- A především účastníkům, protože ti se sami dobrovolně rozhodli, že se vydají nelehkou vzdělávací cestou stautingu. Za org. Fank

3. číslo – náklad 30 ks, uzávěrka příštího čísla 25.2.2006

- 14.1. 06 proběhla poslední část „Rádcáku“ a to ústní pohovor s vyhodnocením prací a výrobků. - Naše středisko je obohaceno o 10 (11) rádců. - A proto nezbývá nic jiného než se ohlédnout do zpět. - Tímto bych chtěl poděkovat všem instrukturům, který nám pomohli (Radar, Ballů, Mrkev, Šiška, Peli, Anička, Šárka, Ink…). Velké díky patří také zázemí střediska. - A především účastníkům, protože ti se sami dobrovolně rozhodli, že se vydají nelehkou vzdělávací cestou stautingu. Za org. Fank

Ahoj. Je to tu!! První číslo K2 v novém roce - v roce 2006. Jak jste si jistě všimli, vychází dlouho po uzávěrce. Je to kvůli tomu, abychom byli schopni časopis dát do nějaké formy. Upřímně zkompletovat časopis a hned zkontrolovat, zda v něm nejsou nějaké ty pravopisné chyby, nejde ze hodiny na hodinu. Takže počítejte i nadále s tím, že uzávěrka bude přibližně týden před vyjitím časopisu. Velice často se mě někdo ptá, kdy je uzávěrka.. Jistě jste si už všimli, že toto datum je vždy napsáno v pravém dolním rohu na úvodní stránce. Hrozně moc děkuji všem, co se podílejí na časopisu - obzvlášť pak Fankovi, Merlinovi, Peli, za toto číslo Lucce a Hyeně a dalším. A teď už nemůžu udělat nic jiného, než jen popřát dobré čtení a ať se vám líbí třetí číslo o mnohem více než předchozí dvě.. za redakční radu Píťa

Obsah

Na tomto čísle se podíleli Píťa, Radar, Fank, Jan Kuřba, Merlin, Lucka, Hyena, Rs hůl, Peli, Lucky, Pecka, Fiky

První výjezd na hory s Junákem Přelouč Ráno jsme se naštěstí našli, až pak se začalo rozednívat. Také jsme byli rádi, že nás pan řidič v té tmě nerozjel. Od té doby sem mu začal důvěřovat. Opravdu šikovný chlapík, jak on točí tím velkým volantem, to by jeden nezvládl. No to už jsme ale seděli sednicemi na sednicích a čučeli z okna, jak ta krajina pěkně ubíhá a sněhu přibývá a přibývá. Během přibývání se rozhostil v autobuse známý hlahol, jaký v autobusech bývá, a sníh přibývá a přibývá. Až pak náhle hlahol ustal. To jsem pak nebyl sám, kdo se polekal. Ale naštěstí nebylo třeba se lekat, pač z autobusu začali padat první po zuby do zimy vyzbrojení lyžaři. Lyžaře dělíme na sedmnáct skupin. První jsou sjezdaři, druhá jsou běžkaři a třetí jsou tepláci. To jsou ti takoví, kterým je hned zima, a proto velmi brzy zalézají do tepla, do hospody. Naštěstí do této skupiny nepatřím. Ale co na tom záleží. Když pak náhle ocitám se v hale, kde hlava na hlavě, Výjezd 2004 všichni převlečení za lyžaře, vyjet na kopec hodlají, aby ho pak mohli sjet a přitom se pokochají. I já patřím mezi tyhle blázny. Přesto lepší býti blázen než býti doma gaučen. Kabinka hučí, holky čučí, a vítr skulinou v kabince fičí a fičí. Rty se otevírají a zavírají a všemožně se klepou a slova, smích a skřeky se z úst derou. A tak se povídá, žvaní, klábosí a povídá až najednou konečná. A my vystupujeme z kabinky, kolena se nám podlamují v přaskáčích, někteří v maskáčích, někteří jen s kuklou, jako já. Brr, to je ale kosa, nasadíme lyži jednu, lyži druhou, uchopíme hůlku a jedeme. Sakryš. Vrátíme se pro tu druhou hůlku a jedeme. Dolů to sviští, slzy z očí pryští, lyžaři pomalí jeví se značně rozmazaní a ti rychlejší nás prudí. Kéž by se rozsekali, přejeme si záludně. Ha, lyže kříží druhou, hůlka jistí, druhá zradí, rovnováha mě opouští, schyluje se k neštěstí. Bum bác, třesky plesky, a jsme v sobě

