Martin Jirsák Zloèincem proti své vùli -
Olomouc 2003
Vìnováno památce mého dìdeèka, doktora Josefa Procházky, velkého muzikanta a èlovìka vùbec, po jehož smrti jsem zaèal tuto knihu psát, abych se nìjak rozveselil.
Podìkování: Zuzce, rodinì, kamarádu Martinu Vlèkovi, který mne inspiroval k finální scénì, by jsme se do takové situace zdaleka nedostali, všem geniálním mistrùm, jež jsem bìhem hraní poslouchal (Bach, Dvoøák, Janáèek, Kodály, Martinù, Mozart, Ostnatej drát, Rachmaninov, Slavický, Smetana, Suppé, Štìpánek, Vivaldi) tvùrcùm poèítaèové hry Mafia, která mì v mnoha místech inspirovala, nevìdìl-li jsem jak dál a nápodobnì tvùrcùm hry NFS: Hot Pursuit 2, kde jsem studoval chování aut, panu uèiteli Kaòákovi, že mì podporoval, Èeèemu, že mi nejednou pøi psaní hrál na klavír, Andrejce, která stála u zrodu, spoluhráèùm z kapely Smädný mnich, Osudu, že mi umožnil zažít tak nádherný pocit, jaký nastane po dopsání knihy, spisovatelùm, díky nimž jsem se stal taky spisovatelem, i když za to mohli jen nepøímo (Bondy, Bukowski, Saroyan, Herbert…) a mnoha a mnoha dalším…
© 2003 Jan Procházka
Tato kniha vznikala v pomìrnì dlouhém období více než jednoho roku s velkými pøestávkami. Pracovat jsem na ní zaèal 31. èervence 2002 a skonèil jsem nìkdy v záøí téhož roky u strany 72, tedy v polovinì. V období od listopadu 2002 do ledna následujícího roku jsem napsal novelu Zajatec dvacátého století. Dlouho jsem váhal nad jejím pokraèováním, ale nakonec jsem usoudil, že ještì nedozrála doba a jako netušený poklad jsem se v srpnu 2003 ponoøil do více než rok starého „rukopisu“ Zloèince. Smál jsem se vlastním vtipùm, které už jsem zapomnìl a bylo mi jasné, že tuhle knížku musím dopsat. Nìkteré scény jsem opravil, odstranil jsem všechny mrtvé, (kterých bylo v pùvodní verzi asi šest) a dopsal druhou polovinu. Snažil jsem se dát dílu i jakýsi filozofický nádech, snad mu ètenáø porozumí. Chtìl bych jen podotknout, že vše je smyšleno. Osoby neexistují. Místa nejsou. Použil jsem jen nìkteré známé zemìpisné názvy, ale prostøedí jsem si víceménì domyslel. (Pùvodnì jsem se chtìl názvù vyvarovat úplnì, všimnìte si, že v první èásti se vùbec neobjeví název mìsta, ve kterém se odehrává, pozdìji už to prostì nešlo.) Vìtšina scén je psána s nadsázkou. Je mi jasné, že ledasco o èem píšu je v reálu nemožné. Šlo mi jen o vytvoøení jakéhosi kontrastu s neznièitelnými hrdiny á la James Bond. K uskuteènìní pøedstav staèí jen je uskuteènit. A tak jsem napsal knihu. Martin Jirsák
I. Že se matka zbláznila zjistil Petr, když mu zavolala na mobil, jestli by ji nemohl prozvonit, aby ho našla a na Petrovo ubezpeèení, že ztracený mobil drží v ruce odpovìdìla suše, aby si z ní nerobil šašky a zavìsila. Chvíli to kladl za vinu její uèitelské profesi, pozdìji však dospìl k názoru, že blázen byla odjakživa, a že nad tím vždy jen mávl rukou a øekl si jen slùvko „uèitelka“ a usmál se. Teï ovšem tušil, že stav, ve kterém se matka nachází, uèinil jejich tøípokojový byt ve ètvrtém patøe panelového domu, neobyvatelným. Tedy aspoò pro Petra. Koneènì pochopil, proè od nich otec pøed deseti lety utekl. Petrovi bylo dvacet, mìl maturitu z gymplu, pak byl rok na vojnì a teï se už dva roky válel doma, z podpory si koupil karton cigaret a zbytek dával na domácnost. Sem tam uklidil, ale vìtšinu èasu prosedìl u televize. Spoèítal si, že jeden karton mu vydrží pøesnì na mìsíc, pokud bude kouøit krabièku za tøi dny, šest cigaret dennì, dva bonusy. Za tu dobu od desíti do desíti, co byl vzhùru, to byla cigareta každou druhou hodinu. Koupil si speciální digitální budík se spoustou pøedvoleb, který zazvonil vždy, když byl èas na cigaretu a dokonce zvonil i na bonusy. Matka mu jeho stereotypní život tolerovala. Když mu bylo sedmnáct a zaèal kouøit doma, dost jí to vadilo a tak radìji zaèala kouøit taky. Jejich byt mìl tedy již
ètyøi roky nikotinové aroma a po domì se mu øíkalo Tabákov nebo také Doupì. Teï vìdìl, že musí zaèít sám. Pøedstavil si své spolužáky z gymplu, do jednoho na výšce, snad kromì Dana, který sedìl bùhvíproè v kriminále. Petr studovat nechtìl a pokud se nechtìl nechat zavøít, nenapadala ho jiná možnost, než jít na úøad práce poprosit o smilování. A taky sehnat byt. Matka se rozhodla pøivydìlávat si douèováním, a tak se to v Tabákovì zaèalo hemžit nejrùznìjšími propadlíky, kteøí stejnì vìtšinu èasu, co v Doupìti strávili, místo aby drmolili ostrou nìmèinu, laènì vdechovali všudypøítomný tabákový kouø, zírali na pøíšernì hubenou trosku uèitelky s cigaretou v ruce, a dusili v sobì stále dotírající otázku, zda si mohou také zapálit. Pokud si Petr pamatoval, žádný z nich to neudìlal, i když typický obrys krabièky cigaret se v kapsách rýsoval skoro každému. A tak sehnal garsonku. Malou, vypadala jak pro panenky. V kuchyni se nedalo otoèit a musel vždy vyjít ven a vejít obrácenì, stál-li u sporáku a chtìl nìco z lednièky. Televizi nemìl, až se nad ním smilovali v jakémsi pochybném bazaru a za tøi sta mu prodali starého èernobílého Merkura. Nejhorší bylo vysvìtlit matce, že už u ní nebude bydlet. Pozval ji do restaurace na veèeøi, (bylo mu té pìtistovky líto) a vyložil jí své plány
osamostatnìní. Nikdy netušil, že má jeho matka takovou sílu. Nejdøíve sedìla s otevøenou pusou a pak se na nìj vrhla a zaèala ho rdousit. Pøitom pochopitelnì shodila vše co bylo na stole. Když se mu podaøilo uvolnit sevøení a odhodit ji stranou, podaøilo se jí ještì pøevrhnou na nìj stùl, pøièemž Petrovi zlomila nohu. A také tomu stolu. Nakonec byl rád, když celou akci staèil pokrýt z mìsíèní podpory, èímž ovšem ztratil možnost zaplatit nájem, elektøinu a podobnì, v dùsledku èehož se ocitl po celý únor bez svìtla, bez plynu a bez teplé vody. Vzhledem k tomu, že topení netopilo ani když ještì platil a pøitápìl si elektrickými kamínky, které tam zbyly po pøedchozím nájemníkovi, byla mu celkem zima. S matkou se pøestal vídat. Od nìkolika bývalých sousedù, které potkal, se dozvìdìl, že z Tabákova se ozývá hluèný zpìv, nebo si tam jeho matka vodila nejprve kolegy uèitele a pozdìji kolegy pijany. Takže zaèala ještì ke všemu pít. V dubnu se na nìj usmálo štìstí a on dostal práci. Nebyla zrovna nejlepší, ale zpustlý a hladový Petr nepohrdl ani úklidem ve škole. Bohužel záhy zjistil, že je to škola jeho matky. Pracoval sice odpoledne, jeho matka však èasto, spoleèensky unavená z nároèného dne, spala v kabinetì nìmèiny nìkdy až do pìti hodin. Nìkolikrát se stalo, že ho honila po celé škole, než
se mu podaøilo zmizet. Když na dveøe jejího kabinetu žáci napsali fixem Putyka, obvinila z tohoto èinu Petra a ten byl po krátké roztržce v øeditelnì, pøi které Petr øeditele málem zranil, vyhozen. Nebo spíš vyveden uèitelem tìlocviku Josefem Horou, kterého se Petr bál, nebo svému jménu opravdu dìlal èest. A tak se ocitl znovu na úøadì práce. Na prázdniny se rozhodl trochu si užívat a tak opìt nic neplatil a veèer koukal otevøeným oknem na hvìzdy. Nìkdy v pùlce srpna na nìj zazvonil spolužák Dan.
II. „Zdar vole,“ oslovil ho hned ve dveøích, „Te-tebe pustili z lochu?“ ptal se zkoprnìlý Petr, zatímco se Dan pozval dovnitø a zavøel za sebou dveøe. „Ne tak docela vole,“ odpovìdìl, „já jsem jim zdrhnul.“ „To si snad dìláš prdel?!“ sípal Petr, „okamžitì vypadni! Já s tebou nemám nic spoleènýho!“ „Klídek,“ klidnil ho Dan a rozhlížel se s výrazem pohrdání po ubohé výbavì garsonky. Sáhl do kapsy a vytáhl z ní svazek pìtitisícovek v obálce. „To je záloha,“ øekl a po pohledu na Petra s otevøenou pusou a tupým výrazem pokraèoval, „øeknìme, že mì tu necháš týden.“ A podal Petrovi, jehož výraz nenasvìdèoval, že by se probral, krabièku Camelek: „Ještì je máš rád?“ nabízel mu. Pohledem na oblíbenou znaèku z mládí vystøízlivìl. Petr sáhl po nabízené cigaretì a sirkou ji zapálil. Laènì vdechl kouø a vyfoukl elegantní modrý kroužek, který stoupal vzhùru až se nakonec rozbil o žárovku, visící na šòùøe ze stropu. Podíval se na kuchyòský stùl, kde ležel zbytek pytlíku s levným tabákem. Pak na camelku v ruce. Probìhlo mu pøed oèima celé dìtství, pak puberta, škola, vojna, jakoby mìl umøít. Zadíval se Danovi do tváøe. Nezmìnil se moc od gymplu. Snad trochu pøibral, ale poøád byl ten podnikavý rebel s postavou boxera. Stejnì jako tehdy nemìl
chu dostat od nìj pìstí. Pamatoval si, kolik jich Dan zøídil. Pak øekl: „Dobøe. Týden.“ a vzal obálku s pìtitisícovkami a aniž by ji prohlížel, hrdì ji vsunul do kapsy. „Je to sto tisíc.“ pøehlédl Dan jeho gesto. Petrovi se zatoèila hlava. „Nebudeš vycházet,“ kladl podmínky, „nikdo k tobì nesmí, nebudeš odsud telefonovat, jestli máš mobil, protože telefon tady není, musím tì upozornit, že nejde proud a teèe jen studená voda. Za týden vypadneš.“ „Dobøe.“ pøisvìdèil Dan.
III. Dan se choval klidnì. Petr zaplatil všechny dluhy a veèer se díval na novou televizi. Barevnou. Nekoupil drahou, nechtìl vzbudit podezøení, dokud je u nìj Dan. Jednou sedìli veèer, koukali na pøiblblou soutìž a popíjeli vodku z láhve. „Za co tì vlastnì zavøeli?“ zeptal se najednou Dana. „Po škole jsem nemìl prachy, chtìl jsem dìlat nìco akèního, chodil jsem boxovat a pak jsem veèer v klubu rozmlátil hubu jednomu nadrženýmu bouchaèovi, co chtìl znásilnit barmanku na záchodcích,“ odmlèel se a zapálil si cigaretu, „ Dostal jsem za pùl roku podmínku. Pak mì pøepad se svýma kámošema v parku, a bylo jich asi šest. Byli to amatéøi. Mìls to vidìt, ty vole, jako v bondovce. Nejdøív jsem rozdrtil nos tomu nádherovi z klubu, pak jsem trochu srovnal další dva a pak radìj vzali roha i s rozdrceným šéfem.“ Dan vyfoukl obláèek dýmu a zadíval se ven k oknu. Chvilku mlèel, pak se usmál a pokraèoval: „Udal mì. Øekl, že jsem si na nìj poèkal, pøepad ho a dokládal to tím nosem. Mìl ho dost zøízenej, to je fakt. Musel si nechat udìlat plastiku a umìlej fròák mu teda nezávidím. Øek jsem soudci s úsmìvem, že si to všechno vymyslel, že pøepad on mì, a pak jsem mu popsal všechny ty chlápky a øekl mu jak to bylo. Soudce se taky
usmál a pak pøedvedli svìdky. Jakousi babièku, která tam venèila ratlíka a vidìla, jak jsem mu dával nakládaèku. A ještì nìjakej noèní sportovec, mìls ho vidìt, buzík až po uši. Oba se shodli že jsem panu Nucáskovi, jo, tak se jmenoval, rozmlátil v noci v parku nos.“ Dan si mohutnì pøihnul vodky a øíhl. „Nepoèítal jsem zkrátka s tím, že poškozený je utopenej v prachách, že mu patøí sí øeznictví, nebo nìèeho takovýho, a že všichni svìdci jsou podmáznutý. Teda ta babka možná ne, páè mìla dvacítky dioptrie a navíc sklerózu. Myslím, že jenom nìco slyšela. Teda jestli ke všemu nebyla taky nahluchlá. To soudci ale nevadilo. Vyfásl jsem pùl roku. Takže jsem si v devatenácti odsedìl pùl roku mezi vrahama, tuneláøema a zlodìjema za to, že jsem zabránil nadrženýmu milionáøovi znásilnit chudìru holku. Ta mimochodem odmítla svìdèit. Taky ji asi podmázl, nebo vydìsil.“ Petrovi bylo Dana líto. Vždycky cítil s utlaèovanými, i když sám nebyl žádný svatoušek. A Dan vyprávìl dál: „Když mì pustili, mìl jsem toho všeho právì tak dost. Mluvil jsem s pár spoluzavøenejma lidma a ti mì dost inspirovali. Když se v tomhle státì zavíraj lidi, kteøí neudìlali nic špatnýho, a pár jsem jich tam v lochu taky poznal, logicky mì vyšlo, že tímhle smìrem to nepùjde. Navíc jsem chtìl škodit. Chtìl jsem bejt jako vøed. Ale
potøeboval jsem prachy,“ Dan udìlal znovu pøestávku na napití. „S pár kámošema jsme nejdøív pašovali cigarety pøes hranice. Pak jsme dostali kontakt na jednu nìmeckou firmu, která chtìla u nás rozjet pašování ve velkým. Vzali nás a já se stal za pár mìsícù šéfem èeské poboèky. Zaèali jsme jezdit autama a pak už jsme brali nejrùznìjší zakázky. Drogy, ty jsem dìlal nerad, páè vím, co je to za svinstvo, elektroniku, zbranì, cokoliv. A pak mì èapli. Mìli jsme mezi sebou práskaèe. Velká akce. Dvacet kilo heroinu. Pìt aut, kdyby nìkoho chytli, projel by aspoò nìkdo. Ale sebrali nás všecky. Dostal jsem osm let. Odkroutil jsem si tøi a staèilo mi to. Choval jsem se slušnì a tak jsem mohl aspoò zametat listí venku. Pod dohledem. A pár korun, teda no, pár desítek tisíc korun, staèilo na to, aby se polda chvíli nekoukal. A tak jsem tady,“ skonèil. „A proè proboha jsi šel ke mnì?“ ptal se Petr. „Nikdo jinej, s kým by nebyla spojovaná moje profese, mì nenapadl. A navíc jsi jedinej z gymplu, kdo není suchar.“ „A myslíš, že tì tu nebudou hledat?“ „Tìžko. Jsou to pitomci. Budou mì hledat u mì doma, u našich, u bejvalejch kamarádù z party… Tady ne.“
Zazvonil zvonek. „Doprdele!“ sykl Dan. „Honem, do skøínì, nebo nìkam!“ zmatkoval Petr. Zvonek zazvonil znovu, agresivnìji. „Mám nápad!“ blesklo Danovi a pelášil na záchod, kde otevøel dveøe do potrubní šachty, pevnì objal jednu z mnoha trubek a sestoupil asi o dva metry níž. „Zavøi za mnou!“ rozkázal. Petr zaklapl dvíøka a šel otevøít. Klepal se. Zvonek se ozval potøetí a následovalo prudké zabouchání. Vzal za kliku a dveøe se rozletìly.
IV. Za dveømi stál Golem. Kolem pasu, pøes prsa i hrudník dobré tøi metry, na výšku metr padesát. Petr se instinktivnì pøikrèil. Lysistráta Sokolovská, postrach celého domu. Petr nevìdìl, jakou funkci v domovní samosprávì vlastnì zastává, jisté však bylo, že když zapomnìl umýt schody nebo nechal boty za dveømi, byla to ona kdo ho na to upozorní. „Zase máte boty za dveøma, jak mám umejvat, když vy mi to takhle bojkotujete? Co jsem vám udìlala, že se mi takhle mstíte? Já jsem poctivá ženská, na rozdíl od vás, vy… pøíživníku!“ Rozrušený Petr otevøel pusu k omluvì, když vtom i to rozmyslel. Za tìch pár dnù se od Dana už nìco nauèil. „Ty odporná tlustá krávo!“ zaøval. „Vypadni od mejch dveøí! Ty už na mì nepromluvíš ani slovo, nebo ti rozmlátím tu tvoji mastnou smradlavou hubu!“ V návalu zlosti popadl kbelík s mýdlovou vodou, který zøejmì Golem chtìla použít na umytí podlahy na chodbì a celý ho na ní chrstl. „Chcípni,“ sykl a práskl dveømi. Otevøel dveøe do šachty a zavolal Dana. „Ty vole, øeknu ti, že ten tvùj øev musel slyšet celej barák,“ øekl Dan, když vylezl ven, „dycky jsem øíkal, že nejsi suchar.“ Golem se už neobjevil. Týden se chýlil ke konci a Petr dumal, kam asi teï Dan pùjde. Už
radši ani pøíliš nevycházel ven. Byla støeda a ve ètvrtek tomu mìl být týden, co Dana „ubytoval“. Vìtšinu èasu trávil v oknì s jednou ze stovek Camelek, které nakoupil. Koukal se na lidi a pøemýšlel, jak se odsud co nejrychleji odstìhuje. Nevìdìl kam a jak, protože pøece jen sto tisíc není zas tolik penìz, jde-li o ubytování, a tak ho zaèalo napadat, že si snad mìl øíct o víc. A tak dostal nápad. „Hele Dane,“ zaèal, „kam teï pùjdeš, až odsud vypadneš?“ zeptal se Dana. „Èoveèe, to bych taky rád vìdìl,“ pøekvapil ho, „myslel jsem, teda, dybys souhlasil, jako, že bych tu i ještì chvíli zùstal, teda, dyby ti to nevadilo.“ vysoukal ze sebe. Petr se usmál: „Pøesnì tohle jsem myslel, jen by to stálo asi víc, teda asi o dost víc,“ odhodlal se. Bylo mu trochu trapnì, pøece jenom ždímal bývalého kamaráda, ale zase na druhou stranu, øíkal si, že pøece nepodstoupí to riziko bez výdìlku. Dan zareagoval klidnì a zøejmì mu to nevadilo: „Øekni kolik, to je jedno.“ „Tak øeknìme, že to pøeženu, a vím, na èem jsem.“ sebejistì øekl Petr, „Tak tedy, øeknìme, když to pøeženu, milion.“ „Dobøe,“ odpovìdìl Dan. Petrovi se zatmìlo pøed oèima a hned si to rozmyslel, „Neblbni, pøece mi nebudeš dávat milion za to, že tì tu ještì tejden nechám,
nebuï cvok,“ rozmlouval v záchvatu soucitu Danovi pøemrštìný ubytovací poplatek. „Dal bych ti klidnì i dva.“ schladil ho Dan. „Nemám finanèní problémy, jen nemám momentálnì nikde místo, kde by mi nehoøela, jak se tak øíká, pùda pod nohama. Jen tady. Èili, milion. Nemám ty prachy u sebe, ale jakmile se to trošku uklidní, dostaneš je. A dìkuju.“ Dan vypnul televizi a schoulil se v gauèi prožraném od molù. Pøehodil pøes sebe neménì prožranou deku a za chvíli usnul. Musím mu koupit aspoò nìco na pøikrytí, rozhodl se Petr. Ještì dlouho se na spícího mecenáše díval. „Tak jsem teda milionáø.“ zašeptal.
