-'ag
Prameny k synodám strany pražské a táborské
u^6
t
PRAMENY K SHODÁM STRMÍ PBAŽSKÉ A (VZNIK HUSITSKÉ KONFESSE)
"V
LÍ:TECH 1441—1444.
2i3DE3Sr:E3I^ nSTEJEIDIj-S-.
v PRAZE IŠTáliladem Klrálovslcé
V
1900.
eslcé Spf)lenosti Nauk.
koramissi u
Fi*.
llivnáe.
U
'
I
PRAMENY v
f
f-
K SYNODÁM STRANY PRAŽSKÉ A TÁBORSKÉ (VZNIK HUSITSKÉ KONFESSE)
V
Lícte CH
zxje^tk:
1-141—1 -4-44r.
3srE;jE:Dij"2-.
V PRAZE Náklade iTi ICrálovslcé
1900.
eské Spolenosti
TTáulc.
Úvod.
Tato
publikace
má
trojí
úel: má
býti
píspvkem
k nábožen-
ským djinám eským, k djinám eské literatury a k djinám eské Hlosotie. Vydávám tu eské traktáty dosud nepovšimnuté, jichž literární historik bude moci vhodn užiti k doplnní dosavadního obrazu tehdejší literární produkce. Nejzanedbanjší jsou djiny eské filosofie. Jdeme-li po jich stopách, nutn pijdeme k theologii. Stedovká theologie je zárove stedovkou filosolií. Mají-li eské djiny velké theology, mají tím i velké stedovké íilosofy. Ve vydaných tu traktátech míižeme
eské terminy filosóifické, takové, Hus se nedotkli. Hus sám praví, že tak sul)tilné po esku. Proto traktáty Táborské v této vci mají
též nalézti nejstarší
jichž ani Štítný ani
vci nelze psáti význam svtový. toho asu. Hlavní lacký vydal
1451
— 1471.
soustavnosti
Tak daleko
úel vydání dvoje
v národní literatue
tohoto je však
své UrTtiímlliche
Palackého,
nábožeusko-historický.
Beitráge o létech
Palacký byl mistr kritického práce
nešlo se nikde do
výbru
jenž neopominul
1419
vydavatelského.
pedeslati
Pa-
— 1439 tmto
a
Pi dí-
—
lm
svým Documenta z let 1403 1418, nápadná je mezera v pramenech o desítiletí 1440—1450. Desítiletí to vyplnno jest nechutnými politickými spory o uvedení krále Ladislava do zem. Jalovost celého jednání nelákala asi Palackého. Prof. Bachmann doplnil po-
nkud
desítiletí to,
a
jen po stránce politické.
dosud naprosto náboženská stránka tohoto
Pominuta byla však
desítiletí.
1*
Tvod
Upozoruji
dlí
dv
létech dvacátých
strany
15.
stol.
katolickou a husitskou,
:
To v létech 40tých pestává. Tehdy na stranu podbradskou a rožmberskou, náboženství
nkolik
tato zase na
Y
zatím na jeden úkaz.
eská pirozen na
délí se šlechta
se šlechta
odstín.
Horlivý katolík Zdenk z Šternberka náleží k první, knz Bedich ze Strážnice k druhé. To v 20tých létech je nemožná vc. V celém smýšlení husitském musila nastati zmna. je tu vedlejší.
táborský
Vysvtliti
práv
Chceme-li jest tu literatura
pece
jediné
nám
ukázati
to,
s
názoru náboženského
základy, na nichž události histo-
Chceme-li poznati djiny vlastního
husitského
stedovku
svtového),
ve
to jest
(a
traktát
užiti
Snesení
výsledky
vždy
se
synodální
úinek traktát
jsou
bohatého
vždy
v
16.
století,
tohoto
traktátových.
Druhý
rozvoje.
praxe náboženská. Dle toho, který názor v trak-
jest
mžeme
sloueno
názor
rozvoje
výsledek
jen
tátech husitských vítzí, zavádí se
hromady
totéž, jako
Xa venek objevuje se úinek má své generální synody, na nichž
husitských.
traktát dvojím zpsobem. Husitství formulují
této práce.
vnitní vývin nkterého náboženského tomu jen zevnjší akta úední. Vlastním pramenem traktátová. Zdánliv nezáživné dkazy theologické
rické jsou postaveny.
musíme
úkolem
je
stopovati
Tyznání, nestaí k
jsou
zmnu
tuto
Oboje dojménem, jehož užívalo se
do nejširších vrstev.
i
nazvati
tím
jest to husitská konfesse neboli vyznání víry.
jinak též
katechismus.
Nemžeme smyslu
16.
si
náboženské
mysliti
to jest bez
stol.,
pevného,
vyznání
veného církevního kanónu. Husitství musilo Spisovati katechismy
nemžeme pi
proto
pravou
jakožto konfessi,
kdy se
ustálil
názor,
svoji konfessi.
nebo konfesse jest však zvyk až Starokališníci
se opírali o
nco
pesn
potom
který
v
16.
16.
stol.;
na ten a ten sjs, nesepsali
stol
Jde o
staršího.
ve
nebo zvykem upra-
míti také
celém husitství ukázati
konfessi.
ponvadž
katechismu
bez
a úedn
to,
svou
ukázati dobu,
vládl husitstvím, a to jest
doba
1441—1444. Vývin každého náboženského útvaru,
a
celé církve nebo sekty,
jde od radikalisnm ke konservatismu. Husitství v 16. tolické,
jak jen býti mohlo.
Hledáme-li daleko
zpt
Další
pak,
kdy
až k
létm práv
konalo naprosto
se dostalo
postup
husitství
1441
— 1444.
svou protestantskou
katolickou sektou.
Abychom
stol. je
tak ka-
v právo nebyl již
možný.
tak na právo,
V
té
horeku
a
vidli, že husitství
r.
musíme
jíti
dobé husitství pestalo
se tak
íkaje
1421, kdy konána
Vývoj konfesse husitsko 1421-1444.
synoda
veliká
první
eeno
nebo lépe
má
orthodoxie,
husitské
však
že
nekatolické,
abychom rozumli létijm 1441 pehled vývinu nejdležitjších
— 1444,
5 protestantské
živly
zvolna se jich sprošuje, a
teba uiniti povšechný
jest
lánk vrouných.
Vývoj husitské orthodoxie v létech 1421
—1441.
chceme ukázati vývoj na nejdležitjších aktech úedních. veliké synody v létech 1421, 1434 a 1441. Co následuje potom, nejsou synody v pravém smyslu, nýbrž jen polemická shromáždní. Tak hned schze v Kutné Hoe r. 1443, velká shroTaHq
má ti
Husitství
máždní knžstva nemá význam pro
Ani náboženské jednání
za krále Jiího.
1485
r.
tam jen o praxi, ne uení o theorii. Ptáme-li se tedy po katolickém základ uení husitského v 16. stol., pijdeme nutn k synod Kutnohorské r. 1441, jakožto poslední velké synod husitské. Jde tedy o srovnání tí tchto synod. Synoda 1421 representuje dobu pravého husitství, dobu Jakoubka ze vývoj
husitského,
šlo
Synoda 1434 opírá se o kompaktáta,
Stíbra.
rantnost a bojovnost zárove, chce se smíiti
její tole-
stj co
ale ne
Kutnohorská 1441 pedstavuje dobu po kompaktátech,
Synoda
stj.
odtud plyne s církví,
dobu katolickou, jež trvá až do rozmnožení se luteránství v zemi, jež Od té doby až do blohorských
as
zasadilo husitství smrtelnou ránu. husitství umírá.
synody
Snesení schichte des
r.
1421 vydal Palacký, Urk. Beitráge
Hussitenkriegs
Jakube 1434 týž tamtéž
o sv.
zu
Ge-
. 125 str. 128 — 134, snesení synody II. . 923 str. 425—429. Jako pechod-
I.
akt užil jsem 4 artikul pražských z 3. ervence 1420 (Archiv eský III, 213—216), lánk ujednaných v Karolín 30. dubna 1431
ních
i
(Hofler
597
II,
sirotími
6.
—
lánk
8) a
V G
rkp. univ. bibl. praž.
a 30tých
mají
podám jen
umluvených mezi
1432 (Monum. Concil.
ledna
15,
výlun
ráz
fol.
knžírai pražskými a
182
— 185,
1—11). Jiná jednání
polemický, ne úední.
nejdležitjších
vývoj
I.
lánk, aby
V
závr zvlášt z let
20tý6h
ádcích tchto
vynikal postup
uení
husitského od nekatolictví ke katolictví.
Na prvním míst katolické.
jména
nadvládu
artikul Kristu nutil
Husitství
písma
pražských
vší silou
a pudil,
stojí
okolo
i
z
otázka o
sv. 3.
pomru
1420 má své nad autoritou
r.
husitství
Je
círltvi
ím^leéf
živly protestantské,
církevní.
V
textu
ze-
ty'
ervence 1420 praví se, že chtí sloužiti plniti. „Kdož by nás od toho dobrého
zákon jeho
musíme podle zákona božího
a pravdy jeho odporní
Úvod.
(5
Smysl
býti."
na nich
písmu, proto v obyejné
proti
dle písma
husité nápravu jen
mže
(rozumj vždy ímská)
církev
jasný:
je
nco
i
lánek
sv.
žádati
telidy formuli nabízejí
neznamená zavrhování
ten
tradice církevní, ale duch jeho je isté nekatolický. Katolická církev,
ízena duchem
sv..
nemže
uiti le pravd, proto dogmata církevní nékdy mohou i opraviti písmo. Na synod hoejší uznána znova, a proti autorit církve
písmo,
jako
platí tolik
zásada
Pražské 1421
ímské postavena
pravé
autorita
„quam pro matre
církve,
církve,
magistra
et
souasné, katolické.
V duchu tom
sv. a
Postupn
a
dvacátých
v létech
V polemice
trvá.
a
prvotní
honoramus
aby
utíkali k
se
et
proti církvi
písný nákaz knéžím, aby
i
rozhodím
Pražské.' Universita stala se
mírní,
vydán
i»ochybuo>tech
v
apoštolské
j.
catholicae
Dodatek tento namíen
a qua discedere nefas putamus".
studovali písmo
t.
fidei
pilné
universit
víry husitské.
duch se v echách
proticírkevní
své s Tábory
30.
dubna
1431 v Praze
n
proto, že jich obady tupí, o církvi tu není doráží Rokycana na ne autoritou církve tehdejší, nýbrž staré. obhajuje ani zmínky; posty Nejde mu o zanedbávání církevních úkon, nýbrž o podezení, že
jeho husitský 6.
se pomíjí,
neznamená
To
názory. v
ád
jakoby „ritus noster foret maliis." R. 1432
ledna pipouští se znovu,
sob
jak tehdy
nikdy,
Katolická
kus nekatolictví.
—
vati.
nemže nikdy nic Katolictví nemní své
méní,
a to dle
svým
nekatolické,
husité
i
Y
láncích
vnuknutí
z 6.
stojíc
ledna
namíen lánek,
církvi
1432 že
církev
opravovati,
—
a
za
má
ponéva
n
to
vždy
tu
poítali
má
co opravo-
se
základy církevní, jen úprava církve se
ducha na
ochota napraviti
velmi asto,
že chtí ustoupiti církvi,
sv.
Husitství
dob
Kristova
mají
duchem
je
písma
zkoumání
duch ten velmi
vystupuje
naízení
v té
volného
základe
silné.
se
sv.
P
zachovávati
„secundum intellectum spiritus sancti et sanctorum, praecipueque attendentes matrem magistramque omnium nostruni sanctara ecclesiain primitivam."
„simoniam,
Pi lánku o oistci doráží quam interdum sacerdotes
se na lakotné
hodie nou desinunt perpetrare". Nejnekatolitjší divinis,
knzi
katolické
perpetrarunt,
avari
vta
zní:
immo
:
ei
„divina pro
humana pro humauis habentur". Dle toho ustanovení
církevní
jsou nálezky lidské a ne dílo ducha sv.
Synoda
25.
ervence 1434 má ponkud
již
jiného ducha,
následek bitvy Lipanské. Snesení synody opírá se o synodu z
nkdy
slovné, tak o z;íkon božím, synodách prvotní církve.
nnjšímu,
ale
peco
proticírkevnímu
duchu
uvedu
dva
je r.
K
to
1421 umír-
doklady.
Povaha synod husitských
1434 a 1441.
tJl,
I
7
V lánku o kalichu naizuje se pijímati podobojí s dosti triviálním dodatkem: „etiamsi praelati dissentiant". Dležitjší pro toto smýšlení je lánek: „De necessitate salutis prius et ante omnia ea facere oportet quae šunt immediate a deo, quam tamen praecepta hominum, doctrinae
et adimplere,
nibus. Ipsa bilia,
non šunt contempnenda,
biles
superiorm,
puniantur, se
quam
výslovn
mohou
ita ut
mandatorum humanorum."
transgressores
nkdy
tedy
nálezky
že to jsou
církevních,
nkdy dvodné,
býti
statuta et adinventiones
rationa-
transgressores di vino rum arctius et districtius
zákonech
o
scil.
quae ab homi-
ea,
vel statuta rationa-
Zde praví lidské,
nedvodné. Dlí
též
bezprostedné od boha dané -od uení církevního,
a dle toho
jež
se
uení
i
rzné
tresty se požadují.
dv
Vidli jsme tedy, že první a 1434 stojí i
odmítav
proti
velké synody husitské z
nauce církevní. Pijímají
samu autoritu svatých otc, avšak nepijímají
ímské, nýbrž tradice ne z
z
dvodu
uení
z ní sice
r.
1421
mnoho,
to z autority církve
svých. Jakoubek ze Stíbra dokazoval nutnost
nýbrž
církevního,
že prý v písmé nejsou
z toho,
urité obsaženy ani základní nkteré lánky kesanství, na p. uení o Trojici. R. 1441 vidíme však veliký obrat. Z lánk Píbramových nechci initi velké
a
dsledky,
zajímavé;
velmi
jsou
a že nejsou
s
namíeny proti Píbramem. Jeden lánek
I.)
mohl by být mottem pro
píliš vzdáleny od smýšlení Rokycanova (teba nkteré jsou
osob
jeho), ukazuje
Píbramv celé
z 5.
tyletí.
to
populus
(t.
j.
Rokycany
smíení
srpna 1441
íslo
(zde
módi
„Requirendi šunt
katolíci a husité)
inter
debiti,
se divisus
quibus
in
uterque
unum populum
pacem et caritatem redigatur." Dosud tato vta, kdy se vyskytla, mla význam náboženské tolerance. Zde však jde o slouení dogmatické, o opravdovou jednotu církevní. K tomu ukazuje i lánek: „Providendum est tempestive, ut uni papae legitimo et concilio et
unam
s.
unanimiter adhaereamus,
quia
divisio
in
hac re non esset modice
Srovnáme- li tuto vtu s názorem Husovým a jeho souv létech 1412 katolisaci smýšlení Pí5, vidíme pokroilou
peiiculosa".
druh
—
hramova zcela jasn. To však je názor Píbramv, nám jde více o Rokycanu, jakožto hlavu husitské orthodoxie. Jisto je zatím tolik, že byl Rokycanovi milejší ultrakatolicismus
tismus
knží Táborských; vždy
spojil
Usnesení synody Kutnohorské
4.
se
s
Píbramv,
než ultrahusi-
prvním proti druhým.
íjna 1441 ukazuje se také valné
katolickým. Vidli jsme ostré narážky v synodálních sneseních z
1421 a 1434, zde je nenalezneme.
Kde díve
praví se vždy saucta mater ecclesia catholica.
stálo lex divina,
rok nyní
Pojem prvotní církve,
Úvod.
8
v husitství tak dležitý, tu mizí a nevyskytá se ani jednou.
nm
není, jeí v
nody husitské
nco Po
o kompaktátech.
bychom v jich.
Toto smýšlení tetí velké sy-
proticírkevního.
mžeme
stopovati v jednotlivostech. Dležitý je
Sigmunda
za císae
sklamání
dlal sám Rokycana,
snesení, jež
I výraz
nazýváni v pedešlých sneseních, tu
„Christi fideles", jak byli husité
po
i
aspoií stesk
lánek
nm
ekali na neplnní
toho však synoda staví se na stranu církve a doráží pro
Místo
kompaktáta na Tábory. „In salubribus etutilibussaluti hominumcompactataab eis, qui contra nosmultapro compactatis loquntur, non tenentur". Dle kompaktát nezstalo však z husitství opravdu nic než formální kalich, žádná
proto jich
Zde synoda výslovn praví:
strana nezachovávala.
nemlo úink,
,«xecutione juste obligamur". V praxi to ovšem se podávala dítkám i
potom,
Dležitá
synody.
evangelium
i
je již ta okolnost,
o podávání dítkám a o
eském
jazyku
tly
epištola
kompaktáta nedovolují),
vše
(což
dále,
i
ale
nám
esku
po
se
jde o smýšlení
že v celém snesení
pi bohoslužb
svátost
synodálním
není ani zmínky,
v dívjších synodách byly to nejpednjší lánky. Dle toho oba úkony ty pestaly míti zákonnou platnost a staly se jen zvykem.
kdežto
Z toho
vysvtlíme
si
svátosti dítkám
i
to,
že v 16.
stol.
konen
bylo od podávání
upuštno.
Dležitý je v synod 1441 lánek 10., jenž vzat z citovaného nahoe lánku synody z r. 1434, avšak s velmi karakteristickou zmnou. Pikázání boží a církevní se již nerozlišují jako tehdy, vše
dohromady „mandata domini", výraz nálezky (adinventiones) vypuštn na dobro. I dodatek o trestání pestupník toho vzat z roku sluje
avšak neiní
1434,
se
rozdíl, jako
tam,
(t.
j.
ecclesiam
introducta",
o
sedmi
To nemže znamenati jako
„more ecclesiae".
u
než
cír-
pe-
neiní se
rozdíl, r.
pouze
se
1421
a 1434,
ecclesia,
asto
práv
o postech:
svátostech
konaných
sancta mater ecclesia, tedy církev ímská, jakpatrno
per
mén
lidských)
vynechává se vždy primitiva ecclesia a íká Jejunia
zákon
že p('stupníci
rozumných mají se trestati stupnici zákon božích. Zde jako se neiní v pojmu ani v trestu. Tak i v jiných artikulích, vzatých z
kevních
Husa
církev jakožto
mystické tlo Kristovo, je to viditelná tehdejší církev ímská.
nody praví
Slovn bére synoda Kutnohorská 1441 nejvíce lánk ze sy1434, v zásad však nehlásí se k ní, neuznává ji. V lánku 20. synoda, že z eských synod schvaluje dv: statuta arcibiskupa
r.
Arnošta 1421.
z Pardubic,
Dalo
schvaluje
i
by
se
synodu
tedy to
z
r.
ist
katolickou synodu,
vysvtliti
1434,
tím,
že
a synodu z roku
v sneseních
synody 1421
avšak nebylo by to správné.
Synoda
Vývoj husitství k umírnnosti 1421 — 1441.
Kutnohorská 1441
opírá se vždy o pedešlou,
na synod
r,
9
opravdu spoívá
také
1434. Tuto synodu ídil tehdy již Rokycana, byl by se
na synodu
asi nyní odvolával
jež je
tuto,
pedn
jeho synodou, a za
mnohem mírnjší, než synoda z r. 1421. Nejpirozenjší pro synoda Kutnohorská, t. j. Rokycana, hlásí se k synod
druhé je výklad, r.
1421 a ne 1434,
Rokycana vždy území:
Dle kanonického
je asi tento:
má
držel,
právo
se
papež svolává oekumenické synody, metropolita provinciální.
Statuta Arnošta z Pardubic jako metropolity nická,
práva, jehož
synodu jen hlava dotyného
svolati
O synod
1421 je
snesení
v
„quae celebrata est sub rev.
synody
eského jsou tedy kanoKutnohorské
Tedy tato synoda má v sob teba Kunrát synodu neídil. Synoda
archiepiácopo".
též
ného,
r.
nická, tedy
nyní synoda
až
se vypouští,
dodatek
:
Conrado Pragensis ecclesiae pro tunc
d.
nco
kanonicky správ-
1434 je zcela nekano-
Kutnohorská
1-J41
svolána
byla zase od arcibiskupa, Rokycany. Že se Rokycana pokládal tehdy
slibují
hned úvod snesení synodálního,
ukazuje
za arcibiskupa,
„magistrm venerabilem Joannem de Rokiczana,
poslouchati
electum
ecclesiae Pragensis je tu týž, jako v
kde knží
archiepiscopum".
zmínce o Kunratovi
I
stylisace a slovosled
z Vechty.
Tento struný pehled názoru o církvi v husitství ukazuje nutný ke konservatismu,
postup od radikalismu lictví.
Rokycana úastnil
se vývoje toho
od protestanství ke kato-
pln od
r.
1431. Stával-li se
také konservativnjším, je to obecný vývoj doby, a krom toho od
mohla u Rokycany úinkovati nadje,
že
r.
1435
bude od papeže potvrzen
za arcibiskupa. R. 1441 katolictví jeho bylo tak silné, že se nehrozil ani pátelství
s
Píbramem,
což ukazuje
i
vta
v rozsudku
snmovním
„knží Táborští mnoho k m. Wigleffovi hledí". Rokycana tedy tehdy již nehledl k Wiciifovi. Táboí dokonce užívají proti Rokycanovi citát z Husa, a sice se správným z 31. ledna 1444,
kde
se praví
:
i
výkladem.
Vývoj jiných lánk husitských jde ruku v ruce s vývojem zde vylíeným, proto staí struná zmínka. Zajímavá v té vci je historie artikul pražských. V prvotním znní (3. ervence 1420) naizuje
ty
se o kalichu, že je závazný pro
bez pijímání svátosti
pijímati se nesmí, seních pozdjších^
má
nemže
než i
v
(5.
„pod smrtí duše", ponvadž
pod obojí zpsoben. Tak praví se i v snestojí již citovaný lánek, že se
synod 1434
pijímati pod obojí „etiam
bram vých
kesany
být nikdo spasen, svátost ta však jinak
srpna 1441
)
si
preláti dissentiant".
V láncích Pí-
nežádá se na církvi kalich positivn,
aby církev celá pijímala pod
obojí,
totiž
jak by se musilo hlásati dle pe-
^'^o^i-
10
svdení
k spasení. Žádá jen Píbram, aby církev trpla pijímání pod obojí spsobou. Ješt pi jednáni v Jihlav r. 1436 opírali se husité legatm, že by kalich ml býti jen trpn. Názor o kalichu nedá se stopovati tak v synodálních sneseních, jako v soukromých traktátech. Rokycana v traktátu o nutnosti kalicha
nehanla
kalich
De
zde vydaném
a
existentia corporis Ciiristi in sacramento altaris jde
tom zase nad míru daleko. Když Táboi namítali proti životnosti tla Kristova v svátosti, že by v jedné spsob byl celý Kristus, piv
Byla
Rokycana.
pustil to
Husité uznávali, mluviti
v theorii,
krve pod jednou
nic
v
každé
tom mnoho se nesmlo.
o
Rokycana celou
v kap. 20. rozvinul i
celý
je
theorii
druhou spsobou
i
pijímání pod obojí. spsobé, ale více jen V traktátu však svém úplné pítomnosti tla
stránka
nejslabší
to
že Kristus
tak,
o
že celá kapitola ta není
Tomáše Aquinského proti pijímání pod Tak daleko nešel nikdo, ani Hus ne, teba on neuil pijímání než
jiného,
obojí.
polemika
spisy psal, nevdl, že u jeho žáku ani, když své Ani v Píbramových spisech nenajdeme tak katolické, tak transsubstancianí uení o pijímání pod obojí, jako zde u Rokycany. lánek o svobod slova božího stojí nejprve v pražských arti-
pod
a
obojí,
nkdy
bude.
kulích
na prvém míst, potom ustupuje, místo jeho zaujímá kalich. V prvotních stídání se poádku artikul není bez významu.
I
toto
láncích
z
3.
býti hlásáno
noda
ervence 1420 praví se všeobecn, že slovo boží má „svobodn a bez pekážky" od kesanských knží. Sy-
1434 praví
r.
tž
dodává
„Ubere",
však „et
tideliter,"
místo
pak „kesanští knží" praví „sacerdotes idonei". Obé tyto zmny jsou již omezením artikul. Synoda r. 1441 šla ješt dále, vypustila artikul ten
Tetí
vbec
ze svého snesení.
artikul pražský
o
svtském panování knží
ml
vedle
Píina toho je mimo jiné zvlášt ta, že Pece však chladnutí jeho je též patrno. artikul 3. ervence 1420 mlo býti knžím všechno panování veno. Též synoda 1421 zakazuje knžím vládnouti, mají žíti licha nejdelší život.
pánm
byl velmi vhod.
normám však,
paupertatis
prvotního
„stavování"
knžím
pražští
evangelicae
svtský nemá
že
ka-
svtským
et
vitae
apostolicae,"
je o statky olupovati,
panství
knžského.
R.
což
je
1431
táborským, že vládnou svtsky. Synoda
r.
Dle sta-
„ad
s
dodatkem
již
seslabeni
vyítali
knží
1434 obnovila
lánek synody nouti,
i
s
r. 1421, že knží „tempore legis gratiae" nesmí vláddodatkem proti olupování kostel. Píbram však ve svých
láncích žádá se tu k
pímo
navrácení
pání strany katolické
všech odatých statk, tedy pipojuje pražskému artikulu. Rozdíl mezi
proti
Postup
držením z
artikul Pražských 1420
(exekutivní mocí)
Kutuohorskcá
nhož
ty
pojímání
vládnutím
a
Synoda
v
1441
vypustila
totiž
knžím
inn
nebyl
také lánek
zbyl jen malý jakýsi ozvuk, jeuž však
zakázáno
— 1441.
o
H
ješt
1420.
r.
cliudob knží*
má koen svj
i
jinde*
neb cokoli jiného za pisluhování
bráti peníze
svátostmi neb za jiné úkony, jako za poheb, sloužení mše, modlitby Artikul ten vzat ze synody 1421 a 1434, kde stojí vedle
atd.
lánku
Ze vypuštní vlastního artikulu o svtském panování zajímavá okolnost, že Rokycana roku knží není náhodné, ukazuje opanování knéží
i
z Podbrad njaký mínní Píbramova o
1452 sám pro sebe kupoval od Jiího kycina jist nebyl
statk církevních.
Arcibiskupství potebovalo jich,
nemla práv
1452
snad
koup
roku
vzdal se statk,
1421 katolický arcibiskup
R.
Ro-
navrácení
arcibiskupovi
opatiti
než
hrad.
husitský arcibiskup žádá je zpt. Není to úpadek Rokycany,
1441
je to vývoj
doby.
papeži
díve toho smýšlení
Že Rokycana
uinná pi volb
výminka titi
za úel,
nic jiného
aspo njaké jmní. r.
vzdálen
píliš
nebyl,
ukazuje
jeho za arcibiskupa, aby neinusil nic pla-
za stvrzení a za pallium. Simonie a statky církevní byly
dle názoru husitského píbuzný.
l)ísnost nedala se nikdy
niím
Rokycana
to
pak dlí.
Jeho mravní
strhnouti.
tvrtý pražský lánek o stavování smrtelných hích vyvíjí se smreni k mírnosti v trestech. Dle lánk 3. ervence 1420 mají vykonávati úlohu tu jen ti, kdo k tomu mají úad, a sice v každém stavu. Výet hích takových vzat je tu ze spis Husových. Bhem roku 1420 a 1421 dostávají se však knéží v elo všeho husitství, proto synoda r. 1421 ukládá povinnost staviti híchy knžím. Rokycana však snažil se též lánek ten zmírniti, avšak zde to byl opravdu pokrok k dobrému. Hned roku 1432 položil totiž lánek do usnesení s knžími sirotími, aby trest smrti byl pokud možno odstrann, aby se ho užívalo jen v nejvyšší nutnosti. Ze lánek ten vyšel ze strany Rokycauovy dokazuje nejlépe dodatek, namíený
též a sice
,
pímo jeti,
proti
ale
pipouští
Táborm
ani olupovati
tedy
(tím
nemají
Rokycana
jinak zamítá vraždní
ponkud
lidí,
trest
se
i
proti
kesané.
smrti
jen
Sirotkm), že nejen zabí-
Pi
zjevných
v nejnaléhavjší
zloincích
poteb,
tedy válku naprosto. Vidíme, že Chelický
Rokycanou mohli si rozumti dobe hned v první dob vystouDruhá synoda husitská roku 1434 obnovila lánek o stavení smrtelných hích od tch, „quorum interest". Zajímavo jest,
s
pení Rokycanova.
že táž
synoda žádala
snm
zemský, aby posvícení položeno bylo na
jeden den po vší zemi, aby se uvarovalo tolika
páchaným
C)
výsledku toho nevíme.
Rokycana
híchm r.
na posvícení
1449 chtl to za-
Úvod.
12
aspo v Praze a skuten roku toho nkteí pod obojí mu však odepeli, asu posvícení. o dovati a
Snaha umravniti
Také Píbram
nní
r.
lidu
i
knží.
Synoda
1441
5.
zakoenna, než aby
srpna 1441 žádá umrav-
proto obnovuje
lánek pražský,
dodává pak zvlášt naízení o svcení nedle a svátk, kdy více heší,
místo aby se
káli,
katolití
:
nemá práva rozho-
že
byla v husitství píliš
lid
se dala tak snadno odložiti.
provedl
to
vésti
Vnží
modlili a etli v
písm
lidé nej-
Toto
svatém.
thematem kázání Rokycanova Celá Postilla protkána je obviováním lidí pro nesvcení nedle. S tímto artikulem pražským souvisí náprava mrav u knží. Ta provádla se ovšem ješt intensivnji než u laik. Zejména synoda bylo vždy nejoblíbenjším
i
r.
1421
má mnoho lánk
šatu, lenivosti, smilství
a
proti opilství, hraní
neslušnému mluvení knží. Piigorosnost
tu tak daleko, že zvláštním
vbec
v kostky, svtáckosti
lánkem
zakázáno, aby v
šla
dom knžském
Všechny lánky ty obnovil Piokycana 1441. Mravní opravdovost je hlavním znakem Rokycanovým. Praxe ovšem zmírnila sama veškeré lánky. Víme na p., že Rokycana ml na fae Týnské kuchaku. To však nebydlila
žádná žena.
snesením synody Kutnohorské
r.
neznamená zmírnní mravního nadšení. Z jiných dogmat je zajímavé stopovati vývoj uení o svátosti oltáhií. Pítomnost tla Kristova v svátosti na synod r. 1421 vyjádena prost „sua praesentia reali". Jakoubek ze Stíbra byl pívržencem uení o cousubstanciaci ili remanenci panis, avšak varoval vždy ped dalekými dsledky uení toho. Rokycana v první své veliké disputaci
r.
14.31
mlel
k pívržencm uení pi smrti Jakoubkové, knžím zmínné již napomenutí.
o tom. Náležel
Jakoubkova, avšak brzo se ho zekl, hned
též
asi
kdy tento na smrtelné posteli uinil Synoda r. 14.34 obnovila lánek z r. 1421, avšak vlivem kompaktát vložen sem dodatek „sub duplici specie est Christus totus," na místo „sub forma panis et sub forma vini". Formule synody r. 1441 jest však pesnjší, katolitjší, zde vystupuje uení o transsubstanciaci zcela jasn: ..sua propria nátura et substantia suae naturalis existentiae". Zárodek formule té nalézáme r. 1432: „sua propria nátura Zde je však zajíet substantia juxta ipsius naturalem existentiam".
mavý
rozdíl theologický:
mule mule
^substantia
a
tiam"' z
horské
z
r. r.
r.
„substantia juxta ipsius
suae naturalis existentiae"
1432 pipouští 1441 naprosto
totiž
ne.
aspo ponkud Táboi
proto
naturalem existen-
je
nco
jiného. For-
výklad táborský,
for-
na druhé synod Kutno-
1443 drželi se lánku prvního, který
také vyšel
z
péra
Vývoj v ostatní vrouce a
Rokycanova
13
Rokycana však sám zavrhl tento svj lánek k uení ist katolickému. Otázka klanní
1432;
r.
husitské 1421—1441.
jiraxi
jako blud a pihlásil se
boj
se svátosti nedotýká se orthodoxie husitské, jen
Zpovd
jakožto druhá
ást
jejích s Tábory.
pokání prohlašována bývala
svátosti
v náboženských hnutích za výmysl lidský. Husitství nešlo tak daleko.
Synoda totiž jen
O
1421
r.
pipouští ušní
zpov,
knžím, aby vyzpovídali vždy
e. V
povinnosti zpovídati se není tu
že „confessio
Naizuje
ale jen pipouští.
kdo by
toho,
et satisfactio facienda est".
je o to požádal.
láncích 1432 praví se již, Synoda Kutnohorská 1441
obady
katolickými, dlí poásti je zpov nkteré kání na lítost, zpovd a zadostuinní, bez Zde pak poprvé nalézáme lánek, že bez zpovdi nesmí neplatná. Totéž naídil snm zemský r. 1444. nikdo pistoupiti k pijímání.
naizuje však
pokání se všemi
svátost
S tím obnoveno
i
uení
s
dodatkem
r.
1434 a 1441,
r.
1432 proto naizuje
:
i
1432 naizuje se viti v oistec, to naizují i synody
o oistci. Již
„inculpantes
snm
omnem
avaritiam"
poátku
Poslední pomazáni také bráno z
noda 1434
vymila
;
zemský 1444.
aby
se,
na rouhání
aby se konala svátost ta
úpln
v pochybnost.
V
láncích
nikdo svátosti té se nerouhal; sytrest,
synoda 1441 taktéž a naídila,
„iuxta
morem
ecclesiae".
Ohrady církevní zamítnuty byly nejprve dosti radikáln, pak pibírány. Synoda 1421 sice obhajuje proti Táborm ornáty, tebas nenádherné, ktitelnice, kižmo, olej sv. a p., dodává však, že všechny obady, které byly opuštny, nemají se obnovovati. však znenáhla
Rokycana, jak
již
bylo
eeno,
sitské jako takové, ne církevní.
zachovávati,
„dum ad
dodatek synody
ista adest
hájí
r.
congrua opportunitas
obad
1421 o neobnovování
z r.
Kutnohorská 1441 jde zase
Táborm ády
1431 proti
hu-
Synoda 1434 naizuje obady pi ktu
dále, obnovila
i
oltání k nemocnému
loci",
a obnovuje
opuštných. Synoda
zanechané nkteré obady,
svtlem a zvonekem. líbání míru, svcení koiek, hromnic, popelec atd., tedy vše, co se dle synody rozumti mže pod slovy „juxta morem ecclesiae." Synoda 1441 naídila zpv
jako
V
nošení svátosti
se
traktátech svých té doby schvaluje Rokycana
i
i
znovu
pi mši
má
sv.,
však prý býti
pro chválu boží a ne
mén
lidskou.
aspo nebyly naíidem observandum hortari volumus," tedy ani zde není píkaz. Teprve synoda 1434 žádá zachovávání post synoda Kutnohorská 1441 obnovila však posty v plném rozsahu, jak je drží církev ímská. Podobn uctívání svatých Posti/ v létech dvacátých více
zeny.
Ješt lánky ;
i.
1432
praví jen,
pestaly, že
„ad
L'vod.
14 pipouští se jen
idoneum
1432, avšak tak, aby lidé
r.
reiiciant"
synoda
též
;
„inordinatum ac minus
1434 má dodatek:
moderamine,
„in
prout decet ad sanctos habere." Synoda Kutnohorská 1441 zase vyne-
chává výhradu
tu.
lánk tch
Z deset
ped
let
tím.
mžeme
Proto
husitskou
V dob
1441
— 1444,
kterouž
ídilo
tento
orthodoxie.
pipravuje se však
tedy
té husitství je
akta, jež pedstavují
konfessí,
uení husitské
vidíme jasn postup
Obrat smýšlení vidíme v letech
již
katolickou sektou.
již
obrat v smýšlení,
nazvati
pak po více než sto
se husitství
let. Jsou to snesení synody Kutnohorské r. 1441 a nález zemského mezi Rokycan ou a Tábory 31. ledna 1444, což doplují
padesát
snmu i
jiná akta zde sebraná.
O
vlastních
Struný vývin
událostech
jest
husitství smíili se
Píbram jedná cana
záí
30,
Píbram
a 1442
povím
a
v
více
Rokycana jako
exkursech-
dv
hlavy
1442 na základ snesení synody Kutnohorské.
r.
1441 o uznání husitství 1441
vedle sebe
patrn
neodpírati boji proti
v
konen
byla
— 1444
Jan Píbram
tento:
Tábory. Kapitula, vidouc
s
slíbila
a
již
1441
s
kapitulou i)ražskou, Roky-
katolisaci smýšlení husitského,
Odtud
kalichu.
stojí
Táborm. Výsledek
Rokycana
jednání
synoda Kutnohorská v ervenci
1441
let
1443, kde se
Táboi s Rokycanou a Píbraineni v boji na život a na smrt. Smíení nedocíleno, spor vznesen na snm pražský: ten 31. ledna 1444 Tábory odsoudil, vyznání Roky canovo t. j. synodální snesení z r. 1441
srazili
pijal a prohlásil za zákon
nezákonnou Jednota
Bratrská.
síly své, je to
nám
i
V
boji
aby
Táborství
nho
z
svém 1443
—4
ob
jasnji
i
všechny
filosofie,
který
— 1444,
porozu-
nedslednostem pedních tehdy dvou muž. Podbrad. Rokycana od té doby je katolík, který
tak zv.
vzal z husitství to. co bylo v
mravní opravdovost a nadšení. Že ho ukazuje jasn spis jeho v
strany
táborském.
Rokycany a Jiího z pijímá pod obojí a který
De
v Cechách
pevratu v názoru hu-
Máme-li na zeteli tento pevrat v létech 1441
míme
i
mohla životnjší
theologie a
základy
prohlédnouti nejhlubší
stává se
vzklíiti
napjaly
eské
nejvelkolepjší rozmach
dovoluje
sitském
zemský.
sektou a vymírá,
De septem
mžeme
nm nejlepšího,
pokládati za katolíka,
sacramentis,
zvlášt pak traktát
existentia corporis Christi in sacramento altaris, zde
úvod procítn odvoduje svj
boj proti
podaný
;
zde
Táborm, pi emž uení
o samospasitelnosti církve ímské vystupuje velmi oste a jasn. Ze potom mínní své nezmnil, ukazuje jeho Postilla z r. 145(1, kde vykládá o zpovdi, posledním pomazání, postech, oistci, vzývání svatých.
Vedoucí osobnosti mezi husity 1441
obadech
O
jako v traktátu
atd. stejné katolicky,
— 1471.
15
De septem
sacramentis.
papeže v Postille ani nezavadí.
Tím objasuje
se
Jednot
postavení jeho k
i
Bratrské.
Ned-
slednost Rokycanova vysvtluje se tím, že v dob svého vyhnanství v letech 1437—1448 a za krále Ladislava 1454—1457 byl horlivjší
než
husita,
potom
arcibiskupování
svého
za
po
r.
1448
a
1458.
Jako arcibiskup svolává synodu všeho knžstva 1441, synoda ho uznává za arcibiskupa, po celých východních echách provádí moc tu (i manželské rozepe
Vidíme však
nmu
k
šly
co jeho
nyní,
do Hradce), 1442 smiuje se
pohromy do Prahy, po
a bez
znamenalo.
vyhnanství
r.
s
Plbramem,
asto
dojíždí
1444 úastní se a rozhoduje v nejd-
ležitjších otázkách strany podbradské. Pehlížíme-li životopis Roky-
canv, vidíme, že po
1441
léta
— 1448
vedle
jsou
nejslavnjší dobou života jeho. Po
práv
r.
pobytu basilejského
1448 moc jeho ustupuje,
1458 za krále Jiího vlastn mizí. mní se i pomrr Rokycany k Chelickému.
r.
Tím
V
40tých létech
Rokycana jist neutíkal se k Chelickému pro své utrpení. Mimo otevený boj proti Táborm, jejž by byl Chelický asi neschvaloval, zajímavá okolnost jest i to. co vypravuje Rokycana ve svém traktátu
De
1443 ve velkém kostele v Králové Hradci podezelé z pikartství, k odvolání. Byl tedy Rokycana tehdy tak málo naklonn zárodkm Jednoty Bratrské, jako po r. 1458. Jeho silná morálka však to byla, jež i)oložila základy Jednot Bratrské. Jakmile Jednota poala v dogmatech býti nekaexistentia corporis, že
njaké
donutil
jako
r.
vystoupil
sektou,
tolickou
1443
r.
ženy,
staré
ní stejn píke a stejn dsledn, Není proto rozdílu ve smýšlení Roky-
proti
Táborm.
proti
canov ped a po Rokycanv mní se
r.
1448,
ani
ped
a
po
r.
1458,
nýbrž
názor
dob, kdy se mnil názor celého husitství, a to je doba 1441 1444. Odtud porozumíme i mnohým jiným událostem, na p. pro r. 1449 vydává se Rokycana sám na cestu do íma, pro r. 1451 pátelsky zve k sob z poátku Kapistrana, pro r, 1458 dopisuje si s papežským notáem Cosmou Monteserratským, pro v
—
r.
1465 v polemice
s
Hilariem
Litomickým
a
kapitulou
pražskou
jde jen o kalich a ne o jiný lánek víry atd.
Na tom základ Bylo-li
naízeno
bylo
teba hádati
když
již
nemlo
nešlo o
nechati
vynikne jinak
i
snmem zemským viti se
ješt dále a
politika
zbyten
vc, nýbrž snad jen nkde boje
míru, obchodu a slávy
a
chopiti
se
Jiího
z
Podbrad.
v nejkatolitjší láuky,
práce
eského království?
na
popuzovati
lid
proti sob,
o slovo?
pro
by se tedy
na jiném
úinnjším
poli
Piznal sám Jií, že pi-
Uvod.
IQ
jímá jen ze zvyku pod obojí zpíisobou. To však je nejsprávnjší tehdy stanovisko. Týmž právem zanechával katolíky pi zvyku pijímati pod Boj
jednou.
vládu
ješt
není náboženský boj, jde tu o politickou nad-
papeži
s
me
dvou
theorie
dle
dozvuky boje papež
i
se u
vyvíjí
Jiího
s
emž
ímské, pi
církve
antiklerikální
jehož
smýšlení,
sesílán
boj
Z toho ze všeho
koncilem o prioritu.
hlavní pedstavitel
Vank
Valeovský z Knžmosta svým traktátem proti Rokycanovi a jeho knžstvu. Valeovský byl osobní pítel a rádce Jiího Rokycana poznal asto tuto stránku smýšlení Jiího. Dle toho i na druhé stran páni katolití mohli s dobrým svdomím sdružovati husitský jest
;
ponva
se se šlechtou husitskou,
nejsou
je víra již nedlila.
pevn
reformace pravovrni husité pimkli se tak
zvlášt v
luteránství, i
o konsisto.
boji
víe ne snad jen
správn
zpsobou. Pozorujeme-li
kališníci
z opposice proti luteránství.^)
Luther a vede nás až
než
starší
1520—1530, vidíme, že do
praví, že tehdy to již nebyli
ke katolictví proti
Í564 u jich zbytk mizí
R.
schisma, když papež dovolil pijímati pod obojí
boulivou dobu
Husité v té dobé
schismatikové církve ímské. Proto v dobé
kacíi, jsou jen
již
první
setrvávají
pi
své
Jich katolicismus je
polovice
15.
stol.
Jafet
nýbrž „kališníci".
„husité,"
II.
V
oddílu tomto sestavil jsem
náboženském v létech 1441
nání
znní nezachovaly.
adu
pramen
28 listinných
— 1444,
i
tch,
o jed-
které se v plném
Prameny kronikáské rozebrány jsou na konci
v exkursech.
1441, Aiig.
I.
Zachovaly
v zemi.
D
51,
Jan Píbram podává kapitule pražské smírné úsilím mohl obnoven býti církevní ád
5.
jak by spoleným
návrhy,
dva texty v archive kapituly Pražské, jeden
se
O
Tomek
Poprvé
užil jich
30.
Odpov
kapituly
bibl.
Pražské XVII
260b, druhý
fol.
18.
v
Djepisu m.
Prahy VI. 94. 1441,
II.
artikule. III.
krajv své
Rukopis univ.
tarum
Bartoš
Rokycany a
ped
msta
Hoíler
II,
písa praví
roty jeho
A
z Pirkšteina
16,
Pražské fol.
64a
jménem
na pedešlé
— 6.5a.
ty spojených
Tábor, Zatec, Písek a Klatovy, aby postavili knéží
synodu Kutnohorskou
III. cap. 2,
^)
Ptáek
1441, za. Sept.
obesílá
ped
Sept.
i
4.
íjna
t. r.
Regest v Chronicon Tabori-
731.
Erben str. 40) o kališnících: .Což bylo od pleticháv jemu podobných a školních býkv
(vyd.
jiných
60 léty vymyšleno, to jsou za zákon jistý a za starou víru
sob
ujali".
Akta
Uil
z let
Knží
IV. 1441, Sept 26.
a 1442.
17
odpovídají Rokycanovi „in
Táborští
archiepiscopum Pragensem electo" na pedešlý phon,
ped
povinni stavti se
Sigmundem Hófler
(Djepis
smluvená.
avšak
732,
II,
synodu,
V. 1441, Oct.
chybným datem
s
oni nejsou
císaem Tabohtarum
Chronicon
v
27. záí, jež
Podepsáni jsou
97).
že
mají svá kompaktáta
vydal
Psaní toto
Prahy VI,
ni.
ponva
s
pejal
Tomek
i
Šárovcové.
i
Snesení velké synody Kutnohorské. Rozbor viz
4.
Otištno
v první ásti úvodu.
u Procházky, Miscellaneen
jest
I,
354
až 367, avšak ne bez chyb, proto jakožto jádro všeho jedfiání dalšího
zde z rukopisu
otiskuju je
Lupá
Prokop
až 74a.
v
A
Pražské XVII
univ. bibl.
Ephemeris
(k
16, fol.
65b
íjnu) znal jiný rukopis
4.
tchto artikul.
Ptáek z Pirkšteina jménem ty spojených knží Táborské na sjezd do Kouim, aby se tu oináku blud o sedmeré svátostí a aby se srovnali s knžlmi
VI. 1442, Mart.
kraj pohání z
stili
Pražskými dle kompaktát. Nedatovaný regest v Chronicon Taboritarum cap. 4. Hófler II, 733.
III,
1442, Apr.
VII.
Obce Táborské osvdují
[8].
spojených kraj, jenž konán v
by
že
inily
eském
výtržnosti
phon:
zakládající,
r.
III,
Mezi Rokycany
s
1432
eském
c.
Hófler
6.
pedcházející
II,
a
svátostí,
(písmo
s
I,
posly
Pomr Tábor
svých kompaktát,
t.
j.
lánku, že uebudou-li Kvirin
ekl 1443
lebnou svátostí. svátostí,
než
se
v
Na
spadá formální
akt
sjezdu
ty
m.-hist. 1900.
však
velmi
vnou
jíti,
se domnívati,
se byl poklonil
že v celém dalším jednání
T.
jest
s
o
smíení
Hoe
v Kutné
obou stran na den
uinna zajímavý.
v hlavních
smlouva, Chti
se
držeti
to býti platnosti
uznali kompaktáta.
ped ertem že by byl
ob
kompaktátech dle
nemá
íditi,
aby
klekl,
Knz
ped veklekl ped
než
pece radji
vdl, a dležito kompaktátech ani zmínky.
ímu. Rokycana
Tábory není
kraj
snm
Pražskými
Kutné Hoe, že by radji
Mžeme
by
práv
733—735.
Tak daleko Táboi nemohli
jich na újmu.
se
držeti se
císaem Sigmundem umluvená.^)
s
výminku všechny strany hned jimi initi
nm
v
376 — 378, latinský v Chronicon Ta-
kompaktátm
ke chtí
témž sjezdu na soudce
ale jen dle
kompaktát jich
ervence do Mlníka. Zde po delším jednání ^)
ty
phon,
v Archivu
to
se na
doktoi
sv.,
h)
;
následující
Janem Píbramem.
ervna umluven
29.
osvdují
sedm
mají svá vlastní
text v Archivu
boritarum
9.
Chebu
v
Táborští
všech
praxe Krista a apoštol)
ponva
nemíní,
Knží
a) že uznávají
umluveného
eský
osvdení
Tištno
zemi.
v
na sjezdu
se
dubna, na pedešlý
8.
374—376.
I,
VIII. 1442, Apr. [8]. týž
Kouimi
to asi
2
jest,
Úvod.
jg
náboženské hlavy se smíily, a canovi,
proež umluveno
Uher jednat
spolen
Ptáek
IX. 1443, Apr.
pohání obce Tábor,
synodu,
Jan
A})}-.
Rokycan
z
knží obvinné z blud o svátosti Kdo 14. kvtna do Kutné Hory. a dle
z viny,
Hofler
6.
Nedatovaný
735.
II,
obcí Táborských
obesílá z týchž
oltání, jimiž svádjí se nedostaví,
nmu
toho bude proti
kraj znovu
aby postavili knéží své
rozepsal Rokycana.
již
regest v Chronicon Taboritarum III, cap.
X. í^43,
ty
jménem
z Pirkšteina
Písek a Klatovy,
Zatec,
blud ped
z
Odtud vystupují oba
Táborm,
proti
obžalované
Roky-
se
ke kardinálovi Julianovi do
pro Rokycauu^).
arcibiskupství
o
Píbram poddal
že
sice tak,
vyslati poselství
zakroeno.
na den
lid,
usvduje
sám
se
Nedatovaný regest
v Chronicon Taboritarum III, cap. 6. Hofler II, 736.
odpovd pohnaných knží Táborských
XI. 1443, Mai. Soukromá
na
Rokycanovi
pedešlý phon,
aby
jmenoval výslovné žal b-
jim
Nedatovaný regest t-imtéž. Odpovd Rokycanova na pedešlé psaní, že XII. 1443, Mai. nechce se odvážiti toho, co mu nebylo sveno, a že se bojí, aby pak
níky jich
lánky,
i
nebyl pokládán
nichž jsou vinni.
z
lovka, jenž podniká
za
v jeho
co není
to,
moci.
Nedatovaný regest tamtéž.
Úední odpovd knží Táborských Roky-
XIII. 1443, Jun. 14.
canovi na
phon
ped
jeho
pítel Píbram, opisu Chronicon
plnou
moc Bedichovi
Taboritarum, z
datován jest v
až 740,
kde mezi soudci jest úhlavní jich ne-
K
však dostaviti na nestranné místo.
chtí se
návání o to dávají
synodu Kutnohorskou (. X):
odloženou
nejsou povinni .stavti se tam,
nhož
ze Strážnice.
list
Kolín. Lepší
ten vydal
text
v
V musejním
Hofler
rukopise
vyjed-
II,
univ.
739 bibl.
G 17, fol. 46 datován v Táboe, a podepsáno tu všech 5 pohnaných knží: Mikuláš Biskupec za Písek, Václav Koranda za Zatec, Vavinec Nmec za Lanšperk (Šárovce), Václav Rohlík za
Pražské III
za Tábor a Václav Rájovec za Klatovy.
XIV. 1443, Jun.
Ptáka
z Pirkšteina
synodu knžskou, nepíteli
p.
a
[14].
pán
Úední odpovd (. IX)
zvlášt ne,
Ptákovi.
K
:
phon se ped
obcí Táborských na
nejsou povinni
stavti
když koná se v míst poddaném jich
jednání o nestranné místo dávají plnou
moc
^) Staí letopÍ30vé eští str. 139. Palacký IV, 1, str. 78. Zmínka v list Bedicha ze Strážnice k Táborským 27. dubna 1449 o vyrení Jiího z Podbrad mezi Rokycauou a Píbramem, jejž cituje Palacký, náleží do r. 1448 a týká se
ne náboženské smlouvy, nýbrž jde tu jen o kostely a praebendy.
Pedbžná též
jednání do ervence 1443.
19
Bedichovi ze Strážnice. Text bez data v Chron. Taboritarum
III,
737—739.
cap. 8. Hófler II,
XV. 1443, Jun.
25. Mikuláš Biskupec a
Rokycana iní smlouvu Kutnohorské v ervenci t. r. Inserována
o nestranné vedení synody
v ísle následujícím.
XVI. 1443, Jun. 25. Bedich a Šimon bratí ze Strážnice, hejtman, purkmistr a konšelé m. Kolína stvrzují jménem obcí Táborských pedešlou smlouvu. Latinsky v Chron. Taboritarum, Hofler s
chybným datem
23.
ervna.
esky
(vydání J. Skalického-Dittricha, v Praze 1816,
Správný text eský v rukopise univ.
74b— 77a
742
II,
Bílejovský v Kronice
bibl.
str.
79
— 82)
Pražské XVII
— 744
církevní varianty.
s
A
16,
fol.
zde otištný.
XVII. 1443., Jun. 25. Obec msta Tábora piznává se k pedešlé smlouv. Stejný zápis uinila i ostatní msta Táborská. Zde otištno z
rukopisu univ.
bibl.
Hofler
A
XVII 82—83),
Pražské
v kronice Bílejovského (str.
16, fol.
77a
— 78a,
jiný text
latinsky v Chron. Taboritarum,
744.
II,
Rokycana a Jan Píbram piznávají se Bedich ze Strážnice (. XVI). Podepsáni jsou svdkové Oldich z Rožmberka, Hynek Ptáek z PirkJan z Smiic, Bohuslav Kostka šteina, Jan Hertvík z Rušinova, z Postupic a Jan abelický z Soutic. Jen latinsky v Chron. Taboritarum, Hofler n, 745—746. ^) XVIII. 1443^ Jun. 25.
k téže smlouv v též form, jako :
XIX.
1443.,
Jul. 12.
Táboi
krieg
II,
Theobald,
126 s
(k 4. íjnu):
sq.,
tím
o
emž
shoduje
synod Kutnohorské spis le ozvuk u Theobalda, Hussiten-
podávají
o svátosti oltánl. Spis se nezachoval,
viz exkurs III.
se
zpráva
Datum
Prokopa
12.
ervence uvádí v Ephemeris Taboritae suam
Lupáe
„Octava post ab hoc conventu elapsa die
comprehensam exhibent magistris Pragensibus de coena domini Synoda zaala sice až 7. ervence, Lupá však poítá sententiam". od svátku sv. Prokopa (4. ervence) a udává tedy totéž datum jako Theobald. Mimo to podali Táboi synod písemnou odpovd na žaloby o nich vedené, jež tena byla v synod a svena Menhartovi z Hradce scripto
^)
Ze zápis tchto patnio, že
a sice jmenují se výslovn jmény
byli
.
ped
synodu pohnáni jén knží Táborští,
Chybná je proto zpráva Br. Lukáše Pražského te Spisu proti malé stránce z r. 1524 (Goll, Quellen u. Untersuchungen II, 6), že ped synodu Kutnohorskou pohnán byl též Chdckký (laik), týž však že ze strachu ped pronásledováním spálil své spisy. Br. Lukáš praví, že to jen slyšel, že nechce to ani tvrditi ani popírati. (viz
XIII).
2*
Úvod.
20 (Hoflpr
—
819).
II,
Rokycana podal také
slova v Chronicon Taboritarnm (Hofler
Tábor
z
r.
1444
. XXIV):
(viz
svfij
II,
spis synode, jak
svdí
v obhajovacím
spise
7(32)
Joannes Rokyczana
„magister
in
quod praesentavit tunc temporis deputatis ab utraque parte ad dirigendum synodm dicti cleri, scribit" atd. O odpovdi Rokycanov na spis Biskupcíiv u Theobalda II, 128 viz tetí exkurs. XX. 1443, Jul. 21. Jan Píbram posílá Jakoubkovi z Yesovic Ptáek z Pirkšteina po zemi o minulém jednání list, jejž rozesílá scripto,
dkaz
synody Kutnohorské, na
dlí se dle toho ve
dv
ásti
list
:
List
Píbramv
a vlastní dodatek
Píbramv.
bezbožnosti Táborv.
Ptákv
96b— 97b je velmi chybný. Siln porušená místa dají se upraviti pomocí rukopisu univ. bibl. Vratislavské IV Q 231, fol. 191 sq., teba není tu vždy doslovné
Teboském A
Opis v archivu
16, fol.
znní. List ten pipomíná Jafet, Hist. Brat. tát v po echách a Morav, jimiž misti
Pán
a krvi
.
III, list
rozprosteli
Ptákv
pedloživše
rozepsali,
vrných, pipsavše
„eho
i
pedkem
Táborští
knží
Pán
tla
Táborští knží
celé traktátové literatury
Cenil
(Djiny IV,
1.
str.
tu
Traktát tento
esky
psané.
je jeden z
První poznal
zvlášt vysplost eštiny
92,
Totéž praví dle
spisy nemají
listu
i
i
druhého. První
Píbramovu (. XX.), druhý
znal tento traktát
Od
chovaný
kde
jej
té
jej
i
citáty
Palacký, ale
oboru filosofickém
pvodní
lednu 1444 liter.
I,
text
(viz
157.
.
Oba
e
vyniká tu
filosofické terminologii.
Bílejovský
z
snmovní.
nho
ve své kronice
(str.
84
doby nebyl povšimnut, až Palacký objevil jediný zatext v univ. bibl. Vratislavské
starý
v
a uvedl
žaloby,
rozmrem se liší tak, že první pimyká se urit k žalobuému
jest akt
opravdu velikou ryzostí, zvlášt ve až 86).
v
snmu zemskému v Vlek, Dj. es. nho
však nic spoleného,
jest jen asi polovice
ro-
drželi,
nejdležitjších
100), pokládal jej však za
pozn.
spisu Táborského, podaného
XXIV).
knží
a
po zemi o nich rozesílané.
neužil ho.
také
víe nechtli,
pijíti u
mistrm" (vyd. 1816, str. 84). XXI. 1443, Auy. Odpis knží Táborských na pedešlé
zeslali
es.
lit.
víru svou ... To vyznání mistrv a
co potupy
mnohým pánm
svou o tle
víru
že jest to spis njaký. Bílejovský znal
jiné: misti,
i
65: „Rozepsání trak-
1443", jak cituje Jungmann, Hist.
r.
domnní,
371, v
fol.
Pražští
ervnu 1847
opsal a uložil opis v
IV Q 231, esk. (nová
v rukopise
Museu
kr.
Jiný text, v nmž však seteny jsou staré formy jsem v archive Ochranovském ve foliantu II, list 112—119, kterýžto kus uvádn dosud v popisech foliant bez bližšího oznaení. Nejdležitjší variant z textu Ochranovského jest pipiš
signatura 3
jazykové,
D
3).
zjistil
Akta synody Kutnohorské 1443.
Palacký nevyerpal dotený rukopis Vra-
celého odstavce
na
tislavský, proto
podávám zde
Rukopis tislav
z
118.
1,
2i
o
nm
bližší
Vratislavské IV
zprávu.
Q
231 dostal se do Vraknihovny augustiniánského kláštera v Zahání. Rukopis jest univ.
bibl.
malý 4^ o 290 papírových listech, vázaný ve vepové kži, zachovalý, s úhledným nestejným písmem, mimo pípisky souvké. Majetníkem a z vtší ásti i pvodcem rukopisu byl M. Martin ze Svi, jenž byl kazatelem u sv. Havla r. 1478. Byl to Cech (dle pípisku o škorních hrubých), jeho vlastní kázání, jež konal u sv. Havla 10. srpna 1478, slovy
:
reficite
251a— 264a
pestávky v kázání oznauje 1443 a 1444 týká se celá druhá nadepsaná pozdní rukou „Acta cuiusdam coucilii in
zapsáno tu latinsky
(fol.
ást rukopisu,
;
Rok
pectora tussi).
Bohemia", kde sebrána jsou akta, vztahující se ke snmu zemskému v lednu 1444 i se zápisy pedcházejícími. Zmínný traktát vepsán na 191 201 a mimo „Víru" (. XXV) jest to jediný eský akt v ru1. kopise. První ást rkpu obsahuje Dialogus Richardi Hiberniae primatis
—
cum Joanne de questionibus Armenorum
rzné
la
(fol.
—
— 159b),
tetí
ást
226a 242b), ve tvrté ásti objevil jsem zprávy o zcela neznámých dosud synodách knžských (fol. 243a 250b), pátá ást jest zmínné již z dob krále Ladislava Propositiones de eucharistia
kázání Martina ze
nymní
Svi
(fol.
(fol.
— —264a),
251a
na konec jsou rzná ano-
kázání.
XXII. 1443, Nov.
12.
Menhart
z Hradce,
Zbynk
Zajíc z
Hazm-
burka a purkmisti a konšelé obou mst Pražských oznamují Oldichovi z Rožmberka, že pokládají snm v oktáv Nového léta do Prahy.
O náboženském
úkolu
snmu
není
tu ani zmínky.
Archiv
eský
I,
283—284.
snmu zemskému v Praze víe své strany a rozdílech mezi ním a knžími Táborskými. Spis ten se v pvodním znní nezachoval. Po zmizení Tábor užívalo se ho v polemice proti Bratím, proto Br. Lukáš napsal tak zvaný „Trialog", kde cituje vždy odstavec ze spisu Rokycanova, potom odpor Tábor, na konec „soud ze zákona", jak nazývá své mínní. Z Trialogu dá se tím zpsobem spis Rokycanv k snmu s úvodem a dodatkem zrekonstruovati. Ponvadž však kritika Br. Lukáše je velice zajímavá pro pomr Bratí k Táborm a k Rokycanovi, a ponvadž ze spis Lukášových není v novjší dob vydán ani jediný, jsou z nejzajímavjších otiskuju zde celý Trialog v plném znní. Aby však jasn byla oddlena slova Rokycanova od Lukášových, vydávám „soudy ze zákona" jakožto vložky Lukášovy písmem menším. XXIII. 1444, Jan. Rokycana podává
spis o
i
a
:
;
Jediný rukopis Trialogu zachoval se v archivu Ochranovském v dru-
hém
— 108,
na listech 71
foliantu
Lukáš
kde je
i
datum
záí 1524, kdy
7.
svj skonil.
spis
XXIV. 1444, Jan. Knží Táborští podávají snmu zemskému v Praze spis, jímž obhajují sebe i víru svou proti žalobám knzi strany Rokycauovy a Píbramovy. Spis zachoval se jen latinsky v Chronicon Taboritarum (u Hoílera
teme
II,
753
— 797).
Ponkud zmnný text Q 231, fol. 160a
v rukopisu univ. bibliothéky Vratislavské IV
až 170b
179b
a
— 185b.
Je to nejrozsáhlejší traktát polemický
té
pehled podávám disposici díla: a) protestace: písmo sv. je jediný prámem víry (Hofler II, 753 5); b) supposice: 1. Kristus pi nanebevstoupení odešel od nás tlem svým (755 8) 2. Kristus po nanebevstoupení není tlem svým pítomen na zemi (758 --60) 3. tlo Kristovo jako pravé tlo lidské mže býti jen na jednom spory: míst (760 1). c) Vlastní 1. Kristus není v svátosti pítomen svým tlem pirozen, nýbrž posvátn, ne zase jen pouhou milostí doby. Pro
—
—
;
—
a
(761
— 773).
2.
Kristus není v svátosti živ animálním životem
lovka
(773-4), 3. O pijímání svátosti platí trojí zpsob jedení, pi tom spor o remanenci chleba a pravovrnost Jakoubka ze Stíbra (774 až 780). 4. Kristu nemáme se klanti v svátosti jako bohu (780 až 790). d) Slovné hádky: 1. bh je vtší než tlo Kristovo, jež je
ástce svta reálnji než tlo Kristovo zpsob, jímž je Kristus v duši dobrého lovka, je reálnjší než ten, jímž je tlo Kristovo v svátosti (794—6). 'ó. Mikuláš Biskupec se hájí, že v traktátu proti Petru Kánišovi uil stvoení,
v každé
proto je
v svátosti (791—4);
témuž,
emu
nyní (796
—
1444, Jan.
Víra
skému v Praze. Latinský (II,
798
— 804),
4.
7).
Knží
Táborští vyhrazují
si
právo po-
na knží strany Pražské (797).
dati též své žaloby
XXV.
2.
týž
text
knží Táborských, podaná snmu zem-
text vydal v Chronicon Taboritarum Hiiíler
v rukopisu
univ.
bibliothéky
Vratislavské
IV Q 231, fol. 20 la— 212a Zde vydávám eský text traktátu, zachovaný jedin v rukopisu Vratislavském, fol. 211a 214b. Neveliký tento spisek je opt dležit zejména pro staroeskou terminologii
—
filosofickou.
XXVI. podané že
1444., Jan.
snmu zemskému
knží
Táborští
Žaloby knží Táborských na knží Pražské, v
Praze. Již v
mají právo vésti
tivnou hned na synod. Pro nedostatek prý
kde k tomu vskutku
ském bylo
velmi
Kutné
své stížné
asu
Hoe
bylo umluveno,
lánky na stranu
odloženo to až ke
došlo. Patrno z toho, že jednání na
rozsáhlé,
bylo-li
dovoleno jen
pro-
snmu,
snmu
zem-
knžím Táborským
snmu
Akta
zemského v Praze 1444.
mimo dva posledn jmenované
ísti
Ustanoviti pevný text
vždy
takových
Dají se však
s
velmi obšírné spisy
žalob není dnes možno.
názvem
23
i
tyto žaloby.
lánk
Zachovalo se
nkterého mistra nkolik versí. jakto uinil sám Mikuláš Biskupec
„Culpae"
vesms rozdliti
tak,
v Clironicon Taboritarum^), totiž:
na knéží a mistry Pražské spolen. NejdlePíbrama a Drachova v rukopise
a) Žaloby vedené
žitjší jsou tu žaloby na Rokycanu,
IV Q 231, fol. 204a— 205b, „Culpae magisti Joannis Rokycanae cum
zde
jež
Vratislavském
Jiné
otiskuju.
raagistris
aliis
secm
iu
Montibus Cuthnis temporibus retroactis existentibus et aliis omnibus sibi adhaerentibus, in quorum omnium persona pro tunc ibidem loquein generali synodo
postea
batur, eisdem per sacerdotes Thaborienses
Chronicon Taboritarum, Hoíier
objectae" inserovány jsou v
II,
805
až 808.
Rokycanu
vedené na
Žaloby
b)
lánky
v rukopise univ. bibliothéky
samého.
Pražské
III
Nejzajímavjší jsou
G
8,
fol.
35a— 39a
eských spis Rokycanových, kde jde zejména o autoritu Husovu v celém sporu. Rokycana sám pidává tu odpovdi. Z žalob rukopisu univ. bibliothéky Vratislavské IV Q 231, fol. 222a -225b otiskuju jen zaátek, kde vinn je Rokycana, že pi synod Kutnohorské užíval svtského ramene. Ostatek neotiskuju, ponva lánky s
citáty
z
další obsaženy jsou v
„Culpae mgri Rokycanae in speciali", jež v Chro-
nicon Taboritarum vydal Hofler c)
mstské knihovn
Rokycanu 231,
808
—
11.
—
tarum (v
II,
Žaloby na Václava z Drachova. Vydány v Chronicon Tabori2. V rukopisu Žitavském téže kroniky od Hoílera II, 811
(fol.
sign.
310—315).
B. 10) pipojeny jsou k žalobám na Podobné v rukopise Vratislavském IV Q
202ab.
fol.
na Jana Píbrama. Vydány v téže kronice od Hoflera lánky ty obsaženy jsou v žalobách rukopisu Vratislav231, jež otiskuju zde pod a). Mimo to jsou v témž ru-
d) Žaloby II,
814—5.
ského IV kopise e)
Q 215a— 221a
fol.
citovaném rukopise a
Prokopa
z
Plzn
')
v jedno
uení Táborské Týl praví
z
Vratislavském
XXVII. 1444, Jan 31. jímž se
Píbrama. Plzn. Vydal Hofler II, 818—4.
zvláštní žaloby na
Žaloby na Prokopa
(str.
805);
(fol.
staženy jsou
žaloby na
V asto
Píbrama
203ab).
Rozsudek
odsuzuje a
snmu
zemského v
uení Rokycanovo
„quarum (culparum)
merus, hic taraen causa brevitatis aliquae ex
illis
licet
noa modicus
exprimentur."
Praze,
schvaluje.
Ja-
fuerat nu-
:
Tvod.
24
kožto právní zakonení tyletého sporu otiskuju zde rozsudek ten 94a. z rukopisu universitní bibliotbéky Pražské XVII A 16, fol. 78b
—
Chybn v Bílejovského
Kronice církevní, v Praze 1816,
str.
86— 104. Výtah
souasný je v archive kapituly Pražské O 29 a v knihovn Lobkovické. Latinsky zachoval se rozsudek jedin v rukopise univ. bibliotbéky Vratislavské IV Q 231, fol. 171a— 177a, výtah latinský v Chronicon Taboritarum (III, cap. 27.) vydal Hoíler II, 816—817. Jiný text teme v Lukášov Trialogu, kde je i datum: „na radním domu Starého msta Pražského, ten pátek ped matkou boží, jenž slov hromic, léta
od narození božího 1444." Všechny ostatní texty jsou nedatovány. ani Tomek neuvádjí data. Jungmann (Hist. liter. es. III,
Palacký str.
nkolik spis, jež však všechno nejsou nic jiného než snmu. . 372 „De septem sacramentis" se snmovním
86) uvádí
tento rozsudek
pochválením
Táborm
Petra
víry
Engliše
(1427),
ponva snm vždy proti . 373 „Snm knžský
odvolával se na rozsudek Englišv.
u Hory Kutné 1443 v sobotu po
.
sv.
Prokopu" v knihovn Mikulovské snmovní smyslu Rokycanova
374 rozsudek. nad Táborskými" dle Jafeta, Hist. Fratrum, cituje „výpovd: snmu", avšak pi . 400 bibl. Pražské XVII A 16, str. 78 k roku
je týž
„Pochválení
fol.
64—5. Teprve . 375 týž rukopis univ.
cituje
1454, a sice, jak vidti
chronologického spoádání, úmysln, ne chybou tisku.
z
XXVIII.
Odpovd Tábor
1444.
Taboritarum Hofler
v Chronicon
na rozsudek snmu.
817—820.
II,
Ohi-ažují
se,
Vydal že jim
z 25. ervna 1443 nebyly zdrženy, že celé jednání na synod Kutnohorské bylo nejvýš strannické a jim nepátelské. Pod kompaktáta se nedají, ponva je žádná strana nedrží, a oni mají svoje
smlouvy
zvláštní s
císaem Sigmundem uzavená.
není možno. Jen dle ut edictum
.
.
Datovati
sáno sensu teneamus", zdá
in
urit odpovd
místa „sicut nuper a m. Rokyczana se,
tu
est obhitum,
nevyšla hned po
že
pedcházelo njaké psaní Rokycanovo na Tábor, jež odpovd mohla by i
rozsudku, jist
však mohlo býti psáno hned po rozsudku, a tím pocházeti ješt
února 1444.
z
XXIX. 1444. traktáty neúední. a)
de
Rolycana napsal v
existentia
nejlepší
každá spise
S tmito spory a synodami Uvádím zde nejdležitjší
corporis
celého
obraz
obsahuje
uinný,
dležitost jeho
dob
té
Christi
sporu
Rokycana
dva dležité traktáty. sacramento
na synodách.
njaký výrok
jejž
in
souvisejí
Dlí
se
Otiskujeme
z rukopisu universitní bibliotbéky
jej
nkteré
Tractafus
eucharistiae
^Mikuláše Biskupce na
vyvrací.
i
na 21
podává kapitol,
synod neb
ve
zde pro zvláštní
Pražské III
G
8,
—
;
Traktáty M. Jana z Rokycan
Pi
ia— 33b.
fol.
z r.
]iU.
25
vydání tom ídil jsem se pravidlem,
je upraviti traktát tak, jak by
žeme-li transkribovati,
mžeme
že dovoleno
i
užiti typografických
nechutnými
výhod dnešních. citát ze spis
Traktáty
zejména
doktor.
Citáty však nejsou nic jiného než dnešní doklady,
pod áru.
Proto vydávám traktát ten pro
a jen
citát,
se
stávají
potebu
M-
ho dnes spisovatel sám vydával.
historické
spoustou pravé
v
souvislosti,
kladené t.
j.
bez
dogmatiky eské uvádím pod
arou, odkud citáty jsou vzaty. Tím zkrátí se traktát o tetinu, a pece zstane úplný. Jen dležité citáty z Matje z Janova a nkdy z Wiclifa ponechávám v textu. Z traktátu nejzajímavjší je ivod, kde vysvtluje, pro vystoupil
Táborm.
proti tosti
oltání
;
4
—
Další kapitoly 5.
dvody
obsahují:
svatých o témž
ských, kteí chtí vyzkoumati, jak
mže
2. ;
5.
Rokycanova
víra
o svá-
všetenost knží Tábor-
býti Kristus v svá)sti; 6. vy-
mínní, že chléb jen znamená tlo Kristovo 7. rozdíl svátostí starého a nového zákona 8. svátost není pouhým znameníui, teba 10. milosti neje „signum rei sanctae;" 9. vyvrací víru Táborskou; mohou býti tlem Kristovým; 11 12. o trojím jedení tla Kristova; 13. vyvrací mínní, že Kristus je v svátosti mén než v lovku dobrém 14. Kristu v svátosti máme se klanti adoratione latriae 15. vysvtluje pojem ctní náméstného (adoratio vicaria) 16. doráží na Biskupce pro vtu, že lépe je klanti se krtm, netopýrm a hadm, než svátosti oltání, hájí posvátnost kostel a užívání ornát 17. vyvrací mínní, že Kristus po z mrtvých vstání není tlem svým na zemí, a že by tu ve svátosti tlo Kristovo musilo míti i tytéž rozmry jako za živa; 18. o trojím tle Kristové, spor o pravovruost Jakoubka ze Stíbra; 19 20. vyvrací písma od Tábor dovedená 21. vyítá Biskupcovi, že proti Kánišovi r. 1421 hájil jinou víru než nyní. Explicit: „Amen. Deo gratias". Pro setlost a vzdlanost Rokycanovu je zajímavé místo v 19. kapitole, kde udává množství sekt, které prý stejn jako Táboi vyvozovali blud svj / písma sv. Traktát je pedležitý i k poznání názor Mikuláše Biskupce z Pelhimova, a zároveíi je to jediný vlastn obšírnjší pramen o Pelrovi Kánišovi a polemice proti nmu vrací
;
;
;
;
;
—
r.
1421 vedené. Jsou zde
Chceme-li
datovati
i
;
citáty z traktátu Kánišova.
tento
traktát,
dostaneme
uritý terminus
ervenec 1443 (synoda v Kutné Hoe). Ponva však nemluví se tu nikde o rozsudku vyneseném 31. ledna 1444, o emž by neopominul jist Rokycana uiniti zmínku, a ponva íká se tu „nuper in Mona quo
tibus Chutnis", napsán byl traktát v druhé polovici
r.
1443.
-
^^^^•
26
Rokycanv z té doby De septem sacramentis vydal tiskem Cochlaeus pi své Historia Hussit., Mogunt. 1548, str. 442 Druhý
traktát
Bohužel na
až 500.
jeho je neúplné. str.
500:
Rukopis de
Explicit
ten je
sacrameutis
psán proti
1441.
r.
hodovat.
Praví-li
inter
sacerdotes
Uvedený v
ecclesiae tractatus M. lo.
Roky-
kap.
dob, a
explicit
sice
ped rokem 1443, nemže tu
atd.,
i
jiuá
nej-
roz-
„Et patet diífereutia
tremendo, modicum
ad terram cadat aut eífundatur"
Traktát
„scriptus Pragae"
et primitivae ecclesiae, illo
se na
Kutnohorské 1443 není
12. (Cochlaeus 474):
modernos
circumeunt cum sacramento si
vydání
novotám O synod
tu zmínky, avšak psán také v té spíše asi
i
exscriptus vero Dresdae in Misna.
Scriptus Pragae,
czanae.
je polemický,
mu list v i'ukopise, ímž pvodu saského, jak praví
4(35 scházel
str.
qui
módo
leviter
vel nihil curantes,
podobná mnohá místa
všem tom bylo podrobné ukazují k synod Kutnohorské r. Že nepochází z doby ped r. 1440, ukazuje oste katolické jednáno. stanovisko traktátu i jeho polemický ráz. Není též z doby kr. Jiího proti Bratím, ponéva tak vyvinutou dogmatiku, jnkou tu Rokycaua 1441, kde
nm
zašel, fectis
nho
Bratí ješt nemli. Katolický ráz traktátu i narážky 1443. Jak daleko Rokycana dobou 1441 ukazuje na pr. vta (str. 450): „solum magnis sanctis et perVýklad písma sv. nenáleží tedy revelantur secreta mystéria."
potírá, za
v
o
—
dají se vysvtliti jen
le svatým
a dokonalým,
„svoboda slova božího" pozbývá tím plat-
nosti.
Rok)cana probírá tu jen pt svátostí, manželství a svcení „Et tautum pro Praví na konec (str. 500): knžstva vypustil. nunc de quinque sacramentis, de reliquis autem in posterm dicetur." Nejspornjší jsou svátosti bimování a poslední pomazání, jež Rokycana tu hájí proti exorcismy, trvati.
Táborm.
dýchání
na
I
vodu
Podávám zde nadpisy
nejvtší tak
kestnou,
zv.
„nálezky lidské", jako
žehnání
kížem
atd.
mají
kapitol, z nichž nejpatrnjší je katolický
ráz traktátu. Cochlaeus vydal traktát s dedikací arcibiskupovi Upsal skému Olavovi Maguovi (str. 442—3), naež podává obsah (444), za
ním jde Prologus M. Joaunis Rokyczanae (445—446). Kap. 1. De septem sacramentis in genere (446—7). Kap. 2. De non scriptis traditionibus ecclesiae (447—8). Kap. 3. De praesumptione haereticorum contra doctores ecclesiae (449-51). Kap. 4. De sacramento baptismi Kap. 5. De consecratione et antiquis eius caeremoniis (451—3). Kap. 6. De exorcismo deque interrogafontis baptismalis (453—5). tionibus et ex[sJuflílatione (455—6). Kap. 7. De signaculo crucis, quod haeretici ommittunt (456—7). Kap. 8.
De
sále et de sputo
(458—9).
Traktáty M. Jana
Kap.
—
aquae
tione
6).
Kap.
11.
De sacramento
Kap. 12.
Rokycan a Mikuláše
chrismatis etolei unctione (46 J
De
9.
vest (462
z
in calice
De sacrameato
eucharistiae (473
(478—81). Kap.
14.
—
Biskupcfi.
2).
27
Kap.
10.
—
8).
De
De
alba
(466—72). De admix-
confirraationis
Kap. 13.
signo crucis circa
coii-
—
De cereis et luoiinibus secrationem eucharistiae (481 3). Kap. 15. coram sacramento (483— 5 Kap. 16. De sacramento poenitentiae >.
(485-6). Kap. 17. De auriculari confessione (486—90!. Kap. 18. De extrema unctione (490 7). Kap. 19. Testimonium J. Wiclephi
—
de VII sacramentis (498
menta (50
De
Kap. 20.
virtute conficienda sacra-
)).
V pedmluv De
- 9).
ozývá se táž myšlénka, jako v úvode k traktátu
existentia corporis.
