Karel Horák
LESNÍ HOSPODÁŘSTVÍ NA PANSTVÍ OPOČENSKÉM DO 18. STOLETÍ Důležitou
byly lesy.
složkou režijního hospodářství bývalého panství opočenského jako jiná odvětví i lesní hospodářství prodělalo během vývoj, jehož sledování nám umožňují dochované archívní prameny.
Stejně
věků určitý
Hory Orlické i poříčí obou Orlic nad jejich soutokem kryl patrně až do 12. století jediný prales - pomezní hvozd. Krajina byla majetkem země panským, jejím střediskem, sídlem župana, bylo Opočno, o němž je nejstarší písemná zpráva v kronice Kosmově k roku 1068. V dalších dobách pak byla krajina osazována - kolontsována.v] Při kolonísací orlického pásma byl pohraniční hvozd rozdělen napříč více méně pravidelnými souběžnými podíly, táhnoucími se z podhůří k hřebenům orlickým, jimiž panovník obdařtl podhorské šlechtické statky. Tyto táhlé pruhy území svědčí o starém původu a určitém plánu při osazovaní.tl Tento tvar a rozsah majetku - z j.odhůřf až na hřebeny hor - podmínil též vývoj lesního hospodářství, neboť na majetku byly vlastně dva druhy lesů, totiž horské lesy s převahou jehlič natých, jedlových a smrkových porostů, s příměsrbuku, které byly poměrně těžko přístupné a kde probíhala kolonísace ještě v 15.-16. stoletíš] 3. proti nim lesy v nižších polohách, v kraji s poměrně íntensívní zemědělskou výrobou a starým hustým zalidněním, kde převládaly podle půdních poměrů buďto listnaté porosty, -většinou obhospodařované jako pařeztny, nebo na písčitých lokalitách bory. Pařezíny, neboli výmladkové lesy s nízkou obmýtní dobou, u nichž se obnova děje na podkladě pařezové nebo kořenové výmladnostl, dobře vyhovovaly značné potřebě paliva i jiného dříví pro uspokojování potřeb zemědělského hospodaření vrchnosti. i četných poddanských vesnic, kdy se těžilo, aniž by bylo potřebí starat se o zmlazení. Značnou důležitost, zvláště v těchto nižších polohách, měla odedávna myslivost, která až do 18. století stála na předním místě před lesním hospodář stvím a s jejímiž hlavními rysy vývoje jsme se seznámili v minulém sborníku; v této stati si povšimneme vývoje vlastního lesního hospodaření. Nejstarší zprávy o lesích, podávající nám však většinou jen náhodně jejich 22
--
!"t-
.-; l-T?- -P-
názvy, případně údaje o položení lesů, jsou dochovany v záznamech 'O růz ných darováních a majetkových změnach.šj O vlastním lesním hospodaření se v této době nedovídáme ničeho. Můžeme jen usuzovat, že tehdy docházelo k mýcení a klučení lesů jednak z důvodů kolonísačních, aby byla získána půda pro nová obydlí a potřebná nová orná půda,5) jednak pro získání stavebního dříví a paliva. Že však již tehdy byl pozorován úbytek lesů, dokládá zápis 10 darování části lesa na hoře Křivině opočenské faře Sezemou z Dobrušky v roce 1367, v němž se praví, že lesy v Čechách mizí a jak se dá bezpochyby očekávat, nastane nedostatek dříví.5 ) V této době jsou jmenováni lesníci - "silvani".7] Obsažnější zprávy o lesích jsou až -z 16. století. První soustavný přehled o lesích si můžeme učinit na základě opočenského urbáře z roku 1598,1l} v němž jsou zaznamenány názvy lesů s jejich výměrami v Iečích.š] Celkem 'bylo podle tohoto urbáře 298 lečí panských lesů. Kromě nich jsou zde zaznamenány i některé drobné lesíky,1u) lesy kostelní, případně i některé obecní. Podle odhadu z roku 1636 byly zde lesy a hory s rozličným dřívím, jedlovým, smrkovým, borovým, dubovým, k stavění a rozličným potřebám, též les bílý (listnatý) vzrostlý na smýcení, celkem 237 lečU 1 ) Každá leč byla oceněna po 130 kopách, celkem lesy oceněny na 30.810 kop míšeňských; pro srovnání - celé panství opočenské bylo tehdy odhadnuto sumou 338.473 kop 33 grošů 51/2 denáru, nebo na rýnské zlaté 394.885 zl. 49 kro 11/2 denáru. Avšak urbáře nám umožňují poznat kromě jmen a přehledu lesů i některé bližší okolnosti. Na panství bylo podle urbářů z roku 1542 12 ) a z roku 159B!3} hojně klučenín nebo kopanin, z nichž platili poddaní úroky 14) a jež používalí jednak k seti obilí, jednak k pasení dobytka, např. v urbáři z r. 159B je zaznamenéno u rychty ve vsi Dobrém, že lidé z Dobrého, Hlínněho a Deštného platili úrok z klučenín a mýt, které měli pronajaty k pastvám. Podobně jsou v témže urbáři zaznamenány v lese Ochoz paseky, na nichž 3e pásl dobytek, jedna o výměře 80 provazců, druhá 34 provazců. Hraniční popis z roku 164Tzaznamenává u Skalky paseku s dvěma kusy polí,na nichž se vysívalo así 3 korce.15 ) V roce 1622 platili poddaní za setí na kopaninách v horách (v Plasnici a Deštném) 1 kopu 32 groše.16 ) Podle oceňovací taxy z roku 1636 se platilo z pasek 1 kopa 15112 slepice, což převedeno na peníze (za 1 slepici po 6 gr.) činilo plat 7 kop 33' groše. V roce 1637 za paseky v horách lidem prodané - 13 provazců - byl příjem 25 kop grošůP) Podle těchto údajů Zjišťujeme, že zde bylo ,dosti lesní půdy, hlavně asi okrajových částí lesů, která byla odlesněna a byla pronajímána nebo prodávána poddaným pro zemědělské využití. V lesích bylo dosti suchého dříví, které se zužitkovávalo; ~ahradníci z Olešnice byli povinni narubati souší k pečení chleba a k vaření piva a řurnící (lidé s povozy) měli toto dříví odvézt, stejně jako dříví k milířům a klády k pile.1B) Podobně měli vozit dříví k milířům nebo klády k pile lidé z Dobřan; toto dříví měli kácet poddaní z Dlouhého a Rovného. V době se23
urbáře však byly tyto povinosti -, "do vůle jeho milosti" - přemě na plat, furníkům po la zahradníkům po 1/2 groši. Dříví k palivu pro zámek Frymburk měli dělat a na hromady řádně poskládat poddaní z Bystrého, Dlouhého, Bohdašína, Nové Vsi, Vanůvky, Slavoňova, Bydla, Sněžného, Janova a Tisu. Kdyby tuto práci nedělali, měli místo roboty zaplatit při sv. Havlu po 1 gr., z Janova platili po 4 groších. Ze shnilého a jinak nezužitkovatelného dříví směl pálit popel sklenář deštenský, Jiřík Keller, který koupil skelnou huť v roce 1595.19 ) Dobré dříví však bráti nesměl a hajní s polesným měli vždy vědět, kde bude brát takové dříví pro pálení popele. Za každého popeláře, který by pro něho pracoval, měl podle zápisu v' urbáři platit každoročně na dva termíny do důchodu 16 kop míšeňských.ě') Připomíná se však, že on ani jeho zaměstnanci nesmějí dělat v lese škodu pasením dobytka. Kromě popele, potřebného k výrobě potaše, poskytovaly lesy sklárně i potřebné dříví k vytápění pecí fl pomocných zařízení, bližší údaje o tom však neznáme. V této době si namůžeme udělat představu o výnosu lesa, resp. 'O těžbách, protože údaje jsou velmi kusé. 2! J Půlroční výnos lesů koncem 17. a začát kem 18. století se pohyboval kolem 1300 zl, přičemž hlavní položkou byl příjem z prodeje paliva, např. v 2. polovině roku 1706 z celkového příjmu 1368 zl. 10 kl'. 'byl příjem za palivo 1228 zl. 22 kl'. Kromě toho bylo v 1'.1706 vyrobeno pro vrchnostenskou potřebu 5473 sáhy dřívL22 J Dříví se vyrábělo jednak robotou, jednak za plat, od sáhu se platilo 4 kl'. U prodávaného dříví velmi silně převažovalo měkké, dub se vyskytoval jen ojediněle. Že dubového dříví byl už zřejmý nedostatek, ukazuje to, že r. 1637 byly koupeny na hřídele do Podchlumského mlýna 3 duby z Vojenic (z cizího panství).23) Avšak í-jíné dříví bylo kupováno odjinud, např. r. 1643 bylokoupeno na "císařství", tedy' na panství pardubickém, 24 lípových kmenů. Na Pardubicku bylo kupováno dříví i v pozdější době a v 1. polovině 18. století zde bývaly někdy koupeny celé paseky.24) Část dříví se zpracovávala na pilách; v urbáři z r. 1542 se připomíná pila vystavěná na Jeřábnici u vsi Mnichovy a jiná v Sedloňově, platil se z nich úrok po 5 groších; u Deštného je zmínka o pilaři Urbanu. Koncem 16. století stál mlýn s pilou i u vsi Kamenice a Spáleniště. Koncem 17. století byly na panství dvě pily, ve Frymburku ,a Podžákovská. 25 j Dubové klády z dolních revírů musili vozit poddaní k těmto pilám do hor a odtud zase zpět řezivo, proto v r. 1707 majitel rozhodl postavit novou pilu u Břekerského rybníka, která měla mít dle tehdejšího zvyku i mlýnské složení, poněvadž by se pílař, či lépe mlynář, pouhým řezáním klad neužívíl.š''] V roce 1706 bylo pořezáno na pilách 373 klad, z toho 50 borových, 10 tvrdých (patrně dubových) a zbytek měkkých. V roce 1730 se uvádějí pila Broumarská, Břekerská, Frymburská a Olešnická. Kromě pilařské kulatíny se kácely i slabší sortimenty v síle žerdí, latí a krokví, v r. 1698 bylo vyrobeno 16 kop tohoto materiálu, v r. 1706 pak 178 kop.
