Sk.
tf
1/%^^
-^.'fS^^^^W^
'<')
i,
'^^
L
P*' 1 j|f
"x*
'S--
^^i^WÍ^
'é
rt "TPry^A
f
4 *^-í««l -O.
^
%
> „
í^^Lt
-^
^\
.^ I
Snad
se
ti
brzy
poup
štstí rozv
z NAŠICH LUHt.
v
povídky ze života MLADE2E. /
VYPKAVU.JE
ELIŠKA KRÁSNOflORSIÁ.
S barvotistcovým obrázkem,
:í^^-
V PRAZE. NAKLADATEL
A.
STORCH SYN, KNIHKUPEC.
Tiek Aloisa Wiesnera v Traze.
SVJ SVT.
Digitized by the Internet Archive in
2010 with funding from University of Toronto
http://www.arcliive.org/details/znaichluhpovidkyOOpecli
I.
ešt nikdy
se
Emouš
tolik
netšil
dom
na
prázdniny jako tenkráte, když mu rodie dovolili, aby si pivezl s sebou nejlepšího svého pítele a spolužáka, Milana Navrátila. Samým oekáváním a pemýšlením na všecky nastáradosti byli oba hoši zamlklí a usedli spolu do železniního vozu.
vající
nesmírn
vážní, když
Cesta nebyla zvlášt znamenitá pvabem krajin, najen opak, rovina za rovinou míjela zdlouhav, zídka okrášlena jsouc njakým návrším, starým hradem i
kostelíkem anebo hájem. Pece však byl Emouš hrd, když vysvtloval a jmenoval Milanovi místo za místem, mimo která s nimi uhánl parovz, teba to byla i nejobyejnjší vesnice v holých polích nebo nejnudnjší venkovské msteko; Emoušovi vyschlý byl každý potek zajímavým, teba letním vedrem
moálové strouze podobný Emouš vdl o každém, kde se pramen jeho prýští ze zem, odkud a kudy
a špinavé
;
nho vlévají potky jiné, a kam konen mu byla povdomá každá íka v Cechách se
se do
vtéká.
Tak
všemi
místy pi jejích bezích; hory a pahorky, roviny i doliny, kdyby to bylo to všecko mlo pro nho nevýslovný pvab, samý holý kámen nebo suché strništ bez nejmenší píi
-
8
—
rodní krásy Emouš ke všemu tomu nosil v hlav jména jako v živém slovníku, a pokud mu bylo možno, vyhleSlovem, Emouš byl dával a pidružoval k nim ísla. zempiscem z celé duše, a jakkoliv se rád uil všemu možnému, pece ze všeho nejvíce jej tšily vdomosti o podob a vlastnostech naší zemkoule, o rozloze, vzezení a povaze veškerých díl svta i všech jejich krajin, nade ;
vše pak krajin eských, mezi kterými se mu zdála nejznamenitjší krajina ona, ve které ležela uprosted epových polí Duleoves, jeho milé rodišt. Proto stále, když vykládal o místech poblíže trati, myslil pi všem vlastn na Daleoves jako na to nejlepší, co pijde naposled. Mladý vyklada myslíval k témuž cíli také již díve,
když na každé prázdniny byl
si jej
vozíval otec
posluchaem jeho výklad.
dom
a
Emouš
Byl pan asný,
otec
Emoušv, obanem velmi probudilým a na svou krajinu hrdým celé okolí daleko široko bylo mu povdomo svými ;
znamenitými zdob husitských, ale pece již po nkolika letech nemíval Emoušovi cestou co vykládati, nýbrž sám naslouchával mnohým novým a díve jemu neznámým vcem, které vykládal chlapec. Vodstvo i horstvo celé krajiny byly mu v pravd neznámým svtem, dokud mu Emouš svými zemzpyteckými vdomostmi neotevel oi. Milana Navrátila asi pl hodinky bavilo vypravování Emoušovo, ale brzy se mu zaalo zdáti jednotvárným, vytýkal mu v myšlénkách, že je nudný knihomol a že i letošní prázdniny nebudou tak radostny, jak se hy\ na tšil. Ml zcela jiné úmysly nežli sbírati kaménky, zkoumati horniny a zpytovati bh každé mizerné strouhy jeho tužbou horoucí byla puška, skutená, prachem a broky nabitá puška, kterou hodlal o tchto prázdninách jistojist dostati do svých rukou. Zobrazoval si nadšen,
djinnými památkami, zvlášt hojnými
a
n
—
9
-
kterak nejdíve zkusí bouchnouti si na veverku nebo lasiku, potom na zajíce, možná že i na srnku, ba ideály jeho rostly od stanice ke stanici, a než dojeli na poslední, zdál se mu již parohatý jelen býti málo a zaínal práv sníti o tom, že po povstném posledním medvdu v echách mohl by se pece také ješt vyskytnouti njaký potomek jeho zrovna u Daleovsi. Pi tchto krásných pedstavách hvízdl parostroj a vlak se zastavil. Emouš, hrd na to, že po prvé jel bez prvodu otcova jako samostatný cestující, s pohledem znalce ubíral se jistým krokem ped nádraží, kde ekal již
tatínkv koí.
Emouš vdl,
že
otec
ho
oekávati nebude,
nebo
nebyl ani doma, byv nucen odcestovati nkam za záležitostmi. by byl tatínka srden rád uvidl a zlíbal, pece pocítil zvláštní uspokojení, že ho tu nebylo, a následkem toho on sám, Emouš, byl nejstarším mužským lenem rodiny a mohl si naproti svému hostu dstojn
A
hráti na
hospodáe.
Jakkoliv
celá
krajina
byla
plochá a
pvabu^ prosta, statek asných dodávala tomu
roztomilým místekem a nejpknjším jeho koutkem. Líbeznosti místu zele roztomilých luk, hojn protkaných malými stružkami a praménky, a bohatství kovin, stromových houští ovocných sad, ve kterých vypadaly isté domky se svými ervenými stechami jako živ zbarvené kvty. byla Dalenoves
i
Na
statku
asných
však mizela bílá barva zdiva, ba ásten i erve stech v samé zeleni všecko tu bylo obrostlé pstovanou révou neb aspo divokým vínem, ba plot kolem zahrádky a besídka v ní kvetly skutenými ržemi, letos již po tetí. Kdekoli bylo jen možno uchrániti ped slepicemi a kzlaty záhon kvtinový, všude na ;
bu
— statku tomTesele se pestily
10
—
kvty
nejrozmanitjšícli barev, s láskou pstované jak pro krásu tak i pro potravu nesíslným velickám, slunicím se tam v zlatých paprscích, samy jsouce jako zlaté. A když se vešlo u asných do svtnic, zdálo se, že
tam pokrauji kvtinové záhony tolik se tam batolilo dtí s ervenými tváikami, a mezi nimi jako pravé slunéko se usmívala jejich matka, paní asná. Nyní si to :
vynahradila desateronásobn, že pro tu drobotinu ani nePopadla si jej mohla jeti na nádraží uvítat Emouše. do náruí a nepustila ho od sebe, doku si ho do sytá nezlíbala a neprohlédla od hlavy až k pat, a teprv když se pesvdila, že mu v Praze nikdo ani vlásku neAle ani v nejvtším zkivil, dopála mu zase svobody. tom líbání a vítání nezapomnla vlídnými úsmvy obraceti se k malému jeho hostu, aby Milanovi ani na chvilenku
—
'
se nezastesklo.
pkn
u nás, drahoušku," obrátila se paní „Vítám vás te k Milanovi, hladíc jeho vlasy a líbajíc jej matesky elo. „Všichni jsme se na vás tšili, velcí malí; na tvá všichni vás již známe, však nám Emouš mnoho o vás Hlete, vždy i ty nejmenší se již psával i povídával. i
i
vám lichotí, a kdybyste se jich zeptal vdí vám na vlas, kdo jste, a odkud jste.
k
znají-li
vás, po-
Nejste tu cizím, Milánku jako doma! Ale musíte také u nás všecko pijati Jak vidíte, samotno a smutno u nás tak, jak to jest. není; ale na noclehy jsem vám upravila docela tichou komrku, spolenou s Emoušem jen že ta komrka ve dne jest šerá, tak že vru nevím, kde se spolu budete uívati a tením baviti. Tady mezi námi by to nešlo pro tu drobotinu. Emouši, pemýšlej a hledej sám, kde byste si s Milanem udlali svou studovnu." Nemohlo býti pro hochy nieho píjemnjšího nad ;
;
toto
pozváiií,
lézti
po
všech
aby
11
dom
v
— hledali
pdách, sýpkách
a
slídili.
Yybídka:
komorách, byla tak
a
svainy nedodrželi a s nedokousanými kolái v rukou chvátali od stolu se svazkem klí, který
lákavá, že hoši ani n
jim paní Oasná pjila na jejich výzkumnou výpravu. Paní asná se pranic nedivila, že Emouš prosil ješté pjila následujícího dne o klíe a potom ješt dne tetího ;
mu
ochotn a tšila nkde píhodný koutek je
se našli.
z
toho,
že
si
chlapci
pece
Chodili piln studovat; pro-
nezabývali ani djepisem ani pírodopisem, za to studoval Emouš bedliv zempisnou polohu a rozlohu všech komor a kout, Milan zase konal studie fysikální
zatím
se
rovnováze tles na houpace, kterou si s velkou Knihy dovedností upravil z provaz na pevném krovu. prozatím zstali v cestovních truhlicích obou malých pátel a Milan vru sotva po nich tesknil. Ale pece za nkolik dní tentQ zpsob studií oba hochy omrzel. Nabao
tíží
žili
a
se ho.
Milane," zamyšlen pravil Emouš, bychom prozatím zas mohli nechati a
„Poslyš,
„toho dlati
skotaení nco vážnjšího." „Také jsem si to již nkolikrát pomyslil," pisvdil Milan s povzdechem a sedl jaksi tžkomysln vedle Emouše na trám. „Pro vzdycháš? Snad se ti u nás nestýská?" dobrosrden mu domlouval Emouš. „Vidíš, chybili jsme, že máš dlouhou jsme tolik dní tak dtinsky promarnili. chvíli a je ti neveselo. Jen pokej, až vybalím knihy z truhlice! Ukáži ti novou, pekrásnou mapu ..." Emouš se zamlel, nebo Milan vypustil z úst tak podivný zvuk, že se jeho pítel ulekl, není-li mu snad
Te
zle;
ale
zívnutí.
pesvdil
se,
že
to
bylo
jen
silné
hlasité
„Mám
toho
vru dost odpovdl
12
a také
se
ohlížím po
nem
„Nemohu se již Emoušovi. opravdovjším," dokati návratu tvého otce. Vidím, že si všecky svoje pušky nkam zavel, a to nkam, kam nám nepomže žádný z tch klí, které nám pjuje tvá maminka." „Ka to ty myslíš? Na stílem?" podivil se Emouš dívaje se na Milana náramn zvdavýma oima. „A na jiného bych myslil?" podivil se navzájem jemu zas Milan. „Což myslíš, že se lovk na venek tší jinému, nežli k vli stelb? K vli knihám k vli jsem pece nepijel!" Prozatím bylo marno, že si Milan pedstavoval stelbu jako jedinou zábavu venkovskou o pušce nebylo na statku vidu ani slechu, a pan asný se dosud nevracel. Takž oba hoši pomýšleli na ono zamstnání, které se každému z obou zdálo nejvážnjším a nejdstojnjším
nemu
;
A hle, nyní teprve seznal Emouš, prázdnin. od základu až pod že akoli tolik dní pobloudil v stechu, pece si nenalezl ani jediného koutku, kde by mohl nerušené studovati. ByloC leckdes pekrásn na poádných
dom
bu
houpání, skákání a dovádní, ale na knihy nebylo místa bezpeného ped deštm ba i ped myšmi, na tení nebylo svtla, na psaní nebylo stolu nebo co by se stolu podobalo. Takž se rozhodl, dokud poasí je pkné, že si ke studování zasedne do besídky v zahrad, kde jest pekrásn, by ho tam i chodily pokoušet slepice a dti. Den Uvelebil se tam a zabral se do svých knih. po dni více zvykal pívtiv trpti okolo sebe tu dtskou drobotinu, sem tam se na ni usmáti, slvko na ni promluviti, ano dávati na ni pozor a pi tom pece piln a opravdov ísti. Z poátku si nkolikráte vzpomnl, kde asi vzí Milan, že tu s ním u knih v besídce nesedí, ale za málo dní zvykl i jeho nepítomnosti a pál mu té
-
33
—
—
svobody, aby se prohánl po polích dle své libosti. Z každé vycházky pinesl Milan plnou náru rostlin i s koeny vyrvaných a tvrdil, že tak jako Emouše zempis, ale Emouš se tomu jeho botanisováni baví jej botanika jen smál, nebo Milan si nosíval byliny nejobyejnjší, je tak o nichžto však ani nevdl, jak se nazývají, a zvadlé i pocuchané, že pro herbá nebyly k poteb. Celá ta jeho botanika hodila se na nejvýše kzleti za pochoutku. ;
ml
Krásn
bezstarostn se to Emoušovi studovalo, dokud sluníko zlat prosvítalo mezi lupením a kvty, které besídku obrstaly; ale jednoho dne se zachmuila obloha a místo zlatých paprsk zaaly se spouštti praménky dešt ped Emouše na stl i na knihu. Trvala Emouš sedával dosud v besídce a na to nkolik dní stole nad knihou roztažený deštník; ale posléze ani tato ochrana nepomáhala. Stl a lavice v besídce již ani neosýchaly, bylo naprosto nemožno s knihou tam se a
;
ml
uvelebiti.
Emouš
ve dvíkách knihu maje schovanou pod kabátem, a velmi zamyšlen se díval s oblohy na zem a ze zem na oblohu. Jak to žblukalo pod okapem besídky a jaké potky vymlela si voda po zahradních cestkách Leckde se zdálo, jako by dva takové potky stál
!
jim Emouš pomáhal, dlabaje v mokrém písku koncem deštníku od jednoho ke druhému žlábek. Když se potom setkaly, ml z toho skorém takovou radost, jako kdyby odkryl neznámé prase
chtly
sblížiti
a
nemohly
;
tu
meny njaké stedoafrické eky. Matka se mu divila vidouc, že si tak veliký a rozumný hoch dlá potky a rybníky, jako si hrávají zcela
malé dti,
a
do
oí
se
mu
vysmál
pítel Milan,,
- u když se a zastihl
celý jej
zmoklý
pi
této
vrátil
he,
njaké
z
své
„Ale
nevdomý
lesní
vk. na jeho úsmšek. rybníky! O. že
tak dtinské nu jeho
odpovdl Emouš ^Jen se podívej na ty mé potky a nepoznáš, která jest to eka evropská, jejíž práv tak jako tato stružka ped tebou?" „Nesmj
toulky
se,
tok se klikatí
v smíchu ale vyhýbav odvtil Milan; „snad tady nekreslíš také mapy v písku,
jdi,
blázínku,"
ty potrhlý zempise?''
„A pro bych nekreslil? Což to není pkná zábava? Dkuji ti, žes mne pivedl na tu myšlénku," zaradoval „Mohl-li jsem tu vykresliti se Emouš všecek rozjaen. uherský Dunaj, pro bych nemohl vykresliti Don, Volhu, pro ne Rýn, Temži, a pedevším Vltavu. Ano, Vltavu, To bude pravá rozkoš Labe a všecky jejich pítoky bude pkné, až mi tady po zahrádce to Uvidíš, jak všecky naše eské eky potekou. Ach/' vzdychl a vzhlédl úzkostliv k nebi, „kéž jen dost dlouho prší, abych to všecko mohl provésti!" Jak Emouš ekl, tak skuten uinil, teba se mu Milan sebe více posmíval, bude-li po tch svých ekách laké pouštti lodiky z papíru nebo z oechových skoápek, jak se na pravého malinkého chlapeka sluší. Jak živ se snad nikdo pod širým nebem a pod dešt!
níkem tak výborn nebavil za nejošklivjšího dešt, jako Emouš, horlivý kreslíc map. Xebe úpln vyhovlo jeho pání pršelo tak hust :
a vytrvale, jako by letos již ani pestati nechtlo. Emouvýten podaila. Vytvoil .-šovi se vodopisná mapa Cech každá eka plynula mu v mokrém písku malé arcidílo práv tak, jak plynouti mla, a když je konen šastn všecky spojil v labský proud, který pes hranice Cech vyvedl až do Sas, to jest do záhonku cibule, ml z toho ;
— takovou
že
radost,
nohy a oi, musilo
svolal
15
-
celý
dm,
a všecko, co
mlo
pijíti do
zahrady se podívat na jeho výtvor. Jenom žel, že nikdo z domácích ho náležit neocenil. Matinka sice pívtiv pokyvovala hlavou a usmívav chválila, jak jen mohla, ale v minut utíkala zpt do kuchyn, aby jí máslo nevykyplo, volajíc za sebou dti, že by v zahrad pílišn promokly a stevíky zkazily Emouš nelitoval, že ta drobotina odešla, vždy by mu byla beztoho jeho krásnou mapu málem rozcupala. eládka také pišla se podívat, na to malý student všecky ven volá, ale ti lidé tomu nerozumli a nemli ani zdání, na jaké to umlecké dílo se dívají. Milan opt jen úsmšek, a jediná osoba, která by ho byla náležit ocenila, byla vzdálena. „Kéž by se !" již otec vrátil tesknil v myšlénkách Emouš, ba povzdychl si tak i nahlas. Ano, otec, ten by byl rozuml, jaký význam mla tato hravá práce malého zempisce, a byl by ;
ml
se z ní zcela
upímn
zaradoval.
echy, vykreslím si celou Evropu, maminko !" uminoval si Emouš za veera, a s pemítáním, kterak si bude poínati, aby mu zmínný již záhon cibule nepekážel na míst, kam by patilo Sasko, vstoupil následujícího jitra do zahrady. Ale bda! Po radosti následovala trpká, krutá žalost. Njaká nevzdlaná slepice, nerozumjící zempisu, byla se asi za asného rána n„Tak jako jsem
vykreslil
kudy
do zahrady vloudila a rozhrabala Emousovi celé jeho krásné echy. Byla to pro rána tím hlubší, když uslyšel, že se za málo hodin tatínek již vrátí práv držela matinka v ruce psaní ^ od nho, ve kterém jí oznamoval dnešní svj návrat. ;
Cím
více
se
vera ješt Emouš na
usedavji se dnes dal do pláe, když
povdla.
Stydl
se,
ale
nemohl
si
otce tšil, tím
mu matka pomoci.
novinu Bylo mu
pílišn píliš
-
zmaené
líto
vítzoslávy z radosti otcovy, ach, sladké, vytoužené pochvaly, kterou by ho
té
líto
16
byl tatíek dojista zasypal.
A po
než se
koár
matka i Nebe jako v dobrém
silnici
svém vzpamatoval, již hrel dti s jásotem vybhly z domu.
v zármutku a
úmyslu, aby jim nepokazilo shledání, pestalo spouštti svou záplavu, ale za to tím hustji pršelo z Emoušových oí. Sebral sice všecku svou zmužilost, ale otec poznal ihned na jeho zarudlých oích, že bylo zle, a starostliv ptal se matky, pro Emouš plakal. „Byl snad kárán?" otázal se tichým hlasem s velikým podivením. „Ach ne, takového nco si nemysli naEmouše," vyvysvtlovala matka; „rozplakal se proto, že si vykreslil v zahrad v písku krásnou mapu Cech a slepice mu ji rozhrabaly."
„Ano,
Emouš plativým
hlasem, „byla velice pkná a správná, pracoval jsem o horopise a vodopise velmi bedliv a všecky eky i pítoky mi plynuly docela pravideln ..." a již mu plynuly eky i pítoky po obou tváích. „A moldánky tam hrály v tch vodnatých Cechách," pošeptal mu Milan posmšn. tatínku,"
ozval
se
„Nu, nermu se již," tšil Emouše otec hlad jej konejšiv po skráních. Vždy to není tak hrozn veliké neštstí. Mapu si udláme znova, uvidíš, ale nkde na jistjším míst, kam slepice nemohou. Pomohu ti vyhledati
místo a
budeme
kresliti
mapu
spolu.