V. Dan už byl Petrovým hostem deset dní. Èím dál víc si rozumìli. Dalo by se øíct, že byli nìco jako pøátelé. Veèer, když už se setmìlo, spolu kouøívali v oknì celé hodiny. Zkoušeli hádat, kam asi lidé jdou a závidìli jim, jejich volnost. Petr chodil jen obèas nakoupit to nejnutnìjší, aby nevzbudil podezøení. A pak opìt zazvonil zvonek. Opakovala se celá scenérie, jako když pøišel Golem, Dan zalezl do šachty a Petr pomalu otevøel. „No to jsem ráda, že tì koneènì vidím“ do bytu se vyvalil tìžký pach lihu a za jeho obláèkem stála Petrova matka. Ihned se pozvala dál a objímala syna. „Ahoj,“ sykl Petr a ustupoval pøed vlhkými polibky s pøíchutí borovièky za ètyøicet korun. „Sedni si,“ øekl potichu, ukázal jí na gauè a opøel se o zeï naproti ní. „Proè seš tak zamlklej?“ zeptala se ho. Byla jiná. Zhubla. Hodnì zhubla, jen tváø mìla oteklou a rudou. „Nebudeš tomu vìøit, ale ti kreténi mì vyhodili z práce,“ zaèala. „No a,“ Petr necítil soucit k osobì, která ho tolikrát v životì ponížila. „No a, no a! Tvojí maminku, tvojí maminku, která tì odkojila vlastním mlékem, která si poslední rvala od huby, aby tì uživila,
která vždycky za tebe bojovala a nedala na tebe dopustit… A ty øekneš jen no a. Ty bys mì nechal chcípnout!“ Odplivla si a svalila se do kanape. Pak vytáhla z igelitky láhev, kterou Petr bezpeènì identifikoval skuteènì jako borovièku, a zhluboka, až se Petr lekl, si z ní pøihnula. Pak se rozhlédla kolem. „Ty tu nežiješ sám, viï, Péo.“ zkusila to znovu medovým hláskem, „ty tu nìkoho máš, to já poznám…“ „Nikdo tu není!“ zaøval Petr, který se lekl, že ho matka tak snadno odhalila. „Ale co se rozèiluješ, Peulko, na tom pøece nic není, když máš ve svém vìku dìvèe, to se nemusíš stydìt. Víš co já mìla chlapcù? No, tak, neschovávej se, dìvenko, já jsem maminka tvého Petra, já nekoušu, chci tì pozdravit, kdepak jsi?“ Petr poznal, že matka je úplnì na mol a pøemýšlel, jak by ji dostal pryè. Tušil, že jí asi vyhodili i z bytu, ale lítost necítil. Bylo mu jedno, co se s ní stane. Vìdìl, že tady být nemùže. Sledoval ji, jak smejèí po bytì a hledá domnìlou dívku a vykøikuje pøitom pošetilá oslovení: „No tak, koèièko, u u u, pojï sem, maminka ti dá pupu…“ Nedokázal si pøedstavit, že by tahle troska mohla být jeho matkou. A pak otevøela dveøe záchodu. Chvilkou hledala v míse, a když zjistila, že uvnitø nikdo není, kapala jí z vlasù voda a dìtinsky se z toho radovala. Pak vzala za kliku a otevøela šachtu. A v tu ránu tam stála tak, jak jí
znal z døívìjška. Zbledla jako stìna. „Ty jsi gay.“ øekla ledovì klidným hlasem. Potom to zaøvala: „Ty jsi gay!!!“ Plivla do šachty na Dana a otoèila se k Petrovi. „To je nejvìtší potupa, jakou naše rodina kdy zažila. Fuj! Opovaž se na mì jen podívat, ty… buzerante!“ Velmi hrdì se otoèila a aniž by èekala na vysvìtlení, práskla dveømi a odešla. „Mùj syn, mùj jediný syn je buzerant! Teplouš!“ ozývalo se z chodby. Lidé chvatnì otevírali byty a ona se s každým ochotnì dala do øeèi. „To je v hajzlu, kamaráde,“ øekl Dan, když vylezl ven, „musím odsud vypadnout a to co nejdøív. Zazvonil zvonek. Petr se podíval kukátkem. Stálo tam asi pìt sousedù. „Schovej se,“ øekl Danovi, „ale ne do šachty, jen na záchod.“ Otevøel. „Vy jste gay?“ zeptal se ho starší plešatý muž v èervených trenkách a bílém tílku, které zvýrazòovalo jeho pupek, vypìstovaný nejménì ètyøicetiletým pitím piva. „Ano,“ odpovìdìl Petr, kterému se to sice pøíèilo, ale øíct, že má doma uprchlého vìznì by asi bylo horší, „vadí vám to?“ „Jestli nám to vadí? To si sakra pištì…“ nestaèil doøíct, pøerušil ho hlas podstatnì silnìjší: „Vadí nám, že tady v tomhle domì provozujete svoje èuòaèinky úchylný!“ ozval se Golem, který nemohl chybìt. „Jo, ještì tady všichni chytneme Aidsa!“
zdìsila se jakási teta. „A navíc, neplatíte nájem za dva a ty vaše oplzlosti si tam dìláte zadarmo!“ upozornil Golem. „Ano, ano,“ volali ostatní a Golemovi se rozlil vítìzný bezzubý úsmìv. Petr práskl dveømi. Bušení se ozývalo ještì asi deset minut, pak se i ti nejvìtší vytrvalci odebrali pokraèovat ve sledování telenovel. Petr otevøel okno a zapálil si cigaretu. Pøemýšlel. Všiml si nezvykle rychle jedoucího auta na zaèátku ulice. A za ním dalšího. Asi sanitka, øekl si, když spatøil majáèky. Když popojelo blíž, zjistil, že to vùbec není sanitka. „Kurva!“ zaøval, „Benga!“ Dan se vymrštil a vytáhl z batohu pistoli. Petr rychle otevøel skøíò a vytáhl obálku s penìzi. „Ser na to!“ køièel Dan a hnal se k šachtì. Petr se spustil za ním a opatrnì zabouchl dvíøka. Slezli co nejníž, tam kde byla pøepážka, pod níž byl další byt. Dan prudkým kopnutím prolomil bakelit a shodil ho. Rozrazil dvíøka, èímž shodil z mísy onoho plešatého muže v trenýrkách a ocitl se na záchodì v bytì o patro níž. Namíøil mu k hlavì pistoli: „Už ti nìkdy buzerant vystøelil mozek?“ zeptal se ho. „Ne ne ne, pane.“ koktal muž. „Je v tomhle bytì ještì nìkdo?“ „Jen já, pane,“ znìla odpovìï. „Fajn,“ oddychl si Dan. Vyvedl muže do obývacího pokoje, pøièemž mu neustále držel pistoli u hlavy. Petr pomalu za nimi. „Jak se jmenuješ?“ ptal se Dan muže v trenýrkách „Malina, Josef, inženýr,“ dosti nedùstojnì se
pøedstavil. Pak uslyšeli ránu, jak policejní komando vyrazilo dveøe do Petrova bytu. „Za chvíli je tu máme. Nezmatkuj!“ rozkázal zkoprnìlému Petrovi. Dveøe bytu se rozrazily takøka souèasnì s dvíøky šachty. Dan stál s inženýrem Malinou v èervených trenýrkách pøed sebou. Petr se schoval, aby nebyl terèem. Ve dveøích obývacího pokoje se objevil muž v èerné kukle. „Stop! Nebo ho zabiju!“ varoval Dan dìsivì klidným hlasem. Muž zmizel. Vzápìtí se druhý komandos pokusil uèebnicovým kotoulem dostat k Danovi a zneškodnit ho. Tøeskla rána a èerná postava pustila zbraò a sténala na podlaze u Danových nohou, držíc se za zkrvavenou ruku. Pak se odplazila. „Vem si tu jeho bouchaèku!“ zavolal Dan Petra, který vylezl zpod gauèe a s odporem vzal zbraò do ruky. „Støel po každým, kdo se objeví a sleduj vokno!“ Naštìstí bylo jen jedno, pøímo naproti Danovi. „Chceme se dostat ven!“ zaøval Dan na komandos. „Myslím to vážnì! Váš kamarád už to ví! Nedìlám si srandu!“ „Co chcete?“ ozval se jeden komandos z pøedsínì. „Auto. Za mìstem vám necháme tady toho inženýra! Nic víc! Chceme jen auto s majáèkem, øeknìme Audi. A vypadnìte ven! Nebo ho zabiju!“ Petr na Dana užasle hledìl. Takhle ho neznal. Rozhodného. Vìdìl si se vším rady. Komandos odešli. Nemohli si tím být sice tak jisti,
nevìdìli, jestli jich odešlo stejnì jako pøišlo, a proto radši zùstali ve vyèkávací poloze. Uplynula pùlhodina. Nikdo nepromluvil ani slovo. Dan opøený o zeï s pistolí v ruce, míøí na hlavu zpoceného tlustého inženýra v èervených trenkách a bílém tílku, Petr v køesle, s pistolí s tlumièem, patøící zranìnému komandos kterém zbyla kaluž krve a pomalu se vpíjela do koberce. To není dobrý, teï jsem kriminálník, øekl si a ta pøedstava ho kupodivu nechávala klidným. „Vystøel z okna!“ pøikázal Dan, „Už se trochu nudím, jestli nìco neudìlají, tak… Nebo víš co?“ napadlo Dana, „vystøel jen tak, ale sundej ten tlumiè, a zaøvi na nì, že už nás to nebaví a že mají deset minut,“ naèež strhl inženýrovi tílko a odhalil chomáèky bílých chlupù porostlý pupek, „a tohle ji tam hoï a namoè to tam od toho,“ a pokynul Petrovi smìrem ke skvrnì na koberci. Petr se pokoušel protestovat, ale Danùv pohled ho pøesvìdèil, že nemá na výbìr. Už v tom jede s ním. Namoèil tílko a odšrouboval tlumiè. Na vojnì mìl kurz. Namíøil do okna a vystøelil. Sklo se s tøeskotem vysypalo. Vyklonil se, vyhodil tílko a zaøval: „Máte deset minut, pacholci! Jinak to tu celý vyletí do povìtøí! A z toho vašeho inženýra toho za chvilku taky moc nezbyde! Deset minut!“ Pøed domem stálo asi padesát policejních aut, všude muži v kuklách, dokonce i na støechách protìjších domù, ve vzduchu dvì helikoptéry, jako
v akèním filmu. Petr si najednou pøipadal dobøe. Koneènì se nìco dìje. „To auto už je na cestì, nemohli jsme dlouho žádné Audi sehnat!“ ozval se megafonem dobøe vypadající muž v šedivém obleku, „Vyjdìte ven a budete øádnì souzeni! Když budete spolupracovat, dostanete mírnìjší tresty,“ radil. V Petrovi se probudil gangster. Namíøil na auto, za kterým stál muž s megafonem a vystøelil. Kulka se odrazila od kapoty a se svistem odlétla pryè. „Ještì nìco?“ zaøval Petr. Žádná odpovìï, jen muž s megafonem zmizel v obrnìném voze. „Teï to auto!“ Petr se otoèil do místnosti a setkal se s Danovým obdivným pohledem. Za pìt minut se megafon ozval znovu: „To auto je tady,“ øíkal hlas, „pojïte ven!“ posmìšnì je vybízel. „To bude past,“ øekl zkušený filmový divák Petr, „vždycky je to past.“ „Drž hubu a pojï za mnou!“ V tom momentì se za oknem objevila èerná postava se samopalem. Komandos se pøíliš rozmáchl, zhoupl se na lanì a ztratil kontrolu. Samopalem neškodnì vystøelil do vzduchu. Dan míøil pøesnì. Samopal vypadl muži ze zkrvavené ruky. „Jdeme!“ zaøval Dan a tlaèil inženýra pøed sebou. Petr zatím prozkoumal pøedsíò. Nauèil se to na vojnì a byl poprvé v životì rád, že tehdy nesehnal civilku. Byt byl prázdný. Vyšli vyvrácenými dveømi a po schodech dvì patra dolù. Nikde nikdo. Prudce otevøeli domovní dveøe
a ocitli se tváøí v tváø dobré stovce naježených hlavní. „Buïte v klidu, nebo tady inženýr umøe!“ varoval je Dan. Po tlustém inženýrovì bøichu tekly potoky potu a zanechávaly na jeho èervených trenkách temné stopy. V tuèných tváøích mìl hrùzu. Došli k autu. Èerné Audi, pomìrnì luxusní a hlavnì rychlé. „Budeš øídit!“ rozhodl Dan a ukázal na Petra. Nebyl èas na to, aby Petr Danovi vysvìtloval, že nemá øidièák a že za volantem sedìl naposled ve dvanácti, když ještì byli s tátou a mìli škodovku. Sedl si za volant a hledal øadící páku. Zjistil, že tohle auto ji má posunovací, stejnì jako to, že má jen dva pedály. „To je automatika, vole!“ sykl Dan zezadu, kde držel v šachu všechny ty hlavnì venku pistolí míøící na inženýra, „jen nastartuj a dupni na plyn.“ Tak se stalo. Stovka policistù pøihlížela a za normálních okolností by mìl Petr trému. Otoèil klíèem zapalování. Motor lehce a tiše naskoèil. Dupl na plyn. Skok, který auto udìlalo neèekal. V mžiku se øítili po sídlišti sedmdesátkou. Staèilo jen držet plyn, kroutit volantem a udržet se na silnici. Což se Petrovi zdálo takøka nemožné. „Ty vole, vždy nás zabiješ!“ øval Dan, „Zpomal!“ Petr povolil plynový pedál, který do té doby držel u podlahy. Vzpomínal, jak v jejich škodovce ho nemohl držet jinak, chtìl-li jet, nebo jen tak dosahovalo auto alespoò padesátikilometrové rychlosti. Policejní auta je nenásledovala, zato vrtulníky se jich držely jak klíšata. „Nechceš mì vystøídat?“ zeptal se
rozpaèitì Petr a dál se køeèovitì držel volantu. Dan neodpovìdìl, ale otevøeným okýnkem prostrèil ven na støechu majáèek, který jim tam starostliví policisté nechali, a zapnul ho. „Kam mám jet?“ nedal se odradit Petr. „Za mìsto, nìkam za mìsto.“ „To je kudy?“ „Ty vole, pak tì vystøídám ale teï s tím musíš zajet nìkam, kde nás neuvidìj!“ „Tunel!“ napadlo Petra a pohlédl na helikoptéry. „Však já vám dám, ptáèkové!“ Proletìl køižovatku na èervenou a sledoval jak v nìm øidièi vidí øidièe váženého diplomata, spìchajícího na dùležitou mezinárodní schùzku. Diplomat zatím sedìl na zadním sedadle, vedle tlustého inženýra v èervených trenkách s pistolí zaboøenou v jeho zpoceném tlustém pupku. Nìkolik zatáèek a objevil se pøed nimi tunel. Stodvacítkou do nìj Petr vjel a po nìkolika vteøinách na Danùv pøíkaz prudce dupl na brzdu v odstavném pruhu. „Hlídej ho!“ sykl Dan a ukázal na inženýra. Sám se vysoukal ven a když kolem projíždìla èervená škodovka, zastoupil jí cestu. Zaskøípìly brdy a øidiè s nadáváním otevøel okýnko. Dan však k nìmu beze slova pøistoupil, namíøil na nìj pistoli a vyzval ho, aby zaparkoval za Audi. Ze škodovky vystoupil klasický sváteèní øidiè v èerných nažehlených kalhotách a vybledlé svìtle modré košili s krátkým rukávem. Nikdo jiný v autì nebyl. „Co po mì chcete?“ zeptal se bojácnì,
zatímco se mu klepaly nohy i ruce. Dan vytáhl z kapsy obálku a podal mu ji. „Vezmu si vaše auto. V té obálce je dost penìz, abyste si koupil nové. Jediné co chci je, abyste tohle auto odvezl na ulici Vladimíra Nazora a zaparkoval ho pod sochou. Tam už na nìj bude èekat proplešatìlý chlápek v kožené bundì a ten vám pak dá ještì jednu obálku. Souhlasíte?“ Bylo vidìt, že øidiè škodovky se pøíliš nerozmýšlí. Obálka byla pomìrnì tìžká, a když sáhl dovnitø ucítil dobøe známý lehce opotøebovaný papír bankovek. Aè se klepal, pøikývl. „Hlavnì rychle!“ vyzval ho Dan. „Jo a toho si tady nechte, nic vám neudìlá.“ Ukázal na inženýra, který byl buï v bezvìdomí, nebo se v nìm mìl velmi brzy ocitnout. Nastoupili s Petrem do škodovky a tentokrát se za volant posadil Dan. Èervené auto se rozjelo svým pomalým staøièkým tempem. Dan pøedjel Audi, kde se s ním seznamoval jeho nový øidiè a vydal se dál tunelem. „Hlavnì nenápadnì!“ otoèil se na Petra. Za nimi se ozval rachot a vzápìtí se kolem nich pøeøítilo èerné Audi s blikajícím majáèkem. Petr se podíval na hodinky. „Tøi minuty. Kvalitní akce. Než zpozorujou že se zmìnil øidiè, než ho zastaví a než jim to všechno vydrmolí, budeme dávno v Drážïanech.“ Dan si zapálil cigaretu. Vyjeli z tunelu. V dálce vidìli dva vrtulníky, sledující Audi. Petr se na Dana podíval s úžasem v oèích a teprve teï se zaèal ptát:
„Kdo je ten proplešatìlej chlápek v kožené bundì, kterej bude èekat na to Audi? Jaks to moh' naplánovat, když jsi trèel u mì a jaks to vùbec mohl tušit co se stane?“ vychrlil ze sebe. Dan se rozesmál na celé kolo. „Ty vole, vždy jsem si to vymyslel! Toho dìdka chytí policajti tak za deset minut, hádám, až jim dojde, že v Audi už nejsme my. Až jim to vyklopí, tak se celá akce zaène toèit kolem proplešatìlýho chlápka v kožené bundì. Budou ho hledat všude a zabásnou každýho plešouna v okruhu deseti kilometrù od Nazorovy ulice!“ „Takže žádnej takovej chlapík není?“ zeptal se nevìøícnì Petr, „Ne, není.“ Dan vypustil kouø nosem a zmìøil si Petra pøísným pohledem tøídní uèitelky, které se už po nìkolikátém pokusu nepodaøilo žáèkovi vysvìtlit látku. Petr ten pohled znal a odvrátil se stranou. S houkáním je pøejíždìla policejní auta, Dan co chvíli musel uhnout ke kraji a nechat je projet. „Jak ten chlap mùže mít tak nemožný potahy?“ snažil se Petr odvést pozornost na vyšívanou deèku s nápisem Škoda, do které byla zabalená sedadla. Dan se jen usmál.
VI. Z mìsta se dostali bez obtíži. Jeli asi pùl hodiny, když Dan zaboèil na prašnou polní cestu. Petr se už radìji ani neptal, kam že to vlastnì jedou. Po nìkolika minutách jízdy po hrbolech, na které byla škodovka oèividnì zvyklá se vnoøili do listnatého lesa. Dan jen na jisto, z èehož Petr usoudil, že to tu asi dobøe zná. Zanedlouho zastavili u hájenky. Malý domeèek na mýtinì, døevìný plotek, nad vchodem parohy. Za normálních okolností idylické místo k dovolené. „Vystup a otevøi dveøe do kùlny“ pøikázal Dan a podal Petrovi dlouhý, starodávný mosazný klíè. Petr ztìžka nasál vùni lesa, smíšenou s výfukovými plyny staré škodovky. Došel ke kùlnì a odemkl ji. Staré dveøe šly otevøít ztìžka. Listí, které nìkolik let nikdo nehrabal, je poøádnì zatarasilo. Nakonec se Petrovi pøece jen podaøilo zpøístupnit škodovce vjezd do kùlny. Dan zajel dovnitø a motor ztichl. Modrý obláèek se pomalu rozplynul. Dan zpamìti našel hlavní vypínaè elektøiny a potom rozsvítil. Petr èekal hodnì, ale tolik zase ne. Kùlna byla rozlehlejší než pøedpokládal, táhla se hodnì dozadu. Dva terénní džípy zelené barvy se daly v hájovnì tak trochu oèekávat. Ovšem pøívìs na pøepravu aut se sem moc nehodil. Stejnì jako dvì støíbrná Porsche, která byla na nìm. A spousta nejrùznìjšího náøadí, hadice a plechovky s olejem a barvou...
„Paneèku, tomu øíkám garáž.“ uznale pravil Petr „Èekají tu na mì, bobánkové,“ zmìkl Dan a pøitiskl tváø na jedno Porsche, „jen momentálnì nemám tahaè, abych je odsud dostal a prodal. Ale to pøijde.“ odmlèel se a vyzval Petra, aby ho následoval. Vyšli ven a zavøeli vrata kùlny. Dan odemkl branku a po vrzavých schùdcích vystoupali k dveøím domku. Klíè v zámku lehce zarachotil a ocitli se v malé pøedsíòce. „Vyzout!“ øekl Dan a vklouzl do kostkovaných pantoflù, které vypadaly, že èekají zrovna na nìj. Petr se vyzul a jen v ponožkách Dana následoval. Vešli do pomìrnì prostorné haly. Na døevem obkládaných stìnách visely lovecké trofeje, pušky a všelijaké suvenýry. Vedle krbu naskládané døevo jakoby èekalo, až ho nìkdo zapálí. Dan nenechal Petra místnost dlouho obdivovat a vedl ho dál. Za dveømi na kterých bylo nalepeno jehlièí, takže vytváøely efekt vánoèního smrèku 15. ledna, se rozprostøel zcela jiný svìt. Nìkolik poèítaèù na stole pøímo naproti dveøím. „Nikdy neseï zády ke vchodu,“ pouèil ho hned Dan a sedl si k poèítaèi, „to je pravidlo èíslo jedna. Frank Herbert. Duna. Znáš to?“ Petr zakroutil hlavou a vzpomnìl si na jedinou knížku co kdy pøeèetl Prùvodce ženským tìlem pro dospívající mladé muže tak nìjak se to jmenovalo. Vlastnì to ani neèetl, jen dùkladnì prostudoval obrazovou pøílohu a proèetl zajímavé pasáže. Dan se ale nenechal odradit. „Je v tom
spousta moudra, zkus si to pøeèíst.“ A podal Danovi zažloutlý papperback, který vytáhl z knihovny nalevo. Pøi pohledu na anglický text na obálce se mu zježily vlasy. „Ty si nepamatuješ, že jsem maturoval z angliny za ètyøi a to jen proto, že jsem dìlal smutný oèi?“ „Aspoò si ji procvièíš, budeš to potøebovat a teï bude èasu víc než dost.“ ubezpeèil Petra Dan. Potom vstal od poèítaèe a provedl ho celým domem. Petr ihned zaèal dìlit místnosti na ZP (Zloèinecké Pokoje) a NP (Normální Pokoje), a z hrùzou zjistil, že ZP je mnohem více. V zvenku pomìrnì malém domeèku našel speciální tréninkovou halu se zamìøením více než zøejmým, o èemž svìdèilo nìkolik vycpaných panákù v koutì a nejrùznìjší zbranì a pomùcky všude kolem. „Náš maník pøes bojový umìní je momentálnì ještì v lochu, ale nebude to trvat dlouho a pustìj ho. Pak tì nauèíme jak nìkoho zmlátit, aniž by se stihl dozvìdìt, jestli jseš žlutej, bílej, èernej nebo modrej.“ Petrovi až teï zaèalo docházet, že se patrnì stal èlenem zloèineckého gangu, ale neodvážil se Dana zeptat, jestli je to skuteènì pravda. Ostatnì nemìl moc možností, snad kromì nìkolikaletého pobytu v nejhlubším kriminále. A pøitom mu poøád pøipadalo, že je v tom jaksi nevinnì. Když mu Dan ukazoval sklad zbraní, zatváøil se velmi hrdì. Bylo tu opravdu vše, dva kulomety, pušky, minomet a tisíce nábojù,
rùzných trhavin a granátù. „Moc se s tím neštvete,“ prohodil Petr nenucenì, ovšem Dan to zøejmì nepochopil jako lichotku a zamraèil se. „Jestli se ti to nelíbí, tak…“ udìlal výhružné gesto. Petrova nenucenost byla rázem pryè. „Ale ne… tak jsem to…“ blekotal. Dan mu ukázal ještì šatnu a maskérnu, kde se, dle jeho slov mohl za nìkolik hodin stát z kohokoliv kdokoliv a jen opravdu velmi dùkladná kontrola mohla odhalit pravou totožnost. Pøi pohledu na množství paruk, falešných knírù a stovek lahví s podivnými obsahy Petr nepochyboval. „Naše maskérka je bohužel taky v lochu,“ dodal Dan, „budeme si buï muset obstarat novou nebo ji vytáhnout ven. Ale nikdo jinej asi nedokáže tak skvìle vaøit.“ povzdechl si. Kromì prádelny špinavých penìz, kde bylo možno najít padìlané bankovky snad všech mìn ještì prošli místnost s obrovskou televizí, kde v rohu stály dva velké stojany s videokazetami. Pøi prohlídce Petr zjistil, že jejich názvy jako: „Jak se chovat pøi výslechu“ nebo „Údržba zbraní“ èi „Nejèastìjší chyby pøi tajném pøechodu státní hranice“ dávaly jasnì tušit, že se jedná o instruktážní filmy. A že se nedaly koupit v bìžné prodejnì mu bylo také jasné. Pak mu Dan ukázal jeho pokojík. „Proè tu nejsou okna?“ zdìsil se Petr pøedstavy klaustrofobních nocí zde strávených ve vydýchaném vzduchu. „Když tu není žádný okno, nevleze ti sem žádnej fízl.“ Vysvìtlil Dan. Petr si uvìdomil, že v žádném ze ZP, kromì místnosti s
poèítaèi vskutku nebyla okna. Petr zoufale sklesl na postel. Rozhlédl se po pokoji. Stùl, židle, skøíò na obleèení, noèní stolek, lampièka. Klasické hotelové vybavení. Dan se k nìmu naklonil a sáhl za postel. „Podívej,“ øekl Petrovi, „tady je tajné pouzdro na pistoli, kdyby nìco.“ Petr nahmátl kožené pouzdro pøilepené na zdi za postelí. „To je rafinovaný,“ uznale podotkl, „ale snad nebude potøeba…“ „Nikdy nevíš,“ zmrazil ho Dan a beze slova za sebou zavøel dveøe. Petr osamìl a najednou mu bylo úzko. Rozhlédl se po místnosti a slíbil si, že bude opatrný. Dana zaèínal mít rád, ale usmyslel si, pøíliš se nezaplétat. A až bude vhodná pøíležitost, Dan pøece mluvil o Drážïanech, rozhodl se, že vezme roha. Nìmecky umìl, za což vdìèil matce, plynnì. Proè tedy ne Nìmecko? Penìz mám dost, øíkal si a pøidržel si ruku na zadní kapse kalhot. Ovšem obálku necítil. Zkusil to ještì s druhou kapsou, pak se všemi zbývajícími kapsami, ale vždy se stejným výsledkem. Našel jen cár obálky v kapse, kde mìla být. Tak to je jasný, povzdechl si milionáø, který rázem pozbyl svých milionù tak lehce, jako jich nabyl. Zùstanu tady. Chudej snad rozhodnì nebudu.
VII. Poté co se Petr probudil, jenom odhadoval, že už je ráno. Tma v jeho pokoji byla stejná, jako když uléhal. Zahnal tmu žárovkou a oblékl si kalhoty. Pak vyšel ven a nalezl Dana v kuchyni. Až tam bylo okno a on zjistil, že je skuteènì svìtlo a podle hodin, že je nìco po desáté. „Vem si sendviè,“ nabízel mu Dan podivnì vypadající barevnou smìsici v hnìdém oplatku na malém talíøi s jelenem, „ještì jsme jaksi nestihli nakoupit, tohle tady leželo tøi roky trvanlivé, nutno øíci, i skvìlé.“ Hladový Petr se zakousl do sendvièe a ke svému pøekvapení zjistil, že mu zachutnal. „Co v tom je?“ huhòal s plnou pusou. „Vlašský salát, sýr a okurek. Tøi roky staré.“ Petrovi zaskoèilo. „Z mrazáku.“ dodal s úsmìvem Dan a smál se vyjevenému Petrovi. „Ale vždy,“ nedal se Petr, „vždy byla vypnutá elektøina.“ „Máme tu obrovský akumulátor ve sklepì,“ vysvìtloval Dan, „takže když nejde elektøina, tak nìkolik pøístrojù, tøeba poèítaèe a mrazák, jedou na akumulátor. V noci potom, když potøebuje, tak se sám zapne a dobije. Co se týèe toho mrazáku, dost èasto jsme byli v situaci jako teï, kdy jsme nemohli vyjít nìkolik týdnù ven a proto tady musí být dost zásob potravina a všeho.“ „To je hezký,“ namítl Petr, který byl po ránu zvìdavý, „ale kdo za tu elektøinu platí úèty,
když jste byli všichni ve vìzení?“ Dan se na Petra usmál a bezelstnì odpovìdìl: „Milý Petøe. Dávno jsou pryè doby, kdy jsi s každou blbostí musel se složenkou na poštu. Dnes vydáš trvalý pøíkaz a vše se ti z úètu každý mìsíc odeète. Nemusíš s nimi jednat, nemusíš se starat. A vzhledem k tomu, že èástka uložená na tyto úèely bohatì staèí pokrýt mìsíèní spotøebu z úrokù, nemyslím, že by v tomto smìru mìly být nìjaké problémy.“ Nalil Petrovi sklenici pravého sušeného mléka. „Kakao?“ zeptal se. Petr zavrtìl hlavou a oddal se pøemýšlení. Po chvíli mlèení Dan zaèal: „Tohle všechno jsme samozøejmì nepostavili za naše peníze. Koupili jsme hájovnu, kousek od mìsta, ale zase dost hluboko v lese a s pomocí našich nìmeckých pøátel, jsme ji kompletnì vybavili tím, co vidíš. Nìmci zde plánovali vytvoøit poboèku spoleènosti Vermögen, kterou asi nenajdeš v obchodním rejstøíku, ale našly by se rejstøíky, v nichž figuruje na dost významných místech. Z našeho pohledu do toho podniku vložili jmìní, ale z jejich to byla jen drobná, ale výhodná investice. A já jsem se rychle stal nìco jako šéfem. Vypadalo to tak, že když jsme nìco provezli, tak to ihned putovalo do nìkolika skladiš, menší vìci, elektronika, drogy, cigarety a tak šly rovnou sem. Taky vzácnosti, jako tøeba ty Porsche. Mìli jsme v autech vysílaèky naladìné na speciální frekvenci, takže nás nemohli odposlouchávat, mìli jsme i
takový mobily. Ale když se nám to tehdy zhatilo, tak nás všecky zašili. Udìlali jsme to tehdy tak, že nás jelo asi deset ukradenejma autama pøes rùzný pøechody. Jednoho chytli a ten ze strachu dal tip i na ty ostatní. Takže toho chlápka nechali elegantnì jít, jako že o nìm vùbec nevìdí a nás pochytali. Už to má taky za sebou, postaral se o to Kurt, takovej nenápadnej zabiják, kterýho z centrály Vermögenu posílaj vždycky, když se nìco zhatí. No a mì se podaøilo zdrhnout a teï jsme tady. A ty jseš teïka mùj spoleèník, co ty na to?“ Petr zalapal po dechu. Koneènì znal odpovìï na otázku, kterou v sobì dlouho dusil. Kývl. Zùstali v hájovnì mìsíc. Dan ho uèil støílet z rùzných zbraní a s potìšením musel konstatovat, že po této stránce nebudou problémy. Petr byl na vojnì opravdu pøeborníkem a vyhrál dokonce i jakousi okresní soutìž ve støelbì. Zato horší to bylo s obratností. Za tìch nìkolik let doma Petr zlenivìl a nedostatek pohybu se logicky projevil. Pøi pohledu na Danovy svalnaté paže se Petr mírnì zaèervenal, když si ohmatal své. Zvedl dvacetikilovou èinku a pot se z nìj jen øinul. Tøicetikilovou dokázal už jen kutálet. Dan zvedl padesátikilovou nad hlavu a stokilovou v leže také. Pøi pohledu na Petrovu vyjevenou tváø vysvìtlil: „V kriminále nemáš moc možností zábavy. A jediná užiteèná vìc je udržet se v kondici. Byl jsem v posilovnì dvì hodiny dennì.
Tøi roky.“ Petr pokýval hlavou. Vìdìl, že má-li být užiteèným, bude na sobì muset hodnì pracovat. Alespoò už mìl cíl a bylo mu rozhodnì lépe, než když se plazil s prázdnou z úøadu práce a kouøil špatnì ubalenou cigaretu. Když Dan usoudil, že je vhodná chvíle k cestì do Drážïan na centrálu, byl už na tom Petr lépe. Cvièil, bìhal, støílel. Mìl najednou nezvykle velkou vùli a když si pøedsevzal, že dokud nezvedne tøicetikilovou èinku nad hlavu, nezapálí si, tak ji zvedl. Jednou mu, pravda, spadla na nohu, ale naštìstí z toho byla jen pohmoždìnina. Nevzdal se.
VIII. Zelený džíp pozvolna hltal poslední kilometry, které ho dìlily od èesko-nìmecké hranice. Uvnitø sedìli dva muži v mysliveckých stejnokrojích. Dan za volantem kouøil asi desátou cigaretu, Petr na sedadle vedle nìj podøimoval. Když ale džíp sjel ze silnice a zaèal šplhat po takøka horské cestì vzhùru do jakéhosi kopce, vzbudil se. „Kam to jedeme?“ zeptal se „Stará pašerácká stezka.“ suše oznámil Dan a Petr usoudil, že zrovna není vhodná chvíle na rozhovor. Vùz se ponoøil do lesa a kolébal se po hrbolech ze strany na stranu jako bárka na moøi. Petr znovu zavøel oèi a zkoušel si pøedstavit tu scenérii. Z jeho idylky ho vyrušilo až ostré nìmecké zavolání: „Halt!“ a vzápìtí Dan dupl na brzdu. Stáhl okénko, když se pøihnal pohranièník s vlèákem. „Düse ist die Staatsgrenze, Herr Jäger!“ volal a ukazoval smìrem, odkud pøijeli. Petr se ohlédl. Velká tabule s výmluvným nápisem Bundes Republik Deutschland stála dvì stì metrù zpátky. Zajímalo ho, co Dan vymyslí. „Ja, ich weiß,“ protestoval Dan, „aber, meinen Freund hat eine Natter gebissen Otternstich,*“ køièel, „und das nähest Krankenhaus ist im Kipsdorf. Es handelt sich um Minuten, er ist allergisch!**“ Petr pochopil o co jde v této komedii a vyvalil hlavu na sklo. Umìl z vojny pøedstírat, že je mu zle, mohl pak strávit slastné
chvíle na marodce s pùvabnou sestøièkou Janou. Teï se jeho zjevu lekl i Dan. Pohranièník znaènì znejistìl. Bedlivì si prohlédl simulujícího falešného myslivce, vytáhl jakýsi notes, zapsal si èíslo auta a pak vykøikl: „Fahren Sie!“ a jemnìji dodal: „Glückliche Reise!***“ Džíp se opìt prudce rozjel. Když byli z dohledu, zaèali se oba smát na celé kolo. Dan se plácal do kolen až málem sjeli z cesty. Když se trochu uklidnili, pronesl už zcela vážnì Petr: „Mìl jsem strach, aby ten germánskej blbeèek nechtìl jet s náma.“ „To nemùže, on nesmí opustit svou trasu, jinak by mu tam proklouzli pašeráci.“ zasmál se Dan. „Ale má èíslo našeho auta,“ namítl Petr. „Ovšemže má, jenomže my taky máme v Kipsdorfu garáž, kde se nejen pøevlíkneme, ale vezmeme si i nový vozítko.“ Petr souhlasnì pøikývl, jako už tolikrát v poslední dobì. Znamenalo to, že se cele oddal do Danových rukou. Vyjeli z lesa a po pìkné silnici smìøovali ke Kipsdorfu, kam dojeli za nìkolik málo minut. Bylo to malé mìsteèko a Dan tu zøejmì nebyl poprvé. Bìhem nìkolika okamžikù se ztratili ve spleti ulièek, aby nakonec zdárnì zastavili pøed rozlehlou halou s nápisem Autowartung. „Guten Tag, Herr Hükner!“ volal Dan na postaršího muže v modré kombinéze, který jim vyšel vstøíc.
