» 22» umění. umění. & galerie. vs. gangsta mimo rap. Co mají společného? společného. Těsně před

»

»

7 22

film umění kino &&galerie

»

9 22

Štěpánská Stíny Black Fotografie Black metal Black metal metal street art současného mimo vs. gangsta vs. gangsta vs. gangsta Aktivní rap. Co dům mají Dřevostavby rap. Co mají rap. Co mají rap.čínského Co mají rap. Co mají umění společného? společného? společného? společného? společného? společného společného společného společného společného

6

|

»

hudba umění kluby &&galerie

6 22



»

umění & galerie

| vydavatelství

»

kultura kultura téma: &|téma| názory názory 3 &|téma| 4 1 1 financování ekologická ekologická Black metal Black metal divadel architektura: vs. gangsta architektura: vs. gangsta

leden Něco 2010 něco | zdarma | k dostání od Xindl 1. 1. 2010 téma něco »3 | rozhovor X »4

k u lt u r n í

PECKA a lt e r n a t i v n í m ě s í č n í k

|cestopis|

»

5

AMSTERDAM

umění & galerie

»

8

inscenace & divadlo

»

13

móda & styl

»

15

Libozvučné Pekelná čerň Ohlédnutí za MuMo uvádí: designSUPEROPENING MARKETEM

Pražského komorního divadla – provozovatele Divadla Komedie. Každoroční zprávy o finančních potížích divadel poukazují na nedostatky v českém systému financování kultury.

design & technologie

»

18

první díl: Lyže hlásí comeback

|

leden 2010 | zdarma | k dostání od 1. 1. 2010

grant 14,5 milionů korun, to však požadovalo 17,5 milionů. „Pokud se nepodaří chybějící prostředky doplnit z jiných zdrojů, je již nyní jasné, že divadlo bude nuceno svou existenci přinejmenším omezit na kratší období, než do konce roku 2013,“ sdělili Pařízek a Jařab z vedení



T

ěsně před Vánoci se rozhodlo, zda Divadlo Komedie – divadlo roku 2007, dostane navýšený grant a tudíž bude moci pokračovat ve své činnosti. Grantová komise udělila divadlu navýšený

| vydavatelství

Úroveň kultury je úrovní národa

Úvodník Milí čtenáři, právě držíte v ruce první číslo alternativního kulturního měsíčníku, který se bude vždy na přelomu měsíce objevovat ve vaší oblíbené kavárně, restauraci, v kině, divadle a na dalších kulturních místech. Jeho webovou mutaci najdete na adrese www.kulturnipecka.cz. Naše redakce vám vždy nabídne zajímavou směs kulturních, alternativních a užitečných článků z oblasti umění, kultury, designu, cestování, ekologie, vždy v našem osobitém podání. Tématem tohoto čísla, jak jste si jistě již všimli, je financování divadel. Ano, prachy! Kde je vzít? Stát nemá, firmám se to nevyplatí. A co EU, dá či nedá? Jakou úroveň má podfinancovaná kultura? Ale nejen hlavním tématem živ jest časopis. V čísle najdete ještě například cestopis z Amsterdamu, článek o sdružení Kultura jinak, zamyšlení nad promítáním dokumentárního filmu o Afghánistánu a vše zakončíme hezky tématicky, na poslední dvoustraně, článkem o lyžování. Příjemné čtení přeje Lubor Čížek šéfredaktor + celý tým

Jana Julínková _________________________

A je to tady. Další rok. Probíráme se z kocoviny po Silvestru a z předsevzetích slíbených mezi třetím a šestým drinkem. Zvykáme si na nové číslo, uváděné za datem a zanedlouho na nové číslo ohledně svého věku. Kdo se vlastně ještě těší na to, co bude? Jsou mezi námi stále takoví optimisté? Nebo spíš naivkové? Někdo se točí pořád v kruhu a přitom volá, že začíná od nuly. Ale lze vůbec vymazat historii? Tolik lidí už chtělo zrušit dějiny a pak po ulicích tekly proudy krve. A co když se rozhodneme zrušit své osobní dějiny?

„Někdy nejdu spát a motám se městem / a myslím na to, co jsem / a hlavně na to, co nejsem“, zpívají v jedné písni Mňága a Žďorp. Taky mě už kolikrát napadlo, jaké by bylo vyvléct se z vlastního osudu a zkusit některou z nerealizovaných cest na křižovatkách, kde jsem postávala, váhala, a pak se vydala jinam. S vědomím, že dělám to nejlepší, z trucu nebo třeba z pohodlnosti. Jedním ze stěžejních kulturních zážitků minulého roku pro mě byl koncert Radiohead v Praze. Stála jsem úplně vzadu a byla jsem unavená z několika předchozích festivalových dní v jedné vsi na Moravě.

A nechala se prostupovat zvukem, který mi zněl, jako když někdo zpívá ve vesmíru. Na planetě, kde je jen on sám a kolem už nic. Jen prázdno. A napadlo mě, že vidím a slyším esenci této doby, těchto „nultých let“. „Sesujte se, hory ducha, je-li osamělost vaším vrcholem,“ napsal jednou Paul Klee. Před námi je druhá dekáda jedenadvacátého století a prorokové straší, že za dva roky nastane konec. Tak uvidíme. Před sto lety lidé ve střední Evropě naopak věřili, že v nadcházejícím století bude jejich největší starostí to, do kterých lázní zajet. A pak to všechno začalo a z děsivého snu se Evropa

probrala teprve nedávno. Ale už dost, nechci končit tak pesimisticky. Máme tu rok 2010 a úplně čistý list v kalendáři. A je na každém z nás, co si do něj vepíše. Aspoň pro začátek. 

Terry McMillan is AfricanAmerican woman famous in the USA and Waiting to Exhale is her fourth book. It’s said that the book aims to black folks. In some issues a white “folk” will not feel familiar; but Terry’s women are cynical, ever-hopeful and relentlessly funny. And this has nothing with the color. Bringing up a child being single mother, managing life in a marriage and getting divorced realizing the man you married is a stranger, dealing with the job, mov-

ing, “mamas”, men ... A lot of issues to be revealed. “I mean, I have my days and I have my nights, but I haven’t gotten to the point where I’ll take whatever I can get. There’s a big difference between being thirsty and being dehydrated.” Terry says that everything what she writes is about empowerment, and it does breathe off the page. Terry’s women believe future is bright. So it shall. What counts is now. What do you already have? Some woman

has great child, some great job, and this matters. It is possible to be living of that. And, of course, remember your background, your family, your friends. They are who can really empower you. Waiting to Exhale is a book worth reading. Every woman can read the story of Savannah, Bernardine, Robin and Gloria with liking. ___ Hana Šnajdrová

O novoroční náladě, dějinách a skutečných možnostech

english book "for the new year"

You Don’t Have to Wait review Waiting to exhale Terry McMillan First published in 1992 in the USA

kulturní tip Vypálené koťátko aneb trochu jiné kafe Dne 3. 12. 2009 byla oficiálně otevřena zbrusu nová kavárna Vypálené koťátko, kde si můžete nejen vypít vynikající kávu, ale i vytvořit vlastní umělecké dílo. Kavárna se nachází kousek od stanice metra Hradčanská a je pro vás otevřena každý všední den od 8h do 20h a o víkendu od 10h do 22h. Jedná se

«

tiráž o nekuřáckou kavárnu s pestrou nabídkou pečlivě připravované kávy, čaje, pochutin a denně čerstvého pečiva. Samozřejmostí je kvalitní víno z Moravy, Španělska a Francie a točený prémiový ležák Lobkowicz. Zřizovatelé kavárny jsou aktivní městští cyklisté, a tak vás v průběhu roku čekají mnohé cyklistické i kulturní akce realizované přímo v Koťátku.

Otevírací doba: Po–Čt: 08:00–20:00 Pá: 08:00–22:00 So: 10:00–22:00 Ne: 10:00–20:00 www.vypalenekotatko.cz

KULTURNÍ PECKA, ALTERNATIVNÍ MĚSÍČNÍK, http://www.kulturnipecka.cz vydává media4free s.r.o. Nad Topoly 382/12, Praha 10 http://www.media4free.cz [email protected] Inzertní oddělení [email protected] Distribuční oddělení [email protected] [email protected] HR oddělení [email protected]

šéfredaktor Lubor Čížek editor Jana Kneschke korektoři Hana Šnajdrová Kateřina Sigmundová ilustrátor Vojtěch Šálek fotografové Alžběta Diringerová Miroslav Popov tisková produkce Sitcon Média, s. r. o. tisk Unipress spol. s r. o.