Nutí prý ho napsati tento
spis
„honor dei,
Pro tyto ti vci „inter medios hostes sacramentorum ecclesiae irrumpens, odiis,
profectus
sauctae
raatris
ecclesiae et conscientia propria".
et vitae periculis libenter me exponam" (3tr. 445). Chce o&istiti od blud „ipsam patriam nostram, scilicet genteni Bohemicam, j^ro qua ponere corpus et aiiimam cum debeam" (446) atd. b) Mikuláš Bishupec z Pelhimova napsal v té dob dva spisy,
detractionibus
z nichž
zachovalo se
existentia corporis hrál z
r.
mimo
v prvním
spise
Rokycanov De Dležitou
roli
Biskupcv proti Petrovi Kánišovi Z jmenovaných dvou spis jeden jednal o svátosti oltání
to v celém jednání traktát
1421.
vbec (De sacramento se
mnoho citát
Christi in sacramento eucharistiae.
tlu Kristovu ve
in sacramento
eucharistiae)^
svátosti oltání
druhý obracel se
proti
(De non adorando corpore
klanní Christi
První spis byl psán esky,
eucharistiae cultu latriae).
druhý latinsky. Goll (Quellen und Untersuchungen
II, 62-3 ) vydává podobného spisu, však z let 20tých pocházejícího, ukázky s názvem „Utrum secundum legem evangelicam íideles necessitantur Christura
z
in
sacramento eucharistiae ad 'ratione latriae adorare", jak se zachovaly
u Píbrama. ritischen
Pi tom teba
Abendmalslehre"
lánku „Zur tabo60-64, srv. tamtéž 17) velebné, ježto sám Palacký
podoknouti, že Goll v (Quellen
II,
str.
poprvé vystihl uení Táborské o svátosti
piítá jim uení o pouhé pítomnosti milostí Kristových v svátosti, Táboi uili, že nejen milosti, ale tlo Kristovo je v svátosti pítomno, avšak „posvátn, duchovn, práv a mocné," ne „podstatn, bytností svého tla pirozeného," což teba míti na pamti pro poroz-
kdežto
umní
i
—
traktátu Rokycanovu. Jiný traktát Biskupcv, poínající „Ad magnilicationem," jehož eský text chová se v mstské knihovn ve Zhoelci (latinský výtah z Píbrama Goll, Quellen II, 61 — 62), náleží k hádání Konopištskému r. 1423 a ue 1443. Podobné lánky
t^vod.
28
Jana
Nmce
Pražské
nod
D
49,
Píbramovy Apologie
Žatce, jež z
ze
187-8) otiskl Hofler
str.
1443, náležejí k
Kutnohorské
Nmec
1429.
r.
(archiv
kapituly
824-7 jako pramen k sy-
II,
byl již
1444
asi
mrtev. Byl to nejpednjší theolog Táborský, vtší než Biskupec, jenž
cd v
nho pejímal uení Kutné Hoe.
již
hotové. Byl by se jist zúastnil jednání
c) Hofler uvádí jako prameny k synod Kutnohorské 1444 polemiku Mikuláše Biskupce s Petrem Chelickým. Uvádí nejprve eský spis Biskupcv k Chelickému v latinském výtahu z Píbrama (archiv kapituly Pražské D 119) a otiskuje na str. 822-3. Všechno toto jednání
lánk
náleží do let 20tých. Hoflera svedla podobnost
projednávaných
1423 na Konopišti a 1443 v Kutné Hoe (srv. Goll, Quellen II, 63-4). Jireek klade repliku Chelického proti Biskupcovi chybn do let 1443-5, jak ukázal Goll (^str. 65, nmecký peklad 69 73), nebo
r.
—
psána té
je
ti
léta
sám praví ve
spise
spisy Táborské r.
po setkání se Chelického
však znal Chelický uení Táborské jen
1424.
roku
Za
i
„O
trojím
Pražské o právu
„Sí víry
to
1455-6, jak
proti
násilí,
do
náleží
Goll
doslechu.
Ponva
náleží replika nejpozdji do
poátku
let
40tých a ne
v
M.
Podobn
1881.
o svátostech" je z doby bezkráloví (Goll, Quellen II, QQ,
75—82). Že
se
Chelický neúastnil synody ani že nebyl k
jak praví Br. Lukáš Pražský, bylo ukázáno výše ani v
„Síti víry"
nedotýká se
Na konec podávám ti
pímo
exkursi/ o
I.
eští.
letopisové tyto,
zvlášt
III.
první,
II.
nahradí
(str. 19).
„Traktát
nm.
výtah
ní pohnán,
Proto také
krouikáských pramenech, které z
Bílejovského
Zachariáše
do
jednání toho.
se obšírnji zamstnávají vylíením synod
Chronicon Taboritarum.
však
poátku války studoval
Jirekovi a Schulzovi na základ
Šafaíkovi,
mínní dokázal
Palackého
že od
lidu,"
pi schzi
Biskupcem,
s
z
let
1441
— 1444.
Theobalda Hussiteukrieg.
zárove
Jsou to:
Kronika církevní a Staí
souvislé
vylíení
Exkursy
jednání
na
kronikáský pramen prameny listinné, v posledním odmítnutí a vysvtlení nkterých fals k dob této. Jde mi vždy zvlášt o
synodách.
obsahuje nového nad jde pak o
J
to ukázati, co
zde
znaménka vysvtlena na svém míst. ísla v záznaí poátek nové strany v rukopise. Slova v týchž závyskytují se jen v j(>dnom neb druhém rukopise, což vždy
Jednotlivá
vorkách [] vorkách [
uveejnné
zvlášt jest ureno.
;
:
Traktáty Mikuláše
liiskiipce.
Povinné díky vzdávám panu jímž mi umožnil vydati sbírku
panu
prof. Dr.
rukopis
Jaroslavovi
—
Artikule
M. Jana ribrama.
Kalouskovi za pispní,
prof. Dr. J.
tuto,
pi tom mi
za rady
i
nejen za laskavé
Gollovi
29
poskytnuté;
vypjování mi
z universitní bibliothéky Pražské k snazšímu použití, nýbrž
tato pvodem svým vyšla Obnovené Jednoty Bratrské, za ochotu pi studiích mých v Ochranov; panu Václavu Schulzovi, archivái Musea král. eského, pi užití diplomatáe; panu Dr. ekovi Zíbrfovi^ kustodu bibliothéky téhož Musea, pi užití rukopis i tisk musejních; a píteli Dru L. K, Hofmanovi za provedení kollace i
semináe práce
že z jeho historického
panu
Antonínu
v archivu
archivái
Glitschoví,
Teboském.
I.
Artikule podané od M. Jana
Píbrama
kapitule
Pražské.^) 1441, Aug.
5.
v Praze.
domini 1441 currente die V' mensis Przibram capitulo Pragensi")]
Anno
Augusti [subscriptos
articulos obtulit Ista šunt,
erga
maturo consilio prouidendum
que**)
et vos pax, vnitas [et")]
caritas
nmtua conseruetur
est,
ut inter nos
disscnsio antiqua pe-
et
nitus eliminetur et sopiatur:
Primo, ut compactata a parte vtraque integra
et illesa
conseruentur.
Secundo, ut sccundum compactata pars partem [habea^)], teneat tractet, vilo
ut fratres et veros
módo
tilios
reverentes
ecclesie
pars una alteram infamare
aut
nocere
et
obedientes,
nec
presuraat publice
vel
et
occulte.
Tertio,
unanimiter
prouidendum
adhereamus,
est
temp
quia
estiue,
dissensio
ut uni pape legitimo et in
bac
esset
re
non
concilio
modice")
periculosa.
Quarto, prouidendum est consimiliter, ut erga unum archiepiscopum eligendum") unanimiter consistamus, quia non minus diuisio in
canonice
bac re esset periculosa.
—
a) B. esset modice. ^)
O
18,
—
b) v
B
:
quod.
—
c)
v
B
chybí.
—
d) v
B
chybí.
—
A
—
e)
=3 rkp. kap. arch. praž. D l. fol. 'JtíC* sq. B =: rkp Slova v [] nalézají se jen v jednom neb v druhém rkpe.
^) Rokycana, zvolený správné zvolen.
snéraem zemským,
nebyl
v
A
:
non
tamtéž
tom smyslu kanonicky
30
I-
Píbrama
Artikule M. Jana
srp.
5.
1441.
Quinto, ut secundura compactata communis sub vtraque specie a fideli populo facienda, ut veritas Christi vtilis et salutaris ab vtraque parte teneatur et profiteatur publice et occulte et per partem alteram nullatenus hereticetur vel aliter quouismodo blasphemetur aut deprimatur. Sexto, ut secundum compactata in omnibus communionis currebat, obseruari procuretur.
Septimo, vbi predicta
ut
nou
rectores parochiales'*)
communio všum habeat,
nistrare vel ministrari procurare,
vbi vsus predicte
locis,
confirmentur
nisi velint
ad ecclesias, communioiiem ipsam mi-
ne populus negligatur.
Octauo, ut bii, qui regunt ecclesias sine conrmacionibus, confirmari per partem vtramque vrgeantur.
Nono, ut communicantes sub vtraque specie absque inconsuetis oblipreter compactata ad curas animarum equa facilitate promoueautur.
gacionibus
Decimo,
ut plebanis
decani
de vtraque
idonei
qui
parte,
fuerint,
preponantur.
et
Undecimo, ut de vtraque parte passim et qui idonei ad hoc fuerint, rite
beneficia,
ad prebendas*^) promoueantur, ut per hoc
indiffereuter'')
tocius diftidencie opiniones partis de parte tollantur et aufferantur.
Duodecimo, ut capiendos ne tate
equali ecclesie
et
habiles de vtraque parte
ad gradus sacerdotii
gracia promoveantur et promoveri procurentur,
desertentur
et
sacramentis
plebes
spiritualibus
et
priuentur.
suffragiis
prouidendum est mutuo auxilio et consilio, ut illiepiscoporum facte vel faciende vim nullara habere dinorespectus subditorum a talibus penitus aufferantur.
Decimo cite
clerici
cux'a
tertio,
elecciones
scantur et
Decimo quarto, prouidendum est comnuini auxilio et consilio, omneš errores íidei de vtriusque partis clero et populo elimiuentur.
Decimo
quinto,
prouidendum
est íideli
et
mutuo
auxilio,
ut
omneš
ut
defensores Wiklef vel librorum eius dampnatorum vel sentenciarum fautores durius compescantur et corrigantur.
Decimo
sexto, ut in vniuersis ritibus
ecclesie
[vniuersalis'^)]
vnifor-
mitas obseruetur, saluis tamen pactis et placitis cum ecclesia de aliquibus per nos factis et initis.
Decimo septimo, prouidendum
est
mutua
et
summa
diligencia,
ut
populus vtriusque partis in omnibus enormitatibus discorripiatur et ad statum debitum et virtuosm et exemplárem
clerus uiciosus et triccius
vbilibet reducatur.^)
a)
B: parochiarum.
Tak
—
b)
slabé vyznívá již Pražských o stavení smrtelných ')
A:
videuter.
—
druhdy prvuí,
hích.
c)
A: prebenda.
—
d) jen
v A.
potom poslední láuek artikul
Artikule knžstva Pražského 30. záí 1441.
II.
Decimo octauo, requirendi šunt módi pulus inter se diuisus
i tatera
in
vnum populura
31
quibus vterque po-
[debiti*)],
vnam sanctam pacem
et
et
ca-
rediicatur^)^).
Vndeuicesimo, [prouidendum est mutuo
quomodo
auxilio'^)],
[vos et*^)]
possessiones ecclesie de nianibus rapieiicium et teiiencium eas extrabantur.
prouidendum
Vicesimo,
qui
siasticus et politicus,
quomodo
generaliter,
est
módo
ordo totus eccle-
collapsus est, reformetur.
II.
Artikulové ode všeho knžstva Pražského pro utvrzení landtfridu ode vší uinného zavení a skrze kapitolu na hrad Pražském vyhlášení den svatého Jeronýma létha M.CCCC. xlj. [= 1441, Sept. 30, v Praze].')
zem
pikazuje
Nejprve
uinncá a
aby
se,
compai'tata
skrze
jednomu každému a bez újmy [64''].
stvrzená, pokudž
vána byla v Item,
celosti
že
pijímání pod
spuosobou
obojí
coucilium
píleží,
od
Bazilejské
ode všecb zacbová-
lidu
jest
požívajícím
slušné a zacbovávajícím jednotu církve svaté ve všech vcecli, kteréž jsou
áduov obecné
víry a
koho
koli jak
církve svaté, jest užitené a spasitedhié, aniž od nemoudrého žádným obyejem kaceováiio a tupeno.
bu
Item, aby všickai pijímajíce [sic] pod obojí
spuosobou, kteíž jednotu vskutku zachovávají a v jednot víry kesanské a v srovnávání áduov obecné církve svaté jsú, takoví jmíni bute a držáni jakožto bratí a praví synové církve svaté poctiví a poslušní, a aby jim žádný neutrhal zjevné ani tejn. svaté
o.írkve
pijali
a
a jich vikái tm osobám, kteréž tla a krve Pán pod dvojí spuosobú, kdyžby požádáni byli, jakož jednomu každému píleží, aneb v bu[(i5*]doucích asech piležeti bude, pisluhuojto a ku poteb lidu, aby nebyl ob-
Item,
pikazuje
se,
zvyklost mají iiijlmati
a
meškán, rozkažte,
aby farái
svat
svátost
pisluhují.
III.
k
Hyncc Ptáek z Pirkštejna (v záí 1441) pohání knzi Táborské do Kutné Hory rozepsané na den 4. íjna 1441. Regest v Chron. Taboritarum u Hójiera II, 731.
—
synod
a) ';
lánek
jen v A.
—
b)
Zde katolický
—
následující „o uchvatitelích" '^)
Kkp. univ.
—
A: redigatur. c) A. d) A. program jednání je zejmé vysloven. Srovnej zvlášt
bibl. praž.
17
A
jmní
církevního.
16, fol. 64» sq.
.
V- Usnesení synody Kutnohorské
32
4.
1441.
íj.
IV.
Kn^í
Táborští odpovídají Rolcycanovi na pedešlý photi. 1441, v Táboe. Tištno v Chron. Taboritamm u Hójiera
—
Sept. 26.
732.
II,
V.
Usnesení synody Kutnohorské o víru a rád církevní strany podobojí. 1441, Oct. 4. v Kutné
Boe.
Condictatio synodális in Montibus Guttnis.^)
Anno domini 1441,
In Christi nomine.
Amen.
Nos sacerdotes
synodo Montibus Guttnis
intendentes,
in
bonm commune
buius
inclyti
die Francisci [65''].
aggregati,
regni
diligentes,
honori
dei
occurrere,
in nobis foret dei cum adiutorio, malis, quae in boc regno pulconcupiscentes: in prirais pro unitate et pro ordine sancto ac bono in nobis introducendo petimus magistrm venerandum*) Joannem de Rokiczano, ecclesiae Pragensis electum arcbiepiscopum, omneš unanimiter
quantum
lulant,
ut curam regiminis supra nos acceptare dignetur, et subiicimus nos voluntarie direetioni, regimini et dispositioni eiusdem. Vniuersi quoque et singuli eidem promittimus obedientiam in omnibus licitis et bo[66''^]nestis, verbo et manuum stipulatione. Et in bac praefata nostra
nullo contradicente,
synodo residimiis et consensimus omneš et singali, nullo unanimi consensu in articulos hic conscriptos:
De
fide Trinitatis articiilus I"""
In primís volumus,
pate
indiuidua Triuitate,
maxim tibus,
diiiinitatem et
non
aliter
ut vniuersi et
filio
et
sacerdotes
et
spiritu sancto,
de
clerici et
sancta
articulis aliis
et
fidei,
bumanitatem domini nostri Jesu Cbristi concernenteneant et doceant populura, nisi quod sancta
credant,
venerabilis tenet et
2.
repugnante, ex
De
doet
ecclesia.
fide septem
sacramentorum
ecclesiae.
Credimus et tenemus, quod septem sacramenta ecclesiae, videlicet baptismus, contirmatio, poenitentia, sacrosancta^) eucbaristia, ordo, matrimonium, vnctio sacra*") šunt ex íide catbolica salubria antydota animarum, ab omnibus Christi fidelibus a)
P: venerabilem.
—
^)
Uz= Rkp.
blbl.
promouenda
et tenenda,
—
ipsumque
[66**]
sa-
P: sanctissima. c) P: sancta. Procházka, praž. 17 16, fol. 65" sq. Miscell. I, 354. Základem textu tohoto jest tení rkpu, z Procházky uvádím jen varianty. Strany vztahují se též k rkpu. univ.
b)
A
—
P
m
.
Uení more
cramentum baptismatis
33
o Trojici a eucharistii
ecclesiae
cum
exorcisrais
et
cura
patrinis,
chrysmafe et oleo sacro ac aliis ritibus consuetis ab ecclesia est exercendum, dum ad ista adest congrua opartuni as'') loci, temporis et personarura. Sacramentum uero extréme vnctionis poscentibus aegris et infirmis iuxta ritura et formám ecclesiae sanctae est ministrandum, et practisandum^), et nos liortamur omneš et de post uolumus adhortari, ut cum in graucm iiiíirmitatera inciderint, illud sacramentum non obmittant aut quouis módo conlemnant, quia contemptores illius et aliorum sacramen-
torum šunt castigaadi
.3.
De
et iuxta
fide eucharistiae
censuram ecclesiasticam corrigendi.
et
eiiis
adoratione ac j^t^omotione.
syncere credant et ore fideliter coafiteantur in sacramento totum Christum, uerum deum [67"'] et uerum hominem, sua propria nátura et substantia suae naturalis existenLÍiX3, quam sumpsit de virgine Maria et qua. residet in caelo in dextera dei patris, sicque ab bominibus tenen.ium fileliter populo annuncient, et in eodem sacramento altaris venerabili ipsi Christo*^) honor cultu, genuflexione, adoratione, luminum accensiona et aliarum venerationum exhibitione Singuli
sacerdotes
diuinissimo eucharistiae
irapendi debet a Christianis et exerceri.
4.
De
custodia eucharistiae
et
aliorum sacramentorum inseruando.
In ecclesiis eucharistia sancta-, chrysma et oleum sacrum, aqua baptismi
sub
custodia
íideli
siue
seri-;
conseruetur,
ne
possit
ad
illa
temeraria
manus extendi pro nephandis aliquibus exercendis. Si uero is, ad quem spectat custodia, ea iucaute reliíiuarit, punia';ui-. Qaod si per eius incuriara aliquid nephandum contigerit, gcauiori subiacebit ultioni [67"^].
5.
De
cautela
et
diligentia hahenda circa sanctae eucharistiae
ministr ationem Sacerdotes sacramentum eucharisiiae populo ministrantes omnem curam, diligentiam et reuerentiam apponant et plebes moneant, ut reuerenter, deuotc, cum omni conatu, ne aliquid periculi contingat, se gerant. Quodsi ex negligentia et incurabilitate sacramentum ad terram fuerit lapsum, Si dist.2 sciant, quid indicit eis canon, ut habeiur de consacratione, per negligentiara aliquid stillauerit de sacramento ad terram, lingua lambatur et tabula radaíur et igui tradatur, s icerdos uero 40 diebus paeniteat. Si supra altare stillauerit, sorbeant ministi stillam et tribus diebus paeoiteant. Si supra lintheum altaris et aliud stilla peruenerit, quatuor diebus paenitebit. Si usque ad tertium lintheum peruenerit, octo diebus paenitebit. Si ad :
quartum, a)
30'^)
diebus paeniteat
O: opportunitas.
—
b)
et
linteamina, quae
P: practica idum.
—
c)
tetigerit stilla, tribus
U: Christi
—
trigitna.
T.
fil.-hist. 190i'.
3
d)
P:
V- Usnesení synod}* Kntiiohorské
34
4.
íj. 1441.
uici[68*]bus abluantur, calice subtus posito, et deiude aqua in loco secreto recondatur. Hec ibi oc. Quia, quod graue est auditui,
honesto ecclesiae
plerique heu circa huiusraodi
emergentias
et
nullam ac'') modicara sacramentique uenerabilis
casus
uim íaciunt, in scandalum auimarum suarum parui pensionem surda aue pertranseunt.
Eucharistia sancfa in
6.
ecclesiis
priuatis non relinquenda.
Quia sacrameuta diuinorum secretorum commissa šunt sacerdotibus et tremore sacrosanctum'') domini cum ac presbyteris, qui cum timore corpus debent custodire, ne qua putredo ac immundicies in sacrario reponatur, volumus, ut de caetero nullus audeat sacramentura eucbaristiae ad
nutum
bominum aliquorum relinquere, ubi sacerdos pro conseruacione diuiuissimo sacramento'^) non habe-
et instigationem
custodia et reuerentiO tur[68''].
7.
Pro eucharUtia) honorificentia circa elevationem
et
in
process io n ihus.
Quia plerique istis temporibus periculosis irreuerenter exbibent se ad sacram eucharistiam, quilibet sacerdos plebem snam doceat lideliter et diligenter, ut in celebratione missarum, cum elenaiar bostia salutaris, quilibet deuote genua sua flectat, idem faciens, cum eandem presbyter portat ad intirmum, quam in decenti babitu, superposito uelamine mundo, ferat manifeste ac bonorifice ante pectus cum omni reuerentia et honoe, semper nola paruula et lumine in laterna praecedente, nisi locorura repuget distantia uel teraporis (jualitas, ut ex boc apud boraines íides augeatur.
De mundicia
8.
uideant,
sacerdotes
Singuli
iinsorum cneterorumque sacrorum, quatenus pro bonestate sacramentorum uasa pro eucharistia sacra^) deputata
pallae altaris, calices, [69*] corporalia, et
uestimenta ministrorum munda et nitida conseruentur, quia nimis uidetur sordes contingere, quae nec decent in prophanis in sacris
absurdum
uestimemis.
9.
non admittendis od commun tonem iinpaenitentihus.
De
Doceant sacerdotes plebes, quatenus nullus sine praeuia paenitentia, sibi
iniuncta^)
suae saluiis
a)
—
e)
scilicet,
in
crimine laetali existens
confessione oris sacerdoti et
ad altaris sacramentum ausu temerario in defrimentum audeat accedere. Sacerdotes etiam
satisfactiooe
periculum
P: nec.
sacramenti.
contritione
— U.
bi
et
P: sanctissimum.
má chybn
:
—
c)
eucharistia.
P: reuereuda. — f) P: sancta.
—
d) P:
—
g)
diuinissimi
P: inunda.
Svcení nedle. Stavení smrtelných hích.
Eucharistie.
personas honestas et laicas et laudabiliter absque causa racionabili non auellant nec sacramenti*) communione
sancta conuersatione uiuentes
retrahant
a dluinissimi
altaris
frequenti.
De mandatis domini
10.
Cum mandata
in
35
domini šunt lucerna
et
ohserumidis.
praeceptum
domini illuminans
eo q-uod uitam tribuant et in
oculos, lex uitae et spi[69'']ntus,
illis
cusfo-
diendis est retributio multa obseruantibus ea, ideirco desideramus, qualiter
saeerdotes magni pendant et prae caeteris poaderent suis subiectis mandata
ad diligentem obseruationem eorundem in opere omneš subditos teueant et manuducant et omneš transgressores publicos eorundem a communione divinissiraae eucharistiae sccludant, nisi egerint paenitentiam salutarem. domini,
11.
De
ohseruatione dominicae dei
et
aliorum festorum.
Quamuis alia praecepta domini passim a Cbristianis transgrediantur, tamen praecipue in sabbatis et festiuitatibus domini et sanctorum exaggerantur sibi
multiplicanturque
peccata.
Placuit,
quatenus
saeerdotes
instruant
subditos, ut sabbata domini et festiuitates sic celebrentur, ne diabolis
propter buiusmodi solemnitates, prout celebrantur, exponeInforment populum, quod celebratio festiuitatum requirit praecipue ab operibus peccatorum cessationem, que cum sint maxim seruilia opera, et sic per ea maxim transgressio sabbato fit, et cultus domini requirit. Secundo, ut a mundi actibus et secularibus operibus in in
derisum
ren[70'*]tur.
sabbato desinant et non aliquid raundanum gerant, sed spiritualibus operibus uacent, ad ecclesiam conueniant, lectionibus diuinis et tractatibus aurem praebeant, sicque occupentur et meditentur circa omnia, quia teste Origene baec est obseruatio sabbati a populo Cbristiano.
12.
De omnibus
peccatis mortalihus cohibetidis
et
destruendis.
Quia peccata mortalia, quae nimis beu multiplicantur, intoxicant animas sicut coluber, deuorant donum gratiae et deuorant bona*') nature, sicut dentes leonum in praesenti grauissime laedunt et post ad geheunam deducunt uelut rbompbea bis acuta, et gentis [70''] peccatricis merentur exterrainium, sicut dicitur: secundum multitudinem impietatura eorum expelle eos: quare statuimus, ut omnia peccata mortalia publica, lege dei prohibita, quilibet sacerdos in se destruat et in aliis toto conamine nitetur'') destruere et dissipare, nec aliquod huiusmodi malum in suis subditis negligenter,
quantum a)
in eo
slovo
est,
to
v
permittat aut ignaue tolere^) et desidiose suspendat.
7
chybí.
—
b)
P:
bonm.
—
c)
U:
nitatur.
—
tollerat.
3*
d)
P
V. Usnesení synody Kutuoliorské
36
De
13.
4.
íj. 1441.
x>enitentia debita.
doceantur que est basis et fundamentm paenitentiae, sine qua non dimittitur peccatum, secunda confessio sacerdoti facienda, tertia satisfactio per salutaria remedi.i, ut puta ieiunia, elemosynas,'^) orationes et caetera opera, quae šunt exequenda. Sed et sicut quidam falluntur [71''1 super sóla confessione auriculari
Quia
fideles
sine
plerique
per
a sacerdotibus,
contritione
falsam
decipiuiitur
qnod tes šunt partes
operis
cordis et satisfactione
piuntur, qui auricularem contemnunt
c
penitentiam paenitentiae
innitentes,
[sic],
:
contritio,
sic
alii
et
deci-
tnfessionám et satisfactionem modicam
aut nullam facere uolunt.
14.
De
ieiuniis ohseruandis.
Informent presbytei diligeoter plebein, qiiatenus uuiuersi utriusque íideles a viginti annis et supra omnia ieiuuia, per ecclesiam quae indicuntur^) uel consuetudine patrm approbantur, cum summa diligeutia studeant obseruare, nisi forte quis aliqua debilitate uel infirmitate graualus refectione egeat cibariorura, et hoc cum cousilio et cousensu faciat idonei sexus
sacerdotis,
nam
suam crucifixerunt cum
qui Cliristi šunt, carnem
uiciis
et
concupiscentiis.
15.
De
currentihus per dedicationes
Plerique šunt lieu sacerdoíes
cura
exequias causa uentris,
et
uentris
[Ti'']
moli, ut epulentur,
aut alia causa carnis agitati, ubi dedicationes ecclesiarum celebrantur aut
exequiae annales pro defuuctis obseruantur, niulti concurrunt et conglobantur, proprias parocbias dereliiiquentes aut festiue missarum solennia euadentes. Residemus, ut de caetero nuUus carne niotus et sine causa rationabili et euidenti audeat propriam derelinquere et uegligere plebein.
16.
Ex
De
purf/atorio post lianc nitaui.
doctorum et lege dei tenemus, quod corpore exutarum est locus purgatorii post banc uitam, quae non ad plenm hic in uia pro suis satisfecerunt peccatis, quae post hanc uitam purgatae saluabuntur, et quod íideles uiantes prop er uinculum multis scripturis sanctorum
auimarum
a
cliaritatis
et
spirilus
possunt
et
debent
illis
pie
suffragari
ieiuniis
e:
Circa baec tamen semota [72"] sint auaritia, lucra, deordinatio sacerdotura et quaeuis symonia.
oi'ationibus,
elemobynisque'")
17.
De
a)
in
coelis
operibus.
sanctis
suffrngiis sanctorum
Tenemus, quod saneti cliaritatiuis anxiliis
et aliis
in
coelis
Cbristianis
iniiocandís.
uianiil)us
orationibus et
iuxta capacitatem et illorum dispositionem suffragantur.
P: eleemosynas.
—
b)
P: iuducuntur.
—
c)
P: eleemosynisque.
Pokání, posty, oistec, ctní svatých, synody, náprava knží.
37
quovuui fideles possiint decenter suffragia postulare iuxta doctorum sanctorum sententias, hoc tanien adiuncto, quod cultus latriae, soli deo debitus, a nemine illis irapeudatur, quia dixit dominus gloriam meam alteri non dabo. :
18.
De
uagis rectorihus ecclesiarum pi7iguia quaerentihiis.
Plerique šunt heu sacerdotes, qui ad plebanias
conantur introire
et
more conductitiorum habent
emoluraentis*) circa ecclesiara
unam
se
pinguiores toto nisu
seruorum,
extenuatis
se transferunt ad aliam, ubi indicauerint
pinguiora, facientes [72''] pluiima, quae non licet loqui in opprobrium cleri et scandalum laicorum. Volumus, vt de caetero nullus intromittat se de
plebe regenda aut etiam,
si
quam
obmittenda,
rexerit,
nisi
cum
scitu et
assensu sui decani.
De
19.
Jeronymus
clericis ehrietati uacantibus.
in Hebraicis quaestionibus
omneš, qui ebrietatem sectantur, Si quis sacerdos in ebrietate aliquotiens repertus fuerit, tabernis aut aleis inseruierit, poenis subiacebit et ultioni iuxta condignum et superiorm uoluntatem.
filii
Belial
:
vocantur. Placuit ab antiquo et nobis placet:
De
20.
synodis approbatis.
Approbamus et amplectimur statuta domini Arnesti arcbiepiscopi Pragensis tanquam bona, salubria et lidei ortbodoxae consona. Cum hoc etiam synodm circa festm sancti Procoi3Íi in Praga celebratam de anno domini 1421 acceptamus, quae celebrata est sub re[73^]uerendissimo domino Conrado, Pragensis ecclesiae pro tunc archiepiscopo, cuius synodi rectores erant magisti Jacobus pié [sic] raemoriae de Misa, Procopius de Plzna, Joannes^) de Przibram et Joannes Nouae ciuitatis Pragensis predicator. ^)
21.
Jure et
De
prouisione per subditos sacerdotibus facienda.
naturali,
spiritualibus
in
diuino et diuino
humano
cultu
et
illis,
qui seruiunt
doctrina,
ut
eis
a
communitatibus communitatibus
prouideatnr in temporalibus, quia dignus est operarius cibo suo.
22. Placet
pro
corapescenda
De et
symoniacis. repellenda
simonia
staré
et
subiacere
statuto domini Arnesti, Pragensis'^) arcbiepiscopi, in statutis prouincialibus
—
a)
P: molumentis.
>)
Palacký, Urk. Beitr.
b) z.
P: Jolirnnes. Gesch.
d.
—
c)
U: Pragensi. I. 128—34.
Hussitenkr.
V. TJsneseuí synody Kutnoliorské
38
4.
íj.
1441.
edito et compilato et etiam synodi decreto supratactae circa
festm
sancti
Procopii factae, cuius decretum per magistros Jacobum de Misa, Procopium de Plzna, Joannem Przibram et Nouae ciuitatis [73''] praedicatorem his uerbis est ordinatum: Quod nuUus sacerdotum Chri ti pro sacramentis et pro ministerio septem sacraraentorum aut aliis omnibus spiritualibus annexis pecuniam aliquam aut dona recipiat aut exigat, nec sub obtentu religionis
cuiuscunque pro orationibus suscipere audeat.
De
23.
De vsura
vsuris.
placet articulus in statutis domini Arnesti, praemissi archie-
ecclesiae
piscopi
^)
mandátm
Pragensia,
eius,
ut
curati
et
praedicatores
mensibus statutm de ipso peccato usurae plebibus subiectis Yulgariter exponant et publicent ac salutaribus inducant monitis, ut abstineant a criminibus et fraudibus usurarum. saltem semel
24.
si
singulis
De
compactatis
cum concilio Basiliensi Sigismxindo factis.
et
imperatore
Párati sumus locum compactatis dare et executione iuste obligamur, regno huic dabuntur, per ea, quae ex com[74'']pactatis eisdem
tamen
Boemos seruabuntur, quia
in salubribus
et utilibus
ctata ab eis, quae [sic] contra nos multa pro
saluti
hominum compa-
compactatis
loquuntur, non
tenentur.
Expliciunt articuli synodi Montium'') Guttnarum.
VI.
Hynce Ptáek z PirJcštcina pohání knzi Táborské k odpovídáni se Regcst v Chron. Tabotarum u Hójiera beznu 1442).
—
z bludúv (v
II,
733.
vii.-vni.
Táboí osvdují se na sjezdu ty kraj eských v Kouimi 8. dubna Tištno v Archivu eském i, 1442 proti pedešlým žalobám. 374—378.
—
IX.
Hynce Ptáek Rokycanu. &) ^)
obsila (v dub. 1443) knzi Táborské ped Regest v Chron. Taboritarum u Hóflera 11, 735.
z Pirkšteina
—
U: peškrtnuto: Montarum. Palacký, Urk. Beitr.
z.
Gesch.
d.
Hussitenkr.
I,
str.
132.
Jednání mezi Pražskými a Táborskými kužími
Jan
Rokycan
z
obesílá
r.
1442 a 1443.
39
ped
Regest v Chron.
sebe knzi Táborské (v dub. 1443). Táboit arm u Hójlera II, 735.
XI.
Knzi
Táborští
—
(v kv. 1443).
soukromn odpovídají Rokycanovi na pedešlý púhon Regest v Chronicon Taboritarum u Hqflera II, 736. XII.
Odpovd Rokycanova na pedešlé psaní v Chronicon Taboritarum
(v kv. 1443).
u Hqflera
—
Regest
II, 736.
XIII.
Knzi
úedn na plion Rokycanúv, 1443, Jun. Tištno v Chron. Taboritarum u Hójlera II,
Táborští odpovídají
14. v
Táboe.
—
739—740. XIV.
pánm eským na jich púhon (asi 14. Tištn v Chron. Taboritarum u Hójlera II,
Obce Táborské odpovídají
ervna
1443).
—
737—739. XV. Sneseni
Jana
z
Rokycan a Mikuláše Biskupce
v Kutné Hoe., 1443, Jun. 25. v Praze. následujícím.
—
Pelhimova
z
o
synodu
Inserováno v ísle
XVI.
Zápis mezi
knžimi
strany Pražské a Táborské o
dis-
v Kutné Hoe, uinný na snmu zemském v Praze 25. ervna 1443.')
putaci
Snesení spolené mistriiv a knží Pražských s knžími a obcemi Táborskými o rozdíly v náboženství, z poruení všech stavuov na obecném 1)
Z
rkp.
universitní bibl.
Praž.
17
A
16,
fol.
BrrBíIejovský, Kronika církevní, vyd. v Praze 1816, Geschichtscbr.
II.
74" 79
str.
—
77«
— 82. —
— — Hófier,
(—V).
fl".
:
:
XVI. Zápis o disputaci v Kutné
40
Hoe
-20.
ervna
1443.
snme v Praze létha M. CCCC. xliij pi památce svaté Trojice shromáždných uinné, kteréhožto snesení jsou mezi nimi listové úmluvní tito [74**] My knz Bedich a Šimon bratí z Strážnice, Jan Sudlice z Bhejtman na Kolí[75^]n, Jan Sýkora z Hluína, purgmistr a konvšecka obec z Kolína msta nového nad Ivabem vyznáváme tímto listem obecn pede všemi, kdož jej uzí nebo toucí slyšeti budou, že jsme uinili smlouvu se pány, rytíi, panošemi, zemany i msty království eského i s mistry, s mistrem Janem Rokycanem, s mistrem Janem Píbraraem i s jinými mistry a knžími, na snmu obecném a valním o svaté Trojici v Praze sebranými, a v kterúžto a takovúž podle sebe úmluvu k sob pijímáme knze Mikuláše Biskupa, zprávci na Písku, i s tím mstem i obcí Písku téhož msta, knze Václava Korandu, zprávci Žateckého, i to msto Zatec se vší jich obcí, knze Václava Rájovce, zprávci v Klatovech, i s tím mstem Klatovy i s jich obcí, knze Rohlíka") zprávci knze Vavince Nmce s [sic] Tábora i s tím mstem a obcí Táborskú, z Raichpachu,'') zprávci Lanš[75'^]perku hradu, i s Sárovci ekem, Janem A my nadepsaní slibujeme, že knží již a Vakem bratími z Šárova."*) psaní stan u Hory v sobotu po svatém Prokope uejprv píštím a smlouvy k tomu snmu obapoln uinné zdrží a úpln zachovají, kteréžto mezi stranami svrchu psanými jsou tyto stviny^i, šelé
i
s knžími strany mé takto Já knz Mikuláš z Pelhimova*) mistrem Janem z Rokycan zuostali jsme, abychom v jednostejném vyznání víry kesanské obecné o božím tele v svátosti oltání vedle tení
i
a
s
doktoruov svatých ve tení se
práv
zakládajících zuostali.
Druhé, aby svobodn jeden na druhého utknouti mohl, knz na knze i na mistra a mistr na knze, a tak jeden na druhého kdokoli, .co by se kázání, mluvení, uení, traktátu kterého[koli'')] dotýkalo, a zvlášt o tle božím. A z tch aby práv byl a [76'*]vedle duovoduého vyvinutí aby
polepšil.
Tetí zuostáváme, abychom ze spolku obapoln proti tm všem, kdožby se víe kesanské, o niž zstaneme, protivili, odmlouval aneb kterak koli zpoval, všickni jednostejn spolkem proti takovým byli a sob vrn a práv byli pomocní obyejem slušným a ádným.
—
b) jen B. B. z Pelhimova. Týž jmenuje se v záí 1427 v listin o hádání na Zebráce na stran Táborské (Arch. es. III.. ^(jó.) Pi. 1439 8. ervence byl opravcem mei;i Tábory a Oldichem z Rožmberka (ib. 522), též 24. pros. 1439 (ib. 523j, 29 led. 1440 jmenuje v mírném list (ib. I., 245^. -) Rohlík uvádí se v staré písni (Pabický, Documeuta 094) a u Bílejova) 1)
ského (vyd. Dittrich-Skalický 181(5 !^tr. Gl.) k r. 1420. Dle tohoto zdá se, že Rohlík je pezdívka Markolta z Zbraslavic, známého knze Táborského, emuž neodporuje ani první doklad, kde ve výpotu knží Táborských Markolt se nejmenuje. 3) O Vavincovi Nmci z Reichenbachu viz Haupt H., Deutsche Zeitschrift Geschichtswiss. III, 394. *) Táborství udrželo se v rod Sárovském dlouho. se již v známé listin 2. záí 1415 (Arch. es. III. 190), dále v
f.
enk
z
Sárova jmenuje
záí 1427
ty
(ib.
kraj Všichni ti bratí vstoupili 17. b. 1440 do lantfridu spojených Paní Anna z Šárova založila r. 1502 bratrský sbor y Litomyšli. 265).
265).
(ib.
I.
XVli. Obce Táborské zivazují se k
synod
v
Kutné
Hoe
25.
ervna
1443,
41
Pi kterémžto snmu u Hory mají dv osob vydány býti: jedna ode všeho snérau a druhá od nadepsaných'*). O kteréžto osoby tato jest smlouva ti dva, kteíž budou vydáni od strany obojí, snem knžský
a
:
vezmouce, potom na snem obecní nejprvnjší vzneseno. A má k snmu eeno býti, aby hledíc ku pánu bohu a k lidskému spasení a zem této k upokojení, aby pochválili strany pravé podle zákona božího a doktoruov svatých, kteíž se v zákon božím práv zakládají[76*']. A ehož pak již snm tak pochválí, což víry kesanské obecné a ani zákona božího neruší, to pijato od strany obojí. ídí, a bude-li který rozdíl sepsaný od obojí strany,
bu
bu
A my
nadepsaní knz Bedich a Šimon bratí ze Strážnice, Jan Bstviny, Jan Sýkora purgmistr'') a konšelé i všecka obec msta Kollína[sic] nového nad Labem slibujeme to pochválení vedle smlouvy'^') pedepsané pijíti a vskutku zachovati pod svou ctí a vrou'^) a té pe stracením. Jestližeby knží naši, a zvlášt na které jest utknuto, u Hory nestáli, a stojíc, ujištní takového v táž slova, jakož jsme se smluvili obapoln i zapeetili, že by neuinili listu na pergamene s peetmi visutými, neboli co umluveného nezachovali i s obcemi i s knžími všemi svými, nebo jestližeby pochválení snmem obecným uinného kteí pijíti nechtli [77^] a vskutku zachovati: tehdy slibujeme naší dobrou vrou'') ctí i od takových neb od takového se odtrhnouti a v tom jich nezastávati prázdni býti, a jich a stran, kteréž tuto slibujeme, radni a pomocní býti hrdly i statky svými a knží sob vzíti a je u sebe držeti, kteíž by to vyrení snmem uinné, jakž nahoe doteno, pijali a zachovali. Toho všeho na svdomí a na zdržení peeti*^) naše vlastní s naším vdomím i s piznáním dobrovoln sú k tomu listu pivšeny. Jenž jest dán a psán v Praze, létha božího MCCCC. xliij v outerý po svatém Janu ktiteli božím [25. ervna 1443]. Sudlice
z
XVII.
Obce Táborské zavazují se k synod v Kutné Hoe na snmu zemském v Praze 25. ervna 1443. Pipiš
My váme tímto šeti
listu
mst
a obcí Táborských jich se pidržujících [77"]:
purgmistr") a
konšelé
i
všecka obec
msta Táborského
vyzná-
obecn pedevšemi, kdož jej uzí nebo touc slysmlouvu, kterúž jest uinil knéz Bedich z Strážnice se pány,
[77'']Iistem
budou, že panošemi,
s zemany a msty na snmu obecném v Praze nyní den svaté Trojice sebraném a nás i s knžími našimi v touž smlouvu pijal jest i za zdržení'') za nás slíbil jest my svrchu psaní tu smlouvu obli-
rytíi,
:
bujem a pijímáme, a)
listem naším pod svou vrou*^^)
H. secimda a domino Bederíco et suprascriptis. d) B. vírou, e) B. vírou. f) B. peet.
—
B. smlúvy. h) B. za držení. c)
slibujíce tímto
—
—
ch) B. vírou.
—
—
ij
B.
a.
i')
ctí
— b) B. purkmistr. — — g) B. purkmistr. —
42 XX. M. Jan Píbram p. Jakubovi o jednání na syaodé Kutnohorské,
pe
aneboli
pln my
létha od narození božího
M. CCCC.
xliij
božím. (V táž slova jsú
jiných
21. cce 1443.
vrn
zachovati a vskutku držeti. v kterém kusu té smlouvy knzem Bedichem uinné v cele nezachovali neb nezachoval, takového slibujem kteížby vyrení snmem obecním u sebe netrpti, a takové knží míti, uinné pijali a drželi, jakož obapoln smlouvy svdí. Toho na svdomí naši peet našeho máta k tomu[78*]to listu jsme pivsili. Jenž jest dán
ztracením všecko cele a
a
té*)
A
jestližeby náš který
knz
i
mst
v outerý po
listové obcí
i
svatém Janu ktiteli
jich se pidržujících.^)
XVIII.
Rokycan a Jan Píbram dávají zápis Tcnžím strany Táborské synodu v Kutné Hofe^ na snmu zemském v Praze 25. ervna Tištn v Chronicon Taboritarum, Hójier II, 745 746. 1443.
Jan
z
o
—
—
XIX. Spisy obou stran, Pražské i Táborské, podané synod v Kutné Srv. Úvod II, . 19. (str. 19.) (asi 12. ervence 1443).
—
Hoe
XX.
List M. Jana Príbrama p. Jakubovi (z Yesovic) o jednání na synod Kutnohorské^). 1443, Jul. 21. v Praze. Takto
Hory na
dalo nynie u
se'^)
snmu knsském.
jinými mistry*^) a s knžími podal býti, že v velebné svátosti tla a krve božie jest celý Kristus, pravý buoh^ a pravý lovk svým vlastním pirozením a podstatu svého pirozeného bytu, kterú podstatu vzal jest^) Nejprve*^) mistr
knžím Táborským
z
Marie panny a
Jan
této
z
Rokycan
Veno
viery:
kterú'')
má
sedí na pravici
K té viee Táborští knžie sú svoliti nechtli. Potom mistr
s
i
boha
otce.
knze
jiní jich se pndržejíce'^'^)
utekl na jich tractáty,
že sú bludný, a dokázal z jich
traktátuov, ani toho píší a jiným jest rozdáváno a rozpisováno
Jedno
že kesané vedle tenie svatého nemají klanním, kteréž na boha slušie.
píší,
stovi v svátosti
í)
V.
a) B. bóh.
to.
—
')
—
g)
Vydáno
b) jen v U. V. vzal jest.
z archivu
Vratislav, univ. bibl.
IV Q
— — h)
ci
V. sé. F.
—
rkp. 231. fol. 191 sq.
— — ch) V.
d) V. najprvé.
kterú podstatu.
Teboského
[sic] nikoli
A
16. fol.
e)
se
:
klanti Kri-
V. Pražskými. prídržící.
—
966— 976. {—T). F=:rkp.
XX. M. Jan Píbram p. Jakubovi o jednání na synod Kutnohorské,
It.
21.
ce
dokázáno na u, ani držie, že Kristas lépe jest v dobrém
1443.
43
lovka
nežli v svátosti. It. držie, že buoh, jenž jest vtší*) než tlo Kristovo a že lépe jest v kterémžkoli stvoení nežli tlo Kristovo v svátosti na oltái'').
It.
kesané, It.
má ctn
n,
dokázáno na ale
ekl
jest,
ani držie,
aby
jedli
že
nevyd
je*^)
a')y
il,
klanli ta
se
a pili.
lovk
shledáno do nich, ani držie, že než ta svátost oltánie.
spravedlivý
mnohem
viece
býti,
s
jeden z nich, an kázal, že mén só hešili nkdy*^) klaIt. seznal njíce se netopýrem a krtóm nežli svátosti oltání.
když Táborští knžie a jiní jich se pidržujíce®) svú vc chtiece vieru vypravovali o tle božiem, ježto lidé mnozí slyšéc^ je, mnli by, že práv vyznávají, ale mistr tudiež ekl jim: jáC vašemu falši rozumiem. I otázal se jich: povztež, viteli, že tu v svátosti jest živé') tlo Kristovo a že tu v svátosti oltánie živý*") jest Kristus, nikoli toho nechtli pójiti, sú mnohokrát tázáni, ale ekli'^''), že se nám nezdá, by lid kesanský ml takú vru obtiežen býti. It.
okrášliti,
a
Také jeden
ertem
klekl nežli
Jiné psáti, ale
z
Táborských
ped
s,
seznal
ekl:
že
bych
radji
ped
tú svátostí oltání.
pak vci mnohé, znamenité daly sá s, potom a více a šíe na snmu zviete.
které by bylo dlúho
Potom mistr Píbram utekl na Korandu a na Biskupa a na Tháborské') knžie, že chce na dv st kacierských kusuov dovésti, i byla róznice mezi nimi, napomínajíce mistra Píbrama, že by ekl každému z nich dáti mistr dv st kusuov kacierských a zvláš") Korandovi a Biskupovi. Píbram odpieral, že jest v tom všecky Táborské') knžie mienil s nimi, dobrovoln svolili ne™) aby každému zvlášt dával ty kusy. A potom k tomu"), že chce dáti hned Biskupovi dv st kusuov kacierských a to na vésti a hned po nm") Corandovi. Také žádali na m. Píbramovi, aby jim ty kusy napsané dal, a on se i k tomu svolil, jediné aby jemu chtli odpoviedati''), a to jmenovali as, v kterémž by jemuP) na aby bylo déve snmu obecnému') králostvie'), ale zde aby jemu z nkolika kusuov Biskup i Koranda dostáli a odvadili"). A tak pireno, aby s holými rukami^) do své obce s nenavrátili, než") aby mli nco viece-^) svým obcem povdieti. Odpovd jich: když ty kusy uslyšíme a je budem psány ^) mieti, budeli nám zdáti zde na který kus odpovd dáti, to uiníme; pakliby nám nezdálo, chceme na to rozmýšlenie mieti. Ale ke dni urenému pro žádnu ^) vc svoliti se nechtli a ješt nad to jim msiec nebo dva jmenován k rozmýšlení konenému, aby na to odpo-
n
A
s
n
s
s
a) o)
V. jest
že bóh jest Tóí než tlo. nevydal Kristus svátosti. d)
V.
—
—
b)
V.
za následujícím lánkem.
V. lidé.
—
V.
e)
pidržící. F. zvlášt.
—
í)
— V.
— k) V. — g) F. živo. — h) V. živ. — ch) sú. — Táborskú — lépe a potom sé dobrovoln F. Táborskú. — m) V. ale ne. — n) dáti. — k tomu podvolil. — o) potom. — p) T. — F. obecF. otpov holýma runého. — V. královstvie. — u) F. odvodili. — v) F. aby aspo kama. — x) T. nic. — y) T. viece mli svým. — z) F. psané. — ž) V. slyšiece.
F.
V.
1)
F.
t)
nižádnú.
i)
r)
:
s)
I
s
;
XXT. Knží Táborští
44
vdli*) i
aneboli
zprávám
ped snmem
ješt
o nich rozpisovaným, srp.
odpor
svój
Tu
prvé odpierali a jinak uiniti nechtli.
ped snmem, i
odpírají
jemu vedle umluv pes úmluvu pedávaP).
piložili'')
mistr
1443.
a oni
:
jakož
Píbram osvdoval
s
odpovdieti nechtli a že jim ješt
že
jest lovk bludný jakož jest to psal Žateským mšanóm'^) a že to chce zaruiti pod tisícem kopu") na vésti, kdežkoli obecné uenie v kestanství jest, že chce s ním státi a neboli v Praze ped mistry a ješt mu gleit^) zjednati, aneboli ped snmem Pražským, kterýž nynie má býti tnké i to k konci [nejraohlo pijíti''') ^).
Také na mistra Engliše mistr Píbram potekl, že
na
a kacierský,
Pane Jakube, raiž vdti, že tyto vci svrchupsané sú pravé a že pan Pták v tch sloviech rozsielá pánóm, mstóm i obcém. Ale jiné sú mnohé zlé vci a pehrozné, které sú na tom snmu daly, kterak knží Táborští psali sú a seznali s, že ta svátost tla božieho jest fan-
je
s
tasma, tosti
oblud a že sú najhorší modloslužebníci,
to je
Kristovi modlé
a
že
kesané ímského
všickni
ktož se
v té svá-
kostela pro takové
modlenie sú kacéi najhorší. A jeden z nich poznal s, že jest kázal, žeby radji klekl ped áblem než tú svátostí. A jich biskup poznal jest, že jest ps il i uil, že menší héch jest klanti se krtóm, netopýóm neb hadóm nežli té svátosti. A jiných zlých vcí mnoho jest, ješto tuto nepopisuji, ale z tch vcí móžeš porozumti, kterak sú ti knžie Tháborští zlí svodce sú byli a kterak sú zemi tmi bludy naprznili od leth od dvaceti a odkud sú hrozní bludové v lid uvedeni. Raiž vdti, tyto vci pravím za pravé, ale tm, ktožby toho se na nich nepohoršili, než tm, ktožby toho bezprávie hrozného božieho želeti chtli. Dán v Praze dominica ante Magdalenae.
s
Mistr Jan Píbram, karlín[sic]'')
tvj vrný.
XXI.
Knží
Táborští odpírají zprávám o nich po zemi rozpisovaným.-) {1443, Aug.)
[191*]
Ze nepietelé
a
protivníci
knží Tá.borských i jich s pilidu kesanskému, proti nim
držících hledie je zhyzditi a ohavný uiniti a)
V.
otpovd
d) F. méštnóm. h) ti: kaplan. 13.
(= z
—
dali. e)
— V.
b)
kop.
V.
úmysl položih.
—
f)
V.
kleit.
—
—
c)
g)
T.
tak
chybn: pedávné. V.,
P.
porušen.
—
—
*) O sporu Korandy s Píbramem viz též Chronicou Taboritarum III. c. (Hofler II, 748.) ^) Píivodní znní textu v rkpe uuiv. blib. "Vratislav. IV Q 231. fol. 191—201 V), pozdjší v archive Ochranovském, fol II, 1. 112—9 (= H). Strany vzaty
rkpu
Vratisl.
o pítomnosti tla
Kristova v svátosti oltání.
45
svévoln rozdávajíce a rozpisujíce kusy, o kteréžto ondy u Hory na snmu byl jest rozdiel, kteížto kusové vedle úmluvy v Praze uinné mli by na uajprvniem snmu obecném tohoto královstvie v ruce pánóv a obcí položeui býti: protož hodné jest, aby kiiežie Táborští, jich rozpisováním jsúce pinutkáni, svým provníkóm tak jakož slušie odepeli, pi-o zachovánie a ohra-
domnnie zlého zapuzeuie rozbrojóv, sváróv a bojóv, kteíž, jakož
zenie pravdy božie, kterúž sú kazili, a své cti, pro a
zlých
vcí vyvarovánie,
tociž
toho strach jest, vzniknu z toho bhu od nkterých zaatého a který se pohiechu den ode dne koná, neráíli pán bóh s vysokosti sám s k tomu piiniti a hnuti tmi, kteíž sú jeho svat pravdu poznali a jimž by
božské a obecné dobré a královstvie a
tohoto
poctivé
railo
bylo,
obyejem
prostedkem nkterým múdrým k tomu pizieti.
Aby však pravda nikteráž
nejsiic
slyšiena,
a odsuzována nebyla:
eí
a
pidáváním
tom
v
a pravjie poznána byla a strana po eech strany tak lehce potupována což jedna strana kuse a s ujímáním druhde strany druhé pi tom tknuti. lépe
druhé
slušie,
rozpisuje,
eí
píši „Takto s dalo nynie Jan z Rokycan s jinými mistry Pražskými a kužími podal knžím [191**] Tá')orským této viery veno má býti, že v velebné svátosti tla a krve božie jest celý Kristus, pravý bóh a pravý lovk, svým vlastním pirozením a podstatu svého pirozeného bytu, kterú podstatu jest vzal z Marie Panny, a kterú podstatu sedí na nebi na pravici boha otce;" a žehy k té viee Táborští knžie i jiní
Ti tehdy nadepsaní protivníci na u Hory na snmu knžském: najprvé
poátku
:
M
:
jich
s
pidržící nikoli svoliti nechtli.
Tuto protivníci nestydie se proti zapovdí boží kivdy psáti, praviece, by knžie Táborští k té viee od mistróv podané nikoli svoliti nechtli. Neb k první stránce jie úplu sú svolili, tociž že „veno má bjH', že v velebné svátosti tla a krve božie jest celý Kristus, pravý bóh a pravý lovk." A druhé stránce té viery chtli sú také svoliti, k témuž i dnes podávajíce, kdyžby jim ta slova byla vyložena a práv zákonem božím a doktory, kteíž s práv v témž zákon zakládají, dovedena žeby toiž „Kristus byl v té svátosti svým vlastním pirozením a podstatu svého pirozeného bytu, kterú podstatu jtst vzal z Marie panny a kterú sedí na nebi na pravici boha otce." A proto k té stránce druhé kvapní sú svoliti nebyli, neb svdomo jest z viery obecné kesanské i z písma tenie svatého a doktoróv svatýcli v témž s tení práv zakládajících, že Kristus vedle svého vlastnieho tlesného pirozenie a podstaty svého pirozeného bytu, hmotn a tlesn po svém na nebesa vstúpení sedí na pravici boha otce, a že vedle zákona obecného tak až do dne súdného nenie ani bude zde s námi na zemi, a že vedle svého toho bytu tak na jedinkém miest v nebi jest, vedle svého bytu posvátného, duchovaieho, mocného [192*] a pravého tlo jeho jest zde s námi v svátosti velebné. Jakož ty všecky vci jsú široce knžími Táborskými z písem svatých i z doktoróv v tom práv zakládajících vedeny a okázáno, že t-ak drží veliká strana knžstva a lidu v svt pebývajícieho. Protož každý z tchto vcí móž srozumti, že knžím Táborským krátko na tom pro-
s
:
a
s
XXI. Knží Táborští
46
jich inie,
tivníci
odpírají
rozpisujíce,
zprávám o nich rozpisovaným,
by oni
k
té jich
viee
srp. 1443.
svoliti
nikoli
ne-
chtli.^)
Než aby lidé z toho sob nebrali, by knžie Táborští o velebné tla krve Kristovy nevili, aneb bytu slušného jeho svatého tla bu všem známo, ktož toto písmo uzie neb uslyšie, svátosti otpierali
svátosti
v
:
knžie Táborští tudiez u Hory na snmu takovúz sú vieru vyznali: viti mieníme, že v velebné svátosti tla a krve „víme, vili srae božie jest celý Kristus, pravý bóh a pravý lovk, jehožto tlo z panny že
i
Marie narozené, které na kíži
osobn a
božstvím,
s
víme
visalo a sedí
býti
v
svátosti
na pravici boha otce, spojené posvátn, duchovn, mocn
práv. "^)
Druhé protivníci píší, žeby M. Jan z Rokycan z traktátóv knží Táborských dokázal, že to píší a jiným jest rozdáno, „že kesané vedle tenie svatého nemají se klanti Kristovi v svátosti klanním, kteréž na boha slušie." V tom opt kusu protivníci nepíší pravdy: najprvé v tom, když pravie, by knží Táborských byli traktátové a žeby oni psali a jiným je rozdávali, neb jedna osoba z knzi tch, ta toliko jest ty traktáty psala jest seznala.^) Druhé, v tom pravdy nepíší, [192''] že té a k tomu osob v tom kusu slova menie. Neb kdež ta osoba píše, že kesané vedle tenie svatého „nejsú dlužni" klanti s Kristovi oc, tu oni píší, žeby Než aby lidé z toho ta osoba psala, že „nemají" s klanti Kristovi oc.
s
sob
nebrali,
by
ta osoba,
kteréž
s
to
dotyce,
tmi
slovy, kteráž píše,
božské Kristov v té svátosti klanním, kteréž na boha slušie, kesané klanti [sé] nemli: protož ta eená osoba, když jest u Hory na snmu tiem potkána, pedloživši najprv z viery písma, že Kristus ti pirozenie v sob zavierá od sebe rozdielná, z nicližto nejmenuje, toiž bozstvie, tlo a duši, a písmo každé jedno druhým pirozenie Kristovo z tch Kristem druhde nazývá; a tak že Kristus vedle lovenstvie jest stvoenie. Druhé pedloživši ta osoba z písma svatého
rozumla
a mienila,
by
té
osob
s
a z doktoróv svatých, že modlenie nkteré jest najvyššie, jenž jest poctivost samému bohu píslušejície; a jiné jest nižšie, kteréž píslušie lov-
enství Kristovu nad jiná všecka stvoenie, jelikož je pevyšuje. Tetie ta osoba oznámivši svój úmysl, že jest tiém svým rením chtla odlúiti rozum hrubý, kterýž nkteí pi svátosti mají, domnievajíce s, by tlo Kristovo bytem pirozeným, tak jakož v nebi na pravici boží seM, bylo v svátosti, mli, jakož tu chtiec aby lidé tak ku pánu Kristu, kdežkolivk jest, majíce, než tu jest, i neblidili. I takto k tomu jest, aby jinak k nmu jest odpovdla, že kesané vedle tenie svatého nejsú dlužni klanti
s
s
s
Kristovi v svátosti klanním, kteréž na že Kristovi vedle jeho tla, tak jakož
ného v pirození,
nemá
s
[193*]
býti
boha
slušie,
doteno
jest,
rozumjíc a mieniec, od bozstvie rozdielmodleno, jakožto
tak v svátosti
Lukášv Trialog 1) Srv. Chronicon Tábor. III. cap. 18. Hofler II. 761—764. rozdíl III. a IV. Traktát Rokycaimv de existentia corporis cap. 2. -j Chronicon Taboritarum III. cap. 19. Hofler II, 764—5. Trialog rozdíl XI. Tractatus de existentia corporis, cap. 20. 3)
Mikuláš Biskupec
z
Pelbrimova,
o klanní
se Kristu v svátosti
oltání a pítomnosti jeho v
lovku dobrém 47
písma doktorv svatých i dekretu ukazují nikdy tiem ta osoba nerozumjíc ani mieniec, by té osob božské Kristov v té svátosti klanním, kteréž na boha slušie, kesané klanti nemli. Neb mistr hlubokých smyslóv píše: nkterým s vidí, že tlu Kristovu neboli duši má býti modleno ne tiem modlením, kteréž na boha slušie, ale tiem, kteréž lovenství Kristovu písluší nad jiná stvoenie neb kdyby duši aneb tlu Kristovu vzdáno bylo modlenie samému stvoiteli píslušujície, ponvad-í duše Kristova neboli tlo stvoenie toliko jest, stvoení by vzdáno bylo, což na stvoitele slušie; a uinilliby to kto, za modloslužebnost by jemu poteno bylo. To jeho. K témuž jest výklad na dekrety, kdež takto psáno stojí: modlíme zajisté lovenství Kristovu kterakiís poctivostí než všem stvoením, ne tiem, kteréž na boha slušie. To jeho. Z kterýchžto móž každý rozumti, že Kristovi vedle jeho tla, tak jakož eeno jest, od boastvie v pirození rozdielného, nemá s modleno býti modlením, kteréž té osob Kristov božské v té svátosti klana boha slušie v svátosti, nním, kteréž na boha slušie, kesané s klanti mají.^) ;
s
s
;
e s
ví,
e
eí
a
Tetie nepietelé knží Táborských knží Táborskú dokázal, ani držie, dobrém než v svátosti.
na
V svii
tomto
opt kusu
protivníci
tom neupieraost oznamujíce.
v
jest v duši
e
M. Jan z Rokycan Kristus lépe jest v lovku
rozpisují, žeby
že
s
tomu, kohož
to
dotýe, mnie,
Neb kdež on
klade, že Kristus pravjie dobrého než v svátosti, tu oni pravie, by ekl, že Kristus lépe
lovka lovku dobrém
[193"^] jest v
eeno
než v svátosti. proto mluvil,
A
to jest ten,
kohož
dóstojenstvie svátosti velebné, ale také dóstojenstvie
sob vážili duše lovka
Neb jakož
i
týe,
jakož
tak
Kristus jest
lovka duši. Ale kdež lovka vrného než v proto,
neb
duchovn,
jest,
v die,
svátosti,
jest
lidé
také
s
do-
netoliko
dobrého.
v dóstojiié dobrého
že Kristus pravjie a dokonalejie jest v duši
svátosti,
svátost oltánie,
tak
aby
v
to
jest
niežto
eeno
jest
z
tchto píin: najprvé vedle tla posvátn
Kristus
mocn
a práv, státi a trvali bude toliko do dne súdného ale dobrého, v niežto jest Kristus, na vky trvati bude. Druhé proto, neb Kristus jest v duši lovka dobrého skrze milost pidržící duše lovie a vzácnu ji ped bohem inící, kterážto v s, tak jakož eeno jest. milost berúc, toho lovka duši bohu vzácnu iní, rozum jeho umním a rad osvcuje, voli jeho lásku a náboženstvím zapaluje, kterakénepijímá, aniž tch daróv móž býti hožto bytu svátost posvcená na
duše
;
lovka
s
s
pochopná. Tetie proto Kristus jest dokonalejie v duši lovka dobrého než v svátosti, neb ta dokonalost, jížto duše lovka dobrého dokonává skrze pebývánie Krista v ní, jest konec, pro kterýžto Kristus jest v svátosti; neb proto jest nám v svátosti ostaven, aby skrze hodné pijímánie svátosti byl v dušech našich. Protož Kristus jest tu dokonalejie, kdež svého cíle docházie, než dokavadž jest v prostedku k tomu konci. Protož Kristus pravjie a dokonalejie jest v duši lovka dobrého než v svátosti. A tomu na potvrzenie, že bóh pevýšenjie jest v svatých lidech než v jiných vcech, mistr hlubokých smyslóv takto píše: vdieno tak
s
') Srv. Chronicoii Taboritarum III, cap. 19. Hofler rozdíl V. Tractatus de existentia corporis cap. 14.
II,
779—790.
Trialog
XXI. Knéží Táborští odpírají zprávám
48
má býti, a bytn
sob jsa, jest pítoina, moc[194'*]a as a v každém miest, ale v dušech milost v nich pebývaje; ale v lovku
že bóh neproinnitedlný vždy v
každém pirození,
v
pevýšenéjie,
svatýcb jest
Kristu
o nich rozpisovaným, srp. 1443.
v každý
skrze
najpevýšenjie skrze milost dvojieho pirozenie v Kristu Jest také bóh zvláštnjie v svatých než v jiných vcech, v nichž
jest
sjíojenie.
pebývá v
netoliko jest, ale
nich a kraluje, a jest také v nich plnéjie než
vcech, v nicbžto tak jest, aby je ziuil chrámem svým; jakož tudiež dolejie týž mistr hlubokých smyslóv pokládá; ktož jeho chce ísti, to vše nalezne. Né pokládá, že bóh všudy jest skrze pítomnost bozstvie, ale nenie všudy skrze milost pebývanie neb pro pebývanie milosti jeho neiev jiných
;
a
pravé jest, ale iekáme „ote náš, jenž v nebesiech," toiž v svatých, v nichžto jest obyejem kterakýms pejeho. K témuž mluví Lyra, obecný vykláda bible, výšenjším. To
káme „ote
nás, kterýž jsi všudy,"
jsi
na onu
otec
píše:
a
e
moc,
i
to
e
tenie svatého: nebeský,
ale
však
a
„ote
náš,
ve
všech
jest
zvláštním
obyejem
jenž
jsi
vcech jest
v nebesiech,"
kdež takto
skrze bytnost, pítomuost
spravedlivých skrze milost
v
pevýšenost jeho s stkvie v blahoslavených skrze slávu. To tolio e. Ktožby tehdy tyto ei vážil, nemlo by jemu divno býti, že jest povdieno, že Kristus jest pravjie a dokonalejie v lovku dobrém a
naj zvláštnjie
než v svátosti.^)
tvrté nadepsaní
že dokázáno na knží Táborskú, píší, tu klanli kesané, Kristus svátosti^ aby
protivníci
s
ani držie, že jest nevydal ale
ekl
jest,
aby
jedli a
])ili.
V tomto opt kusu ti, ktož píší, krátko knžím Táborským inie, to dokázáno bylo, by Kristus nevydal svá[l94''Jtosti, by drželi a žeby na neb kiižie Táborští držie i káží, aby svátost aby tu klanli kesané velebaú tla a krve Kristovy kesané mli ve vší poctivosti jie slušné. všickni A protož ped mnoho léty na jednom svém snmu svolili sú na tom a to lidem asto prohlašovali i dodnes prohlašují v tchto sloviech „všickni zespolka pravíme, že hodné a spasitedlné jest, aby vrní ten modlíce pánu Ježíšovi, kteréhož drahý pokrm a nápoj jedli a pili, vérne vie v tom pokrmu a nápoji ; neb to bezpen zvstujem lovku každému, že tžce heší, ktož nevéru a nenábožn aneb nepoctivé, i podle tla Ale ten pak, i podle duše, má k tomu pokrmu drahému a nápoji." na kteréhož jest tiem tknuto, takto jest mluvil že zostavovati svátost do zajtide a obecné vystavovati ji k modlení nenie obyej prvotnie cierkve svaté, nebo toho asu nehodní nebývali sú pipuštni, ktož sá v nadji byli bodni jiesti a plti, jakož o tom píše sv. Dionysius Anakletus a sv. nevidí, by Kristus ustavil svátost prvotnie Jan Zlatoústý. Z toho k dívání a klanní, jako nynie kesaué na to zvdni jsú, a'»y jediné svátost opatíce a jí si pokloniece, na tom dosti jméli, a málo tbají vedle pikázánie Kristova, aby asto sé pnpravovali k hodnému posvátnému a duchovniemu jedení a pití. A tomu na znamenic v epištole sv. Pavla k Korintóm nenie zmienky o takovém modlení, ale o jede[l95'']ní a pití hodném svátosti té drahé dlúži. A Kristus také neekl jest: vy-
n
s
;
s
:
s
s
:
s
e
s
1, Chrouicon Ta')orita>'ii:n III, cap. 19. Hófler VII. Tractatiis de existeutia corporis cap. 14.
II,
791—796.
Tria'og rozdíl
Pítomnost Kristova
zdTÍhnte svátost a
eeno
tak jakož
s
kesanóv má
od
raodlte
s,
ped
jest,
ale
ekl
svátostí
49
v svátosti oltární.
i
jest: jezte a píte
;
akolivk
Kristu,
nho
v svátosti poctivost na
slušná
dieti.^)
rozpisují, že dokázáno na knží Táborskú, ani držie, že bóh nez tlo Kristovo; lépe žeby byl v kterémkoli stvoení, než tlo
Páté jest
véi
Kristovo v svátosti.
s
tomu s jest piznal, že tato tla Kristova, jest mnoho právjie v kterékoli vci svta tohoto, neb bytn a podstatn, než tlo Kristovo v svátosti, kterážto slova jemu z neupiemosti promují. A diví s, pro ta ec komu s mla nepodobná zdáti, ktož ví oné ei Krimne jest. Jiežto ten rozum jest, že Krista stov, kdež die: otec jest otec, jsa stvoitel vedle lovenstvie, vedle nhož jest stvoenie, vedle bozstvie. Neb každý srozumti móž, že stvoitel, který jest stvoenie, a jsa bytn a podstatn netoliko v svátosti, ale v každé vci, netoliko nebeské, ale i zemské, v každém asu a v každém miest (jakož
Pi
jest
tom
e
jeho
ten, kteréhož
dotyce, k
to
že bóh, který
byla,
jest
ví
ví
die skrze Jeremiáše die,
že v
nm
živi
proroka
:
ví
zdali já
jsme, hýbáme
s
nenapluji nebe
i
nho
jsme, a že z
i
ví
zemi
?
a
sv.
Pavel o
nho
nm nm
a v tohoto, jsa všudy
a skrze
mnoho právjie jest v každé vci svta as, než tlo Kristovo v svátosti, jsa tu posvátn a nikdež jinde tak nejsa. Také móž každý z toho rozumti, že bóh, který jest tla Kristova, jest mnoho práv[195'']jie v kterékoli vci svta tohoto, než tlo Kristovo v svátosti. Neb trojice nestvoená viec má bytnosti a jest vc, od niež všecky vci jiné pochodie, a viece bytn v každém stvoení, zenie k každému stvoení, než tlo Kristovo v svátosti, a má Protož v kterém jest, než svátost má k tlu Kristovu sob pítomnému. jestliže pro které zenie tlo Kristovo má práv eeno býti v svátosti, tehdy pro zenie bóh má právjie een býti v každém stvoení, a tak v svátosti, poavadž bóh má mnohé obyeje bytie svého stvoení, kteíž obyejové nepíležie tlu Kristovu v svátosti. A k tomu vedena sú písma ž zákona božieho mnohá. Protož ktoby tyto vci uml vážiti, nemloby jemu to povdénie tak divno býti.^) jsú všecky vci),
a každý
ví
vie
vie
i
knží Táborských shledáno bylo, ani držie, viece má ctn býti nez svátost oltánie. K tomu ten, kohož s to dotýkalo, takto jest mluvil, že akolivk velebná svátost v svém položení má tak, jakož na ni slušie, ctna býti, a od nižádného nemá býti potupována, ale však proto, že spravedlivý /Šesté rozpisují, žeby do
že
lovk
lovk
z
ustavenie božieho
drahá, a svým
s
mnohem
spravedlivý
vtluje,
bhem
kteréhož
najmenších uinili,
vie
jest dokonalosti
on velmi miluje, neb die:
mn
ste uinili
;
z
toho
móž
vedle zvláštnieho kterakéhos úastenstvie spojuje
hožto spojenie mezi svátostí a
T.
^)
Trialog, rozdíl VI. List
«;
Trialog,
fil.-hist. 1900.
tlem Kristovým
Píbramv
rozdíl V. Chronicon
(. 20
pirozené, než ta svátost
lovka, znamenává
Krista, pravého boha a
1
Taboritarum
a v
nho
což ste jednomu z mých rozumieno býti, že Kristus
s s
s svými údy, kterakéa lovk neshledává ;
str. 43.
III, cap. 19. Hofler 11,
786 sq.
4
XXI. Knzi Táborští
50
odpírají
zprávám o nich rozpisovaným,
srp. 1443.
jednoho pokolenie lovckého s Kristem lovkem, a svátost lovk opt spravedlivý na vky tom od nho jest rozdielná. má trvati a bude [196^] blahoslavený, a svátost vidomá, trvajíc toliko do dne súdného, do blahoslavenstvie nepijde. Protož z tch píin ten, kohož mi kto slúžiti bude, jest to dotklo, vda, že Kristus ve tení die: bude jej ctíti otec mój, jenž v nebesioch jest, kterakovúž ctí nebude ctíti svátosti v království nebeském, když pestane a jie tam nebude a vda, že David v žaltái die: pieliš mají v poctivosti jmieni býti pietelé tvoji, bože: i ekl jest, žeby lovk spravedlivý s té strany jml mnohem viec ctn také
jest
vidomá v
a
s
;
mn
než
býti,
oltánie,
svátost
svátosti
té
jie
cti
píslušejície
nikoli
ne-
otjímaje.^)
žeby se seznal jeden
rozpisují,
/iS'e(í?ne
mén
hešili svátosti oltání. že sú
nkdy
lidé
klanjíce
z
knží Táborských, a[n] kzal, krtóm a netopýóm^ nežli
s
V tom kusu nepietelé knží Táborských, kteíž rozpisují, velikú neupiemost a kivdu proti nim vylévají, z niež bez pocliybenie asem svým, neopravieli, od boha súzeni budu. A tu zlost a kivdu okazují
s
seznal jeden z knží Táborských k tomu, najprv v tom, kdež píší, by což píší, neb jest nikdy nižádný z nich k tomu neseznal. Druhé neupiemost v tom okazují, neb tomu, kteréhož to dotyce, té ei,
s
s
k kteréž
s
úmysla ujímají. Kteréhožto tato jsú slova byla: „že menší sú nkdy modloslužebníci byli, klanjíce se krtóm a netopýrem, než nynjší, klanjíce se svátosti vidomé jako bohu" a k tm s jest znal. A oni pak k zhyzdní a jiných proti nmu popuzení t slov poslední „jako bohu", v nichž vešken rozum toho povdénie sé zavierá, jest piznal,
z
;
nevrné
ujímají. Tetie jich zlost a neupiemost v tom se okazuje, že to, což ten, kterého se to dotyce, o svátosti smyšlené a omylné [196*"] mluvil
tch
kteráž v pravd nenie svátost, na to úmyslu na nho zvodie, žeby to mluvil ku potup svátosti pravé, od pána Jesu Krista ustavené, ani té sé má kto klanti tak jako bohu. Neb toto má každý vdti, že jsú nkteí z nynjších, kteíž nevie, by tato vidomá svátost božieho tla byla to v svém pirození, což sú svtí slušné vili ji býti v prvotní cierkvi svaté, toiž chléb posvátný, ale za svátost mají toliko blost aneb okrúhlost aneb jiný pípadek chleba, bez podstaty jeho zóstávajície; a nkteí ji v
sloviech,
sé neobracujíce,
k kterým proti
se zná,
jeho
a
šlápjí chleba nazývají, ježto to vše v pravd nic neuie, ale lidské proti jest O té takových lidí smyšlené svátosti ten, koho
s
tenie smyšlenie. to dotklo, ta
slova,
bylaby podstata tlestná, ten jest rozum jeho šlená svátost
k kterým
s
zná, mluvil jest,
prav, že
ta jich
smy-
nedokonalejšieho pirozenie, než kterákoli krt neb netopýr, mohlaby jmenována býti. A protož est ei, žeby menší hiech byl pidati jest, aneb cožby dokonalejšieho pirozenie bylo, než ji daleko
bu
bozsk, což nco
nemu
est
Neb onen znamenitý Linkoniensis píše, že od svrchovaného dobrého jest vzdálenjšie, tiem té véci svrchovaného dobrého pidati jest vc nešlechetnjšie a svrchované
VII.
De
pidati
ímž
tomu,
která
^)
což nic nenie.
vc
Chronicon Taboritarum
III.
existentia corporis, cap. 19.
cap. 19. Hoíler II, 791—796. List Píbramv str. 4S.
Trialog, rozdíl
o klanní
spravedlnosti ten,
nelibejšie.
s
kohož
se Kristu v svátosti oltání.
e
To
jeho.
dotýe, a k tomu
s
K
zncá,
51
tomu tehdy rozumu mluvil že
ta
jest
e
jeho
byla,
jest
že
s
krtóra a netomenší sú byli nkdy modloslužebníci, klanjíce [197*] svátosti vidomé jako bohu; tomu tak p.ýóm, než nynjší, klanjíce rozumje, že ta jich omylná svátost, by pak nco byla, bylaby nedokoby hiech nalejšieho pirozenie, než jest krt a netopýr ; protož dokonalejším byl pidati takové svátosti est boží, než ji pidati tmto Linkoniensis nadepsaného. Ale nevstupuj to v srdce stvoením, vedle mienil, by svátosti pravé od komu, by ten, kohož to dotýe, svú mlo s krtem a netopýrem klanno býti, zvlášt Krista ustavené rovn jelikožto ta svátost drahá posvátn jest spojena s tlem Kristovým z panny beránek velikononí narozeným. Neb píše takto M. Jan Wiklef: [v svém pirození*)] pevyšuje svátost naši, kterúž na památku pravého beránka pijímáme, však posvátn a k rozumu duchovníemu tato naše svátost nesmiern pevyšuje svátosti zákona starého. A jinde týž mistr píše: pjuji, že tato naše svátost v svém pirození jest nedokonasvátost jest dokonalejšie než beránek velikononí, ale posvátn naše To jeho. lejšie beránka, neb jest práv tlo Kristovo. Z toho móž každý rozumti, ktoby chtl rozum vážiti, k kterému jest ten, kohož dotýe, ta slova mluvil, že by jeho v tom ne tak mli pro viniti.-^)
s
ví
ei
eí
s s
a
e
Osmé bych
píší,
žeby jeden klekl, než
ped ertem K
tomu
s
mliby
ten,
koho
s
z
s
Táborských seznal s, že byl ekl tú svátosti oltání.
:
radji
ped
to
dotklo,
praví, že
stydti, jinak svediece, nežli on
s
ti,
jest
kteíž
seznal;
to
rozpisují,
neb toho jest
tak sprostné -nemluvil, a také nkterá 8lo[197'']va jsú umenšena.. Neb takto u Hory seznal se Jest^ že viece nežli ped osmnádsti léty'^), mluve
na jednom kázáni
o velebné svátosti tla a krve božie, tupil jest rozliné rozumy bludné o svátosti oltání, a zvlášt ten bludný rozum, kteíž pravie, že v té velebné svátosti chléb hyne, a že nic pirozenie chleba nezóstává, kteíž za svátost mají toliko blost aneb okrúhlost aneb jiný
pípadek
chleba, bez podstaty jeho zóstávajície, a že to, což se vidí, jest
„nenie chléb, ale jest bóh," t. to, všecko jest smyšlenie lidské, jenž v pravd nic nenie proti tení svatému a doktorem svatým. I ekl jest, toho netvrd, ale obé za zlé maje: „te stojí ert a te ta jich smyšlená svátost (v tom bóh, jakož v kusteléch mnozí spievaji:
což vidie
;
a) in
a to
margine.
Trialog, rozdíl VIII. List corporis, cap. IG. ^)
Píbramv
(. 20)
str. 43.
Tractatus de existentia
to knz Kvirin (Palacký IV, 1, str. 86) z Písku, ženatý, jenž zvlášt o sv. 3 králích 1441 úastnil se disputace (Stuí letop. eští str. l'^4). Dle údaje nahoe psaného byl to starý Táborita. Bilejovský (Kron. cirk. vyd. Dittrich-Skalický 1816, str. 61) uvádí ho již mezi bludai Loquisovými. Dle Lukášova Trialogu slul ktícím jménem Vavinec, což by ukazovalo na totožnost osoby Kviriiiovy s Vavincem z Reichenpachu V listech z 25. ervna 1443 jmenují se všichni pohnaní knží Táborští, Kvirin se tu nejmenuje, za to Vavinec Nmec. Bilejovský zase jmenuje jen Kvirina a ne Nmce. Odvodniti nebo vyvrátiti domnnku tu bude lze teprve pi podrobném studiu Táborství v létech 20tých. '')
na
Byl
snmu
Nmcem
52
XXI. Knéží Táborští odpírají zprávám
bludném rozumu, že
o nich rozpisoyaným, srp. 1443.
tu chleba tlestného v jeho
s
pirození nic nezóstává,
kdyby voliti bylo, radji bych ped ertem klekl nežli ped tú svátostí smyšlenu", v tom naakoli obé bylo by zlé, depsaném lidském rozumu jako ped bohem A tak ten rozum byl jest jeho, že mén však jeilno mén nežli druhé. by zhešil, klekna ped tiem, což jest bóh v pirození andlském bez ale
že jest zhynul, a že to,
což
bóh)
vidí, jest
;
;
zlosti stvoil,
nežli
ped
tiem,
Linkoniensis slova v odpovdi k
pravd nic nenie sedmému kusu položená
což v
jakož doktora
;
ukazují.
