- 4 Obsah:
I.
Úvod ............................................ s.
5
II.
Vývoj fotografie ................................ s.
7
III. Městské muzeum a galerie Hustopeče .............. s. 11 1. Historie městského muzea ..................... s. 11 2. Sbírky a jejich členění ...................... s. 15 3. Fotografická kolekce ......................... s. 18 3.1 Akvizice fotografického materiálu ........ s. 18 3.2 Evidence fotografií a pohlednic .......... s. 21 3.3 Klasifikace fotografické kolekce ......... s. 25 3.4 Uložení a ochrana fotografií a pohlednic . s. 29 3.5 Využívání fotografické kolekce ........... s. 31 3.6 Hodnocení fotografické kolekce............ s. 34 IV.
Závěr ........................................... s. 35
Resumé .............................................. s. 39 Poznámkový aparát ................................... s. 40 Seznam použité literatury a pramenů ................. s. 41 Přílohy ............................................. s. 44
- 5 I.
ÚVOD
Téma fotografie jako součást muzejních sbírkových fondů jsem si vybrala, protože mě fotografování vždycky zajímalo. Strýc se jako amatér zabýval fotografováním a doma měl dokonce malou temnou komoru, ve které fotografie vyvolával. Hustopečské muzeum jsem si zvolila pro svoji práci, protože jde o muzeum relativně mladé, které o své místo na slunci teprve usiluje. Cílem mé práce bylo seznámit se se sbírkou fotografií
a
pohlednic.
Abych
zjistila,
jaké
fotografie
se
vlastně ve sbírce nacházejí, jakou má sbírka jako celek úroveň a zda je informačně přínosná, bylo pro mne prvořadým úkolem její podrobné prozkoumání. Následně jsem se chtěla zaměřit na zhodnocení sbírky, zda je dostatečně kvalitní, jak je o ní pečováno a jakým způsobem ji pracovníci muzea využívají. Při porovnání sbírky trojrozměrných předmětů (cca 600 kusů) a fotografií (cca 3500 kusů) bylo zřejmé, že fotografická kolekce je nesrovnatelně obsáhlejší a tudíž se dá předpokládat, že bude také tvořit značnou část odborné práce v muzeu. Fotografickou sbírku jsem si tedy vybrala nejen pro svoji zálibu ve fotografiích, ale i kvůli jejímu značnému rozsahu. Pro muzeum této kategorie je takové množství fotografických materiálů netradiční a i to podnítilo můj zájem o sbírku. Jako úvodní kapitolu jsem zvolila krátké shrnutí vývoje fotografie, neboť jsem považovala za vhodné si tento vcelku zajímavý příběh připomenout. Při hledání pramenů a literatury k této kapitole jsem se zaměřila na všeobecné dějiny fotografie. Většina literatury byla ale cizojazyčná, a pro mne tudíž špatně
dostupná.
Nakonec
jsem
D. Mrázkové a P. Scheuflera.
nejvíce
čerpala
z publikací
- 6 Následující kapitolu jsem věnovala historii muzea. Protože muzeum nemá dlouhou tradici, není k dispozici mnoho literatury, která by mi poskytla potřebné informace. Většinu údajů jsem tedy musela vyhledávat přímo v muzeu nebo jsem je získávala prostřednictvím rozhovorů s vedoucím muzea. Základem pro mě
byla
zřizovací
listina
a
výroční
zprávy
muzea,
ale
k dispozici jsem měla i ostatní dokumenty. Jak již vyplývá z názvu muzea, zřizovatelem je město Hustopeče a proto se situace na radnici projevuje i v muzeu. Ať už se to týká počtu zaměstnanců, výše finančních příspěvků nebo důležitých pracovních rozhodnutí, která schvaluje starosta města. S nedostačujícím personálním zázemím se potýkalo muzeum již od svých začátků, proto jsou sbírky včetně fotografií zpracovávány postupně. Další kapitoly jsem seřadila podle logické úvahy tak, jak předmět získaný do sbírek chronologicky postupuje muzeem.
- 7 II. VÝVOJ FOTOGRAFIE
Fotografii lze bezpochyby zařadit mezi epochální vynálezy lidstva. Jako jeden z mála oborů prošlo fotografování velmi rychlým vývojem. A v dnešní době, kdy nás miliony obrázků obklopují na každém kroku, si už možná velikost tohoto vynálezu lidé ani neuvědomují. Fotografie neznamenala konec malířství, jak se mnozí umělci obávali, ale stala se osobitým druhem umění. Fotografie má dar zachytit realitu takovou jaká je, být dokumentačním pomocníkem a na druhou stranu přesto dokáže být také uměním, pokud do fotografování tvůrce vloží své vlastní kreativní prvky. Formální začátek fotografie se datuje sice až do roku 1839, ale cesta k ní začala mnohem dříve, již několik století před naším letopočtem, např. Aristoteles byl znalý principu kreslení světlem již ve 4. stol. př. n. l. Důležitým jménem ve světě fotografie je zajisté Joseph Nicéphore Niepce (1765 – 1833). Jako první objevil citlivost asfaltu na světlo a udělal onen počáteční krok na cestě k zachycení obrazu reality, je autorem první fotografie – známého pohledu do dvora. Neméně významnou osobností je bez pochyby jeho
spolupracovník
Louis
Jacques
Mandé
Daguerre
(1787
–
1851), který je považován za otce fotografie, neboť to byl on, kdo dovedl proces pořizování a ustalování fotografického obrazu do všeobecně použitelné podoby. 7.
ledna
1839
byly Daguerrovy
poznatky,
díky
vlivnému
Francois Jean Dominique Aragovi, prezentovány Francouzské akademii věd.1) 19. srpna téhož roku francouzská vláda odkoupila patent na daguerrotypii a na slavnostním zasedání Francouzské
- 8 akademie věd ho velkoryse poskytla k veřejnému užívání. Daguerrotypie byl tedy první prakticky používaný fotografický postup, který byl využíván přibližně dvě desetiletí, než se z něj stala slepá vývojová větev. Britský chemik a fyzik William Henry Fox Talbot (1800 – 1877) vynalezl odlišný postup pro ustalování fotografií, významně zkrátil expoziční dobu, a to na pouhých pár minut, a navíc roku 1835 přišel na způsob multiplikace pozitivů.2) Negativ na papíru pokryl tenkou vrstvou vosku, aby zprůsvitněl. Pak ho prosvítil na čistý, na světlo citlivý fotografický papír a získal tak pozitiv. Calotypie, jak svůj vynález Talbot nazval, se využívala od roku 1840. Talbot si nechal svou metodu
o
rok
později
patentovat,
což
bohužel
byla
také
jedna
z příčin, proč se tato technika nezačala užívat masově. Calotypie byla později na počest svého tvůrce přejmenována na talbotypii. Další hojně využívanou technikou byl mokrý kolódiový proces, který vynalezl roku 1851 Frederick Scott Archer. Byl to zároveň první fotografický postup, který jako nosné médium používal