všecky. Lyžaři však konzistence gumové jsou, proto vstávají a v elegantní jízdě pokračují. Jen si říkám, to mě musel někdo přát záludně, když skončil jsem na hromadě. A tak to chodí celý den, občas žeru, občas čůrám jen, většinou však čekám pilně v řadě, abych mohl za chvíli vznášet se vsedě na stromy a kývat nohou s lyží, vrchol kopce se blíží, a tak pořád, až nastane čas se do busu odebrat. A tak do busu se bereme, hůlky, lyže, nohy s sebou Výjezd 2004 vlečeme. V autobuse kde kdo hlaholí, svými zážitky jiné chlácholí, a tak sněhu ubývá a ubývá. Někdo svačí, někdo spí, někomu čučet z okna stačí. Ubývá a ubývá. Sněhu i světla, když pak najednou - kde se vzala tu se vzala - tma jak pytli. To už jsme ale z busu skákali, přátelsky se loučili a na další výjezd těšili. Ten pan řidič je ale borec, ani teď nikoho nezajel. A to je přátelé konec. Konec začátku konce téhle mé úchylné traktace. Jan Kuřba 13.1.2006 21:52

Dne 27. prosince L. P. 2005 vydala se skupina osmi statečných (ve složení: Náčelník - br. Ink, Regulátor rychlosti - br. Mášenka, Strejda r. Stop, Maminkasestra Šiška,Pravá končetina náčelníka- br. Píťa, Hodné dcery tatínka, strýčka a maminky - Lucinka, Sakruška a Hájenka) vstříc sněhobílým vrcholkům orlických Velehor. Den první: Vystartovali z přeloučského nádraží s náladou o pár desítek stupínků výš, než dosahovala rtuť teploměru v to mrazivé prosincové ráno. Když kolem poledne s plnou výzbrojí dorazili na místo s dostačující sněhovou pokrývkou zvané Šerlich, vydali se ve stopě i mimo ni směrem na hlavní hřeben Orlických hor, kde také kolem šesté hodiny vysíleni namáhavým sportovním výkonem padli po hlavách do svých spacích pytlů. Jako správná vědecká expedice došli hned první noc k překvapivému objevu…totiž že v noci na sněhu bývá zima. Den druhý: Jestliže v noci bývá zima, tak věřte, že ráno je ještě horší. Jen považte, jak náročné asi pro osm statečných bylo vylézt z vyhřátých spacáků, ve kterých (i když se to nezdá) bylo tepleji než venku. Když většina polárníků tento prvotní odpor k mrazu překonala a vylezla ven připravena na sportovní výkon hodný Katky Neumanové, zjistili, že strýček Stop je docela šprýmař a připravil jim Kosa 2004 překvapení. Nechal je totiž stát na mrazu, dokud nedokončil pro něj docela komplikovanou akci - balení stanu. I přes tyto mírné ranní obtíže nakonec vyrazili, vzhůru dolů, cestou

necestou, skrz divoké větvoví, bublající potůčky a nikde nekončící sněhové závěje. Po vzoru starých indiánů se proplížili všemožným roštím až do Orlického Záhoří. V této vesničce nastala první ( a v následujících 5 minutách poslední) krize! Samotný náčelník přecenil své síly a musel se vzdálit k nejbližšímu nádraží, společně s Šiškou a Hyjenou. Na trapnou výmluvu, že musí do práce, mu samozřejmě nikdo neskočil☺. Zbytek výpravy se pod vedením Strejdy Stopa odhodlaně vrhnul do bílé stopy vedoucí na Pěticestí naivně si myslíc, že tam naleznou kapličku na přespání. Po marném hledání kapličky za houstnoucí tmy, skupinka rezignovala a odebrala se zakempovat pod přístřeškem Horské služby, která zmrzlíky objevila ještě ten večer, když přivážela na chatu vodu. Po pár vtipných poznámkách Horská služba odsvištěla na skútru do tmy a až do rána po ní nebylo ani vidu, ani slechu. Brzy z rána (v devět hodin☺) se však zase objevila, aby našim polárníkům nabídla horký čaj s trochou C2H5OH na rozehřátí Po této ranní vzpruze jim již nic nebránilo ve sjezdu dolů do Říček, kde tato veleslavná expedice sundala své běžky a šla pěšky(jenom k autobusu☺). Opět se ukázala nesporná pravdivost tvrzení ČD=čekej dlouho, neboť cesta domů byla dalším (již posledním dobrodružstvím). Toto třídenní putování bylo na závěr oslaveno pořádnou kofolou ve Trojce. Za tým vždy připravených a neohrožených Kosařů Lucka + Lenka