A
sv.
vím, že všelikterací skutkové pirozenie, kteíž z poAugustin praví byliby zplozeni, mnohem lepší jsú nežli sluhovánie božské opatrnosti nebu naše lidští, a protož božských ctí hodnjší. A opt týž svatý die lepšie jest všelikteré pravé, nál)OŽenstvie v smyšleních našich zajisté mieniel jest nežli cožkoli vedle vole móž smyšleno býti. Aniž tú svú potupiti cti té velebné [l98*] svátosti, aneb pánu Kristovi, jehož v ní na tom víme, v rozumu od pána Krista vydaném. Neb ihned po té kázání povdl jest, kterak sú s svolili o tom s mistry Pražskými na Konopišti, že páou Kristovi, pravému bohu a lovku, jehož víme v té na nho slušnú. A ten svátosti, máme se klanti a ctíti ctí všelikteraká to dotklo, když jest povdl na snmu u Hory a rozum pravý, kohož od jednoho znamenitého s strany otporué jest jemu pisvdeno, který a z toho jest na tom kázání jeho byl, že jest k tomu rozumu mluvil jemu tu na snmu po jeho vyslyšení tu ueporokováno. A on byl by rád :
:
:
eí
ei
s
;
slyšel
rozum; a jestližehy byl v tom lépe zpraven,
lepší
povdl,
opraviti toho
Deváté
vc
píší,
by
s
když Táborští knžie
že
žeby
scestn
to
nestydl. i
jiní jich
chtiece okrášliti, vieru vypravovali o tele hožiem,
s
pidržící,
ježto
lidé
svú
mnozí
mnliby, že práv vyznávají, ale mistr tudiež ekl jim já rozumiem i otázal jich: povztež, viteli, že tu v svátosti jest živo tlo Kristovo, a že tu v svátosti oltání živ jest Kristus, nikoli sú mnohokrát tázáni, ale ekli sú, že s nám t(dio nechtli pójiti, slyšiece je,
\ašemu
:
falši
;
a
uezdó, by
lid
kesanský
ml
takú
vru
obtiežen býti.')
Tuto móž každý porozumti, že viera, kterúž sú knžie Táborští o tle božiem vypravovali, kteráž naped pi prvním artikulu jest na psána, nenie zlá, neb sú jie misti pede vším snmem u Hory pójili, toto piinivše, že jie pójují ne v rozumu pikarském, to jest v bludném, v kterémžto rozumu bludném nižádný, lei)y blázen byl, nepójil!)y i tenie. Ale nemohúce misti té viery kuží Táborských písmem zkaziti, i ji[198^]nudy hledie jie pohyzditi, když mistr Rokycan, boje s, jakož píší, by mnozí, slyšiece knží Táborská, nemali, že práv vyznávají, ekl ji'n: já vašemu falši rozumiem. K tomu sú knžie Táborští ekli, že my v tom nižádného falše nemieníme a k tomu pak otázání dalšiemu mistrovu takto sú ekli a toho sú za vieru pójili, že tlo Kristovo živo jest, maje krev a duši, kterúž jest vypustilo na kíži, a kteréž s božstvím jest spojeno, a jest posvátn, duchovn, mocn a práv u velebné svátosti oltánie. ;
')
Tractatus de existentia corpoiis, cap. 9.
spor
Píiliiauia,
Korandy a Biskupce
o
dv st
bludv.
53
Dále píší protivníci, že mistr Píbram utekl na Korandu a na dve sté kusóv kacieských BisJcvpa i TáhoTSikú kneži^ že chce na dovésti; i byla róznice mezi nimi, napomínajíce mistra Píbrama, že by ekl každému z nicb dáti dv st kusóv kacieských, a zvlášt Korandovi a Biskupovi, a mistr Píbram otpieral, že jest všecky knžie Táborskú v tom mienil s nimi, ale ne aby každému zvlášt dával ty kusy, a potom dobrovoln k tomu podvolil, že chce dáti ihned Biskupovi dv st kusóv kacieskj'ch, a to na vésti, a ihned potom Korandovi. Takéž žák tomu svolil, jediné dali na nm, aby jim ty kusy napsané dal, a on chtli otpovd dáti, a to aby jemu jmenovali as, v kterémžby na aby bylo díve sncmu obecného králo\stvie, ale zde aby jemu z nkolika kusóv Koranda i Biskup dostáli a odvodili; a tak pieno jim, aby nenavrátili, než aby mli nco aspo s holýma rukama do své obce když ty kusy uslyšíme a je viece svým obcem povédieti. Otpovd Jich budem psané mieti, budeli nám zdáti zde na který kus otpovd dáti, nám nezdálo, chcme na to rozmysleme mieti. Ale to uiníme; pakli by nechtli. A ješt nad to jim ke dui urenému pro nižádnú vc svoliti msiec nebo dva jmenován [199*] k rozmyšlení konenému, aby na to otpovd dali, aneboli ješt ped snmem svój úmysl položili a oni, jakož i prvé, otpierali a jinak uiniti nechtli. Tu mistr Píbram osvdoval jim ješt ped snmem, že jemu podle úmluv otpovdieti nechtli, a že pes úmluvy pedával.
n
s
s
n
s
:
s
s
s
:
s
s
s
tak, jakož píší, Tuto protivníci nkterých vcí dotýí, které sú druhých knžím Táborským veliké bezprávie inie, a zvlášt Korandovi a Biskupovi, jinak, než s jest dalo, rozpisujíce; v tom zvlášt, kdež píší, by Koranda a Biskup ke dni urenému, kdyžby v své moci mli ty kusy, z nichžby jim vinu dal, napsané, pro nižádnú vc k tomu svoliti nechtli, aby k asu tomu na ty kusy svú konenú otpovd mistrových Rokycanových dali. Neb když po dokonáni a zaveni s knžimi Táborskými ku položení vedle úmluv kusóv, o nž mezi nimi róznice, mél mistr Píbram ec zacieti proti Korandovi^ o to dlúhá tenice byla. Neb Koranda asto to vždy obnovoval ped snmem, že jest mistr Píbram nazval jeho býti kacieem ve dvú stú kusóv kacieských, a vždy osvdoval, že kacieem nenie, a na Píbrama bodl, aby to na
daly, ale v
s
ei
vedl a dosti své
ei
než toho, což
proekl, dovedeš, že dvstkrát
si
uinil, ale to
jemu piekl
:
vím
selžeš.
A
bohu, to
že
prvé,
Koranda pi
tom znamenit hlásil, že jemu otpoviedati nechce, le naped tch dv st kusóv dány jemu od Píbrama napsaní budu, k tomu pivud práva, že to jest dlužen uiniti.
nho, žeby jemu chtl
A
téhož
ta[199'»]ké
stú kusóv kacieských, a jeho v
Biskup zvlášt
tch
na
jest
\inu
kusiech
nm
dáti
žádal,
slyše od
ze dvú kacieem. A podvolil sé jest, a viece
než
dovésti býti
dlúhá tenice byla, tehdy mistr Píbram den zóstáno, aby nazejtie ráno mistr Píbram, by pak celu noc spáti nemel, položil téch dvé st kusóv, jimiž viní [Korandu, a tch viece než dv st, jimiž viní")] Biskupa, v moc mistra Jana Rokycany a když ti teni ped snmem budu, aby mistr Rokycana ty, kteíž
když o na tom
to
ten
;
a) in
margiue.
XXI. Knží Táborští
54
odpírají
zprávám
o nich rozpisovaným, srp. 1443.
s
dotýi Korandy, dal Koranduvi, a kteí Biskupa, aby ty dal Biskupovi. když ty kusy uslyšíme a je psány mieti s Biskupem ekli sú budem, budeli s nám zde zdáti na nkteré z tch kusóv otpoviedati, to uiníme; pakli se nám zdáti nebude, chcme na to rozmysl mieti, a na den urený, o který s svolíme, na všecky otpovd konenú dáti. Po takovém obú stranu svolení nazajtie, když ráno bude na miest ureném
A Koranda
:
schod, tu mistr bylo. Položil v
Píbram to zmnil jinak, než s byl svolil a než moc mistra Rokycany nco napsaného, ka, by
zóstáno
dv st
kusóv kacieských bylo, a prav, že ty dává Biskupovi se všemi jinými knžími Táborskými spolu, a potom ekl dáti ihned Korandovi tolikéž. Tu neupiemost, nestálost a toenie znamenavše Biskup a Koranda, neu vietr zaieti a na havidlo s jim, by s Píbramem mli kter nnie toliko jeho, kterémuž jest pivykl, léby svému rení a tomu, na bylo zóstáno, dosti uinil, a ty kusy, které byl ekl naped Koranjest tak A když dovi dáti a potom Biskupovi, napsány skuten dal. rozešli knžie Táborští nestalo, to s obú stranu osvdivše, na tom sii každý [200^] rozumti, že s mistrem Píbramem i s jinými. Z toho móž neprav nepietelé knží Táborských rozpisují, by Koranda a Biskup, kdyby jim ti eení kusové napsáni byli dáni, ke dni urenému, o který by si svolili, otpovdi konené k tomu asu na ty kusy dáti nechtli, prvé ped snmem obecným neb potom. Než tot jest pravda, že Biskup a Koranda nechtli sú sé podvoliti k nižádnému kusu k dání otpovdi na ty kusy, léby prvé ty kusy slyšeli a je napsány mli. Anižby když ty kusy múdré bylo, by s prvé k tomu podvolili, neb sú ekli uslyšíme a napsány mieti budem, mohu takoví býti, že ihned ke všem musí otpovieme anebo nkterým z nich, a mohu býti takoví, ježto na nám, by kto mohl brzo doktora kterého A nezdá býti rozmyšlenie. v kesanství naleznuti, by tak brzo hotov byl k tolika kusóm, zvlášt dotýících [sic], otpoviedati, aneb kterýby s tak blázniv podviery artikulóv otpovd kovoliti chtl, aby v tomto neb jiném asu na tolik
e
em
s
s
bu
:
n
s
s
nenú
léby
dal,
je prvé slyšel a mel.
[Neb tu každý který nedostatek,
povdli,
misti
i
spíše s
muž srozumti,
ale
mohli
Píbramem
rozsilají^ že
Koranda
tikrát zaruiti^)
:
že nemíní navésti laskav, oylliby jakožto nepátelé, aby, kdy[l)y] bez rozmysla co Také podtrhnouti, zhyzditi a o hrdlo pipraviti. toho v svých rozpiscích nepíší, když je rozlin
tu u
Hory
na
nejprve, že chce na
snmu
Píbrama po-
chtl na
Píbrama
ádn
[dovésti],
že jest
dovede na Korandu práv zákonem božím, že jest kacíem na dvou stou kuších kacíských, a do Žate k bydlení na vky; pakliby nedovedl. Koranda nevracuje aby Píbram nevrátil se do Prahy k bydlení ua vky. Tetí chtl zaruiti Koranda proti Pibramovi, dovdli Píbram na Korandu ádné, jakož eeno jest, že jest kací ve dvou stou kuších kacíských, aby se jemu pakli nedovede, aby Píbramovi též se stalo, což se stalo jako kacíi mlo Korandovi státi. A to vše nemohlo jest jemu jíti, neb sou velmi
dvstkrát
Druhé chtl zaruiti,
selhal.
jestliže
ádn
s
a
;
1)
Chronicoa Taboritarum
III, cap.
13.
Hofler
II,
748
sq.
Spor M. Píbram a
v téch
vcech
napoád,
a
Ponouká,
stranili.
sám
se,
jestli
práv,
s
M. Englišem
aby na nás i nesmí k témuž
Kutné Hoe.
v
dtmi
s
55 a mordovali
šli
poddati, ani jeho varto-
vníci].")
Naposledy nadepsaní protivníci píší také na mistra Englise mistr potekl, že jest lovk bludný a kacieský, jakož jest to psal Zateckým mšténóm, že to chce na zaruiti pod tisícem kop gr. a na vésti, kdežkoli obecné ucenie v kesanství jest, že chce s ním státi, a ješt mu kleit zjednati, aneboli ped aneboli v Praze ped mistry, snmem Pražským, kterýž nynie má býti také i to nemohlo k konci :
Píbram
;
pijíti.
K
tomu,
což
s
utknutie na mistra
Engliše
od Píbrama
dotyce,
známo jest pánóm Zateckým, kterak když Príbramovi od mistra Engliše jmenováno jest obecné uenie [200^] v kesanství, a po tom jmenování mistr Engliš v méste Zateckém za nkoliko mésicóv na to otpovdi ekal, zvlášt o položení tch tisíce kop na miest, ureném z spoleného svolenie,
a o
zjednání
skrze
nho
mistru
Englišovi
dostatených a bez-
pených na to gleitóv, jakož s jest to uiniti podvolil: tehdy nadepsaný Píbram jako jeden z pobhlých lstiv dlil jest otpovdi a po otjiti teprv mistra Engliše
mésta Zateckého po dlúhém asu, jakož kteréhožto mistr Engliš ješt
z
pánóm Zateckým,
s
slyší,
psal
nevidl. A divná vc mlaby býti kesanóm, pro tento Píbram, pokusiv o tuto pi proti mistru Englišovi, nikdy jemu psáti nesmie, jakož on jemu píše. A tak smle jemu mluvie jako nestydatá prázdná žena, že by chtl na nho dovésti, že jest kacie a bludný. Ondy u Hory hádati mluvil, pravil jest s ním latin nesml jest^ ale to, což proti nerozumie^). Protož esky, vda, že té neleze ten rak viec zpt,
jest
list
jest
s
s
nmu
ei
a
nech s s mistrem Englišem umluví o položení tch tisíc kop a zjedná jemu gleit bezpený a dostatený a stojí s ním v tom jmenovaném obecném uení. Což, jakož s druhým zdá, lehce móž uiniti, poavadž papeže Eugenia anebo Felixa, hlavu toižto rozdvojitú cierkve rytujicie, jednoho z jeho pidržících jmenuje, jakkož známo jest tm,, kteíž v kolleji Karlov v obecné jizdb uinili sú nkterakú úmluvu mezi Pibramem a mistrem^) Englišem o artikulích, z knih Wiklefových vybraných, kteí by mli mistrovi"^) Englišovi vyp[201*]sáni býti. Neb jakož známo jest v tomto království, Píbram miení toliko nadepsaného
s
mistra Engliše zhyzditi a proti nmu lid eský zdrážditi a smrt jemu, jakož i prvé, pósobiti, vda, že esky mluviti neumie, pede pány eskými ani ped jinými svtskými, ped nimižio, ješt krve nenasytiv,, hledí, kterakby kto domnievaj^ by ped lidmi spravedliv okázal. Aniž mistr Engliš bál dóvodóv Pííbramových aneb kterých ústupkóv ped ním hledl, poavadž jest ondy u Hory na snmu knžském z jeho vlastních slov a psanie na nho dovedl, že jest zjevný kacie, uiniv jemu tento dóvod ktokolivk die, by Kristus ukázal na chléb, když jest ekl „to jest tlo mé", jest kacie než ten lovk, drže vedle
s
s
s
s :
ví
b) v
a) Celý odstavec tento y [ ] chybí v rkp. V. a vzat sem z H. rkpe^V: Matjem — c) v rkpe V: Matjovi. ^) Žaloby Tábor na synodu v Chronicon Taboritarum, Hófler
ei
fol.
11,
118".
752.
—
^
XXIII. Br. Lukáše Pražského
56
Trialogiis.
dv sté kiisóv kacieskj-ch; ale že Píbram zjevné praví, že Kristus ukázal jest na chléb, když jest ekl „tof jest tlo mé", protož on jest kacie, než ta osoba, kterúž on praví bludnú a kacieskú ve dvú stú kusóv kacieských. První z toho s>tránku mistr Píbram smle pede vším snémem ohlásil jest, toiž, že ktokoli die, by Kri-tus ukázal na kacie, než ten lovk, chléb, když jest ekl „to jest tlo mé", jest
jeho
ví
ví
dv st
kusóv kacieských a bludných a druhá stránka nadepsané pokládá v jednom jeho traktátu, který takto poíná: „vsta pane a rozptýleni bute nepietelé tvoji", kdež zjevn píše, že Kristus ukázal jest na chléb, když jest ekl „tn jest tlo mé". Protož bez pozavierá, Te mistr Píbram jest chybenie tetie stránka [201^] z toho kacie, než ta osoba, kterúž on praví bludnú a kacieskú ve dvú stú kusiech kacieských. A v tom dóvodu Píibram esky ani latin neuml jest úst otevieti. Protož kaciee tak dokázaného kesané mají sé varovati, ale ne téch, kteíž zjevn oznamují, že byloliby jim z zákona práv zakládajících, dokázáno, žeby v božieho a z doktoróv, v témž blúdili, žeby to opraviti chtli. Pi tch všech vcech knžie Táborští, což jich dotyce anebo nkterého z nich, všickni osvdují, jakož i u Hory na snmu sú osvdpráv dovedeno, že by v tchto vcech nadepsaili, že byloliby na ných anebo v kterýchkoli jiných co takového ekli anebo psali, cožby viee a tení svatému bylo otporné, hotovi jsú opraviti a poslušní býti pravdy a zóstati s ní, vdúc, že pravda nade všecko pemáhá. drže
ei
;
s
s
s
ví
s
em
s
n
XXII.
Páni eští oznamují Oldichovi z Rosniherka, ze pokládají snm v uktáv Archiv eský, nového léta do Prahy. 1443, Nov. 12. v Praze.
—
I,
283—284.
XXIII.
Br.
Lukáše Pražského Trialogus, v nmž obsažen spis M. Jana z Rokycan, podaný snmu zemskému o sv. 3
králích 1444.
Hádka Rokycanova s Tábory na snmu u Hory létha pán 1444, sepsaná od nho, jakž se mu líbilo, a mezi tou obojí stranou pidal soud zákona božího Bratr Lukáš, když v Jednot v pti létech od poátku svého Prvé byl k Bratím pijití všech pt stup neb hiven ouadu pijal. bakaláem v Praze, živ byl 70 let, biskupem v Jednot byl 28 let. Umel pak týž B. Lukáš léta pán 1528, ten pátek po S. Lucii.
—
M Rukopis v archivu Ochranovském, foliant II, fol. 71 lO^i. Menším tiskem vyznaeny jsou vložky Br. Lukáše, vtším tištn vlastní spis Rokycauuv a odpovédi knéží Táborských.
úel
spisu.
Jednání
Pedmluva na
v
Kutné
Hoe
1443.
57
spis Eolcyramtv.
asv kteréž
tchto našeho pokušení pišel v ruce spis uinný z hádek, Rokycan s svými proti Táborským knžím u Hory oc. A nyní na-
ml
skýtá se ne pro jiné, než proti Bratím k potup jich, kterýž vzat ped vysvobození pravdy od protivnice její kivdy Antikristem pod vérou smyšlenou. A že v tom spisu dvoje strana se pokládá, jedna mocná se než pro
první sama své vynáší, s knžími a druhá knéží Táborských muož, bez dostatenosti druhé, ale kuse a necele pokládá, a ne tak, jako se jinde v kronikách šíe s dvody klade. A ne proto se ped se bére to sepsání, aby tudy knží Táborští bránni byli, ale pro úmysl tch, jenž nás tím odsouditi a potupiti usilují s nimi, jakubychom my touž pi s nimi vedli. Protož se spis uiní proti tm a jich úmyslu a k obran víry a k zkáze bludu proti tení svatému, a ten spis jich jedno jakž se pokládá od nich na dvé položí se po ástkách, tak s strany knží .Táborských v odporu a druhé s strany Rokycanovy, a mezi tím aby ten trialog byl, položí se za prostedek zákon víry tení svatého na právo i na levo, tak aby každý ta mohl poznati pravdu a
Rokycanova
jakž
:
iiajvíc
:
vystíci se blud proti ní nepravých, Antikristových, kterýž nyní, viila, že jeho lstivé jednání oznamuje se i ruší, povstal v oudech svých mocí svta a ukrutností proti ní, neb zákon milosti nic nemž proti pravd, i utekl Než my trplivostí a dvody se k ukrutností a k hranám pekelným. a jeho svodm, pravdy z víry písem svatých máme bojovati proti vždy vzývajíce jméno toho, íž pravda jest, ku pomoci i k dostatenosti.
nmu
Položení
mistra Jana z Rolcycan a mistrv jiných a knží v rozdílu s knžími Táborskými.
Ve jméno pána našeho
Léta od narození božího
Ježíše Kiista!
1444^) tu sobotu po svatém Prokopu uložen
u Hory Kutny, na kterémžto
snmu
o
a jednán
em
a v
snm
knžský
jest rozdíl byl, tuto
tom snmu viz z zadu ped smluvou. Jan z Rokycan od sebe a od mistrv jiných a knží podal jest kužím Táborským i jiným jich se pidržojícím, této víry o tle božím, na kteréžto víe ped pldruhým létem den sv. Františka na snmu knžském u Hory svolilo jest knží víc neŽ púltvrta sta^).
A
jest položen.
Najprv
lánek
o
mistr
Veno má
víry té:
krve boží jest celý Kristus, pravý
býti,
bh
pirozením a podstatou svého pirozeného I
')
Hoe
v
jiné
*)
Viz
zamují
rukopisy
ci 1443 str.
a
snm
r.
33 a 45.
lovk,
bytu,
1443 a 1444,
zemský v lednu 1444
velebné tla a
že v svátosti
a pravý
s
svým vlastním
kteroužto
ponvadž synoda
souvisejí
vcn. Zde má
podstatu v
Kutné
býti 1443.
XXIIÍ. Br. Lukáše Pražského Triaíogus-
53
vzal Z panny Marie, kteroužto
na nebi na pravici boha
sedí
zákonem božím, jenž
Té víry dovedl
A
télo mé, kteréž za vás zrazeno bude.
rození a podstat,
kterouž jest
vezmte
dí:
vzal z
a jezte,
otce.
to
jest
že zrazeno jest v svém piprotož v témž
panuy Marie,
pirození a podstat dává se v svátosti velebné. Také dovedl doktory svatými, jenž tak mluví, že v svátosti jest pravá podstata tla božího, a že pirození svého tla s pirozením božským v svátosti vrným
kesanem
dává.
Rozdíl první:
sou
a
svoliti,
i
K
té
víe knží Táborští
ukázali snie svaté,
staré
o tle božím seznávajíc, a tak
kesané
Odpovd z úsudku zákona tení vyznáváno, že pán Ježíš na své velebné inil, lámal a dal
mé, Též
jenž i
bude
kalich,
uedlníkóm svým, za
když
a
zrazeno,
vás byl
nechtli
nimi
obecné všickni
má
drží.')
býti
srdcem
i
veei vzal v ruce své chléb, ka: vezmte a jezte, to jest vzev
mé
na
iíite
to
veeel,
jiní s
takovými slovy víru
ani
Veno
:
i
a
úsly
díky
tlo
spolupamatování.
uedlníkm
dobroeil,
lva: píte z nho všickni, ten jest nové svdectví v mé krvi. Aneb: to jest krev má, nového svdectví, v mé, kteráž za vás i za mnohé vylita bude na odpuštní híchv, to ite na mé spolupamatování. A svatý Pavel: kolikrát koli jísti a píti budete, smrt Pán zvstovati budete, až i pijde. Aj to jest vyznání víry celé zákona božího, vrné a sprostné, a má soudce býti mezi tmito slranoma obojíma a pisouditi pravdu té stran, jenž bližší jest tohoto vyznávání. A že mistr Rokycan zjevn veno má býti, že v svátosti velebné oc, proti tomuto vyznání dí: a zákon praví, že Kristus vzal chléb, a neekl: v tom chlebe velebné dal,
svátosti,
ukázav na chleba
ale
vzetí,
lámání, dání a jedení a
ekl
:
to
jest
^lo mé oc. Druhé nevyznává zákon, by chléb byl v svém od Krista vzetí, dobroeení, lámání, dání a jedení pravý bh a pravý lovk oc, jeho obláš a víno krví obláš. Tetí ale vyznává, že jest toliko tlem nevyznává zákon ten chléb s vydáním k jedení, by byl tentýž Kristus, jako na pravici v sláv, ale vyznává, že jest tlo jeho, jenž mlo zrazeno býti. A tím trojím zákon boží potupuje to vyznání, že není než smyšlenka a dvtip a dmysl lidského domnní. A doktoi, kteížkoli to myšlení proti zákonu božímu tvrdí, nikoli nemají pijatí býti í se všemi svolujícími, by jich pak bylo jako za Achaba pl devátá sta. A knží Táborští, že tomu smýšlení nesvolili, ani za víru pijali, nemají podlé zákona božího strany té potupeni býti.
Druhý
rozdíl mezi
v svátosti velebné jest
jako na pravici boha otce
To na
námi a jimi tento télo sedí.
sou nechtli. Ale tuto krátce ^)
Viz
Btr. 45.
první rozdíl.
Kristovo tak
K
:
My dobe
držíme a spojeno s
víme,
že
hožstvím,
tomu knží Táborští a jiní s nimi svoliti bud takto, že télo Kristovo
dotknuto
Pítomnost Kristova v
jakž jest v život panny
drahé,
nemž
nikdy
umel
A
jest spojeno.
59
božstvím
s
spojeno,
na kíži, když
i
;
vždycky božství
tak mluví doktorové,
s
jeho
již
se
jest pán Kristus
tlem drahým
bylo
že v svátosti není jedno piro-
lovské,
božské a druhé
jedno jest
zení, ale
spolu
Marie
dliti od jeho božství
v hrob vložen,
i
svátosti oltání.
a spojeno
jest
obé
tu v svátosti.
i
Prostedník i soudce zákon nevyznává jiné vci, než že chléb daný k jedení jest tlem jeho, ne kteréž na pravici, ale jenž mlo zrazeno býti, ne k rozdlení od božství, ale od krve i od duše. A ponvadž zákon to a ne jiné vyznává, dobe uinili knží Táborští, že tomu Rokycanovu bludnému vyznání nepovolili.
Dí dále Rokycan: Tetí
My víme
mezi námi a knžími Táborskými:
ro^f7e7
a držíme, že v svátosti velebné oltání jest
živé a že tu v svátosti jest Kristus živ a že v jest krev, božství
tlo Kristovo tom tle jeho drahém
duše, kterouž jest za nás na
kíži vypustil. Tápomocníky takto dali odpovd, s námi se nesrovnávajíce: nezdá se nám, by lid kesanský ml obtížen býti takovou vrou, kteráž nemž býti dokázána naším mínním z písma borští
knží
s
i
svými
svatého, z nížto
pochází nesnáze pevelmi
lovku
svt. To knží
v tomto
tžké
a nesnadné
každému
Táborští/)
Zákon boží soudce Kristus nevysvdil v chlebu vzatém, lámaném, daném, jedeném se samého, živélio, boha pravého a lovka s duší a se krví, ale vysvdil tlem, jenž mlo zradou umrtveno býti a rozdleno od krve i od duše, a též víno krví rozdlenou od tla, vylitou na kíži z rukou i z nohou ješt živého a umrtveného z boku. Protož ponvadž to vyznání Rokycanovo nesjednává se s zákonem tení svatého, nemá za víru, ale za domnijí odporné víe držáno býti. A práv kou Táboi, že nemž práv prokázáno býti z písma svatého. :
Dí Rokycan Raiž každý pomysliti najprv to kterak lehkou malou víru mají o tle božím, neb nevíce, by tu bylo tlo boží :
:
a
v svátosti živo, zjevn ukazují, že tlo v svátosti svým bytem, neb jeno jest
s
to,
Z toho opt
božstvím.
Kristovo z panny Marie není
kdež jest svým bytem, živo jest a spototo
druhé máme: žef proti víe
iní, neb tlo Kristovo jest v svátosti, kteréž za nás zrazeno, živé jest
božím v a
to
svátosti,
pijímá.
smrti
vidomá, 1)
ani Viz
milosti
str.
52,
svátosti.
ale
kteréž
milostmi,
jeho
tlo v
a
Tetí,
nazývají tu svátost vidomou
bh
dává,
kdož
Ale to obé
netrply
státi
sou
protož
mluví knží Táborští o tle
hodn
a
nemž
za nás
tlem aneb dary
zpsobn proto,
na kíži,
na památku
neb ani svátost ale
tlo jeho
XXIII. Br. Lukáše Pražského Trialogus.
g0
V podstat pirozené, kteréž jest za nás živé zrazeno, protož i živé jest v svátosti. tvrté, kdyby nebyl tu v svátosti živý Kristus, tehdy
by ani slyšel, ani vidl, a tak nebylo by slušné jemu tu se modliti, aniž by tu našich modliteb slyšel. A to jest nepodobné a víe naší V tom pak mistr Jan z Rokycan potekl se na traktáty odporné. Táborských, že jsou bludní, a držíce je, že bloudí, neb to se v jich psaní shledává.
Soudce zákon odpovídá: Táboii vili sou, že chléb asto eený, Kristovým, jest tlo jeho podle zákona. Tehdy vili práv a ne lehce ani málo, ale Rokycan, ve, že Kristus jest v svátosti živý
vysvdený tlem
s
tlem
se krví oc,
i
té
víry
své
nemž
nikoli
provésti
práv tením
zá-
a
Kristus tlo živé zraditi dal, však na smrt dal, aby kona božího. A rozdleno smrtí bylo od duše i od krve. A jakož chléb od vína i jeho jedení i poteba dlí se, tak ku památce rozdvojení vysvdil zvlášt cliléb oc
tlem
tak, jak
a zvlášt víno krví, tak jcakož smrtedlné
živé spolu
bylo.
A
pi
smrti
dblo
se,
a ne
ku pamti jeho smrti rozdlení umrtveného
to
krve rozkázal jísti a tu smrt a ne život zvstovati, doniž podnes totéž tlo jeho vysvduje se na smrt zrazené v l)ytu smrtedlnosti, ale ne v bytu života slavnosti, neb pravda nahá bez svátosti tlo jeho umrtvené práv jest pokrm, a krev vylitá totéž svdí, že nebylo umrtveno, ono z nho práv nápoj. Xeb zrno to obilné, kdyby samo v sub by zstalo a užitku by pokrmu a nápoje nepsobilo a nei což knží Táboiti nazývají svátost vidomou, to záprosplo by nic. kon nazývá chléb a víno ustavený i ustavenou tlem a krví. A chléb a víno není za nás zrazeno, ale tlo a krev, jímžto jest chléb a víno, to zrazeno jest v podstat pirozené. A z toho jisté, že chléb, jenž
tla a
vylité
A
nepijde.
a
jest
tlem
jeho, není celý Kristus, ani víno jeho
krví
obláš vysvdený
mlo smrtí na ovšem není celý živý, spojený s tlem a se krví, jako pi vzkíšení, ovšem na nebe vstoupení, byl a jest, neb nezaslíbil ani v svátosti ve jménu svém slyšeti modlitby, ale v nebi u otce na pravici, jakož tepruv bera se od nich, to jim oznámil, že po jeho vstoupeni ten den vy ve jméno mé prosili budete, a ponvadž smrtedlný byt jeho neb to oboje
celý Kristus,
kíži dleno
býti.
rozdíln
vydáno,
tak jakož
A
víc neumírá, ani mu smrt pamatovati bude, a on toliko chléb tím chlebem smrtedlným a víno krvi smrtedlnou rozdíln tak, jako pi smrti, vysvdil na pamt svou: jisté z tolio, že ho tu v té již smrtedl-
odšel a
tom bytu bytn, posvátn není ani bude, ale posvátn. A živý celý po vzkíšení se tu nevysvdil ani bytn ani posvátn, ale živý, pravý, A z toho celý v nebi v nesmrtedlnosti, kdež ctn i vyznáván býti má. známo, že Rokycan píliš proti víe pravé bloudí.
nosti, v
Píše Rokycan tvrtý rozdíl
ví, kdež umu Kristus
a
nazvána
Kristus
ekl
jest
chléb posvátný
:
Knží Táborští s jinými svými to jest tlo mó, že v takovém :
tlem svým
jest skála ona, z nížto
nazývá, v kterakém
synové Izrahelští
pili
sou,
drží roz-
rozumu
Kristus a
živost tla Kristova v svátosti oltání.
Jan Eliášem,
Q\
znamenává tlo Kristovo, kteréž za takto sme ekli, žo daleko v jiném rozumu dí sv. Pavel: skála bíše Kristus, a k rozumu tch slov. když pán Kristus ekl: to jest télo mé, neb slova ta Kristova mají moc uiniti, aby télo Kristovo místem a asem bylo v svátosti, ^) ale totiž
že ten chléb
nás zrazeno^). Odpovídajíc k tomu,
slova ona: skála bíše Kristus, Jan jest Eliáš, neinila sou toho,
Eliášova osoba byla v Janové jest skála, než pro j;>st
Kristem. Také
osobé,
ani
nékterakou moc,
a
zevnitní
znamená,
stovo, netoliko však
iiby
také osoba Kristova byla
skála mjíše, nazvána vidomá znamená tlo Kri-
kterouž
svátost
ale také v
pravd má pravé jeho
télo.
rozum jednch jako druhých slov. Také mnozí mnjí, mluví drží, že ta svátost toliko znamená tlo Kristovo, ale my k tomu držíme, že v pravd jest jeho drahým tlem, v sob>í má drahé tlo To v traktátu píše, že svátosti zákona nového, znamenajíce Krista, mají nkolikterak jeho pítomna. Ej, kterak lehce kladou, nékteiak pravíce, že mají jeho pítomna! Ale mlo by býti položeno, že svátost tla a krve boží má úpln, práv Ježíše drahého v sob jeho pirozeným bytem, jímž sedí u boha na pravici. a tak není týž i
Odpovéd
podle
Kristus ráil ustaviti
zákt)na
Neml
:
vysvditi.
i
A
by
žádný
že chleba
živý
mniti
nechtl
míti
toho,
což
rozdílného
od tla, ani vína od krve totiž
chléb
tlem svým
své, protož ustaviv obé spolu, obé i vysvdil, a víno krví svou, a ani pi chlebu krve, ani pi
vínu tla vysvdil, neb to jakož v b\tu pirozeném zemském rozdíln, aby podobné bylo pravd nahé, podstatné. A z toho známo, že Rokycana pi obéin bloudí jedno posvátnost chleba a vína dlí od pravdy tla a krve jeho a nevyznává s Kristem jednospolné chleba býti tlem a víno kiví posvátn, než dlí svátost od tla a od krve a toho z zákona nemá, neb Kristus, cht jednospolnost posvátnou ustaviti, vysvdil ne chléb oblášt svátostí, ale chléb tlem svým, ukázav na nj, vysvdil Jc. Druhé bloudí v tom: kdež Kristus rozdíln klade, to on spojuje. Kristus rozdíln klade chléb tlem svým od vína, jež krví svou klade tu on pi první zpíisob spojuje spolu tlo, duši a krev a v tom píliš proti úmyslu :
;
i proti vysvdení slov Kristových bloudí. Tetí bloudí, že Krista živého pravého tvrdí, i dovodí na se hrozný blud jedno, že Krista zde ješt smrtedlného živého, jenž bude zrazen, musí vyznávati, neb Kristus ukázav na chléb dí to jest mé tlo, jenž bude za vi\s zrazeno, totiž smrtedlné na smrt, a on na tch slovích lepá vyznání víry, i
ustavení
tu
:
:
že v svátosti jest celý, živý, pravý, tehdy bude smrtedlný. Druhé dovodí na se blul, že vyznává tu Krista celého, pravého, jako na pravici otce, proti tení. I budou tu dva Kristové jeden smrtedlný, druhý nesmrtedlný, :
^)
Chronicon Taboritarum
existentia corporis, cap. ^)
in
III,
cap. 18.
Hófler
II,
761—764. Tractatus
6.
margine: vlastaji by se eklo, aby chléb byl
tlem Kristorým.
de
XXní.
Q2
Br.
Lukáše Pražského Trialogus.
že jeden, tehdy bude spolu smrtedlný i oslavený. tou bludnou vrou, jemu nelze než proti tení zejmé vyznávati oc. Také se zdá, že kivdu délá Táborským v tom, kdež oni dávali píklad na skále a na Jauovi, nerovuajíce ani slov ani píoslavený.
A kam
Pakli
klad k
dí,
hne
se koli
svátosti,
s
ale slovo
nemá za jednobytnost
vykládajíce, že
„jest"
I dávali píklad na skále, že ona podstatnou bráno býti, ale posvátnou, jeduobytné s strany podstaty nebyla Kristem, ale s strany vyznamenanosti igurné též Jan v osob své nebyl Eliášovou osobou, avšak byl zpsobe.n a píkladem Eliášem. Podobn chléb v bytu chlebném není p tdstatným, zemským, pirozeným tlem Kristovým bytnýai, avšak z ustavení a z vysvdení Kristova jest tlem jeho pravým, pirozeným posvátn, ne v sachléb mém znamení, ale v pravd tla Kristova bytu posvátného. A jest tlem Kristovým a víno krví posvátn, však rozdíln od svátosti staneb akoli figury staré jako beránek, skála, krev kozlv, rého svdectví ;
a
;
býkv
posvátné, však pravdy budoucí,
vci
oc byly
ale
nestalé
ani
pí-
nového svdectví Rokycana dí, že v jiném rozumu apoštol nazývá skálu Krista, zpt. A však v jakém rozumu, neb neuml, neb nesml povdti, než utekl se k slovm, aby rozdíl ukázal. A i v tom píliš bloudil, že slovm pipisuje moc initi tlo Kristovo asem a místem, a ne úmyslu Kristovu a jeho zízení a ustavení; neb slova neustavují, ani iní, ale vysvdují podlé úmysla ustavení a zízení jeho. A že Rokycana uznává proti úmyslu
tomné v
Kristu a
v
dušech
v
i
církvi,
ale
svátosti
a
ustavení i proti vysvdení Kristovu v odporném smyslu, protož, co netoliko posvcoval, on vidi. Zavíti tehdy sluší, že zákon boží vyznává by chléb vyznamenával oblastn krom tla Kristova, ale že jest vyznamenan neb posvátn práv bytem posvátným, pirozeným, pravým tlem Kristovým, jenž mlo zrazeno na smrt býti oc.
i
:
Píše Rokycan pátý rozdíl
kesané pánu
:
Táborští
knží
Ježíšovi nejsou povinni Jclanfi
klanním, kteréž na boha Odpovídcá Rokycan:
s
svými
drží, že
píší,
se a modliti v svátosti
sluší. ^)
Nedržíme v tom
s
nimi,
ale
pirození v
máme, neb Kristus jest jméno osoby, dvoje božství a lovenství. A kdežkoli ta jest osoba,
sluší
za
blud
sob se
to
mající,
klanti
a
modliti jako bohu.
Zákon
soudce
odpovídá
Kristus, vzev chléb a víno oc,
:
Svrchu ze tení zákona ukázáno, nevysvdil osoby své, jenž jediná jest
že sy-
kterouž, jsa spojen s lovenstvím, neráil z otce, chleba vysvditi osobou svou ani spolu celého lovenství, ale toliko chléb vysvdil tlem skrze zrazení umrtveným a rozdleným od krve, a novství jednorozené
píinu odjal klanní, kázav jej jísti Kristus na pamt smrti své. Apoštolé tak skutkem inili i první církev. po svém odchodu Krista ukazovaného zde viti zapovdl, a ovšem poctu initi, a kdož to uí, velí initi, toho za falšíe míti. Krista po vstou-
tomu chlebu, vysvdenému tlem,
^)
Viz
str.
46.
Klanní
se Kristu v svátosti oltáí'ní jako bohu.
63
i apoštol vyznávati v sláv i ctíti velí oc. A knéží Táborští dobe iní, nenásledujíce víry a pocty Antikristem smyšlené, a svod jest, by povinni kesané byli Kristu v svátosti se klanti, ale tu, kdež vyznával,
peul
vyznávati.
Rokycan
Píše
Kristus neekl jest
šestý rozdíl :
ka:
a píší Táborští knzi, že
Drží
vyzdvihnte a klanjte
a že
ale jezte a píte,
se,
nikdež zákon nový nepikazuje, aby se Kristovi v svátosti klanli na
boha slušným klanním, a aniž sou kde apoštolé tak svátosti na to vyzdvihli, aby Kristovi se v ní klanli, ani toho církev svatá první zachovala. M
Odpovd Rokycanova a
kouce
:
Nedržíme
s
nimi v tom, neb zle dovodí,
nižádné zmínky neiní
v epištole k Korintóm svatý Pavel
:
vykladai písem svatých dotýkají, trojí vci pi božím tle uí: báze aby mli, když dí kdož jí a pí nehodn, soud sob jí a pí etc. víe, když píše: to jest tlo mé; a poctivosti, oc.
Svatý Pavel,
jakož
:
;
když
dí:
lovk, a zavírá. Né
skus sám sebe
poctivosti
i
klanní
se
na pravici boha otce všemohúcího, jelikož jest s božstvím spojeno,
nv
jako
samému
Odpovd
z
toho
chleba jez
oc.
A
onom slovu víry sedí tlu Kristovu, protože jest a
díme, že v že
v pravé
táž poctivost
:
má
se
díti
od
kesa-
bohu, a že jest to sedti na pravici boží.
podle zákona víry:
O hanba muži tak slovoutnému d-
I to-li pravý dvod z víry zkus sebe sám oc, že apoštol mínil poctu božskou Kristu v svátosti initi? však ne to, ale báze míti, nehodn k soudu a k vinní jísti a píti, nejsa prvé zkušený v úastnosti Krista. Ani té tvé víe uil Krista vyznávati v svátosti, neb by musil íci: já vzal sem pána Krista, jehož sem v svátosti i vydal vám, ale dí: ode pána oc. Druhé vedeš kiv, že to jest sedti na pravici, s božstvím spojenu býti. Však Kristus osobn s božstvím v lovenství spojen byl v život hned panny Marie, avšak do na nebe vstoupení na pravici nesedl podle jistých písem. A tak Kristus, když ml zrazen býti na smrt, svého tla s božstvím spojeného v bytu oslaveném nevydal v svátosti, ale v bytu smrtedlném. Viziž, jaký tvj dvod pravicí boží jest. Ale Táboí vyznávajíce, že tlu Kristovu v bytu posvátném smrtedlnosti jeho památky nemá poklona božská inna býti, práv podlé víry zákona božího vyznávají, neb apoštol dí: povstali-li ste s Kristem, které vci sou svrchu, ne dole, ale nahoe, enichejte, kdež Kristus na pravici boží sedí, neb ho tu povýšil a dal mu jméno nad každé jméno, aby ve jméno jeho každé koleno klekalo a každý jazyk vyznával, že Pán Kristus jest v sláv boha otce. Protož to povýšení a zvelebení v dstojnosti královské, knžské a biskupské slov pravice boží, ehož Kristus zde putuje neml.
tinsky odpovídati a víc utíkati, než dosti initi
písma toho
:
bh
')
Viz
str. 48.
!
XXIII. Br. Lukáše Pražského Trialogus.
g4
Píše sedmý rozdíl : Chtíce dovoditi knží Táborští, že nemá Kristu a drží, klanní, kteréž na boha sluší, býti v svátosti, i kladou tyto
ei
že
bh,
jenž jest
vtší než tlo Kristovo, jest
mnohém
lépe a dokonaleji
než télo Kristovo v
svátosti.
Item kladou, že
v kterémkoli stvoení,
hli v
lovku vrném
mnoJiem dokonaleji, než Kristus v svátosti
jest,
ponvadž lovka nectíme, ani kterého stvoení jako boha, ano v nm bh, tehda ani tla Kristova tak ctíti máme. Item, že lovk spravedlivý mnohem víc má ctn býti, než svátost velebná. Item píší; že Kristus jest nižším obyejem v svátosti, než v lovku tím chtíce, že.
vrném
anebo na nebi.
^)
eí
Odpovd Rokycanova: Takových jako
pivodí,
se
v svátosti, protož
drahé
cti
my
vzdlání
takových
víry
rozumv
Ježíše zamítáme, neb takové
bytem svým v a jestli
nejsou k
tmi
Neb
svátosti.
lépe neb
více
v svátosti, a to jest proti
v
poctivosti
tlu božímu
neoblibujem, a jako odporné
ei
to uvodí, že Kristus není
lovku vrném
než v svátosti,
víe
pivedení k tomu konci, a
tehdy
jest
dary,
není bytem
svým
Kristus
naší.
Odpovd z rozsudku zákona: To jisté z zákona jest, že hlava a strany té jest menší otce, jenž s strany Kristova podlé lovenství na tvá padal oc, a to poníté stvoení jsa, ctil otce, klanl se, modlil, žené smrtedlné tlo posvátn ráil rozdlené smrtí vydati od krve. Druhé jeden pirozený to z zákona jisté a pravé jest, že byt Kristv jest dvj a druhý duchovní. Pirozený dvj, jeden smrtedlný, v nmž zde byt svj ml až do smrti své, druhý nesmrtedlný, v nmž vzkíšen, vstoupil v nebe. Prvním bytem smrtedlným vykoupení a spasení zpsobil zde, druhým pistojí tvái boží a ducha svatého posílá, úastnost svou dává, prostedníkem i dvemi k otci jest oc. Duchovní byt jeho dvj, jeden v dušech úastností tla a krve v zasloužení svém, a ten byt po prvním podlé písem najdstojnjší jest, pro njž vše Kristus inil, až i svátosti ustavil, a prož má pijíti s nebe k soudu, k dokonání jeho, aby zstal na vky, mimo posvátný, jenž má trvati toliko do píští Pán. Druhý duchovní
bh
:
v církvi jako hlava, knz, biskup svrchovaný, vinný koen oc, a ten dvj jeden mocný v sluhácli služebný, druhý bytný i duchovní Kristv v služebnostech, a ten dvj jeden v slovu tení víry a zákona víry, jenž prvotnjší a potebnjší jest, druhý posvátný, a ten se dlí podle ádu sedmeré svátosti a jest najnižši ze všech bytv. A podlé tch bytv zízených má se díti pánu Kristu zízená pocta, bez nezízeného stavní jednoho bytí nad druhý. A že všickni bytové služební Kristovi jsou pro byt duchovní v lidech, a ten má nejvážnjší býti. A divná slepota pi Rokycanovi, že, jic'.i. Neb byt znal jsa mistr, tchto vcí nezná strany bytv a a pjil tolio, ihned jeho pocta a poklona v svátosti Kristu padla by. :
:
ádv
')
Str.
49 sq.
o klanní
osmý
Píše dál
se Kristu v neživé svátosti oltání.
rozdíl
knží
Kázali sou a psali
:
posvátný, jsa v svém pirození
vc
g5
Táborští, že chléb
bezdušná, jest menší vážnosti, než
nkdy
hrt a had. Item, menší jsou modloslouhy byli, kteíž
netopýry
klanli sou se krtóm, netopýrem a hadóm, než biskupové ímští, tomu chlebu jako bohu se klanjíce, neb chléb jest
vc
posvátný
bezdušná, menší jsa vážnosti, než
již
svém pirození
v
eené
vci.
^)
Odpovéd Rokycanova: Zvíte knží, co ste uinili, vznášejíce takové vci v lid, tak potupn skutku božímu mluvíce. Neb ímby raohla ta svátost tak v rouhání veliké uvedena býti, jako tím, ponižujíc
Méloli by povýšení
pokládána.
ml A
pod krta. Z toho dále
pod hada,
ji
povýšen
nepodobné
kou,
pán
že
jako v
síni
modlu od mnohých
pro
živost,
tehdy by
jest
ale
i
i
jest
ert
rozumné.
ped tou svátostí, jenž kesanóm vrným. Než doktorové
lépe by se bylo klanti, než
jest to pomysliti
tu v svátosti
míst peslavného
jako v
obývání,
nakrmení a duchovního obtování, a protož tu
sladkého
pebožskou nazývají doktorové,
svátost
za
i
jíti
neb jest stvoení netoliko hýbavé,
býti,
ped ertem
tak
dosti
vždy
a nižádný tak
potupn
o ní,
jako oni, nemluví.
Odpovdna
Zdá
to:
to mluvení vzali, že z
se,
že
Rokycan nesrozuml Táborm, odkud oui
Wigleffa, kterýž píše proti
ímským,
jenž drží, že
by chléb se v podstat obracoval v tlo Kristovo, a že pípadkové, jako blost, okrúhlost íic divem bez podstaty stojí. Avšak ti zpsobové neb pípadci u nich za nic se pokládají, a nejsouce u nich niímž, však se za svátost pokládají. I mluví on k tomu, že to modloslužba jest, a daleko vtší neb nerozumnjší jest, než telidy byla tch, jenž majíce za boliy krty, netopýre a hady živé, i klanli sou se jim. Ten rozum zdá se on vésti, než jak oni mluvili, neb jiní je slyšeli. Léta sou mli, zdá se, že sou odpovd dali. Než to jisté, kdež se podlé úmysla Kristova veee jeho psobívá, že chléb a víno pro byt duchovní a posvátný dstojnjší nad pirození chleba pouhého a vína, má i v vážnosti i v poctivosti jmín- býti, a že žádné pirození bezdušné, ano oni životichové, krom samého bytu duchovního, podstatného v duši vrné, nemá pedloženo té dstojnosti býti.
Píše devátý
rozdíl
shledává se
jakož
klanjí Kristovi v se vrci a
tam
s
Rokycan
jich
:
Knží
psaní a uení,
té svátosti,
ale
pomocníci, aby,
lid
vedou,
a
se
mají žádostí a náboženstvím do nebe
ustrnouti, pivodíc k tomu,
sob andly
Táborští a jich
tak
že jest na nebesa vstoupil
kdež se jemu všickni andlé klanjí, k tomu vedouc, že svatý Štpán, vida Ježíše v nebi, tam klanl se jest jemu.
a
Také Kristus že jenž
jsi
1)
T.
poddal,
jest uil,
ka
:
Takto vy se budete modliti
:
Ote
v nebesích, chtíc tím, aby na nebi se modlili. Str. 50.
fil.-hist.
1900.
5
náš,
XXIII. Br. liukáše Pražského Trialogus.
gg
Odpovéd na
to
R^kycanova: Naše
víra jest:
kdo
se klaní a modlí
Ježíšovi v svátosti, klaní se jemu, jenž jest na nebi, neb ne dva sou, ale jeden Kristus,
jakož kdo se
modlí bohu
otci,
modlí
se
synu
i
synu se otci duchu svatému, a kdož se klaní duchu svatému, Než také uení Táborských jest, aby svou žádost a duši na nebe obrátili, na to. že nevíc, by bylo tlo Kristovo svou podstatou v svátosti, aby nebyli [jodezeni, také se klanjí ped svátostí. Toho tlu pána Ježíše v svátosti neiní, neb jeho tla tu býti neví, jakož sme sme to slyšeli od tch bab. kteréž sou v Hradci odvolávali/: klekaly ped svátostí v kostele, ale bohu, kterýž na nebi, to sme i
i
i
klaní.
a
inily; a
my bychom ped stnou
Odpovd
klekaly.^)
zákona vírv Jakož žádny z zákona víry neprovede byt osobný a pirozený Kristv podstatný býti zde na zemi po vstoupení jeho v nebe, ovšem v svátosti, nebo jistými písmy a vri u obonou stvrzeno tak jest, neb smrtedluý pominul a nesmrteilhiý toliko v nebi zstává: nedovede ovšem pocty a poklony osob syna božího a jeho bytu piroze-
nému obojímu.
z
:
A
že jediný Kristus jest y bytnosti
eené
v nebi
a býti
otcem i s duchem svatým, a tím strany božství jediný s otcem i s duchem svatým nerozdílný jest, a s strany lovéenství, jímž menší otce jest, prostedník svou obtí tla a krve bytu pirozeného a oslaveného jest, a skrze nj má modleno i klanno i vše ve jméno jeho inno býti: to z víry písem zákona pravé. A z toho jisté, že jiné jest v svátosti se Kristu klanti a jiné v nebi. První není jedinému témuž se klanti Kristu, neb ho tu tím bytem podstatným, ani smrtedlným, ani oslaveným není, ale již toliko v nebi a ne jinde. A zle píklad se vede tce a trojice svaté a rovná k svátosti, neb doniž Kristus o poklon boba na zemi putoval, pravé bylo: kdo se modlil bohu otci, modlil se i synu,
má vyznáván tam
i
ctn
s
(
kterýž neopustil otce, ani otec syna, ani rozdílný božstvím byl od otce ducha svatého, než samu osobu, kterouž byl v otci a touž v lovenství. i vstoujiení již tou osobou s pirozením bytným lidským jest toliko v nebi a není na zemi, a tam již ti jedno jsou. Protož ten píklad nemž A z toho také jisté, že jiné jest Kristu v svátosti se sloužiti k tomu.
Než po
klanti a jiné pi svátosti. První nemž z zákona božího prvodu míti, ale druhá dvotl má, neb apoštol dí: cožkoli iníte, v slovu nebo v skutku ve jménu pána Je-zu Krista ite; a že pi svátosti i posvátném, to vše mod itby i poklony z víry mají býti k bohu otci v nebe skrze Krista Ježíše, jakož syn boží uil se modliti ne sob v svátosti, ani ve jménu svém tu, ale otci, jenž v svátosti není. A z toho jisté, že Kristu v svátosti nesluší toho initi, neb ho tu bytem asto eeným není. A z toho jisté, že víra Rokycanova bludná i poklona neslušná.
Desátý rozdíl píše: stany bez chrámu
a bez
Píší
knží
'')
že
Kristus
uil kre-
tlesných poklon, prost v duchu se modliti,
ka, že takových modlitebníkv hledá ^)
Táborští,
a žádá.-)
Tractitus de existentia corpori?, cap. 15. Tractatus de existentia corporis, cap. 16.
:
o klanní
se Kristu v
Odpovd Rokyeanova my
oblibujem za
sané
tuto
hodné
mli
svátost
v
Matj Paížský
Mistr
odpovd; „Télo
protož
svaté trojice,
:
chrámech poklonami tlesnými.
knží
tlo Kristovo, svatých."
budu
spravedlivé
jest,
svrchované
a žáci svá zpívání tu v
král
tebe,
budu jméno
se modle,
pán
a
vší
zem,
i
chváliti té
a
a jest tu
své zení
aby
tlo pána Ježíše v
obrátili
svátosti,
lové v nedbání jsou dáni a jako
tlo Kristovo,
množství
jest
:
k chrámu
andlv
ped tváí andlv
dí:
budu v chrámu píše
ke-
a bázni, milosti a
kostele initi, kde jest to
kdež
Nedaleko tu
tvé.
a to
neb pe-
spasitedlné, aby
poctivosti
pivodí k tomu písmo Davida, jenž
chváliti
chváliti
jest
A
píše
Ježíše jest chrám božství
žádosti na zemi, a kdežkoli jest kostel osady
mají najprv
takto
(J7
tvém
svatém, a
kdekoli
kesané
jinde
a myslí
ustrnutí,
kdež
aby bylo. Z toho pochodí, že koste-
chlévv
nedbají,
neb malá víra jest
k tlu božímu.
Odpovd
zákona: Chrám židovsiíý, jediný bohem rozkázaný, v jeho tla Kristova smrtedlného bytu zde, o nmž sám dí: zrušte chrám tento. Drulié bytu téhož tla oslaveného, o nmž dí a já po tech dnech ustavím jej. Tetí chrámu nebeského, širšího a dokonalejšího, ne rukou udlaného. A to pivedené písmo Davida o Kristu v nebi pravé jest podlé lovenství ped tváí andlv chváliti budu tebe a chváliti t budu v chrámu tvém svatém (o nmž apoštol dí, že po vstoupení do nebe do nho vsel ve krvi své, aby pán byl v chrámu svatém svém) a tu v chrámu jeho, vše dí David, všickni kou slávu, totiž že Kristus jest v sláv boha otce, vyznávati všelikým jazykem budou. A tu sluší poklonu initi, jakož dí David: a klanti se budou k chrámu svatému tvému. tvrtý chrám jest duchovní duchovního bytu Kristova svrchu oznámeného, najprv v církvi vrných shromáždní vtšího neb menšího, posvceného bohu, až do dvou ve jménu jeho, o nmž dí když dva nebo ti zberou se ve jménu mém, já sem mezi nimi. A apoštol: Kristus v vás jest, a aby
jménu
z
byl figurou, naji>rv
:
:
nmu
Kristus pebýval v srdcích vašich, a k pijdeme a píbytek u nho uiníme. A že tu na všelikém míst panování jména Kristova v tom shromáždní ne pro tlo bytu posvátného, ale pro Krista hlavu a télo jeho
duchovní sluší se modliti v tom chrámu, o nmž dí apoštol: vy ste chrám ducha svatého, sluší se modliti, jakož dí zakoli modléce se prositi budou ve jménu mém, stane se jim. A tak kostel kamenný nel) devný i se všemi služebnostmi neiní chrámu duchovního v shromáždní posvceného k poklonám, ale duch víry a pravda lásky, spravedlnosti v Kristu to iní, a ovšem chrámu nebeského. Pátý chrám jest ouda každého i tla posvcení, jeho knžství i obtí duchovních, jakož svdí svatý Petr i svatý Pavel. Protož z toho zavíti sluší, že zde každý vrný, a ovšem dva nebo ti, na všelikém míst mohou, jsouc chrám ducha svatého a tla duchovního, istou ruku zdvihati k chrámu nebeskému podle dio, jakož dí K tobé pozdvihl sem duše mé, kterýž pebýváš v nel)esích, a to k tlu pána Jezu Krista a k krvi jeho, kterouž pistojí v tom chrámu v prostednictví a skrze nj a tu obét chrámu slavného, modlitby i poklony initi bohu :
:
5*
:
XXIII. Br. Lukáše Pražského Trialogus.
gg
apoštol
jakož
otci,
To pravé
Krista.
snivé Rokj'canovo
i
pknou eí,
než pod
v svátosti velebné
lovk,
na kíži
na
dc,
Hory tla
složenou,
to
Knzi Táborští krásn kesany nesjednávají se, sprostných
lidí
Víme
:
narozené
tehdy se
:
že
nimi sjednáváme
s
sme
u Hory.
tato slova
víme,
:
duchovn, mocn, v pravd
že totiž
oc,
s
v
tch
eené
slov roz-
tomto rozumu
v
tlo Kristovo
tu
jest
a
umuené
panny,
nimi v rozumu
s
chtíli
že
bh
a pravý
osobn s synem božím, víme, že jest duchovn, mocn, v pravd a práv /^) jitn
a
chtíc
viti míníme,
a
blahoslavenné
z
odbývají
Takto,
seznávali.
spojené
neb podali sme
posvátné,
:
s
dobe
by
podali
uiniti,
Odpovídajíc takto díme
vzíti,
víe
a krve boží jest celý Kristus,
tlo,
jehož
svátosti posvátné,
dílní,
pi
znáti
jim nerozumnje mní,
lid
se spravedlivá u
pravý
rozdíl
tle božím, avšak proto u víe své
o
obecný
má k otci pána našeho Jezu zákona, a ne to rozprávní báproti víe a pravd.
klekám na kolena
:
vrné nauení jest z s Matjem Paížským
jedenáctý
Sluší
mluvíc
dí
a
svým životem du-
chovním, pravým, božským a nevidomým svého vlastního bytu a pi-
tom rozumu svého toho vyznání víry nechtli
rození oc. Nikoli sou v
pjiti, ale míní oni jiný rozum dobe daleký
posvátn,
tlo mé,
tot jest
milosti a dary
;
totiž
mocn
práv,
a
jest
s
svým
vlastním
A
tohot se neshledává.
má
i
bh
dobe k
v svátosti jest
umuené
oc,
Opt
nepjí. božím
pirozením
oc;
když
spojené
tomu
A
a pravý
znamenajte
lovk,
tlo
Kristovo
v
pravd
praví, díš s
:
že
52.
Marie vzatou,
a
toto s pilností, že jest
když otázáni
pjiti
sou, jestli
nikoli nechtli.
narozené
z
blažené
Opt panny
u
tlo boží osobn s synem tlo Kristovo tak osob, jako na pravici otce,
jest v svátosti
povzte,
božstvím
nikoli svohti
Str.
z
a když otížeš se, jestli tu v svátosti živo, nikoli toho
v
jestli
jedné
tu v svátosti
A tak máš, že, úmysl v scestných.
Hory nechtli.
mluví, jesti to vše na zakrytí svých
')
a pods^tatou
živ a živ Kristus v svátosti, toho
že
praví,
všudy
jenž
akoli duchovní jest a oslavené, avšak piro-
v svátosti.
v té svátosti pravý
bh
pán.
A když kou
pravd a práv, totiž že jest tu posvátn, mocn. Ale by vili pes to, tak p"kn vyznávajíc, že
zené a pravdu tu
svátosti.
píší
duchovní
míní, že tak v
duchovn tu
tu v té
i
jakož tak
totiž skrze
nebo jako
skrze panování,
víry pravé; tento:
boží,
znamená tlo mé duchovní,
jest svou mocí, tak také
a
té
tlo
vidomá znamená
totiž že svátost
a
krásn
Spor o formuli pítomnosti Kristovy
v svátosti oltání.
(59
Odpovd z zákona víry: Všeliké vyznání zjevné neb tajné, nepocházející podle slov a úmysla i smysla k konci jím míanému, nemá býti ani slouti Kristovo ani církve jeho za pravé, slova Kristova jsou víry a k víe v nich tohoto obojí strany vyznání nenalézá se. Neb veno býti má, kdež se úmyslem Kristovv^m k konci jím mínnému slovy Kristovými od slouhy jeho na míst poselství jeho vysvdí chlél) a víno tlem jeho, jenž mlo zrazeno na smrt býti a zasloužiti pokrmu spravedlnosti, aby jim k zaslou-
nápojem jejím, a víno krev, jenž mla a pravdy a býti nápojem jejím. To vyznání víry sprostné jest podlé slov i smyslu a úmyslu Kristova a poráží všechna jiná vyznání na právo i na levo. A vrný nemá se žádným doraníukám ani vtipným otázkám, ani cizoložným vedením písem neb rozumv z té víry dáti se vyvésti zhíiru ani dol. A jakož tu nesnázka o ta slova, jimiž každá strana smysl víry své otvírá, totiž posvátn, duchovn, mocn a práv v pravd, ta slova podle tení víry v pravém smyslu vzatá neruší víry slov a úmysla Kristova, mohou dobe vzata býti, že chléb a víno jest tlem a krví pá l posvátn, totiž ne naze jako byt pravdy bez svátosti tla téhož pítomného byl, ale tak, jakož chléb i mohl býti ku poteb vrných úmyslem Kristovým ustaven i vysvden, netoliko k vyznamenání i k pipomínání i k svdectví k zrazení tla na smrt, i zpsob jeho ku pokrmu, i úastnost jeho všech vrných, ale aby byl posvátn, totiž ne naze jako byt pravdy bezvyznamenan tlem Kristovým pirozeným i duchovním k duchovnímu požívání. To v sob nese to slovo „posvátn". Druhé: „duchovn," totiž netlesné, jako tlo samo smrtedlné bez svátosti bylo. Chléb tlem Kristovým týmž jest, ale duchovním, posvátným bytem tla Kristovji pravého, obojího, pirozi'ného i duchovního. A tak strany obojí i chleba tla Kristova ne tlesn a hmotn, jako židé mnli, že je jísti mají, ale jakož dí Kristus: slova má, kteráž já mluvím vám, duch a život sou, neb dudi obživuje, ale tlo neprospívá niehož. Tetí: „mocn," totiž v novém svdectví a v poruenstvi, jehož tla moc hodným i nehodným oznamuje se: holným úastností duchovní v pravém požívání, v svdomí i v nadji, v svdectví jeho, a nehodným k vinní, k soudu i k trestání, jakož apoštol dovodí. tvrté „práv a v pravd" vyznanienání pravé bylo, však pravdy u pirovnání íigur starých, v nichž, stálé a v úastnost dané k požívání pítomnému v svdomí i v nadji nebylo, jak v Kristu, v tle jeho pravém, bytn jest, a v svátosti posvátn a v vrných úastn. To vyložení podlé víry tení a úmysla Pán žení vší milosti a pravdy, a býti býti
vylita
k
zasloužení
vší
milosti
:
i
:
a
mž
i
má
státi.
Rozdíl
i
tento jest: Pivedli
sme
i
za pravé to máiue, že mistr
Jakoubek dobré pamti, uící v škole pražské^), vrné nauení a polo-
tle božím
žení o ^)
(Cochlaeus 473)
kap.
priores, et praesertim
magnae sitatis,
proti
bludným klade tak a pokládá:
Tractatus de existeatia 12: .
.
.
corporis,
— De
18.
Ti
knží,
septem sacramentis
alii determinarunt „De ista materia encharistiae divae memoriae, vir utique M. Jacobus de Misa
vitae et profundus interpres scil.
cap.
.
.
scripturarum
in collegio Caroli in lectorio
.
.
.
.
.
.
theologorum
.
a.
publice in schola univerd.
1428."
XXIII
70 kteíž drží
a ucí,
Ur.
Lukáše Pražského Trialogus.
by télo Kristovo
s
svým bytem vedle života ducliovs námi že by nebylo
ního a božského bylo toliko na pravici boha otce,
Neb
v svátosti okánií, tací bloudíce tžce, neposvciijí.
že by nepfsvcovali, když nemíní, by tu télo Kristovo bylo, z toho a i)roto
Táboi
tomu
takto sou proti
neví
svým bytem
neposvcují, le by jinudy snad pro úmysl církve
Dvod toho svaté neb volené boží posvcovali. potebí jest pravého úmyslu s pravou vrou ských, kteí
otazujíce se,
s
položili
:
chléb byl télo boží a žeby chléb
ekl
:
to
ku posvcení
neb
ádem
s
knžstva.
Pravíme o k nžích Praž-
ani vyznávati zjevné chtí,
Kristus vzal, požehnal, lámal a
:
i
že chléb,
jest
tlo
zstával, takoví
mé
oc,
kterýž
jest
že by ten
neposvcují.
Ješt
pak jinou nesnáz umítají v lidi. íkajíce: Kri.^^tus není zde na svt podstatn místem v té velikosti, v kteréž vstal z mrtvých, a tak rozložit a s oudy roztaženými, jako sedí na nebi. jest nám viti o svém to jest tlo mé, a jísti to tlo drahé a ka: tch povahách a zvláštnostech, kteréž již na to
Odpovídá Rokycan: Pán Kristus pikázal tle, když jest
vezmte
ekl:
a jezte. Ale o
tlo drahé nepikázal
emi jakoby bh
Ale takými
míst,
znáti a
vdti, neb doplna
ty zná a ví jediný.
smyslem tlo boží zivíti na jednom chtí svým nemohl uiniti, co jest mluvil, aby své tlo dal
lidem k jedení.
Odpovd
zákona: Ji^tá vc, že knz, kterýž není Kristv a jemu a v tom slov z víry úmysia upílmého v po selství Krista lidu vrnému a hodnému pítomnému hotovému k pijímání nemluví, ale jsa z pvoda Antikrista, všemu tomu odporný životem, smyslem i úmyslem neb i skutkem, takový neposvcuje. A z toho znáti z vyznání Rokyeanova, že práv z viry tení nevyznává, ano zamlivá chleba býti tlem jelio, zapírá i jedení jeho z rozkázáni Kristova. Protuž pak posvcovalli, 011 vidí i jiní bludv jeho následující. Také známo býti má, že u Hory Táborští kneži otázku inili^ aby Jim povdly Jest Kristus ukázal tím slovem: tot Jest. Za ti dni Jim neodpovdl, neb neuml neb nesml, ale jakž mohl. ucházel. Ano i to divné, že dovodícím byt jediný, vlastní, pirozený a osobný v nebi maje odpovídati, i utíká tím, že Kristus nepikázal toho znáti, ano jisté a dvrné, že pikázal znáti, pedpovídaje i t^ebe ekati k soudu. A zase kdež uie nevysvdil a nezapovdl pi svátosti tla svého ani božského života, ani osoby oc, tu
úmysla
z
z
víry nezná ani zná.
na
na
pilnost
náramnou piložil k vytazování, o emž tení mlí a nkde a není potebné, ale píliš škodné.
i
za-
povdí iní,
Píše dál: Také mluví
podá pod
tmi
Táborští
slovy, ješto staí
takto:
když se jim pravá
svtí tak mluví, jako
naped
víra
podaná,
:
Tajemství
fikají
:
zpsobu pítomnosti
Kristovy
svátosti oltání.
v
71
jsou to slova nesnadná, nad zákon bosí vymyšlená, chtíc znik-
nouti pravého víry seznání.
Odpovídáme:
Oni
astokrát tak
mluví,
tak
i
véí, ješto
ani
zákon, ani staí svatí tak nemluví, jako že jest posvátné,
duchovné,
mocné a pravé
z starých
v
pravd. Téch slov nedokáží šla, a ta. kteí
svatých, avšak chtí, aby jich
z
zákona ani
svatí
kladou, jediné že
sou proti nim, nechtí jim místa dáti.
i
s
Odpovd z zákona: Jisté jest, že Rokycana se vší ímskou církví tch slov u \7znani víry své neprokáže z zákona božího, ze
doktory
z epištol, jakož ukáztáno svrchu. A zase jistá vc jest, že poille vyznání tení svatého ta slova mohou prokázána býti. A najprv to slovo „posvátn," by nikdež nebylo jmenováno oblastné, však v pravd mínno synem božím, když vzav chléb, lámal, dával a rozkázal jísti, a ten chléb
tení a
vysvdil tlem svým,
v tom
skuten byt posvátný. A posvátný pi ktu neráil nazvati posvátný kest
tu oznámil
tlo a krev, jako
jest posvátné
i
ktní, avšak jest v pravd posvátný i posvátné^ jako i bimoknží, manželství, pokání, nemocných mazání, slov posvátn tlo a krev pána Ježíše. Též to slovo „duchovn". Jakož Kristus chleba a vína nevysvdil naze, bez vcí zemských tch tlem a krví, tak ani tlesn a hmotn, ale posvátné a duchovn, totiž bytem duchovním, ]iosvátným. Též to slovo „mocn" v svdectví a v soudu i v tisudku hodným nehodným, podle uložení svého mocného. Též to slovo „práv, v pravd" u pirovnání figur starých podlé toho zákon skrze Mojžíše dán, ale milost a pravda skrze Krista stala se. A ne div, že sou staí tch slov nemluvili, neb svod Antikristv pi té svátosti tak se byl ješt nerozšíil, ješto k pemáhání jeho lianebné smsice knžství, obií a jiných vcí musili z víry písem ta slova vyhledávána býti. Neb by pravá víra všudy ve všem zstávala podle tení, nebylo by teba tch rozdílv, že jiné íci podstatn a jiné posvátn oc. A tak vz, že toho všeho píina jsou bludní Antikristovi uitelé, misti a knží, kteíž se v moc a v právo písežné knžství Kristova loupežn veteli, tak velmi je opanovali, aby ho viti v své moci ouadné býti pikazovali, že ho tvoiti z chleba takéhož, jako na pravici jest, moc mají se všemi milostmi k spasení. A tak o jiných bludích. Protož nelze bylo, než z písma svatého ty rozdíly nalézti i položiti k rozeznání pravdy od bludv. a posvátného vání, ízení
i
:
Píše Rokycan: Ježíš dí
:
chudé
budete. Item.
s
ekl
Písma pivedena sou od Táborských knží .^) Pán
sebou vždycky máte, ale Ježíš
:
mne nevždy
opét opouštím svét a jdu k
s
sebou míti
nmu,
kdo mne
Item: vstoupil na nebesa, sedí na pravici boží. Item: an-
jest
poslal.
dlé
ekli, když vstupoval v nebe
:
tak pijde,
jako
ste
vidli jeho.
Item, v skutcích apoštolských mluví svatý Petr o pánu Ježíšovi,
^)
Tractatus de existentia corporis, cap. 19.
i
dí:
XXIII. Br. Lukáše Pražského Trialogus.
72
asu Bdy,
kteréhož musí nebe pijíti až do
navrácení všech vcí.
také písma svatých
Augustina, jenž dí
Jeronýma,
:
svt neskoná, nahoe z
mrtvých
vstalo,
jest
pán etc, a že tlo
na jeduo'^i míst musí
Pivedli
dokud se
:
Kristovo, kteréž jest
býti.
Odpovd Rokycana: Písma sou v sob pravá, ale v rozumu se dlíme, neb Táborští na to je vedou, že tlo pána Ježíše s svým pirozením jest v nebi a do dne soudného zde nebude. A tak knz Mikuláš píše v jednom svém traktátu, ka, že tak má rozumíno býti o tlu již oslaveném Kristovu, že jest v jednom zvláštním míst tím tlem pirozeným, kterýmž jest na nebesa vstoupil, a není spolkem v jeden
umíme
as
všudy aneb na místech
rozliných.
my
Ale
takto roz-
tm
písmóm, jako mistr hlubokých smyslóv, že Kristus zde nebude do dne soudného, totiž vedle tlesné pítomnosti, kterouž jest s uedlníky obcoval, a tak i sv. Augustina vykládá, kdež dí,
e
že tlo Kristovo na jednom
loví.
Ale kdež
dí
Augustin
mistr hlubokých
smyslv
jeho na každém
oltái
kterak daleko jinak
míst musí :
ale
býti,
pravda
totiž
jest
vidom
zde
s
v
zpsobe
námi na zemi,
pidávaje: pravda jeho,
totiž pravé tlo mše slouží. Znamenejž, doktorové písem rozumjí než Táboi. dí.
jest,
kdež
se
koli
Odpovd z zákona Jisté a prvodn jest z zákona božího, že jediné pirození lidské vzal, jedinou duši a jediné tlo, jenž se podle bytu pirozeného množiti v podstat pirozené, neb jeden a tj'ž as a chvíli na místech rozliných býti, nikoli nemž, ale vždy netoliko smrtedlné, ale i oslavené jediné jest a na jednom míst podlé písem svatých. Druhé to jisté jest a nepochybné, že, jakož se pedpovdl emi zjevnými i podobenstvími vstoupiti a odjíti k otci v nebe, tak odšel, a jina by byl utšitel nepišel a byl by s svými duchovn skrze ducha svatého v ouastnosti své nikoli nebyl do skonání, neb jakož zde pro byt duchovní byl a vše inil, tak i pro týž i v nebe vstoupil, aby skrze ducha svatého u vyvolených :
s vrnými byl do skonání. A protož zde v církvi i v vrných vše duchovn psobí, neb dí kterj-ž s vámi zstane na vky, on mne oslaví, neb z mého vezme, zvstovati, uiti všeliké pravd bude, zpomínati, vnukali oc. A z toho zajisté, ponvadž ta poteba byla odjití jeho, že práv a jist
a
:
svým vlastním, jediným,
pirozeným, podstatným hjtem odšel, aby pravda jeho bytu posvátného i služebného byla s námi v tom bytu tla zde na zemi pirození vlastního, že nic práv nerozumjí spasení zde pipravenému, s nimiž pítomen u otce k dávání úastnosti jeho, tak aby skrze nj pístup byl k otci oc. A protož nemá v tom žádný pijímán ducliovního
kdož proti jistým písmóm svatým svdil by byt Kristv osobný zde pirozený, tlesný, tlo jeho, jaké koli starodávnosti neb svatosti neb moudrosti oc zdál by se býti. A nebu i to tajno. jak Rokycana kuse a necele vede dvody Táborských a v tom kivdu iní, a i k tomu, což vede, žádné odpovdi z odporu písem svatých neukazujíc. býti,
Doklady
písma
z
Uení Petra
sv.
Kániše.
Uení
o svátostech a
ped
Píše dál Rokycan: Oznamují také toto, že dcíti
na
Táboe
knz
byl
léty snad dva-
Petr nkteraký. Kániš^í píjmím.
brán
73
j
Ten
jest
klanti pánu Ježíšovi v svá,proti tlu pamti a knz Mikuláš dobré mistr Jií tosti etc. Proti tomu povstal ku poctivosti tla bludóm jeho z Pelhimova a traktát sepsal proti
božímu mluvil a uil,
se
knžími jsa proti nmu. Kteréhož Kániše sou potom upálili na Táboe. A již pak sám Mikuláš rovn odporn píše proti prvnímu svému psaní a uení, jinak veda, než vira kesanská ukazuje, a s tím Kánišem se sjednávaje. Odpovd z zákona: Nic divného, že Kánis, jini mnozí za Zižky až do dnešního dne obžalovaní kivé spáleni u Tábora v Klokotech
božího, s jinými
ii
^
pro ten lánek víry protivenství se dje: sedl na pravici boha otce všemohoucího. Kteížkoli vyznávali Krista toliko pu vstoupení v nebi a ne u Antikrista v rukou býti, a zase proti tomu zde proti zapovdí nechtli Krista vyznávati, ale pro jméno jeho trpli jako bludní, a jsouc praví ctitelé z víry Krista Ježíše: jist ti muedluíci byli i jsou, jakož i nyní pro touž víru mnozí trpí vezeni i mrskání od tch bludných. Jakož skrze Rokycanu mnoho jich zmueno u vezeni i zmoeno z píin jelio, jenž naplnil míru otcv svých.
Také po jiném teni u Hory Táborské a jich že v skutku
k
pi
což píleží,
se pidržujících,
toto se stalo
sme na knží
Utkli
:
toho vinu jim dávajíce: Nejprve,
z
se jako
my
nemají,
svátostech nezachovávají, a nás v
tom
tupíce,
svátostem kostelním tak
vedeme, zákona k tomu
ani starých
doktorv nemajíc, by
i
také,
co
my
to bylo zlé.
od modlení a od skutkv milosrdných za duše mrtvých initi brání a odvádí, a tak o oistci po tomto život nedrží. Tetí, že brání kesanm žádati panny Marie i jiných svatých, jenž sou
Druhé, že
lid
v nebi, pomoci. tvrté, že jich Zitnedbáním a kázáním 2Josty v církvi uložené lidem skládají a na lakotu se dávají, hrdlu povolujíce. Páté,
že
ád
na mši
pohoršení
všemu
i
k
zákona
mstech
i
pi
hanb
božího
Táboiští
služb boží opovrhli
jiné
zemi cos
vší
ani
sob
svatých
sou,
smyslivše,
nemajíc.
knží nechodí nad nemocné
Šesté, s
i
ornáty, a
ku
vedou, k tomu ke že v
tlem
druhých
božím,
a
to
proto, aby neklekali. díitky toliko Rokycany na knží odporové i mocní díivodové Táborských, mocnjší a pevnjší než Rokycanovi, jakož sou sepsáni v kronikách jich. A znáti má každý, že tyto vci Rokycauem dotené nejdou odjinud, než z bludv a z nevry, že neví, by toliko Kristus pístojící byl v nebi, neb ho chtí míti na zemi a svaté v nebi, a by byl dostatený, jediný
Odpovd na
Táborské,
')
ale
to:
Tuto
nepokládají
se pokládiiji
se
Tractatus de existentia corporis, cap. 21.
XXIII.
74
I!r.
Lukáše Pražského
Trialogiis.
knz
biskup svrcliovaný, dvée, a pístojící pravý, jediuý sám prostedník k orodování. Protož stojí o pímluvy svatých, svtic, panny Marie, aby od pravého Krista odvedli k svému Kristu, aby na dosti nemli. A k tomu službu svatým v poklonách a v poctách zamyslili, v postech a sváikv svcení, a k modloslužb k povrám pivedli. Také z té nevry o tle božím, chtíc míti zde Krista i jeho vyznávati, tu jemu služby, mší podle rozliných ustavení a ceremonií, i svatým zídili. Také nedbajíc víry a spravedlnosti z víry a uení vrného zachovati, ale hešiti, avšak bez nadje nebýti, k tomu mnohé svody, omylné nadje, až oistec zamysliti, koen žádosti lakomé. Ti a jini bludové nesíslní vše odtud sou pošli, z odstoupení od pravé víry.
nm
i
i
«
Konené rate vdti'), že za císae Zigvci obapolné pišli sme byli na mistra Petra Engliše, vyekl ped císaem'-): a oni Táboi svévoln toho vyení
Píše dál Rokycan
munda
:
o tyto
jenž jest
nedrží a nezachovávají.
