OKÉNKO SPECIÁL
do života farních společenství ve Šlapanicích, Podolí a Praci Ročník XVIII, zvláštní vydání
Vyšlo 13.8.2006
Okénko
-2-
13. srpna 2006
ÚVODEM Vážení čtenáři farního časopisu Okénko, v dnešním zvláštním vydání vám přinášíme představení celkem 38 skupin a společenství, které se podílejí na životě naší farnosti, a se kterými jste se mohli seznámit na panelech vystavených při farním dnu, který se konal letos již podruhé dne 4. června 2006. Věříme, že toto číslo přinese nejen zajímavé informace, ale také inspiraci pro zapojení dalších věřících do života naší farnosti. Redakce
MINISTRANTI
Po několika letech se letos opět v naší farnosti obnovily ministrantské schůzky. Scházíme se každou středu od 16:30 do 17:45 na šlapanické faře ve sklepních prostorech. Po schůzce pokračujeme dětskou mší svatou. Naše společenství má 17 ministrantů nejen ze Šlapanic, ale i z okolních obcí - Jiříkovic a Bedřichovic. Naším nejmladším členem je Lukáš Petřík (6 let) a nejstarším Filip Petřík (15 let). Ministrantské schůzky vedou Vojta Jachymiák a Vojta Klíma. Programem našich schůzek je zaměřit se zábavnou formou na ministrování a službu při mších, která je doprovázena různými společenskými aktivitami a hrami. Ministranti jsou na schůzkách rozděleni do tří skupin, ale přitom každý soutěží sám za sebe. Body ministranti získávají za příchod na ministrantskou schůzku, vědomosti a za herní výkony. Dále se ministranti dělí ještě do dvou skupin, a to na mladší a starší.
Okénko
-3-
13. srpna 2006
Vše bylo zakončeno 10. června společným výletem ministrantů a pana faráře k Novému Hradu u Adamova, kde byla celoroční snažení ministrantů vyhodnoceno a oceněno. Jestli máš chuť a opravdový zájem stát se ministrantem, přijď mezi nás! Vojta Jachymiák
SPOLUPRACOVNÍCI
Život ve farnosti nemůže organizovat jenom pan farář. Měl by mít kolem sebe spolupracovníky, kteří mu pomáhají zajistit, aby se farníci ve farnosti cítili dobře a přispívat k tomu, aby celá farnost rostla duchovně i v těch nejobyčejnějších mezilidských vztazích. Tady nás vidíte na fotografii jen malou část. Ve skutečnosti je nás mnohem více – skupina mladých lidí i těch dříve narozených, kterým není lhostejný život ve farnosti a kteří se snaží podle svých schopností přispět k jejím chodu. Někteří z nás se zúčastnili v loňském roce kurzu pro spolupracovníky ve farnosti, který proběhl ve Slavkově a kam nás vyslal otec Miloš. Mnozí také máme katechetický kurz pořádaný v Brně. Můžete nás vídat všude tam, kde se něco děje. Při liturgii – jako lektory či akolyty, při organizování různých sportovních či kulturních akcí, roznášíme svaté přijímání nemocným. Každý máme jiné schopnosti – někdo má pěkný přednes, jiný má organizační talent, někdo umí naslouchat, druhý zase vyniká svou výřečností. Našli jsme si svoje místo a svůj úkol ve farnosti, který se snažíme plnit ve shodě s Boží vůlí a který nám přináší radost. Ne vždy je to úkol lehký, ale otec Miloš je nablízku s pomocnou rukou, radou a povzbuzením. Jestliže cítíte, že byste mohli nabídnout své hřivny do služby druhým a Pánu Ježíši, nebojte se a přijďte mezi nás. Třeba i vaše nápady a připomínky pomohou „osolit“ život ve farnosti. Vždyť Pán Ježíš říká: „Vy jste solí země…“ Lenka Krčálová
Okénko
-4-
13. srpna 2006
LEKTOŘI Chtěli bychom se vám touto cestou představit. Jsme lektoři, které můžete vídat při liturgii při čtení Božího Slova. Je nás přes 40. Zde jsou alespoň naše jména, protože nemáme žádnou společnou fotku: Václav Sedláček, Michal Řehák, Pavel Petřík, Drahomíra Sedláková, Josef Mikulášek ml., Jitka Klímová, Ivana Horáková, Petr Horák, Václav Jašek, Lenka Krčálová, Oldřich Sedláček, Marie Sedláčková, Dušan Zemánek, Bohumil Buček, Markéta Remešová, Markéta Jašková, Pavel Horák, Aleš Kalvoda, Tomáš Urbánek, Pavel Bílek, Jan Buchta, Ludmila Buchtová, Marie Králová, Jiří Král, Miroslav Kureš, Josef Mikulášek st., Kateřina Blažková, Vojtěch Jachymiák, Jana Jachymiáková, Michaela Klímová, Šárka Štěpánková, Markéta Staňková, Rudolf Staněk, Pavel Silly, Ludmila Silly, Pavel Štěpánek, Ladislav Zemánek, Lenka Nováková, Ondřej Vach, Miloslava Vávrová, Stanislav Buchta, Jana Buchtová, Iva Štěpánková. Jsou mezi námi mladší, ale i dříve narození. Při této službě nerozhoduje věk, ale nadšení pro službu, trocha odvahy předstoupit před plný kostel věřících a také i srozumitelný projev. Ne vždy se nám daří přednést Boží Slovo tak, aby slyšely a rozuměly i ty nejstarší babičky, někdy se i zabrebtneme, ale věřte, že se snažíme brát svou službu co nejzodpovědněji a je to pro nás velký úkol. Ono se řekne, že číst umí každý a že to nic není. Ale kdo to jednou zkusil, ví, že je to opravdu velká věc a že vlastně i skrze nás může Bůh působit svým Slovem, jestliže svou službu vezmeme opravdu s vírou a otevřeným srdcem. Pak se můžeme stát jakýmsi „potrubím“, skrze které může proudit Boží Láska do srdcí naslouchajících. Naše řady se mohou rozrůst o další odvážné lektory, kteří chtějí přispět svým dílem k důstojnému průběhu mše svaté a zároveň se stát Božím nástrojem. Jestliže myslíte, že byste zvládli tento úkol, přijďte mezi nás. Budete mít spolu s námi možnost se dále vzdělávat v kultuře svého projevu a možná znovu objevíte důležitost a význam Božího Slova pro svůj život. Lenka Krčálová
CHRÁMOVÝ SMÍŠENÝ PĚVECKÝ SBOR
Okénko
-5-
13. srpna 2006
Náš pěvecký sbor ve šlapanickém kostele má dlouholetou tradici. Sbor má dnes na tři desítky aktivních členů. Jak název napovídá, zpívají ve sboru muži i ženy, a to bez věkového omezení. Před několika lety došlo ve složení sboru k významným změnám. Z původních členů sboru z nejrůznějších důvodů mnoho odešlo a místo nich nastoupili členové noví. Nejvíce změn doznalo složení ženských hlasů, do nichž nastoupilo více mladých žen. V mužských hlasech, hlavně v basu, je však situace horší: odešlé členy se dosud zcela nepodařilo nahradit novými. Sbor účinkuje téměř při všech liturgických slavnostech. Jeho úkolem je dodat liturgii slavnostnější ráz k větší cti a slávě Boží. Dalším důležitým úkolem je podpora a spolupráce při zpěvu lidu, kdy má sbor pomáhat k lepšímu a správnějšímu zapojení věřících do zpívané liturgie (ordinária, žalmy, odpovědi apod.). Zpíváme skladby jednohlasé až čtyřhlasé, starých i současných skladatelů. Tyto skladby nacvičujeme na pravidelných zkouškách, které bývají v úterý po mši svaté. První část zkoušky věnujeme hlasovým cvičením, další části zkoušky nácviku jednotlivých skladeb. Nové skladby vícehlasé zkouší nejprve každý hlas samostatně, po jeho zvládnutí pak celý sbor společně vypracovává detailně podobu skladby. Sbor se schází po celý rok, s výjimkou hlavních letních prázdnin. Zda ve Šlapanicích bude dále pokračovat tradice chrámové hudby, ze které se vyvinula hudba světská, i dnešní hudba moderní či populární, záleží na nás všech. Prakticky snad každý velký skladatel a velikán světové hudby vzešel z tradice církevní (chrámové) hudby, ať už to byli J. S. Bach, W. A. Mozart, nebo i naši B. Smetana, A. Dvořák, L. Janáček, B. Martinů, nebo současní autoři P. Eben, Z. Pololáník. Rádi bychom pozvali tímto do sboru ty z Vás, kteří dostali od Boha dar zpěvu a jsou ochotni ho nezakopat, ale využít k oslavě a chvále Boží - i za cenu oběti ze svého volného času.