skleněnou desku. Název mokrý vychází z toho, že se fo-
tografie exponovaly a vyvolávaly za mokra. I přes tuto obtíž bylo více než jasné, že daguerrotypie byla u konce svých dní. Hlavní
výhodou
nového
postupu
byla
pouze
několikavteřinová
délka osvitu, nízké náklady na pořízení a skutečnost, že získané snímky se daly multiplikovat. Ferrotypie byla vlastně jen další obměnou mokrého kolódiového procesu. Název tohoto postupu vycházel ze skutečnosti, že nosným médiem byla železná destička. Snímky se daly vyrobit
- 9 během dvou minut, takže byly dělány na počkání i pro méně majetné zákazníky. Poté už následoval vynález fotografického filmu. Vyrobil ho George Eastman v roce 1884 a díky němu mohli fotografové nechat těžké fotografické desky a jedovaté chemikálie doma. Roku 1888 pak představil svůj první průmyslově vyráběný filmový fotoaparát pod názvem Kodak.3) Fotoaparát byl lehce přenosný, za rozumnou cenu, film se do něj zakládal při běžném světle a ke zpracování se posílal do laboratoří Kodaku. Od této chvíle se mohl stát fotografem každý. V roce 1927 byl poprvé použit fotografický blesk. Brzy na to byl svět fotografie obohacen o barevný film (ten se začal prodávat roku 1936), rok 1962 přinesl možnost získat okamžitě snímky z fotoaparátů značky Polaroid a od 80. let 20. století se začalo pracovat s digitálními médii.4) Jako první uvedla na trh digitální fotoaparát firma Sony roku 1981. V dnešní době je naprosto běžné mít digitální fotoaparát, program na úpravu fotografií, které buď vytiskneme pomocí domácí tiskárny nebo je uložíme na disk. Lze tedy říci, že fotografování mělo a má i nadále svůj vlastní směr vývoje a že fotografie postupně našla uplatnění v řadě oborů
a významné místo v nich zastává dodnes. Stala se
nepostradatelným pomocníkem moderního člověka a dá se označit za novou formu neverbální komunikace, dokáže vyjádřit osobnost fotografa, jeho názory a postoje. Za
jedno
z
odvětví,
ve
kterých
se
fotografie
výrazně
uplatnila, můžeme považovat fotožurnalismus. Vyvinul se během první světové války jako nový druh realistické dokumentace apelující na rozum i cit. Stejně tak důležitá byla role foto-
- 10 grafie v přírodních a technických vědách či medicíně, kde šlo především o zachycení různých jevů či pokusů, projevů nemocí a jejich průběhu, postupu a výsledku léčení. Zanedbatelné není ani využití fotografické techniky v umění, kde fotografie zastoupila dřívější reprodukční úlohu v malířství. Model se jednoduše vyfotil, čímž se šetřil čas i peníze, vynakládané na mnohahodinová stání modelů. Velmi záhy se tak fotografie rozdělila do dvou proudů – na vskutku uměleckou fotografii, která přinášela
autorovo
vlastní
poetické
zachycení
skutečnosti,
a na dokumentační fotografii, sloužící jako pomocná technika jiným oborům. Jedním z důležitých aspektů fotografie byl také fakt, že amatérsky
fotografovat
mohli
i
obyčejní
lidé. Od
80. let
19. století začíná amatérské fotografování nabývat na oblíbenosti, každý toužil fotit své blízké nebo si dokumentovat zážitky z cest
a tato činnost se stala
populární volnočasovou
aktivitou. Dnes už se běžně používají digitální fotoaparáty. Fotografie si každý může vytisknout na domácí tiskárně nebo si je nechat uložené na CD k jejich pozdějšímu použití. A protože se fotografie neustále vyvíjí, je její příběh stále bez konce.
- 11 III. MĚSTSKÉ MUZEUM A GALERIE HUSTOPEČE
1. Historie městského muzea a galerie
Město Hustopeče usilovalo od 50. let 20. stol. o založení vlastivědného muzea, které by se vzhledem k hlavní činnosti v regionu zaměřilo na vinařství, jehož tradice je zde stále živá. Vznik muzea a galerie města Hustopeče můžeme teoreticky rozdělit do dvou etap. První etapu lze označit jako iniciativy k
založení muzea a druhou Přestože
má
město
etapu jako samotné založení muzea. Hustopeče
velmi
dlouhou
historii
(vzniklo zhruba v polovině 13. století), nebyla ve městě žádná instituce, která by shromažďovala a uchovávala hmotné památky minulosti. Zvláště pak po roce 1989 obyvatelé města cítili, že je nutné obnovit spojení s minulostí, posílit kulturní zázemí. Nápad založit muzeum vzešel od místního výtvarníka, restaurátora obrazů, pedagoga a nadšeného propagátora myšlenky muzejnictví pana Aleše Janšty. Jeho úsilí vycházelo z povědomí o tom, že na městské radnici se nacházejí nedoceněné a přesto zajímavé materiály, které by si zasloužily, aby je spatřila i veřejnost. Nejcennější písemnosti byly však v 60. letech 20. století převezeny do Státního okresního archivu Břeclav se sídlem o ně.
5)
v Mikulově,
který
převzal
ze
zákona
povinnou
péči
Odvezena byla kromě historických listin (např. povýše-
ní Hustopečí na město z roku 1572) i renesanční truhlice a depot mincí. Při stěhování na novou radnici byly ztraceny některé další předměty například cechovní monstrance nebo prapory místního tzv. vinařského bratrstva.
- 12 Snahy
Aleše
Janšty
byly
za pomoci
tehdejšího
starosty
Antonína Kotoučka časem korunovány úspěchem. Roku 1994 zřídili zastupitelé města Pamětní síň, což bylo do jisté míry reakcí na zvýšený zájem občanů o dějiny města.6) K tomuto účelu byly uvolněny prostory v přízemí radnice. S finančními prostředky to však bylo složitější a tak byla Pamětní síň budována spíše svépomocí, za minimálních finančních nákladů. Jako základ Pamětní síně posloužily zbylé materiály z městského archivu, kupříkladu původní plány k výstavbě radnice, obrazy (např. zachovalý plakát A. Muchy), úřední razítka, raznice, plakety a upomínkové předměty. Další předměty se už snažil získávat A. Janšta cíleně, šlo především o dary od místních obyvatel a členů Klubu historie a vlastivědy Hustopečska. Jednalo se o fotografie z poválečného období, předměty spojené s městem, s vinařstvím a materiály o Tomáši Garigue Masarykovi. Předměty nebyly evidovány, ale byly tématicky tříděny a ukládány buď do krabic nebo do obálek. Pamětní síň fungovala do roku 1999. V tomto roce městská rada s konečnou platností odsouhlasila založení muzea a vyhradila pro něj prostory v renesančním domě „U Synků“. Sem byly přemístěny
do
té
doby
nashromážděné
předměty.
Sbírkotvorná
činnost se začala posléze zaměřovat na plánovanou vinařskou expozici, osobnost T. G. M. a regionální lidovou kulturu, především
na
řemesla.
