Ondřej Kolář
Č������ I����������� �������� ������ � C���� 1931–1938 Ondřej Kolář Finanční stráži byla v české historiografii věnována jen nevelká pozornost, dějinami této instituce se dosud systematicky zabývali pouze tři autoři – Ota Holub, Jindřich Marek a Jaroslav Beneš. Během předchozích dvou desetiletí se sice objevilo několik publikací a článků týkajících se finanční stráže, tyto práce se však obvykle zabývají především úlohou „financů“ v bojích s henleinovci roku 1938. Ani memoárové publikace bývalých příslušníků finanční stráže nejsou příliš četné, za zmínku stojí především vzpomínky Josefa Nevyhoštěného (viz seznam literatury). Převážná většina literatury se soustředila na pohled „zdola“, na osudy jednotlivých „financů“. Jiní autoři se (zejména v posledních letech) naopak snažili o komplexní zpracování dějin finanční stráže. Vymezení této studie se pohybuje někde mezi dvěma výše uvedenými úhly pohledu (ačkoliv vzhledem k povaze pramenů jsme nezřídka odkázáni na pohled „zdola“). Ke zkoumané látce lze tudíž přistupovat ze dvou hledisek. Jednak můžeme na základě jednotlivých konkrétních údajů vyvodit určité obecné závěry, na druhou stranu máme rovněž možnost konfrontovat dobové předpisy i pozdější obecně tradovaná tvrzení o finanční stráži s konkrétními případy, zmiňovanými v archivních dokumentech. Cílem této práce je popsat na příkladu chebského inspektorátu, jak vypadala praktická služba u finanční stráže. Pozornost je věnována i sociálnímu statutu příslušníků této ozbrojené složky a kázeňským problémům, k nimž u finanční stráže docházelo. Předkládaná studie se opírá především o archivní fond, nazvaný Vrchní inspektorát finanční stráže Cheb 1927–1938,1 který se nachází ve Státním okresním archivu v Chebu. Pokud jde o časové vymezení této studie, výběr časového úseku 1931–1938 byl zapříčiněn dvěma okolnostmi, jednak nedostatkem pramenů pro předchozí období, jednak skutečností, že od roku 1931 vstoupilo v platnost vládní nařízení č. 202/1930 (viz dále), významně upravující poměry u finanční stráže. To ovšem neznamená, že tato práce neobsahuje žádné údaje o finanční stráži na Chebsku před rokem 1931. V rámci věcných souvislostí je v textu na několika místech odkazováno na konkrétní případy z dvacátých let. Před započetím výkladu je však nutno říci pár slov o finanční stráži. Tato organizace vznikla roku 1842.2 Její příslušníci plnili funkci finanční policie na hranicích i ve vnitrozemí. V případě potřeby mohli „financové“ také působit v roli vojenské a pořádkové policie. Podle služebního předpisu z roku 1907 měli příslušníci sboru potírat důchodkové přestupky (zejména podloudnictví), odhalovat nesprávné jednání úředních orgánů, bránit
89
Ondřej Kolář
podezřelým osobám ve vstupu do země, pronásledovat vojenské zběhy a spolupůsobit při vojenské ostraze hranic.3 Po první světové válce byla v Československu finanční stráž zachována, nicméně roku 1919 došlo k rozdělení sboru na finanční stráž pohraniční a důchodkovou kontrolu, přičemž posledně jmenovaná instituce se měla zabývat důchodkovými přestupky ve vnitrozemí, zatímco „financové“ dostali na starost práci na hranicích. Vládní nařízení z roku 1930 stanovilo, že finanční stráž má střežit státní hranici, konat strážní, kontrolní a pátrací službu ve finančním (a v případě potřeby i jiném) oboru. Při uvedené reorganizaci byli pracovníci finanční stráže rozděleni na pomocné zřízence (pomocní dozorci finanční stráže), zřízence (respicienti finanční stráže a vrchní respicienti finanční stráže) a úředníky (inspektoři finanční stráže II. třídy, inspektoři finanční stráže I. třídy, vrchní inspektoři finanční stráže II. třídy a vrchní inspektoři finanční stráže I. třídy).4 Na základě téhož nařízení byla struktura sboru reformována do podoby, která v zásadních rysech přetrvala do roku 1938. Součástí této struktury byl i Inspektorát finanční stráže v Chebu, pod jehož pravomoc spadala oddělení v Libštejně (dnes Libá), Mühlbachu (Pomezí), Starém Kynšperku (Starý Hroznatov) a Wiesu (Háje). Inspektorátům finanční stráže byly podřízeny i celní úřady, těm se však v této studii budeme věnovat pouze okrajově. V čele inspektorátu stál od počátku zkoumaného období inspektor I. třídy Jan Krejčí, roku 1935 vystřídaný inspektorem I. třídy Františkem Sládkem. Většina lidí, pokud vůbec znají pojem „finanční stráž“, si službu u tohoto sboru představuje jako provádění celních kontrol a pochůzek podél hranic. Kvůli stále početnější odborné i „rádoby odborné“ literatuře o událostech roku 1938 si část veřejnosti finanční stráž spojuje především s bojem proti henleinovcům, což však rozhodně nepatřilo ke standardním úkolům této ozbrojené složky. Mezi povinnosti „financů“ patřilo mimo jiné i konání dohledu nad tabákovou (zejména na Podkarpatské Rusi5) a