č íslo 5 roč ník 3 říjen 2005

číslo 5 n ročník 3 n říjen 2005

h

l

a

v

n

í

t

é

m

a

:

K

R

A

J

I

N

A

E v r op s k á ú m luva o k r ajin ě ■ Poz emkové spolky ■ Od c. k. map k sou č asnost i P i x el a c o s e v n ě m dě je ■ St rategie odpově dnosti za č eskou krajinu J i ř í S á d l o m á r ád k r ajiny – Popelk y ■ Lesnatost Č eska p ř ed tisíci let y a dnes Dál n i c e v k ra j i ně hu č í, k am pod ě ly s e t y stopy vl č í? ■ Školní v zd ě lávací program ja k o te l e f o n n í s ez n a m , nebo jak o mapa? ■ P ř ehledná mapa chráně ný ch krajinný ch ob la st í Př í l oh a : D opln ě k k u č ebnici – krajina, ekosy stémy a kvalita života

POZEMKOVÉ SPOLKY Kdybychom nebyli bezmála půl století izolováni od západního světa, byly by pozemkové spolky dnes u nás stejně jako například ve Velké Británii, USA nebo Nizozemsku váženou institucí s více než stoletou tradicí. A pravděpodobně by také patřily k nejvýznamnějším vlastníkům a správcům přírodně a historicky cenných pozemků a budov. Osud však chtěl, že se novodobá historie pozemkových spolků v České republice píše teprve od poloviny devadesátých let 20. století. Pozemkové spolky jsou dobrovolné neziskové organizace, které se zabývají ochranou přírodního a kulturního dědictví na základě dlouhodobě uzavřené dohody s majiteli nebo jsou samy vlastníky. Činnost spolků je založena na spolupráci s vlastníky, ať už se jedná o občany, obce,

KARPATSKÝ PRALES

I BAŽINA V PRŮMYSLOVÉM

Ú Z E M Í

podnikatele, nebo státní instituce.

o pozemky či stavby tak, aby jejich hodnota

Jak pestrá je škála přírodních a kulturních hod-

nebyla snížena či zničena. Akreditace je pro

not, o které pozemkové spolky pečují, ukazují

partnery spolku zárukou, že se jedná o důvěry-

příklady: chráněná přírodní památka Milská

hodnou organizaci, která se zavázala dodržovat

stráň u Rakovníka, poslední zbytky mokřadů na

určitá pravidla a jejíž činnost je kontrolována

¨ 1. Pozemkový spolek Kosenka pečuje na

dolní Dyji Pastvisko u Lednice, netopýří kolonie

Radou Národního pozemkového spolku. Funkci

Valašskokloboucku o unikátní zbytky přírodě blíz-

v románské rotundě v Týnci nad Sázavou, obno-

Národního pozemkového spolku u nás vykonává

kého karpatského lesa na úbočí vrchu Ploština.

va drobných ploch zeleně a drobné architektury

Český svaz ochránců přírody, největší nezisková

V těsném sousedství rezervace Ščúrnica pomocí

v krajině v okolí Spáleného Poříčí, zámecký park

nevládní organizace v ČR zabývající se ochranou

veřejné sbírky vykoupil 6,7 ha stoleté jedlobučiny.

ve Vlašimi, památný javor v Třemošnici, židov-

přírody a krajiny.

Postupně tak realizuje cíl vytvořit zde lesní rezerva-

ská synagoga v Radnicích, udržování lidových

Český svaz ochránců přírody realizuje od roku

ci o velikosti několika desítek hektarů, kde by byla

staveb na Valašskokloboucku, sad se starými

1998 na podporu vzniku a činnosti pozemko-

přírodě ponechána svoboda přirozeného vývoje.

odrůdami ovocných stromů v Bílých Karpatech

vých spolků program Místo pro přírodu.

Na snímku je výhled z Ploštiny na Slovensko.

a tradiční zpracování ovoce, výuková stezka na

Hlavní předností pozemkových spolků všude

¨ 2. Ščúrica: V lese upoutají až 120 let staré jedle

vápencovém vrchu Hády poblíž centra Brna, sta-

ve světě je, že umožňují efektivní dlouhodobou

¨ 3. Kousek od centra Prahy mezi sídlištěm Skal-

rá zahrada v Jesníku nad Odrou, mez jako zbytek

ochranu přírodních a kulturních hodnot zalo-

ka a hostivařskou průmyslovou zónou, sevřená ze

staré cesty v Blahutovicích, bývalá skládka ve

ženou na aktivním zapojení široké veřejnosti.

všech stran železničními tratěmi, se skrývá trojú-

staré pískovně v Hůrce, pozemky v bývalém

Chrání přírodu a památky pružněji a levněji než

helníková plocha mokřadu s křovinami, starými

vojenském prostoru Mladá, permakulturní sad

organizace státní. Dokážou totiž získat podporu

stromy a jezírkem. O lokalitu nazvanou Triangl pe-

s chystanou kořenovou čistírnou ve Svojanově,

úřadů, podnikatelů i občanů.

čuje Pozemkový spolek Botič – Rokytka. V 70. letech

1 2 3

se zde zabránilo navezení stavební suti do místa,

louky v přírodní rezervaci Hejtmanka, upolínová louka Křížky, nestátní soukromá rezervace Sedle-

S použitím publikace Pozemkové spolky

kde žije sedm druhů obojživelníků, mezi nimi i ce-

tínská jezírka...

(ČSOP, Praha 2003) a http://csop.ecn.cz/

loevropsky chráněná kuňka ohnivá. V křovinách

Akreditovaný pozemkový spolek splňuje určité

pozemkovespolky/ připravila Hana Kolářová

a rákosinách se vyskytuje na 40 druhů ptáků včet-

podmínky, například předložil a plní plán péče

Foto Miroslav Janík a Zdeněk Prášil

ně slavíka. Na snímku: Jezírko v Trianglu.

EDITORIAL Vážení čtenáři! Na poetiku krajiny jsou tu básníci či Jackové Kerouacové a jiní literární i filmoví roadmouvmani, eventuálně byvší mnich a pak režisér Godfrey Reggio s fenomenálním Koyaanisquatsi; na eseje s vědeckou erudicí je zase Václav Cílek se svými Krajinami vnitřními a vnějšími nebo Makomem, z mladší generace pak Petr Mikšíček se svou Sudetskou poutí. A spousty dalších mají co říct o krajině. Vlastně, o krajině umí říct něco krásného každý člověk. Krajina je cosi hluboko v nás a každý na ni má právo. Tímto étosem je naplněna i evropská novinka z počátku 21. století – Evropská úmluva o krajině, dohoda lidí našeho kontinentu, která přijít musela, o potřebě celostního přístupu, dobrého managementu krajiny, jíž nikdy nebudeme mít k dispozici víc než teď. Krajiny může být vždy už jen méně. Pokud se nestane něco zlého. Je to možná začátek změny vztahu ke krajině ve směru od živelného obsazování a užívání k úvaze, prozíravosti a ukázněnosti. Kde jinde na světě má krajina takovou rozmanitost a je prosáklá kultivací v takovém rozsahu jako v hustě obydlené Evropě? Do této krajiny, kterou bychom si ze srdce rádi zachovali, se nutně však musí vejít i novinky – solární architektura, ta ji může tvůrčím způsobem obohatit. Infrastruktura stále se zahušťujících dopravních cest – to už je problém. A což teprve bujné nádory všelijakých těch satelitů, zón a podobných finančně silných „artefaktů“. Nové zorné pole otevírá Evropská úmluva o krajině i v oblasti vzdělávání. Srozumitelně o tom vypovídá návrh českého rozpracování evropské úmluvy – Strategie odpovědnosti za českou krajinu minulosti, dneška a budoucnosti. Jednomu z jejích autorů, Ing. Martinu Weberovi, mohu s potěšením poděkovat za pomoc při přípravě čísla. Krajina ovšem není ani jen vnější krása (či ošklivost), ani jen vnitřní duchovní síla. Krajina v sobě skrývá i biologické a ekologické procesy a vztahy, které nejsou patrné na první pohled. Ba dokonce o nich ani na začátku 21. století mnoho nevědí vědci. Ale začínají je zkoumat. Z nejnovějších poznatků v této oblasti přinášíme v příloze doplněk k učebnici o ekosystémových službách, speciálně pro Bedrník v českém jazyce připravený s využitím informací z letos zveřejněné rozsáhlé zprávy světového Miléniového hodnocení ekosystémů, Millennium Ecosystem Assessment. Za podporu a pomoc při přípravě Bedrníku o krajině děkujeme též těm, kdo se starají o české krajiny nejcennější – Správě ochrany přírody v Praze, jmenovitě zejména Ing. Pavlu Pešoutovi a Ing. Petře Šabatové. Na shledanou při cestě za zdravím v příštím Bedrníku se těší Hana Kolářová

DŮLEŽITÉ INFORMACE K PŘEDPLATNÉMU NA PŘÍŠTÍ ROČNÍK! PROSÍME, ČTĚTE PEČLIVĚ!

O B S A H n Pozemkové spolky – – karpatský les i bažina v průmyslovém území...................2 INSPIRACE n Paměť Drahanské vysočiny .........4 n Studenti zkoumají pokryv planety.................................7 n Školní zahrady na tisícero způsobů ........................9 PROMĚNY n Co je a kde se vzala Evropská úmluva o krajině ....... 11 NÁZORY n Anketa: Milovaná krajina – – harmonie, siroba i Popelka ... 17 n Zrcadlo mé krajiny ....................... 20 n Dálnice v krajině hučí, kam poděly se ty stopy vlčí? .... 21 DIDAKTIKA n Jak na vzdělávací programy – integrace učiva: Vývoj krajiny .................................. 22 KALENDÁŘ ........................................... 25 NABÍDKA............................................... 26

n Správa ochrany přírody ............. 31

Příloha: n DOPLNĚK K UČEBNICI – – KRAJINA, EKOSYSTÉMY A KVALITA ŽIVOTA

3

Předplatné Bedrníku na rok 2006 bude činit 270,- Kč za celý ročník (6 čísel), cena jednotlivého čísla bude 45,- Kč (čísla vydaná do konce r. 2005 - a to i starší - je možno do vyčerpání zásob objednat za 35,-Kč za číslo na adrese: Středisko ekologické výchovy SEVER, 542 26 Horní Maršov 89, tel. 499 874 280, 499 874 326, e-mail [email protected]). Pro základní a střední školy přihlášené do sítě M.R.K.E.V. činí dotované předplatné na ročník 2006 jen 90,- Kč za celý ročník (do konce r. 2005 jim Bedrník přichází zdarma). JAK SI ODBĚR BEDRNÍKU NA ROK 2006 ZAJISTIT: A) Základní a střední školy - mohou se pro rok 2006 registrovat v síti M.R.K.E.V. a získat jeden výtisk Bedrníku pro školu za dotované předplatné 90,- Kč/rok. V tom případě NEVYPLŇUJÍ OBJEDNÁVKOVÝ LÍSTEK vložený v Bedrníku, ale registraci do sítě M.R.K.E.V. Podrobnější informace k objednání dostávají registrované školy v pr ůvodních dopisech z krajských koordinačních středisek sítě M.R.K.E.V. Nově se lze přihlásit do sítě škol M.R.K.E.V. na adrese těchto krajských středisek (kontakt vám sdělíme na adresách SSEV Pavučina či střediska SEVER). Pokud chce škola Bedrník dostávat a nechce být v síti M.R.K.E.V., může si Bedrník objednat stejně jako ostatní předplatitelé (viz dále). Stejným způsobem (tedy již za plnou nedotovanou cenu) si také školy v síti M.R.K.E.V. mohou doobjednat na školu další výtisky časopisu. B) Ostatní odběratelé - zašlou připojený objednávkový lístek (příp. jeho kopii) poštou či e-mailem na adresu Střediska ekologické výchovy SEVER a uhradí vystavenou fakturu (organizace) či dodací list (jednotlivci). Pokud chcete mít Bedrník na rok 2006 zajištěný, zaregistrujte se v síti M.R.K.E.V., nebo si objednejte do 10. listopadu 2005. Prosíme vás zároveň o pomoc s propagací Bedrníku. Pokud se vám časopis líbí, doporučte jej svým kolegům, známým, dalším organizacím činným v ekologické výchově apod. a předejte jim připojený objednávkový lístek či jeho kopii.

INSPIRACE PAMĚŤ DRAHANSKÉ VYSOČINY „V předloňském roce jsme s členy Ekoklubu Kvíčala mapovali drobné sakrální stavby na Drahanské vrchovině, vloni ve Vyškovské bráně. Na Drahanské vrchovině jsme ještě mapovali zaniklé polní cesty a významné krajinné prvky. V roce 2004 jsem pak na Fakultě sociálních studií zpracoval diplomovou práci s názvem Prvky paměti krajiny Drahanské vrchoviny, která v teoretické části pojednává právě o historii, kterou jsme schopni z krajiny číst, a o tom, proč nás některé prvky oslovují,“ napsal Bedrníku Michal Medek ze Střediska ekologické výchovy Rychta Krásensko. Práci vedla prof. Hana Librová na Masarykově univerzitě v Brně. Je to pozoruhodné čtení a navíc umožňuje praktické využití ve prospěch obcí. Se systematickou obnovou drobných sakrálních staveb se na Drahanské vrchovině začalo již rok po vyjití práce a letos se pokračovalo. Paměť krajiny S termínem paměť krajiny se setkáváme v několika významových rovinách. Někteří autoři ji vidí jako stopy historické kultivace krajiny, jako přítomnost historických staveb, technických úprav... Všechny takové stopy nám poskytují informaci o tom, v jaké krajině se nacházíme, jaký byl její vývoj, slouží k tomu, abychom porozuměli krajině, abychom si k ní vytvořili vlastní vztah. Paměť krajiny připomíná historické a kulturní souvislosti, zasazuje krajinu do širšího kontextu. Jiní na příkladu neznalosti „paměti krajiny“ u amerických osadníků naznačují, že paměť krajiny je i interakce mezi kulturní informací a krajinou. Pojem paměť krajiny by se dal zobecnit jako stopy, ze kterých můžeme konstruovat historický vývoj v krajině, jako průnik lidské kultury a prostoru. Za paměť krajiny může být považováno téměř vše od telegrafního sloupu po zrnko pylu v neolitické vrstvě. Protože nám šlo především o vztahování se laika – čtenáře krajiny, zúžili jsme si paměť krajiny na sdílenou transcendentní informaci, kterou čteme z textu krajiny. Bohatost textu závisí na hojnosti prvků paměti krajiny a doprovázejících kulturních informací, kdežto způsob a hloubka čtení na interpretačním aparátu jednotlivce. Kamenice, která se může biologovi zdát jako zajímavý antropogenní ekotop, se téměř každému čtenáři krajiny jeví jako stopa po práci zemědělských předků, avšak pro poučeného místního obyvatele je kamenice v Pasekách místem, kde žije divoženka se svým mužíčkem, ve své existenci neméně reálná jako Zdražilovi z Benešova, kteří ji kdysi potkali. Ztráta paměti krajiny pak může být způsobena ztrátou nebo radikální proměnou prvků

paměti krajiny, ztrátou sdílené informace nebo nedostatečnou kulturní znalostí pro vývin patřičného interpretačního aparátu. Prvky paměti krajiny Různí autoři uvádějí tyto prvky paměti krajiny: lokální pověsti vztahující se k místu, pomístní názvy, kapličky, boží muka, křížky, studánky, solitérní stromy, přírodní krajinné dominanty, polní cesty, stopy zaniklého osídlení, významné kameny, stopy tradičního zemědělského hospodaření, zbytky krajinářských úprav vytvářejících promyšlenou prostorovou skladbu. Pro náš výzkum jsme si vybrali drobné sakrální stavby, stopy po historickém osídlení a zaniklé polní cesty. Vedly nás k tomu možnosti praktického využití pro potřeby místní samosprávy v souvislosti s možností získání dotací na obnovu těchto prvků. Dalším objektem našeho zájmu byly významné krajinné prvky, respektive chráněná území, i když většina autorů je mezi prvky paměti krajiny neřadí. Snažíme se však čtenáře přesvědčit o vysoké symbolické hodnotě chráněných území a potenciálu, který skýtají pro identitu krajiny. Navíc přinejmenším všechna území, která jsme v mikroregionu Drahanská vrchovina zkoumali, splňují definici paměti krajiny. Tento mikroregion pokrývá území Dobrovolného svazku obcí Drahanská vrchovina – Drnovice, Habrovany, Ježkovice, Krásensko, Luleč, Nemojany, Nové Sady, Olšany, Pístovice, Podomí, Račice, Ruprechtov, Studnice a Nové Sady–Březina. Příběh o divočině Představa „pravé dovolené v přírodě“ je vázána na spojení určitých struktur krajiny

s představou přírody či dokonce divočiny. Stačí, aby se člověk prošel po hřebenu Krkonoš od Sněžky ke Špindlerově boudě. Nutně si musí položit otázku, jak je možné, že scenérie s výhledem na průmyslovou nížinu viděná z promenády, kterou denně projdou tisíce návštěvníků, nese punc „pravé přírody.“ Výčet důvodů uvádí Hana Librová, která se soustředí právě na návštěvnost hor: nedostatek možností rekreace v okolí sídel, existence vyžadované turistické infrastruktury, móda, odznak žádoucí orientace k aktivnímu trávení volného času. Na základě zkušenosti z dalších velkoplošných chráněných území si dovolíme doplnit ještě další důvod: příběh o divočině. Prioritou chráněných území je přece – v lidovém podání – chránit zbytky divoké přírody. Správy chráněných území si zase dávají záležet na vzdělávání veřejnosti o vysoké hodnotě území. Daňový poplatník i cizozemec má právo vidět párkrát v roce „tu“ přírodu, o níž je každodenně informován v médiích a která je předmětem marketingu cestovního ruchu. Bohudík je v přírodovědné oblasti interpretační rámec veřejnosti omezen, návštěva „přírody“ je ritualizována, čímž jsou nejcennější území uchráněna před újmou. Představa, že by desetina návštěvníků Punkevních jeskyní Moravského krasu potřebovala zhlédnout ještě glaciální relikt jelení jazyk celolistý nebo střevičník pantoflíček, které se nacházejí v sousedství nejfrekventovanějších stezek v Pustém žlebu, by jistě správu chráněné krajinné oblasti zděsila. Krajina, kde se člověk setká s bohy Důležitost příběhu o divočině pro chráněná území si uvědomuje Michal Hauser: „Prvním krokem by bylo vytvořit v krajině prostory, které nepodléhají ekonomicko–technické racionalitě a jsou místy, kde se člověk setkává s bohy. Tak dáme vyšší smysl přírodním rezervacím, jejichž právo na existenci vládnoucí paradigma uznává aspoň formálně. V krajině tak vzniknou prostory, které budou vytvořeny na stejném principu jako posvátné háje, jež sloužily pouze bohům, a kterých se proto nesměla dotknout sekera.“ Jsme přesvědčeni, že chráněná území se mohou stát novými kostrami paměťové

4

I struktury krajiny, tedy lokalitami s obecně sdílenou transcendentní hodnotou. Významný krajinný prvek může mít stejnou hodnotu „příběhu divočiny“ jako národní přírodní rezervace. Významným výstupem práce v části věnované mapování přírodních prvků je vytyčení prioritních lokalit z hlediska péče o přírodní hodnotu území. Vytypovali jsme lokality, kde hrozí ztráta předmětu ochrany. Nejčastější potřebný zásah je zde pokosení a kácení náletových dřevin. Starosty jednotlivých obcí jsme pak informovali o konkrétních možnostech, kde získat dotaci na péči o významné krajinné prvky a zvláště chráněná území. Polní cesty

N

S

P

I

R

A

C

E

ostrovy krásy. Ve světě cest je krása nepřetržitá a stále proměnlivá; na každém kroku nám říká: Zastav se!“ Z přírodovědného hlediska dochází k ochuzení krajiny o pestrost biotopů. Většinu své délky byly polní cesty lemovány vypásanými mezemi. Později je nahradily porosty keřů skýtající útočiště ptactvu i dalším živočichům. Dnes bychom okolí cesty osázeli stromy pro jejich blahodárný vliv na mikroklima, protierozní funkci a jako stanoviště ptactva likvidujícího drobné polní savce či určité druhy hmyzu. Polní cesty zpřístupňovaly hospodáři polnosti a ve vesnicích vyšších partií Drahanské vrchoviny se záhumenicovou plužinou oddělovaly od sebe jednotlivé parcely. Sousedící majitelé někdy sdíleli k přístupu na pole jednu

cestu. V jižní části mikroregionu byla situace jiná. Na pole se z vesnice jezdilo několika většími cestami, které se postupně větvily. Další funkcí polních cest bylo zpřístupnění okolní obce – lesů, vesnic. Několik cest sloužilo jako dálkové komunikace i pro „přespolní“. Od c. k. map k současnosti Za výchozí stav polních cest jsme na základě zkušeností z obnovy zaniklých polních cest v CHKO Broumovsko vybrali situaci zachycenou na tzv. mapách stabilního katastru. Tyto mapy v měřítku 1:2 880 byly vyhotovovány v letech 1826–1830 na základě císařského patentu z roku 1817. Fotokopie jsme získali z archívu Českého úřadu zeměměřičského a katastrálního v Praze.

Cesta je základní osou našeho vnímání prostoru. Z cesty poznáváme krajinu a body cestou spojené vnímáme jako přístupné. Prostor nepřístupný po cestě je (byť podvědomě) vnímán jako prostor pustý, nezajímavý. Cesta jako významný liniový prvek na mapě krajiny v našich myslích člení prostor a dává mu tak jedinečnost (například název polní trati). Cesta je kořenem vnímání paměťových struktur krajiny a sama je pamětí krajiny. Některé cesty mají i sakrální náboj. Ztráta sítě polních cest, ke které došlo v průběhu dvacátého století, má následky pro kulturu i pro přírodu. Snížení prostupnosti krajiny vedlo ke snížení pohybu osob v ní. Již není možné dojít pěšky do sousední vesnice jinak než po silnici pro automobily. Ta však není bezpečná, lépe tedy jezdit. Vede to k proměně vnímání našeho okolí, jak trefně ilustruje Milan Kundera: „Cesta, pruh země, po kterém se chodí pěšky. Silnice se liší od cesty nejenom tím,že se po ní jezdí autem, ale že je čarou, která spojuje jeden bod s druhým. Silnice nemá smysl v sobě samé; smysl mají jen dva body, které spojuje. Cesta je chvála prostoru. Každý úsek cesty má smysl sám v sobě a zve nás k zastavení. Silnice je vítězným znehodnocením prostoru, který její zásluhou není dnes než pouhou překážkou lidského pohybu a ztrátou času. Před tím, než se cesty ztratily z krajiny, ztratily se z lidské duše: člověk přestal toužit jít, jít po vlastních nohách a radovat se z toho. Cesta a silnice, to jsou dvě různá pojetí krásy. Ve světě silnic krásná krajina znamená: ostrov krásy spojený dlouhou čarou s jinými

5

Letecký snímek Krásenska z roku 1953. Výřez ortofotomapy Krásenska z roku 1996.

I

N

S

P

I

R

A

C

E

List z dokumentující zaniklé a navrhované cesty v obci Ježkovice.