V roce
2000
byla
v prvním
patře
domu
„U Synků“ zřízena stálá expozice dějin města a v roce 2003 byla ve sklepních prostorách otevřena vinařská expozice. V tomtéž roce město připojilo k muzeu také výstavní galerii, která v domě „U Synků“ sídlila už od roku 1994, a turistické informační centrum. Po tomto sloučení obdrželo muzeum
- 13 novou
zřizovací
listinu
a
celek
byl
nazván
Městské
muzeum
a galerie Hustopeče. V roce 2007 bylo turistické informační centrum od muzea opět odděleno a stalo se součástí nové organizační složky, nazvané Propagace města. V současnosti jsou v muzeu kromě Vinařství dvě trvalé expozice a to Dějiny města a Hustopečské trhy. Expozice Dějiny města vznikla rozšířením a doplněním expozice v Pamětní síni. V roce 2003 proběhla její kompletní reinstalace. Část expozice je věnována T. G. M., který v Hustopečích navštěvoval dva roky piaristickou reálku a k městu měl rodinné vazby. Muzea věnující se T. G. Masarykovi (Hodonín, Lány, Kopčany)jsou ve vzájemném kontaktu, spolupracují na různých akcích a informují se o dění a plánovaných aktivitách. V expozici je také zmíněna zvláštnost zdejšího regionu a to pěstování lékořice, která se zde prodávala ve velkém a dodnes roste v okolí města planě. Roku 1840 byla v Hustopečích postavena první továrna na zpracování lékořice v celém rakouském soustátí. Později se navázalo pěstováním mandloní, což je považováno za raritu, protože v našich podmínkách je jejich pěstování velmi obtížné (jedná se o nejseverněji položený sad mandloní ve střední Evropě). Expozice
Hustopečské
trhy
připomíná
důležitost
města,
které bylo významnou zastávkou na tzv. Uherské cestě, po níž byl přepravován dobytek, a posléze se město stalo i centrem trhu s dobytkem. V roce 2007 vznikl při muzeu Muzejní spolek, který navázal na téměř desetiletou činnost absolventů Akademie třetího věku. Muzejní spolek má 30 členů a k jeho hlavní náplni patří shromažďovat doklady o historii a kultuře Hustopečska a dále
- 14 organizuje vzdělávací akce jako jsou výstavy (spolek realizuje zhruba 3 výstavní prezentace ročně) či přednášky. Každý rok muzeum připraví přibližně 10 výstav, které jsou zaměřeny většinou na výtvarné umění. V této oblasti spolupracuje i s místím občanským sdružením „Alfons – výtvarná skupina Hustopeče“. Členové tohoto sdružení se stejně jako v případě Muzejního spolku pravidelně scházejí v budově muzea a každý rok v listopadu se v muzeu prezentují vlastní výstavou. Návštěvnost muzea se pohybuje okolo 7 až 8 tisíc osob ročně, přičemž pravidelné návštěvníky tvoří žáci a studenti místních škol, členové Muzejního spolku, Klubu historie a vlastivědy Hustopečska a výtvarné skupiny Alfons. Muzejní pracovníci se během roku věnují také přednáškám pro místní spolky i pro veřejnost a spolupořádájí konference (např. konference o Johannu Wolfgangu Brügelovi pořádaná roku 2006 za podpory EU a spoluúčasti AV ČR). Veřejnosti které
jsou
jsou
k dispozici
přehledně
zpracovány
internetové a
poskytují
stránky ucelený
muzea, obraz
o této instituci (www.hustopece-city.cz/muzeum) a dokonce nabízejí i malou virtuální prohlídku muzea. V budoucnu plánuje muzeum vybudovat ve svých prostorách etnografické pracoviště pro zdejší etnografické celky: hanácké Slovácko, jižní Brněnsko a německé Podyjí. Muzeum ve spolupráci s občanským sdružením Dobromysl Bořetice, odborem regionálního rozvoje města Hustopeče a hustopečským
Domem
dětí
a
mládeže
Pavouček
uvažuje
o
vytvoření
chráněné dílny zaměřené na obnovu původních lidových oděvů a řemesel.
- 15 2. Sbírky a jejich členění
Muzeum
se
profiluje
hlavně
jako
národopisné,
jelikož
v historii byly Hustopeče místem setkávání tří různých etnografických oblastí. Výsledky tohoto setkávání pak tvoří páteř současné výzkumné činnosti muzea. Protože zřizovatelem instituce je město Hustopeče, je muzeum plně dotováno z městského rozpočtu. Roční rozpočet muzea se pohybuje okolo dvou miliónů korun. Zaměstnanecký kolektiv tvoří vedoucí muzea, etnograf a historik. Nyní je v muzeu evidováno asi 600 trojrozměrných sbírkových předmětů, sbírka je zapsána v CES v kategorii různé. Tyto sbírkové předměty jsou zpracovány i v druhém stupni evidence pomocí počítačového programu Bach. Dále se ve správě muzea nachází
asi 3500 fotografií a pohlednic, které zatím nejsou za-
psány v CES. Pro tuto sbírku je však postupně zpracovávána samostatná přírůstková kniha a fotografie spolu s pohlednicemi jsou připravovány pro zápis do CES. V muzeu jsou vymezeny dvě místnosti, které slouží jako depozitář. Místnosti jsou však pro potřeby muzea, vzhledem k jejich ploše cca 16 m2, nedostačující. V současné době má muzeum k dispozici i vlastní muzejní knihovnu, která dnes spravuje přibližně 650 knihovních položek. Knihovní fond se však neustále doplňuje a zaměřuje se na dějiny regionu, T. G. Masaryka, regionální kulturu a osobnosti. Tak jako každé muzeum má i hustopečské vlastní sbírkotvorný plán, který je páteří všech činností muzea. Muzeum se soustřeďuje na sběr předmětů souvisejících s:
- 16 - vinařskou kulturou Hustopečska - dějinami regionu - národopisem a lidovou kulturou regionu (týká se to především oblastí hanácké Slovácko, jižní Brněnsko a oblast německých Podyjáků, označovaných také němečtí Rakušané). Do budoucna chce muzeum podpořit výrobu místních krojů, kdy vybraný řemeslník pod dohledem muzea vyrobí na základě fotografické předlohy původní tradiční oděv. - lidovými řemesly – zájem má muzeum o trojrozměrné předměty, hlavně lidový nábytek, výrobky z orobince, kraslice - osobnostmi regionu – mezi nejznámější patří spisovatelé J. Herben, bratři Mrštíkovi, spisovatelé a etnografové A. Šebestová, J. Vrbas, publicista a divadelník F. Kuber, malíř A. Mucha, filozof a politik T. G. Masaryk - textilní produkcí - dříve byly Hustopeče významným centrem obchodu s látkami. Ty byly vyráběny v manufakturách i domáckých dílnách různými technikami, látky byly ve své době velmi kvalitní a drahé (jednalo se o vyvazované batiky, glancované hedvábí, paličkované krajky a tištěné textilie).
Fotografie a pohlednice jsou zatím ze sbírek muzea vyčleněny, ale muzeum sbírku pečlivě spravuje, neustále rozšiřuje a připravuje ji pro zápis do CES.
Předměty jsou pro lepší orientaci ve sbírce rozděleny do šesti základních skupin, odlišených v evidenci písmeny: 1. U = Umění 2. H = Historie
- 17 3. E = Etnografie 4. A = Archeologie 5. P = Písemnosti – tisky 6. B = Botanika
Začleňování předmětů do jednotlivých skupin provádí odborný pracovník muzea. Při vytváření podrobné evidence byly stanoveny
podskupiny,
které
usnadňují
orientaci
ve
sbírce
a zajišťují její lepší a efektivnější využívání. Podskupiny jsou vytvářeny postupně při získávání nových předmětů. Pracovníci muzea již vymezili přibližně šedesát podskupin. Mezi podskupiny s největším počtem předmětů patří např. obrazy, listiny, plakáty, erby, plastiky, památky, nádoby, mapy, upomínkové předměty, školství, zemědělské nářadí, zařízení domácnosti, oděvy, keramika, kamenná industrie, užitkové sklo, vinařství,
razítka,
pamětní
medaile,
cestování,
písemnosti
a tisky (kroniky, deník místních osobností), numismatika, pracovní nářadí, řemesla, kraslice, atd. Podskupiny jsou neustále doplňovány. Postupné doplňování se týká i fotografické sbírky, rozšiřování je sice kvůli nedostatečnému personálnímu zázemí a finančnímu omezení obtížnější, ale přesto se pracovníci muzea snaží vyhledávat nové materiály, které by současnou sbírku obohatily a doplnily.
- 18 3. Fotografická kolekce
Při zkoumání fotografické sbírky jsem zjistila, že sbírka podle zákona 122/2000 Sb., o ochraně sbírek muzejní povahy vlastně není sbírkou, protože ještě neproběhl její zápis do CES. Proto fotografický materiál dále nazývám kolekcí nebo souborem.
3. 1.
Akvizice fotografického materiálu
Základy fotografické sbírky položilo již vedení města. Jak bylo zmíněno dříve, při založení muzea byla zbývající část souboru historických písemností a předmětů z městské radnice převedena do majetku muzea. Převážnou část tohoto materiálu tvořily
fotografie
a
pohlednice,
korespondující
s dějinami
města. Většina fotografií obsažených v kolekci byla pořízena v 60. letech 20. století a pocházela od hustopečských profesionálních fotografů A. Wittingera, J. Nohela a O. Dreschera a fotografických ateliérů Schatek a Vaněk. Kolekce
obsahuje
pouze klasické
fotografie
na
papíru.