To
Emouš
byl jako v nebi. byly návrhy pekrásné! Jen že otec, vrátiv se po delší dob do svého hospodáství, plné ruce práce a v hlav jiné starosti
ml
nežli kresliti s
jako
den,
a
Emoušem mapy.
když
otec
Hoch
den po dni
jej
upomínal den
sliboval,
že
zítra,
— zaínal Eraouš líto,
že
smutn
sama poprosila
-
17
Až ho bylo matince aby slibu svému konen
vsiti hlavu. tatínka,
„Hoši beztoho nemají, kde si rozložiti knihy a uiti se," dodala; „bu tak dobrý, vymysli si, kde bychom jim upravili malou studovnu." Bylo to práv pi veei a otec, jenž po skonené práci denní rád se úpln vnoval své rodin a celé srdce vkládal v ty veerní rozhovory, zaal obšírn a pívtiv rozvažovati, kam by celou uenost obou chlapc pod svou stechou uvelebil. Vyjmenoval adou každý koutek v dom, a když Emouš zjistil, že je všude njaká závada, zamyslil se na chvíH a potom pravil „Když to nejde v dom, tedy snad jinde. Zítra, .Emouši, podíváme se do staré stodoly za zahradou. Chtl jsem ji již z jara zbourati, ale nedošlo k tomu, a kdo ví, k emu se ti nyní ta stará hrachovina ješt hodí. Myslím, že to bude velmi velkolepá studovna pro takové dva uence, jako jste vy." Nemýlil se. Když ráno na to otoil klí v zámku dávno zrezovatlém a otevel vrata zernalého stavení, ouhajícího nepkn do zadní ásti zahrady, o kterém Emouš neml ani tušení, že bylo prázdné a sloužilo jen za schovávaku rozlámaného a nepotebného haraburdí, dostál.
:
byl^
arci
lepá,
hoch radostí u vytržení. Prostora byla na stodolu malá, ale na studovnu pro Emouše vskutku velkozcela jak byl otec ekl.
A
když
Emouš
uslyšel,
do
mlatu smí rýpati a dlabati, jak mu libo, a že si tam smí vytvoiti tolik ek, co jich tee po celé zemkouli, tu se mu žádné místo nejen v otcovském dom, ale na celém širém svt nezdálo tak krásné a znamenité jako ta hrachovina s dravou stechou, s rozviklanýrai vraty a s rezovatým zámkem. Nalezl v kout dosti starých šindel, kterými si stechu spravil na nejhorších místech, z pohozených prken sbil z našich luh.
že
o
— si
polici
na knihy,
18
za lavici
— ml
starou
bednu, za stl
na njž se položilo prkno, a takž byla za pldne studovna co nejkrásnji zaízena a vším potebným nábytkem opatena. Svtla mla vru dosti, nebo zadní vrata, která šla do polí, byla nahoe tak rozbita, že se podobala spíše klenutému oknu, do kterého ranní slunéko sud,
krásn
svítilo.
Ano, Emoušovi
pál
bývati
se v této
tam nejen
za
dne
studovn ale
i
tak zalíbilo, že si v noci, a po jeho na-
léhavých prosbách svolili konen rodie se smíchem, aby si tam oba hoši penesli své postele z dusné tmavé
komory. Milanovi bylo jedno, spí-li tam i onde byl by se snad noc jako noc vyspal i na holé zemi, tak býval unaven svými toulkami. Za dne se nezdržel ani ve stodole ani kde jinde pi stavení déle, než co se najedl kde býval a co tropíval, tím si nikdo nelámal hlavu; nemli na to kdy, a Milan byl nejradji, když se nikdo o nj nestaral. ;
;
Když
ml
Emouš k svému zamilovanému úelu
tak
velkou plochu, nestailo mu vykresliti na ni pouze Evropu byla by škoda, vcná škoda toho dlouhého, krásného, ped slepicemi chránného mlatu, kdyby se na nj vypodobilo nežli celý svt. Ano, celou zemkouli, rozloženou na plocho, umínil si náš zempisec vytvoiti v tom tvrdém mlát tak dokonale, aby se tam kresba zachovala nejen po celé letošní prázdniny, ale až do prázdnin bua otec nedá strhnouti stodolu. doucích, dá-li Pán Ješt ani kresliti nezaal, a již se tšil na ty budoucí tšiti po celý rok prázdniny, ba vdl, že se bude na a že ve škole a všude jinde nejvtší jeho rozkoší bude
mén
Bh
n
vzpomínka na ten jeho
pevn uzavený
svt.
vlastní
rukou vytvoi*ený, v stodole
-
19
—
11.
Emoušovi nastaly blažené doby.
pdu
Nejdíve vymoval
vypoítával plochy na jednotlivé díly svta, které si pak z hrubá vykreslil ervenou hrudkou. Potom opatrn zkoušel, jakými nástroji a jakým zpsobem nejlépe by se dlabalo do mlatu, aby kresba byla istá a pi tom pevná. Když na nejlepší výhody již našel,^ pustil se nejprve do vydlabávání Evropy. S tží by byl nkdo uhodl, co ten hoch dlá, když leže po celé dni natažený na zemi rýpal pomalouku do mlatu s takovou pozorností, jako by na tom ví co záleželo. Ba vždy na tom záležel celý jeho to svt, svt Emouš dlal dležité a tajemné posunky, kudy chodil; nkolikrát ekl otci: „Tatínku, te ješt nesmíš pijíti do si
—
a
Bh
stodoly; ješt není hotovo, co
tam dlám, a
je to tajem-
kterého zajisté neuhodneš." Byl by si pál, aby otec pekroil jeho zákaz a pišel do stodoly vypátrat jeho tajemství, nebo hoel již nedokavostí na otcv úžas nad velkolepým tím plánem. Ale pan Oasný, každého veera v tch milých hodinách rodinné zábavy hádal a hádal, co asi Emouš ve stodole dlá, a schváln jenom neuhodl, že jsou to celé díly svta, za dne mezi svými starostmi a hospodáskými klopoty nemel ani pomyšlení jíti na výzvdy za Emoušovým tajemstvím. Však matka, jež tam dohlížela jako pelivá hospodyn, vidla tam vykreslený návrh všech pti díl svta a povdla o otci, jenž upímnou radost z té ušlechtilé libstky svého hodného hocha a tajn si z ní zvstoval vci krásné, ano slavné pro jeho budoucnost, ství,
a
nm
v nížto
nkdy, když na svém
ml
loži
beze spánku pemítal,
—
20
-
vidl Emouše dosplého v znamenitého uence
a cesto-
vatele.
„Ml bys mu pece domluviti, nkdy matinka, „aby tak ustavin v
tatíku," prohodila
nevzel; vždy to není chlapci zdrávo ležeti celé dni na holé zemi a niím se nepobaviti ani se neprobhnouti. Kkdy by ml ten náš Emouš trochu po lesích se prohoniti s Milanem kluina zcela jinak užívá prázdnin, nežli ten náš malý uenec/' „A víš, ím se baví Milan?" odpovdl jí otec. do skín pro starou pušku, „Dobyl se mi na nevím, jakým zpsobem uhodl, že práv v té skíni puška Nuž a s tou jest, a také nevím, kde vypátral k ní klí. puškou py tlaí." „Pro živé nebe!" zvolala matka ustrnulá; „takové kvítko nám pivezl Emouš do domu?! Pro pušku se ti dobyl pod zámek... a nebyl za to ani trestán?" té
stodole
;
—
pd
„Sama
dalas
chlapcm všecky
je tedy vysvtlitelno," konejšil
ji
klíe, všecko ostatní
otec.
„Co se trestu týe,
Milana neminul, kdyby se mi nebyl hned, jak jsem pijel, ze všeho vyzpovídal a zkroušen se piznal, že zasluhuje trestu, ale že si nemohl pomoci, že jeho vášnivá touha po stelb a lovu se ho tak zmocnila, Odevzdal mi pušku až sebe sama nemohl ani poznati. a prosil, je-li jeho choutka trestu hodná, tedy abych mu poradil, kterak se má té své náruživosti zbaviti. Eekl jsem mu, aby chodil se mnou na pole, že tam snad jej budou hospodáské práce baviti a že na stelbu zapomene. Ti dni to vydržel, ale vidl jsem na nm, že jím stále myšlénka na pušku lomcuje jako horeka, až se mi konen piznal s pláem a studem, že toho déle nevydrží, abych byl by
mu opt
pušku pjil. Nu pomyslil jsem si. Pjil jsem
což,
mu
a
se tedy
pušku,
ale
uí
stíleti,
naídil jsem
—
21
—
mu písn,
aby nestílel jinam než vzhru do strom po veverkách, sice by mohl zpsobiti neštstí, a zakázal jsem mu choditi jinam nežli do obvodu, kde mám honitbu najatou."
Paní
Oasná se nad touto novinou velmi zamyslila a zdálo se jí na pováženou, že hošík má choutky, které jí pipadaly na jeho vk tak divoké a nemístné: v duchu
dkovala nebi za tichou uenou zálibu svého Emouše a skoro tak živ jako její manžel si pedstavovala jeho budoucnost šastnou, pokojnou a potajmu také slavnou.
Již
pestala báti, že svých prázdnin dosti neužije a svou podivnou polohou ve stodole se roznemže; Milanovo stílení se jí naprosto nezdálo zdravjším a bezpese
njším.
A pece
nechodívá
na
byla ty
tomu vru nerada,
jeho
dlouhé
toulky
že
Emouš sním
jako
opatrniší
druh a strážce. Takž pokraoval náš zempisec nevyrušován a blažen ve svém díle. Nestaral se, zdali venku slunce svítí nebo boue huí, nepoítal dní ani týdn, vdl jen tohk, o mnoho-li
ml
celý
mu
pibývá na mlát obrazu zemkoule.
svt dohotovený;
Již
stával mnohou tvrthodinu nad obrazem Evropy, Asie a Afriky, hloubaje se zamilovanými zraky do každé árky umle vydlabané, a zkoumaje zarhv, zdali by nalezl ješt nkde jakousi chybiku a to zvlášt v toku ek, na které se nevýslovn tšil, až je všecky naplní vodou a pak celou rodinu i eládku pozve na tu podívanou jako na velikou slavnost. To však se nesmlo státi, dokud ten svt, ten jeho svt není úplný ve všech svých ástech, dokud krom svta starého se krásn neobjeví též nový svt na mlát staré stodolv. Již hezky mu pokroila Amerika, Severní a Jižní, a hrub nastínna ervenou hrudkou zbývala opodál Austrálie ' dosud celá nevjdlabaná.
—
ím
^2
-
tím lépe se Emoušovi práce daila, vždy S obma nkolikanedlní cvik z nho udlal mistra. dále,
Amerikami šlo to tak hrav a rychle, že se tomu sám divil, tak že jednoho veera, díve než se toho natajuplným zpsobem naznaiti, že zítra dál, mohl otci úpln dokoní Ameriku a zane Austrálii. Ale co se nikdy ješt nestalo, stalo se onoho veera. Otec slova jeho
úplu peslechl neml pron
vlídného úsmvu ani lichotivé odpovdi. Zasmušile kývl jen nkopilikráte hlavou, ale bylo vidti, že sám neví, k a když Emouš svou novinu uritji opakoval, kyvuje Oba vzrušilo slovo „Amerika" otce a patrn i matku. pohlédli dychtiv na hocha a tázali se stejnými slovy „Slyšels nco více o nich S údivem rozhlédl se Emouš kolem sebe jako by na tváích ostatních dtí hledal vysvtlení podivných slov
emu
;
V
rodi. Tváe tch malých neposed
svých
se bezstarostn
smály
man
utkvl zrak jeho jenom na Milajako kdy jindy, a mezi dtmi jako jindy, ale sedl novi, jenž netropil za kamny schován, úpln ve stínu s hlavou sklo-
tém
nnou skorém
až na kolena.
Emoušovi také nebylo vysvtlením, proež se „O kom bych to ml vdti obrátil k otci tázaje se: nco více, tatínku? O kom jsi to s matinkou mluvil?"
To
arci
..O
tch
vysthovalcích,"
odpovdl
otec,
„každý mluví
dnes jenom o nich." „O jakých vysthovalcích?" ptal se Emouš dále s podivením ješt vtším. „Neslyšel jsem pranic o nich." „Jak pak mls ve své stodole nco slyšeti, milý hochu," pravil otec a velmi vážn položil mu ruku
na tém.
„Ty tam máš svj svt, ve kterém
jsi
ztracen pro
— svt
bys tam ti
Kdyby
ostatní.
toho
Chceš
;
pi
své
námi všemi zem propadla, ty Nevyítám také o tom nezvdl.
se s
map
nevinná, užij jí do sytosti. svta než z toho svého?
tvá záliba jest krásná
slyšeti
-
'2S
—
i
nco z jiného ti povdl o onch
vysthovalcích?" „Povz, tatínku! Jací jsou to vysthovalci?" dychtiv
Chceš, abych
Emouš. „Smutno
zvolal
trn
jest
o nich povídati,"
vypravoval
otec pa-
tžkým
srdcem. „Jest to rodina ubožák z jiné krajiny, která jako mnozí jiní prodala svj chudiký majetek a s nemnohými svými groši se vydala na cestu za bláhovou nadji, že ví jaké jiné štstí. nalezne v Americe zlaté doly nebo Ti chuasové mají nedaleko odtud jakéhosi strýce, který s
Bh
nkdy ped lety od nich asi tedy tch penz od nho zpt
si
sto zlatých
vypjil. Chtli
vydobyti, nežli se do
Ame-
všecko pravda, co povídali lidem mimojdoucím a co sousedé pinesli o nich k nám, tedy je stihlo hrozné sklamání a ješt k tomu neštstí. Shledali, že strýc jejich jest již dva roky riky odeberou, proto
si
zašli
do krajiny
naší.
Je-li
mrtev, že zemel jako chuas a po jejich sto zlatých že Ubírali se tedy nejkratší cestou lenení ani památky. sem k železniní stanici, a tu, uprosted lesa, starý jejich dd, již sedmdesátiletý, náhle jim sklesl a tžce onemocNeslyšels opravdu nic o jeho nemoci?" tázal nl .. se otec jaksi nepokojn, a podivn, skryt pohlédl stranou k Milanovi, jenž hlavu sklonil ješt hloubji. „Ne, tatínku," odvtil Emouš, „nic jsem neslyšel o tch ubohých lidech. Zstali v lese s tím svým starým .
ddem?" „On zstal prozatím „a zstanou tam nejspíše sice jeden
z
nich také
v lese,"
ekl
otec
zasmušile,
všickni dnes celou noc. Pišel do naší vesnice prosit o nocleh
njaký
a o
ného
ale
;
24
-
by sem dopravil jejich nemocsousedé mnozí ani nebyli doma, všecko bylo vozík,
který
v polích, a te o žních je vru každému tžko ubytovati u sebe celou cizí rodinu ješt k tomu s nemocným Každý vtší hospodá má mimo svou eládku starcem. plné stavení najatých ženc, a ta Boží úroda také zabere kde jaké místecko pod stechou. Je to u nás též tak jako jinde, žádný z nás hospodá není pipraven na takové hosty, proto jsme jim musili íci, že aspo na tuto noc musí si pomoci, jak mohou, a zítra že budeme hledti, kde bychom je nejsnáze mohli ubytovati. Tvá dobrá
matka, Emouši, hned moe prosila, aby té rodin mohla dávati jídlo po celou dobu, nežli ubožáci budou moci odtud se odebrati; rozumí se, že jsem s tím souhlasil, a pak jsme také sebrali houn a poslali jim slámu, aby si ten dnešní nocleh njak upravili, nu a bademe se stanevím, který již jsem íkal nkolika sousedm .. rati ujme. Když my je budeme živiti, asi se tch poutník mže zas nkterý jiný jim dáti písteší vždy to nic to je mén než strava, jen když je v stavení nestojí, trochu více místa než u nás. Víš sám, co jsme mli za potíž, než jsme ti našli koutek, kde bys mohl s Milanem a ješt te musíte oba spávati ve sedávati u svých knih .
.
.
.
;
;
staré stodole ..."
Otec se zamlel a nikdo neodpovídal. Byl to podivný, nepíjemný veer. Ta tam byla veselá útulnost veerních hodin, které vždy jindy rodina tak mile pehovoila a pi hrách dtí strávila. I ty maliké, cítíce tžkou náladu Jen starších, byly zamlklé, nehrály si a šly brzo spát. zstali pohromad, sotva že kdo z nich dosplejší jednotvárné slvko prohodil, a jednostejné cvakání hodin na stn nechtlo míti konce, než se pibhžila desátá a všichni si dali dobrou noc.
nm
—
25
—
Odcházeje do staré stodoly se svítilnou v ruce všiml nyní Emouš, jak byl Milan ubledlý a jak jeho si teprv vzezení bylo divn rozrušené. Byl patrn velmi rozilen, nebo zapomnl se vyhnouti Evrop, Asii i Africe, okolo kterých jindy opatrn chodíval k své posteli; dnes bezohledn tiskl do nich své tžké podpatky, až ho Emouš upozornil výkikem pímo zdšeným „Co to dláš! Vždy :
mi
rozšlapeš celý
Milan
se
Emouše vru
mj
svt!" uprosted Afriky a podíval
zastavil
jako
z
se
na
Bylo zjevno, že dlí stejn nešetrn jako ped tím
jiného
svta.
myšlénkami jinde, a opt šlapal po tom svt. „Dláš mi to naschvál, Milane?" dráždn.
zvolal
Emouš
po-
zahledl se na druha s výrazem tak záhadným, že Emouše pojednou opustila všecka „Co jest ti, Mitrpkost a zmnným hlasem se otázal lane y Jsi churav?" Milan chvíli na hledl micky, a bylo vidti, že se namáhá, aby mu rozuml. „Co mi chceš, prosím t?" ozval se zvukem velmi stísnným. „Chci od tebe zvdti, pro jsi dnes tak podivný a co ti jest?" pokraoval Emouš. „Co mi jest? Co tím chceš ... Co mi jest? Einouši!" vzkikl náhle Milan s výbuchem zoufalosti. „Kdybys vdl, co mi jest! Ale jak bys to nevdl! Tajno to nezstane, o tom mlíte, tajno to již není, vím to! Jen k vli abych se nezastelil!" abych se nezbláznil Emouš vidl na vášnivých jeho posucích, že jest Milan
se
zastavil;
:
mn
—
nesmírn pobouen,
i
poal
tušiti,
že se stalo
nco
zvlášt-
Jak to již nkdy bývá, že lovk v duševním svém napjeti rázem jako by blesk do tmy zasvítil ního,
nco
zlého.
—
2G
—
uhodne plnou pravdu sebe pelivji skrývanou, vzpomnl na ten divný na vysthovalce si nyní Emouš okamžit i
dnešní veer, a všecko se mu v mysli shodovalo tak, že Onen stahlasit zvolal: „Milane, snad bys nebyl. .. jeho choroba ... tys jej, Milane, postelil?" ec „Tedy jest pravda, že to již každý ví?" zdšen vykl Milan a rozhlédl se plaše kolem sebe, asi jako .
.
.
by chtl uprchnouti. Milanovi na oích, že kdyby tu na stn visela puška, nešastný hoch by ji popadl a utekl by s ní ven nkam do širé noci. Pak Chvíli panovalo v staré stodole dusné ticho. bylo Emoušovi pojednou, jako by mu byla jakási vyšší bytost pošeptata, co jest v této tžké chvíli jeho povinCo bylo v jeho srdci dobroty a laskavosti, to se ností. mu nyní jako njakou cizí mocí vtlilo v potšitelná slova, Bylo-li mu jež se mu mkce a bratrsky inula ze rt. prve hluboce hto onoho nemocného starce v lese bez písteší, tím hlubší soucit jej nyní naploval k divokému jindy druhu, který náruživostí svou onomu starci tak tžce ublížil. Byl sice ješt díttem, ale zdravý jeho duch to chápal, že tžší nežli rána tlesná jest^rána v duši, a vtším utrpením než bolest a opuštnost že jest vdomí
Emouš
se tásl.
Vidl
to
neutšené a proti sob reptající svdomí. Y tom pocitu mluvil Emouš k Milanovi, nerozmýšleje na svá slova; mluvil, jak mu to dtské srdce vnuklo,
viny, se
a mluvil
tak
smíliv
a
jemn,
že
se zoufalý jeho
druh
upokojil a tiše plakal.
Emoušovi zdálo, že již všecko povdl, co povdti možno, dal mu dobrou noc a oba si lehli. Uprosted noci probudil Emouše šramot ze spánku
Když
se
beztoho velmi nepokojného. Poznal, že se Milan obouvá.
„Kam
dn
"21
chceš?-' otázal se
— hoEmouš
a zadržel jej bez-
za rameno.