Soustředili jsme se pouze na cesty, které sloužily jako komunikace mezi obcemi či mezi obcí a lesem. Správnost výběru cest jsme ověřovali v mapách 1. vojenského mapování v měřítku 1:28 800 z let 1764–1768. Podávají nám informace o existenci významných komunikací mezi sídly, ačkoli jsou nepřesné v detailech – důstojníci rakouské armády projížděli krajinu a zakreslovali od oka. Výborným zdrojem informací o zaniklých polních cestách, který jsme však pro finanční náročnost nepoužívali, jsou fotografie z leteckého snímkování z počátku 50. let 20. století. Dále byly zaneseny stávající polní cesty, které byly odečítány jednak z ortofotomap, rastrových základních map ČR 1:25000, z turistické mapy KČT č. 86 z roku 2002 a při terénním výzkumu. Na základě uvedených mapových děl vznikly listy dokumentující situaci v oblasti zaniklých polních cest v jednotlivých katastrech. Z vyhodnocení vyplývá, že například v katastru Studnice se záhumenicovou plužinou je v současnosti zredukována délka polních cest na 15 % stavu z roku 1826! V traťových plužinách k takové redukci cest nedošlo. Délka zaniklých polních cest znamená přibližně 40% redukci délky oproti roku 1826. Cílem práce však nebylo sledovat míru úbytku polních cest v mikroregionu. Naším cílem bylo nalézt trasy polních cest, jejichž obnovení by bylo v současnosti smysluplné. Obnova Zmapováním zaniklé sítě polních cest a zanesením do geografického informačního systému vznikla báze údajů, ze kterých můžou dále vycházet odborní projektanti. Ti si většinou podobné údaje neobstarávají a vycházejí ze současného stavu, případně požadavků uživatelů. Neznamená to, že se krajina bude svojí infrastrukturou vracet do doby, jejíž vztahy již nejsou funkční, že musíme nutně navazovat na přetrženou „kybernetiku vývoje“ sítě polních cest. Je–li však možno, třeba posunem plánu o pár desítek metrů, vést novou polní cestu v trase historické, získává tím celý projekt výraznou přidanou hodnotu v podobě obnovy příběhu, respektive vybudováním nového příběhu o obnově starého. Vnímáme věc jako počátek diskuse či uvážení hodný nápad. Cítili jsme potřebu překro-

čit od historické analýzy k současnému a budoucímu možnému stavu. K těmto návrhům přistupujeme pouze jako k potenciálnímu nepatrnému vkladu do diskuse mezi vlastníky pozemků, místní samosprávou, občany a projektanty ze strany těch, kteří věnovali desítky hodin času zkoumání zaniklých polních cest v katastrech mikroregionu. Budování polních cest je v dotačních schématech často zmiňováno v souvislosti s multifunkčním zemědělstvím, systémy ekologické stability a protierozními opatřeními. V mikroregionálním měřítku je možné získat na obnovu zaniklých polních cest prostředky ze strukturálních fondů EU, od Agentury ochrany přírody a krajiny v rámci Programu péče o krajinu, z Nadace Partnerství v rámci programu Strom života. Památky čekají na starosty Část práce věnovaná drobným sakrálním stavbám seznamuje čtenáře s metodikou

výzkumu, který byl dílem dvou týmů. Laická skupina pod vedením autora prováděla terénní mapování a skupina historiků pod vedením Vladimíra Březiny zpracovávala finální výstup – evidenční listy 154 drobných sakrálních staveb. Kompletnost zmapovaného souboru staveb a ocenění mapovacích listů ze strany týmu historiků osvědčilo, že způsob rozdělení rolí mezi laické mapovatele – středoškolské studenty – a odborníky je oboustranně výhodné a umožňuje dosahovat výborných výsledků s nižšími náklady na práci i čas odborníků. Klasifikace ohrožení jednotlivých staveb umožňuje obcím či dobrovolným spolkům naplánovat uvážlivě strategii obnovy. Obsah evidenčních listů zase významně ulehčí získávání prostředků z dotací. Zpracování studie bylo významným impulzem pro některé obce, aby se pokusily o obnovu několika památek. A i tam, kde soupis drobných sakrálních staveb odpočívá ve skříni obecního úřadu, možná jenom čeká na příštího starostu či starostku.

6

I Co dál a jinde V průběhu práce se nám začala otevírat další pole pro možné výzkumy. Proměření délky nově vzniklých polních cest by umožnilo sledovat úbytek polních cest v absolutních hodnotách. Zajímavé by rovněž bylo vysledovat, zda zaniklé polní cesty měly některé společné rysy. Srovnání stavu polních cest s dalším časovým bodem v polovině 20. století by umožnilo plastičtější pohled na dynamiku jejich vývoje. Sledování odrazu stop po historickém osídlení v mentálních mapách obyvatel mikroregionu by pomohlo zhodnotit proměnu vztahu k paměťovým strukturám krajiny a přinést cenná zjištění pro ochranu těchto lokalit. Za důležité považujeme doplnění evidenčních listů drobných sakrálních

N

S

P

I

R

A

C

E

staveb o příběhy, které jsou k nim vztaženy. Z dalších prvků paměti krajiny se k výzkumu nabízí místní názvy. Díky občanskému sdružení Drnka se tak již děje v Drnovicích. Dále se nabízejí příběhy vztažené k solitérním stromům mimo les či studánkám. Mapování studánek a zaniklých rybníků provedli v roce 2004 členové občanského sdružení Barvínek z Podomí. Tým středoškoláků pod metodickým vedením autora práce mapoval v roce 2004 staré odrůdy ovocných stromů na území širšího mikroregionu. Nejzajímavější odrůdy byly přeneseny do záchovného pěstování a rádi bychom je po několika letech rozšířili mezi místní zahrádkáře. Na závěr si dovolím vyjádřit přesvědčení, že naše výsledky budou přínosem i pro mapování prvků paměti krajiny v jiných regionech,

a přispějí tak k prohloubení vztahu člověka ke krajině svého domova stejně tak, jako se stalo v mikroregionu Drahanská vrchovina. Michal Medek, Prvky paměti krajiny Drahanské vysočiny. Diplomová práce. Vybrala a upravila Hana Kolářová. Na titulní straně tohoto Bedrníku: Severní část mikroregionu Drahanská vrchovina na výřezu z mapy 1. vojenského mapování (převzato z archívu www.geolab.cz). Digitální úprava Petr Kutáček.

STUDENTI ZKOUMAJÍ POKRYV PLANETY Projekt GLOBE (the Global Learning and Observation to Benefit the Environment) je dlouhodobý mezinárodní projekt, který spojuje studenty, učitele a vědce celého světa prostřednictvím měření a pozorování životního prostředí na místní i globální úrovni. Projektu se účastní studenti ze 107 zemí světa, výsledky svých pozorování posílají prostřednictvím internetu do databáze NASA v Coloradu v USA, kde jsou výsledky porovnávány, vyhodnocovány a zpracovávány. Národním koordinátorem projektu v ČR je Sdružení Tereza. Součástí projektu je i sledování pokryvu zemského povrchu.

Kolik procent naší planety je pokryto lesy, keři, nízkou vegetací? Jak velké území je zastavěno lidskými obydlími? Jaký díl zemského povrchu zabírají komunikace, zemědělská půda, parky, zahrady, vodní toky nebo přehrady? Typ a množství pokryvu zemského povrchu na určitém území jsou důležité charakteristiky pro porozumění vztahům mezi jednotlivými složkami životního prostředí v rámci celé planety Země a principům jejich vzájemného fungování. Pokryv ovlivňuje odraz slunečního záření od zemského povrchu, a tím i zahřívání atmosféry, klimatické podmínky a druhy organismů žijících v dané oblasti. Rozdíly v typu a množství pokryvu mají vliv na koloběh vody, uhlíku, dusíku a síry mezi půdou, rostlinami a ovzduším. Určení typu pokryvu zemského povrchu v dané oblasti je možné několika způsoby. Běžným zdrojem zobrazení základních charakteristik zemského povrchu používaných pro tvorbu map zemského pokryvu jsou satelitní snímky pořízené při dálkovém průzkumu Země. Satelity Landsat snímají povrch Země v pravidelných intervalech. Porovnáváním záznamů z různých období

pak lze určit změny v pokryvu Země, např. změny vegetace, její ztráty z důvodů staveb, těžby, záplav či požárů. Vegetace však není plocha o jedné vrstvě. Obvykle jsou rostlinná společenstva tvořena několika rostlinnými patry. Tato patra satelitní snímek nerozliší, a nemůže tedy vypovědět nic o zániku například bylinného patra, protože snímá pouze stromový zápoj nebo měří fyzikální parametry stanoviště. Nejlepším a nejpřesnějším zdrojem informací o druhu pokryvu zemského povrchu je návštěva území a vypracování podrobného vyhodnocení. Proto jsou údaje, které studenti se svými učiteli nashromáždí během projektu GLOBE, velice důležitým zdrojem informací. Vegetace je citlivým indikátorem změn lokálního nebo regionálního životního prostředí. Mnohdy jen málo patrné změny klimatu se projeví nejdříve změnami vegetace. Ze studentských dat lze dobře vyčíst, jak se mohou důležité faktory měnit v čase i jak jsou ekosystémy citlivé ke změnám životního prostředí. Vědcům mohou pomoci zlepšit interpretaci satelitních snímků, na které jsou odkázáni při sledování obrovských ploch zemského povrchu. Terénní šetření tak pomohou vyplnit velkou mezeru v datech,

protože pro vědce je prakticky nemyslitelné dostat se na tak velký počet míst a nashromáždit zde data. Pixel a co se v něm děje Studijní plochou v projektu GLOBE se rozumí území v okolí školy o rozměrech 15x15 km. Na této ploše si účastníci projektu vyberou podle instrukcí stanoviště, na kterých budou provádět meteorologická, hydrologická, pedologická, biometrická (zjišťují velikost a rozšíření rostlin na daném stanovišti), fenologická měření a pozorování (popis fází růstu rostlin, jako je rašení pupenů, kvetení, vývoj listů, změna barvy listů či opad listů) a klasifikaci zemského povrchu. Pro biometrická a fenologická pozorování je volena plocha o velikosti 30x30 m. Její velikost vychází z velikosti pixelu (nejmenší rozlišovací jednotka daného satelitu) na satelitním snímku a slouží vědcům k přesné lokalizaci terénních šetření. Uprostřed pixelu studenti zaměří zeměpisnou délku a zeměpisnou šířku, případně fotografují. Zaznamenají hlavní druhy rostlin, dřevin a živočichů, prozkoumají půdu atd. Pak provádějí například měření

7

Klasifikace zemského povrchu

I Vyhodnocení průzkumu na Dačicku

korunového zápoje, tedy množství listů v koruně nad studijní plochou, a tím určují množství slunečního světla dopadající na zem. Měří se i pokryvnost bylinného patra, neboli plocha půdy přímo pokrytá nízkou vegetací, zaznamenávají se dominantní druhy stromů, měří se výška stromů, obvod kmene, travní biomasa a další. Nasbíraná data pomáhají dotvářet ucelený obraz o typu a množství pokryvu zemského povrchu. Při měřeních a pozorováních v rámci projektu GLOBE a zejména při zadávání výsledků do počítače je nutné dodržovat instrukce platné pro všechny účastníky projektu na celém světě. Tím se zachovává jednotnost dat a usnadňuje zpracovávání a využívání získaných informací. Jak se změnilo Dačicko? Praktickým příkladem práce v rámci projektu GLOBE může být Gymnázium Dačice. Jeho studenti přišli v roce 2002 s nápadem prozkoumat, jak moc se změnil region za poslední dobu. Ke svému pozorování zvolili porovnávání Landsat satelitních snímků. Shromáždili snímky z let 1984, 1992, 1997 a 1999 a srovnali je z hledisek například biometrie, hydrologie. Dostupná data porovnali pomocí bezplatného programu pro čtení satelitních snímků MultiSpec. Použili jednoduché metody, izolovali část regionu

Dálkový průzkum Země je jedna z metod, jíž je množné získávat informace o objektech a jevech na zemském povrchu. Měří se elektromagnetické záření, které se od objektu odráží, ale i záření objektem vyzařované. Průzkum lze provádět z vysokého kopce, letadla nebo z družice na oběžné dráze Země. Přístroje (např. skenery), které se k tomuto výzkumu používají, mohou získat informace v oblasti elektromagnetického spektra, která lidské oko ani fotografický film nezachytí. Toho lze využít mimo jiné v přírodovědeckém výzkumu, např. v ochraně životního prostředí, botanice, v lesnictví a také ke sledováni úbytku stromů zaviněného lidskou činností. (J. Albrechtová, Barret N. Rock, 2003)

N

S

P

I

R

A

C

E

Kategorie

Změny

Hydrologické změny

Žádné výrazné změny

Biometrické změny

Žádné výrazné změny; zmizelo několik částí lesa

Stavby

Nalezeno mnoho změn; bylo vystavěno mnoho nových staveb

Pole

Nalezeno několik změn; rozdíl v pěstovaných plodinách

Teplota

Žádné změny

Geologické změny

Žádné změny

(např. les) z prvního roku (1984) a přidělili mu barvu (např. modrou). Potom zabarvili další zobrazený rok (1992) červenou a přiložili jej nad předcházející rok. Tam, kde byla zřetelná fialová barva, nedošlo během tohoto časového období k žádným změnám. Kde byla zřetelná modrá a červená barva, ke změnám došlo. Studenti představili svůj projekt a výsledky svého pozorování na mezinárodní studentské konferenci GLOBE v roce 2003 v chorvatském Šibeniku. Povodně ve Valašském Meziříčí a v Otrokovicích Změny krajiny během povodní zachytili studenti zapojení do projektu GLOBE již v roce 1997, kdy převážně na Moravě zasáhla stoletá voda. Bylo zajímavé pozorovat, jak se liší údaje měření a pozorování z různých postižených částí, například ve Valašském Meziříčí a Otrokovicích. Již dlouho před povodněmi studenti zaznamenávali denní i noční teploty a každodenní množství srážek. Na své studijní ploše, pixelu, zmapovali vegetaci a zachytili její změny v průběhu roku. Ve Valašském Meziříčí si ke svému pozorování vybrali plochu ve zbytku lužního lesa doprovázejícího tok Bečvy. Podle literatury má být luh pravidelně zaplavovaný. Zdejší studenti se o tom mohli přesvědčit na vlastní oči. První velká voda přišla na podzim 1996. Pokryvnost půdy nízkou vegetací byla původně 86 %, po velké vodě klesla na necelých 30 %. Jestliže dřeviny a nízké keříky zakrývaly před povodní skoro devět desetin půdy, po ní to byla necelá třetina. Přesto příští jaro nebyly vidět žádné změny. V létě 1997 přišla voda stoletá. Bourala domy, přenášela tuny zeminy a i Bečva se vydováděla. Až do jara 1998 zaznamenávali studenti 0% pokryvnost půdy nízkou vegetací. Na jaře se ale vše dalo do pohybu a v červnu již byla pokryvnost na 62 % a dále narůstala. A co víc, pixel se obohatil o některé nové druhy rostlin. Člověkem neoslabená příroda se dokáže s následky povodní časem vypořádat

sama. Některé ekosystémy jsou na povodních dokonce závislé a po jejich proběhnutí dochází k rychlému návratu do původního stavu, k obohacení a celkovému omlazení vegetace. Jinak tomu ale bylo v Otrokovicích, kde pixel ležel pod vodou déle než měsíc. Některé stromy nevydržely dlouhé zamokření a uhynuly. Plocha, kterou zakrývaly, klesla z 84 % v roce 1996 na 68 % koncem léta1997 a nadále klesala. Rok po povodni bylo zastínění stromy jen 63 %, tedy necelé dvě třetiny původní plochy lesa. Pokrývání půdy nízkou vegetací mělo jiný průběh než ve Valašském Meziříčí: ze 70 % v roce 1996 bylo měsíc po povodni 23 % a v roce 1998 se vrátilo na 67% pokrytí, jak udává Tomáš Ledvina. Poznejme krajinu, porozumíme duši Václav Cílek ve své knize Krajiny vnitřní a vnější cituje jihočeského spisovatele Josefa Holečka, který napsal: „Krajina vždy ovlivňuje duši člověka, ba národa, takže charakteristiku jeho vlastností je nutné začít popisem krajiny, ve které žije. Člověk vytváří k obrazu svému určitý typ krajiny, ale ta jej zpětně ovlivňuje a dotváří. Staráme-li se o krajinu, tak se věnujeme dvěma činnostem – péči o stromy, vody, petrklíče, brhlíka a také o svoji duši.“ Dovolím si na závěr přidat k těmto krásným slovům ještě jednu větu. Čím více poznáme krajinu kolem sebe a porozumíme pravidlům, kterými se řídí, tím hlouběji pronikneme i do vlastní duše. Zuzana Jakobová Sdružení Tereza, Haštalská 1, 110 00 Praha 1, tel. 224 816 868 Projekt GLOBE: www.globe.gov nebo www.terezanet.cz, koordinátoři Ing. Dana Votápková [email protected], Mgr. Zuzana Jakobová [email protected] Foto archív Sdružení Tereza

8

I

N

S

P

I

R

A

C

E

ŠKOLNÍ ZAHRADY NA TISÍCERO ZPŮSOBŮ Školní zahrada je na… Na školní zahradě se dá stanovat, kompostovat bioodpad, posedět u ohně, chovat včely, stavět máje, skákat na tramoplíně, sledovat hnízdění ptáků a v zimě je přikrmovat. Zahrada se může změnit v arboretum i se skleníkem pro předpěstování jarní zeleniny. Nebo se na ní dají pěstovat sazenice pro výzdobu obce či si přivydělávat pěstováním a sběrem léčivých bylin. Může na ní být naučná stezka, dá se v ní vařit jako někde v divočině. Děti při tom všem pochytí leccos o fungování přírody. Může se také změnit ve výstavní síň výtvarných děl i ve společenský prostor pro oslavu. Dá se na ní postavit výukový altán, stanoviště pro kola nebo hřiště, které se v zimě změní na kluziště. Zahrada se taky může pronajmout mateřskému centru. Že se na ni dá vyběhnout o přestávce nebo po vyučování, že se na ní dají lépe než ve třídě učit pracovní a pěstitelské činnosti, tělocvik, biologie, ekologie a za hezkého počasí snad všechno, to je vlastně samozřejmé. Představte si třeba malování v plenéru nebo při hudebce koncert pod širým nebem… A teď to nejzajímavější: Ani jednu z těchto činností jsme si nevymysleli. Všechny se ve školních zahradách odehrávají, a to dokonce v českých školních zahradách. Jak to tak můžeme tvrdit? Stačí prolistovat závěrečnou zprávu celorepublikového průzkumu s názvem Stav školních zahrad při základních a zvláštních školách v České republice.

vajících 152 škol, které zahradu nemají, jich 106 zahradu někdy v minulosti vlastnilo a 46 nevlastnilo nikdy. Hlavní vlny, kdy školy přicházely o své zahrady, proběhly v letech 1994–1995 a 2002–2003. Celých 33 % škol ztratilo svou zahradu v posledních letech. Důvodem byla především zástavba pozemku další budovou, dále ztráta pozemku v restituci, prodej nebo pronájem, vrácení pozemku městu… „Doufejme, že tento trend nebude pokračovat,“ vyjadřují starost Chaloupečtí. Děti i učitelé by tím přicházely o nenahraditelné příležitosti, které dnes zatím možná ještě ani neumíme docenit. Jak vyplývá z průzkumu, školní zahrady využívá přes 87 % škol pro pěstitelské práce, přes 63 % pro přírodopis a 52 % pro další předměty jako výtvarnou výchovu, tělesnou výchovu, pracovní vyučování, výuku jazyků, pro rodinnou a hudební výchovu, dále pro český jazyk, čtení, ekologii, ale i k provozování kroužků. Ojediněle je možné ve školních zahradách zastihnout třídu i při matematice, zpěvu, zeměpisu, dějepisu nebo občanské výchově. Pro aktivity školních družin využívá zahradu 504 dotázaných škol, pro relaxaci dětí o přestávkách 408 škol. Ovoce či zelenina se pěstuje v 579 zahradách, květiny v 562. Pasivní využití jako trávník kolem budovy uvádí 522 škol, chovatelská zařízení 14 škol. Pouze 11 z dotázaných 921 škol zahradu nevyužívá vůbec, i když ji vlastní. Pan Morkes z muzea J. A. Komenského ovšem upozornil na jednu závažnou věc,

kterou z průzkumu nevyčteme, totiž že vybetonovaná plocha pro sport se zahradou už nemá nic společného. Malé školy, střední zahrady a skoro všichni žáci Průzkumu využívání školních zahrad se zúčastnily spíše školy menší, především se 100 až 200 žáky a s méně než 50 žáky. Z těch největších škol, o 900 až 1000 žáků, odpověděly pouze čtyři. Naprostá většina zahrad je v areálu školy, uvedlo to přes 90 % respondentů průzkumu. Asi 9 % škol má zahradu ve vzdálenosti do 10 minut chůze a 1 % ve větší vzdálenosti. Z hlediska rozlohy mají největší zastoupení zahrady o 100 až 500 m2. Tyto středně velké zahrady vlastní 282 škol. Menších zahrad využívá 68 škol, 216 škol využívá zahradu o rozloze dokonce větší než 1 000 m2. Průzkum se zabýval i tím, kdo se o školní zahrady stará. Ve většině případů – přes 70 % – je to učitel. Někde má správcovství na starosti školník, na 18 školách sám ředitel, na 14 školách obecní úřad. Na údržbě se podílejí ve více než 95 % také žáci. Podle očekávání se zahradě věnují žáci zejména v předmětech pracovní činnost, pěstitelské práce a přírodopis. Někdy ovšem také při přírodovědných praktikách, tělesné výchově, výtvarné výchově, při ekologii, během pěstitelského kroužku nebo v družině. Na jedné škole se o zahradu starají v rámci celoškolní akce Ekoden, na čtyřech školách funguje brigádnická činnost.

921 českých škol Průzkum vymysleli a realizovali ve středisku ekologické výchovy Chaloupky na Vysočině z popudu programové ředitelky Květoslavy Burešové. Na vytváření dotazníku se podíleli účastníci učitelského semináře Toulavý autobus, který se zabýval možnostmi záchrany a rozkvětu školních zahrad a byl spojen s exkurzemi na ukázkové zahrady. Středisko Chaloupky oslovilo všech 3858 základních a zvláštních škol v ČR. Vyplněný dotazník vrátilo zpět 921 škol, tedy téměř 25 %, což je výborný výsledek. Ještě pozoruhodnější bylo, co z vyplněných dotazníků vyplývá. Školní zahradu vlastní 769 škol, což je přes 83 %. Ze zbý-

9

Inspirace z Polska: Bogatynia

I Ve 13 případech se na údržbě zahrady podílejí i rodiče dětí. Může to být ale také vychovatel nebo vychovatelka, osoba, která má na starosti úklid, dobrovolníci, sdružení rodičů, firma, domovník, zahradník, externí pracovník. To vše je realitou v českých školách, jak uváděli respondenti průzkumu.