úvodník

2

|rozhovor|

3

Sluneční škola v horské ledové poušti

|téma|

»

6

financování divadel: Úroveň kultury je úrovní národa

Sluneční škola

v horské ledové poušti nedůstojné. Řekl jsem si – humanitární pomoc, rozvojová V září 2008 byla ukončepomoc, to bude dobrý nápad. na stavba solární školy Ale v jaké formě? Skrze různé v indickém Himaláji ve výzkumy a při své práci v Nepávesničce Kargyak. Nápad lu, při stavbách „tsunami jednoho Čecha tak pomohl vesniček“ jsem si uvědomil, že dětem naučit se číst a psát. jim sice můžeme dát prakticky jakékoli materiální hodnoty, Vesnice Kargyak se nachází ale není to dlouhodobé řešení. ve 4200 m. n. m., v jedné z nej- A tak jsem si řekl – postavíme výše položených obydlených školu, pomůžeme jim, aby se oblastí na světě vůbec. 150 v budoucnu mohli vzdělávat obyvatel usiluje o zachování sami. Nejlépe někde tam, kde jejich vlastní buddhistické škola není. Původně jsem stakultury, přestože je území vař a tak jsem se snažil vymysZanskaru víceméně součástí let i vhodné technické řešení, muslimského státu Jammu aby ve škole bylo pro děti al Kašmír. Život tu není zdravé prostředí, aby se mohla jednoduchý ani tak – v drsných vytápět přírodními zdroji, klimatických podmínkách se na v tomto případě sluníčkem. málo úrodné půdě daří pěstoV té době jsem navíc končil vat převážně ječmen a pšenici, školu, měl jsem tedy dostatek v létě i nějakou tu zeleninu. času to celé zpracovat. Nakonec Ale – je tu velký počet z toho bylo i téma diplomové slunečných dní, více jak práce, kterou jsem v roce 2004 300 v roce. Přesto tu v zimě obhájil na ČVUT v Praze. rtuť klesá až na neuvěřitelných mínus čtyřicet stupňů Když jsem poprvé viděl a množství napadaného sněhu náčrty budovy, působily vesnici odřízne od okolního na mě dosti futuristicky. světa. Donedávna tu nebyla Ale místo spousty moderškola, a tak děti buď odcháních technologií je tato zely do internátů vzdálených stavba šetrná k životnímu několik dní cesty, nebo se prostředí a navíc naprosto nikdy nenaučily číst a psát. Ale energeticky nezávislá. pak přišel nápad z hlavy Ing. Popravdě se tento design Jana Tilingera, který problém už nějakou dobu opakuje. Je s nedostatečnou gramotností to vidět i ve filmu Architekt jednou provždy vyřešil. odpadu. Důležité je maximálně využívat slunečního záření Jak a kdy se zrodila a také tepelné akumulace užimyšlenka na solární školu tých materiálů. Takže i když je v horách? v noci pod nulou, díky akumuPři svých cestách jsem si laci se projeví tepelná setrvačuvědomil, jak moc jsou na nost toho objektu – není třeba mě lidé v rozvojových zemích topit, protože teplo je jakoby hodní – a čím chudší, tím „nasáklé“, naakumulované do přívětivější a pohostinnější. stěn budovy. To proto, aby děti Proto jsem jim to chtěl nějak nechodily do vymrzlé školy, oplatit. Stále jsem přemýšlel aby měly komfort a vhodné jak. Rozdávat peníze mi přišlo podmínky pro učení. Jan Kulhánek _________________________

Vesnice Kargyak je vlastně v geografické izolaci a absolutně bez infrastruktury. Jak jste dopravili stavební materiál a vše potřebné na místo stavby? Kargyak leží v oblasti, které se říká horská ledová poušť. V létě tu jsou docela vysoké teploty a za čtyři dny chůze se dostanete do okresního města Padumu, kde začíná silnice. V zimě je situace ale úplně jiná. Jako cesta se používá zamrzlá řeka a to jen tehdy, když je dostatečně zamrzlá – teploty musí být kolem mínus třiceti. Potom cesta do nejbližší civilizace, hlavního města Lehu, trvá i deset dní. Využili jsme samozřejmě příznivějšího počasí a materiál jsme přepravovali převážně na koňských a jačích karavanách. Celkem jsme vypravili asi 150 koní a jaků.

design & technologie

»

17

inscenace & divadlo

»

13

Design: Pekelná čerň když dojde na lyže

firmy Energy Consulting a řada dalších, dále pak materiálně formou oblečení česká firma Humi Outdoor, Canon, HG Sport, těch bylo také mnoho. Ale samozřejmě i menší dary jsou strašně důležité. Na stránkách našeho občanského sdružení Surya (www.suryaschool. org) najdete informace o všech sponzorech a také dalších způsobech, jak můžete ještě pomoci.Takže děkuji všem, kteří jakkoli přispěli! Postavit školu v takto odlehlé oblasti a takové nadmořské výšce je hodně velké sousto pro jeden tým dobrovolníků. Jaké organizace vám tedy pomáhaly a pomáhají? Bez dobrovolníků, kteří se na projektu podíleli, bychom toho také mnoho neudělali. Bylo jich přes 100 z 35 zemí světa. Dále pak v současné době spolupracujeme se Slunečnicí Heleny Houdové, dostali jsme peníze od nadace Via a také od T-Mobile.

Stavba byla úspěšně dokončena. Ale co provoz školy? Máme tam celoročně dva Jak dlouho stavba probítibetské učitele a dva Evropahala? ny, kteří přijíždějí učit v létě. V roce 2006 jsme udělali S nimi vznikají náklady na dohodu s vesnicí. V roce 2007 letenky, pojištění, víza, atd. začali výkopové práce a terénní Kdyby někdo chtěl, stále úpravy (odkopali jsme cca 1600 hledáme učitele a lidi, kteří kubíků zeminy) a v roce 2008 by s námi chtěli dlouhodobě už stavěli – po dobu 5 měsíců. spolupracovat. Dále si můžete První rok nám pomáhali hlavně koupit kalendář Surya na rok dobrovolníci z Čech a Evropy. 2010, symbolickou cihlu nebo Druhý rok jsme zaměstnali 40 jednorázově finančně přispět. Nepálců a dále pomáhalo asi 40 dobrovolníků z Čech a i jiných Chystáte v budoucnu nějaký konců světa. Dá se říct, že celá další projekt? stavba trvala dvě léta, asi 10 Určitě chystáme další měsíců. projekty, ale ty jsou zatím v plenkách. A pokud by někdo Projekt byl samozřejmě měl dobrý nápad, nebráníme se dosti finančně náročný. spolupráci, předat know-how, Jakou formou jsi to celé pomoci s realizací, ... A hlavně financoval? bych vás všechny chtěl pozvat Ano, hlavně musím podě12. května na velký benefiční kovat sponzorům. Finančně koncert v prostorách Betlémnás podpořili Jindra a Petr ské kaple, který bude moderoSýkorovi, Jaroslav Sklenář, vat Jára Dušek. 

kulturní pecka měsíce

Meowkněte si a bude vám hej! Na začátku prosince proběhla v klubu Cross netradiční akce na podporu depozita Aleny Novákové, která se stará přes 100 opuštěných zvířátek. Hlavním tahounem večera byla Pohřební kapela následovaná legendární grindcorovou kapelou M.A.C. of Mad a skapunkovými S.N.A.D. Na dolní stagei jim zdatně sekundovali DJové Aztek a Raveboy. U horního baru byl krámek, kde bylo možné koupit trička, placky, náušnice a spoustu dalších cetek, které zahřejí na srdci hned dvakrát, když zároveň pomůžou dobré věci. Na konci večera se Alena i její opuštěná koťátka mohla tvářit spokojeně, na vstupném se vybralo něco kolem 9 500 Kč a krámek zaplatil důkladnou prohlídku jedné zdravotně problémové kočičky a několik desítek dalších drobností a léků. Možnost adoptovat některou z kočiček byla přímo v Crossu, ale zda jí někdo využil, se nepodařilo vypátrat. Rozhodně však po tomto večeru můžou mít organizátoři dobrý pocit; dvounohé kočky a kocouři se bavili a čtyřnohé kočky se budou mít lépe. ___ Eva Stříbrná

Hodina dějepisu na Vítkově Přijďte si osvěžit faktické znalosti našich moderních dějin a prohlédnout si dlouho uzavřené prostory Národního památníku na Vítkově. Po dlouhé době máme opět možnost navštívit unikátní prostory vítkovského památníku. Národní muzeum zde připravilo stálou expozici novodobých československých a českých dějin s názvem Křižovatky české státnosti, která byla otevřena u příležitosti Dne české státnosti 28. října tohoto roku. Spolu se stálou expozicí budou v objektu probíhat i krátkodobé výstavy, v současnosti je to výstava fotografií Hradní fotoarchiv 1918–1933, která prezentuje fotografie ze soukromí T.G.Masaryka i z oficiálních ceremonií té doby. Momenty zvratu Členité prostory Památníku jsou architektonicky zajímavě řešené a na jejich prohlédnutí v klidu si raději vyhraďte celé odpoledne. Samotná expozice sice není tak rozsáhlá, ale na první pohled strohý interiér skýtá množství tajemných až mrazivých zákoutí a detailů. Hlavním vchodem vejdete přímo do přízemí, kde je situovaná hlavní expozice. Ta mapuje nejdůležitější milníky naší poválečné historie až do současnosti, zjednodušeně řečeno známé „osudové osmičky“. Je rozdělena do pěti oddílů: vznik ČSR v roce 1918, období Mnichova v roce 1938 a zánik Československa v roce 1939, obnovení Československa v roce 1945 a komunistický převrat 1948,

kulturní tip

vznik československé federace v roce 1968 a pád komunismu v roce 1989 spolu se zánikem Československa v roce 1992. Do prostoru expozice jsou nenásilně včleněny architektonické prvky, sochy i výzdoba prostoru. Nepozorovaně tak do konceptu výstavy zapadají Pokorného reliéfy českoslo-