psaní
něny
24
·~I'iii'i"ITI'·lIrll_. I • • • • •• • • •
. . . . .; ;. . . .,1·..:181·
Dosti dříví bylo rovněž spotřebováno při výrobě šindele a pálení uhlí. Množství vyrobeného šindele značně kolísalo, např. v r. 1622 se vyrobilo B60 kop, r. 1624 jen 250 kop, r. 1643 pak 1580 kop; tyto výkyvy zřejmě souvísely ,s událostmi třicetileté války,27] V 1. polovině 18. století pak se výroba pohybovala od 1.000 až do 3.000 kop; v této době však byl též šindel nakupován, např. v r. 1728 bylo koupeno 1626 kop (vlastní výroba 10BO kop J. r. 1729 koupeno 2260 kop (vyrobeno 800 kop). Šindel kupovali i v dalších letech, hlavně z Doudleb. Podle pozdějších údajů z r. 1805 se udělalo ze 2 sáhů štěpin 24 kop šindele. Vyráběl se obvykle' z jedlí, na zdejším panství hlavně v revíru Trčkov, ale i v jiných místech. Dřevěné uhlí se pálilo hlavně v horských lesích v okolí Deštného a Sedloňova, v menší míře i v Bolehoští, V roce 1622 bylo vypáleno 1175 košů uhlí, za něž se zaplatilo 7 kop 1 gr. 4 den. V témže roce bylo vyrobeno v hájenství Dobré 130 sáhů mílířověho dříví. V roce 1835 bylo zaplaceno uhlířům za vypálení 2073 košů uhlí 24 kop 40 gr. 5 den., kdežto v r. 1643 bylo placeno jen za 270 košů. V lB. stotetí se měřilo dřevěné uhlí na korce (strychy}, v r. 1706 bylo vyrobeno 1636 korců, v r. 1724 pak 2406 korců. Podle údajů z r. 1725 se pálilo uhlí v Sedloňově v milířích, do nichž bylo srovnáno 64 sáhů štěpin, z nichž se získalo 520 korců uhlí, od 1 korce se platilo 4112 den. Z 1 sáhu dříví se tedy napálilo asi 8 korců. Dělal y se však milíře i větší, z 88, 90 i 96 sáhů dříví. 28 ) Dřevěné uhlí se spotřebovalo hlavně v kovárnách a v zámecké kuchyni. V pozdějších letech (kolem 1750) bývalo páleno z 1 sáhu dříví 9. až 10 i více korců uhlí. Od r. 1751 se začalo kupovat kamenné uhlí ze Slezska (v tomto roce bylo koupeno 32 korců kamenného uhlí pro kováře J, dřevěné, uhlí se však pálilo dále; snaha po úspoře dříví se projevovala v tom, že na uhlí bylo páleno nalmilé a jinak nepoužítelné dříví a patezí; v r. 1781 bylo zdůrazněno, že uhlí je z pařezí a podřadného dříví, ležícího po lesích, ne ze štěpin. Lesy dodáváním paliva se významně podílely na zisku z průmyslových podniků, z nichž na prvém místě stál pivovar s pravidelným ročním pří jmem 4.000-6.000 kop gr. 29 ] V 1. polovině 18. století pak příjmy ještě vzrostly, takže se pohybovaly kolem 15-20.0QO zl., což byl více než desetinásobek výnosu lesního hospodářství (např. v r. 1722 byl příjem z pivovaru 17.423 zl., z lesa 1.645 zl.).:W) Na tomto příjmu z pivovaru se značně podílel les, avšak jeho 'účast nemůžerne přesně postihnout, poněvadž spotřeba dříví nebyla proúčtována, Jen náhodně se dovídáme, že podíl lesa na výnosech pivovaru byl značný, např. v r. 1622 bylo zaplaceno 63 kop 50 gr. za výrobu 1112 sáhů pivovarského dříví a v r. 1624 bylo vyrobeno 1720 sáhů tohoto dříví. V polovině 17. století bylo započato na panství se zpracováním železa, jak se dovídáme ze zápisu z r. 1646, zapsaného v urbáři z r. 1598, že totiž toho roku byla zbudována pep a ulit první kus.31 J Spotřeba dříví při výrobě železa bývala značná a dostatek dřeva byl základní podmínkou existence
25
železáren. Výroba železa zde však asi nedosáhla nikdy většího rozsahu.32) Les se rovněž podílel na příjmech z cihelny a vápenice. Cihelna nad rybníkem Broumarem je zaznamenána již v r. 1542;33) podle urbáře z r. 1598 se z ní mimo domácí potřebu prodalo cihel za 20 kop grošů. Přibližně stejný výnos byl i z vápenky. Kromě na potaš, pálil se popel i pro výrobu střelného prachu. V urbáři z r. 1598 je zaznamenána prachárna u Semechníce nad Podchlumským mlýnem; pronajímala se za 30 gr. ročně. Popel na potaš i pro zápalný prach :se pálil v revíru Trčkov, např. v r. 1735 se napálilo 125 korců popele, za 1 korec se platilo 24 krejc.; v r. 1737 sedloňovský myslivec napálil v Kunštátě, jak se Trčkovský les někdy též nazýval, z nahnílého a špatného dříví 59 korců popele.š! ) Ke konsumentům dříví nutno počítat i vrchnostenské dvory, jichž bylo podle taxy z r. 1636 deset,35) dále dvě chmelnice - v oboře a při dvoře pulíckém, vinici v oboře a vinopalnu pod zámkem. Na provozu všech těchto podniků a zařízení, u některých více, u jiných méně, se podílely lesy.' Doprava dříví z míst těžby na místa spotřeby nepůsobtla v tzv. dolních revírech potíží. Dála se po ose a obstarávali ji poddaní z robotní povinnosti, jak je zaznamenáno v urbářích. Větším problémem byla doprava dříví z horských revírů. K tomu sloužila volná plavka polen a štěpin, případně i pařezí, po Zlatém potoce, výjimečně i po jiné vodě. Nejstarší zprávu o této plavce máme z r. 1597, v níž se uvádí, že plávka byla provozována již po mnoho let. 36) Dříví, nakácené na podzim a v zimě se plavívalo na ~aře, kdy odtékaly jarní vody z tajícího sněhu.F] V nejstarších dobách se patrně dříví plavívalo z hor od Sedloňova kolem Skalky k Dobrušce a odtud bylo pře váženo do Opočna, Později byla plávka upravena tak, že .se dříví plavilo ažk Opočnu.šš) Kromě této obvyklé každoroční plávky se mimořádně, např. po velkém polomu z r. 1786, používalo také plavky z frymburského revíru, která vedla přes území nachodského a novoměstského panství a končila li Šestajovic. Průběh plávky byl odvislý od množství napadaného sněhu a tím i množství jarní vody.39) Množství dopraveného dříví plavkou se v 18. století pohybovalo kolem 2.000-3.000 sáhů. Přesto, že dráha plavky vyžadovala častých úprava čištění a rovněž zařízení pro její provádění bylo často poškozováno povodněmi a také ztráty při plavce byly někdy dosti značné, bylo její provozování pro velkostatek výhodné, neboť značně usnadňovala, zrychlovala a zlevňovala dopravu dříví z horských lesů do centra panství.š''] O lesy se staral myslivecký a lesní personál, totiž polesný, myslivci a hajní, kteří kromě jiných prací prodávali též dříví, za něž peníze odváděli do důchodu. Myslivci měli učedníky, většinou asi své syny.41) Hajní byli lidé poddaní, kteří svoji funkci vykonávali patrně vedle svého zaměstnání, jak dokládá z~ínka o Martinu Kyovi, ševci a hajném, v urbáři zr, 1598.42 1 Takový je povšechný obraz lesů a lesního hospodářstvína' Opočensku v 16. a 17. století, načrtnutý na základě dochovaných a dostupných archivních 26
~~~
~~~"",....... "
~= --"':';.....>.:--
-
-
~ ~
----
-
~----~._--
pramenů,
zasazený do rámce panství. Na les se pohlíželo jako na zásobárnu z níž se mohlo brát dle potřeby a nebylo nutné se starat o budoucnost. Ovšem lesy byly tehdy též nezbytným prostředím k životu a pěstování zvěře, neboť myslivost stála v popředí zájmu majitele panství před lesním hospodářstvím a 'bylo jí též věnováno mnohem více péče. Od poloviny 17. století přibývá nový druh pramenů, které nám podávají nové pohledy a umožňují získat nové poznatky o lesích. Jsou to hospodářské instrukce, dávající pokyny a směrnice úředníkům, příp. i ostatním zaměst nancům panství pro jejich činnost.43 ) Dokladem přednostního postavení myslivosti před lesním hospodářstvím je instrukce pro úředníky na panství opočenském z 1'.1651, v níž jsou stanoveny též povinnosti lesního a mysliveckého personálu.w} Převažují příkazy a nařízení, týkající se myslivosti. Zájem o lesní hospodářství je omezen na příkazy ohledně ochrany lesa před krádežemi a zajištění výroby dříví pro vlastní potřebu i na prodej. Tyto příkazy se týkají polesného, kte~'ý měl dávat dobrý pozor na lesy, aby se v nich neděla žádná škoda. V příhodné době měl nechat nadělat potřebné stavební dříví a bez příkazu hejtmana žádné dříví neprodávat, dále nechat nařezat prkna, pálit uhlí, klády v zimě dopravit na příhodné cesty, v létě nechat vyrobit zásobu šindele, žerdí, latí, sloupků apod., o všem měl vést účty, podle svých měsíčních cedulí měl sestavit hlavní účet jako druzí ůřednící. Podřízen byl hejtmanovi, jehož příkazů měl poslouchat, Lesnímu myslivci bylo přikázáno, aby v lesích pllně střežil jak dříví tak i 'zvěř. Též lesní hajný, následující zde hned, za myslivcem, měl dbát, aby se v lesích neděla škoda ani na dříví ani na zvěři, nikomu neměl dovolit lovit a nesměl prodávat bez přítomnosti polesného žádné dříví. Pokročilejší se zdá nedatovaná instrukce, tzv. colloredo-černínská, kterou V. Černý datuje asi do r. 1654.45 ) Nevíme sice, zda platila pro panství opočenské, avšak můžeme předpokládat, že tu známa byla. Přikazuje se v ní, že bez vědomí lesmistra hejtman ani jiný úředník nesmí nechat kácet ně jaké dřevo, ale musí se nejprve poradit, zda a kde se to může stát bez škody na zvěři. Žádné dříví se také nesmělo prodávat bez vědomí lesmistra a hejtmana, ale tito měli být vždy při prodeji přítomni; oba měli též podepisovat všechny dřevní rejstříky, opatřit je pečetí ·a přiložit k účtům. Dříví, které seprodávalo od sv. Havla během zimy, musilo být do sv.. Jiří odvezeno z lesa, jinak je kupující ztratil. V zimním období se měla též obstarat dostatečná zásoba pilařské kulatiny. Pro plavení (tedy ~a palivo) se mělo kácet vždy nejstarší a pro stavby nevhodné dříví, naproti tomu mladé kmeny a vhodné dříví pro stavby, výrobu šindele a řeziva se mělo šetřit. Mělo se též dbát, aby dřevaři správně prosvětlovalí les a nerovnalí dříví s úskoky; dohlížitel měl každý pátek prohlédnout srovnané dříví a postříkat je červenou barvou. Kdyby zjistil nějaký podvod, měl to oznámit a pachatel měl být řádně potrestán. dříví,
