č íslo 1 roč ník 4 bř ezen 2006

číslo 1

h lavn í

ročník 4

březen 2006

t é ma :

V

Z

D

U

C

H

K dy ž dra c i h ov oř í s nebes y ■ Londýns ký a losangeleský smog ■ Vinen prach, ne sí ra ? Jak k y s el ý j e k ys elý déš ť – s t upnice p H ■ Anketa: Ohý nky z plast ů a nadužívání a u t 8 pr ob l émů en v ir onment ální výchov y ■ V ě trná škála ■ Pedagogika volného č a su E n v i W i k i ■ Sv ě t elné z ne č iš tě ní: v KRNAPu prozkoumáno nejlépe na sv ě tě Př íloha: Vz d ě láva cí aktivita – Ky selé deště

Je to neobyčejná podívaná. Výpravný atlas našeho měnícího se životního prostředí One Planet Many People vydal v roce 2005 Program OSN pro životní prostředí. Přes tři sta barevných stran velkého formátu na křídovém papíru soustřeďuje mimořádné snímky v dosud nezvyklých souvislostech. Satelitní záběry z nejroztodivnějších částí světa, dostupné dosud převážně odborníkům, jsou zde v reprezentativním výběru k dispozici nejširší světové veřejnosti. Odhalují změny v pokryvu země, v osídlení, oceánech, znečištění ovzduší, ale třeba i změny teplot v posledních létech či desetiletích. Kdo chce vědět víc, začte se do popisů fotografií nebo může studovat grafy. Angličtina plynoucí bez přehnaně odborných detailů nabízí souhrnné průvodní slovo. Řada krátkých odboček vypráví o konkrétních environmentálních situacích, případech, změnách, trendech. Bohužel ale chybí rejstřík pojmů. Krásná zobrazení mohou pomoci k hlubšímu porozumění lidského vlivu na životní prostředí naší planety a jeho dynamice. Zalidnění Země stoupá a sílí soupeření o přírodní zdroje. Zintenzivňuje se využívání půdy, přírodní ekosystémy se mění, ztrácí nebo fragmentují na nesouvislé částečky. Text vysvětluje, co se děje, co to vlastně my lidé děláme - v měřítcích skrytých bezprostřednímu vnímání. A v některých případech i kvalifikovaně odhaduje budoucí vývoj.

JEDNA Z E M Ě

MNOHO L I D Í

Jedna z nejdůležitějších vět stojí ještě před samotným názvem atlasu: Tuto publikaci i její části je možné s uvedením zdroje šířit pro vzdělávací a neziskové účely... Příležitost k tomu dává internetová stránka http:// www.na.unep.net/OnePlanetManyPeople/index.php

Atlas nechce připomínat jenom změny k horšímu. Změny jsou trvalou vlastností planety, životního prostředí i nás samých. Schopnost přizpůsobit se různým podmínkám nám umožňuje využívat dary planety. Zapřáhli jsme oheň, zkultivovali půdu, ochočili jsme si zvířata, stavíme pohodlné domy, vytváříme dechberoucí umělecká díla, důmyslné nástroje a dnes i takřka nehmotný nový virtuální svět. Atlas zobrazuje pozitivní i negativní změny. Autoři a další, kdo se na jeho vytvoření podíleli, doufají, že nabídli něco nového k přemýšlení. Sugestivní podívaná na spolehlivém vědeckém základu může každého vést k uvědomění nových souvislostí. Měla by nám pomoci hledat cesty k uváženému využívání zdrojů a k udržitelnému vývoji životního prostředí. Zároveň má posloužit jako informativní podklad pro ty, kdo rozhodují, pro politiky. A jistě poslouží i těm, kdo vychovávají budoucí generaci, učitelům, a ostatně každému, kdo chce dobře rozhodovat ve svém vlastním životě. Autorům atlasu leží na srdci jak krása modrozelené planety, tak kvalita života jejích obyvatel. Hana Kolářová One Planet Many People. Atlas of Our Changing Environment. United Nations Environment Programme, Nairobi 2005. www.na.unep.net/OnePlanetManyPeople

Světle zelené, žluté a červené skvrny ukazují prašný aerosol, jak ho vítr unáší ze Sahary směrem na západ, kde bude vyživovat amazonské lesy. Mračna prachu a emisí z Asie směřují nad severozápadní tichomoří

EDITORIAL Vážení čtenáři, složení vzduchu na Zemi je dnes jiné než před 2000 lety, dokonce jiné než před 200 lety. Názorně to uvidíte v tabulce na str. 12. Oxidu uhličitého přibývá ve vzduchu téměř půl procenta ročně, metanu celé procento, oxidu uhelnatého až dvě procenta, ozonu v přízemní vrstvě vzduchu přibývá 1,5 % ročně a ve stratosféře ho naopak zhruba půl procenta ubývá. Tabulku jsme převzali z publikace, jejíž spoluautorkou je RNDr. Iva Tato kresba Clause Albrechtsena doprovodila článek Hůnová, CSc., z Českého hydv časopisu Acid News 12/2000 o Úmluvě o dálkovém rometeorologického ústavu znečištění ovzduší přesahujícím hranice států, která může a Přírodovědecké fakulty sloužit jako úspěšný vzor i jinde ve světě. Univerzity Karlovy. I odbornou konzultací pomohla při přípravě článku o vzduchu, který dýcháme, v tomto čísle. Děkujeme. Zaměřili jsme se především na „klasické“ chemické znečištění, jako je oxid siřičitý, prašný aerosol, oxidy dusíku. Oxidu uhličitému a související globální klimatické změně se věnoval Bedrník 5/2004. Tentokrát se dovíte, proč je dnes u nás závažnější znečištění prachem než sírou a že „pekelným“ ovzduším trpí především lidé v prudce se rozvíjejících asijských ekonomikách. Přestože o znečištění vzduchu se dorozumíváme hlavně v pojmech imisních limitů jednotlivých látek, je to komplexní problém. Už proto, že nejpodstatnější část znečištění má původ v ekologicky nedostatečně zvládnutých způsobech získávání energie. Nejekologičtější je používat hlavu, říká na to všechno průvodce ekospotřebitele, který vydala českobudějovická Rosa. Jak? Úvaha může vypadat v případě osobního auta – kvintesence ekologických problémů – třeba takhle: Je lepší použít vůz s katalyzátorem a nízkou spotřebou než auto technicky zastaralé, ale lepší než jakýmkoli autem je svézt se autobusem veřejné dopravy; ještě lepší je vlak, skoro nejlepší kolo; ale nejekologičtější je jít pěšky. V mnoha případech bude i poslední možnost reálná. Nikdo nikoho nenutí, ale vždycky se dá volit mezi několika různými řešeními. Jako obvykle v Bedrníku o vzduchu najdete řadu námětů na aktivity. Ve sdružení Tereza zjišťují, že kyselé deště u nás už nejsou tak kyselé. Ve středisku Chaloupky umějí dětem názorně předvést, co to kyselé deště jsou; že pH musí být obdobně jako třeba teplota v určitém rozmezí, aby organismy včetně člověka mohly přežít, a v teplotním (či jiném) optimu je jim nejlíp a prosperují. Takové komplexní optimum nám na Zemi poskytuje příroda jako své bezplatné služby, mezi něž patří nejen přírodou udržované stálé fyzikální a chemické podmínky, vyrovnaný koloběh vody, přirozená dekontaminace, úrodnost půdy, ale třeba i životní prostor. K optimu patří i ustálená atmosféra Země. Z dalších článků stojí za upozornění přínosný kritický pohled na českou ekologickou výchovu od Jana Činčery z Technické univerzity v Liberci, popis týdenního projektového vyučování ve Speciálních školách v Turnově či nová všestranně využitelná publikace Životní prostředí v České republice 1989-2004. Také vášnivě rádi cestujete po planetě prostřednictvím interaktivního programu Google Earth? Pokud ne, určitě si ho z internetu stáhněte, je to napínavější než akční hra. K tomu ještě tip na přilepšenou – na předchozí stránce je adresa, kde najdete kompletní publikaci One Planet Many People. Najdete v ní srovnání se situací před deseti, dvaceti lety v mnoha koutech světa. Je zneklidňující uvidět, kolik skleníků přibylo ve Španělsku na úkor volné půdy, kolik mořských farem v Asii a Jižní Americe na úkor přirozených pobřežních ekosystémů, kolik půdy vynesla Žlutá řeka do moře, kolik lesů ubylo v Amazonii, kolik ledovců v polárních a horských oblastech, jak se zakusuje do okolní krajiny Bukurešť a další velká města... Změny podmínek na Zemi jsou obrovské a rychlé. Moderní věda a technologie nám je umožňují spatřit i na vlastní oči. Jak s tímto poznáním naložíme? Co na to politici? Tomu se budeme věnovat v příštím Bedrníku.

O B S A H Jedna Země, mnoho lidí...............2 INSPIRACE Vzduch jako jeden z živlů.............4 Jaké bude počasí v Jabloňce ......6 Kyselý déšť v Tereze........................7 Kdo může, pomůže... .....................8 Ekologické objevy roku na Zlínsku ..........................................9 Já & pes............................................ 10 PROMĚNY Co je a kde se vzal Vzduch, který dýchám ............... 11 NÁZORY Anketa: Ohýnky z plastů a nadužívání aut........................... 17 Osm problémů environmentální výchovy......... 18 DIDAKTIKA Když draci hovoří s nebesy....... 21 Můžeme jíst sníh? ........................ 23 Jak na vzdělávací programy – průvodce ekospotřebitele – – Nejekologičtější je používat hlavu................................................. 24 KALENDÁŘ........................................... 25 NABÍDKA............................................... 26

Kresba na titulní stránce Markéta řezáčová. Upraveno. Příloha: VZDĚLÁVACÍ AKTIVITA  KYSELÉ DEŠTĚ

3

Hana Kolářová

INSPIRACE VZDUCH JAKO JEDEN Z ŽIVLŮ Agentura Koniklec je občanské sdružení - nezisková organizace, založená v roce 1992 za účelem vyhledávání efektivních forem práce, realizace netradičních projektů a programů v oblasti životního prostředí. V roce 1998 vydala Agentura Koniklec publikaci Vzduch jako jeden z živlů. Kniha přinesla unikátní ucelený pohled na jeden ze čtyř hlavních živlů – vzduch. Uspořádali ji Václav Bratrych a Miroslav Lupač z příspěvků renomovaných odborníků a osobností. Čtenářům tak otevřeli bránu k poznávání odborných, vědecko-technických a také společenských souvislostí tohoto tématu.

Vzduch jako symbol hybnosti ducha Sociální ekolog Bohuslav Blažek představil vzduch jako symbol hybnosti ducha, jímž byl tento živel zřejmě ve všech dobách a kulturách.

Vzduch je zakotven v ustálených metaforách, které užíváme v každodenní řeči, obdobně jako tomu bylo v řecké mytologii. K etymologickým a filozofickým kořenům se v těchto souvislostech dostává filozof Zdeněk Neubauer.

Mimo rámec evropský a židovsko-křesťanský se za vzduchem vydal sinolog Oldřich Král: „Je-li Cesta tao nejzazším principem Bytí wu (v čínském filozofickém jazyce vyjádřeném negativně, doslova: ne-bytí), pak je Vzduch čchi nejzazší substancí Jsoucna jou. Cesta tao je jen znamením toho, co nemá jméno, co je wu-ming... Vzduch čchi je vlastním jménem toho, co je neviditelné, leč přece zřejmé jako vanutí energie feng (Vítr), jako vitální rytmus energie (čchi-jün), jehož prapůvodním projevem je Dech. Ve staré čínštině není rozdílu mezi Vzduchem a Dechem... Původně (prázdné) bezpříznakové čchi prošlo štěpením na jin a jang, jinový a jangový aspekt, ženský a mužský, měsíční a sluneční...“ Objevujeme význam slov, jimiž hýří současné evropské alternativní myšlení i komerční relaxační centra. Hudební teoretici Vlastislav Matoušek a David Bidlo si v publikaci Vzduch jako jeden z živlů všimli vztahu hudby a vzduchu. Lékař Josef Dolenský popsal zdánlivou samozřejmost – dýchání. Co se děje v plicích, jak respirační centrum v mozku řídí dýchání... Lékař Vladimír Doležal konstatuje, že kyslíkem se můžeme také otrávit, škodí nám i volné radikály, ale dýchací soustava se také umí bránit. Když to přežene nebo poplete, je tu třeba alergie... Správné dýchání se dá nacvičit, konstatuje psycholožka Marie Svobodová. Pomůže nám k tomu třeba tygří dýchání. Dechová gymnastika může i léčit, prozrazuje lékař Jiří Tozák zabývající se kontrolou kouření. Co dokáže vzduch

Samozřejmě nechybí podrobný popis skladby látek a dějů v atmosféře. Vzduch je také nosič smyslové informace. „Takový pes, ten by nám toho mohl o vůních příro-

Jak se řekne, jak se myslí čínsky vzduch... Ilustrace převzata z publikace Vzduch jako jeden z živlů Ukázky z multimediálního CD o vzduchu Zdroj: Agentura Koniklec 4

I

N

S

P

I

R

A

C

E

Vertikální členění atmosféry Ilustrace převzata z publikace Vzduch jako jeden z živlů

Živelní projekt Vlastně je to encyklopedie o vzduchu. S tímto cílem také vydavatelé z Agentury Koniklec publikaci připravovali. Ba co víc, rozhodli se připravit obdobné publikace i pro ostatní tři živly: oheň, zemi a vodu. Projekt zasahující svými ambicemi do encyklopedické tvorby, vznikl na základě témat pro činnost dobrovolného zájmového sdružení dětí a mládeže Sněm dětí České republiky pro životní prostředí. Podařilo se. Projekt Živly je dokonce tak úspěšný, že Agentura Koniklec už nabízí druhé, rozšířené a atraktivnější vydání knih Živel oheň – energie, Živel země a Živel voda a v roce 2006 završí edici svazkem Živel vzduch. Na publikace navazují videosnímky se stejnou tematikou. Spolupracovali na nich například režisér Josef Císařovský, jako scénáristé i Václav Cílek, Ondřej Simon a Ondřej Čep a herci Otakar Brousek, Petr Štěpánek, Petr Nárožný či Radoslav Brzobohatý. Ediční řadu doplňují multimediální cédéčka. Umožňují pracovat s kompletními texty, ilustracemi, fotografiemi, grafy, rejstříkem a slovníčkem jednotlivých knih a zároveň sle-

S využitím publikace Vzduch jako jeden z živlů a http://zivly.koniklec.cz/ připravila Hana Kolářová Agentura Koniklec, Chelčického 12, 130 00 Praha 3. Tel. 222 710 253, e-mail [email protected], http://agentura.koniklec.cz/, GPS souradnice: N50o 4‘ 59.16“ / E14o 27‘ 19.28“

5

dy vyprávět! Ranní procházka parkem je pro něj zřejmě stejně vzrušující jako pro nás návštěva Matějské poutě,“ píše přírodovědec Jan Žďárek. Člověk ucítí ještě tak vůni pražené kávy, leč působí na nás i to, co ani necítíme. Třeba takové feromony. Vzduch má spoustu různých vlastností. Zaujímá místo, má hmotnost, tlak (případně přetlak či podtlak). Je stlačitelný a pružný, umí se roztahovat a rozpínat, má vlhkost. Může klást odpor. Umožňuje šířit zvuk, vést teplo a elektřinu. Objasňuje profesor fyziky Emanuel Svoboda. Vzduch a vítr může sloužit člověku technicky jako zdroj energie, pracovní látka motorů, jako pružicí či chladicí látka, jako chemická surovina. Přenáší teplo. Vzduch je prostředí pro leteckou dopravu, shrnuje a poté rozvádí Daniel Hanus z ČVUT. Pak si několik odborníků bere podrobně na paškál znečištění ovzduší. Další autoři se zabývají měřením znečištění, sledováním klimatu a počasí a také tím, jak se vzduch dá čistit. Na závěr přichází vše o ochraně ovzduší: legislativa, státní správa a samospráva, informace o znečištění, věda a výzkum, nevládní organizace...

dovat děj snímků. Knihy a videosnímky jsou na jednotlivých CD vzájemně propojeny. Jak upozorňuje Agentura Koniklec na svých internetových stránkách, „děti a dospělí otevřou prostřednictvím textů bránu k poznání přírodovědných, vědecko-technických a společenských souvislostí čtyř základních živlů. Studenti z nich mohou čerpat informace pro své studium a pro přípravu na zkoušky. Pedagogové je mohou využít jako vynikající pomůcku pro projektové vyučování např. při fyzice, chemii, biologii, hudební i občanské nauce, prvouce a dalších předmětech.“ Aktivity začleněné do uceleného projektu Živly fungují od roku 2000. Patří mezi ně též cyklus informačních kampaní pořádaný ve spolupráci s Českým rozhlasem, školní projekty, vydávání časopisu Živly, internetové stránky Žlutej slon a hledání Tunguzského meteoritu... Více na http: //zivly.koniklec.cz/. Živly jsou propojeny s vysoce sofistikovanou výběrovou vzdělávací aktivitou Sněm dětí ČR, o němž v Bedrníku zase někdy příště... Zde snad bychom ještě měli dodat, že v rámci tohoto projektu Agentura Koniklec umožňuje absolvovat celoroční vzdělávací program Vzduch, lidé a životní prostředí.

I

N

S

P

I

R

A

C

E

JAKÉ BUDE POČASÍ V JABLOŇCE Centrum volného času Jabloňka najdete v Brně-Žabovřeskách. Pořádá kroužky pro děti i dospělé, příměstské a pobytové tábory o jarních a letních prázdninách, pro učitele třeba kurs osobnostního rozvoje či Kamínky z environmentální výchovy akreditované Ministerstvem školství. Pro MŠ a ZŠ jsou v nabídce výukové programy přírodovědné, sociální a sváteční. Jsou to například Babiččina zahrádka – v prostoru vlastní zahrady Jabloňky, Fair Trade – o spravedlivém obchodování, Biodiverzita, Veselý dvoreček – o domácích zvířatech, Ptačí strom, Broučci, Al a Ola ve škole – o dřevinách, Koblížek na výletě – po biotopech lesa a louky, Co nepatří do popelnice, Les a roční období, Jabloňka – o ročních obdobích, Společenství hmyzu či program Jaké bude počasí. Z výukového programu Jaké bude počasí vám představujeme variantu pro mateřské školy a 1. třídy základních škol. Nemusíte se bát jej využít ani pro děti s handicapem či děti zvláštních škol. Program seznámí děti se základními meteorologickými pojmy Dále se věnuje vlivu počasí na lidi a zvířata, ovlivňování počasí člověkem (ozonová díra, skleníkový efekt). Jako pomůcky používáme obrázky s meteorologickými jevy, globus, látku, venkovní teploměr, větrného kohouta, kulisy a maňásky do pohádky O zlém draku Freonovi, lahvičky od voňavek s pístovým rozprašovačem, spreje s freonem, ochranné doplňky chránící před sluncem – kšiltovky, klobouky, sluneční brýle, opalovací krémy, tričko s rukávy. Tak už se pěkně usaďte, dnes si budeme hrát na počasí Co je to vlastně počasí? Můžeme pomoci otázkou. „Jak je dnes venku?“ Ukazujeme si obrázky s různými druhy počasí, určujeme roční období a zkoušíme si pojmenovat, co na obrázcích vidíme - duhu, déšť, mlhu, vítr, sníh, bouřku. Starší děti mohou doplnit, co všechno se dozvědí z předpovědi počasí v televizi. Proč potřebujeme znát předpověď počasí? A jak se dříve předpovídalo počasí, když nebyla televize? Dříve lidé více chodili do přírody a více ji sledovali. A tak podle chování některých živočichů či rostlin věděli, že přijde déšť – květiny se před deštěm zavírají, mravenci schovávají… Teď vyskočte a trochu se protáhneme Děti se rozptýlí po třídě: představte si, že jsme na procházce, svítí sluníčko, je nám krásně. Najednou začíná foukat vítr, musíme se obléknout – přidáváme na sebe další oblečení, ještě zapnout bundu. Vítr je tak silný, že ani nemůžeme jít, a do toho začíná pršet – trochu, pak víc, musíme se schovat – ho-

nem si najděte nějaký domeček. A hele, začíná sněžit, koulujeme se, stavíme sněhuláka, kloužeme se, a už je tu slunce, jdeme na louku – děti si lehnou na koberec a odpočívají. Pojďme si zase chvilku povídat Kde počasí vzniká? Většina dětí odpovídá, že na nebi nebo obloze. Ukážeme dětem globus a na něm

pevniny a vodstva. Pak globus obalíme látkou – látka představuje plynný obal naší Země – vzduch. Množství vodních par ve vzduchu určuje množství oblačnosti. Kde se vezme mrak? Povídáme a kreslíme koloběh vody v přírodě. (Pro malé děti jej můžete připravit jako vymalovánku nebo domalovánku.) Sluníčko na Zemi svítí a zahřívá vzduch. Teplý vzduch je lehčí a stoupá nahoru, na jeho místo se nasouvá vzduch studený. Vý-

POHÁDKA O DRAKU FREONOVI

volně podle Vity Ostrava)

Na začátku ukážeme dětem globus, vysvětlíme, co to je, a obalíme ho látkou – tj. ochranná ozonová vrstva. Sluníčko svítí na Zemi, ale má dobré a zlé paprsky. Dobré nás zahřívají, zlé ubližují všemu živému. Peřinka nás před těmi zlými paprsky chrání. Dále používáme loutky a kulisy dle svého uvážení. Na té planetě bylo království, v něm vládl král a měl hodnou dceru. Ten král měl taky mnoho mudrců a rádců a ti stále vymýšleli nové věci, aby se lidé v království měli dobře. Jednou vymysleli takový plyn, dali mu jméno freon. A ten plyn uměl spoustu věcí. Poháněl třeba pěnu na holení pro pana krále nebo voňavky pro princeznu. Uměl krásně rozprášit lak na vlasy. Dokonce ho zavřeli do lednice a tam chladil potraviny. Pak vymysleli hračky a aby byly krásně nafouknuté, zase zavolali na pomoc freon. Všem se to moc líbilo, jen ne Freonovi. On to totiž nebyl jen tak obyčejný plyn, ale drak. A už toho měl dost. Řekl si, že uteče. Kde mohl, kde byla nějaká dírka, tam utekl. Zpočátku byl malý, ale čím ho bylo víc, tím byl silnější. Stoupal oblohou až nahoru k peřince a přemýšlel, co zlého by lidem udělal. Až potkal zlé paprsky od sluníčka: „My víme, jak škodit, když nám pomůžeš, můžeme se spojit a uděláme velkou zkázu.“ Jak řekli, tak udělali. Drak Freon prokousal v peřince velkou díru a tou se zlé paprsky spustily na Zem. Najednou začaly usychat květiny, zvířata i lidé byli nemocní. Snažili se chránit, nosili sluneční brýle, natírali se krémy s ochranou proti sluníčku, přidali trička, kšiltovky i klobouky, ale nic to nebylo platné. Pan král povolal mudrce a rádce. Ti zkoušeli zašít díru v peřince nejprve obyčejnými nitěmi, ale nepomohlo to. Pak vzali stříbrné i zlaté, pořád nic. A tak král slíbil svou dceru a půl království tomu, kdo je zachrání. Dlouho se nikdo nehlásil, až jednoho dne přišel chytrý Honza. Ten vyčetl v moudrých knihách, že je potřeba pochytat plyn freon. A tak všechny ty přístroje a lahvičky dovezli do speciální továrny a ten plyn zlikvidovali. A drak Freon od té doby tak zeslábl, že už škodit nemohl. Ještě někdy zazlobí zlé paprsky, a tak lidé nosí čepice a brýle, ale jinak je v království zase veselo. To proto, že se chystá svatba. A peřinka? Ta se zahojí sama, když už ji nemá kdo kousat.