Maminko, co je to normalizace? Součástí stálé expozice jsou také zpřístupněné podzemní chodby, které dříve sloužily jako pohřebiště komunistických pohlavárů. Než si půjdete prohlédnout mrazivé sterilní prostory mauzolea, můžete se pobavit u replik komunistic-

__________________________________________________

A víte vůbec, kolik stával jeden panák rumu a jaký byl průměrný plat? __________________________________________________

venských legionářů a Síň padlých italských legionářů. Výstava je tvořena zábavnou a interaktivní formou. Nejprve stručně přibližuje historické pozadí důležitých událostí a poté zvýrazňuje nejzajímavější momenty a profily osobností, které danou dobu formovaly. Můžeme si tak například prohlédnout Mnichovskou dohodu nebo pročíst poslední dopisy Milady Horákové a Heliodora Píky. Ve vitrínách podél stěn hlavní místnosti jsou umístěny ukázky vojenských uniforem se zbraněmi a sokolské stejnokroje. Pro osvěžení si můžete poslechnout audio ukázky, například Modlitbu pro Martu z roku 1968, nebo zhlédnout krátká dobová videa. Hlavní expozice končí v půlkruhové „síni slávy“, na jejíž stěnách se střídavě zobrazují profily nejdůležitějších osobností české historie až po současného prezidenta Václava Klause.

kých nástěnek, které vytvářely současné děti školního věku pro expozici Období komunismu dětskýma očima. Vtipně podávají základní informace o životním stylu v komunistickém Československu, vysvětlují stranický žargon zejména těm, kteří onu dobu nezažili na vlastní kůži a kladou základní otázky. Co je to kolektivizace? Co jsou to pětiletky? A víte vůbec, kolik stával jeden panák rumu a jaký byl průměrný plat? Obrázkové koláže připomínají, jak žila typická rodina na sídlišti, jak jezdila na dovolenou trabantem do NDR, jak večer v televizi sledovala Třicet případů majora Zemana. Smrtí to nekončí Projdete-li do další místnosti, dýchne na vás o něco méně přívětivá atmosféra. Nacházíte se totiž v kontrolní místnosti mauzolea. Až do stropu ji vyplňují měřící přístroje a ovladače regulující vlhkost vzduchu, které měly udržovat Gottwaldovo tělo stále svěží i po smrti. Tělo leželo pod neustálým dohledem

ve vedlejší sterilní místnosti obložené bílými kachlíky, na jejímž konci leží rozbitý žulový náhrobek bývalého komunistického prezidenta. Ponurou atmosféru ještě umocňuje audio ukázka z deníku o stavu těla, jenž zaměstnanci povinně vedli. Tak se například dozvíte, že se 5. května 1970 zvýšila vlhkost pravé tváře a bylo nutné upravit termoregulaci místnosti. Osud Gottwaldových ostatků je celkem paradoxní. Příbuzní se po revoluci o jeho tělo nepřihlásili, a tak bylo spolu s ostatky dalších nechtěných pohlavárů uloženo do společného hrobu na Olšanech.

Šálek kávy s netradičním výhledem na Prahu Pokud máte chuť se dále vzdělávat, projděte si jedinečnou výstavu fotografií T.G. Masaryka, kterou Národnímu muzeu zapůjčil fotoarchiv Pražského hradu. Pro odpočinek a načerpání nových sil je v prvním patře pro návštěvníky otevřena kavárna s nádherným a netradičním výhledem na Prahu. Komu by výhled nestačil, může se vydat až na střechu Památníku, na které je otevřena nová vyhlídka. Její kapacita je ale omezena na 25 návštěvníků, kteří se každou půlhodinu střídají. 

Historie Národního památníku na Vítkově • Stavba Národního památníku na Vítkově byla započata na konci 20. let 20. století podle plánů arch. Jana Zázvorky jako pocta legionářům, hrdinům první světové války a oslava založení Československé republiky. Práce na jeho dokončení byly přerušeny německou okupací a stavba po dobu druhé světové války sloužila jako sklad wehrmachtu. Po válce zde byly uloženy ostatky vojína padlého na Dukle a Hrob neznámého vojína je od té doby součástí stavby. V roce 1954 bylo v podzemí budovy zřízeno Mauzoleum Klementa Gottwalda a památník sloužil jako hrobka komunistických funkcionářů. Po revoluci byla jejich těla vrácena zpět rodinám nebo uložena do společného hrobu na Olšanech. • Objekt tvoří kromě podzemních prostor a Hrobu neznámého vojína hlavně velká slavnostní síň obklopená menšími salonky, Síň padlých legionářů věnovaná památce padlých v obou světových válkách a Síň sovětské armády. Dominantou památníku je devítimetrová jezdecká socha Jana Žižky od Bohumila Kafky odhalená v 50. letech. • Po revoluci nebylo pro Památník nalezeno využití. Od roku 2001 spadá pod Národní muzeum, které zde od roku 2007 za přispění Ministerstva kultury a Ministerstva obrany budovalo nynější expozici. Ta byla spolu s vyhlídkou a kavárnou veřejnosti otevřena 29. listopadu 2009.

Stálá expozice: Křižovatky české a československé státnosti Výstava: Hradní fotoarchiv 1918–1933, do 9. 5. 2010 Národní památník na Vítkově U Památníku 1900, Praha 3 Otevřeno: čtvrtek–neděle 10:00–18:00 (pátek do 20:00) Vyhlídka 10:30–15:30 každou půlhodinu foto: Miroslav Popov

Klára Čikarová __________________________

|cestopis|

5

Hodina AMSTERDAM dějepisu na Vítkově

E

Eva Stříbrná __________________________

vropské „Las Vegas“ má každý v povědomí především jako ráj legální marihuany a prostituce. My jsme se ho letos vydaly prozkoumat v sestavě pěti slečen – nekuřaček, takže tyto dvě komodity vynecháme. Co jiného může město jako Amsterdam nabídnout? Způsobů, se do Amsterodamu levně dostat, je hned několik. Nízkonákladová letecká společnost Skyeurope už bohužel není mezi živými, ale stejně výhodná Wizzair létá do blízkého Eidhovenu a odtud je možné se do Amsterdamu dostat vlakem přibližně za 15 euro. Student Agency vyjde za cenu jisté míry nepohodlí asi o 300 korun levněji a pro největší dobrodruhy lze zkusit i stop. Náš pokusný králík to zvládnul během 48 hodin bez jakýchkoliv potíží přes Německo a Belgii. Noc za pár euro Pokud jste student (nebo máte jednoduše hluboko do kapsy), určitě oceníte levné ubytování v podobě kempů. Vyzkoušely jsme Camping Zeeburg v západní části města. Za osm euro na noc zde dostanete libovolný plácek na stan, sprcha stojí půl eura a obchůdek má otevřeno příjemně dlouho. Tramvají se pak dopravíte do centra během dvaceti minut, v noci sem jezdí autobusová linka. Dražší verzi bydlení představují hotely a hostely (zhruba od 15 euro za noc), levnější jsou squaty, kterých je ve městě požehnaně. Nicméně pokud nemáte ve squatu známé, nebo si bydlení nedomluvíte předem, asi to nemá ani cenu zkoušet; rozhodně ne v případě, že vypadáte

jako typický turista, který chce většinu pobytu strávit někde na pomezí mezi coffee shopem a McDonaldem. Coffee shopy Ano, opravdu tu jsou. Posadíte se a dostanete menu formátu běžného jídelníčku v restauraci nadupané skunkem, hašišem, papírky, drtičkami, skleněnkami a vším, co k tomu patří. Obdržíte také jídelníček plný dobrot, které jsou ideální pro vytvoření atmosféry „oblaka dýmu, prostoduché výrazy a ticho přerušované jen cinkáním příborů“. Nás to nijak zvlášť neoslovilo, vydaly jsme se proto raději prozkoumat obchůdek s veselou muchomůrkou na vývěsce. Jak jistě víte, lysohlávky byly v Amsterdamu i celém Holandsku zakázány nedávno po smrti turistky, která byla pod jejich vlivem. Evidentně to ale nikomu nevadí, takže ve smart shopu jsme našly nejen houbičky, ale i LSD, efedrin a různé „space“ bobule a drinky na povzbuzení, utlumení, podpoření libida a podobně. Nutno podotknout, že prodavači byli zodpovědní a podrobně nás obeznámili se všemi riziky. Underground Tvrdé drogy jsou k dostání také, černošští dealeři vám je přímo vnucují, pokud jdete po setmění do centra, stejně jako vám kluboví naháněči nadšeně nutí vstupenky na „zaručeně nejlepší párty ve městě“ s lahví vodky a tričkem Drinking team v ceně ještě předtím, než otevřete pusu. Nám se tato zábava zdála až příliš turistická, takže jsme se vydaly dál od centra a riskly pozvání podezřelého černocha do alternativního klubu. Bezejmenný klub byla místnost o velikosti deset na tři metry, kde se tísnilo zhruba 150 lidí a ze starých reproduktorů hrálo

film & kino

»