N

S

P

I

R

A

C

E

Zachovejte školní zahradu, bude se hodit! Možná nejzajímavější z výsledků výzkumu využívání školních zahrad jsou plány do budoucna. Jedna z otázek byla, zda školy uvažují o využití pozemku v souvislosti se

MAPOVÁNÍ ŠKOLNÍCH ZAHRAD Střediska Chaloupky, Lipka Brno a Rezekvítek Brno uspořádaly na podzim exkurzi po moravských školních zahradách Toulavý autobus 2003. O rok později se autobus toulal po přírodních učebnách ve východních, středních a severních Čechách a také na skok v Polsku a Německu. Letos zamířil do jižních Čech a do Rakouska. Krátce představujeme několik moravských zahrad, které učitelé s Toulavým autobusem navštívili. n Zahrada školy Sadová v Havlíčková Brodě je jako barevná paleta květů mezi hradbami, dílo vzniklé na bývalém smetišti pod vedením Jarmily Bezouškové. n ZŠ Havlíčkova Borová má zahradu s poezií, vyvzdorovanou mezi parcelami obce jako podle K. Havlíčka Borovského. Dokázali to srdnatí lidé z Vysočiny, zastupovaní ředitelem školy Otto Hájkem. n SZeŠ Humpolec předává tradice českého zemědělství pod vedením ředitele Miroslava Červeného. Zahrada malých uspořádaných políček zemědělských plodin orámovaných bohatým sortimentem trvalek a dřevin. n Školní zahrada ZŠ Václavské náměstí v Třebíči vstává z popele. Zástupce ředitele pan Zdeněk Čurda ukázal, jak je těžké obnovit zdevastovanou zahradu a vytvořit přírodní učebnu pro potřeby školy. n ZŠ kpt. Jaroše v Třebíči buduje zahradu již 17 let pod vedením Ing. Ivany Nováčkové. Je to oáza klidu a zeleně uprostřed sídliště Hájek. n Lipka Brno přivítá nádhernou přírodní zahradou, která i v dešti působí pozitivní energií. Při návštěvě se dozvíte mnoho nových zajímavých věcí od Dany Křivánkové o permakulturním pěstování. n Přírodní zahrada s nebývalým technickým vybavením: solární kolektory, altán, který pojme celou třídu, ekojezírko, meteorologická stanice, prolézačky, pískoviště, voliéra pro ptactvo, naučné stezky, bylinková spirála…, to je ZŠ Letní pole Vyškov, paní učitelka Ludvíková a vedení školy, které ji podporuje. n Kdo nebyl v Babicích u Uherského Hradiště, neuvěří! Spolupráce celé obce v čele se starostou, ředitelem školy panem Petrželkou a Ing. Danuší Kloudovou přinesla neskutečné výsledky. Zde si učitelů váží a obci i obyvatelům Babic se vše vrací – vzdělání mládeže i vztahem dospělých ke svému bydlišti. n Překrásná a útulná ZŠ Osvětimany vedená ředitelkou paní Kordulovou disponuje nádhernou zemitou zahradou. Nic nevzniklo náhodou, práce dnešní navazuje na práci předchůdců, ctí se zde krajina i historie. n ZŠ Svážná Brno je sídlištní škola, kde se praktickým činnostem věnuje Stanislav Urban. Źáci v krásném a kultivovaném prostředí dendrologické stezky a geologických sbírek jižní Moravy získávají s humorem dovednosti a přírodovědné znalosti. n Zahrada Pedagogické fakulty MU Brno v Pisárkách je nabitá informacemi a sbírkami pro budoucí učitele pěstitelství. Zde platí „mít oči otevřené a chtít se v tomto oboru vzdělávat“. n Rozmarýnek v Rozmarýnkové ul. v Brně-Jundrově nabízí prohlídku permakulturního areálu s výkladem Čestmíra Holuši. Jsou zde k zhlédnutí nebývalé technologie zahradních staveb, přírodní jezírka, drenážní příkopy, záhony různých tvarů a výšek. n Arboretum Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně je opravdu klenot Moravy, který stojí za zhlédnutí i laikům. Ing. Ivana Nováčková, CSc., ZŠ kpt. Jaroše, Třebíč, upraveno (red)

zaváděním programu environmentálního vzdělávání do výuky, tedy zda uvažují o využití zahrady i v jiných předmětech než biologických. Přes 43 % škol odpovědělo kladně, více než 23 % škol již takto zahradu využívá. Ostatní o tom neuvažovaly. O spolupráci s organizacemi specializovanými na environmentální či ekologickou výchovu při péči o zahradu má zájem téměř 43 % škol, přes 11 % škol již takto spolupracuje, v prvé řadě se středisky ekologické výchovy. Dále se v dotaznících ojediněle objevily organizace jako zahrádkáři, Lesy ČR, Pedagogické centrum Zlín, technické služby, správy chráněných území, pedagogická fakulta, stanice mladých přírodovědců, myslivecký spolek, zoo… Některé školy uvedly jednotlivce, jako je zahradník, revírník, krajinář, nebo školy zkušenější v této oblasti – Ekogymnázium Poděbrady, SZEŠ Humpolec. Za zamyšlení, především pro ty školy, které svou zahradu zatím nevyužívají nebo dokonce uvažují o tom, že by se jí zbavily, stojí další pozoruhodná fakta. O obnovení nebo založení školní zahrady a o jejím využití pro environmentální výchovu uvažuje 41 škol. Dalších sedm škol uvažuje o obnovní zahrady pro jiné účely. „Je potěšitelné, že ze 41 škol, které chtějí obnovit či založit školní zahradu, jich 26,8 % nikdy zahradu nevlastnilo,“ říká závěrečná zpráva o průzkumu školních zahrad. V tomto zjištění je obsaženo varování či spíš výzva pro ty školy, které zahradu mají a hrozí jim její ztráta nebo dokonce uvažují, že by se jí dobrovolně vzdaly: Zachovejte si školní zahradu! Je to nedoceněná příležitost pro obohacení vzdělání dětí na základě bezprostřední osobní zkušenosti i prostor pro učitelskou tvořivost. Již dnes je dost škol, kde litují, že školní zahradu nemají. Dnes už také existuje řada dobrých zkušeností, jak smysluplně a šikovně školní zahradu využívat, a také funguje dost organizací, které mohou odborně pomoci. Více se můžete dovědět například ve středisku Chaloupky na Vysočině. Mají i výsledky v rámci jednotlivých krajů. Především ale vědí o konkrétních příkladech dobrých řešení a znají lidi, které školní zahrady prostě baví a kteří by se rádi o svou radost podělili. Připravily Soňa Baueršímová, Květoslava Burešová a Hana Kolářová

10

P R O M Ě N Y Co je a kde se vzala

EVROPSKÁ ÚMLUVA O KRAJINĚ Ve Švýcarsku, které by našinec považoval za zemi málem panenskou, mezi léty 19781989 zmizel denně ve prospěch urbanizace přírodní prostor o rozloze deseti fotbalových hřišť, průměrně 0,86 m2 každou vteřinu, jak uvádí švýcarský odborník na krajinu Raymond-Pierre Lebeau. Rozhlédneme-li se kolem sebe, můžeme si být prakticky jistí, že v Česku roku 2005 je zastavování krajiny ještě rychlejší. Mnozí z nás se pak mohou zakrátko nastěhovat do rodinného domu v satelitním městečku, odkud budou po pohodlně široké nové silnici jezdit nakupovat do hypermarketu vyrostlého na zelené louce, případně namísto zeleného parku, zatímco stará sámoška v nejbližší vesnici osiřela, protože obchodník se v ní neuživil, a zanedbaný areál opuštěné továrny z 19. století uprostřed města se jen stěží uchází o zájem investorů a zaměstnanci ho musí cestou do práce objíždět, protože přes brownfield se pěšky projít nedá.

Mění se i „krajina“ měst. Rozsáhlé škody jsme zaznamenali na památkovém fondu včetně historických parků a zahrad a komponované krajiny. Prvorepublikovou malebnost červených střech narušily nebo dokonce nevratně zničily bezduché paneláky. A dnešní města dostávají novou tvář ještě razantněji – haly se rozlézají do šíře, mrakodrapy do výše. Jaké stopy asi zanechají na Zemi naši potomci?

ovlivňujících ekosystémů, který se v dané části povrchu v podobných formách opakuje“. Záleží zkrátka na tom, jestli definuje matematik, průmyslník, filozof; jinak vnímá krajinu člověk z města, pro kterého je „jen“ potěšením duše, jinak zemědělec, který svým živobytím bezprostředně závisí na přírodě. O krajině se často také hovoří jako o dědictví. Poměr člověka ke krajině – kolébce je různý, krajina, kterou společně obýváme, je však jedna. A té, kterou obvykle chápeme jako krásnou, tedy volnou, divokou, zatím ubývá nezadržitelně rychle.

V opačném směru krajinu dramaticky změnilo vyhnání německých obyvatel českých Sudet po 2. světové válce. Zmizely stovky osad vybudovaných holýma rukama. České pohraničí se vrátilo před středověk, kdy svrchovanou divočinu přetvářeli němečtí a další kolonizátoři na kulturní krajinu bez pomoci bagrů, a rypadel a jeřábů, s citem modelovaným tvrdou několikasetletou prací živých svalů jako rovnocenného partnera přírodních sil. Možná, že údajně největší české jezero, které se ještě na počátku středověkého prospektorství rozkládalo plné ryb pod Krušnými horami, rychle zanesly sedimenty a proměnily ho v bažiny právě s pomocí antropogenně zesílené eroze. I Třeboňsko, dnes považované za tak skvělý příklad přeměny divočiny v harmonickou kulturní krajinu, že si za to vysloužilo titul světové biosférické rezervace UNESCO, bylo na počátku éry středověkých rybníkářů nebezpečným močálištěm. Ponoříme-li se ještě hlouběji v čase, musíme připustit, že milá česká krajina bývala zvětšiny lesem. Asi se najdou lidé, kteří zarůstání Sudet divočinou mohou považovat za pozitivní hodnotu – místo pastvin a polí lesy, přírodní ekosys-

Proč lezeme na rozhledny Krajiny ubývá... Ropu během příštích desetiletí určitě dokážeme důmyslně nahradit stejně jako jiné ubývající zdroje. Ale krajinu? Co je vlastně krajina? „Krajina je to, kvůli čemu lezeme na rozhlednu,“ jednoduše definuje biolog Jiří Sádlo. Jeho bonmot obsahuje i emocionální náboj, s nímž se každý člověk po svém ke krajině vztahuje. Námahu jsme ochotni podstoupit kvůli dalekému rozhledu v horách, kde sotva zaznamenáme známky lidské přítomnosti, stejně jako kvůli pozorování městského ruchu z kostelní věže. Ale zvědaví budeme i na propast severočeských uhelných jam zrovna jako – kdybychom měli tu příležitost – na cvrkot v neméně odlidštěné krajině průmyslových a obchodních zón, kancelářských komplexů nebo obřího letiště. Definic krajiny je spousta, a dokonce se o ně vedou pře, jak si ve své diplomové práci Prvky paměti krajiny Drahanské vysočiny všímá Michal Medek. Krajinní ekologové Forman a Godron to vidí s vědeckou důkladností: Krajina „je heterogenní část zemského povrchu, skládající se ze souboru vzájemně se

Odpřírodnění vadí Jak dramatické změny prodělává krajina v posledním století, zaznamenávají v relativním poklidu české kotliny statistická čísla. Jámy hnědouhelných lomů v Podkrušnohoří pohltily královské město Most, 84 vesnic a částečně 27 dalších obcí, zaniklo 13 zámků, 13 tvrzí, 28 kostelů, 31 kaplí, 2 kláštery atd. Umřely lesy na vrcholcích Krušných a Jizerských hor, Krkonoš i jinde. Dechberoucí devastace na sklonku 20. století byla však jen viditelným vrcholem ledovce. Celoplošně poznamenala krajinu zemědělská velkovýroba.

Odlidštění taky vadí

11

[str. 11 – 13] Brněnská lokality Hády, o niž pečuje stejnojmenný pozemkový spolek. Letecké snímky jsou unikátním dokladem přeměny krajiny ve 20. století. Autor Lubomír Tichý. Převzato z http://www.sci.muni.cz/botany/hady/

P tém, byť třeba nekvalitní. Ale když v současné době pohraniční hory opět nabývají lidské přívětivosti, louky se opět sečou a zemědělci oživují pastviny, nejspíš se nám to líbí víc, než kdyby tu byl neprostupný hvozd. Pralesy očekáváme jinde, v rezervacích. A zcela určitě by se nám nelíbilo, kdyby se k přírodnímu stavu bažin vrátilo malebné Třeboňsko. Ztracené potoky a řeky Nenápadnější a záludnější změny se projevovaly v české krajině, ale asi i v evropském či globálním měřítku, zejména ve vodních a mokřadních ekosystémech. U nás bylo v posledních desetiletích hlavně ve jménu socialistického zemědělství upraveno asi

R

O

M

Ě

N

Y

Proměna krajiny, proměna chodu ekosystémů Se změnami krajiny se potýkají i jiné zeměpisné šířky. Odlesňuje se, aby prostí lidé měli palivo, aby mocné firmy vydělaly. Bohaté pobřežní ekosystémy, které efektivně chránily před tsunami či hurikánem, se přeměňují na turistické továrny, budují se gigantické přehrady... Přímá proměna krajiny vyvolá proměnu nepřímou. Odlesnění urychlí postup pouští, erozi a jinde usazování splavenin v jezerech, nivách a deltách, betonování zrychlí odtok vody... Co je to necelý jeden metr čtvereční přeměněné krajiny? Ale v globálním měřítku jsou z metrů milióny hektarů. Pár čísel nabízejí

k horšímu. Krajina se vyvíjí tak jako společnost. Problém je, že v absolutním měřítku rychle ubývá příjemné krajiny, kterou vnímáme jako archetypální jistotu, i krajiny monumentální, která je zdrojem krásných emocí. A zbývající volnou krajinu drobíme na menší a menší kousky sítěmi silnic a další liniovou infrastrukturou. Jak píše historik J. R. McNeill, ve Spojených státech se hlavním trendem v životě měst stala po roce 1945 suburbanizace, tedy to, co nyní zrychleně zažíváme ve střední a východní Evropě: satelitní městečka, průmyslové a obchodní zóny, haly, parkoviště, nové silnice, obří křižovatky... Podle McNeilla v roce 1980 dvě třetiny obyvatel patnácti největších měst žily v rozlehlých řídce

„Vezme se čtyřicet tun žuly, někam se to nasype a udělá se umělý ostrov. Ono to někdy tak úplně špatné není, ale žere to strašně peněz. Příroda by to zvládla pomaleji, ale líp.“ 5 500 km toků a odvodněno na 600 000 ha půdy. Narovnávaly se potoky i řeky, betonovala (a betonují) se koryta, vodu jsme schovali (a schováváme), kde se naší vůli právě nehodila, do podzemních trub. Z 1 300 tis. ha mokřadů zbyla asi čtvrtina. Celkovou délku toků jsme na území naší republiky zkrátili nejméně o třetinu. Krajina tím nejen ztratila na své divokosti, tedy magické přitažlivosti, ale také na své ekologické funkčnosti. „Vodní a mokřadní biotopy jsou v České republice i na celém evropském kontinentě nejvíce ovlivněným a degradovaným typem ekosystémů,“ shrnuje návrh Národní strategie ochrany biologické rozmanitosti v září 2004. A kolik bylo třeba rozoráno mezí, těch útočišť přírodní pestrosti, když se zvětšovaly lány! Ale co třeba naopak rekultivace povrchových dolů, výsypek? Jiří Sádlo, a nejen on, je názoru, že i mnohé dnešní rekultivace jsou problematické, ba někdy i revitalizace: „Vezme se čtyřicet tun žuly, někam se to nasype a udělá se umělý ostrov. Ono to někdy tak úplně špatné není, ale žere to strašně peněz. Příroda by to zvládla pomaleji, ale líp.“ Málo využíváme laskavé seberegulační síly přírody.

letošní výsledky rozsáhlého mezinárodního výzkumného projektu Millennium Ecosystem Assessment. Čtvrtinu zemské souše v současnosti pokrývá zemědělsky využívaná půda. Pouze v období po roce 1945 byla na Zemi pro zemědělství zabrána větší plocha než za celé 18. a 19. století dohromady. Počítá se, že do roku 2050 ubude ve prospěch zemědělského využívání dalších 10 – 20 % travních a lesních ekosystémů. Za poslední dvě desetiletí zmizelo 35 % pobřežních mangrovových porostů, a to jen v zemích, kde jsou dostupné statistiky. Zastavěná území zabírají teď 3,6 miliónu km2, což představuje 2,4 % zemské souše. Krajina se vyvíjí jako společnost V současné době už proměny krajiny neprovází vždy jednostranné nadšení, s jakým lidé dobývali svůj svět z divočiny v dobách starověké či středověké kolonizace, prérijního pionýrství či v dobách průmyslového rozmachu v ranějších desetiletích 20. století. Tehdy převládala potřeba s přírodou bojovat, dnes sílí potřeba s přírodou spolupracovat. Jak dokazuje příklad nejen Třeboňska, zdaleka ne každá změna je automaticky

obydlených příměstských oblastech, které jsou dopravně zcela závislé na osobních automobilech: „Levná půda, levná auta, levný benzín a hypotéky dostupné díky federálním daňovým zákonům přispěly k rázovitému americkému způsobu života.“ Živelný růst měst znají i další kouty světa. Dillí zaujímalo v roce 1990 třináctkrát větší plochu než v roce 1900, Peking se jen během 90. let 20. století ve své rozloze zdvojnásobil. V chudších zemích má suburbanizace jiný charakter, především jsou to „shantytowns“, čtvrti nuzných příbytků lidí, kteří nejspíš přišli v naději na obživu z venkova. Suburbanizace, živelné bujení měst, to je jeden z nejvážnějších problémů současné české a evropské krajiny. Na rozdíl od severoamerických prérií evropská města se zpravidla nemají kam bezbolestně rozlévat... Zacházení s krajinným prostorem vyžaduje hodně citu i hodně rozumu. Už nežijeme v době gründerů, kteří mohou dobývat nové světadíly, už jsme schopni vidět rozsah změn i v konečném globálním měřítku. Nastal čas, kdy si jasně uvědomujeme, že budeme na Zemi hospodařit vždy už jen v omezeném rozsahu. Zaujati investičním záměrem ovšem

12

často globální nadhled ztrácíme. Potřebujeme zacházet s prostorem a krajinou tak, abychom zachovali dědictví a zároveň se mohli rozvíjet. Pomůže občanská aktivita, vědecké poznání, dobré plánování a management. Fenomén evropské krajiny „Rozmanitost venkovské krajiny v Evropě je jeden ze základních rysů našeho kontinentu. Snad nikde jinde nejsou známky vzájemného kontaktu lidí a přírody tak soustředěné, pestré a různorodé,“ charakterizuje evropskou krajinu zpráva Evropské agentury pro životní prostředí v Kodani s názvem Evropské životní prostředí (Europe’s Environment – The Dobříš Assessment). Fundamentální téměř sedmisetstránková zpráva vznikla z vůle dobříšské konference evropských ministrů životního prostředí z roku 1991, iniciované Josefem Vavrouškem. Zpráva rozlišuje na třicet typů krajiny: arktická a lesnatá tundra, pět typů tajgy, severská pohoří a vysoké hory, tři typy mírně zvlněné krajiny, sedm typů s ornou půdou, pustu, step, polopoušť a písečnou poušť. Za zvláštní typ se považuje také polská tradičně obhospodařovaná krajina s velmi malými soukromými políčky. Tři typy krajiny jsou zcela odpřírodněné – poldery, umělé delty a úrodné středomořské plochy se zavlažováním. Za přírodní, člověkem nedotčená území se dnes na starém kontinentu nedá označit takřka nic. Dokonce i ruská tundra a tajga se ocitá pod tlakem přeměn. „V některých evropských státech se za posledních čtyřicet let zmenšila území zaujatá mokřadními ekosystémy o více než polovinu. Středomořské tvrdolisté lesy pokrývají sotva desetinu původní rozlohy a většinou jsou v zuboženém stavu. Mořská pobřeží a alpinská bezlesí Evropy patří k nejvíce ohroženým na Zemi. Změny zemědělství ohrožují velké oblasti cenného polopřírodního travinného biomu ve střední, jižní a východní Evropě,“ shrnul v květnu 2000 přední český odborník na ekologii krajiny, lesnictví, územní plánování a ochranu přírody a krajiny Igor Míchal ve Zpravodaji Společnosti pro trvale udržitelný život.

R

O

M

Ě

N

Y

Krajina potřebuje inventuru a management Podle dobříšské zprávy o evropském životním prostředí představuje pro krajinu hlavní hrozbu zemědělská intenzifikace, ale i opačný proces – ponechání tradičně obhospodařované půdy vlastnímu osudu; rozšiřování zástavby, uniformita stavebních materiálů a standardizace designu; prudký rozvoj zejména silniční infrastruktury, turistiky a rekreace; těžba a skládkování; ztráta přirozených biotopů. Také širší ekologické problémy, jako je znečištění ovzduší nebo nadměrné čerpání podzemních vod, mohou ovlivňovat krajinu – ničí lesní porosty a mokřadní ekosystémy. Vlivy se mnohdy kombinují. „Neexistuje celoevropská inventura, která by umožnila systematicky posoudit rozměry, druhy a trendy změn krajiny,“ shrnuje dobříšská zpráva v roce 1995. Mizí typické místní a regionální rysy mnoha částí evropské krajiny, ubývá přírodních a kulturních hodnot a slábnou nebo se úplně přetrhávají vazby mezi člověkem a zemí. Konzervační přístup k ochraně však má tendenci zmrazit veškerou aktivitu v krajině, jejíž tvářnost je často výsledkem specifického způsobu obhospodařování v regionu. Může mít nerealistické požadavky a bránit rozvoji. Druhý přístup k ochraně krajiny představuje integrovaný management, řízení procesu změn při vědomí nutnosti omezovat škodlivé dopady. Takové řízení připouští, že krajina se bude nadále měnit, a podporuje utváření nových krajinných hodnot. Síť ekologické stability V některých místech ovšem krajinu - muzeum chceme. V územích chráněných pro krajinářské hodnoty podle měřítek Světového svazu ochrany přírody (IUCN) lidé normálně žijí a pracují, nejsou to přísné rezervace na ochranu divoké přírody. IUCN zde ale doporučuje udržet životní styl a ekonomické aktivity, které jsou v souladu

s přírodou a podporují sociální a kulturní strukturu zdejší komunity. Turistické a rekreační aktivity zde mohou probíhat v podobě a měřítku, které nepoškodí kvalitu prostředí. Je také žádoucí v celé Evropě vytvořit síť ekologicky cenných a stabilních území. Součástí takové sítě už dnes jsou chráněná území Natury 2000. Dále existuje evropská ekologická síť EECONET (European Ecological Network), která zachovává přírodní a přírodě blízké ekosystémy v územně propojeném systému. U nás se koncepce územního zajištění ekologické stability (ÚSES – územní systém ekologické stability) začala rozvíjet již od konce 70. let 20. století a společně například s nizozemským systémem slouží jako mezinárodní vzor. Rozvrat hodnot V současné době je evropská krajina ve stresu. Odehrávají se v ní překotné děje, které ve velkém měřítku hrozí rozvrácením dosavadních vztahů vzniklých pozvolným vývojem po staletí. Dvojnásob se to týká nových demokracií, jako je ta česká. „Rozvojové plány otvírky těžebních prostorů nerostů, stavby přehrad, průplavu a dálnic, průmyslových parků a vilových čtvrtí stále ukusují z toho, co zbývá z tradiční krajiny, se kterou se generace citově ztotožňovaly. Láska ke krajině je drcena restitučním urbanismem a buldozery. Tato lavina, posilovaná výkonnou technikou, je projevem postojů technického pokoření přírody a lhostejnosti k přírodním i kulturním hodnotám krajiny, projevem trvale neudržitelného rozvoje. Fundamentální vnitřní rozpor takového rozvoje může být v dohledné době tlumen, sotva však odstraněn... Pravidla slušného zacházení s přírodou a krajinou musí být – mírou diferencovanou v regionech, státech, kontinentech, ale přesto na celé Zemi – garantována státními politikami,“ vyzýval spoluautor české koncepce Územního systému ekologické stability Igor Míchal na jaře 2000.