KVĚTINÁŘKY Když přijdete do našeho kostela, možná vás upoutá květinová výzdoba. O tu se starají obětavé ženy. Jsou to: Charlotta Kotulanová, Hedvika Staňková, Božena Pražáková, Jarmila Klímová a Marie Šrámková. Vidíte je na přiložené fotografii in natura. Ten jediný muž je osoba, která otvírá a zavírá kostel, nosí vázy a jiné potřebné věci a hlavně během týdne doplňuje vodu v miskách a vázách a také vynáší smetí. Někdy se odváží něco navrhnout nebo poradit, ale není to vždycky to pravé. No to víte, ti mužští. Však to znáte. Týden co týden se starají o výzdobu chrámu a někdy ještě mimo to, když přijde nějaký svátek nebo nenadálá událost. Reakce na výzdobu jsou různé: někdo chválí, jak je to pěkné, někomu zase je to příliš málo květin v kostele: „to v Brně, tam to mají jinačí“ a podobně. Doby, kdy farníci zásobovali kostel svými květinami ze zahrádek, jsou již nenávratně pryč. Doma se už mnoho kvítek nepěstuje. Květiny se musí nakupovat v odborných obchodech. V dnešní době to není levná záležitost. Na druhé straně je zde zase možnost volit si z nabídky květin vhodné odrůdy a přitom vymýšlet různé kombinace vzhledem k prostoru a účelu dané situace. Ještě existují obětaví farníci, kteří téměř pravidelně přispívají finančním obnosem na květinovou výzdobu. Když potom momentálně finance dojdou, zaplatí to pan farář ze sbírky. A tak podle našeho mínění děláme to ke cti a chvále Boží a zatím jsme žádnou reklamaci neobdrželi. Z toho odvozujeme, že se to Pánu Bohu líbí.
Okénko
-6-
13. srpna 2006
Okénko
-7-
13. srpna 2006
ÚKLID KOSTELA
Již řadu let se každý čtvrtek od 7.45 do 9.30 hod sejdou paní Marie Opršalová, Marta Macháčková, Antonie Hrabálková, Alena Lockerová, Marie Klašková, Marie Dostálová, Libuše Putnová, Jana Šedá a Božena Mertlová, aby uklidily celý kostel a jeho okolí. Každá z nás už má svoje místečko a práce nám jde pěkně od ruky. O tom, že to tak skutečně je, se můžete všichni přesvědčit na vlastní oči při návštěvě našeho kostela. A abychom nezapomněly, o skalku před kostelem se po celý rok vzorně stará paní Božena Jašková. Záhony v okolí kostela má ve své vzorné péči zase paní Marie Opršalová. A trávu sečou manželé Jan a Hedvika Buchtovi z Jiříkovic. Pokud by měl někdo z vás chuť a zájem nám pomáhat, budeme jenom rádi. Nebojte se a přijďte mezi nás!
ÚKLID FARY Myslím si, že není mnoho lidí, kteří mohou tvrdit, že rádi uklízejí, perou, umývají podlahy, okna, vysávají koberce atd. Snad každá žena, protože pořádek bývá především jejich zásluhou, většinu uvedených prací důvěrně zná ze své domácnosti. Jsou však místa, a mezi ty patří i budova fary nebo kostela, které podobné práce nepotřebují o nic méně, než naše domovy.
Okénko
-8-
13. srpna 2006
Dostal jsem za úkol v krátkosti vylíčit, jak tato služba funguje v naší farnosti. Nebylo možné očekávat, že zhodnocení udělají samy ženy, které se této velmi potřebné činnosti věnují. Nedělají to pro slávu ani pro naši chválu, berou to jako službu Bohu, našemu knězi, ale i celé farnosti. Velmi dobře totiž ví, že to co je ve skrytosti, má u Něho hodnotu nejvyšší… Naše fara je po navrácení původních prostor po celkové rekonstrukci a můžeme říci, že je nyní nejen pěkná, ale hlavně že velmi dobře slouží svému účelu. Zdaleka již není pouze příbytkem kněze s kanceláří pro úřední záležitosti. Mnozí z nás ji často navštěvujeme, ať už je důvodem setkání s naším otcem farářem, či posezení v kavárně nebo u krbu. Na faře funguje mnoho různých skupinek, zejména dětí a mládeže, na pohovory s knězem sem přicházejí budoucí manželé, biřmovanci, katecheté, akolyté, k různým příležitostem je často využíván i farní sál s kuchyní, někteří pánové občas tráví příjemné chvíle u kulečníku a nelze zapomenout zejména na rozsáhlé sportovní vyžití, které objekt mnohým zájemcům poskytuje. Asi jsem zdaleka nevyjmenoval všechny aktivity, které na naší faře fungují, ale to nebylo cílem tohoto článku. Proč tedy ten výčet? Chtěl jsem tím naznačit, jak velké množství farníků celý areál používá a dát to do poměru, či spíše do nepoměru k těm, které se o pořádek a čistotu fary starají. V současné době jsou to 3 (slovy tři) ženy: Božena Jašková, Marie Bočková a Božena Mertlová. Jim patří náš velký dík. Na místě je ale i zamyšlení, zda Pán k této službě nevolá i někoho z nás? Zkusme více naslouchat Jeho hlasu… František Král
Okénko
-9-
13. srpna 2006
FARNÍ KAVÁRNA Je tomu pět let, co se poprvé otevřely dveře naší farní kavárny v prostorách naší fary. Každou neděli po deváté mši svaté až do 11.30 hod. U jejího zrodu stáli manželé Jirka a Helena Vojtovi. Během těch několika let se vystřídaly skupiny dobrovolníků, kteří byly ochotni svou prací vytvořit pěkné prostředí a pohodu pro naše farníky. Všem děkujeme. V současné době zůstaly tyto skupiny: - Helena a Jirka Vojtovi, Jana a Jana Jachymiákovy - Majka a Pavel Horákovi, Jitka a Ivan Vavrovi, Hanka a Honza Buchtovi - Majka a Olda Sedláčkovi, Radka a Vašek Klaškovi, Věrka a Karel Sedláčkovi Pokud by měl někdo zájem s námi pracovat, těšíme se na vás!
FARNÍ INTERNETOVÁ KAVÁRNA V době provozu farní kavárny, tedy v neděli po deváté mši svaté, se otevírají dveře farní kanceláře těm, kdo mají zájem o internet a výpočetní techniku. I když si prozatím cestu sem našly hlavně děti a internet využívají převážně ke hraní her, nabízíme tento prostor a čas pro seznámení se a práci s internetem a počítačem i dospělým. Dveře jsou otevřeny i těm, kdo teprve začínají nebo se s počítačem ještě vůbec nesetkali. Tak tedy - neváhejte a přijďte, rádi se vám budeme věnovat!
Okénko
- 10 -
13. srpna 2006
VÍTEJTE VE FARNÍ KNIHOVNĚ!!! PRO KOHO A KDY? Farní knihovna je otevřena VŠEM ZÁJEMCŮM O KNIHY každou neděli po 9. mši svaté - v době provozu farní kavárny. CO NABÍZÍME? Konkurujeme místní lidové knihovně především koncentrací duchovně zaměřených knih. Nabízíme například: - beletrii pro dospělé, pohádky pro děti, příběhy pro mládež - životopisy svatých, knihy rozhovorů se zajímavými osobami (nejen duchovními) - spisy svatých (Tomáš Kempenský, Terezie z Avily, Terezie z Lisieux...) - Bibli, výklady k ní, učení církve – encykliky, katechismus - dějiny církve, světa, historii obecně - knihy pro posílení duchovního života, např. o modlitbě, postu, následování Krista - psychologii, pedagogiku, knihy pro rodiče a vychovatele Snažíme se pružně reagovat na Vaše přání, žádané knihy dokupovat nebo je pro Vás zapůjčit v jiné knihovně. Můžete si u nás také zakoupit výrobek klientů nadace Podané ruce – vyberete si z velké nabídky ikon, obrázků a přání. CO JEŠTĚ BUDEME V KNIHOVNĚ MÍT? Záleží na Vás a na Vašem zájmu. Bez reakcí a kontaktů se čtenáři bude naše knihovna zbytečným informačním hřbitovem. NAŠE PLÁNY A PŘÁNÍ: Během letních prázdnin dokončit přehledné třídění knih a vytvořit jejich elektronický katalog, který by případně mohl být k dispozici na internetových stránkách farnosti.
