kterým vidíme skrz zeď." "A jak tomu říkáte?" "Okno."
•
Co rozumí muž pod pojmem dělat domácí práce? Musí zvednout nohu, aby žena mohla vysávat.
•
Výhoda nekvalitního horolezeckého lana spočívá v tom, že vám zřejmě vydrží do konce života.
•
Jsou chlapi v posilovně a v tom zazvoní mobil. Muž ho zvedne a žena říká: "Miláčku, můžu si koupit ten kabát za 1 500,-?" "Jasně, že můžeš." "A ten mercedes za 1 500 000,-?" "Ano ten taky." "Ty jsi báječný. A ten dům za 5 000 000,-?" "Samozřejmě ano." "Díky miláčku, jsi úžasnej!" Muž zavěsí a říká: "Pánové, čí to byl mobil?"
22
Křížovka
1.
Tělesná výchova
2.
Příjmení naší paní ředitelky
3.
Písemka (jinak)
4.
Rýsovací pomůcka
5.
Předmět o historii
6.
Relax = Školní ….
7.
Poslední měsíc školního roku
8.
Školní časopis ….
9.
Letní …. máme v červenci a v srpnu.
10. Obec, ve které je naše škola.
23
Vedoucí: Mgr. Martina Chaloupková, učitelka
Redakce: Kristýna Cahová, 8. ročník Lucie Šindelářová, 8. ročník Tomáš Kalina, 9. ročník
Přispívající: Mgr. Libuše Vyhnálková, ředitelka Ing. Jan Tesař, učitel Vendula Vetchá 9. roč. Lenka Zadražilová 9. roč. Josef Šindelář 9. roč.
E-mail:
[email protected]
Tisk: ZŠ a MŠ Předín © 2014 Vydává: ZŠ a MŠ Předín, Předín 139, 675 27, tel: 568 884 380, www.zspredin.cz
Neprochází jazykovou korekturou.
24