„Daneèku?“ zaèal Hükner èesky a nevìøícnì ohmatával Danùv oblièej, „jak jsi se sem dostal?“ divil se a kroutil hlavou. Dan mu vysvìtlil, že utekl a pøedstavil mu Petra. „Potøebujeme auto,“ øekl Dan, když byli ve skromné kanceláøi. „A co by to tak mìlo být?“ chtìl vìdìt Hükner, „z centrály nám tady toho už moc nenechávají.“ „Bodej! Vždy se sesula celá èeská poboèka!“ vyhrkl Dan, „ale teï se všechno zmìní!“ slíbil a poklepal Petrovi na rameno. Ten se plaše usmál a dál se díval z okna. „Potøebujeme nìco rychlýho. A ne moc nápadnýho.“ sdìlil Dan. „Mám tu devìtsetjedenáctku. Starší. Už ji nechtìli dát dál, tak ji tu nechali pro vlastní úèely. Je dobrá. Dvoustovkou s ní urèitì pojedete.“ „Fajn.“ souhlasil Dan. Nezdržovali se pøíliš, oblékli si lehká saka a dlouhé plátìné kalhoty, které si pøivezli z hájovny a zanedlouho už smìøovali v oprýskaném Porsche 911 model 1986 k Drážïanùm. Nìco takového si Petr kdysi pøedstavoval. Rychlé auto, šampusy vystøelují zátky k nebesùm, holky mu lezou do náruèe, kdykoliv zastaví… Vzpomínal si, když po revoluci uvidìl první Porsche u nich v ulici. Sebìhly se desítky lidí a plešatý Nìmec vyšel z domu a vedl si dvì nejkrásnìjší holky s širokého dalekého okolí, po kterých Petr koukal a ve své pøedpubertální fantazii si pøedstavoval, co všechno s nimi dìlá.
Tehdy se asi odehrál zásadní okamžik jeho života. Vìdìl, že takový chce být jednou taky. Bohatý. Bylo mu jedno, že tìm holkám šlo jen o peníze, jemu taky šlo jen o jedno. Ale vìdìl, že takhle chce žít. Než mu bylo osmnáct, zapomnìl na to témìø, po vojnì už úplnì. Teï se to znovu probudilo. Najednou ale zjistil, že si jich nikdo nevšímá. Nebylo na nich nic zvláštního. Když je nìkolikrát pøedjelo nablýskané Ferrari a aut znaèky Porsche potkali nepoèítavì, pochopil že musí ještì výš. Ani v Èechách by jejich auto už nevzbudilo pøíliš pozornosti. Ale mít tak jedno z tìch dvou z hájovny… A vìdìl, že nìkde v budoucnosti ho nìco takového èeká. Zavøel oèi a ta pøedstava se mu prolila do krásného snu, ze kterého ho vzbudily až neony Drážïan.
IX. Petr rozespale mžoural oèima, zatímco projíždìli veèerním mìstem, za války znièeným, jak si pamatoval, a pozdìji znovu postaveným. Reklamy svítily ze všech stran až se z toho všeho toèila hlava. Nestaèil se ani moc vynadívat, když Porsche zastavilo pøed obrovskou budovou kasina. „Pojï za mnou,“ vyzval ho Dan a oba dva vkroèili do sklenìných dveøí na fotobuòku, za nimiž je uvítal mladík ve stejnokroji. „Guten Abend,“ pozdravil je. Dan se k nìmu naklonil a témìø neslyšnì zašeptal: „Das Lammfell.*“ Bylo vidìt, jak mladík lehce zbledl, pak ale zavolal na podobnì obleèeného muže, který stál u šatny. Ten byl už ponìkud starší. Mladíèek mu polohlasem zopakoval: „Das Lammfell, hier,“ a ukázal na Dana s Petrem. Muž si je zvìdavì prohlédl a pak je vyzval: „Kommen Sie.“ Dál už nemluvil. Nejprve prošli jakýmisi dveømi a posléze služebním výtahem vyjeli do sedmého patra. Šedivou panelákovou chodbou došli k mohutným ocelovým dveøím, vypadajícím, jako dveøe od sejfu. Muž zazvonil na zvonek a znovu zopakoval to slovo, které jim zatím všude otevøelo dveøe: „Das Lammfell, Herr.“ V reproduktoru se ozvalo zachrèení, pak si nìkdo odkašlal a øekl: „Steigt aus, Herren.“ Dveøe se nehluènì otevøeli a Dan s Petrem vstoupili do místnosti plné obrazù ve zlatých rámech, pozlacených váz, pozlacených
servisù v pozlacených skøíních, všeho… pozlaceného. I štíhlý muž, jenž sedìl za stolem se celý leskl zlatými náhrdelníky, øetìzy a prsteny. Daniel perfektní nìmèinou pøedstavil Petra: „Pane, tohle je mùj nový spoleèník, pan Petr Doubal.“ Pozlacený se usmál, pøièemž bezdìky odhalil nìkolik zlatých zubù, vstal, podal Petrovi ruku a pøedstavil se, automaticky pøedpokládajíc, že Petr hovoøí nìmecky, v èemž se, k Petrovì štìstí, nezmýlil: „Bernhard Christer Wolfgang von Goldgrubes**, v souèasné dobì øeditel a devadesátiprocentní majitel spoleènosti Vermögen.“ Petr na nìj vyvalil oèi, ale když se setkal s Danovým výhružným a zároveò vydìšeným pohledem, rychle se na omluvu alespoò usmál. „Nìco se vám na mnì nelíbí?“ výhružnì se zeptal Pozlacený, jak si ho Petr pro sebe nazval, nebo jméno si zapamatovat nemohl. „Je jen vystrašený,“ snažil se z toho vybruslit Dan. Pozlacený se posadil a dál si Petra nevšímal. „Jak ses dostal z vìzení, Danieli?“ zeptal se posléze. Petr vìdìl už z gymplu, že Dan z duše nenávidìl, když mu nìkdo øíkal Danieli a jednou se dokonce kvùli tomu tak pohádal s fyzikáøkou, že taktak odvrátil vylouèení ze školy. Spílal jí opravdu nejhoršími slovy a jenom po veøejné omluvì se vše obešlo „pouze“ s dvojkou z chování. Teï mu to ale, zdá se, nevadilo. Nebo to aspoò nedal najevo. Dan vypovìdìl Pozlacenému vše od
chvíle, kdy opustil vìznici až do jejich vstupu do kasina. Ten jenom pokyvoval hlavou a nakonec øekl: „Dobrá. Takže v Èechách musíme zøídit novou poboèku. Zatím, jak se zdá máme jen dva èleny. To je málo. Máte dva mìsíce na to, abyste sehnali patnáct lidí. Takže to znamená, 17. èervence se setkáme v salónku restaurace Rot Bock a bude nás osmnáct. A dál. Abychom provìøili pana Dubala…“ „Doub…“ chtìl Pozlaceného opravit Petr, ale záhy zjistil, že to nemìl dìlat, „mì je jedno, jak se jmenujete!“ rozèílil se Pozlacený, „u mì jste nula, která nic nedokázala! Takže vy teï pojedete s Danielem do garáže sedm a vyzvednete si èervené Ferrari 550. A dopravíte ho do garáže devatenáct v Èechách. Pokud se vám to nepovede, zemøete, pokud vás chytí a vy prozradíte, co jste tady vidìl, zemøete nejen vy, ale i váš pøítel Daniel a vaše matka. Je vám to jasné?“ Petr už pøed èasem zbledl jako stìna, teï už ovšem zaèal pøecházet do bìloby. Nejen, že nemìl doklady, neumìl øídit a nevìdìl, jak se pašují auta pøes hranice, navíc zaèínal pociovat nutkavou potøebu navštívit onu místnost s mísou. „Nezlobte se,“ vysoukal ze sebe a tváø køivil bolestí, „ale kde tu máte záchody?“ Pozlacený na nìho civìl s otevøenou pusou a zpoèátku ze sebe nemohl vypravit ani slovo. Když k nìmu ale došel pach, který naznaèoval, že Petr tu místnost
skuteènì potøebuje, zmìnil se rázem na služebníèka a svižným krokem zavedl Petra do zákulisí Pozlacené kanceláøe, kde mu otevøel dveøe neménì pozlaceného WC. Vražedným pohledem si Petra zmìøil. „A opovažte se to zašpinit!“ øekl ještì, než za Petrem pøibouchl dveøe. Ten se zatím uvelebil na polstrovaném sedátku a nebýt mystické hudby, která v místnosti hrála, jistì by venku slyšeli všechno. Zatáhl za pozlacené splachovadlo a když vyšel ven, vypadl jako nový èlovìk: „Já to beru, pane,“ øekl
X. Když nasedli do auta, zprvu nemluvili. To ticho prolomil Dan: „Ty vole, pìknì jsi nám to zavaøil. Uvìdomuješ si, žes proti sobì popudil jednoho z nejmocnìjších chlápkù v Evropì?“ „Myslíš toho ješitnýho pozlacenýho šaška?“ nevinnì se zeptal Petr. „Právì toho, blboune! Jestli se ti to nepodaøí, tak jseš tuhej a já asi taky.“ Dan zaèínal poprvé pøecházet do hysterických výšek hlasu. „Myslel jsem, že mi pomùžeš.“ namítl Petr „Jo, to bych rád, ale zatímco ty jsi tam sral na pozlaceným hajzlíku, kterej jsem kdysi, když jsem byl na tvým místì, musel umývat zubním kartáèkem, kterej jsem musel vždycky naslinit! mi Goldfinger s úsmìvem oznámil, že tu ještì dva dny zùstanu, kvùli administrativì, víš?“ „Kdo je Goldfinger?“ zdìsil se Petr tøetí osoby, kterou neznal. „Goldfinger se øíká von Goldgrubesovi, ale chraò tì tvùj andìlíèek strážnej to øíct pøed ním! Jeden to už zkusil a dodneška ho z té zdi nemùžou seškrábat!“ Petr se rozpaèitì usmál, Goldfinger se mu líbilo víc než Pozlacený. Navíc mìl pocit, že ho nìjak natáhl na lopatky, nebo aspoò pøevezl. Pøece jen, Dan musel záchodek èistit kartáèkem a on si na nìj mohl sednout a vykonat svou, po celodenním stresu znaènì øídkou potøebu.
„A mimochodem,“ dodal Dan, „Ferrari se ještì nikomu nepodaøilo provýst. A zkoušelo jich to hodnì. A pìtsetpadesátka je nejnápadnìjší model.“ Odboèili doprava a neóny zmizely. Porsche se proplétalo úzkými ulièkami až zastavilo pøed oprýskaným starým skladištìm. Dan zatroubil tøikrát krátce a dvakrát dlouze, naèež se se skøípìním stará vrata otevøela. Špatnì osvìtlené skladištì na Petra neudìlalo nejlepší dojem. Stálo v nìm nìkolik aut bìžných znaèek, pár náklaïákù a stejnì jako v hájovnì i hromady náøadí všude poházeného. Než ovšem spatøil Ferrari. Znal ho dobøe. Když mu bylo dvanáct, našel v otcovì motoristickém èasopise plakát. Èervené Ferrari a za ním západ slunce nad pláží s palmami. Vylepil si ho v pokoji a vždycky když ležel v posteli, díval se na nìj a pøedstavoval si, jak otevírá dveøe a nasedá do nìj. Tehdy si dlouhé mìsíce støádal korunky aby si mohl koupit pomìrnì zdaøilý model tohoto auta ve dvaaètyøicetinové velikosti. A teï pøed ním stál originál a on do nìj mìl nasednout a odjet s ním. Byl to nádherný kabriolet, leskl se honosnou èervenou metalízou, sedadla v èerné kùži. Sedl si za volant. Dan se k nìmu naklonil, šáhl do pøihrádky na dveøích a vytáhl tlustou obálku. Otevøel ji. „Tady je technický prùkaz,“ ukazoval Petrovi, „pár euro na cestu, a pas, kterej musíme
teï jít opatøit tvojí fotkou.“ Petr si prohlédl vínovì èervenou knížeèku s orlicí na pøední stranì. Nalistoval na osobní údaje, kde místo fotografie bylo prázdné pole. Dan pøeskoèil dvíøka kabrioletu a usadil se na vedle Petra a vyzval ho, aby jel. Petr dìkoval bohu za automatickou pøevodovku. Nastartoval a prudce dupl na plyn. „Po-po-pomalu!“ koktal Dan, kterého rychlý start vmáèkl do sedadla. Petr pomìrnì slušnì vyklièkoval mezi auty ven ze skladištì. Jeho vystrašený spolujezdec ho vyvedl z ulièek na hlavní tøídu a potom dál až na okraj mìsta do vilkové ètvrti. Petr øídil obstojnì. Nauèil se nesešlapovat plyn až k podlaze a nic jiného, než kroutit volantem v podstatì nemusel. Zastavil pøed velmi luxusním sídlem s nìkolika vìžièkami a mohutnou zdí, která ohranièovala panství majitele, táhla se do dálky a vévodila jí rozmìrná kovová vrata. Petr najel až k nim. Zmatenì pohlédl na ohlašovaè. „Zmáèkni ten èudl a øekni das Lammfell.“ Poradil mu. Petr zmáèkl velké èerné tlaèítko a ozvalo se. „Wer ist?*“ „Das Lammfell.“ øekl Petr a kouzelné slovíèko jim opìt otevøelo dveøe. Nebo spíš bránu. Po sto metrù dlouhé pøíjezdové cestì dojeli parkem až k domu. Petr vypnul motor, povzdychl si, ale to už mu malý vousatý mužík otevíral dveøe. Petr se na liliputa podíval a váhavì vystoupil. Dan už se s ním ale objímal. „To je Herr Mauser, mistr tiskaø.“ pøedstavoval ho. Petr si s liliputánem
potøásl rukou a pohlédl pøitom do jeho neklidných oèek na tupé vodové tváøi. Mužík se usmál: „Máme tu dneska veselo, Herr Dan,“ a rozzáøil se na celé kolo, „Fräulein** Hüpert pøijela ze Spojených státù.“ Dan sebou škubl. „A je s ní ještì nìkdo?“ „To víte že je, Herr Dan. Ještì asi dvacet lidí, Herr Paul, a celý jeho sekretariát, her Miller…“ vypoèítával. Zavedl je okolo domu dozadu. Petrovi se otevøel pohled na spoustu lidí, o nichž nemìl valného mínìní, ve spoleèné konverzaci okolo kolosálního bazénu. Teprve teï si Petr uvìdomil, jak moc nenávidí Nìmce. A teï byl mezi nimi. Zraky všech se obrátily na pøíchozí. „Dan, mein Dan, mein Liebling!“ volala jakási dívka a rozbìhla se proti nim. Vyskoèila, Dan ji chytil v letu a ona se mu povìsila kolem krku. Petr si ji aspoò mohl prohlédnout zblízka. Nepøíliš vysoká zrzka, štíhlé postavy s oblièejem plným pih. Zelený kostým, který mìla na sobì jí vùbec neslušel, ale možná to bylo jen Petrovo mínìní. Byla až typická Nìmka. Petr se otøásl. Pak si uvìdomil, že se všichni ti mafiáni, pašeráci, vrahové a jiná pakáž je sevøeli v kruhu a zvìdavì je pozorují. Dan to zøejmì zjistil také. Pustil blondýnu a otoèil se k davu a spustil jako øeèník: „Meinen Damen und Heren! Ich bin frei, weil Tzechien Stockhauses sind so löchrig!“ zvolal a dav zaèal jásat, ale on jako pravý øeèník pozvedl paži a
tímto rétorickým gestem všechny umlèel. „Pøijel se mnou mùj pøítel a spolužák Petr Doubal,“ a ukázal na Petra, trémou úplnì zrudlého. Dan pokraèoval: „Pomohl mi k útìku, tak jsem ho vzal mezi nás. Zítra má pøed sebou dùležitý úkol. Gold…“ zarazil se, „Herr von Goldgrubes chce provìøit jestli je pravda to, k nìmu doneslo. Tenhle chlapík je tøída. Zítra proveze jedno dùležité vozítko. Mùžete si ho prohlédnout,“ nìkolik zvìdavcù pokroèilo blíž a prozkoumávalo Petra opravdu dùkladnì. Petr byl tìmi rezavými a žlutými oblièeji silnì znechucen. „Myslím to auto. Stojí pøed domem. Pøijeli jsme s ním.“ Jeden mladík odbìhl a když se vrátil, všichni se k nìmu otoèili. „Je to Ferrari. Èervený. Pìtsetpadesátka.“ Nastalo hrobové ticho. Petr nervóznì pøešlapoval. V oèích Nìmcù však bylo uznání. Ticho pøerušil až Dan: „Tak snad nám dáte nìco k pití, ne?“ Kruh se rozestoupil a Petr s Danem se pøesunuli k baru. Zatímco Dan si nalil koòskou dávku nìèeho nazelenalého, Petr si vzal pivo. Otevøel je otvírákem na klíèích a zhluboka se napil. Mìl co dìlat, aby tu odpornou bøeèku nevyprskl. „Co je to?“ ptal se Dana s hnusem. „Deutsche Bier, mein Freund,“ odpovìdìl Dan se šibalským úsmìvem. Petr nenápadnì postavil láhev na stùl.
Vtom se vedle nìj ozval ženský hlas a èistou slovenštinou se ho káravì zeptal: „Nepáèí sa vám nìmecké pivo, pán Doubal?“ Petr sebou trhl a otoèil se za hlasem. Stála tam sotva devatenáctiletá dívka, úplnì jiná než všichni kolem. Nepøíliš vysoká tmavovláska, s bystrýma oèima. Mìla šedou sukni ke kolenùm a žlutou halenku. Petr na ni civìl s otevøenou pusou. „No, pán Doubal, to jste spadnul zo stroma, èi co, že na mì takto zíráte?“ usmála se na nìj. „Ne…“ vysoukal ze sebe Petr, „já, já… jen ne-neèekal jsem tady… nikoho jaksi, no, tak.. ze Slovenska…“ koktal. Dívka se opìt usmála. Ten úsmìv byl odzbrojující. „Martina Tuèiakova, tìší ma.“ pøedstavila se. „Doubal,“ øekl Petr a po bondovsku dodal, „Petr Doubal.“ Dívka ho oblažila dalším úsmìvem: „Jméno, vskutku jako pro tájného agenta.“ Teï se zasmáli oba. Petr oèima hledal Dana, ale nikde ho nebylo a tak zbyl samotný a bezbranný s dívkou ze které se mu toèila hlava. Petr se oèima vpíjel do její postavy. Líbilo se mu, že zatímco pøítomné Nìmky odhalovaly co se dalo a øídily se heslem Èím vìtší výstøih, tím více zábavy, tahleta mladièká Slovenka neodhalovala prakticky nic, na halence mìla zapnuté skoro všechny knoflíèky, z nohou jí vidìl jen krásná
opálená lýtka a kolena. A pøece záøila. Najednou, jakoby tam byla jen ona. „Napijete se se mnou nìèeho lepšího?“ probrala ho Petra. „Já, já, víte, nejsem na tyhle dryáky,“ a mávl smìrem k lahvím s pochybnými obsahy. Skuteènì nemiloval pití, jen pivo, které zase konzumoval v jakémkoli množství. „Sklenièka jahodového džusu snad ještì nikomu neublížila,“ pøemlouvala ho. Teï se zase zasmál Petr. A ona mu úsmìv oplatila a vzala ho jako souhlas. Naklonila se nad stùl a nalila obìma plnou sklenici tmavì èervené jahodové šávy. „To miluju!“ øekla a pozvedla sklenièku k pøípitku. „Koho?!“ lekl se Petr a zoufale se rozhlížel kolem. Pøedstava téhle dívky v nìèí náruèí ho rychle vrátila na zem. Ona se ale rozesmála na celé kolo: „Nikoho, vy hlupáèku, já mluvila o tom džusu!“ „Aha,“ nabyl duchapøítomnost Petr, „tak tedy, já myslím, tedy, jestli se neurazíte, tak na tykání.“ A pozvedl sklenici. „Neurazím, ale pane Doubal, tykání navrhuje žena, kdybyste to náhodou nevìdìl.“ Petrovi se zatmìlo pøed oèima. Soukal ze sebe nejistá slovíèka omluvy té nezdvoøilosti. „Ale vždy se nic nedìje,“ smála se, „já
jsem Martina.“ „Petr,“ a koneènì si pøiukli. Petr se napil a lahodný nápoj ho povzbudil: „Jak se sem dostane dívka jako ty?“ zkoušel tykání. „Jak se sem dostane mladík jako ty?“ odvìtila otázkou stejným tónem. Zase se zasmáli. „To je dlouhý pøíbìh,“ øekl. „To nevadí, ráda si to poslechnu. A pak vám zase povím já, jak se dívka,“ zdùraznila to slovo, „jako já, ocitne v tomhle hnízdì.“ Pak se na Petra dlouze zadívala a on si pøipadal jako nahý. Svýma hlubokýma oèima v nìm propátrala každý záhyb myšlenek. Skoro mu pøipadlo, že jí nemusí nic øíkat, že si všechno teï pøeèetla v nìm. „Ale vezmeme si k tomu nìco na pití,“ navrhla a aniž by se ho ptala na souhlas, otevøela lednici u baru a vytáhla láhev šampaòského a misku jahod. Pak ho jemnì chytla za ruku a vedla ho k bazénu, ovšem na druhou stranu než byla vìtšina lidí. Posadili se do hlubokých pohodlných køesel. Ona položila jahody na stolek a sama otevøela láhev. Zátka vystøelila k èernému noènímu nebi. „Zase jedna spoleèenská chyba, pane Doubal!“ vytkla mu, ale bylo vidìt, že se tím baví, „mìl jste navrhnout, že to šampaòské otevøete sám.“ Petr se opìt zaèal omlouvat a nebýt tmy,
jistì by si všimla, jak je rudý studem. To, že jeho jediný pokus v minulosti otevøít natlakovanou láhev šumivého vína na maturitním veèírku skonèil u oèního lékaøe, radìj neprozradil. Pøedsevzetí èíslo jedna, øíkal si, nauèit se otevírat šampus. Zatím Martina Tuèiaková vzala jahodu a nìžnì si ji vložila na jazyk. Napila se vína a olízla si rty. Petr pocítil podivné chvìní. Nìco takového ještì nevidìl. „Vyprávìj,“ vybídla ho. A tak jí Petr vyprávìl celý pøíbìh od chvíle, kdy Dan zazvonil u jeho bytu. Pomlèel o své tehdejší slabé sociální situaci, což ona stejnì jistì uhodla, jak se domníval. Z Dana udìlal hlavního hrdinu a ze sebe jen jakéhosi zúèastnìného nezapojujícího se. Scénu s Goldfingerovým záchodem radìji vynechal. „A jak to bylo s tím záchodem?“ pøekvapila ho však neèekanì ona, èímž mu došlo, že k ní dolehlo i Danovo vyprávìní. Popsal jí to podle pravdy a ona se tváøila velmi uznale. Když pak skonèil, zeptala se: „Takže to, že jsi uznávaný expert, je výmysl?“ „Naprostý, Dan asi chtìl aby pøede mnou mìli ti Skop…“ zarazil se, „…ti Nìmci respekt.“ „Taky je nemám ráda, ale nìkteøí ujdou. To poznáš.“ Pak se ale zatváøila vážnì: „Takže ty nemáš páru, jak to Ferrari
provezeš?“ zdìsila se. Petr zavrtìl hlavou a podíval se na ní v oèekávání spásné rady. „Já, nemùžu ti nijak pomoct, tohle není mùj obor, ale pokud vím, nejbezpeènìjší by to mìlo být pøes ty velký pøechody. Kdybys vjel s tak nápadným autem do nìèeho menšího, urèitì si tì dùkladnì prohlídnou. A nevím jak jim vysvìtlíš, proè s takovým žihadlem nejedeš po dálnici.“ „No vidíš,“ dìkoval Petr, „a já zrovna chtìl zkusit nìjakej menší pøechod.“ Zaklonil hlavu a chvíli pozoroval noèní oblohu. Byla èistá, bez mráèku. Zaèínal na sobì cítit úèinky alkoholu. Staèilo mu vždycky málo, „Nìco jsi mi slíbila.“ Øekl prosebnì a hvìzdy se s ním zatoèily, èehož si ona však nevšimla a pochopila jeho položení sklenièky jako signál k nalití. Petr podìkoval a horeènì pøemýšlel, jak to udìlat, aby mohl jít na záchod a tenhle andìl mu mezitím neuletìl. Nakonec s váhavì zeptal. Vyslala k nìmu opìt ten úsmìv ze kterého se mu toèila hlava ještì více než z alkoholu. Vysvìtlila mu polohu toalet v domì a on vstal z køesla. Klopýtl, ustál to však a kymácivì se vydal na cestu. „Poèkej!“ volala za ním, „já ti pomùžu!“ a v hlase jí vycítil strach. Strach o nìj, o Petra Doubala, pøíživníka a povaleèe, nyní èerstvého pašeráka. Dobìhla k nìmu a podepøela ho. Zavìšen do ní vykroèil. Poèkala na nìj pøed záchodem. Pak se do ní znovu zavìsil a vrátili se do køesel. Petr se smíchem padl do køesla,
zapomnìl však na to, že je do ní zavìšený a nechtì ji strhl s sebou. A najednou sedìl v køesle s andìlem v náruèí. Ale nepouštìl jí. Byl to zase jeden z tìch zkratù, kdy nevìdìl, co má dìlat, a tak radìji nedìlal nic. „Petøe promiò, já nevìdìla, že tì to víno tak složí, ale tos nemusel pít jen kvùli mnì, já bych se neurazila…“ Petr jí pohlédl do oèí, které teï byly tak blízko a tím jí umlèel. Vidìla, že není opilý, že hlava zùstala ušetøena a šampaòské zasáhlo jen nohy. Jemnì se mu vysmekla a posadila se mu na klín: „Chceš teda, abych ti to vyprávìla?“ Petr kývl, ale nevidìl jí. Oèi se mu zalily slzami. Nevšimla si toho a zaèala: „Pocházím z Žiliny. Když mi bylo sedmnáct, zastøelili mi oba dva rodièe. Sedìli normálnì v hospodì, vtrhlo tam pár chlápkù v kuklách a celou hospodu vystøíleli. Prej tam obìdval nìjakej mafián, kterýho mìli sejmout, oni ale nevìdìli, kterej to je a tak postøíleli radìji všechny.“ Petrovi bìhal mráz po zádech. Vypadala však docela klidnì, asi nebyl první, komu to vyprávìla. „Byla jsem tehdy na polygrafické škole, celkem mi to šlo, ale jak se to stalo, nìjak jsem ztratila o všechno zájem. Pøesto jsem se tam ale udržela, i když se ètyøkama. Ve ètvráku jsme s partou kamarádù zkusili tisknout peníze. Byly to
docela zdaøilý padìlky, vyzkoušeli jsme je v jedné restauraci a oni to vzali. Pak jsem maturovala. Žádná sláva to nebyla. Furt jsme paøili, mìla jsem byt pro sebe. Sodoma Gomora,“ zasmála se, „jenomže pak jsme to rozjeli ve velkým a dva z party zabásli. Zdrhli jsme do Èech, kde jsme se chvíli potloukali po mìstech, až jsme se usadili v Praze. Brzo ale zjistili, co dìláme. Sklapla past a já jediná vyvázla. No a tehdy si mì všiml Mauser. Pan tiskaø, se mu øíká. A vzal mì do uèení. No a tak jsem tady. Už rok a pùl. Bude mi dvacet, za dva mìsíce, a už brzo, brzo to tady skoncuju a Mauser mì nìkam pošle. Je to strašnì milej chlap. Bydlím tady a trochu se mu starám o domácnost.“ Odmlèela se. „A ty, lekl se Petr, „s ním…“ „Ale ne!“ rychle ho ubezpeèila, „Já, no, on, je nìco jako mùj druhej táta. A navíc je teplej.“ „Teplej?“ podivil se Petr „No, jo, vodí si sem obèas kamarádíèky, ale já mám od nich pokoj daleko a nic ke mnì nedolehne!“ smála se a Petr s ní. „Víš co jsem myslel?“ øekl jí Petr, „Víš, my s Danem, zakládáme znovu poboèku v Èesku no a nìkdo jako ty by se mohl hodit. Máme tiskárnu, jen tiskaø chybí.“ pøemlouval ji. „To by bylo úžasný, já, strašnì ráda, s teb…“ nedoøekla, pak se zvedla a stoupla si na okraj bazénu. Petrovi se už zase toèila hlava. Radostí. Pøedstava, že s ním bude trávit tolik èasu.