„Nech mne, musím odtud, nevydržím jinak!" bránil „Zdálo se mi ve snu, že onen staec již se mu Milan musím se pesvditi, jak mu zemel. Musím tam
—
..." „Co to myslíš!" zvolal Emouš, „odsud do lesa jsou dv hodiny cesty, a ty bys v iré noci ..." „Pus mne! Neudržíš mne tu! To je všecko marno!" odporoval stále Milan. „Nepustím t a zvlášt ne samotného! Neposlechneš-li"mne, vzbouím celý dm, a musíš zstati." Než se kdo pro.,Jdi, jdi jen a burcuj v stavení.
jest
.
budu dávno na ti hony odtud." „Nehneš se odtud ani na krok," velitelsky pravil Emouš a snažil se mluviti co možná písn, „a pjdeš-li pes mou vli pece, tedy pjdu s tebou, dj se co dj, nco." a ty budeš pak za to odpovden, stane-li se mi „Jdi si kam chceš, teba semnou, strašpytle," trpce odvtil Milan; „však se ti nic nestane, leda že nkde po tm klopýtneš. Jen zsta na mou odpovdnost pod pe-
budí,
inou."
Emouš stydl zstati ba domlouvati dále ze Milanovi, aby neodcházel, nebo by se pak bylo zdálo, malé dít jíti je skuten strašpytlem a že se bojí jako Nyní
tm
do lesa. vydali na cestu.
po
i
se
Výsledek byl
ten,
že
se
oba
chlapci
III.
Krásn bylo Byla tmavá ale hvzdnatá letní noc. Velebný v polích a nikde nebylo ani stopy njaké hrzy. pvab noci a samoty, který Emouš poprvé seznával v plné slastno, volnosti pírody, tak jej okouzloval, že mu bylo
— jako by kráel za koli
28
-
njakým krásným, blahým
vzpomnl, jaký úel má
si
tato
cílem, a kdy-
pou, pipadla
mu
sdružené jako tžký nemže ani pravdou býti. Byl by si pál, aby tato chze trvala bez konce a nikdy aby nedošel onoho spatiti, co si ani pedstaviti nelesa, ve kterém bída lidská sen, který
neštstí
a všecko
s
ní
ml
dovedl.
než se toho Emouš nadál, vkroili oba chodci pod klenbu starých strom lesa, nebylo spatiti hvzd, a teskný stín obestel ihned v
Hodiny míjely jako
chvíle,
a
nmž
zraky
i
duše.
Emouš
byl
tak
omámen
mu
tak
rem
a jak dlouho jej
již
se
neml
patrn
tak bušilo a hlava
znal
sm-
jakým
ani tušení,
vedl Milan, bez
Avšak Milan
bloudil.
nebo
víila, že
mu
srdce
dojat,
nhož by dobe cíl
byl zajisté
své
cesty,
ped oima hoch
na dohoívající hranici díví,
zakmitl rudý svit ohark u které vysthovalci zajisté
táboili.
Rozechvn Emouš potichu
pedu až k
s
jako dosud nikdy ve svém v patách za Milanem, jenž
kradl se
žití
bral
se
kovím
nejvtší opatrností a obratností. Tak pišli
samému
táboišti,
aniž
by byl nápadný
ku
šelest pro-
zradil jejich kroky.
Když oi jejich pomalu se obeznámily s pedmty ped nimi, zastenými šerem a jen mihav co chvíli ozáenými vyšlehnutím plaménku na ohništi, poznali hoši, že tu asi osm osob, dosplých i dtí, leží rozloženo na zemi na podestlaných otepích slámy a na houních. Jak se zdálo, spali všichni. Oba hoši dychtiv hledali oima starce mezi spái. „To jest on, hle, ten uprosted," zašeptal Milan tichounce ale pece slyšel Emouš na zvuku toho šepotu. te jak se druh jeho chvje. „Hle, on dýchá .
.
.
,
se pohnul,
Nco
odhánl.
ješt
došeptal
ramena
vidíš?
a
se
tišeji,
Emouš
cítil,
—
k celu, jako by mouchu zdá! Emouši ou žije!" Tak položil druhu svému hlavu na jak se hojné horké slzy lijí z ocí
Zvedl
mu
29
ruku
—
Milanových.
Dlouhou chvíli stáli tu tiše pohlížejíce na nocleh vysthovalc. Potom pošeptal Milan: „Pojme!" „Nebudeš s nikým z nich mluviti?" podivil se Emouš. ^Nac bych jim krátil spánek? Až ráno," odvtil Milan
tiše
A
a obrátil se k odchodu.
za zpátení cesty
píroda
ješt rozkošnjší než prve, hvzdy blednoucí ped slabým svitem šedého východu ješt tklivji spouštly své zlaté pohledy k zemi, na kteréž, ješt celá byla zahalena šerem, jevila vzhled
a
a
pece
bylo již
znáti
tpyt
tisícerých
posléze nebe od jednoho konce se
ržová
krpjí
poalo
rosných,
a
bled
zardívati a
na kídlech letla až ke konci druhému, až se rozhoívala v ohnivé zlato, v purpur, v barvy záplava
jako
nejplamennjších drahokam: Emouš byl jako nevidomý této lepokráse nevidl nebes ani zem, vidl ped sebou stále jen ty zubožené postavy lidí opuštných v bíd a hoi, dímající tam v lese, aby se ráno probudili k starému svému neštstí.
vi
Když
;
dom
do své útulné stodoly, ulehl si Milan ustrojen a obut na postel a tvrd usnul. Bylo mu blaze a lehce, když se pesvdil, že staec žije
.
.
chlapci
pišli
.
Za
Emoušv
duševní klid ten tam. Staec žil, ale jaký to byl život! Tato myšlénka zaujala Emoušovu hlavu a rozechvla jeho srdce. Na usnutí nebylo pro již ani pomyšlení. Ze všech domácích byl dnes prvním na nohou. to
byl
Bezdky
utkvl
30 -
na mlate, na z veera nebo v noci Milanmžto zpozoroval, že na novy rozilené kroky trošku poškodily stední Asii, a desetkrát za každou minutu musil se cht necht tam obrátiti aspo zrakem, pemáhaje se, aby se tam nenachýlil celým tlem a nepustil do práce opravovací, na kterou ml tisíc Ale nech mu bylo sebe tíže odtrhnouti se od chutí. oblíbeného svta svého, odtrhl se pece a spchal k otci, aby mu povdl o své noní píhod a se ho zeptal, je-li již njaké písteší pro ty nešastné lidi nalezeno. Otec nebyl doma, ale sotva že Emouš dovdl se o jeho asné vycházce, již jej také spatil na návsi stojícího uprosted hlouku soused, kteí všichni živ rokovali v patrném rozilení. Emoušovi nedala zvdavost pokoje vybhl na náves, Dobe uhodl, že o vyje tam e. aby uslyšel, o první
jeho
pohled
nm
;
em
sthovalcích. Otec jeho pimlouval se a prosil u všech sousedv o njaký koutek pro ty bezdomé. Ode všech obdržel stejnou odpov. Nikdo prý neml místa. „Když tak horlíte na nás, sousede asný, pro pak jim neudláte místa ve svém vlastním stavení?
Nem-
žete-li vy,
my
také
nemžeme
;
máme
také dti a eládku,
žence a všude plno té Boží sklizn; kam pak u nás s cizí rodinou a ješt k tomu s nemocným, který by nám snad pod naší stechou umel, a pak ješt abychom mu snad vystrojili poheb na své útraty, nebo takovíhle hosté asi nernají v kapsách plno penz." vám zaplatím," pimlouval se znova pan , Útraty asný „vzal bych si ty ubožáky ze srdce rád do domu, jen kdybych o jediném koutku vdl, kam by se se svými A potom, sousedé, myslím, koši, pytli a uzlíky vešli.
máme
;
když
celé
té
rodin dávám
a chci
dávati stravu a o nic
-síváš nežádám než o kousek místa, a když chci, jak jsem ekl, i všecky nahodilé útraty zaplatiti, že byste mohli míti tolik ochoty a tolik kesanské lásky, abyste mi to uinili k vli." „Yíte, milý asný, lépe byste uinil, kdybyste nám
skutek a sám si ty lidi ubytoval na svém btatku. Máte více místa než kterýkoli z nás, když ne ve stavení, tedy jinde. Máte vedlejších stavení nkolik ..." ukázal
místo kázání
„Vždy máte jiný soused
tu
starou
prázdnou
stodolu,"
vskocil
prvému do ei.
„Sýpky také ješt nemáte všecky plné," mínil tetí. „Ba ovšem, nesklidil jste ješt všecko s polí." „Pro „A jak by takové chuasy byl by každý kout dobrý." vám dkovali!" „Mže-li kdo z nás jim dopáti místa, tedy vy ze všech nejsnáze, milý asný," tak hovoil soused za sousedem dorážeje na asného a vymykaje se jeho požadavku.
Emouš
eem
;
vzdálili.
stál
za
plotem
nevidn naslouchaje tmto
tam jako bez ducha, Ze všech tch eí utkvlo
stál
—
když sousedé se jíž mu jedno slovo hlavn prázdná stará stodola, kterou i
na mysli slovo stodola by dle mínní sousedv otec mohl bez nesnáze onm ubožákm propjiti. Cítil, že bylo v té námitce dosti :
pravdy, a pistihl se strach,
nedá-li
otec
pi tom, že jej znepokojuje sobecký sousedm v tom úpln za pravdu.
Proto se odebral, jak jen nejdíve mohl, za otcem, aby zavedl hovor na dležitý ten pedmt a vyzvdl, jak otec smýšlí a jak se rozhodne. Zastihl otce již pi plné práci v poli. Jindy by bylo tžko bývalo odvrátiti jeho pozornost by jen na okamžik od hospodáské jeho práce, avšak dnes, jakmile promluvil Emouš o vysthovalcích, ihned u nho nalezl ochotné
—
32
—
slyšení a úastenství. Bylo vidti, jak velice
na srdci. Zajímavých vcí
mu
záležitost
ta leží
dovdl
se
Emouš. Nejdíve povdl
mu otec, že dobe ví, co bylo píinou starcovy nemoci; i vlastn jeho poranní; povdl mu dále, že poranní
a
cest, je docela lehounké a že zstalo jen proto sousedm dosud tajemstvím, ponvadž pan asný ze strachu, aby Milana nedohnal k zoufalství, znanou sumou penz docílil slibu, že vysthovalci o zpsobu a pvodu té náhle nemoci zachovají mlení. Nyní se Emoušovi teprve vysvtlila Milanova slova, pronesená dnešní noci. Když pak dále s otcem hovoil, na návrhy soused ekal s dy chtivostí, brzo-li dojde a na starou stodolu; ale podivno, otec se o niem takoto,
starci brání v další
e
slovem nezmioval, a když Emouš sám se pímo otázal, kde pece pro ty ubožáky bude možno nalézti útulek, odpovdl mu otec zcela jinak, než jak oekával. „Ješt jsem nebyl u souseda Havránka," pravil; „on
vém
se
ani
sice
lidí
straní a žije
jen
zahrad a svým sklepece tenkráte pístupen
své
níkm, ale kdož ví, nebude-li domluv vlastnímu citu. Místa má i
dost a je
boháem
kdyby chtl, mohl by, o tom není žádné pochybnosti. Jen kdybych mu dovedl tak mluviti do duše, jak bych si
pál." „Pjdeš-li tam, tatínku, prosím t, vezmi
ostýchav „S uvidíš
se ozval
mne
s
sebou,"
Emouš.
pisvdil otec, „bude tam mnoho vzácných rostlin, o radostí,"
Havránek rád pouí, budeš-li chtíti. jeho kvtiny k nmu lákají, vi. .
.
prospšno, kterých t pan Však t beztoho ty Nuže, pjdeme tam zajdeme k statkáce ti
to
spolu a nepoídime-li u nho, tedy Veselé; však víš, kde jest její statek za vesnicí. Je to skoro panstvíko, ona je tu z nás všech nejbohatší, má
-
-
33
jedinou dceru a mohla by nešastným lidem mnoho dobrého prokázati, kdyby chtla. Pál bys si jiti tam také se
mnou?"
tatínku," zaradoval se Emouš, a otec „Dobe máš, na jejím statku stojí všecko za podoložil. vzpomedívání. Budeš-li nékdy^ hospodáem, na leccos si hospodáství tak neš, cos tam uvidl. Široko daleko není
„Šel
bych
rád,
krásn zaízeného." Emouše bolelo,
že otec pokládal
jeho pání, aby se k obma ale pece se mu nepiznal, že
zvdavost za píinu
tm
sousedm s ním dostal, píinou tou jest živý soucit
osudem vysthovalc, nedokavost, aby jim bylo pomoprosbou ženo, a touha, aby se sám také mohl svou dtskou s
n
na jazyku a chtl to zastydl se. Pipadalo otci vysvtliti, ale zarazil se, ano mu, že by pronášel irou chloubu, ba lež, kdyby se ho-
za
nosil
pimluviti.
svým
Již
soucitem.
to
mtl
sice
Vždy dobe vdl,
že jej
pohánl
Asii, strach, aby nepišel o svou stodolu a s ní o Evropu, vli Afriku, Ameriku i zaatou Austrálii a že vlastn k tmto dílm svta tak horoucn si pál, aby se ubohým
nejdíve dostalo písteší u souseda Havránka neb u statkáky Veselé. Jakmile mu otec ustanovil hodinu, kdy se sním spchal k Havránkovi odebere, dal se Emouš do bhu a Pádil tam udýchán, jako rovnou cestou do své stodoly. by jej byl nkdo hnal, a bez odkladu položil se na zemi, Africe aby co nejrychleji napravil škodu, zpsobenou na nešastnými podpatky Milanovými. A že vdl, jak brzy mu bude opustiti tuto milou práci k vli návštv u souHavránka, pospíchal s ní jako by na rychlosti seda ve stodole, ale její záležela spása nejen tohoto jeho svta tak, že celého skuteného svta vbec. Zabral se do toho zapomnl na Havránka i na vysthovalce a skoro byl
vysthovalcm
z našich Inb.
co
^
— nerad,
ba
opravdu byl
34
— sám
nerad, když otec
jej
ze
za-
hrady zavolal. Skoro Emouš toho litoval, že se k této chzi nabídl, když se s ním a bolestn opouštl ten svj svt na mlate ješt dlouhým pohledem louil, byl by jej nejradji zlíbal celý najeduou a ješt každý jeho díl zvlášt. Když pak vyšel k otci do zahrady, ekl mu tento: „Již jsem myslil, že ani nevyjdeš anebo že tam ani nejsi, ekám na tebe zde již hezkou chvíli; neslyšels mne ..." volati? v Pan Havránek pivítal je ve své zahrad. Pravdu šli. ml otec, že stála ta zahrada za podívanou. Emouš, horlivý zempisec, ml ovšem živé úastenství ;
rzných zempás,
v zahrad Havránkov slunilo se v srpnovém slunci i skrývalo se v zahíváme na tisíce rostlin cizokrajných, kterými by byl ostatní mohl vyzdobiti celou svou Ameriku i Austrálii díly svta, ba v zahrad Havránkov jevil se rostlinami znázornný celý svt, tak úplný, jako ten Emoušv na
pro rostlinstvo
a zde
i
mlát vyobrazený mapami. Trvalo s
to
již
Emoušem, kteížto
se tak
neml pišel,
dkladn
do ani nejmenší
ekal, až se
pl
hovor Havránkv oba si znamenit rozumli, zahloubal rostlinství a zempisu, že pan asný píležitosti, aby povdl, pro vlastn vypovídají o tch svých pedmtech
hodiny a ilý
náruživ oblíbených, a pi tom sám také se zálibou prohlížel v jiné ásti zahrady krásné ovocné stromky a zeliny, vbec rostliny pro hospodáe dležité. A do toho konce zahrady pojednou horliv zavolal Emouše: „Poj se podívat na nco tak zvláštního, žes zajisté dosud nevidl nic podobného."
Emouš
kam
se nedal dvakráte
byl volán.
pibhl, dlouhých adách velké
pobízeti a rychle
Ejhle, tu spatil v
—
S5
-
menší kvtináe, ve kterých místo kvtin bujely pekrásné maliké stromky ovocné, na nichž viselo zralé nebo zrající ovoce tak pvabné a vzácné, že se v pravém smyslu slova na diváka usmívalo vlastn se musil divák usmívati na ty nizounké, arovným hrakám podobné jablky s obrovskými jablky, hrušn s vonnými hruškami, na ty pozdní tešn a asné hrozny na malinkých révách, které by byly mohly státi pro ozdobu za okny nebo na kvtinovém stolku njakého salonku. Výkik obdivu, jehož Emouš nemohl zadržeti, sousedu Havránkovi tak zalichotil, že se pustil do nového výkladu o umní, jak se pstují takovéto ovocné stromky v kvtináích, kde v cizin umní to nejvíce kvete, a kde se tomu sám nauil; s pýchou vypravoval o každém stromku, jak je stár, kterak dosud prospíval, ba vypravoval do podrobná i
;
celý jeho životopis.
Pana asného to sice také zajímalo, ale as hrozn ubíhal, hospodáské povinnosti volaly dom a takž pan Oasný cht necht musil horlivému vykladai nenasyti
nému posluchai
prorvati
tu
píjemnou rozmluvu
jasná slovy „To je všecko hezké, ale docela jinou píinou, milý Havránku." pohnutku své návštvy. :
Z poátku naslouchal Havránek
z cista
pišel jsem za A nyní vyložil
dosti roztržit vypra-
vování o vysthovalcích, cizích to lidech, po kterých dle jeho mínní mu nic nebylo. Teprve když porozuml, že asný od nho pro tyto lidi žádá, jevil více pozornosti a vzezení jeho se oživilo. Nebylo mu sice jasno, ^eho to asný žádá, a první myšlénkou jeho bylo, že penz; eho jiného by také žádal? A v tom smyslu sosnoval svou dkladnou a jak se mu zdálo nezvratnou
neho
odpov. ,
Drahý sousede,"
pravil,
„máte mne patrn za
velí-
-
36
—
boháe, když si myslíte, že bych mohl pomáhati každému na potkání, kdo se sem do naší krajiny zatoulá Kterak pak si myslíte, že bych a groše v kapse nemá. mohl pomoci celému takovému houfu lidí ? Když jsou to rodie a dti a dd i vnuci, kdo ví, kdo všechno ješt; Yím, vy tu jim jediný lovk jako já pomoci nemže.
kého
Bh
mn
mn
ví co, a myslíte, že mám tady všichni o zatím vynos celého hospodáství sotva staí na to, co mne Ty vzácnosti, které jste zde vidli a které stojí zahrada. se vám tolik líbí, ty se nepoídí zadarmo, milý brachu, si
A i kdyby nkterého roku v tch jsou tisíce, paneku! výdej byl trošinku menší, tedy letos jsem v takových neJde o mou snázích, že sám nevím, kterak si pomohu. Musím jí letos již bez velkou kamelii, znáte ji pece? odkladu vystavti nový skleník, sice by mi pes zimu zcela jist zahynula." pan asný s podivením; „nový skleník pro jedinou kvtinu?" S ješt vtším podivením podíval se pan Havránek na nho. „Vy se tážete?" žasl; „vidím, že tedy ješt neznáte mou kamelii! Jak je to jen možno, neznáti jí? Kejvtší znamenitost našeho kraje! Tu se tedy podívejte!" I otevel dvée okrouhlého skleníku, krytého báni, a když hosté „Jak
to,"
otázal
se
nm
jediný strom, krásn do nho vstoupili, spatili v košatý a tmavozelený, s bohatstvím lesklého lupení. Byla to kamelie rozmr takových jako obyejná hruše v plné Takové ovšem Emouš dosud nevidl. síle.
„Prosím vás, kolik let je tomu stromu?" s obdivem otázal se pan asný, opt na chvíli zapomínaje, pro vlastn pišel. „Když ji mj otec darem obdržel a pstovati poal, Jest tomu osmdesát let," se nebyl jsem ješt na svt.