Oilpovd: Veliké nesnáze a hádky bývaly mezi tmito stranoraa, až mezi sebou nkteré prostedníky psobili. Ale že ti prostedníci více byli naklonni k Rokycauov stran ;iež k zákonu božímu, protož nevždy mohli na nich pestávati. Ano to jisté, ž« mli rznice o ornáty náramnou, byla. takže vojska s obou stran zšikována proti sob byla, aby bitva o A mezi to nkteí páni vlaoivše, prostedek sou našli ten, aby knží Táborští vydali z sebe jednoho^ aby sloužil v ornáte, a Pražští jednoho, aby sloužil bez ornátu, a to proto, aby ukázáno bylo, že Táboi tomu nálezu dosti uinili, vše býti i s ornátem i bez ornátu. ale misti potom nezdrželi. Též o tle božím smlouva byla, aby ten
n
mž
pi nmž svolení píiny na rathouze
traktát k zvelebení pravdy tla a krve pána Krista etc, uinili,
aby
jako
kesanský
držán
byl,
a
z
té
v Praze zapsíín. Potom misti s knžími nedrželi, a velmi mnoho toho jest bylo, svlky mívali, a mistry nejvíc scházelo. A když ptky náramné byly mezi nimi a srovnati se nikoli nemohli, tedy uložili snm s obou stran a na toi)i zstali, aby u Hory o tom hádky mli, tím úmyslem, mohlili by se smluviti a rozeznati, která strana bližší pravdy zákona božího byla, i uinili na to smlouvu tuto:
o
Úmluva mistra Jana z Pohycan s jinými mistry s knžími Táborskými: My knz Bedich a Šimon, bratí z Strážnice atd. [Viz str. 40—41].
Mst
zápis Táborského
borští zapsali lidem
i
jakožto Písek, Klatovy
My str.
purgmisti
s
peetí r>c
a
msta
i
jiných.
visutou, a též
i
A pak takto sou se Támsta listy své dali,
jiná
:
konšelé
i
všecka
obec Tábora
atd.
[Viz
41—42]. na to: U velikém podezení psaní toto Rokycanovo jest Xajprvé s strany snmu, kterýž byl ped hádkami u Hory
Odpovd všecko. *)
Forma
ukazuje, zeje to
s
is
Rokycanv k snmu podauý.
—
•')
Roku
14:^7.
Výpovd
.5
Petra Engliše. Smlouvy mezi stranami
knéžiini Táborskými léta 1444^
obou stran a ujištní
r.
1443.
75
že smlouva píše, že se stala listy
pod peetmi
obapoln
visutými,
avšak zápisem jejím druhé strané, a drulutu neklade svou k též smlouv, ani zápisu jejímu pod peetmi. Ponvadž oboje strana proti sob s knžími každá svými v ])n byla, i zdá se konen, že mla položena býti; a že není, v podezení jest. Druhé i to v podezení jest, smlouva ta uinna: najprvé, knéží Táborští že stanou s druhou stranou. A konec toho se klade, aby oboje v jednostejném vyznání víry kesaiské obecné vedle tení svatého a doktor oc Povážiž a sjednojž s tím konec smlouvy, kdež se zstali o tle božím. píše: a knzi k sob v/.íti a je u sebe držeti, kteíž sjednávali by se jenž suu za s mistrem Janem Rokycanem i s jinými mistry a s knžími, To odporné zdá se tomu, že by jedno v té pi proti nám se postavili. melo položeno býti: kteíž sjednávali by se s zákonem tení oc kteréžRozuml Rokycan, že on svou pi mocí koli strany snmem pochválené. a moudrostí vtipu a dmyslu svébo vyvede, protož dív, než mu vítzství Neb smlouva ta jest: podle pravdy víry dáno, již je vpisuje v smlouvu. obecné, kesanské, tení svatého, a jestliže by oboje strana, práv poznajíc, kteí kolivék, že jest jisté z VÍ17 tení, aby ze spolká obapoln proti tm všem, kdožby se té víe kesanské piotivili, sob radní i pomocni byli, pak z Táborv neb z knéží Rokycanových. To opt zdá se, že podezení s velikým nedostatkem položeno od Rokycany. Tetí i to, že oboje strana v pi byla, každá své s dvoly. nebudouli se moci svoliti, má se k ohledání snmu dáti, a snm k tomu soudce podle zákona tení se práv zakládajících zvoliti k rozeznání, v a doktorv na která strana liližší, dvrnjší pravdu má. A tuto '.pt Táboí se vším zavíni onino, že vše proti a potupeni a Rokycan se vším pijat bez v)'minky tení vili, uili, psali oc, tito, že vše až do posledního oistce podle tení vili, uili, psali. Nech to každý rozsoudí, právli a vrnli Rokycana knžím Táborským inil ili zpt. A by zvelebení pravdy hledal a neml srdce zlostného a mstivého, však by báze ml v jeden kraj šturmovati a svou pi nedvodnou zvelebovati a druhou s dvody vrnjšími a bližšími potupovati, neb on jako vítéz, neekaje ro -úsudku, takto i)íše s
sralouv}-
té
tuto jedinou strana sobe
a
svým
oilpornou klade
s
bu
o
nm
em
:
:
Zavení ei Protož urození, statení, rytíi i msta, prosíme podle svolení na
slovoutní a opatrní páni,
:
vás
uinného
obapoln
obecném, rate uiniti a
o svaté Trojici v Praze na snéinu
té víry
a
ádech bošsJcých k chvále boží a k zvelebení víry kesanské i spasení mnohých duší pochvalte, bludy potupíce, a což jest pravého vedle zákona božího a svatých, vrné a práv se zakládajících, velebíce. Nahlédnte v to piln, at již rozdílv víc u víe není, jinak nestanete dobe nikoli, nebudeteli, což božího, Xeb i búh vás zapomene, když vy nad jeho vrou a cfí a dbáti. o
tle božím
i
o jiných sváfosfcch
a
chválou budete shledáni nepilní a nedbanliví. i)ravdu
ml
jistou
neznajícího ani zákona ani tení,
ani
jí,
Odpovd
na to
:
By
ale
a pravou, boje
neprosil by
svta
jakož
jsi jr
se za ni,
XXIII. Br. Lukáše Pražského Trialogus.
76
z zákona božího ani tm, jenž by na uém práv zalosvtských pochválena byla. žebeš, aby od moci svta Pohle, od koho chvály hledáš, odtudli zákon boží chvály nabývati pravdy uí? by z pravdy byl, ml by vrné napomenouti, aby bez pijímání osob pravdu soudili božím soudem zákona, bez pijímání osoby tvé, neb pravda A necítilli by toho, nesml by tak pohržek vítzí a zstává na vky. initi, kteréž iníš. Protož všudy tvá nesprostnost se znáti dává.
u
Hory neprovedl
ženi
byli.
I
i
Toto pochválení víry této stalo se jest
pátek
1444
ped [.SI.
volním obecném
ledna]:
Píše dál žího když
Neb
pi snmu
na radním domu Starého msta Pražského^ ten matkou boží, jenž slov hromic. léta od narození božího
eského
hrálovsiví
se
Rokycan stal
o
rozdíl
snmu mezi
a schvcálení jeho
knéžími atd.
:^)
[Viz
Z dopuštní bo-
. XXVII,
svatí a mnozí znamenití víru tuto položenou a náíui
livod].
schválenou
seznávají.
Odpovd na to Známu bu, že pravda viry skrze Rokycana jiné pemožena písmy zákona, ani tmi, jenž se práv zakládají na nm, ale mocí svta a soudem tch, jenž v ní svdomi práv nebyli, nel) svtu se líbiti chtli a osoby pijímali. Neb dobe a svaté snm volencóm pravil, aby s pilností a v úklidu lepším vážili, kivdy ani bohu, ani víe, ani stranoma aby neinili, ale stran obojích povolali oc O kdoby byl dal srdce tmto volencóm, aby nepotupovali dív, než by práv tak, jakož uloženo, podle zákona božího rozsoudili? A kdo by dada snmu, aby uc jich ústa, i
:
není
ani svatých
rozsouzení
i
nezaložených o té víe na tení, ale ústa boží tení svatého Ale psáno: ne len, kdož se sám aneb chváleni aby inila?
bh v pi chválí Ajakžkoli strana Táhorv nkterými nedostatky jest, však hližši pravdy teni jest. A tuto nesastávaji se oni^ ale teni svaté, neb svrchu zákonem božím práv ukáústa jeho chválí, ale kohož
z
záno jest i dovedena víra pravá o mezi stranoma obma, i bude.
lánek víry má býti
Veno
A
schválený: atd.
[Viz
tele
a o krvi boží,
ta víra,
. XXVII,
pro-tedkem jdoucí
kterouž chválíme, jest tato:
i.
1.
o
pítomnosti tla Kri-
stova v svátosti oltání].
Odpovd
zákona: Dovedeno svrchu z zákona božího, tení svatéhoi s vyznáním eí teni evangelist aui s svatým Pavlem, tak i nyní se opakuje. Viz i su každý vrný, neb tení vyznává, že pán Ježíš, když sou veeeli, vzal chléb a dobroeil a lámal, a dal uedlníkóm, ka: vezmte a jezte, tot; jest tlo mé, jenž bude za tení nese v sob vyznáni víry vás zrazeno. Též i kalich oc. A ta toto: že veno má býti, že chléb Kristem vzatý a dobroeený, lámaný, uedlníkóm daný. jest tlo jeho, jenž mlo zrazeno býti, též vino krví jeho. z
že to schválené vyznání nesjednává se
e
')
Nyní následuje po ástech rozsudek snmu, uveejnnv zde pod . XXVII.
Zde jsou jen odkazy na
tuto íslo.
Snm mla
jenž
zemský
nikoli,
neb
77
A
to vyznání práv se sjednává se tením, ale zchválené Rokycanovo vyznání: veno býti má,
býti oc.
vylita
Rokycanovo
pítomnosti Kristové v svátosti oltání.
o
dí
že v svátosti velebné ac. A Kristus, vzav chléb, neekl: to jest svátost velebná oltání, ale chléb dobroee a ustavuje tlem svým, lámal a dal uedlníkóm svým, kázav jísti. Nevysvdil ho tím, jako v Rokycanov vyznání: bohem pravým a lovkem celým s podstatou pirozeného bytu duše i krve, kterouž z panny vzal, ale ten chléb vyznal i vysvdil i toliko tlem svým, jenž zrazeno mlo býti na smrt k rozdlení od krve. A z toho zejmé, že to vyznání víry není z víry, neb není z slyšení slova
božího,
dmyslv
ale z
víe pravé
a
dvtipv
z
písmóm svatým
i
i
a založení
pravd
proti
lidského
A
spasení.
bludného proti není
chvály
ten
kohož ústa jeho chválí, ale ten, kohož bih chválí zákonem eí svých, neb dí: zvelebení od lidí nepijímám. Protož kterak vy mžte[sic] viti, kteíž chvály jeho od druhých hledáte?
hodný,
A by
byli
knzi
vyznáni Rokycanovu^
Táborští, nechajic uchylováni svého k
stáli
vrné pi teni
podobnému
a nedali se od slov Kristo-
vých hýbati, ale tak sprostn vyznávali, jakž pán ráil vyznati, neupadli by v potupu tu, aniž by jich mohli u vyznání jich tak nechati. Než chtíce slovy zamyšlenými jich druhé stran podlé smyslv jich svou víru vyznávati, tudy sou pravdu boží ponížili. Neb ona nepotebuje slov lidské moudrosti a dvtipu vymyšleného a vytaženého i falešn na tení založeného, neb div se jich vyznání, ne víry teni, ale nevry, že peskoivše tení vyznání o chlebu vzatém, dobroeeném, htmaném oc, i utekli se k vysvdení samému bez chleba tla jeho, jenž mlo zrazeno býti, a na tom
kusém té
což se jim zdá, lepají. by pravá nebyla, že Kristus to tlo
vzetí již vše své,
strany,
vlastní
A kdo mínil,
odpírati
pravé,
má
ei
podstatné,
Marie panny vzaté, kteréž ml dáti zraditi? ale odpírá se odporné tení, že pominuvše úmysl v svdectví chleba
z
chytrosti lstivé,
dání
a
vína,
se
k nahému
jedení
i
i
pití
tlesnému bytu bez
vysvdení
a
chleba,
chleba
a
vína,
i
utekli
aby tu tlo samo bez poilstaty
chleba vyznávali pravé, pirozené, vlastního bytu, netoliko smrtedlného, i oslaveného, jímž jest na pravici, svdili. A nemli ani na tom kusém vyznání dosti, než aby dmysly a dvtipy svými proti zapovdí tu pravého
ale
boha a lovka a Krista jediného a téhož, jenž na pravici jest, vyznávali, a tudy jeho jisté nevrn a nepravé zvykládali a falešným Kristem od pravého i od pravdy jeho svedli, a ukázali se jisté ti býii, o nichž svými ústy prorokoval, že mnozí falešní uitelé povstanou a svedou mnohé, íka-
ei
veno
má, že v svátosti velebné oltání jest celý, pravý, živý celý, a tudy zapírati mli v nebi toliko bytí pána a panovníka, jenž je koupil, a jich smilství mlo množství jich následovati, a tudy cesta pravdy do nebe mla se rouhati i potupovati a blud horoucí, odporný víe zchválen za pravdu ml býti, a tak aby sluch od pravdy odvrácen byl a k básnm tmto, ne uením z zákona obrácen.
jíce
:
Kristus,
bh
býti
a
lovk
Píše dal Rokycana
. XXVII,
I.
1,
:
doklady
Potom z
svatýcli
písma.]
doktor
v^
nauení
atd.
[Viz
XXIII.
78
lír.
Lukáše Pražského Trialogus.
zákona: Svrchu tomu dosti uinno slovu: to jest tlu drží, že mluvil o podstatném tle svém pravém, vlastním, pirozeném, kteréž zraditi dáti ml. O to žádná nesnáz u víe není, než o to nesnáz jest podle tení, podle zákona, že nemínil svého tla dáti k jedení a krve v tom bytu eeném, naze, tlesn, bj-tn ale posvátné, a tou píinou chléb vzatý oc vysvdil tlem sv3'm, aby, tlo pirozené dal zraditi, však chléb tím tlem ustavuje posvátn toliko jej i ustavil i vy vdil a ne bytn a podstatn. Jina neml by co dáti zraditi a byly by dv podstaty spolu, totiž chleba a tla pán, ale tuto jediná podstata chleba bvtu zstávající jest podstatou druliého, totiž tla pán posvátn. A z tchto doktorv pivedených znáti se dává, že Rokycan smyslu jejich nerozumje, v cizím smyslu je pivozuje, že z nich ídcí zakládají se práv na zákonu slov Kristových, tak aby nepidávali ani ujímali, protož jim není co viti ani po nich jiti, neb nad tení, o nmž svrchu, neb pidávají neb ujímají. A nesjednávají se spolu s nimi ani vespolek, jakož tu známo, že Damascenus vyznává, že uinil to bh, aby chléb a víno bylo tlo a krev jeho, a hned jiní jina vyznávají. A divné, pro nedovodí toho kusu. že jest tu v velebné svátosti celý pravý bh a lovk, Kristus Ježíš, než dovodí byt tla jeho. Odpovéil mé, že se
ví
z
i
a
I kdo toho neví, že chléb jest pir-ozeným tlem Kristovým ? Ale toho žádné jistoty není, by chléb pravým bohem a lovkem a Kristem býti, aneb i tlo jeho, jímž chléb jest, aby Kristem bylo. Neb Kristus jest a lovk v osob své, ale tlo smrtí na kíži rozdlené od duše
ml
bh
a od krve není ani celý protož není nikoli Kristus.
lovk,
A
tu
jímž posvátn a ne bytn chléb jest, Rokycan umlkl dovoditi svého vyznání,
než zakládá se falešn na kuse a ne na celosti tení. A divná vc jest, že o podstat tla Kristova tak pilné stojí, chtíc míti v svátosti k požívání bytnému, ale z dopuštní božího nestojí o té pravd duchovní, pro niž podstata tla zrazena, aby tou pravdou duchovn a práv pokrmem byla nehynoucím, jako svátost hyne a konec míti !uide, ale zasloužená Kristem spravedlnost tla jeho, smrtí zpsobeného ku pokrmu, a milost i pravda náp(je krve jeho. To obé z víry došlé i požívané zstává na vky, jakož dí
a
:
s
kdož
jí
mé tlo
a pije krev
vj-minkou posvátn,
má
mou,
vný
prvotn bez výminky duchovn samo tlo ani sama krev tlesn, aniž mž tak požívati se
totiž
život,
neb
podstat tlesné nedává se hmotné a od duše, ni od tla, ale duchovn v milosti a skr/e víru úastné i posvátn, zízen skrz trojí svátost;
v
zde, ni
v
spravedlnosti
tom nižádné nesnáze neiní, bez ehož není života vného. Neb ta duchovní milost a pravda v úastnost daná a osvdená ktem i bimováním v úastnících tla pirozeného, jenž sou tlem jeho duchovním, zavírá se v slovích vyAle ábel znání Kristova: to jest tlo mé, jenž bude za vás zrazeno. ani služby její neznali, ani o ni a její vyoslepil oi, aby této pravdy znání stáli. Píše dál Rokycan: jest
i.
Ale
svdectví
píjemné, když kdo sám proti 1.
ve
všech
sob svédí
o
soudích
atd.
doklady z tniktátu Biskupcova proti Kánišovi.]
[Viz
i
právícli
c.
XXVII^
Mikuláš Biskupec proti Kánišovi. Výpovéd Petra Engliše.
toho
Oflpovd na knze, doniž
potom poznav
to
bližší
Hanba
:
nimi
s
byl,
mla
by
v témž
l)ýti
smyslu
k pravd véc, protiv se
dectví v právícb a v soudích žádné moci nemá. proi i Ktistu mluvil
i
nevdomí
inil v
jí
79
tomuto mistru, vé>ti psaní bloud proti tomu, což i
To
psal.
Jina
bráti za
což apoštol v
sv-
neve
jsa
a v bludu, mohli by byli nevérni židé bráti
na svdectví své nevry, že by pravda byla, dovodíc eí psaním nkdejším Neb dí apoštol což sem inil v nevdomí, v neve. Než to by pravé bylo, když by jsa jedno s Kánišem v piznání, i psal by neb mluvil neb odporn neb na stranu Rokycanovu. Avšak by pi proti tomu vedl, to v sudích a v právích by mocné bylo. Protož vedení ode psaného prvního traktátu jeho a umrtveného pohledním, nic moci nemajícího, ne-
to
i
jeho.
:
provede.
Píše dál Rokycan
:
Tohoto také pochválení suiu potvrzuje vy-
. XXVII, i
znáni víry o tle božím mistra Engliše atd. [Viz
Odpovd
1.]
Srovnej to vyznání s doktory pivedenými ty vyznáváš 8 svými celého a pravého Krista, boha a lovka, a oni toliko tlo a krev A to boží. I metete a pletete jednak celého Krista, jednak tlo jeho. když se dnvodv nedostává, jakož žádných nemáie, by byl tu Kristus Kritentýž v bytu svém, týmž jímž na pravici, tehdy uteete se k stov a ji berete kuse, bez poátku, k emuž ji mluví. A na to kusé :
:
ei
vzetí lepáte vyznání víry.
A
podle zdání
to pochválení
i)rotož
srdce
suému
i
konu božímu, nemaje žádného utvrzení žené Rokycanem a jeho pomocníky.
z
Práv
ví
oltání že jest tlo Kristovo
sivé,
Druhé chválení tosti
svého,
. XXVII,
p(še:
ale
ne podlé pravdy tení
svolení jisté jest,
nho, než
že jest proti zá-
jest utvrzení víry slo-
misti a knží, držíce, spojené
s
v svá-
božstvím atd.
[Viz
i. 2.]
Odpovd
Jakož svrchu dovedeno zákonem tení, že první z pravdy, neb není z zákona božího tení svatého, ale víe té i vyznání evaugelist i sv. Pavla odporné tak i toto druhé snmu zchválení, ano víc Rokycanovi s jeho rotou pochlebování, jakož (li Jeremiáš proroci prorokovali lež a knží poplesováchu rukama svýma a lid mj miloval takové vci. Protož není pravé ani z pravdy, ale proti zákonu tení, neb tení dí, že Kristus vzal chléb a dobroeil, lámal a ten dal uedlníkem ten ustaviv tlem svým, kázal jej vzíti a jísti. A ten vvsvedil v tom ve všem inu eeném tlem svým, ka, uká/íav na to vzeti, lámání chleba oc a ne na se, ani na svou osobu, ani na pirození božské, ani na lidské, ale na ten chléb vzetý oc, ustavený tlem svým to jest tlo mé, jenž bude za vás zrazeno skrze Jidáše, vydáno na smrt k rozdlení od krve, tak aby v života ani krve, stolice života nezstalo. A to jedení toho chleba uinného tlem na smrt zrazeným iííte na mé spolupamatování, tak jakož apoštol vykládaje dí: kolikrát koli jísti a píti budete, smrt a neživot Pán zvstovati budete, až i pijde. Též i kalich vzev, dobroeil i ustanovil jej krví svou, rozdlenou od tla, uedlníkem svým dal, pikázav všem z nho píti; i pili zchválení
z
snmu
zákona
:
není pravé ani
:
:
;
:
nm
XXIII. Br. Lukáše Pražského Trialogus.
gQ soii.
A vysvdil
ne tlem, ani duší, ani duchem,
zenou, bytnou, vlastní, krev má, jenž za vás smrtí
i
po smrti
;
to
ale
krví pravou, piro-
ka, ukázav na to víno i na to pití jeho to jest i za mnohé bude vylita z tla mueného ped ;
ite
oc.
Aj to zschválení teni svatého snmu, zboru kesanského, jinou pravdu oznamuje než Rokycanovo smejšlení, odporné vyznání i schválení. Neb tuto tení mlí o všem vyznání jeho, ale odporn vyznává proti nmu. A nejprve nepraví, by on, jenž ten chléb vzal, dobroeil oc, aby se to já sem živý chléb nebeský, s hiiry sstutím ustaviv vysvdil, ka tento chléb jest mé tlo, jenž bude spojeno se krví pi pující, ani dí ale dí jenž bude za vás vzkíšení a v nebe živé, pravé sstoupí k otci zrazeno a smrtí rozdleno. Jina, by chtl míti chléb tlem živým, spopidati: jenž bude vzkíšeno a vstoupí na pravici; jeným se krví, a též pi vínu oc. Ale toho neráil uiniti, ale chléb tlem ustaviti k pamti, tak jakož smrtedlué mlo na smrt dáno býti, i od krve dleno. A on již živ i spojen v celém pirození a smrt jemu nebude panovati, avšak jeho chléb tlem smrtedlným k zrazení, ku památce smrti ustavený jednou vždy takovýž a ne v jiném bytu zstává. Nech k tomu Rokycana se všemi svými doktory, uraíli, odpovídá. :
:
;
:
ml
a
tlem smrtedlným k smrti chléb ustavený byl, kteréž tlo A božstvím spojeno bylo, však proto není vysvdeno s božstvím spojené, neb božství nemohlo k smrti zrazeno býti, a tak ani osoba Kristova, ale tlo spojené s l)Ožstvíra osobn to zrazeno a žádná ástka pirození lid-
s
A jakož Kristus tlo své posvátn vydal ského není od božství dlena. do dne smrtedlné k smrti zrazené, tak posvátn i s božstvím spojené, a ku pajiž smrtedlnost odešla tla a krve, však pravda táž v posvátnosti mátce zstává. A z toho jisté jest, že chléb vysvdený tlem k smrti, není živý ani ovšem jest osobou syna božího, jenž jest chléb živý, s hry sstupující, živý i život dávající, není chléb jím vysvdený, ale tou osobou uinnou, tlem") pítomnou za veeí sedící. Jest chléb v podstat i v pípadcích ustaven i vysvden tlem jeho obláš a víno krví oblastním, tak mlo smrtí dleno hýli. A že syn boží pravý bh a lovk jakž neml se dliti od tla a od krve na smrt, protož ani ustavil chleba a vína, ani vysvdil osobou svou, ani božstvím, ani jedné ástky celým lovenstvím, ani aad to Kristem to vše spolu zavírajícím. Neb jakož není osoba jeho celý Kristus ani slov, ale Kristova, též božství jeho
a
též ani samo tlo, ani sama duše, samo nešlové Kristus, ale Kristovo ani sám duch, ani sama krev v rozdílnosti nešlové žádná ástka, obláš znamenaná, Kristus, ale Kristova duše, Kristv duch, Kristovo tlo, Kristova krev. Tou píinou chléb a víno není pánem Kristem vysvden a vysvdeno za Krista, neb by byli již tehdy dva: jeden ustavuje a vysvduje, a druhý ustavený a vysvdený, a to proti víe jest, ale tlo jeho a krev v bytu pirozeném a v podstatném a v smrtedlném. To v jiném bytu, avšak též tlo a krev mohlo i mlo z poteby ku památce ustaveno býti, tak aby jediné smrtedlné bylo a samým bytem posvátným od bytu podstat:
a
a) in
margine
:
ale
od
té
osoby
uinné
tlem.
životnost tla Kristova v svátosti oltání.
3X
nám totéž v témž bytu až do dnešního dne trvati, ano až do i)íští Kristova mohlo v též pravd a v též potebnosti a v pravém svém duchovenství, v pravé moci i v pravé pravd. A že ne živé tlo, ale rozdlené od života skrze obláštuost krve chléb uinn a víno, neb vykoupení z smrti i z knížete smrti i z ceptru zákona smrti tudy mlo se státi, a zasloužením té smrti ml život milosti i spravedlnosti i slávy tudy zpsoben býti po smrti 1 v den vzkíšení, a úastnost toho dána býti i požívána: tou potebou posvátn a práv chléb není tlem živým strany konce nazván, ani víno krví živou v tle a s tlem spojenou, ale tak zrazením vydané a vydanou na smrt z poteby již nosti se dlilo, tak aby
vné
eené.
A toto tajemství víry tajno jest tch, jenž chtí míti netoliko tlo od Krista vzaté, ale Krista v tle pítomného a živého. Což že se živý v tle zraditi dal? však nedal tla na život zraditi, ale na smrt, skrze niž tlo rozdlil od krve, a chléb rozdíln tlem a víno rozdíln krví ustavil v památce a zvstování smrti. A z toho hojná odpovd na to bludné snmu schválení dvtipu Rokycanova, a z toho odpovd na všechny pivedené doktory, že se nezakládají práv na zákonu božím pi té vci ani na slovích, ani na úmyslu slov, ani na smyslu, ale, což a nebezpenji, že oni své smysly a dmysly a dvtipy zakládají falešn oc. A písma neprav vedou, a kuse v nkteré ástce jako Kristovu v 6. svatého Jana, mluvenou z píiny nasycení z chlebv a píiny dané o mann, kdež mluviti ráil o víe osobného sstoupení, že on jest ten chléb manuou vyznamenaný, andlský, s hry sstupující k vtlení, narození, potom o svém umuení i o zpsobení tla svého v bytu pirozeném, v mukách a v smrti práv pokrmem duchovním spravedlnosti i krve vylité k nápoji duchovnímu milosti a pravdy zaslibuje jedoucím a pijícím život vný, a zavazuje k tomu všechny bez výminky k duchovnímu požíživé,
h
e
eí
vání tla a krve své oc.
Toto
o
emž
tou
eí
oni,
natahují,
oc,
mínil to v svátosti.
aby
A
žádné zmínky, t. o posvátném chlebu i o jedení falešn a svodn k nmu pravíce, že Kristus
neznají, že Kristus nebyl
naped ped podstatnou pravdou duchovní
nost dané
nemoudrý a podobný jim, z níž samé v úast-
pravou,
pravda i hodnost pochází, kladl a pedstavoval posvátnou, bez pravda tla a krve pán netoliko neprospívá, ale píliš škodí a u vinu a v soud uvodí. Nevrným zajisté Kristus k obrácení a k víe kázal, aby víc tení mohli k duchovnímu podstatnému i služebnému požívání jeho obda i veee pijíti, jimž neslušalo svatého dávati, t. posvátného bytu tla a krve k požívání, ale vrným a hodným. A divné jest, že Líru pivodí na všechnu tu v 6. A on píše, že o duchovní pravd mluvil až do tohoto místa nebudeteli jísti tla oc, že by tu tepruv o posvátném mluvil, i tu on práv není, avšak Rokycan nestydí se na i
níž posvátná
e
:
a
celou kapitolu pivoditi.
Biskupcovi kivdu iní, pivod jeho v tom ase píšícího, podobné mistru Rokycanovi, a ne tehdy, když z ní vyšel a ji za blud potupil. Píklad na Augustinovi, kterýž vida, že mnohé kusy bludn držel i psal, i uinil knihy Retractanciam, aby žádný toho,
Jakož
když
T.
i
byl v slepot
fil.-hist. líWO.
6
XXIIl. Br. Lukáše Pražského Trialogus.
82
ehož
odítal,
se
Píše
[Viz
nepožíval.
nému tím
chtl proti
jiti,
nic
A by
kdo najda v jeho spisích prvních, by neobdržel. Tak i tuto pi Biskupcovi.
Rokycana tetí snmu schválení: Tetí chválí snm i. 3. o klanní se Kristovi v svátosti oUání]. zákona: Toto schválení pedešlými odpovdmi na
. XXVII, Odpovd z
atd.
dvoje
ei
Krischválení zevrub jest poraženo a žádné stálosti nemá, neb ani z 8to\y pi tom skutku, ani z rozkázání pána Krista, ani z skutkv apoštolských,
mž
ani
z
nauení
jich,
ani
býti to Antikristovo v}'myšlení
z
písem
svatých,
prvodn. Neb pán
ani
z
první
církve
místem a s koncem býti a neráil k tomu zavázati, s
ráil vysvditi, co má veno i inno aby mu ta neb jeho tlu a krvi poctivost mla inna býti, ponvadž, jakož dovedeno, bytem svým podstatným, ni osobou božskou, ni pirozenou bytnosti lovenství celého ovšem oslaveného tu neráil se vysvditi, ano výstrahu zjevnou uiniti, nazývaje ty falešné doktory neb mistry, kteíž A svým vrným zapovídá viti, by jeho tu neb onde i onde vyznávali. vycházeti, následovati, neb jistými emi i podobenstvími odjítí pravé a nebytí zde do dne soudného utvrditi ráil a znamení jistá svého píští k soudu ukázal. Neb ponvadž on v lovenství jsa zde v smrtedlnosti spojený s božstvím, avšak pocty a poklony božské neráil na se táhnouti, ani pikazoval ji sob initi, neb sebe samého zmail, zpsob služebníka pijal, ponížil se samého, klekal, modlil se, na tvá padal i ctil otce, menší se strany se seznávaje, až i do smrti. Aon chléb vzatý oc tím tlem ponížení svého a zmaení, jímž poddán byl otci božství i pokoušín až k smrti kíže, ustavil v bytu mnohem nižším, avšak téhož, ne jiného tla oc. I jakým rozumem neb písmem bude moci kdo práv dovésti, by v tom bytu posvátném mla jemu poklona inna býti? Než to jisté a prvodn v asu smrtedlnosti, kdož jeho z víry drželi za pravého syna božího a za pravého Krista a poklonu inili, že sou práv i dobe inili, vnit vrou, zevnit
tlem práv Než
se klanli.
o svátosti není
dvodné žádným dvodem, by
jeden
tytlík zá-
což písem tuto Rokycan vede, i s doktory Ale nezaložené a neprav je vede s chválou tohoto svta, kteréž hledal. Kristus tepruv po smrti, pi vzkíšeni a na nebe vstoupení, hodný strany
kona božího k tomu
byl, než
lovenství uinn bytu oslaveného a neútrpného pijíti est, moc, moudrost boží a povýšení dstojné království, knžství oc pro utrpení smrti, a tepruv tením provoláno, aby všeliké koleno klekalo a všeliký jazyk vyznával jeho v nebi v sláv otce, neb tu, jakž Daniel dí, pišel až k starému dnv, t. k otci; i obtovali sou jeho jemu, i dána mu est a moc vná,
A té slávy žádal jsa zde dojíti, tu oslavu stolice Davidem prorokovaná. pedloživ, strpl jest kíž, hanbou pohrdav, sedí na pravici velebnosti, na opt vidíme Ježíše pro utrpení smrti slávou a ctí kovýsosti, jakož dí: runovaného, nad kry andlské jsa povýšen i nad všeliké stvoení jméno v nebi i v zemi oc. Avšak tím bytem oslaveným neustavil svého tla a krve v svátosti, kterýmž zde není a nebude do dne soudu. Ku písmóm pak, kteráž se cize klanjte se poda neprav k svátosti vedou, a nejprv k tomu písmu :
o klanní
se Kristu v svátosti oltání a na pravici boží.
§3
noh jeho, že to David jinde vykládá o lovenství jeho povýšeném na pravici, ka ekl pán pánu mému se na pravicích mých, dokudž nepodložím nepátel tvých podnože noh tvých. Jakož apoštol dí: protož ho bíih povýšil a dal jemu jméno, jenž jest nad každé jméno, aby všeliké koleno klekalo ve jménu jeho oc, t. tomu lovenství poddáno bylo oslavenému a zvelebenému v nebi. Jakož David dí všecky vci poddal jsi pod nohy jeho. A pán vstupuje na nebe, dí dána mi všeliká moc na nebi i na zemi. Aj z toho jisté, že to nemluví o svátosti, by ona byla podnože noh, ale o samém pouhém pirození lovécském, oslaveném, v moci a ve cti postaveném. A že archa neb skín toho íiguru nesla, že byla podnože deky modlitebné a znamenala lovenství, v nmž manna osoby syna božího a moc dstojnosti, knžství, prostednictví jeho, i zákon nového svdectví, to vše zavíno, kteroužto archu svatý Jan ne zde na oltái zemském, ale nebeském vidl, o niž i David, vykládaje o Kristu, i dí: vstaií pane, t. z mrtvých, a vstup do odpoinutí tvého, ty i archa posvcení tvého, t. v samo nebe. Aj vidíš, že to pismo není o svátosti, ani o Kristu v svátosti, ale o Kristu v nebi, v sláv boha otce. noži
:
:
:
:
Též k druhému písmu: a klanjíce se jemu všickni anjelé jeho, apoštol vykládá ne o svátosti, ani o Kristu v svátosti, ale ústy Davida dí když uvodí prvorozeného na okršlek svta, aby inil vli jeho, skrze narození, tu pikázal anjelóm, aby mu poklonu v služb inili, v pirození lidském bez svátosti. A protož zle to písmo k svátosti vede, ano ábel, zle a úmyslem nepravým, písmo to vedl andélóm svým pikázal o tob oc, avšak blíže k pravd o samém Kristu v pirození lidském, než nynjší o svátosti. A dí se o pivedení písma a ne o jiné zlosti jeho. :
a
:
K
tetímu písmu
sedí na pravici boha otce. To písmo naprosto cizoložn pivodí. I kdo slýchal pravici boží býti vysvdenou na zemi v svátosti ? však v nebi slov pravice boha otce v sláv moc království a zpráva panství, cti a dstojnosti oc. Protož rouhání toto více jest, nežli jaký dvod, neb svod a horoucí klam jest, by Kristus v svátosti podstatn byl tak svým tlem, jako v sláv otce. A nad to svod i klam jest, aby ml zde touž ctí jako v nebi pravice boží ctn býti. Nikdá bh otec, prvé než syn jeho vstoupil v nebe, neml pravice své v svátosti, protož ani syn boží nikdy nevstoupil nu pravici otce v svátost, aby tu jako v nebi ctn byl, neb svátost není nebe, ale vc v pirození svém zemská. Ó nepraví svdce falešným Kristem od pravého a jediného biskupa v nebi bytného a knéze, s obtí pravou knžství jeho pistojicílio ve vší poteb spasení k bohu, že kdy smíte jazyky rouhavé v nebe klásti, aby z toho bicha vaše po zemi se vlékla, a psáti i mluviti proti stánku i arše pravé, Kristu na pravici, a tudy svoditi od spasení!
bludn
a scestné
K státi
ným
:
i
Augustinov pak ei,
mž
to
;
raínilli
to
o tle
pán
bytu pirozeného, Také což Jero-
pakli o bytu posvátném, nikoli pravé není.
v tom žádnému ku píkladu není; on již vidí, co jest inil. pak slovo svatého Pavla, v nmž poctu zakládají zkus sám sebe lovk Oc, odpovd svrchu dáua, i na psaní nkdejší Biskupcovo, kteráž nižádné moci nejsou k dvodu, ponvadž je odvolal potomním seznáním, jako apoštol, pišed k víe, odvolal bludy své oc.
Na
inil,
to
:
6*
XXIII. Br. Lukáše Pražského Trialogus.
g4
bu
na to schváleni snmu tetí podle vle i sepsání To až potud Rokycanova. Než by mli Táboi proti tomu své dvody stavti a RokyAvšak jakož mistr cana i snmem k nim odpovídati, zahéli by elo. Koranda ekl, zaplakav, ze se Jim veliká kivda stala, neb pe jich není souzena, kde praví sou a kde nic, než což rozumti, že Rokycan než jich potupení a zadušení a svého zvelebení a necož myslil, doplnil za to když u Hory v mnohém dvodn neuml a nkdy nesml odpovídati, pomstil se chytrým jednáním
nehledal jiného,
pravdy.
A
:
pemáhán, snmu. A skrze
krále Jiího
potom doplnil, aby zjímáni byli a na Liticích na Podbradech zmoeni, jako knz Mikuláš Biskupec, knz Vavinec Kvilin^) a jiní knží Táborští. A protož znej každý, že nejsou pemoženi žádnými písmy, ani dvody pravými, jakož kroniky ukazují, než samou chytrostí a mocí svta. na Potštein
Píše
Pavla atd.
i
dálií
[Viz
vtrušovány v
tvrté schválení: Znamenaje snm ono slovo svatého . XXVII, i. 4, aby všetené ei nebyly o svátosti
lid].
By
na prostém vyznání o tle Kristov, tak Odpovd z zákona: jakož evangelistov seznávají, zstáuo bylo, bez vjmování nynjšího, odnebylo poporného vší víe tení svatého, nikdy by na odpor tch tebí mluviti, aniž by píina se jim dáti mohla. Než když nejprve doktoi školní, jako Tomáš z Aquiny, Scotus, veliký Albrecht a jiní netoliko vci nebeské, ale i samého boha v podstat v osobách v hádky a v otázky vzevše, domnínkami svými vymovati v svých summách pokusili sou se, tak sou i všechny skutky boží vymujíc v pohádkách a v domuínkách nejistých pozstavili, a tak nic vcí víry nenechali, by rozumy svými v domnní pochybná neuvedli, jakož Lupá k Zacheovi 2>íse, a mezi církevními vcmi o moci ouadué, o svátostech a zvlášt o této svátosti divné pohádky a domníni^y v spisích svých i v hádání svém zpsobili, kterak se tu Kristus, kterou cestou, z eho a ím psobí, aby tudy naprosto víru tení odjall a své domnínky u víru uvedli, t. když knz slova propoví, již se podstata chleba obracuje v podstatu tla Kristova a tudy Dále, jak tu Kristus jest, vyv celého Krista, a víc chleba nezstává. mili proti tení, že tentýž týmž bytem jako na pravici.
eí
A tento Rokycan, v bludich ímských zrodilý a v Školách antikristových vykrmený, ješt více z vymování pidal nad to, nežli oni staí první smyslili, vili, drželi, bludn Aymujíce za víru celého pravého boha a pravého lovka z panny narozeného, a byt vypisuje podstatný jeho, jako v nebi jest, a mnohé jiné vci, jichž nikoli provésti práv a v pravd písmy zákona v pravém rozumu, duchem svatým mínném, zvlášt odpory tuhé maje z písem i z knží Táborských, již se utíká ne ke tení, ale k dív eeným domníukám, nazývaje je vrou sprostnou, ano je podvod a nevra, a moc vzbuzuje, spisy ji temperuje, aby zastavila jeho bludóm odporná mluvení, pod jakousi bázní a lítostí
eí
')
Patrn rozumí
tu Kviriua, o nóniž viz
str.
51.
::
o
eí
vtrušování všetených
o svátosti oltcáni v lid obecný.
35
bh
sprostných lidí. A jist, že spravedliv dopustil, aby na odpor proti bliidóm ta mluvení povstala, kteráž tak víry neurážejí, jako to smýšlení Rokycanovo, ano ani takové škody pivodí a o spasení pipravují, ano s mnohé strany potebná jsou, aby lidem vrným píina se dala, aby to pišlo pohoršení potebné nad tmito bludy. Neb o nic nestojí pi té svátosti, než aby moc a dstojeustvi své falešn a loupežn proti Kristu vyzdvihli a jej s jeho vrou teni svatého potupili. Protož každý znej, ponvadž ti bludové v církvi proti ctní se rozmohli na škodu spasení, že musí ta pravda v svých bytích a rozdílich zpytována býti pi Kristu i pi jeho všech vcech proti Antikristu, jenž se nadevše vyvýšil,
tm
úastné Krista, ale i nad Krista, tak že nechce a neby Kristus byl vyšším bytem v vrných svých úastnících, nežli jest v svátosti této. A ta vc jest pravá a dvodná z písem svatých a ku požívání vrným velmi potebná, chtícím hodn této svátosti požívati, aneb i shihám, majícím skrze ni vrným sloužiti. Neb bez toho i tato svátost nehodn se pijímá i škodn se jí slouží, a nemž bez úastnosti té žádný hodný a ovšem skrze tu samu svátost spasen býti. netoliko nad lidi
žádá smysliti,
Pohlediž každý, co tento snm pochlebný mistru tomuto schvaluje aby to spasitedlné kázání bylo mleno, mluv neprav, že lid bez nho
mž
spasen býti.
Též
brání
to
oznamovati,
že
lovk
spravedlivý
z
víry,
v
nmž
pebývá a pebývati zaslibuje a píbytek i chrám svj míti, že mnohem víc iná ctn býti než ta svátost, jenž pro a ne on pro ni Uinn. Bojí se Antikrist, kdyby to uení šlo, že by nákladové kostelv Kristus, ano trojice svatá
a klášterv, knží, roucha, osudí, žákovstva a rozliné zjedi daremné a rozliných aparátv, kteréž na jeho falešné víry vyznání nakládali, že by netoliko pestali, ale na chudé vrné úastníky Kristovy ku poct v nich
pravé a potebnjší než v svátosti a vyšší byli by obracováni, a pestalo by se od nadávání na takové zjedi prázdné, zahálené, žeroucí to, což by mlo chudým dáno býti. Neb to vyznání víry Rokycanovy Krista
vše to psobilo
i
psobí.
Také zastavuje potebný
rozdíl initi ku poznání bludv a pravdy ku poznání služby posvátné i ku požívání potebnému skrze ni mezi bytem podstatným a posvátným initi, bez kteréhož rozdílu a ádu jeho i
pravda nemž prchodu míti ani bludové mohou poznáni býti víe i proti zízenému spasení. Ty a mnohé jiné vci tento bludný snm Rokycanem svedený za nepotebné vci k spasení soudí, krom toho lehkého mluvení nepotebného a pravd škodného i všeteného, to hodné bylo zastaviti, jiiko i podnes bývají všetená, škodná, ouraživá, nepotebná asto pi té svátosti mluvení. Než mluvení o rozlinosti bytv Krista Ježíše, tla a ki've jeho, úastnosti i pravd víry o rozdílich podstatných i služebných i pípadi ných, to jist nyní potebné uení všem jest. A divná vc jest do tch
nikoli není,
proti
mistrv, že nic
pi
bh
než aby Kristus celý by oni na to se ptali, ponvadž tato služebnost Kristova jest, na a které poteb lidu mla by ustavena býti, aneb kterak a k kterému konci mlo by skrze slouženo býti
a
lovk ven
víc nechtí míti
a
ctn
byl
té
svátosti,
poklonou božskou;
ale
n
XXin.
3g
Br.
Lukáše Pražského Trialogus.
se i lid na to uvedli, aby Kristu božskou službou i poklonou vnitní i zevnitní, rozliností aparátv a zvukv i slavností, a potom aby se s svou zjedí na to chovali, povinnosti mše každého dne ku poct a k obti té svátosti zpsobivše, tu všecku víru i poklonu i spasení i náboženství i život
toho všeho úmysla Kristova necbavše,
domnlému
vný
složili
O jest
v té svátosti
jiné
sloužili
oc.
mezi stranami mistr a knží Táborských tak
rozdíly
na pochválení
chválí atd. [Viz
snmu
. XXVII, zákona A
podáno: Protož i.
o
svátostech
takto
snm
5.]
obrátil jsi se spátkem. ty, Jordáne, Však Odpovd z za krále mladého^ chystaje se k smrti, jina jsi o zavedeni pi svátostech kázal, ka, že ve všecky svátosti ábel duchem svým vkroil a k svému zisku jich požívá.^) Item vyítal jsi poád, ka: v bludu se a ve lži ktí, bimují, tlo a krev Kristovu pijímají oc. A o knžství zvlášt ekl, že se mnozí holé a ídcí svtí. A tuto pak bez výminky svátosti všeck)' chválíš. Bylof by jist co chváliti, kdyby jich knží neádn od Antikrista ne:
úmyslu scestném, a kdyby jimi na svých místech a úmyslu k pravd podstatné víiy tení svaNež tak, jakž se tého, zákona, úmluvy vrn a práv i zízen slouženo jim podlé nynjších smyslv a cerimonií slouží k zavedení od zízeného v pravd spasení, a na nich se mylné v kesanství i ve všem náboženství církev nynjší s sluhami marn, i se všemi duchovními vcmi staví svátost státi ani pochvalovati. Neb pravda bludné a falešn zakládá není co o jich duchovní, podstatná, ano práv ani služebná se nezná, ani ped nimi zízen uvedeni bývají k i)ožívání hodnosti nabývá, ani k ní lidé skrze jejímu, ale, což jest hi, že pravda podstatná mocn se jim a nynjší víe o nich odporn proti zákonu tení pipisuje, a jimi v slovu tení se neA z samého slouží k víe a k spravedlnosti z víry, ale jim se slouží. zpsobení zevnitního a pijímání svdí se to, což v Kristu z milosti skrze víru tení svatého dává se od boha, a jimi se kupí o duše a loupí pejímali v jeho smyslu
i
bylo v jich pravém smyslu
i
:
n n
svt Oc. Co se tkne poslední svátosti, olejem mazání, to provedeno nemž Neb ješt tehdy svátosti nového svdectví nebyly býti z tení svatého.
se
vydány, ani kest, první svátost, a ovšem ani jiné, tak aby tato poslední byla. A také apoštolé tch služebností sami nedošli, ale na starou vinnici byli posláni, a tím mazáním neinili, ani znamenali, ani svdili zdraví duší v odpuštní híchv, ale tl, místo ehož potom ruce na nemocné kladli, sv. Jakuba, A kdož ])ráv by v soud vzal a dobe se na tle mb. nalezl by, že on nemocnému nekázal prvotn knze zboru volati pro mazání olejem, ale pro modlitbu víry, jížto pipisuje zdraví i odpuštní
e
Bratí toto asto vyítali Rokycanovi, tak i novjší spisovatelé (sám liter. I., 303 vytýká mu nco podobného o knžství. Hus dorážel také oste na knžstTO, pi tom si však svého knžství vysoce vážil), ale neprávem. Byly-li tehdy svátosti zkaženy špatností knéží, nemly být proto zamítány. Penášeti úsudek z attributu na objekt jest logickou chybou. ^)
Ylek, Djiny es.
Uení snmu zemského
o svátostech a oistci.
87
hícbv. A toho na znamení, t. velí mazati olejem, nic mu nepipisuje, ani jeho svtiti káže, ani za poddymní vybírati. Protož zdá se, že velmi jest lehké chválení jeho. By byli rade zcbválili, aby knží uili se i lid, pro mají volati knží, že pro zprávu nadje a pro rozsouzení, bylli by v ní v pravd, a pro utvrzení v ní k požívání oc, tot by chvály hodné bylo.
snmu:
Píše dále chválení
. XXVII,
i.
Item, chválíme to
kesanóm
atd. [Viz
o oistci].
6.
Ódpovd
z zákona Oistec po smrti duší nikdy se v písmích neneb jest proti víe zde bohem zízeného spasení. Neb své spasence zde isti na duši, najprv milostí svou druhé, u vykoupení a v dosti inní, v zasloužení smrti a vylití krve syna božího na oištní a na odpuštní všech všeho svta híchv; tetí, duch svatý istí skrze víru srdce i svdomí; tvrté, istí slovo boží v poslušenství víry a pokání; páté, istí smlouva zákona božího nového svdectví v pisluhování svátostí ktu a jiných, a zvlášt pravda pravého pokání i modlitba víry; šesté, istí zachovávání sedmé, istí láska a milování božích osmé, istí skutkové milosrdní, duchovní i tlesní; deváté, istí pokušení mnohá zde v pravd desáté, istí trplivost v dlouhoekání a v setrvání do konce. V tom desateru ištní podle písem zákona jistý oistec se zde svdi. Neb to schválení oistce netoliko proti víe písem svatých jest o dvojí cest a o dvojím konci pi smrti spravedlivých i nepravých, o dvojím míst po smrti, v nebi neb v pekle oc, ale jest i proti rozumu, aby samy duše bez tl, v nichž hešily, ištny byly, a aby muka ohn pekelného, i andlóm jeho pipravená, mla dokonati spasení a ištní duše. Neb ti, jenž ten oistec z ukazování snv nalezený tvrdí býti pravý, vypisují, že tam s híchy smrtedlnými nekajícími žádný nejde, než toliko kající, a to ti, jenž by dosti neuinili uložení knžskému pi zpovdi pokut, modliteb íkáni bohu, svatým, svticem, pann Mariji, postm k nim neb bdním, poutem, ofrám neb jiným romjem, ale jsouc brzo zachváceni smrtí, že ti jdou do oistce. A tu za to mají trpti, le je živí vymodlé a nadání za duše vyprosí, a na to sou nadání na duchovenstvo, klášterové, oltáové, kupování mší oc. :
bh
nalézá,
;
eí
;
;
;
áblm
emuž
sv. Jakub svdí, že budeli v híších nemocný pi modlitb knžské ped smrtí, budou jemu všechny odpuštny i s pokutami. Neb dí: smiloval se pán nad ním a dluh odpustil i propustil jeho. Ale tito, aby zamyšlenými slovy kupili o duše mrtvých a loupili živé, prodávajíc odpustky, mše, svá bratrství híšníkem svta,
Proti
smrti k
víe
a k
tak aby svt,
jenž pravdy lásky nepijal a sluh od ní odvrátil, oklamali zamyšlenými slovy, kupí o spasení od poátku ktem až do konce troštu falešného ištní po smrti.
Ku písmem
zdá základn státi to nemoudré Pavla k Korintóm, jenž o zjirávcích na základu Krista a tení víry stavjících uení rozdíl mezi nimi klade, že jedni zlato, stíbro a drahé kamení stavjí, t. víru a spravedlnost z víry i skutky z ní pocházející vzdlávají, a nkteí díví, seno. pak,
na nichž
schválení, dí se, a najprv k
ei
se jim
sv.
XXIII. Br. Lukáše Pražského Trialogus.
83
zákonní vci, obyeje otcuov a ustavení lidská, i dí dílo ueuí každého jaké jest, ohe zkusí, ^'e oistcový po smrti na onom svt, ale pokušení pi víe podle toho osudí hrníovo zkušuje pec, ale lidi spravedlivé pokušení. A sv. Peter: aby zkušení víry vaší mnohem dražší bylo než xlato, jenž se v ohni zkušuje, a í, totiž uení, kterého uitele stane, t. v pokušení v lidech u víe, kteréž vzdlává, odplatu vezme, neb den pán, t. pokušení, v ohni zkušení se ukáže k ukázání po zkušení íkoli z uitelv. Pakli í dílo hoeti bude stálosti díla, jaké by bylo, v pokušení, ni v lidech ni s lidmi u víe nestane, ale vypadnou tím uením z víry, škodu ten uitel strany své mzdy míti bude. Ale sám budeli jina vrný a neznající, by zle vzdlával, aneb poznaje, pokání i nápravu inil by, bude spasen, ale jako skrze ohe pokušeni, zámutkv i hanby i práce oc. A z toho jisté, že to písmo není o tom snovém oišování po smrti, jina musili by sami do nho zprávce, uitelé a knží, neb oni vzdlávající uení oc, o nichž apoštol mluví, a ne o poddaných. strništ,
t.
:
jednoho
:
K
duchu svatému nebude odpuštn svou vykládá sám pán, ka: což rozvížeš na zemi neb svížeš, i'ozvázáno neb svázáno bude v nebi, a komuž odpustíte híchy neb zadržíte, odpuštny neb zadržány budou jim. Vidíšliž, že svt zde na zemi jest a svt jiný v nebi a ne v pekle di-uhému pak písmu, že
ani na tomto
svt
jest?
A ponvadž
jisté,
že toto schválení
ani
hích
proti
ani na budoucím, tu
tato
i
jiná písma
snmu
e
bludu berou
oistce bludné
jest,
a svodn pi nmž
pivodí,
z
toho
se nesjednávají
doktoi ani strany místa, ani strany asu, ani muk, neb z vidní sniiv poal se. A potom domnínkami a falešným
a z ukazování ve snách mrtvých
písem natahováním tvrzen, zvlášt Tomášem jednu ástku místo, rozdliv peklo na tré :
z
Aquiny,
kterýž mu nalezl bez muk vytetí ástku téhož
dtem nektným
s mukami ohn istícího dušem, zatracencv. To jest smyšlenka, po níž všickni postoupili. A bylo by ptáti se jich, kam pak istiti chodily duše ped Kristem, doniž ješt nebylo tohoto oistce nalezení, neb Kristus o dvou mluví, o bohatcovi a o lazarovi, o jednom, že do bma Abrahamova šel, a o druhém, že do pekla, prav, že mezi místy tch dvou cíl veliký utvr/en oc.
mil, druhou ástku
ohn
Píše dále:
. XXVII,
i.
7.
chváléc pravíme, že svafi/ch pomoci atd. [Viz
Itern.
o vzývání svatých].
Odpovd z zákona V písmích svatých nalézá se, že lidé pomoci jim poctivost inih svatých andlv zde na svt požívali a slušnou na a o podvrácení i prosby, jako Abraham inil, když ti andlé pišli k Sodomy oznamovali, a též jiní. O lidech svatých máme, že zde pomoci jich s prosbami žádali, jakož apoštol pomoci žádaje prosil od svatých zde modliteb. :
n
nmu
A svatých vyšlých z tla požívali pomoci v následování víry, v trplivosti, jakož apoštol k židóm píše, ka: majíce tak veliký oblak svdkv, následujtež
víry.
A opt: pomntež
na vladae
své,
kteíž vám mluvili slovo
A
l)OŽí,
zde svatý Pavel s jinými pomocníkem se nazýval, ka: pomocnici boží jsme a spomáhajíce napomínáme vás. A nikdež není v žádném písm bohem vdechnutém, by kdo na
na jichžto východ patíce,
následujtež víry.
;:
Uení
o oistci, o vzýváni svatých a o zachováváni
onom svt prosil kterého svatého za, krom bohatce Abrahamovo bylo, a ten jest nic ueobdržal.
post.
39
v pekle, doniž
lno
jisté, že to volání k svatým pošlo z pouhé nevry o pánu dostatenosti jeho, jako i oistec. Neb to z víry má držáno i slyšeno býti, že pán Ježíš jest sám zízený pomocník i prostedník i orodovník, ped otcem najmilejší a najvzácnéjší, v nmž mu se dobe slíbilo Xeb jiné není ve jménu jeho prosby a modlitby slyšeti chce. žádné dáno lidem jméno, ni k spasení, ni k uslyšení modliteb, ni k doufání dojíti vší milosti i pomoci, než jméno jeho, jenž jest v moci a v dstojnosti nad každé jméno. Neb o psáno: a bude pán jeden a jmen, jeho jedno, v nmž zaslíbení toto drahé jest: budeteli co prositi ve jméno mé otce, dá vám; proste a vezmete, neb on cesta i dvée k bohu jest všeho pístupu k bohu, všech modliteb i vši pomoci i milosti i slávy dojití jakož dí, že žádný nepijde k otci, jediné skrze mne. Protož apoštol dí cožkoli iníte v slovu nebo v skutku, vše ve jméno pána Krista ite, neb dí: kdež se dva neb ti zberou ve jméno mé, já sem mezi nimi; a zakoli poprosí ve jméno mé, stane se jim.
Také
Kristu,
o
;
nm
A
dokudž tato
a dokudž
Krista z víry v nebi požívali, jako modlitby k svatým a rozliná ve jménu jich modlosloužení oc, ale, jakož ješté v mšálech se nalézá, že nižádné prosby k svatým ani skrze svaté a jich jména, ale skrze samého Krista daly se. Protož tito dvodové Rokycanovi k smíchu sou podobni. A najprv, kdež Eliphas, pítel Jobv, mluve proti nmu, jakož i trestán byl s jinými, domnívaje se, že by Job to pro híchy své trpl, i bláznivou mu radu dával, aby volal, bylli by kdo jemu odpovídaje, ;ineb k nkterému z svatých se obrátil. víra stála
nebyli sou tito bludové
Najprv
to
jisté,
na
že
svt,
ješt
duše
svatých
tehdy
lnu Abrahamovu, protož neukazovaly mu v nebe musely mu zde ukazovati, ponvadž mu zde volati v
v nebi nebyly,
velely.
A
ale
tehdy
ani do pekla;
lo mluvení
protož z toho není žádného jiného dvodu než trestání tohoto mistra i snmu slepého následujícího. Též prosba Jakobova nebyla k andlu v nebe, ale zde na svt, a tím opt se nic neprovede. bylo trestání hodné,
A
tak na základu zle položeném všecko chválení
snmu
i
s
Rokyca-
doktory ten blud /a pravdu tvrdícími padne. Jakož sou se knží Táborští neobmeškali proti tmto všem vcem na odpor s dvody jistými vyjíti, jakož v kronice jich a práv ob, i Rokycanova pe i s jich dvody pokládá se. Než že mi)cí, ale ne pravdou utištni, ano ped asy slyšeti bylo, že jeden znamenitý z mistrv, ta kroniky ty, ml jest k jiným, jimž vil, íci, že daleko dvodové Táborských knží silnjší sou než Rokycanovi, a nevím, pro nejsou pijati oc.
nem
i
s
vrn
Píše dál Rokycan: Item chválil
zachovati posty atd. [Viz
Odpovd
. XXVII,
snéin,
i.
pravé, že
kesané
mají
8.]
e
Kristova, zákona: Základ postu kesanského jest Pst kdež dí: když bude od nich odjat ženich, tedy se budou postiti. zvolený, potebn ustavený samému bohu ke cti z píin hodných,
ádn
z
XXIII. Br. Lukáše Pražského Trialogus.
9Q
kesanv
má od
tch
zachován býti od
osob, jenž
s to
mohou, kdež
býti
A zase postové lidmi toho mdlí, nemocní, nedostatení oc. k svatým neb k svticem, ti tím úmyslem nemají modláští,
se vynímají z
ustavení,
Neb piívod jich tehdj" zešel, když se pamti apoštolv zachováni býti. bývaly vigilie, totiž bdní noní v kostelích, a potom ta bdní noní obrácena v posty denní, kteréž mly v památkách svatých k bohu obráPostové ceny býti, i obráceny sou k svatým, aby tím svatí ctni byli. pi nich ouraz a pohoršení má, varokesanští, jako pátkové a jiní, váno býti, takž jak kde v jaké míe pokrmv djí se, však v tom zákona neproranitedlného v závazku ke všem jednostajného býti nemž, daly,
a
bu
v
zdržeti se
milosti
nm
od
bemen nemožných
pokrmv vajených
v tom zákon boží
neb
oc,
Než
a obtížených neukládá.
ti
pokrytci,
jenž
ti ne na se, ale na ty chudé, jichž ousilé užívají, posty hladné, obtížené v prácech jich ukládají, tam aby jim v hích obrátili mléných vcí a nkdy chleba pojésti. A lid slepý ta obtížení ukrutná vzal za boží vli, aby tmi nálezky boha se bál i ctil, a neznal toho, že nemá postu tlesného zachovati pro žádnou píinu než pro duchovní, aby híchv neb se kál, neb se varoval a vli boží neb oblášt neb s jinými v náboženství inil. A takový pst pán zvoluje, neb v postu samých jalových krmch není nikdy založení v písra, a zvlášt tím úmyslem není uložen pro skrocení tla k pomoci postu duchovního. syté posty
a rozkošné
na mozoly
lidské
Píše dále: Item, jakož svatí
stránky v
sob
zavírá atd. [Viz
mají,
obecné praví, že pokání svaté ti
. XXVII,
i.
9.]
zákona: Pokání pravé má ti ástky základné, najprv druhé srdce ponížené, tetí ducha zarmoucení. Jakož David dí: srdce skroušené a ponížené a duch zarmoucený bože nepohrzíš. v celém obrate se ke A v tom volá híšné ku pokání, ka: srdci vašem oc. Než pokání lidmi ustavené v tom záleží, v zpovdi a v dosti inní, asem ouroním tikrát neb jednou v rok. Proti emuž sou Táboí elili, pravíce, že není z ustavení zákona, ale papeže Innocencia. Než zpovd kajícího padlého, majícího skroušení, ponížení, ducha zarmoucení a vyznávajícího se pánu bohu, píkladem marnotratného syna otci, neb publikána híchv zstávajícího a úmysla k hešení nemajícího, a potom pro soud úmluvy zákona svdectví božího a pro zízené poádné spasení témuž pánu bohu ped zpovdlníkem, místo a poselství Kristovo djícím, híchv vyznávajícího, hotového vše podniknouti, co by razeno bylo úmyálem pímým k dojití pokoje v svdomí skrze Krista k bohu: ta zpovéd má základ v zákon. Dí svatý Jakub zpovídajte se druh druhému a modlte se jedni za druhé, abyste spaseni byli. A svatý Jan: budemeli se vyznávati híchv našich, vrný a spravedlivý jest, aby nám odpustil híchy naše, neb kdož tají híchv svých, nebude spravedliv býti ástka pokání, uinn oc. To o zpovdi z zákona božího, kteráž když pi ní a skrze ni pronáší se srdce skroušené a ponížené s studem
Odpovd
z
srdce skroušené,
mn
bh
:
mž
a duch zarmoucený, u
žalostný,
lítostivý
To
híchv.
víe jeho obráceného oišuje od híchv.
A
v
tom
jest,
což v Kristu
kající
aby seznán
Uení byl
o postech, o svátosti pokání, o
služebn oištn, má
i
isté od neistého oddliti
se
knzi istý
rouchu knžském.
ukázati, kterýž by
uml
91
i
mohl
oc.
Dosti pak inní za híchy, to nemá žádného základu v zákon, pojako zpovd knzi inná a ne bohu samému ped knzem z poteby svrchu jmenované. Než dosti inní uložené pokut neb rad soudce a zprávce zpovdlníka to míti mž, když rada jest zdravá. Najprv, co by sloužilo k trestání hícha a k nenavracování, jako píin se varovati zlých, zlého tovaryšstva, neb tch, skrze nž by ku pádu hícha pišel, a píiny lepší podlé možnosti obmýšleti, a k tomu potebí postv, bdní modlitby. Druhé, raditi nápravu možnou initi, a nemnžli, ale pokorou i a skutky milosrdnými, aneb tím, což zbývá, což na híchy proti
dobn
bu
nm
inné
vykupovati, jakož zákon boží uí dosti inní. Neb i k tomu to pivedeno býti povolen protivníku tvému, doniž jsi s ním na cest oc, a máli co bratr tvj proti tob oc, a žádnému nebývejte nic dlužni, bližním
mž
:
bu
Tetí vc, nehešiti více, ale oudy své vydávati, jakož apoštol uí: jakož ste vydávali oudy vaše nepravosti, tak vydávejte oudy vaše k spravedlnosti v posvcení oc. To a k tomu podobné slovo dosti inní, ne aby v tom oufal, když to vyplní, že bude milostiv, ale maje milost v Kristu již svdenou, aby této rad mu všem dluhy plate
oc.
sloužiti spravedlnosti,
bh
in
dosti i
ml k nehešeni a v té milosti pokoje požívání, k bohu tom k stálému trvání do smrti. To až potud o dosti podle zákona božího a ne podlé bludv nynjších.
k lidem,
inní
[Viz
pomoc
bu
a v
Píše jiné
zchválení:
. XXVII,
i. 10.]
O
rouchu
hnhkém.
Item
chválíme
atd.
Odpovd z zákona: Troje se vci z zákona božího shledávají: jedny podstatné, druhé služebné a tetí pípadné. A mezi tmi vcmi ád býti má slušný podle písem svatých, tak aby podstatné zákona božího pednost i prvotnost mly, a k jich služb aby oboje, služebné i pípadné, pisluhovaly.
pípadných
Po
nich služebné druhé
pokudby
k
místo držeti
vzdlání
mají
a ku pomoci své
Tetí, pípadné, ty najposléz mají váženy býti tak a potud, pokud by služebným nápomocny byly a sloužily. Podstatné jsou víra, láska, nadje s píležitostmi svými; služebné jsou dvoje, jedny slova božího a druhé svátostí pípadné jsou jako as, místo, poteby rozliné, pokudž by sloužily služebným. První i druhé nejsou v moci církve, ale tetí jsou porueny k opatrování, coby dalo snadnost i píinu pomoc initi služebným. požívati,
byly jim.
;
Také z zákona božího jisté, že pán Ježíš, pvod a koen a naj vyšší apoštol a slouha nového svdectví, on na prv ke tem létóm jednak sloužil slovem tení, v zvstování i v uení podstatném víe a pokání a spravedlnosti když ml zrazen býti, tepruv sloužiti ráil svátostmi pi veeH Najprv v první ástce posvátné, služby ktu, pi té služb požíval pípadných vcí k té služb, jako roucha složení svého, prostradlem pepásání, lití vody prosté do medenice. Ty vci byly sou pípadné k asu, k místu i k poteb služby, k vyznamenání. Potom pi druhé ástce veslužby i)osvátné tla a krve své ráil užívati pípadných vcí, jako z
víry, a
své.
ee
92
XXIII. Br. Lukáše Pražského Trialogus.
asu, veee beránka, místa v domu osteného, podobné tak ráil asu toho jich užívati, jakž zákona nepohnutého, avšak píklad dávaje poteba kázala, nein skrze potomkm, kterakého pi nich zamstknání mli by požívati, t ik jak by dali roucha svého, sedni, veer. Ty a tm
vem
n
snadnost k sloužení služebným. A apoštolé naueuí proménivše toliko as a jídlo tlesné veee.
Pán
inili,
i
potomci.
A duniž víra pravá pi svátosti stála a služba její, i požívání její zízeué. Než jakž víra tení svatého pomíjela pi té svátosti, i služba skrze ni podstat úastnosti Kristov, a jakž místo toho v ní podstata kladena byla bytn, a ne v Kristu, ani v úastnicích, tak vždy víc a více poali k poctivosti i k služb již svátosti pípadky rozliné množiti, obtíženjší nad zákon starý, v nesvobodu a službu podrobující, k modloslužb, k marnému náboženství i k mylné nadéji na vyhlazení víry a pravdy nalézati a množiti, a ty vci pípadné svtiti a zbožovati. A když svoboda v církvi pišla a bludové se rozmáhali v církvi, tak že ustavení Kristovo i vysvdení z koen vyvráceno a pipsán tu byt Kristv božský i lidský bytn oc, tu ku poctivosti Kristu zídili rouclio, díl cížidovské i pohanské, a zákony pi tom rozliné díl saské, svtské, zbožování, tak aby, což za Krista a za apoštolv slušné bylo, to již aby za hích položeno bylo, a tud}' aby lid v bludícli více a více utvrzen byl, tak aby ty vci pípadné za služebné mli a z podstaty svátosti potebné, a služebné, posvátné za bjlué a podstatné. Ale to jisté, že zákon pirozený i psaný s obtmi i s rouchem tígurným pominul, neb noc pominula, i stín její, a že obt Kristova, jedinou zde na kíži obtovaná, bez roucha nahá obtována jest, a na pamt její chléb a víno, tím tlem a krví ustavené, nemá míú pi požívání roucha figurného, neb se prav^ia A tatáž obt oslavená vzata v nebe, staln, ale roucho duchovní svatební. aby v tom chrámu obtována byla v pístojensiví tváe boží k orodování 30. i
A ponvadž pi pravd podstatné obti pravé nebylo teba roucha, ovšem pi památce obti obtované nemlo by býti potebí. Neb Kristus nedal žádnému moci z podstaty chleba initi sebe, ovsem obtovati, neb žádnému knžství sob vlastního nesvil, neb toho jednou toliko sám uinil na krátce na kiíži. Ale v nebi, knžství a biskupství podle života neporušeného pijav, ustaviní' sám obtuje. A ponva'lž té moCi nedal obtovati svátosti, i jaká nemoudrost títi se v to domnle a ne v pravd, loupežné a svodn, a chtíti knžství Kristova sob nesveného jako Chore, Datan a Abiron požívati a roucho k tomu se všemi aparáty strojiti, poutnicí a cizí, kterýmž Kristus k posmchu od pohanv byl i od Erodesa obleen, na nž chce navštíviti. Protož ta roucha nyní, ponouc od uajvyšších do najnižšich, nemají žádného založení v zákon novém a bez nich mohou vrní poslové i mají služby initi beze všeho híchu. Neb tu Antikrist pro svá ustavení, kdyžby kdo neplnil jich, víc by trestal než pro zrušení božích pikázání. i mstil,
Co se pak tkne ádu a cerimonií kostelnífh, zle k nim uení apopivodí: všecky vci mezi vámi djte se poctiv a podle ádu. Neb obtížených, rozmnožených nad židovské, znájno, že tch nynjších
štola
ádv
Uení
o ornátech, o
ádech
kostelních, o mši.
zákonm
nebylo za svatého Pavla, odporných
tikém zamstknání veee pán pamatována
víe
93
svobod,
krabožího Jakož apoštol oznamuje, co i
i
byla, v kázání
ale v
slova
modlitbami, v požívání ode všech vrných. pi uí vzal ode pána, že to vydal vrným. A pi tom ád napravoval. Jedno veee tlesné, kterouž pijímali a pro ne se soudili i v nehodnost vcházeli, fy složil, prav, že toho nevzal ode pána. Druhé ustavil, aby sebe oekávali, i)roti emuž nynjší iní, že sami kuží sloužíce, jazykem lidu neschopným, i sami požívají bez lidu a lid se podívá. s
jest
Protož k nynjším a k cerimoniím, pro nž nemž podle úmysla Kriveee pamatována ni požívána býti, nemž ta apoštola pivedena býti, neb by se jich zhrozil a ekl by, že sem jich nevzal ode pána ani vydal, neb sou odporní. Jedno, že v jazyku nerozumném proti uení apoštola mnohé vci se psobí. Druhé, od samého knze, bez lidu vrného. Tetí, že nevysvduje se nahlas k lidu slovy celými Kristovými, než tajn a kuse toliko to jest tlo mé, bez toho vysvdení jenž bude za vás zrazeno, a: tot jest zajisté krev má, bez toho: jenž bude za vás vylita na odpuštní híchv, a ovšem bez toho to ite na mé spolupamatování; tak že knží celých slov Kristových neíkají, aby své bludné nevry potvrzovali. tvrté, že se dje u íman dvoje obtování, jedno penz k lakomé žádosti; což nkdy zbírky bývaly na chudé, to knží za
e
stova
:
:
:
obt sob
osobili a
na
to
ofrtoe
a
collecty
Druhé obtováni
ustavili.
skrze pozdvihání bývá chleba a vína posvátného, vysvdeného tlem Kristovým a krví jeho, a u nich domnle, ale ne v pravd promnného chleba
a vína,
bohu
Krista,
otci,
A
to
obt
pravého boha a
lovka,
tím úmyslem,
svatou, bohulibou a vzácnou za živé
obtování
vlastního Kristova a
smýšlené
naprosto
nemá žádného
ni píkladu, a jest na to,
proti
založení v
víe
i
aby ho obtovali
za mrtvé. jest
zákon pán,
všeho knžství ni rozkázání,
zapomenul jména pán^, obti pravé, nyní se v nebi obtující. Neb první obtování v smrtedlnosti již konec má a toliko pamt Kristem rozkázaná zstává pi posvátném jedení a pití, a již se víc neobtuje smrtedlná, neb již neumírá, ani smrt více panovati bude jí. Ale nyní se obtuje chléb a víno od Melchisedecha Krista, krále a knze velikého, na oltái pravice v životu neporušeném, kterouž obtí zde není ani s chrámem, ani s oltáem, ani s rouchem slavným velmi dobrým a nebude až do dne soudu, a k soudu bez obti slitování se ukáže. Protož marn obtují v domnní toliko chléb a víno proti úmyslu a ustaaby
lid
i vysvdení Kristovu, ponvadž jeho bytu podstatného nemají ani smrtedlného aui oslavenélio. A byt posvátný tla a krve jeho nemá obtován býti v obt bohu, ale lidu vrnému a hodnému k pijímání podle zákona božího. A oni nechavše pijímáni, nuž ustavili místo toho dívání, tak aby asto knz sám pijímal a lid se díval. A to raáli slouti ád a poctivost, ponvadž proti zízení Kristovu jest i apoštolskému ? A co z toho povr i pi tom a marného náboženství i mylné nadje pochází!
vení
Kdo
ty
vci vyte ? Protož zízeného veei
již
pán
scházejícím se do kostela nelze podle
ádu
pro veei papežskou, odpornou Kristov a první církve, kteréž Kristus nezídil v tom úmysle, ani v tch cerimoniích, neb nic nezstává z veee pán, ani ta slova jeho. Protož
Kristem
slaviti
XXIII. Br. Lukáše Pražského Trialogus.
94 to
obláeti
eí
chvalitebnú
svatém, pikrývati
ádem
Píše konec chválení [Viz
. XXVÍI,
závr].
Odpovd
zákona
z
:
apoštola jest ohavnost,
postavenou na míst
a poctivostí.
snmu A :
tak
zjevn
mž každý
Z odpovdí svrchu položených
nm
mž
každý, kdož boží zákon zná a v poznati jist a nepochybn, že zchválení
osvícen
tohoto
z
vdti
atd.
zákona božího
pravd víry jeho, snmu Rokycauem od v
pravdy svedeného není podle víry zákona božího, ani k vzdlání, ale k zrušení naprosto zevrub víry a zákona božího, k pevrácení proti pravd, spasení zízenému, k rozmnožení modloslužby i híchv a nepravostí marného náboženství i mylné nadje, k chvále svta a k pokoji, kteréhož Kristus nepišel dáti, a k jednot, kteréž shromažovati nechce, jakož hodn dovedeno jest. A z toho snmu pošlo potupení pravdy víry tení svatého, spasení lidského, k veliké neúct boží a vyzdvižení bludv Antikristových a postavení jich mocn tu, kdež nesluší, k náramnému nepokoji a pokušení vrných a k chvále Antikristu míru a pokoje s nimi, k zachování životv i statkv zemských, a vící pravd boží, aby tudy v loupež a v rozliná pokušení, nkteí až v smrt upadli a zbíleni a peištni byli muedlnictvím na to toto zchválení snmu podle viile Rokycany pivedlo. Neb což Rokycana s svými nemohl provésti hádkami a svými odpory pemoci Táborské knží, o to pokusil se chytrostí svú: najprv mocí snmu, aby v snmu svolení inili, obou stran knží sjitl míti druhé v se nebudou moci svoliti, na snm dáti, a hádky psobiti aby snm, í pe zákonem božím a doktory práv založenými na pochválí, aby na tom zstáno bylo. A tudy podvedeni sou Táboí, domnívajíce se takového soudu i zchválení, ano pak na odpor. Xeb snm vydal osoby z sebe k soudu se práv mezi pí a pí, pikazuje podle zákona božího a doktorv, na zakládajících, pravdy vyhledávati oc, a cožby našli, to na snm k pochválení dáti. Pak volenci soudilili sou ili nic, toto /jevné, že pe Táborských v niemž nedotkli, by kde pravdu mli v dvodích jistých zákona, ale pi Rokycanovu, tak jakož jest sepsána v hádce proti Táborm, bez pe a dvodv jich podávali na snm, a snm bez spravedlivého A Tásoudu touž pi Rokycanovu v celosti jeho spisu pijav zchválil. boí, kteíž víc milovali nad pravdu statky, cti i životy, podle závazkv svých musili Rokycanovo sepsání pijíti. A divné, že mohouc a majíc spravedlivou pi, nesmli se opíti, že není podle zákona božího pravé usouzení, neb sou na to nepišli, najprv aby víry podle zákona božího pravé usouzení, neb sou u Hory provedenou se všemi pemi potupiii a jí se odpovdli, ale podle toho piknutí a zavázání chytrého, aby víru RokyA když sou necanovu a jeho vyznání odporné pijíti za víru musili. chtli potom svoliti, na to pišlo, aby svoji je v moc vydávali, jako Táborští vydali králi Jiímu knží své a tudy zjímáni a zmoeni. :
em
;
nm
nm
A
a
A
jak to nebezpené jest, mocí svta povstati pány a s mocnými spojovati se v jednotu. bére, od mee sejde, jina podlé toho nelze než na to pijíti: kdož
pi
z
toho poznati
víry a
spasení,
sluší,
a
se
me
o
odsouzení
Tábor snmem zemským
r.
1444.
95
jakož tak pišlo. Druhé k výstraze jest, aby s odpornou stranou v žádné se smlijuvy nedávali, vdouce, že na tom nepestanou, ale chyte a lstivé pod moc svou uvedou, a tudy k konci mínnému, aby potom mocí utiskli, jakož i nyní tým štrychem se pokoušejí, aby ukrutnost svou psobili.
Když to spuntování se co boží moudrosti podiviti. nastávalo tm, jenž by v Kristu Ježíši milostivé v zákon jeho chtli živi býti, tak aby se s nimi trápili i o životy pipotom hrozné trestání na krále Jiího a na krápravovali, dopustil pán své dílo v pokoe a v trplivosti zapoal lovství eské. A v tom pán Avšak
dalo a
jest se
utrpení
všem
bh
bh
shromáždní k víe obecné kesanské v pomoci zízené bez mee a bez mocných svta, moudrých, uených i nábožných svta psobil, jsa toho sám pvodcem, editelem a obránci i ochránci, tak aby celou pi vší víry obecné kesanské a zízeného spasení v podstat i v služb tení svatého a zákona úmluvy skuteného vyzdvihnouti z bludv ráil, necht hluku ani smsice, ani z pvodu bludv a zavedení k tomu shromáždní initi,, a v té pravd, jakž ráil vzdlání kdy míti poádné lánUv víry v té trplivosti a v pokoe choval v i"ozliném pokušení až do tohoto asu^ a
kdež mimo jiný as lid mnohý poal skrze tení psané i kázané zbuzok pravd. I závid ábel spasení lidskému, zbouil moc svta vespolek odporného, tak aby chtíc se mstíti neprav proti spravedlivjším, pod nimiž lid svj pán bh chová, i zbudili protivenství, tak aby zastavili dílo boží. A pak pán bh, jakž obvykl, v trplivosti iní prospch.^ Jemuž chvála na vky vékv požehnanému. Amen. 1524 ante Nativivati se
bu
tatis
Marie.
[7.
záí.]
XXIV. Spis Jcnší Táborských podaný v Praze konanému.
snmu
semsJcému, o
sv.
3 králích 1444
Tištn v Chronicon Tahoritarum u Hójlera
JI,
753—797.
XXV. Táborští podávají témuž snmu zemskému víru svou o svátosti oltání (v led. 1444).')
Knží
Viera knézi Táborských o velebné svátosti oltánie. [211'*] Poniavadž ten každý za netbanlivého má poten býti, ktožby pro zachovánie své dobré povsti své snažnosti nepiložil, protož my knží Táborští, nechtiece v zlém domnní lidu tohoto královstvie zóstati, o velebné svátosti oltánie vieru naši v té stran zjevn vyznáváme, k tomu konci, aby bóh všemohúcí chválen byl a strana nám otporná v tom kusu, chceli zlého se vyvarovati domnnie, polož vedle toho vieru svú, aby tudy seznáno bylo, která strana v tom blíže nás'eduje pána Jesu Krista. *)
Vratislavská universitní bibliothéka IV
Q
231,
fol.