14

Premiéra filmu Longplay v NoD

reggae. Přes opar marihuany nebylo vidět ani na krok a kromě nás tu byli skoro samí muži, takže jsme raději utekly zpět do centra a šly si prohlížet čtvrť červených luceren. K objevení pravého amsterdamského undergroundu je zapotřebí více času nebo zkušený průvodce. Alternativní nákupy Natrefily jsme však na množství skutečně nádherných alternativních a faire trade obchůdků, a to zejména ve čtvrti Jordaan a Grachtengordel. Bohužel nebo bohudík se zde kvalitní práce vysoce cení a ručně vyrobené oblečení je několikanásobně dražší než v ČR. Stejné je to i s dekoracemi a nábytkem. Pokud ale nemáte do kapsy hluboko, rozhodně si rezervujte den na nákupy. A’muzik Hudební kluby jsou v Amsterdamu na každém rohu. Pokud však hledáte kvalitní hudební akci, vyplatí se vám spíš předem se podívat na internet. V listopadu se zde konal koncert reggae skupiny Zion Train za sympatických 7,50 euro nebo 20. 11. Roots & Culture Wadadasound guest Slimah sound and Majah Fyah za 8 euro.

»

film WWW.KULTURNIPECKA.CZ FLASH S 12 & kino Kultura zadarmo!

Na webu najdete víc než v časopise. Kromě spousty článků také fotky Androidi Věc Makropulos z akcí, nebo 2 hodinyvidea a 15 minut slibnésoutěže. A pokud v Japonsku podívané. Janáčkovskovás zajímá, kdo má tohle všechno na čapkovská filosofická svědomí, web opera KULTURNÍ PECKY vám o smyslu života, když nesmrnapoví. telnost je možná. Janáček Jsme alternativa vyhrozuje erotické motivy pro všechny, kdo opery a dává více prostoru chtějí kulturu zadarmo!

Z každodenních akcí pak v centru doporučuji příjemný klub Winston Kingdom, kde se kromě pravidelných d’n’b pondělků je hraje každý den jiný styl muziky. V A’damu si vybere každý. Podtrženo, sečteno – úžasný výlet se spoustou zážitků!

Stejně jako Mia Wallace z Pulp Fiction bych si sem nejraději jezdila každý rok na měsíc „odfrknout“. 

AMSTERDAM

4

foto: Eva Stříbrná

kultura & názory

Úroveň kultury je úrovní národa

»

1

Po roce 1989 bylo nutné transformovat státní strukturu České republiky, což se týkalo nejen ekonomické a politické oblasti, ale i kultury. Přeměna vztahu kultury a státu se od počátku nesla ve jménu odstátnění. Bylo potřeba vyčistit kulturu od nánosu socialistické ideologie a vlivu státního aparátu. Sliby chyby? S výjimkou Národního divadla a dalších tří divadel

v Uherském Hradišti, Jihlavě a Těšíně bylo spravování divadel přeneseno ze státu na města a divadla získala status příspěvkových organizací. V polovině 90. let vytvořila některá velká města grantový systém, který měl být vedle přímého financování formou příspěvkových organizací, finanční spoluúčasti a partnerství dalším zdrojem peněz. Praha k tomuto kroku přistoupila v roce 1996. Od devadesátých let se dodnes vedou diskuze, jak napomoci plnohodnotné transformaci divadel. Čeští ministři kultury přinášeli mnohé návrhy, které však bohužel většinou zůstaly jen na papíře. Většinou se shodovali na požadavku trans-

formace českých divadel do formy veřejnoprávní instituce, potřeby financování z více zdrojů pomocí různých fondů a nadací a taktéž nutnosti zavést daňové úlevy pro sponzory. Požadavek 1 % na kulturu ze státního rozpočtu se dokonce objevil v dokumentu Státní kulturní politika na léta 2009–2014 vydaném Ministerstvem kultury. Loterie po česku Slibným pokusem pro získávání peněžních prostředků byl projekt on-line loterie Lotynka, který byl zahájen roku 1994. Zisky z loterie měly plynout do Státního fondu kultury a tím financovat jeho existenci zároveň s příjmy z pronájmu tří domů.

Projekt se nezdařil a místo předpokládaných velkých peněžních obnosů měl Státní fond kultury v roce 1997 dluh 226 milionů korun, které stát následně zaplatil. Na začátku minulého roku schválila Poslanecká sněmovna zrušení Státního fondu kultury, protože již několik let nezprostředkovával plnohodnotné financování kultury (v roce 2007 ze zisku skoro 34 milionů korun

bylo na kulturu vyčleněno 415 tisíc, zbytek byl použit na správu a opravy vlastněných objektů, v roce 2008 bylo na správu vlastněných domů využito 99,1 % z příjmu). Divadla pražská Ostré debaty a protesty vyvolal v roce 2008 návrh na dotaci na vstupenku. Z tohoto plánu sešlo, a tím to nekončilo. Protesty podní-

Firmám se kultura nevyplácí • Kvůli trvající finanční krizi ukončují velké firmy své sponzorské programy. Dlouhodobý partner festivalu Tanec Praha, akciová společnost SAZKA, pozastavil podporu umělců a v roce 2010 již nebude udělovat Cenu SAZKY za „objev v tanci“, kterou doprovázela finanční odměna ve výši 400 tisíc korun. Divadelní a taneční subjekty se obávají dalších odchodů velkých firem.

České divadlo v EU nežije

N

ebylo by pro Brusel rozumnější zabezpečit místo standardizace velikosti sýra stabilní úroveň financování, a tak jednotně podporovat rozvoj kultury v celé EU?

týkající se financování divadel se státy EU – ale jen na nejvyšší úrovni. Čím hlouběji se do problematiky noříme, tím více rozdílů objevujeme. Stejně jako v ČR spravuje převážná část většina států EU kulturu pod záštitou autonomního Ministerstva kultury. Oproti ČR ale země EU mají zákony o kultuře Že je v EU oproti České a umění – a v některých najderepublice kultura násobně více me dokonce zákon týkající dotována (částkou průměrně se přímo divadla. U nás je to kolem 2 % státního rozpočtu) řešeno pouze usnesením vlády struktura dřeva a mnohem méně kontrolováa neexistuje zvláštní divadelní na, je obecně známou a někdy zákon. Jediným dokumenaž bolestně prožívanou skutem jsou „manuály dobrých tečností.Méně už se ale hovoří úmyslů“: tzv. Bílá kniha Pavla o kritériích a způsobech, které Tigrida a strategická Kulturní jsou při rozdělování peněz politika ČR Pavla Dostála. uplatňována. Při porovnávání V pěti státech evropské se omezíme pouze na státy patnáctky jsou loterie jedním Evropské unie – z důvodu kul- z nepostradatelných přispěturní, společenské i politické vatelů do rozpočtu určeného blízkosti. na kulturu. U nás pokus s Lotynkou krutě zkrachoval. Harpagon po česku Stabilní, dlouhodobý partner Česká republika vesměs státu a měst v Čechách chybí. sdílí hlavní charakteristiky Velká část zemí EU posky-

tuje daňové úlevy a výhody sponzorům, neboť chápe divadlo a kulturu obecně jako veřejnou službu. V ČR existuje zvýhodnění pouze v rámci obecných předpisů. Divadelní soubory a divadla působí většinou jako soukromé společnosti se statutem společnosti neziskové, a to i přesto, že jsou plně v rukou daného města. V ČR fungují divadla jako příspěvkové organizace – stejně jako v Řecku a Německu, kde jsou ale považovány za zastaralý model a uvažuje se o jejich reformaci. U nás je to aktivita ojedinělých scén, které změnily statut na o. p. s. s městem jako majoritním vlastníkem. Nevěsta prodaná pod cenou Pokud srovnáme výdaje, které na kulturu vyčleňují jednotlivé státy a ČR, dostaneme se k zajímavým nepoměrům. V roce 2005 vláda ČR a obce utratili v přepočtu 1 euro na

občana. Průměr evropské patnáctky jsou 2 eura. Dnes je tento poměr 2:10. Nepřekvapí pak, když zjistíme, že výdaje české vlády jsou řádově pod standardem EU – na úrovni 0,5 – 0,6 % státního rozpočtu – a s klesající tendencí. Navíc pro divadla neexistuje stabilně jiný větší příjem než státní, a tak si jednotlivá divadla musejí hledat sponzory vlastními silami. Nebylo by pro Brusel rozumnější zabezpečit místo standardizace velikosti sýra stabilní úroveň financování, a podporovat tak rozvoj kultury?

příklad jmenujme Farmu v jeskyni, bratry Formanovy nebo 420people. Skutečností ale zůstává, že česká divadla jsou stále více závislá na sponzorech, protože množství peněz, které jim přiděluje stát a obec, je rok od roku nižší. Z jakého pohledu se pak lze dívat na tvrzení české strategie, že kultura je veřejnou službou? Podle José Barrosa (v roce 2005) je kultura velkou prioritou pro nadcházející období. Opravdu žijeme v Evropě? 