cukrovarnickou produkcí. (V meziválečném období spadal tabák a sladidla pod státní monopol.) Např. v listopadu 1930 poslali nadřízení dozorce finanční stráže Františka Hrušku ze Starého Kynšperka do cukrovaru ve Velvětech, zatímco Hruškův kolega František Kroh (dle jiného pramene Josef Kroha) z Libštejna se vydal do žateckého cukrovaru.6 V květnu roku 1931 byl dozorce Vladimír Pašek ze Starého Kynšperka poslán do cukrovaru v Kostelci nad Labem.7 K dalším povinnostem příslušníků finanční stráže patřily například opravy hraničního značení (k nimž mělo na Chebsku dle plánu dojít roku 1932)8 nebo vedení evidence novostaveb, vzniklých po roce 1918.9 „Financové“ se rovněž podíleli na sčítání lidu.10 Nadřízené orgány ovšem mohli finanční stráž využít i jinak. Např. roku 1931 se objevil návrh na „posílení české menšiny“ v Kunžvartu přesazením několika „financů“ do zmíněné obce. Představitelé finanční stráže však neprojevili o tuto iniciativu zájem.11
90
Ondřej Kolář
Vraťme se však k nejznámějšímu aspektu činnosti finanční stráže, k provádění ostrahy hranic. Rozdělení strážních služeb prováděl přednosta příslušného oddělení. Strážní služba se dělila na službu bodovou a úsekovou (rajónovou). Zatímco při bodové službě musel „financ“ při obchůzce postupovat po přesně určené trase, při službě rajónové měl možnost volného pohybu po určeném úseku, byl pouze povinen dostavit se v určenou dobu na kontrolní bod.12 Bodová služba, pozůstatek z dob Rakousko-Uherska, značně omezovala pracovníky finanční stráže při sledování podezřelých osob. Pokud „financ“ neúspěšně pronásledoval pašeráka a následně byl nadřízeným přistižen mimo předepsanou trasu, nemohl dokázat, že se z této trasy odchýlil ze služebních důvodů. Na druhou stranu „financům“ nic nebránilo použít údajné sledování podloudníka jako výmluvu pro porušení rozkazu. Při úsekové službě tyto problémy zcela nemizely, přesto byl tento typ pochůzek pochopitelně mnohem praktičtější než bodová služba, ačkoliv na druhou stranu při úsekové službě mohli velitelé své podřízené hůře kontrolovat. V agendě chebského inspektorátu můžeme najít celou řadu zmínek o odchylkách z trasy. V takových případech „financové“ obvykle pochopitelně tvrdili, že se vzdálili za účelem sledování podezřelých osob. Obzvláště rušno bývalo v západních Čechách během lázeňské sezóny. Není proto divu, že v létě 1930 přednosta oddělení finanční stráže Mühlbach, inspektor II. třídy finanční stráže Adolf Tykač, žádal Okrskovou celní správu v Praze o vyslání posil, neboť vzhledem k množství lázeňských hostů, které bylo nutno na hranicích odbavovat, Tykačovi muži nestíhali vykonávat všechny svěřené úkoly. Žádost byla schválena, ovšem ne Okrskovou celní správou v Praze, nýbrž plzeňskou expoziturou.13 I v příštím roce žádali pracovníci chebského inspektorátu o posily na dobu lázeňské sezóny, v tomto případě však nevíme, byla-li žádost schválena.14 O tom, jak vypadala práce přednosty oddělení finanční stráže, si můžeme udělat určitou představu ze služebního deníku inspektora II. třídy finanční stráže Adolfa Tykače, který roku 1931 postupně velel oddělením Mühlbach a (od 11. července) Wies. Běžný denní záznam o službě zněl: „Kancelářské práce, kontrola cestujících, pasová kontrola, střežení celniště “. Na každý měsíc připadaly obvykle čtyři volné dny (v žádosti o dovolenou z roku 1930 Tykač ovšem uvádí, že „ve většině volných dnů konal však též částečně službu“), neměl-li Tykač v daném měsíci dovolenou, což ovšem nebyl častý jev, neboť ve služebním deníku Tykač uvádí pouze dvě krátké „dovolené na zotavenou“, a to ve dnech 28.–29. dubna a 10.–12. listopadu. Statistika, týkající se Tykačovy účasti při pozastávkách a při řešení trestních případů, je uvedena níže.15 Dalším „financem“, o jehož činnosti existují podrobnější informace, byl vrchní respicient finanční stráže František Vortel, který 16. července 1931 „převzal správu celního úřadu od vrch. resp. Kocourka.“16
91
Ondřej Kolář
Ve dnech 16.–31. srpna provedl Vortel celkem 8 pozastávek, měl 1 volný den a jednou byl kontrolován nadřízeným. Po zbytek roku 1931 byla statistika následující: Srpen
Září
Říjen
Listopad
Prosinec
Pozastávky
32
11
2
4
2
Volné dny
3
4
4
4
3
Kontroly
3
2
3
2
2