211—214.
96 XXV. Knéží
Táborští podávají
Najprv víme,
snmu
víru svou o svátosti oltání, v led. 1444.
že chléb a víno, kteréž se
vyení
klad na
jsú mocí slov nadepsaných
oltá, po
pravé
ádném
Kristovo z panny narozené, jenž na kíži jest visalo a sedí na pravici boha otce, a krev jeho pravá, z jeho boku vylitá, když visieše na kíži pro vykúpenie slov posvcujících
telo
lidského pokolenie.
e
A toho k vení hýbí nás tyto vci dole psané. Najprvé ona tenie svatého Mat. 26: Ježíš vzal jest chléb a dobroeil i lámal a dal uedlníkóm svjhn a ekl: vezmte a jezte, tof jest tlo mé oc. Též svdí svtí Mar. 14, Luk. 22 a Pavel I Ko. 11 kapitolách. Druhé toho k vení hýbí nás ei doktoróv dole psaných neb píše S. Jeroným in epištola ad Elvidiam my slyšme, že chléb, kterýž Kristus lámal a dal uedlníkóm k jedeni, jest tlo spasitele, jenž k nim die: vezmte a jezte, to jest sv. Jeronýma. K témuž píše S. Bernard in sermone de tlo mé; to Kristus vrátiv se k stolu, ustavil jest svátost tla corpore Christi a krve své, oblášt chléb, oblášt dávaje i víno, o chlebu takto ka: vezmte i jezte, to jest tlo mé; o vínu: píte z toho všickni, to jest jeho. Ale kalich nového svdectvie, kterýž za mnohé vylit bude. To pohiechu nkteí s strany nám otporné |snažn otpierají, by mocí slov Kristových chléb byl aneb býti mohl nynie, ped tiem anebo potom, a tak o víno v pirovnání k krvi Kristov, aniž chtie povdieti, co mocí slov posvcujících po posvcení jest tlo Kristovo, [kteréž ped tiem uebieše otpierají, by Kristus ukázal chléb, když jest ekl: to tlo Kristovo*)]. jest tlo mé, kteréž za vás zrazeno bude; emuž odporn s pomocí božie do své smrti mluviti budem. :
:
e
:
e
é
že Kristus, pravý bóh a pravý lovk, cht z úrod chleba toiž a vína, celu svátost oltání zpósobiti, vtí moc a dostatenost dal jest té svátosti k užitku a spasení lidskému, než móžem úpln pomysliti aneb rozdieln a v celosti jazyky našimi vymluviti.
Druhé víme,
zem,
z
A toho k vení toto nás hýbe, že S. P[avel], rozum toho vzem od boha, a tie evangelisty pipomínají, kterak Kristus chléb a víno nazval jest tlem svým a krví; z ehož dává se rozumti, poavadž Kristus s polepšením jest pišel, musí to býti, aby ta svátost byla dostatenjšie a vci skrze ni znamenanie[212'^] bližšie, než sú byly svátosti zákona starého; jinak by nebylo píiny, pro by ony svátosti pestaly, když by tato svátost nová onch nepevyšujíc byla uvedena. Neb známo jest, že tato svátost drahá netoliko jest znamenie milosti nevidomé, ale jest také píina, skrze kterúžto jako skrze nádobie milost se dává tomu, ktož ji hodn pijímá. Neb Kristovi, jenž pišel jest naplniti a dokonati zákon, píslušie z divu vtieho, z vtie milosti a dobrotivosti dostatenjie v novém zákon pósobiti, jelikožto k svát sti koneuie, v uiežto jest památka dokonalá jeho divóv.[212''] Jejiežto svátosti moc a dostatenost S, Pavel znaje, pokládá I. Ko. 11, kterak moc a dostatenost té svátosti hrozn ty urážie, kteí jí všeten pohrzejí a ji smjí nevhodn pijímati, tak že v nemoc, ve mdlobu anebo v smrt upadají jakož s strany druhé, tu svátost hodn pijímajíce, proti pokušením ábelským v cnostech se tvrdie, tlu Kristovu ;
a) in
margine.
o pítomnosti Kristov
v svátosti oltáuí.
'
97
a života vného dochádoktoróv svatých dole psaných poznáno býtií Neb píše S. Ambrož (libro 5 de mysteriis et ponitur de con. distiuct- 2* quotiens) poavadž, kolikrát koli krev Kristova se vylévá, na otpuštnie hiechóv se vylévá, mám ji hodné vždy pijímati, jenž vždy heším, mám jeho. K témuž mluví S. Jan Zlatoústý vždy pijímati lékastvie, To to jest ta vc, bez niež ani spasenie, ani (iu suo dialogo, li. 3 cap. 1) slibové boží bývají naplnni. Neb jakož nižádný nebude moci vníti do královstvie nebeského, le se narodí z duchu a z vody, též ktož nebude jiesti tla Kristova a píti krve jeho, nebude mieti života vného, kteréž ne skrze jiného se pósobie, než skrze ruce knze svatého. To toho svatého. Né Innocencius (in summa de sacramento, cap. 9) takto píše, že svátost tla a krve božie rozranoženie dává milosti; protož pravili sú nkteí, že i dietkám malitkým má dávána býti svátost. A málo doleji: neb kdyby svátost jim odjata byla, milosti by jim nco ubylo, a tak by v nebi menší otplatu mli. To jeho. Protož Dionysius svatý (de ecclesiastica hierarchia, cap. 4) píše, že všecky jiné svátosti od svátosti tla a krve božie beru své dokonánie, neb nižádná z jiných svátostí práv se nejedná, jeho. pi níž svaté obecenstvie se nepijímá. To
a krvi jeho se vtélují, zejí;
jakož móž
z
hiechdm otpuštnie beru
ei
:
e
:
e
e
e
V
kterémžto kusu od nkterých strany nám otporné se dlíme, kteíž otpierají, by té velebné svátosti, když již jest svátost, matera byla chléb a víno, ale pravie, by matera té svátosti, když již jest svátost, byla ta vc, kteréž nesmjí, neumjí aneb nechtie rozdieln a samotn jmenovati lidu kesanskému, aby jich svod jedovatý od kesanóv zjevn nebyl poznán. Kteraká pak oni moc a dostatenost mieti pokládají tu celu svátost, toho nevieme to do nich jistotn védúce, že snažnost veliká piiují, aby dietkám malým, po krstu zpósobným ku pijetí, svátost tla a krve božie nebyla dávána, proti emuž ped asy bhy a obyeji rozlinými ;
s
usilovali.
Thtie víme, že tlo Kristovo z panny Marie narozené, jenž na kíži jest visalo a sedí na pravici boha otce, spojené osobn s božstvím, jest u velebné svátosti posvátné, duchovné, mocn a pravé pro kteréžto obyeje tla jeho tu [213*] tak bytie také jest moci a dostatenosti ta svátost drahá, že toho dostatení nejsú vymluviti jazykové. \
A toho k vení hýbe nás najprv ono slovo Kristovo M' 28 aj já vámi jsem po všeckerny dny až do skonánie svta. Kteréžto slovo Kristovo vedle výkladu S. Bdy k božství a k milosti má vzato býti; a vedle S. Jana Zlatoústého vzato má býti k obrané ctnosti a k spomáhání práce a k pítomnosti posvátné tla jeho; a vedle obecného vykladae bible Lyry rozumieno má býti jeho bytí s lidmi skrze milost a také posvátn v svátosti oltáruio až do skouáuic svta. Druhé toho k vení hýbe nás ono slovo Kristovo Jo. 6 slova, kteráž já mluvil sem vám, duch a život jsú a ono slovo S. Pavla I Ko. 1 my kážeme Krista boží moc a boží múdrost. Neb mocí tla Kristova, kteréž jest v svátosti, kesané proti ábelskému trápení se síle. Protož toho asu Kristus tu svátost uedlníkóm jest vydal, když sú skrze pokušenie jako pšenice mli tiebeni pipravil si ped obliejem býti, aby silnjší byli. A protož die S. David :
s
:
;
:
:
Tída
til.-hi^ lEOO.
7
98 XXV. Knéžl Táborští
mým
snmu víru
podávají
svou o svátosti oltání, v led. 1444.
m
zamucují. A o té pedepsané moci a dotm, kteíž písma svatá i doktorské pi artikulu druhém pedepsaném jsú pivedena. Z toho móž každý rozumti, že falešné, jedovat do Moravy^ prav, bychom a zlostn mistr Rokyeana o nás psal jest v svátosti velebné toliko kus chleba a krápi vína pokládali. stol proti
ei
statenosti jsó
V
dlíme, kteíž za vieru že tlo Kristovo z panny narozené, jenž na kíži visalo a sedí na pravici boha otce, jest v svátosti vedle jeho pirozeného bytu masit, itedln a hmotn, a protož dlúhé, široké a hluboké a tak zp(3sobené, jakož nynie na pravici boha otce sedí a také v tom, že pravie, kiv, když od nás slyšie, že pravíme tlo Kristovo duchovn býti v svátosti, že bychom všecko chtli vyAle daj bóh, aby protivníci naši obojetní dychati, aby tu nic nebylo. v tom poznáni byli, že eí a k lidskému zdání svátost velebnú veliiece, hledie, kterak by požívánie té svátosti pod obma zpósobama vedle skutenieho od apoštolóv vedenie lstiv potlaiti mohli. kterémžto kasu od našich protivníkóv
zjevnú a [z nuznosti*)] k spasení
se
píslušející pokládají,
a
;
tvrté víme a držíme, že pijímánie neboli požívánie té svátosti ke všem poktným zpósobuým ku pijetí té velebné svátosti vedle Kristova zákona a tuho v skutku v prvotnie cierkvi zachovávánie s pikázáuie Kristova má držáno býti, odvrhúc a otdléc v té stran ei, psanie, obyeje i jiné vci podobné, od kostela ímského vymyšlené.
tm
A
toho k
vzal jest
Ježíš
svým a ekl
vení
hýbe nás ono
chléb a
vezmte
dobroeil
to
tenie M' 26
jest
i
lámal
tlo mé
:
když
a dal
byli
[213'']
po veei, uedlníkem
a vzem kalich,
dieky jest krev má nového svdectvie, kteráž za mnohé vylita bude na otpuštnie hiechtív. A též klade kdež se tato slova pidávají: to ite na mé spoluS. M'' 14, Lu. 22, paraatovánie. Kterážto slova Kristus když die .,to ite", mluví pikazuje; neb v tchto sloviech „vezmte a jezte a píte" Kristus ustavil jest lidu
uinil
i
:
dal jim
ka
:
kesanskému
všemu
a jezte, píte
z
toho
jest
všickni,
;
to
jest
anebo pijímánie posvátníc svátosti, ktena mé spolupamatovánie" pikazuje a tak požívánie neboli pijímánie posvátnie svát( sti celé je^t všemu kesanstvu nstaveno a pikázáno. A že Kristus ka „to ite" rozumie skrze to netoliko posvcenie svátosti, ale také i pijímánie, tak že požívánie té svátosti pod obojí zpósobú ustaveno jest netoliko knžím. ale i všie obci kesanské. A že tak pijímati pod obma zpósobonia je^t pikázánie Kriréžto tiem slovem
stovo všem
„to
požívánie
ite
;
pokrstným zpósobuým ku
pijetí
celé
svátosti,
jest
o
tom
písem svatých i svdectví doktorských, kteráž sú misti netoliko v tomio království od toho asu, jakž jest to pijímánie pod obma zpósoboma poato dáváno býti, ale také i ped snmem Basilejským vedeno, toho dovodiece; kterých pro ukrácenie tuto nepiivodíme, poavadž jinde hojn vypsána stojie. dosti
V líme,
kterémžto kusu'') od nkterých strany otporné znamenit kteíž netoliko požívánie té celé svátosti dietkám utjímají,
a) in
movy
roty k
margine, v textu: živností.
Táborským knžím.
—
b) in margine:
Píina
se
d-
ale
po-
nechuti Píbra-
.
o pijímáni
a
ctní tla Kristova
v svátobti oltáni.
99
hieChu nestydie se dorostlým již pod jednu podávati zpósobú. Kterýmžto pomocí boží dobrovoln nesvolíme anebo jinak do své smrti, ale k bož chvále, a také aby tudy úsfa kivdu mluvících byla zacpána, kteráž o nás pravie, bychom svátost asto jmenovánu potupovali. Také bychom pxo ten kus smrt téžkii podniknuti mli, podávati budem té celé svátosti na krstu dietkám malitkým též i dorostlým, kteíž hodn chtieti budu pijímati A máli vedle Kristova nauenie skutkem veno býti, z tohoC známo bude s
kesanem, že my
drahé nepotupujem, jakož naši nepietelé daru nám pójeného od boha mienlme velebiti tvrditi, a ji spravedlivá nazývati, neobratiece se na nižádná lidská a nepravá vymyšlenie pánu Ježíšovi otporná.
kiv
o nás
té
mluvie,
Páté víme,
svátosti
ale
vedle
bóh pravý a lovk JderáS na boha slušie, má ctn býti od lidí vrných, rozumu požívajících, jenž vie osobu nadepsánu tu práv býti. A toho u vení hýbl nás tato písma: najprvé ona Jeremiáše proroka Je. 23: zdali já nenapluji nebe i zem? [214*] die pán. Druhá ona Davida svatého Psalm. 138: kam pojdu od ducha tvého a kam uteku od tvái tvé ? vstúpímli do nebe, a ty tu jsi, pakli vstúpím do pekla, a ty jsi tu oc. A tetie ona Sap. 1 ledví lovka zloeeného svdek jest bóh a srdce jeho jest zpytatel pravý a jazyku jeho slyšitel, neb duch pán naplnil jest okršlek zem, a to, což drží všecky vci, umnie má hlasu. Skrze kterážto písma vedle výkladu obecného vykladae bible Lyry okazuje se, že pítomnost božie všudy jest a že žádosti, myšlenie, mluvenie lovka hiešného boha tajný nejsú neb duch jeho všudy jest skrze bytnost a pítomnost, všecky vci v bytu zachovávaje, jakož otec i syn, neb nerozdielni jsú skutkové trojice svaté, poavadž v bohu, jako psáno stojí Act. 17, živi Jsme, hýbáme se a jsme. Z kterýchžto známo jest, že bóh jeden v bytu a troj v osobách jest všudy; a poavadž nikdiež bozstvie nenie bez osob, známo jest, že všecky ti osoby podobn se k tomu mají. A protož Kristus Ježíš, bóh pravý a lovk nejdokonalejší, jest všudy. Ale žeby nkdo mohl pochybovati, jestli celý Kristus všudy, k tomu má otpovieno býti, že celý Kristus jest všudy, ale ne všecko, což jest Kristus, jest všudy. Neb všecko pidává se k pirození, ale celý k osob; jakož tomu chce mistr hlubokých smyslóv libro 3 distinctione 22, k tomu pivod S. Augustina a Damascena. A protož, poavadž osoba božská a tak Kristus Ježíš, bóh pravý a lovk, jest všudy, spravedlivé a svaté jest, hodné a spasitedlné, aby kesané onu boží vážiece Mal. 1 od východ slunce až do západ veliké jest jméno mé v lidech a onu Šalomúna Eccl. 43: chválécé hospodina povyšujte jeho což najviec móžete, neb vtí jest všie chvály; a onu S. Pavla Phil. 2 proto bóh povýšil jest jeho a dal jemu jméno, jenž jest nad každé jméno, aby ve jméno Ježíšovo všeliké koleno klekalo, nebeské, zemské i pekelné, a všeliký jazyk vyznával, že pán Ježíš Krislus v sláv jest boha otce jeho, kterýž vedle Pavla Heb. 13 vera S. dnes, on i na vky, všudy mli u veliké poctivosti a bázni, u veliké žái dosti a milování na zemi, ctí, kteráž na boha slušie, jeho práv ctiece. A poavadž ta est všudy na nho slušiej v svátosti velebné pro najpilnjší památku od nho ustavené zvlášt od keeanóv má tak ctn býti, že osoba božská a tak Kristus Ježíš,
najdokonalejší, v té svátosti
cti,
e
e
e
:
;
eí
e
e
e
e :
;
:
ei
7*
:
100
XXVI. žaloby kuží Táborských na
poavadž svrchovaná dobrota
a
mistry Pražské, r led. 1444.
jeho, která té jeho cti jest
píiua,
tu
jemn
Kristus Ježíš vedle svého tla
pirozeného, jelikožto ot bozstvie a ot druhé osoby v božství rozdieluého, uemá od kesauóv v též svátosti ctí bohu píslušející ctn býti, ale est vedle toho nižšie jeniti píleží, jakož psáno stoji [214^] De con. di. 2 accesserunt, kdež výklad super verbo nemo takto má: modlíme se zajisté lovenství Kristovu kterakús poctivostí vétí než všem stvoením, ne tiem, kteréž na samého boha slušie. ToC toho výkladu. A k tém^iž mistr hlubokých smyslóv Nkterým se vidí, že tlu Kristovu li. 3 di. 9 takto píe o nkterých neboli duši má se býti modleno, ale tiem, které lovenství píleží nad neb kdyby duši neb tlu Kristovu vzdáno bylo modlenie jiná stvoeuie samému stvoiteli píslušejície, poavadž duše Kristova neboli tlo stvoeuie tuliko jest, stvoení by vzdáno bylo, což na stvoitele slušie a Qinilli by to kto, za modloslužebnost by jemu poteno bylo. Tot mistra hlubokých smyslóv. V kterémžto kusu dlíme se od našich protivníkóv, kteíž chtie uas nad to k tomu pivéfti, abychom tu z viery ctili tlo Kristovo vedle jeho pirozeného bytu, tak jakož eeno jest, pozorováuie cti, kteráž na boha slušie, nechtiece nic slyšeti o rozdielu tla Kristova od božské osoby, ani chtiece vážiti, že ti nedobrú mají vieru, kteíž nekladu, by rozdielné bylo pirozeuie lovcké od božského pirozeuie v Kristu, akolivk pokládají, s božstvím jest spojeno. Neb stoji psáno že tlo Kristovo pirozené v De con. di. 2 si credi.s víšli, že od Krista tlo pijato jest, a obto-. váti budeš promnné tlo na oltái, ale však nedlíš pirozeuie slova, die archidiakon vyklada, toiž bozstvie od tla Kristova, praví se tob obtoješli práv a práv nedlíš, zhešil si. To jeho. A jaút slova S. Ambrože in sermone de Ábel & Kain. A na ten nadepsaný dekret výklad takto praví: ktož tehdy na oltái otci syna obtuje, práv obtuje; ale jestliže v též osob dvú pirození nei'ozumie, nepravé dlí. To písluší;
e
:
;
e ;
nm
:
e
e
výkladu.
Nad nemieníme
nadepsané vci v tomto kusu lidu kesanského obtžovati otázkami nesnadnými a nepotebnými viee zjevn položené
tyto s
v
písm.
a
Tyto vci od nás knží Táborských pokorn povdieuy jsú s vážným užiteným osvdením, kteráž se obyejn djí v školách písma svatého
obecných uení.
XXVI.
žaloby knží Táborských na mistry Pražské, podané,
snmu zemskému
o sv. 3 králich 1444. 1444, Jan. [v Praze].
[204*].
Sic actum est in Montibus
Tahorienses proposicioneni *) Vratislav,
bibl.
vnam
univers.
IV
sue (^
CW/í/í?'*'
tidei
231,
íol.
inter cetera
iu materia
2u4*— -Ju-á".
:
sncerdotes
venerabilis
sacra-
:
o
bludech Jana z Rokycan v uení o svátosti oltání.
menti magistris
et
sacerdotibus
adherentibuš
eis
tulerunt, que sequitur in hac forma:
credendum
ibidem
presentibus
qaod
est,
JOl
m
ob-
diuinissimo
eukaristie sacraoieuto est totus Christus, verus deus et verus homo, cuius corpus natum de beata virgine, passum in cruce et quo residet in dextera dei patris, vnitum personaliter verbo dei, est in sacraraento pre-
Quam proposicionem
fato sacramentaliter, spiritualiter, virtualiter et vare.
magisti
sacerdotes concesserunt adiungentes, quod non in sensu pikardico, hoc est heretico, illam concedunt, in quo sensu heretico nullua nisi vesanus concederet evangelium Ihesu Christi.^) prefati
et
Cum ergo prefati magisti et sacerdotes eis adherentes tractatus Nicolai de Pelhrzymow de erroribus uotauerunt, restat, vt eisdem eíiualia iam redatur [sic]. vno magisti Johannis Rokyczane compertum quod Ihesus crucifixus post mortem suam, quod erat diuinitatis, transtulit in náturám humanitatis; cum autem diuinitatis sit, que sit iinmensa, iufinita, eterna, inoreata et ubique, sequitur, quod istorum quodlibet Ihesus crucifixus transtulit in náturám humanitatis, et sic videtur Rokyczanam credere, quod post mortem Christi facta sit mutacio nature humaue in náturám diuinam, contra fidem scripture et magistrm sentenciarum locis quam pluribus libri sui.") lu primis ex tractatu
est,
quod
credit,
tractatu suo [sic] magisti Johannis Bokyczani quod credit illum cibum, de quo Christus loquitur Jo. operaui cibum, qui non perit, sed perraanet in vitam eternani, debere 6 intelligi de cibo sacratissime sue cen, qui cessabit indubie, cum ipse Christus Ihesus honos et malos veniet iudicaturus intellectus et ille contradicit glosse illius Christi verbi nisi manducaueritis carnem filii hoItem, ex
compertum
alio
est,
:
;
:
minis oc. Item, ex eodem suo tractatu compertum est, quod idem magister Jobannes Rokyczana credit Christum vocare panem sacramentalem panem, qui de celo descendit et qui dat vitam mando, qui indubie est filius dei
viuus et eternus. Item, ex alio
magisti Johannis Rokyczane
tractatu^) compertum credendum est et constanter tenendum, quod ille panis, quem Christus tempore sue vltime cen epit manibus et benein Montihns vidixit, vere erat corpus suum. Nuper autem requisitus cibus iteratis, quid Christus demonstrauit, dicens hoc est corjjus nieum, non obstante, quod illa est proposicio ewangelica, renuit ad ipsam efficaciter respondere, quamuis Prage temjjore imperatoris istam proposicionem sue supradicte proposicioni repugnantem publice concesseit crediraus panem et vinura post consecracionem in sacramento altaris materialia non remanere, secundum quod in scripturis sacris manifestatur et est,
quod
credit,
quód
tide
:
i,
pomr
')
Srv. Hofler II, 704
a zde
str.
52.
-
'')
Hofler
II,
810.
—
')
Stanoviti
tchto traktát není dosud možno. Ze známých jeho spis nejsou citáty ty, ponéta pocházejí spisy jeho z doby po r. 1444. Jak vidti z C, jsou to citáty z eských spis, z tch známe však dosud jen Postillu a nejnovjší P. M. Haskovcem objevený Výklad na evangelium sv. Jana (v kláštee Bechyskémj, oboje z doby krále Ladislava.
XXVI. Žaloby knží Táborských na mistry Pražské,
102
doctrina ecclesie
san
íq
[204'']
intellectis.
v led.
Si psalteriura
U44.
concordat
cum
cythera, iudex eqaissimus iudicabit.^) Item, de magistro
Johanne Rokyczana compertura
est, quod credit, sacramento est corpus natum de beata virgine et hoc sua existencia naturali et secundura suam existenciara naturalem loquendo boemice, sed loquendo latine concedit corpus Christi ease in prescito sacramento sua naturali existencia, sed non secundum suam existenciam naturalem, in quo discrepat a fide Przybram credentis corpus Christi pretactum esse in sacramento altaris venerabili sua existencia naturali et secundum eius existenciam naturalem, et hoc loquendo tam boemice quam latine.^) Item, compertum est, quod credit magister Johannes Rokyczana cum aliis magistris et sacerdotibus predictis humanitatem Christi ac eius corpus, quod est altera pars compositi, esse in quolibet puncto mundi cum omnibus membris suis, quod asserere auditui est borrendum.^) Item, compertum est, quod magister Johannes Rokyczana^ volena sibi intellectum affirmare et non pocius de ocultis dubitare, asserit sacerdotes illos non conficere, qui non tenent corpus Cliristi esse in altaris venerabili sacramento secundum eius existenciam naturalem. Ex quo sequitur nullum sacerdotem confecisse pro illo tempore, quo tenuit senteuciam doctorum et omnium eorum sequacium, Scoti scilicet et Peti de Tarento in bac parte, quorum vterque plane asserit super 2 Sentenciarum sentenciam, ex qua sequitur veraciter corpus Cliristi in ipso venerabili sacramento taliter non esse.'*) Item, compertum est, quod magister Johannes Rokyczana negat Christum esse creaturam contra íidem scripture et testimonia sanctorum doctorum se veraciter fundancium, dicens Fotium ex boc esse hereticum, quod Christum dixerat esse creaturam/) Magister Johannes Przybram, qui, ut nuper dixit in Montihus Cutnis, suain fidem a iuventute in materia venerábilis sacramenti nmnquam mutauit, credit, et ex verbis propriis manens constans in íide, adhuc credit [errorem esse rudém et heresim scripture manifeste contradium [sic], qui diceret*)] Christum non demonstrasse panem, sed corpus suum, quando dixit: hoc est corpus meum, prout testatur tractatus suus, qui quaincipit surge domine et dissipentur inimici tui. Sed proch dolor dam sua instabilitate immo asserit, quod dicens et tenens Christum panem in prefata proposicione demonstrasse, est maior hereticus illo, qui articulos ducentos tenet et defendit contrarios fidei cristiane.^) Item, compertum est, quod Przybravi. credit, vt testatur id suus tractatidus, quod non fuit id sangwis naturalis, qui fuit sub carne et visibilis, quem cute Christi, cum illo sangwine, in quo fuit calix apostoli [205*] viderunt. Quod repugnat sue íidei, quam inscribi fecit ad
quod
in
diuinisximo
eukaristie
:
libru m
!
ciuitatis
Item, ex credit
antique in Praga.')
eodem tractatu suo compertum
totum corpus Christi natum
')
—
—
—
est,
organisatum
margíne. ') Hofler Hotier II, 809. II, 763. «) Hofler H, 815. Hofler II, 807. ') ibid. a) in
5)
et
—
»j
quod magister Przybram secundum ordinem et
Hofler
II,
806.
—
*)
ibid.
-
Bludy Jana Píbrama v úžení o svátosti oltání.
103
disposicionem nature esse in qualibet minima particula hostie consecrate, vt in qualibet illarum particularum et hoc secundum esse naturale, ita anabe raanus corporis Christi coexistant oculo, pedesque arabo cum crinibus, visceribus et toto corporis residuo coexistunt occipiti, quod est irapossibile et risu dignum,^).
verum
substanciale, de beata virgine natum,
et
quam
perfeccius in nátura sua,
quod magister Przybram
eodem tractatu,
Item, corapertum est ex credit corpus Christi
est aniraa
esse
quod
racionalis ipsius Christi,
horrendum est asserere. Ymmo credit ipsura corpus in essenciali perfeccione ipsam substanciam diuinam, infinitam, immensam et eternam in perfeccione
nemo asserit san meiiti^. ex eodem tractatu suo compertum
excedere, quod Item,
quod Christi corpus
in sua propria
celo et in terra,
fuit in
est,
quod Przyhram
nátura dimensionaliter simul
quando Christus, ut ipse
ddit
asserit,
credit,
semel
et
videre
se
Paulo apostolo hic in terris, aliquociens ibi existens corporaliter. Quod non consonat Thome de Alquino [sic], iam patris sui scilicet ante hec tempora ab ipso notabiliter reprobati et condempnati [sic]. Item, quamuis catholice a Christianis creditur Ihesum dei fliium na-
turalem semel in vtero beate virginis incarnatum, ipse tam Przyhram, ut ex eodem suo tractatu compertum est, credit, quod quotidie dei tilius, quando saltem ipse missat, inter suas manus incarnatur ^) et sic cras inquod est contrarium íidei carnabitur et postcras et sic in intinitum, orthodoxe. Item, ex eodem tractatu compertum [est], quod Przybram. credit tantam esse sacerdotura dignitatem, quod eorum lingwa de celo deponit dei et credit, quod íilium, vbi tamen manet coutinuo ad dexterum dei patris eorum oculi vident omnia videntem nondum adepta beatitudine, ac credit, ;
quod manus ipsorum intingunt Christi sangwine, qui perpetu'> venis eius clauditur, quibus clausis non est verisimile, quod manus Przybram naturali Christi sangwine intingantur.')
compertum
Item,
est tribus personis in
est
Przybram credere
diuinis,
raunicabilem, et sic credit
illud,
communicabilem
[sic],
forraaliter
Item,
[205*']
ex
quod
est
per
quod est formaliter quod claudit contradiccionem.*)
tractatu
suo
Przybram credit animam hominis, quam magnam in corpore paruo sicut magno diuisibile,
que communis consequens iucomcommunicabile, esse
diuinitatem,
esse personálem et
supradicto
compertum
est,
asserit esse indiuisibilem, et
sic
indiuisibile
quod
esse
ita
potest [esse]
pura contradiccio.
Item, alio suo tractatu compertum est, quod Przybram credit hec verba apostoli probet autem se ipsum homo et sic de pane illo edat, esse intelligenda de pane, qui de celo descendit. Sed proch dolor glossa verbi :
!
anexi, huius scilicet: et de calice bibat, dolose pretermittit,
glossaret de calice, qui de celo descendit,
non perciperet >^ *)
ibi4.
eius vesaniam
quis,
nisi
si
illud
manifestam?
Hofler IT, «06 v žf^lobách na knéží Pražské vbec. -*) Uóíler 11, su.
—
nam
scripturarum ignarus
*)
Hófler
II,
816.
XXVI. Žaloby knéží Táborských na mistry Pražské,
104
Item ex alio suo tractatu acripto
quod
credit,
diuinitas
compertura
v led. 1444.
est,
Christi fuit in mortali corpore
quod Przybram
hic in via condicio-
nibus mortalibus totaliter participata, ita ut dicentur pati, sitire et esurire. est Si módo Christi humanitas et eius caro deiformis, ut ipse asserit, confortata et ia vitam
diuinitati et virtute
mira, res
diuinam
diuina transmutata, sed est,
cum
quid creatum, poterit
vt,
perfecta
in
spiritualitate,
diuina est eterna
potencia
inereata vitam illam eternam transmutari.^)
vita
et
Item de magistro Wenceslao Drachow compertum est, quod credit, quod corpus Christi est in sacramento, sicut sacerdos in suppelicio. Et de magistro Procopio de Plzna compertum est, quod credit, quod corpus Christi est in sacramento, sicut homo in ioppa. Magister autem Przybram credit, quod corpus Christi est in sacramento, sicut puer in cunabulo. Ibi quilibet potest intelligere iuxta hec magistrorum exempla, quod ex quo maiorem locum occupat ibi corpus humanum, quantum super pelicium in ioppa, sequitur ex illo grosso magistrorum intellectu corpus Christi in sacramento locum maiorem occupare, quam sacramentum et sic esse ibidem dimensionaliter, et totum homiuem coexistere tunice et ioppe, sicut totum corpus
Christi
sacramentaliter,
spiritualiter
et
vare
vnio corporis
fiat
humani
cum
tunica,
qualis
est
coexistit
cuilibet
quod
talia
corporis Christi
cum
pretacte hostie consecrate, quod magistris graue erit
probare,
venerabili sacramento.
i?.*)
Culpe Magisti Johannis Rokyczane.
Primo, quod in notabile preiudicium módi obseruati tempore magister Joha fines Eokyczana associato et colUgato brachio secuhtri citauit et citari fecit personas varias huius regni, in causa ecclesiastica stie iurisdiccioni non subiedas, et, quid dolendum est, non módo fraterno et caritatiuo istud attemptatum est, sed módo minorum bellorum siue gwerarum suscitatiuo, utque plane per literám dominorum secularium, que semper ad ciuitatenses cum sua pagina citatoria est transmissa, et vt rei exitus, deo non adhibente manum, istud infra tunc modicum comprobabit, contra quod factum a se ap)stoIi leguntur quatuor nobiles synodos in ecclesia primitiua Jerusalemis celebrasse pro emergenciis ecclesiasticis corrigendis et ordinandis, vnam de institucione Mathie in locum Jude, de qua Act. 1''; secundam de^ eleccione vij diacon rum, de qua Actuum 6, terciara, in qua statutm est conuersis ad fidem degentibus non esse inponendum onus legalium, de qua Act. 17; et quartara, in qua purificatus Paulus cum quatuor viris intrauit cum eis et obtulit oblacionem suam, de qua Act. 21 in quo datur exemplum eorum successoribus tales presertim [causas] ecclesiasticas per spirituales sine secularibus discernendi et determinandi, quorum posteri attendentes exemplum in causis ecclesiasticis brachium seculare non nisi in defectum spintualis propositi adire docuerunt oc. [222*]
ecclesie primitiue iure canonico multipliciter contirmati,
;
*) Vratisl. ')
Hofler
bibl. II,
univers.
HI.Ó.
IV Q
231,
fol.
222* sq.
:
o
moci svtské ve vécech
víry.
Autorita Husova v sporu obou atran.
105
C*)
V^
magistrm Eokycžanam, quod in quodam tractatu ukižovaný po své smrti to, co hieSe hozstvie, penesl v pírozenie lovenstvie.\) Item, drží M. Rokycana, že Kristus [36"] Item, accusant 3° sic [35*] Accusant
scriberet; Jeziš jest
:
ehléb posvátný nazývá chlebem, kterýž jest
bez pochybení
život svtu, kterýžto chléb [SB**]
Item accusatur per eosdem
as
veee
nebe
s
sstúpil
jest syn
Rokyczana:
a
který
živý a
boží,
Veno má práv
dává
vný. ^) býti,
že
tlo božie oc. Sed circa Montes noluit respondere. Responsio: Semper caui ^) michi de huiusmodi materia tractare in plebibus, eciam in aduentu Cesaris, tum quia non ediíicant huiusmodi materie plebes in íide, tum quia magister Jacobus doluit, quod de remanencia oportebat illum ad wlgus loqui. Respondi tamen coram Césare cauens mihi, ne et íidem ten chléb, kterýž v
své
držal pán
Ježíš,
—
byl
jest
offendam Christi, 2" ne darer [37'] in suspicionem in íide, quodsi male respondendo probar et ego subiciar [sic]. Eciam nolui respondere, quia video alios materiam istara arripuisse. Eciam, quia petitus, ne intromittam me de illa materia. Eciam, quia ibi šunt opiniones.*) Itaque que pacia šunt, secteremur, et que editicacionis šunt, iuuicem custodiamus.
—
Magister
Hus Johannes
super 3° sentenciarum
10)
(d.
sic querit:
vtrum Christus secundum quod homo sit persona. -— Idem ibidem d. xj.*) Dubitatur de illa: íilius dei est creatura. Notandum, quod ille proposiciones Christus est factus, Christus est creatura, filius dei est creatura, negantur a magistro et doctoribus modernis primo propter hereticos, qui dixerunt Christum esse purarr creaturam, [ST**] secundo propter simplices, ne id crederent, vel 3", quia secundum diuinitatem esset factus et creatus, sicut nunc pagani et Judei dicunt Christum esse puram creaturam. Potest tamen concedi ista in sensu certo Christus est creatura, si hoc nomen „Christus" supponit pro hominé assumpto, tunc illa proposicio est vera, siue illud non creatura predicetur ibi pro formali suo sensito [sic] et denominatiua predicacione. Et infra :
:
Alius sensus est: Christus est creatura,
i. filii dei existens in e. persona duabus naturis secundum hoc, quod est persona illa, est creatura et subicitat [sic] in se racionem formalem creature, et ille sensus est hereticus. Et ibidem: vnde cum dicitur: Christus est creatura et Christus non est creatura, vtrimque verum dicitur, sed in prima parte conceditur, (luia homo et in 2* quia deus siue verbum. Similiter Christus muriebatur, Christus non moriebatur ; paciebatur et non paciebatur non est contra:
secundum eandem náturám, tunc infallibiliter est contradiccio. Et de eadem dicit Magister Hus, quod sine addicione non decet concedi Christum esse factum, diccio,
nisi in
signo apparet,
creatum wel creaturam et
si
sed
si
conciperetur
quoque*) causa brevitatis enunciatur, nunquam
')
z
— —
Rkp. univer. bibl. Pražské III G 8, fol. 35« — 39» a) chyba v rkpe. Odpovídá citátem z Lyry a Matje Paížského. Odpovídá citáty *) Odpovídá sám Rokycana. Husa (Výklad Lib. sent.), Augustina, Lyry a j. *) Citáty z písma sv. *)
—
.
"-)
—
XXVI. žaloby knzi Táborských na
106
mistry Pražské, v led- 1444.
tamea poteat simpliciter intelligi. Secundo quod cum addito potest concedi Christum esae factum, creatura uel creaturam, quia secundum carnem.
De adoracione Nicolaus in scripto suo, quod
magistrm^)
Christi corporis.
intitulaui
vno
allegando
[aic], scribit,
non illa adoracione, que latria est, caraem Cíiriati uel animam ease adorandum, sed illa, que sunra alias creaturas. Si enim anime uel humanitati Christi congruit 3'^
in
d.
vbi dicit:
9*,
videtur quibusdam
carni Christi exhiberetur latria, que intelligitur seruitus siue creatori debitus, cum anima Christi uel caro creatura tantum
cultus, sit,
soli
creature
exhiberetur, quod soli creatori debetur, quod facienti in ydolatriam cumputatur. Hec ille. Hic allegauit Nicolaus, quod dicit magister: videtur
Sed statim ponit aliorum sentenciam, qui vnam adoracionem Hec obmisit, vbi sic aliis autem placet Christi humanitatem vna adoracione cum verbo ease adorandam, non propter se,
quibusdam
ac.
vtique exhibendam dicunt.
:
sed propter illum, cuius est scabellum, cai est vnita, nec propter se, aed propter illum est adoranda, nec qui hoc facit, ydolatrie reus [38*] iudicari potest, quia non soli creature nec propter ipsam, sed creatori cum huma[38**] Hec Magister Hus super 3° d. 9*. nitate sua seruit.^)
—
Error Nestorii fuit, vt habetur in gestis concilii Ephesini, qui dixit Mariam solum hominem genuisse et non deum, atque diuisit Chrir.tum iu duaa naturaa,
se.
dei et hominis.^)
Contra Nicolau/n^ qui diuidit humanitatem a diuinitate: Magister in 3° d. 2* dicit verisimile et absque vila ambiguitate dicitur, quod ex quo hominem deus assumpsit, simulque sibi vniuit animam concepta et postmodum assumpta, aed in et carnem, nec caro fuit prius :
coQcepcione assumpta
Nicolaus Magister
facit
Hus
aliter est in celo
—
et in assumpcione concepta.^) vim de dimensione corporis Christi. super 4" sentenciarum d. 10*, quod corpus Christi
aliter
et
sacramento,
in
enim
nam
in celo est extensiue,
hoc
dicitur
locatum, quia in circuitu describit íiguram locati. qualitas [39*] circa quantitatem, nuaquam potest
aliquid
mensiue
et
circumscriptiue
;
locus
ex
Cum
di-
circumscribere
ergo
tígura
sit
circumscribere
commeusuretur quantitati locati. Cum ergo corpus Christi in sacramento non habeat ordiuem ad species, sub quibus L-ontinetur, mediante propria quantitate, ideo nunquam locus specierum, sub quibus est corpus Christi, potest circumsciibere corpus Christi, cuiua Patet ergo, quod corpus Christi non (ju-intitas loco non commensuratur. quod corpus est circumscriptiue in sacramento, quia alias oporteret dici, locatum, nisi quantitas eius
Christi esset sic
paruum
et sic
circulare,
sicut est hostia consecrata.^j
—
Item Magister Hus super 3" d. 22 dicit, quod Christus tempore mortia vbique erat secundum deum, et secundum hominem erat in inferuo et in
secundum auimam
sepulcro, in inferno
Hec
totiž
')
Cyrilla z
et
in
sepulcro
secundum
corpus.
ille.^)
Lyry.
—
—
Citáty z Jana Damascena a Citáty z Augustina a Citáty z Augustina, Bernarda a Lyry 1. 'á\)^
Husa.
a Augustina. "*)
*)
—
*)
Augustina.
ehoe —
Velkého. 40'').
—
^)
—
^)
Citáty Citáty
:
Snm
Autorita Husova.
;
zemský o sporech dogmatických.
107
XXVII.
snmu
Rozsudek
zemského
o
proti knžím y Praze.')
víe
strany Táborské. 1444, Jan.
31.
knžími Pražské s jedné a knžími Tákteí se vedle uvolení svéUo u Hory snésti nemohli, kterážto vejpovd na obecním snmu v Praze létha M.CCCC, xliiij pi božím ktní uinna jest takto [78'']
Vejpovd snmovní mezi borskými
strany
mistry a
druhé,
Z dopuštní božího
když se
stal
rozdíl
mezi knžími v naší zemi
o tle božím, svátosti oltání a o jiných rozdílech, tehdy páni, [79*] rytíi, zemane, msta i veškeren zem této eské, kterýž tehdy byl
snm
uložili jsou knžím léta M.CCCC. xliij, na Horách Kutnách tu sobotu po svatém Prokopu téhož létha, tak aby tu byli mis*r Jan z Rokycan, mistr Jan Píbram a jiní misti i s knžími jinými s jedné strany a knz Bedich z Strážnice, knz Mikuláš z Peldimova") Biskupec s jinými knžími jich se pidržejícími s sírany druhé, tu aby rozjímali a hádání mli o potebné vci u víe, jakož se jest to'')
v
Praze
pi hodu
svaté
trojice
a budeli který rozdíl mezi nimi sepsaný od obojí strany, na snm zem ten aby byl vznesen, a kteréž strany pochválí snm vedle zákona božího a svatých doktoruov, kteíž se v zákon božím práv zakládají a ježto víry kesanské obecné ani zákona božího neruší, tak jsú se svolili obapoln, že to má býti pijato [79*'] od strany obojí pod stalo,
první obecní
pokutou uloženou, jakož listové ukazují obapolní na to uinní. A když pohíchu nemohli se smluviti, se díve zapsali, na snm jsú vznesli obecní, kterýž nyní jest v Praze pi božím ktní létha M.CCCC. xliiij. Snm pak tak škodlivý rozdíl u víe znamenaje, lítost maje ku pánu Ježíšovi, víe jeho a povsti i dobrého toho[to]'^) království eského, vydal jest s*^) sebe u poet osoby vybrané, moudré i vzáctné, jim poroueje, aby jest s obou v úklidu a v lepším upokojení jsúce bez hmotu, uvážili to, stranám kivdy neistran rozdíl. Naped aby bohu našemu, víe jeho nili, než s pilností a radou lidí moudrých i obojí strany osoby nkteré pijmúce, s nimi se tázali v takové píhod, co by mlo uinno býti všecko aby jednali podlé zákona božího a doktoruov, jenž se práv v zákon božím zakládají, a všeckno''), což se jim bude zdáti, [80*j spíšíc^ na snm vešken aby vznesli. Jakož pak již tak se jest všecko stalo.
o
o
i
Protož páni, rytíi, zemane, msta i všecek snem nyní, jakož již svrchu jmenováno, sebraní^), hledíce k zákonu božímu a k doktor uom svatým, jenž se pravé v zákon božím zakládají, v té pi mezi již jmenovanými stranami vedle na svolení uinného chválí**), že bezpenjší,
n
fi
—
:
—
—
—
z. d) B c) B. chvále. IP, fol. 78« \) Vydáno z rkpu univ. blbl. Praž. 17 Bílejovskóho Kronika církevní, str. 86 104,
a)
) B
B
:
zpíšíc.
z
—
Pelhimova. g)
B
:
sebraný.
b)
—
U.
h)
B
:
—
A
:
— e) B všecko^ — — 94^ (=:f/'. Varianty :
108 XXYIL- Rozsudek snmn
ví^
o
proti
knéžím Táborským,
í?l.
led.
1444.
seznání víry o tle božím jest mistra Jaua Rokycana a Jana Prlbrama i jiných mistruov^) a knží, než knze Mikuláše Biskupce s jinými jeho se pidržujícími, nebo svatí znamenití a mnozí víru tuto položenu a námi chválenu seznávají. A ta víra, kterúž chválíme, jest tato:
lepší a jistší
Veno
má. býti, že v svátosti velebné tla a krve Kristovy jest pravý buoh a piravý lovk svým vlastním pirozením a podstatou svého pirozeného bytu, kterýž jest vzal z panny Maiie a jíž sedí na nebi [SO**] na pravici boha otce. Tu víru, dosti cht úmluv'') uiniti, chválíme z pána Ježíše a svatého Pavla, kdež jest ekl pán vezmte a jezte j to jest vtlo mé, ktei'éž za vás zrazeno bude. Tu dí výklad poádný neb obecný na to slovo: kteréž bude za vás zrazeno, á ka: totéž podstatn, kteréž za vás bude zrazeno. To písmo z božího zákona o jeho podstat. Potom z svatých doktoruov nauení, jenž se práv v zákon pán zaklá-
ei
:
dají,
chválíme.
zení
svého
Neb
tla
s
Hilarius svatý v knihách o trojici svaté
pirozením božským
pod
svátostí
praví tento svatý o pirození tla, kteréž dává v svátosti.
dí,
že
piro-
Tu již Též nápodobn
smysl
jest.
Paskasius starý doktor s svatým Hilariem sjednávaje') se dí, že pirození svého tla pod svátostí nám k jedení dává. Damascenus doktor dí také, že uinil jest buoh, aby chléb a víno bylo tlo jeho a krev, a spojil [81'] s tmi vcmi i božství. Augustin svatý píše, že svátost oltání má
«ob
pravdu a pirození tla a krve Kristova. Též svatý Bertla a krve Kristovy a že tu jest podstatn; tomu víme, jehož tvánost se nevidí. Item*^) svatý Anshelínus též držal a ka*"), že jest v svátostech podstata pravá božího tla. Též jiní svatí mluvili sú, držíce, že pirozením pravým podstatou svou v pravd podstatn jest tlo Kristovo v svátosti, jenž na tom Kristovu slovu se zakládají, že ekl: kteréž za vás zrazeno bude. Tak sú^) drželi v
a zavírá
nart píše, že
v svátosti jest podstata
a psali.
svdectví ve všech soudích a právích jest píjemné, když kdo Protož tu víru snmem pochválenu knz Miknhiš Bíslaipec tak tvrdí a píše v traktátu proti knézi Petrovi Kánišovi, ktei"éhož jsú Táboi upálili pro jeho bludy Kristus a takto v v. kap. dí též tlo pravé, ješto zde v na [81''] svt byl a jenž již sedí na pravici otce, dává vrným k jedení, tlo pod spuosobem chleba a krev ku piti pod spsobem vína. A tudíž") dí, že to nemá rozumíno býti toliko v znamení, ale v pravd. Item'') dí v iij kap. proti témuž KániSovi^ že Ale
sám
proti
sob svdí.
:
;
nm
dje
sycení tla Kristova pravého, z panny Marie narozeného, na se kíži obtovaného, již duchovního, oslaveného, práv a podlé jeho bytu. Též knz Mikuláš Biskupec proti Kánišovi v iij kap. vykládá to slovo
vezmte a jezte, to jest tlo mé, kteréž za vás zrazeno bude, že nemíní spasitel o cnostech''''), ani toliko v znamení aby jedli, ale o svém osobném tle. Item, opt v iij kap. proti Kánišovi píše knz Mikulš, hyzdé Kániííe s jinými, jenž rozumjí a drží, že by toliko ve znamení pán Kristus tlo své a krev svú dal, a píše tudíž tehdy Kristus Kristovo
:
ka,
:
— b) U: dosti chce a) B: mistrv. B: I. e) B: držel, ka. f) B jsou. ch) B: ctnostech. d)
—
—
:
výmluv.
—
g;
B:
—
c)
tudyž.
B: srovnávaje, - h> B: také.
Pítomnost tla Kristova
odmnu
v svátosti. Biskupec a Kániš. Engliš.
109
kesanm,
kteií-ižby opustili život svtský. A opt ti4 kdež di: chléb, kterýž lámeme, však úastenství tla Kristova jest. To nemá se rozumti tak, jakož oni rozumjí, by svatý Pavel to úastenství v znamení toliko mínil, ale chce svatý Pavel, že kesan jeda chléb posvátný a víno pije, netoliko úasteu jest tla Kristova a jeho svaté krve v znamení, ale v pravé pravd. Nebo kdyby svatý Pavel kladl to úastenství toliko v znamení, tehdy by") jinde neekl:
malú
[82']díž
též
dal [by]
svatý Pavel,
kdokoli bude jísti chléb [tento'')] a kalich píti nehodn, vinen'') bude tlem a krví pán, a že sobe soud jí a pí, nerozsuzuje'') tla božího. Tohoto také pochválení snmem potvrzuje vyznání víry o tle bužtm-. od mistra Englíše^), kteréž jest uinil a napsal léta M.CCCC. xtívíj, a to jest takto Vím, že tlo Kristovo pravé, narozené z panny Marie, umuené na kíži, jest práv vedle své podstaty a vedle bytu pravého v každé stránce svátosti vidomé.') Items), [82''] ped Jéthy xxij svátku svatého Prokopa byl jest snem knžstva}^) z ech a z Moravy, na nmž i vy Táborští kneží jsouce, svolili jsto s jinými, aby víc srdcem ústy :
pi
vyznávali, že pod spuosobem chleba a vína jest celý Kristus,
a pravý ností^).
práv
lovk, svým
A
tak již z
zakládají,
jest pravé a
Druhé
i
z
tlem a
pravý
btioji
námi svou'''') pravou pítomeí zákona božího, doktoruov svatých, jenž se v vaší psané víry pochválení víry od snmu uinné vlastním
krví,
s
nm
ádné. pochváleni. Praví více
držíce, že v svátosti
[sic,
oltání jest tlo
ti
:
práv víj kuží
Kristovo
živé,
spojené
s
a misti, božstvím
jako ua pravici boží, a že tu též jest Kristus živý, v jehož tle tu jest krev i duše ua kíži vypuštná. Pochváleni toto má místo ve tení, kdež Kristus dí vezmte a jezte, to jest tlo mé; a pidává, ka: kteréž za [83*] vás zrazeno bude. Ale že jest živé zrazeno, s božstvím spoje: é, i živý Kristus, protož také i živé dal jest Kristus na veei a dává s božstvím spojené živé i podnes v svátosti. K témuž na ono slovo svatého Jana mluví doktorové, jenž dí chléb, kterýž já dám, tlo mé jest za život') svta. Tu doktor Lira dí na to slovo: tlo mé jest, jenž jest jiné od duše a od krve, nebo pod spuosobou chleba jest duše a krev, to však není mocí svátosti, ale spojení skuteného, jakož i božství jest. To ten doktor. Také výklad poádný na kapitolu svatého Jana v vj, kdež pán Ježíš mluv o chlebu živém takto dí vykládají nkteí svatí o jedení oltáním a dobe kú oc, totiž tu o živém chleb. Tudíž takto dí se: až dosavad neuinil jest zmínky o jedení svátosti oltání. A ponvadž posvátné jedení vykládají o živém chleb, tehda v svátosti jest živý chléb. Tak také [SS**] knz Mikuláš proti Kánišovi píše dí, že svatého Jana v vj kap. má rozumína býti o posvátném jedení, neb takto píše Tato kterouž jest naped Kristus propovdl') nebudete-li jísti tla syna lovka oc, kterému rozumu má vzata býti a úmyslu Kristovu, potom jest sám v skutku vyložil, když ped smrtí svou velikú ve-ei ustavil, dal jest nám obci kesanské tlo své k jedení pod spuo:
'•
a
e
;
e
e,
:
—
:
~
— d) U; nerozusuje. a) B tedy b) Bc) B: viuneu. Angliše. - j B: pítomné. — g) B: pak. h) B: z knžstva. ch) i) U: života, k) B: tehda. 1) B: povdl. *) Palacký, Urk. Beitr. z. Gesch d. Hussieukr. I, str. 130. :
—
_
—
—
— U:
e)
U:
jsou.
:
I
1(3
XXVII. Rozsudek
snmu
o
víe
proti
knéžím Táborským,
31. led. 1444.
sobon*) chleba a krev svou [ku pití^jj pod spuosobou vina, jakož svdí ti. A. také svat)' Pavel tudíž v té kap. lij klade rozum o té Kristov: chléb, kterýž já dám, tlo mé jest za život svta, a dí, že
evangelistové
ei
e
potom v skutku vyložil, když ekl: vezmte a jezte, to tlo mé, kteréž za vás zrazeuo bude, že to pravil jest o svém osobném tle 00. To z traktátu knze Mikuláše. A každý rozumí, že tehdy tlo Kristus tu
jest
osobn
Kristovo
bylo jest živo,
duší,
s
s
božstvím spojeno, protož tu bylo
tlo živo a Kristus živ. Tak svatý Bernart v kázání o veei boží mluv dí: aniž má rozumíno býti, by v pijímání krve samu duši a ne tlo, aneb v pijímání tla samo tlo a ne duši brali, ale v pijímání krve celého pravého Krista boha a lovka a v pijímání Též dovodí veliký Albrech^}, kterak tla též celého. To svatý Beniart. rozliné milosti dávají se kesanm skrze pijímání tla božího, i dovodí,
jest v [84*] svátosti*")
že od tla, které jest tu podstatou svou, dávají se zvláštní milosti, od duše jiné, od krve jiné, od ducha jeho jiné a od božství jiné, a tak vede, že tu jest celý Kristus a živý. A tak mluv týž doktor dí, že Kristus jelikožto pokrm duchovní jest vedle pravého bytu tla, krve, duše, duchu") i božství a všech svých úduov pod spuosobem chleba a vína.
tla Kristova s božstvím v svátosti tak svdí knz proti Kánišovi v traktátu svém a píše A já lovenství jeho od božství dliti nechci, nebo svatý Jan dí v kanonice: všeliký duch, kterýž délí Ježíše, z boha není a ten jest Antikrist; a svatý Pavel k Korintm: žádný v duchu božím mluv nedí rozdlení Ježíšovi, to jest, by se jedno dlilo od druhého, božství otl lovenství nebo lovenství od božství. Protož hodné jest pro taká mnohá svdectví O pochválení snmem
O
spojení také
Mikuláš
[84**]
:
je všickni pijali za pravé a vrné oc. jinými pro svých samých svdectví.
uinné, aby pijmi
8
i
Tetí pochváleni"). Tetí
snm
chválí
A knz
raistruov
víru
Mikuláš také
a
knží
a za
pravdu seznává, že kesané pánu Ježíšovi, jenž jest v svátosti velebné, mají se klanti jako bohu a jej ctíti i jeho tudíž svaté tlo. To pochválení v zákon božím zakládají do[85*]ktorové na rozliných místech zákona božího. Jedni onde: klanjte se podnoží noh jeho. Druzí, kdež svatý Pavel dí klanjte se jemu všickni andlé boží. Tetí tudíž, kdež dí písmo sedl na pravici boží. A k tomu Origenes v jednom svém kázání obecném k lidu zakládá v zákon a mluv dí: tlo boží poctivost božství má, Klanjte se podnoží noh jeho, neb jest a pivodí písmo Davida, jenž dí svaté. Jiní pak zakládají klanní tlu božímu ontle, kdež se dí ve tení: sedí na pravici boží, kteréžto sedni zavírá spolek ve cti, neb tou poctivostí ctno má býti tlo boží jako buoh, jelikožto jest spojeno s božstvím. A k tomu mluví svatý Augustin a výklad též poádný na epištolu k Gal-
jistu
:
:
latm, ka: božství
a)
ducha.
Odpírají
kacíi
a
božstvím spolkem sloužíš? odpovídaje dí:
stvoeno,
—
s
B: zpsobem. f)
U
:
—
bi
mnohá hodná
kú:
pro
i
že
jest,
tlo,
kteréž
jest
nemén než jemu [85^] já božímu tlu proto se klaním,
se
-
jemu
B. c) H pochválem'.
:
—
klaníš
svétosti. g)
B
:
a
-
d)
chválení.
B: Albert.
—
e)
B:
1: ;
Kristus v svátosti
O klanní
živ.
se svátosti.
Biskupec a Kániš. Ehgliš.
H
nebo od božství jest pijato a s božstvím jest spojeno. A tudíž dole dfi protož klanti se budeli kdo tupiti, muky trpti bude. Tak- svatý
vné
Jeroným nábožn klanl se jest pi-evelmi a modlil se, když knz k nmu na smrtedlné posteli s tlem božím jest pišel, jakož píše Eusebius. Jiní také zakládají poctivost a klanní tlu pána Ježíše v svátosti onde, kdež svatý Pavel dí zkus sám sebe lovk a tak z toho chleba jez a z ka:
licha pí.
A tak knze Mikulášovo*) psaní k tomu pivodíme, jenž proti Kánišovi upálenému pro ten blud v v. kap. takto píše: Chceli knz Petr Kániš svatého Pavla tak vzíti, že by chtl svatý Pavel, aby ten pi tom niodloslužebnost a pije krev jeho se tu
kdoby jeda tlo Kristovo pod spuosobem chlebí pod spuosobem vína, pána Ježíše tu ádn ctil a ádn
inil,
jemu klanl, ve, že se jemu'') tu dává za pravý pokrm a za pravý neprav Kániš praví, [86»] aniž jema má veno býti. A do-
nápoj, tehdy
mannu jedli, Krista budoucího v duchu sou ctili budoucímu se klanli. Mojžíš dí: a synové izrahelští klanli jsú se bohu ve ki hoícím, v oblace a v arše, v nížto byla manna oc. I dí tudíž proby kesané nectili pána Ježíše a neklanli se jemu, tlu a krvi jeho svaté? Dí potom dále týž knz Mikuláš, dovod eí svatého Pavla klanni a pocty božímu tla takto Protož svatý Pavel, cht nauiti vrné, aby poctivost mli k tlu božímu a krvi boží ped pijímáním té velebné svátosti, velí samému sebe zkusiti, kdo jest, že erv kteraký, že se všech stran bídný oc. A dí níže: a máli to býti zkušení, nemuož býti bez ponížení sebe velikého a boha povýšení, a tak bez nábožného ped božím tlem a ped boží krví klanní. A málo dále potom tudíž dí, že není iu modloslužebnost, kdoby jeda tlo Kristovo pod spuosobem chleba a pije krev jeho pod spuosobem vína, jeho tu ctil [86''] a ádn se jemu klanl. vodí starými otci, kteíž a
:
Též mistr Petr Engliš v své víry vyznání klada, že jest tlo Kristovo vedle své podstaty a vedle bytu svého pravého,
kesané vrní
v svátosti dí
tudíž:
A
tak vy sami pochválení snmem tiinného svými písmy tvnlíte a chválíte, jakož i sám knz Mikuláš tak Proti Kánišovi píše, dovodí jest prvé uil i psal. svatého Pavla,
kterémužto
se klanjí.
eí
kdež dí: zkus sám sebe lovk, klanním [sic] tlu pána Ježíše v svátosti aby bylo. A tak již chválíme a tak pravíme, aby knží s tlem božím a krví svatou chodili z kosteluov nad nemocné, tolikrát, jakž^) toho bude potebí, a lidé aby ueni byli od knží klekati a modliti se.
tvrté pochváleni. tvrté, znamenaje k
ímanm
v
xiiij
ka:,
jenž
dí:
které
snm
vci
ono slovo svatého Pavla tch se držme,
jsú pokoje,
vci jsú- k vzdlání^, vespolek ostíhejme. Tu aby vzdlání [87*] víry ostihajíce, brati ješt mdlí a které
dí
svatý Remigius,
víe skrze nás vzdláni. Druhé slovo téhož svatého Pavla: jednomu každému rozdlil jest buoh míru víry. Tu dí doktor Lyra: není všem jedna míra víry, nebo ti, kdož mají kázati víru a jí proti nevrným brániti, mají pi tch vcech, kteréž píslušeji k víe, hlúb vztahovati a uiti se, neb jakož u
byli
a)
jakož.
—
B: Mikulášova. e) U: knží.
—
f)
b)
B: jemu
B: zdlání.
tu.
—
c)
B: tla Kristova.
—
d)
B
snmu
112 ^XVII. Rozsudek
o
víe
proti
knžím Táborským,
31. led. 1444.
ua iij kuihy Mojžíšovy, že jsú nkterá kterýchž dosáhati i knžim nesluší, tudíž A protož klade, že jiná jsú, jenž na jáhny slušejí, jiná, jenž na laiky. týž Origenes ua též knihy mluv, v kázání xij dí, aby pestali mudrcuov chytrostí, u víe prosté sob Kristus osobil jest církev, jehož víry nepoA v kázání xiij mluv dí slova božího nekaždý rušuje smysl mudeno. množ slyšeti tajnosti, ale svatých lidi jest to toliko, kteí*) oištni jsú v mysli, kteí*) istého srdce, kteí prostého jsú úmyslu, [87''] kteí života, neposkvrnného, kteí v svdomí svobodni, tm mohu skryté vci vyA dovodí písmem pána našeho Ježíše Krista, jenž dí: právny'') býti. vám jest dáno znáti skryté vci království božího, ale onm, totiž kteí') nic. A tudíž sú^) nezaslúžili ani'') sú spsobni k rozumu skrytých vcí, tejných^) vcí neb skrytých, v témž kázání uóí, aby knz, máli umni jako o víe boží, o tajemství Kristovu, o svatého ducha jednot, opatrn to vypravoval'), ale lidu obecnému napomínáuí aby bylo o skutcích milomluví v
Origeiies
naueni
ka:
v.
k lidu
svaté skrytá,
v církvi
:
tm
srdných a o dobrodiuství všelikém božském.
snm tato pisma znamenaje, chválí a chvále chce, aby nik lidu nekázal téch véd o tele božím, které yiejsú k vzdéldni«) viry, ale více k urážce a kteréž jsú i pro hlubokost a vysokost Jakož jsú ty nechopné, bez jichž'') seznání mohou sprostní spaseni býti. ei, že buoh jest vtší než télo Kristovo ^) a protož mnohem lépe jest neb dokonaleji [88"] v kterém'''')koli stvoení než tlo Kristovo v svátosti. Protož
žádný
knz
Item'),
že
buoh
lovk
Item, že
v
lovku vrném
spravedlivý
dokonaleji jest než Kristus v svátosti. více má ctn býti než svátost tla
mnohem
Kristova.') Item""), chléb posvátný, jsa v vážjiosti než netopýr, krt a
menši
níci byli,
kteíž
než biskupové
nkdy
svém pirození
ha^).
klanli [jsou")]
vc
bezdušná, jest
Item"), menší jsú modloslužeb-
krtuom,
se
netopýrm
ímští tomu chlebu jako bohu klanjí
se ac.
a haduom, Takové ei
tm
podobné že nejsú k vzdlání, ale více ku pohoršení víry naší a a k urážce posluchauom, již aby ovšem pestaly, svár také uvodí v lidi neužitený a nedají pokoji býti v Krist u Ježíši. K tomu chválíme, aby podstatn v lid nebyla umítána: Kristus není zde na také i tato
e
místem v
svt
v které jest vstal z mrtvých,
té velikosti,
a tak roztažité [88'']
ei
údy roztaženými^^) jako sedí na nebi neb takové pohoršení lidem sprostným, neb z toho ihned sob beru, s
;
stovo toliko na jednom
míst
tžké
jsú ku
žeby tlo Kri-
bylo.
A i knz Mikuláš uil proti tomu, takto proti Kánišovi píše: jest mnoho míst, ua nichžto Kristus spolu a pojednou nebo v jeden as jest, však proto Kristuov mnoho není, jakož jest Per íTd/iw nemúde a neduovodn ekl, že kdyby Kristus v každé ástce chleba posvátného I ptáti se na byl anebo vína posvátného, tehdyby mnoho Kristuov bylo.
A
a)
tajných.
—
i)
B
:
1)
—
— —
e) B: d; B: aniž. c) B: jsou. B: kteíž. — b) U: \7praveny. ch) B: v kterémž. h)U: jich. f) B: vyznával. g) B: zdlání. o) B. n) B i. m) B potom. božího. také. k) B pak. 1) B
-
Str.
—
—
64.
—
:
—
"')
Chronicon Taboritarum
Str. III,
:
—
— —
:
— ~
:
Tractatus de existentia corporis, cap. cap. 19. Hófler II, 773—4. 65.
')
17.
Biskupec a
Kátiiš.
Uóeai
svátostL'ch a u oistci.
o
1
13
obyej, kterak jest Kristus v svátosti a to lidem sprostným umítati, vymení tla jeho svatélio, není potebí k spasení, jakož i knz Mikuláš uil jest, jenž proti Kánisovi píše takto dí: a o obyeji, kterým a kterak se tu dává jísti a píti, ptáti se na to všeten a doplna nesmím, boje se, knze Mikulášovu a tu abych více nesmyslil než poteba jest. — Tu báze chválíme a páli bychom jí každému knzi [SO'*! a kesanu. O jiné rozdíly mezi stranami mistruov a kaží Tib irských také [V.
e
I
snmu
podáno. Protož o svátostech takto snem chválí tlo a krev boží, kn/,stvo, manželstvo, olej svatý, mají držány a zachovány býti od kesanuov, tak jakož píleží na kesanské stavy a osoby. Olej svatý na nemocného kladen od kneží a kižmo svaté na déti na ktu obyejem navyklým a ádem; a bate lidé ueni od knží, aby técli vcí žádali. Stojí o tom psáno v vj. ka: svatého Marka, že Kristovi uedlníci kladli jsú olej na nemocné, a svatý Jakub tak nemocné uí, aby žádali od knží oleje svatého kladeni. K tomu sú doktorové svatý Béda na svatého Lukáše, svatý Augustin, svatý Tomáš, Innocentius, Lira a jiní mnozí oc. Tohoto pochválení") o svátostech potvrzuje mistr Petr [89^] EngliS onou vejpovédl, kdyžto za císae Zigmimda mezi mistry a Táborskými knžími vypovdl jest o sedmeré svátosti, aby byla držána a zachovávána.^) A k tomu jest pivedl mistra Jana Wigleffa, že tak držal v Trialogu v j, v ij a v iij ka^)*. a mistra Jana Husi na tvrté knihy hlubokých smysluov '^). [VL] Item'') chválíme, kteíž oistec držíce, po tomto život'') za duš.e vrné modlí se a skutky jiné iní z lásky. A že knží Táborští mnoho k [mistru^')] Wigleffovi hledí, jeho tu jim") ped oi klademe, že v knihácli o svtském panování zakládá oistec v zákon božím na svatého Pavla k Korynthuom a dí, že to písmo svatý Augustin a jiní jest
na pochválení
Sedmera
:
sváiost, totiž kest, bimování, pokání,
bu
e
svati
doktorové asto vykládají
o oistci, a dí
:
rozum
kterakýkoli*^)
svatého Pavla v jeho ei, jistá jest vc, že zíistává tomto život. Neb i [vjouom písm zakládá, jenž pán Ježíš
jest
muka oistce po dí, že hích proti
duchu svatému neodpustí se ani na tomto svt ani na [90"] budoucím. témuž jest svatý Kliment, uedlník svatého Petra, Dionysius svatého Pavla, Origenes, Augustin, Jeroným, Éeho a jiní mnozí doktorové. K témuž o oišojest výpovd svrchupsaná mistra Petra Engliše, jenž takto dí vání duší z tl vyšlých v novém zákon má držáno býti a že mají se za
K
:
A dovodí toho Wiglejfem. duše modliti a jiné skutky milosrdné initi. Dekalogu a v jiných nkoliko knihách, a mistrem Husí na knihy tvrté hlubokých smysluov *).
v
f)
a) B: chválení. i) B: kterýž koli.
—
—
b)
B: pak
Výpovd
i.
—
c)
tu viz Hufier
B: životu.
II, 70.5
— d) B. — B: jm. — ) Wiclif, Trialog, IV, — Hiikopisy univ. e)
— — 7.
lib.
bil)l. 1—3, vyd. Lechler, Oxford 18(50, str. 244— -'5 1. Pražské IV II 19, IV F 12 a IK B 3. *) Srv. výpovd M. Engliše „ut patet per m. z r. 14:^6 (Hóíler II, 706): Joannem Hus in sermone: Dixit Martha ad Jesuiii, et in decaloso Wicleíf cap. Srv. spisy Wiclifovy: De uova 23 etper illud. quod srr{}>si folio saepe repetito." praevaricatioue, vyd. Buddeusieg, Leipzig 1883, cap. 8; Dialogus sivé Speculum ecclesiae militantis, London 1886, cap. 33 De Ecclesia, vyd. Loserth, London 1886, cap. J, .5, 6, 20; De dominio civili, lib. I. vyd. London 188.5, cap. 10. Též
cap.
•';
—
;
De blasphemia
T.
(srv. Lechler,
fil.-hist. 1900.
Wiclif
II,
5.54).
8
snmu
XXVII. Rozsudek
{ 14-
víe
o
proti kiiéžím
Táborským,
31. IcJ.
1444.
[VIL] Item*) chválíc pravíme, že svatých pomoci^ kteíž jsú v nekrálovství, [svatých pimlouvání'^)] mají liodnó od zde pebývajících svatého kesanuov žádány býti. Zakládá tuto pravdu svatý Tomáš v Joba, kdež se dí volej, jestli kdo by tob odpovdl a k nkterému svatému se obra. Protož naše volání jest, jakož dí svatý eho, pokornou proroka Ozee zakládá se, kdež Jakob*^) prosbou prositi. Opét na oné staten se ml [90^] k anjelovi a posilnn jsa, plakal a prosil jest jeho. Tu dí výklad poádný na to[to'^)] slovo staten se ml, totiž prosbami, žáilav požehnání a posilnn jest po pijatém požehnání od anjela^), nebo plakal jest, prose požehnání on Jakub a prosil jeho, ka: nepustím tebe, le prvé požehnáš mi. Tak Origenes na mnoho místech dotýká, j ediué drže pravdu svrchu položenu, a na prvním kázání na Ezechiele proroka mluv o tom, i dí prose andla zavítej andle, pijmi starce obráceného A dí dále a pijma jeho jako dobrý léka zachovej od bludu prvního. [svatým)] eho. a nau. Též svatý Augustin držely jest, svatý Jeroným, A svatý Ambrož v knihách tetích o vdovách píše, že mají prošeni býti aiijelé, jenž jsú ku pomoci nám dáni, i svatí muedlníci. I dí svatý Ambrož oni mohou za naše híchy prositi, kteíž své vlastní híchy, jsrt které méli, obmyli jsú ve krvi''). K témuž jest mistr Petr En[dV'\gUš v svrchupsané vejpovdi a dovodí mistrem Janem Wiglefem v Trialogu v ka: xxxj a v kázání o matce boží na ono slovo: Maria nejlepší stránku jest vyvolila, a mistrem Janem 5'íSi na tvrté knihy hlubokých smyslúvM.
beském
ei
:
ei
:
:
:
a
:
[VIII.
Pst'^'^)].
Item') chválíme, piavíce,
ádem
že
kesané
mají posty
za-
zem
obyej má, a kiiží mají lid k tm postuom napomínati a vésti. Píklad dal sám pán Ježíš, že se postil, a jako pedkládaje pst uí ve tení svatého Matouše, kterak pst má zachován býti, ka když se postíte, nerote býti jako pokrytci smutní. A svatý Pavel dí: v postech mnohých, A onomu Korneliovi, když se postil a modlil, okázal se jemu andl, ue jej cest'') spasení stojí psáno v skutcích apoštolských. Neb jakožto na knížata sluší práva svtská ukládati, tak na duchovní preláty sluší pikázati ty vci, které píslušejí ku kdo požitku kesfanuom v duchovenství. Neb dí pán [91''] jim poroueje vás slyší, mne slyší. Protož svatý Jeroným mluv k Luciauovi o postech, i dí: jedna každá krajina má svj dmysl, a pikázání starších za práva chovati v církvi svaté
i
jakž která
:
;
:
mj
apoštolská. Dí dekret jeden
píiny nebute
rušeni.
Tak
:
svatý
postové od
eho
knží
ustanoveni') bez
hodné
píše Augustinovi, biskupu engUt-
A stojí v dekrete psáno takto málo jest tchto dnuov zdržeti od mas") hovad, ale i od mléka, sýra i vajec, ale kesanu ryb jedení tak se dopouští, aby jemu bylo mdloby potišení'-), ale ne'') zápal k smilstvu. Svatý Tomáš mluví, aby massa nechali v postní dni, ale ryb požívali. i pivodí Davida, jenž jest ekl: kolena má^) zemdlena jsú od postu a tlo skému"').
:
se
—
— — —
—
-- c) B: Jakub. f) B: di B. - e) B: anjele. k) U: na B: obmyli svou krví. ch) B. i) B: též. m) B; auglickému. cest. u) B: vás. o) U: potšení. 1) B: ustavení. ^) Wiclif. Trialogus, lib. IV. cap. 31, vyd. Lechler, p) U: na. q) U: mé. Oxford 1869, str. 35:í sq. Hus, Lil)ri senteut. IV. dist. 45. (viz rukopisy a)
držel.
— —
niilioe).
B: také. g)
—
B.
—
h)
b) B.
— —
—
—
—
—
—
Uení
o ctéuí svatých, o j^ostcch, o pokání a
ádu
církevním.
|15
mé
zniiiilo se jest pro olej. Tak Teodorus píše v knihách o pokání svatém: smol si v^) post maso jísti? [netoliko'')] viuen budeš z mrtvých vstáním pán, ale zbaven budeš ten den tla božího a toto tob bude odmnno ku pomst, aby celý rok od vše[92*]likého massa jedení zdržel se, že si svaté dni postu zapomenul. ;
Item"), jakož svatí obecné'^) praví, že
[IX].
sob,
zavírá v
skroušení srdce,
totiž
zpovd
a
pokání dosti
svaté
uinni
ti stránky za híchy,
chce tomu snm, aby knží lid napomínali, kdež jest a kolikrát potebí, knžím aby se zpovídali a sami také knží zpovd híchuo inili. Nebo na ono slovo, kdež ekl pán Ježíš malomocnému jdi a ukaž se knžím, takto dí doktor Lira: skrze to znamenalo [se] jest, že híšník skrze malomocného znamenaný, aby byl oištn od malomocenství híchu skrze skroušení, však ješt povinen jest knzi se ukázati skrze zpovd. A též svatý Augustin, Origenes i jiní doktorové tvrdí a chválí zpovd, chválíce")
:
aby knžím byla uinna.
chtíc,
chválíme a pravíme, že jest slušné a hodné, aby knží ornátv a jiného, také od starodávna zjednaný aby jednosvorn zachovali. Ponvadž a knží Táborští mistru Wiglejfovi ví, jeho tu naped pivedeni, jenž klada základ v zákon božím obyejuv ádných, i v knihách o papežov moci mluv, bóe ona slova svatého Pavla k Korinthuom, kdež dí všecky vcci poctiv a vedle ádu bute. I dí takto v kterémžto slovu zavírají [X.] Item'),
pi služb
boží roucha [92*"] zvláštního požívali, jakožto
ád
:
:
obyejové kostelní pi služb boží, všickni obyejové zákonuov obyej lajkovský neb knžský chvály hodný. A málo naped tudíž dí puojuje se, že má zachován býti obyej kostelní hodný chvály, není zjevn položen v písraó božího zákona, ale zavínjest; neb píliš veliký a tžký byl by zákon Kristuov, kdyby všickni takoví obyejové zvláštností byli v zákon popsáni^). Protož má veno býti, že duch [93*] svatý potebné vci kesanm vypovdl jest a snad se v kterakéms zavinutí položil. To vše Wigleff^). Tak také svatý Jeroným píše na onu zákona božího: a rouchem Ezau, kteréž u sebe mla, nejlepším Rebeka oblekla jest Jakoba, že prvorození synové v zákon pirozeném knžský ouad jsú mli, obti bohu obtujíc, a k tomu zvláštní roucho V zákon starém bylo, v nž jsú se obláeli, když jsou bohu obtovali. potom pán buoh rozkázal zvláštní roucho míti pi obtech starého zákona. Jisté hodné a spravedlivé jest, aby pi nejvyšší obti kesanské tla a krve Také doktor boží zvláštní bylo roucho pro poctivost tak veliké obti. Lira dí na knihy Judit, vykládaje: obt církve svaté, jenž jest tlo a krev se všickni
a krátce každý :
a
e
obtovati, jediné v slušném neb v hodném rouše pro Též Anagle'), uedlník svatého Petra [93''], Štpán papež muedlník a svatý Kliment uedlník svatého Petra v knihách Conciliorum píše o zvláštním rouchu pi služb boží. K tomu doktor veliký Albertus píše, že knz, sloužili bez roucha zvláštního, tžce heší proti boží,
není slušné
poctivost svátosti.
a)
chce
00.
B:
—
u. f)
—
b) B.
B: také.
estate papae (rkp. v cap. 17.
— —
c)
B: potom. B: psány.
g)
Museu
král. es.),
— —
—
B: otcové. e) B: pokání, schváln ^) Wiclif, De B: Anaklét. pocap. 11. Srv. téhož spis De apostasia, d)
h)
—
XXIX. M. Jana
JI (5
Rol
z
a poctivosti
ustauovení cirkve svaté
a
svátosti,
protož
má
sstrcii
býti
pomstno. K témuž i Hugo doktor píše o zvláštním rouše pi službo ])oží. K témuž našemu pochválení jest mistr Petr Englis v též výpovdi již jmenované nahoe, kdež vyekl a ka, že sluší knžím kesanským, když*) mše slouží neb službu boží vedou, požívati roucha k té služb obecn zjednaného, a dovodí toho mistrem Wigleffem. A tak zejm každý muož vidti''), že vcdlé zákona božího a svatých práv zakládají, uinili jsme toto pochválení, doktorv, jenž se v a tžce nad ním
nm
hledíc v tom, co
zem
bylo chvály boží
by"")
poctivého, jednoty
i
pokoje,
a spasení
[9-1*]
lidského
vypovdíno,
a co jest
a
této
neruší víry ani
zákona božího. Protož z úmluv uinných a pro uvarování pokut na to umluvených ob stran máte toto pochválení snmem uinné pijíti a pevn držeti i v skutku zachovati.
XXVIII.
Odpovd Tábor, na
rozsudek
snmu.
Tahoritarum, Hójier
[1444.] Tištno v Chronicon II,
817—820.
XXIX. z Rokycan Tractatus de existentia corporis Christi in sacramento altaris. [1443, Jul.-Dec]
M. Jana
ae,
[1*] Hereses ipsas licct vtile sit in dei ecdesia esse, non quidem per quia horesis est malá semper ex parte hominum, sed ex parte dei ordi-
bonm,
teste Augustine in Enchiridiou deus adeo est omnipotens quod non sineret malá íieri, nisi ex cis eliceret maiora bona. Hinc apostolus 1 Cor. xv dicit: oportet hereses esse. Dicit glossa: oportet et vtile
nantis in
:
et bonus,
est,
nam
sicut ex persecucione
tirrauorum
elicuit paciencia
martirura, sic et
bonm
hereses in proposito ex parte dei dupliciter ordiuautur in quotl ex hoc magis veritas íidei elucidatur,
excitantur ad scrutandum
:
nam argumentis hereticorum
primo, fideles
que šunt ad tidei defeusionem, et ad querendum talia per oracionera a deo secundo, quod per hereticorum persecuciouem examinantur et probantur lideles sicut aurum in oruace. Tamen non est parcendum heresi nec dissimulandum in eadem, quia Deuter. xiij sic scribitur: si tibi perswadere voluerit frater tuus, tilius plenius
illa,
;
tue
raatris
a)
aut
B: kdež.
tilius
—
b)
tuus vel
lilia
U: vdti.
—
siue
c)
Rukopis, universitní bibl. Pražské dání tohcto viz Úvod (str. 2.5.) *)
uxor,
(jue
sinu
est in
tuo,
aut
B: aby. III
G
8, fol. 1" —.34''
.