Kosa 2003

A najednou se otevřely dveře……Vešla dovnitř a zamířila ke mně! Pomalu - ale jistě mi začínala naskakovat husí kůže………… „Jistě se na mne něco chystá!“,pomyslela jsem si v ten osudný okamžik. A taky, že ano! Popadla mně pod krkem a vytáhla z teploučké klubovny ven na mráz…..brrr!:) Zanedlouho už jsme se již svižným krokem blížili k přeloučskému nádraží. Opět jsem ho po dlouhé době spatřila.. Nějakou dobu to vypadalo, že pojedeme s Luckou samy. Potom však dorazila Maruška s Lenkou, Alčou, Fikym a Merlinem, kterého už znám nějaký ten pátek… Na poslední chvíli (čekali ještě na nedorazivší Ivu) zakoupili lístek a naskákali jsme do vlaku. Ve vláčku bylo teplíčko a tak jsem si dovolila na chvilinku zdřímnout. Ostatním cesta příjemně ubíhala při řešení Fikyho neřešitelných hlavolamů. Pak mě probudila zima. Stáli jsme na nádraží v Teplicích nad Metují a všichni se skláněli nad dopisem od našeho milovaného brášky Píti. Stálo tam, že máme do dvojic nabrat sněhu, kolik nejvíc uneseme a podle přiložené mapy dojít na chatu zvanou „U skalní nevěsty“, důmyslně ukrytou uprostřed Teplických skal. Ani nechápu, jak ji ostatní v té tmě našli… Já bych to tedy rozhodně nedokázala! Ve vyhřáté chatičičičce nás již čekali odpočinutí a dobře naladění Lucky s Píťou. Při teplém čaji uvařeném z rozpuštěného sněhu ( vodovod tam ještě nezavedli a studánka zamrzla),

dobrém jídle a povídání večer velice rychle utekl. Ráno byl vzduch v chatě oproti večeru poněkud „vystydlý“. Píťa nelenil, čile vyskočil jako rybička (nikoli leklá☺) a na něj až neobvyklou rychlostí zatopil. Celou chatou se rozlilo příjemné teplo… V okamžiku, kdy se chata tak akorát vyhřála, se všichni zvedli a někam odešli. Prý vyrazili na Střmen. Cestou se museli pořádně zkoulovat, protože se vrátili celí promočení. Byli rádi, že přišli celí, protože schody na vyhlídku prý pěkně klouzaly. Při sněhové bitce někteří málem skončili v odpadkovém koši.☺ Celé odpoledne se váleli v hromadě spacáků a hráli (podle jejich názoru) intelektuální hříčky. Pohodová atmosféra v chatě by se dala téměř krájet. Na důkaz naprosté spokojenosti Lucka pravidelně každých pět minut prozpěvovala „To máme dneska pěkný den!“. Za víkend nám tato hláška přirostla k srdci. Zajímavým oživením odpočinkového odpoledne byly vycházky na kadibudku. Pokud chtěl člověk na záchod, musel si to rozmyslet dostatečně dopředu, aby se tam bez nehody stihl vydrápat. Instituce zvaná suché wc totiž sídlí na značně vyvýšeném, romantickém místečku uprostřed strmých zasněžených skal. Původně jsem si myslela, že se celé odpoledne jen tak nesmyslně flákají, a marní čas, ale pak mi to došlo. Jako každá jejich činnost měla samozřejmě i tato svůj hluboký význam. Nabírali totiž síly k tomu, co se mělo stát večer.