13

P

P

R

O

M

Ě

N

Y

stromořadí travní porosty lesy pole

« Změny struktury krajiny ve švédské oblasti Beden. Zdroj: Europe‘ s Environment, The Dobříš Assessment, EEA Kodaň Krajina se bude měnit dál Pro kvalitní management vyvíjející se krajiny je důležité integrované mezisektorové řízení a územní plánování. K tomu jsou potřeba profesionálové na územní plánování a management krajiny, účast místních lidí a vědomí, že krajina se bude měnit, ať chceme, nebo ne. Využívání krajiny přece závisí na sociálně-ekonomických a kulturních souvislostech, na změnách ve společnosti, technologickém pokroku, změnách na trhu atd. Abychom krajinu neničili, ale naopak optimálně využívali a také si jí užívali, dobříšská zpráva doporučila: studovat a sledovat krajinu z hlediska jejích ekologických, sociálních, kulturních a ekonomických hodnot; snažit se porozumět procesu změn, jejich příčinám a souvislostem; neváhat chránit vynikající krajinné celky; poskytnout efektivní postupy územního plánování k využití ve všech oblastech; šetrnost ke krajině chápat jako důležitý prvek při tvorbě strategií udržitelného rozvoje v národním a regionálním měřítku; krajinu chápat jako důležitý prvek pro uchování biodiverzity; vytvořit systém podpory

přípravě jedinečná mezinárodní úmluva – Evropská úmluva o krajině. „Přítomnost nespočetných kultur, které se zračí v úžasné rozmanitosti krajiny, patří k charakteru Evropy,“ shrnul Enrico Buergi ze švýcarského Federálního úřadu pro životní prostředí, lesnictví a krajinu, když v roce 2002 nadšeně uváděl speciální číslo časopisu Naturopa věnované Evropské úmluvě o krajině. Evropskou krajinu můžeme podle něj pojímat i jako „hold historii, jako kolébku evropské kulturní identity, jako společně sdílené dědictví a odraz evropské plurality“. Jejím předobrazem byla Středozemská charta o krajině přijatá v Seville v roce 1993 zástupci regionů španělské Andalusie, francouzského Languedoc-Roussillon a italského Toskánska na ochranu ekologicky zatíženého a zranitelného Středomoří. Hned následujícího roku se na Kongresu místních a regionálních samospráv Rady Evropy probírala možnost rozšířit zásady Sevillské charty na celé území Evropy. I dokument publikovaný IUCN v roce 1995 Parky pro život: akce pro chráněná území v Evropě byl zaměřen ke vzniku mezinárodní úmluvy o ochraně venkovské krajiny.

San Marina, Španělska, Švýcarska a Turecka. Úmluva vstoupila v platnost 1. března 2004. Do září 2005 pak podepsalo úmluvu celkem 31 států regionu Rady Evropy a 19 států ji ratifikovalo. Česká republika úmluvu podepsala 28. 11. 2002 na druhé konferenci signatářů smlouvy a ratifikovala 3. 6. 2004. V platnost u nás vstoupila úmluva 1. října 2004. Její text v češtině je dostupný na http: //www.env.cz/AIS/web-pub.nsf/$pid/ MZPMAF4DY5MS. Moderní mezinárodní smlouva Krajinou se zčásti zabývají mnohé mezinárodní smlouvy. Ale Evropská úmluva o krajině má zvláštní význam. „Dosud žádný mezinárodní právní nástroj se nezabýval přímo, výslovně a výhradně krajinou a její ochranou, vývojem a udržitelným managementem,“ vysvětluje předseda konference, jež úmluvu přijala, Enrico Buergi. Úmluva se vztahuje k veškeré krajině, k té výjimečně krásné i k té obyčejné, k tradiční venkovské i současné a zhusta problematické

„Dosud žádný mezinárodní právní nástroj se nezabýval přímo, výslovně a výhradně krajinou a její ochranou, vývojem a udržitelným managementem.“ venkovských oblastí a zvláště zemědělského obyvatelstva, aby se mu zajistila prosperita nezávislá na ničení krajiny; podporovat farmáře nejen k ochraně krajinného rázu, ale také k vytváření nových krajinných prvků; podporovat povědomí široké veřejnosti o krajinných hodnotách. Dobříšská zpráva z roku 1995 výslovně vyjadřuje naději, že by mohla vzniknout úmluva o ochraně evropské krajiny. Jedinečná úmluva Není tedy divu, že právě v této době a právě na našem kontinentu vznikla po šestileté

Na základě množících se podnětů vznikla na půdě Rady Evropy pracovní skupina, která začala připravovat celoevropskou úmluvu o ochraně krajiny – o ochraně nikoli ve smyslu konzervace, nýbrž udržitelnosti fenoménu evropské krajiny. Po dalších pěti letech práce Výbor ministrů Rady Evropy text konvence v červenci 2000 schválil a doporučil otevřít k ratifikaci. Stalo se 20. října 2000 na ministerské konferenci, která se konala ve Florencii speciálně kvůli této úmluvě. Na místě podepsali úmluvu zástupci Belgie, Bulharska, Chorvatska, Dánska, Finska, Francie, Itálie, Litvy, Lucemburska, Malty, Moldávie, Norska, Portugalska, Rumunska,

příměstské krajině. „Tento moderní celostní přístup vhodně přijatý v úmluvě byl podnícen faktem, že krajina představuje měřítko kvality života pro každého člověka. Tento přístup byl zvláště potřebný, protože existuje trvalá vazba mezi množstvím evropských kultur a rozmanitostí evropské krajiny. Z tohoto úhlu pohledu krajina nesmí být ponechána výhradně odborníkům, ale musí vyjadřovat přání sdílená všemi lidmi... Vhodný management krajiny nemá napříště být výsadním právem pro území vynikající kvality, ale musí se rozšířit a podporovat – a respektovat – i obyčejnou krajinu běžného života,“ říká Enrico Buergi.

14

P Váhání důležitých K úmluvě se ale dosud nepřihlásily některé významné země, například Rakousko, Německo, Maďarsko, Rusko, Velká Británie. „Proč?“ Ptá se Peter Ogden z Campaign for the Protection of Rural Wales, nejvýznamnější velšské nevládní organizace, zabývající se volnou krajinou už od roku 1928. Podle něj je nechuť britské vládní exekutivy přistoupit k úmluvě bizarní a zneklidňující – v zemi s takovým smyslem pro krajinnou estetiku a filozofickým porozuměním krajině. I jiná environmentálně citlivá země – Nizozemí – dlouho odolávala. Avšak Nizozemí letos Evropskou úmluvu o krajině podepsalo a ještě v tomto roce zde začne platit. Peter Ogden zdůrazňuje, že dosud jsme se soustředili na ochranu ovzduší, kvality vody či vzácných přírodních území, a krajiny jako celku jsme si nevšímali. Až teď, přijetím Evropské úmluvy o krajině, jsme vstoupili na vyšší úroveň. Jako důležitou vyzdvihuje demokratičnost úmluvy. Hodnocení krajiny nemá být jen věcí expertů. Krajina nepředstavuje jenom půdu; utváří se v očích, mysli a srdci každého, kdo ji vidí či užívá. Krajinu vnímáme skrze naši paměť, asociace a osobní interpretaci. Úmluva zdůrazňuje nutnost dialogu a výměny názorů mezi všemi obyvateli. Obyvatelstvo musí mít přístup k rozhodování o tom, které krajinné hodnoty jsou důležité, musí mít možnost zúčastnit se rozhodování o ochraně, managementu a změnách krajiny. Každý má toto právo a současně odpovědnost. Je nutné, aby odborníci a obyvatelé společně o krajině komunikovali. Tato komunikace musí mít multidisciplinární charakter, proces musí být transparentní. Peter Ogden také oceňuje vůli organizovat celoevropskou spolupráci ve věcech využívání krajiny.

R

O

M

Ě

N

Y

sdíleného povědomí o hodnotě krajinného prostoru... Jako první krok k překonání této různosti tu byla všeobecně pociťována potřeba se vzájemně vyslechnout.“ Další konference se stejným názvem se konala v roce 2002; Tvář naší země – krajina domova se stala multioborovou platformou, která podporuje komunikaci všech, kdo k vývoji a managementu krajiny u nás mají co říct. Třetí konferenci pořádala z podnětu Václava Havla v březnu 2005 Společnost pro krajinu a Česká komora architektů ve spolupráci se Senátem Parlamentu ČR, několika ministerstvy, akademickými a dalšími institucemi. Sborník z konference obsahuje vše aktuální a důležité, co v Česku ke krajině může být řečeno, v sedmi svazcích: Zemědělství a venkov, Trendy urbanizace, Identifikace s místem a krajinou, V přírodní krajině Evropy, Krajinný ráz, Naše krajina v kulturním prostoru Evropy. Úvodní svazek obsahuje i některé důležité dokumenty: Akční plán pro rozvoj ekologického zemědělství, Zákon o ekologickém zemědělství a Strategii odpovědnosti za českou krajinu. Chybí sdílené hodnoty Ivan Dejmal, předseda občanského sdružení Společnost pro krajinu, shrnul, co důležitého se v poslední době odehrálo: Připravuje se Atlas krajiny ČR. Probíhají diskuse kolem připravovaných zákonů, které významně ovlivní budoucí podobu naší krajiny. Především je to stavební zákon a zákon o dálnicích a rychlostních komunikacích. Ministerstvo zemědělství se pozvolna vydává cestou ekologizace v oblasti dotační politiky; ostatně v rámci Evropské unie dnes už ani jinak nemůže. Ekologické zemědělství představuje

nejšetrnější způsob zemědělského hospodaření v krajině. Důležitá byla i novela zákona o ochraně přírody, která uzákonila evropský systém chráněných území Natura 2000, ustavila nově Správu ochrany přírody, která má zajistit jednotný přístup ke správě přírodně a krajinářsky nejcennějších částí našeho území. Zatím však chybí například výchozí inventura stavu, Bílá kniha ochrany přírody a krajiny. Krajině se také věnuje loni českou vládou přijatá Strategie udržitelného rozvoje ČR. Mimo jiné by se podle ní měly prosazovat více extenzivní postupy ekologického zemědělství. Nevyužívaným částem zemědělské půdy by se měly navracet jejich ekologické funkce - posilovat retenční schopnost krajiny, přírodní a krajinnou infrastrukturu, ochraňovat druhovou a krajinnou rozmanitost. V praxi chybí společně sdílené hodnoty a kritéria. Táhnou se spory o postoje ke kůrovcové kalamitě, spor „o aleje, zda mají být architektonickým prvkem krajiny nebo pahýlnatými torzy pro páchníka... V pozadí pak stojí, v parafrázi na Hegela, zda nám jde o svět bez člověka, o svět s člověkem nebo o svět pro člověka. V řešení tohoto sporu nám vstup do Evropské unie nepomůže. I tam je patrný na každém kroku,“ uzavírá Ivan Dejmal. Krajina a právo Podle Milana Damohorského z Právnické fakulty Univerzity Karlovy se nové možnosti otevírají v souvislosti s vytvářením soustavy chráněných území Natura 2000, i když právě vyhlašování lokalit je, a to nejen u nás, spojeno s řadou střetů – o vymezování hranic území, o režim ochrany a finanční kompenzace. Množství střetů souvisí s dopravními stavbami. Dochází při nich i k bezprecedent-

Tvář naší země V únoru 2001 proběhla v Praze a Průhonicích konference Tvář naší země – krajina domova. Deset let demokratického společenského vývoje u nás přineslo v oblasti ochrany a tvorby krajiny některé klady, ale jinde se naopak situace zhoršila. Podle pořadatelů konference se největším problémem ukázala, jak uvádějí na internetových stránkách Společnosti pro krajinu, „absence společně

15

Umělá krajina polderu u nizozemského Utrechtu Zdroj Europe‘ s Environment, The Dobříš Assessment, EEA Kodaň

P ním situacím jako u dálničního obchvatu Plzně. Do této kauzy zasáhla i Poslanecká sněmovny návrhem „zákona, který by stanovoval, které dálnice, železnice a plavební dráhy jsou ve veřejném zájmu... Považuje-li se Česká republika za fungující, demokratický a právní stát..., pak stěží může „v době míru“ vydávat zákony, které představují pro některé stavby „výjimečný stav“, kdy běžný právní řád neplatí,“ soudí Milan Damohorský. Zároveň je přesvědčen, že doprava bude i do budoucna představovat jeden z nejzávažnějších zdrojů ohrožení naší krajiny. „Rozsah a liniové pojetí dopravních staveb z nich totiž činí fenomén, který dalece přesahuje zájmy a možnosti obcí či krajů, neboť se spíše vztahuje k celým státům a kontinentům.“ Za důležité dále považuje nahrazení současné zastaralé a roztříštěné právní úpravy ochrany půdy komplexně pojatým zákonem o půdě. Právě tak bude na dikci nového stavebního zákona. Dosavadním návrhům v podstatě chybí ekologická dimenze. Za důležité v oblasti ekonomických nástrojů považuje nejen finanční dotace na péči o krajinu, ale také realizaci ekologické daňové reformy. Právo na krajinu Milan Damohorský se také domnívá, že „stávající české stavební předpisy a ještě více způsoby jejich praktického provádění totiž již zcela rezignovaly na jakýkoli cit pro harmonické měřítko, paměť a duši krajiny“. Územním plánovačům a úředníkům a ještě více investorům a stavebníkům jde prý jen o co nejrychlejší a bezproblémové uskutečnění stavby. „Na nejvyšší piedestal byly postaveny ekonomický zisk, rychlost a účelovost. Zájmy ochrany krajiny, přírody, vodohospodářské a protipovodňové, památkové a kulturní atd. jsou zohledněny jen v případech, kdy je „bohužel“ některý speciální orgán státní správy, občanské sdružení či sdělovací prostředky výrazněji „připomenou“. České územní plánování vůbec nepřispívá k potřebě zastavovat a rekonstruovat již zastavěná území a omezit nevhodnou expanzi investic do volné krajiny. Současná praxe je tak pro krajinu značně zhoubná.“ Dále Milan Damohorský upozorňuje na to, že se omezuje přístup veřejnosti do krajiny. Doporučuje „zvažovat zavedení práva stezky či průchodu jako věcného břemene ze zákona“ v lesích i na jiných pozemcích. Upozorňuje na velkou českou devízu a zároveň potřebu zajistit „již po desítky let existující a plně prakticky funkční síť turistických značených cest v rozsahu desítek

R

O

M

Ě

N

Y

tisíc kilometrů délky, která nemá nikdy na světě obdoby“. Je také třeba zvážit možnosti integrace rozhodovacích procesů, aby se omezilo velké množství předběžných rozhodnutí před stavebním povolením, která jsou někdy i protichůdná. To by měla být věc nového stavebního zákona a také uvažovaného komplexního zákona o životním prostředí. Strategie odpovědnosti za českou krajinu Martin Weber a Gražyna Novotná z Výzkumného ústavu Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví v Průhonicích představili návrh Strategie odpovědnosti za českou krajinu minulosti, dneška a budoucnosti. Strategie, na níž spolupracovaly i další instituce, rozvádí pro české podmínky Evropskou úmluvu o krajině. Navrhuje optimální cíle a nástroje a též, jak zatím využívat lépe stávající možnosti. Návrh strategie se opírá o SWOT analýzu stavu a podmínek ochrany, správy a plánování krajiny v ČR. Zabývá se pěti hlavními oblastmi. Jsou to: zvyšování povědomí o hodnotě krajiny; vzdělávání a výchova specialistů a také školní vzdělávací programy na všech stupních škol; vymezení typů krajiny na území ČR, sil a tlaků, které tyto krajinné typy mění, sledování jejich vývoje; definování cílových charakteristik jednotlivých typů krajin; nástroje pro realizaci krajinných politik – legislativa, výzkum, koncepční a plánovací nástroje, ekonomické a organizační nástroje; mezinárodní spolupráce. „Krajina by měla být racionálně chráněna, využívána a udržována (spravována) a rozvíjena (plánována) ve své celistvosti. Nelze se smířit s její živelnou exploatací, mnohdy provázenou postupem „využij a uteč!“. V tomto smyslu vidím i velký dluh ve stávajícím systému územního plánování a domnívám se, že ani nově připravovaný stavební zákon situaci radikálně nezlepší. Rád bych se pletl, ale povědomí o krajině je takové, jací jsme my všichni,“ říká ing. Martin Weber. Pozitivní a systémový přístup strategie klade důraz na spoluúčast veřejnosti, spoluodpovědnost všech resortů za budoucnost naší krajiny a princip subsidiarity, tedy řešení problémů na co možná nejnižší úrovni rozhodování. Autoři návrh předložili k širší odborné diskusi. Jde jim o pochopení společné odpovědnosti ke krajině a konsensuální přístup při nakládání s krajinou i při ochraně jejích hodnot. Uzavírají: Stav krajiny je vždy odrazem stavu společnosti.

Krajina je vzácný statek Oč při uplatňování Evropské úmluvy o krajině jde, by se dalo možná stručně vyjádřit citací návrhu strategie odpovědnosti za českou krajinu: „Vytvořit základ pro doplnění přetrvávajícího konzervačního a složkového přístupu v ochraně, správě a plánování krajiny přístupem integrovaným a celostním.“ Jak řekl na konferenci Tvář naší země Jiří Plos, ředitel kanceláře České komory architektů, jde o „hledání způsobů, jak o dalším vývoji evropského prostoru a evropské krajiny v něm účinně a účelně rozhodovat – to jest především pružně a poučeně reagovat na změny stavu a na důsledky lidských aktivit v prostoru a usměrňovat je v souladu s dohodnutými záměry.“ Není to snadné, protože důsledky lidské činnosti často překračují hranice států i širších regionů „přičemž efektivita rozhodování o konkrétních podmínkách v území je zpravidla tím menší, čím vzdálenější je rozhodující subjekt od území, o němž rozhoduje“. Ale i rozhodování v místě s sebou nese rizika – korupce, střetu zájmů, lobbismu... Tak vzácný statek je krajina. Na jedné straně je nadhled a abstraktnost rozhodování a cílů, na druhé straně nedostatek nadhledu a „přílišná vzájemná provázanost zájmů, bránící odpovědnému a přiměřeně nezávislému rozhodování, a malá ekonomická a sociální síla ke zvládnutí problémů sice lokálně vznikajících, ale regionálně nebo dokonce globálně působících,“ říká Jiří Plos. Jde o to „zefektivnit, zpřehlednit a zprůhlednit rozhodovací procesy o prostoru a evropském společenství“. Žijeme v době, kdy jsme už poznali, že krajina se měnila, mění a měnit bude. Ale současně si uvědomujeme, že tento proces už nemůže být vždy jen „přirozený“, živelný. Ten dnes mnohdy těžce poškozuje krajinu, domov našeho těla i duše. A co hůř, poškozuje i skryté procesy, jichž je krajina nositelem – samoregulační chod ekosystémů, bez jejichž služeb nemůžeme existovat ani hospodařit. Ale to už je jiné téma. Tentokrát můžeme uzavřít: Je nepochybně pokrok, začala-li se Evropa zabývat svou krajinou, kterou tvoří právě tak alsaské vinice jako kavkazské sněžné velikány, pařížské bulváry jako kamenné uličky Starého Města pražského, řečeno s Velšanem Peterem Ogdenem, a zamýšlet se nad tím, jak s ní prozíravěji zacházet. Hana Kolářová, spolupráce Ing. Martin Weber, Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, Průhonice

16

příloha časopisu Bedrník

DOPLNĚK K UČEBNICI – KRAJINA, EKOSYSTÉMY A KVALITA ŽIVOTA EVROPSKÁ ÚMLUVA O KRAJINĚ Výtah z mezinárodní smlouvy připravené na půdě Rady Evropy, otevřené k podpisu 20. 10. 2000 ve Florencii. Úmluva vstoupila v platnost 1. března 2004. Článek 5 - Všeobecná opatření

iii zaznamenávat jejich změny; b) vyhodnotit takto vymezené krajiny s ohledem na zvláštní hodnoty, které jsou jim připisovány zainteresovanými stranami a dotčeným obyvatelstvem.

Každá Strana se zavazuje: a právně uznat krajinu jako základní složku prostředí, v němž obyvatelé žijí, jako výraz rozmanitosti jejich společného kulturního a přírodního dědictví a základ jejich identity; b zavést a provádět krajinné politiky, zaměřené na ochranu, správu a plánování krajiny, prostřednictvím přijetí specifických opatření uvedených v článku 6; c zavést postupy pro účast veřejnosti, místních a regionálních orgánů a jiných stran, které jsou zainteresovány na definování a provádění krajinných politik zmiňovaných v písmenu b výše; d začlenit krajinu do svých politik územního a urbánního plánování, do své kulturní, environmentální, zemědělské, sociální a hospodářské politiky, jakož i do ostatních politik s možným přímým či nepřímým dopadem na krajinu.

2 Tyto vymezující a hodnotící postupy budou provázeny výměnou zkušeností a metodologie, organizovanou mezi Stranami na evropské úrovni podle článku 8. D Cílové charakteristiky krajiny Každá Strana se zavazuje, po konzultaci s veřejností v souladu s článkem 5 c, definovat cílové charakteristiky krajiny pro vymezené a vyhodnocené krajiny. E Plnění

Článek 6 - Zvláštní opatření

Pro realizaci krajinných politik se každá Strana zavazuje zavést nástroje, zaměřené na ochranu, správu a/nebo plánování krajiny.

A Zvyšování povědomí

Článek 7 - Mezinárodní politiky a programy

Každá Strana se zavazuje zvyšovat povědomí občanské společnosti, soukromých organizací a veřejných orgánů o hodnotě krajin, jejich úloze a jejich změnách.

Strany se zavazují spolupracovat při zohledňování krajinného rozměru mezinárodních politik a programů a doporučit, v případě potřeby, aby úvahy týkající se krajiny do nich byly zapracovány.

B Vzdělávání a výchova

Článek 8 - Vzájemná pomoc a výměna informací

Každá Strana se zavazuje podporovat:

Strany se zavazují spolupracovat za účelem zvýšení účinnosti opatření přijatých podle ostatních článků této úmluvy a zejména:

a vzdělávání odborníků v oboru oceňování krajinných celků a činností v krajině; b multioborové vzdělávací programy v oblasti krajinné politiky, ochrany, správy a plánování krajiny, určené pro profesionály v soukromém i veřejném sektoru a pro dotčená sdružení; c školní a vysokoškolské vzdělávací programy, které se v rámci příslušných disciplin zaměří na hodnoty spjaté s krajinou a na otázky týkající se její ochrany, správy a plánování.

a vzájemně si poskytovat technickou a vědeckou pomoc v záležitostech týkajících se krajiny prostřednictvím shromažďování a výměny zkušeností a výsledků výzkumných projektů; b podporovat výměnu odborníků na otázky krajiny, zejména pro vzdělávací a informační účely; c vyměňovat si informace o všech záležitostech, na něž se vztahují ustanovení této Úmluvy.