Těší se na vás Lenka Klašková a Michaela Klímová
REDAKCE ČASOPISU OKÉNKO Časopis farností Šlapanice, Podolí a Prace vychází od roku 1989. První číslo vyšlo hned po revoluci pod názvem „Radost pro všechny.“ Časopis se postupně vyvíjel po stránce způsobu tisku, formátu i četnosti. Nejprve se tiskl na stroji zvaném Augustin, což byl cyklostyl pojmenovaný po katolickém disidentovi Augustinu Navrátilovi. Později se časopis přejmenoval na Okénko. Tento název zůstal až dodnes. Z původního formátu A4 se stal dnešní časopis formátu A5 a měsíčník postupně přešel v dnešní čtvrtletník. Redakční rada časopisu Okénko se schází několikrát za rok, aby se domluvila na hlavních aktuálních tématech, rozdělila si články a spolu se svými spolupracovníky připravila obsah čísla. (foto na další straně)
Okénko
- 11 -
13. srpna 2006
EKONOMICKÁ RADA FARNOSTI Ekonomická rada farnosti (dále jen ERF) je pomocný a poradní orgán faráře, který se podílí na hospodaření s majetkem farnosti. Úkolem ERF je účast na správě majetku farnosti, péče o zdroje příjmů, starost o zajištění potřeb farnosti. Farář svolává ERF alespoň jednou do roka. Seznamuje ji s hospodářskými výsledky za uplynulé období a projedná hospodářské záměry pro následující rok. Dále je farář povinen ERF svolat a vyslechnout její mínění v případech, kdy se jedná o závažné majetkové záležitosti např.: smlouvy podléhající schválení ordinářem, velké opravy farních objektů, způsob dlouhodobého uložení finanční částky přesahující 100 000 Kč, výdaj finanční částky přesahující hodnotu 50 000 Kč, půjčky. Zřízení ERF je v každé farnosti povinné. Členové ERF skládají tento slib: “Slibuji, že budu svědomitě plnit své poslání v ekonomické radě farnosti a podílet se na hospodaření s majetkem farnosti s péčí řádného hospodáře. Kéž mi Bůh pomáhá.” Členy ERF v naší farnosti jsou Miloš Mičánek, Ing. Rudolf Staněk, Mgr. Josef Kellner a Ivan Vavro.
Okénko
- 12 -
13. srpna 2006
SPOLEČENSTVÍ KATECHETŮ Scházíme se jednou za měsíc ve středu večer a myslím, že je to pro každého z nás oblíbené setkání. Tedy setkání asi 12 lidí ze Šlapanic, Jiříkovic a Prace, které spojuje výuka náboženství nejen dětí, ale i starších studentů gymnázia. Naše setkávání mají dvě části. V první, která vždy začíná společnou modlitbou, řešíme organizační záležitosti typu přípravy dětských mší svatých, soutěží a různých akcí během školního roku. Naším pomocníkem nám je i Katechetický věstník a časopis Duha, kde můžeme čerpat inspirace pro svou práci. Část druhá, na první pohled možná méně důležitá, je právě ta, která posiluje naše společenství. Je to čas, kdy si můžeme navzájem sdělit naše úspěchy či neúspěchy v práci s dětmi, naše radosti či starosti. Je to čas, kdy se můžeme zeptat na radu otce Miloše a kdy můžeme třeba řešit věci týkající se dětí a školy. Nebo i čas si jen tak popovídat a tím tak obohatit jeden druhého. Naše setkání se konají během školního roku a potom přicházejí zasloužené prázdniny, kdy můžeme načerpat nových sil pro naši další práci s dětmi a mládeží. Šárka Štěpánková
Okénko
- 13 -
13. srpna 2006
FARNÍ SPOLEČENSTVÍ BRATRA KOTULANA, TZV. „BABČOSPOLČO“ Když jsme si mohli v roce 1990 po 40-ti letém komunistickém diktování svobodně a volně vydechnout a přestali jsme my věřící být podle těch bývalých mocipánů tmáři a zaprodanci Vatikánu, přišel do naší farnosti jako kaplan otec Dan Žůrek, horlivý a oddaný kněz. Vyzýval věřící, aby se sdružovali do společenství, kde by četli Písmo sv. a rozebírali jednotlivé kapitoly, seznamovali se blíže mezi sebou a posilovali tak svou víru a náboženské přesvědčení. Už v dřívějších letech jsme si zvykli na občasné biblické hodiny, které vedl a vysvětloval bývalý farář otec Dokládal velmi srozumitelným způsobem, a tak po tomto vyzvání se ustanovilo ve Šlapanicích, Jiříkovicích a Bedřichovicích několik společenství, která se scházela v soukromých bytech. Nutno podotknout, že nějaká společenství ve farnosti existovala již z doby působení P. Karla Moštěka. V přístavbě kostela založil br. Kotulan společenství starších věřících, kteří sebou přivedli i některé mladší manžele, a tak se nás scházelo 14 až 20 účastníků, které otec Dan rozdělil na dvě poloviny, protože podle něj bylo lepší, aby skupinu tvořilo menší množství lidí, protože na každého by vyšla delší doba na vyslovení jeho názoru na daný úryvek Písma. Program sezení byl podle návodu otce Dana rozvrhnut na tři kola. První kolo bylo věnováno seznámení s textem, druhé bylo vyhrazeno tomu, co se mně líbí, čemu nerozumím, třetí kolo jak mě oslovil nebo upoutal názor na dané téma (verš) někoho ze společenství. První skupinu vedl otec Dan, druhou bratr Kotulan. Po zaneprázdnění přestal mezi nás chodit po čase otec Dan, zakrátko přestali chodit i mladí a farní mládež nás pojmenovala jako babičkovské spolčo, protože počet žen převyšoval počet mužů. Za 16 roků trvání „spolča“ jsme probrali všechna evangelia, Skutky apoštolské, listy, troufli jsme si i na Apokalypsu, ze Starého zákona jsme se prokousali trpkým i sladkým údělem Jobovým, zkoušeli jsme i Sirachovce, několik žalmů a probírali jsme i katolický katechismus. Promítli jsme si z videa některé náboženské filmy a ve volném čase po programu jsme se modlili na různé úmysly. Postupem času někteří členové zemřeli, někteří pro nemoc už nemohou docházet, tak nás v poslední době chodí už jen 10 – 12 účastníků, z toho jen 4 jsou z té původní dvacítky. Už neděláme tři kola. Vystačíme si s jedním a br. Kotulan pak na závěr přečte z odborné knihy patřičnou pasáž, pak nám zbývá čas na modlitbu za zemřelé členy, sv. Otce, naše kněze a přátele. Někdy si zazpíváme písně nebo litanie, které se hodí k části právě probíhajícího církevního roku. Malým oživením jsou občas oslavy kulatých narozenin členů, kdy se po malém pohoštění rozcházíme domů s dobrým pocitem, že jsme potěšili našeho oslavence. Věříme, že v duchu našeho „spolča“ se zase najdou následovníci a že bude žít dále. Dejž to Pán Bůh!