Uvedené kontroly prováděl obvykle přednosta inspektorátu Jan Krejčí, výjimečně náměstek zemského inspektora finanční stráže Jan Chlistovský.17 K hlavním problémům příslušníků finanční stráže pochopitelně patřila komunikace s místním německým obyvatelstvem, za kterýmžto účelem byly vydávány Příručky pro usnadnění styku finanční stráže s německými stranami. Mezi nejdůležitější úkoly finanční stráže samozřejmě patřilo pronásledování pašeráků. Podívejme se tedy, jak to ve zkoumaném období vypadalo s podloudnou přepravou zboží. Jaroslav Beneš udává, že „nejčastěji se pašoval margarin, líh, cukerín (umělé sladidlo), dobytek, máslo či tabák.“18 na Podkarpatské Rusi kromě toho bylo podle vzpomínek Josefa Nevyhoštěného značně rozšířeno pašování obilí. „Záznam důchodkových přestupků“, vedený v letech 1933–35 u chebského inspektorátu, eviduje nejrůznější pašované zboží, přičemž ve větší míře se vyskytují jízdní kola, fotoaparáty, umělá sladidla, alkohol, textil, mýdlo, gumové zboží, nádobí, šperky a zapalovače, případně i rádia. Rovněž v nemalé míře docházelo k vývozu valut z ČSR.19 Ačkoliv o podloudné dopravě zapalovačů se v převážné většině odborné literatury nedočteme, jednalo se o dosti rozšířený jev (přinejmenším na Chebsku). Pro vysvětlení tohoto fenoménu je nutno uvést, že „daň ze zapalovadel“ patřila v meziválečném Československu ke státním monopolům.20 Největší známý úlovek padl chebským „financům“ do rukou v říjnu 1934, kdy se podařilo zabavit zásilku šperků v hodnotě přibližně 100 000 Kčs.21 Stejně jako ve většině ostatních evidovaných případů není naneštěstí známo, zda se pašeráci pokoušeli dopravit zboží z ČSR do Německa či naopak. Obvykle se však pašovalo zboží mnohem menší hodnoty. Co se týče pašeráků, šlo v převážné míře o příslušníky nižších vrstev, jednu z mála výjimek představuje případ z 1. února 1938, kdy pracovníci finanční stráže zadrželi chebského advokáta Bedřicha Zuckermanna a jakéhosi továrníka z Marktredwitz, jehož jméno v záznamu je bohužel nečitelné. Této dvojici podloudníků bylo zabaveno zboží v hodnotě „10 395 Kčs 50 hal“.22 O profesionálních zločincích, ilegálně přepravujících zboží přes hranice, se v dokumentech chebského inspektorátu dočteme jen výjimečně, jeden z nemnoha případů bude zmíněn níže. Přestože většinou chybí podrobnější údaje o konkrétních okolnostech zadržení pašeráka, lze z dostupných pramenů usuzovat, že k většině pozastávek došlo přímo na hraničních pře-
92
Ondřej Kolář
chodech a že značnou část zadržených tvořili spíše náhodní pašeráci, zatímco pouze menší část podloudníků byla zadržena při pokusu o ilegální přechod hranice. Zemské finanční ředitelství průběžně informovalo inspektoráty o zjištěné podloudné činnosti, přičemž se převážně jednalo o informace značně obecného a nepříliš konkrétního charakteru. Např. v květnu roku 1931 bylo chebským „financům“ zasláno upozornění, že v severních Čechách dochází k pašování margarínu.23 Takových zpráv lze najít celou řadu, neboť Zemské finanční ředitelství tato upozornění patrně rozesílalo všem inspektorátům finanční stráže, bez ohledu na to, zda se konkrétní podloudná činnost týkala příslušného inspektorátu. Výjimečně se ovšem můžeme také setkat s podrobnějšími zprávami Zemského finančního ředitelství, z nichž obzvláště jedna obsahuje velmi konkrétní údaje o podloudné činnosti, která se značně vymyká případům, s nimiž se chebští „financové“ běžně potýkali. Podle uvedené zprávy se jistý Goldmüntz (Němec či Polák) spolu s E. Engelsovou (Němka s rodiči v Praze), oba z Antverp (50 Rue de l’Orient), podílí na pašování diamantů.24 Bohužel neznáme ani původ této informace ani osudy obou podezřelých. V korespondenci inspektorátu z počátku třicátých let se částečně dochovala pravidelná měsíční hlášení o počtu pozastávek. Nejpodrobnější údaje jsou k dispozici pro rok 1931. Leden
Starý Kynšperk
Wies
Mühlbach
Libštejn
6?
2
10
3 3
Únor
-
7
1
Březen
3
15
4
2
Duben
2
12
3
(4)
Květen
3
5
5
30
Červen
3
6
12
5
(4)
8
18
5
Srpen
1
9
38
3
Září
3
11
13
5
Říjen
7
7
3
1
Listopad
-
3
5
3
Prosinec
-
-
-
-
Červenec
Poznámka: Udávaný počet pozastávek v oddělení finanční stráže Starý Kynšperk v lednu 1931 je v rozporu se všemi pozdějšími statistikami, které toto oddělení vykazovalo po zbytek roku a podle kterých došlo u tohoto oddělení dohromady za leden a únor ke dvěma pozastávkám. Údaje v závorkách nejsou výslovně uvedeny v hlášeních, ale byly vypočítány ze soupisů pozastávek, provedených od začátku kalendářního roku. (Tyto statistiky tvořily součást měsíčních hlášení.) 25
93
Ondřej Kolář
Z roku 1931 pochází i služební deník inspektora II. třídy Adolfa Tykače, který v daném roce velel nejprve oddělení v Mühlbachu a poté byl od 11. července přednostou oddělení ve Wiesu.26 Pozastávky
Trestní případy
Leden
12
0
Únor
0
1
Březen
2
0
Duben
1
1
Květen
3
2
Červen
10
0
Červenec
6
0
Srpen
5
1
Září
5
1
Říjen
4
1
Listopad
0
0
Prosinec
0
0