U drtivé většiny převedených, ale i nově pořízených fotografií se nepodařilo získat negativy. Hlavní význam tohoto souboru spatřuji v tom, že poskytuje zajímavý průřez různými časovými obdobími, kterými město Hustopeče procházelo. Dokumentace regionu je totiž jednou ze stěžejních činností muzea, takže fotografie jsou považovány za opravdu cenný materiál. Muzeum se proto snaží o rozšiřování fotografické kolekce. Zatím se podařilo počet fotografií zvýšit asi o dvě stě kusů, přičemž se muzeum při akvizici drží zásady „lepší kvalita než-li kvantita“.
- 19 Získávání nového materiálu do fotografické kolekce muzea probíhá několika způsoby – darem, převodem, koupí nebo vlastní tvorbou. Podmínkou pro výběr vhodných fotografií, které se stanou součástí kolekce a budoucí sbírky, je důležitý fakt, že musejí nějakým způsobem souviset s hustopečským regionem. Nejvíce
zachycují
přírodní
katastrofy,
vinařské
práce,
pohledy na město, městské objekty (některé již v dnešní době neexistují), rekonstrukce budov a kulturní akce. Důležitou formou akvizice je pro hustopečské muzeum
pře-
vod. Muzeum převodem získalo téměř celý základ pro budoucí sbírku. Převody jsou samozřejmě bezúplatné a jsou doloženy převodními smlouvami. Roku 2005 převedl Městský úřad Hustopeče na muzeum také soubor fotografií a pohlednic (asi 3500 ks). Převodní smlouvu vystavil a potvrdil statutární zástupce města. V roce 2007 se uskutečnil další převod. Místní kulturní středisko
převedlo
do
majetku
muzea
soubor
23
fotografií
z 3. ročníku Concentu Moraviae, který se konal roku 1998 v Hustopečích. Velmi častým způsobem akvizice je v hustopečském muzeu dar. Ten je pro muzeum výhodný zejména z finančního hlediska. V získávání sbírkových předmětů se angažuje také Muzejní spolek. Vedoucí pracovník muzea členům spolku nastíní, o jaký druh fotografií má muzeum zájem a členové pak sami vyvíjejí aktivity, vedoucí k získání nových snímků. Jako protihodnotu muzeum zprostředkovává členům spolku setkání s odborníky na témata, o která má spolek zájem. Případnou finanční odměnu přednášejícímu hradí muzeum. Tím muzeum také plní svoji vzdělávací funkci.
- 20 Dary
jsou
poskytovány
na
základě
darovací
smlouvy.
V inventární knize je u darovaného předmětu vždy uveden odkaz na doklad, na základě kterého bylo darování uskutečněno. Fotografická kolekce byla takto dosud obohacena o: - 34 snímků zachycujících různé stavební práce v okolí Hustopečí, které byly zhotoveny ze zapůjčených diapozitivů amatérského fotografa S. Tomeše, rok 2007 - 17 snímků zhotovených z diapozitivů od S. Tomeše, rok 2007 - kolekci 35 fotografií zachycujících zvyky v Boleradicích a okolí v průběhu 20. století, dar od členky Klubu historie I. Štěpánkové, rok 2008 - 10 fotografií hustopečského okolí od A. Janšty, rok 2008
Méně častou formou pořizování nových fotografií je nákup. Pokud
muzeum přistoupí
ke koupi, musí jít o fotografii cen-
nou a zvláště zajímavou. Základním podkladem pro koupi je kupní smlouva, kterou vystavuje Město Hustopeče. O koupi rozhoduje vedoucí pracovník muzea, který svůj záměr musí předložit Radě města.Muzeum je v této oblasti samo aktivní, přesto nabídek od místních občanů, kteří často vlastní fotografie zobrazující město, je málo. Pracovníci muzea také navázali kontakty s antikvariáty ve městě a okolí, občas podávají i inzeráty, pokud potřebují určitý druh fotografie. V roce 2006 odkoupilo muzeum 209 pohlednic od manželů Hrabcových za částku 15.000 Kč. V loňském roce získalo v rámci nákupu většího kompletu sbírkových předmětů od J. Jevického i 61 pohlednic a 6 leporel Lednicko-valtického areálu za 200 Kč. Pouze 4 pohlednice však měly regionální tématiku a byly tedy
- 21 vhodné k zařazení do sbírky, ostatní předměty jsou určeny pro směnu. Hustopečské muzeum využívá i možnosti vlastního vytváření fotografií, které probíhá podle dané koncepce dokumentace vývoje regionu. Jedná se o fotografie nejrůznějších událostí a objektů ve městě a okolí, které pořizují odborní pracovníci muzea. V případě potřeby speciální techniky a vyšších nároků na zpracování snímků je práce zadána profesionálnímu fotografovi. V roce 2000 byla paní A. Vrbové zadána zakázka na zachycení daného stavu památek a průmyslu města Hustopeče. Materiál byl určen jako podklad pro připravovanou obrazovou publikaci o městu. Zakázka byla placena městem a fotografie byly v roce 2005 převedeny do majetku muzea. Jelikož je muzeum relativně mladou institucí, která si sbírkový fond teprve buduje, k vyřazování fotografií z kolekce zatím nedošlo.
3. 2. Evidence fotografií a pohlednic Evidence sbírkových předmětů je pro každé muzeum velmi důležitou částí odborné činnosti. A stejně tak se k problematice evidence staví i muzeum v Hustopečích. Evidenci chtěli pracovníci muzea co nejdříve provádět i v počítačové formě, a proto zakoupili již v roce 2001 počítačový program Bach. Ten odděluje trojrozměrné sbírkové předměty a fotosbírky. Proto se pracovníci muzea rozhodli, že budou vést evidenci fotografií a pohlednic zvlášť od trojrozměrných předmětů. Ihned po počítačovém zpracování (tedy evidenci v druhém stupni) měly být fotografie zapsány do CES. Bohužel však pro nedostatečný počet
- 22 zaměstnanců a nevyhovující technické vybavení nemohla být evidence všech fotografií a pohlednic uskutečněna. V muzeu byly k dispozici
jen
počítače,
které
nebyly
příliš
kompatibilní
s programem Bach a načítání skenovaných snímků trvalo i několik hodin. Proto byla nejdříve provedena evidence „papírová“ v evidenční knize. Vedoucí muzea jako správce sbírek přebírá fotografie, vystavuje doklad o nabytí, eviduje snímky v prvním stupni, opatřuje je přírůstkovým, později i inventárním číslem, a provádí veškeré záznamy do evidenční knihy. S evidenční knihou dále pracuje další zaměstnanec muzea, který záznamy v evidenční knize převádí do elektronické podoby. Chronologická evidence se provádí do přírůstkové knihy fotografií. V knize jsou zaznamenávány fotografie a pohlednice získané od 1. srpna 2005 (v tom roce byl realizován převod fotografií z majetku města Hustopeče). Přírůstkové číslo je tvořeno číselnou řadou společně s letopočtem. Kromě přírůstkového čísla zde najdeme datum získání, označení předmětu spolu se stručnou charakteristikou fotografie a počet kusů. Dále se uvádí způsob nabytí, případná cena a další údaje o předmětu jako jsou vznik, užití či nálezové okolnosti. V knize je také zaznamenáván původ fotografií (adresa předchozího majitele), odkaz na doklad, na jehož základě byl předmět do muzea přijat a údaje o uložení předmětu. Po zpracování fotografií a pohlednic v chronologické evidenci se pracovníci muzea rozhodli, že kolekci zatím nebudou hlásit do CES. Kvůli malému počtu pracovníků si vedoucí muzea nebyla jista, zda bude možné dodržet zákonem stanovenou tříletou
lhůtu
pro
zpracování
kolekce
v evidenci
systematické.