O
zpijsobu vy-
Uení
uiiiicuíj,
quem
diligis
o kacíství a trestání
ariimani
vt
tuatii,
kacív.
dicens
clani
r
117
et
eaiiius
seruiaraus
quos iguoras tu et patrcs tui cuiictarura gencium in circuitu, que iuxta vel procul šunt. ab inicio vsque ad finem terre, non aquieseas ei nec audias neque i)arcat ei uculus tuus, vt miserearis et occultes eum, sed staíim interíioies sit priuiuiii manus tua super eum et post te omnis populus niittat niauuni; lapidibus ergo obrutus necabitur, quia voluit te abstraliere a domino deo tuo. Vbi doctor Lira dicit: ex lioc videtur, (juod diis
alienis,
;
nulii persone,
quantumcunque propinque, parceudum
maxim
est iu pertidia
heresis,
auersionem aliorum. Mt. xviij si manus tua, i. e. persoua familiaiis siue propinqua, scandalisauerit te, erue eam. Et ibideni dicit: lioet iu multis casibus parcendum est, nun tameu
si
fuerit
in
asu
obstinata,
si
ydolatrie uel beresis.
studet
Hec
:
ille.
Dico autem cum beato Bernardo, quomodo beresi vel [I**] hereticis est parcendum, qui loquens super illo verbo Cant. capite nobis wlpes paruulas, que demoliuiitur vineas, nam vinea nostra floruit. Sermone Ixiiij super Caut. sic dicit: beretici pocius capiautur qaam eífiigieatur. Capiantur dico, non armis, sed argumentis, quibus refellautur errores eorura ipsi vero, si fieri potest, reconcilientur katbolice ecclesie, rcuoceutur ad fidem Cbrisii, quia bec est vuluntas cius, qui wlt omneš bomines saluos fieri et ad agnicionem veritatis peruenire. quodsi conuerti noluerit nec Et infra conuictus post priraam et secundam ammonicionem, vt pote qui omnino subuersus est, est secundum apoštolm devitandus. Hec ille. Vtque di^simukicio non sit errorum et beresum alhMiiacio, dicit Deut°. xiij'': si audieris in vna vrbium tuarum: egressi šunt Belial de medio tui, ut auerterent biiitatores terre tue, aíque dixerint: eamus et seruiamus diis alienis, quos :
:
:
quem
ignoratis,
certum
esse,
sollicite
quod
et diligenter
dicit, et
rei
veritate
perspecta
si
inueneris
abbominacionem banc opere perpetratam, statim
vrbis iu ore gladii et delebis eam, omniaque, vsque ad pecora; quicquam supellectilis fuerit, agregabis in medio platearum eius et cum ipsa ciuitafe succendes. Hiuc Origenes om. xviij super Josue scribens, tangit deslruccionis ciuitatum bereíicorum, dicens: ciuitates Í7i montibus collocate dicuntur bereses, quas beretici scripturarum assercionibus velud in altis raonlibus coUocant. Istas ergo ciuitates sapicns quisque, verbum veritatis predicans, destruit et urbes mendacii veritatis aripte subvertit, sicut apostolus Paulus
bintatores
percucies
quecunque
in
illa
illius
šunt,
modm
dieebat:
cogitaciones
aduersus scienciam
destrueutes
dei.
Hec
ille.
et
omnem
altitudinem,
extoUentem
Idem Origenes super librum ludicuin
se lo-
dicit, quod verus et fidelis doctor ex verbis et argumentis bereíicorum proposiciones accipiens, in beroticorum segetem iguem combustionis eraittat
quens
et omneš fructus, vineas et oliueta pessime generaeionis incendat, adducitque ipsum Sampson in exemplum. qui treceutarum wlpium caudas adinuicem colligans ignemque ad conilmrendum apponens, in segetes Alopbilorum emisit. Qua de ro vibraiidus est et per me miserum iam gUidius vcí-bi dei scutuniqu(^ assumendum fidei et sanctorum doi arripienda est ar[2*]uiatura,
insilicndumque est in tractatulos nostre fidei in materia venerabilis sacramenti sacrosancte eukaristie derogantes, biis diel)us beu in nostro regno multiplicatívs, et presertim confra scripta Nicolai sacerdotis de Pelhrzymow Episcopi 7iuncupati suoriimque complicium sibi assistencium et in paite !
XXIX. M. Jana
113
Rokvtan Tractatas
z
cle
existentia co-poris Christi
hac faueucium, vt si doniinus ex alto concessefit, eorum piaua doctrina redarguatur, ipsi in sua precipitacione refrenentur et, verbo veritatis quia contradicunt, revincantur. Hoc-que ut fiat, omuem oracionera et obsecracionem precor, quatenus detur mihi sermo in apercione oris raei cum fiducia
notum facere
ewangelii
misteriuni
de existencia corporis Christi in vene-
quo legacione
pro
sacraraento.
rabili
fiingor,
audeam
ita ut
in
Christo.
prout oportet me. loqui. Idcirco oro oracione, qua b. Augustitius orauit, sacraraenta, que tenentiir in prout in suo Manuali, alias in Speculo. sic ecclesia tua, domine, stupenda šunt et veueranda, sed istud tuum sacramentum precellit vniuersa. Idcirco fac me deus pura et simplici consciencia de eis sentire, credere, saraere et retiHere, ne sinas, queso, domine, fidem meam in eis aliquatenus vacillare, sed ita de eis pro tua tribuas milii :
pietate
causám eorum
credere
et
intelligere,
et mirabilia
quociens
consideracione,
deficio
eorum
veritas
sicut
magna enim šunt
dicens:
ad
se habet.
Et ponit iufra
valde et ego
ea fidei
oculos
i)aruulus in attollo.
Hec
Augustinus.
Quanto
magis
nobis
orandum
est,
ne aliquid ex corruptela
nostra
credamus siue senciamus, quod nostre fidei foret dissonum et aduorsum Intendo tamen in processu huius scripti primm tritium seminatum per dominm Ihesum. fidem puram. veram de sui corporis in sacramento existencia scripturis sacris enudeare, deinde zizania superseminatnm per ínimicos conlra fidem ortbodoxam diuinissiuii sacramenti sancte eukaristie, loquens quantum potero, euellere et anuHare, sicque eorum tractatus erroneos et pestiferos, prout deus dederit ex alto, salutare. Muntihus Et ut i)rimum, quod dixi, aggrediar, ponam fidem, quam Chutnis Í7i sinodo cleri anno domini millesimo quadringentesimo xliij^ sabhato post Procopii, que fuit iíidicta per congregacionem regni Bohemie generálem.
sine spiritu dei dicamus, I
m
n.
Credendum
[2^]
est,
quod
in
diuinissimo
sacramento est
eukaristie
totus Cbristus, verus deus et verus bomo, sua propria sue naturalis existencie, quam sumpsit do virgine
nátura et suhstancia Maria et qua residet
Vbi primo noto, quod licet quelibet creatura deo iuxta illud Job. 1"^^: quid factum est in ipso, vita erat; consequenter res babent esse in aliis secundis causis siue in suis eificacibus, sed sic rem esse non est eam esse in propria sua existencia, in
celo in dextera dei patris.
habet esse
vitale in
sed esse rem in sua existencia uel propria nátura, vt hic in i)roposicione fidei proposita dicitur: in sacramento est Cliristus sua propria nátura et substancia
suc naturalis 2''^
vel alias causas vt sic quodlibet et extra
suos
existencie,
est
ipsam esse extra
primam causám
siue extra suos eflectus alios a se et sibi condistinctos,
creatum
ens extra
posteriores
dicitur quasi extra sistere oc.
primam causám,
i.
causám deum,
e.
uam habet ex vi vocabuli existere, quod Quo nominali sic state ex testimonio scripture
est,
.
sacre deduco fidem propositam in superius proposita proposicione esse veram, vt puta, quod in sacramento est Cbristus sua propria nátura et
Teení Hokycanovo o pítoniuosti Kristov v svátosti
1|9
oltární.
quam
surapsit de virgine Maria, quia hoc est corpus meum, quod pro vobis tradetur. Ipsum autem relatiuura „quod" est relatiuum substani-ie, iunuens eaudem substauciatn corporis Christi fuisse in sacramento, qua traditum est Iq cruce. Et hanc glossam polest glossa ordinaria super 1* Cor. xj°, super illo verbo: accipite et manducate, hoc est corpus meura, illud idem substanlialiter, quod pro vobis tradetur et hic calix id, quod continet hic calix, est meus est nouura testamentm, q. d. sanguis, in quo effuso confirmatur nouum testamentm.^) [3*] Item, ad quid foret ordo sacerdocii, si uichil in hiis fieret, nisi quod benediceretur ibi panis, qui corpus Christi non nisi significaret et vinum sanguinem Christi? Item, adoracio et veneracio, que tit a populo, pure exhiberetur creature et in omni missa fieret ydolatria, cum cultus debitus creature pure exhiberetur, quod valde uepharium est dicere. Idcirco dicere, quod Christus tam sub forma panis quam sub forma vini non continetur, nisi ut sub signo sacramento, est heresis manifesta et condemi)nata, et deberent comburi omneš tractatus huiusmodi in se heresira continentes. Sicque cadem caro Christi Ihesu substaucia sua et nátura sua projtria est causa et auctor vité nostre. Ex istis ergo scripturis apparet, (luod Cliristus est in sacramento sua propria nátura et substaucia sue
substaucia sue naturalis
Cliristus
dicit
:
existencie,
accipite
comedite,
et
;
—
:
—
naturalis existencie.
III.
lam
sanctorum
dieta, fundancium se vere in dei scriptura, Patet ex huius doctoris [Pascasii] sentencia, quod Christus per náturám in nobis manet et quod náturám carnis sue cum nátura diuiuitatis sub sacramento admiscendo nobis commuuicai. '^j Pensa istum doctorem [Damascenum] dicentem, quod panis communionis
ad
condescendo.^)
—
[S**]
—
non
est panis
simplex, sed
quod
ibi
est
vna nátura
deitatis,
alia
corporis
siue corporalis et per consequens ibi est corpus Christi sua nátura propria et
substancia ac existencia uaturali, [4*] quod est contra
—
fidem
negantes
huiusmodi orthodoxam.^) Pensa hic Augustinm dicentem, quod oninis res illarum rerum náturám et veritatem in se continet, ex quibus conficitur. Et potest exemplum de Christi persona, que conficitur ex duabus uaturis, deo se et hornin, et sic Christus dei et hominis in se náturám et veritatem continet. Ita wlt, quod sacritioiura ecciesie ex duobus conficitur, se, sacramento et re sacramenti, i. e. corpore Christi, i. e. corpore Christi [sic], ergo ipsum sacrificium natui-am et veritatem in se continet, sacramenti se.
et
corporis Christi.^)
—
IV. [i^'\
sumimus 1) *)
Patet
ex
sentencia
in sacramento,
est
ista
manu
Následují citáty z Alberta Velikého. *) Citáty z Augustina Damascena.
Citáty z
—
Ambrosii,
beati
quod
panis,
spiritus sancti formatus in vtero
— —
'')
^)
quera
virginis
—
Citáty z Hilaria a Pascasia. Citáty z Augustina a Ambrože.
XXTX. M.
190
.Tana z
et
igne
passionis
Et
dicit
duo
et
Rokycan Tractatus de
decuctus
in
illud et
relatiua,
ara
existentia corporis Christi.
qui
crucis,
quod corpus
est
corpus
Clhristi.
nátura de virgine,
passum
panis
est
sepultura oc, que šunt relatiua substancie, ad denotandum
eandera esse
substanciam corporis Christi in sacramento, que fuit et est hodie in Cliristo [ó''] Ex passo, nato et in celis ad dexteram residente dei patris. ^) scriptuiis iam oUegatis et sauctorum doctorum'') dictis positis liiis ergo lue clarius patet, quod tides proi)osita in principio sit sána, vera et ortliodoxa, puta quod Cliristus totus verus deus et homo sua propria nátura et substancia sue naturaUs existencie est in sacramento, quara sumpsit de virgine Maria et qua residet in cela in dextera dei patris. Et Xicolaus de Felhrzimow cum suis complicibus ipsam fidem propositam deneganies nullum sanctorum spiritu dei loquencium liabere poterunt in huius sacre
—
tidei
oppositum
et
contradiccionem.
V. Agitur in hoc capitulo, qualiter plurimi ingruunt, quomodo possit corpiis Christi suhstancia sua esse in sacramento altaris. cur curiose quidam conantur, quid omnem humanum existencie corporis sensura, inquirere puta Christi in sacramento. [6''] Ecce Joh. 12" habetur: Thesus invenit asellum noli timere filia Syon ecce rex et sedit super eum, sicut scriptum est
Miranduni
est,
precellit intellectum
tuus uenit
borum
tit,
modm
et
—
:
:
omnibus, quod virtute domini vervt corpus Christi uobis sub specie panis a deo detur. tibi.^)
[7^]
Patet ex
hiis
VI. Capitulum, in quo agitur contra tractatus quosdam contrarios fidei nostrt de existencia corporis Christi reali in sacramento diuinissime et saorosancte enkaristie.
Primm parte prima expedita, puta de reali corporis Christi existencia in sacramento, libet nunc ad aliam acceJere et tractatus quosdam erroneos ac doctrinas pestiferas, prout deo ex alto quorumdara errauciura dederit salutare. Scribit namque sacerdos Nicolaus de Pelhrzymoio vocatus episcopus
scripturam sensus,
in
quodam suo tractatu
attendunt
quod
in
táli
lolgari
verborum illorum sensu
Christus
:
hoc
isto
est
módo: corpus
Eorum, meum,
qui
ad
iste
est
panem sacramentalem corpus suum
vocat, in quo sensu vocata petra Christus, de qua
tilii
Izrahelis bibebant,
Johannes est Helias, hoc est, quod ílle panis íigurat corpus Christi, quod est pro uobis traditum, sic scil., quod hoc, quod in sui nátura manet panis materialis, quamuis iara^ per verbum dei sit sublimatus, est corpus Christi in figura, i. e. figurat corpus Christi pro nobis oblátm, et
—
ehoe
Velkého, Jana Zlato ') Citáty z Aml)rože, &) erven petrženo. ústéLo, P.ernarda, Anselma, Hugona, Alberta Velkého, Tomáše Aquinského a glossy. =•) Citáty z Alberta Velikého, Damascena, Ardmacana a Ambrože.
—
Rokycana
quud
digne
suoruin
electoruni
est
proti Biskiipcovi v
cuius verbis patet,
o svátosti oltání.
121
sacrameutum hoc suscipiencium
Hec Nicolaus. quod negat virtutera illorum verborum
pascua, confoi-iacio et viuiticacio
Ex
uení
vita,
siiiritualis.
Christi:
hoc est corpus meum, esse Christura in sacrameuto sul corporis substancia propria et nátura. Sed ut ostendatur falsum posuisse, notandum, quod in petra erat Cliristus, Johaunes est Helias, ager est istis proposicionibus muudus, zizania šunt iilii nequam, messis esi consumacio seculi, et cum dicit: hoc est corpus meum, differeucia est in módo loquendi, quia verba sacramentalia efticai'iam liabent faciendi corpus Christi et sanguinem esse de facto sub sacramentalibus speciebus, a quo defecerunt alie figue tam noue legis quam veteris. Tamen efficaciorem dicuut locucionem istani in ••
verbis sacramentalibus fóre,
dicit: hoc est corpus meum, quam illam: cum illa verba faciunt occasionaliter, quod ad omnem punctum hostie consccrate, sed
dum
petra autem erat Christus, [8"]
humanitas Christi
sit
realiter
non sic fecerunt illa verba: petra erat Christus, Johannes est Helias, quod persona Helie fuisset in Johanne, vnde in talibus predicacionibus figuratiuis siue tropicis ponunt gradus ') Primus gradus et supreraus est, quando figura habet figuratum in tempore per mirabilem eius existenciam ad quemlibet punctum hostie. Et isto módo panis et vinum virtute verbi Christi fiunt verum corpus Christi. Et facere tam magnum miraculum est Christo proprium, nec est hoc sibi difficile, qui dixit et facta šunt omnia. Secundus gradus inferior est, quando vna res distans in tempore et loco aliam rem figurat, et iste gradus non perrequirit per existenciam et virtualera coexistenciam figurati cum sua figura;
oblaciones et sacrificia
sic
veteris
legis
figurarunt
res
de
lege
quod omnia in figura contingebant illis, et talis petra figura proprie vocatur tipus et in hoc gradu šunt ille predicaciones erat Christus, Johannes est Helias. Sed illa: hoc est corpus meum, est visibile exterius sit signum corin primo gradu, quia licet sacrameutum poris Christi, cum sacrameutum diffinientes dicunt: sacrameutum est sacre puta corpus rei signum, tamen ipsum signum in voritate habet signatum, Christi verum sua substancia et nátura propria, quam traxit de virgine Maria. ^) Patet ergo male posuisse Nicolaum de Pelhrzimow, quod
noua,
dicente apostolo,
:
—
eadeni
sit
locucio in
eodemque sensu
dieta: hoc est corpus
petra erat Christus et Johannes est Helias.
^)
—
meum, cum
illis:
[8''] Quamdiu enim sumus viantes, oportet nos vti signis et viuere in velamento fidei et figuris, se non sic, quod in sacramento eukaristie Et cum dicit episcojyus solum signa haberemus et non signatum. ^) Thahoritarum^ quod ille panis, quamuis per verbum dei sit sublimatus, est corpus Christi in figura oc, ibi dico, quod efticacius multo et ineunarrabilius sublimatur, quam panis benedictus a layco aut secundum formám aliam a presbitero benedictus, quamuis qui diligonter inspicere voluerit, percipiet, quod ipsum sacrameutum eukaristie ab ipsis pro quodam 1
—
tantum pane benedicto a sacerdote habetur, (luem Christiani in memoriam passionis accipiunt dominice. Amplius autem supranominatus sacerdos po1)
z
Viz
Hugona.
—
str. *)
-
61. O Citáty z Daraascena a Petra Citáty z Augustiua.
Lombarda.
—
*)
Citáty
122
XXIX. M. Jana
z
líokVcan Tractatus de existentia corporis Christi.
noue legis, sic seribit (luamuis signum corporis Cliristi, quam petra aut agnus paschalis, quia sacraraenta aut signa noue legis excellunt sacramenta siue signa veteris legis in lioc, quod sacraraenta noue legis signitioancia Cliristum quodam módo babent eum presentem et íiunt illius aliquomodo eífectualiter participes, dum digni dispositi ipsa percipiunt. Sed sacramenta legis veteris de longinquo figurabant et non liabuerunt presentem siue coexistentem graciam, que illos iustiticaret. Hec in tractatu suo coUiguntur loJgo.ri. nens differenciam inter sacramentalis
ille
.-?acrairjenta veteris et
i)anis
sit
:
propinquum
VII.
Ex istius dictis sacerdotis concipere potest, quam paruam differenciam ponit sacramentorum 7ioue legis a sacrameiitis veteris legis, cum dicit. quod sacramenta veteris legis figurabant de longinquo Cbristum et non liabuerunt graciam iustificantem, sed sacramenta noue legis seruant Christum et habent quodam módo ipsum. Hic respondendo dico, quod doctores raaiorem excellenciam dieunt sacramentorum noue legis supra sacramenta veteris legis, quam [d'^] Nicolaus pouit. ^) Ecce quantum iste sanctus [Augustinus] nostra precellere sacramenta demonstrat, dicens ea maiora, meliora, feliciora sacramentis veteris legis, et hoc virtute, vtilitate et aclu. Ynde Joh. WykJ ef in tractatu magno dicit de eukaristia ") capitulo 4°: boc sacramentum excellit (dicit) illa legis veteris in hoc, quia vbi illa distabant multum a re sacramenti, tam loco quam tempore, hoc sacramentum liabet rem suam, tam loco quam tempore concomitatiue*). Nara agnus paschalis veteris legis, de quo Exodo 12, multum distabat loco et tempore a corpore Christi, hoc autem sacramentum babet totam humanitatem Christi necessario concomitautem. Excellunt eciam, dicit ibidem, quoad permanenciam et eciam quia illis sacramentis non meruerunt homines presencialiter, sed valde distanter ianue cedentis apercionem [sic]. *)
—
-')
—
—
Sic ergo patet, quod nos tempore legis grácie
habemus signa
effica-
ciora, quam habebant patres veteris testamcnti longe amplius, quam Nicolaus ponit, quia nostrum sacramentum eukaristie diuinissime babet coucommitanciam corporis signati et verba sacramentorum babent coefticienciam, ut corpus Christi sit presens ibi et vtrumque istorum deficit circa sacramenta veteris legis. ^) [9''] Non ergo Nicolaus sacerdos dicere et
—
ponere debuit, quod sacramenta noue legis sacrosancte eukaristie quodam mode habent Christum, cum et veteris legis sacramenta quodam módo illum habebant, quia in figura. Sed excellencius debuit ponere et dicere, quod in veritate legis
verum Christum
veteris
Ynde Joh. Wyklef corporis Christi
— *)
in
se continent et babent,
Cliristum in se habebant
in
in tractatu
et
magno de
veteri lege profuerunt
sed non sic sacramenta
continebant,
suis
—
^)
—
eukaristia dicit, quod figue
seruantibus
—
ad salutem.
')
a) petrženo: concomitantem. ') Citáty z Augustina. Citáty z téhož. Tractatus de eurhaiistia luaior, dosud noVvdaný. ») Citátv z Kemigia. '') Citáty z Alberta Magtia Citátv z Pavla." ') citáty tamže. ^)
—
—
—
'^)
—
Rozdíl svátostí Starého a Nového zákona. Rokycana proti Biskupcovi.
—
[10='l
ca.
4:
Ymino
ut dicit Joli.
\V[yklef]
quodam módo
hunianiias Christi
Iractatu
in
est in aliis
magno de sacrameutis,
[23
eukarisiia
sed
cum
corpus meuiu, tuuc ex sollempirtate loquentis ac testimonio sanctorum oportet, (juod liabeat aliquam insolitam efficaciam vltra alia signa Hec ille. Debuit ergo jioiiere et dicere, quod nostrura noui testamenti. sacrameutnm veresigniiicat et cuntinet corpus Christi in sua nátura propria et dixit:
lioc
substanci;!.
Sicque hoc signum siue sacramentum uostrum est intinitum pre-
quam
stancius,
cum
lege,
est
signa cori)oris Christi in lege veteri vel ymagines in noua
sit veritas
Hec Joh. Wyklef
simul et figura.
Quia Chrisius meliurando processit, eucaristie
efticacius
antiqua. Aliter enim
est et
non
lei
sic
qíl" 10 de Apostasia.^) quod sacramentum nostrum diuine
sacrameuti propinquius quam sacramenta quia illa cessarent, si istud nouum
foret racio,
non excederet nec Christus meliorando processisset, Ymmo apparet ex iam nostra signiicant corpus Christi et non continent, si sacramenta quod in veteri lege ita perfecte manducauerunt corpus Christi, sicut niodo maiiducant, quia multi ante hiiius sacramenti institucionem eandem escam manducauerunt et eundem poLura biberunt, sicut et nos, et exinde tenidictis,
pore suo participes
effecti
Christi passionis
vitam
šunt
adepti
elernam.
Et quid? Nonne crux, nonne benedicciolaycalis et alia signa, que facimus, signant Christum, et presertim illa, que facimus in die parascenes, signiíicant atque commemorant corpus Chri-ti et sanguinem. Sed Magister optimus et César semper Augustus in cena vltima post esm pare figuralera vt non solum agni pasclialis intraduxit solempniter hoc sacramentum, signiíicaret, sed et contineret verum Christi corpus, quia, ut dictum est, ipse meliorando procedit, quare seíiuitur, quod nostrum sacramentum diuinum est excellencius sacrameutis veteris testamenti amplius multo et perec-
quam
cius,
prefatus
sacerdos, hostis nostre tidei Christiane, posuit.
VIII.
At
ipse hostis, ponens excellencia istius nostri sacramenti supra sacra-
et noue in tractatu siio [lO**] wlgari. circa finem hoc excellit, quia inter alia sacramenta notabilius est istud sacramentum institutm, sed quia per hoc sacramentum sicut dignius alia sacramenta legis veteris cessauerunt, et illud eciam instituit in íempore sue maxim dileccionis. Hoc ipse hostis et inimicus Jidei Christi Ihesu oc. Vbi dico sicut iam supradictum est, quomodo aliam excellenciam declarant doctores nostri sacramenti diuini supra legis veteris sacramenta, puta quod rem signatam in se continet vere in sui substancia et nátura, vt iam šunt supra sanctorum auctoritates adducte et allegate. Et prosequendo amplius in suo tractatu wlgari dicit et illud sacramentum mandauit communicare in sui momoriam quociescunque. Et alii scribentes et predicantes eorum confratres dicunt: illa sacramenta panis et vini instituit Christus in sue passionis memoriam, vt per hec excitentur ad deuocionem.
menta
veteris
dicit
primm
:
legis
in
:
—
:
Hec
ille.
ij
Tractatuá de apostaaia je 11.
ást Wiclifovy Summy
theologiae.
:
XXIX. M. Jana
124
z
Rokycan Tractatus de
Penset hic quilibet
oompos raciouis
existentia corporis Christi.
existens,
si
memoria
dominice
ymmo
passionis puro pane et vino possit debite eí per res mortuas fieri?
sculpta uel pieta
yraago,
memoriam
ad
posset
quam
cum wlneribus
dominice
passionis
et
acatricibus
eftieacius
accidenta[ll'*]lem
mouere
siue aduenti-
Sique populus cognosceret, quod liuiusniodi sacerdotes solum parciuaculam panis et guttam vini porrigunt plbibu-, non multum sibi illiul siguum pensabit, eciani si per vos deus vocitetur,^) non solum'') corpus Christi. Eci,e iste šunt valide virtutes caritas, pax, deuocio, humilitas et Cliristi imitacio. Panis vero et vinuin, quia seoundum eos in se corpus Christi non coniincní, nec virtutem aliquam spirituálem babent, non possunt inducere in homines caritatem, pacienciam et gaudium in spiritu sancto, quia solum significant a longe et tenuiter passionem domini Jhesu Cbristi. Teneudura est ergo et ab omnibus Cliristi tidelibus asseuerandum, quod sacraraentum nostrum est signum pro pinquum corporis Christi, quia lempore et loco rem signaíam presencialiter et substanciam ipsius conlinet. Et quamuis illa vnio corporis Christi cum sacramento non attingit ad vnitatem idempticam naturalem vel vnionem yppostaticam, que est in Christo, sed creditur, quod sit immediate post illam, quia quamdiu sacramenta durant et species sacramentorum, tam diu corpus Christi et sanguis continentur in eisdem. ciara,
illa
parcies panis aut vini gutta.
:
Non ergo
dicatur, sicut quidam moilo varie loquentes dicunt et quod sicramentum sit signum pretei-ite passionis Christi. Alii, quod est signum spiritualium graciarum. Alii, quod sit signum actualis siue eííectualis coniunccionis anime cum Christo. Alii vero. quod sit signum operum Christi. Racin liuius, quod omnia ista tempore et loco šunt elongata ab isto sacramento et isías res non ita bene potest ipsum sacramentum effigiare, sicut ipsum corpus Christi figurat. Idcirco dicatur, quod est signum corporis Christi, ipsum tamen continens in veritate. Ex hiis iam positis potest sciri, quid sit dicendum ad illam proposiciouem, (juam Nirolaus inimicus fidei nostre scribit in tractotu lulgari, dicens: in scripturis sepe signum vocitatur nomine signati, vt in exemplo Johannis est Helias, j)etra erat Christus, špice šunt íeptem anni. Hec ille. Dictum est iam supra, quomodo iste loeuciones longe aliter se babent ab illa hoc est corpus meum. Vide de lioc supra cap." 6. ^) lsti autem volunt, quod signum nomen signati accipiat, lioc est sacramentum nomine Christi corporis dicatur, sed non tenent, quod substancia corporis Christi [ll''J in sacramento contineatur. Contra quoruni falsam opinionera et erroneaui deducciones facte šunt ex fundamente Icgis et dictis antiquorum sanctorum,
scribunt:
alii,
veraciter se fundanciura in eailem.
nam
dicitur:
[sic]
Vide supra cap." 2^,
3*^,
4'\
5-'
et 6.
Cum
petra erat Christus, hoc dicunt íideles esse in sensu certo
verum,
scil. propter adiacentem potenciam petre cum existens res insenaquas effundebat, sicut et Chi-istus mortuus existens aquas de se ipso eiíudit in cruce, cum de eius latere exiuit sanguis et aqua. Similiter Jmhannes est Helias, quia cousiliis virLus et potencia inerat Johanni
sibilis
sicut
ipsi
a)
Helie.
petrženo: vocetur.
—
bi in
margine.
—
')
Sir.
121.
:
o zpf^obu pítomuusti tla
Kiibtova
v
svátosti oltání.
125
lsti autem sacerdotes modonii prefato Nicolao a-ihcrentcs iuUndunt, quod sicut persona Helie non erat persona Johaunis, sed signiticabat vna aliam ex potencia siue propter potenciara adiacentom, sicut nituntur, quod corpus Chribti illud non est in saoramento, sod soIum signiticat ipsuin, quamuis sacramcntuui dicatur corpus Cbristi, sicut in suo tractatu per ex-
pressm corpus
scribit,
Cbrisii.
diceiis
corpus meum, i. e. panis ille signiHcat deducebatur Nicolao vocato cpiscopo, Montibus Cbutnis in synodo cleri assurgentes
lioc
:
Quid
est
siquidem
nam anno domini 1443
in
(juatuor viri ydouei et íide digui, testabantur in sui presencia, quod Nicolaus sepe tactus tempore capitaneatus Wlchowczonis in Thabor hoc
prcdicauit
panis iste est corpus Cbristi,
:
se.
eius
quod iste sanguinem in
delicie,
quia ista res,
íiguratiue,
vinum significat siue figurat corpus cruce pacienter oblátm. Et dixit: ibi šunt pascua et istud
panis
et
sic
corpus Cbristi, sed non est ista res illa sicut Dauid signiticat Cbristum, sed non est Cbristus, sed propter res, eius mausuetudinem et bumilitatem. Sic Helias signiticat sanetum Jobaunem, non quod persona Helie sit sanctus Jobannes, sed significat, quia venit in feruenti siue zelanti spiritu. Sed boc posset queri ab ipsis, si sacramentum cur agnus tipicus non diceretur est Cbristi cori)Us, quia signiticat ipsura, se.
panis, signiticat illam rem, se.
corpus Cbristi, šunt
vsi,
adepti
Eciam
si
corpus Cbristi signiticat, et qui debite illo šunt fructus corporis Cbristi depost in crucc oblati. non continetur corpus Cbristi in sacramento, vt ipsi diquia et ipse
tunc imponere
cunt,
quis vocaret
illi
angelm
nomcn corporis
asinum.
Et
isto
Cliristi
ita
módo multe
est
res
consonum, possent
ac si corpus
si })ropter signiiicanciani corporis Cbrisii deberet vocitari. expausio manuum [IS''] sacerdotis circa altare ct alia signa, que íiunt in missa per sacerdotem, significant expansionem corporis Cbristi in cruce. Non est ergo dicendura, quod sacramentum propter solani signiíicanciam aut quandam virtutem corporis Cbristi nuncupetnr, noc illi sacra-
Cbristi
Nam
dici,
ot
mento competunt verba tidei, que dixit: boc est corpus meum, et addidit quod pro vobis tradetur. Plnnum est, quod sacramentum non est traditum ad crui'em, ex quo apparct de corpore illo fuisse Cbristum locutum, quod dabat et nunc dat, quod ad crucem erat ti'aditum oc De boc vide supra ca.°
2'^
in principio,
Vt autem magis
falsitas
illorum appareat, quantum etsi quando con-
sacramento, intenduut, quod sit sccundum dona tantum (luedam: nuper in Montibus Chutnis anno domini, (^uo immediate supra, dum proposicio iiatbolica erat sacerdotibus Tnboriensibus ista oblata: credendum est, quod Cbristus Ibesus deus et bomo integer est in sacramento altaris non solum spiritualiter per quandam graciam solam ab ipso corpore Cbristi naturali condistinctam, nec solura sacramentaliter et íiguralitor, sed v) tra boc, quantumcunquc est Cbristus Ibosus per resurreccionem suam gbiriosus, spiritualis et diuinus, veritatc
cedunt
corpus Cbristi
cssc in
gracias ct per
a) in
niargine:
de fide Thaboiieiisium
in
Montibus.
XXIX.
126
'SI.
Jana
Rokycan Tractatns do
existentia corporis Christi.
corporis et nátura perraaueute est in eodeni simpliciter conccdere noluerunt,
tamen
sui
Istain
proposicionem
sticacione
z
nitehantur euadere,
sed deo fauente
eorum
sacraraeuto oc.
quauis
sophi-
sophjsticacioneui
percepit ibidem audíturium totuvi.
Sopbisticabaut in
eiiiin sic:
est in sacraraento
celo,
sophisticacionem
plane
veritate sui corporis et nátura i»ermanente, se.
per
altaris,
faciem
eorum
gracia^
Quam
dona.
scilicet et
declarauimus
diximusque, quantum, qui sopbistice loquitur, uilibilis est deo.^) Patet eciam ex eorum scriptis tenere illos corpus Cliristi esse in sacramento per gracias tantum ct dona, nam in tractatu quodam idgari scpe fatus Nicolaiis sic scribit, in
illis,
loquendo de sacramento, quod panis ille est corpus Cbristi in íigura, boc est quod signiticat corpus Cbristi pro nobis oblátm, quod est eledis suis
sacramentum
digne ficacio
illud
percijtientibus vita,
pascua,
confortacio et viui-
spiritualis.
Idem in tractatu suo latino de non adorando Chri.sto in sacradicit, quod Cbristus rcliquit sacramentum pro tigura spiritualis manducacionis. Scribit eciam sic in aliis tractatibus eorum [sic], quod mento
Christus est in sacramento spiritualiter,
boc est per spirituálem graciam,
cibans in veritate auimas sanctorum bominum, In primis articulus iste supprapositus, vt elucescat fóre katholicus, deinde sacerdotum
ipsum
[12''J
Tábor iensium
(lenegancium falsa opinio ex boc ut cognoscatur, ipsum articulum sanctorum approbabo.-) [11*''] Ex (piibus iam simul comportatis patet articulum esse verum.
—
scripturis
qucm sacerdotes Tbaborite conccdere uolueruut, falsamquc sentenciam illorum diccncium et ponencium corpus Cbristi esse
fóre
sacramento solum per gracias et dona. Gracias enim et dona vocare corpus Cbristi uullum sanctorum legimus sic fuisse locutum, quamuis bene verum est, prout et doctores locuntur, quod ex Cbristi corporis digna mauducacioue consecuntur fideles spirituales vtilitates et fructus, uou tamen illos dicunt Cbristi corpus fóre.
Dum potcst
íicri,
in
autem qnerbaut aliqui a certis saeerdotibus. quomodo boc quod grácie corpus Cbristi dicantur? Respondendo dicunt:
quia omneš grácie ex merito Cbristi corporis passi dantur, et idcirco quia aliunde nou dantur, cori)Us Cbristi dicuntur. Sed ibi dici potest:
si
grácie,
quas Christus merito sue dat passionis, debeaut dici corpus Christi, cur grácie, sub aliis sacramentis que dantur, corpus Cbristi non vocentur, vt puta baptismus ? Juxta illorum deduccionem potest ita bene esse corpus Cbristi, sicut sub istis signis panis et vini, quia regeneracio, que tit in baptismo, ex merito passionis Cbristi prouenit et est gracia spiritualis et ergo potest eadem racioue corpus Cbristi dici, sicut et illa sub sacramento corporis Cbristi. Ymmo quicquam graciarum fideles possent accipere
—
*j margiue grácie an suut corpus Christi. Hotler II, 8.S0. Viz ^) Citáty z Alberta Magna, Bernarda, Huga, Daraascena, a 68. Velikého a Augustina.
a) in
str.
.52
—
:
ehoe
:
o
požívání téla Kristova v svátosti oltání.
a deo per meritum passiouis Cliristi, totum racioue eadeni
posset
appellari,
(juid
non
cst
]_27
corpus Christi data
conuenieiis, ergo iiec raoio per illos
est racionalis.
siio
Et ad bi)C conformiter luquens magister Mathias Parisiensis tractatu de corpore Christi ^) dicit, (jucd quodlibct crcdere cum dileccione
est corpus
Christi raaiiducare.
Et subdit
:
sed sicut iu uaturalibus
fit
dis-
generaciouem, que est sub forma vel introduccio forine in materiam, et generaciouem, que est disposicio ad formám, ita quod oiuncs mótus peruii ad generaciouem form substancialis et vltimata et jierfecta dicitur alio módo geueracio substancialis ita conformiter bic potest distingui in gratuitis, puta quod oranis assecucio grácie Cbristi corporis uel illapsus grácie in animam dicitur vno módo manducacio Cbristi corinter
tiuccio
:
poris,
quolibet
e.
i.
participacio Cbristi Iliesu grácie et ipsius
disposicio
bominem ad vnionem cum Cbristo in spiritum et graciam. omnis gracia baptismi et omnium sacramentorum dicitur quoque
pervia digniticans
Et
ita
manducacio, i. e. i)articipacio grácie Cbristi et ipsius ecclesie et omuis deuocio bomiuum, audicio aut leccio seu meditacio verbi dei cum caritate et omnis fruicio sapicucie dei et sciencie et quoque manducacio panis vité et intellectus, et potacio aque sapiencie salutaris, que omnia actus šunt venientes ex vnioae anime cum Cbristo in spiritu et veritate. [11'^''].
módo
Alio
substancialiter,
dicitur
quid
manducacio corporis Christi proprie et iu se animam cum Cbristo immediate secundum quodam módo intirae indui Cliristum, sicut dicit
est vniri
spiritum et veritatem et apostolus
:
alibi:
eadem ymaginem transformatur. Et
iu
de
transformatur a domini spiritu, et ista est proprie accepta manpreparata est, ut tiat per manducacionem ita bominibus a deo constituta et ita
claritatem
claritate in
ducacio corporis Cbristi, que sic altaris sacramenti, et talis vnio anime cum Cbristo et Cbristi cum anima est effectus proprius istius sacrameuti et manducacionis ipsius digne, quam non sic faciuut alia sacramenta vel alia manducacio spiritualis, i. e. innouacio sóla grácie vel
maxim
illapsus,
per boc
et
differt
form
induccio substancialis a participacione stancialis
vel
quasi
ista
sacramentalis
a dispusicioue
degustacio
manducacio ab
illa,
quasi
pervia ad formani vel pleuitudo
a sacietate
vel
quasi
forma
sub-
permanens a motu transeunte,
sacramentali
principaliter
et
maxim
propterea de ista manducacione dictum est: qui mauducat meum
meum
sauguinem, in me manet et ego in eo. Et sujira eodem dicit amen, amen, dico vobis, (jueritis me, non quia vidistis signa, sed quia ex panibus meis nianducastis et saturati estis. Et ad propositum operamini, iuquit, non cibum, qui perit, sed qui permanet in vitam etcrnam, quem íilius bomiuis dabit vobis. Hune enim presignauit deus i. e. maxim
carnem
et bibit :
dandum bominibus in terra per legem Dixerunt ergo ad cum: (juid faciemus, ut operemur opera bona? Respondit Ibesus et dixit eis: boc est opus dei, ut credatis in eum, quem misit ille. Et nota bic ad propositum, ({uod Cbristus diffiniuit: boc credere esse non ipsum cibum, sed opus dispositiuum et prime et principaliter
Moysi
intendit et significauit
et propbetas.
') Traktát tento je tvrtou knihou testamenti. Srv. Palacký, Radliost H, 331.
velkého
díla
Regulae
veteris et novi
:
XXIX.
128
^I.
ad
necessarium
—
Jana
z
Rokycan Tractaíus de
cibuni,
nou perit/) Ecce quam
qni
differuntur
sacraniento eukaristie, qaia
Cliristus
:
cil)um uel panem,
et
perit,
noii
exiateutia corporis Christi.
cst
in
haptismi
omniao
qui
sacrameiito et iu
il solum secundura virtutem, sed
hic
secuudum
Item aliud iuconveuiens'') í>i grácie šunt corpus Christi in sacraniento, tuno sequitar, quod verbum apostoli non habebit locura iu verifate, vbi dicit: quicun(iue manducauerit panem liinic uel biberit calicem domini indigne, reus erit [I2''''] corporis et sangwinis domini. Probatur malus accedendo nou poterit reus esse corpore Christi, patet quia nou substanciam.
:
corpu3 Christi, eo (piia non accipit gracias, puta vitam, pascua, conforíacionem et spirituálem viuificacionem, et ille šunt corpus Christi per cos posite, et per consequens non est reus corporis et sangwinis, cum deus dampnat liomines ex graciis ab eo acceptis, de quibus homines non
accipit
Heb: impossibile est eos, qui semel šunt illuminati renuuari ad primam. Insuper gustauerunt dei donum erte oc, rursum uec ludas, nec alias alius malus et bic inconveniens soquitur, quod acciperet corpus Christi, quia non recipit gracias, cuius oppusitum tota fuerunt grati, sicut dicit
et
tenet
ecclesia.''^)
Item si
iile
grácie
—
grácie in sacramento reposite dicantur corpus Christi, queritur,
šunt Christus
in
veritate? et
si
dicitur,
quod
sed quia
sic,
condistincte a Christo nec corpus habeut nec animam, ^equitur,
grácie
ille
si
quud Christus est nec corpus habens nec animam in sacramento, sicut de hoc infra post dicetur, quid in Montihns concedere Táboíte noluerunt. Si vero dicetur, quod ille grácie in sacramento non simt Christus, tunc nec Christus est in sacramento, nisi dicant módo aliquo virtuali, quo módo per totum suum est dominium, aut módo analogo ab eis aliqualiter couficto. Et tendens ad hoc, (paod in sacramento šunt quasi solum grácie, -sic prope flnom tractatus sni icJgaris sic scribit: idcirco olim Cliristus videns, ymmo discipuli suos non intelligentes sermoues ita grosse de mauducacione corporis sui sapiunt, dixit: au hoc se. corpus, quod videtur, vos scaudalisat? si ego scilicet intenderem vobis illud ita sicut vos cogitatis ad manducaudum corporaliter dare, non est sic, quia si ego sic vellem vobis corporaliter me dare ad manducaudum, quid tunc mauducabitis, cum videritis
lilium horainis
asceadentem,
ita corporaliter, sicut
quod me
sic
in
illo
m«
videtis,
corpore
vl)i
prius erat,
ascendam
corporaliter
in
i.
e.
cum
videritis
celum? Idcirco non
et
ego
intelligatis,
raanducareti.s? spiritus
est,
qui
non prodest qniciiuam. Verba, que locutus sum vobis, spiritus et vita šunt, i. e. spiritualiter aliter intelligi debent. Et ad hunC bonm sensum lo(piitur sanctus Arabrosiu> ostendens, (juod in sacramento vita Christi animalis siue corporali^, que (i.iiuque seusibus fangitur, non est querenda, quia illa [12^^ uo')is sicut corpus nihil prodesset. Sed dicit Ambrosius, ({uod dicebat dominm Ihesura ibi dare nobis ita vitam spirituálem, que est sauctiticacio, bcnediccio, mira veritas, iusticia et pax, que quidem vita spiritualis, sicut dicit Ambrosius, est in corpore sacriíicii ab=ique vita animali, quomodo lux solis absque cius calore iu corpore lun nobis viuificat, caro
|
a' *)
in
niai-gine:
Citát z Bernaida.
grácie
non šunt
corpui
Christi.
—
M
Citát
z
Lyry.
—
úinky
milosti boží a svátost oltární.
129
Hec per totum verba šunt posita Nicolai episcopi cognominato qiiod Cliristus suum corpus daiulo uou ddit illud corporaliter.^) [IS""^] Patet ex hiis, quod uoii bene trahuiit ad suum
presentatur. oc,
[sic]
sensum eciam
vbi ponit,
—
verba Saluatoris, et ex hoc, quod
intelligantur
vt
auima
de solis graciis spiritualibus, capax est grácie spiritualis res mortua, suscepturus est et
racionalis
non panis, cum in se capax graciarum. a Cbristo, sed
sit
XI.
autem dicent, sicut priscis dicéhant diebus^ quod deus sub illis gracias, dico, quod bonis et vini statuit dare solis bonis dabat gracias eciam sub siguis et oblacionibus veteris legis, que oblaYmmo ab iuicio mundi ciones figurabant Cliristum, oblacionem veram. fideles graciam consequebautur a deo sub signis. Nonne Noe de archa Ex hiis patet, agrediens oblacionem obtulit deo? sicut dicitur Gen. 8."^) quod sub signis veteris legis homines suscipiebant diuersam graciam, sed quod iudigebant et multum babundanter, vbi isti sacerdotes non ostendent moderni, quod deus tantam graciam det sub pane et vino nudo. Et cum ista signa per eorum posita šunt pura signa, sicut illa signa veteris legis, sigiiatum i. e. corpus Christi in sui existencia non habencia, ac ut illis excelleuciora, tuuc non est racio, cur illa debuissent cessare, sicut iam supila boc deducebatur. Nempe si que forent signa pura, que deus statueret Si
panis
siguis
—
et proraitteret
cum
illis
et
per
illa
dare gracias aliquas, dici posset [14^],
quod cum illis signis grácie signate šunt presentes. Sed ex deduccionibus istorum sacerdotum non apparet, quod deus spopondisset gracias dare sub
dum pura signa esseut et corpus Christi existencia siue nátura non continetur. Šunt et alii scribentes, quod iusticia legalis sit Christi corporis manducacio. Alii autem dicebaut, quod opera penosa siue dolorosa, que istis
signis,
sua in
illis
Christus in corpore
agebat
et
sustinebat,
sint
panis
viuus,
dcscendit;
aliique virtuosa opera, in quibus imitari Christum
Diceudum
est
hoc
:
opera
Christi
dolorosa
siue
laboriosa
qui
de celo
debemus in
celo
oc.
non
nec de celestibus huc descenderunt, sed Adam suis peccatis in Christum Ihesum inuoluit illa et in omneš induxit homines. Idcirco non šunt corpus Christi viuum, quod de celo descendit, nec dici possunt manducacio Christi corporis, viui panis, qui de celo descendit. Insuper si iusticia operata siue sequela Christi in moribus et in operibus bonis manducacio sit corporis Christi viui, tunc a pari qualibet iusticia, que in fide mandatur ad imitandum Christum, obtinebit nomen manducacionis Chrliti corporis et quelibet virtus exercita est Christi corporis viui manducacio. Item cum sancti sicut in lege nature ipsam iusticiara in effectum habuerunt, sicut Job, qui panem suum sine pupillo et vidua non manducabat, lacertos nudi tegebat oc, aliique saucti eandem iusticiam et bona opera virtuosa exercuerunt, sequitur ex posicione talium, quod ipsi ita habun-
fuerunt,
1)
gloss a
T.
Citáty z
Ambrože.
Hugona, Lyry, Petra Lombarda, Augustina, Tomáše Aquinského, ^j Doklady z starého zákona.
fil.-hist. 1900.
—
:
XXIX. M, Jana
130
z
Rokycan Tractatus de
existentia corporis Christi.
danter Christi corpus, quod est viuus panis, maudueauerunt, sicut alius Christianorum, cum tamen aliter cauit ecclesia in festo Christi corporis non est alia uacio, que habeat deos apropiantes sibi, sicut adest nobis
dominus deus uoster. Demum talis iusticia, quia a princ^pio in hominibus bonis locum habebat, ergo est pauis viuus, quod uon apparet. Quia si sic esset, cui sanctus sanctorum dixisset veuiens: ego sum panis, qui de celo descendi, et panis,
sermonem
dixisse
panis viui,
Non
quam
quem ego dabo, caro mea illum,
si
in imitacioue
est ?
iusticie
Frustra euiai videtur depeudet manducacio
ante Christum faciebaut fideles horaines.
dicunt, quod verba Christi Job. 6 de pane viuo inteudenda sint de eis, que hoc módo supra nominata šunt, puta de iusticia, operibus Christi atque de aliis supra positis. Sit ergo hoc pro regula aurea dictum. Attendenda šunt verba Christi et ad ea, que obiciunt par erroest corpus meum, ap[14:^]plicanda, cum ait: hoc quod pro vobis neos varietates hiis diebus erroneorum tradetur. per quod adiunctura oranes nam nec sacramentum nudum, uec grácie, uec facile possunt exsufflari, panis et vinum, nec iusticia legalis, opera Christi penosa siue dolorosa aut opera moralia siue Christi imitacio tradita šunt ad crncis tormentum, ergo non de illis dixit: hoc est corpus meum, sed cum uaturale corpus
ergo
est traditum,
bene
de ipso naturali loquebatur.
xn. Adhuc in eodeni tractatu idgnri sic scribit: uec eciam vere attendunt ad istum Christi sermonem, vbi non dixit hic i. e. in pane est corpus meum, nec dixit: hic i. e. in calice aut in vino est sauguis meus, sed hoc est, i. e. panis est corpus meum et hic i. e. vinum in calice dixit: Ad quem sermonem doctores non attente prospicientes est sanguis meus. immiscuerunt nobis sine fundamento illum sensum. Ibi autem in illo siue Hec sub illo et magnam involuciontm et difficultatem per hoc feceruut. Episcopus cognomine. :
Hic pensaudum est, quod iste humo in contemptum loquitur et abiecEt cionem doctorum et in hoc facit contra regulam spiritus sancti. ^j quia iste homo cum suis complicibus sepefatus ad rem in se sic dico Nicolaus imponit doctoribus, quod sine fundamento dixerunt in sacramento aut sub sacramento esse corpus Christi oc, quid in aliis reprehendunt, iu se ipsos deferuut et portant. Idcirco dicendum est eis: ipocrita, eice pritrabem de oculo tuo! et illud medice, cura te ipsum! Nam et ipsi dicunt scribuntque, quod iu sacramento altaris est Christus sacramentaliter, spiritualiter, virtualiter oc. Talia autem verba iu forma non suut a Christo aut illa verba cepistis ex doctoribus aut prolata, vnde dicendum est illis propriis fantasiis illa estis fantasiati. Si ex doctoribus, cur illos dampnatis? Si ex propriis, quo ausu hoc facere attemptastis ? In aliis dampnant vt errorem, dicere: corpus Christi est in sacramento, suum autem katholicum reputant dictum, quod Christus est in sacramento sacramentaliter, spiri-
—
:
mm
:
:
1)
Citát z Lyry.
lovku vrném
Milost boží v
a v svátosti oltání.
13)
mile dicere estiinant: in hoc sacramento non illorum dixit formám verborura, cur uon ma[15'^jlam sit ipsis dicere: Christus est ia sacramento saramentaliter, spiritualiter, virtualiter oc? Ecce adduco exempla: Mt. 3 scribit: hic est filius meus, in quo mihi bene complacui, ipsiim audite. Non enim dixit sub isto aut in isto homine est deus et filius meus et tamen ita est, quod in Christo hornin habitat pleniludo diuinitatis corporaliter. CoUocenses 1". Et Uet non dixerit: in isto homine est filius meus, non tamen denegauit, quod in illo homine verus dei fuit filius. Item dixit Saluator Lue 19: domus mea tualiter et virtualiter oc. est corpus
Cliristi,
Si illos
quo.l Christus
eo,
:
domus oracionis vocabitur, et non dixit in domo mea erit oracio. Tamen negaret, quod in domo dei fieret oracio, aut diceret, quod domus oraret, non bene diceret. ^) Est autem causa, cur locuntur quidam, ut sóla illa concedatur proposicio hoc est corpus meum, qnia tenent, sicut iam supra tactum est quod in eodem sensu et consimili módo panis sit :
qui
—
:
,
corpus
quod
Christus,
Johannes
sicut
est Helias,
omnimode
et petra erat Christus,
quod non
sic
katholicum, sicut iam supra est deductum. Item nonne Christus dixit Luc. 22 hec est hora et profunditas tenebrarum? Ac tamen dicere possumus, quod in illa et sub illa hora profunditas tenebrarum contra Ihesum Christum dominm nostrum exercebatur. Male ergo obicit, quod non dicatur in sacramento aut sub sacramento corpus Christi continetur. sit
figuratiua locucio
ista,
sicut
illa,
est
:
:
Adducit autem
in
tute sacraraenti illius,
tum
in sui
memoriam
fine i.
e.
sni
wlgaris^ sic dicens, quod vir-
qui virtus dei est, qui hoc sacramen-
fideles
instituit,
tantur, cibaatur, viuificantur.
dotibus. [15'']
tractatus
Christi,
contra astucias
dyabolicas
confor-
Hec Nicolaus cum suis complicibus sacer-
Vbi dicendum, quod Christo, qui panis
est viuus,*)
adiacet
contra dyabolos et eorum dolosas fraudes, sed panis et vinum nuda non illius šunt virtutis, vt protegant quempiam a dyabolica. Hoc' autem et predicata quorumdam complicium ipsius declarant et
corroborare
fideles
hoc iuuant, qui inuehentes contra existenciam corporis Christi in sacramento, clamabant solum panem benedictum et vinum post consecracionem in altari asseuerantes, dicunt, quod sicut yraagines nec se nec snos iuuare potuerunt adoratores, sic nec panis ille. Hec Nicolaus corr. ?;" in in
latino.
Et rogo, vnde illi pani virtus contra dyabolum, cum in se secundum eosdem non contineat corpus Christi Ihesu, a quo scil. corpore virtus et robur contra dyabolum emanans procedit, quid est in sacramento, sicut de hoc loquitur ille cafholicus vir Mathias Parisiensis in tractatu suo de corpore Christi, ^) vbi sic scribit, quod Christianus, si est conscius sibi, quod grauatur inrmitate carnis, malignitate huius mundi, iniquitate dyatalis habet multa motiua corpus et sanguinem in hoc sacramento, in quo est vita contra mortem, potentissimum remedium contra corrupcionem, sicut scriptum est nec dabis sanctum tuum videre corrupcionem confortacio quotidiana contra continuam infirmitatem carnis, sicut scriptum
boli,
et
passionibus et frangilitate
raulta
[sic]
diligere
proprii corporis,
šumme Ihesu
Christi
:
a)
vrkpe vnus.
—
^)
Citáty z
;
Hugona
a Alberta Magna.
—
')
Viz
str.
9*
127.
XXIX. M. Jana
132
z
Rokycan Tractatus de
existeutia corporis Christi.
est: et pauis cor homiuis conirmet. Et dieit, quod est valida defeasio et proteccio a facie iuimici, scil. dyaboli, vt quemadmodum ipse paratus est
nec vnquam
occidere uel Avlnerare Christianm,
Ita eciara
desistit.
Cliri-
ex deo propugnacionem et munimen contra aduersarium et reraedium vel medicinatn coiitra quotidiauam -wlneris suscepciouem, sicut scriptum est: parasti in conspectu lueo stianus, vt habeat quotidianam
mensám aducrsus
suam
in
promtu
qui tribulaut me.
eos,
Hec
et
ille.
Ecce iste fidelis fidei Í7ifor taator o^iewáii egentibus confortacione et viuificacione ad Christi corpus,
nudum
sacramentura.
quod
est in
sacramento, et non ad ipsum
Nec ostendet Nicolaus aliquem sauctorum asserere
Christum panem et vinum benedictum sine existencia corporis Christi in eisdem contra importunam temptacionem deraoniorum instituisse. Ipsum et enim corpus Christi habet proprie viuiticare, vnde dicitur panis vité, quia non solura couseruat vitam, sod d it ipsam de nouo. Panis autem corporalis vitam corporalem per existentera tantum prolongat. :
XIII.
hi alio tractatu sno Nicolaus, quem fecit in latino de 7ion adoúi sacramento, scribit sic: Christus inferiori módo [16*J in sacramento, quam in íideli homine uel in celo, ^) et deducit sic,
rando Christo est
templm sancte trinitatis, membrum Ihesu Et ante remote est ab isto sacramento. ibidem scribit, quod in electis multo realius est Christus quam in sacramento, et probat, quia Christus existens in homine animam eius iuformat, racioriera eius sóla fide, sapieuciá et consilio illuraioat, voluntatem eius caritate et deuocione inílaramat, potenciam eius irascibilem ad bonm prouocat et contra malá confortat, sed non sic potest esse in sacramento, quia panis istorum donorum nuUo módo potest esse capax, ergo probacio sufficiens. Idem scribit ibidem, quod deus, qui est maior Christi corpore, est multo substancialiter, realius in quacunque quia essencialiter et re mundi, quam Christi corpus in sacramento. Hec Nicolaus, Christi Ihesu fidei quia
fidelis
homo
est in veritate
Christi et coheres eius,
(juid
inimicus.
huiusmodi consimiles proposiciones modernorum sacerdotum eneruant a cordibus fidelium fidem de Christi corpore quam
Iste et
magis
magaificant.
Ista proposicio.
mento quam
iu
homine
íideli,
quod Christus
inferiori
módo
est
in sacra-
excludit Christum esse in sacramento essencia
se-uudum gracias dona et non essencia sua et nátura, sicut Nicolaus in quodam tractatu alio suo wlgari hoc tangit.^) Tuno scilicet Christus est in homine fideli per dona et gracias solum et est realius quam in sacramento, ergo in sacramento non est essencia sua et nátura. Quodsi non sequitur, stet oppositum. Est in sacramento Christus essencia sua et nátura propria, ergo Christus non est inferiori módo in sacramento, quam in homine fideli. Patet, quia
sine nátura. Patet sic, quia Christus in homine íideli est et
^)
Hófler
II,
830.
—
^)
Str.
49 a 04.
; !
Pítomnost Kristova v ólovku vnióra a
modus
essendi
quam modus substancia
sua et nátura
et
nátura est excellencior
ypostaticam
parte vna et
essendi
cum sacramento
cum
deitati,
modus
corporis Cbristi
quomodo non
omnem angulum
in
vnionem anima íideli,
attenderent
enira
Si
cum sacramento ex narent ad modos
per vnionem
Vnde sacerdotes moderni non
íideli.
oculos suos.
rigunt
sua
133
essendi per dona, eoque est excellentissime Christus, vbi est
bomine
est in
Christi substancia
v svátosti oltání.
siue
vnitatera
di-
Cbristi
non sic ito festiEst euim corpus
diffiniendo=!.
que licet non attingat illam ypostatiimmediate sit post ilLam, sicut iam supra est de boc aliqualiter tactum. Nara facta confeccione, quamdiu durat vt ipsura est corpus Cbristi, sacraraentura, semper in eodem continetur. Potest autem anima esso et in sui permanencia existere, quam et si módo Cbristus per graciam inbabitat, sed peccato mortali superueniente [16^] deseret eam. Ecce varietas essendi Christi in sacramento et in bomine fideli Cbristi
cam vnionem,
talis
vnitas,
creditur tamen,
quod
Insuper Nicolaus deducere volens, quod Cbristus sit realius in electis in sacramento, probat, quia Cbristus animam bominis informat illuminando, inílammando, ad bonm provocando et contra malum confortando et subdit: panis istorum donorum nuUo módo potest esse capax. Attendit autem ipse et aliam capacitatem, puta quod panis capax est corpus Cbristi de virgine natum et in cruce passum, anima autem fidelis bominis non est per istum capax corporis Cbristi Ibesu, vt essencia et nátura in ea contineatur, prout et emulus íidei nostre Nicolaus suo quodam
quam
modm
quemadmodum
superius est iam tactum. inimicus fidei Cbristum inferiori quia fidelis bomo fideli bomine, módo esse in templm sancte trinitatis, merabrum Ibesu Cbristi, coberes eius, est pari racione argui quod est ab isto elongatum sacramento. Respondeo
scripto boc idem tangit,
Item
si
boc arguere deberet sacramento, quam in
ex
:
quod Cbristus inferiori módo esset in celo quam in bomine fideli; racio, quia celum empireum non est membrum Cbristi Ibesu nec illius coberes, cum tamen multum excellenti módo est in celis sedens a dextris posset,
eoque teste psalmus: eleuata est magnificencia tua supra celos. Adbuc boc notandum, quod dum dicit Chi-istum operai-i in bominis anima illurainacionem, inflammacionem, provocacionem ad bonm et contra malum confortacionem dicitque sacramentum talium bonorum non esse capax, dico, quod laborat Nicolaus in equiuoco, quia utcunque loquendo tangit de effecNos vero presenciali tibus Cbristi Ibesu, quos in bomine fideli operatur. sua natui'a et substancia intencione agimus de existencia i^eali, quod est in sacramento, quo módo non babet locum in bomine fideli. dei,
et
De illa autem proposicione, quam scribit, quod deus, qui est maior corpore Christi, est multo realius in quacunque re mundi^ quia essenquam corpus Christi in sacramento. ^) Hec cialiter et substancialiter, nempe proposicio non aliud edocet, nisi quod Cbristi corpus non est in Ex ista proposicione insacramento essencia sua, nátura et substancia. ferri potest, quod quelibet creatura mundi est excelleucius signum dei, quam panis et viuum in altari, posito, quia panis et vinum secundum eorum asserciones 1)
Viz
in str.
se 64.
non
continent
corpus
Cbristi,
sed
quelibet
creatura
134
XXIX. M. Jana
z
Rokycan Tractatus de'existentia corporis
Christi.
habet essencialiter deura in se, realius, quain corpus Christi est in sacramento, et per coiisequens melius effigiat et figurat deum, propter quod quelibet creatura pocius deberet dici sacramenlura, quia deus est in qualibet [17"]
essencialiter,
substancialiter,
quam ipsam sacramentum
quia continetur ibi corpus Cbristi essencia et nátura
modus
Sic louge alius est isto,
quo corpus
Christi
quo deus
illius,
vt
illi
altaris,
dicunt.
ab sacramento, quia primus modus essendi quo módo eciam et deus cuilibet rei inter-
essendi,
est in qualibet creatui'a,
est iu
consideratur in esse analogo,
quod proxiraior et intimior est, quam ipsa res sibi ipsi. Iste autem modus corporis Christi esse in sacramento est miraculosus, verus tamen et realis, quia auctor, qui mentiri nou potest, dum dixit hoc est simplicibus corpus meum. Ad quid ergo talem mateiiam de difíicili secatur, ita
:
quam proraocionem ipsam propalare? Talia docmata heu magis ducunt ad apparendum in poDicendum ergo est cuipulis quam ad prodessendum in fide et moribus. libet catholico cum sancto Bernardo, quod substancialiter est corpus Christi in sacramento, et cum Hugone, quod corporaliter, cum aliisque doctoribus supra allegatis, quod substancia sit sua et nátura, quam cum Nicolao episcopo cognomine, qui nec aliquem sanctorum pro sui fundamento allegauit doctorum, sicque dicere, quod Christus inferiori módo est in sacramento, quam in homine fideli, eciam deus realius est in qualibet re mundi quam corpus Christi in sacramento est, sicut infimum modm essendi dicere, sicut alius iam infimus et ita bassus posset assignari, cuius omneš sermones non attestantur supra promocione corporis Christi existentis in sacramento. iuintelligibilem iniicere et magis in fidei deieccionem,
:
Deinde faciens tractatum in latino de non adorando Christo in sacramento^ Nicolaus ponit pro conclusioue responsali, sic dicens: secundum legem ewangelicara íideles non necessitantur Christum in sacramento eukaristie adoracione latrie^) adorare; et probat sic: tantum ibi, vbi Christus corporaliter et diraensionaliter est, secundum legem ewangelicam fideles necessitantur ipsum adoracione latrie adorare. Sed quia Christus in sacramento eucaristie corporaliter et diraensionaliter non est, ergo secundum legem catholicara et ewangelicam íideles non necessitantur Christum in sacramento eucaristie adoracione latrie adorare. Ad idem facit in tractatii sko wlgari, imputando adorantibus Christum adoracione latrie in sacramento. Hec ille.
Ihesu
Hic est uotandum, quod Christi corpori propter ypostaticam vnionera debentur ea, que šunt dei. -) [17^] Et propter illam vnionem inseparabilem diuinitatis ab humanitate caro Christi est adoranda. ^) Quapropter JSÍicolaiis in Montihus Chutnis conabatur deducere, quod humanitas Christi non est adoranda se sóla capta, cum nec cogitari racionaliter
—
a) in ^)
margine
:
do adoracione.
Citáty z Lyry a glossy.
—
—
')
Yiz
str.
62 sq.
—
^)
Citáty z Lyry.
—
:
o klanní nec dici debet,
se Kristu v svátosti oltání poctou
quod humanitas
pro
Cliristi
bohu píslušející.
aliquo
tempore
diuisa esset
aut fuisset ab ipsa deitate post sui in Marie vtero connexionem.
Huius
concausa
erroris
Nicolaus quod Christus non
reperitur
bic
135
—
^)
[18*].
plurimura
no-
sacramentum pro ymagine adoracionis, sed pro figura spiritualis manducacionis. Hinc non dicit erigite et adorate, sed dicit comedite, bibite. Malam materiani in wlgus inducere iste bomo conatur: non dixit „erigite" expresse et „adorate", ergo non est corpus Cbristi in sacramento adorandum. In simili non válet mane ante boram prandii non dixit: conficite boc sacramentum, ergo non est ante prandiumconticiendum. Item non dixit: luraina ante sacramentum accendite, ergo non šunt accendenda, quia ab auctoritate negatiua [IS**] non válet argumentm in táli materia. Ymmo, quia sacramentum est signum illius signati, scilicet Cbristi corporis, quod in se continet, ipsum sacramentum est sicut quedam ymago adoracionis eius corporis, quod in sacramento continetur. Inde est, quod plerique fideles, qui ito vident sacramentum, mouentur ad adorandum Cbristum in ipso qui eciam scribens dicit,
tatus,
:
reliquit
:
;
sacramento existentem.
Qua
")
—
quam scripturam probabit
ipse Nicolaus^ quod infra quod sacerdotes quamdiu erant filii Jerusalemi celestis, sacramentum. ad adorandum non exposuerun? quia, sicut iam tactum est, si argueretur negatiue: non babemus de hoc facto scripturam, ergo non est factum tale, invalidm est argumentm. Et ut scribit, allegando Dionysii beati tempus, quod tunc sacramentum non ministrabatur nisi biis, qui debuerunt ipsum manducare, sed non audet nec potest dicere racionaliter, quod ipsi raanducantes non prius adorassent quam manducauerunt et in boc vnius spiritus fuissent cum illo spiritu, qui per Augustinm dicit: nemo autem illam carnem manducet, nisi prius adorauerit. Vnde iste bonus homo negatiuis vtitur continue, que ab auctoritate scripture non faciunt argumentm. Nam bic scribit: nuUibi lex ewangelica precipit latria Cbristum in sacramento adorare nec apostoli alicubi ipsum sacramentum ail adorandum erexerunt nec ecclesia primitiua [19"] boc docuit aut obseruauit oc; quod probare deberet, pro probato supponit. lam est dictum, quod in lege dei
de re per
scribit,
adoracio Cbristi bumanitati, vbicunque
sedt ad dexteram
patris,
et
iam
doctorum fundancium se veraciter
est,
et carui
deductum in
est
debetur ex
scripturis
quia
in
ipso
babitat
verbo
d uine et
eadem, quod corpus Cbristi sua pro-
pria nátura et totus Cbristus in sacramento sit altaris,
randus,
illo
legis
omnis
plenitudo
ergo est
corporaliter,
vt
ibi
ado-
dicitur
Collocenses 2.
XV. Sed postquam posuit Cbristum in sacramento non esse adorandum adoracione latrie in sacramento, ponit talem couclusionem in eodem tractatu^ sic dicens fideles nedum Cbristum, qui creditur in sacramento eucaristie, sed est ipsum sacramentum possunt licite adorare adoracione vicaria, affectum :
^)
Citáty z písma, glossy, Augustina,
Jeronýma a Origena.
—
^)
Citáty z Diviše.
XXIX. M. Jana
136
ipsorum sursum,
z
Kokycan Tractatus de existentia corporis
Christi.
ad dexterara dei sedens, presencialiter
vbi Christus est,
adoracio vicaria seu reuerencie est, qua digniores creature possunt adorari non propter se, sed propter aliquid melius representandum. Ecce istius horainis palliacionem, qua tegei'e cupit suam dolositatem, ut credatur a simplicibus ipsum debite sentire de Cbristo si Christus est in sacramento nátura sua et in sacramento. Dico illi essencia, ut plebs katbolica sentit et credit, tunc pertinet ad eum ibi adoracio latrie, que est cultus soli deo debitus, quia Cbristo debet adoracio talis, que deum solum concernit, cum sit deus verus et liorao. ^) terminato
autem:
Dicit
oc.
:
—
Sed quid
est,
iiisi
quod
isti
fratres
vti
et
essent
veri
katholici
vocant aiiquid adoracionem, quod non est adoracio, et Cbristura iiuncupant, quid non est Christus. Sed quod addit: affectum sursum ad dexteram, vbi Christus sedt, terminato, et adducit ad hoc scripturas de sancto Stcphano, qui videns Cbristum ad
fratres^
fantasiantes
dexteras illum dicens
verba, [19^] et
scribit,
quod
invocauit, et oratis,
dicite
:
concorditer Christus docuerit orare,
sic
pater
quod Christus
sursum. Si debet
sit
mentis
affectu,
qui
cum
:
fantasiando,
noster,
adorari
fieri
qui es in
vera adoracio,
desiderio, quia Christus
non
celis
illa
suscipit
debet
fieri
adoracionem
eo quod veri adoratores adorant in spiritu et veritate.
adorat
ciouemque
Cbristum, qui est in sacramento, ad Christum in sacramento dirigit,
dei patris, adorat et ad illum
oc.
potest in sacramento,
suam deuocionem
suam eciam
Penseut
sed affectus
cum
aífectu
sine
mentis
Tum
eciam,
intencionem deuoqui est in dextera
destinat,
cum non
sit
in
dextera patris et in sacramento abus Christus. Quia autem non est aífectum mentis biis diebus quibusdam sacerdotibus, quod Christus sit in sacramento, nisi módo certo, virtualiter scilicet aut alio consimili; imo nec est voluntatis eorum, ut Christus in sacramento velud deus adoretur, sed palliacio quedam, ne ab hominibus cognoscantur in suis fantasiis, ita ut cuilibct satisfaciant, sicut quem vident, sed si cor apertum foret, abissus profunda pateret eorum, que in angulis fabricant. Cum enim aífectum sursum erigere informant^ vbi sedt in dextera, patule manu capi potest, quod Christum in sacramento non credunt esse, dum eciam Christus suo corpore non est in sacramento, ut ex eorum scripturis et dictis colligitur. Quid hoc erit, adiice adoracionem illi, quid nec audit nec vidt nec preces nostras potest exaudire, vt puta illi sacramento nudo, quod est satis inconueniens.
Hiuc est, quod vetule quedain in picardico errore coinperte^ que eciam publice in Hradecz super Albea de anno domini 1443'^ in ecclesin maiori snos errores revocarent^ -) fasse suut, quod licet in ecclesia genu sed nunquiím ipsi Cbristo hoc, qui est in sacramento, faciebant, sed eum, qui in celis est, adorabant, illuc suam intencionem dirigendo. Non enim imputandum esset, si quis nientem suam iuxta apoštolm dirigeret, qui dicit: que sursum šunt, sapite; sed redarguendi šunt, qui sub verissimis scripturis suos palliant errores, detrahuntque Christi honori. Nam penset quilibet si idem Cb-istus eademque nátura et essencia esset in sacramento sicut in celo, cur non eadem adoracione adorandus esset in sacramento sicut in celo? Sed dum intencionem sur-
flectebant et adorabant,
:
*)
Citáty z gloss.
—
*j
Viz
str.
C,6.
o námstném klanní
se Kristu v svátosti oltání.
137
fides eorura est, quod hic solura sacramentum est passionem preteritara. Vnde in tractatu de non adorando Christo in sacramento Nicolaus
sum dirigere conantur, siguificans
quia
dicit:
Cliristus
sicut
varios
liabet
modos
essendi,
sic
suiit
nobis
mandati diuer^i módi babendi se ad Christum Christum eiiim ad dexteram in sacramento dei patis debemus bumilicer ut deum adorare. Et infra deberaus deuote ipsius mortis recordari, ut tamquara grati illum rediligamus. Ecce patule apprehendere poteris caute ymmo dolose precedentem. In dextera dei patris dicit ut deum adorandura, sed tamen in sacramento dicit ipsum ado[20*]randum, non tamen ut deum, Et cur boc, nisi quia in sacramento non est corporis sui nátura, quia vbicuuque Christus est nátura :
"•
corporis et essencia,
sui
ibi
est
et
diuinitate simul iuncta
illi
corpori
—
vbicunque sic est, ibi est ut verus deus adorandus et colendus, non quadara adoracione vicaria solum, sed cultu hxtrie sibi debito, vt est supra per scripturas sanctorum deductura. Eciam lila proposicio sua, quam ponit in deduccione conclusionis
et
tercie responsalis et
tamen non
:
Christus quia in electis est realius quam in sacramento adorandus, sed alio módo veneraeiouis,
est adoracione latrie
honorandus, a forciori nec in sacramento taliter dehet probauit vsque hodie, quod in electis sit realius quam in sacramento, quarauis certos eifectus operatur in electis, quos non facit in ipsum finem in ipso sacramento, vt puta, quod Christus animam hominis vt
dictum
honorái
inforraat
est,
oc.
Xecdum
racione,
fide,
consilio
et
illuminat
sapiencia
etc,
sed
hic
fit
magis de corporis Christi existencia. Vnde dicendura est, quod quia non est Christus in nátura et essencia sua in electis, quomodo est in sacramento, vt supra deducebatur, idcirco propter existenciam reálem Christi corporis in sacramento adoratur.
sermo non de effectibus
Christi
corporis,
sed
Sic enim comperi istius Nicolai complices perswadentes, quod spiritus
sanctus non minor, sed maior est corpore Cl)risti, et fides est nostra, quod apostoli spi ritm sanctum habuernnt, ergo magis licuit apostolos adorare.
Vbi talibus respondendum est per glossam orilinariam super illo verbo Ex quo patet, quod ex CoUoc. 2°: quod est ymago dei invisibilis.^) quo non est electus dei, boc quod est Christus, non oportet, quod licct spiritum sanctum liabeat, quod ergo sit adorandus. Eciam dico, quod deo adoptiuo non est genu flectendum, et cum homo iustus sit deus adoptiuus, quia dicit: ego dixi, dii estis et ergo adooc") [ŽO**] Vbi apparet, quod si Christus ex parte hominis esset ptiuus dciis, nni esset sibi genu flectendum: quanto magis nec homini puro est genu flectendum! Quod autem in Montihus Chntnis dixit in sinodo
—
•
—
quod homo iustus est raultiplicius honorandus quam hostia oc, huiusmodi proposiones cerle saltem in simplicibus non šunt cooperatiue pro cleri^
fide
sancte
eucaristie in saci-amento
sublimanda, quia in Christi
corpore,
quod est in sacramento, tota adorantis dehet coUigi intencio, sicut videndo carbonem ignitnm homo quemque et sepe, vtrum sit lapis vel lignum, non pependit; quodsi sit lignum, non tamen quale, an quercus, fagus, buxus, pirus, tilia vel pomus. Magis ergo proticerent sacerdotes huiuscemodi, si ^)
Citát z glossy.
—
-)
Glossa.
XXIX. M. Jana
138
populum docerent,
z
pendatur,
boc
quia
illis
existentia corporis Christi.
affectus ad
destinacioque
dirigatur et exinde
cultus
latrie
Christum,
Christo im-
ipsi
scolasticas et appencias que wlgaribus sepe dant occasionem in laqueum, scandalum et ruinám. foret,
viilius
medium
ruiue et šunt
respectus
vt totus
qui est in sacramento, sopbisticas in
Rnkycan Tractatus de
quara vlilitates
phdjis iniicerent,
XVI. suam proposicionem est accedendum, quam in traremissioresí adorando Christo ponit, sic dicens ydolatre fuerunt, qui quondam adorauerunt talpas et vespertiliones et
Tandem ad suo
ctatu
(Je
illam
non
:
quam pontifices romani, illum panem vt deum. adorantes.^) Et subdit racionem, quod panis sacramentalis in sui nátura est res inanimata minoris existens condicionis, quam aliquid predictorum. 'H.ec Nicolaus.
serpentes,
Respundendo
sibi
in
Montihus Chutnis
dixi
:
ob boc,
si
quia ani-
deberet semper excellencia siue maguificacio accipi, tunc dyabolus supra sacrameutum corporis Cbristi deberet magnificari, quia est Et ista racione creatura, non tantum viuens auimata, sed intellectualis-
matuiu
est,
motus quidam ex complicibus istius Nicolai ad populum predicando Pleska -) non fuit veritus dicere, quod i)Ocias vellet coram dyabolo genuflectere, quam coram isto sacramento, quara predicaciouem plurirai eorum Sed sciendum est, quod comparando res ad inuicem, non commendabant. oportet statim simplicem excellenciam et omnimodam r
—
!
suo tractatu, rislie
rite
^)
quod
grauiter
in
deum blaspbemant,
dispositum blaspliemantes et coiitempnentes
sanguis Cbristi, et sanguinis
Et ponit causas,
viuum sacramentale est módo suo corpus et etqui panem sacramentalemindignemanducat, reus est corporis
sacramentalis
quia panis
sacramentum euca.'c.
domini
et aliis
et
per
eum ibidem
positis,
et iaiu bic
sub serpente,
Et quomolo
talpa et vespertilione asserit illum esse minoris condicionis.
iam magis posset contempni sacramentum. quam sic ipsum subter veueuata reponere? Hocque iniiciunt in wlgus non iu magniicacionem, sed maiorem sacramenti diuini conculcacionem, cum enim memoriále omnium mirabilium suorum fecerit dominus, eo quod escam ddit timentibus se in hoc
—
sacramento. ") Fitque ab istis fratribus Táborensibus sacerdotibus et complicibus illorum certis, ne notentur a plebibus, quod i)ulcra et magnifica locuntur quoque de Cbristi corpore, de pane tamen dicunt iutelligenda esse talia viuo,
qui ad patris
II, 62.
—
')
—
•)
Viz *)
str.
Knz
6ú.
residet dexteram.
Et ab
alio
latere,
Totéž místo v traktátu u Golla, Quellen
Táborský Kvirin,
viz str. 51.
Totiž v traktátu proti Kánišovi z
r.
—
1421.
^)
sic
u.
in vilipensio-
Untersuchungen
Glossy, citáty z Lyry a z písma. ') Citát z Alberta Ma:,'na.
—
;
o
modloslužebnictví v klanní se svátosti oltání.
139
nera ponunt, quod talpas supra sacramentum magnificant et commendant oc. Sicque secundum disposicionem et condicionem auditorm effundunt sermo-
nem, ut aperiant, cui videtur, sicut et in sexto corr. responsalis conclusionis Nicolaus dicit: dehent fideles prudenter et ordinate procedere in hoc prudencia enim vtuutur liuiusmodi, vt qiiibus sciunt et quautura vofacto ;
lunt,
aperiant. est de eorum prudeneia, quam effundendo Nicoprime conclusionis tractatus de non adorando Christo
Sed iam videndum laus in corr. 2°
vbi sic dicit propter wlgi cecitatem, quod semper est [21*'] caucius est semper sine qualibuscunque ydolatriam; Et in corr. externis signis, ne cecis oflfendiculum detur, adorare deura. 2" conclusionis tercie dicit, quod Christiani non indigent sibi erigere aliquid signum, in quo deum taliter adoreut, attendentes, quod Cliristus dixit: venit bomo, quem nec in monte hoc neque Jerolimis adorabitis patrem vos adoratis, quid nescitis, nos adoramus, quid scimus, quia salus ex Ju-
in sacramento,
pronum
ad
sed ueoit horao et nunc est, quem veri adoratores adorabunt patrem in spiritu et veritate, nam et pater tales querit, qui adorent eum. Ecce quomodo Christus doet Christianos sine templo et sine corporalibus cerimoniis simpliciter in spiritu adorare, dicens, quod deus tales dcsiderat et querit. Hec Nicolaus de Pelhrzimow.^) deis est,
—
In priori autem sfatu ceriraouie et figue, se. in veteri testamento, Sed fuerunt, sed non veritatem ipse continebant rerum, quas figurabant. veniente státu noue legis, cerimonie et signa veteris legis cessare debue-
runt et inducta šunt alia signa, que conuenient statui noue legis, sic quod noua lege positi sumus, sed in medio quodam, puta inter ecclesiam triumphantem et synagogám legis veteris. Triumphans nud et aperte omnia
in
contemplatur sine signis et figuris, synagoga vtebatur signis rerum veritate Ecclesiam vero in noua lege dein eisdem non permanente. gentem necessarie est vti veritate rerum, sed in signis et sacramentis. ^) Et cum dicit Nicolaus, quod Judei grossi, qui signa querunt, sine signis deum adorare potuerunt, eciam deo ipsis ea prohibente oc, forcius Chri-
signatám
stiani,
num,
—
qui plus debent esse eleuati, in
quo
Hic
taliter
dico,
non indigent
deum adoreut. Hec
quod
non
est
idem
sibi
erigere aliquid sig-
vbi suj^ra Nicolaus.
iudiciura
de signis
veteris
nam signa veteris legis non continebant rem signatam in quemadmodum sacraraenta et signa noue legis continent, prout noue,
legis
et
veritate,
superius
hoc scripturis deducebatur, [22*] et ideo non est par racio de adoracione Eciam dei in mstro sacramento et sacramentis siue signis veteris legis. propter pronitatera et inclinacionem animarum ad ydolatriam, que multum Sed populus ChriJudeis sapiebat, adoracio illis in signis prohibebatur. stianus, qui dehet esse intelligens, animo suo inniti debet deo suo, qui est in sacramento, et non finaliter mentem suara in nudo figere sacramento. ^) Quod eciam ponit ipse Nicolaus in tractatu de non adorando Christo eirca conclusionem primam, vbi sic dicit: vnde Christus videns infirmitatem hominum, grauedinem et corrupciouem, racione cuius ad invi-
—
')
Citát z Lyry.