6

I

měnou teplého a studeného vzduchu vzniká proudění – vítr. Množství oblačnosti (vodní páry v ovzduší), vítr a teplota vzduchu (roční období) jsou základní faktory vzniku počasí. Počasí působí na lidi i na živočichy Pozorováním v přírodě můžete poznat, jaké bude počasí. Mravenci pilně pracují – hezky, schovaní – bude pršet. Ptáci létají nízko – déšť. Zavřené květy – déšť. Když mlha stoupá, bude špatné počasí, klesá – pěkné. Ale i lidé působí na počasí Tím, že znečišťují vzduch, nemůže planeta fungovat tak, jak má. Povídáme si o skleníkovém efektu, jeho vzniku, škodlivosti, následcích, jak mu předcházet… Povídání o ozonové díře, proč vznikla, co je ozón, freon, co způsobuje, ohrožení lidí, jak se chránit a jak chránit Zemi. Využijeme ke hře ochranné doplňky. Ukážeme dětem lahvičky od parfému a sprej, vysvětlíme vhodnost výrobku. Certifikace „ohne CFC, CFC free“ – bez freonů.

N

S

P

I

R

A

C

E

Rozmary počasí Povodně, sucho, bouřka. Co je a jak vzniká a co se nesmí za bouřky dělat. Kde je vhodný úkryt, kam se nesmíme za bouřky schovávat. Starší děti naučte nejdůležitější telefonní čísla – první pomoc, hasiči, policie. A teď je ten správný čas na něco praktického

Meteorologické jevy – nelze měřit – duha, červánky, jinovatka… Meteorologické veličiny – lze měřit – vítr, množství srážek, teplota… Oblak je masa vodních kapiček či ledových krystalků ve vzduchu. Jsou různé druhy oblaků. Děti snadno poznají bouřkový. Blesk je ohromný elektrický výboj, který vzniká v oblacích. Čerpat můžete také z této literatury:

Udělejte si s dětmi tabulku na sledování počasí, umístěte venkovní teploměr a „větrného kohouta“. Po určitou dobu s dětmi sledujte a zapisujte změny počasí. Zemská atmosféra je nezbytná pro zachování života na Zemi

John Malam – Země (Slovart) Vladimír Vondráček – Minimum o počasí (Olympia) Hnutí Duha – Globální změny klimatu (leták) Eva Klímová – Obrázková encyklopedie Země (Kartografie Praha) Pohodu za sucha i za mokra přejí

Atmosféra nám poskytuje kyslík k dýchání, chrání nás před slunečními paprsky a umožňuje vznik počasí. Skládá se ze 76 % dusíku, 21 % kyslíku a 3 % tvoří směs plynů argon, oxid uhličitý, neon, helium, metan a vodní pára. Počasí je okamžitý stav atmosféry v daném místě.

Radka Čáslavová a Hela Peterlíková, CVČ Jabloňka Brno CVČ Jabloňka, Kroftova 64, Brno- Žabovřesky, tel. 549 216 248, e-mail [email protected], www.ddmhelceletova.cz/jablonka

KYSELÝ DÉŠŤ V TEREZE měřítku) není vůbec zanedbatelný, znamená totiž pětkrát nižší obsah rozpuštěných vodíkových iontů. Tento pozitivní trend nastal v důsledku odsíření tepelných elektráren, tzn. snížení emisí oxidu siřičitého. Do popředí zájmu se tak dostávají rostoucí emise oxidů dusíku z dopravy a významným znečišťovatelem zůstávají lokální topeniště spalující pevná paliva. To se projevilo i v našich výsledcích. Nižší hodnoty pH

naměřili účastníci na Vysočině, na Mělnicku, Českokrumlovsku a Klatovsku. Oproti předchozímu roku byl v roce 2004 zaznamenán mírný pokles pH. K tomuto nepříznivému vývoji mohla vést skutečnost, že po zdražení plynu přešla část domácností zpět na spalování uhlí. Výsledky naměřené účastníky projektu Kyselý déšť lze považovat za spolehlivé, protože měření byla prováděna standardi-

7

podzim 2004

podzim 2003

podzim 2002

podzim 2001

podzim 2000

podzim 99

podzim 98

podzim 97

jaro 97

podzim 96

jaro 96

podzim95

pH

jaro 95

Ve školním roce 2004-2005 probíhal už po třinácté projekt Kyselý déšť. Účastnilo se ho 154 skupin. Ve sdružení Tereza jsme ve spolupráci s Českým hydrometeorologickým ústavem vyhodnocovali 186 záznamových karet od 112 skupin. Účastníci projektu se prostřednictvím různých aktivit a vlastních měření seznámili s kyselostí jako chemickou vlastností látek. Dozvěděli se více o jejím dopadu na zdraví, přírodu (lesní, půdní a vodní ekosystémy) a životní prostředí každého z nás. Hlavním úkolem účastníků bylo provádět denní měření kyselosti srážek zachycených ve vlastnoručně vyrobených sběračích. Dešťové srážky v neznečištěných oblastech mají přirozeně slabě kyselé pH (5,6) díky oxidu uhličitému, který se do srážek dostává při jejich průchodu atmosférou. V oblastech znečištěných činností člověka (spalování za vzniku oxidu siřičitého a oxidů dusíku) však může klesnout až na pH 3. Kyselost srážek v České republice sledovaná účastníky projektu již od roku 1995 se stále snižuje. Hodnota pH vzrostla z průměru 4,53 v roce 1995 na 4,92 v roce 2004, jak ukazuje graf. Rozdíl půl stupně pH (uváděný v logaritmickém

I

zovanou metodou pomocí velmi přesných indikátorových pH papírků. Také rozložení škol účastnících se projektu umožnilo dobrý celkový odhad vývoje kyselosti v České republice. Svědčí o tom také shoda s průměrnými hodnotami z profesionálních stanic automatizovaného imisního monitoringu AIM. Listopadový průměr těchto měření byl 4,89, zatímco průměr našich studentských měření 4,92.

N

S

P

I

R

A

C

E

Tradiční listopadové měření kyselosti srážek pokračuje, ačkoli Kyselý déšť již od tohoto školního roku není koordinovaným projektem. Sdružení Tereza již výsledky projektu nevyhodnocuje, ale vede účastníky k samostatnému vyhodnocování a získávání dalších informací. Pomůcky, metodika a pracovní listy k samostatnému provedení projektu jsou zájemcům k dispozici jako projektová sada Kyselý déšť. Její součástí je také manuál

k používání webových stránek programu GLOBE. Na jeho stránkách www.globe.gov jsou veřejně přístupná studentská měření pH srážek ve formě mapových a grafických výstupů, které mohou sloužit k porovnání s vlastními výsledky. Připravila Mgr. Katka Čiháková, Sdružení Tereza, www.terezanet.cz

Jak na vzdělávací programy – týdenní projektové vyučování

KDO MŮŽE, POMŮŽE... Ve Speciálních školách v Turnově v rámci ekologické výchovy pravidelně pracují s Bedrníkem a právě jeho prostřednictvím se rozhodli podělit o zkušenosti ze svých ekoaktivit. Jejich stěžejním prvkem je projekt Kdo může, pomůže. Druhý projekt, který začnou realizovat na jaře, je projekt Školní zahrada – návrat přírody. Speciální školy v Turnově zahrnují speciální školu, pomocnou školu, speciální mateřskou a základní školu při nemocnici v Turnově, třídu pro děti s kombinovanými vadami, školní družinu. Nabízejí systém komplexní péče o mentálně postižené včetně dětí a mládeže s kombinovanými vadami, logopedickou péči, speciálně pedagogickou diagnostiku a tvorbu individuálních vzdělávacích programů a konzultace při jejich realizaci. Na stejné adrese působí Speciálně pedagogické centrum, které poskytuje služby pro děti, školy a rodiče.

V rámci ekologického projektu Kdo může, pomůže... se v naší škole uskutečnilo týdenní projektové vyučování, jehož cílem bylo seznámit děti s některými ekosystémy, naučit je vnímat přírodu, jíž jsme součástí, a především nebýt lhostejní ke stavu našeho životního prostředí. První den této ekologické akce jsme prožili v nedalekých Sedmihorkách. Děti se pod vedením odborníků z CHKO seznámily s chovem domácích zvířat a u rybníka Bažantník poznávaly rostliny a vodní živočichy. Druhý den byly pro žáky vytvořeny tvůrčí dílny. Děti jednotlivými dílnami postupně procházely, pracovaly s různými přírodními materiály, u kterých se snažily vnímat barvu, vůni a tvar. Výsledkem práce byla různá zvířátka z hoblin či paletky ozdobené přírodninami. V jedné z dílen byl naaranžován „kousek“ lesa. Děti se zde dozvěděly o nenahraditelnosti stromů, uvědomily si, jak se rostliny, zvířata a lidé navzájem potřebují, jak je naše Země postupně zahlcována odpadky, kterých každým dnem přibývá více a více. Seznámily se s pojmem recyklace a samy si v dílně třídily odpad podle pravidel. Poté si ve skupinách vyrobily do svých tříd z krabic a krabiček barevné nádoby na separovaný odpad. Dílna s názvem Kamínky byla dílnou

relaxační. Se zavřenýma očima se děti seznamovaly s tvarem malých oblázků či velkých kamenů. Povídaly si o řekách a potůčcích, které po staletí kamínky obrušují. Porovnávaly barvu, povrch, velikost kamenů vylovených v řece s kameny, které byly přivezeny od moře. Na závěr si žáci měli možnost vybrat „svůj“ kámen, který jim byl nějak blízký či jinak příjemný a při poslechu meditační hudby se snažili verbalizovat své představy.

Další den byla pro žáky zajištěna exkurze do čistírny odpadních vod. Děti měly možnost poprvé v životě sledovat procesy, které odpadní vody čistí. Toto čištění se provádí sledem několika různorodých procesů: nejdříve se odstraňují hrubé unášené látky, látky plovoucí na hladině a látky sunuté po dně koryta, poté je voda zbavena jemných suspenzí, nejčastěji usazováním, a nakonec látek mechanickou cestou těžko odstranitelných. V závěrečné fázi celého procesu děti neskrývaly údiv nad tím, jak relativně čistá voda se do řeky Jizery vypouští. Po návratu z exkurze čekal děti na zahradě další úkol v podobě třídění odpadků. Zvládly to na jedničku. Opékáním buřtíků jsme výuku ukončili. Poslední den probíhal opět ve znamení dílen. Jedna z nich s názvem Najdi svůj strom se uskutečnila na školní zahradě. Úkolem dětí bylo se zavázanými očima prozkoumat vybraný strom a fonendoskopem poslouchat oběh mízy. Vnímání smysly dětem pomohlo

8

I

uvědomit si, že stromy jsou živými organismy. V naší dílně se žáci poučili o tom, jak chránit naše lesy, jací nepřátelé lesy ohrožují, jaký by byl život bez stromů a co můžeme a co nemůžeme každý sám za sebe pro naše lesy udělat. V dílně Rybičky se děti seznámily s nejznámějšími rybami ze sladkých a slaných vod. Z vrbových proutků a provázků si rybičku samy vyrobily a na závěr si vyzkoušely svoji trpělivost při lovení rybiček z papíru.

N

S

P

I

R

A

C

E

Děti měly radost nejen z vlastního výrobku, ale i z „úlovku“. Mravenčí království byl název poslední dílny. Při vstupu do tohoto království si děti nasadily na hlavu čelenku, která představovala mravenčí tykadla a dětmi zvolená mravenčí královna si ozdobila hlavu korunkou. K motivaci posloužila Knížka Ferdy Mravence od spisovatele O. Sekory, plyšový mravenec, ale i živé exempláře mravenců

lesních. Postupně se žáci seznámili s životem mravenců a s jejich společenstvem, se způsobem rozmnožování a i s tím, jak významnou úlohu hrají tito tvorové v lesních ekosystémech. Formou dramatizace si děti předvedly život v mraveništi. Pochopily, že mraveniště je velmi promyšlená a důkladně organizovaná stavba, která má své zákonitosti. Dokázaly mravence popsat i nakreslit. Závěrečným zpestřením byla společně zazpívaná Mravenčí ukolébavka od Z. Svěráka a J. Uhlíře. Průběh a výsledky této akce potvrdily, že šlo skutečně o mimořádně úspěšný projekt, který přispěl k praktickému poznání, jak důležitá je součinnost živých organismů (rostliny, zvířata, lidé) s neživými prvky (např. voda, vzduch) a že bez této součinnosti by život na Zemi nemohl dále pokračovat. Současně tento projekt napomohl k rozvíjení dětské komunikace, představivosti, tvořivosti a týmové práce. Bc. Michaela Jírová Foto autorka Speciální školy Turnov, Sobotecká 242, 511 01 Turnov. Tel. 481 322 774, fax 481 322 774, e-mail [email protected], www.zvs.turnov.indos.cz

EKOLOGICKÉ OBJEVY ROKU NA ZLÍNSKU Hlavním tématem konference byla Environmentální výchova jako průřezové téma školního vzdělávacího programu. Zúčastnilo se téměř 100 pedagogů, pracovníků středisek ekologické výchovy, členů neziskových organizací, zástupců krajského úřadu Zlínského kraje, zástupců obecních úřadů, podnikatelských subjektů, novinářů a dalších milých hostů. Program pokračoval referáty Příležitosti a řešení školního vzdělávacího programu od RNDr. Dáši Zouharové ze školy v Podomí, Systém a podpora environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty ve Zlínském kraji od Ing. Jaroslava Hrabce z Krajského úřadu Zlínského kraje a Výstupy pilotního monitorování stavu a zázemí EVVO ve Zlínském kraji od Pavla Vrby z téhož úřadu. Byla též již tradičně vylosována organizace, která získala sadu materiálů na podporu EVVO v hodnotě 2500 Kč. Další program byl věnován dvanácti pracovním dílnám, které v tomto roce premiérově probíhaly ve dvou blocích. Pro účastníky konference byly připraveny praktické náměty a zkušenosti pro zpracování a naplňování

školních vzdělávacích programů v mateřských a základních školách, ukázky vzdělávacích programů, aktivit, projektů a pomůcek. V programu konference byl dán prostor i prezentacím, nabídkám a projektům škol, středisek ekologické výchovy a dalších subjektů. Hlavním pořadatelem konference je Stálá oborová konference environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty (SOK EVVO) Zlínského kraje ve spolupráci s Krajským úřadem Zlínského kraje, odborem životního prostředí a zemědělství, Alcedem – domem dětí a mládeže ve Vsetíně a Střediskem služeb školám Zlínského kraje Zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků. Konference byla finančně podpořena z rozpočtu Ministerstva životního prostředí a Krajského úřadu Zlínského kraje. Byla pořádána v rámci projektu Metodika a realizace komplexní ekologické výchovy v regionech (M.R.K.E.V.), který je koordinován členskými organizacemi Sdružení středisek ekologické výchovy Pavučina. Iva Koutná Upraveno (red) 9

Největší osobností ekologické výchovy ve Zlínském kraji se stal v roce 2005 Milan Orálek z Ochránců přírody Valašské Meziříčí. A to zcela oficiálně. Byl totiž jmenován touto osobností v rámci V. ročníku Ceny za rozvoj environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty ve Zlínském kraji. Tuto cenu vyhlašuje Stálá oborová konference environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty. Letos ji udělila v deseti kategoriích. Kromě osobnosti získal cenu ještě ředitel školy, školského zařízení, školní koordinátor ekologické výchovy, komunální politik či pracovník veřejné správy, podnikatel, škola, nezisková organizace, ale také rodina, projekt realizovaný na území Zlínského kraje a „objev roku“ v oblasti environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty – jednotlivec nebo organizace. Nominováno bylo 63 osobností, škol a školských zařízení, subjektů a projektů. Ocenění získalo 20 z nich. Ceny se předávaly během V. krajské konference Trvale udržitelná škola, která se konala v rámci XXX. ročníku mezinárodního festivalu Týká se to také tebe v listopadu 2005 v Uherském Hradišti.

I

N

S

P

I

R

A

C

E

JÁ & PES Každoročně 4. října se slaví Světový den zvířat na počest Sv.Františka z Assisi, který celý svůj život zasvětil péči o nemocná a opuštěná zvířata. Traduje se, že k nim měl velmi blízko a dokázal s nimi dokonce i mluvit. Tento den je zároveň dnem jeho úmrtí v roce 1226. Od roku 1931 se svátek slaví po celém světě. Asociace zastánců odpovědného vztahu k malým zvířatům (AOVZ) připravila k této příležitosti projekt oslavy Světového dne zvířat 2005 – žáci základních škol vytvářeli kreslený příběh na téma Já & pes. V rámci této akce vytvářelo téměř 850 dětí na 26 základních školách z celé České republiky kreslený příběh, v kterém měly popsat svůj vztah k pejskům. Jako nejlepší a nejzajímavější byly nakonec vyhodnoceny práce prvňáků a druháků ze ZŠ Malšova Lhota, dále 2.A ZŠ Bellova v Praze-Petrovicích a 2.B ZŠ Anto-

nínská v Brně. Vítězné třídy získaly jako cenu videorekordéry. Vzhledem k vysoké kvalitě zúčastněných prací se porota rozhodla udělit také zvláštní cenu školní družině v Liptálu za

zcela jedinečně zpracovanou, velkou malovanou galerii pejsků, kterou můžete navštívit na internetových stránkách www.aovz.cz. „Oslavou Světového dne zvířat se podařilo udělat radost nejen dětem, které se zábavnou formou něco nového přiučily, ale pomoc se dostala i k opuštěným zvířátkům v útulcích,“ říká místopředsedkyně AOVZ, RNDr. Magdalena Hrabcová, PhD. Stejně jako v minulosti byl i tento ročník zaměřen na vztah dětí a malých zvířat. Projekt Já & pes se skládal ze dvou částí – návštěvy některého ze zvířecích útulků v ČR a vytvoření samotného kresleného příběhu. V průběhu návštěvy domovů pro opuštěná zvířátka, kde žáci prvních až třetích tříd měli možnost seznámit se s jejich provozem a psími a kočičími obyvateli, předali také téměř 900 kilogramů krmiva pro pejsky a kočičky. Krmivo, stejně jako ceny pro vítězné třídy, do soutěže věnovali partneři projektu – Pedigree a Whiskas. V dalších dnech pak měly děti za úkol vypracovat, společně se svou třídní učitelkou, kreslený příběh. Celou tvorbu příběhu i návštěvu útulku třídy dokumentovaly, fotografie můžete nalézt na našich internetových stránkách AOVZ. Tyto akce mají upozornit na problematiku společného soužití malých zvířat a lidí. AOVZ, která je pořádá, je nevýdělečné sdružení předních odborníků z různých vědních disciplín, které si klade za cíl šířit a prohlubovat myšlenky pozitivních vlivů soužití lidí se zvířaty. V České republice působí již více než devět let a je členem mezinárodního sdružení IAHAIO. Tomáš Buzek AOVZ, Americká 35, 120 00 Praha 2. Tel. 603 145 548, e-mail [email protected], www.aovz.cz

10

P R O M Ě N Y Co je a kde se vzal

VZDUCH, KTERÝ DÝCHÁM

Co dýchal Anaximenes a co my Ačkoli je složení vzduchu relativně značně ustálené, dnes dýcháme jiný vzduch, než dýchali antičtí filozofové. Historicky zcela nedávno do složení atmosféry povážlivě zasáhl člověk. Zejména ve druhé půli 20. století rychle stoupá podíl příměsí z exhalací, jako jsou oxidy síry a dusíku, fluór, chlór a jiné. Atmosféra dnes obsahuje přibližně o 30 % víc oxidu uhličitého, o 145 % víc metanu než v době Anaximenově. V přízemních vrstvách nepříjemně páchnou emise z některých průmyslových podniků, z aut a dokonce i z domácností. Velmi nebezpečné znečištění ale nemusí být cítit, třeba radioaktivní částice. Do vzduchu jsme během posledního století začali zprvu bezstarostně ve velkém vypouštět látky, které příroda vůbec nezná, jako jsou freony poškozující ochrannou

ozonovou vrstvu. Při spalování odpadů, ale i uhlí a dřeva za nízkých teplot vznikají vysoce toxické dioxiny známé z velké ekologické havárie v italském Sevesu. Jejich koncentrace v ovzduší jsou tak nízké, že donedávna nebyly ani zjistitelné – řádově pikogramy. Dioxiny však v prostředí dlouho setrvávají, tedy se kumulují. Bývají součástí prašných částic, s nimi se dostávají na zem nebo do potravin. I vzduch doma, ve školní třídě nebo jiné místnosti mívá horší kvalitu, než bychom si přáli. Zdrojem znečištění tu nejsou jen emise z vnějšího prostředí či tabákový kouř, ale také kamna na pevná paliva, stavební materiály, koberce a jiné podlahové krytiny, kosmetika a čisticí prostředky, dezinfekce. Při celkem běžné lidské činnosti, jakou je natírání, dokonce mohou vzniknout i takové nebezpečné látky, jako je bojový plyn fosgen.