Vždy na hájovnì budou urèitì vìènì zalezlí, vždycky po akci. „Víš co potøebuješ, aby tì to postavilo na nohy?“ zeptala se ho, jakoby úmyslnì odboèila od tématu. Petr zavrtìl hlavou. „Podívej,“ ukázala mu nìkolik postav, jež na druhé stranì bazénu, dobrých tøicet metrù od nich lezly do vody, „potøebuješ se osvìžit.“ „Ale já nemám plavky!“ zdìsil se Petr. „To zaøídím, pojï.“ vzala ho za ruku a vedla ho opìt mezi popíjející. „Tamhle je Maus!“ volala a ukazovala k tiskaøi, stojícímu opodál v rozhovoru s Danem. „Vida, tady ji máme, sleèna Martina osobnì,“ pøedstavoval ji Danovi. Teprve teï pustila Petrovu ruku, což pøíteli neušlo a šibalsky na Petra zamrkal. Mauser pokraèoval, „Martino, tohle je Herr Dan, øeditel èeské poboèky. Víš, tvoje uèení se chýlí ke konci…“ „Prostì sleèno,“ pøerušil ho Dan èesky, „Herr Mauser mi øekl, že jste dobrá, takže se vás ptám, budete pro nás dìlat?“ V Petrovi by se krve nedoøezal. Málem odpovìdìl za ní. „Ja, ich will arbeit für euch.“ Odpovìdìla mu nìmecky, aby rozumìl i Mauser. „Ale první nabídku mi uèinil pan Doubal.“ dodala èesky. Dan se na Petra zazubil. „Dobøe, takže mi probereme formality a oficiálnì nastoupíte a pøedstavíme vás Goldymu 17. èervence. Dal nám totiž ultimátum.“
„Slyšela jsem.“ „O.K., takže platí. Doufám, že si budeme rozumìt.“ „Ja, natürlich,“ sebejistì odvìtila a vzala si stranou Mausera. Ten na chvíli zmizel v domì. Martina se omluvila a vzdálila se také a Petr s Danem osamìli. „Èoveèe, Dane, já sem se asi zamiloval!“ vypálil ze sebe Petr a zalapal po dechu.. „A sakra, mì to bylo hned podezøelý!“ zasmál se Dan, „No, jdeš na to pìknì rychle! Aspoò budete spolu. Jen žádný blbosti. Nechci žádný blbosti. Jo a vzal jsem ještì jednu holku.“ „Tu, co tì objímala?“ vytušil Petr „Správnì, Fräulein Hüpert.“ „Ty s ní nìco máš?“ „V souèasné dobì ne. Ale mìl jsem a pravdìpodobnì zase budu mít. Ona je maskérka.“ Zadíval se smìrem, kde Petr vytušil onu odpornou zrzku, „Teda víc než jen maskérka,“ dodal Dan. Objevil se Mauser a mával zdálky jakýmsi kusem textilu. Pak pøišel k nim a obrátil se na Petra: „Myslíte, že vám budou, Herr Dubal?“ Petr ho radìji neopravoval a pøijal nabízený odìv i ruèník. Byly to obyèejné pánské plavky s nohavièkami. Pøevlékl se na toaletì, pøehodil pøes sebe ruèník a napjatì vyèkával pøíchodu svého andìla. Objevila se brzy. Pøišla zahalená v koupacím plášti, opìt ho chytla za ruku a vedla na jejich místo. Tam ze sebe shodila pláš.
Petr na ní zíral v nìmém úžasu. Mìla na sobì dvojdílné plavky, žluté barvy (ta se k ní úžasnì hodila, soudil Petr). Petr však pøi pohledu na její postavu ztrácel rovnováhu. V tom okamžiku od sebe odhodil všechny sny o dívkách a rychlých autech. Vidìl jen ji a nemohl se hýbat. „Co se dìje?“ lekla se, když tam stál jako solný sloup s otevøenou pusou. „Já, jen,“ soukal ze sebe Petr, „jen, že se mi strašnì líbíš,“ vyhrkl. Usmála se na nìj. „Ty mì taky!“ odrazila se a ladnou šipkou se snesla do bazénu. Petr šipku neumìl a proto radìji slezl po schùdcích. Nemohl vìøit tomu, co øekla. Voda byla pøíjemnì chladivá a Martina mu plavala vstøíc. Najednou se potopila. Zùstal chvíli na schùdcích a sledoval její stín pod hladinou, jak se k nìmu pøibližuje. Vynoøila se tìsnì pøed ním, cákla po nìm a pak ho shodila ze schùdkù. Plavali pak vedle sebe dobrých dvacet minut a za tu dobu neøekli ani slovo. Jenom se na sebe dívali. Petr už opilost necítil. Voda ho uklidòovala a s každým tempem v nìm rostlo odhodlání. Pak, poøád ještì mlèíce, zamíøili ke schùdkùm. Chytli se okraje bazénu a máchali nohama. Petr si stoupl na úzkou odpoèinkovou øímsu a jemnì si k sobì pøitáhl andìla. Objal ji. „Pane, Doubal, dovoluji si vás upozornit, že se opìt dopouštíte spoleèenské netakt…“ smála se a pøivinula se k nìmu. Petr jí dlouze a vášnivì políbil. Nebránila se. Pøitiskla se na jeho
rty. Pøipadalo mu, že to trvá vìènost, ale ve skuteènosti to bylo jen okamžikù. Poprvé vidìl její tváø bezradnou, slabou a zranitelnou. Pøivinul jí ještì blíž. „Nechápu, proè sis vybrala zrovna mì,“ šeptal jí do ucha. „A proè ty mì,“ šeptala ona mu. „Já, já tì miluju.“ pøiznal se jí. „Miluju tì.“ A znovu ho dlouze políbila.
XI. Èervené Ferrari rychle polykalo poslední kilometry, zbývající do hranièního pøechodu Cínovec. Celé Petrovo øízení spoèívalo v držení nohy na plynu a kroucení volantem. Jel jenom devadesátkou, musel dávat pozor na rychlost, pøece jen mìl kradené auto, i když doklady k vozidlu, vèetnì svých vlastních, vesmìs falešných, mìl v náprsní kapse lehkého saka, které si ráno koupil v Drážïanech. Døíve tmavé vlasy mìl nyní obarvené na blond, prý aby vypadal víc jako Nìmec. Podle cestovního pasu, který Mauser opatøil èerstvou fotografií, se jmenoval Hermann Weidmann. Jeho nìmèina byla opravdu plynná a pøítomní Nìmci nemohli uvìøit tomu, že je Èech. Vzpomínal na Martinu. Prosedìli celou noc u bazénu a k ránu mu usnula schoulená v náruèí. Hýèkal ji a hladil po vlasech, nakonec však stejnì musel odjet. Slyšel teï její sladká slùvka a znovu cítil její ústa. Ráno mu pomohla s výbìrem obleku, stála vedle nìj ty dvì hodiny, co ho Fräulein Hüpert ponìmèovala, pozvala ho na obìd do pomìrnì slušné restaurace a nezapomnìla mu pøipomenout, že tím porušují další spoleèenské pravidlo, že muž má zvát ženu. A pak už mu jen pøála šastnou cestu a mávala, když odjíždìl. Mìla o nìj strach, ale nedávala to pøíliš najevo, aby ho nepøenesla na Petra. Ten byl ale nyní jako
znovuzrozený. Natáhl ruku ven a nechal si do ní bušit vítr. Neuplynulo ani tøi ètvrtì hodiny, a stál ve frontì u hranic. Pøed ním bylo asi patnáct aut, vesmìs s nìmeckou poznávací znaèkou a rychle se blížil na øadu. A najednou stál u závory a natahoval ruku s pasem. Celník však jen mávl rukou a tak Petr opustil Nìmecko v kradeném voze. Pøed ním však ještì byla èeská celnice. Dojel k ní za pár minut. Potil se. Vìdìl, že Nìmci ho pustí, koneckoncù co vyvážel jim mohlo být jedno, ale Èeši budou ostražitìjší. Auto pøed ním se pohnulo, projelo závorou a uvolnilo Petrovi místo: „Dobrý den,“ pozdravil a vzápìtí mìl chu se zabít. S nìmeckým pasem a nìmeckým obèanstvím si klidnì pozdraví èeského celníka plynnou èeštinou. „Mluvíte èesky,“ divil se celník, „Ano,“ snažil se nedát nic znát Petr, „otec byl Èech, doma se mluvilo èesky.“ „Ale, jak to, že máte nìmecké jméno?“ triumfoval strážce státní hranice a Petr si v duchu zaèal spílat nejhoršími jmény. „No, pak se rozvedl a já zùstal s matkou, a pøijal její jméno,“ vysvìtloval narychlo sestavenou pohádku. Celník se na nìho usmál, jako by nebylo nic pøíjemnìjšího než povídat si s pašerákem, velikým razítkem oznaèkoval Petrùv pas a podával ho zpátky majiteli. „Hezké auto, na kolik to pøijde?“ ptal se ještì. Petr se nechtìl nechat znovu nachytat.
„Moc penìz, to víte, v korunách do miliónù.“ „Aha,“ rozpaèitì pøisvìdèil celník. Nevypadal, že ho Petrova odpovìï uspokojila, byla však dokonale nìmecká a Petr na ní byl hrdý. „Jeïte,“ vyzval ho, „nashledanou!“ „Auf Wiedersehen“ Petr Doubal, donedávna nezamìstnaný, nyní pašerák amatér dokázal nemožné. Projel pøes hranice s autem, se kterým se to dosud nikdy nepodaøilo. Projel s èerveným Ferrari 550. Republika ho pøivítala rozbitou silnicí a zlámanými, výfuky zšedlými stromy podél nich. Kousek pøed Prahou najel na dálnici, a protože byla prázdná, rozhodl se vyzkoušet, co tohle auto umí. Sešlápl plyn až k podlaze. Sice nikdy neletìl letadlem, ale takhle nìjak si pøedstavoval start. Ferrari vystøelilo jako šíp a brzy ruèièka tachometru pøesáhla hranici dvou set kilometrù v hodinì. A stále postupovala. Radìji plyn pustil a redukoval rychlost na sto dvacet. Od Dana mìl podrobnì popsáno, kde najde garáž devatenáct a proto teï kousek pøed Prahou sjel z dálnice. Pamatoval si, že má použít výjezd na Novou Ves, zapomnìl ovšem, jak se jmenuje vesnice, kde má pøedat auto. Nìjak na B, vzpomínal Bastová, nebo tak nìjak. Ulevilo se mu, když si všiml cedule s nápisem Bastek 2 km. To je asi ono, pøemýšlel. Všechno souhlasilo. Tìsnì pøed vesnicí zaboèil k budovì místní autoopravny, podle Dana tak
vyhlášené, že se ve vesnici nedivili, když tady sem tam projelo velmi exotické auto. Skuteènì, u brány stála zaparkovaná korveta s pražskou SPZ a na štítì opravny bylo namalované právì to auto, ve kterém teï Petr pøijel. Na tabuli níže stálo, že se zde provádí všemožné úpravy všemožných aut a zázraky, že se zde dìjí na poèkání. Petr tedy zajel dovnitø. Vstøíc mu vyšel statný ètyøicátník v montérkách s ušmudlanou bílou kšiltovkou. „Co si raète?“ zeptal se, když Petr nevystupoval. „Chtìl bych potáhnout sedadla beránèí kùží,“ pronesl Petr heslo. „Prosím?“ nevìøícnì na nìj civìl automechanik, „dìláte si ze mì srandu?“ „Ne, já,“ Petr se zarazil a zdálo se, že tady nìco neklape, „opravdu bych to chtìl!“ „Tak dost! Tady tohle je slušnej podnik. A žádný nìmèouøi mi tady z toho nebudou dìlat bordel. Má úcta.“ ke konci už skoro øval, celý zrudl a rukou od oleje ukazoval k vratùm. Petr na nic neèekal a rychle vycouval. Nevìdìl, co se stalo. Tohle byla situace, kterou neèekal. Byl pøipravený, že ho chytne policie, zastøelí pohranièníci, nebo že se nabourá. Ale že ho odmítnou pøímo v cíli jeho cesty, to neèekal. Otoèil vùz a vrátil se na dálnici. Pochvíli zastavil u benzínové pumpy, zaparkoval, objednal si kafe a bezradnì zaboøil hlavu v dlaních. Byl v koncích. Zapálil si cigaretu. Po dlouhé dobì zase kouøil. Když vykouøil asi tøetí,
dostal koneènì nápad. Vstal a šel se zeptat obsluhy na telefon. Babice u pokladny, rozhodnì ne hubená, ho stroze okázala na telefonní automat venku. Když jí Petr našel, zjistil však, že je na kartu, byl tedy nucen od babice koupit telefonní kartu, bohužel za pìt set, ponìvadž levnìjší nemìla, nebo možná, využívajíc Petrovy zoufalé situace, nechtìla mít. Pak vytoèil èíslo, které mu dala Martina ráno v Drážïanech pro všechny pøípady. „Guten Tag, wer ist am Apparat?“ Petr poznal ten andìlský hlas, i když ostrá nìmèina mu neslušela „To jsem já, andílku, mám problém,“ pokusil se klidnì vysvìtlovat, bylo mu však do breku. Vysvìtlil svou situaci a Martina slíbila, že se poradí s Danem a zavolají zpìt na èíslo budky, které jim Petr nadiktoval. Rozlouèil se s ní a bylo mu najednou líp. Zapálil si další cigaretu. Uplynuly asi dvì hodiny a spustil s déš. Zprvu lehce mrholilo, pozdìji zaèalo pršet dosti hustì. Ferrari stálo naštìstí pod støechou, takže strach, že by se naplnilo vodou nemìl, ovšem on zaèínal býti znaènì promoklý. A byl pøipoután k telefonu, který mohl každou chvíli zazvonit. Tak aspoò kouøil. Cigaret mìl slušnou zásobu nìkolika krabièek. Pak telefon zazvonil. Dychtivì zvedl sluchátko. „Halo?“ zvolal „…ehm, je tam Jirka, prosím?“ zeptal se
neznámý ženský hlas. „Prosím?“ divil se Petr, „kdo je tam?“ „Tady Pavlína, zavoláte mi Jirku, prosím v…“ Petr vztekle praštil s telefonem. Vzápìtí se rozøinèel znovu. S jistou nedùvìrou opìt zvedl sluchátko. „Halo?“ „Petøe, jsi to ty, miláèku?“ slyšel Martinu jakoby z velké dálky. „Ano, to jsem já, to jsem rád, že tì slyším,“ cítil, jak ho ten hlas uklidòuje a cítil potøebu sdìlit svoje pocity a tak, aniž by se ptal jak to dopadlo s Danem, vyprávìl Martinì o dešti, o tom omylu pøed chvílí o telefonní kartì a jí to vùbec nepøipadalo jako malièkosti a on byl chvíli šastný. Pak ale pøedala telefon Danovi a rázem se zmìnil jak tón øeèi, tak hlavnì obsah. „Ty pitomèe, pitomá, jak jsem ti øíkal, že se jmenuje ta vesnice?“ øval „No,“ znejistìl Petr, „Bastek, ano Bastek.“ „Pitomèe, ty idiote, žádnej Bastek, jmenuje se Bas!“ „Bas? Ale to je…“ „Mì je jedno co je, ty jsi prostì pitomec, že si dokážeš splýst blbou vesnici a vyžvaníš heslo nìjakýmu chlápkovi, kterej už teï klidnì mùže bejt na policajtech!“ pak se na chvíli odmlèel a dodal už smíølivìji, „Ale jseš pašák, žes to dokázal provýst, to zase jo. Tak teï si kup autoatlas, jestli to zvládneš a najdi si to na mapì, nebo se na to
zeptej. Ale já ti popsal cestu a jak ses dostal do toho tvýho Bastku to fakt nevím.“ Popøál Petrovi hodnì štìstí a zavìsil. Petr stál celý zkoprnìlý, sluchátko stále držel u ucha a poslouchal rychlý pøerušovaný tón, byl totálnì promoèený a znièený. Zavìsil a šel koupit atlas. Koneckoncù, mùže se hodit i pozdìji. Babice byla již vlídnìjší, jednak díky tomu, že na Petrovi docela slušnì vydìlávala a taky èistì ze škodolibosti. Vypadal vskutku žalostnì. Nasedl do auta a stiskl tlaèítko pro vysunutí støechy. Hnedle bylo uvnitø útulnìji. Rozložil atlas na kolenou a netrvalo dlouho a našel co hledal.
Kousek za vesnicí Bastek byla ještì jedna vesnice. Menší. Jmenovala se Bas. Byla to zrádná náhoda, že na zaèátku obou byly autoservisy. A že se jmenovaly tak podobnì. Teï ale musel Petr jednat. Rozhodl se Bastku se vyhnout a pøijet do Basti z opaèné strany. Projel tedy asi šest vesnic,v nichž nepochybnì vzbudil nemalý rozruch.
Nechápal, proè je Garáž devatenáct, èili pøedávací místo, v takové díøe. Minul ceduli s nápisem Bas, projel kolem asi dvaceti domù, jenž tvoøily vesnici a na opaèném konci nalezl autoservis. Mnohem ménì okázalý, než ten v Bastku, zato ovšem na jeho dvoøe stálo pár opravdu prvotøídních aut, všiml si nìkolika Porsche a jednoho Chevroletu. Pobíhalo tam nìkolik mechanikù a když zajel dovnitø, jeden z nich mu úslužnì otevøel dvíøka. Petr nehodlal riskovat. „Kde je tady šéf?“ zeptal se. Mladík ukázal na Chevrolet. Petr si všiml, že zpod nìj vyèuhují èísi nohy v montérkách. „Vy jste šéf?“ zeptal se noh. Zpod auta se vysoukal mužík pøipomínající soudek, celý èerný a ušmudlaný. „Ano to jsem,“ øekl, „co potøebujete?“ „Pøijel jsem tamhle s tím,“ Petr ukázal na své auto a chystal se pronést kouzelnou formulku, která ho snad už nezradí, „Chtìl bych nechat potáhnout sedadla beránèí kùží,“ pronesl pomalu, ale velmi dùraznì. Soudek se usmál. „V poøádku,“ uklidnil Petra, „volali mi, že s tím dneska možná pøijedete. Máte štìstí, autobus do Prahy jede za dvacet minut, ještì to stihnete.“ Vysvìtlil Petrovi podrobnì cestu na náves, kde autobus zastavuje. Pak ho doprovodil k vratùm a zmizel. Teï to zase šlo až neèekanì jednoduše. Byl zmatený, ale dal se urèenou cestou a
pøemýšlel, proè ho vùbec nenapadlo, jak se dostane nazpìt. A taky pøemýšlel, jestli ho pøece jen nìkdo nepozná. Po tom dobrodružném útìku z bytu na nìj byl jistì vydán zatykaè, nebo tak nìco. Ale nemìl moc možností. Ještì se tu mohl usadit a založit si tøeba farmu. Ale nìco ho táhlo zpìt. Tedy spíš nìkdo. Vysvitlo sluníèko a Petr brzy uschnul. Došel na náves, kterou pøedtím projíždìl a zanedlouho stál v hlouèku babek, zvìdavì si ho prohlížejících. „Kampak panáèku, kampak a kde jste se tu vzal v tomhle ustrojení?“ divila se jedna. „Pokazilo se mi auto,“ Petr se rozhlédl po celém tom shromáždìní, jakoby to øíkal všem, „takže musím jet dál autobusem.“ Babky se z nìj snažily vymámit ještì nìco, ale zarytì mlèel. S desetiminutovým zpoždìním pøijela rozhrkaná karosa, pøeplnìná vesnièany. Místní se s lidmi z autobusu zøejmì znali, ponìvadž se kolem ihned šuškalo a Petr nejednou zaslechl, jak nìkdo vykládá o nìm. Že se mu rozbilo auto, a že musí jet autobusem. Cesta probíhala znaènì stísnìnì. Každou chvíli autobus zastavoval a jeho kapacita se zdála být nekoneèná. Noví a noví lidé nastupovali a málokdo vystupoval. Petr nechápal, co mùžou tihle vesnièané hledat veèer v Praze, ale nehodlal se jich na to ptát. Když po hodinì jízdy autobus koneènì na Andìlu zastavil, divil se Petr, že jízdu
pøežil. Teï však byl sám v hlavním mìstì a nevìdìl, co má dìlat. A tak podruhé dnes vyhledal telefonní budku. Tentokrát se ozval Mauser a bez dlouhých øeèí vyzval Petra, aby sedl na vlak a jel okamžitì zpátky. Petr tedy sestoupil do podzemí metra a vynoøil se až na vlakovém nádraží. Z toho co zjistil, nemìl pøíliš velkou radost. Nejbližší vlak jel ve dvì ráno, zbývalo mu tedy dlouhých pìt hodin èasu. Na toaletì se pokusil dát se do kupy, vypadal však pøesto dost uboze. Pak si koupil lístek a sedl si do nádražní restaurace, kde se pozvolna upíjel plzeòským pivem. To bylo to nejpøíjemnìjší z celého dne. Mezinárodní rychlík se blížil ke státní hranici. Petr Doubal sedìl na sedadle v kupé druhé tøídy a pomalu støízlivìl. Když vešel celník, snažil se Petr tváøit zdravì, moc se mu to však nedaøilo. Celník v nìm však vidìl nejspíš sexuálního turistu, který se jel pobavit ráno za levný peníz do Srdce Evropy a veèer se vrací zpìt ze služební cesty k manželce a dìtem. Petrovi to ovšem bylo srdeènì jedno. Celníka zamìstnali dva další spolupasažéøi a potom zmizel. Petr opìt usnul a probudil se až v Drážïanech. Na nádraží si vzal taxík a udal adresu Mauserova domu. Taxikáø od nìj chtìl zaplatit zálohu, nìjak nevìøil jeho zbídaèenému zjevu. Když dojeli na místo, zaplatil a zazvonil na veliké
XII. Petr rozespale mžoural oèima a pozvolna se mu vybavovaly události uplynulého dne. Ležel v posteli v pokoji, který nikdy pøedtím nevidìl, pod peøinou tak lehkou, že ji skoro ani necítil; nìjakej nìmeckej šít, myslel si; byl celý vlhký potem a pøíšernì ho bolela hlava. A co ho pøekvapilo nejvíc, mìl na sobì úplnì cizí pyžamo. Ležel a koukal se do stropu a pøemýšlel, zdali ne nìj tøeba nemùže spadnout. Toèila se mu z toho hlava a tak se radìji pøevrátil a chvíli pro zmìnu zíral na polštáø s jakýmsi orientálním vzorem. Ozvalo se tiché zaklepání a dveøe se lehce pootevøely, jak se nìkdo snažil zjistit, zdali Petr ještì spí. Zavøel oèi a rozhodl se pøedstírat spánek. Aby tomu dodal dùvìru, zaèal hlasitì chrápat. Vstoupila Martina a zeširoka se rozesmála, políbila ho na èelo. „Vstávej, simulante! Pár lidí by si s tebou rádo promluvilo!“ volala vesele. Petr otevøel oèi a na chvíli ji k sobì pøivinul. Martina mu ukázala na židli, kde leželo jeho obleèení. „Jak to, že je to èistý?“ lekl se Petr, „Vždy jsem pøijel v noci, teï je ráno a nemoh' to nikdo vyprat, kde to sakra jsem?“ køièel a hlava se mu toèila. „Petøíèku, teï je opravdu ráno,“ vysvìtlovala mu klidným medovým hlasem, „ale ty jsi celý vèerejšek prospal.“ Petr na ní koukal, jakoby jí znièehonic
narostly rohy. Pak si ale znovu uvìdomil pøíšernou bolest hlavy a pochopil, že to není jen kocovina, skuteènì asi prospal vèerejšek a noc. Martina mu ukázala koupelnu, pak se na nìj usmála a zavøela za sebou dveøe. Rozhodl se tedy provést hygienu a po mìkkém béžovém koberci; který jistì musel stát aspoò milion; vešel do koupelny. Byl už trochu zvyklý na rùzná pøekvapení, pøesto ho ohromil už jen sám ten fakt, že má pomìrnì malý pokojík vlastní koupelnu se záchodem. A když se potom ocitl v místnosti s obrovskou vanou, umyvadlem ve tvaru moøské mušle, se sprchou a zrcadlem velikým jak výloha, zùstal jen koukat s otevøenou pusou. A najednou uslyšel otcùv hlas, který k nìmu promlouval zevnitø bolavé hlavy. „Zvykej si, synku. To je teï tvùj nový svìt. Budeš bohatý a už nikdy se nebudeš muset válet ve špínì. Zvykej si. Jsem na tebe hrdý…“ Chtìl na to nìco øíct, ale najednou hlas zmizel a on zùstal v tom pøepychu sám, malièký. Chvíli koukal do zrcadla na svùj obraz navleèený v cizím, o èíslo vìtším, pyžamu a pak zaèal napouštìt vanu horkou vodou. Otevøel skøíòku a našel v ní šampón, mýdlo, ruèníky a holící potøeby. To se hodí, øíkal si a všechno to postavil na okraj vany. Pak si všiml ještì jakési dózy plné tablet podélného tvaru. Pøièichl k nim a ucítil libou vùni louky. Vhodil jednu tabletu do vany a ona zašumìla a zaèala barvit vodu do rùžova. Zalíbilo se mu to, vzal další a hodil jí do bublající láznì.