27
Určitý pokrok možno pozorovat v instrukcích z 1. poloviny 18. století, které byly vydávány majitelem opočenského panství speciálně pro jednotlivé vedoucí lesní úředníky, obvykle při jejich nástupu, a které začínají vnášet určitý řád do lesního hospodářství. Postupně pak dochází k vymanění lesnictví a lesního personálu ze zavíslostí na hospodářských úřední cích a během doby se začíná zdůrazňovat i vlastní úkol lesů - produkce dříví. K těmto skutečnostem přispěly v prve řadě obavy z hrozícího. nedostatku dříví, proto se objeví i příkazy, sledující zajištění nového zmlazení. První z těchto instrukcí byla vydána v r. 1704 pro lesmistra, jehož funkce byla tehdy patrně nově ustanovena.šš] Ovodem, stejně jako i ve všech dalších instrukcích, se zdůrazňuje, že má vést řádný život, odpovídající jeho stavu. Měl se řádně starat o lesy a myslivost. Byli mu podřízeni myslivci, lesní hajní, bažantníci. Zejména lesním hajným nerněl ukládat žádné jiné práce. Podobně myslivečtí hajní měli být používáni pro potřeby myslivosti, byli
2B
Titul lesmistra byl však brzy změněn na dvorního myslivce, jak se dovídáme z prozatímního úředního řádu z r. 1707. 4S) Majitel se v něm odvolává na dříve vydané instrukce a žádá jejich bezpodmínečné dodržování. Dvorní myslivec se měl i s myslivci a hajnými každou sobotu ůčastňovat úředních dnů, aby 'byl ve styku s hospodářskými úředníky. Dosavadní plýtvání dřevem se nemělo dále trpět. Podobně v instrukci pro nového polesného Rudolfa Biegnera z r. 1716 nařízujs majitel, že neodůvodněné ztráty a schodky dříví bude muset polesný hradit ze svého. 49 ) Polesný měl vést přesné účtování dříví a řeziva, s každým hajným měl mít o tom dřevní rejstřík. Měl také za úkol kontrolovat hospody, zda jsou dostatečně zásobeny pivem. V instrukci pro nového polesného Jana Petra Czyhulia z r. 1724 ,e praví, že jeho úřad záleží v sledování hospodářství, zvláště v přesném účtování dřeva, pro což jsou zde podrobné předpísy.š''] Za dva roky byl vystřídán novým polesným Františkem Pohlem, pro něhož platila předchozí ínstrukce z r. 1724, k níž byl připojen dodatek, že se má starat především o dříví v lese, ale při svých objížďkách měl občas dohlídnout i k myslívostí a nebude-li mít práci v lese nebo při myslivosti, konat 1 hospodářské objížďky. V následujícím roce došlo k novým změnám. Bývalý dvorní myslivec Ji~l dřích Philippi byl pro stáří a zesláblost jmenován lesmistrem a novým dvorním myslivcem byl ustanoven Mikuláš Jakub z Innfeldu, který byl ll. Itstopadu 1727 představen personálu a téhož dne mu byla dána ínstrukce.51 ) Byl podřízen dřívějšímu dvornímu myslivci, nyní lesnii.s·t~l~,· jehož návrhů a dobrozdání měl dbát a bez jeho souhlasu nerněl podnikat nic dů ležitějšího. ~od, dohledem nového dvorního myslivce měly být všechny vrchnostenské, kostelní i selské lesy, bažantnice a porostliny. Kromě dalších příkazů a nařízení ohledně lesů a .myslivosti se také stanoví Jeho pravomoc; menší poškození lesů měl trestat sám, při větších škodách, způso bených např. pastvou dobytka apod., se měl poradit s regentem. Měl také trestat lenivé podřízené; kdyby však provinění bylo těžšího rázu, měl .?O poradě s lesmistrem celou věc přednést vrchnosti k rozhodnutí. Kdyby našel některého z podřízených v nevhodný čas v hospodě, měl ho poprve vyhnat ven a kdyby jeho nedbalost trvala, měl jej ohlásit vrchnosti. Hajní neměli být vybíráni z velkých hospodářství, nýbrž -jen mezi chalupníky, známými svou věrností, horlivostí a pílí. Hajným mohl dvorní myslivec darovat nějaké dříví, úměrně k jejich námahám, aby tím byli nabádáni k neustálé věrnosti. Lesmistru 'bylo instrukcí z r. 1730 nařízeno, aby prohlížel a projížděl horské lesy každý měsíc, dolní revíry každých 14 dní a bažantnice každých 8 dní; myslivci a hajní měli lesy a porostliny pilně obhlížet denně a kdyby bylo třeba, měli zůstávat v lese i v nocí, Ve stejných časových obdobích měl lesmistr k sobě volat myslivce a vyžadovat od nich zprávy; v té době měli lesy střežithajní..52) 29
I
Po smrti polesného byl v r. 1732 ustanoven prozatímně lesní písař.53 ) Vedl v evidenci požadavky na dříví pro panskou potřebu i od poddaných a také evidenci prodaného a vydaného materiálu. Měl dohlížet na robotníky, v horách na dělníky za mzdu, i na výrobu šindele a bednářského dříví. Měl také sepsat nároky lesního personálu na deputátní dříví, to se jim však mělo vyznačit v jiném, ne v jejich lese; žádný z tohoto deputátu nesměl nic prodat. Písař byl podřízen dvornímu myslivci, když však byly lesy zavřeny a on měl málo práce, měl být dle uvážení regenta použit při hospodářství.
Nový lesmistr. Jakub Kobel se měl podle instrukce z r. 173954 ) vždy domluvit s hejtmanem, aby nepovstala škoda ani pro hospodářství, ani pro myslivost. Měl vždy pamatovat, že hospodářský úřad vydržuje majitele i myslivost. Lesy na panství mají být zachovány, nemá se vyžadovat a kácet více dřeva, než vyžaduje nejkrajnější potřeba. Zvěř se má udržovat v dobrém stavu, ale aby to neškodilo hospódářství ani vlastnímu, ani poddaných. Cizí myslivecké mládence, kteří působí jen nepořádky, neměl Iesmístr pře chovávat, ani jeho podřízení je neměli nechávat pobývat u sebe nebo potulovat se po panství. Při příjezdu cizí vrchnosti nesmí nikdo z personálu říkat o spropitné a musí se vyvarovatnepřístojné žebroty.. V roce 1743 byla vydána společná instrukce pro lesmistra a polesného, podle níž jsou oba povinni péčí jak o les, tak o myslívost.šš] Mají vše konat společně a jednomyslně, oba ručí za chyby a škody, které by vznikly od podřízeného personálu. Za všechny v lesích a bažantnicích nastalé škody, ať způsobené pastvou dobytka, travařením, krádežemi nebo jinými nepřístojnostmia o nichž jsou myslivci povinni lesmistrovi a polesnému vždy hned podat zprávu, budou oba, dle okolnosti a velikosti opovážlivosti, potrestáni na penězích nebo tělesně. Poněvadž mnoho mysliveckých adjunktů je spíše na škodu než k prospěchu, měli být napříště ponecháni jen synové u svých otců a od majitele schválení adjunkti, ostatní pak měli být propuštěni a žádný z nich nesměl být potkán s puškou na území panství. Myslivci nemělí u sebe dlouho přechovávat cizí a potulné myslivce, ale po prokázaném pohostinství je měli poslat dál. Lesmistr měl dát polesnému k opsání všechny před tím vydané myslivecké a lesní instrukce a oba měli zachovávat vše, co se z nich neprotiví tomuto novému zařízení a měli plnit to, co je· k prospěchu majitele. To jsou ve stručnosti hlavní příkazy instrukcí, týkající se lesního personálu. Kromě toho obsahují Instrukce podrobné pokyny ohledně myslívostíw] a lesního hospodářství. Z těchto zde uveďme aspoň nejdůležitější. Jak již bylo výše uvedeno, vedoucí lesní úředníci, lesmistr, příp. dvorní myslivec a polesný,57) byli odpovědní za lesy panské, i kostelní a selské, včetně porostlin a zarostlých luk. Poddaní nesměli bez jejich vědomí a písemného povolení ve svých lesích nic kácet; rovněž nesměli ze svých vlastních lesů prodávat žádné dříví, ale měli je šetřit pro svou vlastní potře30
