Č A S. do života farních společenství ve Šlapanicích, Podolí a Praci. Ročník XVIII, číslo 3 Vyšlo

OKÉNKO o

o

o

o

o

do života farních společenství ve Šlapanicích, Podolí a Praci Ročník XVIII, číslo 3

Vyšlo 25.6.2006

ČAS Když se podíváme okolo sebe, zjistíme, že lidé mají stále naspěch. Tak často slyšíme zaklínadlo z úst moderního člověka: "Nemám čas!" Ještě nikdy nebylo tolik uštvaných lidí. Staří otcové a matky čekají nekonečně dlouho na návštěvu svých dětí. Nemocní a staří jen přihlížejí, jak mladí a zdraví chvátají okolo nich, pohání je čas. Manželé se stávají sobě navzájem cizími, nemají jeden pro druhého čas. Proč máme tak málo času? Naše okolí, reklama, zábavní průmysl nám naléhavě a bez přestání ukazuje, co všechno musíme mít, co všechno musíme udělat, co všechno musíme dokázat, abychom byli "šťastní, radostní, svěží a dokonalí". Celý život se tím ale stává zmatený a neúnosný. Dám ti jednu dobrou radu. Nedělej někdy nic. Odpočiň si! Ztiš se! V tichu najdeš radosti života, které jsme ztratili v té hrozné štvanici. V tichu rostou ty nepatrné pozornosti, které potřebují méně času, než se domníváme: dobré slovo, přátelský obličej, vděčný polibek, chvilka naslouchání s pochopením pro toho druhého, nečekaný telefonický rozhovor, vlastnoručně vyrobený dárek, milý dopis, pozornost k svátku či k narozeninám. Vyhoď ze svého života ono smrtící: "Nemám čas!" Přestaň s tím vražedným tempem. Udělej si čas na to, abys byl dobrým člověkem pro své bližní. Podle Phila Bosmanse

Okénko

-2-

25. června 2006

MATRIKY VYPRAVUJÍ

20.11.2005 31.3.2006 30.4. 13.5. 4.6.

Z vody a z Ducha svatého se znovu narodili: Lucie Skládaná z Podolí Tereza Medlíková z Podolí Blanka Špánková ze Šlapanic Eva Špánková ze Šlapanic Ondřej Svoboda z Podolí Dominik Dudešek z Tupes Marta Soldánová ze Šlapanic Jan Trněný z Bedřichovi Michael Dominik Kureš ze Šlapanic

Slib lásky, úcty a věrnosti si vyměnili: 3.6. Petr Vlček z Nosislavi a Radka Tesařová ze Šlapanic

7.4. 21.4. 22.4. 23.3. 24.4. 24.4. 28.4. 29.4. 2.5. 24.5.

Ve společenství víry, naděje a lásky se s námi rozloučili: Josef Pavézka z Práce (*1915) Helena Ognarová z Hostěnic (*1931) Marie Plachá ze Šlapanic (*1945) Jiřina Dvořáčková ze Šlapanic (*1922) Jan Černý z Kobylnic (*1950) Bohumil Jurčík ze Šlapanic (*1912) Václav Švábenský ze Šlapanic (*1948) Božena Geislerová z Tišnova (*1919) Vítězslav Hrubý z Brna (*1943) Božena Daňková z Jiříkovi (*1935) Z KALENDÁŘE

29.6. 5. 7. 30.7. 8.8. 13. 8.

Slavnost sv. Petra a Pavla Slavnost sv. Cyrila a Metoděje Hody v Jiříkovicích Návštěva nemocných ve Šlapanicích Slavnost Nanebevzetí Panny Marie Šlapanické slavnosti 2.9. Pouť rodin ve Žďáru nad Sázavou 3. 9. Pouť do Tuřan 23. 9. Pouť na Vranov

Okénko

-3-

25. června 2006

II. Farní den Je ráno, Svatodušní neděle 4.června 2006, den setkání celé farnosti Šlapanice. Přichází tajná depeše z Vatikánu v tomto krátkém, zašifrovaném znění: „Počasí bude!“ A je, fouká ostrý vítr odkudsi z Petrohradu, kde se už od dob střílení z Aurory taky učili poroučet větru, dešti. Do toho občas nějaká ta kapka slz rozrušených sociálních demokratů. Kolem poledne si sluníčko začíná hledat cestu na obloze, déšť ustává, a vítr se též nenápadně vrací odkud přišel. Bohu díky, říjnová revoluce se nikdy v globálním měřítku moc neroztáhla. Ale teď vážně. Požádal mě švagr, abych napsal drobný postřeh z tohoto farního hemžení. Mám pocit, že se tím v mém případě opět stal „kozel zahradníkem“. Akce, kde jsou víc než dva lidé totiž záměrně nevyhledávám, natož abych o nich něco pozitivního sděloval. Pro jistotu jsem ještě onemocněl, a tak jsem doma v posteli čekal, až to přejde (myslím tím nemoc i Den farnosti). Boží červíček však hlodal a uzdravoval, a tak jsem se o páté odpolední nakonec vyloupl a vypravil do Šlapanic. I tak jsem měl, jako obvykle, ze strachu před lidmi, dveře své duše zavřeny (Jan 20,19). Hned „mezi dveřmi“ farního dvora mě ovšem našel dávný přítel Pavel, a začal mi spontánně a stručně vypravovat příběh jedné dospělé ovečky, kterou dlouho vedl k Bohu a dnes jako biřmovací kmotr s Boží pomocí přivedl až ke svátosti dospělosti křesťanské. Připomněl mi i moji těžkou cestu z paluby zmíněné pomyslné Aurory do Kristovy bárky. Mezi tímto rozhovorem stihl ještě své sestře promasírovat zablokované rameno. Protože i na mém putování k Bohu měl Pavel významný podíl, chtěl bych jemu touto cestou poděkovat za onu cestu i za dnešní vzpruhu. Chtěl bych poděkovat všem, kteří se na přípravě farního dne jakkoliv podíleli - organizací programu, různým chystáním, úklidem … i těm Pavlům, kteří se tam možná jen tak potulovali, chytali ovečky a masírovali vleklá zranění. Ivo Blažek

Okénko

-4-

25. června 2006

Rozhovor s otcem Milošem o farní anketě V posledním vydání našeho farního časopisu Okénko byla vložen list s anketou, která obsahovala několik otázek. Tyto otázky se týkaly vztahu čtenářů k farnosti a jejich pohledu na naší farnost. A protože jsme slíbili, že anketa bude vyhodnocena na farním dnu, domluvili jsme si rozhovor s panem farářem, otcem Milošem, s kterým jsme výsledky této ankety zhodnotili právě během farního dne, v neděli 4.6.2006. 1.

Otče Miloši, na začátek bych se tě chtěl zeptat, jak se zrodila myšlenka tuto anketu vůbec udělat? Myšlenka udělat anketu vznikla asi takto: Na podzim tohoto školního roku v hodinách náboženství 8. třídy proběhla podobná anketa. Výsledky ankety mě vedly právě k myšlence, že by se podobná anketa měla udělat pro celou farnost. V té samé době se stejnou myšlenkou přišli i účastníci loňské konference „O farnosti“ v Bystřici nad Pernštejnem, kde se o podobných anketách mluvilo. A tak jsme to dali dohromady…

2.

Anketa tedy spatřila světlo světa, lístky s otázkami byly rozdány. Kolik jich bylo a kolik z nich se vrátilo zpět? Rozdáno bylo 540 anketních lístků. Lístků se vrátilo 125. Někteří odpovídali společně za celou rodinu, jiní odpovídali spolu s partnerem a další za sebe samého. Do ankety se zapojilo 140 farníků.

3.

A teď už k jednotlivým otázkám. První dvě už byly vyhodnoceny dnes dopoledne v kostele na bohoslužbách, ale přesto připomeňme první otázku: „Čím je pro mě farnost?“ Jaké byly nejčastější odpovědi? Nejčastěji se vyskytovalo spojení farnost-domov, dále je pro farníky farnost duchovním zázemím, rodinou a místem setkání. Někteří nezapomněli ani na širší rozměr farnosti a vnímají farnost jako společenství lidí věřících i nevěřících.

4.

Druhá otázka zněla: „Co si myslím, že je pro farnost nejdůležitější?“ Tady se nabízí široká škála odpovědí. Můžeme je rozdělit do nějakých skupin? Celkem se zde objevilo přibližně 50 různých pohledů, odstínů toho, co je pro farnost nejdůležitější. Šlo by to rozdělit asi do čtyř skupin: 1. pro někoho je tím nejdůležitějším kněz; 2. pro jiné je to víra a její prožívání; 3. další lidé více zdůraznili vztahy mezi věřícími; 4. jiní zase osobní odpovědnost za život farnosti.