Když bral do ruky asi sedmou, rozmyslel si to, dal jí zpìt a se zájmem se zadíval na vodu ve vanì. Ponoøil do ní prst, ale nevidìl ho, zmizel v sytì rùžové kapalinì. „Oni ti Nìmci mají nìco do sebe,“ zamumlal, svlékl se a vlezl do vany. Cítil, jak se mu celé tìlo uvolòuje a omamující vùnì ho úplnì zbavila bolestí hlavy. Ocitl se v úplnì jiném svìtì, bìhal po louce a v dálce uvidìl Martinu. Zamával na ní a ona se k nìmu rozbìhla. Objímali se, a pak bìhali spolu, válely sudy a vyhazovali do vzduchu trsy trávy… „Ty blázne, ty idiote!“ øval Dan a Petr se probíral z poblouznìní. Zamžikal a spatøil svého dobrodince, jak se nad ním sklání, v oèích malé ohníèky. „Co je, proè sem lezeš?“ divil se Petr, stále ještì napùl na louce plné omamných vùní. „Tak se, ty vole, podívej!“ køièel Dan. Petr se posadil a pohled na podlahu do definitivnì probral. Celá zem byla jakoby o deset centimetrù výš a rùžová. Sytì rùžová a vše, vèetnì Danových nohou se v ní ztrácelo. Iluze pevnosti se ale rozplynula, jakmile se Dan pohnul a rozvíøil tím rùžovou hladinu. Petr se podíval po pøíèinì té potopy, ale nenacházel ji. Nechápavì kroutil hlavou. „Když hodláš ve vanì spát,“ trochu klidnìji ho pouèoval Dan,“ nehledì na to, že se mùžeš utopit, bych ti doporuèoval vypnout vodu!“
„Ale já ji vypnul!“ ohradil se Petr, „Ne, já ji vypnul“ ostøe ho uzemnil Dan, „A mùžeš mi vysvìtlit, co to je, a proè má ta voda takovou barvu?“ Petr mu vysvìtlil, jak našel tablety, které pak naházel do vody. Dan se pøebrodil ke skøíòce a vytáhl dózu a chvíli se na ní díval. „Use only one tablet to bath!“ øval na Petra, „No a,“ divil se Petr, který vùbec nerozumìl, „Ty vole, ty pitomej blázne, to znamená, že máš používat jenom jednu tabletu a tys jich tam narval šest! Víš co to obsahuje? Je v tom konopnej extrakt, normálnì se to kouøí, chápeš, hašiš, tráva, je to omamný a mùžeš tam toho dát jen trochu a ty tam narveš šest tablet, moh' ses utopit!“ „Když já neumím anglicky,“ nevinnì odpovìdìl Petr. Dan mávl rukou, vyzval ho, a se obleèe a odešel. Petr vypustil vanu, ve sprše se opláchl a umyl si vlasy a pak s ruèníkem kolem pasu vstoupil do pokoje. Koberec, který pøedtím tak obdivoval se stal rùžovou houbou a když na nìj vstoupil, vydával odporné èvachtavé zvuky. Petr se otøásl, vzal ze židle své obleèení a oblékl se na posteli. Pak bosky pøešel pokoj a otevøel dveøe. V dlouhé chodbì už pracovalo asi deset lidí na likvidaci rùžové vody. Na nìkolik z nich si vzpomínal z veèera u bazénu. Naštìstí byla
podlaha z kachlièek. Všichni se na nìj zadívali s opravdovým zájmem a Petr se zaèervenal. „To ste ještì nevidìli trocha vody, skopèáèkové?“ pronesl na jejich adresu èesky. „No jen se tužte!“ dodával si odvahy a sešel do pøízemí. Tady už bylo vody míò, nebo spíš už byla uklizená. Pøesto i koberec v hale dopadl podobnì jako ten v pokoji. Petr si pøedstavoval co mu asi udìlají. Zabijou mì, urèitì mì zabijou, oni zabíjejí pro menší vìci, šlo mu hlavou. V køesle tam sedìla Martina a smutnì se na nìj koukala. „Máš jít nahoru, èekají na tebe. Je to v druhým patøe, nad tou potopou…“ „Martino, já…“ omlouval se „Máš jít hned nahoru!“ køikla na nìj. Petr se otoèil a smutnì pohlédl, jak sedí zaboøená do køesla, nohy na stolku, aby si je nemusela máèet v té rùžové kobercové hmotì. Znovu tedy prošel kolem úklidové èety a vystoupal výš. Pøed dveømi do jedné z místností èekal Dan a pozval ho dál. Byla to elegantnì, ale vkusnì zaøízená pracovna, s velkou knihovnou, obrazy v honosných rámech a starožitným stolem, na kterém stál moderní poèítaè. V køeslech sedìlo nìkolik mužù, Petr napoèítal sedm a u stolu sám Mauser, na vyvýšené židli, aby s tou svou zakrslou postavou vùbec byl za tím obrovským kusem nábytku vidìt. Všichni se na Petra mraèili. „Sednìte si, Herr Dubal!“ a ukázal Petrovi na židli stojící tak, aby na nìj všichni pohodlnì
vidìli. „Tady ti pánové,“ ukázal na shromáždìní v køeslech, „jsou z øeditelství a sešli jsme se tu proto, abychom zhodnotili, jestli jste se osvìdèil.“ Zahájil zøejmì dlouhou øeè Mauser. Petr se zachvìl. „Jeho excelence Herr von Goldgrubes vám pøed tøemi dny dal úkol,“ pokraèoval zakrslík, „ který nám mìl ukázat, zdali se hodíte do naší spoleènosti, nebo zda by bylo lepší se vás, ehmm… zbavit.“ Tak pøece, øekl si Petr a snažil se najít útoèištì u Dana, ten se ale tváøil stejnì ustrašenì jako Petr. Mauser si toho ale nevšímal. „Dostal jste za úkol dopravit automobil znaèky Ferrari z Drážïan do garáže èíslo devatenáct. Povìzte nám, jak jste dosáhl toho, že se vám podaøilo to, co dosud nikomu,“ vyzval Petra a ten jim popsal celou cestu, vynechal ovšem takové drobnosti, jako že nejdøív se pokusil pøedat auto vydìšenému automechanikovi v Bastku, nebo že se v Praze na nádraží parádnì opil, a jeho soudci jen uznale kývali hlavami. Když skonèil, Mauser a ostatní se už tváøili vlídnìji. „Vidím, že máte skuteènì nìco, co vìtšina našich agentù postrádá a že, jak tvrdil Herr Dan, jste opravdu odborník. Pánové, co si myslíte vy?“ a obrátil se k mlèícím mužùm v køeslech. V jednom rytmu shodnì zakývali hlavami. „Takže myslím, že Jeho excelenci mùžeme vzkázat, že jste se osvìdèil, Herr Dubal.“
S tìmito slovy se soudci zvedli a beze slova zmizeli z místnosti. Zùstal jen Dan, Petr a Mauser. „A teï se musíme domluvit, jak to udìláme s tou potopou, Herr Dubal.“ ledovì prolomil vzniklé ticho Mauser.
XIII. Dan odjel zpátky do Èech hledat nové spolupracovníky. Na Petrovu otázku, zda se nebojí, že bude odhalen, odpovìdìl, že se bojí, ale že je to jediné co se s tím dá dìlat. A tak si novopeèený pašerácký hrdina užíval pohostinnosti Mauserova drážïanského sídla. Trapnou událost s kobercem pøešli mlèením a v Petrovì pokoji se objevil nový, pravdìpodobnì mnohem levnìjší. S Martinou si byli èím dál bližší a Petr pozvolna ztrácel chu úèastnit se nìjakých dalších dobrodružných podnikù. Byl by ochoten se usadit i v nenávidìném Nìmecku, kdyby s tím Martina souhlasila. Jenže v tom byl až po uši. Zbývalo jen pár dnù volna. A potom další veselé pokraèování života mimo zákon. Docela si na život v pøepychu zvykl. Veèeøívali v luxusních restauracích, Martina ho nauèila jíst humry, které si oblíbil. Fascinovalo jej, když byl èíšníkem zaveden k akváriu, ve kterém se tito moøští korýši bezelstnì procházeli a Petr nad jedním z nich svým prostým „das“ podepsal rozsudek smrti. Pùl hodiny poté ho mìl na talíøi. Dobøe míøenou bankovkou dokonce pøesvìdèil personál kuchynì, aby se smìl na pøípravu humra dívat. Sledoval, jak korýše ponoøili do bublající vody, on se nìkolikrát v køeèi otoèil, zrùžovìl a bylo po nìm. Za pár minut ho vytáhli, obložili
zeleninou a „Guten Appetit!“. Oblíbené Camelky nahradily luxusnìjší znaèky. Ale nekouøil už tolik a zvykal si na doutníky. Martina na nìj byla pyšná. Mafián jako ze škatulky, oblek od Versace, veliká støíbrná pistole v pouzdøe v podpaží. Navštívil i velmi prestižní lazebnický salon, nebo Fräulein Hüpert nedùvìøoval. Vypadal velmi kultivovanì a byl si jist, že takhle by ho nepoznala ani jeho matka, pakliže by byla støízlivá. Když se vrátili z veèeøe, promilovávali s Martinou celé noci a spali skoro až do obìda. Jenže èas se krátil. Šestnáctého se vrátil Dan. „Tak jak jsi pochodil, èlovìèe?“ zeptal se ho na uvítanou Petr. Dan na nìj nevìøícnì zíral. „Co se to s tebou stalo?“ „Ehmm, øeknìme, že jsem se zkultivoval..?“ Dan ho nìkolikrát dokola obešel, zkusil kvalitu látky saka, znalecky zaèichal a ohodnotil parfém. „Pùjdeme si sednout do zahrady?“ vyzval ho Petr, poté co mu nechal dostateèný èas seznámit se s jeho novým já. Usadili se v renesaèním altánku v pohodlných køeslech a Petr Danovi nabídl doutník. „Na co si to tu proboha hraješ?“ zeptal se. „NA NIC SI NEHRAJU!“ pronesl velmi vážnì Petr, „jen už nejsem a nebudu ten plachý a
vystrašený…“ Danùv smích ho pøerušil. „Bál jsem se, že už to nejseš ty, že tì ta ženská doèista pobláznila, ale jak tì tak poslouchám, tak mì to uklidnilo. Poøád jsi to ty.“ Petr se zakabonil, ale vzápìtí se zase rozesmál. „Tak už vyprávìj, èlovìèe!“ dotíral na Dana. „Ono není celkem o co stát,“ zaèal, „prostì jsem jen kontaktoval starý známý a ty kontaktovali svoje nový mladý lidi. Doufám, že na nì bude spoleh.“ „A co policie, mìls nìjaký problémy?“ „Ne. Za prvý Fräulein Hüpert umí fakt zázraky a za druhý to policajti dávno zabalili. Nemaj prachy na to, aby nás hledali tak dlouho. Navíc, od toho tunelu, kde jsme se jim ztratili, po nás nemaj' ani stopu. Jsou vyøízený, tak o tom radìji mlèej'. Víš kolik vìzòù jim každoroènì zdrhne?“ „Ne, nevím,“ pøisvìdèil Petr. „No vidíš, v televizi ti to neøeknou. Je to nejvìtší státní tajemství!“ Petr nevìøícnì hledìl a snažil se s tím faktem vyrovnat. „Øeknou ti to maximálnì, když nìjakýho pošuka chytìj'.“ Martina jim pøinesla láhve plzeòského piva a pøisedla si. „A jak se sem ti lidi dostanou?“ „Tak to už je jejich vìc. Do zítøka do rána se maj' nahlásit v kasinu.“ „U Goldfingera?“ „Ale ne, máme tam ubytovnu pro nižší
šarže.“ Petr se už radìji na nic neptal, aby se zas nevrátil ke své døívìjší image hloupého chlapeèka a radìji vydatnì usrkával plzeòského piva.
XIV. Pøed restaurací Rot Bock zastavil dlouhý èerný mercedes. Pomalu se stmívalo a vùz budil dojem, že patøí do tmy. Kouøová skla zabraòovala pohled dovnitø a tak si náhodný kolemjdoucí mohl nanejvýš domýšlet, kdo v autì asi sedí. „Pojï pryè, zas òáký mafiáni,“ zaslechl Petr starší paní s malým dítìtem, když mu øidiè otevøel dveøe. Usmál se na ní, ale odmìnila ho jen pohledem plným smíšeného strachu a nenávisti. Petr si povzdychl. Za ním vystoupila Martina, Dan a Fräulein Hüpert. „Už je tam?“ zeptal se Dan lokaje u vchodu. „Ještì ne, pane.“ Pokud byl Petr z posledních dnù zvyklý, jídávat v luxusních restauracích, Rot Bock ho totálnì šokoval. Ani ve svých nejodvážnìjších pøedstavách si nedokázal pøedstavit nìco takového. Závìsy na zlatých oknech, protkané zlatými nitìmi, stoly z ušlechtilého døeva, podušky, jak jinak než zlaté, pøíbory ze zlata… I personál mìl zlaté uniformy. Nedivil se, že se tu Goldfingerovi líbí. „To je Goldfingerova restaurace,“ naklonil se k nìmu Dan. Zavedli je do zlatého salónku. Když èíšník cvakl zlatým vypínaèem, oslnivá záøe Petra témìø oslepila. Pìt obrovských lustrù viselo ze stropu a žárovky místnost zalily zlatým svìtlem. Salónek nebyl pro efekt omítnutý, nebo i cihly byly zlaté. Posadili je k dlouhému stolu, jaký znal Petr
z historických filmù. Spoèítal tøicet míst a jedno v èele. „Kde proboha ten èlovìk vzal tolik penìz na tohle!“ Petr udìlal rozmáchlé gesto, aby do nìj zahrnul celý salónek. „Byl v životì šikovnej,“ zazubil se Dan. Objevil se èíšník. „Dá si panstvo aperitiv, než se sejde celá spoleènost?“ Svornì pøikývli. „Moravian sherry,“ pøedstavil jim èíšník podnos, na nìmž stály ètyøi sklenky s tekutinou naoranžovìlé barvy, „sklep Velké Pavlovice, roèník 1979.“ Dal každému po jedné, uklonil se a zmizel. „To je pozornost podniku, že nám dává èeský pití?“ ušklíbl se Petr. „Ne,“ usadil ho Dan, „jedna z posledních zásilek, kterou jsme doruèili šla opaèným smìrem. Kamion vína z Moravy, exkluzivnì pro Goldfingerovy restaurace.“ „On jich má víc?“ lekl se Petr. „Sedm,“ odpovìdìl Dan, „láhev toho, co pijeme má cenu asi patnáct tisíc korun.“ Petr polkl naprázdno. Zvykl si už utrácet euro, ale v korunách poøád ještì pøemýšlel pøi zemi. „V téhle hospùdce ta jedna sklenice pøijde v pøepoètu na sedm tisíc korun.“ Petrovi pøejel mráz po zádech a pøedstavil si svou matku, s plácaèkou borovièky za ètyøicet. „Tak na zdraví,“ pronesl pøípitek a snažil se nemyslet, kolik penìz do sebe vyprazdòuje.
Doufám, že to nebudu muset platit, øekl si v duchu. Sherry mu docela chutnalo, pøestože byl zvyklý spíše na pivo. Petr se necítil zrovna nejlíp. Všechno to zlato kolem a pøedstava dalšího setkání s tím protivným samolibým von Goldgrubesem, èi jak se ten šašek jmenoval. Když vidìl tu nádheru, uvìdomil si, kolik ten èlovìk asi má penìz. A peníze znamenají moc. A není radno si zahrávat s mocným èlovìkem. Bude se radìji držet stranou. Opìt vstoupil zlatý èíšník a oznámil, že zbytek vážené spoleènosti právì dorazil. „A vstupují jednotlivì, budu je pøedstavovat,“ øekl Dan a èíšník uctivì pokýval hlavou. Dan dopil zbytek sherry a objednal láhev vína. „Zabrousíme do Itálie, co øíkáte,“ zeptal se Dan. Martina se usmála a stiskla pod stolem Petrovi koleno. Vìdìla, co s ním víno dìlá. Ale objednat si pivo tady, by mohlo Petra stát možná i krk. „Když Goldfinger hostí,“ pošeptala mu, „a to dokonce i když tu není, pije se to nejdražší. Jinak by se urazil a to bych ti nedoporuèovala.“ Shodli se na Itálii. „Máme tu výborné Bricco Mondalino, nebo Bata Siolo…“ vyjmenovával èíšník. „Bata Siolo, to je ono,“ rozhodl Dan. „Ta stojí kolik?“ naklonil se k nìmu Petr. „Moc ne. Teda tady asi pìt tisíc, u nás tak sedm set.“ Èíšník donesl láhev, nalil Danovi k
degustaci a ten spokojenì kývl. Petr se napil a cítil, jak se mu z ušlechtilého nápoje dìlá nevolno. Snažil se nedát na sobì nic znát, ale Martinina starostlivá tváø mu napovìdìla, že pøed ní nic nezùstane skryto. Vstoupil první nováèek. „Bedøich Horáèek,“ pøedstavil ho Dan. Malý, zavalitý èlovíèek s oblièejem plným podkožního tuku. Petr pøemýšlel, k èemu se asi mùže hodit. „Skvìlý zámeèník,“ pokraèoval Dan, „bohužel špatný sólista. Pìt let na Borech za nìkolik loupaèek. Poradí si i s elektronickými zámky, alarmy, s rùznými poplašnými zaøízeními…“ Petrovi se líbilo, jak Dan pøecházel do spisovné øeèi, když mluvil formálnì a bezdìky se tomu musel zasmát. „Saša Rus,“ další zámeèník, mnohem mladší, spíš sportovní postavy, „v souèasné dobì teprve tøetím rokem v uèení u pana Horáèka.“ Dan znal své lidi a Petra napadlo, jak jsou pøedem instruovaní. Vstupovali a pøedstavovali se po jednotlivých profesích a sedali si vedle sebe ke stolu. Dva zámeèníci, ètyøi exkluzivní øidièi, dva mohutní Ukrajinci pro všechny pøípady a jeden Èech, který si s nimi v nièem nezadal a mechanik. „Teï vážení pøátelé, zlatý høeb veèera,“ ohlásil Dan, „paní Ave Mlcoch-Kirtz, mistrynì v zacházení s nejrùznìjšími zbranìmi.“ Vstoupila vysoká štíhlá žena, s krátce støiženým èerným mikádem. Mìla na sobì dlouhé veèerní šaty a byla
první osobou, kromì personálu, která sem Petrovi zapadala. Luxus z ní pøímo vyzaøoval, i když kromì velkých zlatých (jak jinak!) náušnic na sobì nemìla žádné šperky. Zadíval se na ní asi pøíliš dlouho, protože Martininy prsty se mu zaryly do stehna. Usmál se na ní a jemnì jí to oplatil. „A nakonec, to nejpøíjemnìjší, jemná stvoøení, která nám budou ošetøovat rány, vaøit a zpøíjemòovat dlouhé chvíle po akci, až se budeme skrývat pøed justicí: sleèny Monika, Petra a Erika.“ Vstoupily najednou. První dvì byly brunetky, typické Èešky, skuteènì milá spoleènost, pomyslel si Petr. Mìly na sobì vyzývavé šaty s hlubokými dekolty a i když zdaleka nedosahovaly krásy paní Eve, nebo Martiny (Petr se teï štípl sám), pøesnì vystihovaly onen pojem zpøíjemnìní dlouhých chvil. Tøetí byla blonïatá Nìmka a Petrovi pøipadla obyèejná. Ale takové asi taky potøebujeme, pomyslel si. „A teï mi, dámy a pánové dovolte,“ zvedl se Dan, „abych vám novì pøíchozím pøedstavil zde sleènu Martinu,“ Martina se poslušnì zvedla a usmála se, „èerstvou absolventku Mauserova polygrafického lycea. Bude nám zajišovat doklady, peníze a všemožné byrokratické záležitosti. Fräulein Angelika Hüpert z vás bìhem chvíle udìlá nìkoho úplnì jiného. A ještì je tu mùj zástupce,“ Petr se zvedl, „pan Petr Doubal, odborník na legální pøechody hranic s falešnými doklady, ale andìlskou tváøí. Proveze cokoliv.“
Výrazy uznání se objevily pøedevším na starších tváøích. Až mì chytí, budeš mít po ptákách, smál se Petr v duchu Danovì propagandì. Dan se naklonil k èíšníkovi a cosi mu potichu øekl. Petr si prohlížel všechny ty nové tváøe a doufal, že jim lze vìøit. Ale Dan ho zatím nikdy nezklamal a pùsobil dojmem èlovìka, který ví, co dìlá. „Dámy a pánové, pan Bernhard Christer Wolfgang von Goldgrubes,“ oznámil náhle malý mužík v uniformì lokaje, naèeš otevøel malé dveøe, kterých si pøedtím Petr vùbec nevšiml. Malá útlá postava, celá zlatem odìná, vstoupila do místnosti a rozhostilo se ticho. Goldgrubes se posadil do èela a svým zvuèným hlasem všechny pøítomné pozdravil. Pak zatleskal a Petr si znovu pøipadal jako v nìjakém støedovìkém filmu. Místnost se zaplnila èíšníky, èi spíše poskoky. Na zlatých talíøích nesli vybrané pochoutky: kuøata nadívaná mandlemi, urožnìného kance, srnèí peèeni, pro vegetariány mísy zeleninových pochoutek, jimiž by nepohrdl ani tak zarytý milovník masa, jakým byl Petr. A všudypøítomné lahve s vínem. Petr byl rád, že koneènì vyprázdnil svoji sklenku, ale jen ji odložil, stála na jejím místì nová plná. „Jezte a pijte, mluvit budeme potom!“ vyzval je vlídnì hostitel a pozvedl èíši s èerveným vínem k pøípitku. Petr se s odporem trochu napil. „Ale pane Dubal, až do dna, nestyïte se!“
zpozoroval ho Goldfinger a pravdìpodobnì to tentokrát myslel dobøe. Petr se ale neodvážil ho neuposlechnut a poslušnì sklenku vyprázdnil. Pøesnì dle oèekávání se za nìkolik vteøin objevila nová plná, atak si usmyslel, že si už vína nebude všímat a když nebude ubývat, nebudou mu už ani dolévat. Naložil si na talíø trochu srnèího, jedno kuøátko s mandlemi a porci dozlatova (!) opeèených brambor. Jeho žaludek mìl velkou kapacitu a v dobách nouze se nauèil, že když jídlo je a je ho dost, má se najíst až k prasknutí. Spoøádal celé kuøe za pìt minut a setkal se s obdivným pohledem zámeèníka Horáèka, který do sebe tou dobou ládoval už druhé. Všichni se chovali tak vybranì, až to Petra zaráželo. Vždy to byli lupièi, vydìraèi a možná i vrazi! A chovali se lépe, než smetánka pøi veèeøi s královnou. Goldgrubes našel zøejmì v Petrovi nìjaké zalíbení. „Herr Dubal, vy vùbec nepijete!“ vybízel ho „To je od vás, Danielek mi ho dovezl. Cabernet Sauvignon, roèník 1982.“ Dobrý roèník, pomyslel si Petr, když mu úslužný èíšník pøinesl další sklenku. To jsem se zrovna narodil. S povzdychem do sebe nalil drahé víno a kromì toho, že zaèal pociovat znaènou opilost, jeho žaludek se zaèal pronikavì bouøit. Vypil sklenku do poloviny, vìdom si toho, že víno se nedolévá, dokud není dopité a snažil se zaplnit si útroby
nìèím pøíjemnìjším. A tak si naložil ještì trochu kanèího. Jídlo bylo znamenité a skuteènì na víno za pár okamžikù zapomnìl. Zapomnìl i na uhranèivé oèi paní Eve, dokonce i na Martinu i na to kde je. Cpal do sebe další a další kusy masa a s úsmìvem zjistil, že i velký jedlík Horáèek už nemùže a Petr byl stále pøi síle a pøi chuti. Až jemný Danùv dloubanec do boku ho upozornil, že zapomíná na etiketu. „Žereš jako prase, mírni se,“ napomínal ho pøítel. Petr aè nerad dojedl posledních pár soust a oproti pùvodnímu plánu si už nepøidal, i když na stole toho bylo poøád dost pro ještì další podobnou hostinu. Goldfinger se na nìj významnì podíval a tak Petr radìji dopil zbytek vína a opìt se mu udìlalo nevolno. A víc než pøedtím. Èíšníci jako mravenci bleskovì odnesli prázdné talíøe i zbylé jídlo. Goldgrubes zatleskal a objevili se znovu a každému nalili digestiv jakýsi nažloutlý žaludeèní likér. Zároveò se na stole objevil i další chod dva obrovské dorty, jeden ve tvaru èeské vlajky a druhý ve tvaru nìmecké. „Na naše spoleèné podnikání!“ pøipil Goldgrubes a všichni do sebe obrátili likér. Už, když pøed Petra malou stopku se žlutou tekutinou položili, vìdìl, že by to nebyl nejlepší nápad, napít se. Když ale všichni pøijali nápoj s pochvalným mruèením, i on se tváøil, jako že po nièem na svìtì netoužil víc. Obrátil ho do sebe a rázem vìdìl, co se v nejbližších chvílích
stane. Naklonil se k Danovi: „Ehm, kde jsou tady záchody?“ šeptal. „Ty vole, to myslíš vážnì?“ „Dìlej, budu zvracet,“ Dan se chytl za hlavu. „Musíš stoupnout a slušnì se omluvit, že na chvíli vzdálíš a pak dùstojnì odkráèet. Záchody jsou hned za dveøma doleva.“ Petr pokýval hlavou a s tìžkým pøemáháním se postavil. Žaludek se mu bouøil èím dál víc, pøipadal si, jakoby mìl moøskou nemoc. Celá místnost se s ním houpala a jen tak tak se držel na nohou. „Panstvo promiòte,“ omlouval se, „ale já se musím…“ A v ten moment povolily všechny svìraèe, které dosud zadržovaly bohatou veèeøi v žaludku… Petr se prohnul a (Dan mu pozdìji prozradil, že až teï pochopil, proè se tomu øíká šavle) elegantním pùlobloukem poslal všechno, co ten veèer spoøádal zpátky na stùl. Lépe øeèeno pøímo na dort ve tvaru nìmecké vlajky, který stál pøed ním. Bylo tam skuteènì vše, kuøe, srnèí, kanec, dozlatova opeèené brambory, spousta peèiva a mandle jako ozdoba nahoøe. Celý salonek se asi na minutu ponoøil do ticha, které pøerušoval jen tìžce oddychující Petr, kterému se sice fyzicky ulevilo, ovšem pohled na strnulého Goldfingera ho vydìsil. Teï vytáhne pistoli a na místì mì zastøelí, øíkal si. Tak by to aspoò správný gangster udìlal. Petrovi se zatoèila hlava.
„Pane Goldfingere, moc se omlouvám, jen se mi udìlalo trošku špatnì,“ vysoukal ze sebe opilým hlasem a než si staèil uvìdomit, že tohle øíkat nemìl, ztratil vìdomí a sesunul se Martinì k nohám.
XV. Petrovi se zdálo, že kolem nìj nìkdo chodí a tak otevøel oèi. Bylo ráno, slunce ještì moc nepražilo. Okna dokoøán. Martina ihned zpozorovala, že se probudil. Byl ve svém pokoji, ve své posteli, proboha, co se to stalo? zdìsil se. Posadil se a v tu chvíli si uvìdomil svou šílenou kocovinu. Z úst se mu vydral bolestný sten. Martina byla hned u nìj a pohladila ho po vlasech. „Máš štìstí, žes omdlel,“ vysvìtlovala mu, „Goldfinger tì chtìl zprvu zabít, po tom, cos mu tak øekl.“ „Já jsem mu tak øekl?“ nevzpomínal si Petr. Z událostí minulého veèera si nepamatoval zdaleka všechno. „Jo, øekl. Poté, co ses mu vyzvracel na dort.“ „Já, na dort?“ poøád si nemohl vzpomenout. „Jo, mìl tvar nìmecké vlajky. Bylo to velmi pùsobivé.“ „Já se na nìj vyblil?“ „Jo. Naprosto elegantnì.“ „Já jsem blbec,“ zhodnotil se Petr a zaboøil hlavu do polštáøe. „A co se stalo potom?“ zeptal se. když se asi po minutì odvážil vylézt. „Nejdøív na tebe øval, ale když mu nìkdo øekl, že se dusíš, zavolal jakéhosi doktora, ten tì
prohlídl a øekl, že je to slabá otrava alkoholem…“ „Jenom slabá? Panebože, vždy si nic nepamatuju, ale klidnì jsem moh' umøít!“ blekotal rozèílený Petr. „Ale ty blázínku, prostì jsi to pøehnal,“ usmála se na nìj, „no a ten doktor øíkal, že tì máme umýt a nechat vyspat. Že asi budeš ještì zvracet, tak a tì hlídáme, no a tak tì hlídám. Ale tys spal klidnì jako nemluvnì.“ „Jo, jenže toho draka co teï mám, toho bych teda nemluvnìti nepøál. Možná by se hnedka nauèilo mluvit. Víš co, ono by tu bìhalo a øvalo ‚Mamí, né, já už budu mluvit, jen né pití, mamí né!' tohle by dìlalo nemluvnì s takovou kocovinou!“ pøehánìl Petr a Martina se smála. „Goldfinger naøídil odnýst oba dorty,“ pokraèovala, „a když jsme mu vysvìtlili, že prostì nesnášíš víno, zamumlal nìco, jako žes to mìl øíct a pak nad tím mávnul rukou. Žes mu øek' Goldfinger, na to doufám zapomnìl. Pak zaèal jeho pøedem pøipravenej projev k nováèkùm.“ „A co øíkal?“ dychtil Petr. „Takový kecy o loajalitì, spolehlivosti a o tom, co se stane se zrádcema a podobnì. Nic dùležitýho. Jen s Danem se trochu chytli, že prej místo patnácti nabral sedmnáct lidí a chtìl vyhodit ty dvì holky Moniku a Petru, že jsou zbyteèný, ale pak zjistil, že toho moc vìdí a že by je asi musel zabít, tak nad tím nakonec mávl rukou.“ „Hodnej chlap,“ ocenil Petr.