bU58 ) Jak v dolních, tak i v horských polohách se mělo pečovat o to, aby žádné lesy nebyly zmenšovány a klučeny, nýbrž aby byly zachovány ve stávajících hranicích, aby nedocházelo i zde k tomu, co se děje v celém králov:ství (totiž v Čechách), že lesy stále více zaníkají. Žádný úředník nesměl bez výslovného souhlasu majitele panství změnit les na pole, nebo porostlínu na louku.š''] Poněvadž lesy v horách i v rovině ,byly velmi vytě žené a palivo a ještě více užitkové dříví se stávalo vzácnějštm a dražším, nsmělo se vyžadovat a kácet dřeva více, než vyžadovala nejkrajnější potřeba. Poněvadž nebylo nadále možné zásobovat všechny poddané palivem, obnovovala instrukce z r. 1743 dřívější zákaz, vynucený citelným úbytkem lesa a nedostatkem dříví, že se nesmí prodávat z panských lesů v rovině sáhové palivo sedlákům, majícím povozy, kteří si mohli dovézt palivo z čas tolovských nebo pardubických lesů; ostatním poddaným se pak mohlo podle stavu .lesa a jejich potřeby přenechat něco dříví, nejvíce však 3 sáhy. Omezit se měla i vlastní spotřeba. V instrukci z r. 1707 vytýkal majitel,že jako všechno na panství bylo v největším nepořňdku, nebylo to lepší ani s dřívím k topení, neboť v minulém roce bylo napsáno do vydání půl páta tisíce sáhů dříví pro potřebu vrchnosti a režijního hospodářství, ačkoli je nemožné tolik dříví spotřebovat. Kdyby i nadále trvaly tyto neodůvodněně ztráty, musel by je polesný podle příkazu Instrukce z r. 1716 hradit ze svěho.š") . Žádné dJví se nesmělo .kácet dříve, dokud materiál k těžbě nevyznačil sám lesmistr (resp. dvorní myslivec). Požadavky na kmenové dříví pro panské hospodářství neměl dávat jako dosud ústně tesař nebo šafáři či pilaři, nýbrž se tak mělo dít na písemný příkaz majitele a podle návrhu tl požadavků hospodářského ůřednfka, s rozlišením jednotlivých sortimentů. Po stránce vyznačování kmenů k těžbě byl lesmistr na hejtmanovi nezávislý, ať se jednalo .0 těžbu v panských nebo poddanských lesích, a naopak měl sledovat, zda se podle hejtmanových požadavků nesleduje pohodlná práce a odvoz nebo zda hejtman nepožaduje příliš mnoho. Dříví měl lesmistr vykázat tak, aby vrchnostenské lesy nebo poddanské porost1iny nebyly "Zpustošeny, tedy podle možností a potřeb lesa, "kde to' zvěř a les snese", a nemělo se přihlížet k pohodlí poddaných. Vyznačování se mělo dít v době od Václava do Martina a to cejchovačkou, jednou pro dříví k prodeji a jinou pro panskou potřebu, bez označení se nesmělo nic kácet, s výjimkou sucharů a proutí. Označit se měly i pařezy, značka mela být vždy kvůli kontrole zřetelná. Těžbu a odvoz měl zařídit hejtman ve spolupráeí s lesmistrem. Kácelo se robotou a to v době od 1. listopadu do konce února, odvoz měl být proveden nejpozději do konce května, pak se až do 1. listopadu nemělo v lese pracovat, aby zvěř měla klid. Jediná výjimka se přípouštěla, když pro špatné cesty se namohlo dříví· z lesa vyvézt; odvoz však musel ,být koncem května zastaven, zbytek dřeva ponechan v lese do sv. Václava, načež v říjnu se mohlo v odvozu pokračovat. Vedoucí lesní
31
úředník nesměl nechat nikoho jezdit do lesa nebo dokonce tam kácet mimo vymezený čas, ať by to bylo pro potřebu vrchnosti nebo . kohokoliv jiného, a to pod trestem ztráty čtvrtletního platu a upadnutí v nemilost. Později byl termín odvozu zkrácen do konce dubna, v jiných měsících ale, když je vzrůst dřeva, se do lesa jezdit nesmělo. Poddaní pak neměli byt zatě žováni odvozem když jsou špatné cesty. Aby byla zásoba v čas potřeby, měl se zřídit sklad dříví u Opočna a Dobrušky. Kromě toho měla být vždy dostatečná zásoba (asi 400 kmenů) různého otesaného stavebního dříví, uschovaného na různých místech. Tím se měla odstranit dřívější praxe, že totiž v případě potřeby se jelo honem do lesa pro každý kmen a pro stavby se používalo čerstvého dříví.51) V roce 1718 byl vydán dřevařský řád, v němž se uvádějí jednotlivé sortimenty vyráběného materiálu a u každého jsou připojeny různé pokyny o výrobě, účtování atd. Vedoucí myšlenkou celého tohoto dřevařskéhořá du byla snaha po úspoře dříví a tím i lesů. JSou zde pokyny i pro manipulaci před zahájením plávky štěpin a po jejím ukončení; pro její vlastní provádění však měla být vydána zvláštní ínstrukce.šš] Vedle všeobecných pokynů o šetření dřívím bylo přikazováno zvlášť šetřit některé dřeviny, především duby, ať již velké nebo mladší nadějné, které měl lesmistr vést v patrnosti, aby byly zachovány. Též borové dříví bylo více ceněno než ostatní měkké, totiž smrkové a jedlové. V prvé polovině 18. století se veškerá péče o budoucí les omezovala většinou jen na ochranu mlází, vzniklého přirozenou obnovou. V instrukcích jsou četné zákazy ohledně pastvy dobytka, např. polesnému bylo r. 1716 přikazováno, že nesmí dovolit pást v lesích dobytek, zvláště v mlazinách, ani vrchnostenský, ani poddanský. Při prvém přistižení měl vybírat pokutu 15 krejc. z každého kusu, při dalším 30 kr., třetina z těchto pokut náležela tomu, kdo dobytek přistihl, dvě třetiny úřadu. Podle. Instrukce z r. 1724 při zajmutí dobytka v mlází, ať panského nebo selského, měli být hajní z revíru pohnáni k odpovědnosti a jestliže by se řádně neospravedlnili, měli být pro výstrahu potrestáni oslem. Zvlášť přísně so měla trestat pastva v oboře; ovšem zde to bylo spíše s ohledem na zvěř než ve prospěch lesa; instrukce pro lestmistra a polesného z r. 171:3 přikazuje, že nikdo nesmí pást v oboře hovězí dobytek pod trestem jeho ztráty a všechny v oboře přistižené kozy, prasata a husy. měly být bez milosti za-
střeleny.53)
Konkrétní příkazy pro zajištění příštího zmlazení jsou v instrukci z r. 1704, kde se požaduje, aby se v lesích nekácelo jak se komu zlíbí, což se do té doby dálo. Lesmistr měl dbát, aby se těžba řádně prováděla a nepoškozovalo se zmlazení. Dříví měl vykazovat tak, aby se těžba vracela na totéž místo nejdříve po 20, výjimečně 17 letech, aby dříví alespoň trochu slušně dorůstalo. Dříví se mělo prodávat na provazce a na každém provazci měly se ponechat alespoň čtyři vhodné stromy, bylo-li takových
32
zejmena dubů, na provazci více, mohlo se ponechat i více výstavPaseky se měly řádně vyčistit a mělo se bránit tomu, co se dříve dálo, že se totiž smýtilo silné dříví a slabý materiál se nechal v lese a škodil tak zmlazení. O kvalifikaci lesního personálu nás zpravuje výkaaz r. 1754,64) v němž se uvádí, že lesmistr Mikuláš z Innfeldu jako "myslivec ve dřevě. zkušený" je dobře znalý jak mýcení, tak i pěstování lesů; totéž platilo i o polesném Jiřím Arnoštovi; oba sloužili na panství již přes 20 rokfi. 65) Ostatní myslivci, totiž v Bolehošti, Ledcích, Krňovicích, Jeníkovicích, Halíně, Frymburku, Sedloňově, Olešnici a v Oboře byli rovněž "ve dřevě zkušení" a věděli, co je potřebné znát při kácení dřeva, Bažantníci a polní myslivci (Mochovský, Vojetínský, Mezříčský, Semeclmický, Opočenský a Doubravický) 'byli v tomto ohledu již méně znalí, poněvadž ve svých obvodech nemělí lesy, ale jen křoviska. Podle toho bychom mohli usuzovat, že zde již v polovině 18. století bylo známo umělé zalesňovéní. Konkrétní údaje však máme až z poslední čtvrtiny 18. století. V roce 1783 bylo zaplaceno nádeníkům asi 26 zl. za vyklizení pasek, prováděné z nařízení hospodářského rady v revírech Olešnice a {Sedloňov. 5 6 ) Nevíme, zda toto opatření bylo prováděno pro obnovu přirozenou nebo umělou, neboť z téhož roku máme doklady o 'obojím. V hospodářské zprávě za měsíc březen 1783 je uvedeno, že pro nedostatek pracovních sil nemohly být vyklučeny pařezy, což by bylo velmi potřebné pro nový nálet. Z téže zprávy se však- také dovídáme, že bylo sbíráno a luštěno semeno pro horské revíry. To je nejstarší zpráva o sběru semen a umělé obnově na Opočensku, kterou se zatím podařilo nalézt.š"] K rozsáhlejšímu, umělému zalesňování vedl pak také velký polom z r.1786, kdy Ibylo potřebí zalesnit' rozsáhlé polomové holiny.6J) Nepochybně v dů sledku tohoto polomu, ale i špatného hospodaření, byly koncem 18. staletí horské lesy v žalostném stavu, proto 11. dubna 1793 inspektor Semeleder ustanovil frymburského revímíka polesným pro tyto lesy a vydal pro něj zvláštní Instrukcí.š''] Stanoví se v ní, že mimo svůj vlastní revír má dohlížet také na revír Olešnici a Sedloňov; dále na nově oddělený revír kounovský a les Ochoz. Tyto lesy měl nejméně jednou za měsíc vlsítovat a zajištěné závady písemně hlásit. Sám však neměl dělat žádná svémocná opatření, jen kdyby hrozilo nebezpečí z prodlení. Svoji činnost měl zamě řit na obnovu zubožených lesů a ochranu osetých pasek proti jakvmkoltv škodám. Měl dbát také na to, aby všechno kácené dříví bylo co nejvýhodněji a beze zbytku zužitkováno; byl odpovědný za každou ztrátu dříví i za špatnou jakost vyrobeného šindele. Za přispění příslušných revírníků měl opatřovat potřebné lesní semeno z předhoří, neboť podle zkušeností se pro hory nehodí. semeno z nížin. Byly zde tedy již určité zkušenosti s umě lou obnovou a speciálně se síjí lesních semen. V letech 1797-1800 dochází k vypracování prvého zařízení opočenských lesů. Tím nastava nové období v lesním hospodářství. Příkazy instrukcí jsou stromů,
ků.
33
pak nahrazovány konkretními předpisy a směrnicemi v hospodářských lesních plánech a pro poučení personálu je vydávána odborná Itteratura.?" j Přehled
p ou
a) [así 1654),
ž
i t
ý
c h instrukcí
colloredo-černínská.