Dochovaly se též cenné údaje o pozastávkách vrchního respicienta finanční stráže Františka Vortela, ty však již byly uvedeny spolu s dalšími Vortelovými záznamy výše. Vzhledem k tomu, že všechny uvedené statistiky pocházejí z roku 1931, a že pro pozdější období existuje jen málo zpráv o počtu pozastávek, nelze bohužel vyvodit žádné obecnější závěry. (Jediné, co můžeme vypozorovat, je fakt, že onoho roku byla zvýšená intenzita důchodkových přestupků zaznamenána nejprve v lednu a poté v období od května do srpna.) Je sice k dispozici „Záznam důchodkových přestupků “ z let 1933–38, údaje v něm obsažené však působí poněkud nevěrohodně, navíc není jasné, zda tento dokument zaznamenává všechny pozastávky, k nimž u inspektorátu došlo, nebo jen pozastávky v některých odděleních. V roce 1933 je evidováno 83 pozastávek, následujícího roku 65 pozastávek, roku 1935 22 pozastávek, v příštích dvou letech po čtyřech pozastávkách a v posledním předválečném roce jen 2 pozastávky.27 Značný úbytek zaznamenaných pozastávek od roku 1935 se jeví jako velmi nepravděpodobný. Zdá se, že od roku 1936 byla evidence pozastávek vedena méně pečlivě než dříve, což mohlo být způsobeno tím, že příslušníci finanční stráže v té době museli čelit řadě potíží, způsobených situací v Německu a sílícím separatistickým sudetoněmeckým hnutím. Nelze ovšem vyloučit, že zhoršující se kvalita záznamů byla zapříčiněna výměnou přednosty inspektorátu v roce 1935. Pokud bychom věřili údajům pro období 1933–35 a srovnali je i se statistikami z roku 1931, dalo by se usuzovat na klesající tendenci podloudné činnosti, což by korespondo-
94
Ondřej Kolář
valo s tehdejším hospodářským a politickým vývojem (konec hospodářské krize, utužování totalitního režimu v Německu), nicméně z výše uvedených důvodů se zdá, že „Záznam důchodkových přestupků“ je nutno brát s určitou rezervou. O některých celních přestupcích se „financové“ dozvěděli od svých informátorů. Takto získané zprávy (v pramenech uváděné jako „šedy“ či „osvědčení“) se zapisovaly do „Rejstříků tajných udání“ a byly (obvykle ještě téhož dne, kdy došlo k udání) předávány Okresnímu finančnímu úřadu v Chebu. Tyto materiály mezi písemnostmi inspektorátu nenajdeme, nicméně máme k dispozici pravidelná hlášení o počtu „šed“ a „rejstříků“: 2 8 Rejstříky
Šedy
1934
7
24
1935
6
17
1. pololetí 1936
4
10
2. pololetí 1936
4
7
1. pololetí 1937
2
6
2. pololetí 1937
2
5
1. pololetí 1938
2
5
2. pololetí 1938
2
3
Z tabulky vyplývá, že počet tajných udání postupně klesal, což mohlo být zaviněno politickým vývojem, v jehož důsledku rostla neochota německých obyvatel pohraničí spolupracovat s československými úřady a zároveň byla finanční stráž stále více zaměstnána přípravami na válku a nezbýval čas na plnění všech běžných úkolů. Dochovalo se pouze několik zmínek o využití zpráv od informátorů a jediné udání (psané německy), jehož anonymní autor 7. srpna 1935 oznamoval, že jistý Gustav Leimer z Varnsdorfu údajně propašoval přes státní hranici několik plnících per. Tento záznam sám o sobě nemá valnou historickou hodnotu, je však zajímavý z toho důvodu, že protokol podepsal přednosta inspektorátu Jan Krejčí (který ve svém přípisu nařídil informovat Inspektorát finanční stráže ve Varnsdorfu), zatímco zápis o uložení tohoto spisu do rejstříku tajných udání provedl 7. listopadu 1935 Krejčího nástupce František Sládek.29 Z písemností chebského inspektorátu ze třicátých let není znám jediný případ, kdy příslušníci finanční stráže použili při pronásledování podloudníků palné zbraně. Víme však o dvou takových událostech, k nimž došlo počátkem dvacátých let. Podle zápisu z 5. prosince 1922 vrchní strážmistr Wenschub a strážmistr Ečer za blíže nespecifikovaných okolností vypálili několik ran do vzduchu.30 O druhém případu použití zbraně máme k dispozici o něco podrobnější informace, naneštěstí chybí přesná datace této události. Příslušník finanční stráže František Sklenář tehdy pronásledoval dvojici podezřelých mužů, z nichž jeden se po Sklenářově výstražném výstřelu zastavil a byl zadržen, zatímco druhý muž unikl. Při následném vyšetřování vyšlo najevo, že se jednalo o pašeráky
95
Ondřej Kolář
knih.31 Bohužel se již nejspíše nepodaří zjistit, zda dotyční muži pašovali knihy výhradně kvůli zisku nebo zda šlo o zakázanou politickou literaturu. Pracovníci finanční stráže měli v případě potřeby spolupůsobit při udržování veřejného pořádku a při potírání trestné činnosti. O tomto aspektu práce finanční stráže máme však k dispozici jen nevelké množství informací. Inspektoráty finanční stráže dostávaly od policejních orgánů zprávy o celostátně hledaných osobách, v dobových dokumentech se však neobjevuje jediná zmínka o tom, že by „financové“ z Chebska někdy skutečně zadrželi hledaného zločince. V době rostoucího napětí v pohraničí ve třicátých letech se někteří pracovníci finanční stráže v rámci tzv. „zvláštní služby“ ve spolupráci s armádní rozvědkou podíleli na akcích proti henleinovcům či německým nacistům. O podobných aktivitách na Chebsku nemáme pro zkoumané období žádné údaje. Je ovšem známo, že ve dvacátých letech se přinejmenším jeden z chebských „financů“ – jistý Vlach, pravděpodobně z oddělení Starý Kynšperk – zúčastnil „kursu pro