- 23 Jakmile
byl
stav
pracovníků
vyhovující,
začalo
se
s dru-
hostupňovou evidencí. Důležitou roli při evidenci sbírkových předmětů hraje inventární číslo. V případě hustopečského muzea je inventární číslo tvořeno posloupnou číselnou řadou, ke které se uvádí písmeno „F“
pro fotografie nebo „P“ pro pohlednice. Při vět-
ším počtu pohlednic pod jedním přírůstkovým číslem se inventární číslo tvoří takto:
číslice označující průběžné pořadí
předmětu v evidenční knize / číselné označení počtu kusů pohlednic např. 75/1-2 P. Pro stejnou situaci s fotografiemi ale pracovníci muzea používají pro jasně zřetelné odlišení písmena abecedy např. 3 kusy fotografií pod jedním přírůstkovým číslem se zapíší takto: 152 F
A,B,C.
Stejně tak jako u trojrozměrných předmětů se předpokládalo použití programu Bach. Ten snímky bohužel načítal tak dlouho, že od evidence pomocí tohoto programu muzeum nakonec upustilo. Jako operativní řešení tohoto problému bylo zástupci města nabídnuto, aby informatik městského úřadu vyvinul jiný program, který bude lépe spolupracovat s počítačovým vybavením muzea.
Nový
program
s
názvem
Gimidatabáze
muzeum
užívá
od
r. 2007. Gimi databáze slouží jako univerzální nástroj pro ukládání textových, obrazových a zvukových souborů. Pracuje na principu souborového systému, kde každý soubor má svůj jedinečný název. Výhodou této databáze je jednoduchá struktura dat, která nepotřebuje ke svému chodu databázové stroje a je snadno přenositelná. Program se neinstaluje ani nepoužívá žádné systémové knihovny, stačí proto zkopírovat složku a databáze je
- 24 okamžitě připravena k použití na jiném PC. Gimi databázi lze také spouštět z CD/DVD nebo Flash pamětí.7) Program je výhodný nejen pro pracovníky muzea, kteří mohou používat při hledání různé filtry, ale i pro
badatele,
kteří nemusejí nejdříve hledat požadovanou fotografii v evidenční knize a poté fyzicky v příslušné obálce. Badateli stačí zadat pouze výraz, který popisuje danou fotografii. Program nemá v kartotéce číselné, ale abecední seřazení. Další výhodou oproti originálnímu snímku je, že náhled je třikrát větší, takže si snímek lze prohlédnout detailně. Program také umožňuje zaměřit jednotlivé záběry (detaily), což není na originálu možné. Využíváním digitální databáze se předchází opotřebovávání a ničení původních snímků. Muzeum tak šetří finanční prostředky, ale i čas. Výhody jsou tedy oboustranné jak pro muzeum tak pro zájemce zvenčí. Při zápisu do databáze pracovník muzea nejdříve naskenuje do složky v počítači fotografii. Po otevření programu Digi se rozbalí nastavená šablona evidenční karty. Kliknutím na funkci Zadání, Foto 1 se načte fotografie. Poté, co se fotografie zobrazí, následuje popsání obsahu snímku a zapsání inventárního čísla. Vytvořený popis se musí ihned uložit, čímž je načten do celkové databáze snímků. Pokud je potřeba náhled na fotografii, postačí dvojí kliknutí na ni. Náhled umožňuje zvětšení, zmenšení, rastrování, zaměření detailu, vytisknutí a ukládání na přenosná média. Program nemusí sloužit pouze pro naskenované fotografie, ale ukládat lze i jiné dokumenty ve formátu PDF nebo audio záznamy. Program umožňuje také různé nastavení šablon, přidat text nebo přílohy. Na zlepšení funkcí programu se neustále pracuje.
- 25 Při badatelské návštěvě je zatím nutný dozor pracovníka muzea, jelikož program je pouze na počítači, který zároveň slouží k evidenci. Každý pracovník má k této databázi vlastní heslo, které znemožňuje třetí osobě vniknout do systému a provádět jakékoliv editace. Systematickou evidenci fotografií provádí v současné době pouze jeden pracovník, který má však úvazek jako galerista, tudíž evidence fotografií je tím částečně omezena. Nyní je ve druhém
stupni
evidence
zpracováno
přibližně
500
fotografií
a pohlednic. Do konce letošního roku plánuje muzeum dokončit evidenci nejméně 2000 položek. V průběhu příštího roku by měla být takto zpracována celá kolekce.
3. 3. Klasifikace
fotografické kolekce
Všechny fotografie obsažené v kolekci jsou na fotografickém papíře, černobílé nebo barevné. Pohlednice jsou vyrobeny na základě fotografických snímků ať již černobílých, kolorovaných, tónovaných či barevných. Jednotnost použitého nosného materiálu usnadňuje péči o sbírku. Jakýmkoliv způsobem poničené fotografie muzeum nepřijímá, protože není vybaveno restaurátorskou ani konzervátorskou dílnou, která by dokázala zabezpečit následné restaurování či konzervaci materiálu. Pracovníci
muzea
nerozdělují
fotografie
a
pohlednice
podle rozměrů ani podle časových období, primární roli hraje tématický obsah. Muzeum dostalo soubor pohlednic a fotografií jako celek, což umožnilo pracovníkům muzea si snímky nejdříve prohlédnout a vyhodnotit a teprve potom je zaevidovat. Po prvním zběžném prohlédnutí souboru bylo zřejmé, že základní rozdělení bude na pohlednice a fotografie. Při podrobnějším zkou-
- 26 mání pracovníci zjistili, že časový záběr snímků je příliš roztříštěný a nesourodý, proto se rozhodli třídit je podle tématu. Po prvotní selekci a evidenci fotografií, která se provádí ihned po přijetí materiálu do muzea, se fotografie fyzicky uloží nejdříve do papírových obálek, na které se vyznačí výčet inventárních čísel a téma. Po uložení fotografií do obálek se tyto umístí do papírových krabic, které jsou opatřeny nálepkou s výčtem témat jednotlivých obálek a zároveň i inventárních čísel. V některých případech je pro přehlednost nutné uvést na krabici poznámku, pokud je nějaká fotka vyjmuta a přesunuta jinam. Soupis evidovaných fotografií je rozdělen do dvou krabic. První
krabice
obsahuje
evidenční
čísla
211-986F
a
druhá
987-1598F. Zbytek fotografií je uložen v kovové registratuře nebo nalepen v albech, která jsou umístěna spolu s krabicemi v úložném mobiliáři. První krabice fotografií obsahuje témata: 211-230F příroda okolí Hustopečí 231-291F kalamity v Hustopečích 292-306F vinařství v Hustopečích a okolí 307-331F pohledy na město Hustopeče 332-365F hustopečské náměstí 366-395F hustopečská radnice 396-402F proměny domů na náměstí v Hustopečích 403-410F soubor fotografií notáře J. Nohela 411-442F zaniklé objekty města Hustopeče 443-465F objekty v Hustopečích 466-468F obřadní a zasedací síň radnice města Hustopeče
- 27 469-485F Penzion 486-491F hřbitov a krematorium Hustopeče 492-520F čistírna odpadních vod Hustopeče 521-524F minigolfové hřiště v Hustopečích 525-532F výstavba smuteční síně 533-545F koupaliště v Hustopečích 546-565F zahájení provozu koupaliště 566-581F koupaliště 1996 582-603F krytý bazén, stadion, tenisové kurty, hřiště u školy 604-618F Hustopeče, likvidace panelů z Pamětní síně (budovy z 80.-90. let 20. století) 619-624F průmyslové objekty v Hustopečích 625-698F hustopečské burčákové slavnosti 699-720F hustopečské školské slavnosti 721-765F dožínky v Hustopečích 766-773F amatérský soubor divadelníků, autor S. Tomášek 774-775F hustopečské hody 776-791F občanské slavnosti v Hustopečích 792-798F profesionální vystoupení hustopečských divadelníků 799-800F filmaři v Hustopečích 801-803F VŘSR a výročí osvobození, Hustopeče 804-908F koncerty v Hustopečích 909-927F výstavy v Hustopečích 928-986F výročí v Hustopečích
Druhá krabice fotografií obsahuje témata: 987-1142F májové oslavy města Hustopeče 1143-1248F sport – fotbalová mužstva v Hustopečích 1249-1302F různé – Národní dům, Společenský dům, živnosti,
- 28 hasiči, vinárna Vrbovi, muzeum 1303-1312F obyvatelé města Hustopeče 1313-1331F fotografie německých rodin Opitz a Kowařowsky, odsunutých po r. 1946 1332-1422F Městský úřad Hustopeče 1423-1439F nezařazené – nemají tématické zařazení 1437-1598F akce, brigády, poslanci, okolí města Hustopeče, armáda, odvody, návštěvy zahraničních hostů, volby, ČsČK
Obálky v kovové registratuře: 1599-1687F soupis památek, drobné stavební památky v Hustopečích 1688-1749F kostel sv. Václava v Hustopečích 1750-1891F morový sloup, renesanční kašna, socha Jana Nepomuckého v Hustopečích 1892-2590F ulice města Hustopečí 2591-3197F podniky, instituce v Hustopečích 3198-3407P pohlednice od manželů Hrabcových 3408-3448F T.G.M., odhalování nového památníku v roce 1947 3449-3453P Hustopeče a okolí, koupě od J. Jevického 3453-3460F okolí Hustopečí, autor S.Tomeš 3461-3470F kostel 1961-2, spartakiáda roku 1980, autor S. Tomeš 3471/1-23F Concentus Moraviae 1998
Fotografie nalepené v albech jsou doposud nezpracované. Jsou uloženy spolu s krabicemi fotografií v úložném mobiliáři.