—
37
—
a vítzoslávou vykládal soused HavráAle bude „Jak stará byla tehda, kdož to ví! nek. brzy slaviti v tichosti své stoleté jubileum, aniž již Pstovali jsme ji tak šastn, že mohuto tom zvíme. nla, až nebylo možno penášeti ji v devném kbelíku ohromných rozmr. Koruna její se šíila a koeny, nezvláštní
—
hrdostí
mla-li zakrnívati, potebovaly víc a více piidy. Nezbývalo než
jiného, v
zapustiti
ji
šíce dostatené pro
ní
zcela zvláštní
zem
do
další
sklenný
její
dm,
a
obezdíti
její
koeny
vzrst
a vystavti okolo
kde
mohla bez vymrazem zimním
by
jsouc ped chránna. Sedmadvacet let nyní jest již svou vlastní domácí paní v tomto svém skleníku. Ale obezdívka koejejím již nestaí. Podívejte se na tu obry ni! Koruna má tyry metry v prmru. Poznal jsem letos její s nemalým leknutím, že koeny její podrostly podezdívku Kdybych nebyl a vydraly se ven do pdy nechránné. v as to vypozoroval, tedy by mi letos v zim zajisté zmrzla. rušení
míti
stálé
obydlí,
nm
Nejen že bych jaké by to bylo neštstí! smrt, ale jaká by to byla pohroma z toho sám Vždy to naše okolí nemá a ztráta pro celou krajinu! žádných pírodních krás a nic tu není pozoruhodného krom mé zahrady, v nížto jest má kamelie královnou, ba opravdu korunou celého našeho kraje. Aby se to ne-
Pedstavte
si,
ml
stalo,
musím ješt
za
teplého
poasí
dáti
tento
starý
zdný
základ jeho co nejopatrnji ze vybrati, a potom vystavti skleník vtší, nejen objemem, ale i hloubkou základu dostatený. Pedstavte si, jaké to bude ohromné vydání pro lovka, který nemá skleník
sbourati a
zem
nic než
výtžek
dáství,
které
Uznáte, že nejsem takovým boháem, aby mi tom vydání zbývalo ješt na vaše dobroinné skutky."
zahrad.
pi
ze svého hospodáství, jako já, ale z hospozanedbávám, protože se zcela obtuji své
— Za
této
ei
38
—
tvá pana asného dtinný obliej Emoušv
sklonila se
s
výrazem
trpké nespokojenosti a jevil zcela nelíené veliké sklamáni. Prohlížeje si tuto zahradu, nad kterou si ani ráj nedovedl pedstaviti krásnjší, myslil si nejinak, nežli že ten, kdo má tolik pée a nžné lásky k rostlinám, zajisté jest dobrý ke tvorm všem, milosrdný a šlechetný jako nejlepší z lidí, ba pipadalo mu, že ty arokrásné kvty vkol samy musí ušlechovati ruku, která je pstuje. A místo toho všeho nalezl nyní sobectví beze všeho soucitu k trpícím bližním. „Opakuji vám, pane Havránku, že vás pro ty ubohé lidi nežádám o peníze, ale o písteší, o njaký koutek ve vašem dom," prohodil ješt pan asný se slabou nadjí, že to snad pomže. „Píteli, nežádejte toho na mn!" odpovdl soused Havránek „takovou malikost bych vám dojista neodepel, kdybych neml práv hlavu plnou tak dležitých starostí, jak jsem vám te povdl. O kousek místa nebude pece, pro Pána Boha, v Dalenovsi tak zle, abych musil zrovna ;
tém
kousek starati, když mi hlava hoí starostí nad míru závažnjší. Pochopíte pece, že musím .•* pede vším zachrániti svou kamelii „Snad ne pede vším, snad jsou lidské životy pece ješt dležitjší," ozval se pan asuý zvukem, ve kterém znla sice pímluva, ale také výitka. „Uznávám, uznávám to všecko," pisvdoval Havránek kývaje hlavou s výrazem dokoDalého dobráctví: „ctim vás za vaše hdumilství a nejsem žádným necitou, jak víte; ale v takové chvíli, kdy jde o nejvtší klenot, který mám na svt, tu odpuste, že vás prosím, abyste tenkráte pi svém lidumilném skutku nežádal mého úastenství. Podruhé, nkdy jindy, ano, s radostí; anebo kdyby ti vaši vysthovalci mohli pokati, až má kamelie v novém já se o ten
.
.
-
39
-
skleníku bude v bezpeí a má hlava pístupna zase jiným starostem ..." „Tak dlouho ten nemocný staec arci v lese nemže ekati," vzdychl si pan asný, a maje se k odchodu obhlédl krásnou zahradu ješt jednou dokola ^svým pohledem, ale ne již tak radostným, jako prve, „Eeknte mn,
sousede," pravil pátrav a s jakýmsi podivením, „jest všecko vaše myšlení a všecka vaše láska uzavena
milý
Mn
se zdá, že opravdu mezi tymi zdmi této zahrady? by vám bylo jedno, kdyby se sboil svt kolkolem, jen kdyby zstala bez pohromy vaše kamelie s ostatními vašimi botanickými zvláštnostmi." „Máte pravdu, tak tomu jest," odvtil Havránek usmívaje se, a bylo patrno, že mu výitka asného zali„Pro mne by se mohl svt sboiti, skuten! chotila. Nemám jiného svta, nežli tuto svou zahradu. Vte mi, že i když se modlím, prosím Boha, aby mi jí taiíé na onom svt dopál bez ní by mne netšilo ani nebeské Ale pro pak mi již utíkáte? Pokejte, však království. jsem vám ješt nedopovdl. Hádejte, prosím, kolik kvt ;
mívá moje
iíamelie
!
Rozumjte, jsou bohat plné
a bílé
pedstavte si to Pro jste u mne nikdy jako padlý sníh Takového nco nemžete nebyl, když kamelie kvete? spatiti jinde na celém svt. Jednou jsem se dal do té práce, Mžete si ohromná práce a poítal jsem její poupata pomysliti, co to stojí namáhání, odpoítati jediný tisíc poupat na takovém strom, aby to bylo bez omylu. Nu, já jsem poítal co nejšpatnji: jeden tisíc, dva tisíce, ti, tyry, deset tisíc, patnáct, dvacet, ješt více, poítal jsem celé pldne, napoítal jsem ticet tisíc, pišla na mne tma, a druhá strana stromu zstala ješt neodpoítáua. Co tomu íkáte? Je to poklad, ta má kamelie! Kolik obchodník s kvtinami již mi inilo návrhy, abych jim !
;
;
!
—
40
-
kvty do Prahy
prodával na plesové kytice Vyzískal byeh tím rok jako rok nejmén pldruhého tisíce zlatých. Neprodám svou jedinou radost Ale toho já neuiním! a pýchu na svt!** ty
!
S podivem pohledl na pau asný. ,,A pi tom nepomýšHte." ekl hlasem rozhorleným a skoro hnvivým, „co dobrého byste mohl tmi penzi zpsobiti? Nepotebuj ete-li jich sám, co jest tu chuas, které byste za ty peníze uinil šastnými! Vy svých kamelií neprodáváte, a peníze, které dá za takové kvty Jak vás mže pražský obchodník, jdou do ciziny podívaná na kvetoucí ten strom tšiti, kd3^ž je tak žalostn drahá?" „Ano, každý máme svou lásku, které obtujeme všecko," odpovdl Havránek patrn s docela klidným svdomím. „Nemám rodiny a nemám nieho na svt pro svou starost a radost, než ty své kvtiny. Vždy jsem vám ekl: to je svt. Ne, já jich neprodávám." odmítl tak rozhodn, jako by byl pan asný o nic jiného s ním nevyjednával, než o prodej kamelií. .
.
.
mj
Pan asný Emoušem, jenž
se
porouel
a odcházel
se
zarmouceným
po celý výklad Havránkv ani jediným slovem se nepimluvil za vysthovalce. Cítil, že má otec jeho úplné pravdu, když sobeckou zálibu se
stydl,
že
svém odsuzuje. A pece zas cítil, jak mnoho to váží, když Havránek ekl: je to mj svt. Emouš dobe vdl, co znamená, míti svj svt... Havránkovu v
srdci
.
.
IV.
„Jak pak asi poídíme u paní Veselé?" prohodil otec, když došli kousek cesty od Havránkova stavení. „Nešastn jsme zaali, a mám zlé tušení, že jinde nepoídíme
— Bude asi paní Veselá svou pekážku ..."
lépe.
„Svj svt,"
—
míti také
njaký svj dvod,
Emouš
a zaervenal se jako že vlastn slova ta chtl hlasit íci,
pomyslil
když shledal,
krev,
41
si
mu
v hrdle uvázla. Ke statku paní Veselé vedla delší cesta mezi krásn pstovanými poli, kde bylo tak píjemno a pkno, jako Nepstovalo se tu v bujné ovocné a zelináské zahrad. ale že
zvlášt krásných druh, ale byly tu veliké záhony okurek, mezi kterými umle a peliv byly zelí, salátu, rozvedeny stružky k navlažování pdy, které nikdy nevyschly, nebo když dlouho nepršelo a všude vládl úpal,
jen
obilí
napouštly se vodou erpanou z hlubokých studen. Každá pšinka byla s obou stran obrostlá zelenou mezí tak pknou, jakoby byla umle obložena drnem piln zalévaným,
V
pravideln vyryté jamky okolo ovocných stromk, že každý stál jako v hluboké míse byla totiž každá pšinka osázena stromovím ovocným, ba i mezi ovocem a jemenem trely v rovných adách stromky tešové a višové, nyní arci již oesané. Skuten vidl Emouš, že otec ml pravdu, když mu sliboval, že jej bude na statku" paní Veselé mnoho zajímati; pi každém kroku ml pan Oasný na upozorovati všímavého chlapce a ze všeho, co jim tu bylo nápadno, šlo na jevo, že se tu nepstují rostliny pro zálibu a okrasu, jako u souseda Havránka, ale pro užitek, pro výtžek. Vypadalo to tu sice tak krásn, protože poádek a hospodáská pelivost vždy mají mnoho pkného do sebe, ale bylo to nco zcela jiného, než co vidl Emouš v kouzelné zahrad sobeckého Havránka. „Paní Veselá je náramn praktickou dámou," uvažoval pan asný „umí vy užitkovati každý kousek pdy co nejtéto
;
zeleni
byly
— vydatnji: šlení
za
i
—
kdjbj bjl jen jako dla,
stojí jí
Ku podivu, jak bohat snahu odmuje. Žasnu, jak se
a za práci.
její
42
se jí
za
pemý-
úroda tu vše daí. jí
ta
Zde, milý Emouši, podíváš-li se na tuto mez a uvidíš-li na ní kvetoucí slziku nebo mateí doušku, nesmíš si mysliti, že tu kvetou jen náhodou a bez užitku, ale musíš pemýšleti, jaký asi zisk z nich paní Teselá hodlá vytžiti. Nemysli si, že jsou zde kolem ty stinné stromy a pod našima nohama ty úpravné cestky bez jediného kaménku jen pro to, aby se nám po nich tak pohodln putovalo. O zde není nic pro pouhou zálibu. Cesty se u paní Veselé tak krásn upravují, aby její výtení tahouni po nich lehce a bez poškození vozili tu bohatou úrodu do jejích zásobáren. A což teprv až pijdeme do dvora! Yšak tam již za dv minuty budeme." Ale nedošli do dvora. Potkali paní Veselou práv na jedné z tch úpravných polních cest, kde se jim tak líbilo kráeti. Paní se ubírala nkam na vzdálenjší pole za hospo-
dáskou záležitostí a nejevila ni nejmenší chuti vrátiti se s neoekávanými hosty do stavení. Bylo patrno, že nechtla maiti asu zbyteným hovorem z pouhé zdvoilosti.
„Vítám vás, pane asný, jaké to píjemné pekvapení, „.Jak jsem tomu ráda, že že picházíte/ oslovila hosta. jsme se potkali a že jste se marn nenamáhal až do domu. Libo-li, vrátím se mileráda, ale píjemnji vám snad bude jíti se mnou a podívati se na nový stroj, kterým dnes ponejprv zaneme pracovati. Pojte, pojte, lidé již na mne ekají Jak se vede u vás a co nového ? Tuším, že jste asi nepišel beze zvláštní píiny." Pan Casuý dal se s paní Veselou na cestu tím smrem, kam mla namíeno. Drobnými krky spchala po !
úzké cest
tvá
;
ped
ním,
Pan asný bez okolk
povdl píinu
-
Dmu obracejíc usmívavou kráela tém po zpátku.
stále
samé zdvoilosti
ze
43
k
jí
co nejstrunji a nejuritji
svého píchodu.
Emouš, jenž kráel poslední za otcem, nespustil oí 8 tváe paniny nesmírn jsa djchtiv uhodnouti, jaký dojem na ni uiní slova otcova. A hle, když uslyšela píbh tak krátce a skoro suše vypraubohých vysthovalcíi, vovaný, neušlo Emoušovi, že se velké modré oi její zaNaslouchala s nelíeným soucitem, a když otec rosily. ukonil, prozradily otázky její, že vskutku matesky pomýšlí na poteby tch nešastných, a Emouš neubránil
a
když se pesvdil, že jde paní Veselé osud vysthovalc k srdci. Již se oddával nejlepší nadji, když paní Veselá konen dala otci tuto se
nkolika radostným slzikám,
odpov: „Uiním zajisté pro ty ubožáky, co mi jen možného, uiním to ráda, pane asný. Vždy mohu, mám jen jediné drahé dít na svt, a pro tu svou Lidunku mám vru jmní dosti. Starám se, abych jí je rozmnožila, hospodaím, jak nejlépe umím, a pée má jest Bohu díky poNeublížím si, ani své Lidunce, dopeji-li ubožákm neho z našeho dostatku. Urete si, pane asný, bez okolk sám, mnoho-li myslíte, že jest teba, aby se tm ubožákm pomohlo, aby na píklad nkterý soused, který si je nechce k sob vzíti zadarmo, vzal šije k sob za plat. Na penzích dám ráda, mnoho-li chcete, ale do vlastního domu si je vzíti nemohu. Ne, že bych snad žehnána.
nemla
místa, naopak, ale z jiné
píiny." v
sklamáním pohlédli pan asný a Emouš na sebe. „Nejde mi o peníze," pravil pan asný, „okamžit jich tak velká poteba není, ale jde mi o to, aby
Pekvapením
a
—
44
—
ubozí lidé nalezli dobré písteší u lidí vlídných a sou." citných, a tu jsem myslil, že práv u vás „Ráda bych, kdyby ..." zajíkala se paní Veselá, „jak pravím, neodíkám vám ze žádné jiné píiny nežli z. té ti
.
jediné,
dunku,
Znám
že,
jak
mám
to svoje
drahé
.
svou Litu svou jedinou radost pede vším na mysli své povinnosti k bližním, ale povinnost k mému víte,
díté,
.
.
.
jedináku jest mi pednjší." „Nerozumím vám," odvtil pan asný s podivením; „jak by mohla vaše povinnost mateská vám brániti, že %&te nemohla tm ubožákm dopáti koutku ve svém
dom?"
v
„Jen rozumjte, pane asný," vykládala paní, „není mi to proto možno, že bych nemohla ty ubožáky pece vzniti, aby jich Lidunka nespatila, a spatiti je pro nesmí !" „Ze nesmí? A pro?" žasl pan asný. „Mj Bože, nebudu pece svému jedinému drahoušku sama a schváln pivádti na oi takové divadlo," vysvtlovala paní. „Má Lidunka vyrostla dosud v radosti a štstí, bídu a trampoty zná jen z povídání, nebo mám za svou povinnost netajiti jí, že jsou zlé vci na svt, aby její
Bh
srdéko
se nezatvrdilo, a ona, ubožátko,
pi pouhém
povídání bývá tak Ktostivá, tak zarmoucená! Ale pivésti jí takový obraz, jakého ješt nikdy nespatila, zrovna na oi, ne, toho neuiním. Nechci jí kaliti její veselou mladost. ješt neví, co vdti nemusí. Však toho smutného sama pozná zajisté pozdji dost, ale dokud jí toho mohu uchrániti, a si zpívá juko ptáek, a se smje, se raduje, jako by celý svt byl samá rozkoš. Tedy jen povzte, pane asný, mnoho-li mám poslati nro ty chui
A
a
asy?" Pan asný podivením zapomnl odpovdti na
tuto
-
45
—
vychováváte svou dcerušku tak opatrn, aby nespatila neštstí tváí v tvá a nevdla ani, jak vypadá bída?"
její
.Skuten
otázku.
„Ano, skuten!" pisvdovala paní. „Jsem štastna, dokud ona je šastna, a zkaliti jí jedinou chvíli svou vinou, pokládala bych si za nejvtší hích." „A to vás nebude rmoutiti, zstanou-li ti ubožáci pece" bez písteší jen proto, aby jich vaše Lidunka nespatila?" o, 1 mi to Pán Buh odpustí, „Prohešuji-li se na nich, nechci. Ona jest ale zarmoutiti svou Lidunku nemohu a život, ona jest mi vše, mi více než mé statky, než
a
mj
mj
mj
svt!" Pan asný chtl ješt nco odvtiti, ale když vidl, odvrátil jak se Emouš^pi posledních slovech paniných rozmluvu; jako k odchodu, skonil jaksi bezdky také svt, ano celv
pravdu, že jest tu všecko Veselé za nadalší mluvení marno. Podkoval tedy paní bude bídnuté peníze, pravil, že ješt neví, mnoho-li jich
zdálo se
mu,
že
teba, a porouel Ohvili
se.
Emoušem mlky. Potom ekl otec „Jak takovou, že má svj svt v nem anebo :
s
šli
nkdo zane v nkom, je
Emouš má
s
takovém tom svém svt sedí jeho nedobytno sobectví jako pán na pevném hrad a zstane proti nejtžší stelb. Nezdá se ti?" i konec.
V
Emouš neodpovdl. Sklopil hlavu a zdálo se, že utíral si elo. jest mu velmi horko, nebo zervenal a Nevdl, myslí-li to otec jen o sousedu Havránkovi a o paní na mysli ješt njakou tetí osobu, tedy která má také svj svt, teba v nepevném hrad, aspo v staré stodole. Pokukoval po otci vyzvídav, ale nevypátral, jak to bylo myšleno.
Veselé
nebo má-li
Zase
šli
chvíli
mlky.
~
46
—
„Paní Veselá jest dobrá, milá, ale slabá duše. Leckdo závidí té její Lidunce, že ji samou láskou chová jako zaje té dívky líto, kletou princeznu v pohádce, ale ale o tom ti nemohu nyní vykládati, nerozprotože
mn
—
uml
bys,
jsi
sám ješt
dít.
Chtl jsem jen
íci, že
paní Veselá skuten iní, co dle svého pesvdení nejlepšího mže. Dá peníze. Nuž doufám, že za peníze pece nkdo ty ubožáky ubytuje, ale kdo a kde Slušnjší sousedé se budou stydti, aby uinili pro zisk, na co nemli z milosrdenství místa, a u njakých spustlých lidí nebo nežli v chlévku, bídných chuas, kteí sami bydlí !
he
špatn uschováni. Ale pokej, nco mi pipadá. Vera jsem nemohl mluviti se sousedem na kopeku. Má dost istý baráek a je chd, plat bude mu snad vítaný a rád snad to uiní. Podívám se tam, zastihnu-li ho nyní na jeho políku. Ty jdi dom, možná, že t matka pošle na pole s njakou vyízenou já si tam
ti
ubozí budou
;
tady v právo nadej du a zastavím se u Votýpky." Sám a zamyšlen pišel Emouš dom. Nebylo ho tam teba, matka prou žádného vzkazu nemla. Nevdl práv, pustí-li se za otcem k Votýpkovi, nebo do lesa k vysttak se aspo Emouš hovalcm, kde zajisté byl Milau. domníval. A než se mezi obma tmi cestami rozhodl, byl v zahrad, aniž vdl jak, a jeho zraky utkvly na vratech staré stodoly v zadu za stromovím. Loudavým dobe krokem šel se podívat, je-li tam snad Milan, tušil, že tam nebude. Pootevel, bylo tam prázdno a ticho, Na sena vála ze vrat ven. milý chlad a píjemná díl ist umeteném mlate krásn se jevily mapy svta tak ist a peliv vydlabané, že v niem nezadaly kresb dílu pátého, Austrálie, naznaené cvienou rukou opodál na svém míst. Pro by Emouš nevzal do ruky svých nástrojv
—
a
vn
ty
—
47
—
ml
k tomu volný nárvs Austrálie? Vždy as na chzi do lesa jest nyní již pozd ped polednem by chodil k Yotýpkovi, a práv vedro nejvtší, a k Však když by zajisté již jen potkal otce na zpátení cest. tam otec poídí bez nho, odešel tam s nejlepší si to
a nezapoal ;
emu
nadjí, ba ml za jisto, že tam se od verejška shánl.
konen
nalezne, po
em
takové myšlénky jsa zabrán, svlékl Emouš kabát, Austrálii. V první vzal nástroje a položil se na zemi k své práce tak velice, že mu bylo stejn pi chvíli tšila jej vera. Ale za chvíli ní blaze jako vždy díve, jako ješt zaalo mu cosi nepíjemného pekážeti, nevdl ani, co Podobalo se to bzukotu dotíravé mouchy, a pec to jest. ho žádná neobletovala. Nkolikráte odložil své nástroje jako unaven, ale vždy opt vrátil se k prápi a
V
a ustal
mrzel se na sebe, že se jindy.
Bzuelo mu
mu
cosi ne-li
dnes dlabání tak nedaí, jako v uších, tedy v
bzukot sykavý, ve kterém se „svj svt, svj svt."