připravil Alois Hrabálek
Okénko
- 14 -
13. srpna 2006
SPOLEČENSTVÍ MANŽELŮ
S myšlenkou založit společenství za námi přišel před více než 25 lety otec Karel Moštěk. Zda již v tu dobu nějaké v naší farnosti bylo, to nevíme. Tehdejší režim nebyl podobným aktivitám nakloněn, a proto se o nich nahlas nehovořilo. Tento údaj ale není vůbec důležitý. V každém případě to ze strany otce Karla byl krok, který nám, osloveným, přinesl mnoho dobrého. Společenství vytvořili manželé Matýškovi, Jaškovi, Koneční, Staňkovi a Královi. Za celou dobu jeho existence nedošlo ve složení k zásadním změnám a pokud ano, bylo důvodem úmrtí, zdravotní problémy či vysoký věk. To samo o sobě hovoří o tom, jak jsme si všichni účasti ve společenství vážili a je tomu tak dodnes. Setkáváme se stále, pravidelně 1 x za dva týdny. Již zmíněný otec Karel nám dal do začátku doporučení, jak k četbě a následnému rozjímání o Božím slově přistupovat a co dalšího do našich setkání zařadit. Podle svých časových možností se našich společenství zúčastňoval, dokud nenabyl přesvědčení, že jsme na dobré cestě. I poté, co byl z naší farnosti přeložen, jsme nejméně dvakrát ročně zvali naše kněze, abychom měli jistotu, že náš přístup jde správným směrem. Všem bez rozdílu jsme dodnes vděčni za každou radu a povzbuzení. Naše začátky nebyly nijak slavné. Vystupování před kolektivem pro nikoho z nás nebylo snadnou záležitostí, ale požehnáním našeho Pána se podařilo ostych překonat. S přibývajícím věkem si stále více uvědomujeme, jak důležitý krok v našem životě Bůh prostřednictvím otce Karla učinil v době, kdy na jeho prospěšnost nebyl jednotný názor ani mezi kněžími. Dnes je již situace jiná. Ve společenstvích je zapojena celá řada věřících a zdaleka nejen v naší farnosti. Těm z vás, kteří jste k tomuto kroku ještě nenašli odvahu, můžeme jen doporučit, abyste tak učinili co nejdříve. Pán žehná všem, kteří mu chtějí být nablízku a naši nedokonalost přikryje svým milosrdenstvím. Užitek zcela jistě pocítíte každý sám na sobě. Kdo touží, dostává. Pokud bychom chtěli v krátkosti říci, co všechno jsme od Pána za těch 25 let setkávání nad Božím slovem dostali a stále dostáváme, asi bychom to snadno nedokázali vyjmenovat. Zcela jistě by však ve výčtu nechyběly hodnoty jako poznání, požehnání, pokoj, láska, přátelství, radost, ale i společně prožité zkoušky a bolesti a všechno to, co neodmyslitelně patří k životu každého člověka. Ve společenství se o všechno podělíme a odevzdáme to v modlitbě do Božích rukou. Dnes můžeme s jistotou říci, že naše kladná odpověď na výzvu kněze nám všem přinesla a stále přináší obdarování, které člověk může dostat jen z rukou Nejvyššího. Bohu díky… František Král
Okénko
- 15 -
13. srpna 2006
MODLITEBNÍ SPOLEČENSTVÍ Z JIŘÍKOVIC Naše malé společenství tvoří tři manželské páry: Jana a Zdeněk Liškovi, Anička a Jirka Koudelkovi, Lída a Bohuš Bučkovi. Scházíme se od roku 1994 střídavě ve svých domácnostech. Podle možnosti 2x za měsíc. Program řídí vždy domácí pár. V první části našeho programu je: 1. Společná modlitba 2. Úkon kajícnosti 3. Vzývání Ducha svatého 4. Četba Božího Slova (první, druhé čtení a evangelium následující neděle) 5. Chvíle ticha (k zamyšlení) 6. Potom každý řekne své prosby, díky a chvály, ke kterým ho oslovilo čtené Boží Slovo. Zakončíme modlitbou Otče náš, Sláva Otci… 7. Pokračujeme modlitbou sv. růžence, v postní době se modlíme křížovou cestu. 8. Následuje studium Katechismu a jiné církevní četby. Druhá část programu je volnější: občerstvíme se a podělíme se o své radosti i starosti. Rádi vzpomínáme na otce Josefa Brtníka, který byl u zrodu našeho manželského společenství. Nezapomínáme ani na ostatní kněze z naší farnosti, kteří nás potěšili svojí účastí v našem malém společenství. Budeme rádi, když se nám podaří přivítat v našem středu i další kněze naší farnosti.
Okénko
- 16 -
13. srpna 2006
NAŠE SPOLEČENSTVÍ Číst Písmo svaté pro nás znamená objevovat stále něco nového, žít v důvěrném styku s Pánem, věřit jeho slovu a také se snažit podle něho žít. Scházíme se každých 14 dní mimo prázdnin a rozjímáme nad Božím slovem, přednášíme Pánu své díky a prosby, navzájem se těšíme a povzbuzujeme vždy i modlitbou růžence. Začali jsme před dvaceti lety evangeliem sv. Lukáše, pak následovalo Matoušovo evangelium a Janovo, Skutky apoštolů, Listy sv. Jana, Jakuba a Petra a Listy apoštola Pavla. Nyní čteme Sirachovce. Doplňující a vysvětlující četba k rozjímání byla z knih „Počuli zme slovo Pánovo“, „Perly a chléb“ - 1. a 2. díl od Josefa Hrbaty, „Každý den s Bohem“ od Josefa Augusty, „Ozvena slova“ od Antona Hlinky, vysvětlivky z knih Nového zákona z r. 1940, 1947, 1976. Nyní nám pomáhá kniha Starý zákon – knihy rozjímavé Sirachovec, kniha moudrosti III, od Dr. Václava Bognera. Teď už jsme všichni v důchodu. Z původního počtu jedenácti členů nás zůstalo šest: paní Emilie Malá, která pro stáří a nemoc dochází jen pokud zdraví dovolí, paní Marie Šrámková, manželé Rudolf a Albína Vavrovi, Jiří a Jarmila Klímovi. Dvě členky zemřely, někteří odešli. V r. 1993 se k nám přidali manželé Antonín a Božena Pražákovi a paní Hedva Staňková. Pan Rudolf Vavro dosud pomáhá prací i odbornou radou, zrovna jako v minulosti při stavebních pracech a úpravách ve farnosti. Čtyři naše členky, paní Šrámková, Pražáková, Staňková a Klímová, pomáhají při výzdobě kostela, kde též dlouhé roky pracovala i paní Emilie Malá. Farnosti obětujeme v modlitbě též nemoci a obtíže, kterých s věkem přibývá. Děkujeme Pánu, že s přispěním Ducha svatého i našich duchovních otců můžeme stále prohlubovat své poznání Božího Slova, žít podle něho a také je sdělovat bratřím a sestrám ve víře. Prosíme o Boží pomoc ve vytrvání. Klímová Jarmila
Okénko
- 17 -
13. srpna 2006
SPOLEČENSTVÍ ŽIVÉHO RŮŽENCE V JIŘÍKOVICÍCH Bratrstvo – společenství živého růžence v Jiříkovicích má v současné době 86 členů, z toho 4 žijí mimo naší farnost, ale mají k nám vazby rodinné. Denně je rozepsáno 80 desátků sv. růžence a to tajemství radostná, tajemství světla, bolestná a slavná. Po uplynutí měsíce se tajemství mění. Každý člen dostává rozpis na celý rok, který desátek se má v jakém měsíci denně modlit. Někde se modlí manželé společně jeden desátek nebo s dlouhodobě nemocnými má někdo společný desátek. Proto 80 desátků na 86 členů. Věkový průměr členů je 59 let. Nejstarší člen má 87 roků, nejmladší členka 21 roků. Početní převahu mají sice ženy, ale o to více si vážíme 16 mužů mezi námi. Z 82 členů živého růžence žijících v naší farnosti je 24 současně členy Fatimského apoštolátu. Mnozí členové živého růžence jsou zapojeni v dalších malých modlitebních společenstvích, mají ještě svá tzv. „spolča“. Právě z nich by mohla přejít nějaká nová iniciativa do živého růžence. Rádi přivítáme nové členy. Možná by s podporou rodičů mohl vzniknout živý růženec dětí. Z iniciativy živého růžence se konají od r. 1996 v Jiříkovicích na Orlovně pobožnosti první mariánské soboty, bohoslužba slova se sv. přijímáním a modlitba sv. růžence s rozjímáním. Když svatý otec Jan Pavel II. vyhlásil rok růžence, začali jsme se pravidelně, sice ne všichni, ale podle možnosti, každý čtvrtek scházet v Orlovně ke společné modlitbě sv. růžence, a to až dosud. V zimě v 17 hodin, v létě v 18 hodin. Nový občanský rok začínáme od r. 2000 již tradiční společnou cestou k obrázku Panny Marie na místě zvaném „U dubu“ v místní lokalitě Loučky. Cestou se modlíme růženec, u obrázku rozsvítíme svíčku a prskavky, zazpíváme si koledy. Do nového roku si odneseme přáníčko a nějakou drobnost. Při úmrtí člena je za jeho duši v nejbližším možném termínu obětována mše svatá. Také je jedenkrát za rok obětována mše svatá za všechny živé i zesnulé členy živého růžence. Na tyto úmysly přispívají členové drobným finančním obnosem do společné pokladny. Díky štědrosti členů můžeme ze společného přispívat i na jiné účely.Většinou to bývají sbírky tříkrálová, Petrův haléř, na charitu, misie, bohoslovce, na potřeby farnosti, přispíváme na likvidaci lepry, klášteru trapistů v Novém Dvoře, na různá poutní místa, hospice a pod. Snažíme se, abychom se mohli aspoň jedenkrát za rok všichni sejít, připravit si i malé občerstvení a být v radosti pospolu. V posledních letech se nám to ale nějak nedaří. Problém je většinou ve vhodném termínu a volné kapacitě Orlovny. V roce 2004 bylo setkání spojeno se slavností požehnání sochy Panny Marie Fatimské, v roce 2005 jsme termín nenašli. Snad letos se to podaří. Marie Duchoňová