Co je tedy čistý vzduch? Encyklopedie Universum říká, že obsahuje „pouze nepatrné množství znečišťujících příměsí; v současnosti se ve střední Evropě vyskytuje pouze ve vyšších polohách Alp a v některých pobřežních oblastech...“

Londýnský smog Dramatickou změnu ve znečišťování vzduchu spustila průmyslová revoluce. „Nejstarší dochované zmínky o stížnostech na znečišťování ovzduší ‚smrdutým zápachem z uhlí‘ pocházejí z Anglie 14. století, kdy se začalo uhlí používat k vytápění,“ uvádí Helena Kazmarová v publikaci Vzduch jako jeden z živlů. Angličtí panovníci se už před několika sty lety pokoušeli omezit znečištění vzduchu v Londýně přísnými zákazy topení uhlím. Zákazy nepomohly, dřevo už pro tehdejší lidskou spotřebu energie nestačilo. Lokální znečištění se zhoršovalo... V prosinci 1952 se v Londýně usadila nehybná hustá mlha prosycená dýmem. Během týdne ve městě podlehlo na 2000 lidí chorobám dýchacích cest a krevního oběhu. Takové a ještě horší situace Londýňané znali již z dřívějška. Podle této nejslavnější z roku 1952 ale zimní smog – smoke and fog, směsice mlhy a kouře – dostal název londýnský. Právě tato ekologická katastrofa byla totiž dobře zdokumentována. V londýnské nemocnici Svatého Bartoloměje měřili obsah kouřových částic, jako jsou jemný popel a saze, a oxidu siřičitého ve vzduchu. Koncentrace dosáhly několika miligramů na kubický metr. Obdobná smogová situace je zaznamenána i předtím, třeba z Glasgowa, kde při ní v roce 1909 zemřelo na tisíc lidí. A kolem poloviny 20. století zažila i další města obdobné koncentrace dýmu a oxidu siřičitého. Paradoxem je, že v roce 1952 se kvalita ovzduší už poněkud zlepšovala, i když v té době byl Londýn stále ještě závislý na uhlí. V nové politické a sociální situaci po válce ovšem veřejnost přestala být netečná k hroznému znečištění

Bioklimatologové rozlišují spoustu druhů vzduchu: arktický a rovníkový, čistý a znečištěný, kontinentální, lesní, mořský, půdní, stájový, suchý, vlhký... Zdroj: One Planet Many People, UNEP, Nairobi 2005 (foto NASA) 11

„Ze vzduchu vše vzniká a do něho se zase rozkládá,“ napsal před dvěma a půl tisíci lety řecký filozof Anaximenes. Při dnešním stavu poznání nás pojetí vzduchu jako pralátky už asi neuspokojí. Anaximenes ale vystihl, že vzduch je „hmota“ podobné podstaty jako hmatatelnější látky a uvědomoval si další vlastnost vzduchu – proměnlivost. Kdysi – řekněme na počátku – byla atmosféra Země velmi podobná té na Venuši. Žádný kyslík. Prvotní atmosféra byla směs oxidu uhličitého, vodíku, hélia, metanu, sirovodíku a dalších nedýchatelných plynů… Vývoj na obou planetách se pak lišil. Na Venuši převládl uhlík, na Zemi vznikla atmosféra bohatá na dusík a kyslík. Podstatné bylo, že na Zemi vznikly oceány. Z vody začal před nějakými 2,5 miliardy let vzcházet život. Zázrak fotosyntézy podporoval přibývání kyslíku v atmosféře a rozvoj života na souši... Vzájemná součinnost pevné země, atmosféry, vody, energie Slunce a biologického života. Z hlediska vesmírného času už jen „krok“ k dnešnímu vzduchu, který – někdy s rozkoší, někdy ale i s pocitem odporu – nadechujeme, aby prostupoval naše tělo.

P

R

O

M

Ě

N

Y

PRŮMĚRNÉ ZASTOUPENÍ HLAVNÍCH SLOŽEK ČISTÉHO VZDUCHU, JEJICH PŘIBLIŽNÁ DOBA SETRVÁNÍ V ATMOSFÉŘE A ZMĚNY V SOUČASNÉ DOBĚ. Střední zastoupení [v %]

Plyny

Střední doba setrvání v atmosféře

Současná změna [v % za rok]

Dusík (N2)

78

106 let

Kyslík (O2)

21

103 let

Argon (Ar)

0,9

–

Vodní pára (H2O)

variabilní: 0–3

8–10 dní

0,035

500–200 let

Metan (CH2)

0,00017

7–10 let

+1

Vodík (H2)

0,00006

–

+0,6

Oxid uhličitý (CO2)

+0,4

Oxid dusný (N2O)

0,000033

130 let

+0,3

Oxid uhelnatý (CO)

4–20.10-6

0,4 roku

+1–2

10-6–10-5

Ozon (O3) týdny až měsíce

+1,5

-5

měsíce

-0,5

10-8–10-6

3 dny

Oxid siřičitý (SO2)

10-7–5.10-5

3 dny

Oxidy dusíku (NOx)

10-8–5.10-5

3 dny

-7

50–150 let

troposférický stratosférický Amoniak (NH3)

-5

10 –5.10

Freony (CFC)

10

Kyselé deště

+5-10

10-7–5.10-6

PAN Těkavé organické sloučeniny (VOC)

10-5–10-4

Zdroj: I. Hůnová, S. Janoušková, Úvod do problematiky znečištění venkovního ovzduší vzduchu. Po tragické londýnské smogové situaci události dostaly spád. Zvláštní zprávu o smogu připravila parlamentní komise vedená sirem Beaverem. Následoval zákon o čistém ovzduší, který podnítil nahrazování dýmající uhelných ohnišť efektivnějším spalováním. V následujících letech se však bohužel hlavní metodou jak „čistit“ vzduch stala výstavba vysokých komínů v naději, že se emise lépe rozptýlí. K přijímání emisních limitů, které by ekonomicky ovlivnily v prvé řadě průmysl a energetiku, vládl značný – politický – odpor. Ve zmíněné nemocnici Svatého Bartoloměje však profesor Lawther na základě dokumentace londýnského smogu popsal, že vždy, když vzrostou koncentrace oxidu siřičitého přibližně na 500 µg/m3 a koncentrace kouřových částic na 250 µg/m3, je ohrožováno lidské zdraví. Tím bylo na světě vodítko pro určování emisních limitů. V následujících letech pak už různé země přijímaly různé normy kvality ovzduší. V Evropě byly emisní limity zavedeny až pod vlivem příkladu zákona o čistém ovzduší, který přijaly v roce 1970 Spojené státy, jimž se pochopitelně nevyhnuly ekologické problémy rozvinutých ekonomik. V roce 1979 doporučila svůj standard pro kvalitu vzduchu Světová zdravotnická organizace.

Evropské a další ekonomicky rozvinuté země dštily k nebi nejvíc síry právě ve druhé polovině 20. století, vrchol nastal v 80. letech 20. století. Už asi od koncentrace 2,62 µg/m3 je oxid siřičitý cítit. Jeho vdechování ve větších koncentracích dráždí dýchací cesty, vede k bronchitidám, zánětům spojivek, dlouhodobé působení k chronickým zánětům průdušek. Podle současných imisních limitů, které platí v ČR a jsou ve shodě s evropskými normami, je maximální přípustná koncentrace oxidu siřičitého z hlediska ochrany lidského zdraví v průměru za jednu hodinu 350 µg/m3. Z hlediska ochrany přírodních ekosystémů se uvádí limit v ročním průměru 20 µg/m3. Za jeden z „vrcholných okamžiků“ historie znečišťování ovzduší nejen v Česku můžeme označit leden 1982, kdy byla v Praze průměrná denní koncentrace 3 193 µg/m3 oxidu siřičitého.

Oxid siřičitý Výraznou součást londýnského smogu tvořil oxid siřičitý. Právě jemu se mezi všemi škodlivými emisemi dlouho věnovala výsadní pozornost. Do ovzduší se dostává při spalování uhlí či ropy, v menší míře při spalování plynu. Síra je jejich častou a významnou příměsí.

Strhující vědecko-politický „příběh“ oxidu siřičitého vypráví Arne Semb v publikaci Pozdní poučení z včasných varování: princip předběžné opatrnosti 1896-2000, kterou vydala Evropská agentura pro životní prostředí v Kodani. Studie se jmenuje Oxid siřičitý: od ochrany lidského zdraví k ozdravování vzdáleného jezera. Velký nárůst emisí oxidu siřičitého byl během šedesátých let v Evropě vyvolán rostoucí spotřebou energie. Ve městech se v té době už dýchalo o něco lépe, protože u hlavních zdrojů emisí, tepelných elektráren, se stavěly stometrové a ještě vyšší komíny. Tím se ovšem problém pouze přesunul jinam. V roce 1968 švédští výzkumníci, kteří od poloviny 50. let sledovali u rostlin přísun ži-

IMISNÍ LIMITY PRO OCHRANU ZDRAVÍ PLATNÉ V ROCE 2005 Znečišťující látka SO2 PM10 NO2

Doba průměrování

Hodnota imisního limitu [µg.m3] LV

1 hod.

350

24 hod.

125

24 hod.

50

kalendářní rok 1 hod.

40 200

kalendářní rok

40

Pb

kalendářní rok

0,5

CO

max. denní 8h klouzavý průměr

Benzen

kalendářní rok

10 000 5

Zdroj: ČHMÚ, www.chmi.cz

12

P

Život v pekle V 50. letech 20. století se spouštěla největší devastace lesů na evropském kontinentu – v Krušných horách. V 70. letech se rozšířila na celé trojmezí Česko – Polsko – Německo. Zatímco na vrcholcích Krušných hor odumírání lesa probíhalo 15-20 let, v Jizerských horách a Krkonoších 10-15 let, v Orlických horách už jen 7–10 let. Oslabeným lesům v Beskydech stačilo jen prudkého ochlazení na přelomu let 1978-79, aby zdejší porosty odumřely prakticky jednorázově. Extrémní znečištění ovzduší zejména v Krušnohoří představovalo jen jeden, byť podstatný faktor, poslední kapku, která ekologickou katastrofu v lesích spustila. V 70. a 80. letech 20. století hromadně umíraly stromy i na dalších místech Evropy.

O

M

Ě

N

Y

Teorie o mechanismech poškozování a hynutí stromů se lišily: přímé působení znečišťujících látek, okyselování půdy, nedostatek hořčíku... Prohlášení lesníků z Göttingenské univerzity o postižených lesích a následné články v časopisu Der Spiegel získaly pozornost veřejnosti. Na nejzdevastovanější území v Evropě, kde byly zaznamenány nejvyšší koncentrace a ukládání kyselých sloučenin síry z ovzduší a jehož součástí bylo české Podkrušnohoří, se po sametové revoluci přijela podívat nejedna zahraniční celebrita včetně britského

čištění ovzduší se v době, kdy očividně v jeho důsledku hynuly lesy, podařilo začít vyjednávat na půdě Evropské hospodářské komise OSN. Posléze se ve spolupráci začal dálkový přenos znečištění monitorovat v rámci Programu pro monitorování a vyhodnocování dálkového přenosu znečišťujících látek v Evropě (EMEP) a v roce 1977 následovala Úmluva o dálkovém znečištění ovzduší přesahujícím hranice států (CLRTAP), která v rámci EHK OSN deklarovala úmysl emise redukovat. Československo ji podepsalo v roce 1984.

Metoda vysokých komínů byla jasným příkladem toho, jak zákonodárci odmítali přijmout následky, které přesahovaly meze bezprostředních, viditelných dopadů. následníka trůnu. Tzv. Černý trojúhelník, The Black Triangle, proslul celosvětově. Působivé satelitní snímky zachycují Černý trojúhelník v letech 1975 a 2000 v atlasu změn životního prostředí One Planet Maney People, který v roce 2005 vydal Program OSN pro životní prostředí. Americký environmentální historik J. R. McNeill oblast vymezuje geograficky šířeji – Drážďanami, Prahou a Krakovem – a pojmenovává ji jako The Sulfuric Triangle. Ovzduší v Praze a dalších velkých městech v srdci Evropy nebylo o nic lepší. Obrazně shrnuto: Žili jsme v pekle...

Veřejnost, trh, politika, věda Na nebývalé znečišťování ovzduší ve druhé půli 20. století a na sílící ekologické vědomí reagovaly v souvislosti s ropnou krizí v roce 1973 naftařské a energetické společnosti. Jejich reakce asi byla efektivnější než reakce politiků, protože firmy si byly vědomy obchodní příležitosti a potenciálních zisků z přechodu od pevných paliv k ropě a plynu. Změněnými technologiemi začali naftaři odstraňovat až 70 % síry v surové ropě. Odsiřovat se začalo i v uhelných elektrárnách a například Francie situaci řešila příklonem k jaderné energetice. Problém, a to především politického rázu, byl s blokem komunistických států. Vysoká energetická náročnost průmyslu se sytila především spalováním nekvalitního uhlí. Důsledkem bylo, že emise oxidu siřičitého stouply v Československu, NDR a Polsku mezi léty 1960 a 1985 desetinásobně. Jen samy tyto země tehdy produkovaly více oxidu siřičitého než všechny ostatní v severozápadní Evropě dohromady. Politické vztahy mezi Východem a Západem byly v době studené války napjaté. Ale právě v oblasti dálkového přenosu zne-

Kritická zátěž „V tomto stadiu již bylo v pohotovosti veřejné mínění i tisk. Kyselé deště a zabíjení ryb ve vzdálených jezerech a řekách byly identifikovány v Severní Americe stejně jako v Evropě,“ píše Arne Semb. Veřejnosti bylo ohrožení zřejmé, řešení zůstávalo na bedrech politiků a vědců. Panovaly obavy, že snížení emisí oxidu siřičitého by nemuselo viditelně situaci zlepšit, a to by ohrozilo důvěryhodnost environmentální politiky. Nicméně v roce 1985 tzv. Třicetiprocentní klub severských zemí, Nizozemí, Švýcarska a Rakouska a západního Německa vypracoval protokol k úmluvě o dálkovém znečištění, který zavazoval ke snížení emisí síry o 30 %. Racionální základ pro jednání poskytla koncepce kritické zátěže. Je to, stručně řečeno, nejvyšší přípustná míra ukládání škodlivých látek v důsledku lidské činnosti, tedy například síry a dusíku, která ještě nemění ekosystémy nepřijatelným způsobem. Kritická zátěž se zjišťuje pomocí výzkumů půdy či chemického složení vody. Pro Evropu byly zpracovány na počátku 90. let 20. století mapy kritických zátěží, při jejichž překročení hrozí nebezpečí nevratných změn. Koncepce kritické zátěže pomohla při vyjednávání nového, přísnějšího protokolu CLRTAP v roce 1994, který nejen zamířil k dalšímu snižování emisí oxidu siřičitého, ale také posunul důraz na vzájemné vztahy mezi znečišťujícími látkami, jako jsou oxidy dusíku, čpavek a těkavé organické látky, eutrofizací z dálkového přenosu dusíku a utváření fotochemického smogu.

Kompromisy... Při vyjednáváních bylo nutno minimalizovat nepříznivé dopady emisí a zároveň co nejspravedlivěji rozdělit ekonomické náklady

13

vin z dešťové vody, upozornili, že srážky jsou stále kyselejší. Byla tu zřejmá souvislost mezi stoupajícími emisemi SO2 přenášenými daleko od zdroje a okyselováním řek. K tomu, že problém vyvolal velký zájem, přispěla kreativní prezentace vědeckých zjištění pro veřejnost. Upozorňovala, že emise síry například z Británie pravděpodobně způsobují úbytek ryb a poškozování lesů ve Skandinávii. Emise se staly problémem mezinárodním, politickým a ekonomickým. Do věci se vložila OECD a řada výzkumníků, významnou roli sehrál Norský institut pro výzkum ovzduší. Přibylo důkazů, že emise jedněch států poškozují ekosystémy a ekonomiku druhých států. Odpor ke změnám byl však pochopitelně velký. Vypočítávalo se, že ekonomické škody nejsou takové, aby se vyplatila omezující opatření v průmyslu. „Cena rybích populací nebyla v ekonomickém smyslu vysoká,“ píše Arne Semb. Studie OECD z roku 1981 však dokládala, že škody způsobované emisemi na budovách a stavebních materiálech vyvolávají náklady srovnatelné s cenou za omezování emisí pomocí odsiřování. Od 70. let 20. století byl kyselý déšť všeobecně považován za hlavní ekologický problém. Emise ze spalování mění vodní srážky na kyselinu sírovou nebo dusičnou, zkrátka na směs kyselin, s pH nižším než 5,6. V ČR se pH dešťové vody pohybuje kolem 4,5. Kyselými dešti byly zasaženy velké části Evropy, severní Ameriky, Asie… Takové srážky snadněji vyluhují z půdy živiny a toxické látky, například těžké kovy. Začaly měnit podmínky v celých ekosystémech, jako jsou jezera a řeky ve Skandinávii či Kanadě, horské lesy. Ve Švédsku začaly nevládní organizace společně vydávat odborný časopis Acid News, který má mezinárodní renomé a vychází dosud.

R

P

R

O

M

Ě

N

Y

Kritická zátěž okyselováním v Evropě 1980-2000, odhad pro rok 2010. Bílá místa znamenají, že kritická zátěž překročena nebyla, čím tmavší, tím vyšší stupeň překročení kritické zátěže. Zdroj: P. Elvingson, Ch. Ågren, Air and the Environment, The Swedish NGO Secretariat on Acid Rain, Göteborg 2004

na realizaci technických a dalších opatření. Cena za „absolutní“ vyčištění vzduchu byla nereálně vysoká. Arne Semb však ve své studii trpce konstatuje: „...jakákoli činnost byla zahajována až na základě důkazů nade všechnu rozumnou pochybnost... Ke změnám mohlo dojít, až když byl problém povznesen na mezinárodní úroveň... V průběhu časné historie znečišťování oxidem siřičitým a kyselých dešťů byl přístup předběžné opatrnosti naprosto nepřítomný především proto, že zákonodárci byli schopni tento problém chápat pouze do určité míry. Metoda vysokých komínů byla jasným příkladem toho, jak odmítali přijmout následky, které přesahovaly meze bezprostředních, viditelných dopadů.“ Za důležitý moment, který záležitostmi pohnul, se považuje vstup Evropské hospodářské komise OSN do vyjednávání a také tlak německé strany Zelených. Klíčový byl „vynález“ koncepce kritického zatížení. Už se nemusely donekonečna dokazovat škody způsobené kyselými dešti. Stačilo relativně jednoduše rozhodnout, do jaké úrovně ukládání síry ještě nenastávají viditelné chemické změny ve složení půdy. Byl to způsob, jak se racionálně vypořádat s nejistotami ohledně dopadů na životní prostředí. Také kolaps komunistických režimů ve střední Evropě se spojuje s neefektivním rozvojem spotřeby energie a jeho katastrofálními ekologickými důsledky.

Arne Semb si všiml též, „že velice významnou vzdělávací úlohu ve schopnosti obyvatel Evropy pochopit plné dopady emisí látek znečišťujících ovzduší hrají populace pstruhů a lososů, přestože z ekonomického hlediska nejsou významné“. Chce tím říci, že v současné Evropě lidské soucítění s ostatními živými tvory může být silnější argument než peníze?

...a výsledky Evropané se tedy přes všechny komplikace dohodli... Na konci 20. století byly emise oxidu siřičitého ve Skandinávii nižší o více než polovinu v porovnání s maximem v roce 1980, v britských městech koncentrace klesly o více než 70 %. Také kyselá jezera a řeky podle norské studie na konci 90. let vykazovaly pomalé, ale soustavné zotavování a v téže době se zdálo, že životaschopnost lesů se začíná obnovovat. Za světový unikát se někdy označuje snížení emisí v Česku. V roce 1985 u nás celkové emise oxidu siřičitého byly 2 161 tisíc tun, v roce 2001 už „jen“ 251 tisíc tun. Český odsiřovací „zázrak“ přišel do značné míry jako vedlejší produkt politicko-ekonomických změn. Ohromující procenta úspěchu jsou částečně „výsledkem“ extrémního objemu emisí v době vrcholného znečišťování, dále přispěl propad výroby v důsledku politického převratu a restrukturalizace těžkého průmyslu. Podstatné

bylo i zavedení nových zákonů přibližujících se západoevropské normě a český stát také investoval hodně do zlepšení životního prostředí, na čelném místě do snižování emisí síry. Přes všechny úspěchy Česká republika se svým imisním poškozením lesů patřila na přelomu tisíciletí stále mezi nejpostiženější země Evropy. Zdravotní stav málo poškozených lesů se dokonce nadále mírně zhoršoval. Jinou cestou šli v USA. V rámci programu Acid Rain zavedli obchodování s emisemi SO2. V celých Spojených státech se ho účastní přes 2000 velkých, především energetických zdrojů emisí. „Systém se v praxi osvědčil a jeho výsledkem byla nejen velmi výrazná redukce koncentrace oxidu siřičitého na celém území USA, ale především to, že této situace bylo dosaženo za značně nižších nákladů než předpokládaly všechny analýzy,“ shrnuje Tomáš Chmelík z MŽP ČR.

Acid Rain 2005 Situaci v oblasti kyselých dešťů důkladně zhodnotila sedmá mezinárodní konference Acid Rain 2005, která se konala v Praze. Zúčastnilo se jí více než 600 vědců ze 40 států světa, kteří konstatovali, že cesta k úplnému odstranění problému je stále dlouhá. Obnova je pomalá a na mnohých místech, jako jsou třeba středoevropské horské lesy, je komplikovaná dalšími faktory. Pokles oxidů dusíku nebyl tak výrazný jako v případě oxidů síry a v automobilové dopravě jejich emise rostou. Mimo Evropu a východ Severní Ameriky znečišťování ovzduší sílí, emise síry a dusíku rychle rostou. Nebezpečí poškození lidského zdraví, sladkých vod a ekosystémů je dnes největší zvláště v Číně, Japonsku a na Indickém poloostrově. Zdejší úroveň emisí z roku 1990 by se mohla do roku 2010 ztrojnásobit. Převládající vzdušné proudění odtud odnáší masy znečištěného vzduchu dále na východ, třeba nad Severní Ameriku, takže pokud prudce se rozvíjející asijské ekonomiky nepřistoupí k podobným opatřením, jaká přijala Evropa a Severní Amerika o 20 let dříve, znovu hrozí problémy s dálkovým přenosem, jaké již severní polokoule zažila.