5.

A teď otázka pro tebe. Co je podle tebe pro naši farnost nejdůležitější? Farnost nelze vidět jen z jednoho úhlu pohledu – to je jasné i skrze rozmanité odpovědi na tuto anketní otázku. V tuto chvíli bych snad navázal na to, co jsem říkal v kázání na farní den. Důležité je abychom rostli ve vztahu k Bohu, k lidem a k sobě. V církvi jsou na jedné straně například salesiáni, kteří zde ve farnosti působili a jsou v církvi trapisté, které také skrze lednovou primiční slavnost

Okénko

6.

7.

-5-

25. června 2006

znáte. Jejich spiritualita a životní zaměření jsou hodně odlišné a přitom jsou obojí obohacením života celé církve tím, že poctivě žijí to, co je jim vlastní. Stejně tak bychom měli vnímat sebe samé a druhé lidi. Máme často rozdílné pohledy na věc a mnohdy přemýšlíme jen o druhých, co dělají a jak žijí, ale málo přemýšlíme o tom, jak žijeme sami. Pokud ale budu usilovat především o svůj vlastní růst k Bohu, k sobě a druhým lidem a budu přemýšlet a usilovat o to, abych svým životem obohatil život farnosti a byl farnosti prospěšný právě já, pak jsme na dobré cestě. Když to shrnu: Žít dobře to, co je mi vlastní, co umím, čeho jsem schopen (modlitba, schopnost něco zorganizovat, schopnost pomoci potřebným, hudební schopnosti, dát svůj čas a pomoci atd.) a usilovat o svůj vlastní růst. Další otázka byla: „Co se mi ve farnosti líbí?“ Čekám, že to tady nebudeme moci ani vyjmenovat. Ale alespoň to, co se nejčastěji objevilo na odpovědních lístcích… Nejvíce se líbí fungování nejrůznějších aktivit: farní kavárna, knihovna, hřiště, ples, farní den, poutě, duchovní obnovy… Dále jsou lidé vděční, že je otevřená fara - že je domem farnosti. Kladně je hodnocena služba ministrantů, rozšířená služba lektorů a donášení svatého přijímání nemocným, atd. Přecházíme ke čtvrté otázce: „Co by se mělo ve farnosti změnit?“ V této otázce se otevírá prostor buď pro kritiku nebo pro pozitivní návrhy. Co převládalo v odpovědích? Jsem vděčný, že díky této otázce, která skoro automaticky vede ke kritizováni, se objevily i pozitivní podněty - touha po dalším náboženském vzdělávání, postřeh (nejenom starších lidí), že se dost dělá pro mladší generaci, ale na tu starší že se někdy v aktivitách zapomíná. Co se týká té kritiky – nebylo ji málo, ale i k tomu ta anketa měla posloužit, aby se farníci mohli i celkem anonymně (podle věku a pohlaví se dá jen stěží přesně určit, kdo daný lístek vyplnil) vyjádřit k životu farnosti. Co se konkrétně nelíbilo, je podle pořadí hlasů napsáno ve vyhodnocení ankety na panelech.

Okénko 8.

9.

10.

11.

12.

13.

-6-

25. června 2006

A konkrétně – co si myslíš ty, ve světle názorů svých farníků, že by se mělo změnit a jak bychom k tomu mohli přispět my ostatní? Tady by asi každý nejraději slyšel, že zareaguji právě na jeho podnět, ale to je nemožné, protože těch podnětů bylo 74. Budu se snažit – dle výsledků ankety – postupem času ovlivnit a posunout žádaným směrem to, co ovlivnit mohu. Budu přemýšlet, jak zrealizovat ono další vzdělávání, po kterém je voláno; chci přemýšlet o tom, co dělat více pro starší generaci; změnit třeba otevřenost pro nově příchozí – to je běh na dlouhou trať, tady jde o změnu přístupu každého člověka stejně jako chování v kostele – bavení, pozdní příchody, blokování a rezervace míst, atd. Všechny ty změny, po kterých se volá, prosím podpořme modlitbou, aby to byl posun správným směrem, aby se našlo to správné řešení, třeba i v té otázce liturgické hudby, ke které bylo nejvíce připomínek. Pomalu se blížíme k závěru ankety. Předposlední otázka zněla: „Čím mohu být pro farnost prospěšný právě já?“ Předpokládám, že smyslem této otázky bylo to, aby každý zapřemýšlel nad vlastním podílem a možným přínosem pro svoji farnost. Je to tak? Přesně tak, a proto je škoda, že někteří se u této otázky vůbec nezastavili a věnovali pozornost třeba jen otázce číslo 4. Nic není ale ztraceno – popřemýšlet o svém vlastním přínosu pro farnost mohou i nyní i bez toho, že se to objevilo v psané formě. A jak bys shrnul odpovědi na tuto otázku? Nejlepší by bylo, aby si každý přečetl odpovědi, jak kdo vnímá svoji prospěšnost a nechal se tím případně inspirovat. Každopádně jsem vděčný těm, kteří se do života farnosti již zapojují, jsem vděčný i těm, kteří se do života farnosti ještě nějak více nezapojili a nyní nabídli svůj čas, svoje schopnosti – budu se snažit na tuto ochotu v mezích možností zareagovat a nabídky využít. Na závěr této odpovědi musím říci, že někteří (především starší) psali, že nyní mohou pomoci už jen modlitbou. To slovo „jen“ bych rád ale škrtnul, protože život farnosti závisí i na našich modlitbách a modlitba je velkým přínosem do života farnosti. Poslední bod měl titul: „Ostatní postřehy“. Tak jaké byly ty ostatní postřehy…? Většinu odpovědí zde napsaných jsem ve vyhodnocení zařadil do odpovědí na anketní otázky číslo 3. a 4., protože tam svým obsahem patřily. Objevovaly se zde ale také vzkazy mně samotnému – poděkování, ale i několik výhrad; byly zde napsány také postřehy k životu a učení církve, jako např. postoj k rozvedeným, výhrady k udělování svátosti křtu apod.; nebo se zde objevovalo přání, aby ta anketa k něčemu byla a nezapadla. Nedá mi to, abych se nezeptal, zda se v anketě neobjevila nějaká perlička? Na jednom anketním lístku bylo napsáno: „chtělo by to více srandy“. Uvidíme, co se s tím dá v rámci možností dělat… A úplně poslední moje otázka: Splnila anketa tvé očekávání? Očekával jsem, že díky anketě poznáme, čeho se dál máme ve farnosti držet, co zase z toho, co se dělá, opustit a na co se dál zaměřit. A v tomto anketa určitě splnila

Okénko

25. června 2006

-7-

účel - postřehů je mnoho. Ale to je teprve první část. Druhou částí bude to uvést v život a to bude záležet na každém z nás, jak budeme ochotni na tom pracovat. Výsledky beru vážně a chci na ně reagovat a s nimi postupně pracovat nakolik mi to dovolí časové možnosti a osobní schopnosti. Přiznám se, že už teď ale prospěla minimálně mně samotnému jako člověku i jako knězi – anketa mě donutila o sobě a své službě a životě farnosti přemýšlet více než jsem si na začátku ankety byl ochoten vůbec připustit. Otče Miloši, děkuji za rozhovor. Odpovědi na otázky z ankety najdete na panelech, které jsou momentálně umístěny v přístavbě kostela a můžete si je přečíst také na vloženém listě v dnešním vydání Okénka. Připravil Rudolf Staněk

Farnost jako dům s otevřenými dveřmi V sobotu 20.5. jsem se účastnil diecézní konference na téma – Farnost jako dům s otevřenými dveřmi. Rád bych se s Vámi přátelé podělil o některé podněty, myšlenky, příklady z praxe, které mne zaujaly. Bylo nás 200 z různých farností, z toho 20 kněží v čele s otcem biskupem Vojtěchem Cirklem a otcem gen. vikářem Jiřím Mikuláškem. Pan biskup řekl úvodní slovo a po společné modlitbě k Duchu sv. začala úvaha nad životním programem „Farnost jako dům s otevřenými dveřmi.“ Abychom toto poslání každé farnosti správně pochopili, pak se osobně rozhodli a našli to „mé“ místo ve farní rodině, je moudré hledat inspiraci v encyklice Benedikta XVI. Deus caritas est – Bůh je láska. Vzorem je Nejsvětější Trojice, kde je jednota a společenství i přes rozdílnost v harmonii. Právě láska je tajemstvím a nám byla zjevena v eucharistii. Eucharistie je místem lásky slovem i skutkem, jednotou i společenstvím, darováním i přijetím, zodpovědností za svou spásu, ale i druhých. „Caritas“ je tedy služba lásky. „Diakonia“ je instituce odpovídající za tuto službu. Caritas bude potřeba i ve spravedlivě uspořádané společnosti. Její předností, smyslem není jen uspokojování potřeb, ale také obohacení láskou, ozdravěním vztahů, zapojením do života komunity. Člověk nežije jen spravedlností, ale i láskou… Charitativní činnost církve ale musí mít na zřeteli nebezpečí v oddělení zbožnosti a služby. Totiž, že nemůže napravit všechny problémy. Čerpat sílu a poznávat ta správná rozhodnutí můžeme získávat v modlitbě. Kdo se modlí, nekoriguje Boha, ale snaží se o setkání s Ním a porozumět Mu! Rád bych uvedl některé hodnoty, kterými se caritas církve projevuje dnes:

Okénko

-8-

25. června 2006

Demokracie se neobejde bez schopnosti každého občana být solidární se společností v níž žije a to přes hranice rodu, náboženství, kultury. Každý člověk má právo na život i na lásku, na důstojnost. Je ale stejně nutné respektovat zásadní rozdílnost ve službě a poslání osob. Křesťanství dává muži i ženě právo: Nadcenit vztah k „cizí“ osobě nad vlastní rod a tento vztah svobodně osamostatnit. Církev je společnost „silných norem“ a „slabých lidí“. Z toho vyplývá, že farnost je první sociální vrstvou po rodině. V ní si člověk osvojuje vztahy k „mimorodinným“ osobám, ke společnosti, učí se solidaritě s potřebnými, odpuštění, novým začátkům, respektu k rozdílnosti, uznání důstojnosti, soužití generací, slavení, aj. Tedy farní rodina… Teď můžeme přejít od „suché“, ale nezbytné teorie norem k „živé“ praxi. Dávání i přijímání, žití trojího rozměru života církve ve farnosti Brno-Židenice: výzdoba obětního stolu podle nejvýznačnějších udáLiturgický rozměr lostí liturgického roku – plastika Poslední večeře Páně, Kristova tvář z Turínského plátna, ikona Zmrtvýchvstání Páně, model jeslí se senem. Prožívání svátostného života - osobní setkání jednotlivce s církví: Příprava na udílení svátosti biřmování s celou farností, kající bohoslužba, obřad rozeslání biřmovanců Zapojení aktivit rodinných společenství v liturgii – toto společenství navázalo kontakt s Papežským misijním dílem v ČR, byla slavena dětská mše sv. se zaměřením na misie, uspořádala se akce „misijní koláč“. Setkávání po nedělních bohoslužbách – ve farním klubu, vzájemná setkávání, oslavy, veselá překvapení, aj. Setkávání na sv. Václava – po mši sv. na prostranství před kostelem zvláště s těmi, kdo pravidelně do farního společenství nepřicházejí (ti jsou zváni farníky) – obdoba našeho farního dne. Příklad netradiční primiční hostiny – v areálu pod Bílou Horou se všichni veselili …(jako my v lednu v Jiříkovicích) Svědectví (společenství) Společenství rodin – dotýká se celého života rodiny a má význam nejen pro rodiče, ale i děti. Zapojení misijních aktivit – děti se raději zapojují do aktivit svých rodičů, než aby poslouchaly jejich výchovná ponaučení…

Okénko

-9-

25. června 2006

Diakonie – péče o to, aby nikdo nezůstal sám Klub seniorů, klub mladých, farní ples, farní výlety, farní pouť smíření – návštěva míst bojů I. a II. světové (ta slouží k prohloubení vzájemné úcty, pozoruhodná díla vystavují právě ti nejméně nápadní.) Cílem toho všeho je: žít ve spojení s těmi, kteří víru v Krista přijali, ale současně mají všemožně usilovat o spojení s těmi, kteří dar víry teprve přijmou… Jen tak mohou skutečně patřit Kristu… Závěrem zbývá dodat pár myšlenek otce biskupa Vojtěcha z kázání ve mši sv., kterou zakončil celou konferenci: „Přemýšlejme o tom, co jsme dnes slyšeli, nechejme se vést Duchem sv., vytrvejme v tom určitém úkolu, který můžeme splnit jen my (já osobně). Tak to konal náš krajan Klement Maria Hofbauer, ten po 20 letech úspěšné misijní práce ve městech Varšavě a Vídni musel odejít do ústraní z příkazu císaře. Nerezignoval, ale „pracoval“ dál, byl „velkým“ v díle, ale i v boji se svou lidskou slabostí….“ Odpověď na otázku: „Jakým jsem členem farní rodiny – potažmo diecézní a chci být, si musíme (nebo také nemusíme) říct sami. Ovšem i přijmout a uvést ve skutek. Přeji nám všem šťastné rozhodnutí a navíc požehnání od otce biskupa, které dal nám a my ho přenesli do farního domu s otevřenými dveřmi … Josef Mikulášek Pár řádků… Nejsem ani mluvka ani spisovatel, přesto mi dovolte zamyslet se nad těmi pár řádky, které jsem si jakožto účastník konference s názvem "Farnost jako dům s otevřenými dveřmi", poznamenal. Farnost, společenství lidí jako dům, útočiště, a otevřené dveře, symbol přijetí. A už jsme u problému. Otevřené dveře? V této době? V této zemi? Kdo z nás dnes nechává otevřené dveře? Není to obvyklé. Proč? Kvůli špatným zkušenostem jsme nedůvěřiví. Procestoval jsem mnoho zemí a snad mohu i porovnávat. Ve Skandinávii nebo na Novém Zélandu jsem se setkal s přesným opakem. Stalo se mi dokonce, že mi člověk, kterého jsem znal ani ne hodinu, nabídnul k přespání postel svého vlastního syna, který byl právě na škole v přírodě. Proč jsme jen tolik nedůvěřiví? Zákony demokracie říkají vcelku jasně - dokud tě pravomocně neodsoudí, jsi nevinen. Ale co svědomí? Není to jeden z nejdůležitějších zákonů? Přál bych nám všem, abychom žili a jednali v souladu se svědomím a abychom dokázali přesvědčit i ty ostatní. Pak se nám snáze podaří být farností otevřených dveří. Aleš Kalvoda

Okénko

- 10 -

25. června 2006

Zamyšlení (nejen) pro mladé Stáří - to je slovo, které někoho straší, jiný nad ním mávne rukou a řekne si: To je ještě daleko. Zvláště my mladší na stáří vůbec nemyslíme a bereme ho jako jakousi „hudbu budoucnosti.“ Uvědomuji si, že když jsem byla ještě hodně mladá, tak jsem si staré lidi kolem sebe téměř neuvědomovala, snad jen v dopravních prostředcích, kde se jim mělo uvolnit místo k sezení. Přelom nastal v době, kdy jsem konvertovala. Zrovna v té době mně umírala babička. Měla jsem tu milost, že jsem ji mohla držet za ruku ve chvíli její smrti. Tento okamžik se mi po letech stále znovu a znovu vrací a je mi líto, že jsem jí nevěnovala více svého času v době, kdy to asi nejvíce potřebovala. Už v této době, a potom i později na škole, kdy jsem měla pří1ežitost stýkat se starými a nemocnými, jsem si začala uvědomovat, že staří lidé nejsou přítěží a břemenem pro nás mladé, ale velkým pokladem, který nám Bůh dává, abychom se v nich mohli setkávat se samotným Ježíšem a stále si uvědomovali, že i náš život každým dnem spěje k věčnosti. Jejich modlitby a utrpení nesou tento svět a přináší požehnání nám všem. Dnešní společnost jakoby uznávala jen ty zdravé, mladé a krásné lidi, kteří jsou plní života a energie. Vnucuje se nám to v televizních reklamách, časopisech, na plakátech, zkrátka ze všech stran. A domovy důchodců jsou plné nemohoucích, přestárlých babiček a dědečků, kteří čekají na vlídné slovo, na chvilku pozornosti, doufají, že dnes snad konečně přijdou „ti naši“. Když se zadíváte do očí takové babičky, můžete vytušit hloubku celého jejího životního příběhu, její radosti i bolesti, zklamáni i naději. Zkusme si my mladí více všímat našich prarodičů, rodičů, osamocených starých sousedů - dokud je ještě máme kolem sebe. A jistě mi dá za pravdu ten, kdo se byl někdy podívat v nějakém domově důchodců či navštívil starého člověka, že i zde čeká Pán a tiše říká: „Když jsem byl nemocen…“ Lenka Krčálová