Byl
to
hlav pece.
opakovala slova
stále
Pojednou se Emoušovi zajiskily oi. Zdálo se mu, nebyl dost jist, že na obrysu své Austrálie nalezl chybu Nade vše jiné zdali jistý záhyb byl vykreslen správn. ho vždy zajímalo hloubati ve své pamti po pravých takové chvíle, kdy ml njakou potvarech zempisných chybnost a musif svou pamt dvojnásobn namáhati, ml nesmírn rád, a pemáhání takovýchto pekážek psobilo mu nejvtší rozkoš. Rázem zapomnly na vystéhovalce ;
;
ím
to také bylo a na všechno, co s nimi souviselo. na proti otázce, která zaujala všecku mysl jeho, zdali obrysu Austrálie jistý záez má býti hlubší, než si jej
na mlát vykreslil?
Nenadálý
ve starou zálibu,
byl
i
z
nho
ten
úkol
vtrhl
jej
úplné
hned opt náruživý onen
— jemuž
zempisec,
mapou
.
Tak
.
celý
48
-
svt byl jedinou
velikou krásnou
.
do práce nezpozoroval ani, že bylo slyšeti po zahrad kroky, ba nevšiml si ani z poátku hovoru dvou hlas, ku kterému upjal pozornost teprve, když jeden z nich vyslovil jeho jméno. Byl to hlas matin. když byla Emouš neporozuml hned, o
zahloubán
em
urit
poznal,
že
matka
s
otcem hovoí
e,
o
nm.
i
Až
za
chápal souvislost jednotlivých vt a odpovdí na n. „Vždy by se ti hoši také spokojili ložnicí, kterou jsem jim na poátku prázdnin upravila v komoe," mínila „Teba je tam šero, což na tom? paní asná a dodala: Vždy se tam chlapci nezdrží déle než na vyspání." ^Ale považ, kde by Emouš studoval," namítal otec. „Mj Bože, vždy pece nepijel na prázdniny jen chvíli
aby studoval," odpovdla matka; „konen se již nastudoval prozatím dost a dost, prázdninám bude brzy konec, mže si as všelijak ukrátit; vždy se již jedná skoro jen o trnáct dní." „Práv konec prázdnin mu zkaziti nemžeme," odvtil otec. „Chci, aby si po celý rok v Praze vzpomínal na svj domov jako na místo na celém svt nejmilejší." chci zajisté také, milý muži," pravila paní asná hlasem pohnutým; „a si zachová živou vzpomínku, že v jeho domov i nešastní nalezli písteší, když se jich nikdo ujati nechtl." „To je krásná vc a mluví to k srdci/' pisvdoval otec, „a musil bych ti dáti úpln za pravdu, kdyby se jednalo jen o to, obtovati pohodlí našeho hocha a jeho hosta. Ale považ jen, kterak bychom mohli vzíti tak hodnému dítti jeho jedinou radost, jeho stodolu! Vždy víš, že tam má nejenom svou ložnici, ale svj svt, celý proto,
„o
—
-
49
svj svt! Nemám odvahy, nemám k tomu srdce, abych mu tolik vzal, k vli cizím nešastníkm.* Emoušovi pi tchto eech tak šumn bušila ve
rodi.
neslyšel již dalších slov odcházejících hlas jejich se mu smísil v neuritý hluk,
krev, že
skráních
Zvuk
Ale nerozeznával již žádného uritého smyslu. Chápal, že otec zstane prese co slyšel, bylo mu dosti. všecky matiny domluvy na svém, chtje mu obhájiti jeho svt. Divn to víilo v hlav malého hocha. Dlouho si nedá za pravdu, co uiní. byl urit vdom, co chce, Všecko, co se mohlo dále státi, bylo mu bolestno, palivo. Hrozno bvlo mu pomysliti na opuštné ubožáky bez pív
nmž
emu
steší v lese, kdežto útulný úkryt, který by jim byl domov jeho mohl poskytnouti, sloužil jen jeho zálib, ale srdce na se mu také svíralo, podíval-li se na své krásné mapy
mly
a pomyslil-li si, že by je a zniiti poslední jejich stopy. Z tohoto zmatku vznikla mu
mlát
nepropjí jim
otec nesvolí a
svj svt.
Na okamžik
jeho se zase
ihned
jej
této
cizí
nohy
rozšlapati
konen
myšlénka: ne, stodoly, dokud zde mám
upokojila tato jistota, ale klid
rozprchl.
Vzpomnl
si,
že
i
soused
Havránek ml svj svt, i paní Veselá také svj, vzpomnl na slova otcova, kterak se v tom svém zvláštním svt každý uzavírá se svým sobectvím. I bylo mu jasno, že sám se stává sobcem, dopouští-li, aby k vli tomu jeho svtu, k vli té jeho nejmilejší hrace otec odepel nešastným lidem svého milosrdenství. Neml-li otec odvahy, samém, aby mu vzal tu jeho radost, tož bylo na aby odvahu tu ml a svou radost dobrovoln obtoval. Hluboce zamyšlen pohlížel na svj nedokonený svt Oplakával na mlát a z oí jeho inuly se hojné slzy.
nm
ten
svj svt,
z našich Inh.
ten
pedmt
své
pée
a
lásky
;
louil se ^
s
50
ním, tšil se naposledy všemi
pvaby, kterými
jej
k
sob
poutal.
když se vyplakal, když dosti dlouho se svým svtem se nalouii a úpln se vžil v myšlénku, že jej ztratí, že jej dá v ob, utel si šátkem opuchlé oi, pinesl ze zahrady konev vody, polil mlat, vzal z kouta motyku i jal Se se konati na svém nejmilejším díle úkol niitelský. zamhouenýma oima zvedl hrubý nástroj k první rán a na slepo udeil do tvrdého mlatu. Motyka vrazila práv do srdce Evropy. Odtamtud zapoal a bez milosrdenství rozkopával první ten svta díl a rychlostí, než s jakou jej byl tvoil. s vtší horlivostí Pot se mu lil po tvái, ruce umdlévaly mu od tžkých úder do tuhého jílu, ale Emouš neustával v práci a spchal píchod nevyrušil, dokud práce jeho úzkostn, aby ho nebude dokonána. Umínil si, že pilné dílo nkolika nedl naprosto znií za málo hodin. Nešlo to lehce, srdce bolelo ješt více než ruce, avšak Emouš nepopustil, a než se veer setml, byl ten jeho svt rozrytým hliništm, na nmž by nikdo nebyl poznal tvary Asie neb Afriky, ba ani on sám již nemohl rozeznati, kde byl do té chvíle
A
ní
který svta
díl.
mu
dokonané to dílo zkázy a že, když odcházeje k veei zavel za sebou vrata stodoly, byl tlesn píliš umdlen, než aby se byl mohl zabrati Nebyl schopen jiné v rozjímání o své samovolné obti. myšlénky, nežli aby mohl co nejdíve na sv^ém loži poho-
Dobe,
viti
že
oi
a soudili
zaíná churavti.
Emouš
kdež
zahalila
utrmáceným údm. Rodie s obavou pozorovali jeho podivné
a opuchlé
a
tma
vdn
ospalostí
dle
Schválili
uposlechl.
klopýtal
toho
i
vzezení
dle jeho ospalosti, že
mu, aby Odebral
pes hroudy
si
šel
díve lehnout,
do své stodoly, svého rozkopaného se
-
51
-
svta, otuplý již proti žalu i úvahám. Ale když si ulehl, když své rozbolené údy uložil do mkce vystlané postele, oddechl si s velkým uspokojením a bylo mu vru, jako by nejen tlo, ale duše jeho nacházela úlevu a klid tak Cítil, že jako blažený, že podobného dosud nepoznal. tlo jeho tžkou prací, tak i duše jeho si dnes zasloužila Pochopil pojednou, jaký výtohoto sladkého odpoinku. znam mají slova: spánek spravedlivých. „Dnes naposledy spím ve své stodole," ekl si v my„ale také vysthovalci šlénkách, než se mu víka zamkla dnes naposled spí v lese bez písteší." S tou myšlénkou usnul Když se ráno probudil a pohled jeho bezdky utkvl na rozkopaném mlát, projelo jej nejdíve leknutí a úžas. Ale když se vzpamatoval, pipadalo mu, že se všecko kolem nho promnilo ve svt nový, krásnjší a slavnjší než ten, jehož trosky zel ped sebou, ale zvlášt že on sám již není tím nerozumným, dtinským Emoušem, jímž byl ješt vera. Podivno, ani dost málo se mu nestýskalo po ztraceném jeho svt. Naopak, bylo mu veselo a volno, ne jako by byl nco ztratil, ale jako by byl nco pevzácného nalezl. Co to bylo? Kde to bylo? Co jej tak neobyejn Nebylo to tšilo, a sladce odmovalo za verejší nikde vidti ani slyšeti, ale cítil to urit, kde? Ve svém srdci. Tam byl ten svt mnohem krásnjší a drahocennjší, nežli s kterým se Emouš vera s tolikerými slzami rozlouil Hbit jako rybka vyšvihl se z lože a upraviv se co nejspšnji, spchal k otci. Rodie byli mile pekvapeni, že tak brzy vstal a tak záiv vypadal. Již nebylo na ani stopy po verejší
—
;
.
.
.
ob?
—
.
.
.
nm
mdlob
žádného tedv strachu, že ochuraví. „Prosím t, tatínku, poj se mnou na okamžik a
4*
nkam
se podívat
;
uiním
ti
52
-
njaký návrh,"
pravil
rozjaen
a nalé-
nebývalo nikdy jeho zvykem, popadl otce za paži i táhl jej s sebou po zahrad. Pivedl jej do stodoly a ukázav rukou do vnitku, ekl spšn, jako by se bál^ aby nco nenadálého ješt nepekazilo jeho pedsevzetí: „Mls vera tolik starostí, kde ubytovati vysthovalce^ Hle, a tolik lítosti, že se ti to u soused nepodailo. tak šlechetný, dopej jim tak dobrý, tatínku, Tady ve stodole je pro ne místa dost, já místa u nás
hav,
jak
bu
bu
!
s
Milanem mohu
spáti v
komoe,
a nic,
docela nic ne-
pekáží, aby se to nestalo hned dnes." „A kde je tvá mapa? Kde je tvj svt?" tázal se otec plný úžasu, hled s pekvapením na rozkopaný mlat. pišla nejtžší ást jeho pedEmouš se zardl. sevzetí. „Má mapa svta zde na mlát?" pravil zajíkav; „ta se mi nepodaila, zkazil jsem ji, proto jsem ji radji celou rozkopal." A s touto lží na rtech obrátil se kvapn jako by pojednou jakási mocná ruka jej odstrila, a úprkem hnal se po zahrad i ven do polí, kdež se nezastavil, dokud nebyl od domova hodn vzdálen. Nebylo teba toho útku, otec nebžel za ním, ale stál v hlubokém pohnutí nad rozkopaným mlatem i zdálo se mu, že ješt nikdy v žití neml tak šastné a krásné chvíle jako byla tato. Vdl, že se Emoušovi nejlépe odmní, když o krásném jeho skutku nebude ped ním mluviti. Nezmínil se tedy po celý den, kdykoh s Emoušem Ale veer, když se setkal, ani slovem o vysthovalcích. potkal synka svého v myšlénkách bloudícího po luin, Tam vzal jej jemn pod paždí a vedl jej do zahrady. pistoupil s ním ke vratm staré stodoly, jež byla pootevena, a když se tam Emouš skulinou podíval, vidl tam všecku rodinu, z lesního noclehu mu známou, blaženVidl, kterak si úpravosi hovící v novém tom útoišti.
Te
— valí
tuto
53
—
svou prozatímní domácnost,
jak
peliv
se po-
nejdíve o nemocného starce, pak o dti, a potom Tváe všech se usmívaly šastným uspokojením o sebe. a na zracích všech bylo znáti vroucí pohnutí radosti a vdku. Dlouho díval se otec se svým synem mlky na tento výjev,
starali
potom
tiše,
jak byli pišli, se
opt
vzdálili.
mj
vi, zlatý Emouši?" pravil otee a objal své dobré dít. „Ano, kdyby každý z nás dovedl „Stálo to za
své libstky,
to,
svj pepych, ásteku
vlastní radosti
o
obto-
k úlev a štstí našich bližních, by byl krásnjší ten celý širý svt všem lidem spolený! Mnoho jest znamenitého na naší zemkouli, milý zempise, ale vzácnjšího nic není v žádné svta konin nad dobré, soucitné srdce, a nejkrásnji je tam, kde lovk v blahu svého bližního nachází svj svt " vati
mj
STROMOÉADÍ.
slunením jasu krásného dne tpytila se krajina úrodná a pece pustá, požehnaná a pece teskliv smutná. Daleko a široko zrála bujná pole, tichounce šelestíce v teplém vánku letního poledne zdálo se, že se vkol kolébají vlny zlaté a stíbrné, tak krásn se vydailo zrající obili A pece mezi tím z pdy pilnýma rukama vzdlávané. podobohatstvím živého chleba bylo mrtvo, zádumivo bala se ta zlatá pole chvílemi bezmezné písin, prahnoucí v žáru slunením. Nikde nebylo vidti houštiny strom, ba ani ladných ani jednotlivého stromku. Úhledná vesstromoadí, nice, jejížto domky skoro všecky byly nové a svítily ervenými stechami nad ist obíleným zdivem, vypadala uprosted nejbujnjší úrody jako opuštná a zanedbaná, jako pohozený obrázek, jehož žádná pelivá ruka neupravila do rámce. K neveselé této vesnici neveselá vedla cesta, a neveselý poutník se po ní ubíral. Tžkým krokem a s tžkým dechem, namáhav se opíraje o hl, kráel cestou k osad vzhru obstarožný muž v chudobném ale istém šat, s tváí, jejíž vetchost patrn nebyla ani zpsobena vyso;
:
tém
kým vkem,
-
58
utrpením, soužením a jak se zdálo chorobou. Proídlé a zešedivlé jeho vlasy dojista by ješt byly mohly míti svou barvu havraní, jejíž zbytky tu i tam se dosud ernaly ve zblelém a zdivoilém jeho vousu, kdyby tžké jakési strádání nebylo ped asem rozbrázdilo jeho elo hlubokými vráskami a sehnulo šíji vysoké jeho postavy. Nelze ani íci, že kráel, spíše se plazil hluboce stenaje a asto odpoívaje ba ani odpoinkem nebylo to asté postávání za úmorné chze, nebo nebylo kam si Každé dýchusednouti v právo ani v levo podle cesty. nutí vtru zvedalo mrano prachu z ujeté cesty, a slunce sálalo tím palivji, déle chodec otálel a se zdržoval. Nikde nebylo kousku zelené meze, jen zrudlé skvrny pi polích ukazovaly místa, kde snad z jara se pokoušela tráva vyrsti nyní byla dávno uschlá, nebo ji nestínil ani jediný strom nebo ke. Za starcem v znané vzdálenosti touž cestou spchal hoch asi dvanáctiletý, jehož bosé nohy nic si z toho nedlaly, že se boily do hlubokého prachu žíze jej sice trápila, ale místo napití zanotoval si písniku a zpívaje zapomnl na všecky svízele. Teprve když rychlou chzí došel až nedaleko starce a mohl zrakem rozeznati, jak trudn se bére svou cestou, zarazil se, utichl, a hned se mu zdálo, že i jeho zaíná více tížiti vedro a žár, suchý prach a píkrost pusté cesty. Jako by k starci byl uvázán, ale
;
ím
;
;
nemohl
se odhodlati,
sám nevda pro
aby
jej
pedešel
;
loudal se za
ním
Všiml každé jeho hnutí. si teprve, že staec v ruce nesl uzlík sice malý, ale kdož ví jak tžký tu bylo chlapci pojednou líto, že o tom díve nevdl a starci nepomohl nésti jeho bím. Nyní již bylo na to pozd, aspo nejhorší ást cesty byla odbyta ; silnice dostoupila nejvyššího místa a šla již dále k vesnici po rovin. x41e pece nebylo pozd, nebo staec ;
a pozoroval
—
„Ddeku, vám íám
asi Bejspíš
Staec
"Tdf
'to
-
vidte Je špatné;
Keknete mi,
f" Sf^jJ^ <>.
se pokusil
'"''
59
obrátiti
niavu,
aby ciuj
mluví? Já nikoho nevidim,"
'Slie ii ^^"'"STemÍ „io .is«m ]d,
e.
;
_
hocha uvidl,
odpovdl
sipa-
ozval Jenik tady z_ vesnice/ j^.gg j^oIjI yideti.
— vždy
mohl;
u
—
60
žádných stromk
nás
není,
u
nás
staec
s
jakousi
se
nesázejí.
„A pro zimninou
se
nesázejí?"
zachroptil
dychtivostí.
Hošík na vyvalil oi. „Což já vím, pro se nesázejí? Vždycky jen slýchám, že by bylo škoda práce, že bychom my kluci stromk Ale co pak je na tom! beztoho na pokoji nenechali.
Eadji vám dobhnu pro krapet mléka, nechcete?'' „Necho," bránil staec, „zsta radji u mne; když Mirotovic Jeník, chci ti nco íci." „Tedy pojte, staroušku, dovedu vás k nám," nabízel se hoch; „tady není hezké posezení pro vás, slunce pálí, až by hlava uhoela, a vy jste velmi u mdlen. Pojte do sednice, do chládku." „Pálí, pálí až upálí, ale dobe mi tak!" zasípal staec. „Pro mne již chládku a ulehení není na svt, milý Páh, ale bude to již jen chvilku trvati. Chci ti hochu. nco íci. Podívej se tamhle na levo, jak daleko ti staí
jsi
Co tam
zrak.
Hoch
vidíš ?"
pes
ozáená pole zaclánje si rukou oi. „Co bych tam vidl? Pole a adu strom." «A podívej se hodn daleko na právo. Co zas tam se
zahledl
vidíš?"
„Také pole a stromy,
všelijak
sem tam v adách
a
v houštinách."
„Ano, to jsou stromoadí a skupiny strom u cest," vzdychl si staec, „a te ti povím, pro se tady u vás stromky nesázejí. Hle, tam to stromoadí, které vidíš na levo, je padesát let staré.
Vysázeli
nici
mladé kaštanové stromky,
dái
z
vaší vesnice,
také uiní, ale
chtli
zalíbilo
míti
se
a
jim
tam obané pi silkdyž to uvidli hosposi
to a umínili
si,
že to
stromoadí ješt pknjší než
-
61 -
každý dal, co mohl, a nakoupili stromk. Po celé té cest, po které jsme te vystoupili jako v prahnoucí poušti, vysázeli po obou stranách bujné mladé lípy tamti.
Složili se,
a tšili se
již,
jaká
to
bude krása a jaká radost, až vy-
rostou a pokvetou šííce vni a milý stín. Starci se modlili k Pánu Bohu, aby jim dopál dožiti se ješí té radosti. Všecka vesnice byla jako omladla tím stromoadím; pyšn a laskav díval se každý oban na mladé stromky, které byly také i jeho majetkem, a každý
ml
n
n
péi, aby se jim dobe dailo, a myslil na otcovsky, jako by patily k jeho rodin, k jeho hospodáství. A mli pravdu ti lidé, že takovou lásku chovali k mladým stromm,^ nebo byly to budoucí dobrodinci veškeré obci. není strom dobrodincem? ekni, hochu Ach, kdyby jen dal každému tak dobrého a vrného pítele, jakým je s láskou vypstovaný strom A kdyby jen všichni lidé byli tak šlechetní a dobí jako stromy. Ale nejsou. Zdálo se tenkráte, že ve vaší vesnici každý lepší srdce od té doby, co všichni milovali ty mladé stromy, ale vyskytlo se tam jedno srdce zlé a bohaprázdné, které pokazilo všecko. „Jen si, lidé, považte! který rozpustilec nám podízl jednu mladou lípu u cesty na právo," zvstoval jednoho dne soused ve vesnici s hokostí a s podivením. Eozhoili se všichni a dlouho do noci mluvili o tom zlém skutku, lámajíce si hlavu, kdo by asi mohl býti takovým škdníkem. Dojista nkdo cizí, pomyslili si; zdejší by toho neuinil. Chodili se dívat na ten podíznutý stromek, ale jaký byl jejich úžas, když jeden jej nalezl v právo a druhý v levo, jeden dole a tetí nahoe u cesty. Ukázalo se, že bylo podíznuto devt stromk. Celá vesnice byla pobouena obané se radili, kterak vypátrati zlovolníka a zameziti další jeho ádní. Za celý svt nechtli dáti své milované lípy jeho škdo
i
!
Bh
ml
N-
;
v
nictví
šanc.