výzvědné orgány“. Stalo se tak nejspíše roku 1923.32 Je téměř jisté, že i ve třicátých letech, zejména v jejich druhé polovině, působili u inspektorátu zpravodajsky vyškolení „financové“, neboť podle Holuba i Beneše byli v uvedeném období pracovníci „zvláštní služby“ nasazeni podél celé československo-německé hranice. Často se jednalo o osoby, které prošly zpravodajským školením již během vojenské služby, ještě před nástupem k finanční stráži.33 Tím se vysvětluje absence záznamů o zpravodajských kurzech. Počátkem dvacátých let úřady příležitostně žádaly finanční stráž o pomoc při sledování osob, podezřelých ze špionáže. Přestože toto období nezapadá do časového vymezení práce, některé případy rozhodně stojí za zmínku. 29. července 1922 upozorňovalo Zemské vojenské velitelství v Praze na bývalého rotmistra rakousko-uherské armády Rudolfa Holuba, který jako obchodní cestující často nabízel své zboží v blízkosti vojenských objektů a navazoval kontakty zejména s poddůstojníky, jejichž důvěru si vzhledem ke své předchozí vojenské službě získával poměrně snadno. V dokumentech byl Holub charakterizován jako abstinent, značně nedůvěřivý, byl „člověkem úžasně rychlé huby.“ Předpokládalo se, že s Holubem spolupracuje jeho krajan z Horšovského Týna Josef Švejda, který byl stejně jako Holub původním povoláním hodinář.34 Téhož roku byli chebští „financové“ upozorněni na „komunistku“ Annu Kodýtkovou, podezřelou z protistátní činnosti.35 Mimořádně zajímavá zpráva z 8. května 1923 se zmiňuje o skupině maďarských a ukrajinských extrémistů, kteří se údajně ukrývali v Mostu a připravovali atentát na rumunského krále ve Varšavě.36 Podobné případy ovšem rozhodně nebyly nijak časté. Většina trestních záležitostí, s nimiž se „financové“ museli potýkat, byla zřejmě mnohem banálnější a také mnohem hůře dokumentovaná. Víme např., že inspektor II. třídy finanční stráže Adolf Tykač se během roku 1931 podílel na vyšetřování sedmi trestních případů, nejsou však známy žádné podrobnosti.
96
Ondřej Kolář
Jednu z mála dochovaných zpráv, týkajících se trestné činnosti, představuje zápis o poněkud kuriózním „zločinu veřejného násilí“, spáchaném 22. dubna 1930. Když uvedeného dne dvojice „financů“ vyslýchala jistého Vavřince Taubera (ročník 1857), podezřelého z důchodkových přestupků, více než sedmdesátiletý Tauber oba muže fyzicky napadl a „financové“ museli k jeho zadržení vynaložit značné úsilí. Jakým způsobem byl Tauber potrestán, bohužel nevíme.37 Prohřeškem, o němž se prameny zmiňují nejčastěji, je „urážka finanční stráže“. Tento přečin se na počátku třicátých let trestal pokutou 50 Kč a pětidenním vězením.38 Nezdá se, že by v některém z dokumentovaných případů pachatel slovně napadl příslušníky finanční stráže z politických nebo národnostních důvodů, obvykle se spíše jednalo o opilecké řeči, spontánní hádky a případně též osobní spory. Poněkud výjimečné postavení zaujímá konflikt dozorce finanční stráže Hantáka se starostou Starého Kynšperka, o němž se ještě zmíním. Ačkoliv v dochovaných písemnostech chebského inspektorátu nacházíme jen minimum informací o přípravách na ozbrojený konflikt s Německem, archivní fond Státního policejního úřadu v Chebu obsahuje složku, označenou jako Záznam zaměstnanců finanční stráže příslušníků SOS. Z uvedených materiálů se dozvídáme, že v dubnu 1937 oddělení finanční stráže Mühlbach, Libštejn a Wies byla vybrána jedna osoba pro třítýdenní velitelský výcvikový kurs SOS.39 Účastníci velitelského výcviku se měli hlásit v chebských kasárnách u Horní Brány s následující výstrojí: „ plášť, blusa, kalhoty do bot nebo kožené kamaše, dohodový opasek “. Výzbroj v případě úředníků tvořila pistole s deseti náboji, zřízenci měli „ pušku, bodlo, 2 sumky, 30 nábojů “.40 Někteří financové též absolvovali instruktorský výcvik SOS, který trval tři týdny a jehož účastníci se – „bez nábojů pro pušku“ – hlásili na chebském letišti. Respicienti finanční stráže Antonín Hanták a Karel Nepovím spolu s dalším „financem“ Václavem Techlem krátce působili jako instruktoři SOS, obvykle po dobu dvou týdnů.41 Třítýdenní zákopnický výcvik, k němuž „financové“ nastupovali „bez nábojů pro pušku“, probíhal v Karlíně u ženijního pluku 5. V Karlínských Žižkových kasárnách se hlásil i frekventant dvoutýdenního kursu pro řidiče motorových vozidel, dozorce finanční stráže Václav Kasl, který nastoupil jako náhradník za respicienta Jana Doležela.42 Nejčastějším kursem SOS byl všeobecný výcvik, který trval 14 dní. Frekventanti se scházeli buďto v chebských kasárnách nebo na tamním letišti. V některých případech byly kursy z praktických důvodů přerušeny, o čemž svědčí i následující záznam: „Aby povolaní neztratili hraniční strážní přídavek, budou dne 31. března 1938 propuštěni z výcviku k výkonu služby u svého úřadu dne 1. dubna 1938 a nastoupí opět dne 2. dubna“43. Ze zápisu ze 7. září 1937 se dozvídáme, že všichni pracovníci oddělení finanční stráže Starý Kynšperk prodělali kurs SOS.44 Statistiky uvádějí celkem třicet frekventantů různých kursů SOS z řad finanční stráže v roce 1937, následujícího roku prošlo výcvikem SOS přinejmenším šest pracovníků