Kolem deváté hodiny konečně přišla moje chvíle. Měla jsem se dozvědět, proč jsem vlastně tady. Odebrali jsme se na předem určené místo, kde proběhly přípravy a poté i samotná operace, kde jsem byla téměř nejdůležitější. Veškeré informaci k tomuto aktu jsou vázány přísným Hruščím tajemstvím, a proto nemohu více prozradit. Mohu říci ještě to, že Píťa, Alča, Lenka, Lucka a Maruška se stali za mého dohledu prvními právoplatnými Hruškami v historii Živle. Cesta zpět do chaty pro mě byla možná o něco více dobrodružná, než bych si sama přála………Po návratu se všichni znaveně odebrali do říše snů.

Ranní probuzení do třeskutého mrazu zcela neodpovídalo našim představám o příjemném vstávání. Pak už nezbývalo než umýt nádobí, zamést a nasekat dřevo pro další milovníky zmrzlých skal. Píťa na tyto činnosti vymezil tak dlouhou dobu, že se Fiky mohl jít klidně ještě na hodinku projít do skal. I přes to se nám nakonec povedlo vyrazit o několik minut později, než se předpokládalo. Holky asi přesně nepochopily, na kterou zastávku máme namířeno, a tak jsme je nabrali cestou☺. Užívali jsme si příjemné kolébání vlaku a těšili se domů. Teď už zase stojím na svém místě v novém klubu opřená o zeď a skoro nic mi nechybí. Na tuto významnou akci budu ještě dlouho vzpomínat.☺ Tyto řádky pro vás sesmolila

Vaše milující Hůl Roverská☺

Batalion Emi G D Emi G D R. Víno máš a markytánku, dlouhá noc se prohýří. G D Emi G D Emi Víno máš a chvilku spánku, díky, díky verbíři.

Emi

Emi 1. Dříve než se rozední, G D Hmi kapitán k osedlání rozkaz dává, Emi G D Hmi Emi ostruhami do slabin koně pohání. Tam na straně polední G D Hmi čekají ženy, zlaťáky a sláva. Emi G D Hmi Emi Do výstřelů z karabin zvon už vyzvání. Emi G D Emi Hmi R. Víno na kuráž a pomilovat markytánku, Emi G D HmiEmi zítra do Burgund batalion zamíří. Emi G D Emi Hmi Víno na kuráž a k ránu dvě hodinky spánku, Emi G D HmiEmi díky, díky vám, královští verbíři. 2. Rozprášen je batalion, poslední vojáci se k zemi hroutí, na polštáři z kopretin budou věčně spát. Neplač sladká Marion, verbíři nové chlapce přivedou Ti, za královský hermelín padne každý rád. R. Víno na kuráž a pomilovat ... R. Víno máš a markytánku ...

Projekt Adopce na dálku bude dokončen !!! Přátelé, kamarádi, milí čtenáři, nedávno mě zase popadla nálada zachránit svět. A při té příležitosti jsem si vzpomněl na možnost nechat si adoptovat nějaké dítě (nebo již studenta) z nějaké rozvojové země a dát mu tak možnost studovat nebo dostudovat školu. Máme tak jedinečnou příležitost vykonat největší dobro jaké pro lidi z těchto zemí i zemi samotnou vykonat můžeme. Dáme jim vzdělání, díky kterému lépe seženou práci, a budou tak moci v budoucnu uživit rodinu a nebudou trpět hlady. Prakticky neznám lepší formu pomoci. Navíc když srovnám cenu, výkon a náročnost pro nás, tak je to báječné. Proto jsem se rozhodl, že tentokrát to dopadne. Respektive, seženu lidi, kteří budou ochotni se ke mně připojit nějakou tou sumou peněz. Přihodím co jsme vytěžili :-) z Petvíček a adoptuji. A proč tenhle článek vůbec v K2 vychází? Přece proto, aby mi pomohl sehnat více lidí, kteří se ke mně připojí a podpoří Naši adopci. No a teď už k realizaci. Tedy jak to všechno bude. V každém oddíle našeho střediska bude určena jedna osoba, která bude zodpovědná za propagaci tohoto „projektu“ uvnitř oddílu. Tato osoba na nejbližší oddílové schůzce všem členům řádně vysvětlí problematiku adopce, namotivuje členy, a na příští schůzce vybere peníze. Peníze se budou odevzdávat i se seznamem přispěvovatelů a také s údaji kolik přispěli. Možná se vám to zdá zvláštní, že tam bude i údaj o sumě, ale věřte, že je to věc ryze účelná. Totiž takovýmto způsobem lze z lidí „vyždímat“ maximum peněz, které jsou ochotni dát. A pokud mám „ždímat“ pro dobrou věc, tak mi to není cizí. Tento seznam bude veřejně zveřejněn způsobem, který zatím zveřejňovat nechci :-). Poté garant projektu zajistí platbu na účet organizace, která adopce zprostředkovává např. Arcidiecézní charita Praha. Dítě bude vybráno na schůzce, kde se sejdou všichni co přispěli a chtějí vybírat. Zbytek zajistí garant. Během roku proběhne několik schůzek, kde se všichni kdo budou mít zájem dozví, jak se adoptovanému daří, kde se budou číst jeho dopisy a psát nové dopisy pro něho. Tyto informačně tvůrčí schůzky budou vždy včas nahlášeny. No a na jedné z nich se vyberou peníze na příští rok. Jak snadné:-)! A samozřejmě pro ty co nebudou moci dorazit na info schůzku tu bude pravidelná rubrika v K2, která bude informovat o všem důležitém ohledně adopce.