Sar Litoměřice, pobočka Žitenice, fond Lobkovicové roudničtí, rodinný archiv, sígn, H 18/4, složka 8. (13 fólií). Nadpís na titulním listě: "Extract Unterschiedlichen Ambts - undt Wirthschafts Ordnungen, wie undt was gestaldtlich die Beambten Ein [eder seinem Ambt undt Beruf gemšss, verhaldten sollen". (Jinou rukou 0 připsáno "als Erstlichen: 1 Extract aus der Colloredischen undt Czerniníschen Wirthschafts Instruction".) Prvý list vlastního textu je vytržen. Na fal. 2. začíná článek 12; instrukce končí článkem 165 na foL 12. Články jsou číslovány a členěny do věcných oddílu, opatřených nadpisy. Ihned za posledním článkem následůje nadpis "Compendium der Colloredíschen undt Czerninischen Wirthschafts lnstruction" a za tímto články 1-43, dělené rovněž .nadpísy, stejnými jako v předchozí části, do oddílu. Instrukce věcně odpovídá předchozí, avšak je mnohem stručnější; není celá, za posledním napsaným článkem (43) následovaly nepochybně ostatní na další složce fólií.
Tuto instrukci zaznamenává Dr. Václav Černý, Hospodářské instrukce, Praha 1930, str. 281, s poznámkou, že je to zlomek instrukce černínské (colloredo černínské) z r. 1654; patří tedy do souboru instrukcí, rozšířených II nás hojně v 17. století, z nichž některé části otiskl Josef Kalousek, Řády selské a instrukce hospodářské 1627-1698, Archiv český XXIII, Praha 1906, na str. 347-355 (z instrukce bohumilické - malovecké) a na str. 542-549 (instrukce hejtmanská na hraběcích panstvích černínských). Nadpisy jednotlivých oddílů, do nichž je colloredo černínská instrukce rozdělena, se shodují s nadpisy oddílu černínské instrukce, jak je uvádí Kalousek (1. c. str. 542). Rovněž věcný postup článků je většinou shodný, avšak colloredo černínská instrukce je stručnější, některé články spojuje, obměňuje slovní i větné obraty, o stejném předmětu se vyjadřu je jinak než instrukce bohumilická a černínská (pokud jsem měl možnost srovnat citovaný rukopis colloredo černínské instrukce s otištěný mi částmi instrukce bohumilické a černínské u Kalouska}, které jsou 'si vzájemně podobnější, kdežto colloredo černínská má větší odchylky co do slovního zpracování. Pokud jsou mezi instrukcí bohumilickou a' čer nínskou věcné rozdíly (vytýká je Kalousek, str. 543-4), souhlasí instrukce colloredo černínská spíše s černínskou (např. v článku o přízi). V rukopise colloredo černínské instrukce jsou různé vsuvky, doplňky, škrty a změny, vzniklé zřejmě snahou o lepší vyjádření při přepisování a obměňování původního textu. Srovnání oddílů a článků v instrukci černínské (dle otisku u Kalouska I
a colloredo černínské [I-II) v rukopise uloženém v Lobkovickém rodinném archivu: název oddílu
(volně přeloženo)
článek černín,
v instrukci collor. I collor. II
1~ 15 16- 19 20- 23 24- 30 31- 34 35- 51 52-108
22 23-- 39 40- 94
o ovčínech o rybnících, vodních tocích a
109-124
95-109
9- 16 17-(43J další chybí ?
rybářství
125-141 142-155
110-127 128-135
? ?
156-173 174-189
135-152 153-165
? 7
o hejtmanu o úřadě, policii a soudnictví o kanceláři o soudě purkrechtním o kostelích 18. školách o městech, městečkách a vsích o hospodářství, především o dvorech
o myslivostí a lesích o pivovaru, krčmách, šenku vína a kořalky o účtech
? ? ?
7- 19
1-
3-
2 5
6-
8
20~
Jak 'Patrno z předchozího, byla to instrukce všeobecná, která nebyla vydána pro určité panství a neví se, zda byla skutečně používána na panství opočenském. Ozývají-li se z ní některé ohlasy v pozdějších instrukcích opočenských, musíme mít na paměti, že jsou to příkazy běžné ve většině instrukcí tehdejší doby. Následující. a všechny dále uvedené instrukce jsou pak již určeny výslovně pro úředníky na Opočně. (Všechny uloženy ve Stát. archivu Zámrsk, fond Vs Opočno.) b} 1651, instrukce pro '~šechny úředníky a zaměstnance panství opočenské ho (sign. 14/19/26 b, c ) , Nadpís: "Kurtze Beschreibung des Berufs der Oficier, Diener und Handtwerckhs Leuth auf der Herrschaft Oppotschen". Dochována je ve 2 exemplářích. Prvý (3 popsaná fóUa + vložka) datován v Opočně24. dubna 1651, obsahuje povinnosti jednotlivých úřed níků a zaměstnanců, vždy každému je věnován jeden odstavec, opatřený označením služebního titulu. Tyto odstavce byly dodatečně očíslovány, takže čísla jsou přeházena. Vložen je list obsahující dodatek (psaný jinou rukou - snad hejtmana Rašína), totiž povínností chmelaře, cihláře, myslivce či spíše psáře, ovčáckého mistra a hořmístrově. Jinak v tomto exempláři nejsou žádné přípísy, vsuvky a opravy. Druhý exemplář (6 popsaných fólií), datovaný v Opočně 1. května 1651 (původní datum 24. dubna je škrtnuto i se závěrečným článkem), pře pisuje z 1. exempláře povinnosti jednotlivých osob; články jsou zde číslovány již v číselném pořádku a opatřeny označením jednotlivých osob, jichž se týkají. Text je psán po jedné polovině papíru, na druhé
35
polovině jsou obsáhlé doplňky, psané, dle mínění archiváře Dr. E. Bouzy, rukou hejtmana Rašína. Žádný z těchto dvou exemplářů není podepsán. Instrukce obsahuje 41 článků pro jednotlivé zaměstnance (úředníky, řemeslníky i nižší služebníky), ale jsou zde uváděni i funkcionáři měst a obcí (primátor, purkmistr, rychtář a obecní starší, kostelníci, vesnický rychtář, přísežní). Lesního personálu se týkají články 6. polesného, 26. polního myslivce, 27. lesního myslivce, 28. lesního hajného, 32. bažantníka, 33. oborníka, 37. psáře (nazývaného zde [agr ].
cl 1707. Prozatímní
řád úřadování
(sign. 14/19/32; 73 popsaných stran).
Nadpís: "Interims Ambts Ordnung Bey meiner Herrschaft Oppotschen
nach welcher steh meíne Beambte Inssgesambt und Ein [eder insonders Zu richten und Zu verhalten Haben wůrd". Instrukce je datována v Opačně 1. října 1707, podepsán Jeroným hr. Colloredo. V úvodní části poznamenává majitel, že dosavadní úřadování na panství bylo nedbalé a že našel mnoho špatného ve správě svého majetku, proto jeho zájem vyžaduje dát úředníkům prozatímní řád. Celá inmukce obsahuje 94 číslovaných článků, které věcně logicky navazují, nejsou však děleny do nějakých oddílů. Lesů a myslivosti se týkají články 60-81. Následující instrukce byly vydány pro jednotlivé lesní úředníky, pří padně konkrétní osoby. d) 1704. Instrukce pro lesmistra. (Sign. 32/1/2a; 16 fólií). Nadpís: '"Instruction des Forstmeisters auf meíner Herrschařt Oppotschen". Datováno v Opočně 15. ledna 1704; podepsán Jeroným hr. Colloredo, přetištěna pečeť. Instrukce obsahuje 26 bodů. e) 1705. Instrukce pro polesného. (Sign. 32/1/2b, c; 5 fólií).
Nadpís na titulním listě: "Instruction Iůr den Waldt Bereiter der Herr., schaft Oppotschen Anno 1705". Instrukce není datována (kromě letopočtu na titulním listě), ani opatře na podpisem vydavatele, je zde pouze přitištěna pečeť (hr. Colloreda]. Obsahuje 17 bodů, připojena je formule reversu, jímž se polesný zavazuje dodržovat ustanovení instrukce. Instrukce dochována též v opise, v němž však název Waldtbereiter je nahrazen Gehčgberetter (nadpis: "Instruction vor meinen Gehčigs-bereiter in Oppotschen"; 2 fólia). Jako vydavatel uveden Jeroným hr. Colloredo. Pod formulí reversu, který je datován v Opačně 16. června 1705, je jméno Christian Spalek s označením místa pečeti (LS).
fl 1716. Instrukce pro polesného. (Sign. 32/1/2 d; 12
stran},
Nadpís: "Instruction vor rneínem der Herrschařt Oppotschno Neu Resolvírten Waldtbereiter Rudolph Bíegner, als meinem Letbaígenen Unterthan, Wie .er sích .bei seinem Anuertrauten Ambt zu verhalten, als auch .was Ihme aus meínem Oppotschner Rendtambt an Besoldung, Deputatundt .Accídentzten in Gnaden zu passiren Resolviret habe", Instrukce je datována v Brně 30. ledna 1716, podepsán Jeroným hr. Col36
loredo. Obsahuje 16 bodů, v posledním je též stanoven plat, deputát II akcidence polesného, g) 1718. Dřevařský řád. (Sign. 32/1/3.) Nadpís: "A. 1717. Holtz ordnung Der Hoch Reichs GrHf!. Excell. colíoredischen Herrschaft Oppotschen", Na titulním listu je též latinský nápis: "ObLatVs Certe LIgnorVM SerVIet orDo SILVbet? aVt OSOl' tV MeLIora DoCe." Chronogram dává v každém řádku letopočet 1717. Na konci je však uvedeno datum 1. února 1718 a podpis Jeronýma Colloredo. Konečně je tu poznámka, že tento dřevařský řád přepsal v roce 1724 Jan Fridrich Behr·balck. V rukopise je poměrně dosti oprav, provedených přišitými malými lístky. Řád má 57 bodů. h) 1724. Instrukce pro polesného. (Sign. 32/1/2e, f.; 13 stran). Nadpis: ,rInstruction vor den Waldtbereithern der Herrschaft Oppotschna Johann Petr Czyhulíus". Instrukce má 17 bodů; datována je v Opočně 9. května 1724, podepsán J. N. hr. Knllowrat; Za podpisem následuje přípís, z něhož se dovídáme, že instrukcí se měl řídit i v roce 1726 nově ustanovený polesný František Pohl. Nový majitel Opočna, Rudolf hr. Colloredo (nastoupil r. 1726 po smrti svého otce Jeronýma), jehož podpis nalézáme pod přípisem s datem 1. prosince 1726, poznamenává, že když instrukci shledal dobrou jeho švagr Norbert hr. Kollowrat a ji schválil, i on ji schvaluje a nově ustanovenému polesnému Františku Pohlovi nařízuje její přesné zachovávání. Opis této instrukce je uložen tamtéž; je v něm však 'vynecháno jméno polesného Gzyhulia (v nadpise) i Františka Pohla; jméno Kollowratovo i Colloredovo uvedeno je. i) 1727. Instrukce pro dvorního myslivce. (Sign. 32/1/2h; 17 stran).