- 29 Pohlednice převedené z městského úřadu v počtu 210 kusů jsou uloženy společně v jedné krabici. Do obálek jsou rozděleny tématicky: 01-84P Hustopeče, zvětšeniny a kopie pohlednic 85-98P Klobouky u Brna, Velké Bílovice, Rakvice 99-104P Klobouky u Brna, Rakvice, Hustopeče 105-142P Hustopeče a okolí, zakoupeno od manželů Hrabcových z Pouzdřan 143-157P okres Hustopeče, Klobouky u Brna, Velké Pavlovice a Popice, zakoupeno od manželů Hrabcových z Pouzdřan 158-210P okres Hustopeče, zvětšeniny pohledů od manželů Hrabcových
3. 4. Uložení a ochrana fotografií a pohlednic V muzeu
se
nacházejí
celkem
dva
depozitární
prostory.
Každý prostor má výměru přibližně 16 m2. Jeden depozitář se nachází v prvním patře budovy muzea a jsou zde uloženy trojrozměrné sbírkové předměty jako mince, textil, sklo, dřevěné a kovové předměty. Pro tyto předměty je doporučena 55-60% relativní vlhkost a teplota 15-20ºC.8) Druhý depozitář je v přízemí v bývalé stáji. Ukládají se sem předměty, které snesou vyšší vlhkost, např. vinařské potřeby. Fotografie a pohlednice jsou uloženy zvlášť, mimo tyto dva
depozitáře,
Prostor, dobře
ve
v knihovně
kterém
větratelný.
je Jako
v prvním
umístěn
úložný
mobiliář
patře
budovy
mobiliář, je
slouží
historická
muzea. suchý
a
dřevěná
skříň z dubového dřeva, která je opatřená zámkem a kovová registratura. Přístup k fotografiím mají pouze pracovníci muzea se svolením vedoucího.
- 30 Místnost, ve které jsou fotografie uloženy, se dá podle potřeby větrat. Je zde také teploměr a vlhkoměr, takže v místnosti lze průběžně sledovat hodnoty relativní vlhkosti a teploty a v případě nežádoucího výkyvu je operativně regulovat. Jelikož jde o budovu ze 16. století, s velmi silným obvodovým zdivem, teplota příliš nekolísá. V zimním období je teplota regulována topením, v létě zvýšeným větráním. Pro nedostatek financí si muzeum zatím nemohlo pořídit do tohoto prostoru klimatizaci. V místnosti se pravidelně (každý den) uklízí a přístupu světla je částečně zamezeno pomocí látkových závěsů. Bohužel si muzeum zatím nemohlo z finančních důvodů pořídit UV folie, které by zabránily přílišnému osvitu při práci s fotografiemi a jinými choulostivými materiály. Dům „U Synků“ je zároveň památkovým objektem, tudíž veškeré, byť jen malé úpravy, se musí nejdříve
konzultovat
s úřadem
památkové
péče.
Památkáři
ve
velké většině případů nedovolí jakýkoliv zásah, který by mohl změnit podobu budovy. S ohledem na možnosti muzea je současné uložení fotografií
nejlepším
možným
řešením.
Fotografie
jsou
v papírových
obálkách a krabicích na suchém místě, s omezeným přístupem světla a prachu. Ještě v tomto roce bude muzeum zřizovat další depozitární prostory mimo budovu muzea, do kterých budou uloženy především předměty umělecké povahy a textilie. Budova
muzea
je
zabezpečena
proti
vniknutí
cizí osoby
alarmem. Funguje na principu čidla pohybu. V případě narušení chráněného prostoru se spustí alarm, který upozorní provozovatele bezpečnostního systému. Ten o narušení ihned informuje
- 31 policii,
která
je
povinna
neprodleně
objekt
zkontrolovat.
O stavu ohrožení je zároveň informován také zodpovědný pracovník
muzea,
který
se
bez
prodlení
musí
dostavit
do
muzea.
V případě, že by došlo k vloupání, nahlašuje tento pracovník policii, které předměty byly odcizeny a v jaké hodnotě.
3. 5. Využívání fotografické kolekce Fotografie jsou využívány jak ve stálé expozici Dějiny města (přibližně 140 snímků), tak při výstavách konaných na určité téma. Aby se zabránilo zničení nebo opotřebovávání originálních fotografií, jsou zastoupeny kopiemi, které je navíc možné zvětšit a umožnit tak návštěvníkům prohlédnout si snímky detailně. V současné době probíhá v muzeu výstava fotografií na téma Masaryk a Hustopeče. Při této výstavě bylo použito 41 snímků. Fotografie, jejichž kopie jsou při realizaci výstav použity, si pracovníci muzea nejdříve naskenují a poté uloží na CD, aby s nimi v případě potřeby mohli libovolně pracovat. Při výstavách připravovaných v jiných muzeích se zapůjčují fotografie také v digitální podobě (originály by muzeum zapůjčilo jen pokud by šlo o zvláště významnou výstavu nebo instituci). Muzea se dohodnou, že to, které fotografie bez nároku na honorář zapůjčí, bude uvedeno jako zdroj a bude pozváno k účasti na vernisáži. Výstavy jsou nafoceny a získaný dokumentační materiál, uložený na CD, je zaevidován a uložen. Takto vzniklá CD nejsou sbírkovým předmětem, jsou evidována pouze v seznamu, který
je
veden
v elektronické
podobě
v
programu EXCEL
pod
označením CD. Hustopečské muzeum má v současnosti přibližně 70 takových CD. Disky slouží pro vnitřní potřeby muzea, ale lze
- 32 je zapůjčit také badatelům
a s odvoláním na muzeum jako zdroj
je možné poskytnout kopie snímků. Fotografie jsou hojně využívány i samotnými pracovníky muzea, v první řadě pro jejich vlastní odbornou činnost např. publikování odborných článků, ale slouží také jako sekundární pramen k doplnění slepých míst v historickém výkladu. Na příklad v etnologii mohou fotografie lidových krojů sloužit jako hlavní pramen pro zjištění skutečnosti, jak tyto oděvy vypadaly v dřívějších dobách, písemný popis totiž mnohdy neexistuje. Dále se fotografie využívají pro badatelské účely. Často se jedná o badatelské návštěvy studentů středních i vysokých škol, kteří mají jako téma svých prací hustopečský region. Kopie fotografií studenti vkládají do svých prací. Největší zájem mají studenti o témata lidové oděvy, památky a místní tradice. Pracovníci muzea pak rádi studentům vypracují závěrečný posudek. Originály fotografií se nezapůjčují, lze si je pouze prohlédnout na základě žádosti a to výlučně v badatelně, pod dozorem vedoucího muzea. Pracovník vytáhne příslušnou obálku, z níž je umožněno badateli spatřit pouze požadovanou fotografii. Na požádání lze vybranou fotografii okopírovat, v některých případech, pokud stav fotografie není vhodný pro častější manipulaci nebo se jedná o nejstarší pohlednice, se kopie nepořizují. Kopie nejsou zpoplatněny. Pouze ve výjimečných případech mohou být některé fotografie zapůjčeny a to Muzejnímu spolku pro jeho vlastní badatelskou činnost a příslušným pracovníkům města (památkový odbor, propagace, mediální služby) a pracovníkům Památkového úřadu, které si potřebují pořídit kvalitní fotografické kopie. Foto-
- 33 grafie jsou v tomto případě zapůjčeny na omezený časový úsek, většinou se jedná o několik hodin. Fotografie byly vždycky v pořádku navráceny do muzea. Pokud mají o zapůjčení fotografií zájem jiná muzea, zhotoví pracovníci digitální kopie, ty pak pošlou např. elektronickou poštou. Tím pracovníci muzea předcházejí případnému opotřebení nebo poškozování originálních fotografií. Fotografie jsou využívány i v místním tisku. Město Hustopeče vydává samostatnou monotématickou přílohu Hustopečských listů, často jsou zde příspěvky s historickou tématikou (nejen od
pracovníků
muzea)
doplněné
fotografiemi,
pocházejícími
z fotografické kolekce hustopečského muzea. Fotografie využívají i památkáři a soukromé osoby, které chtějí zachovat historický ráz městské zástavby. Pátrají proto v muzejních fondech po fotografiích zachycujících původní podobu budovy, kterou chtějí zrenovovat. Fotografický materiál je využíván i umělecky. Hustopečský malíř A. Janšta maluje podle fotografií budovy, které už dnes neexistují a umožňuje svými obrazy širší veřejnosti spatřit mnohdy ojedinělé pohledy. Poslední malířskou rekonstrukcí byla původní podoba místní synagogy, která se dochovala pouze na starých
fotografiích.