14

„Za prozkoumáním komplikovaných detailů kyselého deště a jeho účinků jsou roky pečlivé mravenčí vědecké práce,“ říká se v tiskové zprávě z konference Acid Rain 2005, „klíčem k pochopení se stal dobře organizovaný, harmonizovaný a kvalitní monitoring ovzduší, deště, vod, půdy a lesů... Roste obava z role změn klimatu, stejně jako dalších typů narušení ekosystémů a ze synergických účinků několika druhů znečišťujících látek působících najednou. Příběh kyselého deště ukazuje, jak může dobrá vědecké práce sloužit jako základ pro dobrou politiku.“

Vinen prach, ne síra? Některé nové vědecké studie, jak upozorňují čeští vědci Jiří Skorkovský a František Kotěšovec, označují oxid siřičitý pouze za indikátor znečištění ovzduší. Za zvýšení denní úmrtnosti v souvislosti s narůstajícím znečištěním jsou podle těchto studií odpovědné jemné částice prachu, které vdechujeme. Dokonce ani označení „prach“ už dnes nestačí. Můžeme se setkat s řadou pojmů, kterými se rozumí nejrůznější částice rozptýlené v ovzduší, jako například tuhé znečisťující látky, pevný aerosol, tuhý aerosol, polétavý prach, suspendované částice nebo také černý kouř, který vystupoval vedle oxidu siřičitého v londýnské smogové epizodě v prosinci 1952. V běžném životě, například v hlášeních meteorologů, se nyní nejvíc používá pojem prašný aerosol. Je to směs částic původem ze zdrojů jak přírodních tak z lidské činnosti, jejichž velikost se pohybuje od tisícin mikrometru až po viditelná zrnka. Tato směs rovněž obsahuje prach z půdy, emise ze spalování či třeba otěr azbestových brzdových destiček a podobně; to je primární aerosol. Sekundární aerosol vzniká reakcemi různých látek v atmosféře. Bioaerosol se skládá z virů, bakterií, spor, pylových zrn, čili z částic pocházejících z organismů. Vše dohromady vytváří zatím jen málo prozkoumaný mikrovesmír částic vířících v ovzduší. Prašný aerosol je v poslední době předmětem intenzivního výzkumu. „Jemné částice jsou důležité z hlediska vlivu na zdraví, větší částice mají nepříznivý vliv na vegetaci,“ píší v užitečné publikaci Úvod do problematiky znečištění venkovního ovzduší autorky Iva Hůnová a Svatava Janoušková. Při londýnském smogu v roce 1952 se ještě odebíraly vzorky celkového prachu. Dnes už většina zemí přešla od původního měření imisí prašného aerosolu bez rozlišení velikosti na frakci o velikosti do 10 µm (PM10) a je tendence měřit ještě jemnější frakce PM2,5 nebo dokonce PM1. Platí

R

O

M

Ě

N

Y

zřejmě, že čím menší částice, tím významnější dopady na zdraví. Jemný prach se totiž při dýchání dostává až do plicních sklípků a veškeré škodliviny, které aerosol může obsahovat, tak vstupují přímo do lidského těla. Přitom imisní limity zatím v Evropě existují pouze pro prašný aerosol do velikosti 10 µm. Pro nebezpečnější částice menší než 2,5 µm se teprve usiluje o přijetí imisních limitů. (Více v Bedrníku 6/2005.) Čeští vědci především v rámci výzkumného programu Teplice zjistili, že podstatný pokles znečištění ovzduší byl následován poklesem věkově standardizované úmrtnosti. Ale: „Zdá se, že tento optimistický vývoj se zastavil od roku 2001,“ říká Radim Šrám, jedna z vůdčích vědeckých osobností programu. Nepříznivý obrat dává do souvislosti i s tím, že lidé se v reakci na zvýšené ceny energií vracejí k nekvalitním pevným palivům a – co je horší – také ke spalování domácích odpadů. Dalším podstatným důvodem je sílící automobilová doprava. Znečištění se v rámci tohoto rozsáhlého, mezinárodně významného výzkumu měří v Teplicích, Prachaticích a na dvou místech v Praze. Roční koncentrace oxidu siřičitého, které v 80. letech dosahovaly i několika set µg/m3, jsou nyní o dva řády níž a zpravidla není problém s překračováním imisních limitů. Koncentrace jemného prachu do velikosti 2,5 µm (PM2,5) na stejných monitorovacích místech pomalu vzrůstají. Součástí jemného prachu, který vdechujeme, jsou i těkavé organické látky, z nichž řada je karcinogenní. Nejznámější je benzo[a]pyren, jehož koncentrace v posledních letech spíš vzrůstají. Míru zdravotního rizika spojeného s celoživotním vystavením této látce v emisích, pocházejících převážně ze spalování, umějí odborníci vyjádřit matematicky, jak se dočteme v časopisu Ochrana ovzduší č 5-6/2005: „Při 1 200 000 obyvatel Prahy a průměrné roční koncentraci 1,6 ng/m3 benzo[a]pyrenu by v Praze bylo díky koncentraci B[a]P v ovzduší ohroženo vznikem rakoviny navíc 167 lidí.“

Losangeleský smog Ani po zápasu s „pekelnou“ sírou se ale nezmenšila škodlivost ovzduší ve městech. Je jen trochu jiná. Přibylo oxidů dusíku, těkavých organických látek a dalších zdraví ohrožujících látek především z dopravy, která je nadále živelným fenoménem. Pro oblasti s hustým automobilovým provozem je typický letní smog zvaný též losangeleský, fotochemický nebo oxidační. Poprvé byl popsán v Los Angeles. Nejsnáze vzniká v prostředí silně znečištěném výfukovými

plyny za teplého slunečného počasí a bezvětří. Jeho typickou součástí je nadměrné množství přízemního ozonu, který vzniká chemickými reakcemi za přítomnosti slunečního záření z oxidů dusíku a těkavých organických látek. Přízemní ozon – na rozdíl od ozonu v horních vrstvách atmosféry 10−12 km nad povrchem Země – působí jako jed. V předprůmyslové době byla průměrná koncentrace ozonu ve vzduchu 20−40 µg/m3. Dnes se na severní polokouli pohybuje od 80 do 100 µg/m3, za nepříznivých povětrnostních podmínek v létě vysoko nad 250 µg/m3. Člověk může ozon ucítit při horní hranici původní přirozené koncentrace. Díky adaptaci dnes už tuto koncentraci nevnímáme, ale náš organismus na ozon reaguje. Po hodině pobytu v koncentraci kolem 100 µg/m3 přicházejí u některých lidí bolesti hlavy a podráždění očí. Od 200 µg/m3 se aktivuje imunitní systém. Ozon snižuje zemědělskou produkci zejména brambor, vinné révy, hrachu a fazolí. Současné denní průměrné koncentrace ozonu v Evropě jsou více než dvojnásobně vyšší než v padesátých letech. Limitní hodnotu emisí oxidů dusíku a těkavých organických látek, kterou stanovila WHO, překračuje přibližně 95 % monitorovaných lokalit ve Spojených státech a v Japonsku a 90 % lokalit v západní Evropě. Nadlimitním hodnotám ozonu je vystaveno na 330 miliónů lidí v Evropě. Odborné odhady ukazují, že koncentrace budou v Severní Americe a na eurasijském kontinentu nadále stoupat. To jsou údaje ze zemí, kde se znečištění pravidelně monitoruje. Odhady pro velké části světa nejsou dostupné…

Nejhustší monitoring na světě První měření některých znečišťujících látek v ovzduší na našem území jsou již z období padesátých let 20. století. Některá pravidelná měření, především umělé radioaktivity, se provádějí od počátku šedesátých let. Monitorovací sítě pro měření oxidu siřičitého a prachu se začaly budovat především při meteorologických stanicích od konce 60. let a postupně vznikla u nás tak hustá síť na sledování imisí oxidu siřičitého, že co do počtu stanic na rozlohu státu neměla ve světě obdoby. Poté se hlavně rozšiřovalo spektrum sledovaných látek, zdokonalovaly se metody odběru vzorků i chemické analýzy. Dnes zabezpečuje měření znečištění ovzduší v naší republice Český hydrometeorologický ústav především sítí 97 stanic automatizovaného imisního monitoringu. Na měření se podílejí ještě další organizace, například Hy-

15

P

P

R

O

M

Ě

N

Y

Celkové emise hlavních znečišťujících látek do ovzduší v ČR 1990-2003 Zdroj: ČHMÚ, www.chmi.cz

gienická služba. Veškeré údaje se shromažďují v centrální databázi Informačního systému kvality ovzduší (ISKO) ČHMÚ. Centrální laboratoř imisí je umístěna v areálu ČHMÚ Praha-Libuš; často můžeme slyšet hlášení z Libuše v televizních relacích o počasí. Naměřené údaje se nepřetržitě předávají ke zpracování a také se objevují aktuálně na internetových stránkách ČHMÚ. Emise do ovzduší je možné podle druhu, místa a znečišťovatele pohodlně vyhledávat v Integrovaném registru znečištění, který provozuje Ministerstvo životního prostředí na www.irz.cz. Znečištění našeho území a různých lokalit se hodnotí pro jednotlivé škodliviny zvlášť porovnáním naměřených koncentrací s imisními limity. Je i snaha vyjádřit také celkové znečištění ovzduší. V současné době Státní zdravotní ústav používá pro roční vyhodnocení kvality ovzduší index kvality ovzduší sestavený z různých emisí. Výsledky se vyjadřují pomocí kategorií: I. čisté nebo téměř čisté ovzduší, II. mírně znečištěné ovzduší, III. znečištěné ovzduší, IV. silně znečištěné ovzduší, V. velmi silně znečištěné ovzduší. Jiný způsob hodnocení pomocí indexu kvality ovzduší používá ČHMÚ.

Globální smog Od dob slavného londýnského smogu poznání pokračuje a prohlubuje se, a to nejen o emisích, ale také třeba o zákonitostech rozvoje dopravy. To je základní předpoklad, abychom emise postupně mohli snižovat. U některých emisí a v některých částech světa jsme to dokázali. Celkově se však zatím nedá říci, že bychom znečištění atmosféry dostali pod kontrolu... „...vše od starých bot až po akumulátory od auta mizí v ohních, v nichž stoupají k nebi temné chuchvalce dýmu,“ líčí Jaroslav Petr prostředí v hlavním městě Indonésie Jakartě. Zde ovzduší samozřejmě zahušťují především výfuky aut, motorek a autobusů, v nichž se přepravuje 12 miliónů obyvatel města a další 2 milióny dojíždějících za prací. Pro Evropana nepředstavitelné prostředí. Ještě v roce 2001 mělo 35 % žáků základních škol v Jakartě nadlimitní obsah olova v krvi. Jak se technický stav vozidel pomalu zlepšuje, olovo v krvi „nahrazuje“ benzen z bezolovnatých paliv.

Konstantní složkou ovzduší center velkých měst všude na světě je asi také tabákový kouř. Přitom pasivní kouření je už od roku 1993 americkou agenturou pro ochranu životního prostředí EPA označeno za lidský karcinogen kategorie A. Odhaduje se, že samo kouření ročně způsobuje úmrtí kolem 4 miliónů lidí. V městské směsici škodlivin může tabákový kouř reagovat s dalšími látkami. Smog se stal globálním jevem a podstatně mění chemické složení nižších vrstev atmosféry. Před znečištěným vzduchem se nedá utéct ani na pól, ani na Mount Everest. Stačilo jediné století průmyslové civilizace, aby se problém stal globálním. Zhruba čtvrtina světové populace je vystavena potenciálně škodlivým koncentracím oxidu siřičitého, přízemního ozonu a prašného aerosolu. UNEP uvádí, že asi polovina chronických respiračních chorob se dává do souvislosti se znečištěním ovzduší. Dlouhodobé účinky dramatické změny složení vzduchu na lidi a ekosystémy zatím neumíme odhadovat…

To ale neznamená, že se nedá nic dělat. Minuly doby výstavby vysokých komínů, ba i doby, kdy se přednostně nasazovaly na komíny filtry. Dnes se průmysl pomalu zaměřuje na prevenci znečištění integrovanou do všech technologických postupů. A problém emisí z dopravy – a nejen z dopravy – je dnes už možná více než záležitostí techniky záležitostí osobní volby každého jednoho z uživatelů. Jet autem, či nejet? Dát přednost ekologicky kvalitnímu produktu před levnějším a méně šetrným? Nebo se něčeho úplně zříct? Jak řekl kontroverzní Daniel Landa, ve zcela jiné souvislosti, ale působivě: Kdo za to může? Já. Milionkrát já. Hana Kolářová Spolupráce RNDr. Iva Hůnová, CSc., Český hydrometeorologický ústav a Přírodovědecká fakulta UK Praha

16

příloha časopisu Bedrník

VZDĚLÁVACÍ AKTIVITA  KYSELÉ DEŠTĚ ÚVOD

JAK VZNIKÁ KYSELÝ DÉŠŤ

Ve Středisku pro vzdělávání a výchovu v přírodě Chaloupky na Vysočině provádíme už léta s dětmi aktivitu Kyselé deště. Za tu dobu se situace poněkud změnila: Oxidy síry nejsou už, alespoň u nás, největším ohrožením, jelikož došlo k masivnímu odsíření tepelných elektráren. Nastoupil ovšem nebývalý rozmach automobilové dopravy, což má za následek dramatické zvýšení koncentrace oxidů dusíku. Je třeba také upozornit, že znečištění ovzduší nezná hranic, takže to, co probíráme v aktivitě jako zpočátku místní, později jako celoevropský problém, dnes vnímáme jako problém celosvětový – příkladem je hospodářský rozmach Číny. Dětem je většinou třeba při aktivitě sdělit, co je vlastně pH, aby měly představu, v čem spočívá ohrožení kyselými dešti, a rozvést, jak vzniká kyselý déšť.

Při spalování vznikají oxidy. Jelikož většina toho, co spalujeme, je organického původu (uhlí, ropa, plyn, biomasa), což jsou sloučeniny převážně uhlíku, dusíku a síry, vznikají tedy právě oxidy uhlíku, dusíku a síry. O síru jde sice v nejmenším množství, zato však je nejnebezpečnější. (Děti mají představu, co je kyselina sírová, vyslovení názvů kyselina dusičná nebo kyselina uhličitá nevzbuzuje takové asociace.) Jednoduchá rovnice: S + O2 SO2 2SO2 + O2 2SO3 SO3 + H2O H2SO4 POZNÁMKY V roce 2005 se nad tématem kyselých dešťů sešlo 600 vědců z celého světa na konferenci Acid Rain 2005. Konference se konala v Praze, která byla vybrána kvůli historicky nejrychlejšímu snížení oxidů síry v ovzduší. Druhý světový primát držíme už ne tak lichotivý, a to největší úroveň těchto emisí, která stála na začátku řešení problému. Zde se může pro děti zevšeobecnit, že: Hodně se dá udělat pro zlepšení životního prostředí, pokud se státy o to opravdu zasadí. Se změnami k lepšímu je dobré začít co nejdříve. Například poškozování našich lesů stále pokračuje, protože půda prostě už kyselá je a obnova je pomalá. Velkoplošné úhyny lesa, typické pro sedmdesátá a osmdesátá léta, však už přece jen nevidíme.

CO JE pH Děti znají z reklamy pH kůže, ale nemají představu, proč se to uvádí. Jde o to, že pH musí mít určitou hodnotu, aby vyhovovalo živým tvorům, zrovna tak jako existuje např. teplotní rozmezí, ve kterém organismus může přežít, a teplotní optimum, ve kterém vyloženě prosperuje. Stejné je to s hodnotou pH. Uvádíme např. hranice pH, při kterých zaniká život ve vodě: 6,4 - hynou korýši, raci, mlži a další 6,2 - hynou lososi, pstruzi duhoví 5,8 - hynou lipani 5,5 - hynou štiky a okouni 5,1 - hynou pstruzi potoční a úhoři Podobné je to s pH půdy a zánikem rostlinstva a živočišstva na ni vázaného. U půdy jde navíc o vylouhování těžkých kovů působením těchto kyselin (obr. 1).

CO MŮŽE UDĚLAT KAŽDÝ Na závěr s dětmi diskutujeme na téma: Co může udělat každý z nás aneb Možnosti řešení. Že dobré by bylo jezdit méně autem, na to přijdou děti hned. Méně si však uvědomují, že může jít třeba jen o sdílení aut – když už jednou auto jede, aby v něm jelo lidí víc. (Velice se mi líbí Kohákův termín “jednoválec” – auto, kde se válí jeden člověk…) Hledáme souvislost se způsobem života, popřípadě, co je to vlastně pokrok a podobně. Například nám už připadá normální to, co ještě leckdo vnímá jako podivné. Chceme ulehčit život tím, že neštípeme dřevo na topení, ale otočíme vypínačem (se všemi negativními ekologickými důsledky snadného spotřebovávání zdrojů), a pak zjistíme, že trpíme civilizačními problémy a jdeme zvedat činky do posilovny. Když si to ale posuneme do jiného zorného úhlu a podíváme se na Ameriku, která nás zase trošku předběhla, tak tam třeba člověk celý den sedí za stolem, jezdí po eskalátorech, nakupuje z auta, zkrátka ani nevstane. A pak večer obleče sportovní dres a jde na stadion chodit! To připadá divné i nám, že? Jde vlastně jen o kvantitativní rozdíl, rozdíl v tom, kam až jsme “dospěli” a co už považujeme za normální. TOPENÍ DŘEVEM

Uvolňování kovů z minerálů v půdě při různém pH Zdroj: P. Elvingson, Ch. Ågren, Air and the Environment, The Swedish NGO Secretariat on Acid Rain, Göteborg 2004

7

8

9

10

11

12

13

14

žíravý louh silná zásada

6

roztok čpavku

5

mýdlový roztok

4

krev mořská voda

3

mléko neutrální reakce destilovaná voda

akumulátorová kyselina žaludeční šťáva citrónová šťáva ocet pomerančová šťáva

2

čistá dešťová voda

1

víno a pivo

0 silná kyselina

Za druhé (a to i u zmíněné reklamy) jde také o reaktivitu. Aby měly děti představu, uvádíme hodnoty pH (obr. 2), protože děti si představí, že čistá koncentrovaná kyselina sírová vyžere díru, že žaludeční šťávy naleptávají a akumulátorová kyselina taky není něco, co by si nalili do kytiček.

Stupnice pH

Ještě k “ekologičnosti” topení dřevem, které na Chaloupkách propagujeme, kudy chodíme: Při topení dřevem se do atmosféry uvolní jen tolik CO2, kolik by se jej stejně uvolnilo při tlení. Na rozdíl od fosilních paliv, kdy se CO2 ukládal miliony let, my jej teď vrhneme do atmosféry během jednoho lidského života. Při topení dřevem se člověk zahřeje dvakrát – jednou, když dřevo připravuje, a podruhé, když se u něj hřeje. To je poznámka, kterou často utrousíme před dětmi, zejména při týdenních pobytech, kdy si samy připravují dřevo na topení, nebo při aktivitě Vliv tělesné práce na lidské zdraví”, kdy děti samy na sobě zkoumají změny tepu, dechu apod. při řezání kanadskou pilou. A pak třeba ještě otázka: Co takhle nepodporovat čínské hospodářství směřující k obdobným důsledkům (ve svém rozsahu však nesrovnatelným) nákupem levného čínského zboží, které mimo jiné likviduje náš tradiční textilní a obuvnický průmysl? RNDr. Iva Suchá, středisko Chaloupky

-I-

příloha časopisu Bedrník VZDĚLÁVACÍ AKTIVITA  KYSELÉ DEŠTĚ

Připravily Iva Suchá (SEV Chaloupky) a Hana Kolářová. Grafická úprava Petr Kutáček.

KYSELÉ DEŠTĚ

Autorka: Jitka Macháčková Úkol: Ověřit vznik kyselin reakcí vody a oxidů obsažených v dýmu, zjistit rozdíl v šíření škodlivin z nízkého a vysokého komína. Předměty: Chemie, přírodopis, zeměpis. Prostředí: Místnost. Potřeby a materiál: I. Zápalky, zkumavka, uzavíratelná sklenička (např. od dětské výživy), pH-indikátor (rozsah pH 3,8–7,2; lze zakoupit v prodejně pro akvaristy). II. Velká mapa Evropy, mapa České republiky, malé špalíky o průměru 0,5–1 cm, zápalky, vykuřovadlo, „ komín “, ventilátor, popř. starý fén.

MOTIVACE V atmosféře jsou neviditelné vodní páry. Jejich nahuštěním vznikají mraky nebo mlha (což jsou vlastně oblaka vytvořená při zemi). Ale ve vzduchu je také rozptýlen kouř (z továren, aut, domácností), který vzniká při spalování, při němž se látky slučují s kyslíkem a tvoří se oxidy. Některé oxidy reagují s vodní párou v atmosféře a konečným produktem reakce jsou kyseliny.

II. Pokus: Práci s vykuřovadlem (zapálení, dmýchání) provádí učitel. Průběžně může klást otázky dle pracovního listu, žáci mohou podle pracovního listu postupovat samostatně. Pomůcka – vykuřovadlo – je vlastní výroby a určitě není dokonalé. Nepoužili jsme včelařské vykuřovadlo pro jeho velké rozměry. komín kovová trubice ø 3cm, výška 25 cm

gumová hadička kovové kuchyňské sítko

otvor pro přívod dýmu z vykuřovadla dřevěný špalík

skleněný vývod plechovka balónek pro dmýchání

Pro izolaci je plechovka obalená samolepicím korkem (zakoupí se v prodejně s tapetami). Ve vykuřovadle se spaluje usušené ztrouchnivělé dřevo, při jehož hoření vzniká dosti dýmu. Je to přírodní zdroj kouře, tedy žádná „chemie“. Zapalování je třeba si předem nacvičit, výhodné je zapálit kousek troudu v ruce, a pak ho vložit mezi ostatní ztrouchnivělé dřevo do sítka ve vykuřovadle. Vykuřovadlo uzavřít a dmýchat pomocí balónku.

PROVEDENÍ POKUSŮ Použijeme pracovní listy pro I. a II. pokus. METODICKÉ POZNÁMKY

OTÁZKY PRO ROZVINUTÍ ZÁVĚREČNÉ DISKUSE I. Pokus: Spolupracují tři žáci. Jeden žák čte návod a zároveň sleduje práci dvou žáků, kteří provádějí vlastní pokus. Při zapalování je výhodné držet zápalky takto: Škrtnutím o krabičku začne hořet pouze vysunutá zápalka a druhá se zapálí až ve skleničce.

Existují jiné, ekologičtější zdroje energie? Řeší situaci jaderná energie? Potřebujeme opravdu tolik energie? Uveďte příklady šetření energií – v domácnosti, na pracovišti i jinde. Jak souvisí s tímto problémem heslo: skromnější život – krásnější svět? LITERATURA Sawyer J., Jech Č.: Kyselé deště. Publikace WWF, Praha, MŽP ČR, SZN 1990 Plesník J.: Když se řekne životní prostředí. Praha, RP 1989 Hadač E., Moldan B., Stoklasa J.: Ohrožená příroda. Praha, Horizont 1983 Moldan B., Jeník J., Zýka J.: Životní prostředí

- II -

příloha časopisu Bedrník PRACOVNÍ LIST  KYSELÉ DEŠTĚ I.

Vyzkoušej si, jak kyselý déšť vzniká. 1.

Do zkumavky nalij vodu a kápni 3 kapky indikátoru, zkumavku zavři a protřepej.

2.

Porovnej zbarvení vody s indikátorem se stupnicí a zapiš barvu a pH.

3.

Tento roztok vylij do uzavíratelné skleničky (sklenička od dětské výživy).

4.

Zapal najednou 2 zápalky a nech je hořet tak, aby kouř šel do skleničky.

5.

Za několik vteřin zápalky vysuň, skleničku uzavři a řádně protřepej.

6.

Vodu s indikátorem opět vylij do zkumavky a opět zapiš barvu a pH.

Odpověz na tyto otázky: 1.

Který roztok je kyselejší? a)

před pokusem

b) po pokusu

Proč ?

2.

Jaké důsledky mají kyselé deště?

- III -

příloha časopisu Bedrník PRACOVNÍ LIST  KYSELÉ DEŠTĚ II.

Dozvěděli jste se, že jednou z příčin kyselých dešťů jsou kouřící tepelné elektrárny bez odsiřovacích zařízení. 1.

V naší republice byly postaveny největší tepelné elektrárny v blízkosti těchto měst: Most, Chomutov, Kadaň, Sokolov, Teplice, Mělník, Praha, Trutnov, Hradec Králové, Hodonín, Plzeň. Na mapě České republiky umístěte špalíky do těchto míst.

2.

K jednomu z těchto špalíků přilož hadičku s vývodem z vykuřovadla. Zamysli se, v které oblasti jsou lidé kouřem nejvíce obtěžováni.

3.

Toto je situace za bezvětří. Co se děje za větrného počasí? Jaké větry (z kterého směru) převládají na území našeho státu? V které oblasti jsou tímto kouřem lidé nejvíce obtěžováni?

4.

Když začali lidé žijící v okolí protestovat, problém se nejprve řešil jen postavením vysokých komínů. Přilož vývod z vykuřovadla k otvoru v komíně. Co se stalo s kouřem? Na které státy jde kouř?

5.

V tepelných elektrárnách se spaluje nekvalitní hnědé uhlí, které obsahuje až 8 % síry. Spalováním a reakcí s vodou vzniká až kyselina sírová. Ta značně okyseluje prostředí, pokud se kouř z elektráren nečistí. Tento velký problém v mnoha zemích, například v Číně, trvá.

Představ si, že jsi ve vysoké státní funkci, např. jsi členem vlády, tedy můžeš rozhodovat. Jak bys situaci řešil(a)?