Nadpis: "In.struction řtír den Neuen Hoř-Iagern Meiner Herrschařt Oppotschna, Nícolao [acobo von Innfeld, sub dato ibiden den 11. Novembris Anno 1727, als den Tag da Er qua talís von mil' Selbsten der Sammentl. JHger Parthey vorgestellet worden." Opis instrukce o 32 bodech; podepsán Rudolf hr. Colloredo. Na konci je připojen přehled platu a deputátu nového ůředníka.vza nímž následuje konsignace stavu bažantů k 31. prosinci 1726 dle výkazů jednotlivých bažantnfků, jl 1730. Instrukce pro lesmistra Ferdinanda Ignáce Schauera. (Sign. 32/1/2i; 9 fólií). Nadpís: "Abschrift der Instructíon und Ordnung fůr dem auf meiner Herrschaft Oppotschna Neu auřgenohmenen Forshtmeister Ferdinand Ignatí Schauer von Augenburg". Opis instrukce obsahující 24 body; datováno v Opočně 1. listopadu 1730, podepsána Rudolfem hr.Colloredo.
k) 1732. Instrukce pro lesního 32/1/4a, b, cl.
písaře
Antonína Hertziga. (Sign. 32/1/2k,
37
Koncept instrukce s nadpisem .,Etwelche Hauptpuncti zur cornpendíosen lnstructíon des ad interim aufgenohmenen Wald Schreíbers Antoni Hertzig" (sign. 32/1/2k - 4 fóUa), obsahuje 21 bodů s četnými doplňky a opravamí: datum v Opačně 12. června 1732. Z konceptu byl pořízen čistopis s nadpisem "Compendiose Instructíon des ad ínterím auřge nohmen Walt-Schreibers Antoni Hertzig" (sign. 32/1/4c - 4 fólia); není p~depsán majitelem. Další opis této instrukce (sign. 32/1/4b - 22 stran) s 'připomínkami zřejmě dvorního myslivce, který se cítil "ohrožen nově ustanovenou funkcí a stěžoval si, že nebyl přizván k vypracovaní instrukce pro lesního písaře, která by měla být kombinována se starou instrukcí pro polesného a že mu bylo slíbeno, že lesní písař bude ustanoven jemu na podporu a ne k omezení jeho moci. Instrukce pak byla přepracována zřejmě s přihlédnutím k připomínkám dvorního myslivce. Koncept tohoto nového vyhotovení o 14 bodech s nadpisem "Compendiose Instruction des ad interim aufgenohmenen Waldsehreibers Antoni Hertzieg auf Meiner Herrschaft Oppotschno Wie Solcher Sieh zu Verhalten und Seinem Díenst Vorzustehen haben wirdt". je datován v Opačně v srpnu 1732 (sign. 32/1(2k - 10 stran}. Čistopis této přepracované instrukce (sign. 32/1/4á - 6 fólií) není opatřen datem ani podpisem. 1} 1739. Instrukce pro lesmistra [akuba Kabela. (Sign. 32/1/21; 8 stran). Nadpis: "Instruktion vor den neuen Forstmeíster [acob Kabel auf meíner Herrschaft Oppotschno". Instrukce má 15 bodů; datována 3. prosince 1739, podepsán Rudolf hr. Colloredo. m] 1743. Společná instrukce pro lesmistra a polesného. (Sign. 32/1/2 m; 18 stran). Nadpis: "Instruction Meines Forstmeíster und Waldtbereithers, vermoge welcher Sie beede so Wohl In Waldt als Jagerey - anliegenheiten verbunden sein sol len, zusammen Einstimmig und Gemeinschaftlich Zll agiren und Einer ohne dem andern níchts Haubtsachtltches Vorzunehmen, Sondern praecise Nach lnnhalt folgenden Verordnungspuncten Sích zu Reguliren". Instrukce je xíochověne v opise, obsahuje 38 bodů; datována v Opačně 26. září 1743, podepsán Rudolf hr. Colloredo. n} 1793. Instrukce pro frymburského revírníka, který byl ustanoven polesným pro hoskou část panství, (Sign. 32/1/16.) Instrukci, datovanou 11. dubna 1793, podepsal inspektor Semeleder.
38
POZNÁMKY 1) Nejstarší vývoj tohoto území a postup kolonisace viz J, V. Šimák, Středověká
2) ~J
4)
5)
6) 7) B)
9)
kolonisace v zemích českých, České dějiny 1, 5, Praha 1938, str. 902 násl. Majetkový vývoj panství opočenského vylíčil A. Sedláček, Hrady, zámky fl tvrze království českého, díl II. Praha 1883 str. 36-74; též A. Flesar, Popis historicko--'-archeologicko-statistický okresu opočenského, Hradec Králové 1895. Viz též rukopisnou práci Die Fideikomiss-Herrschaft Opočno nach historischen Quellen beschreiben von Josef Roštlapil, Pfarer in Opočno. 1874. (Rukopis uložen ve Státním archivu Zámrsk, pobočka Opočno.) J. V. Šimák, Středověká kolonisace (viz pozn. l.), str. 903. Tamtéž, str. 904-5, pozn, " ... vesnice výše v horách, Sedívíny, Plasníce, Sedloňov, Polom, Trčkov jsou osazeny až v 16. století (1578 Sedloňov, ves nová)." V urbáři. z r. 1542 se jmenuje ves nová Deštné. Např. 18. října 1361 Mutina se synem Sezemou z Dobrušky daroval kostelu v Dobrušce les, řečený Zahradnice, s loukou mezi lesem Běstvínským z jedné a dědinami vsí Pulice a Bohuslavice z druhé strany, údolí s hájky mezi vsí Křovíce, a Val, užitek z potoka Libčí od lesa Halína až po ústí do Dědiny. (Josef Kurka, Archidiakonáty Kouřimský, Boleslavský, Hradecký a diecese Litomyšlská (Místopis církevní do r. 1421) Praha 1914, str. 519; záznam o tomto darování viz Libri erectionum archidioecesis Pragensis saeculo XIV. et XV., edídít Dr Clemens Borový, Liber 1. (1358-1376) Praha 1875, str. 30. č. 56.) J. V. Šimák, Středověká kolonisace (viz pozn. 1], str. 904: "'" Břehy řeky Dědiny, jež nahoře se nazývá Zlatým potokem nebo Zlatým erkem, byly obývány za pravěku, v hvozdech na jejích pramenech se počalo rouhání a osazování již za knížete Vratislava 1., kdy se tu připomíná k r. 1068 Opočen hrádek, r. 1130 hrad. Roku 1149 vzniká něco níže na řece cistercký klášter Svaté pole." Dále viz pozn. 3. Libri erectionum (viz pozn. 4.) str. 61, Č, 125. Tamtéž, str. 30, č. 56. Státní archív' (dále zkracuji Sar) Zámrsk, fond Vs Opočno, sign. F 26/1/2. Nadpis: "Letha Panie 1598 toho tedne po Svatým Šťastným z poručení jeho milosti urozeného pana Kryštofa Jaroslava Trčky z Lípy na Opočně a Smiřicích etc. tato registra důchodův panství opočenského a frymburského ... " [dále cituji Urbář 1598). Pro ilustraci uvádím dva zápisy z tohoto urbáře: str. 27 "k témuž zámku jest Iesův za oborou ležící i s tím, co se od pana Jindřicha Šárovce přikoupilo, při nejmenším na 24 teneta zaječí obtažení přes 10 lečí, v kterýchžto lesích rozličné dříví jest, z čehož se prndajem li:: domácím potřebám užívá". str. 277 "k témuž klášteru (rozuměj býv. klášter Svaté Pole) jsou velicí lesové, kteří běží od vedle Bědovic, silnicí dýlkou až k polím Křtvlckým. A zase z druhé strany vedle rolí Lhoteckých a Bolehošťských, vedlé rybníkův až k hrázi rybníka Nového, po které jdou k Ledcům a odtud zase běží vedlé lesa cestou, kterýž slove Mitrov. A lesa Mitrova až k kříži. V kterýchžto lesích dostatek dříví všelikého, A těch jest na 24 tenata zaječí obtažení přes 38 lečí. Proti těm lesům jsou dvě Ochozy a mlaka (tj. bažinatý les), přes cestu vedle mezí pana Opprštorfa a polí Křivických, v kterýchž rozličné dříví jest. A těch jest na 24 teneta obtažení při nejmenším za 3 leči". Přehled lesů na panství opočenském podle urbáře z r. 1598: pod zámkem Opočnem obora veliká - za 2 lány rolí u Opočna lesy za oborou 10 lečí nad Nepasiceml k Llbranticím les Vosyk 4 leče
39
za
k
Krňovicemi
les Hynkovství a Kapounství
Třebechovicím les Mitrov
6 7 3 38 3 7 4
lečí lečí