A jelikož vám vidím až do krku, tak vím, že vás hned napadá spousta dotazů. Tak já se tedy pokusím zodpovědět rovnou ty nejžhavější z nich. A pokud máte ještě nějaké tak, navštivte tuto internetovou stránku, kde se dozvíte všechno: www.charita-adopce.cz. Kolik to stojí? To bude záležet na tom, kolik vybereme, resp. různě. Od 4.900,- až po 8.500,-. Záleží na zemi, ze které dítě pochází, do jaké chodí třídy atd. Takže minimálně potřebujeme vybrat 4.900,- a když vybereme více tak adoptujeme „dražší dítě“. Na jak dlouho to je? Na hodně dlouho. Je to typ dlouhodobého projektu. Pokud si vybereme dítě, které by šlo do první třídy, tak mu budeme poskytovat školní stipendium dokud bude moci studovat, tzn. dokud mu to jeho inteligence dovolí, dokud mu to rodina dovolí atd. Co se stane, když příště nezaplatíme? Nic. Jen je třeba dát včas vědět charitě, neboť ta za nás musí včas nalézt náhradního adoptujícího. Ale byla by to škoda, nemyslíte? Kolik z toho jde do kapsy úředníkům a ostatnímu aparátu kolem? Je to 8% což je velmi málo, na západě putuje do kapsy administrativě 2030%. Jak můžeme vědět jestli ty peníze opravdu jdou kam mají? Čeští pracovníci pravidelně navštěvují tyto oblasti, stejně tak jako partnerská organizace v jejich zemi dělá kontrolní audity. Samozřejmě, dnes je možné zpochybnit vše a zvlášť pesimisté to mají v oblibě. Ale v tomto případě je lepší to risknout, navíc pokud se jedná o jedničku v oboru v české republice, než nedělat nic. Představte si kdyby existoval zákon, že každý občan ČR musí ročně přispět jedním procentem svého ročního výdělku na charitu. To by bylo co? A nikdo by ani necekl. Tak nebuďme „zlí“ a pomožme jim. No a vzhledem k tomu, že jsem již napsal vše, co napsati jsem chtěl, tak se s vámi rozloučím. Doufám, že mě podpoříte, přátelé, kamarádi, milí čtenáři:-))). garant adopce: Jan Priessnitz – Merlin 723 637 126 343-861-351 [email protected]