Dnes
je
budova
synagogy
po
četných
„úpravách“ a létech devastace ve fázi konečné likvidace. V budoucnu
se
předpokládá,
že
veškeré
materiály
budou
v elektronické podobě, a badatelská činnost bude probíhat virtuálně na počítači v muzeu.
- 34 3. 6. Hodnocení fotografické kolekce Kolekce fotografií je po materiálové stránce homogenní, všechny fotografie jsou na papírové podložce a emulzní vrstvu tvoří želatina. Nejstarší fotografie jsou z konce 19. století, ale v kolekci není zastoupena žádná historická fotografická technika, což usnadňuje péči o fotografický materiál. Muzeum a jeho sbírky jsou zaměřeny etnograficky, takže velká část fotografií zobrazuje život a zvyky v Hustopečích, různé místní slavnosti a události, ale také městskou zástavbu či průmysl v proměnách několika desetiletí. Velmi zajímavou, i když dosud nezpracovanou, součástí fotografické kolekce je několik desítek fotografií souvisejících s osobností T. G. Masaryka.
Osobitým jevem jsou i fotografické doklady o poněmčo-
vání budov na hustopečském náměstí, které slouží jako jediný pramen, jímž lze tuto skutečnost doložit. Ke kolekci fotografií patří také soubor pohlednic. Pohlednice vycházejí z fotografií a všechny zachycují město Hustopeče a významné lokality v jeho okolí. Je potěšitelné, že tak mladé a relativně mladé muzeum, jako je Městské muzeum a galerie Hustopeče, pohlíží na fotografie ve svém fondu, jako na plnohodnotné sbírkové předměty a věnuje jim také náležitou péči. Tento progresivní přístup dlouho nebyl samozřejmostí ani u institucí mnohem starších a významnějších. I když zatím ještě není úplně dokončeno jejich odborné zpracování, hrají fotografie a pohlednice při dokumentaci regionu velkou úlohu. Muzeum se snaží podporovat zachování lidových tradic, i s využitím své sbírky fotografií, jež právě tyto zvyky a tradice zachycují.
- 35 IV. ZÁVĚR
Tato bakalářská práce se zabývá fotografiemi v Městském muzeu a galerii Hustopeče. Pro uvedení do problematiky jsem krátce zmínila vývoj fotografie od jejích počátků až doposud. Také jsem uvedla stručnou historii muzea. Oba exkurzy považuji za důležité pro správné pochopení kontextu, v němž hustopečská sbírka fotografií vznikala. V
další
části
jsem
se
zaměřila
na
kolekci
fotografií
a pohlednic, jejíž popis a hodnocení tvoří podstatu této bakalářské práce. Nejdříve jsem rozebírala obecně kolekci fotografií. Zmínila jsem zde i sbírkotvorný plán, který považuji za velice důležitý pro každé muzeum budující své sbírkové fondy promyšleně a dlouhodobě. V kapitole akvizice jsem se podrobněji zaměřila na možnosti získávání fotografií. Muzeum se snaží využívat všechny způsoby akvizice, nejčastěji však převod nebo dar a v poslední době i vlastní tvorbu. Kvůli omezeným finančním prostředkům méně často volí nákup. Podle mého názoru by se dala využít i možnost oslovit občany města nebo okolních vesnic (např. prostřednictvím místního tisku nebo rozhlasu zveřejnit výzvu, aby lidé nabídli muzeu staré fotografie k odkoupení nebo je alespoň zapůjčili k pořízení kopií). Prvním problémem, se kterým jsem se potýkala, byla evidence. Pro fotografie a pohlednice je vedena zvláštní evidenční
kniha.
Přitom
však
fotografická
sbírka
není
evidována
v CES. Já jsem proto soubor fotografií nazývala raději kolekcí. Zajímalo mne, co je důvodem tohoto netypického stavu. Pracovníci muzea byli při rozhodování, kdy fotografie zapsat do
- 36 CES
ovlivněni
zkušenostmi
se
zápisem
sbírky
trojrozměrných
předmětů. Při tomto zápisu byla úředníky ministerstva kultury požadována povinná příloha s podrobným popisem předmětů. Domnívám se tedy, že ministerský úředník požadoval zákonem předepsané kopie příslušných listů v přírůstkové knize, ale zřejmě došlo k nedorozumění. Pracovníci muzea se domnívali, že je třeba podrobná evidence ke každému předmětu a na základě této špatně pochopené připomínky se rozhodli fotografickou kolekci urychleně zpracovat ve druhém stupni evidence a teprve potom ji přihlásit do CES. Osobně tuto situaci považuji za nešťastnou, protože pokud by pracovníci sbírku zapsali na základě chronologické
evidence,
mohli
by
žádat
od
státu
příspěvky
např. na kvalitnější počítačové vybavení nebo specializovaný software.
I přes tuto dočasnou překážku je naprosto zřejmé,
že pracovníci muzea o kolekci fotografií a pohlednic pečují, jak nejlépe dovedou a jak jim to stávající podmínky dovolují. Vytváření systematické evidence jde rychle kupředu a plán přihlásit kolekci do CES v průběhu příštího roku je naprosto reálný. Klasifikace
kolekce
zabrala
asi
nejvíce
času,
protože
jsem si musela projít celý soubor fotografií, abych měla představu, co vlastně obsahuje. Protože jsou fotografie tématicky zaměřené na Hustopeče a jejich okolí, zvolila jsem přehledné rozdělení
fotografií
tak,
jak
jsou
uloženy
v jednotlivých
obálkách. Docela mne překvapilo, že některá témata jsou téměř totožná a přesto jsou rozdělena na několik částí a uložena každé
zvlášt.
Připadalo
by
mi
logičtější
vybrat
snímky
k jednomu tématu a ty pak seřadit chronologicky a vložit do jedné obálky.