leče u vsi Klášter lesy zvané Chrastí lečí velké lesy od Bědovic ke Křivicím leče proti těm lesům dvě Ochozy a mlaka lečí u vsi Ledce lesy zvané Mitrovy leče u vsi Přepychy, Vranovský Velký a Malý Dřfžno u Bolehoště les Chropotin, Sadky, Jírovský, Křtvína, Mlaky, les za 21 lečí Novou Vsí 20 lečí u Křivic a Ostašovic lesy zvané Křivina 2 leči u vsi Podbřezí lesy za Skalkou 1 leč u vsi Chábory 1 leč u Houdkovic les zvaný Pustiny 3 leče u vsi 'Trnova les Babí a Mejta přes 20 lečí u vsi Semechnice les Chlum u vsí Dobré, Hlinné, Osečnice; Lomy, Mnichovy a Deštné velké lesy a hory přes 20 lečí u vsí Kounova, Rozkoše, Nedvězí, Dobřan, Plasnice, Sedivin a Rovného velké lesy 6 lečí k zámku Frymburku lesy zvané Krahujčí přes 9 lečí ke vsi Olešnici lesy a hory, zvané Panské stráně 4 leče pomezní lesy 40 lečí za Sněžným lesy Sněženské a při Rzech 3 leče při vsi Myškov les zvaný Ochoz 9 lečí nad vsí Mělčany les zvaný Chlum a Zabno 35 lečí u vsi Běstviny les Halin a Stareš 11 lečí nad vsí Val les zvaný Rasošky neudáno Leč byla lesní míra, převzatá z praxe myslivecké; byla to plocha, která se najednou honila. Před honem byla obtažena tenaty (nebo tenety, což byly sítě, obvykle konopné, na zvěř) k zábránění útěku zvěře. Jakožto plošná míra byla to jednotka značně proměnlivá, neboť závisela na tvaru (obvodu) lesní trati, počtu tenat (zde se uvádí 24) a konečně i tato tenata byla na různých majetcích patrně různá, neboť např. v r. 1647 (viz. pozn. 15) se zdůrazňuje, že obtažení by bylo provedeno "našimi tenety". Srov. k tomu výklad Simeona Podolského z Podoli (otiskl A. Sedláček, Paměti a doklady o staročeských mírách a váhách, Praha 1923, str. 3::l8-341) a Ondřeje Bernarda Klausera (tamtéž str, 363-368). Tenata bývala až 70 m dlouhá. Leč mohla mít dle dnešní míry 9-18 ha, ale i více, příp. méně. Provazec- plošná míra, lišila se v různých dobách a dle míst: asi kolem 10. arů. Přeneseně i jako míra dříví. 10) Např. "K též vsi (KrňoviCím) jest rybnIk pod lesem Hynkovstvím •.• v témž rybníce jest vostrov, z čehož se vrchnosti nic neplatí, nežli když les vyroste, i na hrázi ten se zpeněžuje" (urbář 1598, str. 161). 11) Sar Zámrsk, Vs Opočno, sígn, 38/3/60-66 (Taxa panství Opočenského v létu 1636, 9. [anuartí}. 12) Sar Zámrsk, Vs Opočno. Na deskách je nápís "Urbarium des Herrn [oan Trčka von Lippa 1542". Urbář je však psán česky. 13) Viz pozn. 8. 14) Urbář 1542 uvadt např. u vsi Šestajovic plat z kopanin ve Zďáře, II vsi Pultce ze dvou klučenín v Halině. 15) Sar Zámrsk, Vs Opočno. sign. 35/1/lb, fal. 1.1-12 " ... té paseky s tou loukou, že jest co by mohl 26 našimi tenety obtáhnouti. Na týž pasece jest vorné roly ve dvou kusích, na nichž sívají asi pod 3 korce ... Item paseka, na níž též pásli a platu z ni nedávali, ta drží provazců 80."
40
Tamtéž, důchcdní účet za rok 1622. Tamtéž, důehodní účet za rok 1637. lB) Urbář 1542 [viz pozn. 12). 19} Hamfešt pro skláře z r. 1602 je zapsán v urbáři z r. 1598, na str, 547. Podle taxy 1636 (viz pozn, 11) byl hutník - sklář z Deštného povínnsn odevzdávat vrchnosti ročně 6 kop sklenic k prtí, poněvadž však 2 roky napracovat, odváděl ze sklárny plat. Dokud pálil popeí v lesích opočenských platil 3 popeláře, jednoho po 3 kopách grošů, ale v posledních letech [před r, 1636) pálil na jiných panstvích. takže z toho platu sešlo. :Ie) Popelář v Deštném se přípomtna již v urbáři 1542 [zde se jmenuje "ves nová Deštné"}, Podle důchodníhn účtu z r. 1617 se platilo z provazce spáleného dříví po 2 groštch, toho roku bylo spáleno 46 provazců. lIJ Následujíct údaje jsou z důchodních účtu panství opočenského za příslušné roky. Účty jsou uloženy v Sar Zámrsk, fond Vs Opočno. !ll) Nevfme o jaké sáhy [délka polen} se jednalo; pro hrubý přepočet možno použít 1 sáh - 2 m", Prodávané dřtví nebylo v té době vykazováno v sázfch, nýbrž většinou přijatými částkami. 23) Počet důchodní 1637, fal. 174. 2!lJ Např. r. 1729 bylo vyrobeno v dolnfch revírech 878 sáhu štěpin, v horách 2862 sáhy a z Pardubicka koupeno 3090 sáhu. V roce 1730 bylo na koupené císařské pasece v Pardubicích vyrobeno 430 sáhu tvrdého, 811 sáhu měkkého dříví, 2 ku- sy březových, 17 lípových a 114 měkkých klád, dále 91 kop sloupků, 47 kop bednářského dříví a 29 kop žerdi. ~) Sar Zámrsk, Vs Opočno, inventář fideikomisního majetku přI nástupu Jeronýma Colloreda 1694 [bez sign.) Podle dřevařského řádu z r. 1717 {tamtéž, stgn. 32/1/3}, měla být tato odlehlá Podžákovská pila zrušena, nebo dána do režie tamního pílaře za náhradu, kterou by urči! hejtman. 2tl) Tamtéž, sign. 14/19/32 {Interims Ambts Ordung] , § 8l. .1) Na válečné události poukazují četné poznámky v účetním materiálu, např. v důchodním účtu z r. 1622 je poznamenáno, že z popeláře žádného se neplaU, neboť pro válku nikdo nepracoval, podobně i cihelna napracovala pro vojáky; v taxe 1636'" se uvádí, že obora byla vypasena poddanským dobytkem, zahnaným sem před vojáky a u dvora I1bnikovského "nynl pro lid vojenský na samotě stavení pusty a nic zaseto není", též vinopalna pod zámkem byla tehdy mimo provoz pro nedostatek obili. 28) Z 90 sáhů se vyrobilo 713 korců a z 96 sáhu dřfvf 766 korců Uhll, tedy 1 zde vycházt B korců uhlí z 1 sáhu dřřví. 29} Urbář 1598; str. 1. " ••• v kterémžto pivovaře každého týhodne časem pět, čtyři, tři a při nejmenším dva varové po 18 korcích sladu se dělají a přícházt várek do roka při nejmenším přes půl druhého sta varův a z každého varu vystavuje se po 24 sudích učiní 3 1/2 tísrc sudův." 30} Pro ilustraci si uveďme údaj i z pozdější doby, z r. 1782, kdy byl přřjem z celého velkostatku 106.754 zl. 52 kro 3 den., vydání 106.510 zl. 33 kro 4 den; čistý přřjém celého majetku však nemůžeme z toho vypočíst, poněvadž odvod majiteli (což je ve skutečnosti "čIstý přfjern"] je zahrnut v celkovém vydaní, v tomto roce činil spolu s daněmi 55. 598 zl. 35 kro Největší příjem hotových peněz tak jako dříve, byl z pivovaru, totiž 40.639 zl. 54 kro Příjem z lesního hospodářství byl v tomto roce 3.926 zl. 43 kro (nejvfce za prodané dříví), vydán! 911 zl. 46 kro (zde však nejsou uvedeny platy personálu, jen mzda dřevařů apod.), takže přtjem hotových peněz byl 3014 zl. SS kro Přřjem z myslivosti činil tehdy 2673 zl. 54 kro (největší položka za prodané bažanty 1619 zl.), vydání pak 781 zl. 38 kr., příjem hotových peněz z myslivosti byl tedy 1892 zl. 16 kro 31) Urbář 1598, str. 665 "Anno 1646, Mal 16, vyzdvižena pec na šmalcovánř železa 16)
17)
41
pod zámkem Frymburgkem, v níž jmenovaného dne první kus neb houska ulita. A hamry kující pod dvorem Volešnickým téhož léta 16 Julii. Počátek kování se stalo ..." Podle citovaného inventáře z r. 1694 (viz pozn. 25) byl v zámku Frymburku šíchtmístr. Byla zde tavírna (Schmelz Eyssen offen), stará Šmelcovna (Schmelzhiltte) a hamr. Frymburský kovář měl povinnost ostřit havířům nástroje. V inventáři se uvádí u hradu Frymburku ve správě šíclrtmístra různé nářadí, patřící k železné peci. Vzhledem k tomu, že se v roce 1646 píše o lití, byla zde patrně vysoká pec. Zelezo se zde však asi zpracovávalo již dříve; G. Hofman v Soupise železných hutí a hamrů, Praha 1964, str. 56, uvádí železný hamr v Novém Hrádku k r. 1537, stejně tak i v Olešnici, u níž v letech 1587-:-1604 též spor o dlužnou činži z hamru. Urbář 1542 však o těchto hamrech neříká ničeho. J. Roštlapil (viz pozn. 1) uvádí, že v 17. století byla tavící pec pod Frymburkem, železný hamr pod obcí Rzy proti Olešnici a štoly na železnou rudu mezi obcí Tis a Bydlo. 32) V roce 1698 hamry vyráběly halové železo, výroba byla nepatrná, v roce 1706 byl příjem z. hamrů 49 zl. (důchodní účty 1698. 1706). 33) Urbář 1542; Petr Cihlář platil z roH při cihelně. 34) Ještě v r. 1789, kdy panství žádalo krajský úřad o povoleni k vývozu dříví z Trčkova do ciziny, odůvodňovalo svoji žádost tím, že les je od ostatního území oddělen vysokými horami, takže je odsud nesnadná doprava a tím i špatný odbyt; mnoho přestárlých a vyvrácených kmenů není možno zpracovat a jsou ponechány k hnití; jedna pětina zdejšího dříví bývá pro nedostatek odběratel11 použita k pálení popele. [Vs Opočno, sign. 31/4/56b). 35) Vrchnostenské dvory byly v r. 1636: opočenský, pulický, vranovský tošovský, [eníkovský, Iedacký, libnikovský, dlouzský, hamerský, videlský. JUJ Sar Zámrsk, Vs Opočno, slgn. 31/1/1ml, kde uveden výpis z listiny z r. 1597 o prodeji statku Skalky Kryštofem Jaroslavem Trčkou z Lípy Vilému Ostrovskému ze Skalky " ... s tou při tom znamenitou vejminkou a opatřením, jakož již od mnohonácte let od Skalky z té řeky struhami voda se na Opočen žene, t také po vodě dříví se plavívá, toho aby od držitele dotčených .gruntův, dědicův a budoucích. jejich, nižádným vymyšleným způsobem v ničemž nikdy dědicům a držitelům panství opočenského hájeno, zbráněno a v tom překáženo nebylo, nýbrž toho, jako předešle bývalo, bez překážky jednoho každého člověka, aby volně a svobodně užívati mohli nyní a na časy budoucí věčné." (Výpis z listiny byl pořízen při sporu v r. 1772.) 