Více informací týkajících se českého divadelního systému, financování a zahraničCarmen z Horní Dolní orkdivadlo a ních modelů najdete v pubPřestože má b české lýko než likaci Bohumila Nekolného horší startovní pozici jeho a ka mbiu m dřeneplatí Divadelní systémy a kulturní kolegové, už dávno ňová trhlin a výrok ředitele Avignonského jádrové dřevopolitika (http://www.divadlo. cz/box/clanek.asp?id=12180) festivalu, že české divadlo stře d

nestojí za nic. Naštěstí. České kruhová trhlina divadlo dnes sefactí obstojí lešné jádro v zahraniční konkurenci – bělové dřevo díky nadšencům a nezávislým alternativním souborům. Pro

|téma|

6

|téma|

7

ilustrace: Vojtěch Šálek

financování financování divadel: divadel: Úroveň České divadlo kultury je v EU nežije úrovní národa Lena Mechtchanová

Jana Kneschke

tily k novelizaci grantového systému města Prahy. Již tento rok se rozhoduje podle nového systému rozdělování peněz. Ohledně víceletých grantů se rozhodlo těsně před Vánoci, ohledně jednoročních bude jasno o měsíc později. Nové posuzování žádostí je dvoukolové, patnáctičlenná komise posoudí pomocí bodů odděleně úroveň projektu a výši dotace. Rozhodnutí o přidělení nebo nepřidělení grantu musí nově obsahovat také zdůvodnění. Problémem zůstává, že si o grant můžou stále zažádat jak ziskové, tak i neziskové

organizace, což je předmětem dlouhodobé kritiky. Důležitým, avšak málo známým faktem je, že město kryje grantem pouze 70 % rozpočtových nákladů projektů, zbytek musí zaplatit jednotlivé subjekty z vlastních zdrojů. Rovněž by se ke smlouvám s žadateli měl připojit dodatek o možnosti snížení dotace v případě, že se úřadu nebude dostávat peněz. Kde ty prachy jsou? Kvůli netransparentnosti je dlouhodobě kritizováno partnerství v oblasti kultury

hudba & kluby

»

10

XIV. PIF

hlavního města Prahy. Peníze jsou přerozdělovány bez výběrových řízení, což znamená, že o přidělení peněz rozhodují zastupitelé a radní. Tímto způsobem se minulý rok rozdělilo 23 milionů na různé kulturní, ale také zábavní akce, jako je například model obří železnice na Smíchově a Česká klusácká organizace. Vedení města se hájí tím, že rozpočtový balík je určen také na volnočasové aktivity. Sečteno podtrženo Dodnes leží největší tíha financování živého umění na

|názor|

»

20

|rozhovor|

»

3

Sluneční Smrt jako zábava škola v horské ledové poušti

bedrech měst. Dále divadlům přispívá stát a jen nepatrně kraje. Nutno dodat, že se tato situace odvíjí od výše prostředků, kterými kraje disponují. Financování z více zdrojů padlo s Lotynkou a daňové úlevy pro sponzory se neshodovaly s politikou Ministerstva financí. K požadovanému 1 % ze státního rozpočtu se český rozpočet přibližuje a záhy se oddaluje. V listopadu roku 2008 slíbila vláda Mirka Topolánka, že od roku 2010 1 % na kulturu opravdu vyčlení. S finanční krizí však přichází i škrty, a tak podle zpráv ze

srpna 2009 obdrží Ministerstvo kultury dokonce o půl miliardy méně než v roce 2009, z čehož vyplývá, že podíl Ministerstva na rozpočtu bude nejspíš činit pouze 0,8 %. Důležitým dodatkem je, že Ministerstvo financuje z peněz vyčleněných na kulturu také církve, a to šestinou až pětinou z celkové sumy rozpočtu. Dalším zajímavým zjištěním je, že z rozpočtu Ministerstva kultury se financuje památková péče, která je v jiných zemích obvykle placena ze samostatného památkového fondu či soukromými nadacemi. 

Libozvučné MuMo uvádí: OPENING O projektu, jakým je Muzeum Montanelli – či MuMo – by se psát mělo. Soukromé muzeum současného mezinárodního umění navazuje na několikaletou činnost Galerie Montanelli, která mimo jiné uvedla díla takových osobností, jakými jsou Běla Kolářová, Hugo Demartini nebo Jitka Válová. Podle slov profesora Christopha Stölzla je MuMo „magnetické ohnisko, v němž se mohou setkávat proudy sympatií“. Podívejme se zblízka.

leckých iniciativách“ (co tím ale myslí?), přeje si „Evropu spontánnosti, Evropu neplánovanou a překvapující“ (míní tím politickou anarchii nebo svobodný tvůrčí prostor?), zmiňuje „dialog překračující hranice oborů“ (jak jinak se dá charakterizovat současné umění?).

Ženský element Jakmile ale opustíme prostor virtuální, dojem kýčovitosti a poplatné medializace se vytrácí. Zahajovací výstavu OPENING připravila dvojice kurátorů (sama Dadja Altenburg-Kohl a Jürgen Kaumkötter) a skutečně Webové stránky galerie v ní naplnila proklamovaná jsou trojjazyčné (CZ, EN, poslání muzea MuMo. DE), což naplňuje ideu kulNa výstavě jsou preturního přátelství, ke které zentována díla jednadvase organizace hlásí. První ceti umělkyň (můžeme se dojem návštěvníka galerie dohadovat, zda výlučné ve virtuálním prostoru je zastoupení ženského pohlaví však poněkud odrazující: aktivně přispívá k genderové fotografie nezachycují ani diskusi propagací společentak díla, kvůli kterým snad sky znevýhodněné skupiny, galerie vznikla, ale lidi. Cele- či zda může být chápáno brity. Úvodní výstavu navíc naopak jako feministické charakterizují slova „politic- znevážení mužského pohlaké, provokativní, existenciví). Vedle známých jmen jako ální“, což vyznívá poněkud Katarzyna Kozyra či Adriena prvoplánově. Šimotová jsou zastoupeny umělkyně, v jejichž potenPrvoplánové pokušení ciál kurátoři věří: gruzínProslov zmíněného proská malířka libozvučného fesora Stölzla se jaksi topí jména Sopho Chkhikvadze; v klišé, byť ideově správných: mladá polská umělkyně hovoří o „nezávislých uměDorota Nieznalska; poetická Projekt • Muzeum současného umění MuMo je dítětem nadace DrAK, jejíž název v sobě nese iniciály své zakladatelky, doktorky Dadjou Altenburg-Kohl. Ta se tímto způsobem snaží přispět k realizaci projektů v oblasti kultury a umění, ale i zdraví a prevence. Za sebou má již několik prospěšných akcí (podpora prevence rakoviny prsu v projektu Ruku na prso, podpora činnosti Národního divadla v Praze nebo charitativní akce pro dětský domov či nemocnici).

performerka Mona Hatoum z Libanonu, apod. Multikulturní mnohoforma Výstava je zajímavá nejen různorodým národnostním složením zúčastněných autorek, ale také tím, že ukazuje současné umění ve své komplexitě. Žádné médium není diskriminováno; vystaveny jsou malby, kresby, fotografie, instalace, videa. Divák tak skutečně absorbuje pocity nejen z různých kulturních prostředí, ale i z odlišných forem umění, reflektuje odlišnosti i společné rysy. Můžeme hovořit o vydařeném a stravitelném exkurzu po rozmanitých podobách a obsazích aktuální tvorby. Pokud se vydáte na nedělní procházku starou Prahou, stavte se v Nerudově ulici 13 v MuMo. Potěšíte tím sebe a podpoříte zároveň i nadšení pro kulturní a společenský rozkvět. Tato vzácná snaha si zaslouží ocenění. 