Petr se v koupelnì dal do poøádku a potom pomalu a dùstojnì sešel dolù do jídelny. Èekal, že se mu budou smát, ale jeho nìmeètí pøátelé dìlali, jakoby se nic nestalo. „Upøímnost nade vše,“ procedil Petr skrz zuby na Martinu, èekající na nìj u stolu. S námahou a odporem snìdl kus suchého chleba a vypil šálek kafe. Jeho blonïatý andìl ho soucitnì pozoroval. „Co takhle, zaplavat si,“ navrhla Martina, „osvìžíš se, bude ti líp.“ „To není špatný nápad,“ souhlasil Petr. Došel do svého pokoje a pøevlékl se do Mauserových plavek, které ještì nevrátil. Když potom spatøil Martinu v plavkách dole u bazénu, znova zatajil dech. Neudržel se a rozbìhl se za ní. Usmála se na nìj. Chtìl ji obejmout, ale místo toho mu na mokrém okraji bazénu podjely nohy a on se i s ruèníkem kolem krku a sandály na nohou zøítil do studené vody. „Tomu øíkám osmìlení!“ smála se Martina, když se vynoøil. Pøipadal si jako blbec. V nose mìl vodu a bolel ho, oèi ho štípaly od chlóru. Mìl toho dost. Vylezl po schùdkách, hodil ruèník na zem a ztìžka dosedl na køeslo. Tomu se to asi nelíbilo a složilo se s ním. „Do prdele!“ øval Petr vztekem i bolestí. Martina byla smíchy ohnutá v pase. Petr spravil køeslo a opatrnì se do nìj posadil. Pozoroval, jak se Martina elegantní šipkou skoèila do vody, kam
on tak neohrabanì spadl. Oèima hltal, jak plave, pøál si být tam s ní, ale své smùly se bál víc. Martinu ale plavání samotnou nebavilo, za nìkolik minut vylezla a sedla si obkroèmo Petrovi na klín. Voda jí kapala z dlouhých vlasù. Trochu se klepala a naskoèila jí husí kùže. Petr sledoval její vzdouvající se òadra a pocítil známý tlak ve spodních partiích tìla. Všimla si toho a s nevinným úsmìvem sebou zaèala vrtìt. Petr sténal blahem. Zaboøil jí ruku do vlasù a mocnì jí políbil. Teï už sténala i ona. „Pojï nahoru,“ pošeptal jí do ucha. Zvedla se a vzala ho za ruku. Utíkali do Petrova pokoje. V pøízemí doposud rokovalo nìkolik Mauserových lidí o bùhvíèem,ale dìlali, že je nevidí. Zùstala po nich mokrá cestièka, která konèila až u Petrovy postele. Martina Petra povalila a strhla mu plavky. Chvíli ho jemnì kousala po celém tìle až zaèal køièet. „Pššš,“ šeptala Martina a svlékla si plavky i ona. Hroty bradavek trèely vyzývavì proti Petrovi. Nasedla na nìj a strèila mu prst do úst. Petrova kocovina byla pryè. Uchopil jí kolem bokù a rytmickými pohyby brzy oba v orgastické køeèi vyvrcholili. Leželi skoro hodinu bez hnutí a beze slov, Petr a Martina schoulená k nìmu bokem. Probralo je rázné zabušení na dveøe. „Vy dvì hrlièky, je èas odjezdu!“
Byl to Dan. Martina si pùjèila Petrùv župan a odbìhla do svého pokoje a on se zatím v klidu oblékl. Vzal si elegantní bílé sako, lehkou košili a kalhoty, koupené pøed dvìma dny. Za ètvrt hodiny stál pøed domem, kouøil doutník a èekal na Martinu. Objevila se zanedlouho, v patách za ní Dan a Fräulein Hüpert. „Pojedeme?“ zeptal se Petr. Dan mlèky ukázal na tentýž mercedes, jakým jeli vèera do restaurace Rot Bock. Petr pomohl Martinì s taškou, šibalsky se na ní usmál a vykroèil k autu. Øidiè je zavezl do známé garáže, kde pøed nìkolika týdny zaèal Petrùv pašerácký život. Pøipadalo mu to ale jako vìènost. Teï tu ovšem nebylo tak prázdno. Parkovalo tu mnohem více aut, dokonce i nìkolik èeských Felicií a postávali tu jeho vèerejší spolustolovníci. „Jsme tu všichni,“ zeptal se Dan a i po souhlasné odpovìdi gorily Andreje Kališova si radìji pøítomné pøepoèítal. „Takže,“ zaèal velký šéf, „abychom zabránili pøípadným bolestným hromadným ztrátám, udìláme teï celkem deset skupinek. Každá pojede jinou trasou, nìkteøí pojednou dokonce spodem pøes Rakousko. Nikdo si nás nesmí s nikým spojovat. Navíc, potøebujeme domù dostat co nejvíc aut do základu. Svou identitu jste zapøeli tím, že jste se dali k Vermögen. Nyní máte nová jména a falešné
doklady. Kromì toho, všechna tato auta jsou kradená...“ Zatímco Dan mluvil, všiml si Petr, že každou chvíli na nìj nìkdo upírá zrak. „To je strašnej trapas,“ pošeptal Martinì. Stiskla mu ruku, aby mu dodala odvahu. „…máme velmi kvalitní výsledky, co se týèe falšování dokladù,“ høímal Dan, „nicménì riziko tu je. Víte, co vám øíkal pan von Goldgrubes!“ Pak každé skupince pøidìlil vozidlo a vysvìtlil trasu. Trvalo to strašnì dlouho a všichni zaèínali být unavení. Navíc Erika Smatz protestovala, že chce cestovat s ostatními dívkami a ne se starým zámeèníkem Horáèkem. „Budeš jeho milenka a pøi kontaktu s policií a celníky se tak budeš chovat!“ oboøil se na ní Dan. Dívka se lekla a ustoupila. Petrova trasa nebyla nijak dlouhá. Nìmecká rodinka jede na výlet do Prahy pøes Cínovec. Jenomže tu rodinnou idylku jim zkazil Dan, když k nim pøidal zbrojmistrini Evu MlcochKirtz. Nevypadala o nic hùø než vèera, i když na sobì mìla džínové kraasy a trièko. Petr se snažil nesvlékat ji oèima, ale jaksi se mu to nedaøilo. Otoèil se k Martinì a jemnì ji políbil, chtìje ten pøízrak zahnat. „Po cestì se aspoò nauèíš øadit,“ øekl mu Dan a pøedstavil jim jejich auto. Byl to úplnì obyèejný Volkswagen. S klasickou pìtirychlostní
pøevodovkou. „Si dìláš prdel, já nevím jak se s tím zachází,“ rozèílil se Petr, „a Martina øídit neumí, aby mi pomohla!“ „Já vás nauèím zacházet s øadící pákou,“ významnì pronesla Eva Mlcoch-Kirtz. „No bezva, takže to bychom mìli, Eva si sedne dopøedu a bude ti radit,“ rozhodl Dan. „Tak a øídí Eva!“ žárlila Martina. „Vylouèeno! Péa se musí nauèit poøádnì øídit! Cokoliv!“ Martina zklamanì rezignovala a posadila se dozadu. „Tak, Herr Dubal,“ zaèala Eva MlcochKirtz, „nejprve se posaïte za volant.“ „Øíkejte mi Petr, jestli vám to nevadí.“ Eva Mlcoch-Kirtz se mírnì pousmála: „Já jsem Eva,“ a podala mu ruku. Petr usedl za øízení. „Tak, tady máte…“ zamyslela se, „tady máš spojku,“ naklonila se pøes Petra a ukázala mu pedál. Trièko mìlo hluboký výstøih a Petr se nemohl nepodívat. Bože! Nemìla podprsenku! V Petrovi to zaèalo dnes podruhé škubat. Martina sedìla bezradnì na zadním sedadle a nevìdìla, co má dìlat. „Když sešlápnete spojku, pustíte plyn a pøeøadíte. Zaèínáte na jednièce a jak se rychlost zvyšuje, pøeøazujete stále víc: na dvojku, na trojku, ètyøku… Rozumíte mi?“ Petr, rozrušený z
dlouhého pohledu do jejího výstøihu, znejistìl. „A-ano,“ vyblekotal, „jen nevím, jak mám zacházet s tou pákou!“ „Á, páka, hned vysvìtlím,“ výstøih zmizel Petrovi z oèí, Eva se zvedla, narovnala si trièko a sedla si na místo spolujezdce. Petr dostal ètvrthodinové školení, ohlednì poloh øadící páky a doufal, že si Eva ani Martina nevšimly jeho vzrušení.
XVI. Èervený Volkswagen se vymotal ze spleti drážïanských ulièek a najel na dálnici. Petr stále zápasil s øadící pákou. Motor skøípal, úpìl, nìkolikrát zapomnìl pustit plyn, když pøeøazoval. Dálnice už mu tolik problémù neèinila. Udržoval rychlost na sto sedmdesáti, Eva se na nìj zubila a Martina vzadu mlèela jako zaøezaná. Mlèky vjeli do areálu hranièního pøechodu Cínovec. „Co jim mám øíct, když se mì budou ptát, proè jsme tøi, kam jedeme a tak?“ zeptal se Petr „Nechej to na mì,“ øekla Eva a Petr rád souhlasil, „dìlej, že neumíš nìmecky, já to vyøídím.“ „Ale vždy máme nìmeckou SPZ!“ „Ehm, máme èeskou, Petøe.“ „Opravdu?“ nevìøil. „Guten Tag,“ pozdravil je nìmecký celník, protože právì dojeli až k nìmu. „Gúten Tág,“ schválnì protáhl pozdrav Petr. „Deinen Pases, bite.“ Doklady mìla Eva a celník pøešel na její stranu. Petrovy se zdál divný. Ohlédl se na Martinu, ale ta se tváøila nezúèastnìnì a odvrátila od nìj tváø. Celník studoval jejich pasy hodnì dlouho a pak nìco Evì vzrušenì vysvìtloval. Petr znervóznìl. Zpoza celní budky se vynoøili dva muži se psem, na ramenou
zavìšené samopaly. „Verfahren sich nach Absätze Streifen!“ vyzval je celník. Muži se samopaly se zastavili. Závora se zvedla. Petr na nic neèekal. Tohle nevypadalo dobøe. Poznali, že mají falešné doklady! Èeká je kriminál! Tak to ne! Petr prudce dupl na plyn a Volkswagen se se škubnutím rozjel. Samopalníci, pes, celník i celá budova jim v okamžiku zmizela z oèí. „Co to dìláš ty idiote!!!“ zaøvala Eva. „Nenechám se zavøít!“ procedil Petr mezi zuby. „Kdo tu mluví o zavírání?!“ „Klid, do prdele,“ okøikl jí Petr, „nedìlám to poprvé!“ „Co se to sakra dìje?!“ ozvala se zezadu doposud mlèící Martina. „Nebojte se, to zvládneme!“ uklidòoval je Petr. Zezadu se ozvalo známé houkání. „Ten celník chtìl, abychom si zajeli do odstavného pruhu…“ „To jsem slyšel taky, já umím nìmecky!“ „Jo, tak jsi mohl poøádnì poslouchat! Øíkal mi, že nám nefunguje zadní brzdovka a že se nám na to jejich technik podívá!“ „A kurva,“ uklouzlo Petrovi. „Takže jsme v pìkné prdeli,“ zhodnotila situaci Martina. Motor zaèal zuøivì kvílet. „Pøeøaï!“ zaøvaly obì dívky souèasnì.
Petr zapomnìl pustit plyn, auto sebou škublo a motor zhasl. Vùz se øítil setrvaèností a pøed ním ostrá zatáèka. Petr sešlápl brzdu, ale s vypnutým motorem nefungovala. „Ruèní!“ køièela Eva a neèekala, než to Petrovi dojde. Zatáhla za ní, gumy zapištìly, Volkswagen se nìkolikrát otoèil kolem své osy a zastavil se. Z protismìru se vyøítila modrá škodovka, øidiè nìkolikrát udeøil do klaksonu a poklepal si na èelo. „Rychle jeï, nastartuj!“ jeèela Martina a ohlížela se, kdy už se objeví policejní auta. Motor naskoèil a Petr se pokusil rozjet na trojku. Známé škubnutí a opìt zhasl. Zaøadil jednièku a rozjel se. V ten moment se za ním objevilo nìkolik èernobílých Audi nìmecké pohranièní policie. „Pøi troše štìstí za chvíli spatøíme zelenobílé Felície z druhé strany,“ dedukovala Martina, už opìt klidná, „co budeme dìlat potom, èert ví.“ Volkswagen nabral rychlost dvì stì dvaceti kilometrù v hodinì. Policisté se zøejmì na nepøíliš široké okresní silnici takové rychlosti neodvažovali a zùstávali pozadu. Uplynuly pouhé tøi minuty od startu v nìmecké celnici, když se pøed nimi objevila celnice èeská. „A je to v…“ øekl Petr. „Projeï to, projeï to!“ køièela Martina. „Skrz závoru?“
„Jo! Nejsou pevný!“ Petr nasmìroval auto do pruhu pro kamiony, který byl nyní prázdný. „Skrète se!“ zaøval tìsnì pøed tím, než stopadesátikilometrovou rychlostí narazil do závory. Uslyšel kovový náraz a za krk se mu vysypaly drobné støípky pøedního skla. Zvedl hlavu právì vèas, aby zpozoroval blížící se odstavený kamion. Dupl na brzdu, strhl volant a jen tak tak zabránil srážce. Volkswagen se zastavil. Petr udìlal znovu stejnou chybu. Zkusil se rozjet na pìtku. Po zlovìstném zaškytání a trhnutí motor znovu zhasl. „Jednièku, ty pitomèe!“ rozèilovala se Eva. Zdálky k nim pøibíhali èeští pohranièníci. Petr se rozjel a pohranièníci mìli pravdìpodobnì jiné starosti. Stejnou cestou jako Petr totiž chtìli jet i nìmeètí pronásledovatelé. První projel, ale druzí dva se nemohli dohodnout, kdo pojede první. Srazili se pøed vjezdem do pruhu. Další se jim chtìl vyhnout a skonèil v celní budce. Ten jediný, který projel nedokázal zabránit srážce se stojícím kamionem. To vše Petr sledoval ve zpìtném zrcátku a navzdory své bídné situaci se musel smát. Zmírnil rychlost, nebo na èeské stranì byla silnice ve znaènì ubožejším stavu. Kromì toho proud vzduchu, vnikající rozbitým pøedním oknem, celým vozidlem kýval ze strany na stranu. Ubìhlo asi deset minut poøád zbìsilé jízdy a nic se
nestalo. Zatím je nikdo nepronásledoval. „Musíme vymìnit auto,“ rozhodla Eva, „zastav uprostøed silnice!“ Mìla velkou autoritu a Petr byl rád, že nemusí rozhodovat sám. A Martina už zase nemluvila. Udìlal pøesnì, jak Eva øekla. Protijedoucí Toyota prudce zastavila. „Já se omlouvám,“ vysvìtloval Petr øidièi, který vztekle vyskoèil a hnal se k Volkswagenu. „Pane, potøebujeme vaši pomoc!“ Eva vystoupila také a nasadila beznadìjný výraz tváøe. Øidiè zjihl. Pøesnì na to èekala. „Pracky nahoru!“ zaøvala a v ruce se jí objevil malý revolver. „A doprdele,“ neodpustil si Petr oblíbenou frázi. „Spoutej ho!“ vyzvala Petra a vrazila mu do rukou pouta. Kde je vzala nevìdìl, nicménì mu to v dané chvíli bylo jedno. Poslechl jí. Všichni tøi nastoupili do Toyoty, Martina tentokrát dopøedu a Eva vzadu držela spoutaného øidièe. „Pokraèuj ve stejným smìru,“ pobídla Petra. Celá scéna trvala sotva minutu a za tu dobu neprojelo ani jedno auto. Beze svìdkù. Ta situace s rukojmím na zadním sedadle se Petrovi zdála povìdomá. Život se neustále opakuje, pomyslel si. Za nimi se opìt ozvalo houkání policejních aut. Teï už nemuseli jet rychle. Položil Martinì ruku na koleno a ona mu ji pohladila. Doufal, že je to usmíøení a zakázal si
další høíšné myšlenky na Evu. Po hodinì ho Eva vyzvala, aby zatoèil na lesní cestu. Že by další tajná skrýš, ušklíbl se. „Tady zastav a pojï mi pomoct!“ Vytáhla nic nechápajícího muže ven z auta, sundala mu pouta a držela ho v šachu namíøenou pistolí. „Teï obejmi ten strom!“ ukázala na vzrostlý smrk. Muž poslechl a Petr mu opìt spoutal ruce. Nezávidìl mu jeho situaci. Bude tu trèet maximálnì den, než ho najdou a v noci nezmrzne, na to je moc teplo, ale jen ta pøedstava, že se mu za chvíli bude chtít na záchod… Znovu se vrátili na silnici a pokraèovali v cestì. Radìji nikde nezastavovali, nádrž Toyoty byla naštìstí plná, a v podveèer dojeli k staré známé hájovnì. „Tak to bychom mìli,“ ulevil si Petr.
XVII. Dan sedìl za kuchyòským stolem a držel si hlavu v dlaních. To, co mu právì dovyprávìli Petr, Martina a Eva ho totálnì rozhodilo. „Blbec, blbec, idiot!“ øval a tloukl pìstí. „Dane promiò, ono to vážnì vypadalo, že nás chtìjí zabásnout.“ Martina a Eva radìji mlèely. Petrovi bylo mizernì, ale byl šastný, že už je to všechno za ním. Ze všeho nejradìji si chtìl odpoèinout. „No co mám s váma dìlat,“ øekl nakonec Dan, „když se vám podaøilo pláchnout, je to dobrý. Jenomže nezapomeòte, že mají vaše doklady. Falešný. S fotkama. Dají si jedna a jedna dohromady a hele pan Doubal, nìkolik mìsícù hledaný a poøád nezvìstný!“ V jeho hlase bylo cítit, že se pøemáhá, aby nezaèal øvát. „Dvì neznámé ženy, asi Nìmky. Všechny tøi pasy padìlala ta samá osoba. Auto bylo kradené. Nevím kde, ale asi nìkde v Nìmecku. Doufám, že ne v Drážïanech. Chápeš to, že fízlové jsou mazaní?!“ Petr pøikývl. „Nevypadaj na to,“ pokraèoval Dan, „ti, co jsou v terénu, to jsou pitomci, když víš jak na to, a vy to víte, zdrhneš jim. Ale maj i vyšší šarže. Chemiky, biology, odborníky na èáry po
pneumatikách, lidi který poznaj ze stopy kola v blátì, kolik bylo v autì lidí a jestli øidiè pøed jízdou pil nebo ne!“ Petr nevìøícnì koukal. „No, neèum tak blbì, je to pravda!“ povolily Danovi nervy. „V žádným pøípadì se tohle nesmí dovìdìt Goldfinger, je vám to jasný,“ významnì se na nì podíval, „protože kdyby se to dovìdìl, pravdìpodobnì by nás všecky nechal zabít. A speciálnì tebe!“ ukázal prstem na Petra. „Co teda s náma bude?“ zeptal se váhavì káraný. „Ježišikriste neptej se jak malej! Co asi bude. Zùstanete tady aspoò mìsíc v karanténì. Nikdo se to ale nesmí dovìdìt. Budete mít speciální úkoly: Eva bude cvièit nováèky, potøebujou to. Ty,“ otoèil se na Petra, „dostaneš základy zloèineckýho øemesla: nauèíš se otvírat zámky, neslyšnì rozbíjet okna, zlomit nìkomu vaz hranou dlanì, krást auta a spoustu užiteènejch vìcí. Co se týèe Martiny, ta nám všem ze všeho nejdøív udìlá nový doklady. Ty starý už po tom vašem divadýlku používat nemùžeme…“ „Proè ne?“ nechápal Petr. „Protože ani ten sebelepší padìlek,“ vložila se do toho Martina, „není bez chyb. A pokud tisknu ètyøicet pasù, jsou všechny ty chyby na stejným místì. Když si teï maj možnost dùkladnì prostudovat tøi exempláøe, ty chyby
najdou a pozdìji se na nì soustøedí.“ „Aha.“ „No, tak se najezte a bìžte se vyspat, asi to potøebujete,“ uzavøel debatu Dan. Martina objevila v mrazáku nìkolik let starou pizzu a rozmrazila jí. Pøi jídle nemluvili. Jen Petr se poøád dokola omlouval. „Zlobíš se?“ zeptal, když už s Martinou ulehli. „Ne, bylo to pøesnì to, co bych od tebe èekala. Je to jeden z dùvodù, proè tì mám tak ráda.“ „Prosím?“ „Že seš takový pako.“ „Hmmm, to je skvìlý. Tak dobrou.“ „Ještì nìco. Jestli tì ještì bude ta ženská nabalovat, kopneš jí do prdele. Když to neudìláš, kopnu do prdele já tebe. Dobrou noc.“ Martina neèekala na odpovìï, otoèila se a za chvíli Petr slyšel její spokojené oddychování. Jo, jo, jsem blbec, jsem blbec, øíkal si dokola a s tou prorockou vìtou na rtech usnul.
XVIII. Karanténa ubìhla rychle asi proto, že bylo poøád co dìlat. Když Petr pøekonal svou lenost, zjišovalo jeho okolí, že je docela uèenlivý. Zvládal karate a svou uèitelku byl po pár lekcích schopen pøehodit pøes rameno. Jinak mezi nimi ovšem nic nebylo, na to si Petr dával úzkostlivý pozor. Ostatnì se zdálo, že Eva soustøedila svou pozornost spíše na mladého zámeèníka Sašu Rusa. S tím se Petr docela spøátelil, i Saša byl tak trochu smolaø a to je spojovalo. Petrovi imponovala malá kovová vìcièka, které se pro její velikost a tvar øíkalo štamprle nebo panák. Nasadila se na jakýkoliv zámek, zapnula se pomocí jediného tlaèítka, chvíli se poèkalo, poté slabì zavibrovala, že už je pøipravená, naèež už staèilo jen otoèit jako normálním klíèem. Zámeènický mistr Horáèek mu vysvìtloval, že tento universální klíè pracuje na principu magnetismu, ale Petr tomu stejnì nerozumìl. Zato se mu líbil její pùvod. Master-key V6, jak znìl oficiální název byl vyvinut pøed nìkolika lety v USA pro potøeby FBI. Krátce nato ho mìl v rukou jistý tajný agent, který vynalezl zpùsob jak snadno a rychle pøijít k hromadì penìz. Propašoval Master-key do Evropy a v Nìmecku ho prodal Goldfingerovi. V jeho dílnách si s ním dlouho lámali hlavu, ponìvadž k èemu byl jediný exempláø. Už už to chtìli pustit z hlavy, když
se objevily šikovné èeské ruèièky inženýra Jermínka, který dokázal celý mechanismus pøesnì okopírovat a zaèít velkovýrobu. Dokonce americký vynález zdokonalil a zmenšil jeho velikost víc než o polovinu. Inženýr ovšem pøipravil americko èeský Master-key do terénu. Opatøil ho kroužkem a svazkem bìžných klíèù, takže se dal bez potíží splést s obyèejným pøívìskem. Inženýr Jermínek povýšil a stal se øeditelem jakési vývojové továrny, ukryté kdesi na Sibiøi. Brzy nastala doba, kdy mìl Petrùv výcvik nabýt praktického charakteru. Než se vùbec staèil z té zprávy vzpamatovat, sedìl už na zadním sedadle modré Felicie a zadním oknem civìl na vzdalující se hájovnu a hlavnì na vzdalující se Martinu pøed hájovnou. „Do prdele,“ ulevil si, „to jsem v tom zas až po uši.“ „To teda jo. Jsme v tom oba,“ pøitakal Saša Rus, sedící za volantem. „Ale notak, chlapci, jenom si vyzkoušíte štamprli v terénu, nic víc,“ uklidòoval je mistr Horáèek, který byl v autì také. Petr mìl zase jeden ze svých výpadkù. I když to bylo sotva pìt minut, nedokázal si vybavit, jak se dostal do auta. Bylo to pøesnì to, co mu èasto øíkával Dan: „Ty nemusíš pít, abys byl ožralej. Staèí, když zaèneš pøemýšlet.“
To bylo trefné. Felicia ještì chvíli drkotala po lesní cestì a potom se napojila na silnici, po které Petr z Danem pøed èasem pøijeli. Petr se zachvìl pøedstavou, že opìt uvidí Prahu. Mistr Horáèek navigoval Sašu ke starému podzemnímu parkovišti na okraji mìsta. K Petrovu údivu však zaparkovali venku. „Pùjdeme tam pìšky,“ rozhodl mistr Horáèek. „A nebude to hlídaèovi divné?“ lekl se Petr. „Tady to hlídá automat na desetikoruny,“ vysvìtlil. „Aha,“ duchaplnì pøijal odpovìï Petr. Rozhlédli se, ale široko daleko nikoho nevidìli. „Pojïte za mnou,“ vyzval je mistr Horáèek. Protáhli se pod závorou a výtahem potom sjeli do nejnižšího patra. Parkovalo tam asi dvacet aut, klasický vzorek každodenního provozu. „Vyberte si!“ vyzval je mistr Horáèek. Saša se vrhnul k jakési dodávce, ale Petr se dlouho nemohl rozhodnout. Pak uvidìl dobøe známé Audi, jen barva byla jiná. Nakoukl dovnitø a spokojenì se usmál. Pøevodovka byla automatická. Nádhera! pomyslel si. Vylovil z kapsy klíèe a nasadil štamprli na zámek. Stiskl tlaèítko a poèítal do pìti. Pøístroj se lehce rozvibroval. Petr jím otoèil. Centrální zamykání
rázem uvolnilo všechny dveøe. Alarm se vypnul. Petr sice vìdìl, že se to stane, protože to pøedtím už mnohokrát zkoušel na vozovém parku hájovny, ale tady, kde hrozilo nebezpeèí, to bylo pøece jen nìco jiného. Už se chtìl posadit dovnitø, ale mistr Horáèek ho zarazil: „Výbornì, chlapèe. Teï vystup a zase zamkni.“ „Prosím?“ udivil se Petr, který se radoval ze svého prvního vlastními silami ukradeného auta. „Nevzal jsem vás sem, abyste si tu vybrali vùz vašich snù. Je to zkouška. Takže teï vylez ven, zamkni a pøesuò se k támhle té škodovce. Až ji odemkneš, zase ji zamkneš a pøesuneš se vedle k té dodávce! Je ti to jasný?“ rozèiloval se mistr Horáèek. Petr si sice uvìdomoval, že formálnì je zámeèník jeho podøízeným, ale tady to tak nevypadalo. Pokrèil rameny a pøešel ke škodovce. Za chvíli ho celá èinnost pøestala bavit. Pøál si, aby tøeba nìkdo pøišel, vidìl je a oni museli naskoèit do zrovna otevíraného auta a ujet… Ale nestalo se nic. Spoleènì se Sašou otevøeli a zase zavøeli všechna auta v tomhle patøe garáže. Mistr Horáèek je pøi tom pozoroval a neustále se dloubal do brady. „Tak bájeènì,“ øekl nevzrušenì, když skonèili, „vrátíme se k našemu autu a pojedeme si to vyzkoušet nìkam do ulice.“ Petrovi poskoèilo srdce. Pøed okamžikem si pøál, aby se nìco dìlo, ale kradení aut na ulici v
Praze a za bílého dne to být nemuselo. Ale nemìl na vybranou. Za deset minut už byli ve spleti pražských ulic. „Nejdøív Saša,“ rozhodl mistr Horáèek, když zastavili v rušné ulici plné hospod a obchodù, „vidíš támhle ten kombík?“ ukázal na opodál parkující vùz. Saša pøisvìdèil. „Pùjdeš k nìmu, odemkneš ho, objedeš blok a nìkde zaparkuješ. My pojedeme za tebou.“ Mistr Horáèek si pøesedl na místo øidièe. Saša vylovil z kapsy klíèe, rozhlédl se a s naprosto klidným výrazem tváøe odemkl bílé kombi. Motor naskoèil a Saša se rozjel. Zaparkoval o ulici dál, zamkl a vrátil se do vozu. „Skvìlá práce,“ pochválil ho mistr Horáèek. Po nìkolika minutách našel místo i Petrovi. Ten se snažil vypadat klidnì, ale mìl s tím dost problémù. „Zelená Octavia, úkol stejný jako Saša,“ oznámil mu mistr Horáèek. „Emm, která zelená Octavia,“ zarazil se Petr, „jsou tam dvì za sebou.“ „No vidíš,“ zasmál se mistr Horáèek, „mùžeš si vybrat.“ Ani Saša už neudržel smích: „neboj, nic to není!“ uklidòoval ho. Petr si prohrábl vlasy a odvážnì vstoupil do vozovky. „Pozor,“ zaøval Saša a souèasnì s ním se ozval klakson projíždìjícího auta. Petr se na øidièe nevinnì zaculil a pøešel na druhou stranu. Pøed
Octavií se na chvíli zastavil a rozhlížel se. Pak shledal, že k ní pravdìpodobnì nikdo nemíøí a nasadil štamprli na zámek. V tu chvíli se mu ozvalo za zády: „Èlovìèe, co to dìláte, to je moje auto!“ øval nìjaký muž a výhružnì mával Petrovi pìstí pøed oblièejem. Petr bleskovì pøehodil v ruce štamprli za klíè. „Promiòte, já se spletl, moje auto je támhle,“ øekl omluvnì a ukázal na druhou zelenou Octavii. „No to bych prosil!“ zuøil muž. „Ale pánové, co se to tu dìje?“ vstoupil do roztržky náhle mìstský policista. „Tady ten èlovìk se mi snažil vloupat do auta,“ ukazoval muž na Petra. „Ale to je omyl,“ dušoval se obviòovaný, „tamhle stojí moje auto,“ ukazoval na druhou Octavii, „zaparkoval jsem ho tam, teï se vracím a stojí tu,“ pro zmìnu ukázal na vùz u kterého stáli, „byl jsem zamyšlený a prostì jsem se spletl, to je celé!“ Na policistovi bylo vidìt, že ho celá scéna nebaví. „Dobrá, jdìte teï ke svému autu a odemknìte ho,“ øekl unavenì. Petr se v duchu, aè byl nevìøící, modlil, aby se nyní nerozhodl vrátit ke svému vozu i majitel druhé Octavie. Schoval štamprli v dlani a nasadil na zámek. Zároveò se otoèil na policistu, aby odvedl jeho pozornost.