97
Ondřej Kolář
chebského inspektorátu. Účastníci kursů byli povoláváni „vynesením okresního úřadu ve Falknově nad Ohří“ (dnešní Sokolov). Většina povolávacích rozkazů nese podpis velitele praporu SOS, majora pěchoty Františka Helwina.45 Jak jasně vyplývá z předchozích řádků, služba u finanční stráže s sebou přinášela nejrůznější komplikace, z nichž některé byly způsobeny organizačními či administrativními chybami nadřízených orgánů. Např. v průběhu roku 1930 si „financové“ stěžovali na problémy s doručováním pošty a na průtahy při vyřizování účtů za cestovné a stravné.46 V následujícím roce „financ“ Prix (nejspíše šlo o inspektora II. třídy finanční stráže Aloise Prixe, přesazeného do Chebu ze Schirndigu) rozhořčeně upozorňoval své nadřízené na skutečnost, že mu nebyly vyplaceny odměny za službu v zahraničí.47 Jak vidno, práce příslušníka finanční stráže skutečně nepatřila k nejvděčnějším povoláním. Ačkoliv odpovědní činitelé často přehlíželi potřeby finanční stráže (o čemž svědčí např. problémy s přezbrojením, nedůsledně řešená otázka spolupráce finanční stráže s armádou v případě války atd.48), nutno říci, že úřady dokázaly „financům“ a jejich rodinným příslušníkům zajistit určité výhody. Finanční stráž měla i své odborové organizace, o nichž ve své knize podrobněji pojednává Jaroslav Beneš. O činnosti těchto spolků však nenacházíme v agendě chebského inspektorátu žádné údaje. Z korespondence inspektorátu vyplývá, že počátkem třicátých let někteří pracovníci finanční stráže měli (za blíže nespecifikovaných podmínek) nárok na bezplatný lázeňský pobyt v Jáchymově, Luhačovicích nebo Piešťanech.49 V Karlových Varech se mohli „financové“ za 10–20 Kč za noc ubytovat v lázeňském domě Sirius. V tomtéž městě byl pracovníkům finanční správy k disposici též hotel Brasilie.50 V Luhačovicích spolek celního úřednictva zakoupil (nejspíše roku 1931) vilu Maják.51 V roce 1931 pracovník Zemského finančního ředitelství Drahorád informoval podřízené úřady, že studující dcery „financů“ mohou žádat o ubytování v ústavech YWCA a dalších podobných zařízeních.52 Od příslušníků finanční stráže se očekávalo, že svým chováním půjdou příkladem ostatním občanům. Např. roku 1930 vyzývali nadřízení „finance“ ke vstupu do Červeného kříže apod.53 Důležitou roli hrála i legionářská tradice. Nejsme bohužel schopni s určitostí říci, kolik pracovníků chebského inspektorátu sloužilo v legiích, víme však, že se „financové“ podíleli na přípravě oslav s legionářskou tématikou (např. výročí bitvy u Zborova54), a že mezi úředními spisy inspektorátu byly evidovány i dvě publikace o československých legiích v Rusku.55 Dochovaly se též dopisy z počátku dvacátých let, v nichž legionářské spolky nabízely „financům“ ke koupi obrazy s legionářskou tématikou. Dokumenty Státního policejního úřadu vypovídají o aktivitách „financů“ v Československé obci legionářské a jiných veteránských spolcích. Velice zajímavá (ale vzhledem k nedostatku pramenů dosud nepříliš zkoumaná) je otázka náboženských poměrů u finanční stráže. V této souvislosti je třeba zmínit nanejvýš neob-
98
Ondřej Kolář
vyklou písemnou žádost, jejímž autorem byl libštejnský respicient finanční stráže Bohumil Štětka. Štětka se domníval, že tehdejší služební předpisy nebraly ohledy na náboženské cítění členů finanční stráže a nepřímo naznačoval, že katolíci v řadách finanční stráže jsou diskriminováni, neuvedl však žádné podrobnosti. V textu, který svědčí o autorově stylistické zdatnosti, Štětka s použitím citátů Masaryka, Havlíčka a Březiny zdůrazňoval význam náboženství a požadoval, aby připravovaný nový služební předpis – který nakonec nebyl vydán – věnoval této záležitosti větší pozornost.56 Jan Krejčí 13. ledna 1930 poslal žádost svého podřízeného Exponovanému úředníku okrskové celní správy v Plzni, který 18. ledna žádost vrátil zpět jakožto „bezpředmětnou“.57 (Co se týče „finance“ Štětky, ten byl v dubnu 1930 přeložen na hraniční přechod v Dolním Dvořišti.)58 Je pochopitelné, že i příslušníci finanční stráže se čas od času dopouštěli různých prohřešků. Většina záznamů o nežádoucím chování „financů“ se však týká poměrně běžných záležitostí. Nejčastějším jevem je odchýlení z předepsané pochůzkové trasy. K takovým případům docházelo po celé meziválečné období. Např. v roce 1921 vrchní strážmistr František Gräth ze Starého Kynšperka opustil trasu, údajně kvůli sledování dvojice podezřelých osob.59 Podobné případy nebyly