Okénko
- 18 -
13. srpna 2006
MODLITEBNÍ SPOLEČENSTVÍ ZE ŠLAPANIC
Naše společenství se uskupilo dávno, pradávno na podzim v r. 1987 ve složení Sedlákovi, Klímovi, Miluška Humlová a Kolbábkovi. Vládl bolševik a naším pastýřem byl P. Dokládal. Postupně přicházeli a odcházeli další členové, až se ustálilo nynější složení „spolča“. V současné době k uvedené sestavě patří ještě Iva Nováková, občas i s manželem Petrem (evangelíkem) a Hanka Staňková. Byli jsme mladí, čerstvě svátostí manželství obdarovaní a plní elánu do života. Čas oponou trhnul, bolševik padl, budujeme rozvinutý kapitalismus a už nám nikdo „neremcá“ do svobody vyznání. My už nejsme tak úplně nejmladší, ale bohatí životními zkušenostmi, dětmi a někteří z nás i chorobami. Ve „spolču“ jsme nejprve poctivě probrali, rozebrali a prorozjímali evangelia a Skutky apoštolů. Nyní probíráme čtení z následující neděle, tj. 1. a 2. čtení a evangelium. Modlitební setkání se konají 1 x za 14 dní postupně u jednotlivých rodin (vzhledem k bytovým poměrům ne u všech). Probíhají podle „mustru“ P. Pavla Dokládala, jako asi většina místních společenství. Pro neznalé: úvod, vzbuzení lítosti, vzývání Ducha svatého, úryvek z Písma, meditace nad Písmem, prosby a díkůvzdání, modlitba Otče náš a závěr. Následuje občerstvení vyčerpaných účastníků podle možností hostitele a „pokec“. Zde „podrbeme“ především nepřítomné manžele a další členy společenství, dále pak vlastní děti, školský systém, zaměstnavatele, městské zastupitelstvo a počasí. V posledních letech s přibývajícím věkem ubývá hovorů o porodech a kojení a přibývá hovorů o nemocech a těšení do vzdáleného důchodu. Naštěstí humor nám zatím nechybí. O letních prázdninách se část spolča pravidelně účastní společné dovolené, občas vyrazí dámská jízda do hospody na večeři nebo pánové na pivo. Pravidelně probíhají oslavy kulatých narozenin postiženého jedince, nejlépe ve formě maškarního (např. Paša a jeho harém, Indiáni, volba Miss, Lovci v pravěku nebo „Kdo žije na hradě“). S přibývajícím věkem však bohužel energie na „ptákoviny“ ubývá, zejména pánové chtějí mít raději klid. Všechny akce spolča jsou krásně a přehledně zadokumentovány v naší kronice, kterou pečlivě vede už od začátku Miluška Humlová. Poslední dobou je však zápisů poněkud méně. Něco se s tím musí stát. Třeba pomůže časem pár vnoučat. Nebo jsme na ně ještě příliš mladí? Někteří rozhodně ano, někteří – kdo ví?
Okénko
- 19 -
13. srpna 2006
MANŽELSKÉ SPOLEČENSTVÍ Z JIŘÍKOVIC Hujíčkovi F+M, Čermákovi F+K, Boháčovi M+L, Blažkovi I+K Vzniklo v roce 1991 a s menšími změnami v obsazení funguje dodnes. Jsme čtyři manželské páry, a když spočítáme všechny naše děti ve věku 0-19 let, dojdeme k číslu 14. K těmto dětem můžeme připočítat dvě dívky ze Rwandy, o které se staráme v rámci projektu Adopce srdce. První už dospěla do věku 18 let a nyní podporujeme druhou. Scházíme se jednou za 14 dní u někoho doma (pravidelně se střídáme) ke společné modlitbě a četbě Písma. Poté následuje druhá část, diskuse na volné téma, občas i ostřejší, a občerstvení. Zúčastňujeme se společně různých kulturních akcí, několikrát jsme vyrazili na společný víkend, slavíme společně narozeniny atd. Také píšeme společnou kroniku, do které má možnost přispívat každý, včetně dětí. Na našem spolču se přehnaly bouře a hádky a asi to tak bude i nadále. Nejdůležitější je si uvědomit proč a kvůli komu se scházíme a lecco se dá potom zapomenout a odpustit. Přeji nám všem veselou mysl, hodně trpělivosti při výchově našich ratolestí, zdraví a Boží požehnání.
Okénko
- 20 -
13. srpna 2006
MANŽELSKÉ SPOLEČENSTVÍ Naše farní společenství je tvořeno šesti manželskými páry a dvěma jednotlivci. Celkem nás je tedy čtrnáct lidiček různého věku a scházíme se pravidelně jednou za čtrnáct dní. V této sestavě fungujeme již druhý rok. K naší radosti k nám občas zavítá i otec Miloš. Hlavním, ne však nejdůležitějším námětem našeho setkávání, jsou samozřejmě činnosti spojené s duchovní tématikou. Řada z nás jistě občas ráda vyskočí z toho rozjetého kolotoče všedních starostí a povinností a v klidu usedne v místnosti na faře, kde se snaží na chvíli zastavit, zamyslet, vzpomenout, ohlédnout se nebo jen tak vnímat příjemnou atmosféru v kruhu přátel, které spojuje společná víra. A to vše prostřednictvím modliteb, proseb a díků. Nepostradatelná četba z Písma svatého nás přivádí k tomuto zastavení, zamyšlení a v neposlední řadě jistě povzbudí do dalších dnů. Druhou, neméně důležitou neformální a velmi příjemnou součástí našeho setkávání, je posezení u čaje, kávy či dobrého vína nebo hry biliáru. Naše společenství je otevřené, tzn., že velmi rádi přijmeme mezi nás případné nové členy. Mimo tato setkání prožíváme společné chvíle i na víkendových či prázdninových rodinných pobytech. Maruška a Mirek, Markéta a Jirka, Radka a Vašek, Petra a Jirka, Martina a Pavel, Sylva a Petr, Maruška, Olda.
JIŘÍKOVSKÉ SPOLEČENSTVÍ ŽEN Vzniklo na radu otce Karla Moštěka někdy před rokem 1975. Tehdy jsme byly maminky malých dětí, které se mohly zúčastnit mše svaté jen v neděli a v doprovodu svých ratolestí. Začaly jsme se scházet jednou za 14 dní, připomněly jsme si, co si která z nás zapamatovala z nedělního kázání, co nás zaujalo. Popovídaly jsme si o svých starostech a radostech, většinou o dětech, a modlily jsme se růženec. Byl to pro nás odpočinkový večer. Na začátku nás bylo šest, časem jsme se rozrostly. Zvlášť v době, kdy jedna z nás těžce onemocněla a zemřela. A potom v době revoluce. Když se stal naším farářem otec Brtník, nelíbilo se mu, že se scházíme jenom ženy. Rozdělily jsme se tedy do několika společenství. Z nich do dneška trvá jedno společenství manželů a my ženy, dnes už babičky.
Okénko
- 21 -
13. srpna 2006
Stále se scházíme jednou za 14 dní na Orlovně. Je nás šest. Naučily jsme se modlit breviář a také modlit se nahlas a neostýchat se. Stále se učíme nemluvit zbytečně a myslet i na starosti a bolesti jiných lidí. Pravidelně se modlíme růženec, příležitostně křížovou cestu nebo litanie. Dnes bychom asi řekly, že jsme nebyly tím pravým společenstvím, ale věříme, že čas, který jsme spolu za ta léta promodlily, nebyl marný. Hedvika Buchtová
SPOLEČENSTVÍ ŽEN Naše společenství vzniklo na přání některých biřmovanců z r. 2003 jako pokračování ve vzdělávání či formaci. V prvním roce jsme se zamýšleli nad Písmem svatým. V tomto roce se scházíme zřídka a naše společenství je spíše modlitební, než vzdělávací.