Umluvili
noní
62
-
se,
že
budou stídav konati
nebo
jindy nežli v noci, jak mínili, nebylo ani možno, aby zlosyn mohl nepozorovan <íosi takového provádti. Každé noci tedy stáli a chodili dva obané stromoadím ozbrojeni jsouce na obranu mladých strom holmi a sekerami, nkterý i puškou, který ji ml. Obcházeli jako noní hlídky po nkolik nedl noc jako noc a nikdy se jim nepodailo pistihnouti škdnika. A pece stromoadí lipové žalostn ídlo ode dne ke dni; každého dne nalezl nkdo cestou z polní práce nové pahýly poezaných stromk, až prese všecko hUdání ze všech tch mladých lip nezstala ni jediná, a z radosti i pýchy naší vesnice zstala v stromoadí
žalost
i
stráž,
výsmch sousedv.
podzim a místo lipového stromoadí vinula zase cesta holá, okolo níž trely jen smutné
Když se tu
se piblížil
ozdoby, radili se obané co initi dále. „Udláme tomu zlomyslníkovi po vli, aby naše vesnice zstala bez stromoadí?" hovoili vespolek, „ne, té ohavné raJe-li on tak vytrvalým ve své dosti mu nedopejeme! zlob, budeme my ješt vytrvalejšími ve svém vynasna-
zbytky
její
na to, kdo s koho Vysázíme stromky na podzim je beztoho nejlepší celými adamj poznovu k tomu as. Škdník bez toho není ze zdejších ani z okolních, mže to býti jen cizí lovk z daleka, a když zanou mrazy a vánice, pejde ho chu, aby sem chodil Konen ho to ví odkud pouze pro naši zlost. až omrzí a zapomene na ten bezbožný rozmar. Naše stromky pec jen vyrostou." Nkteí povážlivjší sousedé, kterým bylo líto penz a práce, kroutili hlavami a mínili, že nebude možno škdníkovi se ubrániti po druhé tak jako po Ale vtšina oban pec jen se usnesla vysázeti prvé. žení.
Podíváme
se
!
;
Bh
lípy znova.
A groše set
tak se
i
stalo.
A
63
-
byla zima na
teba pro domácnost, pec
bylo
mladých
lip
krku a každého nakoupili nkolik
a vysázeli stromoadí.
S bázní chodívali každého jak se daí nikdo nepozoroval
jitra silnicí,
aby se podí-
stromkm.
Trvalo to nkolik nedl a nic zlého. Již bylo pro vysoké závje sotva vidti slabé mladé stromeky; jen kdo o nich a schváln je hledal, nalezl chudé jejich korunky trící nad snhem. Pes vánoce napadlo snhu tolik, že si musili lidé z domk cesty prokopávati, a kdo nutn nemusil, nikam po silnici nešel ani nejel. Byla tenkráte zima velmi tuhá a dlouhá, snhu napadalo do takové výše, že ho jen velmi staí lidé pamatovali tolik. Jaký tedy div, že mladé stromeky i se svými korunkami v docela zmizely. Ale když nastalo jaro a snhu ubývalo, divná to byla vc, že se korunky lip poád ješt neukazovaly. A více scházel soíh, tím patrnji bylo jisto, že ubohé mladé lípy jsou od první až do poslední opt zlomysln poezány nebo polámány. Sousedé chodili s hlavami svšenými a nic jich toho jara netšilo bylo jim tak, jako by jim všecko v polích a sadech mlo býti znieno a ztraceno. Zeny a dvata plakaly, když spatily tu spoustu na ubohých lípách. Jak a kdy se to stalo a í ruka se na novo dopustila skutku toho rouhavého proti Boží pírod a proti dobrým lidem, toho se nikdo nedovdl tenkráte ani pozdji. Ale jedno zlé srdce se radovalo ze žalosti, škody a hanby všech vali,
vdl
nm
ím
;
spoluoban, jedna tajn
otuplá a zbloudilá mysl hloupou pýchou se nadýmala,
zaslepená,
smála a hrubou, že všecky obelstila, všecky zarmoutila. Byl to škdník sám, a kdo to byl, to ti nyní povím." Hlava starcova sklesla až na kolena jeho, epice svezla se mu do píkopu a lysé jeho tém zablyštlo se ve sluse
-
64
-
Veliké krpje potu inuly se z nho potkem, potkávaly se pak na tvái starcov s krpjemi jinými, linoucími se z vyhaslého jeho zraku. Hoch, zpozorovav tžký chrapot jeho dechu, otásl se leknutím a úzkostí. „Unavil jste se pespíliš tím vy-
nením
žáru
tmavoerven.
pravováním," pravil, „prosím vás, vstate, opete se o mne a pojte, a vás již odvedu nkam pod stechu do stínu,
úpalem zahynete." „Zahynu, zahynu a zasluhuji toho," namáhav
sice zde
vypravil staec.
m
„A
m
upálí ten žár, který
ze sebe
pálí,
v
Já jsem to byl, jako výrostek zlý a sumi, jako peklo. rový, který jsem všecky lidi oklamal a všecky jejich krásné mladé lípy poezal. Duše lidí snad by mi odpustily, ale
—
mé proklínají, slyšíš je?..." Zrak jeho vydšen se upel v ped na neznámý pedmt, ruka jeho se zvedla, jako by na nco ukázati duše
tch
lip
chtla ale sklesla a celá vetchá postava se skácela stranou. Staec vypustil jen slabý výkik a zdál se býti mrtev. Jedva hoch tuto jistotu pochopil, vyskoil polekán ;
se byl, pádil do povdl svému otci, muž sklesnuv umírá a
Dobhnuv dom, chvatn
vesnice.
že na silnici
nebo snad
již
njaký neznámý umel.
Otec Jeníka Miroty, jsa starostou obce, jen
ze
soucitu
ale
nkolik vesnian
i
k
z povinnosti
naproti
starý
pospíšil ne-
nešastnému;
nmu
pidalo, ano vzali pro všechen pípad i nosidla s sebou. Bylo jich opravdu teba, nebo když došli na místo, nalezli již starce bez dechu a bez života. „Co jest vám, starosto?" ptal se nejstarší z prvodc podiven, když oban Mirota, spativ mrtvého, tak se ulekl, se
až zavrávoral.
„Pro živé nebe!" znáváte nebožtíka? otec!"
mj
zvolal
Jenom
na
na
to
starosta,
pohlete
—
„což nepo-
vždy
je
to
—
65
-
„Svatá pravda!" zvolal šedovlasý soused, „je to starý Mirota! Kdo jej pamatuje, než odešel od nás do Polska, musí jej poznati, jako já jej poznávám!"
pítomní, že nešastný poutník není nikým jiným než starostovým otcem, jenž shodli
I
asi
ped
všichni
se
starší
ticeti lety, trápen jsa jakousi stálou nespokojeností,
znechutil své rodišt a po zmén zatoužil, že odevzdav hospodáství svému synu, tehda ješt velmi mladému, daleko pustil se, sám ješt pln síly a dost mlád, do ciziny, odkud si sliboval za nedlouho šastný návrat Ale od té doby s vydobytým bohatstvím a spokojeností. míjel rok za rokem a starý Mirota se nevracel, ani o sob zpráv nedával; dávno jej každý, i vlastní syn, pokládal tak
si
nkam
Zatím, hle, byl dobrovolný vypovzenec žil až do dnešního dne, ale oekávaného štstí asi nenalezl, což bylo patrno z jeho vzezení. Po vesnici se rozletla zpráva, že starostv Jeník vracejícího se dda svého, jenž ale z nenadání potkal cestou zahynul v úpalu slunením, nežli došel naposled do svého domova a když jej prvodci starostovi do vsi pinesli, stáli všichni obyvatelé, staí i mladí, ped prahy domk, pozdravujíce starostu slovy „Potš vás Pánbh", a ženy s dtmi modlily se za nebožtíka.. za mrtvého.
;
:
.
kterým prošel starý Mirota, než se tak zbídaen vrátil do domova, jemuž se po tolik let vyhýbal tak vytrvale, jako by mu odpus tomu, kdo zde byl nkdo Buh ví jak ublížil. „Byl
asi
to
krušný a podivný
kus
života,
Bh
kivdu njakou uinil, a bu milostiv i jemu samému! Jsme všichni slabí a kehcí lidé!" Tak hovoili
mu
snad
zvlášt dojat opakoval si to v myšlénkách starosta Mirota, jemuž tžce to leželo na srdci, že o osudu svého patrn nešastného otce nic
mezi
sebou
starší
sousedé,
ale
nevdl. z našich Inli.
*^
— „Než
ddeek
skonal,
66
—
nepovdl
posledních let byl a jak se Jeníka, jakmile byli sami pospolu.
kde
za
ani slova o tom,
ti
mu
vedlo?" tázal se
„O tom mi niehož nepovídal," odvtil chlapec, a otec se truchliv zamyslil; po chvíli pak pravil: „Tedy poj na to místo, kde ddoušek se mnou, Jeníku, a dove sklesl; chci bedliv hledati, nevypadlo-li mu tam snad
m
nmž
nco
psaného, nebo v jeho uzlíku, v si nesl jen staré šaty, nebylo zápisk ani listin, tak že jsme se o ubohém nedovdli toho nejmenšího." Jeník dovedl otce na ono místo, které dobe poznal, nebo bylo to práv tam, kde silnice dostupovala nejvyššího bodu cesty. Ale nech oba sebe pelivji pátrali tam i všude vkol, nenalezli ani lísteku psaného ani jiné stopy po ddovi. Unaven a sklíen jsa usedl otec na štrk u cesty utíraje si zpocené elo, a hoch stál vedle nho s hlavou sklopenou. ." s povzdechem „Y takovém úpalu prohodil otec a nedopovdl; ale Jeník ovšem dobe vdl, na myslil. „Tatínku," ozval se zajíkav, ^prosil bych t o nco." .
„O
pak
asi
—
„Tatínku," tiše vsaditi lípu,
aby na
.
práv te?" hlesl
nj
Jeník,
stínila.
.
podivil se otec.
„dej
ddekovi na hrob
."
„Milý chlape, kdež bych ji vzal?" odpovdl otec, „u nás se stromy nesázejí, nebo se jim nedaí, a daleko široko žádný hospodá nemá sazenic lipových ani jiných stromových." nás že se stromm nedaí?" divil se hoch; „vyhynuly tedy ty lípy zde po stranách silnice snad samy sebou, tím, že stromm u nás pda nesvdí?"
„U
„Y otec,
„ale
naší
pd
nedaí
by stromy výborn rostly," odvtil se jim k vli bezbožným kazisvtm,
— ped
kterými
neobstojí
—
67
kovisko
ani
šípku
nebo
trní.
lipovém stromoadí, jež nám tu ped padesáti lety njaký zlomyslník dvakráte po sob poezal jeho píklad nakazil kde jakého bujného chlapce v obci, nespomohlo ani to, že nkteí z tch škdnik byli pii Slyšels tedy již
stihnuti a
o
písn
potrestáni;
se
nedálit'
rozpustilci
niím
ano nacházeli svou chloubu v tom, aby jeden druhého pedstihoval opovážlivým a všemu vzdorujícím škdnictvím. Tak se nám pokazilo nejen všecko stromoví, ale horší ješt škoda nás potkala: zdivoela, sesurovla naše mládež, stala se bezcitnou jako k rostlinám tak ke všemu dobrému a krásnému, krutou ku zvíatm a škodoZnenáhla zaalo se u nás tomu podobati, libou k lidem. jako by všecka radost nám byla vymela, ba naše vesnika ztratila i svou bývalou veselou podobu. Kde bývaly díve husté sady, kde bývalo domky sotva vidti pod vinnými kei a pnoucími se višnmi, stály jen holé zdi •chalup uprosted rozrytých a zaprášených dvork, nebo již neml chuti staré štpy vkem vyhynuly a nikdo pro kazivysazovati mladé zahrady nebo stromoadí svty! Vyprahly všude travnaté palouky a meze, nezastinovány košatými korunami strom, ba odsthovalo se ptactvo na vždy pry od nás, rozhnvali se na nás ti i zpvákové Boží. Zdá se mi, že nás od tch dob opustilo zastrašiti,
—
štstí se
na
i
požehnání nás,
.
.
.
Mnohá pohroma
mnohá provinní
udala
se
i
svízel
pivalila
v naší vesnice:
Byly to, hochu, zlaté asy, které pamatuji ješt z dtství, když tam ta naše dédinka vypadala jako jedna zahrada, kdežto te se podobá suchopáru a již ani svým mrtvým na hbitvku nezanechala zelené Kdo to vše zavinil, houštiny, aby jim v ní ptáci zpívali ten první škdník, jenž poezal n;iše lípy, tomu a ale
dost
již
o
tom
!
!
usoudí
—
Bh
—
68
—
„Odpuštni, ne trest!" úzkostliv a chvatn mu do ei vpadl hoch; „nezloe mu, tatínku! Vždj to byl ddeek, ped smrtí se mi zde na tom míst k tomu piznal."
Velikými, díval,
pak
kanuly
mu
uleknutými
nm
sepjal
zraky
ruce,
se otec
na chlapce po-
sklonil hlavu a veliké slzy
po tváích.
Po dlouhé
vlhkým okem ku své obrácen k svému synkovi ekl vážn:
chvíli vstal, pohlédl
rodné vísce a pak
ím
„A
tedy naší obci Mirota zas nahradí, se na ní MiDám na své útraty znova vysázeti bývalé rota prohešil. zniil; bude lipové stromoadí, které tvj nešastný to sice státi velkou na penzích, ale jako starosta
dd
ob
obce jsem dvojnásobné povinen napraviti, co mfaj vlastní otec na ní spáchal. Snad dá Bh, že nynjší pokolení mládeže zdejší bude lepším a ušetí stromk, na které tolik vynaložím. Jen zdali také ty, Jeníku, jsi srozumn, abych takovým vydáním umenšil svj majetek a tím také
tvj?" a
„Budu tomu tuze poskoil si, „tším
dareba
opováží
tatínku!" vesele zvolal hoch se na to, a se mi nkterý kluk sáhnouti nu stromky ísa toho bych se
podíval!
A
když
bych za vina ..."
to
celý
rád,
a
!
si
vzpomenu na ddekovu
náš
statek,
lítost,
dal
aby na nás nezstala jeho
Ale nebylo tak velké obti teba. Práv když vesniané byli shromáždni na hbitov pi pohbu starého Miroty, pišel z okresního msta úední posel, shánje se po starostovi. Pinesl totiž úední oznámení, že starý Mirota uložil u soudu sedm set zlatých, které si uschránil v cizin, darem pro svou rodnou obec k tomu úelu, aby
— se
za
n
poídila
lipová
69
—
stromoadí
pi
cestách
blíže
vesnice.
A
po stromoadích vznikaly opt sady, zahrady a hájky, vrátily se do krajiny zpvy ptákv a do chaloupek mysl jemná, pejná, ušlechtilá; nad celou pak ddinkou zavládl duch tichého štstí, jako by mnohé staré híchy byly odpykány.
v
^
^
STESTI
A
ZCESTI.
luuce chystajíc se k západu, metalo pes kivolaké hbety stecli zlatý svj paprsek do pod-
zamížený viký nl -^ vysoko mezi nejernjšími lomenicemi a štíty komrka, jakých jest .^tarých dom." Byla to studentská v nich chudoba, v každém velikém mst mnoho; bydlívá krovní svtniky, jejížto
ti
tuhá starost i hospodyní jest tu
a
hlad veselá
tu
bývá
pilnost,
hostem; ale domácí plná krásných tužeb
nadji v budoucnost. I z této nuzné, skoro byl pitvorný prázdné svtniky, jejímžto jediným pepychem lampa pilnosti, kaktus u okénka, svítívala pozd do noci své oi spánku, když okolní domy dávno již zamkly ohnivé tu zpv a smích radosta za veer letních rozléhal se domech okolného mládí, že sousedé v tichých, vážných dnes rozveseleni!^"^ ních si íkávali: „Ti malíi tam jsou zase hoši, kteí Ano, umní malíské studovali oba štíhlí stoupebývali' v bídné oné svtnici v pátém pate, do níž nazývali: „Kaš palo se jen po „slepicích schdkách a již stechy heholubník". Ale ani ti holubi, jimiž se okolní tam ba ani švitoiví vrabíci, kteí v zim v lét
a
zlatých
-^
mžily,
mladým bezstarostn skotaili, nevyrovnali se veselostí svou umlcm, když k nim nkdy zavítalo nkolik juna-
tm
— ckých druh,
k smutku
-
74
a žalosti
tak
málo
jak oni sami. .
dva, Otík Želanský
Dnes však oba
sedli proti
sob zádumiv
a
i
naladnýcli,
enk
mlky, jako by
Ostruha,
jich tu ani
nebylo.
Na
slepicích
schdkách
ozval se smích picházejících
enk
bubnováno na dvée Otík a pohledli na sebe, však ani jeden ani druhý se nehnul, Teprv, aby hostem, jindy radostn vítaným, šel otevít když za dvemi se smíchem ozval se hlas: „Páni v holubníku nejsou doma," a když veselá spolenost se zase Ostruha, jal se pecházeti po svtnice, vzdálila, vstal jako by se z neinné sklíeuosti mocí chtl probuditi; ale
potom klepáno
pátel,
a
;
enk
brzy se jako v náhlé odhodlanosti zastavil u rozviklaného zraky jeho byly upeny na stál kaktus stolku, na ježaté hrboly divné rostliny, ale myšlénky jeho dlely do-
nmž
;
cela jinde.
^Pozoruješ tu krásnou kvtinu?" ozval se po dlouhém mlení trpce a smutn Otík Želanský- „Povím ti, pro jsme zde ve svém holubníku nalezli tuto nestvru rostlinNepemýšlel jsi nikdy stva, když jsme se zde ubytovali. osud o tom, kdo ji zde asi zanechal? Dnes ta vím: mi ji sem daroval na pivítanou, nebo jest to jeho podoosud je zrovna tak trnitý, šeredný a bizna
mj
;
mn
mj
protivný, jako ten kaktus."
„Povídám
enk;
že
ti,
„snad se
ti
z
kaktus letos pokvete," odpovdl osudu tvého také brzy njaké poup ti
štstí rozvije."
poup
hokostí odvtil Otík; „to se mohlo státi dnes, kdybych vbec kousek štstí ml! Ba nežádám aci štstí, jenom spravedlnosti! Ale že naše výkresy, eku, neobdržely cen, to nespravedlivostí do nebe volající! A ty bys ješt mluvil o štstí?" „Ano,
štstí!"
s
„Pro tebe
— ano,"
75
—
urit
pravil
enk,
„pro sebe
nikoliv; pro tebe o štstí, pro sebe jen o zcesti." „O zcesti? Jak to myslíš?" podivil se Otík a s
—
pe-
kvapením pikroil k píteli: „Myslíš, že jsme šli cestou nepravou, jsouce skromnými a pilnými? Myslíš, že jsme se mli trochu jako jiní svými vlohami vypínati, ku profesorm se chovati mén podajn, vyzývavji a smleji? Již jsem si to vru pomyslil též!" „Mýlíš se, Otíku," horliv odporoval enk. „Velká by byla škoda tvé skromnosti a píle, již na tob každý byl
Ty
jimi dojdeš zajisté svého štstí, výkres tvj uznán za nejvýbornjší
miluje.
pece mezi nejnadanjší žáky
náležíš
;
necha dnes
ne-
ze všech.