Co se vysypalo z hlavy Merlinovi tentokrát aneb nápadník na činnost oddílů a družin „Křížky nebo kolečka?“ (oddíl) Příprava před hrou: Vyznačíme na zem souřadnice - buď nějakými provazy nebo použijeme vhodnější křídu či izolepu. Polí by mělo být celkem o něco více, než bude celkový počet hráčů. Vytvořit na zemi čtvercovou souřadnou síť by neměl být problém, že? Dále si připravíme z papíru nebo čtvrtky kolečka a křížky o velikosti 25x25 cm, které na začátku hry pověsíme hráčům na krk, podle jejich příslušnosti. Vlastní hra: Rozdělíme oddíl na dva týmy. Každý tým je reprezentován jiným symbolem - buď křížkem nebo kolečkem (tyto symboly již každému visí na krku:-). Tým musí před zahájením hry nahlásit vedoucímu hry pořadí v jakém budou jednotliví členové rozhodovat o tom, kam se kdo z jejich týmu postaví. Toto pořadí se pak po celou dobu jednoho kola nesmí měnit. Jedno kolo trvá, dokud některý tým neudělá řadu tří symbolů ( záleží na počtu hráčů, může být i řada čtyř atd.). Během kola se totiž nesmí mluvit, ani nijak vyjadřovat. Čas na domluvu herní strategie je během krátkých přestávek mezi koly. O přestávkách se také může měnit pořadí rozhodování o umístění symbolů. Hra začíná stříháním „kámen nůžky papír“, tím se rozhodne, který tým bude umísťovat kolečko či křížek jako první. Jedno kolo trvá 4 minuty, přestávka trvá 2 minuty. Doporučuji nezkracovat tento čas, neboť hra pak ztrácí dynamiku. Stejně tak je dobré zachovat dosazování lidí do čtverečků, neb vzniklá nepřehlednost situace na poli je vhodným a cíleným zpestřením. No a pokud vás to nebude bavit, tak vezměte čtverečkovaný papír a spravte si náladu klasickými piškvorkami:-).

„Sněhové hrátky:-)“ (družina i oddíl) Každý tým si někde ve vymezeném hracím území postaví alespoň 1 metr vysokého sněhuláka. Cílem týmu je během půl hodiny zničit co nejvíce cizích sněhuláků a svůj ochránit proti nepříteli. Vlastní hra trvá

30 minut. Zahajuje se jedním dlouhým hvizdem. Končí se dvěma dlouhými hvizdy. Pravidla boje: Cílem obrany i útoku je vlastně proniknout přes obranu či zastavit útok- a to jakýmkoli způsobem, který zde nezakážu. Takže co se nesmí. Tahat za vlasy a jiné údy, za které je tahání bolestivé:-). Strkání sněhu do pusy, uší a všech ostatních tělních dutin je přísně zakázáno. Nesmí se strkat obličej(hlavně ten cizí) do sněhu, ani nikam jinam. Nesmí se mlátit pod pás, do břicha, obličeje a vlastně nikam. Všechny ostatní pomůcky a zbraně kromě vlastního lidského těla jsou zakázané. Čili doma nechte nože, nůžky, pletací jehly, letlampy, brokovnice a podobné hračky. A co jsem tu nezakázal je tedy povoleno. Hmmmm, to bude maso tahle hra. Kdo poruší některé pravidlo boje výše uvedené bude vyřazen ze hry. Doporučení:Tuto hru doporučuji hrát v zimních měsících, kdy je dostatek sněhu, a tudíž není problém se soupeřem hodit na zem. Přesto zůstáváme opatrní při vrhání těl, neboť nikdo nemůže tušit kolik pařezů, kamení a zapomenutých hrábí se pod sněhem nachází. Drsné nátury si mohou troufnout hrát i v noci. Lokalitou pro tuto hru může být klubovna, pole, louka, les, všude kde je dostatek sněhu a nehrozí pád laviny. No a pokud pád laviny hrozí, tak máte holt méně času na zničení nepřátelských sněhuláků:-).

„Oheň na sněhu“ (družina i oddíl) Rozdělíme družinu nebo oddíl na libovolný počet družstev, přičemž minimální počet členů každého družstva musí být dva. Pak vydáme jednouchou instrukci. Kterému družstvu se prvnímu podaří rozdělat oheň a udržet viditelný plamen 2 minuty v kuse, to družstvo vítězí. Upozorňuji, že tuto hru je nutno hrát v lese, a v zimě, kdy je zem zcela pokryta několika centimetrovou vrstvou sněhu. Jediné co poskytneme každému družstvu jsou nenavlhlé akceschopné sirky nebo zapalovač. Tato hra by měla trénovat týmovou spolupráci a připravovat nás na dobu ledovou, která bude zakrátko tady, ani nestihneme říct švec:-). Merlin