Eva Stříbrná _________________________

Na začátku nebylo nic a ulice Drahobejlova v Praze 9 zela šedivou prázdnotou. Potom přišlo sdružení Kultura jinak a proměnilo původní tovární halu komplexu Balabenka Point v multifunkční kulturní centrum podobné Meet Factory nebo Trafačce. Kultura jinak funguje jako občanské sdružení již od roku 2001 a angažuje se ve všech směrech kulturního života od hudby a divadla po výtvarné umění a fotografii. Hlavní snahou bylo od začátku vybudovat stálé kulturní centrum, kde se budou moci realizovat nejen mladí umělci, ale i široká veřejnost. Myšlenka se stává skutečností Tato možnost se naskytla v roce 2007 za podpory společnosti Ugav s. r. o., která Kultuře jinak za přátelských podmínek dovolila využívat tovární halu na adrese Drahobejlova 15. Po vyklizení a úpravě interiéru dostala

hala jednoduchý název Hala C a první akce nazvaná meziHra byla zahájena 16. listopadu. Výstava se setkala s velkým ohlasem a nové kulturní centrum se díky ní téměř okamžitě zapsalo do povědomí veřejnosti. Divadlo, tanec i nákupy V letech 2008–2009 byl program pestrý, centrum se zaměřilo především na mladou uměleckou scénu s originálním přístupem k umění. Výjimkou nebyli ani absolventi uměleckých akademií. Z akcí můžeme zmínit například Decentní taneční festival Turbulenci, Festival Nultý bod, Flying Sunday, Names fest nebo každoroční Trade show, kde jsou k vidění alternativní značky oblečení, nábytku a doplňků. Často se zde konaly i workshopy sítotisku pořádané amatérskými nadšenci. Rovněž v roce 2009 odpadly díky laskavosti společnosti Ugav provozní náklady a zbylo tak daleko více financí na technické zaopatření, například světla a audiotechniku. Postupem času poznamenali umělci vnitřek haly mnohými performancemi, ať už šlo

Více na www.kulturajinak.com

foto: Kultura jinak

Tereza Lapáčková __________________________

Kultura trochu jinak

servis galerie Narušitelé hranic Městská knihovna, 2. patro, Mariánské náměstí 1, Praha 1 2. 10.–10. 1. út–ne 10:00–18:00 120 / 60 Kč _________________________ Josef Čapek – retrospektiva Jízdárna Pražského hradu – Pražský hrad, U Prašného mostu 55, Praha 1 7. 10.–17. 1. denně 10:00–18:00

180 / 110 / 250 Kč každé pondělí akce: plné 110 Kč / snížené 90 Kč _________________________ Mimo Zónu – fotografie z let 1970-1989 Langhans Galerie Praha Vodičkova 37, Praha 1 4. 11.–31. 1. út–ne, 13:00–19:00 60 / 30 Kč

Processing a Mirage FUTURA Holečkova 49, Praha 5 25. 11.–7. 2. st–ne, 11:00–18:00 zdarma _________________________ JOSEF BOLF: Ty nejsi Ty, Ty jsi já Staroměstská radnice, 2. patro 27. 11.–21.2. út–ne 10:00–18:00 40 / 20 Kč

Skleněný expres, Švédské sklo 20. století Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze, 17. listopadu 2, Praha 1 17. 12.–28. 2. út 10:00–19:00, st–ne 10:00–18:00 Soutěž na www.kulturnipecka.cz o volné vstupenky!

Herbert Tobias (1924-1982) Galerie Rudolfinum Alšovo nábřeží 12, Praha 1 14. 1.–28. 3. út–ne, 13:00–18:00 120 / 60 Kč

8

Kultura trochu jinak

umění & galerie

9

Povídání o Josefu Čapkovi

inscenace & divadlo

»

12

Popis jiného zápasu 420PEOPLE

Soutěž FLASH na WWW.KULTURNIPECKA.CZ!

Stačí správně odpovědět na otázku Stryková, Petr Opava / Pavel Pornohvězdy a 2 lístky na výstavu Skleněný expres, Klečka, Zdena Hadrbolcová / Text: Petr Kolečko a Tomáš Štréblová, Jana StrykoSvoboda která představuje úzkéAlena propojení mezi vá / Monika Zoubková Hudba: Petr Wajsar českými a švédskými skláři, mohou být ROXY / NOD, Dlouhá 33, Režie: Tomáš Svoboda vaše. Více informací pravidla Praha 1 Hrají: Jakub Prachař / Jaromír a podrobná najdete naDyk www.kulturnipecka.cz. 1. premiéra 15. 12. 2009 Nosek, Vojtěch / Lukáš 2. premiéra Příkazký, Kraus /10. Michal SoutěžDavid začíná ledna 2010!16. 12. 2009 Slaný, Martha Issová / Jana

Povídání o Josefu Čapkovi Retrospektiva na Pražském hradě o graffiti na stěnách nebo nabarvenou škodovku.

tračního tábora, kde Čapek doslova pár týdnů před osvoJe možné malovat líbivě bozením umírá na tyfus, tvoří Otevřený prostor a nesklouznout ke kýči? neokázale působivé memento. Hala C spolupracuje s něko- Uchovat si dětskou hravost Kurátorům se podařilo shrolika dalšími sdruženími a spo- a přitom nebýt „blahomáždit velké množství pláten, lečnostmi, jmenovitě třeba se slavený chudý duchem“? která jsou členěna tematicky Spitfire company, která funK podobným otázkám může do provizorních místností, guje pod hlavičkou Bezhlaví o. dojít každý návštěvník jimiž je prostor Jízdárny rozs. a pořádaly se zde například galerie v Jízdárně Pražské- dělen a které vytvářejí doslova vystoupení Nultý bod, Unicorn ho hradu, kde do 17. ledna labyrint. Každá tato „kapitola“ nebo Svět odsouzencův. Na trvá doposud nejobsáhlejší je pak doplněna textem Čaprok 2010 je v plánu užší sporetrospektiva díla Josefa kových úvah, dopisů, úryvků lupráce a rozvíjení divadelních Čapka. z knih. Najdeme tu Čapkovo představení s Miřenkou Čechookouzlení expresionismem, Málokdy zažila česká malba jeho naturelu je blízký soucit vou a Petrem Boháčem, kteří tak překotné období jako mezi s lidským údělem. Není to tvoří základ této skupiny. světovými válkami. Klasicistní nijak okázalý postoj, nenajdeDále jmenujeme obecně prospěšnou společnost Cirk La kánon se dávno rozbořil pod me tu patetická gesta. RozePutyka, která do svých umělec- nájezdy avantgardních směrů rvanost expresionismu stejně a z uměleckého hlediska neby- jako kubistickou analýzu kých projektů zapojuje krom herců i muzikanty a sportovce, lo v té době z Prahy do Paříže Čapek přetavuje do civilnější nijak daleko. Mladá generace nebo studentskou skupinu formy, zlidšťuje ji. Jako by malířů nasávala dychtivě Kacířské nápady. v jeho díle ožívalo v nové varinové postupy a přetavovala aci heslo renesance, že „mírou Co je v plánu? je v osobité výpovědi, které všech věcí jest člověk.“ I přes vyhrožování devepřitahují dodnes pozornost loperů můžeme do budoucna znalců a milovníků umění. Inspirace modernou počítat s programem zaměJednou z uměleckých osoba lidovou tvořivostí řeným hlavně na divadlo (ve ností vzešlých z kulturního V této souvislosti není od spolupráci s výše zmíněnými kvasu československé první věci připomenout, že Josef umělci) s různými workshopy republiky byl i Josef Čapek, Čapek byl jedním z těch uměla dílnami, například tancem, malíř, v jehož díle se snoubí ců, kteří neodsoudili první žonglováním, výtvarnou čin„krajánkovská“ přímočarost pražskou výstavu Edvarda ností nebo i dílnami pro děti s kubistickou rafinovaností Muncha jako výplod choré vedenými zkušenými lektory. a těžká sociální témata tu stojí mysli, ale ve vyjádření tohoto Hala C je svým uspořádávedle nespoutané hravosti. zasmušilého Nora s postupem ním a velikostí vhodná i pro Figuru podrobuje geometčasu rozpoznali dobový „Zeitprostorově náročné taneční rickému zjednodušení a až geist“ a našli v něm východisa divadelní projekty, jaké tvoří pedantské analýze, ale přesto ko vlastní tvorby. Stejně tak například skupina Decalagés. jí nechává světelnou, laskavou Čapka přitahoval kubismus, 11. prosince slavila „Haličauru. který ho oslovil na studijním ka“, jak jí její budovatelé důvěrpobytu v Paříži. Ovšem i tento Provizorní labyrint kapitol vliv je v jeho pojetí komorně říkají, své oficiální druhé malířova vývoje narozeniny narozeninovou nější. Stejně jako ostatní čeští V zastoupení je zde jak párty ve western stylu. K viděkubisté, ani Čapek neinklinomalířova raná tvorba, tak ní byla výstava obrazů Terezy val k úplné abstrakci a chladné záznamy z posledních dnů Višňové, kreativní koutek analytičnosti. Z jeho maleb nebo půlnoční cowboy boogie. jeho života. Tyto drobné kres- je cítit to, k čemu se sám by, studijní materiál či náčrtky hrdě hlásil, totiž celoživotní Doufejme, že Kultura jinak z kaváren jsou zajímavým bude mít možnost vychovat fascinace lidovým uměním. doplněním „velkých“ obrazů. halu z batolete do minimálně Čapkův spis „Nejskromnější A závěrečné kresby z koncenpubertálního věku.  umění“(1920), v kterém vysloJana Julínková __________________________