—
-)
Citát z Diviše.
—
')
Citáty z
Ambrože, Lyry a Augustina.
!
XXIX. M.
140 sibilia
nullo
spiritualia
et
Rokycan Tractatus de
Jany, z
módo
existentia corporis Christi.
se eleuare
valent,
eorura
infirmitati se
inclinaui') et couilescendit ipsis visibilia et corporalia sacramenta, statuendo, ut per illa ad inuisibilia maiuiducantur et taraqiiam per instrumenta a masalutis,
fideles
coutra
aquam
disposita suis sicientibus animabus hauriant
gistro salutis aptissime
viuam
et specialiter
sacramentum
dyaboli
insultus
eukarislie
roborautur.
Vnde
virtute
statuit,
et tunc
cuius
suis discipulis
hoc sacramentum tradirlit, dum sicut triticura per teraptamenta erant cribrandi, vt bac esca contra illos sint validiores. ^) Hec Nico[22''J
—
—
laus.^)
[23''].
Mr. Mathias Parisiensis
iu tractatu suo de coipore Christi scribens dcuotus magister et predicator quam lucide opinionem falsam declinat et ad eam, que est vera, swadet, ut Christus in templis Cbristianorum potissime adoretur. Vnde liio per pauca perstringam de templis Christianorum, que siquidem templa in reuerencia diligentique cura suiit a Christiauis [23^] babenda, nara olim deus puniebat propter dieit.
sic
—
Ecce
iste
operis terapii negligenciam.') sint maioris
glorie,
—
Templa autem Cbristianorum apparet quod
quam templm Salomonis, propter presenciam
Christi
sacraraento venerabili, quod uon erat tempore Salomonis. Nara et illud
iu
templm
tempore Zorobabel reedificatum fuit maioris glorie quam templm et boc ex presencia Christi, quia iu templo per Zorobabel reedificato Christus fuit a matre oblatus et ibi pluries predicauit et muka miracula fecit, ex quibus domus illa fuit surame glorificata et dorainus volebat sibi illara fieri populusque tenebatur illam facere. Quanto magis templa šunt pro Christi reuerencia a Cbristianis dispouenda, in quibus continue corpus Christi in sacraraento habetur, rex et dorainus omnis terre Christus Iliesus, vbi est eciam frequencia angelorum. Salomonis')
—
—
Pro reuerencia templorum et ecdesiarum. Olim in veteri lege propter presenciam arcbe locus sanctificabatur et ex conuenienti homines locura illum in reuerencia babebant. "") Quanto magis Christianorum templa šunt in reuerencia habenda propter Christi Ihesu, regis tocius glorie, presenciam, qui sua essencia et nátura continetur in sacraraento venerabili
—
Vnde in
ecclesia materialis a lideli Christiano diligenda est et nulla iniquitas
illa
est adaatteuda.'')
confugiencium ad nisi
ipsas
—
[24*] Adliuc propter reuerenciara ecdesiarum
immunitas
membrorum
securitate vité et
non restituebatur, Quid autem olim destruquod ex causis vna causarura fuit
seruabatur et reus recepta.")
—
templi euenerit, reperimus, quare destructi šunt, quia templm doraini in Jerosoliraura destruxerunt.^) Conclude ex biis, quod dignura et iustura, equura et salutare, quod templa iideliura Cbristianorum sint iu reuerencia a Cbristianis babenda propter diuinissimi sacrameuti in eisdera presenciam et continenciam. Sicque constat articulum esse verum. ctoribus
Babilonii,
—
De
vestihus
[24'']
illis
liuius
autem specialibus pro bac vice
tractatura
oiuitto,
cura
sepe de
ostendentes debere specialia vestimenta ad hoc
—
—
-) Cia) v rkpu chybn ') Citáty ínclinant. z žalm, Pavla a Diviše. táty z Diviše, Jana evaug.. Lyry, Alberti Padovského a Matje z Janova. ^) Citáty z Hagea a Lyry. =) Paralipomena a Lyra. *) Citát z Hagea. ;
°;
Augustinus a Lyra.
—
—
—
O Kaihy král, Lyra a Augustinus.
—
*)
Lyra.
— —
obad
o potebnosti chrámu,
Adiicio
urdinata.
esse
autem
a rouch bohoslužebných.
istud:
et
prirao
in
teraplo
suo
141
solus
vt
domiuator Ibesus ci'U'ifixus aduretur et a suis ipse vnicus honoretuf, qui dixit gloriam meam alteri nou dabo. Debent sacerdotes populum infonnare, quantus totus respectus cultus et reuerencie populi recollecte ad corpus Christi et sanguinem referrautur. Seouudo, si wlgus plebiura exliibet magnarn reuerenciam et bouoreiu gonuflexione, caudelarum oblacione et buiusmodi aliquibus aliis rébus, uullum uel modicum babentes respectum ibidem ad corpus Christi Ibesu, debent diligenter sacerdotes circa boc prouidere, ne yilolatria committatur, quia teste magistro Mathia Pavisiensi in tractatu suo cle corpore Christi dyabolus satagit decipere dei populum, quanto magis sub aliqua specie boni, tanto forcius et coloracius et per consequens periculosius, ideoque libencius negociatur iniuriam Christi in populo Christiano et subuersionem per species virtutum vel similitudiues honorura, venenum sub melle propinans. Dicit vbi supra prefatus magister ve :
:
sacerdutibus,
qui
ludibria
teraplo
in
dei
corporalia
e.
i.
quibus
aliqua,
honor deo debitus
impenditur, nou debellant verbo veritatis vel polestate quibus apparet, quod lideles íidem viuam et veram circa diuinissimum sacramentum babentes bene faciunt, disponendo ecclesias et templa pro diuini sacramenti reuerencia specialiter deputata, vt in illis auctoritatis.^)
—
Ex
diuiuum sacramentum honorifice sernetur et reuereuter custodiatur a ministris deo dedicatis, ad hoc ex ordine et oíficio deputatis.
XVII. lam autem ad illam proposicionem accedam, qua dicunt, quod Christus non est in terris nobiscum post suam in celuni ascensionem") substancialiter, personaliter, esseneialiter et corporaliter in eo corpore et eadem qualitate, in quo et quali resurrexit a mortuis et in celum ascendit oc [25*] et quod iam illo corpore non descendet ad aliquod altare, eciam si sanctus Petrus celebraret, usque ad consumacionem seculi oc. Hec dieta hic
in certis tractatulis reperiuntur.
Dicendum
buiusmodi
est
quod
hominibus,
Christus
suum
corpus
precepit fidera habere veram de eo, cum dixit: hoc est corpus et 2° mandauit illud manducare, cum ait: accipite et manducate,
tradendo
meum,
sed non iniunxit raandando de qualitatibus et disposicionibus, proprietatibus et dotibus sui corporis scire et disputare, quantum ille, qui nouit omnia,
plenm
scit illas
ad
corporis
Christi,
et coguoscit.
puta
vt
quid
Enumerare autem simplicibus proprietates corpus habet et quid non habet,
Christi
quid potest et quid non potest, vbi sit, vbi et quaradiu esse potest, est satis lougum et onus graue, sicut moderní inquirunt, au in eadem qualitate et
cum eisdem enim
disposicionibus
in
sacramento
sit
sicut in celo. ^)
—
Istud
quod exercet, dando suum corpus in sacramento, metas et limites omnium racionum humanarum transcendit, sed quia fides prestare debet, prout canitur in ecclesia: supleraentum seusuum defectui. opus,
^j
.cap.
Pokraování
18. Ilófle? 11,
citátu z 761.
755
—
Matéje
—
^j
z
Janova.
—
Ecclesiasticus.
-)
Chronicon Taboritarum
III,
:
XXIX. M. Jana
142
Et pensaadum an
Cbristi,
scilicet
ut
consimilibus,
z
fideles
existentia corporis Chisti.
quid ista iniiciíMtur de qualitatibus corporis et extensiue sit in sacramento^) et aliis
roborentur in fide puto, sed magis
Non
vera do Cbristi essencia cori
-ta
cordibas tideliuni de existencia
a
et
uum
est:
dimensiue
poris in sacraraento?
auellatur
Rokycan Tractatus de
ad boo iniiciuntur, ut Cbristi corporis in
íides
sacra-
mento eneruetur. Multis nompe talibus proposicimibus et consimilibus iniiciunt laqueum in fide, ymmo fidei vere quoque proposita parte vna, scilicet quod corpus Cbristi non e^t módo grosso in sacramento, per boc aliam partem fidei Christiane nituntur destruere, puta quod non sit nátura sua propria et substancia. Queraadmodum et per iilam veritatem, quod sedt ad dexteram patris, nituntur istara infingere, quod non sit in sacramento sua propria existencia, cum tamen lex Cbristi vtrumque credere facit. Suut nam liomines peruersi, qui accepta vna parte scripture, per illam difficultnnt aliam in tantum, quasi non possit esse vera, et racio, quia in buiusmodi liominibus est defectus aut ignorancie aut perplexitatis aut erroris siue peruersitatis.
Sic
nam Marcus
vude
centes:
discipuli
a":
difficultabant de saciandis turbis, di-
poterit hic istos quis saturare panibus in solitudine?
quot difficultates iniiciunt.
Primo ex defectu
rei,
cum
Ecce
dicunt: [25''] vnde
nobis precium cmendi panes, aut si adesset precium, vnde panis erit copia? 2° difticultant ex raultitudine turbe, cum dicunt istos tate multitu3" ex impotencia ministrantis, ibi: poterit quis, i. e. dinis sicque fauelicos qais est tate potencie? 4° ex indisconueniencia loci bic in solitudine, vbi victualia nec dono uec precio reperiuntur; 5" quia Cbristus non solum erit
:
;
:
fortificati redirent ad propria. ex fructibus arborum difficile fuisset alicui tantam saciare raultitudinem, panibus vero saciare irapossibile
sed
cibare,
Aliam
fortificare
difficultatem
Et
volebat
addunt:
turbas,
saturare,
vt
^^
moderni sacerdotes difficultant materiam et sacramento veuerabili, difficultantes magis fidem eiusdem quam promouentes. -) Quesitum est nempe a Nicolno in synodo in Montibus Chutnis est.
sic
isti
questiones
discipuli sicut
varias
iniiciunt
de
—
siraplices tídeliter credentes
fideles
articulos fidei et sincere confitentes ac
secundum deum bene viuentes vtrum damnentur et pereant, si crederent corpus Cbristi in sacramento secundum dimensionem existere, presertim cum nec probibita est nec mandata buiusmodi proposicio per Cbristum dominm uostrum, nec credatur nec denegetur. Vsque hodie ad ipsam questionem Nicolaus responsum non ddit. Dico eciara bic circa eorum involuciones, quod bonm est circa fidem, si que deordiuata aut erronea crederent, illa enodare et detestari, sed cum boc fidem veram docere et declarare.
^)
—
Sed de modernis sacerdotibus
et bominibus peruersis boc repperitur, deordinatos [26*J, fidei applicatos, et si quos repperirent, illos detestantur et per eosdem fidem in Cbristi fidelibus veram destruere conantur et radicitus annullare. Isti šunt, qui zizania in con-
quod sensus
culcacionem
et
intellectus
trilici
xionera aiiiuiorum
*)
Viz. str. 70.
colligere
cim
—
'^)
conantur, difficultates, inuolucionem
suis questiiniculis
Citáty z
facieutes.
Šimona de Cassia
et
perple-
Cum tamen Nicolaus
a listu Judova,
—
^)
Luk.
24,
o
roztažitosti
tla Kristova v
svátosti oltání.
143
in tractatu suo quodam lolgari dicii, quod articulus fidei de sacraraento per Cliristura est breuiter et leuiter traditus et a Paulo apostolo positus, et reprebendit lioc, quod ille articulus post per raulta fantasiata est difficultatus oc. Nonne iam solus cum suis complicibus iniicit difficultates de dimensione et extensione Christi corporis, de qua plerique íideles per raultos aniios iiec cogitauerunt. Nec ad aliud talia inducunt, nisi per boc satagentes, quod coi"pus Christi sua nátura non potest esse in sacramento et quod sermoues Christi Ihesu noa baberent locum veritatis, puto quod
suum corpus daret fidelibus ad manducanduni, nisi secundum eorum fantasiam. Et isti su7it, qui suis sermouibus ct emensuracionibus Cbristum volunt concludere, vt Christus Ibesus sic
sua
suraut
racione
plenm
borao ad
et
—
intellectu. ^)
comprebendere,
[26'']
sit
Si
prout
ipsi
effectus
computant et eniCHnou potest
naturales
multo minus potest eífectus super-
naturales attiugere. Et ideo vbi de dimeusionibus et extensiouibus Clnisti
quibuscunque supernaturalibus difficultatibus plerisque pertractare, Ibidem abissus bea et lacus eorum presumpcionis apperitur in multorum ruinám, alias in illorura malum. corporis
siue
sine timore
aliis
dei
contigit
XVIII.
Post hec videndum est de illa distinccione famosa multum [sic] sacerdotuni moderjiorum, quam inscribentes tractatulis eorum et in predieacionibus ad tvlgus loqueiido dicunt, quod 3-^ est corpus Christi^ se. uaturale, quod sedt ad dextei"am dei patris; dicuntque, quod illo corpore deorsum vsque ad diem indicii non descendet. Secundum misticum, quod est ecclesia. Tercium sacramentale, quod a prirao distat tantum, sicut celum
dum
ab illis: quod corpus accipiunt a vobis layci, respondent et dicunt, sicut et in sinodo in Montibus Chutnis vnus iUoriim Wenceslans scilicet Coranda publice respondit^ quod corpus per eos ministratum laici accipiunt") sacramentale^) oc.
Et
a terra.
dum
queritur
ministratis populo,
Hic aliud,
dicendum
pensaudum, quod corpus sacramentale non dicunt sacramentum oc. Vnde sic est interrogandum et illis quero a te, an illud corpus Christi, quod credis in sacramento,
est
nisi :
diligenter
ipsura
est condistincium
sequitur, quod est
in
absurdum aput Quodsi
sui existencia a
deficiente sacramento fideles
sacramento uel non?
quia Christus Jbesus beri,
dicere,
tunc
Si non,
deficeret et cori)us Cbristi Jbesu,
bodie
quod et in
condistinctum a sacramento, vel ergo est illud naturale et tunc babetur in sui existencia, quod est tractum de virgine Maria, propositum nostrum, quod credimus, et pro quo in tíde aduersantibus secula.
est
vobiscum concertamus. Quodsi non est sacramentale nec illud naturale, quod sedt ad patris dexteram, nec eciam misticum, se. sancta ecclesia, sequitur necessario, quod opportebit eos quartum ponere corpus Cbristi aliquale iterum per eos fantasticum, scilicet gracias uel dona aut aliquid buiusmodi. Sed ex immense deitatis sapiencia adiectum est: quod pro a) in
margine corpus :
Christi.
—
^)
Korint.
.3,
Lyra a Job
5.
—
^)
Hofler
II,
830.
•
XXIX. M. Jana
144
z
Rokycan
Tractatiis de existentia corporis Christi.
vobis tradetur, per quod adiuuctuin huiusmodi fantasie exsufflauttir c que nec sacramentale ipsum se sacramentum per eos vocatum corpus Christi, nec misticum ecclesia, nec aliiid aliquid a naturali Christi corpore diuisum est pro nobis traditum, sed dc hoc snperius est tactum et pro regiihi aurea declaratum [27"].
Vude magister Jacohii.s de Miza in sua posicione^ quam ante mortem suam fecit de corpore Christi in scola Pragensi, scrihit^) quod qui presumptuose dogmatisant, ponentes distinccionem de triplici corpore Christi, se. naturali, luistico, 3*^ de ipsomet sacramento visibili in forma panis et viui, hoc in se esse et solura corpus Christi et quod ibi hii errant non esset corpus illml de virgine natuin et passum in cruce et errare faciunt alios a fide plurimos et šunt iu periculo dampnacionis, nisi penitenciam egerint.'^) Eciara a fide vera abstrahere couantes inducnnt non est tucius quam in verbis quos seducere couantur sic et dicunt, hoc est corpus Christi staré et nieutem figere, et cum ewangelium dicit raeura, illud autem demonstratum, se. sacramentum contigit, ut sorex siue nins rodat, hoc autem nOn congruit corpori naturali Christi sic glorioso, ergo non est sensus bonus, quem exponunt, dicentes, quod corpus Chrisli sit sua essencia et nátura propria in sacramentf), quia alias sus, canis uel mus posset comedere dominm siue corpus Christi.
iili,
:
:
:
Eciam scrihunt nomine sacerdotum Thahorensium
articulos certos,
corpus Christi foret in sacramento sua essencia ibique vitam haberet et sic viuum in sacramento esset, videret et audiret, tunc candela extincta per aliquem ipsi Christo Ihesu in sacramento oleret siue feteret. Circa huius cauillacioues est dicendum pro responso, quod iuxta fidem nostram infideliter assumunt falsum, cum tales bestie possunt comedere hostiam consecratam,*) que est nudum sacramentum, et non corpus Christi uel sanguinem. Ideo sicut leo comedens corpus hominis non comedit eius animam, licet sit ad omnem punctum illius corporis, si.; iutelligendum est de corpore Christi in sacramento altaris. lusuper Cliristus Ihesus deus et homo accidiique illi homini, quod turpiter est consputus, quia teste Ysaia vidimus eum uouissimum virorum oc et reputauimus eum quasi leprosum, talium autem accidencium nihil in diuinitatem credimus cecidisse. Ita est, quod licet accidat sacramento, quod sorex vel mus comedat illud, veritati tamen carnis nihil derogat in sacramento existenti.^J qui innuunt, (juod
si
—
Ad
2"™
autem respondemus, quod nimis corporaliter sapiunt sic quantum corpus glorificatum non suscipit impressiones defectiuas, vt illi aliquid feteat siue ipsum algere faciat aut aduersatur.^) Obiciunt eciara per hoc [27''] infideles a fide alienati, quod nos sacerdotes
insipe loquendo,
—
frangimus corpus Christi eius
membra, quod a) rkp.:
foret
et
per idera
maxim
caput,
collum,
brachia
horribile facere deo nostro.
et
similia
Ibi
ret^pou-
consecratum.
Tím vždy Rok}'cana vymykal
se Biskupcové námitce, že Jakoubek „non hoc reguo, sed aliis ampliavit scribeus in suo tractatu De remanentia panis, quod post prolatiouem verborum sacrameutalium panis in altari existens et manens iHotier II, 778). Viz est vere et sacramentaliter corpus Christi" '; Bernardus. — *) Apakalypse 21. str. 69. Hofler II, hi30 sq. ^)
solum
in
.
—
.
.
'^)
—
.
Výklad písma
sv.
na obranu kacíství inný.
145
demus iuxta fidem nostram, quod falsum assumunt, nam licet frangimus sacramentum uel hostiam consecratam, non autem corpus Christi, cum distinguuntur secundum sentenciam sanctorum, sicut non frangimus radium solis,
frangimus vitrum vel lapidem cristallinum.^)
licet
—
XIX. Post iam dieta tangam et sciipturas, qiias allegant pro sul erroris fulcimento, sicut et Nicolaus Biskupecz in Synodo in Montihus Chutnis allegabat ad suum errorem corroborandum, puta quod Christus scdeat ad dexteram dei patris
et
non
Et primo
sua in sacramento.
substancia
sit
inducebat M' 26: pauperes habetis semper vobiscura, me autem non semjjer habebitis. Et Job. 16: exiui a pate et veni in muiidum et iterum relinquo mundum. Et illud eciara Actuum 3, quod Petrus dixit: quem oportet quidem celum recipere usque ad terapora restitucionis omnium.^) Et Actis 1° dicunt angeli sic veniet, quemadmodum vidistis eum. Insuper
illud
—
:
simboli
allegauit illud et illud
Augustini.^)
Vnde
lex
licet
:
—
quod
sit
dei regula
omnium legum
regulam
nempe
heretici
Carpograciani
ad
dexteram
dei patris,
neccessarie, tamen est
regulatum,
tortuositas in regulato et
non
est,
nam
magna
alicui aliquando
sed e=t defectus
in
módo regulam ad regulatum. Commu-
applicando, quia non applicat debito niter
a
[28*.]
cautela in applicando ipsam videtur,
sedt
ascendit ad celum,
suarum heresum occasionem sumebant ex domini leg<\ Lue 2°: cum adducerent Ihesum paren-
heretici ex ilUo
*)
Christum de vtroque sexu progenitum. Cherinti^) non veni soluere legem, circumcisiouem esse seruandam. Apostolici ®) fuei'unt heretici, qui ex verbo Christi illo nisi quis renunciauerit omnibus, que possidet oc, dixerunt nemi-
tes
eius,
heretici
falše
dixerunt
dixerunt ex
illo
Christi verbo:
:
posse saluari habentem diuicias et bona temporalia, Adaraiani ') heretici ex illo verbo: nisi efficiamus sicut paruulus iste, dicebant, quod statum prime innocencie oportebat redire et ideo nudi orabant. Antropoformite^) heretici ex illa scriptura: dextra dei fecit virtutem et terra
nem
scabellum pedum eius et aliis cousimilibus dicebant deum habere membra humana contra illud lohanuis 4": deus spiritus est. Donatiste dixerunt, quia Christus dixit: pater maior me est, quod íilius secundum diuinitatem equalis pati secundum non esset pati equalis, contra quos in simbolo diuinitatem, minor pate secundum humanitatem. Fuerunt et alii heretici, qui cx eo, quod dixit: nolite portare neque peram neque calciamenta, Fuerunt nudis pedibus ambulantes omneš calceatos da[28'']mnabant.''') heretici, qui propter verbum Christi nisi quis reliquerit patrem et matrem :
:
— —
—
Citáty ') Cantus ecclesiae. Viz str. 1.30. _*) ') Magister in historiis. Augustina a Petra Lombarda. — *) Fuldner, De Carpoeratianis, Lipsiae 1842, 13. stol. jsou to gnostikové. - =) Gnostik Cerint. «) Apoštolští Bratí z konce Mosheim, Gesch. des Apostelordens, Versuch zu einer Ketzergesch. str. 142 sq. — ') Myslí tím patrn staré *) Známí ze spor o Origena Adamity, ne eské. („spor o ti kapitoly"). ») Naráží na spor obutých a bosých mnich (bosák). z
—
T.
fil.-hist. 1900.
—
10
XXIX. M. Jana
146
z
Rokycan Tractatus de
existentia corporis Christi.
relinquebant vxores, filios eciam paruulos non curabant alere, neque parentes eciam debiles, contra quos in Bragensi ^) concilio multa decreta facta fuerunt, que habentur de 30": si qai filii. Manicheus eciam negans veram náturám in Cbristo, coníirmabat suum errorem ex verbo apostoli oc
secundum carnem Christum, sed non si cognouimus 2 Cor- 5" dicentis iam nouimus. Dicebatque, quod apostolus primo fuit illius opinionis, quod Christus veram carnem babuit, sed postea videns liuius opinionis falsitatem Eciam illud Heb, 11: bii omneš non acceperuat reliic eam retractauit. |)romissionem, deo pro nobis melius aliquid prouidente, et nou sine nobis consuraarentur, receperunt pro se quidam beretici dicentes, quod nullus Fuerunt et alii multi intrabit in gloriam, niei post finalem resureccionem. :
Apolinaris vt puta Valentini, Priscilianiste, Nazarei, Ebionite, sequaces oc, Arriani,-) qui omneš pro fulcimento suorum errorum et beresum est ergo sacerdotibus legem dei velud scutum accipiebant."^) scripturam rimari diuinam et pertractare cupientibus in timore di-i per-
heretici,
—
sistere/)
—
Bonm
In talibus autem emergenciis perutile est sanctorum primosentenciis staré et doctrinis.^) [29*].
—
rum magis quam modernorujn
Bonm
doctorum sentenciam cauere, imponere et dare verbis sacrate legis; non ergo satis sit, quod iste allegat scripturam diuinam, sed diligentissime precauendum est, ne Sic ergo omnis doctrina suspecta est, que do sub melle fel propinetur.^) lege domini fundamentm non capit, sic oranis doctrina suspecta esse debet, que etsi de sacia scriptura verba suscipiat, sed non in eo sensu, quem est
singulares
aliorum
preter
sensus
—
sensus flagitat, applicatur. Qua de re scriptura sacra magna cum reuerencia est suscipienda et illius vera intelligencia cum omni diligencia Nonne et iuimicus bumani generis, ipse dyabolus, scripturam tlagitanda. angelis suis raandauit de te ? pro 8ui facinore colorando dixit od Ihesum spiritus
:
sed non in sensu,
quem
quia de membris Christi de no.stro capite Cbristo Ihesu, qui
spiritus sanctus flagitabat,
hec capienda est scriptura,
sed
nou
nuUius angeli eguit cura.
XX.
Tandem iam accedam ad fidem, quam sacerdotes Taborienses cum adherentibus per Nicolaum sacerdotem in synodo in Montibus, ut credimus, credeveluti fideles appareant, proposuerunt,') et est ista bamus et credere intendimus, quod in diuinissimo eucaristie sacramento est totus Christus, verus deus et verus homo, cuius corpus natum de lieata virgine, passum in cruce oc, vnitum personaliter verbo dei credimus esse
sibi
:
in prefato vere.
Hec
sacramento sacramentaliter, spiritualiter, virtualiter, si
quidem professio
iidei est
realiter et
pulcra in verbis et ornata, per
quam
euadunt simplices et ignaros et illorum fallaciam nou intelligentes, ut credantur lidem veram de Christi corpore habere, pro suis discipulis siue sec-
—
*) Zajímavo ^) Synoda v Braze r. 563 proti Priscillianistm. ') Origenes. nejdležitjší sekty klade jen úhrnem na konec. ') Viz str. 68. *) Augustin. a Pavel. — ^) Šimon de Cassia.
—
—
—
je,
—
že
práv
*)
Isaias
Víra
knží Táborských
enim
Est
satisfaciunt.
tariis
147
hec confessio fidei sicut illa meretrix apo10* dicitur, quod sit inaurata, purpurata et
de qua Apokalyps
Kalyptica,
na synod v Kutaé Hoe.
o svátosti oltární
lapide ornata, habens in [29'']manu sua poculum aureuni, sed ahhominacione. Sic isti pulcris verbis et ornatis fatentur fidem, sed nec credunt nec tenent, quod sit Christus in sacramento altaris sua nátura propria et substancia, sicut hic apparebit, quia proposicionis per eos conficte et dáte potest esse duplex sensus, vnus katholicus iste, quod in sacramento altaris existit corpus Christi spiritualiter, virtualiter, sacra-
precioso
plenm
mentaliter, vere et realiter,
est
e.
i.
ibi
noluerunt
ei
Est
sacra-
spiritualiter et realiter in
mento secundum vitam spirituálem, reálem, diuinam, inuisibilem pria existencia et nátura. lUe dum in synodo proponebatur
in sui proeis
sensus,
acquiescere.
sensus
alius
sacrameiitaliter,
iste,
quod
in
sacramento altaris est corpus Christi i. e. solum per spiri-
virtualiter et reálii er,
spiritualiter,
tuálem graciam reálem et ncn in propria existencia secundum vitam spirituálem et diuinam, et iu illo seusu tenent ipsi suam proposicionem. quem nos tamquam erroneum declinanrius, nara tenent ipsi, quod modus essendi corporis Cbristi in bostia consecrata est triplex vnus sacramentalis, quomodo sacramentum significat corpus Christi, prout Nicolaus per expressm scribit in sua tractatu ivlgari. Secundus modus iu sacramento est spiritualis, quo corpus Christi est in sacramento per graciam sicut in sanctis. Tercius virtualis, prout est virtualiter per totum suum dominium et ita cciam in bostia consecrata est virtualiter, atque concedunt isto módo intendendo, quod est sacramentaliter, spiritualiter, virtualiter, et cum addunt dicendo realiter et vere, intendunt, quod illa adverbia precedencia :
:
determinent, vt sic
mento
sensus realiter et vere, ita est, quod est in sacra-
sit
sacramentaliter,
Eciam
declaraui.
secundum
iste
spiritualiter
„vere
profundiores
Christus est
ille
Et ut sub
et
et
realiter",
dicunt
illorum,
virtualiter,
cum
sint
modm
sicut
immediate supra
aduerbia transcendcncia essendi
analogm,
quo
panis.
verbis pateat fraus et dolus, interrogati in
pulcris
Mon-
ex quo fatemini, quod in sacramento eucaristie est lotus Christus, verus deus et verus homo, vtrum Christus in sacramanto viuit, hoc nullo módo concedere volueruut. Sed cum Christus est nomen suppositi, duplicem náturám habentis, diuinam scilicet et humanam, vt dicunt doctores, quomodo poterit esse Christus in sacramento, dum nátura sua et substancia
tibus
:
propria non est in sacramento
et
quod
non
ibi
viuat,
nisi
quodam módo
mirabili per eos coníicto et excogitato.
Eciam post illorum confessionem in predicta proposicione promulgata quesitum est ob eis, an illud corpus Christi, quod creditis in sacramento, sit ypostatice vnitum ibidem deitati et responderunt sic non videtur nobis, quid populus Christianus sit onerandus táli fide, que non potest probari nostro iudicio ex scriptura sacra, ex qua secunlur difficultates quasi insolubiles cuilibet viatori.[30*] Sed quisque saltim compos ra:
;
quod muHo maioris
cionis penset,
difficultatis extat velle metiri de
sione et extensione corporis Christi, quid sepe tacti sacerdotes in iniiciunt,
quam
altaris est
fide
suum intellectum captiuando credere, quia
corpus vnitum
in
dimmenpopulum
sacramento
deitati.
10*
XXIX. M. Jana
148
z
Rokycan Tractatus de
Quidam eciam eorum
suo scribit scrijyto dicendo, quomodo
in
sic
existentía corporis Christi.
debeant in materia saoramenti altaris, dum interrogantur, respondere: fateatur postremo inconcusse, quod sicut Christus in vltima cena sub specie panis ddit discipulis soluendo corpus suum in cibum et non sangwinem in potm, Yti Mat. 26, Mar. 14 et Lue 22", sic eciam nunc sub specie panis est corpus, non sanguis, cibus tantum, non potuš, et sub specie vini est sanguis et non corpus, potuš tantum et non cibus. Joh. 6": caro mea vere est cibus et sanguis meus vere est potuš. Hec ille. luilicet ergo, qui Christi essencia sua esse et nátura in sacra-
voluerit, si crederent corpus
mento, quod communiter crederent viuere illud in sacramento et per consequens eciam fidem cum Christi ecclesia haberent, quod vbi est corpus Christi viuum, ibi eciam et- sanguis eius est.^)
—
Adhuc
notandum:
hoc
et
istam
proposiciouem
concedunt:
illud
corpus, quod natum est de beata virgine et passum in cruce, est in sacrased quia corpus Christi sua mento oc. Et cum subsumebatur in Sinodo :
quam
est passum, ergo illud nátura et substancia sua est in sacramento, non volebant eciam ad illam nec respondere, quia requi;>iti, an anima Christi, que in cruce de corpore suo exalauit, sit in sacramento, non concedunt. Hinc est, quod astute sophisticantes concedunt, quod corpus Christi viuum est in sacramento, sed non concedunt, quod ibi viuat. Sicut in simili exemplo concedo, quod rex
nátura
substancia,
et
Bohemie sedendo alia
sua ciuitate,
traxit de virgine Maria,
aut stando in pragensi castro, quia
virtute
sua,
viuus est in Plzna aut
auctoritate et dominio, sed non con-
viuat in Plzna. Sic concedunt, quod corpus Christi viunm, dextera patris, existens est in sacramento virtute sua et donis, sed non concedunt, quod ibi viuat in sacramento. Sed per regulam supehoc riu8 auream traditam attendendum est ad hoc, quia dicit Christus
cedo,
quod
šcilicet in
:
corpus meum, quia traditum est
est
et
addit
viunm,
:
quod
pro
vobis tradetur.
Notum autem
ergo viuit[30*'] Christi corpus,
quod
in
est,
sacra-
mento continetur. Sic istius campi ductor NicoJaus Biskiipecz in tractatu de corpore
contra Caniss in Tábor coinhustuni scribit, quod que de pane vino šunt prolata, de cena sacramentali šunt intendenda, et iam vacillant, yramo negant viuum panem esse in dine memorie predicator magister Jacobus de sacramento. Ille ergo Miza in sua posicione contra errores modernorum scribendo dicit: illi, qui dicunt, docent et tenent temerarie corpus Cbristi in sua existeucia seeundum vitam suam spirituálem et diuinam solum esse in celo ad dexteram dei patris et non aput nos hic in sacramento altaris, errant grauiter et periculose conti^a e\Yangelium et contra omneš sanctos et contra totam ecclesiam primitiuam et modernám. Eciam tales pretendentes se conficere, non intendunt ibi existere corpus Christi, ibi intendunt ibi non existere Christi ex sua incredulitate et per consequens ex illa inteucorpus cione non coníiciunt, quia non faciuut ibi virtute diuinorum verborum existere corpus Christi, nisi forte aliunde aliqua alia intencione vniversalis Christi,
quem
fecit
verba Christi Joh.
^)
Bernardus.
6,
Mikuláš Biskupec proti Kánišovi, Jakoubek ze Stíbra proti
ecclesie propter electos
dei conficerent
149
quia ad confeccionem re-
patet,
;
Táborm.
cum vera fide et ordo. Hec tile. Et patet, quod in magno periculo si positus populus, cum huiusmodi sacerdotibus, qui cum condempnant invebeudo contra sacramentum, quod populus adorat panem papalem tanquam deum et tamen soli illum panem quiritur vera intencio
purura atque cousecratum populis in monstrancia exponunt, populo ministrant et populus sicut corpus Cbristi sumit, quamuis a louginquo dicunt,
quod caueant illis
sibi
per expressm
plebes ab et
ydolatria et quid est
explicite,
quod
sit
ydolum,
vtile,
qui
dum non panis
est
dicitur
simplex
siue consecratus, sicut in cordibua gerunt et in angulis mussitant, et
illi,
quia accedunt ad illud sacramentum sicut ad corpus Cbristi ibi contentum, poterint sic multos inducere ad ydolatriam, cum licet verbo muniunt po-
pulum ab
ydolatria, in opere
sicque fiunt et šunt multi
condempnant
módo
autem
et
facto inuoluunt eos in ydolatriam,
sacerdotes ministi
ydolatrie,
quam ydolatriam
parte papali. Quapropter exitus et finis demonstrabit, quid tales sacerdotes faciunt et operantur sibi ipsis et populo mali, et in
qualem iniuriam deo suisque sanctis faciunt, nec destinati šunt a deo
tales
sacerdotes, ut deus per eos in plebibus magnificetur, sed diuina permissione
plebes peccantes permissi šunt demeatare, illi
vt sic pereant sine penitencia; vero sacerdotes, quatenus portent et iniquitates et scelera plurimorum,
si
saltim
dignos
fructus
penitencie
non
fecerint,
et
cum populo
sibi
subiecto.
Inde fit, quod non babentes fidem veram de sacramento non multum deuote, sed leuiter ministrant plebibus, sacramentum porri[31'']gunt plebibus deridentes illud sacramentum.
Et puto, quod
buiusmodi sacerdotes šunt ut pascantur et foueantur et ideo illud sacramentum disponunt, quemadmodum ille, de quo ludicum 17", qui in domo Micbe nutriebatur et fuit in sacerdotem pro ydolo Miche in sua reposito [sic] domo, nec multum pensabat } dolm solum, quia ventrem replebat, sue menti boc iuerat. Sic buiusmodi sacerdotes non multum pensaut diuinum sacramentum aut animarum salutem, dum hoc, quod pro ydolo babent, illis propter ventrem replendura ministrant, scientes, quod populus est ad sacramentum acclimatus, atque ministrant illis, ut dicunt, sacramentum, quatenus illi ministrent et dent sibi ceruisiam, panem et victum competentem. Plebs etenim circa sacramentum longe alium sensura babent, quam eorura sacerdotes erti. Nam ille iuxta ewangelium sicut a iuuentute didicit, credidit et tenet, quia Christus corpus suum reliqui in sacramento fidelibus ad manducaudum. Sacerdotes autem plerique solum in sacramento vt in signo credun corpus Cbristi signatum, i. e. corpus suum, quo sedt ad dexteram patris non asseuerantes, sicut et NicolauS in quodam suo tractatu scrihit wlgari^ sic diceus sic iutendendum est de corpore Cbristi glorificato, quod est in vno loco speciali personaliter illo corpore naturali, quo in celos ascendit et non est simul pro eodem tempore personaliter vbique aut in diuersis locis oc. Non est autem auditm ab inicio, vt populus in vno et sacerdotes in alio sensu sibi contrario circa ita arduam materiam exquirat suam salutem, neque audent palam et publice profiteri populo fidem, quam tenent de illo, quod ministrant plebibus sacramento, et hoc est argumentm ministi
illius
:
sacramenti, quia ventre mouentur,
150
XXIX. M. Jana
euidens,
veruui
Rokycan Tractatus de
z
existentia corporis Christi.
quod a veritate deviauerunt, quia veritas non querit angulos. Si enim sensum haberent, a deo cum illo forent missi, et per consequens
commuue illum pandereiit, sicque contrarios sibi et adquos haberent, vsque ad mortem pro huiusmodi legacione decertarent et pateré. itur. Sed nunc isti saccrdotes sicut in figura et in parabolis tangunt materiam et sensum, quem soli credunt et tenent. Sique aiias intendendo centra illos obicit, ipsi negant sensum suum et dicunt: non bene me cepisti, nec debite me intellexisti, quapropter populus simplex ad
vtilitatera in
uersos,
nunquam percipiet per expressm ab
eos eis
eorum
et
in
intelliget
peccata,
nisi
aliquibus dicatur
priuato, quid teneut et senciunt
de sacramento,
prout faciunt, de quibus confidunt.
XXI. Volo eciam hoc fideles scire de istis sacerdotibus, quia impletur illud, quod Ysaie 19° scribitur: dominus miscuit spiritum vertiginis in medio eius, nam quod olim pre ceteris comendabant, liorrent [3l^j et detestantur, quid magnipendebant, heu iara olim paruipendunt. Et vt ad Nicolaum sacerdotem condescendam de Pelhrzimow sepe fátum spiritu vertiginis indutum Ipse nempe ante annos 20 vel citra, quod hodie solus tenet et in suis tractulis scribit, in aliis detestabatur, quia dum quidam sacerdos Petrus dictus Caniss in ciuitate Thabor cum sibi adherejitihus contra sacra!
mentum
altaris in senteiicia,
Nicolaus coutra euudem reprobando, cui
dum
quam
fides
doet
ortodoxa, consurrexerant, iste
^e ex]>unebat, verbis, factis etscriptis suas doctrinas
resistebat, [cum] certis personis sibi adherentibus prefatus
Caniss ignis voragini traditus est. Et ut quilibet compos racionis videat, liia concordat cum cithara, proponam iam in medium proposiciones si quasdam ex tractatuJo Nicolai contra Caniss facto, et lue clarius appa-
quam multum distant a proposicionibus in modernis tractatulis per eundem factis, jmmo ex directo repperitur, cjuia contradicuut, et ideo timere debent, ne dicatur eis ve qui dicitis malum bonm, quia quid rebit,
:
prius
ante
certos
annos publice pouebant, iam nunc densissimas reputant
tenebras.
Scribit namque, quod de manducacione corporis Christi spirituali et quem ego dabo, caro mea est
sacramentali Christus loquens, dicit: panis,
seculi vita. Ibi dicit loquitur de pane sacramentali, quem carnem suam vocando in veritate dare debuit et ddit ex sua magna liberalitate. Et infra scribit^ quod si quis dicat, sicut Petrus Caniss asserit Christus
pro
:
:
dicendo
:
panis,
quem ego
dabo,
caro
non de suo corpore personali, quod
est
mea
est
pro seculi
vita,
intellexit
de vtero virginis sumptum, sed de
illius corporis, quas homo debet induere oc, reprobat illorum dictum ibidem per illud Lue 22°, quia accepto pane oc dicit: accipite et manducate, hoc est corpus meum, quod pro vobis tradetur. Per hec verba insinuat, de quo corpore intendit, quod non solum de virtutibus suis, sed de suo corpore personali. Et subdit: quia si Christus dando panem et vinum visibilia, non dedisset cum illo et in illo suum corpus et sanguinem,
virtutibus
:
Uení
Mikuláše Biskupce a Petra Kániše o svátosti oltání.
151
sed tantum signum corporis et sui sanguinis, sicut Peirus Caniss cum aliis dicit, tunc Christus paruani coramutacionera daret Christianis relinquentibus propter ipsum vitam liuius seculi sed non sic dicimus. Hec Nicolaus contra ;
Caniss capitulo significat.
.3"^.
lam vero ponit
Sic quid in
lilo
hoc est corpus
scribit:
et
meum
i.
e.
reprobabat, solus in idem incidit.
Et infra capitulo eodem ad textm apostoli panis, quem frangimus, nonne participacio corporis Cbristi est, dicit: non debet intelligi sicut illi intelligunt, Caniss scilicet cum suis, quod apostolus illam participacionem in signo tantum intenderet, sed wlt apostolus, quod Christianus manducando panem sacramentalem et Tinum bibendo, non soluni est particeps :
corporis et sanguinis [32*] domini in signo, sed in rei veritate, quia alias et bibit calicem domini indigne,
non diceret: qui manducat bunc panem
reus est corporis et sanguinis domini, et quod sibi iudicium manducat et bibit. Hec Nicolaus contra Caniss. Item in tractatu eodem capitulo 4° illa verba Joh. 6° nisi mandu:
sanguiuem, non liabebitis vitam in vobis, ad quem sensum debent capi et intencionem, saluutor postea solus in opere et facto exposuit, dum ante mortem suam cenám raagnam instituens ddit in eadem communitati íidelium corpus suum ad m.anducandum sub specie panis et sanguinem suum ad bibendum sub specie vini. lam vero plurimi šunt complices sui, qui dicunt verba Joh. 6. non caueritis
carnem
íilii
hominis
et
eius
biberitis
posse intelligi de cena sacramentali. Et infra post capitulo 4'^ ibidem contra Caniss dicit, quod verbum manducatum et potatum digne in specie panis et vini perfactum, caro manet et habitat in vobis, et ideo notanter et valde bene dixit Christus Joh.
manet
6*: et
manducat meam
qui
ego in eo.
carnem
et
bibit
sanguinem,
in
me
concedit.
qualem differenciam ponit inter sacramenta quod sacramentum corporis et sanguinis
Attendendum est eciam, noue capitulo
veteris legis et
4,
quia sacramenta veteris legis
Cbristi excellit alia sacramenta veteris legis,
elongata fueruut loco et tempore are,
mentum
meum
Hec Nicolaus^ quod iam hodie non
quam
figurabant,
hoc autem sacra-
quam significat, quia habet Hec Nicolaus. Non sic iam ponit in
continet loco et tempore ipsam rem,
corpus Cbristi tempore et loco. tractatu alio differenciam sacramentorum, scilicet veteris et noue legis. Iam vero scribit in tractatu wlgari, quod sacramenta noue legis significant Christum et habent quodam módo eum oc, ymo circulus ante ta-
bernám pendens quodam módo
in se habet vinum oc. Amplius nota, quid dicat ibidem: quamuis Christus in eo, qui baptisatur ex aqua et spiritu saucto, est sua virtute et emundat animam eius a peccato, ac lamen non est in eo substancialiter, sed in homine fideli, qui digne percipit corpus domini sub specie-panis et illius sanguinem sub specie vini est substancialiter. Hec ille. Iam vero in tractatu de non adorando Christo in sacramento scribit, quod Christus inferiori módo est in sacramento, quam in homine fideli oc. Non bene concordant priora cum poste-
rioribus dieta et scripta
cum
dictis
et scripiis,
vide post
predicta,
quid
Nicolaus capitulo 4° scribit: Petrus Caniss posuit in suo scripto dicens Christus illo vero corpore, quo hic viauit in mundo, quod si quis dicet fungitur sensibus quinque et quod iam residet in dextera patris, eodem :
XXIX. M. Jana
152
módo
est iu
pane
Rokycan Tractatus de
z
vino,
et
existentia corporis Christi.
dicat de hoc scripturam sacram et
Respondet ihidem Nicolaus sic: corpus verum, quo hic in mundo
illi
respondeo,
sic
quod
iam residet
viauit et
credam illi. idem
Cbristus
dextera patris,
in
dat fidelibus ad raanducauduin sub specie panis et sanguinem ad bibendum sub [32''] specie vini. Hec Nicolaus. Et infra subdit: sed de módo, quo aut qualiter
se
dat ibi ad
manducandum
et
necessarie.
Ihesu
et
bibendum, inquirere presumplus saperem, quam sit
plenm non audeo, pertimescens, ne Hec ille. Módo autem modos varios
ptuose et ad
describit essendi Christi
Christi Ihesu ipse Niconon inquirendo de altis et non dum occulta et profunda cupit
querit de dimensionibus et extensionibus
laus. Melius enim in timore domini faciebat,
necessariis
ad
quam módo
salutem,
facit,
scrutari.
Idem ibidem subdit: Caniss scribit: nescio scripturam alicubi, quod dominus Ihesus simul sit iu duobus aut tribus locis, neque ante rcsurrecciunem nec post resurreccionem. Respondet Nicolaus: quantum hoc (iico, iideles non debeut hoc domino Ihesu auferre, quod in duobus aut tribus locis ipee simul non posset esse, et presertim iam, dum huraanitas Christi indiuise vnita deitati, glorilicata per resurreccionem deposuit proprietates corporis, vt puta corruptibilitatem, mortalitatem, grauedinem, grossiciem, diuisibilitatem et loco ac tempore variabilitatem, et suscepit immortalitatera diuinam, incorruptibilitatem, indiuisibilitatem et sic de caruali factum est totum spiritus et vita. Hec Nicolaus. Iam autem in alio tractatu suo quodam wlgari, sicut supra iramediate in precedenti capitulo ante istud est allegatum, scribit, quod corpus Christi iam gloriosum non est simul pro eodem tempore per-onaliter vbique aut in diuersis locis oc. ex hiis intellige, Subdit adhuc Nicolaus contra Caniss iuuehendo quamuis sint multa loca, iu quibus Christus simul et semel aut in vno tempore existit, non tamen propter hoc multi šunt Christi, sicut Petrus Caniss inprouide et improbabiliter dixit, quod si Christus in qualibet parle pauis sacrameutalis esset, tunc multi Christi essent. Adiungit et istud Nicolaus capitulo 6 in tractatu contra Caniss: ex quo Christus suis fidelibus sub specie panis dat verum corpus Christi, tunc falše interpretantur ewangelium trahentes ad istud sacramentum, vbi Christus dicit: ecce si :
dixerint
vobis;
aut
hic
est Christus,
illic
nolite exire et nolite
credere.
Videant adhuc cuncti fideles, quid prius Nicolaus docebat atque credebat; scribit sic capitulo 4'^ cojitra Ca7iiss áiCQm: magna differencia hic est est inter istum sermonem Christi, quem protulit tenendo panem corpus meum, et inter sermonem apostoli: petra ei-at Christus, quia primus sermo enuncciat corpus Christi in manducacione panis esse ibidem tempore et loco, sed secundus sermo a remotis siue a longinquo signifi:
cabat.
Hec Nicolaus. Rogo, coucordet hoc scriptum, quod
tractatu ivlgari
sic
mentalem
corpus
illa
[33*]
dicens,
Christus, de qua
quod
suum
filii
in
vocat,
táli
in
intellectu
Ynde
latrie,
sic
quem
capitulo
faciunt
4°
alio
sacra-
Johannes dictus
est Helias oc.
scriptis repperire.
contrariabatur
Reprehendit
adoracioni
et
domino Ihesu in sacramento. contra eundem: dicit Caniss: cur talem
Christi
scribit
panem
quali intellectu vocata est petra
Lsrael biberunt, et
Racione vlens poterit contradiccionera in suis eciam ipsum Petrm Caniss de eo, quod cultui
scribit in
Christus
fideles
:
Biskupec proti Káuišovi. Registrum.
153
genuflexionem et tales cultus non faciuut corara baptismo, sicut faciunt ante percepcionem corporis domiuici sub specie pauis et sanguinis domini sub specie vini? volens semper adoracionem et cultum debitum destruere et aimullare, qui manducando corpus Christi sub specie panis et eius sanguiuem bibendo sub specie vini, dominm Ibesum ibi coleret et debite
illum
ibi
quia
credendo,
adoraret,
ibi
dat
se
sibi
suo
corpore
et
suo
sanguine.
Et capitulo
7
Caniss,
ipsum
reprobat
committi coram sacramento
Ac Nicolaus
altaris.
quia
ydolatriam
scribit:
si
innuebat
Petriis Caniss
apoštolm sic recipere, quod apostolus diceret illum ydolatriam commanducando corpus Christi sub specie panis et bibendo sanguinem suum sub specie vini, ibi debite eum coleret et adoraret oc, tunc wlt
mittere, qui
dico,
quod falsum
quomodo
filii
in nube, in archa, in
cum populo suo et
non est sibi credendum. Et subdit infra ibidem Moyses coluerunt et adorarunt deum in rubo ardenti,
dicit et
Israel et
qua erat maana,
in
qua deus graciis
non adorarent eum, corpori suo
et
specialioribus
dominm
Iliesum
sangvvini suo sancto graciis
specia-
habitabat oc, cur Christiani non colerent
non adorando illas solas res visibiles. Hec Nicolaus. lam autem scribit in tractatu quoclam latino, quod secundum legem ewangelicam fideles non necessitantur Christum in sacramento eucaristie adorare latrie adoracione. Et iterum dicit, quod Christus non reliquit sacramentum pro ymagine adoracionis, sed pro figura spiritualis raauducacionis. Hinc non dicit: erigite et adorate, sed dicit: comedite et bibite, et quod in ecclesia primitiua non exposuerunt sacramentum ad adorandum. lioribus et maioribus ibi permanentí,
Penset, qui wlt, dieta et scripta istius sacerdotis priora et posteriora,
comparetque ea adinuicem et comperiet manifestam contradiccionem, et quod prius tenuit et docuit, iam hodie reprobat et vilipendit, quia peccatum peccauit luda et propterea instabilis facta est. Aut ergo fateatur suum errorem aut nobiscum Christum adoret in sacramento et dicat: hic est deus meus et dominus meus [SS**], conformiter prout leronimus loquebatur, sacerdote ad eum cum sancta eucaristia veniente, sicut scribit Eusebius de
mote
Jeronimi. Amen.
Deo
gracias.
Registrum. Accidencia contingencia sacramento non contingunt Christi corpori et quod
mu3 aut sorex non mauducat Adorandus
est
Christus
Christi corpus, cap. 18". D. E.')
propter vnionem yppostaticam,
ante hoc immediate dicit Nicolaus non
cap.
esse Christum
14".
.... A,
144
quia
adorandum
in
134
sacramento
Adoranda est humanitas Christi, quam eciam angeli adorant, cap. 14". B, C. 135 Adoracionem Christo fiendam in sacramento approbat, cap. 21". F, G. ... 152 Nicolaus contra Caniss scribendo Christus non reliquit sacramentum pro .
:
ymagine adoracionis, cap.
21".
G
Písmena tato nejsou v otisku naznaena nimi uvádím slniaky tiskové tohoto vydání. 1)
153 ani t rukopise,
zde kladu je jen pro úplnost.
Za
XXIX. M. Jana
154
z
Rokycan Tractatus de
existentia corporis Christi.
Adorare nolunt heretici carnem Christi, quia separant diuinitatem ab humanitate
est
creatura, cap. 14°. C, et 135
Adoranda qnare est dominica caro, cap. 14*'. C. Pro adoracione fienda carni 135 Christi ponit Augustinus exemplum, cap. 14'\ C Pro adoracionis ymagine non reliquit Christus sacramentum, dicit Nicolaus, cap. 14". Ibidem respondendo inconuenienB datiir per malam con1^^
sequenciam
Pro adoracione fienda dicitur, quod caro Christi honorein diuinitatis assumat, cap. 14°. E. Per Dyonisium dicitur: sacramenta signiíicant occulta et 135 sic trahi potest, quod šunt ymago, cap. U". G
Ad adorandum non exponebatur sacramentum Nicolaus cap.
li".
G- Ibidem responsio,
in
primitiua
dicit
ecclesia,
quod arguit nefane
et
contra
135 quod nou válet argumentm Adorent eum omneš angeli, Heb. 1". Ista non dicuntur de deo, sed de homine suscepto, cap. 15°.
Adorandus
B
135
sursum terrainato, dicit Nicolaus B. Ibidem respondetur, quid ad veram adoracionem pertinet. 136
est Christus in sacramento affectum
cap. 15°.
dicit Christum latria, sacramentum adorandum vicaria ado.136 quod tamen nec audit sacramentum, cap. 15°. C [34«] Adorandus Christus est in dextera, sed in sacramento recordacio mortis
Non adorandum racione,
.
.
U
15°.
fuit, cap.
137
Adorandus non est Christus in sacramento, quia in electis non adoramus 137 eum, Nicolaus cap. 15°. E. Ibidem responsio 15°. F. electis? cap. non in suis et sacramento in Christum adoramus Quare Et ibi respondetur contra Nicolai proposicionem, ibidem xj E positam 137 Adorantes talpas et vespertiliones fuerunt minores ydolatrie, quam illum panem sacramentalem ut deum adorando, dicit Nicolaus cap. 16°. A. Item ibidem responsio habetur in B, vbi et vnde rerum excellencia
.
138
attenditur
Eciam ibidem C declaratur variabilitas Nicolai, qui inuehit contra sacramentum blasphemantes, iamque illud sub talpis reponit et vespertilionibus, nec domini preconis in tantam vilipensionem dare auderent est deus adoptiuus, cap. 17". G
138
[sic]
141
Adorandus non Adoracionem
lam autem
Christo fiendam in sacramento approbat, cap. 21°. F. G. ponit,
quod Christus non
reliquit
...
152
sacramentum pro ymagine
adoracionis, sed spiritualis manducacionis, cap. 21°
Corpus
Christi
idem
substancialiter
datur
in
sacramento,
153
quod
in
cruce
per glossam ordinariam. Eciam
quod est relatiuum substancie. Ibidem ante immediate. Et ad idem est sentencia pependit, cap.
2°.
E,
118
Augustini, Ambrosii, cap. A. [sic]
Corpus
Christi cap.
3°.
sua
nátura
cum nátura
A; per Hilarium
diuinitatis
et fundat in scriptura
dat
sub
sacramento,
ibidem cap.
3".
B
.
.119
vnitum deitati supra náturám in sacramento, 3°. C; per Corpus Christi Damascenum et quod in sacramento est duplex nátura, vna deitatis, est
alia humanitatis
119
Registrum.
Corpus Christi est
in
sacramento nátura sua
D, ubi
cap. 3".
155
et virtute, patet
per
Augustinm
omneš res illarum rerum naturum
dicit: cuius
et veri-
tatem in se continent, ex quibus conficitur
119
quod virgo baiulabat in gremio, cap. 4". E, per Augustinm: baiulabat autem in sui substaacia et nátura .119 Corpus Christi est in sacramento non solum aecundum amorem, sed secundum
Corpus Christi est
in sacramento,
.
.
rem, patet cap.
Corpus Christi Christi
est
Anshelmum
credenda
in
sacramento
substancia
vera
in
Ad idem Hugo
[34*].
4°. C,
sacramentis,
120
vide
quod
et
preseus esse creditur, patet cap.
et substancialiter
Corpus
C
B, per Cris[ostomum] et post in
4".
est substancia
.
ibi
veraciter
per Bernardm. 120
patet
cap.
4".
per 120
statim ibidem subditur
Corpus Christi est in veritate preseacie sue deitatis et humanitatis in sacramento, patet cap. 4". I), per Albertm Maguum. Item Christus secundum Ycram existenciam corporis et anime continetur in sacramento, patet 120 per Albertm, cap. 4*^. D Corpus Christi, quod est alimentm spirituále, est in sacramento secundum 127 substanciam, patet per Lirám, cap. 10^. D 128 Corpus Christi est in sacramento realiter, patet per Lirám, cap. 10". G. Corpus Christi esse in pluribus locis potest sua substancia, cap. 5". B, per .
Albertm Magnum modus est
Corporis Christi
.
120 in
sacramento per spiritum sanctum
et est
modus
Damascenum B
inscrutabilis, patet cap. 5". per
120
Thaboritarum sacerdotes: Corpus Christi conceduut
in
sacramento secundum gracias
et
dona, cap.
9".
Cibum operanum,
non
qui
perit.
Magister Parisiensis adducit de sacrameiitali
manducacione, cap. 10°. C Corpus Christi, licet sit spirituále per
Damascenum
A, B,
.125
respousio ibidem C
127 et
patet cap.
diuinum, non tamen toUitur nátura eius,
9°.
E, quia
corpulencia et subtilitaa
non -IžC
repugnant
Quod corpus Christi sit in sacramento, šunt ad hoc exempla manuduceucia 120 per Ambrosium posita, cap. 5°. E
In corpore Christi: Corpulencia
et subtilitas
non repugnant,
cap. 9°.
E
Corporis Christi subtilitas non destruit náturám, cap.
Et quod
est
glorie.
G
126
non per substraccionem nature, per assumpcionem
spirituále
Ibidem
126 9".
126
H
Corporis Christi spiritualitas non est
sic accipienda,
quod
sit in
sacramento,
128 sicut in signo; hoc dixeruat heretici, cap. 10°. G Caro non prodest quicquam, quomodo hoc intelligitur, cap. 10°. F, G, H, sed 128 ante hoc ponit in E Nicolaus alium sensum illorum verborum Responsio datur, Ambrosius quomodo est intelligendus, quem allegat Nicolaus
pro se cap.
10°.
J
129
,
:
XXIX. M. Jana
156
Corpus Christi non
Rokycan Tractatus de
z
datum ad manducandum, ponit Nicolaus
est corporaliter
Hugo oppositum
cap. 10*. E.
exiatentia corporis Christi.
cap. 10".
dicit,
ei
Corpus Christi in sacramento diuersi diuersa vocabant Ibidem responsio datur
Corpore Christi vtatur, qui dyaboli malignitate
129 diebus, cap. 11". B.
129
et carnis infirmitate [D?"')]
E
vexatur, cap. 12".
De
F
istis
131
corpore Christi necessarie est lidem veram habere, sed non qualitutibus
dimensione
ut
illius,
extensione,
et
oportet de
fideles
disputare,
cap. 17". B, quia ante immediate ponitar proposicio Nicolai de dimen-
142
sione corporis Christi
Corpus
cap. 18".
triplex
distinguit
Christi
misticum,
naturale,
:
sacramentale
A
143
Responsio datur ibidem in B, quod necessarie est eos quartum corpus ponere ... 143 uel quod natum est de virgine in sacramento esse 147 Corporis Christi in sacramento ponunt triplicem modm, cap. 20". B •
Corpus
Christi,
deitati,
Corpus
quod viuat
in
sacramento
et
quod
sit
noluerunt concedere Thaborite, cap. 20".
Christi
natum,
cap. 20". D,
passuin,
sua
nátura
es
in
sacramento vuitum
C
iu
148
sacramento,
negant
E
148
Corpus Christi natum, passum
concedunt cap.
est in sacramento,
20°.
Corpus Christi riuum est in sacramento, concedunt cap. 20". D, E Corpus Christi viuit iu sacramento, negant cap. 20". D, E Corpus Christi viuum est in sacramento, patet per Nicolaum, cap.
D,
E
.
148 148
148 20". E.
.
148
Corpus Christi gloriosum vno sólo loco esse oportet, ponit Nicolaus cap. 20". H. 148 Corporis Christi in sacramento modus optimus tangitur per Magistrm Parisiensem, cap. 16".
141
1
Nicolaus de Pelhrzimow. Nicolaus centra Caniss scribendo dicit: panis, quem ego dabo, caro mea est, ibi loquitur de sacramentali pane, quem carnem suam vocat in veritate, cap. 21". A. Et quod ibi loquitur de corpore suo personali, ibidem B. 15u Corpus suum ddit in rei veritate, cap. 21". C: nisi manducaueritis carnem tilii hominis Joh. 6, dicit debere intelligi de sacramentali cena, cap. 21". lól l.ól Differenciam ponit inter sacramenta noue legis et veteris veram, cap. 21". D. In pluribus locis Christus esse potest, presertim dum humanitas gloriticata .
deposuit proprietates corpoiús, cap. 21".
E
152
lam factum est de carnali totum spiritus et vita, cap. 21". E Corpus verum dat Christus suis in sacramento, cap. 21". F Differenciam ponit inter illam proposicionem petra erat Christus, cap. 21".
Deus multo
realius est in
sacramento, cap. 1)
TcprTO
list
Tjto
tri
lÍ3ty
joBt
152
re mundi,
A. Responsio ibidem
nejsou paginovány
DlO jiaginováu
pravideln
35.
152
hoc est corpus meum, et illam
F
quacunque
18".
:
152
paginaol
quam corpus B
rukopisu,
Christi est in
než jen paginac! starou
132
1)7,
1)8 a
D9.
Registrum.
Item cap.
13".
C.
Responditur ad idem
excellen[D7'']ciu3 signum dei,
157
et dicitur,
quod quidlibet mimdi esset
quam sacramentum
Dei modus essendi in qualibet re longe alius est ab est in sacramento, cap. 13".
siue,
cap
E. 133
13".
quo corpus Cbristi
E
138
ad quid iniiciunt in materia
Diflficultates
altaris,
isto,
fidei,
dimensiue non corpus Cbristi
in
vide in registro de E. Exten-
sacramento vide in cap.
A
17".
ad hoc respondendum
et B, quid sit
143 Doctores šunt sequendi in sentenciis secundum Simonem de Cassia, cap. 19". E. 146 Extensiue, dimensiue non est corpus Cbristi in sacramento, vide cap. 17".
A
B, qui dicit ad hoc respondendum, taliter proposicionibus nituntur aliam íidem eneruare, cap. 17". C. Et infra D, E, F 142 Extensiue corpus Cbristi si quis fidelis catbolicus simplex credat fóre in et
sacramento, dicat Nicolaus cap. Erroris principium est velle sicut de dimensionibus
metiri faciunt,
possunt emensurare, cap.
A
sacramenti vera modus
fide
ibidem
A
fide
E
17".
diuina
142 et
que intellectum transcedunt,
cum nec minimam rem
qui iniiciunt,
17". F,
G
143
abducendi cautulosus, cap.
18". C.
Responsio
D
144
nantur abducere scripturis, sed pretense, cap. Responsio datur ibidem B sacramenti
cf
Fides Taboriensium
duplex est sensus,
B
146
Gracias quasdam in sacramento dicunt corpus Cbristi quidam, cap. Responsio ibidem C
Non
per solam graciam Christus est in sacramento, cap. Gracias quare vocant aliqui sacerdotes habetur, cap. statim
145
.
sacerdotum de sacramento pulcra, sed modicum valens,
cap. 20". A, et est sicut mulier apokalipticn,, cuius
ibidem
A.
19".
obicitur,
quod pari racione
et
gracia
9".
B
A,
126
D
9".
10°.
126 A.
Et ibidem
baptismalis posset dici
corpus Cbristi Grácie
128
solum essent in sacramento, tuno non haberet locum verbum apostoli: quicunque manducat panem hune uel bibit calicera domini indigne, cap. 10". D. Idem nec Judas suscepisset corpus domini si
cap. 10". D. [DS"]
128
Gracias quod statuisset deus dare sub signis panis cap. 10".
A
in principio.
et vini, ita
quidam dixerunt
Responsio ibidem datur
126
Hereses ad bonm dupliciter proueniunt, cap. i". A. Heresi non est parcendum, cap. 1". A Heresi vt non parcatur, modus debitus est obseruandus, cap. Hereses vnde ortm capiunt secundum Crisostomum, cap. 20". .
116
•
116 1".
B
Honorem
diuinitatis caro Cbristi assumpsit, cap. 14".
Humanitatem separabat a diuinitate Nicolaus, cap. Humanitatem Cbristi adoiant angeli, cap. 14". C
B
14".
.
.117
F
heresum originem sumpserunt ex sacra scriptura, cap. 19°. Hominem quare non adoramus, licet sit Cbristus in eo, cap. 15". F
Heretici
et C.
146 C.
.
.
.
145 137
134
C
136
134
XXIX
158
M. Jana
Rokycan Tractatus de
z
existenfia corporis Christi.
n ydolatriam inuoluunt populum moderní sacerdotes, cap.
Lex
vtendum
dei est regiila legum, sed
Legem
F
20°.
est ea debite, cap.
19".
149
C
14.5
D
dei abutentes perdicio appellantur, cap. 19".
146
Proposiciones comparat Nicolaus adinuicem. Proposicionem eiusdem
erat Christiis, Johannes est
sensiis dicit fóre: petra
meum, cap. 6". A. Responsi© ibidem C. eadem sentencia, vide magistrm senten-
Helias, cumilla: hoc est corpus Incipit
oc,
Ista
non
quod
est
Hugo ibidem D
ciarnm.
monio
ssnctorum
habct
erat
Johannes
Christus,
ponitur alius,
eflicaciam
vltra
proposicionum
illaium
124
pretendit, cap. 8". F. [D8'']
Thaboritarum proposicio. istas derider.t,
cum dicimus:
vel sub sacramento, cap.
12**.
sacramento est corpus Christi
in
in principio.
Responsio ibidem A,B, C
.
magnificant, cap. 13".
B
132
Fanis non est cspax donornm Chriti. verba Nicolai, cap.
13". C.
Responsio
(jucd panis est capax corporis Christi
133
Fegula aurfa datur rd euaderdnm plurimos errores moderno?, pafet cap.
11".
in fine
1.30
Sací anientorum roue Nicolaus, cap.
legis
6".
magistrm Sacramenta noue
in 4",
supra sacramenta veteris
121 7'.
defectuose
Augustinm. Wiklef, Remigium
sacramenta, cap. 7" per
Ad idem meum
Sacramentum
A, B, quia ponit illam
legis in veritate continent
alia vide.
Christum
Albertm Magnum P
vide in registro de
ibi
non
122
sic veteris legis
consequenter
et
proposicio: hoc est
ista
quam sacramenta
antiqua, cap.
quia Christus meliorando processit. Item ponit cap.
maxim
hoc per
et alios
et
ante C :
et
122
eucaristie est efficacius
sacramenti nostri supra sacrameuta veteris
Sacramentum Sacramentum
excellenciam
legis ponit
F
Responsio datur infra cap.
corpus
8'^.
legis, scil.
A
E,
7".
excellenciam
quia in te;npore
dileccionis instituit. Responsio ibidem est
varii varie appellant, cap. 8". fit
123
8^ D D. Responsio ibidem datur.
signum propinquum corporis
Sacramenti virtute contra dyabolum
123
Christi, cap.
defensio,
.
cap. 12". D. sentencia
.
.
sacramento
Christus
Nicolaus cap.
13°.
inferiori
módo
est
A. Et in electis quod
ilidem. resi.íEsio ilidcm
B
quam
124
est
Nicolai, sed in falso sensu. Responsio ibidem
In
130
modernorum sacerdotum magis eneruant fidem quam
Proposiciones quedam
ibidm,
noue
signa
slia
122
sensus
Helias,
est
quam Mcolaus
•
Proposicioncs
insolitam
testi-
D
7°.
legis yel veteris, cap.
Petra
121
hoc est corpus meum. ex srllempnitate loqutntis et
proposicio:
131 in
est realius
homine
quam
fideli,
in
ponit
sacramento, 13
Kegistrum.
159
Sacramenti vnio cum corpore Christi immediate creditur esse post vnionem 13". C 133 ddit deus piopter hominum iníirmitatem, cap. 16". C. .139 De sacraraento magna locuutur quoque, sed ad lalus quoqne aliiid, cap. 17". D. 141 Sacerdotes permissi šunt a deo multi et ministrant sacramentum causa ventris,
ypostaticam, cap.
Sacramenta
visibilia
.
G
cap. žu". F,
149
Scriptnris conantiir abducere a fide sacramenti, sed pretense, cap. 19". A. [DQ"]
Responsio ibidf-m datur ad
illas
C
Scriptnris abutentes perdício appollantur
145
secundum Origenem,
cap. 19". D.
146
.
146
Sentenciis ideo sanctorum est standum, ibiJem ut supra
dicit
E
6".
Signis oportet vti viantes, cap.
Signum,
121
Nicolaus, vocatur nemine signati, cap.
Signis non indigent Christiani, cap. 16".
D
8".
Resp nsio
E.
139
pouit Nicolaus
Signis vti necessarie est in hac ecclesia, patet per Dyonisium, cap.
De
signis veteris et
noue
legis
non
est
ibid>'m. 123
par racio, cap.
16".
F.
16".
.
F
139
139
Status tiiplex liominum, veteris scilicet testamenti, noue legis, celestis patrie, et in quolibet varia traduntur
statum illum concernencia, cap.
16".
F.
.
139
... 1 10 Templis doet carere Christus Christianos, dicit Nicolaus cap. 16". E. 140 Templm quadruplex est ascendendum in oracione, cap. 16". H Templm materiále a Christianis pro oracione fienda est frequentandum, cap. 16".
Fropter negligenciam operis templi puniebantur, cap.
I.
Templa Christianorum maioris snnt
glorie
quam Salomonis,
In templis non est iniquitas admittenda, cap. 16".
L
Templa a longe
deprecabantur
sacramentum
propter
140 140
.
140 Christiani,
L
cap. 16".
Ad
videntes
16". J.
cap. 16". K.
140
templa confugientes eciam
rei conseruabantur, cap. 16".
L
140
Verbum Christi multum perfectum et potens, dum dixit: hoc est corpus meum, cap. 5". C, et ibidem plura ponuntur ad idem: verbo dei, quo .120 facta šunt omnia, fit corpus Christi, cap. 7". D, per Ambrosium .
Christus^)
.
secundum veram existenciam corporis et anime continetur 9". D. Ad idem statim Bernardus.
in
sacramento, per Albertm, cap.
.
.
1.'5
.
135
Christus est excellentissime, vbi est nátura sua et substancia, cap. U". B. Christus in homine
fideli
est
per
effectus et
dona,
sed in
sacramento
essencia, cap. 14". D, et sic Nicolaus laborat in equinoco ibidem.
Christus
siciit
varios
modos habet
habendi ad ipsuni, cap. dicit
17".
licet
xxj".
')
.
.
135
šunt módi [D9'']
D. Item^Christus est in sacramento realius,
Nicolaus. Responsio: ad eífectus certos, sed realius in sacramento,
quoad existenciam corporis Christus
essendi, sic et diuersi
est
E
sit
et
in
multis
Chiisti, cap.
locis,
17".
E
non tamen plures
F
Zde zaradno dle zkratky Xpus pod písmeno X.
141
šunt
Christi,
cap.
152
Exkurs
160
Chronicon Taboritarum.
I.
Exkurs
I.
Chronicon Taboritarum. ^) Kronika tato jest vedlé Vavince z Bezové nejdležitjší pramen djiny husitství. Vydána je v Hóíierovych Geschichtschreiber der
pro
Bewegung,
hussitischen
První vypravuje
d(
jiný
sv. II. str. 475—820. Dlí se na ti ásti. Táborského uení od Husa až do r. 1431 (str.
475 — 700), druhá odtud až do smrti císae Sigmunda (str. 701—730) a tetí obírá se výhradn léty 1441- 1144 (str. 731-820). Celá tato obšírná ást tetí náleží tedy k našemu thematu. Nejdležitjší otázkou je, uriti autora kroniky, abychom mohli oceniti i její vrohodnost. Cochlaeus, který asto užívá kroniky Táborské, praví o ní k r. 1421 „historia a Joanne Lukawitz sacerdote :
Taborita,
qui
adversus
magistros
Wjclephi
et
kroniky
„Confessio Taboritarum"
i
vydal Flacius (Valdensia),
Pragenses
ubique
partes
tuetur
Taborensium." Cochlaeus pokládá Jana Lukavce za autora lUyricus
konfessi
1431, do ní vložené. Dle toho
z r.
s
jménem
jeho
v
Basileji
1568
r.
opravenou Lydius, professor Dortrechtský, v Koterdam
1616 (Scriptores Valdenses). Odtud pešel Lukavec jakožto Táborský i do Fabricia, Bibliotheca latina med. et inf. aetatis, Pataviae 1754, Tom. IV, str. 292 a v Regenvolscii Systematica historia spisovatel
chronologica ecclesiarum Slavonicarum,
lib.
I,
cap. VI,
str.
22.
Dobrovský svým kritickým duchem poznal pi opisování kroniky Rajhradskho, že jeden muž musí se pokládati pi nejmenším za spolupracovníka, to jest Mikuláš Biskupec z Pelhimova, a proto na desky svého opisu napsal titul kroniky s dvma autory. Vlivem tradice Cochlaea a Flacia Illyrika nechal na prvním míst z rukopisu
Jana
pi i
z
Lukavce, na druhé postavil
Pelhimova. Hofler jako asto neopatrn, si tu tak mechanicky a beze zmny (jen s chybami) opis Dobrovského, choMikuláše
z
vydání svém poínal
jinde, a otiskl
vaný
v
Museum
království
eského,
i
s
nadpisem a
dvma
Tím teprve znova obrácena byla pozornost k znamenité sice vci chopil se sám Palacký.
autory.
kronice, a
^) Palacký ve spise Wiirdigung der alten bhmischen Geschichtschreiber neuvádí Chronicon Taboritarum, proto jednáme zde o ní obšírnji, zvlášt o autorství
Biskupcov, než by bylo teba, kdyby jinde o kronice soustaTn. Mimo Palackého Gesch. d. Hussitenthums až 53, viz též Procházka, Miscellaneen
I,
3,
té
aspo nco podáno
u.
Prof.
1785, 326.
K. Hofler,
bj^io
str. 51
Autor Chronicon Taboritarum.
IQ\
Palacký v kritice vydání Hoflerova (Gesch. K. Hofler) praví na
Prof.
als taboritischer
52
str.
Missverstandaisses,
.,
.
d.
Hussitenthums
er
ist,
nikde zmínky o Táborském knézi Janu to,
Lukavcovi.
ani Lukavce. Diivod tento
má
napsán
Živote
nikoho, nebyl by tedy šetil
svou váhu, ale ntrozhoduje. Život knéží
by autor tak rozsáhlého díla byl
dkazem
Zvlášt dka/.em
1429, Chronicon Taboritarum po
r.
Pravdpodobné znám Píbramovi díve
nemohl tedy Píbram kroniku tu tehdy že
Peetl pece nenašel
Píbramov
že se nevyskytá v
knží Táborských, kde Píbram neušetil
jinud, rozhodujícím
will nicht
zu welchem Cochlaeus Anlass gegeben.'
jeho nebytí jest Palackému
totiž
ich
aber jedenfalls das Product eines
Palacký literaturu Táborskou tak, jako dosud nikdo, a
Táborských byl
u.
Johaaiies de Lukavecz
non ens;
Schriftsteller ist ein
sageii eicte Fiction des Ci;chlaeus
Name
„der
:
znáti.
r.
1435,
ršak je, asi
od-
však to není.
Nejvtší kritinost ukázal Palacký tím, že jméno Jana Lukavce pi kronice vysvtloval omylem, jaký se u starších pramen dje. že totiž Cochlaeus nalezl asi na rukopise jméno Jana Lukavce jakožto písae rukopisu a omylem pokládal je za jméno autoi-ovo. Palacký
neml cítil
pro
to
dkazu,
dobe. Jemu proto
cítil
to jen
svým silným kritickým duchem a dkazu, že Lukavec je pouhý
náleží priorita
mínní to dá se doklady pevn podepíti. J. Truhlá vnovaných J. Gebaurovi, v Praze 1898 na str. 109 uvádí mezi písai též „Johannes sacerdos indignus de Lukawecz plebanus in Ssebirzow a. 1465." Na význam nepatrného ádku ukázal prof. J. Goll (v cvieních historického semináe), naež na jeho vybídnutí všímal si Truhlá více tohoto jména, až ve Vstníku eské písa, teba dnes
i
v Rozpravách
Akademie 1899, 181—2 podal zprávu od písae Jana Lukavce.
a Lukavec mizí proto naprosto z
Lukavec
byl
o
nkolika rukopisech psaných
Tím mínní Palackého
synem Václava
z
ady
nabylo pevné
Táborských
Kivsoudova,
stal se
spisovatel.
knzem
pdy, Jan
podobojím
a v létech 1462—1471 byl faráem v Šebíové. Dle pípisku jeho na jednom rukopise („Ba hlediž, že jsem již dokonal, dajž mi za to posniedati, napeka bábu žemlovú") nelišil se mnoho od upadajícího již tehdy knžstva kališnického. že autorem jeho na jméno jejím je Mikuláš Biskupec. Dobrovský o své újm dal titul. Palacký v uvedeném spise na str. 53 praví rozhodn: „Denn das Werk verfasst dass Niemand anderer als Nicolaus von Pelhimow hábe, darber kann bei Allen, die es aufmerksam lesen, Jcein Zweifel aufkommen." Poprvé jmenuje se Biskupec v kronice k r. 142 o (Hofler
Cteme-li kroniku Táborskou, vnucuje se
nám myšlénka,
.
T.
fiL-bist. 1900.
.
11
Exkurs
IQ2 587) pi sporu
II,
s
Chronicon Taboritarum
I.
Píbramem
Biskupcv
o
„Ad sacramenti
traktát
nm
eucharistiae in veritate uiagnificationem." Mluví se sice o
autorv na tom
tetí, ale zájem
kde
mluví o Markoltovi
cerdotibus
Palacký
pi
pedmluv (v
(Hofler
uvedeném
(Hofler
II,
srovnání
s
v
osob
místem?
„unus de sa-
590:
autorem osoba jedna a ne dv,
Že však byla
Tábor.").
ukazuje místo v haec."
Zbraslavic
z
pi
je nejpatrnjší
476):
II,
spise
,Jlle
autem, qui scripsit
pipouští,
53)
str.
že
Biskupec
podízených knží. To sice je možué, avšak dílo samo to nepedpokládá. Autor kroniky byl jisté akademicky vzdlán, pi tom však jeví odpor (nejen s Táborského stanoviska) proti vyšší uennosti. I to ukazuje na bakaláe Mikuláše z Pelhimova. Znjímavé to místo pro názor
užíval
práci
Biskupcv
pedmluv
v
innutrito,
studiis
pomoci
své
haec
svýcli
sua
displiceret
pedestri sermone incedeus plus iusto
aperta
semper
sit
philosophando
suum sermonem, sibi
z
tentaverit,
ille,
difficile
cum sermo semper exactus
aue
percipitur, intellectu sur-
ut quivis, qui audierit, speret idem, et
separetur
longe
nejvtší
quia
cuilibet táli
qui scribit plebeio incesso, sic vult progredi
university vyšel, ukazuje
kde jako
hoc forsitan,
eo rusticaverit,
obnubilare,
quod
ingratus, quia
hauritur. Ideo
diori
ob
editio
in
academicis
alicui
si
probabilius est abscondita rusticando elucidare,
editor notificat, quia
quam
„Et
zní (Hofler II, 47G):
i
ab
si
i
Že autor pece však
eodem."
místo o Jeronýmovi Pražském
(str.