C Vymezení a hodnocení

Článek 9 – Krajiny přesahující hranice

1 Za aktivní účasti zainteresovaných stran, v souladu s článkem 5 c, a za účelem zlepšení úrovně znalosti svých krajin se každá Strana zavazuje: a) i vymezit své vlastní typy krajiny na celém svém území; ii analyzovat jejich charakteristiky, síly a tlaky, které je mění;

Strany se zavazují povzbuzovat přeshraniční spolupráci na místní a regionální úrovni a v případě potřeby vypracovat a uskutečňovat společné programy zvyšování hodnoty krajiny. Zdroj: http://www.env.cz/AIS/web.nsf/pages/umluva_krajina

STRATEGIE ODPOVĚDNOSTI ZA ČESKOU KRAJINU MINULOSTI, DNEŠKA A BUDOUCNOSTI Návrh zásad a strategie přístupu k naplňování Evropské úmluvy o krajině v podmínkách České republiky, zveřejněný v prosinci 2004. Výtah z části věnované vzdělávání, výchově a osvětě. Zvýšit úroveň vzdělávání, výchovy a osvěty dětí, mládeže, pedagogických a odborných pracovníků směřující k posílení odpovědnosti za krajinu, její vývoj a uspořádání. a) zpracováním analýzy stávajícího systému výuky a výukových programů všech stupňů škol ve vztahu k úrovni vzdělávání při ochraně, správě a plánování krajiny; návrhem opatření ke zlepšení stávající situace, b) navázáním výchovy a vzdělávání v předškolním věku a na základních školách na bezprostřední krajinnou zkušenost a citové prožívání krajiny (maximálně využívat možností pobytu, výuky a práce v terénu, rozvíjet citová pouta ke krajině svého domova, naučit se ji vnímat, sledovat a hodnotit) c) doplněním stávajícího konzervačního a složkově orientovaného pojetí ekologické výchovy (důraz na druhovou a územní ochranu) na základních a středních školách pojetím integrovaným a celostním, představujícím krajinu ve vývojových složkách a dalších souvislostech,

d) podporou rozvoje komplexního myšlení, mezioborového a týmového přístupu ke krajině ve výuce na středních a vysokých školách (např. ateliérovou výukou za účasti několika specialistů, zadáváním mezioborových ročníkových a semestrálních projektů, diplomových prací, prací SOČ a SVOČ apod.), e) posílením a integrací základních a aplikovaných nauk o krajině do výuky, a to diferencovaně a s ohledem na stupeň a zaměření škol... Zvýšit úroveň vzdělávání a osvěty pracovníků v podnikové sféře a úroveň poradenství k posílení odpovědnosti za krajinu, její vývoj a uspořádání... Zvýšit úroveň vzdělávání, výchovy a osvěty veřejnosti k posílení odpovědnosti za krajinu, její vývoj a uspořádání... Zdroj: Tvář naší země – krajina domova. Sborník z konference, svazek 0. Jaroslav Bárta - Studio JB, Lomnice nad Popelkou 2005

-I-

příloha časopisu Bedrník DOPLNĚK K UČEBNICI – KRAJINA, EKOSYSTÉMY A KVALITA ŽIVOTA

EKOSYSTÉMOVÉ SLUŽBY Ekosystém je dynamický komplex společenství rostlin, živočichů, mikroorganismů a neživého prostředí, které vzájemným působením tvoří funkční jednotku. Lidé jsou součástí ekosystémů. Velikost jednotlivých ekosystémů se značně různí; kaluž, která se čas od času vytvoří v dutině stromu, může být ekosystémem stejně jako oceán. Ekosystémové služby jsou přínosy, které lidé získávají od ekosystémů. Zahrnují poskytování statků, jako je potrava a voda; regulační služby, jako je regulace záplav, sucha, stavu půdy či chorob; podpůrné služby, jako je vytváření a koloběh živin; a kulturní služby, jako jsou rekreační, duchovní, estetické a jiné nemateriální hodnoty. Kvalita života (blahobyt, anglicky well-being) zahrnuje základní předpoklady pro spokojený život, jako je svoboda a možnost volby, zdraví, dobré sociální podmínky a bezpečnost, a mnoho dalších určujících prvků. Blahobyt je opakem chudoby. Prvky kvality života jsou závislé na situaci, odrážejí místní, kulturní a ekologické podmínky a jsou ovlivněny zkušeností a vnímáním lidí. E KO S YS T É M O V É S LU Ž BY

U R Č U J Í C Í P R V K Y K VA L I T Y Ž I V OTA , B L A H O BY T U BEZPEČNOST n osobní bezpečnost n možnost žít v čistém a bezpečném prostředí n snižování ekologických stresů a dopadu živelních pohrom

POSKYTOVÁNÍ STATKŮ (produkty ekosystémů) n potrava n pitná voda n dřevo a vlákna n palivo n genetické zdroje n atd. PODPŮRNÉ SLUŽBY (služby nezbytné pro fungování všech ostatních služeb) n n n n

koloběh živin tvorba půdy primární produkce atd.

ZÁKLADNÍ ZDROJE PRO SPOKOJENÝ ŽIVOT n možnost přístupu ke zdrojům v zájmu výdělku a obživy n dostatečná výživa n přístřeší

REGULAČNÍ SLUŽBY (regulace prostřednictvím ekosystémových procesů) n regulace podnebí n regulace povodní n regulace nemocí n čištění vody n atd.

ZDRAVÍ n odolnost n pocit pohody n čistý vzduch a přístup k čisté vodě

KULTURNÍ SLUŽBY (nemateriální přínosy ekosystémů) n estetické n duchovní a náboženské n vzdělávací n rekreace n atd.

SVOBODA A MOŽNOST VOLBY (příznivé podmínky pro dosahování individuálních hodnot bytí)

DOBRÉ SOCIÁLNÍ VZTAHY n sociální soudržnost n vzájemná ohleduplnost n schopnost pomáhat druhým

Ž I V OT N A Z E M I – B I O D I V E R Z I TA

Barva šipek znázorňuje potenciál ke

Síla šipek znázorňuje intenzitu vazeb mezi

zprostředkování socioekonomických faktorů:

ekosystémovými službami a kvalitou lidského života:

Nízký

Slabou

Střední

Střední

Vysoký

Silnou

Zdroj: Millennium Ecosystem Assessment. 1. Synthesis Report, www.millenniumassessment.org, 23. 3. 2005. 2. Ekosystémy a kvalita lidského života: Rámec pro hodnocení, MŽP, Praha 2003.

- II -

příloha časopisu Bedrník DOPLNĚK K UČEBNICI – KRAJINA, EKOSYSTÉMY A KVALITA ŽIVOTA

GLOBÁLNÍ STAV EKOSYSTÉMOVÝCH SLUŽEB NA ZAČÁTKU 3. TISÍCILETÍ N. L.

SLUŽBA

PODKATEGORIE

STAV

POZNÁMKY

Polní plodiny

Ç

Produkce podstatně roste

Hospodářské zvířectvo

Ç

Produkce podstatně roste

Lov ryb

È

Snižování produkce způsobené nadměrným lovem

Vodní kultury

Ç

Produkce podstatně roste

Potrava z volné přírody

È

Snižování produkce

Dřevo

+/-

V některých oblastech se lesy rozšiřují, v některých ubývají

Bavlna, konopí, hedvábí

+/-

Produkce u některých vláken roste, u jiných klesá

Palivové dřevo

È

Produkce se snižuje

È

Úbytek způsobený vymíráním druhů a ztrátou hospodář-

Poskytování statků Potrava

Vlákna

Genetické zdroje

ských genetických zdrojů È

Biochemikálie, přírodní léčiva,

Úbytek způsobený vymíráním druhů a nadměrným využívá-

zdroje pro farmacii Voda

ním zdrojů Sladká voda

È

Neudržitelné využívání pitné vody, vody v průmyslu a k zavlažování; využití vodní energie se nemění, ale přehrady zvyšují možnost jejího využití

Regulační služby È

Snižuje se schopnost samočištění atmosféry

Globální

Ç

Schopnost pohlcovat uhlík z atmosféry

Regionální a místní

È

Převažují negativní vlivy

Vodní regulace

+/-

Liší se v závislosti na změnách v ekosystémech a místě

Regulace eroze

È

Stoupá degradace půdy

Čištění vody a rozklad odpadů

È

Zhoršuje se kvalita vody

Regulace nemocí

+/-

Liší se v závislosti na změnách v ekosystémech

Regulace škůdců

È

Přírodní kontrola se zhoršuje vlivem užívání pesticidů

Opylování

È

Zjevně se globálně snižuje početnost opylovačů

Regulace přírodních nebezpečí

È

Ztráty přírodních „nárazníků“ (mokřady, mangrovníkové

Regulace kvality vzduchu Regulace klimatu

porosty) Kulturní služby Duchovní a náboženské hodnoty

È

Rychlý úbytek posvátných míst a druhů

Estetické hodnoty

È

Snižování rozlohy a kvality přírodní krajiny

Rekreace a ekoturismus

+/-

Je více dostupných míst, ale mnohá jsou poničena

U poskytování statků se vzestupnou tendencí rozumí jako změna plochy, na níž je ekosystémová služba poskytována (např. rozšíření zemědělství), nebo jako růst produkce na jednotku plochy. Za snížení produkce se považují situace, když užívání překračuje udržitelnou úroveň. U regulačních služeb se za vzestupný trend považují změny, které vedou k většímu užitku pro lidi (např. regulace nemocí se může zlepšit přerušením řetězce vedoucího k nákaze lidí). Za degradaci regulačních služeb se považuje omezení získávaných užitků nebo změna v těchto službách (např. mýcení porostů mangrove snižuje ochranu před bouřemi, kterou tento ekosystém poskytuje) nebo též omezení těchto služeb způsobené lidskou činností (např. nadměrné emise znečištění omezí schopnost ekosystémů udržovat dobrou kvalitu vody). U kulturních služeb se za jejich znehodnocování považují změny v ekosystémech, které sníží kulturní (rekreační, estetické, duchovní aj.) přínosy, které od nich očekáváme. Zdroj: Millennium Ecosystem Assessment. 1. Synthesis Report, www.millenniumassessment.org, 23. 3. 2005. 2. Ekosystémy a kvalita lidského života: Rámec pro hodnocení, MŽP, Praha 2003.

- III -

příloha časopisu Bedrník DOPLNĚK K UČEBNICI – KRAJINA, EKOSYSTÉMY A KVALITA ŽIVOTA

LESNATOST ÚZEMÍ ČESKÉ REPUBLIKY A SLOVENSKA NA ZAČÁTKU HISTORICKÉHO OBDOBÍ A V SOUČASNOSTI Pramen: Atlas životního prostředí a zdraví obyvatelstva ČSFR, GÚ ČAV Brno, FVŽP Praha 1992

Rok 1000 Æ 70 %

Rok 1990 Æ 36 %

Doplněk k učebnici: Krajina, ekosystémy a kvalita života. Příloha časopisu Bedrník 5/2005. Připravila Hana Kolářová. Grafická úprava Petr Kutáček.

- IV -

N Á Z O R Y Anketa

MILOVANÁ KRAJINA – HARMONIE, SIROBA I POPELKA Na otázky Bedrníku na téma krajina odpověděli: Ing. Jitka Feitová, odborná překladatelka němčina/čeština v oborech ochrana životního prostředí a památkové péče. Tomáš Hájek, filosof a spisovatel, poradce ministra životního prostředí. Ve svých pracích se zabývá ochranou krajiny a památkovou péčí. Mgr. Miroslav Janík, 57 let, vedoucí ekologické poradny ZO ČSOP Kosenka Valašské Klobouky. Mgr. Art. Kateřina Javorská, scenáristka a publicistka, přednáší na Akademii umění v Banské Bystrici scenáristiku, autorka dokumentárních filmů, členka mnoha mezinárodních porot na festivalech zaměřených zejména na ekologii. Ing. Pavel Pešout, od roku 1990 pracuje ve státní ochraně přírody, dříve na Správě CHKO Blaník, nyní na ústředí Správy ochrany přírody v Praze jako odborný náměstek ředitele. Od roku 2003 zastává čestnou funkci předsedy Českého svazu ochránců přírody. RNDr. Jiří Sádlo, CSc., rostlinný sociolog, v Botanickém ústavu AVČR se zabývá vývojem krajiny a vegetace. Ing. Martin Weber, výzkumný pracovník VÚKOZ Průhonice, oddělení historické kulturní krajiny, autorizovaný architekt pro zahradní a krajinářskou tvorbu. Co považujete za největší hrozby pro českou a evropskou krajinu a co za dobré příležitosti pro její utváření v blízké budoucnosti? Jitka Feitová: Bohužel je třeba hovořit ne o hrozbách ve smyslu budoucích možných nebezpečí, ale o skutečnostech, které negativně a trvale ovlivňují krajinu. Za příčinu považuji lidskou nenasytnost, nevzdělanost, aroganci vůči přírodě i bližním a krátkozrakost. Jako příležitost je třeba vidět i demografický vývoj, který pozitivně ovlivní „vylidňování“ krajin, a tím možnost přírody plně rozvinout své síly – v této souvislosti je třeba vidět i nadměrnou koncentraci obyvatelstva velkých měst – megalopolí. Na evropské, regionální a státní úrovni je třeba promyšlená soustava právních i trestních nástrojů a k tomu armáda nekorumpovatelných. Tomáš Hájek: Největší hodnotou české a evropské krajiny, o kterou bychom měli usilovat, je viditelná harmonie mezi silou přírody a pravidelnou činností člověka. Člověka v krajině má být tak akorát: ani o hodně méně, ani o hodně více. Takřka děsivým přízrakem je pokračující fragmentace krajiny, které hodně napomáhá

takřka postmoderní typ suburbanizace: dálniční uzly, u nich hypermarkety, jednopodlažní skladovací budovy. Jako naději vidím to, že krajina začíná být chápána jako kulturní dědictví par excellence. Sílící péče o drobnou krajinnou architekturu (křížky, sochy, staré cesty) je toho důkazem. Miroslav Janík: Hrozby: Tlaky na další urbanizaci volné krajiny, porušování závazků odstupňované ochrany přírody a krajiny. Vylidňování krajiny od obyvatel a citlivých hospodářů, černobílé vidění krajiny, využívání - nevyužívání hodnot krajiny, omezené vnímání kra-

jiny jen v hospodářské nebo rekreační funkci, nepochopení hlubšího environmentálního a sociálního rozměru krajiny. Omezování či postupná ztráta průchodnosti krajinou v důsledku privátních nároků. Příležitosti: Zapojovat se do krajinotvorných programů, připravovat co nejširší nabídku zážitkových programů pro člověka v krajině s minimálním narušováním krajiny a přírody. Tvořit, chránit a žít volnou krajinu s respektovanou odstupňovanou ochranou přírody a krajiny. Učit se vnímat krajinu jako základní komplexní fenomén prostředí pro život člověka na Zemi, podporovat pozitivní inverzi hodnot a lidí v rovině město – venkov – krajina. Kateřina Javorská: Asi by se to dalo nazvat ztrátou kontinuity. Krajina byla vždy utvářena s jistým zřetelem na člověka a jeho místo v ní, a i když některé zásahy byly tvrdé, vždy se to postupně vyrovnalo. (I ten Jakub Krčín z Jelčan a Sedlčan to bral hodně zhurta.) Mám obavu, aby naše dnešní působení nebylo až příliš nezvratné a aby se člověk svou dominancí nepodepsal už navěky destruktivně. Dobrá jsou určitě omezení, která přírodu chrání před působením člověka, například vyhlášení významných ptačích oblastí a jiná „omezení“, která nás tak trochu učí skromnosti.

17

CHKO Jeseníky Foto Dana Turoňová

N Pavel Pešout: Z naší krajiny se vytrácí ruka hospodáře. Přestali jsme krajinou putovat, vnímáme ji pouze z méně či více rychlých dopravních prostředků. Výsledkem je ztráta vztahu k půdě a oslabení vztahu ke své domovině, v krajině její opuštění člověkem vnímáme jako její pustnutí. Pokračování tohoto procesu, který někteří biologové z hlediska vlivu na vybrané organismy snad i vítají, vnímám jako jednu z největších hrozeb. Další hrozbou je spotřeba krajiny, ať již jejím přímým zastavováním obytnými satelity či obchodně-skladovými areály, nebo její fragmentace a zneprůchodňování zahušťující se sítí dopravních cest a dalších liniových staveb. Byť jsem optimistou, příležitostí pro uchování harmonické kulturní české krajiny, tak jak ji známe, mnoho nevidím. Snahy státních a především dobrovolných ochránců přírody o pozdržení či dokonce zvrácení změn má šanci ovlivnit jen nevelký zlomek území. Určitou naději lze spatřovat v posunech v zemědělské dotační politice ve prospěch mimoprodukčních funkcí zemědělství. Naproti tomu omezení spotřeby krajiny je jistě možné, ale bez státní regulace a účasti veřejnosti se zřejmě neobejde. A to ať již usměrněním územně plánovací dokumentací, omezením prostřednictvím legislativních norem na ochranu krajinného rázu, či prostřednictvím ekonomických nástrojů (zvýšením odvodů za zábor dosud nezastavěných ploch, zvýšením ceny půdy resp. daně z nemovitostí apod.). Jiří Sádlo: To, že jsme ji přestali mít rádi takovou, jaká je. Řekni krajina, a ozve se: hrozba, vina, trest. Právě tohle pokládám za největší hrozbu. Vždyť je to přímo úchylnost! Jak to dopadne, budeme-li takto automaticky asociovat podobné hrůzy třeba s rodinou, společností, světem, bohem, prací, se vším, co se nám samo nabízí a co čeká, jak to dokážeme přijmout? Kdo v krajině vidí jen devastaci a hledá v ní jen její ztracené mládí, je jako zlá a hloupá stařena před zrcadlem. Martin Weber: V rámci výzkumu dotýkajícího se Evropské úmluvy o krajině jsme měli příležitost podrobně analyzovat silné a slabé stránky, jakož i potenciální příležitosti a hrozby dotýkající se soužití člověka s krajinou. Z této rovnice

CHKO Železné hory Foto František Bárta

Á

Z

O

R

Y

o mnoha neznámých je zřejmé, že vývoj krajiny, podobně jako vývoj společnosti, nelze zastavit. Hrozbou pro krajinu i společnost by byl nezájem či neodpovědné nakládání s krajinou, naopak příležitostí je plné docenění jejího významu a obroda odpovědnosti ke všem jejím hodnotám. Může jednotlivec - občan, neodborník - nějak ovlivňovat, zda bude krajina pěkná a funkční? Jak? Jitka Feitová: Úloha občana - formou účasti na veřejném životě v dobře fungující občanské společnosti. K tomu je ale třeba o sporných věcech vědět a alespoň trošku znát pozadí problematiky (např. větrné elektrárny vs. krajinný ráz apod.). Je třeba občana schopného stále se vzdělávat, informovat se a rozvíjet svou osobnost. Občan si může vytvářet své vlastní krajiny – nejenom u své chatky, ale i ve své rodině si každý vytváří svou „krajinu“.

A tím ovlivňuje chování svých dětí ve vnější krajině. Každému neškodí občas zrekapitulovat své chování, a to nejenom na procházce v národním parku – tam to asi funguje dobře. Ale co takhle užívání auta, způsob stravování, důsledky mobilních telefonů atd. Tomáš Hájek: Částečně, nesnadně, ale může! Především svojí spotřebitelskou volbou. Nejezdit osobním autem, když člověk může jet jinak. Pokud jezdí osobním autem, používat biopaliva. Nechť lidé pokračují v dobré tradici českého chataření, často se přitom opravují staré usedlosti, které by se jinak rozpadly. A samozásobitelství má cenu, ne že ne! Ať se lidé nebojí bydlet na venkově, zároveň ale ať pomocí evropských peněz přeměňují český venkov na opravdové místo k životu, kde se lidé nebojí větrných elektráren a znají smysl biomasy. A pokud se velké firmy a stát rozmáchnou k monstrózním betonářským zločinům, jako jsou stupně

18

na Labi nebo hlubinné úložiště radioaktivního odpadu, ať se nebojí vyhlásit občanskou neposlušnost! Miroslav Janík: Může vzděláváním i praxí kultivovat svůj vztah, pobyt i život v krajině otevřením svého místa krajině. Utvářením svého životního stylu může podporovat svobodné fragmenty přírody od „divočiny“ až po krajinu vysoce kulturní, člověkem silně utvářenou, proměňovanou a zároveň polyfunkční. Může projevovat reflexi celkového vnímání krajiny jejím oceňováním, které projeví jejím vlastníkům, uživatelům, návštěvníkům, hospodářům působícím v krajině. Prakticky se může zapojovat do krajinotvorných programů prováděných nevládními organizacemi, najde „svoji krajinu“, ve které pochopí, čím je mu blízká a čím může být potřebný on jí (Místo pro přírodu aj.). Kateřina Javorská: Musí mít především zájem, a ten začíná na vlastním dvorku. Ve vlastní obci, městě a až potom se může starat o to, zda se vede dálnice chráněným územím nebo zda se staví nějaký Temelín. A taky by se měl každý den ptát, zda to, co se děje, bude mít nějaký vliv na naše děti. Od těchto zodpovědných úvah je už krok k tlaku a k angažovanosti. Pavel Pešout: Je celkem nepodstatné, zda jsme odborníci či nikoliv. Důležité je, zda dokážeme krajinu kolem sebe vnímat, zda k ní máme vztah, zda ji považujeme za součást svého domova. Pokud nemáme to štěstí, že se přímo na údržbě krajiny podílíme (ať již jako hospodáři, či třeba v rámci aktivit dobrovolných ochránců přírody), postačí, když do ní budeme často vstupovat, když budeme „zvyšovat poptávku” po krajině průchodné a harmonické, nepoškozené necitlivě umístěnými stavbami. Jinak se samozřejmě můžeme i nepřímo podílet podporou místních hospodářů (nákupem jejich výrobků přímo „ze dvora”), podporou aktivit místních spolků zaměřených na uchovávání a péči o okolní přírodu a krajinu apod. Pokud se naučíme krajinu chápat jako součást našeho společného dědictví, naučíme se jí také hájit před ničením, před její spotřebou. Například aktivní účastí při projednávání změn územního plánu ve své obci. Jiří Sádlo: Podobná otázka je, jak ovlivňovat společnost. Nejde o to získat možnost ovlivňování odshora, od vědy, systému, vlády, stran, ministerstev a občanských sdružení. Co s ministrem, který má ve