vuje obdiv k lidovým formám tvořivosti, je aktuální dodnes, stejně jako „Umění přírodních národů“ (1938). V tomto díle Čapek navazuje jak na vlastní lásku k tvorbě cizokrajných malířů či řezbářů, tak na moderní, kubisty rozpoutaný zájem o africkou plastiku a mimoevropské způsoby výtvarného vyjadřování. Obrazy a umění filmové, nízké i vysoké Speciální kapitolou je Čapkův zájem o film, který v jeho době nebyl brán jako opravdové umění. Čapkovy obrazy mají často filmové kompozice, zvláště ty laděné do černo – okrových tónů, připomínající zrnitý černobílý film. Postavy působí jakoby osvětlené reflektory, je tu velký kontrast mezi světlem a stínem. Oproti barevným a lehce stylizovaným krajinám z dětství či „na lidovú notečku rozehrátým“ výjevům ze slovenské Oravy působí tyto tmavé malby jako jiný svět. Všechny tyto postupy dohromady hovoří o tomtéž – o zaujetí vším tím, čím „vysoké umění“ té doby stále zlehka opovrhovalo. Josef Čapek tak byl vlastně jedním z prvních průkopníků – bořitelů hranic mezi vysokým a nízkým uměním, mezi akademiky a samouky, v Čapkově případě lze mluvit téměř o postmoderním přístupu k tvorbě. Vše si zasluhuje stejnou pozornost, nic není stavěno na piedestal. Josef Čapek se snažil vyhnout v tvorbě jakémukoliv kalkulování. „Nejprve třeba míti obrazu plné srdce, aby ho pak mohly býti plné oči," prohlásil jednou. Poctivý přístup. Jestli by se dalo najít nějaké výstižné slovo pro Čapkovu tvorbu, pak by to mohlo být jedno staromilské: „poctivost“. Z obrazů lze fyzicky cítit autorovo zaujetí, snahu neošidit sebe, model, ani diváka. 

180 / 350 Kč

na okraji

Vertikální zahrádky

Nudí vás otrhané plakátovací plochy, kde ve větru nevzhledně plandají rohy již dávno zapomenutých annoncí na koncerty, které vás nikdy nezajímaly? Přinášíme jednoduché a elegantní řešení. foto: Sean Martindale, posterpocketplants.blogspot.com

umění & galerie

Potřebujete: pár pracovních rukavic; kartónovou sešívačku nebo extra pevnou lepicí pásku; nůž na řezání kartónu; kyprou hlínu; rostlinu (např. břečťan nebo jiný nenáročný druh); přiměřené množství vody a čas. Postup: Vyhlédněte si vhodný slepenec plakátů a ohněte jej tak, aby vytvořil kornout. Můžete si také pomoci nožem na řezání kartónu. Upevněte sešívačkou nebo lepicí páskou, nasypte hlínu do kornoutu a zasaďte rostlinu tak, aby k ní měl přístup déšť, slunce i vítr tak, jak potřebuje. Zkontrolujte pevnost vytvořeného květináče. Doporučení: Pracujte v rukavicích a na takových plochách, kde nehrozí jakýkoli střet s jakoukoli uniformou. ___ Jana Kneschke

druhé desetiletí (!) tvrdošíjně pořádají koncerty žánru opravdu okrajového, se není čemu divit. Tento rok byl ve znamení temných ambientních ploch, jež rozrušily hlukové výpady Scholss Tegal, F. Y. D. a Roxxoru. Kdo nepřišel kvůli hudbě, přišel kvůli lidem. Dostavila se i policie, nezklamala jako žádný rok. Každoroční rituál byl tedy úplný. Co přinese patnáctý ročník? Sledujte www. arsmortauniversum.org.  foto: Karel Šuster

recenze Jana Kneschke _________________________ Pražský industriální festival je dvoudenní svátek pro ty, kteří hudbu rádi cítí v kostech, kterým se tóny dostávají až pod kůži a kteří extrém nechápou jako vybočení, ale jako způsob existence – neboť normalita neexistuje. Každoroční setkání známých tváří, které někteří nazývají rodinou. Vzhledem k úzké skupině těch, kteří již

XIV. PIF

Vanessa Zombie nebo legenda? reportáž Jana Kneschke _________________________

Víte, co spojuje Standu Hložka, Michaela Jacksona a Vanessu? Všichni se pokusili o comeback a všem to vyšlo. Mrznu před Belmondem, dnes KD Vltavská. Vedle mě se zuřivě líbá pár, slečně v kratinké sukni mráz nevadí, asi ji hřeje mužova ruka pod ní. Oni a ta zkratka „KD“ ve mně vyvolává vzpomínku na časy dávno minulé, kdy polovina publika chodila na

Vanessu kvůli pěkným tělům Insane střídá pán s kytamikrofonový stojan a hází jej a druhá kvůli nesmiřitelným rou. Je vypískán a slovy „Ahoj. do publika. Další čekání. rytmům a textům, které sem Chcípni!“ vyprovázen z pódia. Samír, kdysi tak krástam sklouzávaly do fantaskní A pak – konečně! Rozhrnuje ný, dnes stejně jako Brixa směšnosti. __________________________________________________ Konečně se dostávám dovnitř, zespoda už zní hudba. Na pódiu se snaží Insane, ale dostává se jim jen minimálně pozornosti, fronty na bar jsou otřesně dlouhé. S každou další pětiminutov__________________________________________________ kou postávání v žízňovém hadovi znásobuji počet drinků se opona a na scéně je Vanessa Bargeld maskuje svou odulost – a končím u trojitých panáků. v plném počtu. Po prvních polodlouhými vlasy. Z pubVenku je zima, Vanessa daleko tónech ale vypadává elektřina lika proudí směrem k pódiu a podruhé už frontu stát a tak jediné, co slyšíme, je koncentrovaný sentiment nechci. bubeník. Samír teatrálně láme a Vanessa nás na oplátku

Po prvních tónech ale vypadává elektřina a tak jediné, co slyšíme, je bubeník.

Příští koncert: Fléda Štefánikova 24, Brno St 10. 2. 2010 od 20:00 zásobuje projekcí, za níž by se nestyděla sbírka příznivce extrémních sexuálních poloh či bizzare fetiše. Teatrálnost ale k EBM patří – a všichni se jí nechávají prostupovat. Bičováni milosrdnými rytmy, oblévání melodií sledujeme, jak se odhaluje elektrické křeslo, jak na scénu vchází nahé dívky, jak se Samír svléká ... Dost. Je lepší nekazit si vzpomínky. A za hudbou půjdu příště do vlastní audiotéky. 

servis kluby ACOUSTIC LIVE SHOW: 100°C, GOODFELLAS a další... Palác Akropolis Kubelíkova 27, Praha 3 st 13. 1. 19:30 130 / 150 Kč _________________________ BUSH WITH BLU MAR TEN: Natural History LP tour Klub Roxy Dlouhá 33, Praha 1 pá 15. 1. 22:00 200 / 250 Kč

IMPERIALISTIC NIGHT Eye-D (NL), Forbiden Society, Smario, Dirty Boy, Brock, ReverseArt, Hanzal, Dukor, Morph, Squid, Cliper vs Sergi Cross club Plynární 23, Praha 7 pá 15. 1. do 21:00 60 Kč / po 90 Kč _________________________ NACHEVA MEATS FUSE Monika Nacheva, Fatal Noise a Fuse DJs

SPIRITUAL STAGE Spiritual Sound System Cross club Plynární 23, Praha 7 so 16. 1. do 21:00 40 Kč / po 80 Kč _________________________ JUNGLIST CALL Serial Killaz (UK), RNF junglist a hosté Cross club Plynární 23, Praha 7 pá 22. 1.

do 21:00 50 Kč / po 90 Kč _________________________ SHADOWBOX BIG BAND SESSION Philip TBC, Akira, Bifidus Aktif, Rudeboy Matrix klub Koněvova 13, Praha 3 pá 29. 1. 21:00 vstup zdarma _________________________ Emiliana Torrini + Lay Low + Selfbrush

Palác Akropolis Kubelíkova 27, Praha 3 čt 28. 1. 19.00 450 / 550 / 650 Kč _________________________ DRUMSTATION Mighty Melody (GER) a hosté Cross club Plynární 23, Praha 7 pá 29. 1. do 21:00 40 Kč / po 80 Kč

hudba & kluby

10 XIV. PIF

hudba & kluby

11

Mahala Rai Banda 27. ledna v Praze

FLASH

FLASH Věrně barokní Rinaldo Händelova opera Rinaldo uváděná ve Stavovském divadle opět potvrzuje vysokou úroveň české scény, které patří místo po boku produkcí světových operních domů jako je Teatro alla Scala nebo newyorská Metropolitní opera.