Okénko

25. června 2006

- 11 K odchodu obětavé farnice

Hospodin je mé světlo a má spása Ve velikonočním týdnu, v sobotu před svátkem Božího milosrdenství, odešla ke svému Stvořiteli naše sestra, dlouholetá členka chrámového pěveckého sboru a bývalá varhanice, paní Marie Plachá, rozená Vlčková. Opustila nás ve spánku ve věku 61 let. Pan arcibiskup Otčenášek píše, že si došla pro odměnu. Na druhém břehu čeká nás Někdo s otevřenou náručí. Biskup ing. Blaha posílá útěchu při smrti našich drahých, oni nás předešli v tom, kam my za nimi k Pánu putujeme. Bůh povolal v krátké době již tři naše blízké duše, jen je zbavil bolestí a učinil dětmi Světla. Sestra Marie byla velmi nadaná, brzy hrála na klavír a recitovala, zpívala ve sboru učitele Ivana Sedláčka a v kostelním sboru od 12 let. Kvůli posudku z národního výboru nebyla přijata na střední školu. Studuje jazykovou školu a skládá státní zkoušku z anglického jazyka a němčiny. U prof. Pukla studuje varhanní hru a v 15 letech začíná hrát na varhany ve Šlapanicích, studuje dále nauku o harmonii u prof. Příhody a dirigování u Prof. Hradila. Zpívá v brněnském sboru Eliška Krásnohorská /dirig. Prof. Hradil/. Koncertují na různých místech republiky. Biřmována je u biskupa Tomáška v Praze-Vysočanech. Vypomáhá u bratra P. Milana v Čechách a navštěvuje v Litoměřicích katechetický kurs. I v manželském životě prokazuje obětavost a nadšení, s úsměvem dovede i druhé povzbudit. Ráda také navštěvuje Koclířov a podporuje Fatimský apoštolát. Dovede pomoci potřebným. Díky za její oběti a dobré snahy! Na shledanou u Pána a jeho Matky Marie! Otec biskup Vojtěch se modlí: „abyste unesli bolest odloučení“ a ze srdce všem žehná. P. Josef Vlček

Okénko

- 12 -

25. června 2006

Duchovní koncerty v Podolí V pátek 24. března 2006 jsme uvítali v podolském kostele padesátičlenný smíšený sbor z Kypru, který měl v naší diecézi dva koncerty, z toho první v Podolí a druhý v brněnské katedrále. Vystoupení bylo zajímavé, provedené se zápalem a nadšením, bohužel však intonačně nepříliš čisté. V druhé části koncertu vystoupila rovněž padesátičlenná Beseda brněnská, která má v Podolí téměř domovské právo a která svým bezchybným přednesem posluchače oslnila. Rozdíl mezi oběma sbory byl výrazný. Po koncertě bylo přátelské posezení a pohoštění na faře. 29. dubna vystoupil ve zcela přeplněném kostele Hradišťan s Jiřím Pavlicou. O tento koncert byl mimořádný zájem, hlavně od těch, kteří naše koncerty duchovní hudby většinou nenavštěvují. Hradišťan je prostě velice populární, jeho písně oblíbené a o jeho vystoupení se dá hovořit pouze v superlativech. Výběr pořadu a průvodní slovo Jiřího Pavlici splnily očekávané. Domnívám se, že nebylo nikoho, kdo by z koncertu odcházel nespokojen. Ohlasy byly jednoznačné. Při přátelském posezení na faře jsme se ještě více sblížili. V Podolí se jim velice líbilo, atmosférou koncertu byli nadšeni. Byli rovněž překvapeni úrovní našich koncertů a ujistili nás, že se rádi vrátí. Tento koncert byl v pořadí již třicátým. Z každého koncertu, se souhlasem účinkujících, pořizujeme záznam na CD a některé na DVD.

Rád bych vás seznámil s tím, proč koncerty duchovní hudby pořádáme. Skutečností je, že máme podmínky v moderním a akusticky dobrém interiéru, přijatelně dobrém varhanním nástroji a pochopení otce Pavla. Avšak hlavní důvod - proč? Vedou nás

Okénko

- 13 -

25. června 2006

k tomu dva projekty. První se uskutečňuje již řadu let a má za sebou třicet koncertů. Je to duchovní hudba - setkání se Slovem a s mottem "dát všem možnost slyšet Boží slovo prostřednictvím duchovní hudby." Snažíme se oslovit posluchače vrcholnými díly světové hudební literatury s církevní tematikou v podání předních umělců. Úvodem každého vystoupení je malé duchovní slovo. Ne tedy jen koncert, ale i toto sváteční duchovní slovo může kohokoliv oslovit. Mnohý se s ním vůbec nesetkal. Podařilo se nám získat k propagaci radio Proglas, Český rozhlas Brno, Mladou frontu Dnes a Rovnost. Druhým našim záměrem, který čeká na uskutečnění, je tzv. Malý ekumenický festival schol ze širokého okolí s mottem: "mladí veřejně prezentují svoji víru". Dát mladým možnost veřejného projevu a vyznání. Při přátelském posezení pak dát možnost ekumenickému dialogu jednotlivým názorovým skupinám. Pomozte nám svými modlitbami a účastí na těchto pořadech uskutečnit naše záměry. Díky. Miloš Lorenc

Diecézní setkání mládeže „Svítilnou mým nohám je tvé slovo, světlem mé stezce.“ (Ž 119, 105) Pod tímto heslem letos proběhlo Diecézní setkání mládeže s otcem biskupem Vojtěchem Cikrlem, které se jako vždy uskutečnilo v sobotu před Květnou nedělí, 8. dubna 2006, v katedrále. Tento rok jsem trochu nahlédla i do jeho zákulisí. Největší odpovědnost s přípravou a průběhem ležela na bedrech osazenstva Diecézního centra života mládeže v Osové Bítýšce. Už v pátek ráno bylo v katedrále vidět jeho ředitele, P. Romana Kubína, jak tam s ostatními organizátory kmitá a udílí rozkazy. Setkání neoficiálně začalo už v 8:00, kdy byly v promítány záběry z loňského roku. Ve zcela zaplněné katedrále pak vzhledem k letošnímu heslu zahájili setkání Petra a Jožin, studenti brněnského Biskupského gymnázia, v přestrojení za Broučky z knihy Jana Karafiáta, jejichž úlohou bylo právě svítit lidem na cestu. Následovala katecheze otce biskupa, který byl přivítán s velkým jásotem, důležité informace k průběhu setkání a představení vedoucích dopoledních skupin, do nichž jsme se následně rozešli. I zde platilo heslo „kdo dřív přijde, ten dřív mele“, takže se z kapacitních důvodů ne každý dostal tam, kam chtěl. Myslím však, že nakonec byli spokojeni všichni. Mohli jsme debatovat o médiích, lidských pocitech, procesech s církví, misiích, vztazích, evoluci či křesťanské hudbě, potěšit staré a tělesně postižené lidi v Domě pokojného stáří na Kamenné a v ústavu na Kociánce, ponořit se do modlitby nebo se učit duchovní tance. V poledne jsme se všichni vrátili, abychom před katedrálou jako obvykle poobědvali párky. Počasí naštěstí přálo, takže i díky němu jsme si za snížené vstupné směli prohléd-

Okénko

- 14 -

25. června 2006

nout Brno z věží katedrály. Pak už v kryptě a v budovách biskupství zněl šepot kajícníků spolu se slovy kněžích, dávajících rozhřešení, a v katedrále začínal odpolední program. Otec biskup ochotně odpovídal na naše dotazy, předal osvědčení novým absolventům animátorského kurzu, moderátoři nás vtipnými scénkami zvali na různé akce pro mládež a schola vše prokládala báječnými křesťanskými písničkami. Zhruba v 15:00 začala mše svatá, celebrovaná otcem biskupem. Pro větší lesk se jí zúčastnili členové brněnského Střeleckého sboru, protože v jejím průběhu byl posvěcen prapor brněnské diecéze. Po dlouhých dících všem, kdo se na setkání podíleli, a po závěrečném požehnání se většina lidí rozprchla do svých více či méně vzdálených domovů. Já jsem pak opět vnikla do pozadí setkání – tak jak nebyla jednoduchá jeho příprava, dal mnoho práce i následný úklid. Setkání se však vydařilo skvěle. S velkými díky především našemu Pánu, otci biskupovi a obětavým organizátorům z Osové Bítýšky se těším zase na to příští. Michaela Klímová