37) Tamtéž, sign. 31/1/1r. V r. 1665 "dříví na plav udělaného" bylo 1075 sáhů, bukového 537 1h sáhu a měkkého jedlového 5371/2 sáhu. Dne 12. dubna 1666 "do vody k plavení vmetáno bylo 1027 sáhů, totiž tvrdých 4891/2 sáhu a měkkých 537 1h sáhu; udělaného dříví v lese, které k plavu dovezeno býti nemohlo 48 sáhů, zůstalo v lese pro velikost sněhu." Cena tvrdého dříví byla tehdy 54 kr., měkkého 42 kro za 1 sáh. ssJ Jak se mělo manipulovat s dřívím, určeným k plávce, je uvedeno v dřevařském řádu z r.1717 (viz níže). Pro vlastní provádění plávky ze Sedloňova do Opočna měla být vydána zvláštní instrukce. :J~ 1 Pro starší dobu nejsou vhodné doklady, proto si uveďme příklad až z 19. století, z r. 1849, kdy plavka začala 31. března při dobrém stavu vody a již čtvrtý den bylo dříví v Opočně, Rok před tím - 1848 - však napadlo málo sněhu, takže plávka byla pro nedostatek vody obtížná; začala 17. března a skončena byla až 29. března. 40 J Během 19. století se množství plavkou doprayovaného materiálu zmenšovalo a koncem minulého století tato vodní doprava přestala. Důvod byl ten, že dříví, spotřebovávané dosud jako palivo, stále více trpělo konkurencí kamenného uhlí, jehož používání se rozšířilo zejména po vybudování železniční sítě. Naprott tomu se začalo mnohem více cenit dříví užitkové a se vzrůstajícím procentem:
42
II :[, h
užitkového dříví se zvyšoval výnos lesního hospodářství. To však je materiál větších délek i silnějších dimensí, který se volnou plavkou nemohl dopravovat. Proto bylo nutno postupně přejít k dopravě po ose. Velkostatek si však ještě v r. 1895 ponechal koncesi k plávce po Zlatém potoce, poněvadž se ještě.v přt padě nutnosti počítalo s možností obnovení plávky (Befund der Forstsachverstandígen uber die zu der Fideicommissherrschaft Opočno gehčrtgen Waldungen ...1895, uložený ve fondu Vs Opočno). K obnovení však již nedošlo. 41) V r. 1648 se účastnil obnovení hranic JiřIk Hřivnáč, hajný a pachole jeho; jIndy je nazývan Jiří Hřivnáč myslivcem s [Iřfkern, učedníkem jeho mysliveckým [stgn, 35/1/1b - obnovení hranic 1642-1654). Je však možné, že myslivci měli funkci čistě mysliveckou péči o zvěř, a o lesy se starali hajní-dřevntct, v důchod ním účtu z r. 1617 zvaní holzknechtl., ,Časem se však tato specializace stírá. 42 J Tehdejší hájemství byla něco mezi pozdějším hájemstvím a revírem. K r. 1622 se uvádějí tato: Přepyšské, Křivické, Bolehošťské, Klášterské, Domašínské, Sestojovícké, Krňovické, Kounovské, Doberské, Olešnické, Sněženské, Hrádecké, Sedloňovské, Kamenické, Ví čínskě, Trnovské, Ledecké, Halínské, Houdkovíckě. Vrchní dohled na lesy měl jagrmístr, který dostával roční plat 50 kop gr. [Důchodní účty 1617, 1622; též J. Roštlapil, Die Fideikomiss Herrschaft Opočno - viz pozn. 1). Zda později jmenovaný polesný byl ustanoven místo jagrmistra nebo vedle něho, není jasné. 4,j) Na konci tohoto článku uvádím přehled dochovaných instrukcí, t.ýkajtctch se lesního personálu opočenského panství, 44) Viz přehled instrukcí, bod bl. 45) Viz připojený přehled instrukcí, bod a). 46) Tamtéž, bod d). 47) Tamtéž, bod e). 48) Tamtéž, bod c) 49) Tamtéž, bod fl. 50) Tamtéž, bod hl. 51) Tamtéž, bod i), 52) Tamtéž, bod jl. 53) Tamtéž, bod k). 54) Tamtéž, bod n. 55) Tamtéž" bod m}, 56) Přtkazy instrukcI ohledně myslivosti jsem uvedl v článku: Z historie myslivosti na panství opočenském v Č. 1 tohoto sborníku. 57) Změny služebního titulu vedoucího lesního úředníka jsou patrny z připojeného přehledu instrukcí, z něhož, i z dalších pramenu, např. z platových a deputátních tabulek vidíme téměř po celé 18. století dvoukolejnost ve vedenI (lesmistr a polesný), takže byli vlastně dva vedoucí úředníci. To bylo způsobeno velkým významem myslivosti, jaký jí byl v těchto dobách přikládán. b~) Instrukce z r. 1727 (i) a 1716 (f). Např. v r. 1765 byl potrestán Jiří Smola ze Sudína pokutou 3 zl. 30 kl'. za to, že bez povolení skácel ve svém lese 60 kmenů (lesní účet 1765). bB) Dřevařský řád 1718 (g), instrukce 1727 (i) a 1739 (I). Že se tohoto nařízení dbalo, dokládá zápis z r. 1740 při "obmezování případností záduší v Bystrém", kdy bylo do hraničního protokolu poznamenáno u mezníku Č. 22: "tu se začíná napravo mladá smrčinka, kterou Václav Dinter z Janova předešle rolej před padesáti a párma lety užíval, a od toho času tu roli zarůsti nechal, a poně vadž ta smrčinka k zrůstu velmi schopná jest II více rolej užívati se nemá, tak za tu vděčnost, že jmenovanej Dinter ji zachoval kdyžby potomci jeho k správvě hospodářství téhož statku nakej kmen důležltě potřebovali, z vůle] duchovní i světský vrchnosti, při který hospodář se ohlásiti povinen jest, buď za mírnější plat aneb gratis podle uznání obojí vrchnosti zažívati má ..." (Sar Zámrsk, Vs
43
Opočno, sign. 35/3/56). Podobně v revíru Sedloňovském Čtvrtečky z Volešnice" bylo rozhodnuto, že "zůstane půda panská." (tamtéž, 36/4/70)
"strany louky Jana Jiříka lesem ta louka, neb jest
00) Instrukce z r, 1743 (m), 1739 (I), 1707 [c}, 1716 (f).
V Instrukcí-z r. 1707 se uvádí, že dosud se za každou várku piva bez rozdílu doby odepisovalo do vydání po 20 sázích pivovarského dříví, ačkoliv, jak sám polesný viděl, se spálí jen 11 sáhů. Pivovarské dříví bylo delší c-2 112 lokte, kdežto obyčejné sáhové dříví, vyréběné v revírech v nížině mělo ma délku 1'$/4 lokte, v horských revírech 11/4 lokte; výška všech sáhů měla být 3V4 lokte. Patrně se jednalo o loket český, majíct asi 59 cm. Instrukce z r. 1704 (d), 1727 (i), 1707 [c}, 1716 (f). Dřevařský řád 1718 viz přehled instrukcí, bod g). Instrukce pro provádění plavky dosud nebyla nalezena. Instrukce z r. 1704 (d), 1716 Cf), 1724 (h), 1743 (m). Koncem 18. století, kdy začíná soustavná péče o lesy s umělým zalesňováním, začala se provádět opatření k ochraně mladých kultur před dobytkem. Nejstarší takový záznam jsem našel z r. 1783, kdy byly paseky oplocovány kvůli ovcím ft hovězímu dobytku (Hospodářská zpráva za měsíc únor 1783, sign. 12/13/32). Sar Zámrsk, Vs Opočno, sígn, 32/1/10. Označení "myslivci ve dřevě zkušení" byl termín v té době úředně používaný (tereziánský lesní řád); byli to odborníci vesměs bez škol, kteří se lesnictví vyučili jako řemeslu. Sar Zámrsk, Vs Opočno, lesní účet za rok 1783. TamtéŽ, srgn. 11/8/27. Největší větrná kalamita postihla opočenské, jakož i sousední lesy v listopadu' 1786. Větrná bouře, která trvala od 4. do 7. listopadu, způsobtla podle odhadu v lesích opočenského. panství polom 33.363 sáhy měkkého dříví mimo 99 dubových výstavků, v poddanských lesích pak 19.350 sáhů. (Vs Opočno, stgn. 31/4/55. V účetním materiálu tohoto fondu jsou zvláštní účetní knihy pro účto vání zpracování a prodeje kalamitního dříví z tohoto polomu). Tamtéž, sígn, 32/1/16; viz přehled instrukcí, bod n. Opočenský lesmistr Vilém Věnceslav Havelka (nar. r. 1780 v Hlušicích na Novobydžovsku, zemřel r. 1847J vydal r. 1823 "Umění lesní podle Jiřího Ludvíka Hartyga". Ve skutečností překlad Hartigova spisu pořídil Josef Líbcslav Ziegler, profesor theologie v Hradci Králové, kdežto Havelka tento překlad doplnil svými vlastními zkušenostmi i podle "jiných nejvýbornějších spísovatelů''. (Dr. Josef Nožička, Přehled vývoje našich lesů, Praha 1957, str. 220).
ročnt
(01) 1l2} 63)
lit)
tl5J lm) 1l1) 68)
US)
70)