- IV -

N Á Z O R Y Anketa

OHÝNKY Z PLASTŮ A NADUŽÍVÁNÍ AUT

Jaké trendy ve znečišťování ovzduší se dají očekávat v místním a globálním měřítku v budoucnosti? Iva Hůnová: Látky, které do budoucna zůstanou určitě klíčovým problémem, jsou zejména suspendované částice a přízemní ozon. Bude velmi obtížné snížit jejich koncentrace pod úroveň imisních limitů, které mají zajistit ochranu zdraví člověka a ekosystémů. (Suspendované částice jsou částice, které v důsledku zanedbatelné pádové rychlosti přetrvávají dlouhou dobu v atmosféře. Je to ekvivalentní pojem k pojmu prašný aerosol.) Helena Kazmarová: Trendy budou závislé na tom, jak se uplatní zdokonalování technologií a tlak na snižování emisí na straně jedné a zvyšování spotřeby, zvláště automobilové dopravy, na straně druhé. Očekávala bych snižování rozdílů mezi „čistými“ a „znečištěnými“ oblastmi. Pro to, jaká bude kvalita ovzduší v místním měřítku, je rozhodující otázkou způsob vytápění. Jindřich Petrlík: Ovzduší člověk znečišťuje celou škálou chemických látek. Za několik posledních let se podařilo výrazně snížit znečištění ovzduší oxidy síry, a to jak z lokálních topenišť, tak z velkých zdrojů. Návratem lidí k uhlí se dá očekávat zhoršení situace. Ve městech i v globálním měřítku je však zřejmě nejtragičtější vývoj znečištění způsobeného dopravou. Ta je původcem i velice nebezpečných polyaromatických uhlovodíků a stále významněji přispívá i skleníkovými plyny. Zastavení tohoto trendu je zatím v nedohlednu. Revoluční přístup Evropské unie k chemické politice promítnutý do nařízení REACH

snad přispěje k omezení emisí některých nebezpečných chemických látek. Radim Šrám: V místním měřítku (zejména Praha, ale i ostatní lokality v ČR) předpokládám zhoršování znečištění ovzduší vzhledem k dopravě a v zimě znečištění z lokálních topenišť, jako důsledek růstu cen zemního plynu. Zda jsou tyto představy reálné, můžeme zjistit až za delší časové období (3–5 let) i vzhledem k meteorologickým podmínkám. Důsledkem bude vyšší počet dětí s nízkou porodní váhou a s tím spojenými funkčními změnami; snížení dýchacích funkcí u dětí, zvýšení počtu chronických bronchitid, zhoubných nádorů plic a pravděpodobně astmatu a aterosklerózy. Milan Váňa: V problematice kvality ovzduší dochází ke změnám priorit. Typickým příkladem je síra, která byla v minulosti chápána jako nejdůležitější polutant, ale v průběhu dvaceti let došlo k významnému snížení emisí síry, což se projevuje ve snižování koncentrací v celé Evropě. Zároveň se ale začaly objevovat i stimuly nové, jako jsou malé atmosférické částice, přízemní ozon, perzistentní organické znečišťující látky (POP) a těžké kovy. Objevují se i stimuly vysloveně globálního významu jako řešení problematiky klimatických změn v souladu se závazkem Kjótského protokolu ke snižování emisí plynů vyvolávajících skleníkový efekt. Jaká opatření považujete za důležitá, aby lidstvo mohlo snížit znečišťování ovzduší na míru, která nebude znamenat nepřijatelné škody? Iva Hůnová: Za zcela klíčovou považuji výchovu a osvětu, která snad i u nás

v budoucnu povede lidi ke změně priorit a odpovědnému chování. S ochranou ovzduší může začít každý sám u sebe. Mezi nešvary, které vedou ke značnému zatížení ovzduší, patří zejména zbytečné nadužívání automobilů ve městech s velmi dobře organizovanou hromadnou dopravou (jako je např. hl. m. Praha), spalování nevhodných paliv a dokonce odpadu v lokálních topeništích, plýtvání elektřinou a samozřejmě kouření. Helena Kazmarová: Vyřešit vyváženým způsobem výrobu a spotřebu energií a získat kontrolu nad chemickými látkami. Jindřich Petrlík: Omezit spalování ropy a dalších fosilních paliv, ale také náhrada nebezpečných chemických látek a výrob méně škodlivými. V rozvojových zemích je důležité omezit především nárůst individuální automobilové dopravy, ale zároveň rychleji omezovat vypouštění ozónosféru poškozujících plynů a podporovat rozvoj energetiky spíše směrem k obnovitelným zdrojům nežli k výstavbě nových uhelných elektráren. Musíme také přehodnotit dosavadní způsoby nakládání s odpady a pokusit se maximum starých věcí použít jako surovinu, a ne se jich zbavovat jako odpadu, který končí na skládkách a ve spalovnách. Obojí zatěžuje ovzduší škodlivinami. Radim Šrám: Je nutné si uvědomit, že znečištěné ovzduší nepříznivě ovlivňuje naše zdraví. Funkční poškození plodu v prvních měsících těhotenství se může projevit zvýšenou nemocností na diabetes, hypertenzi a aterosklerózu až ve středním věku. Proto důsledky současné zátěže budou vidět až za delší období, po desetiletích. Je účelné maximálně snížit užívání pevných paliv a nahradit je ušlechtilými, jako je např. zemní plyn nebo elektřina. Zlepšení kvality ovzduší v pánevní oblasti severních Čech v posledním desetiletí (po rozsáhlé plynofikaci od r. 1995) např. přispělo ke snížení úmrtnosti na kardiovaskulární onemocnění. Milan Váňa: Hlavním cílem odborníků by mělo být předkládání spolehlivých vědeckých důkazů k podpoře, rozvoji a hodnocení politiky ochrany ovzduší. Úkolem 17

Na otázky Bedrníku na téma vzduch odpověděli: RNDr. Iva Hůnová, CSc., vedoucí oddělení hodnocení dopadů a rizik na úseku ochrany čistoty ovzduší ČHMÚ, částečně působí v Ústavu pro životní prostředí, PřF UK v Praze MUDr. Helena Kazmarová, vedoucí odborné skupiny hygieny ovzduší, Státní zdravotní ústav Praha RNDr. Jindřich Petrlík, předseda sdružení Arnika MUDr. Radim Šrám, DrSc., molekulární epidemiologie, Ústav experimentální medicíny AV ČR a Zdravotní ústav Středočeského kraje; studium vlivu životního prostředí na genetický materiál populace. RNDr. Milan Váňa, Ph.D., Český hydrometeorologický ústav, vedoucí Observatoře Košetice

N

politiků je pak využívat tyto výsledky k opatřením na zachování udržitelnosti rozvoje. Příklady v globálním měřítku jsou např. Kjótský protokolu o snižování emisí plynů vyvolávajících skleníkový efekt nebo Montrealský protokol o redukci emisí plynů způsobujících ztenčování ozonové vrstvy. Vybavíte si nějaký moment, kdy vás napadlo, že můžete něco začít dělat jinak, a tím v rámci svých možností omezíte znečišťování vzduchu? Iva Hůnová: K dopravě po Praze zásadně nepoužívám auto, ostatně pokládám to za zbytečné i z toho důvodu, že prostředky veřejné dopravy se lze zpravidla dostat

Á

Z

O

R

Y

na místo určení rychleji, bez zbytečných nervů a ještě si vyšetřit čas na čtení. K ježdění na výlety často používám vlaku, který pokládám za nejekologičtější dopravní prostředek Helena Kazmarová: Používám přednostně veřejnou dopravu a jízdy osobním automobilem omezuji na minimum – podle mě nezbytné. Je pravda, že kritéria této nezbytnosti jsou subjektivní, tedy diskutabilní. Jindřich Petrlík: Ano, řekl jsem si v určitý moment, že už konečně budu investovat na první pohled vysokou sumu peněz do úsporných žárovek. Kromě dobrého pocitu z toho, že spotřebovávám méně elektřiny, mi začaly chodit i daleko nižší účty za elektřinu. Když jsem vyrostl z klu-

kovských let, už mě nelákalo pálení plastů v ohýnku, ať už venku anebo v kamnech. Myslím, že dělat to je opravdu nezodpovědná klukovina. Radim Šrám: Považuji za důležité maximálně omezit kouření, aby děti nebyly vystaveny pasivnímu kouření ani rodiči doma, ani např. v restauracích. Již ve škole by děti měly pochopit, že moderní je nekouřit. Je smutné, že se s tímto názorem neztotožňují čeští zákonodárci. Zdravotní důsledky pasivního kouření jsou obecně známy. Svým příkladem, že moderní je nekouřit můžeme v rámci svých možností úspěšně omezit znečišťování vzduchu. Milan Váňa: Ne. Připravila Hana Kolářová

OSM PROBLÉMŮ ENVIRONMENTÁLNÍ VÝCHOVY Není pochyb, že díky práci skvělých a energických organizací i jednotlivců dosáhla environmentální výchova v naší republice vysoké úrovně. Současně ale není sporu ani o tom, že i sebelepší úroveň je možné dále zvyšovat. Následující text proto není míněn jako negativní kritika současného stavu, spíše jako zamyšlení nad tím, jak směřovat environmentální výchovu k ještě vyšší efektivitě. Předkládám proto k zamyšlení osm problémů, se kterými by se komunita těch, kteří se u nás zabývají environmentální výchovou, měla v následujících letech nějakým způsobem vyrovnat. Text je spíše úvahou než komplexní analýzou a snaží se spíše o podchycení obecných trendů než o naprostou přesnost. Problém první: Když je to o přírodě, je to environmentální výchova Cílem aktivity Cesta do pravěku – výroba zkamenělin [1] je orientovat se pomocí hry v posloupnostech geologických období. Žáci si v ní prohlédnou geologickou mapu, hledají místa nálezů zkamenělin a poté vyrábí ze sádry zkameněliny vlastní. Cílem vzorové hodiny In the zoo [2] je rozšířit slovní zásobu žáků o některé druhy zvířat, procvičení gramatiky a rozvoj spolupráce a postřehu. Žáci srovnávají kartičky s českým a anglickým jménem zvířete, pak procvičují výslovnost a gramatiku čtením jednoduchých vět o zvířatech. Environmentální výchova se zabývá přírodou. Je ale každý program, který se zabývá přírodou, také environmentální výchovou? Zalistujeme-li řadou metodických publikací, najdeme programy, jejichž cílem je například naučit děti, jak se řekne německy rybník, les či louka, změřit výšku stromu na principu jednoduché geometrie, dozvědět se,

kolik procent České republiky pokrývají lesy či naučit se, jaké stromy v lese rostou. Jde o environmentální výchovu, či nikoliv? Podle rozšířeného názoru ano, protože děti si vytvářejí vztah k přírodě tím, že se o ní učí a dozvídají nové věci. To je ale argument velmi problematický, protože děti si nemusí nutně vytvářet kladný vztah ke všemu, o čem se učí, a navíc souvislost mezi znalostmi, jednáním a postoji je obecně velmi problematická (ukazuje se, že znalosti a jednání spolu od určitého stupně nekorelují, vzdělanější respondenti se často chovají k životnímu prostředí hůř než méně vzdělaní). [3] Pokud tedy budeme chápat jako hlavní cíl environmentální výchovy změnu jednání či postojů lidí, může se jednat o programy, které k tomuto cíli nesměřují, a není je proto možné za environmentální výchovu považovat. To neznamená, že by uvedené aktivity nemohly být efektivně využity pro dosahování vzdělávacích cílů biologie, cizího jazyka či matematiky, sporné je jejich využití jako prostředku formování proenvironmentálních postojů a jednání. Rovněž to rozhodně neznamená,

že žádné aktivity o přírodě k těmto cílům nemohou směřovat: důležité je pravděpodobně rozlišování mezi aktivitami směřujícími na jedné straně k dílčím detailům a na straně druhé k porozumění principům fungování přírody či k emocionálnímu formování vztahu k přírodě. [4] Je zjevné, že najít tuto hranici je jednou z výzev environmentální výchovy. Problém druhý: Environmentální výchova má jasné cíle „Cílem environmentální výchovy je 1. posílit naše vědomí a porozumění ekonomické, sociální a ekologické provázanosti v městských i venkovských oblastech; 2. poskytnout každému příležitost dosáhnout znalostí, hodnot, názorů, odpovědnosti a dovedností k ochraně a zlepšování životního prostředí; 3. tvořit nové vzorce chování jednotlivců, skupin i společnosti jako celku vstřícné k životnímu prostředí.“ [5] Podle: Tbilisi Declaration 1977 [online] [Cit. 2004-06-10]. Available at http://www.gdrc.org/uem/ee/tbilisi.html / „Jedna z mých oblíbených definic, která se nedávno objevila, říká, že environmentální výchova je výchova v, o a pro životní prostředí. Kruci, není divu, že jsme se dostali na scestí. S touhle definicí, co vlastně není environmentální výchova? (…) Jak může pomoci vyřešit světové problémy životního prostředí, když budeme říkat environmentální výchova téměř každé aktivitě, ať už se odehrává kdekoliv?“ [6]

18

Z předchozí úvahy je vidět, že problematika stanovení cílů je v environmentální výchově stále podceňována. Jaké znalosti, postoje a dovednosti jsou ale konkrétně potřeba k tomu, aby člověk „našlapoval měkčeji po Zemi“? Zde vstupujeme na velmi komplikovaný terén, který na jedné straně mapují psychologové (vztahy mezi znalostmi, postoji a jednáním), na straně druhé politici (aktuální státní koncepce environmentální výchovy), na třetí filosofie (gnoseologie, ontologie, etika, hledání svého místa na Zemi atd.). Měla by environmentální výchova například sestavovat znalostní kurikula nebo (jak doporučují jiní autoři) by spíše měla nechat výběr témat na studentech a místním kontextu? Měla by se environmentální výchova soustředit na ovlivňování postojů a pokud ano, tak jakých, a odkud k tomu bere právo? Podívejme se pro bližší ilustraci problému na velmi pečlivě zpracované kompetence absolventa programu environmentální výchovy, zpracované Jiřím Kulichem ve Škole pro život [7]. V tematickém okruhu „Postavení člověka v přírodě“ najdeme například „odmítnutí panského postoje člověka k přírodě“ či „citlivý vztah vůči ostatním organismům“. Oproti tomu v okruhu „Vzájemná závislost ekonomického rozvoje a životního prostředí“ se objevuje „chápání pojmů obnovitelné a neobnovitelné přírodní zdroje“. Většinou si málo uvědomujeme, že chápání zvířat a rostlin jako přírodních zdrojů je právě důsledkem panského postoje k přírodě, pro který je typické chápat svět jako skladiště, kterým můžeme disponovat. Budeme-li vycházet z přesvědčení, že každý život má svou vlastní, intrinsickou hodnotu, nemohu s ním současně, řečeno s Kantem, zacházet jako s pouhým prostředkem, tedy zdrojem pro uspokojení svých potřeb. Stejný rozpor může nastat u kompetence „systémové myšlení, systémový pohled na svět“. Jak upozornil Selby, je zde globální výchova „inspirována spíše komplexním počítačovým mechanismem než ekologickým či holistickým porozuměním pojmům“. [8] Nebylo by proto konzistentnější spolu s odmítnutím panského postoje také odmítnout hledisko teorie systémů a používat raději neantropocentrický slovník? Rád bych v této části uvedl, že nemám v úmyslu obhajovat biocentricky orientovanou environmentální výchovu proti antropocentrické či naopak, upozorňuji ale na myšlenkovou nekonzistenci v deklarovaných kompetencích. Druhá rovina problému s definováním cílů je dobře vidět v již citované Škole pro

Á

Z

O

R

Y

život. Přestože publikace obsahuje přehled velmi podnětně zpracovaných kompetencí, řada uvedených vzorových hodin je ignoruje. Zdá se, jako kdyby cíle výchovy byly jakousi abstraktní deklarací, oddělenou od praktických činností – aktivit. Obávám se, že pokud se nenaučíme dívat se na programy jako na prostředky k dosažení konkrétních a předem definovaných cílů, můžeme jen těžko čehokoliv dosáhnout. Problém třetí: Environmentální = ekologická „Pro účely ekopedagogické praxe ve školách a střediscích ekologické výchovy je proto možné (i vhodné) považovat pojmy “ekologická výchova” a “environmentální výchova” za stejnocenné (…).“ [9] Veškeré nálepky a kategorie jsou samozřejmě umělé a existují v závislosti na dohodě skupiny, která je používá. Otázkou je, zda

současný diskurs podporuje kritickou diskusi o fenoménech souvisejících s environmentální výchovou, či nikoliv. Přestože snaha Aleše Máchala, Jiřího Kulicha a dalších předních osobností naší environmentální výchovy směřovala k jednoduchému a srozumitelnému označení této oblasti pedagogické práce, mohla také vést k určitému zastření rozdílů, které v ní jsou. Jestliže je možné různě chápat cíle, je zřejmé, že ani koncepce environmentální výchovy nemůže být jediná. Zdá se, že můžeme rozlišit nejméně 3–5 různých směrů environmentální výchovy, které se od sebe liší vymezením cílů, vhodných prostředků, role učitele a studenta a dalšími zásadními faktory. [10] Přijetí této různosti je asi nezbytné pro vlastní kritickou reflexi environmentální výchovy. Budeme-li považovat směr, ve kterém se pohybujeme, za jediný správný, dostaneme se do těžko řešitelných otázek typu: je globální výchova podmnožinou ekologické výchovy 19

N

N

nebo ekologická výchova podmnožinou globální výchovy? Současně se zde objevují další problémy: řada programů volně kombinuje prostředky z různých škol environmentální výchovy, aniž by si uvědomovala jejich původní kontext. Je ale opravdu možné kombinovat cokoliv s čímkoliv? Techniky hlubinné ekologie s globální výchovou, například? Řada aktivit byla vytvořena s předpokladem svého zařazení do určitého celku, ve vztahu k určitým způsobem chápaným cílům a k prostředí, definovaného určitým pedagogickým východiskem (například konstruktivistickým či jiným). Nehrozí ale, budeme-li používat například simulační hry v prostředí s centrální rolí učitele a žáky v roli příjemců informací, že aktivita prostě nebude fungovat? Pokud například bude jedním z cílů určitého projektu environmentální výchovy přijetí intrinsické hodnoty života, bude nutné volit takovou metodiku, která pracuje s prožitkem a emocemi, dává prostor pro diskusi, nestaví učitele na centrální pozici a používá neatropocentrický slovník. Bude zapotřebí vybudovat ze třídy tým, jehož členové jsou ochotni spolupracovat, naslouchat si a respektovat názor druhého. To volá po specifických prostředcích prožitkové pedagogiky, jako je sestavování Dohody o vzájemném respektování, prostor pro individuální cíle. Naopak bude-li preferovaným cílem předávat znalosti o fungování přírody, může být efektivnější metodika opírající se o tradičněji řízenou třídu s centrálním postavením učitele jako hlavního zdroje informací. Podstatné je uvědomit si, že každé prostředí je vhodné pro jinou skupinu cílů a prostředků: v prvním bude působit trochu nepatřičně výklad, ve druhém zase diskuse. Není v této chvíli podstatné, který z obou přístupů je lepší. Takové srovnání je velmi obtížné už proto, že oba přístupy vycházejí z různých cílů. Podstatné je uvědomění si toho, že jsou (téměř ve všech oblastech) jiné. Pro budoucnost environmentální výchovy může být klíčové právě toto uvědomění si různosti svých cest, naopak jejich násilné spojování může komplikovat potřebnou vzájemnou kritickou reflexi. Výše uvedenými argumenty také nechci říct, že není v praxi možné kombinovat více přístupů dohromady. Samozřejmě to možné je, některé kombinace ale nebudou příliš funkční. Analýza různosti a jejích východisek je předpokladem efektivní syntézy a hledání vlastního stylu environmentální výchovy.

Á

Z

O

R

Y

Problém čtvrtý: Projekt znamená sestavit harmonogram akcí Rád bych na úvod zmínil příklad studentského projektu environmentální výchovy, který jsem hodnotil jako mimořádně nevydařený. Projekt se jmenoval Ekologický výukový program – Naučná stezka a jeho cíle byly: „upevní vztahy mezi přírodním prostředím a společenským, naučí se postupy pro tvorbu optimálního životního prostředí, rozvoj po stránce komunikační a sociální”. Projekt byl určen pro 1. stupeň ZŠ a byl zařazen na naučnou stezku Oldřichovské háje a skály. Podle projektu studenti nejprve měli dostat pracovní list, ve kterém měli propojovat zvířata s příslušným lesním patrem. Následovala debata o typologii lesních pater, přičemž učitel měl připravenou správnou odpověď, kterou měli žáci uhodnout. Dál měli hledat semenáček buku a namalovat si ho. Na další zastávce v pracovním listu hledali chyby v zakreslení místa, kde žijí lesní zvířátka. Odpoledne měli sbírat to, co do přírody nepatří, a třídit odpad. Následovala poznávačka bylin a živočichů podle obrázků. Procházka končila kreslenou reflexí. Projekt či jakýkoliv dlouhodobý plán by měl začít s přesným vymezením cílů. Pokud ale cíle nejsou vymezeny nebo zůstávají v proklamativní obecné rovině (“aby měly děti vztah k přírodě a něco o ní věděly”), nemůže vzniknout žádný funkční celek. Bohužel, celá řada školních plánů environmentální výchovy vypadá podobně: připomínají dort, o kterém kočička s pejskem měli jen velmi matnou představu, a tak sypali do hrnce všechno, co jim chutnalo, např.: „uklízíme okolí školy, jdeme do zoologické zahrady, vybavujeme třídu odpařovači, jdeme na výlet do přírody, učíme se o velrybách, děláme projekt Kyselé deště, vyrábíme recyklovaný papír atd.” [11] Nejde o to, že by jednotlivé aktivity byly špatné, ale spíše o absenci jejich kontextu – zařazení do smysluplného celku, směřujícího k jasně definovaným výchovně vzdělávacím cílům. Jak ale takový smysluplný rámec ve školních podmínkách vytvořit? Zjevně lepším postupem je pokusit se tvořit integrované tematické celky. Například ZŠ v Mostě [12] vybrala pro rok 2003/4 čtyři hlavní témata, která procházela všemi ročníky a předměty, tj. voda, obaly, vzduch, půda. Ale ani takový přístup není dostačující, pokud jasně nedefinuje, jaké znalosti související s vodou by žáci měli mít, s jakými postoji k vodě by měli být konfrontováni, jaké dovednosti související

s vodou by měli získat. Z těchto otázek můžeme také vidět limity tematického přístupu: je například smysluplné mluvit o postojích k vodě odděleně od postojů k jiným složkám přírody? Neměly by tedy výše uvedeným tématům předcházet ještě cíle vyšší úrovně, definující žádoucí postoje k životu, přírodě, sobě atd.? Podle ročního plánu školy odpovídaly tomuto tématu aktivity: sledování teplot, srážek, pH, návštěva Aquadromu, hudební výchova s písničkami, prezentace učební pomůcky – vodního kufříku. Je těžké hodnotit program pouze podle konferenční prezentace a nepochybuji o tom, že se dětem líbil. Není mi ale jasný důvod zařazení uvedených aktivit, je-li jiný než volný výběr z programů, které jakkoliv souvisí s vodou. A to je kritérium až příliš volné. Jan Činčera, Technická univerzita v Liberci Foto Petr Kutáček Poznámky a literatura: [1] Škola pro život. Praha: Pavučina. s. 76-77. ISBN 80-903345-0-4. [2] Item, s. 46-47. [3] v. např. SOUKUP, Petr. ISSP – životní prostředí. Praha: Sociologický ústav Akademie věd České republiky, 2001. 73 S. S. 48-9. ISBN 80-7330-000-1. [4] Zde jsem ovlivněn zejména MATRE, Steven van. Earth Education... a new beginning. Greenville: The Institut for Earth Education, 1999. [5] Tbilisi Declaration 1977 [online] [Cit. 200406-10]. Available at http://www.gdrc.org/ uem/ee/tbilisi.html / [6] MATRE, Steven van. Earth Education... a new beginning. Greenville: The Institute for Earth Education, 1999. P. 47. [7] Škola pro život. Praha: Pavučina. s. 17-19. ISBN 80-903345-0-4. [8] SELBY, David. A darker shade of green: The importance of ecological thinking in global education and school reform. Theory into Practice. Columbus: Spring 2000. Vol. 39, Iss. 2; pg. 88, 9 pgs, [9] MÁCHAL,

Aleš.