Pesach na Petrově Než začneme mluvit o této nevšední události, měly bychom trochu představit naše společenství mladých lidí, zejména vysokoškoláků, při brněnské katedrále. Scházíme se každé úterý v 18:30 na studentské mši svaté. Někteří z nás ještě zhruba hodinu předtím ve schole nacvičují písničky. Po mši, při které smíme sedět v presbytáři (je tam dost prostoru a nás není tak mnoho, abychom se tam nevešli, a tak tvoříme i při mši krásné společenství), jdeme na petrovskou faru, kde se modlíme, tak trochu se vzděláváme a dovídáme se nové věci (obvykle si jeden z nás připraví nějaké téma – většinou zajímavou knížku), povídáme si a někdy i zpíváme a hrajeme si (mezi oblíbené hry patří Stupido, Bezi – Bezo, Na blázny atd.). Protože se náš počet postupně zvýšil, pro snadnější komunikaci jsme se rozdělili do dvou skupin – jedna se sekretářem biskupa P. Jaroslavem Čuprem a druhá s dómským kaplanem P. Pavlem Svobodou. První úterý v měsíci máme místo společenství na faře adoraci v kryptě či v kapli. Během roku občas uspořádáme i jiné akce – noční bdění v katedrále, sáňkování, výlety, modlitba večerních chval v Proglasu… Úterý 11.4., tedy ve svatém týdnu, jsme, jak to dodnes činí Židé, slavili Pesach – Přejití, čímž jsme vzpomněli na Hospodinovo přejití Egyptem, kdy pobil všechny prvorozené a kdy Izraelity zachránila beránčí krev na veřejích, a vlastně jsme si tak připomněli i Ježíšovu Poslední večeři s apoštoly. Tuto slavnost bylo třeba nachystat, a tak jsme se domluvili, kdo co koupí, a přede mší se sešli k přípravě „večeřadla“ na petrovské faře. Místo beránka nám naši přátelé z Diecézního centra života mládeže z Osové Bítýš-

Okénko

- 15 -

25. června 2006

ky obstarali a řeholnice z Petrova upekly vepřové maso, několik děvčat vyrobilo macesy – nekvašené chleby v podobě placek, a charosed – sladkou hmotu z jablek, hrozinek a oříšků. Také jsme přinesli zeleninu imitující hořké byliny a nesmělo chybět ani víno. Po mši svaté třicet lidí usedlo k jednomu stolu. Hostině předsedal P. Pavel, nejmladším členem, který zpočátku kladl otázky, byla osmnáctiletá Šárka z brněnského Biskupského gymnázia. Vše probíhalo tak, jako kdysi podle rituálu, přičemž nám pomáhaly texty. Pili jsme celkem čtyři poháry vína, P. Pavel odpovídal na Šárčiny dotazy, čímž vysvětlil smysl tohoto setkání, v určitých okamžicích odkrýval, zakrýval a pozdvihoval macesy, modlili jsme se, Terezie zazpívala žalm k oslavě Hospodina, současně jsme zvedali poháry a nakonec pojedli všichni z jednoho chleba. Při vlastní hostině panovala velmi přátelská atmosféra. Setkání jsme uzavřeli zpěvem židovských písní. Moc se nám tato akce, které jsme se účastnily poprvé, líbila, a i od ostatních jsme slyšely kladné ohlasy. Takto jsme tedy vstoupili do velikonočního Třídenní a těšíme se, že si za rok tuto akci opět zopakujeme. Michaela Klímová a Jana Ječmínková

Pěší putování mládeže z Brna do Boskovic (1.-5.7.2006) Pěší putování mládeže aneb Se spacákem k baroku (na trase Brno - Vranov - Křtiny - Sloup - Boskovice) se koná ve dnech 1.-5.7.2006. Diecézní centrum mládeže zve všechny mladé lidi brněnské diecéze na tradiční pěší putování - délka cca 50 km povede z velké části Moravským krasem, délky jednotlivých denních úseků se budou pohybovat okolo 15 km.

Okénko

- 16 -

25. června 2006

Nocleh vždy ve škole ve vlastním spacáku na vlastní karimatce. Možnost základní hygieny zajištěna. Stravování - z části zajištěno (večeře a snídaně), z části z vlastních zásob. V programu nebude chybět zábava, modlitba, koncert, mše svatá, workshopy. Cena putování činí 550Kč. Spodní věková hranice účastníků je 14 roků. Bližší informace a přihlášky: www.brno.signaly.cz. Tradice pěších poutí mládeže vznikla na počátku 90. let a od té doby mladí putují v dvou či tříletých intervalech různými místy brněnské diecéze. Poslední taková akce proběhla o prázdninách roku 2003, kdy se šlapalo ze Žďáru nad Sázavou do Bystrého. Smyslem této činnosti není jen snaha nabídnout zajímavé vyplnění volného času, ale také vytvoření prostoru pro modlitbu, pro načerpání odvahy k životu z víry či pro nové rozhodnutí k životu z víry a pro vzájemné povzbuzení mezi mladými lidmi a kněžími, kteří je budou doprovázet.

Okénko

- 17 -

25. června 2006

TV NOE na startovní čáře vysílání Ostravská společnost TELEPACE s. r. o., která má podanou žádost o udělení licence na vysílání v systému DVB-T, požádala na podzim loňského roku Radu pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV) o přidělení licence k vysílání v systému DVB-S. Rada její žádosti vyhověla a v lednu letošního roku jí licenci k vysílání v systému DVB-S přidělila. TV NOE bude vysílat prostřednictvím družice ASTRA 3A, která je dle svého vyzařovacího diagramu zachytitelná ve velké části Střední Evropy. Na této družici také vysílá Česká televize (nekódovaný program ČT24 i všechny kódované), TOP TV, hudební kanál Óčko, dále slovenské televize a dále televize hovořící zejména německy a anglicky. Na satelitu ASTRA 3A je také možno kvalitně přijímat vysílání stanic Českého rozhlasu, Radia Proglas a řady slovenských rádií. Tvůrci projektu TV NOE zahájili vysílání v první polovině května 2006. První rok je plánováno 10 hodin vysílání denně, a to ve dvou blocích – v dopoledním od 8 do 12 hodina a večerním od 18 do 24 hodin. Program je plnoformátový, připravený pro celou rodinu. Své by si v něm měli najít malí i velcí, lidé různých sociálních skupin, zdraví i jakkoli handicapovaní, ti, kteří pomoc potřebují, i ti, kteří pomoc nabízejí. TV NOE také bude informovat o činnosti neziskových, charitativních a obecně prospěšných organizací. Programová skladba bude sestavena ze zpravodajství, publicistiky, dokumentaristiky, hudebních pořadů, dramatické tvorby, pořadů pro děti a pořadů zábavných zábavy. Zpravodajství bude na TV NOE zprvu přebíráno z jiných i zahraničních televizí s jazykovou úpravou. Tvůrci projektu počítají s postupným vybudováním sítě regionálních přispěvatelů. Velký důraz v programové skladbě kladou tvůrci na publicistiku. První pořady jsou připraveny, témata cyklů vybrána. Do vysílání budu pořady zařazovány postupně. Za všechny lze jmenovat pořady s názvy SOS, Setkání s hostem, Na koberečku, Myšlenka na den, Dnešek v kalendáři, Misijní magazín a další. Jedná se o autorské pořady TV NOE, některé budou připravovány ve spolupráci s Radiem Proglas. Velký důraz kladou tvůrci pořadů na interaktivní komunikaci s diváky. Např. v pořadu SOS budou diváci vybízeni k pomoci lidem, kteří se ocitli v těžkých životních situacích, přímým poskytnutím pomoci nebo jejím zprostředkováním, službou, radou, zaměstnáním apod. Tento pořad také bude představovat ty, kteří nějakým způsobem někomu pomohli nebo pomáhají. Jeden seriál pořadů – Misijní magazín - bude věnován organizování pomoci za hranicemi naší země, do které se také aktivně zapojují děti, tj. o pomoci dětí dětem. Veřejnosti je např. dobře znám program Sdružení Česká katolická charita Adopce na dálku. Dokumentaristika bude sestavena z dokumentů vyrobených v Telepace (mateřská organizace vzniku myšlenky a sídlo TV NOE) během jeho dvanáctileté tvorby. Budou se

Okénko

- 18 -

25. června 2006

také vysílat dokumenty převzaté ze zahraničí, které budou dabovány speciálně pro TV NOE. K vidění tedy bude mnoho dokumentárních filmů, které by se jinak na obrazovkách našich současných televizí vůbec neobjevily. Své místo v programové skladbě budou mít také hrané filmy pro všechny generace. Filmy budou nakupovány v domácích i zahraničních filmových bankách a budou opatřovány českým dabingem a titulky. V oblasti hudby a zábavy jsou připraveny jednak pořady známého typu z jiných televizí, ale také pořady z autorské dílny Telepace a Radia Proglas. Tvůrci prozradili, že se třeba kamera zábavnou formou podívá (časem možná i živě) na moderátorské pracoviště Radia Proglas, že se děti mohou těšit na pohádky, záběry z projektů typu škola hrou, na pořady, které budou pomáhat tvořit sami diváci a další. Na jejich formu a obsah si však diváci musí počkat a mohou se nechat příjemně překvapit. Projekt TV NOE je ve zdejších podmínkách ojedinělý tím, že není oproti jiným televizím závislý na reklamách. Jeho provoz bude hrazen z darů diváků, kteří se ztotožní s jeho s vysíláním a ze sponzorských darů, grantů a dotací. O přebírání vysílání TV NOE již projevilo zájem několik společností kabelových televizí. Těšme se tedy na novou televizní stanici TV NOE a na její pojetí televizního vysílání. Petr Kudela

Okénko

- 19 -

25. června 2006

Možnosti příjmu TV NOE v naší farnosti Dnes a v nejbližším období jsou v podstatě tři možnosti, jak sledovat televizi NOE. 1.