Maděra (skautská základna) Maděra is good základna (I když je daleko železnice cca 6 km). Půjdete přes hory přes doly a potom dojdete k takovému domečku, který připomíná chatu (další info o cestě u Lindy: [email protected]). Základna je nově zrekonstruovaná nové koupelny, záchody atd. Interiér je dosti dobrý i špatný. Základna má sklep, přízemí a první patro. Ve sklepě jsou lednice. Za vchodem je šatna s věšákem a botníkem . V té samé chodbě jsou sprchy + umyvadla a také tam jsou utajené záchody, jeden z nich je VIP pro vedoucí :-(. V přízemí je také kuchyň s dosti velkým hejnem much, hned za ní společenská místnost, která je velmi útulná. Na chodbě je ještě je ještě také spící místnost pro vedoucí. První patro- první apartmá má špatný přístup, bágly se tam měli sotva co vejít. V prvním patře jsou čtyři pokoje, tři z nich jsou dosti velmi pěkné a čtvrtý je něco mezi pokojem a skladem, ale když se chce, tak se z toho pokoje dá udělat krásné hnízdečko. O podzimních prázdninách se tam konal OKR (okresní rádcovský kurz). Jak jste si mohli přečíst v předchozím vydání. Byl to prostě ten nejlepší rádcák, když tam můžeš podat tolik supr lidí!!! Pecka

K O L O T O Č

Á

R A

E V V O E

R

L

R T

Č A A E S O P

Á

P L

Á G Ó L U Á A

R

O A

S Ó O Y T Y K

O

K S

Í

K N N Ž K Z Á CH O D A N O E A R O

J

J

Z

U H E A K T Á

R

P O

T R U S C R Y

S

E R

A R U O C O K

H

A D

Ano, Atlas, čára, číslo, drozd, era, eso, gol, had, chorál, los, kaktus, kapr, kocour, kolotoč, kopr, krása, krk, lyže, oprátka, ouha, pokoj, ráj, rys, sáček, set, skaut, skoky, trus, vagon, val, zachod

1. Mužské jméno ( 30.12) 2. Vodní korýši 3. Topivo 4. Bydlí u rybníka 5. Ženské jméno (4.4) 6. Čichoví orgán 7. Akce na jaře

Tak co Fikejs? Čteš k2? Co se ti na ní nejvíce líbí? Na co se nejvíce těšíš? Jo.. souhlasím.. haha .. jo takhle.. ne nechto bejt.. nepiš to tam ty joudo.. fakt vtipny.. ne..jseš pruda Tak teď už vážně.. odpověz na otázku..!! Jo jako čtu.. předevčírem jsem dočetl k2! Nejlepší jsou aktuality.. novinky ze střediska a články, které se mě tykají. Takže většinou je moc nečtu(ty články☺). Dobrý jsou rozhovory a super jsou Píťovi fotky.. ne napiš obecně fotky.. A co jinak co teď děláš ve skautu? Kde se angažuješ? Na ústředí? Cože jaké ústředí???...do toho mě nenamočíš!!!Já s ústředím nemám nic společného.. Dělám na alku 2006 jinak nějaké širší zapojení do střediska nevidím moc reálně.. alespoň v nejbližší době. Jakou že to máš funkci v org. teamu alka? Snažím se o propagaci a na akci budu asi přičmrndávač.. Myslíš že bude alko lepša než minulé ročníky? Doporučil bys nám tam jet? No jasně že váháš.. Chtěli bychom rozšířit účastnickou základnu i mimo skauty takže doufám že těch 600 lidiček udělá své. Slyšel jsem něco o Buřtodoních? Co to vlastně je? To nejsou Buřtodoni, ale Buštodoni.. Buštodoni rules!!!! Počkej na prezentačku Merlina.. bude na rsku. Zatím můžu prozradit že se jedná o nově vznikající recesní družinu v kmeni.