Á

Z

O

R

Y

státě pořádek a doma binec? To, že nezbývá, než začít s péčí o krajinu jen tak po svém a doma, to není zlý osud utlačených, ale nutná podmínka toho, kudy na věc. Tedy každý něco pro vlast. Zamést si špínu před vlastním prahem, to přece dokáže každý, jen to chtít! Martin Weber: Určitě může. Přímou či sdílenou odpovědnost za krajinu má každý z nás. O podobě krajiny rozhodujeme nejenom každodenní prací, ale i svými postoji, chováním apod. Pro ty aktivnější se dnes otevírá prostor v rámci dobrovolných organizací, občanských sdružení apod. Touto formou mohou všichni, ve spolupráci s odborníky, správními orgány a dalšími, aktivně ovlivňovat utváření sídel i volné krajiny. Vyžaduje to však opravdový zájem, toleranci a ochotu najít si čas a potřebné informace. Která konkrétní krajina je nejmilejší vašemu srdci? Čeho si na ní ceníte? Jitka Feitová: Je mnoho krajin, kde jsem byla či jsem ráda. Jako Středoevropana mě fascinuje moře a velehory. Jemná krajina Šumavy je mi velmi blízká. Jako pro člověka žijícího mimo republiku má pro mě obzvláštní význam „krajina domova“, bez bližší specifikace. Tomáš Hájek: Těžká otázka! Každý druh krajiny má svoji vnitřní krásu a filosofii. Severní Plzeňsko mezi Plasy, Kralovicemi, Manětínem, Rabštejnem je monumentální svými otevřenými horizonty. Horažďovická pahorkatina se svým žulovým základem a drobnými borovicovými hájky připomíná náruč ráje. Krajina kolem Žďáru nad Sázavou je zvláštním podmanivým způsobem opuštěná, sirá, nekonečná. Mám prostě rád zapomenuté krajiny prodchnuté moralitou zapomenutých dějin. Miroslav Janík: Krajina, kde jsem prožil podstatné dny dětství a mládí – Beskydy, a krajina, kde nyní žiji – Bílé Karpaty. Zde si cením zejména prolnutí přírodních prvků s dlouhou historií hospodaření v této krajině včetně jejich odrazu v kultuře a v lidech. Cením si respektu některých místních lidí k síle přírody a krajiny, ve které žijí a kterou ještě z minulosti jakž takž poznávají, rozumí ji. Tento vztah se ale u nastupujících generací postupně s opouštěním života v krajině vytrácí nebo nestačí probíhajícím změnám a stává se zjednodušeně velmi utilitárním, zájmově speciálním, drolícím se. Přesto,

sice ojediněle, ale přicházejí zde naplno žít i noví mladí lidé. Kateřina Javorská: Těch krajin je moc, nejsou nijak velké. Především ta rodná – nádherné okolí Ostravy (!), potom určitě jižní Čechy s jejich kultivovanou pohodou, taky Čechy východní a na mém milovaném Slovensku Dunaj jako řeka řek. Nemusím do zahraničí, i když je tam toho spousta. Na všech mých láskách si cením harmonie mezi člověkem a přírodou, pohody, která z těchto kousků plyne, a také toho, že se tam mohu kdykoliv vrátit. Jsou to moje „Pelíšky“. Pavel Pešout: Mou nejmilejší krajinou – krajinou mého srdce je kraj pod pověstmi opředenou horou Blaník. Zde jsem se narodil a dosud zde se svou rodinou žiji. Díky své práci mám možnost poznávat mnoho překrásných končin v naší zemi i jinde, ale rodný kraj je mi vždy něčím bližší. Myslím, že to „něco” je zažití. Svůj rodný kraj nejen poznávám, ale také od narození prožívám. Mí profesní kolegové se mi občas smějí, že jsem „strašný lokálpatriot”, ale jsem jím rád. Mám rád pocit, že někam patřím, že se mám kam vracet. Krajinu pod Blaníkem, kterou tak dobře znám a mám v ní tolik blízkých a přátel, považuji za neoddělitelnou součást svého domova. Jiří Sádlo: Mám rád krajiny - Popelky. Ty, které nemá nikdo rád. Mostecko, Kladensko třeba. Nebo kraj od Prahy k Neratovicům a ke Kralupům. Krajina, která vyvolá v „milovnících krajiny“ vlnu hýkavého smíchu, když se o ní vůbec řekne, že je to krajina: „Napřed si tu špindíru zrekultivujte, a pak se s ní snad můžeme bavit.“ Všimněte si ale, co je na Popelce nejhezčí: ne kouzelné šaty ve finále, ale ten počáteční myší kožíšek. Ten pohyb, kterým zvedá misku s popelem. Martin Weber: Přestože jsem poznal řadu krásných míst u nás i v zahraničí, stále se nejraději vracím do rodného Podještědí a blízkého Českého ráje. Zde je možno, podobně jako i na dalších místech naší rozmanité vlasti, sledovat historickou stopu ve vztahu přírody a kultury, hledat a nalézat příklady harmonické spolupráce a identifikace člověka s krajinou. Především zde, v kraji „od Ještěda k Troskám,“ mám své kořeny, jsem zde doma a rád. Připravila Hana Kolářová

19

N

N

Á

Z

O

R

Y

ZRCADLO MÉ KRAJINY Vyplnil jsem v dotazníku místo narození: Olomouc. Znamená to, že jsem přišel na svět v nemocnici tohoto města. Manželka se narodila ve Šternberku. V olomoucké porodnici se zrovna malovalo. Naše narození dělí pouhých 14 dnů. Možná jsme společně brečeli za okny nemocnice (jak zpívá Oldřich Janota), každý z nás za jiným. Pokud nám bylo dopřáno vidět z okna ven, viděli jsme stejnou krajinu. Haná byla rodná krajina našeho pobývání ve světě, domov. Místem našeho narození byla rovina, nížina, narodili jsme se nedaleko lužního lesa, na březích řeky Moravy. Podivná krajina. Nepřehledná ze země. Obzor z výšky lidské hlavy je sevřený. Ani rozhlednu tu nikdo nepostaví. Kupodivu na všechny strany je vidět nějaký kopec. Svatý Kopeček, tam už rozhlednu postavili. Velký Kosíř, co není nijak velký, podhůří Jeseníků, krajina mého dětství u babiček… Co krajin jsme před svatbou i po svatbě prošli a prožili. Krajiny s rozmanitějším povrchem, s otevřenějšími lidmi, krajiny strmých srázů a skal, krajiny modelované mořem, poušť až kam dohlédnu. Ale domov máme jen jeden, až do smrti. Můj táta se narodil v Klopině. Pak se rodina přestěhovala do nedaleké Rohle, kde se krajina zvedá k Jeseníkům. Tam na soutoku dvou potoků byl babiččin dům. Přes silnici pak bydlela druhá babička. Dva domy, vesnice v dolíku obklopeném na svazích poli, za nimi les. Můj druhý domov. Když kluci hráli o prázdninách fotbal, domorodci proti cizincům, byl jsem domorodec. Když mne rodiče odváželi po prázdninách, ohlížel jsem se dozadu, slzy v očích. Vyjížděli jsme nahoru k lesu, vesnice rozmazaně mizela v údolí potoka a výhled nakonec uzavřely stromy lesa. Za lesem už čekala škola. Konec prázdnin, konec dobrodružství. Dnes, když se po třiceti letech přibližuji tímto lesem k vesnici, slzy už nemám, vzpomínám na ně. Voní mi ta krajina dětství. Už nevidím detaily dvorků, stodol, hřišť a lesa. Vnímám barvy a tvary krajiny. Jednou jsem u babičky zabloudil v lesích, které jsem tak dokonale znal. O to víc mě překvapilo, jak jiná je to krajina oproti Hané. Viděl jsem široké údolí a obrovské kopce. Byl jsem zaražený a začal jsem se bát zcela neznámé přírody. Les byl najednou jiný, děsivý,

Fotografie ze soutěže z roku 2005 s názvem Krajiny vnitřní a vnější. Autor: Roman Pecháček

nebezpečný. Až po chvíli jsem uviděl zříceninu hradu. Brníčko, panství zlého Tunkla, co byl tak krutý, že ho chtěli poddaní bít, až by voda žbluňkla. Strach z hrozící krajiny byl pryč, vystřídal ho mírnější strach z pozdního příchodu domů. Doma babička otvírala branku, která mi dodnes vrže v duši. Branka, která vítá člověka zcela jinak než dveře v paneláku. Zašla domů, vzala si noviny s křížovkou a začala je na zahradě pod jabloní luštit, občas se starostlivě podívala do ulice, odkud jsem měl přijít. Když jedu mou krajinou na kole, je to snadné. Zároveň však jízda po rovině přináší dlouhé roviny s monotónním šlapáním do pedálů. Když fouká vítr, je to dřina. Vždycky fouká proti. I proto jezdím daleko do hor. Za rovinu. Je to namáhavé, ale zážitky z kopců stojí za to a navíc, domů to mám vždycky z kopce a dojezdy jsou milosrdné k utahanému tělu. Občas, k večeru, vyběhnu z okraje města za západem slunce. Do krajiny za městem. Dnes je krajina dál. Město roste. Přibyl obchvat města, nové domy. Domy různotvaré a různobarevné, postmoderně ozdobené. Světla nové a nepřehlédnutelné křižovatky na příjezdu od Brna ukrojila tmy. Světla, co zrušila městskou hvězdárnu. Město ztratilo spojení s nebem. Propadlo se do sebe, z architektury se stalo stavebnictví, krajina se proměnila v terén, kříže a sochy svatých u cesty jsou najednou menší. Ještě pár let a budu běhat městem. Krajinou zapomnění na krajinu. Při zemi. Nad zemí jen zdi. Všude kolem. Přízemní větry vanou do myšlenek obyvatel města. Radostný běh za sluncem, za zrcadlo, nahradilo běhání před zrcadlem s výtečným designem. Šedý

běžec před barevnými fasádami domů, které ukryly krajinu. Režisér Andrej Tarkovskij v táhlých, nekonečných, až uspávajících, záběrech svých filmů vykouzlil Fysis (přírodu, přirozenost) a člověka v ní. Stal se básníkem přírodních živlů. Při sledování jeho filmů vám voda proudí krví a teče za krk, dech je spojen se silou plamenů. Zrcadlo Země. Tarkovského film Zrcadlo, hned po titulcích, začíná záběrem na ženu, která sedí na plotu statku a sleduje krajinu, louku, za ní les. Mohla by to být Haná. Není. Žena kouří, sleduje mlčky cestu od železniční stanice do Ignatěva. Často takto sedává, s dětmi, sleduje lidi, hned jak se objeví za keřem v polích. Hlas vypravěče říká: „Když někdo odbočil za keřem k domu, byl to otec. Když ne, nebyl to otec. A otec nikdy nepřišel.“ Najednou, nečekaně, odbočil ke statku cizinec, co nevěděl kudy kam. Tak dlouho přichází k sedící a zamyšlené ženě. Krajina potřebuje svůj čas, svůj tep má i chůze. P-o-m-a-l-u. Slyšíme dialog: „Promiňte, jdu správně do Tomšina?“ „Neměl jste odbočit u keřů.“ „A tohle je co?“ „Co?“ „Proč tu sedíte?“ „Bydlím tu.“ „Kde? Na plotě?“ „Zajímá vás cesta do Tomšina, nebo kde bydlím?“ A o něco později po pádu do trávy cizinec říká: „Ty rostliny mohou cítit, vědět, dokonce pochopit… Stromy, tato líska…“ Žena ho opravuje: „To je olše.“ A cizinec pokračuje: „Na tom nezáleží. Nespěchají. Jako my, co

20

N

Á

Z

O

R

Y ≈ Fotografie ze soutěže z roku 2005 s názvem Krajiny vnitřní a vnější. Autor: Tomáš Rasl

křičíme, honíme se, vyslovujeme banality. Protože nevěříme přírodě v sobě. Stále ta podezření, shon, a žádný čas se zastavit a přemýšlet.“ Odcházejícího cizince na chvíli zastaví dva silné poryvy větru. Jako by mu chtěly něco říct. Vítr čechrá ženiny vlasy a naráží na její napjatou tvář. Krajina a přírodní živly, které ji od nepaměti utvářejí, jsou součástí lidských osudů. Domy jsou okny spojeny s předměty venku, předměty zabydlujícími zeleň světa. A za zelení vesmír. Ten pocit prostoupení života, domu a světa známe u nás například z díla Bohuslava Reynka. Ten na statku v Petrkově, ve svých básních a obrazech, propojil statek s dvorem a jeho zvířaty. Po nocích. Jeho kreslící ruku vedl Svět tam venku a rydlo škrábalo do destičky vesmírnou píseň. Zdi statku zmizely. On sám, básník, v celém Světě. Film Zrcadlo končí záběry na místo, kde začínal. Dům je rozpadlý, předměty v jeho

útrobách i okolí trouchniví. Předměty, co sloužily celý život, předměty, které se nazývají jménem. Příroda pohlcuje stopy lidského života. Paměť obnovuje dům. Kamera rozvážně vychází ven oknem, na parapetu rozevřená kniha a dvě vejce. Venku, v krajině, nachází babičku i její mládí. Ta s dětmi odchází po cestě loukou. Kamera je pomalu opouští, vrací se do lesa, postavy se zmenšují, stromy zvětšují a houstnou, černé kmeny stále více zabraňují světlu, aby prostoupilo k objektivu, dovnitř do lesa. Tma postupně zcela pohlcuje světlo. Konec filmu. Podobně tma lesa pohlcovala všechny moje prázdniny v zadním skle auta. Táta teď leží na jednotce intenzivní péče. Už měsíc. Pokud přežije, bude zřejmě neschopen pohybu, řeči i běžného myšlení. Vyjel jsem z města do krajiny. Tam k lesům, které znám, kde bydlela babička. Procházel jsem se krajinou a cítil, že život proudí dál, rozením spěje k umírání, krajina se mění, vyvíjí,

a … zůstává. Toto trvání pohltí mého tátu. Ve škole mě učili znát přírodu. Ta znalost mi teď byla k ničemu. Co je to vedle mne? Líska, nebo olše? To je jedno. Nepotřeboval jsem znát, doufal jsem, že snad porozumím tomu tichu, krajině bez řeči, šumící kolem mne. Ta krajina mi nevnucovala upřímnou soustrast, ani naději, že to bude lepší. Mlčela… A přesto promlouvala. Ke mně. Zrcadlo bezbřehé útěchy. Začalo poprchávat, otřel jsem si tvář a v uších uslyšel Zdeňka Neubauera, jak mi říká: A nezapomeň, že země se těší doteky tvých bosých nohou a že vítr touží pohrávat si s tvými vlasy. Věř mi. Tak se dozvídáš o zemi, krajině a přírodě, kouzlu míst, neskonale více než skrze písmena, slova, akce… Nevěřím, když mi dnes říkají, že člověk se dnes nesmí uvázat k rodišti, že musí být připraven pracovat kdekoliv na světě, že je Evropan, ještě lépe světoběžník, co se všude cítí jako doma. Jen známá krajina dětství dokáže dát útěchu v podstatných okamžicích. Pouť krajinou není cestou k penězům, ale cestou k životu. Michal Bartoš V Olomouci. Září 2005. Jiřímu Zemánkovi, autorovi knihy a projektu Od země přes kopec do nebe… O chůzi, poutnictví a posvátné krajině, který byl inspirací pro stejnojmennou fotografickou soutěž vypsanou u příležitosti organizace festivalu Ekologické dny Olomouc 2006. Bližší informace o soutěži, která bude ukončena v dubnu 2006, najdete na internetových stránkách www.olomoucko.cz/slunakov.

DÁLNICE V KRAJINĚ HUČÍ, KAM PODĚLY SE TY STOPY VLČÍ? a zahradami ostatních soudruhů. Trnky začaly plodit a po polní cestě se čím dál tím častěji projížděly Zetory. Čas plynul a synové měli další syny. Trnky začaly usychat, cesta se pod tíží strojů zvlnila a unavené pole se dostalo pravnukům onoho člověka, který jej holýma rukama tenkrát připravil. Trnky uschly a byly pokáceny. A čas, ten plynul stále dál. Co však teď? Nač navázat, v čem pokračovat? Začal jsem naslouchat krajině. Vyprávěla mi neuvěřitelné příběhy. Příběhy o lidech,

kteří ji měnili. Většinou k obrazu svému. Spávám teď každou noc na zahradě a snažím se vnímat ten tichý hlas. Ten hlas, který rozorat ani prodat, zkolektivizovat nebo dokonce zasypat pesticidy, díky Bohu nejde. Zkusme to všichni dohromady. Nehledejme daleko a nechejme si poradit hlasem sice tichým, za to však tím nejmoudřejším. Příjemné naslouchání přeje z Fryštáku za ZO ČSOP Ekocentrum Čtyřlístek Jura Sadila

21

Žil jednou jeden přemýšlivý a myslící člověk. Ten člověk si postavil na kopci dům. Kolem vysázel stromy a připravil půdu pro pěstování zeleniny. Za jeho zahradou vedla polní cesta do vedlejší vesnice. Po ní se lidem dobře chodilo. A aby si cestu zkrášlili, vysázeli podél trnky. Čas plynul. Trnky rostly, člověk si hezky hospodařil a než se uložil k věčnému spánku, předal hospodářství svému synovi. Přišly doby, kdy pole a zahrady přestaly svým hospodářům patřit a spojily se s poli

DIDAKTIKA Jak na vzdělávací programy – integrace učiva

VÝVOJ KRAJINY Program Vývoj krajiny anebo Co si pamatuje krajina, který představujeme, je součástí kurzu Člověk a prostředí, který nabízí Středisko ekologické výchovy Sever (více informací v Bedrníku 3/2005). Je příkladem integrace na úrovni témat z vzdělávacích oborů v několika vzdělávacích oblastech (Člověk a společnost, Člověk a příroda, Umění a kultura, Doplňující vzdělávací obory) a průřezových tématech. Navazuje na předměty dějepis, občanská výchova, biologie, zeměpis. Popis může inspirovat k vytvoření podobného programu v krajině, kde škola sídlí, nebo je možné využít programu střediska Sever při pobytu v Krkonoších. Cíl programu Æ

Æ

Æ

Æ

Ukázat postupné proměny krajiny - jak vypadala před příchodem člověka a jak ji lidé postupně měnili. Objasnit, že podoba dnešní krajiny je výsledkem dlouhodobého působení. Proč v ní najdeme či nenajdeme to či ono. Vysvětlit, že zacházení člověka s přírodou - krajinou je v podstatě podmíněno neustálým hledáním zdrojů energie a bude tomu tak i nadále. K tomu se pojí pojmy trvale udržitelný život, obnovitelné a neobnovitelné zdroje energie. Na základě předchozích poznatků a zkušeností se pokusit o prognózu dalšího vývoje krajiny v souvislosti se spotřebou energie a surovin. Věková skupina

Æ Æ

Varianta A - žáci 1. tř.- 6. tř Varianta B - žáci od 8. tř.- dospělí Velikost skupiny Školní třída, max. 40 osob Prostředí Vycházkový okruh se zastaveními + interiér

by, obrázky k vycházce, další pomůcky k oživení vycházky (např. drahé kameny, boudařská tvarohová svačinka, flétna, svíčky apod.), Čítanky z východních Krkonoš (na příběhy a na samostatnou práci skupinám k hledání dalších údajů), balicí papíry, výtvarné potřeby, pomůcky na divadelní představení. Odkud čerpat fakta Nejlépe z Čítanky z východních Krkonoš – (např. shrnutí na počátku každé kapitoly) + další údaje.

Čas Asi 6 hod. (odpoledne a večer) Průběh Æ

Æ

Varianta A (1. - 6. tř.) 1. vycházka 1,5 - 2 hod. 2. práce ve skupinách max. 2 hod. 3. prezentace (pro 5. a 6.třídu) - celkem do 1 hod. všichni) 4. výstava obrazů s povídáním (vedoucího či dětí pomocí návodných otázek) + řazení obrázků ve skupinách Varianta B (od 8. tř. výše) 1. vycházka 1,5 - 2 hod. 2. práce ve skupinách nejméně 2 hod., ideální 3 hod. 3. prezentace do 1 hod. pro všechny dohromady (vhodné je začít po obědě vycházkou, zadat samostatnou práci skupinám tak v 16.00, prezentace po večeři cca v 19.30)

ŠKOLNÍ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM JAKO TELEFONNÍ SEZNAM, NEBO JAKO MAPA? Rámcový vzdělávací program dává školám možnost seskupovat a uspořádávat učivo podle jejich potřeb, podmínek, zájmu a také tvořivosti. Otevírá se tím prostor pro nejrůznější varianty propojování (integrace) vzdělávacího obsahu. Je dobré si uvědomit, že integrace učiva je přirozený stav – tvorba osnov je neustálým hledáním rovnováhy mezi přehledným členěním informací do oborů (předmětů) a mezi propojováním těchto dílčích informací do vzájemných vazeb a logických celků (typický vyučovací předmět integrující informace z přírodovědných i společenskovědních oborů je zeměpis, typickou integrovanou vzdělávací oblastí je člověk a jeho svět). Nová tedy není samotná integrace, ale zdůraznění možnosti vytvářet integrované celky učiva podle potřeb a příležitostí školy. K lepšímu pochopení, proč nejrůznějšími způsoby integrovat, snad pomůže přirovnání – tvorbu školního vzdělávacího programu (ale i proces učení) bychom měli chápat spíše jako tvorbu mapy než jako tvorbu telefonního seznamu:

Pomůcky Æ

Æ

Varianta A: obrázky k vycházce a další pomůcky k jejímu oživení, obrázky v obálkách k řazení podle časové posloupnosti, balicí papíry a výtvarné potřeby, případně čítanky pro vedoucího k předčítání příběhů, divadelní potřeby (divadlo nejspíše pro 5. a 6.třídu). Varianta B: časoprostorové diáře (pro každého účastníka jeden), psací potře-

ŠVP jako „telefonní seznam“

ŠVP jako „mapa“

Od počátku se tvoří úplný ukončený výčet položek (předmětů, témat), lineárně uspořádaný do jasných oddílů, nijak nezobrazující vzájemné vazby jednotlivých položek, otevřený maximálně drobným změnám ve výčtu jednotlivých položek.

Na počátku se tvoří jen základní rámec (struktura), který je vícerozměrně uspořádaný, ukazuje složité vzájemné vazby, překryvy, postupně a opakovaně je doplňován a zpřesňován, zaplňuje bílá místa, je tvořen s vědomím, že jde o nikdy nedokončené přibližování se optimu.

22

D

I

D

A

K

T

I

K

A

Fara v Horním Maršově

(4. aktivita Linky budoucnosti - může volně navázat, ale vzhledem k časové náročnosti až další den) 1.Vycházka prostorem i časem

2. Práce ve skupinách Æ

Var. A (1. - 4.tř.): žáci se rozdělí do skupin podle počtu období, každá skupina má za úkol namalovat „kulisu“ krajiny k příbě-

Æ

hu, který slyšela. Děti malují dohromady na velký baličák. Asi 1,5 hod. Var. B: Žáci se rozdělí do skupin (ideální jsou čtyřčlenné) podle počtu stanovišť, každá skupina si vybere jedno období vývoje krajiny (v našem případě jsou to např. roky 1000, 1600, 1800, 1900, 1963), v nichž se rozhodujícím způsobem měnila tvář krajiny. Jsou to období, která zachycují:

a) původní, člověkem nedotčenou „panenskou“ přírodu b) první stopy osídlení c) krajinu po rozsáhlém odlesnění d) krajinu po vzniku budního hospodaření e) krajinu po vzniku dnešních klíčových odvětví (průmysl, turistika) a po vzniku plánovitého lesního hospodaření Skupiny mají za úkol na základě vyplněných pracovních listů a další poskytnuté

ČÍTANKA Z VÝCHODNÍCH KRKONOŠ Následující ukázky pocházejí z Čítanky z východních Krkonoš. Publikace je věnována historickému vývoji vztahu člověka a krajiny ve východních Krkonoších a slouží jak návštěvníkům Krkonoš, tak jako regionální učební text pro školy. Vydalo středisko ekologické výchovy SEVER v českém a polském jazyce. Rýchorské zlato Podle rozporuplné kroniky trutnovského Šimona Hüttela sahají počátky hledání zlata v oblasti Rýchor na samotný práh našeho tisíciletí. Nepodložené jsou i zprávy o dobývání žlutého kovu v okolí Svobody nad Úpou z roku 1241. Teprve 16. století spojené se jménem nejvyššího hejtmana Koruny české, Kryštofa z Gendorfu a s ním spřízněného vladyckého rodu Zilvarů z Břečtejna znamená opravdovou zlatou horečku, včetně doložených odvodů „rýchorského zlata“ do pražské mincovny. Poslední pokusy o obnovení těžby učinil majitel vlčického panství Josef Adam Schwarzenberg v druhé polovině 18. století. Definitivní tečkou za věhlasem zlatých dolů na Rýchorách bylo zboření stoupy ve Sklenařovicích v roce 1781, necelé tři roky po skončení důlních prací. Dodnes zbylo jen zapomenuté hornické nářadí ve znaku Svobody nad Úpou a stále patrné rýhy a odvaly v Bartově lese. Antonín Tichý

23

Zhruba 1,5 - 2 hod. s výkladem vedoucího na stanovištích, která se vztahují k rozhodujícím změnám v podobě krajiny (např. původní divočina x odlesnění x důlní činnost x budní hospodaření na loukách x průmyslová revoluce x rozvoj turistiky x vznik národního parku apod.). Kromě suchých fakt doplňujeme příběhy, pro variantu A povídáme pouze příběhy, případně přidáme jednoduchý popis tehdejší krajiny), v našem případě zastavujeme: Æ Stanoviště za školou na břehu řeky (původní divočina před příchodem člověka), příběh Objevení léčivých pramenů. Æ U staré lípy u fary (pohled na Rýchory – důlní činnost, vznik Maršova), příběh o svaté Barboře - toto stanoviště není nutné, výklad lze spojit na následujícím stanovišti. Æ Starý kostel (příchod dřevařů, splavování dřeva, odlesnění), příběh Řve jako blázen od klauzy. Æ Louka nad kostelem (budní hospodaření, turistika), příběh Jak se panští synové usmířili. Æ Výhled ze svahu nad řekou - pohled na továrnu (vysazování lesa, rozvoj průmyslu, doprava, povodeň 1897), příběh o povodni. Na tomto místě určitě skončit při variantě A, obvykle končíme i při var. B. Æ Fakultativní stanoviště pro var. B - zalesňovaná paseka na svahu nad řekou - pokračujeme-li stále po cestě z předchozího stanoviště (snahy o vznik nár. parku, o ochranu přírody, změny krajiny po odsunu, masová turistika, lesní kalamita v 70. letech, znovuzalesňování). Æ Můžeme skončit ve Veselém Výletu. Var. B: Žáci si zapisují do pracovních listů – časoprostorových diářů.