ani v pozdější době nijak výjimečné, i zdůvodňování odchylek z trasy se dosti podobalo. Josef Nevyhoštěný, který ve třicátých letech sloužil u finanční stráže na Podkarpatské Rusi, vzpomínal, že pokuta za nedodržení předepsané trasy v roce 1936 činila 20 Kč.60 Další skupinu prohřešků tvoří pozdní nástupy do služby, přičemž někdy „financové“ používali na svou omluvu poněkud kuriózní argumenty. Vrchní strážmistr František Gräth roku 1921 zmeškal nástup do služby, neboť hodiny na služebně ani kostelní hodiny ve Starém Kynšperku nebyly funkční a Gräthovy hodinky se zpozdily.61 Strážmistr Bedřich Špaček téhož roku nepřišel do služby, neboť dle vlastních slov byl stižen jedním za záchvatů malárie, jimiž trpěl od dob svého zajetí ve Finsku za první světové války. Nadřízení tuto historku ovšem nebrali příliš vážně, protože svědkové Špačka viděli krátce před jeho „onemocněním“ v hostinci.62 Většina zápisů o pozdních nástupech je však bohužel mnohem stručnější. Jako důvod pozdního nástupu do služby se nejčastěji objevuje údajné pronásledování podezřelých, což je argument, kterým (jak již bylo řečeno) příslušníci finanční stráže obvykle zdůvodňovali i své odchylky z trasy. K méně obvyklým kauzám patří případ dozorce finanční stráže Františka Bejra, který byl obviněn ze zpronevěry 30 Kč. Tohoto činu se měl Bejr údajně dopustit během své služby v Mühlbachu počátkem třicátých let, nicméně v době, kdy se případem začaly zabývat nadřízené orgány, již obviněný žil ve Dvoře Králové.63 Výsledek vyšetřování bohužel není znám.
99
Ondřej Kolář
Zdá se, že Bejr měl během své služby více kázeňských problémů, mimo jiné jednou údajně zapomněl řádně ohlásit své onemocnění. Jeho nadřízeným rovněž neušlo, že Bejr trávil značnou část svého volného času v hospodách. 64 Pozornost zasluhuje i případ dozorce finanční stráže Antonína Hantáka, který (patrně v roce 1930) obvinil starostu Starého Kynšperka Johanna Franka z urážky finanční stráže. Starosta zareagoval prohlášením, že se Hanták dopustil šikany. Další průběh sporu není bohužel znám.65 K nepříliš běžným prohřeškům patří i událost, k níž došlo v roce 1922. Tehdy strážmistr pohraniční finanční stráže František Stuřma hovořil se svým kolegou Tomášem Ježem v německém hostinci o služebních záležitostech v domnění, že jim nikdo z přítomných Němců nerozumí. Oba „financové“ patrně podcenili jazykové znalosti ostatních návštěvníků hostince, neboť nadřízené orgány finanční stráže se o této záležitosti záhy dozvěděly. Z dostupných materiálů se zdá, že Stuřma a Jež z této nepříjemné situace vyvázli pouze s pokáráním, nicméně není to zcela jisté.66 Některé zprávy o kázeňských problémech jsou bohužel formulovány velmi obecně, jako např. stížnost na „nepřístojné chování“ celního eléva Peštiny z 16. června 193167 nebo hlášení o „kázeňské věci“ pracovníka finanční stráže Paška z 6. července téhož roku.68 V Peštinově případě mohla stížnost souviset se skutečností, že celní elév choval ve služebním bytě ve Wiesu domácí zvířata, což náměstek zemského inspektora později Peštinovi úředně povolil.69 V převážné většině případů se nepodařilo zjistit, jaký trest byl za konkrétní prohřešek udělen, nicméně zdá se, že tresty byly obvykle poměrně mírné (nejčastěji peněžní pokuty), což dosvědčují, jak již bylo zmíněno, i paměti Josefa Nevyhoštěného. Ačkoliv si na základě dostupných pramenů můžeme vytvořit pouze neúplnou představu o fungování chebského inspektorátu, lze prohlásit, že během zkoumaného období nedošlo k zásadnějším kvalitativním změnám v náplni činnosti této instituce. Lze předpokládat výskyt kvantitativních změn (např. v počtu provedených pozastávek apod.), nicméně nedostatek statistických údajů nám neumožňuje ověřit tuto hypotézu. Z výzkumu vyplývá, že se příslušníci finanční stráže mimo ostrahy hranic podíleli rovněž na řadě administrativních úkonů. Co se týče podloudné činnosti,většina zjištěných závěrů odpovídá výsledkům předchozích výzkumů dějin finanční stráže. V převážné většině dokumentovaných případů byla podloudná doprava zboží přes státní hranice prováděna pouze v malém měřítku. Obvykle se pašovalo jen běžné spotřební zboží. Bližší údaje o zadržených pašerácích ve většině případů bohužel nejsou známy. Příslušníci finanční stráže se – stejně jako jiní státní zaměstnanci – těšili různým výsadám, zároveň se od nich však vyžadovalo reprezentativní chování. Na základě dostupných materiálů lze rovněž prohlásit, že k vážnějším prohřeškům „financů“ docházelo poměrně zřídka, a že většina drobných přestupků byla trestána jen mírně.
100
Ondřej Kolář
Vzhledem k omezené výpovědní hodnotě pramenů výsledky tohoto výzkumu nemohou být zcela vyčerpávající. Další údaje by bylo možno zjistit studiem dobového tisku a dosud nezpřístupněných fondů v chebském okresním archivu.