2.

3.

Nejlepší možností je příjem pomocí satelitu z družice Astra 3A. Zde je možno přijímat kromě televize Noe také zpravodajské televize ČT24 a TA3, německou katolickou televizi K-TV, křesťanská rádia Proglas, Lumen a Radio 7, 6 programů Českého rozhlasu a asi 15 slovenských rádií. Satelitní přijímač se dá koupit již v ceně kolem 3.000 Kč. Pokud budete potřebovat radu, můžete se obrátit na pana Libora Bohdana, Palackého 33, Šlapanice, telefon: 603 497 045. Druhou možností je internet. Kdo má dostatečně rychlé a množstvím dat neomezené připojení, může sledovat vysílání TV NOE na internetové stránce www.live.cz, odkud se dále prokliká na televizi Noe. Dostanete se tam i z hlavní stránky této televize: www.tvnoe.cz Další možností do budoucna je sledovat program s pomocí kabelové televize. Na můj dotaz na obchodním oddělení firmy Self servis, která kabelovou televizi ve Šlapanicích a okolí provozuje, jsem dostal odpověď, že by se to mohlo stát skutečností koncem tohoto roku, protože z technických důvodů zatím nemohou rozšiřovat současnou programovou nabídku. Podle materiálů rádia Proglas připravil Rudolf Staněk

Jan Maria Vianney se narodil v roce 1786 jako syn zbožných rolníků, v době, kdy ve Francii řádila Francouzská revoluce. V té době byli katoličtí křesťané všestranně pronásledováni. Janovi se však dostal tajně dobrého, křesťanského vychování a prvního svatého přijímání. Chtěl se stát knězem, ale při vyučování latiny si nemohl zapamatovat latinská slovíčka. Kněžský seminář musel rovněž opustit, protože nestačil školským požadavkům. Ale farář v Ecully v něm viděl budoucího kněze a věnoval se mu, takže byl skoro ve třiceti letech vysvěcen na kněze, ačkoliv neodpovídal příslušným požadavkům na kněžského kandidáta. V Ecully pak byl čtyři roky kaplanem, načež mu byla svěřena zcela zchátralá farnost v Ars sur-Formans. Tam pracoval obětavě, horlivě, trpělivě a dobrotivě, takže se časem Ars zcela změnila. Měl nadpřirozené dary uzdravování a prorokování. Na jeho prostá a všem srozumitelná slova se scházelo postupně velké množství lidí. Ve dne pracoval na kazatelně, v noci ve zpovědnici, málo jedl, skoro nespal. Nakonec byl jmenován čestným kanovníkem a rytířem Čestné legie. Kromě přátel měl také nepřátele a vůči nevraživým a závistivým farářům z okolí těžké postavení, kteří mu záviděli. Zemřel 4. srpna 1859 zcela vyčerpán na své skromné faře, když těsně před tím ještě založil sirotčinec a dívčí školu.

Okénko

- 20 -

25. června 2006

Nepatrný, obyčejný kněz, se stal vynikající osobností katolické církve. Jeho pozůstatky odpočívají v pozlacené schránce ve Vianneyově nově zbudované bazilice, postavené nad starým kostelem v Arsu. Papež Pius XI. ho pozvedl na oltář mezi svaté a v roce 1929 byl jmenován patronem farářů. V roce 1960 mu byla postavena v Arsu obrovská krypta ke zvládnutí stále velkého přívalu poutníků. Vilém Sitte

Z knih ve farní knihovně Psáno před popravou připravil Leo Žídek Útlá knížečka má podtitul „Sedm příběhů nenávisti a lásky“ a obsahuje úryvky z dopisů sedmi statečných lidí, kteří byli komunistickou totalitou odsouzeni k trestu smrti (Milada Horáková, Boris Volek, Jan Bula, Antonín Janošík, Alois Jaroš, Václav Švéda a Heliodor Píka). Stěží si dovedeme představit jejich situaci, když v bezútěšné samotě čekali na svou popravu a žasneme nad jejich utrpením i vnitřní silou, s kterou dokázali psát láskyplné vzkazy svým nejbližším. Jejich oči se dívaly už do jiného světa a jejich slova (podepsána obětí života) mají nesmírnou váhu. Umírali nespravedlivě a za hodnoty, u kterých se nám dnes ztrácí význam. Nezapomínejme na tyto oběti komunistické zvůle a jejich odkaz, kterým je život naplněný neustálým úsilím o spravedlnost, dobro a pokoj na zemi. Z dopisu dr. M. Horákové dceři Janě (psáno den před popravou): „Nemysli si nikdy nad ničím: do tohohle mi nic není. – Ne, všechno Tě musí zajímat a hlavně o všem musíš hloubat, porovnávat, dávat si jednotlivé jevy dohromady. Člověk nežije na světě sám – v tom je veliké štěstí, ale také ohromná povinnost. Ta povinnost je v prvé řadě v tom, nebýt a nečinit se výlučným a splynout s potřebami a cílem ostatních... Už jen jedno: vybírej dobře své družky a přátele. Víš, děťátko, člověk je kromě jiného taky velmi mnoho určován ve svém osudu těmi, s nimiž se kamarádí. ... A tak, dceruško jediná, holčičko Jano, živote nový, má naději, mé budoucí promítnutí, žij!, uchop život oběma rukama! – do svého posledního dechu budu se modlit za Tvé štěstí, mé drahé dítě! Líbám Tvé vlásky, oči a ústa, hladím Tě a chovám ve svém náručí...“ Lenka Klašková

Okénko

- 21 -

25. června 2006

Otec vyhoštěných Vilém Hünnermann Velmi čtivě psaná kniha všímající si vzhledu i povah lidí a prostředí, ve kterém žijí, vypráví o hrdém Vlámovi, který naslouchal Božímu hlasu, vše opustil a zcela se obětoval ve prospěch těch nejubožejších. Josef de Veuster se narodil 3. ledna 1840 v belgickém Tremeloo jako nejmladší z osmi dětí hluboce věřícího sedláka. I v Josefovi hluboce zakořenila katolická víra, láska k vlasti a zemědělské půdě. Nejednou byl nucen krotit svou prudkou povahu a zlomit v sobě odpor a dětinský vzdor, ať už šlo o dětské šarvátky, nutnost strávit nějaký čas ve Valonsku, aby se naučil francouzštině, či konečně opustit svou milovanou rodnou zem a ornou půdu, protože ho Pán volal na jiné pole. R. 1848 vstoupil jako laický bratr do Kongregace Nejsvětějších Srdcí Ježíše a Marie, kde přijal řeholní jméno Damián. Díky svému nadání a silné vůli byl přijat mezi kandidáty pro kněžství. Bůh mu pak ukázal „pole“ za oceánem – se svou Vlámskou zemí v srdci navždy odjel na misie na Havajské ostrovy místo svého rodného bratra Augustina – Pamfilia, který onemocněl tyfem. Zde byl po dvou měsících vysvěcen na kněze a s veškerou vlámskou houževnatostí se pustil do materiálního i duchovního zvelebování svého prvního misijního okrsku Puna, přičemž často musel čelit pověrám, pohanům, puritánům a nepřízni počasí. Po několika letech dal Punu v oběť za zanedbaný rozlehlý okrsek Kohala, který po letech vyčerpávající práce taktéž změnil k nepoznání. Zde se poprvé setkal s hrůzami malomocenství, které bylo tehdy ještě považováno za neléčitelné. Z lásky k Bohu a bližním se podruhé vzdal kvetoucí farnosti, aby se dal takřka zaživa pochovat na ostrově Molokai, kam byli shromažďováni všichni malomocní, aby se nákaza nešířila dále. Damián s pomocí Boží a Panny Marie, kterou velmi ctil, postupně překonal zoufalství obyvatel, vlastní odpor k této nemoci i překážky vlády, která nepřála katolickým misionářům. Ze všech sil se snažil mírnit bolesti trpících. Ty, které ještě malomocenství zcela neznetvořilo, naučil pracovat, přičemž sám postavil mnoho domků, kostel, založil sirotčinec, vodovod, hřbitov… Zcela odmítal chválu, kterou na něj pěly noviny po celém světě, i vyznamenání světských i církevních hodnostářů. Po patnácti letech neúnavné práce se i u něj objevily známky malomocenství. Přes velké tělesné i duševní utrpení sloužil svým farníkům do posledního dechu. Jeho duše odlétla do nebeské slávy 16. dubna 1889. Do své vlasti se vracel mrtvý, avšak přivítán byl jako hrdina. Michaela Klímová