Praktická

ekologická

výchova. Brno: Rezekvítek, 2000. ISBN 80902954-0-1. s. 14. [10] Podrobnější analýzu provádím v ČINČERA, Jan. Environmentální výchova: od cílů k prostředkům. Brno: Paido, 2006 (v tisku). [11] volně vybráno z jednoho z propracovanějších školních plánů podle Teacher and education for sustainable development = Učitel a vzdělávání pro udržitelný rozvoj. Praha: Univerzita Karlova, 2004. ISBN 80-86360-42-3. [12] Item, s. 297-300.

20

DIDAKTIKA KDYŽ DRACI HOVOŘÍ S NEBESY

UKÁZKA Z PROGRAMU VZDUCH Čas: teoretická část 2 h, rukodělná část 1 h, terénní část 1 – 2 h, Věková skupina: (3) 4.–5. třída ZŠ Cíl: Žáci poznají význam vzduchu pro život. Uvědomí si, že i oni mohou ovlivňovat jeho kvalitu. Poznají vznik a zákonitosti proudění vzduchu. Poznají, že i jednoduché vlastnoručně vyrobené věci dovedou přinést při hrách radost. Průběh programu: Program Vzduch je tvořen třemi částmi: Prací v interiéru, kde se žáci věnují teorii a rukodělným činnostem, a částí venkovní. I. TEORETICKÁ ČÁST Do učebny vstupuje lektor a hraje na flétnu. Přestane hrát a ptá se žáků, čím to je, že flétna hraje. Děti postupně přijdou na to, že flétna hraje díky vzduchu, který do ní hudebník fouká. Viděl někdo z vás vzduch? Neviděl, a přesto bez něj nemůžeme žít. Vzduch je složen z různých látek, znáte některé? Který plyn je nejdůležitější pro náš život? Je to kyslík. Co by se stalo, kdyby jej bylo ve vzduchu více? Kdyby jej bylo o hodně více, vše by shořelo. Kdyby kyslíku bylo méně? Děti často řeknou, že bychom umřeli… Ve vysokých nadmořských výškách je kyslíku méně, ale lidé nezemřou. Domorodci se přizpůsobili, ale lidé, kteří se zde nenarodili, se rychle zadýchají. Připomeneme filmy, kde žáci mohou vidět funící horolezce jdoucí téměř po rovině. Zmíníme i oxid uhličitý, dusík, vodní páru. Ptáme se dětí, jestli už někdy byly ve skleníku. Je ve skleníku tepleji nebo chladněji než venku? Oxid uhličitý je plyn, který dělá takový skleník na naší Zemi. Vzniká při dýchání, za chodu motoru auta, při hoření.

Všechno lítá, co má peří Vzduch nepotřebujeme jen my lidé, ale také jej využívají živočichové. Víte k čemu? Jistě znáte hru Všechno lítá, co má peří – jmenujeme živočichy využívající ke svému přemísťování vzduch. Necháme také vyjmenovávat věci či živočichy žáky. Když už si děti dost vyhrají a budou vyjmenovány všechny chytáky (létající savci – netopýři, nelétaví ptáci – pštros, tučňáci apod.), přejdeme k další aktivitě. Vítr Pomůcky: vařič, bublifuk, 2 svíčky Navážeme na předchozí aktivitu: Všechno lítá, co má peří. Bublina z bublifuku – lítá? Vezmeme bublifuk a foukneme bubliny. Uděláme soutěž. Kdo ze třídy dokáže bublinu dofouknout nejdále? Foukáme bubliny přes místnost. Jak to, že se bublina přemisťovala? Foukali jsme do ní. Co je to vlastně foukání? Je to proudění vzduchu – vítr. Viděli jste někdy vítr? Vítr jsme neviděli, ale viděli jsme, cítili, slyšeli jeho projevy. Jaké? Šumění stromů, hru flétny, pohyb větví a listů na stromech, páru stoupající z úst. Cítili jsme, jak nás chladí na tváři. Jak takový vítr vzniká? Děti hádají. Nejlepší bude si to vyzkoušet. Zapálíme vařič. Foukneme bubliny nad vařič a pozorujeme, co se s bublinami děje. Stoupají nahoru. Žáky postupně navádíme otázkami? Víte, proč bubliny letí nahoru? Protože teplý vzduch stoupá a vzniká vítr. K proudění vzduchu na zemi, větru dochází tak, že se vyměňuje teplý vzduch se studeným. Teplý vzduch stoupá nahoru a studený vzduch, který je těžší, se tlačí při zemi na místo teplého. Takové teplé výstupné vzdušné proudy vznikají často kolem kopců. Lidé se jich naučili využívat

k zábavě a sportu – paragliding, rogalo, větroň. Necháme všechny žáky postupně fouknout bubliny… Jak dokážeme proudění studeného vzduchu u podlahy a teplého vzduchu u stropu místnosti? Otevřeme dveře a do dveří položíme na práh svíčku, druhou svíčku zvedneme k vrchnímu okraji zárubní. Plamen na spodní svíčce se uklání směrem do teplejší místnosti, studený vzduch proudí u země. Plamen vrchní svíčky se uklání směrem ven z teplejší místnosti, teplý vzduch vrchem utíká pryč. Vítr tedy vzniká výměnou teplého a studeného vzduchu. Už jsme si řekli, že zvětšující se množství oxidu uhličitého vede k oteplování země. Co se tedy bude dít s větry, když bude na zemi stále tepleji? Čím větší teplotní rozdíly, tím silnější vítr může vznikat. Nárůst intenzity hurikánů se dává za vinu globálnímu oteplování, zvýšenému zahřívání tropických oceánů. Využití větru Pomůcky: papír nebo pracovní list, psací potřeby K čemu nám lidem vítr vlastně je? Často nám může nadělat škody. Pokud jej ale dokážeme správně využívat, může nám být dobrým pomocníkem. Ve skupinách necháme žáky vymyslet co nejvíce způsobů využití větru. Doplní do pracovního listu

21

V Terénním středisku ekologické výchovy Vity ve Vlkovicích u Fulneku probíhají pětidenní výukové pobyty dětí. Jeden z programů, který ve středisku probíhá, se jmenuje Živly. Během pobytu se žáci seznamují s jednotlivými živly – zemí, vodou, vzduchem a ohněm. Při různých činnostech poznávají, že bez těchto živlů nemůžeme žít a že si zaslouží náš respekt. Občanské sdružení Vita provozuje tři terénní střediska ekologické výchovy – Tetřev v Moravskoslezském kraji. V každém z Tetřevů můžou žáci, poznat a zažít jiné výukové programy: Vlkovice (Živly, stará řemesla…), Horní Lomná (Znalec Beskyd), Hrčava (tradice, zemědělství…). Více na: www.vitaova.cz.

D

příklady k jednotlivým oblastem: energetika (větrné elektrárny, větrné mlýny), doprava (plachetnice), zábava (pouštění draků), sport (paragliding) atd. Znečištění vzduchu Vzduch je pro nás lidi životně důležitý, ale přesto si jej často nevážíme a znečišťujeme jej. Děti mají za úkol na obrázku krajiny najít místa, kde dochází ke znečištění vzduchu (auta, elektrárna, továrna, spalovna odpadů, rodinné domy, kouřící člověk). Vědět, kde dochází ke znečištění, je důležité, ale důležitější je znečištění co nejvíce snížit. Vyluštěte, jak můžeme znečištění omezovat. ŠETŘI TELE K TŘI NOU JEZ DIT NA KOLEA HROM A DNOU DO PRAVOU TIŘUOKEN DAPDO TIDÍŘT (šetřit elektřinou, jezdit na kole a hromadnou dopravou, nekouřit, třídit odpad) Co můžete dělat společně se svými rodiči? II. RUKODĚLNÁ ČÁST Stavba draka Pomůcky: papír (dáváme přednost reklamním letákům a novinám), špejle, režná nit, lepidlo na papír, nůžky, jehla, barvy na papír Stavíme draka typu psaníčko. Je pro žáky lehce zvládnutelný a i při celkem velkých nepřesnostech létavý. Důležité je u každého draka vyrobit dostatečně dlouhý

I

D

A

K

T

I

K

A

VĚTRNÁ STUPNICE Stupeň km/h název účinek 0 ............................ 1 ......................... bezvětří .........................kouř stoupá kolmo vzhůru 1 ............................ 4 ......................... vánek..............................kouř se lehce uchyluje 2 ............................ 9 ......................... větřík...............................pohybuje se listí na stromech 3 ............................ 15....................... slabý vítr........................pohybují se větvičky 4 ............................ 22....................... mírný vítr.......................pohybují se větve 5 ............................ 30....................... vítr ...................................šumí koruny stromů 6 ............................ 40....................... silný vítr .........................pohybují se koruny a silné větve 7 ............................ 50....................... prudký vítr....................z větví je rváno listí 8 ............................ 60....................... vichřice ..........................ulamují se menší větve 9 ............................ 75....................... bouře..............................ze střech padají tašky 10.......................... 85....................... silná bouře....................vyvracejí se stromy 11.......................... 100 .................... prudká bouře ..............vyvracejí se stožáry a komíny 12.......................... 150 .................... orkán ..............................vyvrací a pustoší vše, kudy projde Zdroj: Pejm, K., 1971: Předpovídáme počasí. SZN Praha

ocas a dobře jej ukotvit. Lektor ukáže postup při stavbě jednoho draka. Při stavbě si povídáme o využití draků v minulosti. (V Číně draky používali k meditaci a ke komunikaci s nebesy. Dodnes jsou velmi oblíbení. V Malajsii používali draky jako strašáky vrabců u rýžových polí.) Ukážeme žákům obrázky čínských, malajských i moderních draků. Žáci nemusí stavět každý svého draka, mohou pracovat i ve dvojicích nebo trojicích. Přehlídka draků Po ukončení stavby uděláme výstavku draků. Můžeme společně s žáky určit nejpěknějšího, nejoriginálnějšího draka.

III. TERÉNNÍ ČÁST Pouštění draků Vydáme se na louku na blízkém kopci pouštět draky. Pokud nefouká a draci moc dobře nelétají, vydrží žáci u pouštění asi 15–30 min. Pak je čas na hry na louce, házení s létajícím talířem, bumerangem apod. Odhad síly a směru větru Pomůcky: kompas, tabulka rychlosti větru Při pouštění draků žáci zjišťují směr větru a odhadují jeho rychlost. Závěr: Během pobytu se žáci při hrách a pokusech učí dávat věci do souvislostí a zjišťují, že není důsledek bez příčiny. Domů z terénního střediska odjíždějí s poznáním, že bez živlu země, vzduchu, vody a ohně není možné žít. Pokud je budou respektovat a správně je využívat, mohou jim přinést mnoho radosti a být jejich dobrými pomocníky. Doporučená literatura: Balej, J., 1994: Draci z celého světa. Magnet-Press, Praha Pejm, K., 1971: Předpovídáme počasí. SZN Praha Pavel Matějka, Vita – občanské sdružení, Středisko ekologické výchovy, Gen. Janouška 4, 702 00 Ostrava. Tel. a fax. 596 616 155, [email protected], www.vitaova.cz Foto Mgr. David Molitor, ředitel školy v Třanovicích

22

D

I

D

A

K

T

I

K

A

MŮŽEME JÍST SNÍH? Chaloupky – středisko pro vzdělávání a výchovu v přírodě pořádá pro 6.- 9. třídy základních škol a střední školy výukový program Člověk, životní prostředí a životní styl. Je to dopolední blok zaměřený na vzájemné propojení a souvislosti mezi životem člověka a jeho okolím. Náplň vychází z učiva biologie člověka. Program je stavebnicového typu. Je sestaven ze čtyř či pěti aktivit, přičemž každá trvá kolem 30–45 minut. Při objedávání programu si školy mohou zvolit aktivity, o které mají zájem. Je to například: Výživa a její vliv na lidské zdraví: praktické poznávání méně známých potravin, zdroje vitamínů, minerálních látek, optimální skladba jídelníčku; Vliv fyzické práce na fyziologické pochody: řezání dřeva kanadskou pilou; Planetární problémy (kyselé deště, kontaminující látky…a další globální problémy lidstva); Přírodní chemické indikátory; Negativní vliv reklamy: kouření a zdraví; Zelené nakupování: jak se rozhodovat s ohledem na přírodu; Vývoj lesa v ČR od doby ledové; Obilí, základ potravy lidstva. S tématem ovzduší souvisí i jedna z volitelných aktivit, kterou představujeme...

Autorka: Jana Zeťková Úkol: Zjistit čistotu sněhu z různých míst. Čas: 40-50 minut Předměty: Přírodověda, přírodopis, pěstitelské práce, zeměpis, chemie (laboratorní práce – filtrace), praktikum z přírodovědných předmětů, ekologické praktikum. Prostředí: Vzorky sněhu odebíráme v zasněženém terénu, další činnost probíhá v místnosti. Potřeby a materiál: Lopatky na odběr vzorku sněhu, označené nádoby na vzorky (vhodné jsou kelímky od Ramy), něco na uložení a přenos vzorků (krabice, koš apod.), hrnce či větší kádinky na roztavení sněhu, funkční kamna, vařič nebo kahan, filtrační papír, nůžky, nálevky, pomůcky

na sestavení filtrační aparatury buď podle učebnice chemie (filtrační kruh, stojan, kádinka), nebo jednodušeji bez stojanu (baňka nebo odměrný válec). Motivace: Kolem nás leží spousta bílého sněhu – vody v pevném skupenství. Přesvědčíme se, zda je sníh opravdu čistý tak, jak vypadá. Zjistěte, zda je sníh z různých míst stejně čistý. Postup: Odeberte lopatkami vzorky sněhu vždy stejným způsobem – do stejné hloubky, abyste mohli porovnat čistotu vzorku. Sníh rozpusťte v čisté nádobě na vařiči. Mezitím si připravte filtrační aparaturu podle obrázku. Filtrační papír si složte a ustřihněte. Filtr vložte do nálevky. Rozpuštěný (ne vřelý) vzorek lijte přes filtr a nechte samovolně protékat.

Filtr nechte oschnout. Porovnejte množství nečistot na filtru u vzorků z různých stanovišť. Poznámky: Je dobré vybrat výrazně odlišná stanoviště. Filtraci se nesnažte urychlovat, abyste neprotrhli filtrační papír. Porovnejte i druh větších nečistot (jehličí, písek…). Filtraci lze provádět s jednou aparaturou, práce se však prodlužuje. Otázky (během probíhající filtrace): Jaké má voda vlastnosti? Doplň názvy různých skupenství vody. Příklady otázek: Dopiš, jakou má voda teplotu tání a teplotu varu. Zkus dopsat k šipkám názvy dějů při změnách skupenství. Kde všude máte doma filtr? Je sníh opravdu čistý? Co se na filtru usadilo? Jak a odkud se nečistoty na sníh dostaly? Může být sníh znečištěný i v neobydlených oblastech a proč? Co řekneš malým dětem, budou-li jíst sníh? Bude filtrovaná voda vhodná k pití? Kde člověk získává pitnou vodu? Jak vzniká v přírodě pitná voda? Který sníh je nejvíce znečištěn a čím? Z materiálů SEV Chaloupky, upraveno (red) Foto Hana Daňková a Monika Chudárková, ZŠ Drásov 23

Čistota sněhu – filtrování rozpuštěného sněhu z různých míst

D

I

D

A

K

T

I

K

A

Jak na vzdělávací programy – průvodce ekospotřebitele

NEJEKOLOGIČTĚJŠÍ JE POUŽÍVAT HLAVU Českobudějovická ekoporadna Rosa vydala v prosinci 2005 třetí, aktualizované a rozšířené vydání brožury Průvodce ekospotřebitele. Krédo brožury zní totožně s úvodním textem nabízeného Průvodce: Používat hlavu! Jednotlivé kapitoly brožurky, která je určena pro běžného spotřebitele, jsme doplnili náměty pro školy ve dvou směrech:

NEJEKOLOGIŠTĚJŠÍ CESTA  POUŽÍVAT HLAVU Zboží a výrobky, které kupujeme, se různě podílí na znečištění prostředí, na spotřebě surovinových a energetických zdrojů. Platí zásada: spotřebovávat co nejméně, ale v co nejvyšší kvalitě. Přitom se do kvality počítá i vliv na životní prostředí. Některé výrobky jsou neekologické už ze své podstaty, například automobil. Ideální ekologický automobil nespotřebovává benzín, nečoudí, je lehký, vyrobený z recyklovatelných materiálů, nehlučí, nezabírá místo v ulicích, nepotřebuje nové široké dálnice, nezabíjí. Tato kritéria splňuje snad jen bicykl, ale zatím žádné auto. Můžeme tedy mít auta, která poškozují životní prostředí více nebo méně, ale v žádném případě auta „ekologická“. Tento princip platí obecněji: ekologické výrobky jsou takové, u kterých jsou minimalizovány negativní vlivy na životní prostředí ve srovnání s obdobnými výrobky. Tak tedy auto s katalyzátorem je lepší nežli bez něho, kotle ústředního vytápění mají různě vysoké emise, nátěrové barvy obsahují různě škodlivé chemikálie, recyklovaný papír je lepší než papír vyrobený z nových surovin. Ekologický spotřebitel tak dává přednost kolu nebo autobusu, svůj dům izoluje, aby protopil co nejméně, natírá jen to, co opravdu musí, a na papír píše z obou stran. Dává si pozor, aby nesklouzl do pasti ekologického plýtvání: když si koupí novou žárovku, která spotřebuje čtyřikrát méně proudu, nenechá ji svítit čtyřikrát déle. V energetice už dávno platí, že nejlepší energie je ta, kterou nebylo nutné vyrobit. Totéž platí o ekologickém chování obecně: nejšetrnější chování vůbec není

prvním z nich jsou náměty pro využití poznatků o ekologickém spotřebitelství pro konkrétní nákupy a provoz školy, druhým pak nápady pro výchovu žáků k uvědomělému ekologickému spotřebitelství. Na konci brožury najdete kapitolu se seznamem doporučených zdrojů, ze kterých lze čerpat více informací. Pro učitele, ekoporadce

a ostatní zájemce připravuje Rosa také semináře.

vidět. Odhodit PET láhev na zem je barbarství, běžné je odhodit ji do popelnice, lepší je vložit ji po zmáčknutí do kontejneru na plasty, výborné je upřednostňovat nápoje ve vratných obalech a nejlepší je nákup balené vody maximálně omezit. Mnohým z nás záleží na kvalitě životního prostředí. Jednáme podle toho, jak vysoko stojí příroda na žebříčku našich hodnot. Spotřební společnost, ve které žijeme, není přírodě příliš přátelská. Přesto, nebo právě proto, tu existují lidé, kteří si chtějí kupovat výrobky poškozující životní prostředí co nejméně – ekospotřebitelé.

vy) některá specifika. Učíme-li děti, že nemají přecházet na červenou, je to poměrně jednoduché; motivací je ve zdraví přežít. Za chyby se platí hned a na místě. Vysoká spotřeba energie a surovin, při stále rostoucí populaci, ohrožuje samu existenci naší civilizace, tj. náš blahobyt, bezpečí a zdraví analogickým způsobem jako zmíněný automobil na přechodu. Zásadní problém je, že riziko je dlouhodobé, velmi pomalu se zvyšující a pro člověka prakticky neviditelné. Navíc jednotlivec může jen zcela výjimečně udělat něco zásadního pro nápravu tohoto problému. Je ale třeba zdůraznit, že dříve nebo později budu mít z ekologického chování zisk. Vždy, když se hovoří o úsporách nebo využití obnovitelných zdrojů či recyklaci odpadů, mělo by se také uvést, jaký zisk to přinese. Nemusí jít vždy přímo o peníze, často je ziskem větší komfort, úspora času a podobné (na peníze těžko převoditelné) hodnoty. Základem pro úspěšnou výuku čehokoli je motivace a cvičení, tj. vědět proč a moci si vyzkoušet jak. Kromě formování hodnotového systému v oblasti společenských věd a konkrétních poznatků v oblasti věd přírodovědných může škola v každodenní praxi ukazovat životnímu prostředí přátelské chování i svou vlastní spotřebitelskou praxí.