MANŽELSKÉ SPOLEČENSTVÍ Před třemi roky jsem se rozhodla se svými kamarádkami, že se budeme scházet ke společným modlitbám. A protože jsme vdané, tak jsme k tomu připojily i naše manžele. Scházíme se většinou jednou za tři týdny. Střídáme se v rodinách ve složení: Marcela a Karel Buchtovi, Jana a Standa Buchtovi, Lenka a Vašek Jaškovi, Petra a Vít Koudelkovi. Začínáme breviářem, dále si přečteme evangelium na danou neděli a rozjímáme, jak nás každého toto evangelium oslovilo. Potom následují přímluvy a desátek růžence. Spolčo končíme klábosením o problémech našeho života, které každý máme a prožíváme. Petra Koudelková
Okénko
- 22 -
13. srpna 2006
Okénko
- 23 -
13. srpna 2006
DĚTSKÁ MINISCHOLA Pravidelně se setkáváme každou středu v 17,30 v přístavbě kostela, kde si nacvičujeme písničky, které následně zpíváme při dětské mši svaté. Písničky doprovází na kytaru Petra Koudelková, Přemek Parma, Ondra Vach a Marcel Daněk, na basu pak Dušan Zemánek nebo Franta Zemánek. Zpívat chodí několik dětí. Kdokoliv má zájem, může mezi nás přijít, budeme rádi.
SMAJLÍCI Družinka Smajlíků se schází každou neděli po deváté mši svaté na faře v klubovně Veverek. Je určena pro děti od čtyř let. Chodí nás většinou tak kolem deseti dětí a čtyři vedoucí. Ve Smajlících vyrábíme různé věci, například přáníčka, malujeme, hrajeme hry nebo nacvičujeme divadlo jedno už bylo zahráno a na druhé se připravujeme. Taky jsme měli návštěvu svatého Mikuláše a protože byli všichni poměrně hodní, dostali od něho malý balíček. Kdo byste měli chuť přijít mezi nás, budeme rádi, společně si zahrajeme různé hry, zatímco vaši rodiče si budou moci v klidu popovídat u kávy ve farní kavárně. Markéta Horáková
Okénko
- 24 -
13. srpna 2006
Okénko
- 25 -
13. srpna 2006
DRUŽINKA – BROUČ BROUČCI Vše má svoji historii! Některá je delší, jiná trvá kratší dobu. A není tomu jinak ani v tomto případě. Družinka pro děti předškolního věku, tedy 3 – 6 let, fungovala, když fara byla ještě na ulici Palackého, za působení salesiánů. To už je tedy pěkná řádka let. Je samozřejmostí, že nejen děti, ale i vedoucí družinky se mění… (Dlouhé roky vedla družinku Šárka Štěpánková. Dnes Barbora Pokorná a Jana Jachymiaková. A děti, které dříve chodily do družinky, ale dnes jsou školou povinné, za námi chodí a někteří se i aktivně účastní, pomáhají.) Ovšem podstata zůstává stejná: „Kdo si hraje, nezlobí!“ ☺ Jak již bylo uvedeno výše, družinka je pro děti předškolního věku, ale ne všechny děti chodí do mateřské školy. Družinka je tedy jakoby nástrojem pro adaptaci dítěte na kolektiv a práci v něm. Děti mají možnost poznat nejen nové kamarády, ale také naučit se novým dovednostem, hrám. Do družinky můžete zavítat každý pátek v době od 15,15 do 17,15 hodin. Ve družince si povídáme, co je nového, co se komu přihodilo, hrajeme různé hry – pohybové, poznávací, na rozvoj smyslů, učíme se básničky, ukazovačky, zpíváme písničky, kreslíme, malujeme, lepíme, vyrábíme různé výrobky, čteme si pohádky, při kterých většinou mlsáme bonbóny. Má-li někdo narozeniny, tak si popřejeme. Společně se smějeme, protože děti v tomto věku jsou bezprostřední a hlavně úžasné! Tak se milé děti nestyďte a přijďte mezi nás, těšíme se!!! Ahojík - Broučci!!!
„Já malý človíček vám teď předvedu, co už všechno dovedu: otáčet se mohu rázem, posadím se kam chci na zem. Umím se i kolébat, jako pštros se schovávat. Umím bouchat do stolu, zavřít dveře od domu. Umím míčem hodit sám, občas něco pomotám.“
Okénko
- 26 -
13. srpna 2006
Okénko
- 27 -
13. srpna 2006
Okénko
- 28 -
13. srpna 2006
Okénko
- 29 -
13. srpna 2006
Okénko
- 30 -
13. srpna 2006
AVT ŠLAPANICE Společenství techniků, zabývající se službou v církvi v oblasti elektroakustiky a videotechniky. Naše služba spočívá : • v návrzích a v instalacích stabilního ozvučení kostelů • v ozvučování církevních událostí • ve vytváření videozáznamů a videopřenosů
FARNÍ INTERNETOVÉ STRÁNKY Možná to někteří ani netuší, ale naše farnost má svoje internetové stránky. Najdete je na adrese www.farnostslapanice.com Na těchto stránkách najdete aktuální ohlášky, informace o dění ve farnosti včetně fotografií z různých akcí a v neposlední řadě i farní časopis Okénko v elektronické podobě. Kdyby měl někdo zájem podílet se na jejich tvorbě, je vítán. Kontakt:
[email protected]
Okénko
- 31 -
13. srpna 2006
JAK JSME MIMO JINÉ NIČILI A ZASE STAVĚLI SCHODIŠTĚ Je to již více než rok, co se otec farář rozhodl, že se něco musí udělat s hlavními schody do kostela. Schody jsou již desítky let staré a zub času na nich zapracoval. Bylo smutné se na ně dívat a museli jsme po nich stále opatrněji chodit. Též brána a zídka vlivem chátrajícího schodiště utrpěly a bude nutné je opravit. Tak naši partu důchodců informoval otec farář: „Chlapi, počítejte s tím, že se do toho v nejbližší době musíme pustit.“ Po vyřízení potřebné administrativy nastal čas začít. Těsně před Velikonocemi jsme se tedy my důchodci sešli, abychom se domluvili, jak začít a co ke svým ničícím pracím bude potřeba zajistit. Volno na tuto práci jsme měli domluveno se svými rodinami. Přestože bychom měli mít v důchodu spoustu času, není to tak docela pravda, protože každý máme doma dost své práce a povinností, které se musí plnit. Neradi sedíme za pecí a před televizí a v hospodě nás také nikdo neuvidí. Již první den po „pomlázce“ jsme se sešli – Václav Jašek, Ruda Vavro, Josef Kuklínek, Jarda Dlapka a já (Zdeněk Macháček) – s otcem farářem a udělali „válečný plán“, jak na to. A začalo se. Spoléhali jsme také na rady našich zkušených a osvědčených parťáků Vaška a Rudy. Nejtěžší je vždy začít. Sebrali jsme lopaty, krumpáče, majzly, těžká kladiva. A samozřejmě bez chuti do práce to nešlo. Jenže jen ta chuť nestačila, o čemž jsme se hned každý přesvědčili, když jsme vzali do rukou pětikilovou palici. Jojoj, byl to těžká práce – věřte nám. V průběhu prací jsme museli některé věci konzultovat s ing. Klaškou, který projektoval opravu schodů. Pracovali jsme s chutí, protože jsme věděli, že se v poledne půjdeme posilnit k chutnému obědu, která nám vždy s pečlivostí přichystala paní Jašková. Mezi pracemi se na nás přišel také podívat náš zvídavý velký pamětník historie kostela, pan Ota Horáček. Popovídal nám velmi zajímavé věci o starých schodech a přilehlém prostranství před kostelem. Zaznamenal si do svých poznámek průběh prací, což dělával vždy, třeba když jsme něco podstatného měnili i na faře. Během týdne pak ještě přišlo pomoci na stavbu několik dalších pracovníků i mladých pomocníků. Týden uběhl jak voda. Všichni jsme byli řádně unaveni, ale měli jsme velkou radost, že s pomocí Boží a ve zdraví nás všech se práce podařila. Do úplného dokončení nás čeká ještě hodně další práce, avšak nevzdávejme se nadšení do dalších dnů. A tak nějak podobně jsme se zapojovali do oprav a potřebných prací i v létech minulých a pokud nám Pán dá zdraví a sílu, tak rádi pomůžeme i v těch časech budoucích. Zdeněk Macháček
Okénko
- 32 -
13. srpna 2006
Pane, miluji krásu tvého domu a místo, kde přebývá tvá sláva. (Žalm 25,8)
CO JE V KOSTELE NEJDŮLEŽITĚJŠÍ!? Už vidím, jak horečně přemýšlíte, co by to mohlo být. V hlavě se vám převalují různé možnosti, ale netrapte se. Já vám to sdělím, ale až přijde ta pravá chvíle. Nás kostelníky dobře znáte. Každou neděli nebo i všední den se s námi potkáváte a v různých „kostelových potřebách“ vám ochotně vyhovíme. Nemusíme se tedy nějak zvlášť představovat. Je to služba, při které zabezpečujeme a připravujeme běžný provoz kostela. Je to ale služba radostná, i když někdy musíme vlastní iniciativy podřídit té chrámové. A že je to opravdu tak, chtěl bych se s vámi podělit o různé zážitky z té kostelnické služby. Já osobně jsem vlastně začal pečovat o šlapanický kostel už v roce 1944. Tehdy náš oblíbený kostelník Josef Březa byl nucen odejet na pracovní nasazení do Rakouska, do Wiener Neustadt. Já byl v té době doma, poněvadž Němci uzavřeli ten rok školu, do které jsem v Brně chodil, a tak jako člověk dobře obeznalý s kostelními poměry jsem na požádání p. faráře Sváry zastával tento úřad. V témže roce byl do Tvarožné přeložen za faráře P. Josef Soukop, který byl vlastně mým vychovatelem a učitelem a později i biřmovacím kmotrem. Je samozřejmé, přeběhnout přes Žuráň do Tvarožné mě zabralo tak asi půlhodinku a tak často jsem mimo šlapanický kostel ještě zaběhával do Tvarožné, kde jsem taktéž v kostele vypomáhal. Válečné události jsem prožíval v šlapanickém kostele. Zažil jsem tam bombardování Šlapanic. Poněvadž otec Soukop potřeboval ve Tvarožné na faře nějakou pomoc (byl tam sám), už před frontou jsme se domluvili, že tam nastoupím jako kostelník na dobu neurčitou, a až se poměry uklidní, že půjdu studovat. Tak jsem se ocitl na faře ve Tvarožné jako kostelník, tajemník, matrikář a vlastně děvče pro všecko. Jak běžel čas, i filmový promítač. Ve Tvarožné jsem působil dva roky. Tam se mně začínaly otvírat netušené obzory, já zavrhl studium, lákala mě komunikace s lidmi a možnost podílet se nějakým způsobem na dobře se rozvíjející pastoraci. Mnoho různých zážitků mě potkalo ve Tvarožné. Zažil jsem ještě Rudou armádu na tvaroženské faře, rumunskou armádu (štáb) v Blažovicích. K loučení s Rumuny byl farář otec Josef pozván do Blažovic na slavnostní zakončení pobytu před odjezdem Rumunů do vlasti. Nakonec pro jeho zaneprázdnění jsem byl vyslán k velícímu generálovi s jeho poselstvím. Jel jsem do Blažovic na kole. Tam probíhalo fotbalové utkání SK Blažovice – Rumunská armáda, peklo se prase a byla tancovačka. Já ještě nebyl tak dokonale s farností aklimatizován, tancovat jsem neuměl, a tak jsem se po předání poselství generálovi potichu odplížil na faru do Tvarožné.