Okénko

- 22 -

25. června 2006

Dílo Richarda Rohra Drazí čtenáři, chtěl bych Vás tentokrát seznámit s dílem nejen literárním amerického františkána německého původu, Richarda Rohra. Narodil se v roce 1945, již přes 30 let je katolickým knězem, působí též jako kazatel a exercitátor. V USA založil komunitu Nový Jeruzalém a řídí Centrum pro akci a kontemplaci. V České republice měl mimo jiné aktivity několik přednášek. Sám jsem s manželkou Kateřinou jednu v Brně absolvoval a to na téma rozdílů v mužské a ženské spiritualitě. Celý Besední dům zaplnilo mimo většinu běžných smrtelníků i několik kněží z celé Moravy. To téma i jeho způsob projevu nás oba natolik zaujalo, že jsme si přímo na místě zakoupili jednu z jeho dvanácti knih vydaných doposud v českém jazyce, a to „VŠECHNO MÁ SVÉ MÍSTO DAR KONTEMPLATIVNÍ MODLITBY“. Se svými 119 stranami je knihou možná nejtenčí, ale obsahově velmi bohatou. Ve snaze sdělit problematiku rozjímavé modlitby se nebojí pokorně obracet i ke zdrojům nekatolickým, jako např. k východním křesťanům, zen-budhismu, apod. Řeč je zde nejen o modlitbě, ale i o úskalích způsobu myšlení dnešního západního katolíka, slepých cestách, hnutí New Age, a jeho více méně marné snaze vyplnit díry v křesťanské spiritualitě. Nejsem teolog, ale myslím že zdravému jádru katolické víry tyto pohledy „ven“ nijak neublížily. Kniha se mi stala jakýmsi otevřeným oknem do dlouho nevětrané místnosti. Tam, kde proudí čerstvý vzduch, bývá průvan, a zákonitě někomu „táhne na záda“. A tak se nedivím kritice oprávněné i neoprávněné, která se na hlavu R. Rohra často snáší. Např. pro jeho otevřenost a projevy s tím spojené. Na druhou stranu se též dá v ČR občas vypozorovat určitá „Róromanie“- nevím, jak bych to lépe nazval. O tom všem svědčí časté články v různých časopisech a vášnivé internetové diskuse. Druhou knihou, kterou jsem si pořídil byla „CESTA DIVOKÉHO MUŽE“ s úvahami o mužské spiritualitě. R. Rohr si často bere k sobě spoluautory, v tomto případě Josepha Martose. V jeho knihách se ovšem kromě jmen o nich toho moc nedozvíte. Toto dílo provází jakési graficky znázorněné časové schéma života muže s charakteristikami jednotlivých milníků a možnostmi volby Boží a slepé cesty v danném časovém „okamžiku“. Možnosti tohoto článku však nedovolí se tím blíže zabývat. Jedním z dalších páteřních příběhů je legenda o „Železném Janovi“ z pera bratří Grimmů. S její pomocí „prošmejdíte“ třinácté komnaty mužské duše. Narazíte též na velmi křehký vztah lidské dvojice otec-syn, v porovnání s harmonií trojice Božské. Nastíní se příčiny a důsledky „zženštilé“ spirituality současného křesťanství, nebo-li otázky typu: Co dnes mužům nejen v kostelech chybí? Podívejte se do lavic a sami uvidíte zastoupenou většinu pohlaví! Nechybí východisko, ale nejsou to zjednodušující jednoznačné formulace. Dle mého názoru asi kniha není psaná pro běžného katolíka, neboť obsahuje příliš mnoho filosofických, psychologických, teologických, a snad i medicínských, pojmů, takže i s pomocí různých slovníků jsem se často „jen“ orientoval.

Okénko

- 23 -

25. června 2006

P. Richard Rohr

Posledním přečteným dílem je „ENNEAGRAM DEVĚT TVÁŘÍ DUŠE“ . Grafické zpracování přebalu knihy i sám název šokuje jakýmsi esoterickým nádechem. Prapůvod této knihy pro změnu drží v rukou islámští mystikové, tzv. mistři súfi, ale nebojte se! Nenajdete zde ani čarodějné praktiky, ani návody, jak se obalit výbušninou a explodovat v přeplněném autobuse. Jde o velmi vzácnou, starou a moudrou nauku o typologii osobností. Dlouhé věky se předávala pouze v ústní podobě, a z různých důvodů pečlivě tajila. Někteří moudří lidé se však „prokecli“ a jiní následně zapsali, přetavili a přeložili pro potřebu křesťanství a všeho lidu českého. Jedním z tavičů byl - kdo jiný, než Richard Rohr a opět se spoluautorem (Anreasem Ebertem). A máme to na stole! Se vším nebezpečím, co může způsobit určité „škatulkování lidí“. Klady, které to však přinese při správném uchopení díla, snad několikanásobně převyšují ono nebezpečí. Pro ty, kdo znají např. typologii spočívající v rozdělení na sangviniky, choleriky… bych sdělil, že jde o něco vzdáleně podobného. Tzv. tváří duše je ovšem celkem devět, každá má své symboly (zvíře, zemi, barvu), dále přehledy dilemata, druhy pokušení, různé kořeny hříchů, pasti, způsoby vykoupení, životní úkoly i svého ilustrativního zástupce z řad světců, či význačných osobností. Děvět tváří je podle určitých klíčů vzájemně smysluplně propojených. Otipování neunikl ani náš Pán Ježíš. Dozvíte se, jak to dopadlo. Kdo to všechno snese, přečte a zpracuje, získá již v průběhu četby s Boží pomocí neocenitelnou pomůcku na svých cestách do zpovědnice, dále v mezilidských vztazích v manželství, rodině, zaměstnání… Zákonitě přijde velká úleva, případně zvolání: „AHA! “ nad dopo-

Okénko

- 24 -

25. června 2006

sud marným spekulováním nad původem chování svého i bližního (Řím 7; 18-25). Vybavuje se mi obraz kteréhosi světce, jak se zapřaženým ďáblem oře pole. Myslím, že k tomu nám dal Pán tuto knihu. Četl jsem z ní občas manželce před spaním. Vždy se chvíli smála a pak spokojeně usnula (většinou usíná spokojeně i bez knihy!). No a jsme u konce. Zbývá sice ještě jeho dalších devět knih Richarda Rohra, ale ty jsem zatím nečetl, i když některé vlastním a můžu zapůjčit. Ty ostatní najdete na pultech knihkupectvích kamenných i internetových. Jejich názvy (Např.: PROČ BÝT KATOLÍKEM, NADĚJÍ PROTI TEMNOTÁM, RADIKÁLNÍ MILOST / MEDITACE NA KAŽDÝ DEN..) přebaly, cenu, i s průvodním slovem najdete i s jinými informacemi o dění kolem křesťanských chlapů, žen, dětí, R. Rohra … na internetových stránkách: www.chlapi.cz, www.setkani.org. Takže vymýšlet si nebudu, i tak je toho dost. Další informace vztahující se spíše k jeho neliterárním aktivitám snad někdy příště dle zájmu. Případné dotazy a kritiku zkuste na adrese [email protected]. Kvalifikované odpovědi nezaručuji, ale „okecat“ můžu všechno. Ivo Blažek