VÝCHOVA EKOLOGICKÉHO SPOTŘEBITELE Velká část našeho hodnotového systému se tvoří v rodině a ve škole. Proto je tak často zmiňována nutnost ekologické výchovy na školách, kterou podporuje též Metodický pokyn k environmentálnímu vzdělávání, výchově a osvětě (EVVO) ve školách a školských zařízeních MŠMT ČR č. j. 32 338/2000 - 22. Na školách tak vznikla funkce koordinátora EVVO. Někteří z těch, kteří jí byli pověřeni, stále pátrají a hledají, oč se jedná (na rozdíl od těch, kteří ekovýchovnou činnost vykonávali již před nařízením ze zájmu a dobrovolně), kam, jak a co zařadit do vyučovaní. Navíc jedním z šesti průřezových témat zařazených do Rámcového vzdělávacího programu, na jehož bázi si v současné době každá základní škola připravuje vlastní Školní vzdělávací program, je environmentální výchova (vhodnější název by byl – výchova ke zdravému životnímu stylu, ochraně životního prostředí či výchova k udržitelnému životu a rozvoji). Výchova k péči o životní prostředí má ovšem (na rozdíl třeba od dopravní výcho-

Věra Soukupová, Rosa – společnost pro ekologické informace a aktivity, o.p.s., Nádražní 55, 370 01 České Budějovice. Tel. 387 432 030, e-mail [email protected], www.rosa.ecn.cz

Zdroj: Průvodce ekospotřebitele, Rosa, České Budějovice 2005

24

KALENDÁŘ

6. duben 2006 VÝCHOVA EKOSPOTŘEBITELE Společnost pro ekologické informace a aktivity Rosa pořádá v budově KÚ v Českých Budějovicích seminář pro učitele 2. stupně ZŠ, SŠ, VOŠ ekologického zaměření (taktéž PF), ekoporadce, pedagogy volného času. Lze upravit i pro žáky nižších ročníků. Odborná teoretická průprava ze sociálně-ekonomických a ekologických souvislostí udržitelného života. Témata vhodná pro zařazení do výuky. Šetrný provoz školy, tzv. zelené hospodaření (energie, odpady, šetření vodu, šetrné papírování apod.). Prakticky si účastníci vyzkouší některé aktivity. Rosa, o.p.s., Věra Soukupová, Nádražní ulice 55, 370 01 České Budějovice, tel. a fax. 387 432 030, e-mail [email protected], www.rosa.ecn.cz 7.–9. duben 2006 FÓRUM VÝCHOVY KE ZDRAVÍ Společnost Kalokagathie ve spolupráci s MŠMT a dalšími partnery pořádá v Benešově u Prahy 9. celorepublikový seminář výchovy ke zdravému životnímu stylu. Vzdělávací oblast Člověk a zdraví, její začlenění do školních vzdělávacích programů bude náplní semináře. Vychází z programu WHO Zdraví 21 a navazuje na vládou schválený dokument Akční plán zdraví a životního prostředí v ČR. Výchova ke zdraví v nových kurikulárních dokumentech, drogová scéna v ČR, Dům světla, AIDS, Pedagog v ohrožení, výživa a zdraví, alkohol, tabák, hazardní hry, vzdělávací portál jako podpora kurikulární reformy po půl roce provozu. Certifikáty o účasti. PaedDr. Lenka Kubrichtová, Ke Kurtům 382, 142 00 Praha 4. Tel. 603 257 491, e-mail [email protected] 8. duben 2006 ZVYKOSLOVNÉ PEČIVO Nový rukodělný kurz Slaměnky – tvořivého klubu domu ekologické výchovy Lipka v Brně. Vyzkoušíte si, upečete a odnesete pečivo, které naši předci dělávali na velikonoce a další svátky v roce. Lektor Marie Vašíčková. Slaměnka, Lipka – DEV, Lipová 20, 602 00 Brno. Tel. 543 211 264, e-mail [email protected], [email protected], www.lipka.cz 14. duben 2006 ZELENÝ ČTVRTEK Velikonoční dílny ve Středisku ekologické výchovy a etiky Sever Horní Maršov. Sever, Lucie Vasilevová, 542 26 Horní Maršov 89. Tel. 499 874 326, e-mail [email protected], www.sever.ekologickavychova.cz

14. duben – 3. květen 2006 EKOLOGICKÉ DNY OLOMOUC 2006 Besedy, příroda, krajina, programy pro školy, kultura, výtvarná a fotografická soutěž, výlety, seminář o pedagogice atd. Ekojarmark 1. května na Horním náměstí v Olomouci. Humanitární a ekologické organizace, výstavy, tradiční řemesla, hry pro rodiny s dětmi, divadlo na nádvoří radnice atd. Koncert. Sluňákov, Horní nám.1, 771 27 Olomouc. Tel. 585 513 225, fax 585 513 271, e-mail [email protected], http://www.olomoucko.cz/slunakov/ 22. duben 2006 STAROČESKÉ TRŽIŠTĚ Den Země ve Středisku ekologické výchovy a etiky Sever Horní Maršov. Sever, Lucie Vasilevová, 542 26 Horní Maršov 89. Tel. 499 874 326, e-mail [email protected], www.sever.ekologickavychova.cz 27. duben 2006 EKOLOGICKY ŠETRNÝ PROVOZ ŠKOLY Seminář pořádá Rosa České Budějovice v budově Krajského úřadu. Zaměření na odpady a tzv. „papírování“, obecně možnosti šetrného provozu a hospodaření ve školách (šetření energií, vodou, třídění a prevence vzniku odpadů apod.) a zapojení žáků do těchto procesů, prostřednictvím předkládaných aktivit. Informace využitelné ve výuce. V praktické části si účastníci vyzkoušejí některé aktivity. Exkurze do papíren s odborným výkladem. Účastníci si odnesou materiály použitelné do výuky vztahující se k tématu. Rosa, o.p.s., Věra Soukupová, Nádražní ulice 55, 370 01 České Budějovice, tel. a fax. 387 432 030, e-mail [email protected], www.rosa.ecn.cz 4. květen 2006 OCHRANA ZVÍŘAT V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH Centrum ekologické a globální výchovy Cassiopeia pořádá ve svých prostorách seminář Ochrana zvířat. Seminář je určen pro učitele základních a nižších ročníků středních škol, kteří se zajímají, jak efektivně začlenit problematiku ochrany zvířat do výuky. Každý účastník si kromě užitečných informací odnese praktický manuál vydaný v rámci projektu Vzdělávání, výchova a osvěta v oblasti ochrany zvířat SSEV Pavučina. Seminář je akreditován MŠMT. CEV Cassiopeia, Mgr. Helena Kujanová, Jizerská 4, 370 11 České Budějovice. Tel. 385 520 951, e-mail [email protected], http://www.cassiopeia.euweb.cz 4. květen 2006 EKOLOGICKÁ VÝCHOVA PRO STŘEDOŠKOLÁKY NA ZLÍNSKU Pořádá Alcedo Vsetín s partnery ve Valašském Meziříčí na Zlínsku. Příklady projektů a aktivit, motivace, spolupráce – jak se nám dařilo, výstupy, výměna zkušeností, evaluace. Lektorka R. Skýpalová, Ivana Machalová, Alcedo, Z. Kalandry 1095, 755 01 Vsetín, [email protected], 571 417 704, 737 259 255

11. květen 2006 EXKURZE DO REZERVACE ŘEŽABINEC Pořádá Rosa České Budějovice. Národní přírodní rezervace Řežabinec (okr. Písek) (Natura 2000, ptačí oblast, Řežabinecké tůně). Celodenní exkurze zaměřená na praktické znalosti a aktivity především z oblasti zoologie. Poznatky a dílčí aktivity budou moci pedagogičtí pracovníci využít při své práci ve školách. Součástí exkurze je informace o systému Natura 2000 a chráněných územích ČR. V praktické části o vědeckém výzkumu, ukázka odchytu a kroužkování ptactva. Poznávání živočišných druhů dle pobytových znamení. Účastníci si odnesou informační materiály. Lektoři: zkušený ornitolog Tomáš Had (Rosa) a zoolog Prácheňského muzea v Písku RNDr. Karel Pecl. Rosa, o.p.s., Věra Soukupová, Nádražní ulice 55, 370 01 České Budějovice, tel. a fax. 387 432 030, e-mail [email protected], www.rosa.ecn.cz 16. květen 2006 ŠKOLNÍ ZAHRADY PRO EKOLOGICKOU VÝCHOVU Vzdělávací akce pro učitele na Rozmarýnku, pracovišti Lipky – domu ekologické výchovy v Brně. Představení prvků v přírodní zahradě – bylinková spirála, sluneční past, vodní plochy, divočina apod. Zahrada jako domov volně žijících živočichů. Aktivity pro žáky. Biodiverzita v okolí lidských sídel. Jedlé plevele. Akreditováno MŠMT. Rozmarýnek, Rozmarýnová 6, 627 00 Brno - Jundrov, tel. a fax 541 220 208, e-mail [email protected] 19. – 20. květen 2006 ZELENÁ STEZKA – ZLATÝ LIST 9. ročník regionálního kola přírodovědné soutěže pro kraj Vysočina s doprovodným programem. Účastnit se mohou šestičlenné kolektivy dětí z dětských kolektivů, základních škola a odpovídajících ročníků víceletých gymnázií. Chaloupky, Kněžice 109, 675 21 Okříšky, tel. 568 870 434, e-mail [email protected], kontaktní osoba Iveta Vorlíčková 24. květen 2006 TERÉNNÍ EXKURZE NA PÁLAVU Pořádá Alcedo Vsetín s partnery v Centru ekologické výchovy Pálava. Výukový program Kvakoš – pozorování vodních ptáků na zámeckém rybníku, exkurze do NPR Děvín, diskuse k programům a pomůckám pro terénní výuku žáků. Lektoři – pracovníci Správy CHKO a SEV. Ivana Machalová, Alcedo, Z. Kalandry 1095, 755 01 Vsetín, [email protected], 571 417 704, 737 259 255 26. – 28. květen 2006 JARNÍ EXKURZE DO RYCHLEBSKÝCH HOR Pořádá SEV Chaloupky. Další z řady skvělých jarních poznáním nabitých exkurzí. Opět se vydáme do „mémě známé“ části naší krásné vlasti – Rychlebských a Zlatých hor. Lektor RNDr. Josef Skryja. Chaloupky, Kněžice 109, 675 21 Okříšky, tel. 568 870 434, e-mail [email protected], kontaktní osoba Iveta Vorlíčková

25

29. březen 2006 KONFERENCE ŠKOLA MÍSTO K ŽIVOTU VII. vsetínská pedagogická konference Škola – místo k životu. Pořádá Středisko služeb školám Zlínského kraje a Zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků v Alcedu – středisku volného času Vsetín. Účastníci získají konferenční složku. Ivana Machalová, Alcedo, Z. Kalandry 1095, 755 01 Vsetín, [email protected], 571 417 704, 737 259 255

N A B Í D K A AKCE Den Země „Když se na konci šedesátých let díky americkým kosmickým letům poprvé naskytl nevídaný pohled na planetu Zemi, lidé užasli. (20. července 1969 americký kosmonaut Neil Armstrong byl prvým člověkem, který vstoupil na Měsíc.) Pocity astronautů nad zázrakem křehké modré koule vznášející se v hlubinách černé samoty nalezly odezvu v duších umělců celého světa. Natrvalo poznamenaly poezii, hudbu i výtvarné umění. Zcela nový pohled na naši planetu z vesmíru pomohl v nitru tisíců vyvolat dávno zapomenutý pocit identifikace se Zemí, přispěl ke vzniku toho, čemu dnes říkáme planetární myšlení, a byl jiskrou, která rozžehla globální ekologickou revoluci. Dne 22. dubna 1970 zazněl výkřik volající k záchraně planety tak silně, že jej nebylo možno přeslechnout. 20 miliónů lidí ve Spojených státech amerických se spontánně účastnilo demonstrace, která dala základ tradici svátku Earth Day (Den Země). Demonstraci pořádali studenti dvou tisíc univerzit a téměř desítky tisíc středních škol. Jednotlivé akce nesly tehdy stigmata vzpoury proti establishmentu. O dvacet let později, na konci let osmdesátých, znovu nevídaně stoupl zájem veřejnosti o věc životního prostředí. Spolu s přelidněním, ozonovou dírou, rychlým drancováním tropických pralesů a hrozící změnou klimatu se objevily další problémy, na které reaguje neustále se zvyšující počet lidí. Přibývá myslitelů, vědců, umělců, kteří zpochybňují tradiční hodnoty 19. a 20. století – stále stoupající spotřeba materiálních statků a vzrůstající industrializaci. Stále více důvěryhodných hlasů volá, že civilizace se brzy octne na křižovatce – ba již na ní stojí –, kde bude nutno rozhodnout, kudy se vydat dál. Zda cestou neomezené spotřeby a dalšího drancování přírodních zdrojů, či směrem, který by lidstvo navedl na cestu trvale udržitelného rozvoje – takového, který by neprobíhal na úkor příštích generací.

Zvláštní ocenění ze soutěže Máme rádi přírodu z r. 2005 v kategorii 3. a 4. třída – malba Kouzelný vodní svět

Těmto myšlenkám napomáhá po dvaceti letech vzkříšená tradice Dne Země, na jehož oslavách v roce 1990 se podílelo už více než 100 miliónů lidí ze 140 států světa. Od té doby se vždy 22. dubna konají festivaly, koncerty, pouliční poutě, pochody a vzdělávací akce. Lidé si pokoušejí v tento den připomenout, že modrá planeta je ve vesmíru pravděpodobně jen jedna a nemáme právo ji zničit. Proto se oblékají do zeleného, sázejí stromy a vyvěšují vlajku, na které je podoba onoho prvního snímku pořízeného koncem šedesátých let z kosmické lodi.“ Tak s použitím Českého deníku ze soboty 18. dubna 1992 sepsal Josef Břečka historii Dne Země a uvedl v roce 2005 svou pozvánku na oslavu Dne Země v Praze–Malešicích v rodinné restauraci U Tvrze, dříve zvané U Břečků. Na programu byl komponovaný pořad s přednesem z knihy Johna Matthewse Keltský šaman, básně Karla Tomana a Jana Skácela, vystoupení skupin irského stepur, skotských tanců a dalších umělců v sále vyzdobeném obrazy Jiřího Šrajera. Pořad byl zamýšlen jako příjemné posezení členů Společnosti pro trvale udržitelný život (STUŽ), jejich přátel a dalších milých hostů a byl otevřen veřejnosti. Jak je vidět, Den Země v současnosti není ani jen protest, ani více či méně oficiální akce vládních či nevládních institucí, ale může být i docela příjemnou příležitostí k přátelské sešlosti. O rozsahu Dne Země v globálním měřítku se můžeme přesvědčit prostřednictvím centrální internetové adresy Earth Day Network http://www.earthday.org/. Prostřed-

nictvím této webové stránky může také kdokoli poslat informaci o svých aktivitách do světa. Na http://www.earthday.net/_groups/ Login.aspx. se dá jednoduše zaregistrovat. V Česku se hodně informací o akcích ke Dni Země schází například na stránkách Národní sítě Zdravých měst http://nszm.internet.cz/ cb21/asp/ibrana.asp?id=7137. S použitím pozvánky Josefa Břečky (red)

Lidé v magii přírody Soutěž Máme rádi přírodu Pod heslem Lidé v magii přírody a magie přírody v dílech mladých tvůrců vyhlašují Hnutí Brontosaurus a Ekocentrum Dúbrava Hodonín výtvarnou, literární a fotografickou soutěž Máme rádi přírodu. „Jedním z hlavních cílů soutěže je, jako každoročně, přivést děti a mladé lidi k hledání a nalézání krásy přírody a krajiny, k umění dívat se kolem sebe,“ říká Jana Drábková, hlavní koordinátorka soutěže z Hnutí Brontosaurus. Soutěž má dlouholetou tradici, letos proběhne již dvanáctý ročník. Loni se sešlo téměř 1 300 prací. Letošní ústřední téma soutěže Lidé v magii přírody by autory soutěžních prací mělo inspirovat k zamyšlení nad vztahem člověka k přírodě, nad našim původem v přírodě, nad dávnou úctou a pokorou lidí před Matkou přírodou. Soutěže Máme rádi přírodu se mohou zúčastnit jak děti předškolního věku, tak děti ze základních a středních škol. Dílčí fotografické soutěže se mohou účastnit všichni

26

N

B

Í

D

K

A

jsou na webových stránkách soutěže http:// ekofor.brontosaurus.cz. Zpráva Hnutí Brontosaurus, upraveno (red) Kresba Dušan Gombřík Kontakt: Hnutí Brontosaurus, Orlí 5, 602 00 Brno, e-mail [email protected]

Zpráva Hnutí Brontosaurus, upraveno (red)

STUDIUM

STUDIUM Kontakt na pořadatele: Hnutí Brontosaurus a BRĎO Vlkani, Orlí 5, 602 00 Brno,

Pedagogika volného času

tel. 544 215 585, e-mail [email protected]. Ekocentrum Dúbrava, Červené domky 4A, 621 03 Hodonín, e-mail [email protected]

Ekofór 2006 Po úspěšných předchozích ročnících vyhlašuje Hnutí Brontosaurus třetí ročník obnovené soutěže tvorby vtipných výtvarných a fotografických děl s tematikou životního prostředí Ekofór 2006 aneb S humorem na přírodu pořádanou pod záštitou Ministerstva životního prostředí a Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. Cílem soutěže je především zvýšit zájem veřejnosti o naše společné životní prostředí, ale lze z ní také vyhodnotit, jak lidé vnímají stav životního prostředí v určitém věku. Zvlášť cenné jsou v tomto směru práce dětí. Pro některé školy se soutěž v minulých ročnících stala také náplní pro hodiny výtvarné výchovy, pro oddíly dětí náplní schůzky. Ekofór je možno využít při začleňování environmentální výchovy jako průřezového tématu dle Rámcového vzdělávacího plánu pro základní vzdělávání. Soutěžit je možno ve třech kategoriích: Ještěrka - do 15 let (včetně) - kreslený ekofór, Veleještěr - nad 15 let - kreslený ekofór, Lochneska - věkově neomezená - focený ekofór nebo fotomontáž. Uzávěrka zasílání prací je 14. 4. 2006. Podrobnější podmínky

Fakulta pedagogická Technické univerzity v Liberci rozšíří od akademického roku 2006/ 7 svoji nabídku o nový denní studijní obor určený pro budoucí mimoškolní pedagogy. Jedná se o tříletý bakalářský obor Pedagogika volného času a FP TUL se bude snažit tento obor rozšířit i o formu kombinovaného studia. Získané vzdělání uplatní absolventi například ve školních družinách základních škol, ve střediscích volného času dětí a mládeže nebo ve střediscích ekologické výchovy. O budoucí absolventy budou mít jistě zájem nevládní neziskové organizace pracující s dětmi a mládeží, střediska nabízející programy pro využití volného času dospělých nebo organizace nabízející rozvoj týmu a pracovních kolektivů. „Kromě přípravy na přímou práci s dětmi, mládeží či jinými klienty získají absolventi potřebné vzdělání pro metodické vedení organizací. Toto vzdělání jim umožní získávat finanční prostředky na provoz střediska, orientovat se v existujícím právním rámci mimoškolní pedagogiky, vést pracovní týmy. Budou schopni garantovat bezpečnost nabízených programů i jejich vhodnost pro zvolenou cílovou skupinu,“ upřesnil Jan Činčera z katedry pedagogiky a psychologie FP TU v Liberci. Další informace: Jan Činčera, Ph.D., katedra pedagogiky a psychologie, Fakulta pedagogická, Technická univerzita v Liberci, 1. máje 870/14, 460 03 Liberec 3. Tel. 485 354 295, e-mail [email protected], http://www.fp.vslib.cz/fp/text/budouci/prijimacky/ prihlaska_vs.pdf.

konferencí asociací ve vzdělávání (SKAV) a odborníky z vysokých škol Specializační kurzy pro školní koordinátory environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty (EVVO) působících na úplných základních a středních školách (vyjma škol z hl. m. Prahy). Celkem se uskuteční pět kurzů na různých místech České republiky, každý v rozsahu 250 vyučovacích hodin dle Vyhlášky č. 317/2005 Sb., o dalším vzdělávání pedagogických pracovníků, akreditační komisi a kariérním systému pedagogických pracovníků a dle Standardu DVPP v EVVO. Specializační kurzy budou akreditovány MŠMT a budou probíhat v období od 1. července 2006 do 30. září 2007. Co kurz přinese školnímu koordinátorovi EVVO: základní kompetence a nástroje pro přípravu a realizaci školního programu EVVO a jeho začlenění do školního vzdělávacího programu (ŠVP), kvalifikaci potřebnou pro výkon funkce školního koordinátora EVVO a z toho vyplývající možnost získání specializačního příplatku za koordinační činnost na škole, metodickou podporu nejen během kursu (manuál, konzultace), ale také zapojení do projektu M.R.K.E.V. (pravidelný informační servis, časopis Bedrník apod.), finanční odměnu 5000 Kč za zpracování závěrečné práce (školního programu EVVO) a její poskytnutí do sborníku školních programů EVVO. A co přinese škole: kvalifikovaného školního koordinátora EVVO, materiální podporu EVVO a přístup k aktuálním informacím a kontaktům, ušetřené finanční prostředky za vzdělávání koordinátora, které je v tomto případě plně hrazeno z prostředků Operačního programu rozvoje lidských zdrojů Evropského sociálního fondu. Registrace zájemců o Specializační kurz pro školní koordinátory EVVO: Zájemci se mohou již nyní registrovat na kanceláři SSEV Pavučina. Kompletní informace o místech konání, termínech a další podrobnosti jsou uveřejněny na webových stránkách SSEV Pavučina.

J. Kočárková, upraveno (red) Júlia Sokolovičová, koordinátorka projektu

Specializační studium pro školní koordinátory

vzdělávání školních koordinátorů EVVO Sdružení středisek ekologické výchovy Pavučina,

Sdružení středisek ekologické výchovy Pavučina (SSEV Pavučina) připravuje ve spolupráci s členskými středisky a Stálou

Senovážné nám. 24, 116 47 Praha 1. Tel. 234 621 386, 721 133 108, e-mail [email protected], www.pavucina-sev.cz

27

zájemci bez omezení věku. Uzávěrka soutěže je 5. dubna 2006. Výsledky budou vyhlášeny u příležitosti mezinárodního Dne Země. Vítězné výtvarné práce pořadatelé vystaví v několika prostorách, literární dílka budou publikována v tisku. Na vítěze čekají pěkné, zajímavé ceny.