Našel jsem tam mnohé přátele a kamarády, školil jsem ministranty, usměrňoval děvčata při zdobení kostela a často, když vynášely zvadlé květiny na skládku na hřbitov, tak jsme je s kamarády i strašili. To víte, zbrklí mladíci, ale žádná nedošla úhony na životě. Naučil jsem se i péci hostie, které pekávala slečna na pozorské faře. Často jsem jí při tom pomáhal, když jsem pro ně jezdil. Velice rád jsem chodil po návštěvách nemocných, které se odbývaly před svátky (vánoce – velikonoce apod.) Jezdili jsme na bryčce po přifařených vesnicích. Nezapomenu, jak jsem jednou pořádně bodoval. Bylo to v Horákově. Dostali jsme k snídani pár buchet a kafé. Po té válečné době to bylo něco fajnového. Když jsme si tak pochutnávali a já chtěl hospodyni zalichotit tak ze mne vypadlo: „Tetino, víte máte to moc dobrý, ale to kafé neumíte uvařit.“ Vyvalila na mne nechá-
Okénko
- 33 -
13. srpna 2006
pavě oči. „Víte, to musíte vařit jako pivo.“ Myslel jsem, že to má být studený jako pivo. Tetina to nepochopila, urazila se a začala se mnou mluvit až za dvacet let jednou na tvaroženské pouti, kdy jsme se za tu dobu zase potkali. V tom roce 1947 byla velká zima. Nezapomenu na kouzelnou jízdu na saních po zasněžených polích mezi tvaroženským kopečkem a Velaticemi o půl druhé v noci za 25º mrazu k umírajícímu mladému člověku. Přijeli jsme včas. Na zpáteční cestě měsíční paprsky tančily na sněhových pláních a my, už promrzlí, lezli aspoň na chvíli do vychládajících peřin. Tvaroženská a velatská děvčata mě konečně naučila tancovat. Já to dosud neuměl a když pro mě některá přišla o volence nebo zástěrkové, tak jsem pořád dával košem. Nakonec jsem podlehl nějakému úsměvu a neodolatelným očím, nevydržel jsem to odpírání a už to šlo, že jsem byl nakonec vyhlášený tanečník. Ale která to má na svědomí, to už nevím. Nakonec ty její kouzelné oči ztratily svou kouzelnou moc a objevily se jiné. Mělo to i svou praktickou stránku, neboť P. Josef pilně navštěvoval všechny zábavy, plesy a podobné události ať „křesťanské“ nebo socialistické či komunistické. Vždy evangelizoval po svém způsobu. Bavil se s chlapama u piva o koních a selských záležitostech nebo i o politice. Já zatím protáčel děvčata. O půl noci se otec Josef zvedl a zavolal na mě: „Jirko, měj to pod kontrolou“ a šel domů. Já mnohdy s kamarády jsem se vracel zrovna zvonit klekání. Ovšem ve vší počestnosti, neboť jako malá duchovní osoba jsem nemohl přece dělat nějaké pohoršení. K osmnáctým narozeninám jsem dostal na kusu papíru následující blahopřání : Dovršena slávy míra on má svátek z fáry Jíra, kalamajka mik, mik, mik, vždyť je to náš kostelník. Nechť tě u nás těší svět!
Proto všechny baby vzhůru, podnikneme malou tůru, najdem fáry dveří díru popadneme pana Jíru.
Řeknem kluku: Nebudeš už kostel ničit, budeš nám však kostelničit. To ať trvá mnoho let!
VŠE NEJLEPŠÍ PŘEJÍ TOBĚ ZLÉ BABY Doba tvaroženské idyly najednou skončila. Brněnská diecéze dostala nového biskupa, ThDr. Karla Skoupého. Ten jednou navštívil tvaroženskou faru a požádal P. Soukopa, aby rezignoval na faru, že jej potřebuje v Brně. Po kratším váhání otec svolil. Mě chtěl pan biskup za svého komorníka. Na okamžik se zableskla pontifikální sláva, možnost zase se něčemu přiučit, ale děvčata, kouzelné prostředí venkovské pastorace toto pokušení zatlačily a já odmítl. Na Hromnice 1947 P. Josef se stěhoval tajně do Brna jako vicerektor kněžského alumnátu a o měsíc později jsem jej následoval i já. Zakotvil jsem na faře u sv. Tomáše v Brně jako kostelník s bytem a snídaní, ale také s neomezeně rozšířeným působením. To jsem ještě nevěděl, co to bude obnášet. U sv. Tomáše jsem dostal byt ve druhém patře, o který jsem se dělil s kaplanem, P. Václavem Razikem. Byt měl dvě místnosti. V první jsem měl postel a stůl já, ve druhé, která byla o něco větší, otec Václav. Ten na faře přebýval, jen když měl týdenní službu. Jinak se zdržoval ve volných chvílích u své matky, která bydlela o několik ulic dále. Velice jsme se sblížili a mnohé kratochvíle uspořádali. Ale nejprve jsem se musel seznámit s novým prostředím. Všední dny jsem trávil v kostele při ranních bohoslužbách a vracel se do kostela až na večerní požehnání o 17 hod. Byl mě přidělen talár a rocheta a já pomalu zapadal do svatotomského kolektivu ministrantů. Ten byl svého času vyhlášeným, a tak jsem se v jejich společnosti zapracovával do nového prostředí. Neděle byla ve znamení ranních bohoslužeb, které začínaly v 6 hod. ráno a pokračovaly každou hodinu až do 11. hod., kdy byla poslední mše sv. Já stabilně chodil při každé mši sv. vybírat a příležitostně doplňoval nebo zastupoval chybějící asistenci. Byla to pro mě nová a důležitá škola, která zase rozšířila mé znalosti a také působnost.