Ty
ale
já,
milý pí-
Nejsem dnes, že vzím na zcesti. poznal jsem k umní povolán, nemám vloh pravých, rozhodných, byl bych v malíství vždy jen hudlaem, proež si jiné cesty a jsem odmusím hledati. Blmo mi spadlo s oí teli,
—
hodlán!" Kdežto Otík pi tchto nenadálých slovech stál podivem jako zkamenlý, ozvalo se silné zaklepání na dvée, skoro bezdky otevel. a Nevešel žádný z mladých druhv, ale pistárlý a tlnatý pán, jenž tžce oddychoval po nezvyklém stoupání do pátého patra. zprvu skoro s leknutím, „Strýku!" zvolal nebo mu pipadlo, že se asi nco strašlivého pihodilo, co strýce k tak neobvyklé návštv pimlo, ale pak se upokojil vida, že tvá pánova nic zlého nezvstuje. ,Miiý
enk
enk
strýku," se
divím,
radostn, „nemohu ani íci, jak jste mi svým píchodem uinil potšení, tolik namáhání! Nejdíve odpoite, drahý
opakoval že
které vás stojí
již
strýku, a pak vypravujte, co se vostí
hoím."
to
dje;
já již
nedoka-
—
—
76
Starý pán s dosti velikou nesnází se usadil na chatrnou židli, která nemla ani jedné nohy bez pohromy. v pravém holubníku,* vzdychal „To bydlíš když pak mohl zas klidnji více než mluvil otíraje si elo dýchati, pravil bez hnvu, ale s velkou uritostí: „Vru bych sem za tebou nechodil, kdyby mne tvá ubohá matka nebyla o to prosila. Již jsi jí, ty tvrdohlavce, do^ti hoe zpsobil svým bláznovským úmyslem, že chceš býti umlcem. Kemeslo, obchod, úad se ti protiví, radji maluješ panáky a jdeš budoucnosti vstíc, kde budeš nejen sám hlad trpti, bez pomoci hledti. Poslední ale i na bídu své matky groše jsi již beztoho na ní vylákal. Ale arci, jenom když se budeš vychloubav umlcem jmenovati, nebo za práci
—
—
;
obyejnou se se pesvdil,
m
Dlouho
stydíš.
tvá
matka
prosila,
abych
pece pi malíství do budoucnosti nJsem prostým obchodníkem, nerozumím
máš-li
jaké vyhlídky.
vdl
výkresem ucházíš o velikou matce znan pomohla, i ekal jsem cenu, která by tob Dnes jsem se o doetl v odpoledních na výsledek. snad tvj novinách první cenu obdržel jakýsi Novák Pi té otázce se strýek druh, tento mladý pán?" celým tlem i viklavou židlí obrátil k Otíkovi, jejž mil oima od hlavy až k pat. „Ne, mj pítel se nejmenuje Novák, ale Zelanský," odpovdl enk. Otík pi zmínce o cen do temna se tomu,
ale
jsem,
že se
i
nm
—
;
zardl. v „Zelanský?"
uvažoval
—
„pokej, jak pak se druhou cenu ? Nejste to vy, strýc;
jmenuje ten, jemuž dali mladý pane?" „Nikoliv, strýku, jest to Kopecký," vysvtloval Cenek. „Tak? Tvj pítel nemá ani první ani druhé ceny?" zasmál se strýc „to jste oba tedy stejní chlapíci! Poslechnte, pane Želanský; to, co te povím svému píbuz;^
—
77
—
nému, mohlo by také vám bjti užiteno. Nelenil Jsem tvj prospch, Cenku; šel jsem se profesorv optat na nejpilnjších žákv, ale nuž, uslyšel jsem, žes jedním z nemáš dosti veliže jest tvého namáháni škoda, protože Však kých vloh, aby z tebe byl nkdy znamenitý mistr. jsem to stokrát ekl, jaká t budoucnost oekává." akoli sám byl prve pronesl o svých vlohách podobném výroku zniující soud, zbledl nyní, když slyšel o svých profesorv. žalosti: Obrátil se k Otíkovi, ka s utajenou, tžkou Otík stál „Slyšíš to! Ml jsem pravdu, jsem na zcestí." odobliejem k zamíženému okénku od obou mluvících
enk,
vrácen,
v ,
v
,
„Te si snad ode mne necháš íci, Cenku," pokraoval mužem a prostým strýc," , necha jsem jenom neueným kupcem, jehož radami jsi jindy pohrdal. Opakuji ti, co jsem dávno nabízel: zanech daremného malování, které let, vzdej se pro syna chudé matky nehodí, nema svých do obchodu. se domýšlivosti umlecké a vstup ke Nebudeš-li se poestného takového výdlku štítiti, postarám tob i tvé matce se o tebe jako pravý otec a dobe se povede ale myslíš-lí, že bys kupectvím se ponížil, nemohu nemám. pro tebe nic uiniti, nebo penz na vyhazování jsi se ustaTo si rozmysli a pij mi povdt, na Zatím s Pánem Bohem, dobrou noc! Nu, dobrou novil. vy mladý pane!*^ doložil hnviv, když Otík se od
ti
již
mn
;
em
noc,
okna k
nmu na rozlouenou
slov také
Otík
nco se
neobracel; pro sebe zapamatovati."
mlky
svého po schdkách. a vzal jej za ruku.
uklonil,
Když
a
enk
se vrátil,
„mžete
si z
mých
vyprovázel strýce pistoupil k píteh
„Otíku," pravil nevesele, ale staten, ,již jsem pedosud poutala k tužce mohrv sob marnivost, která
m
— a šttci,
a
78
—
jsem jimi dosáhl jen sklamání a nezdaru.
m
vyléil docela. Uiním, jak strýc Dnešní neúspch praví. Co tomu íkáš?" Otík se na pítele pronikav podíval i otázal se chvjícím hlasem: „Pokládáš svého strýce za tak znamenitého Ci dokonce znalce, že se rozsudku jeho slep podrobíš? snad myslíš, že bych ml i já si vzíti jeho nauení k srdci? Vidím ti na oích, že bys byl šasten, kdybych ti ekl,
tebou a stanu se také lakomým kramáem! Není dosti na tom, že pro nespravedlivý rozsudek bylo mi snésti výsmch takového nevzdlance, jakým jest, pi úct, tvj strýc, jenž nemá o umní ani pojmu! vší k Byl bych zuby skípal, když mi dal své pohrdání znáti byl za to, že jsem ani první ani druhé ceny neobdržel bych v té chvíli chtl všem posuzovatelm do duše zvože
pjdu
s
nmu
;
mn kivdu páchají, ale ped oním nevdomým abych slzy svého kupcem byl jsem nm a odvrátil jsem
lati,
že na
se,
pokoení
eku,
ped ním nyní mi
mj
nadje, nebo k umní vloh!"
Na tom však íci: zahome
i není dosti ty, své touhy a své chceš strýc kupec nás odsoudil, že nemáme
ukryl.
;
„Proti kivd mluvíš a sám ji pácháš," opel se mu nyní pítel „ani mi na mysl nepipadlo pochybovati o tvých vlohách jako o svých. Nikdy jsem se k tob nerovnal, vždy jsem patrn vidl, jak vysoko nade mne vynikáš. Teba té jiní dnešním zdarem pedstihli, tebe to neodstraší, ty napneš tím horlivji všecky síly, abys ukázal, eho dovedeš. Pravé a velké vlohy jako tvoje neúspchem se ješt utuží ve své snaze. Dráha k umní je trnitá, ale ty s vlohami svými nalezneš na ní štstí, já bez vloh jen zcestí!" „Jak že? Hle sem, toto že pracoval lovk bez vloh?" horoval Otík, zvednuv se zem výkres, který
enk
;
-
-
79
k svtlu obracel. „Tato práce tvá jakož
pesná
tak
uznati, že
lost
že
cista,
mnohá
Nemusíš sám
nelze nic vytýkati.
jí
jiná jest
máš pece vlohy?"
„Ale jak nepatrné:" namítal enk; „píle a vytrvau mne pracují místo vloh a pece bych i s nesmírnamáháním nikdy nedospl dále, nežli že bych se malíem velmi prostedním, ba slabým, mizernými ;
ným stal
To
i
i
urit,
cítím
tom jsem pesvden,
o
také naši
a to
profesoi ekli."
„A kdyby
pravda bylo," rozhorlil se Otík, «tedy se piznej, eku, beze lži: nebyl bys pece radji mahem, by jen prostedním, nežli kupcem? Nechrl bys pece býti posledním z tch, kteí pracují duchem pro vznešené úely umní, nežli prvním mezi lidmi všedními, kteí neznají vyššího cíle nad hromadní penz? Není-liž umlec nadšený, by chd byl jako žebrák, vždy ješt v srdci tvém vyvýšen nad sobeckého boháe, jenž po ninetouží, než aby dobrými obchody plnil svíij mšec? Necítíš, kterak bys snížil se na duchu, kdybys odhodiv to
i
em
paletu za pulpit kramáský se postavil?"* „Nesnížil bych se, jsi na velikém omylu!" odmlouval
pevnou pímostí vysoko ctím, vím menitými! Umní
s
enk. „Práv též,
že
ho
lze
že vznešený dosíci jen
bych, kdybych v
úel umní
vlohami zna-
nm pi
veškeré pilnosti pece jen stal se hudlaem. Vil jsem též, jako ty dosud víš, že práce duševní jest vždycky záslužnjší než povolání obyejné, a bolelo mé, snížiti se, jak pravíš, ke kramáskému pulpitu. Ale procitl jsem z toho sebeklamu. Setrvati bez vrozených vloh úmysln na cest k povolání, o kterém vím, že jest nad mé síly, bylo by snížil
—
híšnou
a
smšnou
„Chceš snad strýce?" vyjel
na
i
ctižádostí."
mn
dm
smyslu svého
dáti díitku ve
podráždný
Otík.
,Jest
i
má
ctižádost
—
80
—
snad tob smšná? Nuže, nevdl jsem, že v tob vzí duše kramáská, ale když tomu tak, nezáleží mi již na tom, co si myslíš o mn." „Otíku!" zarmoucen zvolal enk; „vypovídáš mi pátelství proto, že si volím povolání dle svých skrovných schopností? Proto se domníváš, že se chci oddati nešlechetnému smýšlení, horším se státi, než jsem dosud byl? O, jak mi kivdíš a jak to bolí! Myslím, že pi každém povolání lovk si mže zachovati duši istou a vznešenou,
m
a to
hodlám
i
já."
„Nuž," pohrdliv prohodil Otík, „rád se tedy podívám, co asi vznešeného za svým pulpitem vykoná pan Ostruha. Nechtl bys mi to naped trochu napo-
enk
vdti?" „Nemohu,"
hájil
„sám ješt netuším, jen tolik vím a pevn
se
enk
smutn,
ale
bez
eho na nové dráze budu dvuji, že nejen umlec
hnvu;
schopen; a
uenec,
obchodník, ba i nejposlednjší dle obecného mínní dlník mže s dobrou prací pojiti ducha vzdlaného a státi se mezi lidmi užitenjším, než kdyby na nepravé dráze konal služby špatné." „Tším se, jak se vyznamenáš dlejady svého strýce,* roztrpen se usmál Otík, .mne však, eku, ušeti nejen dnes již svými radami, ale i vždy budoucn svými službami. Vidím, že mezi námi není již srozumní žádného." Pi tom vzal Otík svj klobouk a chtl odejíti. „Tedy opravdu?" ulekl se a zdržel pítele svou náruí. „Otíku, mohl bys a chtl bys odstriti, zapíti naše dávné pátelství?" „Není žádného pátelství mezi umním a kramárstvím, nehodným umlce jest každý spolek s pouhým výdlkáem,"* prudce ulevil Otík svému pobouení, odstril ale též
enk
eka
obma
pažema a
kvapil
rozilen
m
ze
dveí
té
svt-
CJ
nicky, ve které po
mnoho
byli
let
ve
svorné
shod
spolu
obývali.
Nic nespomohlo, že oba jinoši se mli upímn rádi a že je oba srdce bolelo, když se nyní od sebe odtrhovali; nic také nespomohly smílivé domluvy a prosby ekovy; Otíkova mysl byla hoce rozbouena domnlou kivdou osudn, který jej oloupil nejen o cenu, ale též o mileného nebylo mu možno naladiti druha na dráze umlecké, rozbolestnné, ztrpené své srdce ke smíru. Když s velými slzami komrku opouštl, aby se za svým novým povoláním k strýci odebral, rozlouil se s ním Otík na oko hrd a chladn, v srdce usedalo žalem, že pítel nejdražší se s ním rozchází na i
enk
nm
a
osudném Otík
rozcestí.
osaml
ve
své
komrce,
ve ktpré již nebývalo tak veselo jako jindy; obyvatel její stal se vážnjším, jako by byl o nkolik let najednou sestael. Dvoj-
upímn
násobnou pilností se snažil nyní pedstihnouti ony spolužáky, kteí ho cenami svými zastínili; pi tom se stále namáhal, aby na pítele zapomnl, jako na lovka sprostého a nehodného vzpomínky. A nemaje ho na oích, dovedl za nedlouho pustiti jpj i z mysli; podailo se mu, že pestal pro nj truchliti. Za to se mu pokroky v umní nedaily tak rychle, jak toho palivá jeho nedokavost byla žádostivá; bývalo mu, jako by byl ptákem toužícím do výše, ale k železné míži klece pikovaným. Poutem, které jej tísnilo, b}la
eka
krutá nouze. Jsa synem chudého chalupnika v horách, byl v Praze nucen krom svých studií starati se o výživu; tím se sialo, že peasto, když by byl s nejvtším zápalem chtl
jtího
njakou umleckou studii, nutil jej nedostatek, aby maloval pytle mouky a bochniky chleba na štít krupaského
kresliti
z našich Inh.
(j
—
82
—
hodné jen šttce emeslnického, ímž si vezdejšího chleba nuznMobýval. Ztrácel tím ovšem tolik asu, že zstával pak v pokrocích stále zastínn šastnjšími spolužáky, kterým rodie jejich všeho potebnéha poskytovali. Míval trudné chvíle záduméivosti, kdy horoucn teskníval po blahé volnosti, ve které by se mohl oddati jen svému umní, které horoucn miloval, a vzdlávati se pohledem na slavná díla starých j nových mistru; nkteí spolužáci jeho cestovali do Rima, do Paíže, da Mnichova i do jiných mst svtových, kde jsou znamenité školy malíské i sbírky obraz, zvlášt pak ti^ kteí byli vyznamenáni cenami, obdrželi podporu na studium v cizin.
krámu neb
jiné vci,
S touhou a steskem
pomýšlel
Otík
na jejich
štstí.
když sám se njakou natraskou prací lopotil, která jpj v pokrocích zdržovala, jen aby hladem neztiynul. O, vru jinému }ioby nebyl tolik svízel snášel, ale jako volání pednost dal, kdyby umní ode dne ke dni tím dražším se mu nebylo stávalo, ím více obtíži se kladla mezi jeho snahu a vznešený cíl. Neohrožená a nepemožitelná láska k umní však dodávala mu vytrvalosti; bý vají pravé vlohy s tak mocnou náklonností spojeny. „Ba, pravdu jsem kdysi ekl ekovi," prohodil Otík polohlasn ve své samot za podzimního veera, kdy zvlášt truchliv byl; „bodavý, trnitý a šeredný jest osud mfij,, a tento nestvnrný kaktus jest vrnou jeho podobou." Chopiv se v zamyšlení dvma prsty velikého bodce nesliné té rostliny, byl by jej bozdky ulomil; však hle,. v tom spatil pi svitu sve lampy na kaktu nco jasn erveného, nebyla to krev, nebot .-e prsty jeho neporanily byl to svinutý, ven se deroucí kvt pravdu, kaktus pokvete „Ale mé štstí nerozkvele peci" povzdechl si; „vše,.
enk
—
:
!
enk
m
83
mi rozvijí v tniitém sny a marné touhy. eo se
mém
žití,
jsou jenom krásné .
,
Odvrátil oei od se pemýšleti o práci píštích dn. Uložili profesoi dosplejším rostliny, již
si
jí
.
ani nevšímaje,
i
jal
_
k mmz Utik obraz vlastního výnáležel, aby každv z nich vymaloval vci nezive, ale myslu, na kterém" bv zpodobeny byly jen významn sestavené, tak že by njaká myšlénka ze života
lidského jimi
Obrazy
zeteln vyjádena
mly
ty
pak
býti
žákm,
byla. ^
vyvšeny na verejne
vy-
svým nad ArciC pemýšlel Otík, kterak by obrazem více si chtl dáti záležeti, aby druhy vynikl: ale co možná nejzajímavjší a nejmalebsestavil pedmty btale se mu líbily všecky jeho výmysly, njší, tím jiných, ale vynahledal ve své hlav myšlének jinýcli a více se namáháním lézavost vvpovídula mu služby; Unaven jsa, se mu plány daily. roziloval, " tím lampa nespokojen a rozladn, octl se pojednou ve Vrhl se na své chudobné lože a klesl v nepo-
ím
mén
im
mén
tm
;
dohoela. kojný spánek. v. . v pedmt žádny objeviti mu se nechtl Ani ve snu svj malebný a krásný; stále vidl ohyzdný, pitvorný na podušku vedle krtktus. jenžto svou ježatou palici kladl Najednou mla pahce jeho hlavy a do skrání jej bodal.
'til
oi
a ústa,
i
hledíc
na upen
jala se mluviti:
soucit „Nepohrdej mnou/ pravil kaktus, „ale mej tob stejn, milý brachu Jsem se mnou. Vede se pnou svnem dalekých jižních krajin, kde štíhlé palmy se
mn
!
i
m
k tob do sede chladné k zefírové obloze, ale pesadili mého komrky, kde jako ve vzení živoím. Jaký div, že z
kvty, které pitvorného tla se nemohou prodrati spanilé dímají A ty zas, blížence múj, jsi namzen pro ve
mn
!
84
krásné
vzdálené
kraje
umní,
— ale
i
tebe
mrce
uvznili v kov tob dímají stejných tram-
tsné, kde hladu a nouzi otroíš. I V spanilé kvty, ale nemohou se rozviti. jako nerozluný druh budu potách bume si pátely k sob, nyní stále pi tob a již t neopustím pivi ulevím si na tvém srdci, ve tvém náruí." A stále tiskl kaktus ostny své Otíkovi ke tvái, ve dlan neb na prsa, až tžce dýchaje v trapném tom snu chtl v úzkostech svých vykiknouti, ale nemohl. Konen kiiíl
m
;
:
bu
pec
a probudil
vidní spatil
se.
bu
Otevel oi
—
a jako
v
arovném
ped
sebou obraz úchvatný. Byl první mráz; okénko blalo se tpytivou krou ledových, za nimiž slunce rozlévalo jasnou zái ve svtnice bylo smutno a šero, nízký oblouk okénka tml se piernale. Ale v paprisku slunce, jenž okénkem pronikal, rozkvétal nádhernvm bohatstvím kvtu kaktus, onen syn vzdálených jižních krajin, obraceje všecky své ohnivé kalichy toužebn slunci vstíc; ale mezi ním a jasným záivým svrem stála ledová stna okénka, na jejíž polo-
kvt
;
prhledný úbl
se kreslil stín
míže
z
vní. mé touhy
„Ach, vy kvty plamenné^ vy jste pnoucí se k slunci umní! Ale mezi vámi a sluncem mým ní hradba z ledu a z míží!" zvolal Otík v hlubokém pohnutí, a velé veliké slzy kanuly mu po tvái. Nemohl se dosti nahledti na své okénko a na cizokrajnou v rostlinu, rozvitou jako zázrakem ve kvty oslujicí krásy. Šerý oblouk okna, silná záe za jeho prosvítavým jíním, ped ním pak temné tlo kaktu, obsypané planoucím šarlatem velikých, skvostných kvtv vše tvoilo pekvapující soulad svtla stínu a záilo barvitostí tak arovnou, že Otík pojednou radostn z lože vyskoil volaje z une-
nm
:
i
sení
:
„Mj
A pehodiv kvapn
mj
obraz!" šat njaký na sebe, nedbaje hladu
obraz! Hle, zde jest
ani
zimy,
co videi
chopil
ped
-
85
plátna a šttce a jal se nastiovati,
se
sebou.
Kež slunce
vystoupilo
hrubý nástin hotový aby vyslechl úsudek
i
ml
k poledni,
Otík
první,
spchal s ním dychtiv do školy, profesorv druhv o myšlénce i
svého obrazu.
Všem
psobivé sestavení barev a rozjenom jaká myšlénka v obraze se
se velice líbilo
svtla i stínu; skrývá, neuhodl žádný.
dlení
má pkný
„Obraz ten
a vážný význam,"
laskav
pravil
dmyslný
jeden profesor; „vidíme zde ohnivé živé kvty, rozvité v samém sousedstvu ledových, které jim
kvt
mrazivým
hrozí
svým dechem.
Tak
i
v osudu lidském
vídáme kvty štstí a led záhuby, jarý život a chladnou smrt v dojemné blízkosti. Myšlénka obrazu jest dobrá, sestavení též jen se piite, Zf^lanský, aby i provedení Zvlášt si dejte záležeti na isté ohnivé bylo zdailé. barv kvt kaktových, aby jako hlavní pedmt vynikly proti bledojasnému pozadí a šerému rámci okna." ;
„Nebude mi tžko
povdl
pln jsa radostné
kvetlý kaktus
„Tedy fesor; záleží
;
docíliti
doma
jej
na
zvolil
jste
Otík,
odroz-
za model."
malujte
„také
dvry
kvtv," „mám krásn
pravé barvy
nžné si
vrn
dle skutenosti," pravil pro-
blosti
prsvitného
jíní
mnoho
pedmt
svou barvitostí velmi ptžký. Nuže, mnoho zdaru
vabný, ale též neobyejn peji vám!" Otík podkoval za vlídnost profesorovu a spchal do komrky, aby se ihnf^d pustil v provádní svého obrazU: .Nejdíve kaktus, než mi odkvete!"* pomyslil si, a již vytlaoval na paletu adu barev ervených, již se uchopil šttcv a posadil se proti okénku, aby všecky ty rozkošné
odstíny
šarlatu
a
nachu
86
-
kvt,
sluncem prozáených, na
plátn napodobil. Ale jak veliká byla jeho chu do práce té, tak veliké bylo i jeho sklamání po první plhodin marného poku&u. Cim více do kaktových kvt se zahledl, ím více jemných odstín ve stkvlé jejich erveni bystrým okem maUským rozeznal, ím rozmanitji barvy své na palet míchal, aby svj pedmt vrn zobrazil, tím mén se Jak mdlé, rovnal kvt na plátn krásnému kvtu na okn ba špinavé zdály se mu smíšeniny barev na jeho malb, pirovnal-li je k onm, které ve skutenosti tamo na okn záily, jako by to byly ne kvty, ale kvetoucí plameny nebo drahokamy. „Nuže, co na tom, že se mi první pokus hned nezdail!" pomyslil si; vzal nž, seškrábal mokré barvy odhodlan s plátna a s novou chutí zaal podruhé, míchaje pak barvy jinak, opatrnji. Ale kvt nebyl ani do ple hotov, když Otík poznal s podivením, že výsledek jest !