A

N Vzdělávací kurs projektu Orsej V únoru 2006 byl díky dotaci z ESF zahájen projekt ORSEJ – Regionální systém environmentální výchovy Libereckého kraje. Technická univerzita v Liberci má, jako jeden z partnerů projektu, za úkol zorganizovat dvouletý vzdělávací kurs pro pracovníky dalších partnerských organizací, ale i pro širokou odbornou veřejnost, která se zabývá oblastí environmentální výchovy, vzdělávání a osvěty. Vzdělávací kurs se skládá z jednotlivých tematických modulů, které obsahující několik převážně jednodenních seminářů. Některé z modulů jsou tzv. uzavřené, tj. jsou nabízeny především pracovníkům partnerských organizací. Jiné jsou naopak otevřené – jsou určeny nejen pro partnerské organizace, ale i pro ostatní organizace působící v Libereckém kraji; mohou se zúčastnit i zájemci z jiných krajů. Náklady na semináře jsou plně placeny z grantu, a jsou proto pro všechny účastníky zdarma. Uzavřenými moduly jsou například Práce s informacemi, Poradenství, Fundraising a účetnictví, Projektové řízení, Organizace a řízení týmu. Otevřenými moduly, u kterých předpokládáme účast nevázanou na projekt, jsou: Environmentalistika a ekologie, Region a jeho problémy, Environmentální výchova. Modul Environmentální výchova je zaměřený především na metodiku environmentální výchovy. Účastníci se na něm seznámí s různými směry environmentální výchovy a s metodikami pro tvorbu projektů i pro práci s jednotlivými typy aktivit. Naučí se aplikovat do praxe metodiku prožitkové pedagogiky, konstruktivismus, výchovu o Zemi i další související teoretické rámce. V rámci modulu budou mít příležitost vyzkoušet si samostatné uvádění náročnějších aktivit i vypracování nových typů výchovných projektů a programů. Vybráno z informací FP TU Liberec (red) PhDr. Jan Činčera, Ph.D., koordinátor vzdělávacího kursu, Katedra pedagogiky a psychologie, Fakulta pedagogická, Technická univerzita v Liberci, Sokolská 113/8, 460 01 Liberec 1, [email protected], http://www.ekovychovalk.cz/

INTERNET

INTERNET

EnviWiki http://www.czp.cuni.cz/enviwiki/ index.php „Vítejte v EnviWiki, v internetové ency-

A

B

Í

D

K

A

klopedii věnované vzdělávání zaměřenému na životní prostředí. EnviWiki má nyní 137 článků a postupně se rozrůstá. Pokud jste zde prvně, prohlédněte si nápovědu, na pískovišti si vyzkoušejte, jak se edituje,“ hlásí úvodní stránka nového internetového portálu s názvem EnviWiki v únoru 2006. Začátkem tohoto roku ho zpřístupnilo Centrum pro otázky životního prostředí Univerzity Karlovy v Praze. EnviWiki, nová pomůcka pro environmentální vzdělávání, využívá stále oblíbenější podobu wikipedie, která umožňuje uživatelům nejen hledat informace, ale také je přidávat či měnit. EnviWiki je určena v první řadě vysokoškolským pedagogům, kteří se zabývají problematikou životního prostředí, dále studentům, učitelům a všem ostatním zájemcům. Kostra elektronické učebnice EnviWiki je pojata široce s důrazem na přehlednost. V základním členění se portál větví na metodologické otázky, složky životního prostředí a společenské souvislosti. Úvody kapitol soustřeďují definice základních pojmů a hlavní principy. Soubory odkazů uvádějí hlubší vrstvy rozvíjejících informací. Důležitá environmentální témata nabízejí také obsáhlejší četbu o souvislostech dané problematiky. „EnviWiki není již hotovou a dokonalou encyklopedií životního prostředí a udržitelného rozvoje. Jednotlivá témata počítají s dalšími úpravami ze strany odborníků na danou problematiku. Ve své současné podobě by mohla být semínkem zasazeným ve společenství environmentálně orientovaných pedagogů, ze kterého učebnice většího rozsahu teprve vyroste. Doufáme, že zvolená struktura a software umožní, aby texty byly „živé“, tedy staly se předmětem odborné diskuze a průběžné aktualizace. O to jde asi v moderní výuce především – aby byla společným hledáním toho, co lze o světě vědět a jak lze takové vědění použít k péči o naše společné místo pobytu,“ říká Jana Dlouhá, koordinátora programu Environmentální gramotnost, v jehož rámci elektronická učebnice – encyklopedie EnviWiki vznikla. Navazuje na projekt Environmentálního minima, který by měl poskytovat základní vstup do problematiky životního prostředí budoucím učitelům a jejich prostřednictvím také žákům a studentům ZŠ a SŠ. Takové „minimum“ není pevným souborem znalostí, ale spíše pěstuje schopnost orientovat se ve složité a komplexní problematice, jež je založena na chápání souvislostí. Projekt byl podpořen z prostředků Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy

– z Transformačních a rozvojových projektů a z Fondu rozvoje vysokých škol. JD, HK Další informace: RNDr. Jana Dlouhá, odborná pracovnice COŽP UK, e-mail [email protected], tel. 251 080 353

Zajímavé adresy k tématu: vzduch Český hydrometeorologický ústav, úsek ochrany ovzduší – http://www.chmi.cz/ uoco/oco_main.html ČHMÚ, automatizovaný imisní monitoring, aktuální situace podle regionů včetně on-line grafů – http://www.chmi.cz/ uoco/act/aim/aregion/aim_region.html ČHMÚ, platné imisní limity – http:// www.chmi.cz/uoco/limit/imlim.html Zpráva o životním prostředí České republiky 2004, ovzduší a klima – http:// www.env.cz/zzp04/kap_03.htm#III.1 Integrovaný registr znečištění, veřejný informační systém podle zákona o integrované prevenci č. 76/2002 Sb – http: //www.irz.cz/ Informační server pražské radnice, aktuální údaje o kvalitě ovzduší v Praze – http: //www.praha-mesto.cz/(a0iqrp554wovqz3qnv4bqn55)/default.aspx?ido=5 362&sh=693794587 Recetox, výzkumné centrum pro chemii životního prostředí a ekotoxikologii, PřF MU Brno – http://www.recetox.muni.cz/ index.php?id=110 EnviWiki vzduch – http:// w w w. c z p. c u n i . c z / e nv i w i k i / index.php/Vzduch Vstupní brána o toxických látkách a odpadech na stránkách sdružení Arnika, obsahuje šikovný rejstřík – http:// www.arnika.org/toxickelatky.shtml Hnutí Duha, informační list Novela zákona o obchodování s emisemi – http: //cde.ecn.cz/dokumenty/k lima/ infolist_linkzakon_final.pdf Blog, ve kterém najdete aktuální a kompetentní informace o všem, co se děje v oboru změny klimatu (například prosincovou debatu o budoucnosti Golfského proudu), přispívají do něj přední badatelé, upozorňují na své publikace, odpovídají na dotazy a komentují dění – http://realclimate.org/ Webové stránky Greenpeace, které mají pomoct spotřebitelům vybírat výrobky, jež představují menší riziko toxického znečištění, a jsou tedy také šetrnější k lidskému zdraví – www.toxickydomov.cz

28

Agentura pro životní prostředí USA, odkazy na vzduch – http://www.epa.gov/ air/ Agentura USA pro ochranu životního prostředí EPA, kyselé deště, web pro děti s aktivitami a animacemi – http:// www.epa.gov/acidrain/site_students/ Mezinárodní konference o kyselých deštích Acid Rain 2005 v Praze, sborník materiálů – http://www.acidrain2005.cz/ sbornik.html The Environmental Literacy Council sídlící ve Washingtonu, stránky poskytují v angličtině systematické poznatky o životním prostředí, kapitola vzduch a klima – http://www.enviroliteracy.org/ category.php/1.html Clean Air Trust, na pomoc americkému zákonu o ovzduší (1956) – http:// www.cleanairtrust.org/ Otevřená internetová encyklopedie Wikipedie, vzduch – http://cs.wikipedia.org/ wiki/Vzduch Evropská unie, informační stránky o vzduchu – http://europa.eu.int/ comm/environment/air/ Americká nevládní nezisková organizace na ochranu ovzduší – http:// www.cleanair.org/ Chci čistý vzduch! blog – http:// www.iwantcleanair.com/ Britská Národní společnost pro čisté ovzduší a ochranu přírody, též informační a vzdělávací zdroje – http:// www.nsca.org.uk/pages/index.cfm Kanadské stránky k čistotě ovzduší – http://www.cleanair.ca/ Atd. Stačí zadat do mezinárodního vyhledávače heslo „clean air“ a otevře se nám svět čistého vzduchu, včetně například čínských stránek, které však bohužel jsou v čínštině... Připravila Hana Kolářová

PUBLIKACE

PUBLIKACE

Učebnice pro integrovanou výuku Tato nová řada publikací nakladatelství Fraus je určena pro odbornou výuku především přírodovědných, ale částečně i společenskovědních předmětů na II.

A

B

Í

D

K

A

stupni základních škol a ve víceletých gymnáziích. Témata jsou zpracována tak, že umožňují ucelený pohled na danou problematiku. Naleznete zde návody na pokusy, pozorování a aplikace v oborech, jako jsou přírodopis, zeměpis, chemie, fyzika, ekologie, astronomie, historie, psychologie atd. Publikace lze velmi dobře využívat zejména při skupinové práci žáků, např. při projektovém vyučování. Tematické sešity jsou členěny do jednotlivých ucelených kapitol, se kterými lze pracovat v různém pořadí nezávisle na sobě. Kapitoly jsou uspořádány tak, že na úvodní pokusy a pozorování navazuje soubor otázek a úkolů prověřujících pochopení problematiky. Komplexní pohled na zkoumané téma je zpracován ve druhé části kapitoly. Kombinace textu, ilustrací, fotografií, tabulek a grafů umožňuje snadnou orientaci, je přehledná a současně motivující. V této řadě vyšly publikace Vzduch, Voda, Půda, Zdraví, Energie, Informace a komunikace. Doplňuje je příručka, která didakticky analyzuje možnosti využívání celistvého pohledu na přírodovědná i společenskovědní témata. Současně může pomoci při plánování výuky podle RVP a při využívání projektového vyučování či skupinové práce v základní škole a na gymnáziu. S využitím www.fraus.cz (red) Nakladatelství Fraus, Goethova 8, 301 31 Plzeň, tel. 377 226 102, e-mail: [email protected], http://www.fraus.cz/ep/systemove_ucebnice/ priroda/projektove_ucebnice/info.php3

Světelné znečištění Mapování světelného znečištění a negativní vlivy osvětlování umělým světlem na živou přírodu na území České republiky. Závěrečná zpráva z programu výzkumu a vývoje MŽP ČR VaV/740/3/03. Recetox, výzkumné centrum pro chemii životního prostředí a ekotoxikologii, PřF MU Brno, Brno 2004. Vedoucí řešitelského týmu RNDr. Jan Hollan. Světlo je také znečišťující látka. Informace o stavu nočního prostředí v Česku shromáždili pod vedením Jana Hollana výzkumníci v nedávném projektu mapování světelného znečištění a jeho negativních vlivů umělým světlem na živou přírodu u nás. Podařilo se jim shromáždit přehled problematiky z několika oborů a provést některé výzkumy poprvé ve světovém měřítku. Informuje o tom závěrečná výzkumná zpráva, která je přístupná na http://amper.ped.muni.cz/noc/.

Na této internetové adrese zájemce do málo známé vědní oblasti uvádí hlavní protagonista výzkumu Jan Hollan: Znečištění prostředí lze rozdělit například na chemické, biologické a fyzikální. Největší pozornost se věnuje chemickému znečištění, jeho výzkum, poznání a potlačování má dlouhou a často velmi úspěšnou tradici. Biologické znečištění se netýká jen bakterií, ale i člověkem způsobené šíření invazních druhů apod. Pod fyzikálním znečištěním si asi každý představí hluk. Patří sem ale i různé částice, například fotony uměle přidávané do nočního ovzduší. „Zásadní vlastností, kvalitou nočního prostředí je totiž přírodní tma (různě hluboká dle noční doby, fází Měsíce, oblačnosti atd.). Ta je rozhodující pro podstatnou část organismů (většinu hmyzu, obojživelníků atd.), kteří ji potřebují pro svou aktivitu, ale je důležitá i pro organismy aktivní ve dne (tmu potřebují pro odpočinek a správný průběh svých cirkadiánních rytmů), samozřejmě včetně lidí. Noční tma bývala tak samozřejmou věcí, že si jejího úbytku, čili znečištění nočního prostředí světlem, začali lidé všímat až během dvacátého století, a šlo o zmínky zprvu jen výjimečné. Dramatický úbytek čistého nočního prostředí nastal až s rozvojem používání výbojových světelných zdrojů v poslední třetině minulého století,“ píše Jan Hollan a shrnuje, k čemu dospěl zmíněný projekt. Identifikoval hlavní dopady takového stavu (přepočteno z procent na přibližné počty českých obyvatel): podstatně redukované počty hmyzu aktivního v noci (se závažnými dopady na celé ekosystémy), poruchy spánku u půl miliónu osob, působené antropogenním světlem zvenčí jako jednou ze dvou hlavních subjektivně udávaných příčin, nežádoucí, nedostatečně potlačené světlo do ložnic, postihující dalšího třičtvrtě miliónu lidí, potřebu nočního zatemňování ložnic, které jako dostatečně účinné používají další dva milióny osob, běžné oslňování stacionárními zdroji znečištění, které ve venkovním prostředí zažívá několik miliónů osob, vizuální „náhrada“ skutečné noční krajiny spoustou „lamp“, kterou jako nežádoucí pociťují čtyři milióny lidí, silně snížená viditelnost hvězd vinou oslnění, která vadí rovněž čtyřem miliónům obyvatel, světlé noční nebe i v místech, kde nic neoslňuje, což vadí dvěma a půl miliónu Čechů. 29

N

N

Autor dodává, „že vinou zatemnění ložnic lidé přicházejí většinu roku o plné ranní světlo (to se týká dvou miliónů lidí), a jako důsledek, který jim vadí, to vnímá půl miliónu osob. Z hygienického hlediska je ale možné, že absence silného ranního světla poškozuje i zdraví těch, kteří si na ni nestěžují... Jak je ve zprávě z našeho projektu uvedeno, již delší dobu roste podezření, že nedostatek tmy vede ke zvýšenému počtu nádorových onemocnění. Jako významná se ale jeví též možnost, že nedostatek tmy přispívá i k obezitě. Mechanismy jsou možné dva, trvalá spánková deprivace a absence sezónního světelného signálu, že zima již přišla...“ Jde o výzkum v novém oboru skotobiologie, propojujícím řadu dosavadních disciplín. Jan Hollan zve (či pobízí) k němu všechny zájemce. Mohou se stát jeho průkopníky, získat záhy světové renomé, a být pak vzpomínáni jako zakladatelé tohoto oboru vědy stejně jako nového oboru ochrany nočního prostředí. Oboru, který může být rychle úspěšný: většina škodlivých projevů umělého osvětlování totiž spadá na vrub neznalosti či hrubé nedbalosti, kdy se svítí daleko do stran i vzhůru, místo jen užitečně dolů. Často se navíc svítí zbytečně, pod vlivem pověrečného strachu ze tmy. I ten, kdo nemá ambice vědecké, ale „jen“ občanské, může mít dobrou motivaci k práci v tomto oboru: kde jinde je náprava tak snadná a výsledek tak dobře vidět? Pravidla, která vedou k nápravě, jsou známá a osvědčená např. v několika italských provinciích vč. desetimiliónové Lombardie a také v řadě italských a amerických měst a vesnic. Jejich jednodušší, ale přesto funkční variantou je návrh doplnění českého zákona o ochraně ovzduší, dostupný na adrese www.veronica.cz/noc. Není potřeba svítidly, která mají svítit na cestu, svítit i daleko od ní, na vzdálené kopce a do nebe. Takové světlo velmi vadí, zabíjí kvanta hmyzu (až na komáry), mate ptáky, oslňuje, ruší spánek. Je to světlo zbytečné, protože dnešní technika (méně dokonale i ta stará, viz železnice) umožňuje svítit jen tam, kam si přejeme, jen dolů.

A

B

Í

D

K

A

Není také nutné svítit pořád všude a celou noc naplno. Světlo samo v liduprázných prostorách nijak nepomáhá např. proti kriminalitě, naopak. Tam, kde je nějaké svícení i pozdě v noci potřeba, jej lze mít jen slabé, při malém provozu to úplně stačí. Opět, technika nabízí řadu řešení, jak na to. Šetří se tím životní prostředí přímo i nepřímo, totiž úsporami elektřiny. Zahrnutí uměle přidávaného nočního světla mezi znečišťující látky je zcela přirozené. Má-li se tento typ (velmi vážného) znečištění snižovat, místo aby rychle rostl jako dosud, je potřeba na světlo pohlížet právě takto. Další zajímavost, podrobnou zprávu, jak umělé osvětlování sjezdovek mění přírodní prostředí Krkonošského národního parku, najdete ve studii zpracované pro Krkonošský národní park autory Brychtova, Hollan, Krause. Projekt byl zadán Správou KRNAP v listopadu 2004 a základní měření byla provedena již v prosinci. Navazovalo ale zkoumání během celé zimy, velmi mnoho času zabral nezbytný následný další vývoj softwaru. Krkonošský národní park se díky tomu dnes může pochlubit tak důkladnou znalostí stavu svého nočního prostředí, jako žádný jiný národní park na světě. Vše je na http:// amper.ped.muni.cz/noc/krnap/noc_krnap4.htm. S využitím http://amper.ped.muni.cz a periodika RozVerky 10/2005 Ekologického institutu Veronica (kvá) Zdroj: Studie světelného znečištění Krkonošského národního parku, http://amper.ped.muni.cz/noc/ krnap/LongcoreRich2004_cz.pdf

Výchova a budoucnost – hry a techniky Milan Caha, Jan Činčera, Výchova a budoucnost: Hry a techniky o životním prostředí a společnosti, Paido, Brno 2005. Formát A5, 167 stran. Publikace shrnuje výsledky mnohaleté tvůrčí práce dvou uznávaných českých pedagogů Jana Činčery a Milana Cahy, autorů a překladatelů několika publikací v oblasti ekologické výchovy, globální výchovy a systémového myšlení. Oba již řadu let úspěšně vymýšlejí a prakticky využívají aktivizující přístupy ve výuce mladých lidí ve školním i mimoškolním prostředí, které dokázaly nenásilnou formou přiblížit ekologickou, sociální a ekonomickou problematiku současného světa s důrazem na hledání tvořivých řešení problémů současnosti. Jejich metody jsou v naší výuce dosud neobvyklé, neboť

upouštějí od klasického frontálního přístupu, spočívajícího v jednosměrné interakci pedagog – student, a místo toho se pouštějí do nepříliš probádaných končin, kde učitel ztrácí „patent“ na pravdu a stává se režisérem, který umožňuje mnohostrannou interakci mezi samotnými studenty formou řízených diskusí a simulačních her. Těžiště, které drží aktivity dohromady, je ekologická problematika. Velmi přínosné jsou metodiky aktivní diskuse, které určitě uvítají učitelé občanské, rodinné a ekologické výchovy, ale i dalších předmětů, kde se objevují kontroverzní témata, včetně dějepisu, literatury či geografie. Výhodou publikace pro přepracované učitele je i její „kuchařkový“ přístup. Publikace je cennou pomůckou jak pro pedagogy volného času, vedoucí dětských kroužků i letních táborů a různých soustředění, tak pro učitele na druhém a třetím stupni a vysokoškolské pedagogy. Zejména pak pro ty, kteří se zajímají o vztah člověk – společnost – příroda a kteří mají přitom hravou a odvážnou duši. http://www.paido.cz/cincera.htm, upraveno (red)

Životní prostředí v České republice 1989–2004 Životní prostředí v České republice 1989–2004, CENIA – česká informační agentura životního prostředí, Praha 2005. Prvním vydavatelským počinem agentury CENIA, která vznikla z Českého ekologického ústavu, se stala publikace Životní prostředí v České republice 1989–2004. „Nejmladší generace lidí, kteří si ještě pamatují valící se žlutou mlhu v okolí severočeských elektráren a jako děti odjížděli na „ozdravné pobyty“ mimo svůj domov, ještě nedosáhla ani Kristových let. Jejich děti takovou mlhu neznají,“ říká v úvodním slovu ministr životního prostředí Libor Ambrozek. „Z hlediska ochrany životního prostředí bylo uplynulých patnáct let dostatečně dlouhou dobou na to, abychom se stali standardní evropskou zemí, jejíž obyvatelé dýchají poměrně čistý vzduch a pijí kvalitní vodu. Na druhé straně to není dost dlouho na to, aby lesy byly zdravé a půda byla zbavena přemíry pesticidů a znečišťujících látek.“ Publikace, na jejímž zpracování se podí-

30

N

lela řada autorů a spolupracovníků, hodnotí vývoj životního prostředí na území ČR během prvních patnácti let obnovené demokracie a tržního hospodářství a činí tak způsobem věcným, systematickým a názorným. V jedenácti kapitolách se můžete dočíst například: Jak se v České republice za 15 let změnilo znečištění ovzduší, kvalita vod, stav přírody, lesa a půdy, jak se vyvíjela těžba surovin a jak si stojí Česko v mezinárodním srovnání. Kolik bylo dosud politik životního prostředí, jak se vyvíjelo environmentální právo a státní správa. Kolik stojí ochrana životního prostředí a kde jsou zdroje financování. Kde a jaké informace o životním prostředí můžete získat. Co si lidé myslí o životním prostředí a jeho ochraně, co mohou a co jsou ochotni dělat pro životní prostředí, jak a kdo je k tomu vychovává a vzdělává. Co mohou dělat firmy a podnikatelé pro životní prostředí, aniž je k tomu nutí zákon… Základní souhrnné informace a trendy jsou rovněž zachyceny množstvím přehledných barevných grafů a tabulek. Publikace má dvakrát 112 stran (vyšla v česko-anglické verzi) formátu A4 v elegantní a přehledné grafické úpravě. Vývoj v oblasti ovzduší jako složky životního prostředí shrnuje publikace takto: „Znečištění ovzduší bylo na počátku zakladatelského období objektivně i subjektivně nejpalčivějším problémem životního prostředí České republiky. Měrné emise většiny hlavních znečišťujících látek, zejména tuhých látek, oxidu siřičitého a oxidů dusíku, patřily k nejvyšším na světě a imisní zátěž vyvolávala v některých oblastech, především v severozápadních Čechách a na severní Moravě, závažné zdravotní problémy obyvatelstva i poškození lesních porostů. První generace nové komplexní právní úpravy ochrany ovzduší, při-

A

B

Í

K

A

jatá již v roce 1991, byla zaměřena na dosažení co největšího snížení znečištění ovzduší v co nejkratším čase a obsahovala celou řadu transformačních prvků. Konečný termín realizace opatření k zásadnímu snížení emisí byl stanoven na konec roku 1998. Na základě přijaté legislativy se uskutečnil rozsáhlý a z hlediska rychlosti unikátní program snížení emisí. Koncem 90. let se emisní i imisní situace víceméně stabilizovala a pozornost se obrátila na transpozici právních předpisů Evropských společenství, která byla ukončena v roce 2002 přijetím nového zákona o ochra-

ně ovzduší a příslušných prováděcích předpisů. Ve společnosti převládlo přesvědčení, že problém znečištění ovzduší byl v podstatě vyřešen, byť tomu tak není...“ S použitím materiálů CENIA (red) Graf a mapy převzaty z publikace CENIA – česká informační agentura životního prostředí, Kodaňská 10, 100 10, Praha 10. Tel. 267 225 232, fax 271 742 306, e-mail [email protected], http://www.cenia.cz/www/webapp.nsf/startpage

Trendy charakteristik polétavého prachu čili prašného aerosolu (nebo v nejnovější terminologii suspendovaných částic) o velikosti menší než 10 µm (PM10) a oxidu dusičitého (µg/m3)

Oblasti s překročením limitních hodnot regulovaných znečišťujících látek bez ozonu v roce 2004

BEDRNÍK březen / 2006 časopis pro ekogramotnost; www.pavucina-sev.cz ISSN 1801–1381. Ev. č. MK ČR 15710. Vydává Středisko ekologické výchovy a etiky Rýchory – SEVER pro Sdružení středisek ekologické výchovy Pavučina

SEVER, 542 26 Horní Maršov 89 tel. 499 874 280, 499 874 326 e–mail [email protected] www.sever.ecn.cz

D

SSEV Pavučina Senovážné náměstí 24; 116 47 Praha 1 tel. 234 621 386 e–mail [email protected]

Redakční rada: Helena Kujanová (Jihočeský kraj), Eva Kučerová (Jihomoravský kraj), Jiří Kulich (Královéhradecký kraj), Jiří Bureš (Pardubický kraj), Aleš Kočí (Liberecký kraj), Věra Jakubková (Moravskoslezský kraj), Michal Bartoš (Olomoucký kraj), Lenka Navrátilová (Plzeňský a Karlovarský kraj), Pavla Novotná (Praha), Kateřina Červenková (Středočeský kraj), Ivana Poláčková (Ústecký kraj), Květoslava Burešová (Vysočina), Pavel Bartoň (Zlínský kraj), Silvia Szabóová (Slovensko), Lenka Daňková (SSEV Pavučina).

Šéfredaktorka: Mgr. Hana Kolářová Redakce: K Mejtu 200 142 00 Praha – Písnice tel. 261 910 608 e–mail [email protected]

Časopis Bedrník v r. 2006 finančně podporuje MŽP ČR

Grafická úprava, sazba: Petr Kutáček Tisk: VAMB Štěchovice Náklad: 2000 ks

Uzávěrka příštího čísla 10. 4. 2006 H l av n í t é m a : P O L I T I K A Toto číslo vyšlo 20. března 2006 Vytištěno na recyklovaném papíře Příspěvky posílejte na adresu redakce.

Ať máš vždy: vzduch, který se dá dýchat, oheň na ohřátí, vodu, co se dá pít, přítele, který umí naslouchat, a zem k životu. [přání pro přátele kolující po internetu]