„Strašnì mì to mrzí, byl jsem roztržitý, omlouvám se,“ øekl a schválnì se pøi tom policistovi díval do oèí, aby upoutal jeho zrak. Univerzální klíè inženýra Jermínka mu v ruce slabì zavrnìl. Petr odemkl. Usedl za volant. „V poøádku, pane policisto?“ zeptal se co nejpokornìji. „Ano, pøíštì buïte tak hodný a dávejte pozor, co dìláte. Mohlo by se vám pøihodit nìco vážného.“ „ D ì k u j i , “ o m l u v n ì ø e k l P e t r, „nashledanou.“ „Nashledanou.“ Když to Petr øíkal, zkøížil nenápadnì dva prsty na ruce. Nechtìl, aby se pozdrav nìkdy vyplnil. Bez potíží nastartoval a rozjel se. Ve zpìtném zrcátku si všiml, že modrá felicie udìlala totéž. Dokázal si pøedstavit, jak se asi bude policista tváøit, až zjistí, že napomáhal ukradení vozidla. Petr radìji dovezl Octavii dál, než znìl plán mistra Horáèka. Zastavil až asi po hodinì. Vhodil do poulièního parkovacího automatu ètyøi desetikoruny a pøedplatil tak Octavii pùl dne policejního nezájmu. „Ty jsi úplnej idiot!“ øval na nìj mistr Horáèek, když se vrátil zpìt na zadní sedadlo modré felicie, „Rozhlížíš se pìt minut a nevšimneš si chlapa, co zdálky chrastí klíèema a šine si to
rovnou k autu, který chceš èórknout! A ještì ke všemu je dvacet metrù od tebe fízl. Ty jsi debil!“ „Ale musíš mu nechat, že z toho parádnì vybruslil!“ zastával se Petra Saša. „Vybruslil nevybruslil! Mìl jenom kurevský štìstí!!!“ Petr sledoval pražskou periferii a tìšil se, až se vrátí do hájovny. Byl už zvyklý, že na nìj lidé køièeli a nevzrušovalo ho to.
XIX. O týden pozdìji svolal Dan poradu, které se zúèastnili: Petr, Eva, Saša Rus, øidièi a maníci (jak si zvykli øíkat dvìma Ukrajincùm a jejich èeskému kolegovi). „Máme tu první velikou zásilku. Sám nevím co to je, ale vsaïte se, že na tom Goldfingerovi docela záleží,“ Dan rozbalil mapu, nadepsanou výmluvným Österreich a tužkou do ní zakreslil tøi køížky v oblasti hranic s Èeskou republikou. „Ta místa,“ vysvìtloval Dan, „která jsem oznaèil, jsou dálnièní odpoèívadla. Za dva dny bude na každém z nich stát èervený kamion s nevinným logem MacDonald's…“ Mezi posluchaèi to v tu chvíli zašumìlo. „Tak to je jasný, co budeme pøevážet: chcíplý kuøata v papírovejch sáèkách!“ ozval se jeden ze ètyø øidièù. „I kdyby to mìly bejt chcíplý kuøata, je to naše práce!“ rozohnil se Dan, „každopádnì kuøata to nebudou, na to vemte jed!! Ty kamiony putujou z jižní Itálie do Holandska. Krásná bezproblémová cesta Evropskou unií. Stojíme jim v cestì akorát my.“ „Tak proè nás neobjedou? Nebyla by to taková zajížïka!?“ ozval se nìkdo. „Protože èást nákladu pojede od nás do
Drážïan. A to je další bod plánu,“ Dan teï otevøel automapu Èeské republiky, „všechny tøi kamiony se setkají zde,“ ukázal na další køížek, jakési bezejmenné odpoèívadlo na Vysoèinì. „tam už budu èekat já a spoleènì ty tøi kamiony pøeskládáme. Dva pojedou už spolu do Amsterodamu a jeden, jak už jsem øekl do Drážïan. Je to jasné?“ Nikdo se neozval, dokonce ani Petr ne. „Takže, jak už jsem øekl, budou tøi skupiny: Sašova, Evina a Petrova. Každá bude mít dál jednoho øidièe a jednoho maníka,“ vysvìtloval Dan. „Emm, zdá se, že jeden øidiè tu pøebývá…“ „Ale ne, Ernste, ty pojedeš se mnou,“ uklidnil ho Dan. Za dva dny už známá modrá Felicie polykala poslední kilometry, které zbývaly k mikulovskému hraniènímu pøechodu. Øidiè, od pohledu dobrák, se Petrovi pøedstavil jako Tonda Køíž a oznámil mu, že se chce cestou do Rakouska trochu prospat, a tedy øídí on. Petr už nemìl tolik problémù se øazením, ale pøesto mu øízení neèinilo nìjaké potìšení. Ze sedadla spolujezdce vše bedlivì støežil Ukrajinec Andrej. Mìl na sobì dlouhý kabát a Petr jen tušil, co pod ním ukrývá. Pøed odjezdem si celou akci dùkladnì prostudovali, ale nevypadala nijak nároènì. Pøes
hranice pojede Tonda Køíž sám, pøece jen tøi muži v kamionu jsou podezøelí, Petr a Andrej zaparkují s Felícií u Duty Free Shopu a budou vše pozorovat. První chvíle pravdy se pøiblížila. Šikmá støecha nad silnicí, obchùdky, benzínová pumpa a Petrovi tolik známé budky. Vìdìl, že staèí jen nezmatkovat. Fräulein Hüpert si s ním opìt vyhrála. Když si chtìl falešný plnovous zkusit strhnout, bolelo to tak, že toho radìji nechal. V zrcadle se vùbec nepoznával, „ta odporná ženská“ mu protáhla oèi, že vypadal jako Asiat. Když ho Martina fotila na pas, øíkala mu: „Pane Rákosníku, trochu bradu výš, ták…“ Pøipadal si hroznì. Nebyl rasista, ale tohle mu dìlat nemusela. Jeho nové jméno znìlo Ahuši Fun Maj. Obèan Èeské republiky, pùvodem z Vietnamu. Doufal, že se ho nikdo nebude ptát na nic v jeho „rodném“ jazyce. Zaøadil se do fronty a vzbudil Tondu. „To už jsme tady?“ divil se rozespalý øidiè, „to jsi rychlík, to ti povim.“ Petr neodpovídal. Byl jenom rád, že jeho gorilí spoleèník Andrej ještì nepromluvil za celou cestu ani slovo. Než nastoupil do vozu, zeptal se, kdo umí rusky. Petr neumìl, Tonda si nìco pamatoval ze školy. To bude zajímavá domluva: Ukrajinec na nás bude mluvit rusky, pomyslel si Petr v duchu. „Vaše pasy prosím,“ uslyšel Petr otázku. Podal mu dvì èervené a jednu šedivou knížeèku. Právì tu si celník prohlížel nejdéle.
„Zajeïte do odstavného pruhu, prosím,“ vyzval je. Závora se zvedla. Petr už chtìl znovu provést svùj zbìsilý kousek s útìkem, ale Andrej ho zarazil. Beze slova zavrtìl hlavou. „Oukej, jak chceš,“ procedil Petr skrz zuby a udìlal, co po nìm celník chtìl. „Ten pán z Ukrajiny, pan…“ celník znovu otevøel šedivý pas a trochu si zopakoval azbuku, „Andrej Kališov, mùžete si vystoupit?“ Andrej poslušnì otevøel dveøe, na vyzvání svlékl kabát a nechal se prošacovat. Pak jim ještì otevøeli kufr, motor a prohledali pøihrádky. Petr cítil, jak mu líèidlo teèe po tváøi. Bál se ho setøít, aby si celou tu nádheru nerozmazal. Když nic nenašli, celý pátrací tým, který se mezitím rozrostl o tøi muže, jednu celkem pohlednou ženu a psa, se jim omluvil za nepøíjemnosti a popøál šastnou cestu. Petr na nic neèekal a velmi rychle nevlídný hranièní pøechod opustili. Když jim zmizel z oèí, naznaèil Andrej, že potøebuje na záchod. Petr zastavil a vystoupil také, chtìje se trochu provìtrat. Tonda už zase spal. „Smatri,“ øekl Andrej. Jeho hlas byl drsný, (stejnì jako zemì, odkud pocházel vzpomnìl si Petr na vìtu z èítanky). Andrej rozepnul kabát a jednoduchým pohybem i dvojitou podšívku. Takový zbrojní arsenál Petr neèekal, i když od Dana vìdìl ledacos. Dvì obrovské pistole, nìkolik zásobníkù a støíbrný kalašnikov. Petr nechápal, jak mohl tohle utajit pøi prohlídce, ale pak mu došlo,
že kabát svlékl, aby ho mohli prošacovat. „Mazaný,“ øekl mu a poplácal po ramenou. Ukrajinec se na Petra zazubil a øekl: „Kto znájet, etot znájet, tavaryšè.“ Pak se otoèil, aby mohl vykonat potøebu, kvùli které zastavili. Po zbývajících pár minut opìt mlèeli, jen Tonda se probudil a nahlas rozebíral své pocity z tohoto stavu. Odpoèívadlo bylo prázdné. „Co budeme dìlat?“ chtìl vìdìt Petr. „Žïom,“ vyzval ho klidnì Andrej. „Co øíká?“ otoèil se na Tondu. „Máme èekat.“ Vystoupil z auta, opøel se o dveøe z hloubi kabátu vylovil tabatìrku a ubalil vzornou vlkovku. Tonda se rozhodl obnovit spánek a za nìkolik okamžikù se mu to podaøilo. Petr sedìl neustále za volantem a hledìl na opuštìné zelené stolky a odpornì vyhlížející záchody. Kromì nich tu nikdo nebyl. Odpoèívadlo pravdìpodobnì kdysi bývalo frekventované, ale od doby, kdy kousek dál postavili dálnici, jezdilo tudy už jen málo aut, vìtšinou jen místní. Pomalu se smrákalo a kamion nikde. Ukrajinec pøipomínal svou nehybností sochu, jen obèas vylovil tabatìrku, aby si ubalil novou cigaretu. Nìkolikrát, když se k nìmu Petr naklonil, pronesl svoje: „Žïom!“ A nebylo na nìm vidìt sebemenší známky rozrušení. Neklid na nìm
nebylo vidìt dokonce ani, když se ozvala støelba ze samopalu. Prostì jen vytáhl kalašnikov a køikl na posádku vozu: „Pašli za mnoj!!“ Nemusel je dvakrát pobízet. Tonda byl rázem vzhùru a všichni tøi se krèili za Felicií. Støelba se ozývala èím dál blíž. „Vot vam,“ øekl Andrej a podal obìma pistole a zásobníky, jež vylovil z kabátu. Èervený kamion se symbolickým logem konzumní spoleènosti se vøítil na odpoèívadlo. O zlomek vteøiny pozdìji se objevili jeho pronásledovatelé ve dvou dlouhých èerných autech. Øidiè kamionu pravdìpodobnì spoléhal na pomoc tìch, kteøí tu mìli èekat. A nezklamal se. „Iditì!“ zaøval Andrej a vrhl se vpøed. S bojovým pokøikem vyrazil vpøed. Petr si pozdìji celou scénu mnohokrát rekonstruoval, ale stejnì si nedokázal vybavit, jak Ukrajinec zlikvidoval desetinásobnou pøesilu. S Tondou vybìhli za ním a vidìli jen, jak drží hlaveò u hlavy jednoho z pronásledovatelù. Z kamionu vyskoèili dva muži a namíøenými zbranìmi drželi v šachu zbytek nepøátel. Petr s Tondou se k nim jen pøidali. „Presto, presto!“ rozkazoval Andrej a stavìl je do øady. Muž z kamionu pøinesl lano a køièel na nì nìco italsky. Poslušnì utvoøili dvojice a Andrej je svazoval k sobì. „Vy zdìs karau¾tì,“ obrátil se k Petrovi, když byla zneškodnìna poslední dvojice, „jésli by ani jišèo prichadili, patom…“ naznaèil výstøel. Tonda pokýval hlavou, že rozumí.
Odvádìli zajatce do tmavého lesíka, který sloužil návštìvníkùm jako toaleta, když se o tou zdìnou pøed mnoha lety pøestaly úøady zabývat. „Co myslíš, zastøelí je?“ zeptal se Tonda, který tu zùstal také. Petr kývl hlavou. „Ano. Asi je zastøelí,“ øekl smutnì, „pojï, radìji se podíváme na kamion.“ Nebyl ani tak znièený, jak se Petr obával. Nìkolik prùstøelù plachty, balíky uvnitø schytaly pár zásahù, jen z podvozku celkem slušným proudem tekla jakási èerná kapalina. „To spravím,“ uklidnil Petra Tonda, „nemáš žvýkaèku?“ „Mám, poèkej,“ vzpomnìl si Petr, který mìl vzhledem k tomu, že se snažil odnauèit kouøit, žvýkaèek slušnou zásobu. „Tu máš,“ podával jednu Tondovi. Ten zmizel pod kamionem a když se vynoøil, byl celý èerný od oleje. „Cos tam vyvádìl?“ ptal se Petr. „Dìlali to tak letci za války. Zalepíš otvor žvýkaèkou.“ Petr se zohnul a skuteènì, nic už nekapalo. „Co to teklo?“ „Nádrž. Ale je tam ještì dost šávy. Za hranicema natankuju.““ Tonda se umyl v polorozpadlé fontánce, která z nìjakých nepøedstavitelných dùvodù ještì
fungovala. Napjatì oèekával, kdy se ozvou smrtící výstøely, ale neozvalo se nic. Jen hluèná rychlá italština, mísící se s pøekvapivì plynou angliètinou s ukrajinským pøízvukem. Skupinka se vracela a všichni se tváøili vesele a spokojenì. „Vy éto remontírovali?“ zeptal se Andrej a ukazoval na kamion. „Jasnì,“ pochlubil se Tonda. Italský øidiè si vzal Tondu do kabiny a chvíli mu cosi vysvìtloval. Petr si sedl na obrubník a èekal. Každou chvíli se z kamionu ozývalo Tondovo hluèné oukej a Petr zatoužil po cigaretì. Zatoužil po klidném drážïanském sídle tiskaøe Mausera, po bazénì, po skvìlé vanì, po obrovské posteli, kde by mohl odpoèívat… Pøedstava, že se vrátí do tìsné lesní pašerácké ho pøíliš nelákala. „Pašli!“ vytrhl ho Andrej ze zamyšlení. Petr sebou trhl. Kamion byl pryè, Italové byli pryè… „Kde jsou všichni?“ lekl se Petr, kterého pøedstava, že je sám s ukrajinským zabijákem, docela dìsila. „Ani ujechali,“ ušklíbl se Andrej, „nam nádo za Tondoj pajecha, bystréje!“ „Dobøe, dobøe,“ znervóznìl Petr. Usedli zpátky do Felície a vydali se dohodnutým smìrem. Za pár minut kamion dohonili a Petr se držel za ním po celý zbytek cesty k hranicím. Zapnul rádio: „Kamiony èekají v Mikulovì na pøíjezdu sedm hodin, na odjezdu deset…“ øíkal hlasatel
dopravního zpravodajství. Tak to máme dost èasu, pomyslel si Petr. „Co jste udìlali tìm mafiánùm?“ nedalo mu to a musel se zeptat. „My ich k sibì svjazali i k ïérevu privjazáli,“ zazubil se Andrej a opìt se mu v oblièeji objevil výraz malého dítìte, nadšeného novou hraèkou. Pøi øeèi si vydatnì pomáhal rukama, takže Petr pochopil. Co s tìmi stromy mají? „Ale to tam umøou,“ zdìsil se Petr. „Nìt!“ zarazil ho Andrej, „èérez dva dòa ja avstrískuju milíciju pazvaòu. Iterpol ich íšèet.“ „Tak to mají lákavé vyhlídky,“ shrnul Petr. Už nìkolik kilometrù je cedule upozoròovaly na blízkost hranic, a teï k nim dojeli. Tonda se s kamionem zaøadil do dlouhé fronty a oni zajeli na parkovištì k motelu. Tvrdý ukrajinský zabiják Andrej suverénnì vyrazil k cukrárnì.
XX. Všechno probìhlo až neèekanì hladce. Celníci prohlédli Tondùv kamion a bez problémù ho pustili dál. Ani jim nevadila prostøílená plachta. Zato Petr mìl možná víc problémù. Andreje opìt šacovali, ale tentokrát i Petra a velmi dùkladnì prohlédli vùz. Naštìstí nic nenašli, ale kamion dohonili až pøed Brnem. Když dojeli na místo srazu, byla už tma všichni na nì èekali. „Všechno v poøádku?“ pøivítal je Dan. „Pokud tím myslíš pøestøelku s italskou mafií tak jo,“ odsekl Petr. „Jak to myslíš, pøestøelku?“ „Tak jak to øíkám pøestøelku! Oni støíleli, my støíleli, øíkám pøestøelku, myslím pøestøelku!“ „Jenom trocha vzrušení,“ lakonicky to okomentoval Tonda. Andrej už opìt kouøil vzornou vlkovku a nic ho nezajímalo. „Dobrá,“ øekl nakonec Dan a vytáhl z náprsní kapsy velikou bílou obálku, „tady máme pokyny. Goldfinger mi øekl, že to mám otevøít právì až teï.“ Nedoèkavì ji roztrhl a vytáhl zlatými kudrlinkami zdobený papír. Nìkolikrát tìch pár slov pøeèetl a vypadalo to, že ho pøepadla náhlá slabost. Opøel se o auto. „Co se dìje?“ lekl se Petr. „Nic, nic,“ vzpamatoval se Dan, „podívejte se…“ hlas se mu chvìl, „v tìch bednách jsou zbranì a výbušniny.“ Davem to zašumìlo.
„Mì se to taky nelíbí, nemyslete si,“ pokraèoval Dan, „v každém kamionu je nìco jiného, v jednom granáty, ve druhým semtex a ve tøetím samopaly a náboje. Musíme ty bedny otevøít a z každý pùlku vybrat a potom je zase zapeèetit, aby pøíjemce nic nepoznal. To co vybereme naskládáme do tøetího kamionu, kterej pojede do Drážïan.“ „Volnì?“ zeptal se nìkdo. „Jo, volnì, nemáme na to bedny.“ „Na to ti seru Dane!“ zaøvala Eva, „nebudu jezdit se sudem prachu! Nejsme žádný pašeráci bouchaèek!“ (Eva teï vùbec nevypadala jako ta elegantní dáma a nebyla ani trochu sexy. Petr si povzdechl nad relativitou vìcí.) „Ty budeš dìlat to co já ti øeknu!“ rozèílil se Dan, „Seš tady díky mnì, já jsem tì vytáhl z kriminálu, nezapomnìlas náhodou?! Já mám zase svý rozkazy a kdyby mi Goldfinger øekl, abych panáèkoval pøed policajtama nahej, udìlám to!!! A ty bys tam byla se mnou, kdybych ti to øekl!!!“ Dan zrudnul ve tváøi. Petr si pøedstavil panáèkující dvojici a tváøe pøihlížejících policistù a chtì nechtì se musel zasmát. „A krom toho pojede Petr,“ dodal Dan a Petrovi spadl úsmìv. „A do prdele,“ vytrousil jen. Otevøeli postupnì témìø všechny bedny z obou kamionù a pøeskládali i pár beden z Tondova. Než bylo vše hotovo, rozednilo se. Petr si
vyprosil od Saši krabièku cigaret a teï jen tak nervóznì postával a kouøil jednu za druhou. Líèidlo mìl rozmazané po celém oblièeji a byl rád, když se koneènì mohl v nedalekém potoce dùkladnì umýt. Asijské oèi a žlutou ple nahradil starý Petr. „Podívejte,“ øekl Dan, když se kolem nìj všichni shlukli. Od úst mu šla pára, zaèínalo už být zima. „Do Holandska mìly jet tøi kamiony. Ale stala se nehoda. Pøi pøedávce byl jeden unesen Italy. Støílelo se, a když Italové ujíždìli, pár beden se vysypalo. To jsou ty, který jsou navíc. Co se stalo se tøetím kamionem, nikdo neví. Nièeho jste se nedotýkali, a kdyby náhodou zjistili, že bedny jsou poloprázdný, vùbec nevíte, jak je to možný. Je vám to jasný?“ Nastalo ticho. Bylo vidìt, že i Dan není touto akcí dvakrát nadšen. „Petøe,“ otoèil se na nìj Dan, „ty sis už jednou vyzkoušel vysokorychlostní prùjezd hranicema…“ „To snad nemyslíš vážnì!“ vydìsil se Petr. „Kurva, to víš, že myslím!“ zuøil Dan, „budete mì poslouchat, rozumíte!“ obrátil se na všechny. „Ale, klid, nezapomeò, že jsme kámoši, ne?“ uklidòoval ho Petr, „neøíkám, že to neudìlám, jen vyjadøuju nesouhlas, na to mám právo ze zákona.“ Dan se musel pøi poznámce o zákonì zasmát a to uvolnilo celkovì napjatou atmosféru. „Goldfinger vybral malej pøechod v
Jizerskejch horách. Projedeš ho co nejrychlejc a než se vzpamatujou, budeš aspoò deset kilákù daleko. Je tam kus staré dálnice, postavili to jako kamufláž, ale ve skuteènosti ji používali jako polní letištì. Už je zavøená, ale budou odstranìný svodidla. Na pøistávací ploše bude stát velký vojenský letadlo s otevøeným nákladovým prostorem. Ty tam najedeš a celá akce je skonèená.“ Dan domluvil a rozhostilo se ticho. „Vždycky jsem si pøál hrát v nìjaké bondovce,“ prohlásil Petr, „ale nìjak jsem nemìl odvahu. Tak teï si to vyzkouším, a když se mi to povede, pøihlásím se na konkurz. Je v tom jedinej háèek. Že neumím øídit kamion.“
XXI. Byla už opìt tma, když èervený kamion Macdonald zastavil kousek pod vrcholem hory. S Petrem (spícím na lehátku, které si nesmírnì pochvaloval, jako jedinou vymoženost tohoto druhu dopravního prostøedku) nìkdo zatøásl. Byl to Dan. „Vstávej hochu, je èas,“ budil ho vlídnì. Petr si protøel oèi a nevìøícnì se rozhlédl po interiéru kabiny. Palubní deska svítila, Tonda sedìl za volantem, v otevøeném oknì ruku s cigaretou. Petr se probral a chtìl se posadit, ale uhodil se o nízký strop. „Do prdele,“ sykl a vysoukal se na sedadlo. „Je ti všechno jasný?“ naposled se zeptal Dan. „Jak facka,“ hystericky se zasmál Petr. „Fajn, tak my deme. Zlom vaz, Petøe,“ Dan ho poplácal po ramenou. „To zvládáš, kámo,“ øekl mu Tonda a oba opustili kabinu. Petr si pøesedl za volant. „Kdyby se mi nìco stalo,“ vyklonil se z okýnka, „vyøiïte Martinì, že jsem ji mìl rád.“ Dan pokýval hlavou, že rozumí. Oba nastoupili do Danovy Felície, otoèili vùz a odjeli. Petr byl najednou zase sám. Zapálil si cigaretu, rozsvítil v kabinì svìtlo a znovu si detailnì prohlédl mapu. Dva køížky, pøibližnì deset kilometrù od sebe po klikaté silnici, která vùbec nebyla stavìna pro mnohatunové kamiony. První byl hranièní
pøechod, èesko nìmecký dohromady, takže tu odpadlo druhé kolo, køížek è. 2 znamenal letištì. Petr si vùbec nedokázal pøedstavit, co by dìlal, kdyby letadlo nebylo pøistavené. Mohl by celý vùz i se sebou vyhodit do vzduchu. Staèilo by škrtnout zápalkou. Zamyslel se, potáhl z cigarety. Škrtnout zápalkou? Kurva, já jsem idiot, nadával si a rychle uhasil cigaretu. Staèila jiskøièka, pohotový pohranièník mohl vystøelit a Petr by i celým nákladem letìl do nebes. Kde by pak byla Martina, Dan a všichni ostatní..? Byl by jen on sám, a pøed sebou možná vteøinu… Neblázni, zarazil sám sebe. Nesmím na to myslet a pak se to povede, naøídil si. Pohlédl na hodinky a shledal, že je právì akorát èas na start. Na tøetí pokus nastartoval. Tonda mu sice dal nìkolikahodinovou lekci v øízení tohoto vozidla, pøesto Petrovi, neporadivšímu si dosud poøádnì s osobním autem, nestaèila. Kamion se pomalu rozjíždìl z kopce. Petr držel nohu na brzdì a opatrnì toèil volantem. Plynu si vùbec nemusel všímat a stejnì nabíral èím dál vyšší rychlost. Nìkolikrát úplnì zastavil, nebyl si jist, že silnice pøed ním nekonèí v prázdnu. Kvùli utajení mu totiž zakázali používat dálková svìtla a tím pádem vidìl jen na nìkolik málo metrù pøed sebe. Pøed oèima se mu míhaly všelijaké pøízraky. Sedìl sám za volantem nákladního kolosu, po okraj naloženém explosivy v cenì mnoha milionù euro. Nezadržitelnì se blížil k hranicím. Pøes cestu pøebìhla srnka, stihla
uskoèit, jinak by ji rozdrtil. Mìl neustále v uších Tondovo upozornìní, že pøi jízdì z kopce plnì naložený kamion v podstatì nebrzdí. A pak už pøed sebou uvidìl první køížek. Malou budovu se støíškou. Pøidal plyn. Všiml si, že se rozsvítilo nìkolik dalších oken. Uniformovaný pohranièník stál u závory a bezradnì sledoval blížící se kamion. Vybìhl jakýsi muž v pyžamu a tomu stojícímu nìco zuøivì vysvìtloval. Pak mu vytrhl z pouzdra pistoli. Petr dostal bleskový nápad. Rozsvítil dálková svìtla. Muž s pistolí si dal ruku pøes oèi. Petr nevìdìl, zda vystøelil. Uvìdomil si pouze, že kamion je moc vysoký. Že neprojede. Že narazí do støechy celnice a vyhodí ji i sebe do povìtøí. Rozhodl se rychle. Mezi budovou a lesem bylo asi pìt metrù. Nevìdìl co tam je, zbývalo mu jen doufat, že nic nebezpeèného. Nasmìroval kamion a pevnì se chytl volantu. Martino! zaøval. Kola najela na travnatý povrch a celý vùz se zlovìstnì rozkymácel. Ozvala se rána, ale kamion se nezastavil. Pøed èelním sklem se mihla plastová židle a sluneèník. Rozbil jsem vám posezení, tragicky se zasmál Petr, opatrnì zatoèil volantem do prava a pøibrzdil. Kymácení ustalo a kola opìt najela na pevnou silnici. Petrovi se zdálo, že slyší výstøel. Zhasl svìtla, aby se skryl v temnotì a pøidal plyn. Zmizel v zatáèce. Po chvíli pøece jen rozsvítil, protože vùz už nabral znaènou rychlost. Petr zbìsile kroutil volantem a jen taktak, že v serpentinách nevyletìl ze silnice. Každou chvíli
sledoval ve zpìtném zrcátku situaci za sebou, nicménì pronásledovatelé se stále neobjevovali. Silnice se pøestala tolik kroutit a Petr si vybavil mapu. Už bude blízko cíli. Pøidal ještì více. Kamion se øítil stodvacetikilometrovou rychlostí. Pružiny v sedadle vyrovnávaly otøesy a Petr byl hned nahoøe hned dole. Za normálních okolností by mu z toho bylo špatnì, ale na to teï jaksi nemìl èas. Silnice se rozšíøila a on sešlápl pln až k podlaze. Motor zaburácel a Petr s námahou pøeøadil na nejvyšší rychlostní stupeò. Sedmièka, krucinál, neumím zacházaet ani s pìtistupòovou a tady jich je sedm, nadával. Odboèovací pruh! To musí být on pøemýšlel nahlas. Na konci budou odstranìná svodidla, musí tam být odstranìná svodidla, probùh, jen a všechno vyjde naøíkal a asi nevypadal pøi tom vùbec jako akèní hrdina, jakým bezesporu byl. Nìco cinklo a on se ocitl na opuštìné dálnici. Poèkat, svìtla! Navigaèní svìtla, letadlo! Nadšením málem zapomnìl zabrzdit. Dva muži mu ukazovali, kam má zajet. Nebyl to problém. Nákladový prostor byl otevøený, vídal to v mnoha filmech prostì najel na kolejnice a zastavil uvnitø. Letadlo sebou trhlo a rozjelo se. Petr zastavil motor a s úlevou zapadl do sedadla. Dveøe nákladového prostoru se zavøely a Petr, který nikdy døív neletìl, pocítil neznámý tlak. Asi jsme ve vzduchu, øekl si a zavøel oèi. Martino, andílku, dokázal jsem to šeptal.