D

I

D

A

K

T

I

K

A

literatury namalovat na velký balicí papír podobu stejné krajiny, avšak v různých historických obdobích, a poskytnout příslušný komentář podle bodů z poznámkových listů - podoba lesa, druhy stromů a zvířat, stopy lidské činnosti. Tuto práci můžeme strukturovat otázkami:

Æ

Æ

Máme-li šikovné účastníky, jedna skupina se může pokusit o prognózu vývoje krajiny – můžeme si k tomu zvolit letopočet např. 2100. S touto skupinou je však třeba během přípravy pracovat a pomáhat jí. Pro žáky je těžší rozumně prognózovat než hovořit o minulosti, je dobré směrovat jejich pozornost na hledání pozitivních řešení pro

Æ

Æ

Všimněte si těchto tří věcí: vegetace (zejména míry zalesnění), živočišstva, vlivů člověka. Co z vašeho období přetrvalo v krajině dodnes, co významného se naopak nezachovalo? Kdy došlo poprvé k velkému odlesňování?

Æ Æ

Proč se tehdy klučily lesy? Kdy se objevily rozsáhlé smrkové monokultury v nižších polohách? Kdy vymizeli někteří velcí lesní živočichové (medvěd, vlk, rys...)? Co jiného se u nás dělo v těchto historických obdobích?

obnovení a zachování zdravé krajiny – např. možnosti využívání obnovitelných zdrojů (malé vodní nebo větrné elektrárny), formy šetrné turistiky (možnosti hromadných dopravních prostředků, nabídka domácích specialit, agroturistika), kontrolovaný průmysl (odsiřovače, čistírny odpadních vod) apod. Pozor, aby dílo neskončilo malováním ufounů a hvězdnými válkami! 3. Prezentace výsledků Æ

Měsíční krajina v Krkonoších Pojem „měsíční krajina“ používáme dnes pro přírodní prostředí zdevastované zhruba za posledních sto let povrchovou těžbou v hnědouhelných revírech. S jistotou však můžeme říci, že podobná „měsíční krajina“ existovala již před čtyřmi staletími i na Rýchorách. Měla to však podstatně snazší než ty dnešní. Těžba tu sice převrátila celou rozsáhlou oblast naruby, nebyla však provázena celkovým zhoršením životního prostředí tak jako dnes a nedošlo ani k tak podstatnému znehodnocení svrchní vrstvy půdy. Proto také nebylo třeba žádných složitých a nákladných rekultivací, aby se sama vrátila k životu a vegetace a les skryly modřiny a jizvy po lidských zásazích nepoměrně rychleji. Z článku v časopise Krkonoše č. 10/1984 Zánik krkonošského pralesa Nejrozsáhlejší těžba dřeva v dějinách Krkonoš začala v roce 1566. Upadající těžba stříbra v dolech v Kutné Hoře donutila královskou komoru vyřešit i nedostatek dřeva. Kutnohorští úředníci považovali krkonošský prales za neomezenou zásobárnu dřeva. Zbývalo jen vyřešit způsob těžby a hlavně dopravy dřeva do vzdálené Kutné Hory. Do východních Krkonoš povolali z alpských zemí dřevaře a také mistry na plavení dřeva. První byl Hans Oster. Dřevaři dokázali jen s pomocí seker vykácet za 40 let téměř celý původní krkonošský prales. Komise kutnohorských úředníků zjišťující v roce 1609 množství využitelného dřeva musela konstatovat, že v Krkonoších byly lesy zcela vytěženy a doporučila těžby přesunout do sousedních Orlických hor. Také zjistila, že se alpští dřevaři v horách usadili natrvalo. V rozporu se zájmem královské komory na vyklučených mýtech založili horské louky s chovem dobytka. Místní lesmistři nelegální zábor půdy trpěli nejen pro svůj osobní užitek, ale i ke zmírnění sociálních nepokojů pramenících z nepravidelného vyplácení mezd. Jména jednotlivých lučních enkláv dodnes připomínají rodiny, kterým byla jednotlivá mýta přidělena k těžbě. V mapě východních Krkonoš najdete například Thammovy, Richterovy, Rotterovy, Krausovy, Sagasserovy i Tippeltovy boudy. V Malé Úpě tři sousední lokality - Šímovy chalupy, Niklův Vrch a Tonovy domky údajně založily rodiny tří bratrů Kirchschlagerů - Šimona, Nikolause a Antona, podle kterých se dodnes jmenují. Pastva dobytka v lese a podpora jehličnanů majiteli panství vedla k zániku smíšených porostů. Postupně mizel původně hojně zastoupený buk lesní, javor klen, jasan ztepilý a další dřeviny. Ochuzení ekosystému horského lesa o listnaté druhy přispělo k vytvoření smrkových monokultur způsobujících okyselování půdy. Smrkové porosty jsou navíc náchylné k větrným, sněhovým, biologickým a v naší době i imisním kalamitám. Pavel Klimeš

Æ

Var. A (1.- 4.tř.): Vedoucí vyvěsí obrázky a děti buď samy, nebo s jeho pomocí povědí, co je na nich. Vedoucí by měl upozornit děti, aby si všimly, jak a co se v krajině změnilo. Dále mohou skupiny obdržet obálky s jednoduchými obrázky a mají za úkol je správně seřadit za sebou. Lze pojmout jako soutěž. Děti by měly vysvětlit, proč obrázky řadily právě takto. Při časové tísni nemusíme malovat, ale jen řadit obrázky. Var. B (5.a 6.třída a výše): Skupina představí svůj obraz s komentářem, což obvykle u jedné skupiny trvá asi 5 min. Někdy můžeme celou prezentaci pojmout např. jako vědecký kongres a hodnotíme nejen obsah, ale i způsob podání, jak se podařilo posluchače zaujmout apod. Pokud máme na přípravu čas zhruba 3 hod., můžeme skupiny vyzvat, aby svou prezentaci doprovodily libovolným „kulturním” útvarem - divadelní scénkou, živým obrazem, sborovou recitací apod. Spojení s divadlem je vhodnější spíše pro středoškoláky, mladší žáci mívají potíže se zvládnutím více různých úkolů dohromady – stačí jim obvykle jen prezentace s malováním a komentářem. 4. Linky budoucnosti

Pro účastníky od 8. tř. výše na tento program můžeme navázat aktivitou, která je zaměřená na výhled do budoucnosti - Linky budoucnosti (Selby D., Pike G., Globální výchova, Grada 1994). Žáci ve dvojicích diskutují o různých variantách budoucnosti a graficky je zaznamenávají (např. budoucnost uvedené krajiny a celého světa, budoucnost osobní a celková, budoucnost preferovaná a pravděpodobná... Své scénáře budoucnosti (tedy svá přání a očekávání) si pak na závěr prezentují. Autoři programu: pracovníci střediska Sever Horní Maršov, správce programu Hana Kulichová

24

KALENDÁŘ

19. – 22. říjen 2005 STUDENTI PRO VENKOV Mezinárodní setkání venkovské mládeže (středoškoláků a vysokoškoláků), která má zájem na rozvoji vlastního regionu a má chuť se podílet na projektech, které v jejím regionu vznikají, nebo má chuť tyto projekty iniciovat. Ve Vlašimi organizuje Mikroregion Podblanicko, Město Vlašim, Podblanickem – občanské sdružení. Sami studenti budou na setkání přednášet a představovat své projekty. Organizátoři: Bc. Renata Knotková, tel. 317 844 887, [email protected], www.podblanickem.net, www.mesto-vlasim.cz 20. říjen 2005 DOBRÉ PRO LES, DOBRÉ PRO LIDI! Pracovní skupina pro certifikaci lesů FSC v ČR s partnery pořádá na zámku Křtiny seminář Lesní hospodaření podle Českého standardu FSC. Seznámení s mezinárodním systémem pro certifikaci lesů a jeho rozvojem v České republice a Německu. Představení právě dokončeného Českého standardu FSC – výsledku čtyřleté práce – nejširší ochranářské veřejnosti. Čeští i zahraniční lektoři. V rámci projektu Environmentální vzdělávání a poradenství o ekologické certifikaci lesů FSC. Organizátor: FSC ČR, Bratislavská 31, 602 00 Brno, tel. a fax 545 211 383 e-mail [email protected], www.czechfsc.cz 20. říjen 2005 PAMĚŤ STROMŮ – PAMĚŤ MĚSTA Procházka po Olomouci se zamyšlením nad historií města a jeho stromů. Odborný výklad Ján Kadlec (Olomouc historická). Poté na Výstavišti Flora Olomouc v pavilonu E autoři oblíbeného cyklu České televize Paměť stromů, jehož průvodcem se stal Luděk Munzar, uvádějí komponovaný pořad o stromech, natáčení a s písničkami. V rámci Olomouckého dne stromů pořádá SEV OŽP Sluňákov. Sluňákov, Kateřinská 8, Olomouc, tel. 585 513 225, e-mail [email protected], www.olomoucko.cz/ slunakov 22. říjen 2005 DEN STROMŮ NA JEZÍRKU Procházka s pozorováním a poznáváním dřevin a naslouchání podzimním hlasům zvěře na Lesní škole Jezírko, odloučeném pracovišti Lipky – domu ekologické výchovy Brno. Během odpoledne si pak můžete vyřezat drobné přívěsky a ozdoby z borové kůry pod vedením řezbáře Luboše Mansfelda. Dospělí si mohou poslechnout povídání odborníků o životě v lese. Lesní škola Jezírko, Soběšice, tel. 545 228 567, e-mail [email protected], www.lipka.cz/jezirko

25. říjen 2005 ŠKOLA PRO ŽIVOT Seminář v rámci dalšího vzdělávání pedagogů ve Vsetíně, v budově bývalého SOU Rybníky. Náměty nejen do školního plánu environmentální výchovy, vzdělávání a osvěty pořádá Středisko služeb školám Zlínského kraje a Alcedo – dům dětí a mládeže Vsetín. Metody, techniky a postupy při přípravě školního programu EVVO a uplatňování Metodického pokynu MŠMT. Lektorka Mgr. Iva Koutná. Alcedo – DDM, Z. Kalandry 1095, 755 01 Vsetín, tel. 571 417 704, e-mail [email protected] 26. říjen 2005 MÁME RÁDI ZVÍŘATA Seminář pro učitele 1. stupně ZŠ na pracovišti SEVERu v Hradci Králové. Chov a ochrana domácích zvířat a „domácích mazlíčků“ a ochrana volně žijících zvířat a vhodné formy a metody výuky pro danou věkovou kategorii. Použití materiálů Nadace na ochranu zvířat (videokazety…), odkazy na legislativu, ukázky výukových programů, nabídka a využití výukových materiálů, diskuse, metodická pomoc k začlenění tématu do rámcových vzdělávacích plánů. Lektorka: Lenka Hronešová, SEVER. Přihlášky: SEVER, Kavčí plácek 121, 500 01 Hradec Králové, 495 580 319, [email protected] 2. listopad 2005 PODZIMNÍ DEN EKOLOGICKÉHO VZDĚLÁVÁNÍ Setkání pedag. pracovníků ke školním vzdělávacím programům (environmentální výchova), pracovní dílny, nové náměty a inspirace, výměna zkušeností. Koná se v Českých Budějovicích. SVIS MŠMT,Centrum ekologické výchovy Dřípatka, 383 01 Prachatice, Rumpálova 402. Tel. 388 317 806, Pavla Pavelková, e- mail: [email protected], http://www.dripatka.cz 3. listopad 2005 MALÉ REGIONÁLNÍ SETKÁNÍ K EKOLOGICKÉ VÝCHOVĚ Chaloupky na Vysočině. DVPP. Určeno ředitelům škol a koordinátorům ekologické výchovy. Hlavním lektorem Dr. Václav Sedláček, který předá zkušenosti se stavbou RVP ve vzdělávací oblasti Člověk a příroda a průřezového tématu Environmentální výchova. Kontakt: Mgr. Alena Ruxová, RNDr. Iva Suchá, Chaloupky – středisko pro vzdělávání a výchovu v přírodě, o. p. s., Kněžice 109, 675 21 Okříšky, tel. 568 870 434, 568 870 359, [email protected], www.chaloupky.cz 4. – 6. listopad 2005 ŽIVOTNÍ KOMPETENCE Praktické ukázky aktivit, zpětná vazba a rozbor dovedností, znalostí a postojů, které můžeme rozvíjet u dětí ve škole i ve volném čase. Ve Vsetíně. Lektor Mgr. Aleš Bednařík. Účastníci získají manuál. Alcedo – DDM, Z. Kalandry 1095, 755 01 Vsetín, tel. 571 417 704, e-mail [email protected] 4. – 6. listopad 2005 PODZIMNÍ ULOŽENÍ ČSOP Kněžice na Vysočině. Víkendový pobyt na pomoc přírodě pro studenty a další dobrovolní-

ky. Předem nahlášeným bude proplaceno jízdné v rámci hromadné dopravy. Kontaktní osoba: Iveta Vorlíčková, Chaloupky - středisko pro vzdělávání a výchovu v přírodě, o. p. s., Kněžice 109, 675 21 Okříšky, tel. 568 870 434, 568 870 359, [email protected], www.chaloupky.cz 8. listopad 2005 OLOMOUC TŘÍDÍ ODPAD Další z Ekologických večerů v Divadle hudby Olomouc, věnovaný současnému stavu třídění odpadů ve městě a zejména budoucnosti odpadového hospodářství. Budou představeny záměry plánu odpadového hospodářství. Jak jsou na tom Olomoučané ve srovnání s občany jiných měst v Evropě? Jak je možno snižovat produkci odpadu? Veřejná diskuse o jednom z největších problémů města Olomouce. Hosté v jednání. Vstup volný. Sluňákov, Kateřinská 8, Olomouc, tel. 585 513 225, e-mail [email protected], www.olomoucko.cz/slunakov 11.-12. listopad 2005 ČTVERO ROČNÍCH OBDOBÍ Vzdělávací akce pro pedagogické pracovníky v CEV Dřípatka Prachatice, akreditovaná MŠMT. Náměty pro tvořivou činnost s dětmi vycházející z přírodních sezónních jevů, práce s přírodním materiálem –nenáročné vyřezávání ze dřeva nejjednodušší hudební nástroje z přírodnin. Lektoři: Růžena Kolková, Luboš Mansfeld, pracovníci CEV Dřípatka. SVIS MŠMT,Centrum ekologické výchovy Dřípatka, 383 01 Prachatice, Rumpálova 402. Tel. 388 317 806, Pavla Pavelková, e- mail: [email protected], http://www.dripatka.cz 11. – 13. listopad 2005 RUKODĚLNÉ ČINNOSTI Chaloupky na Vysočině, DVPP. V pátek malování na hedvábí – šátky, šály, kravaty, metráž různými technikami. Patchwork – výroba polštáře a příprava výroby přehozu pod vedením lektorky Jeleny Nastoupilové, která absolvovala kurs v USA. Kontaktní osoba: Mgr. Alena Ruxová, Chaloupky - středisko pro vzdělávání a výchovu v přírodě, o. p. s., Kněžice 109, 675 21 Okříšky, tel. 568 870 434, 568 870 359, [email protected], www.chaloupky.cz 16. listopad 2005 KAPRADÍ 2005 Konzultace a praktické dílny, ZŠ Karla IV., Nový Bydžov. 6. setkání škol a institucí, které v Královéhradeckém kraji rozvíjejí ekologickou výchovu, navazuje na sérii každoročních nejvýznamnějších a největších regionálních setkání v oblasti ekologické výchovy. Hlavním tématem je tentokrát ochrana zvířat. Dílny a debatní kruhy: Welfare aneb pohoda hospodářských zvířat, Stát a ochrana zvířata, Pes – nejlepší přítel člověka?, S včelkou Bětkou ve včelíně, zvířata ve škole, Musíme se bát?, Jsme jedné krve?, Co nevidíme v lese aneb „po čem si šlapeme“, Jedy a léčiva z přírody. Hana Kulichová, SEVER, Horní Maršov, 499 874 280, 499 874 326, [email protected]

25

19. říjen 2005 CO JE DOMA, TO SE POČÍTÁ Jak se vyznat v ekoznačkách a jak poznat ekologicky šetrný výrobek – seminář v Hradci Králové. Vhodné do předmětů Ov, Rv, praktické činnosti, ekonomické předměty. Ekoznačky, oceňování ekologicky šetrných výrobků, ekoznačení v EU, ukázky aktivit do výuky. Lektorky: Mgr. Adéla Princová, RNDr. Jana Čermáková, CENIA, Praha. Každý účastník semináře dostane zdarma soubor pomůcek a osvědčení CENIA, na jehož základě bude oprávněn vést výukový program. Přihlášky: SEVER, Horní Maršov, tel. 499 874 280, 499 874 326, e-mail [email protected]

N A B Í D K A PUBLIKACE Knihy nejen o krajině Kulturní krajina aneb Proč ji chránit? Sborník vědeckých textů, esejů, vyprávění, meditací. Výpovědi ekologů, památkářů, urbanistů... Ivan Dejmal, Tomáš Hájek, Václav Cílek, Mojmír Vlašín, Svatomír Mlčoch, Jan Piňos a další.Kamínek v mozaice celkového úsilí o rehabilitaci ochrany kulturní krajiny a její hodnoty. Vydalo MŽP ČR, Praha 2000. Péče o krajinu. Příručka pro výměnné pobyty k péči o krajinu a pozemkové spolky. Poslední příručka z pětidílné série metod komunitního rozvoje (další jsou Plánovací víkend, Utváření místa, Interpretace místního dědictví a Tvorba vize komunity). Při výměnných pobytech je stěžejní proces, kdy probíhá intenzivní a neformální plánovací setkání ve vybraném území za účasti mezinárodního týmu odborníků. Tento přístup v Severní Americe a ve Velké Británii s úspěchem používá nadace Quebec Labrador Foundation/ the Atlantic Center for Environement pod názvem Landscape Stewardship Exchange (metoda LSE). Součástí publikace jsou příklady použití metody v našich podmínkách. Druhým tématem jsou pozemkové spolky, prostřednictvím kterých je možné zapojit místní uživatele a vlastníky pozemků do aktivní ochrany a péče o cenná území. Vydala Nadace Partnerství. Suburbanizace a její sociální, ekonomické a ekologické důsledky. Sborník je příspěvkem pro poznání fenoménu, který se týká české společnosti více, než si je zatím ochotna připustit. Může vyvolávat diskuse a odpovídá na otázky: Co se skrývá pod pojmem suburbanizace? Je to jev výhradně negativní? Můžeme suburbanizaci zastavit či ji alespoň ovlivnit, a jakým způsobem? Kdo odpovídá za živelnou výstavbu na okrajích velkých měst? Vydal Ústav pro ekopolitiku, Praha 2002. Přímé finanční podpory na ochranu přírody v hospodářské krajině. Brožura specialně pro nevládní organizace, 24 stránek, stručný popis jednotlivých programů využitelných na ochranu přírody v gesci MŽP a MZe, dále jednotlivé typy hospodářské krajiny a k nim příslušná podporovaná opatření. Vydalo MŽP ČR, Praha 2005. Chráněná území ČR. Edice. Ojedinělý projekt, jehož cílem je podrobně popsat

a v komplexní podobě vydat přehled všech zvláště chráněných území v České republice. Poprvé se ke čtenářům dostává dílo, které postupně představuje v textu s výjimečně podrobnou obrazovou dokumentací chráněnou přírodu naší země. Čtrnáctisvazková edice bude završena závěrečným shrnujícím Kompendiem. Pro takto velkoryse pojednanou řadu publikací bychom těžko hledali obdobu i v okolních evropských zemích. Vydává Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a EkoCentrum Brno. Natura 2000 a lesy. Problémy a příležitosti - interpretační příručka Evropske komise. Český překlad. Vydalo MŽP ČR v edici Planeta (10/2004). Člověk a krajina východních Čech. Historie krajiny východních Čech. K vydání připravuje Sever Horní Maršov. Z různých zdrojů připravila Hana Kolářová

POMŮCKY Ekodomy v krajině i ve městech Liga energetických alternativ, která mapuje situaci v oblasti ekologického bydlení u nás i v zahraničí, letos vydala CD Ekodomy II. Je zaměřeno na stále atraktivnější a také stále dostupnější nízkoenergetické a pasivní domy. Pro inspiraci je multimediální encyklopedie doplněna i několika příklady plusových domů, tedy budov, které nejen nepotřebují dodávky energie zvnějšku, ale naopak samy energii produkují pro ostatní. Ani tyto objekty totiž dle některých expertů rozhodně nejsou hudbou vzdálené budoucnosti. A tady je na místě všimnout si, že právě nová architektura s přídomky jako ekologická, nízkoenergetická, solární, představuje nové tvůrčí prvky, které budou čím dál víc ovlivňovat i tvářnost krajiny. Architekti přizpůsobují tvary domů a jejich orientaci tomu, aby měly co největší přímé energetické zisky například z fasád pokrytých blyštivým sklem, nebo naopak domy ukrývají pod vrstvou hlíny a zeleně, aby byly co nejmenší energetické ztráty. Dokonce i na utváření celých sídel, na urbasnismus, má vliv požadavek doby

– maximální snižování energetické náročnosti. Krajina těmito počiny, pokud jsou citlivě pojednané, může být obohacena, ale musíme si na leccos zvyknout – nejenom na futuristické stavby typu Solar City v rakouském Linci, které může obývat 13 000 lidí, nebo na nejmodernější budovou výzkumného centra ve vlastnictví marketingového stratéga a energetického vizionáře Ch. Hehenbergera v hornorakouském Gutau. I velmi klasické stavby, jako jsou staleté či úplně nové kostely, dostávají novou tvářnost – například střechy či dokonce celé fasády obložené blyštivými fotovoltaickými články jako tzv. Boží elektrárna, kostel v rakouském Welsu – nebo česká tradiční roubenka s neuvěřitelnými energetickými úsporami. Nechybí ani informace o deseti „zelených stavbách“ USA a Kanady, domech plovoucích na vodě, kapličce z balíku slámy, největší pasivní kancelářské budově, japonském fotovoltaickém sídlišti či takové specialitě, jako je solární záchod. Autoři CD Ekodomy II, kteří po létech zkušeností vědí, o čem mluví, neváhali označit toto cédéčko v současnosti za největší encyklopedii v oboru u nás. Obsahuje více než 150 000 slov na 200 grafických obrazovkách, 650 obrázků, desítky kontaktů a na 100 minut pracovních videozáznamů z osmnácti staveb či obytných komplexů. Vše je uspořádáno v jednoduchém členění Úvod, Studovna, Příklady (tuzemské i zahraniční), Kontakty (firmy, weby, literatura...) a Videoprocházky. Pravým jádrem produktu je kapitola Příklady, která tvoří nejobsáhlejší část. Snad i proto, že naprostou většinu teoretických informací publikovali na CD Ekodomy I a zde chtěli popsat co nejvíce příkladů z praxe. I proto dbali, aby zde byly základní informace pro méně ponaučené, ale také cenná data pro odborníky. Své si tu najde jak zájemce o důkladná odborná pojednání (logicky např. věnovaná nejčastější součásti nízkoenergetických staveb - řízenému větrání s rekuperací), tak ten, kdo preferuje srozumitelné čtivější reportážní články novinářů z konkrétních staveb. Analytické referáty a úvahy doložené grafy zaujmou zřejmě jiného uživatele než praktické rady a návody opodál. S využitím zprávy LEA (kvá) Kontakt: Liga energetických alternativ, Chlumova 17, 130 00 Praha 3 – Žižkov, tel. 222 782 315, [email protected]