Jak jsme mimo jiné ničili a zase stavěli schodiště Je to již více než rok, co se otec farář rozhodl, že se něco musí udělat s hlavními schody do kostela. Schody jsou již desítky let staré a zub času na nich zapracoval. Bylo smutné se na ně dívat a museli jsme po nich stále opatrněji chodit. Též brána a zídka vlivem chátrajícího schodiště utrpěly a bude nutné je opravit. Tak naši partu důchodců informoval otec farář: „Chlapi, počítejte s tím, že se do toho v nejbližší době musíme pustit.“ Po vyřízení potřebné administrativy nastal čas začít. Těsně před Velikonocemi jsme se tedy my důchodci sešli, abychom se domluvili, jak začít a co ke svým ničícím pracím bude potřeba zajistit. Volno na tuto práci jsme měli domluveno se svými rodinami. Přestože bychom měli mít v důchodu spoustu času, není to tak docela pravda, protože každý máme doma dost své práce a povinností, které se musí plnit. Neradi sedíme za pecí a před televizí a v hospodě nás také nikdo neuvidí. Již první den po „pomlázce“ jsme se sešli – Václav Jašek, Ruda Vavro, Josef Kuklínek, Jarda Dlapka a já (Zdeněk Macháček) – s otcem farářem a udělali „válečný plán“, jak na to. A začalo se. Spoléhali jsme také na rady našich zkušených a osvědčených parťáků Vaška a Rudy. Nejtěžší je vždy začít. Sebrali jsme lopaty, krumpáče, majzly, těžká kladiva. A samozřejmě bez chuti do práce to nešlo. Jenže jen ta chuť nestačila, o čemž jsme se hned každý přesvědčili, když jsme vzali do rukou pětikilovou palici. Jojoj, byl to těžká práce – věřte nám. V průběhu prací jsme museli některé věci konzultovat s ing. Klaškou, který projektoval opravu schodů. Pracovali jsme s chutí, protože jsme

Okénko

- 25 -

25. června 2006

věděli, že se v poledne půjdeme posilnit k chutnému obědu, která nám vždy s pečlivostí přichystala paní Jašková. Mezi pracemi se na nás přišel také podívat náš zvídavý velký pamětník historie kostela pan Ota Horáček. Popovídal nám velmi zajímavé věci o starých schodech a přilehlém prostranství před kostelem. Zaznamenal si do svých poznámek průběh prací, což dělával vždy, třeba když jsme něco podstatného měnili i na faře. Během týdne pak ještě přišlo pomoci na stavbu několik dalších pracovníků i mladých pomocníků. Týden uběhl jak voda. Všichni jsme byli řádně unaveni, ale měli jsme velkou radost, že s pomocí Boží a ve zdraví nás všech se práce podařila. Do úplného dokončení nás čeká ještě hodně další práce, avšak nevzdávejme se nadšení do dalších dnů. A tak nějak podobně jsme se zapojovali do oprav a potřebných prací i v létech minulých a pokud nám Pán dá zdraví a sílu, tak rádi pomůžeme i v těch časech budoucích. Zdeněk Macháček P.S.: Všechny další společenství a skupiny podílející se na životě farnosti (podobně jako výše uvedená skupina mužů) budou představeny v Okénku speciál.

Okénko

- 26 -

25. června 2006

Letní dovolené pro rodiny 2006 Milé rodiny, milí přátelé, podobně, jako minulý rok touto dobou zařazujeme i letos výběr z nabídky letních pobytů pro rodiny. Tentokrát z těch, které pořádá olomoucké centrum pro rodinu. Centrum pro rodinný život Olomouc: www.rodinnyzivot.cz 1) Jeseníky, rekreační komplex „Losinka", Rapotín - Velké Losiny – www.losinka.cz termín: 22.7. - 29.7. pro rodiny s dětmi termín: 29.7. - 5.8. pro prarodiče s vnoučaty - budova v blízkosti losinského zámeckého parku na úpatí Hrubého Jeseníku v údolí řeky Děsné. - vnitřní i venkovní termální bazény, rozsáhlý park s cennými dřevinami - pěší i cyklistické výlety, houbaření, jízda na koních, sportování, programy pro děti, třeba i společné modlitby, mše sv. v objektu… - Losinka nabízí denní bar v restauraci, společenskou místnost, tenisové a volejbalové hřiště, půjčovnu kol, dětský koutek s pískovištěm, skluzavkou, kolotočem a houpačkami. 2) Slovensko, Vysoké Tatry, Tatranská Lesná, rekr. středisko „Dětský Ráj" termíny: 29.7. - 5.8. a 5.8. - 12.8. - blízkost tatranské magistrály a tzv. električky Dětský ráj - společenská místnost s kinem a audiem, pingpongový stůl, hřiště, ohniště, asfaltové hřiště - lanovka na Lomnický štít. 3) Slovensko, Nízké Tatry/Liptov, Škola v přírodě - Liptovská Porúbka termíny: 22.7. - 29.7. a 29.7. - 5.8. - samota v blízkosti lesa nad obcí Liptovská Porúbka v překrásném prostředí Liptova (výhled na Nízké Tatry) - hřiště, pískoviště, houpačky, prolézačky, ohniště, společenské místnosti, TV, stolní tenis - možnost společných setkání, akce pro děti, večerní modlitby, mše sv. - túry do hor, prohlídky jeskyní, Národního parku, pamětihodností kraje - koupání v termálních koupalištích - blízko jsou: Demanovská dolina - nejkrásnější dolina Nízkých Tater, Demanovská ledová jeskyně, Liptovský hrad a Lipt. Hrádok, Likava - koupání: Liptovský Ján – krytý, otevřený termální i dětský bazén, projížďky na koních, Bešeňová - 6 termálních bazénů s celoročním provozem, Liptovská Mara -

Okénko

- 27 -

25. června 2006

možnost koupání, windsurfing, půjčovna lodí, vodní lyžování, rybaření, plavba vyhlídkovou lodí, Pribylina - Muzeum liptovské dědiny – skanzen POZOR!!! Každá početná rodina získává slevu 200 Kč na pobyt na každé třetí a další dítě! Pro bližší informace pište na: Centrum pro rodinný život, Biskupské nám. 2, 772 00 Olomouc, tel.: 587 405 250-3, nebo mailem na [email protected], nebo hledejte na www.rodinnyzivot.cz Podobně hledejte v rozsáhlé nabídce Centra pro rodinu a sociální péči Brno: www.crsp.cz, Josefská 1, 602 00 Brno, tel+fax: 542 217 464, e-mail:[email protected] Připravila Ivana Horáková

Časopis Rodinný život Centrum pro rodinu Olomouc vydává časopis Rodinný život. Věnuje se rodinám a problematice, kterou denně musí řešit nejen rodiče, ale vlastně všichni, jež přicházejí do kontaktu s dětmi. Na 36 stranách se dozvíte hodně zajímavého a poučného: o výchově dětí a dospívajících, o partnerských vztazích, o duchovním životě v rodině, o náboženské výchově dětí. Nechybí doporučení na zajímavé knižní novinky či na akce pro rodiny. Každé číslo se věnuje hlouběji jednomu tématu. Časopis tak zřejmě uvítají manželé, rodiče, prarodiče, vychovatelé, snoubenci i kněží a další, kteří se setkávají s rodinami. Vychází 5x za rok, předplatné je 180 Kč včetně poštovného. Ukázkové číslo nebo předplatné (i dárkové vašim blízkým nebo přátelům) můžete objednat telefonicky, faxem nebo i e-mailem. Tel.: 587 405 250, fax: 587 405 252, e-mail: [email protected] Připravila Ivana Horáková

Okénko

25. června 2006

- 28 -

Recepty(y) dvakrát zdravě Květákový salát - vitamínové osvěžení v horkých dnech Suroviny: květák, zavařované okurky, červená paprika (čerstvá), 1 vařené vejce, tatarská omáčka nebo majolka, kečup, syrová zelenina (nebo povařená ve vegetě, či zavařovaná). Postup: Do mísy rozdrobíme květák na co nejmenší kousky, přidáme na kostky nakrájené zavařované okurky, nadrobno nakrájenou červenou papriku, kostky natvrdo uvařeného vejce, ochutíme tatarskou omáčkou či majolkou a přidáme trochu kečupu. Dále přimícháme kostky sezónní zeleniny, ať už čerstvé, nebo krátce povařené. Přejeme dobrou chuť! Dýňová polévka Suroviny: 1/2 kg dýně, 3-5 brambor, cibule nebo pórek, sůl, bazalka, olej, kostka, zeleninového vývaru, mléko nebo smetana Postup: Zeleninu nakrájíme na kousky. Na oleji osmažíme cibuli nebo pórek, přidáme dýni a brambory, zalijeme vodou a přidáme kostku vývaru. Až je zelenina měkká, rozmixujeme ji a zjemníme mlékem či smetanou. Podáváme s osmaženou houskou a zelenou petrželí. Dobrou chuť přeje Ivana Horáková

OKÉNKO – časopis farních společenství ve Šlapanicích, Podolí a Praci Vydává Římskokatolická farnost Šlapanice u Brna, Masarykovo nám. 9, 664 51 Šlapanice telefon: 544 245 280, e-mail: [email protected], http://www.farnostslapanice.com Tisk: Bethania Tišnov NEPRODEJNÉ!

Okénko

- 29 -

25. června 2006