Okénko
- 34 -
13. srpna 2006
Okénko
- 35 -
13. srpna 2006
Jako dosavadní a stále fungující sekretář otce Josefa jsem měl v bytě jeho předsíně v kněžském alumnátě další psací stůl, později také další v semináři na Veveří ulici i s novým cyklostylem. A tak po absolvování ranních bohoslužeb u sv. Tomáše jsem odcházel do alumnátu, potom na Veveří, kde byl hlavní stan a plnil příkazy dne. Dlužno podotknout, že otec Josef byl jmenován hlavním organizátorem nastávajících svatovojtěšských oslav. Dostal jsem do opatrování razítko diecézní komise a vyřizoval všechny náležitosti. Zase nastala kouzelná a radostná služba. Hodiny se nepočítaly. Často se pracovalo i v noci. Zabezpečovala se trasa svatovojtěšské pouti. K mé službě patřily i dva mohutné ampliony se zesilovačem a mikrofonem, se kterými jsem fungoval na jednotlivých zastávkách svatovojtěšské pouti. Ale slavnosti odezněly začaly se připravovat biblické závody. Vánoce 1947 mohly být pro mě tragické. Na Hod Boží se konala u sv. Tomáše půlnoční mše sv. s celou parádou (jak říkal otec Václav) cum pompa maxima. Já už měl přiklepnutou na takové příležitosti kaditelnici. To bylo moje. Když půlnoční skončila, bylo už ke druhé hodině ranní. Zamkl jsem kostel, obešli jsme s otcem Razikem zpovědnice, vytáhli si z nich každý příslušný kožich, který nosili v zimě kněží do zpovědnice, v sakristii se natáhli jak se dalo a kde se dalo, zakryli se kožichy a zamhouřili na pár hodin oči. Asi za dvě hodinky už začínala jitřní mše sv. Pak už běžel normální nedělní program. Kolem osmé ranní hodiny shromáždil se v sakristii celý komplet slavné asistence a vypochodoval do „robotárny“. Robotárna byla věznice na křižovatce Lidické ulice s Burešovou. Dnes tam stojí Hasičská centrála. Byli tam vězni lehčího rázu, které bachaři vodili po Brně konat různé prospěšné práce. Byla tam kaple patřící do farnosti svatotomské. Bohoslužby se tam konávaly pravidelně jen o vánocích a velikonocích. Výzdobu si dělali vězni sami. Zkontroloval jsem stav oltáře, parament a ostatních potřeb ke mši sv., vězni napochodovali za doprovodu bachařů, nažhavil jsem kaditelnici a mohlo to začít. Když mše sv. pokročila až k obětování a nastalo nasypávání kadidla, v přesné formaci jsme přikročili jak thuriferář i navikulář k oltáři. Když kněz nasypával kadidlo do kaditelnice, najednou mě začal akolyta Milan Bezděk (o mnoho let později kněz a pozdější generální vikář litoměřické diecéze) mlátit rukama po zádech. Málem jsem upustil kouřící kaditelnici a otočil se s otázkou: „Co to děláš?“ „Člověče, dyť hoříš!“ A skutečně. Od zapálených svíček na vánočním stromku u oltáře mě chytla rocheta. Podařilo se mu hořící rochetu uhasit, ale vypálenou díru už nic nezacelilo, ale já jsem žil a to bylo dobré. Otec Václav měl ve farnosti svatotomské společenství s mladými studenty i těmi, kteří studenty nebyli. Samozřejmě, že jsem tam zapadl i já. Později jsem tam poznal i svou budoucí ženu, ale o tom jsem neměl tehdy ani potuchy. Četli jsme Písmo sv., chodili na výlety i do divadla a samozřejmě i do společenství. Tam vždycky někdo měl za úkol nastudovat nějakou část Písma sv. a vyložit text. Jednou před velikonocemi jsme si dali všichni za úkol, že na Velký pátek si uděláme nějaký sebezápor. Všichni, ale nemusí to nikdo vědět. Moc jsem o tom přemýšlel. Byl Velký pátek, svatotomští kaplani pucovali kalichy, nádobky na sv. oleje, Boží hrob už fungoval a mně bylo tak krásně, že když jsem čistil svíčky na oltářích a dával to do gala, tak mně pořád zněla v uchu jakási valčíková melodie, až jsem se vznášel ve výšinách. Otec Václav přišel s návrhem, že jako sebezápor budeme spát místo v posteli, tak na zemi. Ihned jsem nadšeně souhlasil. Po příchodu domů jsem poslušně lehl na zem, zkřížil ruce, že tedy budu spát na zemi. Otec Václav ze sousedního pokoje na mě křičel: „Pane Jiří, co to děláte, to nemůžete. Musíte si dát na zem duchnu, abychom se nenachladili.“ I stalo se. Podobných historek by bylo bezpočet. Farnost sv. Tomáše pro mě znamenala mnoho, našel jsem si tam svou budoucí ženu. Měl tam svatbu. P. Soukop nás sezdával, otec Razik při svatbě kázal. Jeho motto kázání bylo: nestavte na písku a nedávejte své světlo pod kbelík. To si pamatuju dodnes. Bylo to pět krásných let.
Okénko
- 36 -
13. srpna 2006
Rok 1951 znamenal odchod na vojnu. Nejprve k tankistům, potom následovala pankrácká věznice a kladenské doly, potom zase ostravské doly a PTP. Když jsem se konečně dostal domů, našel jsem v troskách všechny své bývalé známé, společenství a celé své zázemí. Z trestu jsem musel přijmout podřadnou práci ve šlapanické Dehtochemě, kde jsem nakonec ztvrdnul 36 let až do důchodu. K oltáři se jsem dostal zase až za působení P. Mošťka, který propagoval zpěv žalmu od oltáře. Nabídl jsem se ke zpěvu, a tak ve všední dny jsem si mohl u oltáře zazpívat. Větší služby jsem začal vykonávat až za působení P. Dokládala, který mě pověřoval různýmí organizačními úkoly. Letos to už bude 20 let, co jsem byl pověřen podáváním sv. přijímání. Obnovila se znovu má radost přinášet úlevu nemocným. Při své obchůzce nemocných jsem jednou narazil na jednu paní, která se vrátila z nemocnice a s pláčem si mě stěžovala, co má dělat, že se nemůže ani modlit. Trochu se mě to v hlavě zamotalo a najednou jsem ji začal vykládat jeden vtip: „V jedné farnosti bylo biřmování. Na závěr bylo jako kdysi svátostné požehnání. Biskup u oltáře se modlil litanii a závěrečné modlitby. Pak došlo k tomu požehnání. Biskup u oltáře zanotoval: „Chléb s nebe dal jsi jim…“ Varhaník na kůru nedával pozor a tak hrábl do kláves, šlápl na pedál a zanotoval: „Ať je to, jak je to, Aleluja…“ Řekl jsem jí: „Když nevíte a nemůžete se modlit, řekněte: Ať je to, jak je to, Aleluja.“ Nemocná byla šťastná a mně zase šrotovalo v hlavě, jestli bylo to pravé, co jsem jí řekl. To už rozsoudí ten Nejvyšší. Kostelnické funkce jsem už zastával za P. Dokládala ve volných chvílích. Úvazek naplno jsem vzal až po odchodu do důchodu. Poněvadž jsem viděl, že na jednoho je to trochu moc, požádal jsem P. Dokládala, aby přemluvil p. Fojtíka, že by mně mohl dopomáhat. Stalo se, a tak mohla vzniknout současná dvojka v obsluze kostela.
Teď se už konečně dostanu k tomu úvodnímu titulku. Jednou měl kázání tehdejší farář, P. Bohuslav Richter. Začal otázkou: „Co je v kostele nejdůležitější?“ Z pléna účastníků padaly různé názory, ale pořád to nebylo ono. Nakonec otec Bohuslav oznámil, že nejdůležitější v kostele jsou dveře, aby se jimi dalo do kostela vcházet. Stáli jsme s Fojtíkem v sakristii vedle sebe a z Fojtíka vypadlo: „Ale to musí někdo ty dveře odemykat a to jsme my.“ Tak, drazí farníci! My už tady moc slávy nenaděláme, a tak se snažte, aby se zase někdo našel, aby po nás přejal tu odemykací štafetu, a také objevil a prožil tu radost, kterou tato služba přináší. To vám přejí a vzkazují vaši kostelníci
ZÁVĚREM Představení všech skupin a společenství, o kterých jste si mohli přečíst v tomto vydání Okénka, najdete také na internetových stránkách naší farnosti, na adrese www.farnostslapanice.com, kde jsou k vidění i fotografie z farního dne. OKÉNKO – časopis farních společenství ve Šlapanicích, Podolí a Praci Vydává Římskokatolická farnost Šlapanice u Brna, Masarykovo nám. 9, 664 51 Šlapanice telefon: 544 245 280, e-mail:
[email protected], http://www.farnostslapanice.com Tisk: Bethania Tišnov NEPRODEJNÉ!