26

Společnost pro zvířata

Nabídka materiálů určených především pro školy: Hospodářská zvířata a my Vzdělávací materiál pro žáky od 10 do 16 let; brožura a video o životě hospodářských zvířat. Brožura obsahuje testy a cvičení (Test osobnosti, Co je správné, Jaký význam mají zvířata, Náboženské a světské názory, Šlechtění hospodářských zvířat, Potravní řetězce a hospodářská zvířata), které navazují na zhlédnutý film. Jezme méně masa – pomozme Zemi 16´ film na DVD, pro školy i jednotlivce. Spotřeba masa je pětkrát vyšší než před 50 lety. Kdyby celý svět spotřebovával jako průměrný Američan 124 kg za rok, museli bychom mít téměř čtyři stejné planety, abychom vypěstovali potřebné množství obilí pro hospodářská zvířata. Vysoká spotřeba masa zhoršuje náš zdravotní stav a podporuje velké utrpení zvířat chovaných v otřesných podmínkách. Vysoké stavy hospodářských zvířat mají velmi negativní vliv na životní prostředí, prohlubují chudobu v rozvojových zemích, podílí se na zvyšujícím se nedostatku pitné vody atd. Proto nás odborníci a organizace, jako je Mezinárodní organizace pro ochranu hospodářských zvířat - Compassion In World Farming, žádají, abychom snížili spotřebu masa. Více na www.eatlessmeat.org. Etologie a welfare hospodářských zvířat Multimediální CD. Obsahuje základní informace o etologii a základních požadavcích

A

B

Í

D

K

A

na welfare (pohodu) hospodářských zvířat a o problémech, které intenzivní zemědělství zvířatům často způsobuje. (Etologie a welfare: hrabavé drůbeže, skotu, prasat, koní a ovcí a koz; Využití etologie v praxi, Pět svobod, Legislativa ČR a EU a další.) Kapitoly jsou doplněny fotografiemi a krátkými ukázkami z etologických filmů v češtině. Vznik CD finančně podpořilo Ministerstvo zemědělství ČR. Jaromíra Horáková, Společnost pro zvířata – z. o. ČSOP, P.O. Box 121, 140 21 Praha 4, tel. a fax 222 135 224, e-mail [email protected], www.spolecnostprozvirata.cz

PROGRAMY Veletrh ekologických výukových programů Lednice 2005 Tradiční setkání lektorů ekologické výchovy a „zelených“ učitelů proběhlo začátkem září v srdci Biosférické rezervace Dolní Morava, v Lednici. Padesátky programových bloků - ukázek ekovýchovných programů, diskuzních fór, přednášek, exkurzí a doprovodných programů se zúčastnilo 130 účastníků. Šlo o dvanáctý ročník tradičně nejmohutnější akce na poli ekologické výchovy. Pořadatelem se letos stalo Centrum ekologické výchovy Pálava a Zahradnická fakulta MZLU za přispění Ministerstva školství a projektu Phare. Akci zaštítil ministr životního prostředí Libor Ambrozek a hejtman Jihomoravského kraje Stanislav Juránek. V čem byl letošní veletrh nový? Kromě klasických ukázek programů jsme diskutovali

nad otázkami posuzování kvality programů, proběhl seminář na téma výroba pracovního listu nebo beseda o tom, jak motivovat dobrovolníky k práci pro přírodu. Exkurze jsme absolvovali v územích sítě Natura 2000 a kromě terénních výukových programů jsme se zaměřili také na problematiku ochrany krajiny versus ochrany druhu (známý problém, kdy volavky a bobři ničí Lednický park), zdůraznili jsme význam starých ovocných odrůd pro krajinu i člověka a podívali se, jak probíhá sukcese na obnažených dnech lomů. Prohlédli jsme si jeskyni na Turoldu i vznikající geopark. Inspirovat se návštěvníci mohli novou naučnou stezkou v NPR Děvín, pracovními listy a publikacemi na burze pomůcek. Třešničkou na dortu byla podvečerní projížďka po Staré Dyji, kde se některým poštěstilo spatřit bobra v jeho přirozeném prostředí. Tato výprava byla korunována muzikoterpeutickým workshopem u Minaretu. Z dotazníků a ze závěrů diskusního fóra, které se zabývalo budoucností veletrhu, vyplynulo, že tato skladba programů je optimální, že je potřeba více diskuzních fór pro vedoucí ekocenter a otrlé profesionály, ukázky programů naopak pro ty mladé, kteří se přijeli inspirovat. Veletrh ale není jen kolotoč přednášek a diskuzí, důležitou složkou je dění v kuloárech. U kávy i čaje se ve vstupních prostorách oživených výstavou o přírodě Jesenických kamenolomů diskutovalo, radilo i inspirovalo. Účastníci si mohli zakoupit pohlednici či knížku ke kampani Právo na krajinu, získat publikace od Hnutí Duha, Nesehnutí či pomůcky od Rezekvítku a Terezy. Každý přihlášený navíc získal tašku s množstvím materiálů o Lednicko-valtickém areálu, CHKO Pálava a dárky sponzorů. CD z fotkami, anotacemi, nabídkami pomůcek, prezentacemi přednášek i výsledky diskuzí je pro kohokoli k mání v CEV Pálava. Rád bych poděkoval především osobnostem ekologické výchovy Květě Burešové, Emilce Strejčkové, Aleši Máchalovi, které se na veletrh sjely, aby pomohly při hodnocení programů, debatovaly o budoucnosti ekologické výchovy i veletrhu. Dík patří našim dobrovolníkům, kteří mi s organizací pomáhali na místě, kolegům, kteří jej dlouho dopředu připravovali, a zaměstnancům Zahradnické fakulty MZLU, jmenovitě děkanovi Petru Kučerovi za vlídné přijetí v prostorách školy. Za tým organizátorů: Martin Kříž, Centrum ekologické výchovy Pálava, Náměstí 32, 692 01 Mikulov, tel. 519 513 399, e-mail [email protected].

27

N

N Výukový program o ekoznačkách Někdy za každou cenu prahneme po ekonomických výhodách, které stavíme nad všechny ostatní. Nyní se nám ale nabízí možnost přínosu dvojího – ekonomického i ekologického. Praktickým příkladem jak vyhrávat v obou rovinách je nákup ekologicky šetrných výrobků. Pokud ovšem chceme nakupovat ekologicky šetrné výrobky, šetřit tím svoji peněženku, své životní prostředí a především své zdraví, musíme vědět, jak takové výrobky poznat. Aby se ve značkách a symbolech, kterými jsme obklopeni, vyznaly i děti, byl sestaven výukový program o ekoznačce a ekologicky šetrných výrobcích Co je doma, to se počítá!, který je určen žákům a studentům od 7. tříd ZŠ po II. stupeň SŠ, ale díky variabilitě aktivit ho lze použít a přizpůsobit i dětem mladším či starším. Podstata sdělení zůstane zachována a zábavnou formou je tato problematika přiblížena i těm, které rozhodování o nákupech teprve čeká, ale už teď se jich nemalou měrou týká, nemluvě o tom, že stav životního prostředí se týká nás všech. Výukový program je šířen pomocí středisek ekologické výchovy sdružených v síti Pavučina, ale lektory se mohou stát všichni zájemci, kteří projdou jednodenním seminářem na téma ekoznačení, v rámci kterého se podrobně seznámí i s aktivitami programu. Jednotlivé hry jsou zaměřeny na šíření povědomí o ekoznačce, uvědomělé spotřebě, životním cyklu výrobku a odstranění některých mýtů, které se ohledně ekologicky šetrných výrobků mohou šířit. Je kladen důraz na učení dovedností a řešení problémů, obhájení vlastního názoru, pochopení souvislostí mezi uvědomělou spotřebou a kvalitou životního prostředí, na nutnost osobní angažovanosti a především na to, že každý z nás má možnost se denně na ochraně životního prostředí podílet. Školení pro učitele a lektory z ekocenter, stejně jako balíčky pomůcek (hrací listy, příručka pro učitele, CD se souborem všech materiálů) a následný informační servis, zajišťuje CENIA, česká informační agentura životního prostředí. V současné době již program nabízí ekocentra sdružená v síti Pavučina a některé školy z celé republiky. V případě zájmu o seminář se můžete obrátit na Agenturu pro ekologicky šetrné výrobky ([email protected]) nebo na

A

B

Í

D

K

A

Oddělení pro environmentální vzdělávání, výchovu a osvětu ([email protected]).

PROJEKTY Živá zahrada

Adéla Princová, Agentura pro ekologicky šetrné výrobky, CENIA – česká informační agentura životního prostředí, www.cenia.cz, www.ekoznacka.cz Výchova k zodpovědnému vztahu ke zvířatům Víte, co znamená zodpovědný přístup ke zvířatům? Vědí to i vaši žáci? Vědí, jak se chovat, potkají-li cizího pejska? A jak se o pejska postarat, co potřebuje, co má rád a co naopak rád nemá? Na tyto a další otázky odpovídá vzdělávací program určený pro žáky základních škol Výchova k zodpovědnému vztahu ke zvířatům. Projekt připravený Asociací zastánců zodpovědného vztahu k malým zvířatům si klade za cíl vést děti přirozenou formou k lepšímu vztahu ke zvířatům. Cílem programu je v průběhu 1. - 5. ročníku základního vzdělávání seznámit děti se psy jako součástí lidské společnosti. Naučit je správnému a odpovědnému přístupu nejen ke psům a ostatním zvířatům, ale také k přírodě a životnímu prostředí obecně. V loňském školním roce se do projektu zapojilo již více než 6,5 tisíce dětí z Čech a Moravy. Základní balíček materiálů vzdělávacího programu se skládá z materiálů pro učitele a pro žáky. Informační brožura pro učitele poskytuje nástroje, s jejichž pomocí se mohou děti komplexně vychovávat a vzdělávat ve všech oblastech zodpovědného vztahu ke zvířatům. Přináší informace o původu psa, úloze psa v životě člověka, vývoji a výchově psa od štěněte a o komunikaci psů. Pracovní materiály pro žáky jsou rozděleny podle jednotlivých ročníků. Mají podobu listů volně vložených do desek, aby mohly být dětem rozdávány podle potřeby a vhodnosti v různých vyučovacích hodinách. Speciální částí projektu jsou návštěvy chovatelů se svými psy, návštěvy asistenčních, záchranářských, vodicích psů na školách apod. Cílem je ověřit si získané informace a doplnit je v osobním setkání s živým zvířetem a jeho majitelem. Materiály k projektu je možno za symbolickou cenu objednat u AOVZ, Americká 35, Praha 2, e-mail [email protected]. Více informací na www.aovz.cz. Tisková zpráva AOVZ, upraveno (red)

V posledních letech sledujeme významný úbytek rozmanitosti druhů a přírody vůbec zejména v okolí lidských sídlišť. Mnozí živočichové, kteří člověka u jeho sídlišť provázeli po staletí, najednou rychle mizí. Příčiny nejsou zcela známé, ale je zřejmé, že jednou z nejdůležitějších je změna péče o zahrady. V posledním desetiletí se zahrady stále více izolují neprostupnými ploty, ze zahrad mizí ovocné stromy, vysazují se na nich zdejší přírodě neznámé druhy rostlin, intenzivně se sečou trávníky, používá se více chemických prostředků a nevhodná technika. Často se také na zahrady zavádějí prvky, které jsou živým organismům smrtelně nebezpečné (nevhodně konstruované nádrže s vodou, bazény s kolmými stěnami, průhledné skleněné stěny). Projekt Českého svazu ochránců přírody Živá zahrada motivuje veřejnost k úpravám zahrad i pro potřeby volně žijících živočichů. Příroda se tak alespoň částečně vrací zpět do blízkosti člověka. Projekt je koncipován jako soutěž vlastníků či uživatelů zahrad. Lidé, kteří se svojí zahradou soutěží, mají možnost tuto zahradu přetvářet - uzpůsobovat ji k životu různých živočichů. Soutěž probíhá ve dvou termínech - vždy čtvrtý víkend v květnu a o Vánocích. Kategorií, která bude hodnocena zvlášť, jsou školní zahrady. Na nich, jelikož mohou být o víkendech zavřené, se soutěží vždy od pondělí do pátku před výše uvedeným termínem. V čem soutěž spočívá? V uvedených dnech na zahradě zaznamenávejte výskyt co nejvíce z vybraných druhů či skupin druhů živočichů. S určitou mírou nepřesnosti lze říci, že čím více těchto živočichů se bude na zahradě vyskytovat, tím je zahrada živější a přírodě bližší. Důležité je zamyslet se nad tím, proč se na zahradě někteří živočichové vyskytují a jiní ne. Internetové stránky ČSOP http://www.csop.cz/ nabízejí dobré rady, jak na zahradu přilákat různé živočichy – čmeláky, motýly, ptáky, ježky a další. Do soutěže Živá zahrada se nemusíte hlásit předem. Stačí, když ve vyhlášeném termínu zaznamenáte ve vybrané zahradě svá pozorování do mapovací karty, kterou můžete zaslat buď přímo z webových stránek ČSOP, kde jsou i podrobné podmínky soutěže, nebo si stáhnout a poté zaslat poštou na adresu Kanceláře ÚVR ČSOP. Ke kartě můžete přiložit fotografie či obrázky

28

N

A

B

Í

D

K

A

ilustrující vaše pozorování a třeba i povídání o tom, jak jste dopadli a co chcete na zahradě pro zvířata zlepšit. Všichni účastníci soutěže obdrží malou upomínku. V budoucnu budou odměněny především ty zahrady, které se, co se týče výskytu sledovaných živočichů, nejvíce zlepšily. O zajímavých živých zahradách se mají objevit články v některém z čísel Krás našeho domova a na webových stránkách. Největší odměnou by však mělo být poznání, že právě ta vaše zahrada je domovem mnoha dalším živým tvorům. S využitím www.csop.cz (red) Kontakt: Kancelář ÚVR ČSOP, Uruguayská 7, 120 00 Praha 2. Tel. 222 516 115, 222 511 494, fax: 222 511 496, e-mail [email protected] Světový den zvířat 2005 Světový den zvířat se slaví každoročně 4. října na počest Sv. Františka z Assisi, který celý svůj život zasvětil péči o nemocná a opuštěná zvířata. Traduje se, že k nim měl velmi blízko a dokázal s nimi dokonce i mluvit. Tento den je zároveň dnem jeho úmrtí v roce 1226. Od roku 1931 se svátek slaví po celém světě. Ke Světovému dni zvířat jsou každoročně pořádány v rámci myšlenky Zodpovědného vztahu ke zvířatům různé projekty. Mají upozornit na problematiku společného soužití malých zvířat a lidí.

Asociace zastánců odpovědného vztahu k malým zvířatům (AOVZ) připravila pro letošní rok ke Světovému dni zvířat akci zaměřenou na vztah dětí a malých zvířat. V rámci projektu vytvářely děti na vybraných základních školách kreslený příběh Já & pes. Projekt je možné sledovat na internetových stránkách www.aovz.cz. AOVZ je nevýdělečné sdružení předních odborníků

z různých vědních disciplín, které si klade za cíl šířit a prohlubovat myšlenky pozitivních vlivů soužití lidí se zvířaty. V České republice působí již více než devět let a je členem mezinárodního sdružení IAHAIO. Podle tiskové zprávy AOVZ (kvá)

INTERNET Zajímavé adresy k tématu: krajina

Æ Æ Æ Æ Æ Æ

Evropská úmluva o krajině, oficiální stránky – http://www.coe.int/T/E/Cultural_Co-operation/Environment/Landscape/ Evropská úmluva o krajině, česky – http://www.env.cz/AIS/web.nsf/pages/umluva_krajina Časopis Naturopa – http://www.coe.int/T/E/Cultural_Co-operation/Environment/Resources/Naturopa_Magazine/ Správa ochrany přírody ČR, odkazy na stránky jednotlivých CHKO – http://www.ochranaprirody.cz/ Atlas krajiny ČR, odkazy na národní atlasy krajiny v mnoha zemích světa – http://www.atlaskrajiny.info/content.php?content.4 Tvář naší země, reprezentativní konference o krajině v Česku 2001, 2002, 2005 – http://prokrajinu.cz/vybor/0konference.html Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví v Průhonicích – http://www.vukoz.cz/web.nsf/index.html Igor Míchal: Kulturně historická východiska postojů ke krajině: divočina – obdělaná zem – město; proměny vztahů – http://www1.osu.cz/home/macha/texty/michal-divocina.htm Institut pro strukturální politiku (IREAS), rubrika Krajina a sídla; výzkumy, diskuse; nejnověji v říjnu 2005 konference Česká krajina, efektivita péče a obnovy a význam Evropské úmluvy o krajině – http://www.ireas.cz/index.php?pg=projekty&id_zajem=14&lang=cz Centrum pro komunitní práci, neziskové organizace a regionální rozvoj, zapojení do tvorby programových dokumentů 2007-2013 – http://www.cpkp.cz/regiony/ Konference Venkovská krajina 2005 ve Slavičíně a Hostětíně – http://www.veronica.cz/aktuality/vk2005/venk_krajina2005.htm Česká republika na družicových snímcích, příklady vybraných typů krajin – http://www.sci.muni.cz/%7Edobro/CZ/mapa1.html Eurodotace na našem talíři a v české krajině, studie Hnutí Duha mapuje vliv nových subvencí na krajinu a venkov – http://www.hnutiduha.cz/publikace/studie/dopady_cap.pdf Petice Právo na krajinu – http://www.cmmj.cz/download/petice-final.doc

29

Æ Æ Æ Æ Æ Æ Æ Æ

N

A

B

Í

D

K

A

Æ Společnost pro krajinu – http://prokrajinu.cz/vybor/0spolecnost.html Æ Sdružení Krajina, Žďár nad Sázavou – http://www.sdruzenikrajina.cz/index.php Æ Valašská krajina, informační server pro přírodu a krajinu – http://www.valasskakrajina.cz/ Vybrala Hana Kolářová

Ç Tato opulentní krajina Billa Papase pochází z nizozemského sborníku 70 environmentálních karikatur Samen uit. Sestavil ho Fritz Behrendt, vydal H. Meulenhoff, Baarn. Bohužel ve sborníku chybí jakékoli datování. Nicméně Ivan Hanousek (místopředseda České unie karikaturistů a editor časopisu e-Gag), který Bedrníku sborník ze své sbírky poskytl, odhaduje vznik na 80. léta minulého století.

BEDRNÍK říjen / 2005 časopis pro ekogramotnost; www.pavucina-sev.cz ISSN 1801–1381. Ev. č. MK ČR 15710. Vydává Středisko ekologické výchovy a etiky Rýchory – SEVER pro Sdružení středisek ekologické výchovy Pavučina

SEVER, 542 26 Horní Maršov 89 tel. 499 874 280, 499 874 326 e–mail [email protected] www.sever.ecn.cz

SSEV Pavučina Senovážné náměstí 24; 116 47 Praha 1 tel. 234 621 386 e–mail [email protected]

Redakční rada: Helena Kujanová (Jihočeský kraj), Eva Kučerová (Jihomoravský kraj), Jiří Kulich (Královéhradecký kraj), Jiří Bureš (Pardubický kraj), Aleš Kočí (Liberecký kraj), Věra Jakubková a Šárka Klišová (Moravskoslezský kraj), Michal Bartoš (Olomoucký kraj), Eva Chvojková (Plzeňský a Karlovarský kraj), Tereza Malá (Praha), Lenka Daňková (Středočeský kraj), Ivana Poláčková (Ústecký kraj), Květoslava Burešová (Vysočina), Iva Hlinská (Zlínský kraj), Silvia Szabóová (Slovensko).

Šéfredaktorka: Mgr. Hana Kolářová Redakce: K Mejtu 200 142 00 Praha – Písnice tel. 261 910 608 e–mail [email protected] Grafická úprava, sazba: Petr Kutáček

Časopis Bedrník v r. 2005 finančně podporuje MŽP ČR

Vydání tohoto čísla podpořila Správa ochrany přírody

Tisk: VAMB Štěchovice Náklad: 1500 ks

Uzávěrka příštího čísla 10. 11. 2005 H l av n í t é m a : Z D R AV Í Toto číslo vyšlo 10. října 2005 n Vytištěno na recyklovaném papíře Příspěvky posílejte na adresu redakce.

CHKO Lužické hory foto: Martin Waldhauser

Nově vyhlášená CHKO Český les (údolí Bystřice z úbočí Čerchova) foto: Petr Moucha

SPRÁVA OCHRANY PŘÍRODY je organizační složka státu. Jejím posláním je ochrana a péče o 24 chráněných krajinných oblastí, soustavu 708 maloplošných zvláště chráněných území, 22 ptačích oblastí a ochrana silně a kriticky ohrožených druhů na území České republiky. Ústředí Správy ochrany přírody sídlí v Praze a poskytuje metodický, koordinační a ekonomicko-provozní servis. Regionální pracoviště (správy CHKO) působí v jednotlivých oblastech, kde výkonem státní správy a odbornou činností zajišťují ochranu přírody a krajiny. Ta vychází ze zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Ptačí oblasti jsou území vyhlášená z důvodu ochrany evropsky významných druhů ptáků, které v oblasti přímo hnízdí nebo pravidelně zimují. Všechny oblasti tvoří součást soustavy NATURA 2000.

Chráněné krajinné oblasti jsou rozsáhlá území s významným podílem původní nebo člověkem málo pozměněné přírody v harmonicky utvářené krajině. Maloplošná zvláště chráněná území jsou jedinečná území menší rozlohy s mimořádnými přírodními hodnotami. Rozlišujeme národní přírodní rezervace (NPR), národní přírodní památky (NPP), přírodní rezervace (PR) a přírodní památky (PP).

Silně a kriticky ohrožené druhy Za silně ohrožený druh se považují všechny rostliny a živočichové, kterým může hrozit vyhynutí. Kriticky ohroženému druhu hrozilo bezprostřední vyhubení v uplynulých dvaceti letech. Zásahy do prostředí či do vývoje takového druhu by mohly způsobit jeho vyhynutí.

Lužické hory Labské pískovce

Kontakt: Správa ochrany přírody Nuselská 39, 140 00 Praha 4 tel.: 241 082 219, fax: 241 082 999 e-mail: [email protected]

Jizerské hory Broumovsko Český ráj Slavkovský les

České Středohoří Křivoklátsko

Orlické hory

Kokořínsko

Jeseníky

www.ochranaprirody.cz

Český les Český kras

Železné hory

Poodří

Blaník Žďárské vrchy

Litovelské Pomoraví

Moravský kras

Beskydy

NPP NPR CHKO – správní hranice

Blanský les

Třeboňsko

CHKO NP + CHKO Šumava Vojenský újezd

Pálava

Bílé Karpaty