101
Ondřej Kolář
P������ � ���������� Prameny: Archivní Státní policejní úřad Cheb 1844 –1938 (fond č. 38), SOkA Cheb. Vrchní inspektorát finanční stráže Cheb 1927 –1938 ( fond č. 121), SOkA Cheb. Tištěné Deset let ČSR II. Praha 1928. Seznam zaměstnanců finanční správy v zemi české. Praha 1933. Seznam zaměstnanců finanční správy v zemi české. Praha 1936. Memoáry NEVYHOŠTĚNÝ, J.: Financem na Podkarpatské Rusi. Praha 2003.
Literatura: BENEŠ, J.: Finanční stráž československá 1918 –1938. Dvůr Králové nad Labem 2005. HOLUB, O.: Stůj! Finanční stráž! Praha 1987. JOHN, J.: Září 1938, část 2. Brno 1997. LÁŠEK, R.: Jednotka určení SOS – díl první. Praha 2006. MACEK, P. – UHLÍŘ, L.: Dějiny policie a četnictva I. Praha 1997. MACEK, P. – UHLÍŘ, L.: Dějiny policie a četnictva II. Praha 1999. MACEK, P. – UHLÍŘ, L.: Dějiny policie a četnictva III. Praha 2001. MAREK, J.: Hraničářská kalvárie. Cheb 2004. MAREK, J.: Smrt v celním pásmu. Cheb 2000. MAREK, J.: Vzdušní donkichoti. Cheb 2001. SPEYCHAL, R. a KOL: Stráž obrany státu. Praha 2002. Nepublikované studie KOLÁŘ, O.: Inspektorát finanční stráže v Chebu 1931–1938. Olomouc 2007.
102
Ondřej Kolář
P������� 1 Ve skutečnosti vrchní inspektoráty ve zkoumaném období již neexistovaly a v Chebu sídlil „pouhý“
inspektorát. 2 Beneš, cit. d. s. 8. Systematické snahy o vybudování bezpečnostního pohraničního sboru však existovaly již od druhé poloviny 18. století. 3 Tamtéž. 4 Beneš, cit. d. s. 36. 5 SOkA Cheb, f. 121, 14/171–172 6 SOkA Cheb, f. 121, 13 7 SOkA Cheb, f. 121, 14/129 8 SOkA Cheb, f. 121, 14/29 9 SOkA Cheb, f. 121, 13/390 10 SOkA Cheb, f. 121, 13/75 11 Beneš, cit. d. s. 60. 12 SOkA Cheb, f. 121, 13/33 13 SOkA Cheb, f. 121, 14/111 14 SOkA Cheb, f. 121, 15 15 SOkA Cheb, f. 121, 15/55 16 SOkA Cheb, f. 121, 15 17 Beneš, cit. d. s. 23. 18 SOkA Cheb, f. 121, 3 19 Deset let ČSR. Praha 1928, s. 71. 20 SOkA Cheb, f. 121, 3/16 21 SOkA Cheb, f. 121, 3/15 22 SOkA Cheb, f. 121, 14 23 SOkA Cheb, f. 121, 14/46 24 SOkA Cheb, f. 121, 14 25 SOkA Cheb, f. 121, 15 26 SOkA Cheb, f. 121, 3 27 SOkA Cheb, f. 121, 4 28 SOkA Cheb, f. 121, 4/8 29 SOkA Cheb, f. 121, 9/14 30 SOkA Cheb, f. 121, 9/148 –149 31 SOkA Cheb, f. 121–11/18. 32 Beneš, J.: cit. d., s. 65. Holub, cit. d., s. 50. 33 SOkA Cheb, f. 121– 9/70. 34 SOkA Cheb, f. 121– 9/136. 35 SOkA Cheb, f. 121–11/8. 36 SOkA Cheb, f. 121–13/353. 37 SOkA Cheb, f. 121–13. 38 SOkA Cheb, f. 38 –551/1–2. 39 SOkA Cheb, f. 38 –551/7. 40 SOkA Cheb, f. 38 –551. 41 SOkA Cheb, f. 38 –551/19.
103
Ondřej Kolář
42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58 59 60 61 62 63 64 65 66 67 68
SOkA Cheb, f. 38 –551/9. SOkA Cheb, f. 38 –551/32. SOkA Cheb, f. 38 –551. SOkA Cheb, f. 121, 13 SOkA Cheb, f. 121, 14 Podrobněji viz. Beneš, cit. d. Tamtéž. SOkA Cheb, f. 121–14/51 a 53. SOkA Cheb, f. 121–14/107. SOkA Cheb, f. 121–14/87 YWCA – Young Women’s Christian Association, mezinárodní charitativní a vzdělávací organizace, založená roku 1855 v Londýně. SOkA Cheb, f. 121–13/388. SOkA Cheb, f. 121–10. SOkA Cheb, f. 121–6. SOkA Cheb, f. 121–13/18. SOkA Cheb, f. 121–13/19. SOkA Cheb, f. 121–13/361. SOkA Cheb, f. 121– 8/87. Nevyhoštěný, J.: cit. d., s. 126. SOkA Cheb, f. 121– 8/21. SOkA Cheb, f. 121– 8/72. SOkA Cheb, f. 121–14/11. SOkA Cheb, f. 121–14/122. SOkA Cheb, f. 121–13/187. SOkA Cheb, f. 121– 9/18. SOkA Cheb, f. 121–14/147. SOkA Cheb, f. 121–14/146. SOkA Cheb, f. 121–14/199.
104