477),
chválu jeho uvádí, že byl „plurium universitatum
artium liberalium magister et philosophus egregius". Proti
Cochlaeov zpráv mohu
ve vydání
1816
postaviti jiné
Mikuláše Biskupce obšírné o tom jest a slov akta dectví Bílejovského je dležité, jist dležitjší
II.)
knze Táborských." Sv„vypsáuí
Táborské:
83 praví o kronice
str.
zevnjší svdectví,
Bílejovský v kronice církevní ^viz exkurs
než Cochlaeovo.
starší
(asem
i
místem) než
Cochlaeovo.
Chronicon Taboritarum dlí se na (v nikopise
byla v
i
u Hoflera poítají se
rzných
intervallech.
ást
dv
prost první
tri
ásti, první zase na
ásti \ Každá
obsahuje
dv
ást psána
djiny od vzniku
r. 1431 a skonena byla 22. prosince 1435. Druhá ást jedná o uzavení kompaktát s koncilem Basilejským a císaem Sigmundem. Je v pomru k ásti první a tetí veluii struná. Píinu toho uvádí Biskupec (str. 704): o uzavení kompaktát s koncilem nechce obšírn jednati, „cum haec omnia in alio speciali volumine
Táborství až do
contineantur,
ad quae,
Psal tedy Biskupec
i
si
cui placuerit,
fieri
poterit
esse recursus."
jiná díla historická, jež se nezachovala.
Autor a rozbor Chronicoii Taboritanini.
Druhá ást koní smrtí
cis.
2(53
Sigmunda a dopsána byla
28.
1442. Autor pokládal kroniku za ukonenou, proto praví na
730: sacerdotum Thaboriensium continens et
Chronica causám
„Explicit
magistrorum Pragensium
usque mortem ill. Boemiae etc. regis, quae est íinita 4 proxima post commemorationem apostoli in
Rom. imp.
Sigismundi
anno domini 1442,
února
str.
eiusdem impugnationes
et ílung.,
fer.
locum Judae per sortem
quae fuit 28 mensis Februarii". Pozdji teprve pipsána ást tetí též od Biskupce (od téhož autora jako
dv
první
ásti), jež již
electi,
nemá
explicitu.
materiae ventilatae". Že pokládal první
Nazývá tetí ást „contiuuatio dv ásti za celek a nynjší
ást za druhou ukazuje zaátek tetí ásti (str. 731): „Post materiam ventilatam inter magistros Pragenses et sacerdotes Thabori-
tetí
enses ab initio congregationis populi ac
instantis
causae
mortem
inchoationis usque
Boemici pro libertate
legis dei
quatuor articulorum, pro quibus se exposuerunt, ill.
Sigismundi imperatoris".
Kronika Táborská je první historické dílo eské založené na pvodních pramenech dokumentárních. Chceme-li podati rozbor tetí jež celá
ásti,
zprávy riál
jedná o synodách
úvod
uveden byl v
dotyné
z let
1441—44, staí jen rozebrati
dle listin v ní inserovaných.
její
v ásti
staí
II,
Ponva
pak
mate-
listinný
odkázati vždy jen na íslo
listiny.
1. obsahuje mimo nahoe uvedený iucipit jen náek na Ptáka z Pirkšteina. Kap. 2. regestuje listinu uvedenou v úvodu pod , III. Kap, 3. obsahuje list tamtéž . IV. s poznámkou „legi publica
Kap.
coram tota gregata per
synodo in montibus Cuthnis
cleri
nuntios
suos
optarunt"
(Hoíler
iu festo Francisci conII,
732). Kap.
4.
a 5.
jedná o roku 1442 (. VI. a VIL). až
Kapitolou
6.
Kap.
7.
XII.).
Bedich
poínají se vypravovati události roku 1443 (. IX.
z Strážnice
až
9.
pišel
obsahují listy s
plnomocnými
.
XIII.
listy
a
XIV. Kap.
do Kutné Hory.
0.:
Ptáek
Rokycana odmítli návrhy obcí Táborských a odjeli oba spolu k zemskému snmu do Prahy (Hoíler II, 740). Na snmu v Praze Rokycana i Píbram o závod hanli knží Táborské, viníce je z kacíství. Bedich z Strážnice pozván k snmu jako plnomocník Táborský. Ten pijel ihned a sice vzal s sebou i Mikuláše Biskupce z Pelhimova. Oba opakovali na snmu své plnomocenství, dané Bedichovi listy 14. ervna. Snm z návodu Rokycauova a Píbramova zamítl i
návrhy, aby duchovní sami mezi sebou se narovnali bez vlivu moci svtské, a jednáno o volbu zvláštních osob jako rozhodích v naby se nesnesli, vnesli na bustávající disputaci, kteí by vše, o
jich
em
ll*
Exkurs
164
snm
douí sociis
in
Chronícon Taboritarum.
Oba knéží
741).
(ib.
I.
consenseruut ad comparendum
nodm
Táborští
malá permanere suspicione,
limitato"
V
742).
(ib.
cum
aliis
eorum
ex causis necessitati
montibus Cuthnis tempore per sy-
in
10.— 12.
kap.
,,íioleiites
pluribus
ervna
následují zápisy z 25.
1443 (. XV. -XVIII.).
V kap.
„sabbatho proximo
in
crastino
šunt
synod Kutnohorské. Strany
vypravuje se o vlastní
13.
se
festm
post
curiam Monetae per
in
convocatae,
inprimis
ubi
.
d.
ervence).
„Mox
Ptaczkoneni
praefatae
partes
Ptaczko
d.
.
monuit
paitis d. Bedrzici de repositione litteranim/' jež obce
Z toho
knéží obžalované.
vznikl
knéží dáti také takové závazné
proditorie prorumpente, quia
et
l»i'otestante
ol)ligatoriam
litteram
obligatoria
littera
.
reposuerunt,
Korandu. Zatím
200 blud,
z
emž
o
.
zdráhali se je vydati.
parte Glatowiensium
erat
praefatam de
difficultas
Corandae"
.
dáti za své
(Hofler
747). list
za
Píbramem o obviPíbramv . XX. (Hofler II,
se
spor mezi Korandou a
viz
podrobnji
list
táli
II,
nemají moci bez obce dáti takový
že
strhl
et
mly
Glatowienses
specialis
Zaczensium
.
Zatetí se vymlouvali,
nní
Táborští
Lauda ex
dieto
communitates
strana Pražská za své
má-li
spor,
listy.
Jnterim Mathia de Chlumczan
sešly
(6.
Procopii"
s.
Ptáek vyzval Korjmdu, aby si jel tedy sám do Žatce pro svj list. „Od quod Coranda respondit: ego dominos Zaczenses non possideo, ut talem litteram mandem eis dare" (ib. 749). Spor o to trval 748).
per duos dies
„fere
.
electae šunt duae personae, una ex
Finaliter
.
M. Wenceslaus de Drachow M. Petrus Anglicus, ut synodm cleri
parte synodi generalis et magistrorum et alia
ex parte
dirigant, et
si
Bedrici
d.
.
Glatowiensi litterae .
.
sub
.
.
.
illi
.
ut
.
šunt
.
synodm proximam
ad
illas
repositae
in
manus
d.
et
Be-
in sua servet potestate et ipsas
potestatem partis adversae,
in
.
Et a communitatibus Thaborieusi, Pisensi obligatoriae
conditione,
illa
non praesentet tates,
.
aliqua fuerit orta divisio,
generálem referant
drici
.
nisi
domini et communi-
apud quos resident magisti aut sacerdotes, quibus a sacerdo-
tibus partis Bederici culpae fuerint assignatae, correspondentes repo-
nant litteras bilis
sub
.
.
sigillo
manus
in
partis suae
.
.
.
.
eiusdem Bedrici aut alicuius alterius nota-
Coranda etiam ddit litteram obligatoriam pro se
proprio in potestatem
d.
Ptaczkonis, qualem ab ipso habere
exoptavit" (749).
synod, avšak bohu/.el strun. V pondlí po sv. Prokopu (8. ervence) sešly se obé strany do farního kostela sv. Jakuba (den ped tím jednalo se u Vlašském dvoe, to byla patrn jen píprava, vlastní synoda konána dle stedovkého zvyku v koKap.
14. jedná o
synod Kutnohorské U43.
Chronicon Taboritaruni o
Clironicou
stele).
leží
e,
všechny k klidu,
napomínal
asi
kostel sv. Jakuba, ví jen že což se na jiný chrám nehodí (sv. BarVladislava II), Rokycana uinil úvodní
civitatis",
teprve z doby
bora je
kde
nejmenuje výslovn
medio quasi
„in
X65
naež hned
jako první proposici
k jednání položil svou víru o svátosti oltání (Hofier II, 749). „Ubi per multos dies niateria sacramenti eucharistiae est tractata et specialiter de raodo corporis Christi in sacramento longum tractatum inter se habuerunt" (750). Jiného urení, jak dlouho synoda trvala,
nemáme. ervence byl Píbram v Praze (list . XX.), bylo tehdy již asi po synod. Viz o tom více v exkursu III. Biskupec naíká si na zpiisob jednání v synod. „Pars d, Bedrici minus justo sine efficaci probatione est multipliciter diífamata, 21.
.
nec
,
eidem data
parti
tanta
est
perhibendi testimonium
libertas
suum negotium perageudi, quanta
Že
alteri est indulta."
se s
ac
Tábory
zacházelo opravdu ne nestranné, je v dob sporu vždy pirozené. Že však Biskupec nežaloval jen strannicky, ukazují nkterá pesná fakta v kap. 15. a 16.
Kap.
jedná o zakonení
synody. Když totiž bylo jednání usneseno bylo: „ut materia, in qua partes manserunt divisae, reponatur infra certum terapus ibidem expressm in potestatem magisti civium et consulum civitatis Montium Cuthnarum et postea per personas ad dirigendam synodm
skoneno
15.
a
strany
se neshodly,
.
(Drachov a
electas
Eiigiiš)
ad
synodm proximam
.
.
generálem regni
(750). Mimo to umluveno, aby knží Táborští, kteí byli na žaloby jim kladené odpovdli, odložili zatím žaloby své na knéží Pražské, ponva prý „tunc non aífuit opportunitas temporis et loci pro recompensa eisdem ibidem impendenda", pi tom však vyhradili si
referatur-'
knží je
snmu
Táborští dáti své žaloby peísti na
potom
zemském.
Opravdu
„in synodo proxima generali regni notificaverunt".
Mimo to pi lozchodu synody ohlásili Ptáek a Rokycana, že celé jednání synody má až do píštího snému zstati v tajnosti. „Hoc a d. Ptaczkone, m. Rokycana, Píbram et Mathia de Chlumczan (Lauda) non est observatum,"
ponva
rozesílali
takový zde se
dalo,
prvním.
viti
uveeju
ukazuje
Ptáek
lý
list
datum
rozesílal
Biskupcovi, že
i
ex
„aliqui
zhyzdní knéží Táborských. Že žaloba
ipsis"
listy
(. XX). S jakým kvapem listu
21.
podobné
po zemi na
tato je správná, ukazuje jeden
rozpisování
ervence, jenž ukazuje, listy
„multi sacerdotes
ješt díve. .
.
reversi de
Stejné
to
že není
mžeme
Montibus
.
.
in
eorum praedicationibus falše confirmabant" bludy Táborské. „Et haec erat una ratio, quare scripta non šunt reposita in Montibus ex parte
.
Exkurs
jgg
Chronicon Taboritarum.
1
sacerdotum Thaboriensium" (751). Celé jednání tedy již dlouho ped klonilo se v neprospch Tábor, kteí dle toho se
snmem zemským
svj do Kutné Hory
chovali a spis
i
Konen
nastal
nika v
kap.
fuerant
certae
commissum
personae
et
„ex
že
ad dietám
synodm
pi
mli
slyšení
quae facta šunt
Montibus
in
.
.
.
electae
.
destinatae, quibus
.
observent processum"
oznámiti, že se obcím nevidlo „multas
personas et praesertim spirituales ad hanu illa,
leden 1444. Táborská kro-
parte Thaboriensium
ut in negative eis iniuncto
est,
Nejprve
(751).
vypravuje,
16.
nezaslali.
as zemského snmu,
cum
et
synodm
dirigere, propter
gravamiue
notabili
et iniuria
Nyní následují tžké žaloby najednání synody Kutnohorské, svtských uež knží, 1. synoda byla spíše schze (str. 752):
irrogata".
a sice
pi hádkách,
svtští však nerozumli z si
nepátelských jim
mst
2.
;
poínati, jak jim bylo ureno,
ustále pletli a sami vlastn
puštno
„quod
bylo,
rentur articuli
.
.
ponva
mimo
;
se
svtští
do jednání ne-
3.
infamiam sacerdotum uostrorum ibidem lege-
in
per elapsos iam 20 vel plures (annos) per tortorem,
sed non humilem confessorem exacti, cuius módi enormitas
synodo však
.
.
ito
pece
facta in
nou legetur." Klevety ty teme „historickém zrcadle". Zajímavý je výklad
in toto historiali speculo
dnes leckde v
i
vesms
to byli
pipuštni byli k synod jedinou starostí jest hanti je; 4. pi-
synodu ídili
nejvtší nepátelé Tábor, jichž
i
o se jedná,
zvolené osoby k ízení synody nemohly
Tábor, že taková piznání leda kat mohl vynutiti; 5. slovo dávalo se na synod dle osobní pízné, proto jim méné než stran protivné* Zejména prý nepovolila se jim nikdy lhta k rozmyšlení; 6. opravdovou neslušnost provedl Píbram. Vdl, že Engliš neumí dobe esky a proto se s ním jinak nepel než po esku. To iníval Píbram díve, byla to jeho oblíbená zbra proti Englišovi „cizozemci". i
Pirozen
mu pak
vycítili
Táboi, že se
asi bojí
píti se
s
Englišem
latinsky.
Na základ
žalob
tch odepeli Táboi
úastniti se jednání Pražského korporativn, navrhovali však, aby polemika se vedla písemné. Po tomto ohrazení mli poslové jich oznámiti snmu, pro neuložili spis
svj
v
Kutné
že spis ten až do
cana
nedrželi
Hoe snmu
slovo
o
;
pedn,
že páni Horští nechtli jim
nikomu neukáží, za druhé, že Ptáek zachování
synodálního
tajemství.
i
slíbiti,
Roky-
Na dkaz
knží Táborských nyní snmu samému, scripturae propinquius medium reperiri non
ochoty podati chtí poslové spis „ut
si
poterit,
coagruentius
quam
datur" (753).
in
ac
concordia positum
est,
tunc iuxta illud debite proce-
Hned druhého dne po tomto osvdení posl peten
snmu zemském
Chrouicon Taboritarum o
kuží Táborských. Datum uriti
v led. 1444.
167
kdy poslové Na to inseruje Biskupec do Prahy pijeli. Bylo to asi v kap. 17.— 19. obšírný spis Táborský (Úvod 6. XXIV.) na str. 753 až 798. Ponva pak knží Táborští zejména byli obviováni, že nebyl
spis
uelze, nevíme,
10. ledna.
ví
nic o svátosti
oltání,
uložena
poslm
etli „víru", podanou zde v kap. 20.
tetí voc, aby totiž pe798—804. Úvod . XXV).
(str.
Zejména první spis je hlavní pramen o jednání synody Kutnohorské. Teprve po petení spis Táborských ten i spis mistr Pražských (strana 763).
vymínné sob v Kutné právo podati žaloby na kuží Pražské (kap. 21., str 804-805). Poslové tedy jako tvrtý úkol pednesli žaloby a žádali tytéž listy, Poslové Táborští nezapomnli však ani na
Hoe
Pražan za Jana Píbrama Plzn, od Hradeckých za Rokycanu a od Lounských za Brachova. Žalob tch je veliké množství. Biskupec udává
jako oni musili dáti za své knží, totiž od a Prokopa
Václava
z
z
nkteré
proto jen
v kap. 21.
—
26., o nichž viz
spisy Táborské však nepomohly,
skupec v kap. 27. (816
— 817),
Úvod . XXVI. Obšírné
k rozsudku,
došlo
o
nmž
píše Bi-
a sice podává jen výtah latinský z roz-
sudku uveejnného zde pod . XXVII. O odpovdi Tábor na rozsudek snmu viz Úvod . XXVIII. Odpovd ta vydána již jen od obcí
mst
Tábora a Žatce (kap.
2.
;
slova; 3. nedány jim závazné listy od
ských za jich 4.
knží, jaké musili
817 — 82u). Žalují:
str.
28.,
sení 25. ervna 1443 nebylo zdrženo
1.
sne-
na synod nedána jim volnost
Pražan, Hradeckých
dáti Táborští,
a
Loun-
Písetí a Šárovcové;
n
vedené, jako uinili oni, jak misti neodpovdli na žaloby na listy dané Menhartovi z Hradce; 5. edikt snmu se ani ne-
svdí
zmiuje
o
v Kutné
Hoe
žalobách
tch
;
6.
rozsudek týká se
i
vcí,
o nichž se
ani nejednalo (nulla specialis facta est mentio).
zují se tedy, že
na základ písma
sv. s
rozsudkem
jímž také porušují se násiln jich smlouvy
s
Ohra-
nemohou, císaem Sigmundem. Tím souhlasiti
pojednou koní Chrouicon Taboritarum.
Vidli jsme, že Chrouicon v tetí ásti zakládá se vtšinou na pramenech listinných, jež inseruje, pokud dnes je možno kontroloCo vypravuje se mimo to, je vrohodné aspo vati, velmi správn. tím, že Biskupec byl oitý svdek všeho jednání. Rokem 1444 koní Táborství a s ním i kronika Táborská. Je v tom kus symboliky, první a poslední biskup Táborský koní rokem tím první a poslední kroniku Táborskou.
Exkurs
IQ^
Boliuslava Bílejo\ského Kronika církevní.
II.
Exkurs
li.
Bohuslava Bílejovského Kronika církevní. Malá není
tato knížka, již vydal Josef Skalický (Dittrich) v
pvodu
Praze 1816,
Jedin otázku cyrillometliodjského
dosud po zásluze ocenna.
Kronika
husitství probral v kritické studii prof. J. Kalousek.
dlí se na ti ásti, první je asová k r. 1531, kde se jedná o rozdlení kostel, druhá vypisuje djiny husitství (od Cyrilla a Methodje), tetí vyliuje djiny Bratrské Jednoty. Velká ást dílu druhého 1444. (str. 77 105) vnována je synodám 144!
—
—
poíná vypravováním misti a knží vrní, kteí
Bílejovský
zmohli se
poteb
zvlášt o
ník
držeti
vystihl
doktorv. Kázali prý, že nikdo mimo apoštoly. Z prosted-
Krista
mnozí „položeni jsou za doktory
i)ak
lozumí Bílejovský
asi
dobu tu velmi
pkn. Táboi
zachovali
postm
a
urovnány
j.
v
lidu
své
jiné
r.
o sv. Trojici 1443.
nového, jen ukazuje
to,
(str.
doktorm
zejména
Z toho prý povstaly velké rznice,
snmem
1441, a v tom smyslu
znamenali prý
artikule,
Vším tím
v církvi svaté".
katolický duch Prahy po
od nich odpadávají, proto piznali se také k tím
Praze v té dob Táborm (pikartm)
77), že v
kázali proti
svatých
se
uení kesanské pímo od
nevzal
(str.
jež
78),
že lidé
a tradici,
aby
svátostem,
proti
konen mly
být
Positivn se tu nedovídáme nic
ješt za Bílejovského byla njaká tradice
že
událostech tch, kdy Táboi snaží se vší silou zachrániti se ped pádem zdánlivými ústupky víe obecné. Na str. 79—83 inseruje Bíle-
o
jovský listiny v
ujednané na
snmu
25.
ervna roku 1443
o
synodu
Kutné Hoe. Kronika Bílejovského
1531 je
z r.
pomrn
dosti blízká
našim
událostem, zvlášt povážíme-li, že Bílejovský byl kališnický knz, ktei-ý
ml
na
více
vírv
\šem než
tom
pímý
Cochlaeus.
V té vci zasluhuje proto mnohem Ukázáno bylo (zde str. 162), že on Chro-
zájem.
nicon Taboritarum správné pipisuje Mikulášovi Biskupcovi. Jeho vy-
pravování o
synod Kutnohorské je, tebas ne ve všem správné, pece 1441. Táboi prý dostavili se do Hory, když r.
stejn vtipné jako k
však vidli, že knéží Pražských nepemohou, „hledli se v podobniti, jakož vypsání a
knze
slov akta Táborských"
(str.
nem
pi-
Mikuláše Biskupce obšírné o tom jest 83).
Totéž
odvoduje „odpisem
jicli
na rozepsání mistrv a knží vrných," což není nic jiného než traktát
vydaný zde , XXI. „Mnli, že
pe
své tím polepší, a oni pak svých
Bílejovského Kronika církevní o létech 1441—1444.
169
blud svdectví dali." Ml tedy Bílejovský dobré prameny. O spisu, jejž mli uložiti Táboi po synod v Kutné Hoe, praví, že když ho Horští pijati nechtli
s
podmínkami, jež
Táboi
si
Táboi
kladli (viz zde Btr,
svj purkmistru Kolínskému, ten však ervna 1443 (str. 83). jist Bílejovský njaký pramen, snad Zpráva tato je zajímavá, jinou versi Chronicon Taboritarum, kde se mluví sice o Kutné Hoe, 166), nabízeli prý
prý odepel,
pouva
spis
byl v rukojemství z 25.
ml
ne však o Kolínu. I události
synod zná
po
Bílejovský dle Chronicon Taboritarum
se, aby Táboi nezavedli lid, proto „mnohým pánm a mistrm" o bludech Táborských (. XX.), naež Táboi uinili odpis (. XXL), z nhož podává Bílejovský citáty na str. 84—86. „To a ty jiné nesnáze daly se od knží Táborských s pohržkou válek, kdyby to nebylo opateno, jakož ten
podrobné
:
knží
Pražští
báli
prý
rozepsali po zemi
sob
To je ovšem pehnáno. Podav str. 86 zemského 31. ledna 1444, koní Bílejovský zprávy své na str. 104—105 úvahou o zániku TáborsLví. Táboí [)rý padli, ale „nepítel starý lidského pokolení ábel" naplnil opt neestí údy své, až je Jií z Podbrad musil uvzniti, Biskupce i Koširoce to vše v
list
až
rozsudek
i04
randu.
Tak
zavírá."
snmu
po 35
trval pokoj
let,
neb strach sužoval všechny
karty, že jen v noci se scházeli, a tak co
„pivniníci a jamníci". vidí hranici
Úvaha
dív
byli
pi-
Táboi, jsou potom
ta je zajímavá, že Bílejovský
mezi Táborstvím a Bratrstvím. Dle toho dlí druhou a tetí.
i
r.
1444
svou kro-
niku, rok 1444 je hranicí mezi ástí
Co
dob
se
soustavného podání dotýe,
má
Bílejovský
nejlepší staf
— 44.
Zejména vyniká také jeho styl nad suchopar obyejných kronik. Nkolika slovy, lehce a svižn, dovede zobraziti složitý spor obou stran velmi pípadn. Je ovšem strannický, jeho cyrillomethodjství zabíhá až do naivnosti, splete si asto zprávy njaké, pes to však má jeho kronika silného ducha. Jak zrovna modern dovede Bílejovský kritisovati, ukazuje jeho názor o Rokycanovi. Nejmeo
1441
Zdá se to být pímo nemožným, jednati Rokycany (jediná zmínka je tu o jeho stran, ne o nm). Vždy Rokycaua vyškytá se tu v dob té stále a stále. Bílejovský dovedl pominout volbu Rokycanovu za arcibiskupa. Co Bílejovský proti Rokycanovi asi ml, nechci zde rozbírati, vedlo by nás nuje o
ho totiž ani jednou.
husitství
bez
i
to píliš daleko.
Exkurs
2Y0
Pidávám
Staí
poznámek
nékolik
tu
Staí letopisové ešti.
II.
Na
letopisové eští.
str.
o zprávách,
126
nám
jež
podávají
uvádjí dležitou zprávu, že
tch
srpna 1441 na sjezdu v áslavi zvolen byl Rokycana za „v
17.
úedníka
duchovním práv, a knžie, kteížby vyštrbovali, aby trestal, a které by vidl bludné, aby obrátil s pomocí mst a panuov jmenovaných". Dostal tedy Rokycana moc pravého arcibiskupa. Dle zprávy o synod Kutnohorské dne 4. íjna 1441 (str. 127) bylo tu „knží z okolních krajin dobe na ti sta", což shoduje se s udáním Rokycanovým v Lukášov Trialogu, že by bylo jich krajích najvyššieho
pl
v
Na str. 129 mluví se o sjezdu podobojích na Mlníku ervna 1442, k nmuž pijeli i Pražané s jedné, Žatetí, Lounští, Slánští, Hradetí a j. s druhé strany. „Kdežto mli rozliné tenice étvrta sta.
12.
mezi sebú, a uinili plnu a dokonalá aby poshili
také,
A
smlúvu mezi sebú.
posly k Julianovi kardinálovi
zaveli
do Uher k vyjedná-
Rokycanova Píbramovou, jist tedy i náelníci vstoupili viz úvod str. 17. Výsledkem smlouvy té byl boj
vání arcibiskupství Pražského mistru Rokycanovi." Strana
smíila se tu
tedy
v smlouvu,
s
emž
o
proti
Táborm.
vyjeli
O synod Kutnohorské 1443 vypravují (str. 132), že 6. ervence Pražané obojího msta do Hory s Píbramem a Prokopem
z
Dle datum patrno,
Plzn.
(viz
zemským
o sv.
Trojici.
že toho dne se ješt v Kutné
Zpráva
exkurs L).
nejednalo
další o
synod
spletena
Vypravují totiž o smlouv,
jíž
se
s
Hoe nic snmem
msta
za-
psala netrpti u sebe knze, jenž by se nesrovnal u víe, že stala se v
až
v
Kutné Hoe.
svých
chtiece
Dobrá
mstech kosti
kázali,
bohu
mnohá rúhánie"
lámati,
(str.
že po
je
zpráva,
že
misti a knží
když
pelomují
synod „knží Pražští
Táborští
nemúde
svátost velebnú,
iní,
a
jiná
133).
Obšírnjší je zpráva o saému zemském v lednu 1444
(str.
134),
dovídáme mnoho nových údaj. Hned zaátek: „V shromáždní velikém panuov urozených dáno jest zjevné slyšenie knéžím Táborským pede vším snmem. A tu byli artikulové jich z viery teni
kde
se
a ohlášeni,
hádanie
udatn
a
inil
tch na
porážel''.
je však jasnjší.
velmi bránil Kvirin,
odpor
knz
pede všemi tomu
ženatý, a m.
jistému
Rokycana
Kvirinovi a jeho
Zpráva tato potvrzuje se v Chronicon Taboritarum,
O
Kvirinovi
viz str. 51
a 84.
Radili
prý se páni,
zemane a msta zvlášt, a misti Pražští i knží Táborští mli hádání strany poddaly též zvlášt „na velikém mazhúzu rathúzském." zápisy dokonavše se pod nález pán, naež vynesen rozsudek. „A to
Ob
:
Exkurs
III.
Zachariáše Theobalda Hussitenkrieg.
171
všechny i s rukojinmi kvitovali a svobodni propuštni jsú; potom pak zpievali Te deum laudamus". Jiná zpráva o témž suému (str. 134 — 135) praví, že obé strany vydaly z sebe nkteré osoby, které s jinými uenými sepsaly celou pi a podaly snmu hned mínní, že Rokycanova víra je lepší, než Biskupcova. Dle toho byla to pouhá „ubrmanská" smlouva, což se neshoduje
s
jinými prameny.
Exkurs
III.
Zachariáše Theobalda Hussitenkrieg. Zachariáš Theobald, rodem ze Slavkova (Schlackenvvaldj, napsal obšírné dílo Hussitenkrieg, jež v
prodlouženo o dva díly do
druhém, jenž
v díle
1436
uje
— 1457.
1517.
vyšel
v
Norimberce
r.
1621
r.
Ponéva
a
není dosud kritického rozboru jeho
jednání mezi
1441
143G, v
koncil
druhém
obsahuje léta díle
uveej-
Naskýtá se tedy pi nich vždy otázka
neznámé.
od místa podati zde rozbor jeho zpráv, zvlášt pak
K
r.
Události z let 1441 vylíeny jsou
Theobald dležit je zvlášt tím, že v svém
listiny odjinud
pravosti.
prvním vydání sahalo do
r.
Píbramem
Basilejský povolil
díla,"^)
a kapitulou pináší jen
Cechm
nebude
listin.
zprávu,
že
kalich, což prý bylo proti
mysli zvlášt kapitule Pražské, avšak musili prý se podvoliti písloví sicut
ire sinas,
it,
nam
vult nunc, sicut
it,
ire (str. 85).
Vdl
nco
záí 1441, a svolení koncilu spletl s píjezdem legát do Prahy (Tomek VI, 88). Aleš Veštovský z Rizmburka, gubernátor zemský, rozesílal prý po zemi veejné listy, jichž opisy dodal Theobaldovi Jakub Budich
patrn
o svolení kalichu kapitulou Pražskou 30.
jinak Žatecký,
mšan
v Domažlicích,
pijímání pod obojí spsobou nebyl
(str. 86).
jimiž prý p. Aleš
odporuoval
Zpráva ta je též zmatena. Aleš
1441 gubernatorem, zemel pak hned 1442. Budlto tedy zaAlše s p. Ptákem (viz list . XX.), nebo znal njaké
r.
mnil Theobald
z doby starší (1434—36). pechází Theobald k synod Kutnohorské 4. íjna 1411, kde usneseno bylo 22 artikul „eské koufesse". Uvádí potom artikule ty (str. 86—89), avšak praví sám, že ne doslovn pro délku jich,
listy
Alšovy
Na
1)
47— 3J0.
to
O osob a VlV^GrDB
jeho LJ).).
viz
A.
L.
Krejík,
Zacharias
TlieobiUd,
MIÓG
XIX,
Exkurs
JY2
Zacliariáše Theobalda Hussiteukrieg.
III.
„wie es mir ehrliche Bohem,
nýbrž tak,
Zeugeu seiu werden,
To
erzehleii".
však, co v 22 aitikulícli podává,
Kutnohorské synody
všechno možné, jen ne usnesení
jo
Hiindeu liaben,
so sie zu
íjna
z 4.
Poátek zná, dle citátu patrn z Lupáova Ephemeris, že slíknží poslušenství Rokycanovi „in omni bono, houesto et licito".
1441. bili
Vlastní artikule dle
žádný lovk,
nho
jsou tyto:
sám papež nebo
at
má
brati nebo ubrati
;
synod usneseno
nebylo, ukazuje
slovo boží
slovo boží
1.
nade všecko,
jest
nmu nco
kardinál, nesmí k
pi-
vždy vykládati esky. Že toto na
se
mimo zmínku
o
papeži
i
pravý text
2. slovo boží ukazuje nám, co artikul (. VI.) a traktáty té doby jsme, byli jsme a budeme, abychom se bohu líbili. To je výklad vzatý ;
z
njakého
bh
3.
traktátu, do usnesení žádné synody
stvoil
svobodnou vlí. žádný
k podobenství svému
nás
O tom
nepochyboval;
Taktéž
proto
5.
;
bh
nezapomíná
vedlnných
híchem lovk
4.
ztratil
syna svého poslal na svt
lovku
plnním pikázání božích (starý i
nový)
i
mnichy
dobrých skutk
hlavou jest
lidí,
a
dle
Kristus;
;
nehodí;
tlem
ponva
o
a
tom
spravedlnost.
svoji
lovk
ospravedlnn vli jeho; 7. dle toho
6.
církev je spolek ospra-
8.
;
9.
i
stává se církev
viditelnou
proto v církvi musí býti vážen zákon
10.
;
svátosti;
a jeptišky,
vbec
to
se v husitství nikdy nejednalo,
je jediné zásluhami Kristovými, iní-li s láskou
bh
se
krásnou duší
s
11.
nho
starý
zákon
a tvrtého
zavazuje všechny
lidi,
lánku Pražského má
býti
každý smrtelný híšník smrtí trestán; IJ. zákon nový uí nás lásce; 13. lásku posiluje sedm svátostí; 14. kest je omytí v duchu svatém;
tla a krve Kristovy je pravé tlo a pravá krev; 16. svátost musí se pijímati pod oboji spsobou; 17. mše jako obt je bohu
15. svátost
ta
milá; 18. tlo Kristovo
mže
se obnášeti v procesích;
i
9.
ády
církevní
teba nejsou nutný; 2'). knží mají státi pevn pi pravd; 21. knží jsou lidé, proto mohou se ženiti, a dle 22. praví kesCané vezmou odsv. Pavla lépe je, zstanou-li panici platu pi posledním soud. Zkritisovati lánky ty je velmi nesnadno. Že pro r. 1441 je to falsum, je na první pohled jasno. Pravé lánky se zachovaly, ty však docela jiném. Zejména lánek 21. je v 15. stol. nemluví o možný. U husit neuinn ani pokus, aby se knží ženili, a u Tábor když to uinil první Bedich z Strážnice, zanechal ihned knžství. Rovnž i. 11. je podivný. Rokycana bojoval proti trestu smrti zvlášt na zlodjích díve provozovanému.^) Pi tom však nelze pominouti, (ornáty) mají se zachovávati,
;
nem
1)
vci
i
Viz o tom Tomek, Dj. m. Prahy IV, 572 a VIII, MS. Zajímavý je v
zápia v Liber memorabilium v
Kutné
Hoe
(od
r.
1467) na
1.
A 4 — 5,
té
kterak
; :
Podvržené
Že
nkteré
17,
ukcazují
dob
listiny o
opravdu na
1441
— 1444.
173
jako i.
husitství,
6,
11,
7,
13,
15,
Theobald je však tendenní historik, a na pvod artitéch ukazují asi slova, že r. 1548 všichni za Augšpurskéhn 19.
18,
kul
Interimu chtli býti „Rokycanisti"
Zdá
89),
(str.
Snm
ervnu 1443
v
v
i
Nmecku,
totiž držeti se
adiaphor
že tchto 22 artikul je pouhý pamflet z té doby.
se,
klade Theobald
opt
chybn
do
r.
1442
(str.
116)
elo snmu. Tehdy byl Aleš již mrtev. Na str. 123 — 136 jedná obšírn o synod Kutnohorské 1443 a snmu Pražském 1444 s citováním zvláštních pramen. Naped klade Alše VešCovského
a sice
dkaz
bez souvislosti podává na
artikul:
1.
má
bh
se zatratiti; 2.
lovk vdomí,
že
nemže
se
bh
mu
4.
;
híchy
kesanství, písma
je základ
mají se konati jen jako
ského i
víru
denní
života,
vnou tu
kde
8.
;
konfessi Mi-
pádu byl
je trojjediný; 3. po
vdnost
toto
6.
spasení;
dkaz
7.
tam
míti a proto v církvi
býti
dobré skutky
vzdlání kesan-
víry,
odmnu asnou
v kesanství a pro
prospívání
platí tato víra,
sama osprauení o ospra-
odpustil; 5. víra
útcha
i
bohu,
lovk
pokáním a asnými tresty na-
vedluje, teba dobré skutky nejsou bez ceny;
vedlnní
Tábor
—
z
sám vykoupiti
zatracen,
bývá
prý bezbožnosti
Pelhimova (str. 123 126). Obsahuje 15 podivných písmo sv. je jedin závazný pramen víry, co z nho ne-
kuláše Biskupce
vychází,
v
je církev a Kristus její hlava
mže
pohan a žid apoštolská 9. svdectvím své církvi jsou viditelná znamení nei
;
sukcesse není též omezena na místo a osoby; dal
bh
písmo
sv.
a svátosti;
a jsou
milostí
viditelných
10.
svátosti
dv: kest
obmytí ducha, dti mají uiniti vyznání oltání je
pouhý chléb
a víno,
a krve Kristovy v nebi;
i:].
a ne obtovati, ani klanti se stavovati;
piítati
a svátost oltání;
když dospjí
víry,
jen vírou
má
jí,
kest
je
12. svátost
znameními tla
stávají se
svátost oltání
11. ;
se proto
v processí obnášeti,
jísti
a píti
jako boha vy-
ornáty a obrazy nejsou zlá vc, pone-li se jim však na naše spasení, mají býti znieny; 15. jen v této víe
14.
vliv
je apasení, bez ní zatracení.
lánky
oividný pendant k pedešlým, stejn však poTak praví Palacký (Dj. IV, 1, str. 87j „Co Zach. Theobald podává o Táborském uení a hádání r. 1443,
rušeny
tyto jsou
neb podvrženy.
král Jií v únoru smrti.
mli zvíte,
1468 odpustil za svého pobytu v Kutné
Rokycuna praví
v Postille (rkp.
uleknuti, ješto ste hotovi
nemjte pée
!
Nuutež
Pretoriusuv
1.
Hoe zlodjm sq)
:
trest
„Tu byste vy se
ku prolévání krve: obste, upalte, setnte, roue Pán velí spolu nechati ruosti pšenice
se tuto, že
neho, kál by se potom, svta, uedadouc žádného prodlení".
a koukole do žní. Nejeden takový, ješto již dopustí se
že by mohl býti pšenicí, a oni
71^
rone svedou
s
Exkurs
174
m.
Zachariaše Theobalda Hussitenkrieg.
bud naprosto smyšleno,
jest
zvláš
neb tak velice
Tomek pramen tch
sluhuje".
není nic jiného než pamilet z
Na
str.
vbec
zmnno,
že víry neza-
Nkteré lánky, pvod. Zdá se, že to opt
svj protestantský
na
ukazují
5.,
proto
neužil.
1548.
r.
126 vypravuje Theobald o synod.
Strany sešly se prý
ervence (chybn místo 6. ervence, jednati se však zaalo až v pondlí 7. ce). Rokycana uinil prý re. aby všichni knží hledli se
4.
sjednotiti
vdl
Chronicon
(taktéž
jménem svým,
Taboritarum
str.
Biskupec odpo-
740).
že nechtjí nic než klid, že však prosí o týdenní
lhtu, aby molil sepsati svoji víru o svátosti oltání. „Dieses wurde beTsilliget und loff dieselbe Wochen uichts vor, ohne dass etliche pi-
zusammen giengen vnd sich vnterredeten". Vypravování toto pravd] odobu, avšak viti mu b}lo by pece odvážné. Ze by si
valím zní
byl vyžádal Biskupec dovolení na týden, bylo by bývalo zcela piro-
ponva
zené,
vence
mu
našich
je,
byl již
Dle
ervna
teprve 25.
že nevíme
Píbram
Theobalda
O datum tom
(list
pokraovalo
ten as, jen 12.
nezbylo.
.
se
XX.), v
trvala.
bylo tedy
jednání
tedy do
Nejvtší vada
urit, jak dlouho synoda
v Praze
viz
k synod,
íivolil
asu
na pípiavu mnoho
již
synody až
er-
ervence
21,
asi
6.
pramen
po synod.
12.
ervence.
Úvod . XIX., kde však dle Lupáe jednalo se po ce že Biskupec podal synod svou víru. Jinak lhta
—
18. ce (odeteme-li 3 dny na návrat a rozpisování list) je doba kr;Uká na tak obšírné jednání, nemožné to není. Týden u Theobalda mohl by míti i ten smysl, že Biskupec na snmu Praž-
1-
a
ském s
o sv. Trojici
1443 žádal
pítomnými Rokycanou
slabé
stránky,
a
o odklad,
aby se nemusil píti ihned
Pibramem. Avšak
i
tento výklad
má
své
bude tedy asi držeti se mínní, že jednání vedlo se od 7. ervence, 12. ervence pak že podali Táboi svj spis. 12. ervence sešly se prý tedy zase ob strany. Biskupec ponejlépe
dkoval za lhtu mu udlenou 128):
V
svátosti
oltání" jsou
a podal
dv
synod svj
spis
(str,
vci: pozemská, chléb
127 až
a víno, a
nebeská, tlo a krev Kristovy, proto zamítají uení (den grewlichen Irrthumb) o transsubstanciaci. Jen s pevnou vírou smí nkdo pijímati,
sob soud jí a pije, jak vidti na Jidášovi. Víra musí ,,rem sacramenti" pivlastniti teprve každému jednotlivému lovku. Bluda
jinak
kdo nepodává pod obojí zpsobou, kdo z svátosti boha iní, klanli a modlili, nebo kdo ji dtem dává, které nemohou oznamovati. Stejná modloslužba je initi z svátosti obt, a za nebo za mrtvé. Toto vyznání víry je již pravdpodobnjší než
je,
se
jí
—
dešlé,
aby víru živé
pe-
avšak správné také není, zní píliš všeobecn. Zde však Theo-
Theobalda Hussitenkrieg o synod Kutnohorské
z.
bald
ml
z citát.
byl spor.
néco uratjšíbo po ruco.
asi
V
stedovké
polemice
r.
1443.
175
Porušenost vidti tu zejména
nkolik citát, o nž kteí
užívalo se vždy
Biskupec opírá se tu však
o Irenaea a Theodoreta,
díla historická a o nichž v celém jednání 1441—1444 není zmínky, též o papeži Gelasiovi. Výklad o nepravém pijímání svátosti
psali
je vskutku Táborský, zuje,
že
dlán
je
t.
Táborm
tak se
j.
druhé,
strany
s
piítal. Celek však uka-
nechci
Rokycanovy,
íci
nýbrž
Theobaldovy. Zejména dvakrát se vyskytující význam „greulich" uka-
Táboi
zuje na svého pvodce, tak by
nemluvili, též ne o „pozemské"
vci v svátosti. Rokycana podal prý odpovéd svou po nkolika dnech (str. 128 až 129): Kristus dal nám své tlo a krev jako pravý pokrm, bez nhož
a „nebeské"
není
mli
Obnášeti je v
spasení.
zákonem.
Rovnž
míti obti.
processí dovoleno jest starým
i
novým
písmu sv. jest, že by kesané neTato odpovd je sama o sob zase možná, ale ne
rozumu
proti
i
e
„pozemské" vci v svátosti k obma tmto spism Theobald „Acta conventus Cuthenbergensis". Název Cuthenberg již ukazuje, že acta ta nejsou z 15. stol. Theobald si však naíká (též pi synod 4. íjna r. 1441), že akta ta jsou píliš dlouhá („allzu tak,
jak je tuto podána.
Citáty
ukazují podvrženost
její.
lang"). Nejspíše je
tedy
jiná,
v nichž
kratší,
se
i
o
Jako pramen
cituje
pro jich
délku celé neetl a udlal
sem tam
nco
ozve asi z
si sám pvodního znní,
hotovým nesmyslem. Je možné, že oba tyto stránkové Že se Theobald pi vybírání „jádra" traktát nkde spletl tak, že je naprosto skomolil, není u nho
celek však je
jsou pouhé obsahy vtších dl.
„spisy"
nic divného.
Kapitolu tu zakonuje
dtem
(str.
130) svými rozumy o podávání svá-
sporm tém rýmy
starého Herrmanna Jáchymova: „Der G'lehrten Zanck und args Gebeiss macht, dass der gmeine Mann nichts weiss, was sei die rechte reine Lehr, Ihr viel suchen nur Ruhm und Ehr."
tosti
oltáuí
a cituje k
z
Kapitola 15.
velmi
strun:
(str.
ob
131 sq) jedná o
strany
snmu
v lednu 1444,
shodnouti o výklad slov: toto je tlo mé, u Jana
O
rozsudku
snmu
láše Biskupce,
bohužel
práv
tak
které Theobald o
otištno na
str.
Theobald neví.
Za
datovaný v Benešov
Palacký (Djiny IV,
1,
str. 95),
avšak
se v Praze, když však nemohly se
sešly
to 1.
6,
rozešly se zase.
podává podivný
bezna
1444,
o
list
nmž
Mikupraví
že psaní to „jest sice zajímavé, ale
smyšlené a podvržené, jako všechny jiné zprávy,
uení Táborském nám pozstavil". Obšírné
132—136
(z
nho
psaní to
též Lenfant) a sice dle f -rmy per
Exkurs
176 extensuiii.
Dkaz
lil.
Zachariáše Theobalda Hussitenkrieg.
podvrženosti je tu zcela jistý. Zaíná: „Frater Nicolaus
a
Eltist der
i Biskupecz) Pisku pecz (Theobald píše též Bischpecz, nepodpisoval. Již Gemein zum Thabor." Tak se Biskupec
titul
frater
podezelý. List svj píše Bratrovi Havlovi Skalickému, staršímu obce Mohelnické na Morav. Vyložíme- li titul Bratr za dvrné oslovení, zbývá nesnáz s Skalickým. Tak, jak zde je uveejnn list ten,
je
knz.
byl Skalický také Táborský
zmínky o Táborství na Morav,
Knz Štpán borm,
v
Kromíži
nebyl
ale
šíme. Samo jméno
Z tím
v létech
doby však nemáme nejmenší
té
mén
k Tá-
dob
nesly-
O žádném
Táboritou.
obci v Mohelnici.
o celé
501 ých klonil se sice také
Skalickém v
té
dobu trochu podivn.
zní na tu
Biskupec píše Skalickému, že se již asi dovdl, co ped rokem dalo se v Kutné Hoe a co je v Praze od Rokycany a mistr potkalo, jak tito i proti slovm Husovým jednají. Dvacet let prý již
h
he Na
a Biskupec mnoho zkoušel, nyní však vidí, že je stálo umírali lidé v bnji za kalich a pravdu boží, když nyuí Rokycana, jen
aby
stal
se biskupem, je již
Rokycana,
co
Papež vládne
svdují
ti,
poslové
h
co v
kalich úplný papeženec? Ví v
ím
byli.
se
Basileji
než svtský tyran. Písmo
zásluhou
spasen jen
mimo
eští zakoušeli
sv.
však nekáže, jak do-
Papež dlá sebe bohem.
Kristovou,
pece
strany ímské.
lovk mže
býti
však vymyslil k spáse dobré
papež
bud že se mu do íma pošlou peníze, kesany. A jaké modláství provozují svá-
skutky, které se konají jemu,
nebo že pomáhají vražditi oltání
tostí bvl,
!
Vezmou
chléb, jenž ze
zem
na oslu do mlýna donesen, semlet,
vyrostl,
dom
vysušen, vymlácen
dovezen, od staré ženy
na železe upeen, od mnicha železem proražen a na to je bh, Kristus, Spasitel svta! Ani to jim neostatky svatých modloslouží. Slovo boží káží jen latin
vodou zadlán, oltá položen, staí.
A
I
s
což svátosti!
a
Z pohanského Homera. Platona a
Virgilia vzali oistec,
Brder, aus Rokyczan mit Babel, mercket des Teufels Schalckheit, der auch den dem Prager Bisthum verfuhret hat. O du eleudes Land zu Bohi'im dass du mit so viel unzehlichem Blut, so viel eifriger Mánner, diesem
jímž pomáhíijí lidem do pekla.
„Fliehet,
íiiehet,
lieben
!
uicht hast wehren konnen.
Krieg nud
Es
ist
sondern nach
Gewalt,
Gottes Will, der wil es nicht durch
seinem Willen fuhreu"
(str.
135).
Vyzývá proto Biskupec každého, kdo list ten ísti bude, k mo„von uns ist was ge.schehen, aber der Anfang dlitb a trplivosti noch nicht recht gemacht". Vinn prý jest, že popouzí lid k válce, vždy však nad lásl
List Mikuláše Biakupce Havlovi Skalickému
pravdy
V Šíení
pravdy, pak jejich zanikne. v
Bude-li
ustati.
pe
se
bezna
1441.
177
pátelé držeti
Skalioký a jeho
i
(zde se praví: euer Glaubens-Bekentniss) ne-
pevn
Biskupec chce se však
držeti
Meziíí uzavela, teba mnoho pán od aby dal psaní to peísti všem
prosí,
1.
víry,
již
strana jich
Ku
ní již odpadlo.
vrným bratím
v
konci
Morav. „Datum
Beneschau, den Soutag nach Matthiae des 1444 Jahrs."
Náležit
psaní
zkritisovati
Psaní
to nelze.
od pítele svého z Prahy. Pravit
(str.
132):
to dostal
„dieselbe
hat
Theobald mir
eiii
guter Freund P. A. H. nicht allein geweiset, sondern, weil viel Slavo-
Wórter hatte
nische
(t.
j.
bylo psáno asi celo po esku),
selbst in
Nkteré narážky jsou velmi pípadné, zvlášt psobení Biskupcov a že byl osobn pítomen v Basi-
das Teutsche versetzet." o dvacítiletém
Druhá polovice listu zní však ist Bratrsky, zejména odpor proti válce. V tom práv Biskupec rozešel se s Chelickým (minio svátost oltání), zde však jakoby chom slyšeli mluviti samého Chelického. Nejvtší nesnáz i)sobí tu zmínka o Meziíí. Víme sice o radikálním hnutí uožíe ehoe v Meziíí^), avšak nelze ani z daleka tušiti, jaká schze a kdy se tam odbývala, tím mén jaká víra se tam ujedná-
leji.
vala. Mluví-li se tu o i)odepsání konfesso 15. století 16.
stol.
vlastn smyslu.
Usnášeti
se
od pán, nemá
takto
o
Husité nepodali sami nikdy žádné konfesse,
na Morav. Dalo by
nebo ped
tím
S(3
to vysvtliti teprve o
celém
zpsob
Táboi pak ne
Bratích, ale až v 16.
žádní })áni nebyli v Jednot.
spi'ávný peklad),
to v
konfesse je
Dležito
že Biskupec se odlišuje od víry
stol.,
je také (je-li
(euer
Skalického
Bekentniss, ne unser).
Vidíme, že zprávy, týkající se Biskupce na jedné a Skalického moravských Bratí na druhé stran, stojí proti sob a nedají se slouiti. Na ukázku, jak Theobald pracoval, uvedu ješt tento doklad: Aeueas Sylvius popsal svou cestu do cech r. 1451 ve svém traktátu Dialogus (Epistolae 30), kde mluví též o hádkách svých s Biskupcem a Korandou na Táboe. Theobald nejen že to klade lined do r. 1444
a
(str.
císae a papeže k TáAeneas s nimi projednati atd. traktátu Sylviova, nebylo by možno zprávu Theo-
137—138), nýbrž iní
borm, vypoítává Kdybychom nemli baldovu nijak
z
toho
9 artikul, jež
poselství
ml
vyložiti.
Ze zpráv Theobaldových
nemžeme
tedy
pímo
pijati
nieho
že Theobald ml prameny pi ruce, jichž my nyní nemáme, že jich však neužil, ponva mu byly píliš dlouhé. Poslední pak list dá se vysvtliti teprve podrobným rozborem djin Táborství.
le domnnku,
>)
T.
Goll
J.,
M.
fil.-hist. 1900.
1884, 160.
12
Exkurs
178
Na
doklad,
jak
III-
Zachariáše Theobalda Hussitenkrieg.
pozdjší
užiti událostí z let 1441
— 44
venství círJcve esJcé k roku je
spisovatelé,
1444:
(Tábory) k sob váb, za toho
piti
hotov
byl,
jestliže to
zvlášt Bratrští,
dovedli
proti Rokycanovi, dtuiu Historii o proti-
„Rokycan
i
sám
i
skrze jiné
lahodn
se stavl, jakoby
ješt svého ustouistší boží pravda pi nich prokáží, že by
bud on sám, bud kdokoli z jeho strany, na obecném snme to rozeznali a výpovd uinili. Povolili k tomu Táborští a na svou spravedlivou pi spolehše, na snm se postavili, kdež po mnohých rokováních nazvoleni. A ti, když na Rokycanovu stranu (neb posledy soudcové to tak nasnováno bylo) výpovd vynesli, dobí a upímní Táborští teprvá, jak lstiv oklamáni sou, spatili. Avšak že proti smlouv nic byla.
A
soudcem
že nežádá v té pi, býti,
ale
.
aby páni stavové
.
initi nesmli, srovnati se v ceremoniích
bylo by zbyteno.
slíbili."
Zprávu tu vyvraceti
REJSTÍK JMENNÝ A VCNÝ. Adamité Adoratio
145, viz Kániš. viz eucharistie.
Církev, uíení husitské o ní 5 173,
Aeneas Sylvius (Dialogus) Almužny 36.
177.
Apoštolsiíá sukcesse 173. Arcibiskupové Pražští 9, 11,
Arnošt
5, 16,
15, 17,
18,
ražské
5,
Augšpnrské interim
10—12,
prvotní církev
—
církvi
5, 7, 8,
9,
172,
ímké
98; cír-
viz dkanové, farái, knéží, koncil, mniši, papež, církevní. Citáty v stedovké polemice 175. Cochlaeus (Ilist. Hussit.) 26, 69, 160— 162, 168. Consubitanti tio viz eucharistie
ád
viz z Pardubic.
Artikule
k
husitství
kevní statky 11, 31, tresty 33, zákony sukcrsse apoštolská 173; 7, 8, 32;
172, 176.
30, 32, 169, 170, Archivy viz rukopisy. 'J9,
pomr
172.
173.
Ctní svatých
13, 14, 36, 37, 73, 74, 88, 89, 114, 176. Cyrillomethodjský husitství 168, 169.
pvod
Bachmann A. 3. Bartoš písa 16. Basilejský koncil 15, 16, 31, 38, 98, 162,
Bedich
176, 177. viz ze Strážnice,
Bechyn
(rukopisy) 101.
Benešov
175, 177.
171,
abelický ze Soutic Jan 19. áslav, sjezd (1441) 170. eský jazyk pi bohoslužb
Bílejovský B. (Kronika církevní) 19, 20, 24, 28, 39, 40, 51, 107, 168, 169. 26, 27, 32, 113. Biskupec Mikuláš z Pelhimova 18, 19, 24, 25, 28, 39, 40, 43, 46, 53, 54, 73, 81—84, 106—113, 117, 120, 125, 137, 138, 142, 144—150, 156, 175— 177; tra
8, 93,
172,
176.
Bimování
ktáty jeho 22, 27, 28, 78, 78, 106, 108—113, 140, 142, 143,
81,' 101,
117, 12()--126,
147— ló.í,
128-
162, sepsal
ClironiconTaboritarum 160^163, 165, 167,
30.
Domažlice 171. z Drachova Václav
Duše
23,
164,
165, 167.
lidská 103.
168.
Bhidaství viz herese. Bohoslužba viz nádoby, ornáty, kevní. z
Dkanové
Dittrich J. (vydání Bílejovského) 168. Dobré skutky 172, 173, viz almužny, modlitby, posty. Dobrovský J. 160, 161.
Bezové Vavinec
160.
Budich Žatecký Jakub 171.
ád
cír-
Engliš Petr Payne 24, 44, 66, 56, 164— 166, jeho výpovdi 24, 74, 109, lil, 113, 114, 116.
Eugeuius
IV.,
schisma
56.
12*
Rejstík jmenný a vécný.
180
Eucharistie: existence Kristova 25,
22,
12, 13,
27,
33,
32,
—
52, 58, 61, 62, 68-69, 77, 95—100, 108, 109, 121, 125, 126, 128, 145—149, 160-153, 155, 167,
173 -176, viz Kániš remanence panis 70, 104, (consiibstanciace) 12,22, 69 105, viz Jakoubek ze Stíbra; transsubstauciace 10, 12, 13, 25, 174, viz ;
— —
tla Kristova
životnost
v svátosti 10,
44, 50, 69, 60, 65, 81, 109, 110, 142, 143.
kalich (podávání
70, 74, 76,
145—148, 164—
z Hradce Menhart 19, Hradec Králové, obec
Hromnice
Hus Jan
21, 167.
pikarti 15, 15, 167.
170,
Rokycanv
pobyt
66, 136,
13.
9—11, 23, 105, 106, 113, 114. 160, 176. Husitství, ráz 4, vývoj uení 5 12, 16, k církvi ímské 5, 16, Cyrillomethodjství 168, 169. 3, 7,
—
pomr
33—35, klanní
31, 98, 171,
28, 31.
172,
platy za svátosti 11, 37, 38. se svátosti (adoratio latriae 13,
17, 22, 26, 27, 33, 34,
42—44, 46—52, 62-68, 82-84, 99, 106, 110, 111, 112, 132, 134—141, 153, 173, 174, 176; processí 34, 172, 173, 175. mše 10, 11, 73, 93, 172, 174, 175, za mrtvé 73, 174.
Evangelium esky tené Exorcismy 26, 33.
8.
32,
174. Illyricus viz Flacius.
Jafet (Historie Bratrská) 16, 20, 24.
Jáchymova Herrmann 175. Jakoubek viz ze Stíbra, z Yesovic. Jan^viz Lukavec, Píbram, Rokycana, z
Želivský. z
Janova Matj, traktáty
25,
67,
127,
141.
131, 140,
Jednota Bratrská
Jeroným Pražský
15, 20, 26, 67, 76,
14,
86, 16", 169, 176 Jafet, Litomyšl,
Fabricius (Bibl. Latina) 160.
—
42, 44, 46 50, 116, 141, 160—170,
39,
38,
54, 55, 95, 112,
podávání dítkám 8, 98, pisluhování svátostí 26,
a vicaria)
Farái
Cheb, soudce (1432) 17. Chelickv i^etr 11, 16, 19, 28, 177. Chrouicon Taboritarum 16 — 20, 22—24,
pod obojí zpsobou;
14, 15, 30,
174, 176; 174, 175;
—
68,
Rokycana.
7—10,
—
—
54—57,
137, 138, 142, 143, 166, 170, 173—175.
46,
43,
51,
84, 101, 102, 104, 107, 118, 128, 134,
—
45, 57-69, 68, 76, 76—82, 95, 101 104, 106, 108, 116, 118—132, 142— 175, 177; 150, 154, 165, 170, 172 pikartstYÍ Táborské 18, 20, 22, 25,
27,
39—46,
tla 10, 41-43,
— 178,
Chelický,
viz
Lukáš.
1(;2,
176.
Jihlava, jednání" 1436, 10.
30, 37,
Filosotie eská 1, terminologie 20, 22. Flacius Illyricus 160.
Jireek
(Rukovt)
J.
Jií mistr (na
28.
Táboe
1421)
73; viz z
Podbrad. Julian kardinál 18, 170.
Goll
J.
(Quellen) 19,
27—29,
138,
161,
177.
Kacísví 30, 55,
trestání
116-118, 145,
kací
146, 174,
117, 118.
Hertvík z Riišiuova Jan
19.
Hilarius Litomický 15. Historie o protivenství církve eské 178. Hófler K. (Gesch. Hussit. Bewegiing)
16-20, 22-24, 28, 160, 161. viz Chronicon Taboritarum.
Jakuba 164, 164, Liber memorabilium 172, obec 165, 166, 169. sjezd (1442) 17, (1485) 5. synody r. 1441, 6, 7—17, 26, 31, 67, 163, 170—173, 176, snesení 32—38; r. 1443, 5, 14, 18 20, 22-26, 28,
Hora Kutná Vlašslcý
—
liter,
eské)
20, 24.
M. (Výklad Rokycanftv)
P.
101.
—
(Hist.
Justifikace 172, 173, 176, sóla fide 173, viz Kristus, milosti.
Haškovec Herese
Jungmann
173, kostel sv.
dvr
snm
—
viz herese.
Kalich viz eucharistie.
Kalousek J. (P.ílejovského Kronika) 168. Kániš Petr 22, 25, 73, 78, 108—112, 138, 148, 150, traktáty 25, 150—153. Kapitula viz Praha. Katolictví Husitíi 7, 14, 26, 31, 176. Kázání slova božího viz písmo sv. Klanéuí se svátosti oltání viz eucharistie.
Klatovy 16, 18, 40, 74, 164. Klokoty u Tábora 73. Kuéží, manželství 172, moc 103, 119,
mravy
12, 30, 37,
statky
10, 11, 31,
113, viz
38,
172, platy 37,
svcení kuchaky.
26, 30, 32,
— Rejstík jmenný a vcný.
Koiky,
jich
Kolín 18,
19,
Kompaktáta
svcení
Mravy
13.
Mše
obec 40, 41, 169. 5,
8,
12,
29—31,
24,
17,
knží.
viz
10,
181
17?,
93, 174,
11, 73,
mrtvé
73,
174,
za
176,
38, 162.
Koncil 7, 29, viz Basilej. Konfesse husitská 4, 14. Konopišt (hádání 1423) 27, 28. Koranda Václav is, 40, 43, 44,
Nádoby bohoslužebné 34. Nedle, svcení 12, 35. .')3,
54,
Nmec
Jan ze Žatce Reichenpachu 18, vinec Kvirin. z
143, 164, 169, 177. Kostely 25, 66—68, 85, 140, 141. 84,
Kostka
Postupic Bohuš Kostky, hra 12. z
Kouím (sjezd 1442) 17, Kromíž (Táboi) 176.
Obt
38.
(Z. Theobald) 171. jeho pítomnost na zemi
22,
viz
Oistec
6,
ád
Obady
lovku
49,
mše.
viz eucharistie,
Obrazy svatých
105, 141, v 101, dobrem 22, 25, 45, 47, 49, 64, 104, 112, 132—134, v svátosti oltární viz 25,
Va-
19.
Krejík A. L. Kristus,
Vavinec
28;
40, 51, viz
13,
173.
církevní.
14,
36, 73,
87—88,
ll.S,
176.
Ochranov, folianty 20, 22, 29, 44, otištn
Lukášv
Trialog 56—95.
eucharistie; stvoení 104, 105. Kest 13, 26, 32, 33, 113, 128, 172. 173. z Kivsoudova Václav 161,
Olej svatý 13, 27, 33, 113, viz poslední
Opilství
knží
Kižmo
Ornáty
13,
13, 27, 33, Ktitelnice 13, 26.
Kuchaky Kvirin
husitských
Vavinec
Nmec
113.
knží
12.
17, 51, 84, 138, 170, viz
175.
Martin
6.
z
Hlaváova (Ephemeris)
172, 174.
7,
29,
15,
55,
Manželství 26, 32, 113,
knží
172.
(viz
Václav
Matj viz z Janova. Mlník (sjezd 1442) 17, 170. Meziíí Velké, schze 177, hnutí nožíe 177.
Mikulov (knihovna) 24. Milosti boží 126-130. Mnišství 172. Modlitby 36.
Pardubic Arnošt
8,
9,
37, 38.
viz Engliš.
Pikartství viz eucharistie,
Hradec Krá-
lové.
Písek (Táboi)
16, 18, 40, 51, 74,
138,
164, 167.
uení husitské 6—8, 17, 22, 71—72, 77, 145, 146, 172, 173, 176; svoboda slova božího lo, 26, 84-86, 105, 111, 112; starý zákon
Písmo
sv.,
35,
172, viz evangelium, svátosti. knžské 37, za svátosti n, 37, 38. z Plzn Prokop 23, 37, 38, 167, 170. z Podbrad Jií 4, 5, 14-16, 18, 26, 84, 169, 173. 84.
Podbrady
Pohby
11, 36.
Pokání
13, 27, 32,
115, 173, viz
34—36, 89—90, zpovd.
Popelec 13. Poslední pomazání 34, 73, 86, 87,
Posty
13, 14,
13,
Mohelnice (Táboi) 176, 177. 177,
14, 26, 27,
113,
32
113.
36, 73,
168. 176,
viz
176,
172,
Platy
Markolt z Zbraslavic 40, 162 Rohlíky
Morava (Táboi)
Papež
Petr viz Engliš, Chelický, Kániš.
160, 161. 84.
Prokop
3, 5, 18, 20, 21, 24, 27,28, 37, 38, 40, 51, 109, 127, 160—162, 173, 175.
Payne Petr
—
Lukavec Jan
Palacký
z
Litice 84.
ehoe
116,
115,
schisma.
Litomyšl (Bratí) 40. Lobkovická knihovna (rkpy^ 24. Louny (Václav z Drachova) 167, 170. Lukáš Pražský 19, 21, 22, 24, 28, 51, 95. 170, jeho Trialog otištn 56
19,
91—93,
74,
141, 172, 173. Ospravedlnní viz justiíikace. Ostatky svatých 1V6.
Vavinec.
Lenfaut (Hist. Hussit.) Líbání míru 13. Lichva 38. Lipany, následky bitvy
17,
12, 37.
25,
14í»,
Ladislav Pohrobek 3, 1.5, 21, 86, 101. Lanšperk 18, 40. Lauda Matiáš z Chluman 164, 165.
Lupá Lupá
pomazání.
Posvícení 11, 12, 36. Potštein 84.
89—90,
114,
116,
Rejstík jmenný a vcný.
182 Praha, artikule
— —
Týnská
12,
kapitula
10, 11,
Havla
16, 29,
14,
16, 24, 28, 29,
kuží
ó, 10,
42, 45, 98,
—
5,
sv.
12, 172; fary 21,
.
I.
18,
univei-sitnl
— —
29,
39—41, XVII. 41-42, XXYI. 105106, XXVII. 107-116, XXIX.116~159.
snmy:
1431,
6,
11—14.
5,
10,
6,
12,
f3;
1443, 19, 74, 75, 104, 107, 118, 163, 168, 169, 173, 174, zápisy otištny 39-42; r. 1444, 9, 11, 13, 14,
r.
21—25,
100,
— —
r.
166,
56,
75,
167,
84, 94, 9.5, 170, 173, 175,
76,
169,
Otištn rozsudek 107—116. synody: r. 1421, 4—13, 37, 38, 109;
1434, 5—14. universita 5, 6, 55, 69, 144. Procesší 34, 172, 17:i, 175. Procházka F. (Miscelluneen) 17, 32, 160. r.
Prokop
viz z
Píbram Jan 23,
107,
14—20,
12,
102, 104, 171, 174;
—
171.
Simonie
Regenvolscius z
(Syst.
Reichenpachu
viz
Remanence panis Rohlík
chron.
hist.
eccl.
160.
Slav.)
Václav
Nmec
Vavinec.
viz eucharistie. 18,
40,
viz
Markolt
z Zbraslavic.
Rokycana Jan 6 -27, 29, 32, 38—40, 42, 45-47, 52—54, 66—68, 70—86,
áslav, Hora Kutná, Kouím,
Skalický Havel Bratr 176, 177. Skutky dobré 172, 173, viz almužny, modlitby, posty. Slaný 170. Slavkov (Theobald) 171. Slovo boží viz písmo svaté. z
Bechyn, Mikulov, Ochra-
nov, Praha,
Rajhrad, Vratislav, Za-
há, Zhoelec,
Smiic Jan
Žitava.
19.
Smrtelné híchy
Snm
viz stavování.
zemský ve vcech církevních 11, 14, 21—25, 29, 5tí, 75, 76, 84, 95, 100, 104, 107—116, 163, 166,
94, 167.
Snmy
viz Hora Kutná, Praha. Starý zákon viz písmo sv., svátosti.
Staií
letopisové eští 18,
2.S,
170-171.
Statky církevní 10, 11, 31, viz knéží. Stavování smrtelných híchi 11, 12, 30, lichva. .T), 172, viz knéží, kostky, z Strážnice Bedich 4, 18, 19, 40, 74, 107, 163—165, 172, Šimon 19, 4(>, 74. Stíbra Jakoubek 13, 37, 38, 69, 105,
144, 149, jeho 105, 144, 149. Sudlice z Béstviny
uení Jan
Sukcesse apoštolská Svatí, ctní ji:h 13,
7,
13,
22,
69,
40, 41.
17.i.
14, 36, 37, 73, 74,
—
88 89, 114, 170. Svátky, svcení jich 12, 35. Svatokiipectví viz simonie. Svátost oltání viz eucharistie. Svátostí sedm 17, 26, 28, 32, 73,
86—
172, 173, 176, viz eucharistie, kest, man-
87, 113, 158, 1G8,
bimování, želství,
pokání, poslední pomazání, platy, pisluhování;
svcení knžstva;
svátosti starého a 122, 123, 139.
Svátostniny
—
viz
viz
Mlník, Praha.
sv.
Rukopisy
106,
17, 24, 38, 74, 101, 163, 167. 11, 37, 38. 11.
24,
159. stentia corporis Christi 116 z Rožmberka Oldich 4, 19, 21, 40, 66.
177.
Sjezdy
89, 94, 98, 102, 104, 105, 107, 1U8, 144, 163, 165—167, 169—176, 178, jeho katolictví 14, 26, 176, traktáty 24—27, 101, 102, 106, Postilla 12, 15, 173, Výklad na evangelium Jana loi; otištny: Spis proti Táboriim (Trialog; 56—76 a De exi-
Meziíí
v
Sirotci 5,
z
Rajhrad, rukopisy 160. Eájovec Václav 18, 40.
noží
160, 162,
22,
traktáty 28, 1U2, 103, 161; otištny jeho lánky z r. 1441, 29- 31, a list 44. proti Taboriim 42 Pisluhování svátostmi 26, 33—35. Ptáek z Pirkšteina Hvaek 16—20, 31,
163—166,
ctní
kižmo,
Schisma 55. Sigmund císa
13,
10,
9,
37—40, 42, 53 — 66, 98, 108, 162—167, 170,
3s, 44,
eho,
Plzn. 7,
172, 176; viz
8, 93,
svtla.
160; bibliothéky 5, 20,
23, 24, 29, 31, 32. 39, Otiéíšla II. 31, V. 32—38, XVI.
sjezdy: r. 1432,
26, 27, 30, 31, 98, Il6, 172;
15,
ktitelnice, líbání míru, nádoby, obrazy, olej sv., ornáty, popelec, posty, svátostniny,
—
16—19,
štna
13,
85,91—94,
svatých, kostely,
14, 16, 22—24, 31, 39 100-106, 160, obec 21,
musejní
6,
74,
eský jazyk
29— ;U.
167, 170, posvícení 12.
rukopisy rukopisy
církevní
33, 73,
archiv
31, 171,
otištno
Rád
viz
nového zákona
exorcismy,
hromnice,
koiky. Svcení knžstva 26, 30, Svtla pi mši 27, 33. z
Svi Martin
32,
113.
21.
Svoboda slova božího
viz
25,
písmo
sv.
Rejstík jmennj'
Sýkora z Hluína Jan Synody husitské 4, 5,
37, viz
Hora
Sárqvcové z Sárova
enk
40,
Jan
40,
17,
Tomáš
161.
archiv 20, 29,
Vank
Anna
40,
Úroky
38.
viz z Prachová, Koranda, z Krivsoudova, Rájovec, Rohlík.
Václav
3.
Valeovský
Šternborka Zdenk 4. Schulz F. (Chelický) 28.
Válka
z
Vavinec
Tábor
16, 18, 19, 24, 32, 40, 41, 73, 74, 125, 164, 167, 176, 177, viz Klokoty,
Vlchovee. 160, knéží 6, 10, 13, 28, 31, 32, 38, 84, 89, 94-100, 39, 109, 125, 126, 128, 136, 138, 143, 144, 146—148, 160, 161, 163—170, 173—176, 178; obce 16—19, 39, 41, 42, 116, 125, 164, 167; zánik 169; konfesse 160; kroniky 73, 89, viz 14,
15, 21,
16-
22—25, 56—66, 68-77, '.iO,
Chronicon Taboritarum; traktáty 3, 19—22, 42, 60; otištno: ohrazení knzi Táborských 44 56, víra knéží Táborských 95 — 100 a žaloby na knží Pražské 100—106. Terminologie íilosoíická oská 10, 22. Theobald Zachariáš (Hussitenkrieg' 19,
—
20, 28,
171-177.
Tomek
V. V. 16, 17, 24, 171, 172, Tradice, uení husitské 6, 7, 17, 25, 26, 174.
79, 112, 119,
Traktáty
4, 20,
146,
168.
vydávání 25
;
Transsubstanciace viz eucharistie. Trest smrti 11, 172, 173. Tresty církevní 33.
uení
7,
32, 173.
16.
Nmec.
viz Kvirin,
viz eucharistie,
Vechty Kunrat
37.
9,
^Yiclif 9, 26, 27, SO, 51, .5, 66, 116, 122, 123, 160, spisy 113—115. Vlek Jaroslav (Djiny es. liter.í 20, 86. Vlchovec, hejtm^m na Táboe 126.
rukopisy universituí théky 20-24, 42, otištna
Vratislav,
44—56, . XXV. 96 100, 100—104. z Vesovic Jakoubek 20, 42, Vešovský z Rizmburka Aleš
Zahá,
rukopisy
Zacheus Bratr Zajíc z
biblio-
. XXI. . XXVI.
44.
171, 173.
21.
84.
Hazmburka Zbynk
21.
Zákony
církevní 7. 8, 32. z Zbraslavi^ viz Markolt.
Zhoelec, rukopisy
27.
Zlodji, tresty 172, 173.
Zpv
církevní 13.
Zpovd
13, 14, 27, 34, 36, 90, 115.
viz Bisku-
Janova Matj, Kániš, Píbram, Rokycana, Táboi.
pec, z
Trojice,
z
Knžmosta Vank
11.
Veee Pán
14,
. XX.
40.
7.
Táboi
otištno
Universita viz Praha.
28. 18,
Sebírov (fará Lukavec") 161. Štpán, knz v Kromíži 176. Štítný
1»3
42—44.
Chelický)
P. J. j
J.
Tebo,
Kutná, Praha.
Šafaík
vécný.
Truhlá
40, 41. 9,
a
Zatec (Táboi)
16,
18,
40,
44, 64, 66,
164, 167, 170, viz Nmec. Žebrák (hádání 1427) 40.
Želivský Jan 37, 38. Žitava, rukopisy 23.
Žižka Jan
z
Trocnova
73.
OBSAH.
ÚYod:I.
Význam literatury 6—14,
str.
traktátové, str.3, vývoj husitské orthodoxie (1421
Rokycana 14
dokument (1411—1444) covy 27—28, Chelického I.
II.
Artikiilové
šení (1441, Sept.
Píbrama
kapitule Pražské (1441, Aug.
5.) 29.
pro utvrzení landtfridu ode
zavení a skrze kapitolu na hrad Pražském vyhlá81.
.SO.)
a IV. viz regesta
— 1441),
28.
ode všeho knžstva Pražského
zem uinného
—
Jií z Podbrad
16—16. II. Seznam 16—24, traktáty Rokycauovy 24—27, Biskup16,
Artikule podané od M. Jana
vší
III.
—
str.
31
— 32.
V. Usnesení synody KuLuohorské
o víru
a
ád
církevní
strany
podobojí
(1441, Oct. i.) 32.
VI.— XV.
viz regesta str.
38—39.
XVI. Zápis mezi knžími strany Pražské a Táborské o disputaci v Kutné Hoe, uinný na snmu zemském v Praze (25. ervna 1443) 39. XVII. Obce Táborské zavazují se k synod v Kutné v Praze (25. ervna 1443) 41. XVIII. a XIX. viz regesta
XX. XXI.
str.
M. Jana Píbrama Kutnohorské (1443, Jul. List
Knží
Hoe
na
snmu zemském
42. p.
Jakubovi
(z
Vesovici
o jednání
na synod
21.) 42.
Táborští odpírají zprávám o nich po zemi rozpisovaným (1443, Aug.): pítomnost tla Kristova v svátosti oltání 45, klanní se svátosti 46, než tlo o pítomnosti Kristov v lovku dobrém 47, bh jest vtší Kristovo 49, ctní lovka spravedlivého 49, modloslužba v klanní se svátosti 50, klekání ped svátostí 61, víra knží Táborských 52, spor spor Jana Píbrama Jana Píbrama s Bislsupcem a Korandou 53, s Englišem 65.
Obsah.
XXII.
185
viz regest str. 56.
nmž obsažen spis M. Jana z Rokycan, podaný snmu zemskému (o sv. 3 králích 1444): pedmluva Lukášova tyl, pítomnost Kristova v svátosti oltání 57, živost tla Kristova v svátosti 59, pikartské uení Táboru 60, klanní se svátosti 62, bh jest vetší než tlo Kristovo 64, bh v lovku vrném 64, modloslužba v klekání ped svátostí 66, klanní se Kristu na pravici 65, chrámy a tlesné poklony G6, víra knží Táborských 68, uení Jakoubka ze Stíbra 69, písma knží Táborských 71, spor o Kániše 73, svátosti ostatní 73, výpovd Englisova 74, zakonení 74. — Ro/sudek snmu zemského 76, víra Rokycanova o svátosti oltání 76, živost tla Kristova v svátosti 79, klanní se Kristu v svátosti 82, všetené ei o svátosti oltání 84,
XXIII. Br. Lukáše Pražského Trialogus, v
svátosti
XXIV.
oistec
86,
knžská
roucha
91,
vzývání
87,
odsouzení
svatých
88,
posty 89,
Tábor snmem zemským
pokání
90,
(1444) 94.
viz regest str. 95.
XXV. Knží
Táborští podávají témuž
oltání
(v led.
1444)
ustanovil svátost 96,
a
práv
97,
:
snmu zemskému
pravé tlo Kristus
Kristovo jest
v svátosti jest posvátné,
požívání svátosti 98,
klanní
svou o svátosti
víru
v svátosti
96,
Kristus
duchovné, mocné
se svátosti 99.
podané snmu zemskému Rokycan v uení o svátosti oltání 100, bludy Jana Píbrama 102, bludy Václava z Drachova 104, bludy Prokopa z Plzu 104. B. Rokycaua užívá neprávem moci svtské — O. Autorita Husova v sporu mezi Rokycanou proti Táborm 104.
XXVI. Žaloby knží Táborských na (o sv.
3 králích
1444):
mistry Pražské,
A. Bludy
Jana
z
—
a Tábory 105.
XXVII. Rozsudek Jan. 31.):
nost tla
XXVIII.
snmu úvod
Pražského o víe proti knžím strany Táborské (1444, pítomnost Kristova v svátosti oltání 108, život-
107,
Kristova v svátosti 109,
ei
o svátosti oltání lil,
114,
pst
114,
o
svátosti
pokání 116, ornáty a
klanní 113,
ád
se svátosti 110,
oistec
113,
vzývání
všetené svatých
církevní 115.
viz regest str. 116.
XXIX. M. Jana
z Rokycan Tractatus de existentia corporis Christi in sacramento altaris (1443, Jul. Dec): uení o kacíství a trestání kací 116, Vira Rokycanova o svátosti oltání 118, dvody svatých o svátosti 119, všetenost knží Táborských v uení o svátosti 120, vyvrácení uení Táborského 120, rozdíl svátostí starého a nového zákona 122, svátost není pouhým znamením 123, vyvrácení víry Táborské 126, miloBti nemohou být tlem Kristovým 126, o trojím jedení tla Kristova 129, Kristus není v svátosti mén než v lovku vrném 132, klanní se Kristu v svátosti adoratione latriae 134, pojem ctní námstného 135, modloslužba v klanní se svátosti oltání 138, roztažitost tla Kristova v svátosti oltání 141, o trojím tle Kristov, spor o pravovrnost Jakoubka ze Stíbra 143, vyvrácení písem od Tábor dovedených 145, spor Biskupcv 8 Kánišem (1421) 150. Registrum 153.
Obsah.
186 Exkursy:
I.
Chronicou Taboritarum
himova autorem II.
161,
Jan Lukavec 160, Mikuláš Biskupec z Pelrozdlení l(í2, rozbor let 14 41 1444 ir,3. :
—
Bohuslava Bílejovského Kronika církevní
168.
Staí letopisové
eští 170. III.
Zachariáše Theobalda Hussitenkrieg 171.
Historie o protivenstvích
církve ceskó 178.
H^
Nákladem Královské eské Spulenosti Xáuk.
—
I
iskem Dra. Ed. Grégra v Praze.
Tiskem Dra Ed. Grégra v Praze
Í901.
w
PLEASE
CARDS OR
DO NOT REMOVE
SLIPS
UNIVERSITY OF
m
;913
P73
FROM
THIS POCKET
TORONTO
LIBRARY
Prameny k synodám strany pražské a táborské