- 37 Při péči a ochraně fotografií vycházejí pracovníci muzea z toho, co mají k dispozici. V kolekci se nenacházejí žádné extrémně poničené fotografie. Muzeum se sběru takových fotografií i vyhýbá, protože nemá finance na jejich případnou konzervaci, ale přesto je zde několik snímků, které vyžadují opatrnější zacházení, protože jsou již opotřebované. Fotografie by podle mne potřebovaly pro uložení chladnější prostředí, protože v letních měsících, pokud by teplota v budově muzea stoupla, nemají pracovníci možnost toto nijak ovlivnit. Do budoucna by muzeum také mohlo zvážit pořízení UV folií do oken v místnosti, kde se pracuje se snímky a zakoupení pH neutrálních obalových materiálů. Využívání fotografií je v hustopečském muzeu běžnou záležitostí. Ku příkladu fotografie s T. G. Masaryka nebo různé pohledy na město jsou využívány velmi často a to jak pro výstavní účely, tak pro publikační nebo odbornou činnost. Podle mého názoru jsou fotografie využívány velmi dobře. Pracovníci muzea se snímky intenzivně pracují, takže i širší veřejnost má povědomí o tom, jaké fotografie nebo pohlednice se v muzeu nacházejí. Zhodnocení kolekce fotografií pro mne byl těžký úkol. Kolekce
je
v porovnání
se
souborem
trojrozměrných
sbírkových
předmětů mnohem rozsáhlejší. Myslím si, že je i maximálně využívaná, má vypracovaný sbírkotvorný plán, je o ni zodpovědně pečováno a zřetel je brán i na vhodné uložení. V závěru jsem také chtěla ocenit výbornou spolupráci pracovníků muzea. Ve všem mi vyšli vstříc, rádi odpovídali na mé dotazy, které se někdy i opakovaly, protože pochopit, jak skutečně
funguje
muzeum,
bylo
občas
i
pro
mne
jako
studenta
- 38 a snad i začínajícího muzeologa obtížné. I přes některé odlišnosti od fungování ostatních muzeí si myslím, že Městské muzeum a galerie Hustopeče je velmi dobře vedeno a bude se nadále vyvíjet ke spokojenosti veřejnosti, města i samotných pracovníků.
- 39 Resumé
Tato práce se zabývá fotografiemi jako součástí muzejních sbírkových fondů Městského muzea a galerie Hustopeče. V úvodu je stručný nástin historie fotografie, následovaný historií muzea a charakteristikou jeho sbírek. Jádrem práce je charakteristika a hodnocení kolekce fotografií a pohlednic, včetně popisu jejich akvizice, evidence, ukládání a využívání. Vzhledem k velikosti a datu založení muzea lze hovořit o pozitivním příkladu správného přístupu k fotografickým sbírkám v rámci muzeí ČR.
- 40 Poznámkový aparát
1)
Scheufler, P.: Historické fotografické techniky, Praha : Ipos Artama, 1993, s. 8
2)
Tamtéž, s. 13
3)
Mrázková, D.: Příběh fotografie, Praha : Mladá fronta, 1986, s. 239
4)
Tamtéž
5)
dnes Státní okresní archiv Břeclav se sídlem v Mikulově – jedna z poboček MZA v Brně
6)
Nezhodová, S.: Vznik muzea [online]. Hustopeče : Městský úřad Hustopeče, 2007. [cit. 2008-04-12]. Dostupné z: http://www.hustopece-city.cz/kultura/mmg/vznikmuzea/vznik-muzea.html
7)
Gimi Databáze [online]. Verze 1.4 z 16.2.2008. [Hustopeče : Městský úřad Hustopeče, 2008.], [cit. 200805-09]. Dostupné z: http://soft.gimiweb.net/data/gimidb_cz.php
8)
Městské muzeum a galerie Hustopeče, Režim zacházení se sbírkou z roku 2003, uloženo v kanceláři vedoucího muzea.
- 41 SEZNAM POUŽITÝCH PRAMENŮ A LITERATURY
Prameny
Městské muzeum a galerie Hustopeče: - Evidence fotografií, uloženo v kanceláři vedoucího muzea - Režim zacházení se sbírkou z roku 2003, uloženo v kanceláři vedoucího muzea - Sbírka fotografií, evid. č. 211-1598F, uloženo v kanceláři vedoucího muzea - Zřizovací listina z roku 2003, uloženo v kanceláři vedoucího muzea
Literatura
Monografie
Daneš, I. - Večeřa, M. - Krejčí, A.: Techniky ošetření, uložení a duplikace archivních fotografických snímků. Praha : Asociace českých a moravských muzeí a galerií, 1996.
Fialová, D.: Profesní a etické standardy a výkonnostní ukazatele muzejní práce. Praha : Asociace muzeí a galerií ČR, 2003. ISBN 80-86611-02-7.
Jančář, J. a kol.: Lidová kultura na Moravě. Strážnice : Ústav Lidové kultury ve Strážnici, 2000. ISBN 80-86156-31-1.
- 42 Koncepce účinnější péče o tradiční lidovou kulturu, Praha : Ministerstvo kultury České republiky, 2003. ISBN 80-86310-39-6.
Kopecká,
I.
a
kol.:
Preventivní
péče
o
historické
objekty
a sbírky v nich uložené. Příloha časopisu Zprávy památkové péče 2002. Praha : Státní ústav památkové péče, 2002. ISBN 0-86234-28-2, ISSN 1210-5538.
Metodický pokyn k zajišťování správy, evidence a ochrany sbírek muzejní povahy v muzeích a galeriích zřizovaných Českou republikou nebo územními samosprávnými celky (kraji, obcemi). MK ČR č. j.: 53/2001. Praha : Ministerstvo kultury ČR, 2001.
Mrázková, D.: Příběh fotografie: vyprávění o historii světové fotografie prostřednictvím životních a tvůrčích osudů významných osobností a mezních vývojových okamžiků. 2. vyd. Praha : Mladá fronta, 1986.
Preventivní ochrana sbírkových předmětů. 2. vyd. Praha : Národní muzeum, 2001, ISSN 80-7036-129-8.
Scheufler, P.: Historické fotografické techniky. 1. vyd. Praha – Plzeň : Ipos Artama Praha - Společnost IF Plzeň, 1993. ISBN 80-7068-075-X, ISBN 80-901265-2-9.
Žalman, J. a kol.: Příručka muzejníkova I. 1. vyd. Praha : Asociace muzeí a galerií České republiky, 2002. ISBN 80-86611-00-0.
- 43 Příspěvky ze sborníku
Muzejní klimatologie. Odborný seminář konaný ve dnech 21.-29. září 1993 ve Valašském muzeu v Rožnově pod Radhoštěm. 1. vyd. Brno : Technické muzeum v Brně, 1995. ISBN 80-901880-1-X.
Zelinger,
J.:
Poškození
muzejních
sbírek
vlivem
světla
a ochrana proti němu. In Sborník přednášek z odborného semináře konaného 6.-8. března 2000. 1. vyd. Praha : Národní muzeum, 2000. ISSN 80-7036-108-5.
Elektronické zdroje
Gimi Databáze [online]. Verze 1.4 z 16.2.2008. [Hustopeče : Městský úřad Hustopeče, 2008.], [cit. 2008-05-09]. Dostupné z: http://soft.gimiweb.net/data/gimidb_cz.php
Nezhodová, S.: Vznik muzea [online]. Hustopeče : Městský úřad Hustopeče, 2007. [cit. 2008-04-12]. Dostupné z: http://www.hustopece-city.cz/kultura/mmg/vznik-muzea/vznikmuzea.html
Zákon ze dne 7. dubna. 2000, o ochraně sbírek muzejní povahy a o změně některých dalších zákonů. Sbírka zákonů České republiky, č. 122/2000, částka 36, s. 1686-1691 [online]. [cit. 2008-06-16]. Dostupný z: http://www.phil.muni.cz/muzeo/materialy.html