Taky jsem si všiml že roverské stránky , které děláš dočkaly změn.. co je vše jiného? Všechno a nic.. rofl ! Vzhledem k tomu že staré RSko nějak nestíhalo(to načítání bylo otřesný)… příliš velká návštěvnost...trocha samochvály občas nezaškodí☺.. .A blbě napsané skripty… tak jsem se rozhodl k abgrejdu na lepší profesionální cms systém drupal.. www.drupal.org takže teď by to mělo být už v pohodě. Jenom ještě ke k2.. přijde mi škoda že z něho muže vzniknout celkem kvalitní časopis ale zatím jeho rozšiřitelnost se mi zdá zatím mizivá, myslím že těch lidí co ho čte je málo.. já si to představuji, že by se mohlo pár čísel vytisknout a dát třeba někam do škol.. do odpočíváren.. takových to zařízení.. třeba na gympl je na proti nástěnce Prostě ho rozšířit mezi širší kruhy veřejnost? Jo Zajímavé jako redakce o tom popřemýšlíme.. A něco z tvého osobního života?? Co škola? Ještě jí studuješ? Jééééé.. jsem čekal otázku na tělo.. studuji lol.. ještě jo Neboj otázky na tělo přijdou teď.. co baby? Máš nějakou? Četl jsi email? Tak mi identifikuj tu osobu na té fotce. Hele Fikejs? Vždyť to je Peckova bejvalka? Víš to tom? Co máš s Lískulkou? Kolik že si říkal že je jí let? No asi 15.. Tak jo a jako pořád chodí s peckou? Ne už ne.. rozešli se!! Nemáš na ní mejla tel číslo? No opustil bych toto téma.. myslím že pecka na ní bude mít kontaktů dost.. když tak ti můžu dát číslo na pecku ☺ Já se s peckou domluvím!!

Ok.. Tak ted už jen snad poslední otázku.. Co plánuješ do budoucna? O prázdninách a tak? Být šťastný…asi tak. Jinak předběžně z akcí Orbis 2006 service team, skautský tábor, nějaké to VHT a cestování. Pak mě zaujaly workcampy …mno a zajisté dojde řeč i na brigádičky – ideálně v zahraničí(GB). Tak jo díky za rozhovor. Měj se blaze!

Tato otázka my vyvstala na mysli okamžitě, když jsem v Brně na koleji mačkat alobal po snědeném řízku a házel ho do koše. Ptal jsem se sám sebe, proč to dělám, proč to nejdu umýt, „vyžehlit“, složit a uložit někam, odkud to budu moci jednou odvézt do Přelouče, z které to opět jednou poputuje pod Kunětickou horu, kde se bude vážit a zúčastní se soutěží zvaných ALKO 2006. No a pokud se našemu alobalu poštěstí, tak se stane alobalovou koulí a děti si s ním budou hrát a soutěžit. Nakonec skončí ve spalovně, kde ho recyklují a vrátí v určité formě do oběhu. Znám význam historie alka, znám princip soutěže, vím vše co bych znát měl. Přesto jsem si odpověděl: „Protože mě to nebaví,“ a také „nevidím v tom smysl.“ Pak mě okamžitě začalo trápit svědomí jestli je to mé rozhodnutí správné, zda se mohu vůbec rozhodnout pro tak ošklivou věc, že sbírat na koleji nebudu. Vždyť ale člověk, může být i dobrým člověkem aniž by musel třídit a sbírat alobal. Pokud dotyčný vynakládá energii v jiném směru pro změny k lepšímu, tak mě to nepřijde tak strašné. Nestačí když bude Ježíš Kristus chodit mezi lidmi a léčit je, dávat jim naději, učit je víře, vnášet do jejich duší klid? Opravdu by musel Kristus splňovat naše představy o nekonečně dokonalém stvoření, člověku, který dělá jen dobro, i takové které není dobrem jen pro něho samotného? A když by třídil odpad, dělal by to proto, aby se neshodil před lidmi, kteří tomu věří? Nebo aby jim nebral iluze? Jak by se na něho dívala tehdejší společnost? A jak se dívá dnešní společnost na mě, zvláště po té co jste dočetli až sem? Sám nevím. Říká se, že dokonalost neexistuje, o tom nás přesvědčuje v pravidelných úžasně zábavných pořadech Jiří Krampol: „Nikdo není dokonalý.“ Ale co když ano, co když existuje dokonalost. Připustíme-li, že Ježíš existoval, a stejně tak si připustíme, že byl dokonalým stvořením, pak …pokud by tehdy k tomu měl možnost, třídil by odpad? Můj názor je ten, že osoba, kterou dnes považujeme za Ježíše Krista skutečně žila, myslím, že měla nějaké zvláštní schopnosti, které se v průběhu staletích ústním podáním změnila v neuvěřitelné zázraky. Dle mne, dokonalý nebyl ani náhodou. Pak tedy můj definitivní závěr je, že Kristus by odpad netřídil. Merlin 6.12.2005