XXII. Nìkdo zaukal na dveøe. Petr otevøel oèi a všiml si, že v nákladovém prostoru se svítí. Vystoupil z kamionu. Cítil, že podlaha se lehce chvìje. „Guten Abend, willkommen am Bord, Herr Dubal,*“ ozvalo se za ním. Petr sebou trhl. Pøed ním stál samotný Bernhard Christer Wolfgang von Goldgrubes, „Ich habe mir nicht solchem Treffen entzogen lassenn.**“ pokraèoval a Petr si v tu chvíli nebyl schopen pøeložit, co øíká. „Guten Abend,“ vysoukal ze sebe jen a pøijal nabízenou ruku. To ho probralo. Když ti podá ruku, je to obrovská pocta, øekl mu jednou Dan. Goldfinger si prohlédl náklad a z korby kamionu se ozývaly pochvalné výkøiky. Pak se znovu vynoøil a smál se na celé kolo. Petr jen stál a nevìøícnì na nìj zíral. Pøipadal si jako ve snu. Pøed nìkolika málo okamžiky se øítil v kamionu po klikaté silnici, v patách za sebou pronásledovatele (aspoò myslel, že tam nìkde pøece jen nìjací pronásledovatelé byli) a teï tady stojí v nákladovém prostoru vojenského letadla, bùhvíkolik kilometrù nad zemí a bùhví nad jakou zemí s „jedním z nejnebezpeènìjších mužù v Evropì“ a ten se smìje jako malé dítì. Nevìdìl, na co Goldfinger ty zbranì potøebuje, nelíbilo se mu to, ale dìlal jen svou práci a pro jednou ji vykonal opravdu dobøe. „Øeknìte si, Herr Dubal,
co byste chtìl,“ obrátil se na nìj Goldfinger, vzal ho kolem ramen a vedl do prostoru pro posádku, „mùžete mít cokoliv, ženy, kolik chcete, jídlo, pití, drahá auta, ukážu vám, že se umím odvdìèit.“ „Pro zaèátek bych si dal cigaretu,“ skromnì odpovìdìl Petr. Goldfinger vytáhl zlaté pouzdro a nabídl mu zlatem lemovanou Rothmansku. Zlatým zapalovaèem mu pøipálil. Posadili se na obyèejné sedadlo ve špatnì osvìtlené kabinì. Nìkolik mužù v kombinézách je závistivì pozorovalo. „Kam letíme?“ vyzvídal Petr. „Na mé soukromé letištì,“ hrdì mu odpovìdìl Goldfinger, „nejdøív ale poletíme do Ženevy, kde pøesedneme na nìco lepšího a z hlediska porušování vzdušného prostoru bezpeènìjšího.“ Petrovi to bylo vcelku jedno. „Já, chtìl jsem se vám omluvit za tu škodu, kterou jsem zpùsobil tehdy v restauraci,“ využil pøíležitosti. „To nic, to nic, to se mùže stát. Víte, myslel jsem zpoèátku, že se Daniel zmýlil, když si vás vybral. Ale je vidìt, že má opravdu talent na vybírání lidí. Jste muž na svém místì, Herr Dubal, líbíte se mi.“ „Dìkuji,“ zardìl se Petr. To je teda poklona, vìdìt, že mým místem je øídit zbìsilý kamiony plný tøaskavin pomyslel si Petr, ale nedal nic najevo. Chtìlo se mu spát. Goldfinger se
choval jako jeho chùva. Ukázal mu lùžko, sám mu ho sklopil, pøipálil mu ještì jednu cigaretu a když Petr dokouøil, popøál mu dobrou noc. Petr usnul okamžitì. Necítil ani, jak pøistávají, ani jak ho v Ženevì opatrnì pøenášejí do Goldfingerova soukromého letadla. Probudily ho až vzdušné turbulence nad Alpami. „Dobré ráno, Herr Dubal,“ pozdravil ho Goldfinger. Petr se rozhlédl a nejprve si myslel, že je v drážïanském kasinu všude kolem bylo plno zlata. Odnìkud hrála potichu klasická hudba. „Dvoøák,“ øekl Goldfinger s pøekvapivì dobrou èeskou výslovností, „mám velmi rád Dvoøáka.“ Petr pokyvoval hlavou. Vstal z lehátka a podíval se okénkem ven. Naskytl se mu jedineèný pohled na zasnìžené vrcholky velehor. Byl tou nádherou uchvácen. Dvoøák nad Alpami! Docela se mu z toho toèila hlava. Toužil, aby tu s ním byla Martina a mohla si tu krásu vychutnat s ním. Goldfinger jeho rozjímání nerušil. Symfonie burácela nad rozeklanými skalami. Petr zahlédl jakési horské oko a uvidìl, jak po nìm pøebìhl stín jejich letadla. Trvalo to asi deset minut a Petr vìdìl pocit, že v nìm ten zážitek zùstane na celý život. Dva velikáni v neutuchajícím objetí. Usmyslel si, že se sem vrátí a prožije to všechno ještì jednou a intenzivnìji. Nevìdìl jak, ale díky všem událostem uplynulých dnù, už poznal, že nic není nemožné, naopak, že možné je všechno a že
k uskuteènìní pøedstav staèí jen je uskuteènit. Nádheru velehor vystøídala jen mírnì zvlnìná würtenberská krajina a pøízraènì skonèil i Dvoøák. „Líbilo se vám to?“ usmíval se Goldfinger. Petr nebyl dosud schopen slova. Všechna ta umìlá „nádhera“ letadla mu pøipadala kýèovitá. Zèistajasna si uvìdomil, že ta nejvìtší krása je v pøírodì a Dvoøák to vìdìl. Petr strávil zbytek cesty v zamyšlení a nevytrhlo ho z nìj ani pøistání v Drážïanech. Cítil se zralý na nìco velkého, tøeba napsání knihy nebo alespoò básnì. Vùbec ho nevzrušilo, že sestupoval z letadla po èerveným sametem potažených schodech a nastupoval do dobrých deset metrù dlouhé limuzíny, za kterou by se nemusela stydìt lecjaká hollywoodská „hvìzda“. Goldfinger ho ubytoval ve své zlaté vile. Petr nikdy pøedtím nevidìl tolik drahých vìcí pohromadì a doufal, že už ani neuvidí. Ze samého zlata ho okamžitì rozbolely oèi. Doufal, že se nebude Goldfingerovì pøízni tìšit moc dlouho. Trvalo to nakonec ještì dva dny, než se zlatý boss omluvil, že má moc práce a že se Petrovi už nebude moci dostateènì vìnovat a nepøímo ho tím vyzval k návratu. „Ptal jste se mì, co bych chtìl, vzpomínáte?“ zeptal se v pøedveèer odjezdu.
Goldfinger pøikývl. „Chtìl bych trochu soukromí.“ „Jak to myslíte, Herr Dubal?“ znejistìl dotázaný. „Bydlí nás devatenáct v jednom domì v lese. Mám se svou pøítelkyní malý pokoj v podkroví. Je tam jedna postel, stùl a skøíò. Nic víc,“ apeloval Petr na Goldfingerovy city, „chtìli bychom se vzít, ale nemùžeme spolu žít v takových podmínkách. Staèil by malý domeèek, klidnì na venkovì. Byli bychom oba k dispozici, jezdili bychom do hájovny kdykoliv by bylo potøeba, jen trochu toho soukromí.“ „Ale z hlediska bezpeènosti…“ namítl Goldfinger. Petr se na nìj výmluvnì podíval. „Dobrá, ale dostanete pøidìlenou stráž.“ „Stráž?“ „Ano, dva muže, kteøí budou ve vašem bydlišti dìlat øeknìme nìco jako osobní strážce.“ Petr souhlasil. Bylo to daleko víc než oèekával. Tu noc spal klidnì. Goldfinger mu slíbil témìø neomezený úèet, ale Petr vìdìl, že bude staèit skuteènì skromný domeèek a budou šastni. Nejradìji by praštil se svým zpùsobem života. Oprostil se všech zloèineckých pout a žil jako obyèejní lidé: chodil do práce, sem tam do hospody, mìl dìti a vozil je do školky… Zaèínal být sentimentální. Ale kdo ví, tøeba se to jednou podaøí.
XXIII. Po snídani vyzval Goldfinger Petra, aby šel za ním. V rozlehlé garáži, pøipomínající spíše parkovištì stála øada luxusních aut, nìkolik motocyklù a dokonce staøièký autobus. Goldfinger zastavil u tmavì èerveného Jaguára. Petrùv materialismus se trochu vrátil pøi pohledu na tento technický skvost. „Jaguar XKR,“ pøedstavil Goldfinger vùz, „výkon 370 koòských sil, maximální rychlost 250 kilometrù v hodinì pøi zrychlení z nuly na sto za 5,2 vteøiny.“ „Pìkný stroj,“ zhodnotil Petr. Sportovní kupé, jemnì zaoblené, od pneumatik až po anténu neskuteènì noblesní. Tmavá kouøová skla zabraòovala pohledu dovnitø. „Ja váš, Herr Dubal, abyste si nemyslel, že si nevážím svých podøízených.“ „To nemyslíte vážnì,“ lekl se Petr, že se právì stal majitelem nìèeho tak fantastického. „Ale ano. A už jeïte, vždy na vás vaše sleèna jistì netrpìlivì èeká.“ To asi èeká uvìdomil si Petr a vymìnil by všechna auta svìta, kdyby mohl být s Martinou právì teï. Otevøel dveøe a prohlédl si interiér. Palubní deska vyvedená ve døevì, kokpit (jinak se to nazvat nedalo) v èerné kùži. Všechno bylo nádhernì po ruce a pøevodovka byla automatická, za což Petr pocítil k dárci velký vdìk. Nasedl
dovnitø. „Ještì moment,“ zarazil ho Goldfinger, „Na hranièním pøechodì Cínovec bùhvíproè zmizela vaše podobizna ze seznamu hledaných osob. Nevím na jak dlouho, ale myslím, že by bylo dobré toho rychle využít,“ dobrácky se k nìmu naklonil, „stálo mì to moc penìz.“ Petr už vytáhl z kapsy nezbytnou štamprli, aby nastartoval, ale Goldfinger ho zarazil: „Tady jsou klíèe, v pøihrádce doklady od vozidla. Formálnì je to auto majetkem naší spoleènosti. Každopádnì není kradené, to vás mohu ujistit. Užijte ho dobøe. Ještì se uvidíme.“ Jako lokaj zavøel Petrovi dveøe. A tak se stal Petr Doubal, pøed nedávnem chudý nezamìstnaný absolvent gymnázia, majitelem zbrusu nového luxusního sportovního automobilu. Sám tomu nemohl uvìøit. Motor bìžel neobyèejnì tiše. Vymotal se z garáže a po kilometrové pøíjezdové cestì se dostal na drážïanskou periferii. Mìl ještì nìco v plánu. Tmavì èervený sportovní Jaguar zastavil pøed velkou hudební prodejnou na hlavní tøídì. Petr vystoupil a poprvé použil centrální zamykání. Pøíjemnì cvaklo. Vešel do obchodu a zamíøil rovnou k pokladnì. „Haben Sie, bitte einige CD von Antonin Dvorak?*“ zeptal se prodavaèe.
„Ja, ja, wir haben…**“ „O.K. Ich nehme von jedem ein Exemplar.*“ Prodavaè úslužnì odbìhl do skladu a Petr si pøipravil Goldfingerovu zlatou platební kartu. Nemusel èekat dlouho. Prodavaè se zanedlouho vrátil a pøed sebou tlaèil nákupní vozík plný cédéèek. Chtìl mu je pøedvést, ale Petr pøíliš spìchal. Podal prodavaèi kartu. Za okamžik byla celá transakce vyøízená. Prodavaè naložil cédéèka do krabice a pomohl ji Petrovi donést do auta. Ten z ní namátkou vybral tøi a jedno hned vložil do pøehrávaèe. Vùz se rozjel a nádherná hudba se linula akustickou kabinou po celou cestu. Petr jel pomalu, aby si mohl svého mistra náležitì vychutnat. Goldfinger mìl pravdu. V Cínovci Petr skuteènì nemìl žádné problémy a on se ocitl zpátky v republice kterou tak dramatickým zpùsobem opustil pøed pár dny. Krajina mu rychle ubíhala za okny a pak už spatøil známou lesní cestu. Rozhlédl se nejprve, zda nìkdo nejede, pøece jen Jaguar v lese je docela podezøelý, a pak velmi opatrnì, aby svùj nový vùz na hrbolatém terénu neponièil, dojel až k hájovnì. Rozhodl se pro malý žert a tak vypnul motor a dvakrát zatroubil. Vyøítil se Andrej, Dan a další, vìtšina se zbranìmi v rukou. Petr otevøel dveøe a vystoupil. „Co blbnete?“ ležérnì je oslovil. Následovala bouøe nadšení, jakou ještì v životì nezažil. Nenosili ho sice na ramenou, ale nebylo k
tomu daleko. A nejkrásnìjší bylo setkání Martinou. „Bála jsem se o tebe,“ øekla mu. „Ale no tak, slíbil jsem ti pøece, že se vrátím.“ „To jo, ale po pøesto, po tom co øíkali v televizi…“ „V televizi?“ „Jo, byla tam reportáž, ale to až zítra. Teï pùjdeš hezky se mnou nahoru. Víš vùbec co tì èeká?“ smála se na nìj. „A víš vùbec co èeká tebe?“ A Petr vìdìl, že to opravdu ještì neví.
XXIV. Druhý den se Petr probudil nádhernì odpoèatý. Martina ležela vedle nìj. Dlouho do noci poslouchali cédéèka, která Petr pøivezl a ona z nich byla neménì nadšená. Petrovi koneènì chvíli nemuselo záležet na èase. Nikomu nevadilo, že vstávali ve dvì hodiny odpoledne. Jakmile ale Petr sešel dolù, shlukli se všichni kolem nìj. Petr slíbil, že jim vše povypráví, jen chtìl nejdøív vidìt slibovanou reportáž. Ochotnì mu ji pustili: „V noci na dnešek se èesko nìmecký hranièní pøechod J. stal dìjištìm podivné události. Tìsnì pøed druhou hodinou ranní se vyøítil èervený kamion spoleènosti MacDonald s italskou státní poznávací znaèkou. Nedbal varovného výstøelu a hrozilo, že narazí do støechy hranièního pøechodu, který nebyl na prùjezd kamionù uzpùsoben a jeho výška nebyla dostaèující pro prùjezd tak velkého vozidla. Pohranièní policie se pokusila kamion zastavit, ale byla oslepena dálkovými svìtly a tak mohla jen neèinnì pøihlížet, jak se kamion na poslední chvíli proøítil po travnaté ploše vedle budovy celnice, pøi èemž vážnì poškodil policejní vozidlo, které tak nebylo schopno pronásledování. Záhadou zùstává, kam se kamion podìl. Pøivolaná policejní helikoptéra ani rozsáhlý pátrací tým nebyli schopni ho nalézt. Èeská a nìmecká pohranièní policie se spoleènì obrátily na italské zastoupení spoleènosti
MacDonald, ta však popøela, že by kdy vlastnila jakýkoliv vùz uvedené SPZ. O dalším vývoji situace vás budeme nadále informovat.“ Petr sledoval reportáž s mimoøádným zájmem. Musel uznat, že hranièní pøechod docela zdevastoval. Služební Felicie, pravdìpodobnì kamionem odhozená na stranu narazila do celní budky a zboøila ji. V trávì byly hluboké stopy kol, posezení, kde si pravdìpodobnì personál krátil dlouhé chvíle kouøením, rozházené a polámané po okolí, modrá pojízdná toaleta pøevrácená a její obsah efektnì rozlitý po okolí… Petr se docela nasmál a pak ostatním vše vylíèil. Teï a tady byl hrdina. Poprvé v životì se mu nesmáli, ale obdivovali ho. Za co, to už bylo vedlejší. Petr mìl ze sebe koneènì dobrý pocit. Otec by na nìj byl hrdý. Kde je mu asi konec?
XXV. Pár dnù po návratu si Petr s Martinou vyjeli do Prahy na veèeøi. Martina byla novým autem nadšená a ještì více vyhlídkou na nový domov. Zastavili u pomìrnì luxusní restaurace na kraji mìsta. Èíšníci se k nim chovali nesmírnì uctivì a Petrovi se ještì neomrzelo být støedem pozornosti. Dali si šunkovou rolku plnìnou rybím masem jako pøedkrm a peèená kachní stehýnka s dozlatova opraženými brambory. Martina vypila sama celou láhev vína, Petr øidiè cucal minerálku, ale nevadilo mu to. Byli tak šastní. Nakonec ještì zakonèili dortem a kávou. Petr musel Martinu na cestì k autu podpírat, byla poøádnì opilá. Ale Petrovi to nevadilo, byla to jiná opilost, než jaká byla bìžná. Cítil ji taky, i když nic nepil. Byla to opilost štìstím. Zaèínal jim nový život. Sice ve stínu kriminálu, ale pøesto jím byli nadšení. Petr usadil Martinu na sedadlo spolujezdce a pøipjal jí bezpeènostní pás. Nastartoval a Jaguar se rozjel ke zpáteèní cestì. „Je mi tak špatnì,“ blekotala Martina. „Špatnì?“ lekl se Petr. „Špatnì a dobøe, jak se to vezme.“ „Tak dobøe nebo špatnì?“ usmál se Petr a pøidal plyn. „Dobøe i špatnì, jak se to vezme,“ zopakovala Martina. „Ty mùj opilèe,“ nìžnì jí poškádlil Petr a
položil jí ruku na koleno. „Mám tì ráda, víš.“ „Já tì mám taky rád.“ Jaguar se øítil nocí. Svìtýlka oken se slila v èáry. „Pus mi tu krásnou muziku,“ poprosila Martina. Petr vsunul do pøehrávaèe dalšího Dvoøáka. Trochu ho mrzelo, že tìch cédéèek která neslyšel je už ménì, než tìch známých. Pøed nimi se rýsoval èerný les. Ještì patnáct minut a budou v hájovnì. Už znal cestu nazpamì. Promítal si v hlavì události posledních dnù. Mìl vlastnì štìstí. Bylo to jen štìstí. Jaguar jako blesk vjel do lesa. Jedna zatáèka, malý kopeèek, druhá zatáèka, teï bude železnièní most… Co to. Pøed Jaguarem se v tmavé noci pøi stošedesátikilometrové vynoøila èerná siluata èehosi neznámého. „Petøe…“ slyšel ještì, když strhával volant. Ucítil mìkký airbag, do kterého narazila jeho hlava. Vzápìtí splaskl, ale zbìsilou rychlost vozu nešlo zastavit žádnou brzdou. Uvidìl strom který se pøipletl do cesty. Další náraz, tentokrát však na druhé stranì. „Martino!!!“ zaøval zoufale. Všechno padalo. Dvoøák hrál. Tympány dunìly jako nikdy pøedtím. Všechno padá. Tak rychle. Všechno padá. Všechno padá… „Martino…“ Dvoøák doznìl.
XXVI. Uslyšel jakýsi hlas. Probral se. Ucítil bolest a krev, øinoucí se z èetných ran na hlavì. „Petøe!“ volal nìkdo. Martina. Martina! uvìdomil si a rázem zapomnìl na bolest a rány. „Neboj, jsem tady,“ vydral ze sebe a s námahou rozepjal bezpeènostní popruh. Dveøe nešly otevøít. Uhodil do nich, ale bylo to marné. Celý pøedek karoserie byl pokroucený. S námahou vytáhl nohy. Pøední sklo bylo rozbité, støepy z nìj mìl Petr i ve vlasech. Prolezl dírou po oknì ven. Skoèil na zem. Upadl. Štìrk. Jakási tyè? Cosi betonového. Kamení. Šmátral rukama dál a brzy zjistil na èem je. Koleje! zaøval. Jsme na kolejích! Jeho oèi si pomalu pøivykly na tmu a pak si uvìdomil plnou váhu situace, v jaké se ocitli. Jejich vùz spadl do železnièního koridoru. Byli v nìkolik metrù hlubokém pøíkopu. Musejí pryè døíve než pojede vlak. Dobelhal se na druhou stranu vozu. Zkusil vzít za kliku. Nic. Dveøe byly vzpøíèené a vzdorovaly. Bylo mu jedno, jestli se zraní. Tam uvnitø sténala Martina a on ji musel vytáhnout ven døíve, než pojede vlak. Zapøel se vší silou a ucítil, jak se mu do rukou zarývají zbytky skla. Nìco praskalo. Slyšel to a zapøel se ještì víc. „Petøe!“ ozývalo se zevnitø. Dveøe povolily a Petr se svalil na zem. „Už jsem u tebe, miláèku, neboj,“ konejšil vzlykající dívku.
„M-mám tam-m-m n-n-nohy, n-nemùžu ven,“ vydrala ze sebe a Petra v tu ránu bodlo u srdce a zapotácel se. „Pomùžu ti.“ Ale vìdìl, že je to marné. Martina byla zaklínìna v havarovaném voze a on nebyl s to jí pomoci. „Uteè, zachraò se,“ zašeptala, „je to pravidlo.“ „Na to seru, nenechám tì tady!“ Vìdìl, že má dvì možnosti: Utéct a nechat tu Martinu umøít. To byla jedna. Ta druhá pøedpokládala mnohem vìtší dávku odvahy. Petr se však nemusel rozmýšlet. Vytáhl z kapsy mobil a vytoèil krátké èíslo, které znal od mateøské školky. 158. Asi minutu hovoøil. Pak se vrátil k Martinì. Chytl jí za ruku a hladil po vlasech. „P-proè jsi t-to udìlal?“ „Protože tì miluju.“ „Miluješ?“ Ta otázka byla naléhavá. „Miluju. Navždycky.“ Jako ozvìna jeho slov se ozvalo zahoukání vlaku pøed zatáèkou. „Uteè,“ køièela Martina. Petr ještì víc stiskl její ruku. „Prosím, jestli mì miluješ, tak uteè!“ Objal jí. Políbil. Cítil její krev. Slyšel, jak je vlak blízko. „Nedám tì, miláèku,“ zašeptal. Pískot brzd se mu vedral do mozku. Vida, poslední zvuk, co uslyším. Nikdy by si nepomyslel,
že to bude zrovna ten zvuk. Nedíval se na vlak. Tiskl Martinu k sobì. Už nesténala. Jen nìco neslyšitelnì šeptala. Svìtla vlaku je ozáøila. Bylo to neskuteèné. I když hudba doznìla s pádem, slyšel jí dál. Už neexistovalo nic mimo ní a Martiny. A to byla vìènost. To byla ta nepøedstavitelná vìènost. A vlak se zastavil. Nìkdo s Petrem zatøásl. „Je po všem,“ øekli mu, „už bude dobøe.“ Petr vyèerpanì klesl. Od Martiny ho odtrhli násilím. Ale vìdìl, že teï neumøe. Že ji zachrání. Že zastaví všechny vlaky a zachrání jeho andílka. A že ji znovu uvidí. Zavøel oèi a nevnímal houkání sanitky. Nemocnice. Vìzení. Co je to proti vìènosti. Olomouc, 31. øíjna 2003, 17:25
Kkkk K K K K k
Martin Jirsák Zloèincem proti své vùli Vydal Olground vlastním nákladem v Olomouci v listopadu 2003. Autorská korektura Jan Procházka.
[email protected] www.jirsak.wz.cz www.smol.wz.cz www.olground.wz.cz