,ím
sám k sob hlasit; „navykl jsem asi na pedmtech temnjších míchati barvy píliš zasedlé; nemaloval jsem ješt nic, co by tak istou,
opt
chatrný.
to.-'"
pravil
uritou a živou barvou vynikalo jako tento kaktus, naproti jehož stkvlosti jsem nemotorným jako nejmladší zaáteník. Nuže. nedám se zmásti obtížemi nezvyklé barvitosti však zdravým okem a pevnou vlí pemohu i tu, jako mnohou jinou nesnáz." I seškrábav opt barvy, zaal po tetí, ;
—
když ani to se nezdailo, po tvrté a po páté; již mu to poínalo psobiti starost, a byl by ml velmi nepokojnou kdyby mu hlavou nebyla probleskla myšlénka noc, „Kaktus na okn svítí zajisté proto tak skvle, že se odráží od bílého pozadí; naznaím si zjitra zajínné okénkc, budou mi šarlatové kvty zcela jinak n:i zajisté pak Tím potšen, pojedl kus suchého obraze se jeviti. **
—
— první
chleba,
své
sousto
87
—
od
rána,
ulehl a
ml
ve suu
ped oima
hotový svj obraz, tak krásuý a záivý, rána plný obnovené radosti a dvry vstal Ciisn ku
stále
že z
své práci.
kvty svého okénka naznail pak poznovu o kvty kaktové,
Jal se malovati ledové
zbžn
;
pokoušel se hotovy, než opadají. aby je Ale již na svém plátn blostné pozadí a všech verejších chyb v míchání barev se chránil, nesporaohla mu ani trpká zkušenost pedešlého dne, ani opatrnost dnešní: vymalované jeho kvty zas byly neprhledné,
je jen
i
ml
a ml
mdlé
a
temné
proti
skuteným
kvtm
kaktovým. nešastný kakte?"
„Jaký as vzí v tob, ty zlobil se rozilený mladík hlasit. ..Tak jasn vidti tvé barvy
ped oima
na
plátno? není-liž v tom zase kus tvé staré zlomyslnosti, ty bodavý, šeredný a
nevpraviti
jich
své
osude?"
Tetího dne byl Otík
unaven svým stálým nezdarem, že neodolav vešel do školy, aby si posteskl svým druhm. Mladíci ti arci pro nevdli rady, ale když vstoupil onen profesor, jenž byl Otíka tak dmysln upo7ornil na barvu kaktových kvt, povdli mu o nesnázi svého pítele, a Otík sám se piznal též, že se mu práce nedaí. „Aj, vždy jste myslil, že to bude velmi lehké?" prohodil profesor, nic zlého tím nemysle; ale podrážd-
nému proež
Otíkovi již
ani
tak
že v slovech
se zdálo,
tch
jest
výsmch,
když mu profesor pívtiv kaktus pinesl do školy, kdež se
nenaslouchal,
malbu mu pouení a pomoci dostane. „Ne," pomyslil si vzdorn, „nespravedlivým svým uitelm neukáži obrazu díve, dokud nebude záiti v plné dokonalosti; nedopustím, aby se mi smli ješt posmívati." domlouval, aby
i
-
—
88
radji ješt po mnoho dní sám a sám^ na pamti jistý obraz, jenž byl stále bez výsledku. z ciziny na loskou výstavu zaslán; byla to díví hlava, ozdobená bílým závojem a ervenou kamelií, která svou stkvlostí podávala dkaz, že jest malíi možno zobraziti istý šarlat kvtin v plné, nejvyšší kráse všech prsvitv a odstínv. Trápil
se
Ml
— mn
ne?" pomyslil si a možno, bolestí; „jsem tak neschopen, nemám snad 8 hlodavou opravdu vloh?^ Byl bych snad lépe uinil, kdjbych byl za píkladem ekovým opustjl dráhu umleckou? Jest na ní i pro mne jen zcestí? O Bože, Bože! Ten horoucí vzdor bíd a nezdaru pudí za cílem zápal, který umní, ten by byl opravdu jen sebeklamem? O ne, ne. cítím, že jsem k tomu zrozen, abych vznešenou krásou
„Jinému
jest to
m
srdce
blažil a šlechtil
jen
s
odvahou do
lidská!
Pry
malomyslností,
s
—
díla!"
povzbudiv, chopil se znova malby. Však hle, již byly nejen kvty na ní mdlé a pochmurné, i bílé pozadí bylo jaksi sežloutlé, zbaveno nžného tpytu blosti; všecko to vzhlíželo slep, neslin.
Tak sám
mty
se
Otík vzal jiné plátno, na kterém byl tytéž pedi zde bylo všecko nažloutlé a malovati se snažil :
špinavé.
Smutn Byla
to
již
vzal
plátno
rostlina
jiná,
tetí a jal
se
vypjená,
malovati
— jeho
kaktus.
již
dávno
odkvetla.
Svdomit
dvry
v sebe, vyprabez coval tetí obraz, ásten dle skutenosti, ásten z paa jak mti, tak, jak se mu v ní jevil první jeho kaktus mu v ni tanula ohnivá kamelie blostný závoj na díví hlav z výstavy. a piln,
ale již
—
i
- 8 kakty postrádaly ohn oné kamelie, jeho jíní nelesklo se bílým tpytem onoho závoje. Již se mu ani penz nedostávalo na nové plátno barvy. Zanedbav pro svj obraz všecky práce na i výdlek, nevdl ani již, co zejtra bude jísti trpl zimu, tásl se v chatrném odvu a netopené komrce, a již i za tu byl dlužen nájemné. K tomu obdržel ješt od otce svého list, ve kterém jej chudý staeek prosil o njakou podporu. „Jsem nemocen, nemohu po výdlku choditi," psal ubohý tatíek; „ke komuž bych se o pomoc obrátil než k tob, jedinému svému synu? Vím, že ze srdce rád mi v stáí pispješ, jako jiné dobré dti svým rodim." Zahanben a zdrcen jsa nemožností, pispti prosícímu svému tatíkovi sebe menší pomocí, sklesl Otík se zoufalým pláem na židli u okna nic nedbaje, že elo jeho se dotýkalo bodc odkvetlého kaktu, tak okrvácelo byl pemožen úplnou beznadjností. Neslyšel, že nkdo na Ale
jeho
—
;
;
dvée
klepá.
Tyto však nebyly závorou zastreny, otevely se zlehka i vešel jimi mladý Kopecký, Otíkv spolužák. Chvíli se soucitn díval na sklíeného pítele,^ pak hlun k nmu pistoupil a zvolal vesele: tinou!
Nesu
ti
dobrou
nebu d-
„Nepla, Zelanský,
zprávu: obdržíš objednávku má pro tebe závdavek."
na
obraz: náš profesor již Otík byl jako omráen.
„Závdavek? Dnes?" pro
njž
jektal,
tiskna v ruce
otcv
list,
byl tolik slz prolil.
„Ano, „Jaké
sto
zlatých;
poj
si
pro
n
hned."
hned
zasmušil a pravil opt sklesle „Co platná objednávka na obraz, když práv se zoufalostí poznávám, že jak živ obraz namalovati nedovedu Hle na ty šeredy, které jsem spáchal zajásal
to štstí!''
:
!
Otík, ale
se
-
Mže
se
to
—
90
Pi tom
nazvati obrazem ?'
ukázal své
tri
pokusy.
„Práv
kaktus jest objednán!" pokraoval Kopecký; ^vymaluješ jej pékn ist dle tchto nártk, kterým nic neschází než jasnjší barvitost. „Nic nevymaluji!" vzkikl Otík s výbuchem své beznadjnosti; „práv ten kaktus pesvdil, že mi schází ten
m
malíe iní malíem! O, již jsem se pesvdil, že také jsem na zcestí jak moude jedual enk! 1 já tak uiním, stanu se kramáem, necha pi tom hoem a steskem zahynu! Jsem odhodlán, pišels již pozd se svou novinou! Práv ped chvílí dal jsem našemu umní na vždy s Bohem, jako ped plrokem Ostruha." ," ozval se nyní Kopecký „Když mluvíš o ekovi nesmle, „ tož bych ti rád ješt nco povdl. Mám pro tebe ješt jedno vzkázání.** v ,0d suad?" pekvapen se otázal Otík. „Ano, od nho," svdil Kopecký. „Picházel asto do školy ptát se nás po tob, když jsi nebyl pítomen. Netroufal si pijíti k tob samému, ponvadž jsi se na pílišn rozhnval. Ale stýskalo se mu, a zprávy o tob velmi jj zajímaly. Povdli jsme mu o tvém onraze i o tch vse
co
;
enk
—
—
eka
nesnázích,
psobí.
A
které
enk
Tu
vpadl
„enk
zajisté
— jeho
ti
barvitost
již
po
mnoho
msíc
Ivopeckému Otík do ei tmito slovy ekl, že jsem ml poslechnouti jeho strýce
*
dávno zanechati malíství, kých vloh !"
a
k
nmuž nemám
dosti veli-
v
„Nikoliv,"
vrubn a
odpovdl Kopecký;
se
nás
ze-
vyptával na vše. co jsme o tvých svízelích vdli,
potom ekl: Snad naleznu pomoc.
l)alíek,
„enk
abychom
ti
jej
dali;
A
dnes pinesl tento
nevím, co
to jest;
podívej
prosím té d dosti tžký.
se,
Dychtiv
.
.
."
I
91
-
podal Otíkovi
btlíek
roztrhl Otík obálku, z nižto
zapeetný
nejdíve vypadl
Byl velmi dojat, když jej otvíral a etl: obtžuji obchodní „Drahý Otíku! Nezlob se, že Vstoupil jsem do služby v závod pana Lamzáležitosti. mnoho Pichází k berta, obchodníka s obrazy. malív, od nichžto slýchám asto náek na špatné barvy, jakéž se ve zdejších obchodech prodávají. Vzniklo
dopis.
T
nmu
mn
pání, zaíditi si obchod s nejvýbornjšími potebami malískými, až nkdy budu samostatným. Rád bych k úelu tomu seznal jakost nejlepších cizozemtedy jakož dávného pítele, ských výrobk, i prosím abys laskav vyzkoušel výbr jemných francouzských barev, které Ti posílám, a pak mi podal zprávu, jak pozdravuje Tvj nezmnný, Ti sloužily. Srden oddaný pítel ve
T
T
enk
„Ješt
jsi
nedoetl?" když Otík
Ostruha." podivil se Kopecký za velmi
ekv
list, stále ješt držel dlouhou chvíli, hluboko hlavu sklánje. se rozbalovati Otík se rychle vzpamatoval a jal papíry na zásilce, na kterou byl Kopecký nedokav
zvdav. oba jinoši Byly to amé tuby barev malíských jednu po druhé do rukou, dychtiv se dívajíce na ;
brali
nápisy.
„Paížské! Všechen respekt! Hoj, Otíku, tmi se ti bude njak malovati! Ach, takového pepychu si našinec dovoliti nemže!" vzdychl si Kopecký toužebn, však bez závisti.
Kladl tubu vedle tuby, a když je se ísti nápisy nu nich znova od za-
Otík neodpovídal.
všecky
seadil,
jal
átku
bylj
92
—
nejkrásnjši druhy barev ervených a bílých, práv tch, které na obraze jeho byly tak více než cokoli jiného pravily mu nažloutlé a našedlé tyto barvy, jak na nj pamatoval a bedliv se na jeho klopoty vyptal upímný pítel, odstrený, a jak se o svízele jeho srden s ním sdílel. „Podivíne!** zasmál se posléze, Kopecký zamlklému druhu, „co znamená tvé mlení? Trváš na svém, že nebudeš již malovati ? Netší t naprosto, že se o to tak výbornými barvami mžeš pokusiti? Ku, jaký jest te tvj úmysl?" Tak dorážel veselý pítel na Otíka, ale když :
to nejdražší,
;
vrn
nevdn
—
še
na
blíže
podíval, vidl, že
má oi
plné
slz,
že se
mu
nemže
promluviti hlubokým pohnutím. „Již budu malovati!" pravil nyní Otík nehanb se za hlas slzami stísnný, uchopil klobouk, vzal Kopeckého pod paží a kvapil s ním jako na kídlech k svému pro-
chvji rty a že
fesoru.
bušícím srdcem opt za dvemi profesorovými a klepal nesmle nkolikráte na n. Slyšel, že profesor s nkým uvnit hovoí, pak vrzly jakési dvée, krok se vzdálil, a potom teprv se ozvalo profesorovo „Vstupte!"
Za nkolik nedl
stál
Otík
s
ní :
Otík vešel.
U
okna stál jasn osvtlen dokonený jeho obraz v pkném zlaceném rámci. Otík se zardl až po vlasy, nelQo jej pohled na vlastní jeho práci až pekvapil: tak ohniv svítily krásn malované kaktové kvty, tak nžn se blalo za nimi snhobílé jíní, jímž paprsky slunce napolo pronikaly mezi míží lehýuce nastínnou, za ledovými kvty jen napolo viditelnou, a tak ladn obemykala záivé okénko šerá klenba chudobné svtniky. Otík byl tak zaujat zkoumavým pohledem na hotovou práci svou, že zapomnl profesora pozdrciviti neb aspo
mlky se mu pokloniti. jen se usmíval.
-
93
Profesor pln jsa laskavosti spoko-
milý Zelanský," pravil za njakou chvíli, že si mžete gratulovati ku zdara svého obrazu; uinil jste veliký pokrok, to svdectví vám dávám radostn." „Dkuji vám, pane profesore," odpovdl Otík se
„Myslím,
zrakem
skromn sklopeným
dlouho jsem se
marn
která jest
tosti,
mi teprv jemné tedy
mou
jsem vám
^pravil
;
již.
jak
narnáhal, abych docílil stkvlé barvi-
pi tomto pedmtu
hlavní vcí, a jak francouzské barvy rázem pomohly; není
zásluhou
—
„Skromnost vaše vám
sluší,"
vpadl
mu
profesor do
kdybyste se nebyl díve tak svdomit namáhal a svíij pedmt do nejjemnjších odstínu tak peliv prostudoval, nebyl byste nyní ani tmito výtenými barvami Ostatn, kdo nemá vedocílil tak znamenitého úinku. likých vloh od zlaté pírody, ten, milý píteli, ani s vaší železnou pilností by nevymaloval tukového obrazu, kdyby mu andlé snesli na paletu barvy duhy nebeské. Peji vum štstí, milý mladý píteli; váš obraz vzbudí velikou pozornost na výstav, nebo pán, jenž jej objednal, dal své svolení, aby obraz, jenž jest nyní již jeho majetkem,
ei,
„ale
i
byl
tam vyvšen." „Ten pán tedy
^
zajíkal
se Otík
rozpait, po-
na profesora s nadjí s bázní. „Byl ped chvílí zde, aby se na obraz podíval, jak bylo umluveno," pravil profesor; „nuže, ten pán jej pijal a zaplatil. Zde máte penize." „Dkuji," pravil Otík stále ješt v nejistot, ,.dkuji vám i neznámému pánovi. Avšak, pane profesore, odpuste, pedevším rád bych vdl, zdali ten pán byl spokojen?" hlížeje
i
—
—
Profesor
na peníze."
se
usmál.
„Zbytená
otázka.
—
Podívejte se
—
94
-
Otík uposlechl; prohlédl baukovky, jež mu ped chvílí profesor byl podal: byly to ti stovky. S úžasem vzhlédl k profesorovi, a ten pívtiv pravil: ..Jak víte, bylo
ujednáno, že vám onen pán doplatí dv st zlatých; avšak obraz se mu tak velice líbil, že vám zde zanechal ti sta místo dvou."
„A
onen pán?"' zvolal pohnutým hlasem Otík, všecek jsa rozjaen; ,.pro nechce, abyste mi jej jmenoval? Jak rád bych poznal muže, jenž jest mi tak laskavým pítelem? Jak rád bych mu ekl, že dobrota jeho zachránila, když jsem již zoufale byl odhodlán opustiti dráhu umleckou a pustiti se na jinou, kde bych se byl dostal na teskné zee>tí,^ kde bych byl nešastným se stal a duševn zahynul ? O nech mi jej tajíte, vím pece, kdo to jest! Jakž by byl mohl objednati tento obraz, jakž by se byl dovdl, že se on pokouším, kdyby mu o tom nebyl povdl pítel mj? Tím pítelem byl Ostruha, a kupcem mého obrazu jest jeho pán. obchodník Lambert!" „Mýlíte se! Nesmím vám kupce prozraditi." pravil profesor s pohledem na dvée do vedlejšího pokoje, „ale pan Lambert jím není; jest to kdosi jiný." „Kdo by to mohl býti?'' udiven pemítal Otík; „kdyby sám byl samostatným a vládl njakým jmním, byl bych jist ..." ,,A kdyby si chtl utrhovati se své mzdy po kolik It," pohnut doložil profesor, „kdyby mu pan Lambert b}l dal na to zálohu, aby vyhovl jeho nejvroucnjšímu kdo
jest
m
enk
enk
pání ?
•"
—
,
rozumím! Cenku !" volal Otík s radostným pláem a jedním skokem byl u tajemných dveí, ty se všuk již jemu vstíc otevely, a oba pátelé si leželi v
„O, nyní
náruí.
—
„eku! nepijímám, a
prosebn
yó
—
Té obti od tebe nemohu pijati! Píteli, loupež bych tím spáchal na tob!" vroucu
naléhal Otík.
^Koup
jest
uzavena zde^
panem
s
profesorem,"'
laskavým drazem bránil se enk; „od svého práva k tomuto obrazu Mjiž v neupustím. i „Jen pijmte, Zelausky, co vám pítel podává," dobrotiv žertoval profesor, „vždy jest to kupec, který bude dlati dobré obchody a brzy nkolik domíi si vystaví jako obchodník sloužiti tomu Pejte mu, aby mohl umní, které od mládí s vámi spolen miloval Nejdíve s
i
!
vás
pesvdil,
jak
prospšným
jest
nám opatuje výtené výrobky
pkn
chce zkusiti, jak napluný povzbuzovati umní Ale co vám zde povídám, již
a nyní
obchod, jenž
dmysln
konc svta. muže mšec obchodem
nejdalších
každou krásnou snahu si radji povzte sami."* Profesor odešel a zstavil oba pátele sob samým. „eku !" naléhal znova Otík, .jak bych mohl pijati ovoce tvého trudného namáhání za tento první obrázek svj, jenž jest pece vlasto pouhou híkou?" „Ale vždy jest to naše komrka," zvolal enk, „náš útulek, kde jsem býval tak šasten pri tob! A hle, to jest tvj trnitý zde osud, rozvitý vzdor mrazu a mížím v nejspanilejší nádherné kvty Za jakou cenu byl by mi taký obraz píliš drahým? Pan Lambert chtl mi jej již odkoupiti za cenu mnohem vyšší, ale já, Otíku, bych ho nedal za celiký svt!" A chopiv milovaného pítele obma rukama kolem šíje, udusil další jeho námitky svými políbeními. i
!
*
*
—
96
v
Y
eka
Uplynula ada let. salonech pana Ostruhy, obchodníka s obrazy a s malískými potebami, scházívá se vybraná spolenost uencv, umlcv a vbec lidi zasloužilých, kteí všichni ctí v hostiteli svém pravého vzdlance a mecenáše. Nejvítanjším hostem jeho bývá Otík Zelanský, proslulý mah. Mezi obrazy, zdobícími
stny skvostného píbytku pán Ostruhová, na estném míst nad keslem domácího pána, samojediný uprosted živého vnce betanu, jenž ze dvou mramorových váz vyrstá, stkví se neveliký obraz, pedstavující rozkvetlý kaktus krásn na zamrzlém a za-
míženém okénku chudobné umlcovy komrky.
rv
Purchased From
Funds Donated by
The Andrew W. Mellon Foundation
^W
Y
'r«<*^