Kromě vynikajícího přednesu souboru Collegium 1704 a bohaté výpravy se dočkáte i – pro někoho překvapivého – obsazení mužských rolí ženskými hlasy. Je ale historickou skutečností, že i v 18. století byly tyto party obsazovány

ženami – v momentě, kdy se nedostávalo kastrátů, kteří až do 20. století v operách běžně vystupovali. Posledním žijícím kastrátem byl Alessandro Moreschi, zemřel roku 1922. V operní sezóně 2009/10 poslední uvedení 28. 12. 2009.

Mahala Rai Banda 27. ledna v Praze

Diamanda Galás

Promrzlé tělo až na kost, které ani sumička svařáků nerozehřeje. Zapařená skla kaváren, čvachtání bot v šedavém špinavém sněhu, teploty okolo nuly a jaro v nedohlednu. A kam se vrtnout? Jak z toho ven? Třeba odhodit bundu do šatny a zapařit si na prosluněnou balkánskou dechovku? 27. ledna totiž do Prahy přijede orchestr Mahala Rai Banda z Rumunska.

Po téměř jedenácti letech se 27. listopadu objevila v Praze. Ta, kterou nazývají černým svědomím v avantgardním hávu a mnohými dalšími jmény. Ta, která vládne hlasem o rozsahu 3,5 oktávy a jejíž některá alba mohou být označena za vokální teror. Diamanda Galás. Koncert v Arše neměl předkapelu – popravdě si ani nedovedu představit, kdo by toho byl schopen. DG nastoupila do natěšeného sálu,

Mahala Rai Banda, to jsou muzikanti, kteří se dali dohromady v ghettech na bukurešťských předměstích. Takže volně přeložíme jejich název jako Vznešená kapela z ghetta. Městečko Clejani připravilo nejlepší houslisty, přidejme excelentní hráče na dechové nástroje ze Zece Prajini, drsnou každodenní realitu, akordeon a zpěv a máme kapelu, která ta vaše promrzlá tělíčka roztancuje.

A pokud vám bude povědomá píseň Mahalageasca, tak si vzpomeňte na Borata; zazněla totiž ve filmu. st 27. 1. 2010 Palác Akropolis Kubelíkova 27, Praha 3 280 Kč předprodej / 300 Kč na místě ___ Vojtěch Soudný

posadila se za piano a začala. Hostina začala – a mohla být delší. Ovace po každé písni. Stručné „thank you“ se po třetí ovaci už neopakovalo, pouze lakonické vysvětlení, komu byla píseň věnována. Jeden trojitý přídavek se sebevražednou tématikou Gloomy Sunday zakončil večer, který byl v mnoha ohledech velmi kultivovaný. ___ Jana Kneschke inzerce

Poslouchejte RADIO ETHNO 90,7 FM, Praha a okolí . a k i z u m á r b o d á . y m v á Sa r p z é r b o d é . a m t a ě S v s o h é l e c   z a b d u H

recenze Lena Mechtchanová _________________________

K

který je fúzí předešlých dvou představení pojednávajících o důležitém okamžiku v životě, který se člověku zaryje tak hluboko do paměti, že není schopen na něj přestat myslet. Ve svém novém díle řeší autor otázku, jak se tohoto démona zbavit.

foto: Alžběta Diringerová

aždý máme v hlavě démona, který nám nedá spát. Dlouho ho živíme svojí pozorností, přikrmujeme pocitem Tři zápasy s jediným démoviny... Co se stane, když nem se ho konečně rozhodneTři duety, ve kterých tančí me zbavit? hlavní hrdina (Václav Kuneš) se třemi tanečnicemi (Rei V Pražském divadle Archa Watanabe, Nataša Novotná, mělo 30. listopadu premiéru Cora Bos Kroese), představují celovečerní taneční předstaonen zápas o klid v mysli. Na vení skupiny 420PEOPLE pod začátku se zdá, že jednotlivé názvem „A Small Hour Ago“. ženy představují tři různé Choreograf Václav Kuneš zde vzpomínky. Později se však představil svůj poslední počin, zjeví všechny tři pohromadě

foto: Alžběta Diringerová

Popis jiného zápasu 420PEOPLE v podobě neustále se přeměňující děsivé bytosti, ve kterou jsou přetvořeny pomocí neforemných neoprenových šatů (Asaalia Khadjé). Tento aspekt umožňuje interpretaci žen jako jediné vzpomínky a jejich interakci s hlavním hrdinou jako vývoj jednoho zápasu. První duet se nese v žertovném tónu. Tanečníci spolu hrají hru, napodobují jeden druhého, ovlivňují se navzájem. Po hře přichází únava a s ní i druhá žena. Hlavní postava se snaží uniknou své „nové“ věznitelce. Ta ho však pokaždé spoutá svýma rukama, jež jsou tak dlouhé a štíhlé, že připomínají chapadla. Po jejím odchodu se hlavnímu hrdinovi překvapivě neuleví. Pocit osamocení ho děsí víc než samotný démon. Snaží se ho přivolat rituálním opakováním pohybů. Jeho prosby jsou vyslyšeny. Milovaná a nenáviděná vzpomínka se zjeví znovu. V následujícím závěrečném duetu je již všem jasné, že vítěz může být jen jeden. V tuto chvíli nastává okamžik opravdového boje. Útoky na nejzranitelnější místa jako jsou obličej a krk se to jen hemží. Agresivita neustále

• Václav Kuneš a Nataša Novotná, kteří založili taneční skupinu 420PEOPLE na přelomu roku 2006 a 2007, jsou nováčky na české scéně, avšak nikoli v zahraničí. Dlouhou dobu působili v holandském Nederlands Dans Theatre pod vedením Jiřího Kyliána. Touha po změně prostředí je přivedla zpět do Čech. Svých zkušeností a zahraničních kontaktů využívají nejen ve vlastní tvorbě, ale také při pořádání tanečních workshopů. • 420PEOPLE patří ke špičce české taneční scény. Důkazem je cena Sazky a Divadelních novin 2008 za choreografii „Small hour“ nebo cena Thálie 2008 a titul Tanečnice roku 2009 Nataši Novotné.

stoupá, napětí vrcholí, diváci očekávají poslední ránu. Všem je jasné, že démon je poražen. Náhle se zhasne a rozhodující úder hrdina zasazuje již bez pozorovatelů. Minimalismus ve všem Celková atmosféra představení byla výborně dokreslena minimalismem ve všech scénických postupech. Šerosvit (Loes Schakenbos) zahalující tváře tanečníků a hudba (Dirk Haubrich), která se skládala z jednotlivých tónů hraných na klavír, působily nejen naléhavým a stísněným dojmem, ale rovněž zprostředkovaly odosobnění, které divákovi umožnilo ztotožnit se s příběhem.

Jediné, co by se dalo představení vytknout, byl poněkud rozpačitý výraz tanečníka. Hlavní hrdina působil dojmem, že ho k zápasu někdo přinutil, že se na něj necítí být připraven, což způsobovalo nepřesvědčivost jeho tanečního výkonu. Na druhou stranu, proč by nám divadlo mělo ukazovat život v jeho absolutní podobě, když takový nikdy nebyl a nikdy nebude?  420PEOPLE bude možné vidět na Nové scéně Národního divadla 14. a 15. 4. 2010 – premiéra Affordance a 27. a 28. 5. 2010 složený večer z choreografií Wall to Wall, Golden Crock, Paedocypris Progenetica a B/olero.

servis divadlo Frama v jeskyni: SCLAVI / Emigrantova píseň Švandovo divadlo, prostor Preslova Preslova 9, Praha 5 pá 15. 1. od 20:00 170 Kč _________________________ Veselé skoky: Edgar Allan Pú / Havran Divadlo v Celetné Celetná 17, Praha 1 so 16. 1., ne 31. 1. od 19:30

220 / 150 Kč _________________________ Kabaret Caligula: Zlý večer speciál Palác Akropolis Kubelíkova 1548/27, Praha 3 ne 17. 1., po 18. 1. od 20:00 200 / 150 Kč _________________________ DOT504: 100 Wounded Tears Divadlo Ponec Husitská 24a/899, Praha 3

st 20. 1. od 20:00 190 / 120 Kč _________________________ Buchty a loutky: Lynch Švandovo divadlo, Studio Štefánikova 57, Praha 5 čt 21. 1. od 19:00 150 Kč

Podporujte KULTURU ZADARMO

Každý den ve virtuální i skutečné realitě! Najdete nás ve všech dobrých barech, kinech, restauracích, dívadlech, kavárnách, hospodách i na Facebooku. Jsme alternativa pro všechny, kdo chtějí kulturu zadarmo!

inscenace & divadlo

12

inscenace & divadlo

13

Popis jiného Pekelná čerň zápasu 420PEOPLE

|téma|

»

6

design & technologie

Po tři dny (19.–21. listopadu 2009) řádila na scéně pražského divadla Archa apokalypsa v podání skupiny Ultima Vez belgického choreografa a režiséra Wim Vandekeybuse. Autor v nieuwZwart/Nové Černi zkoumal lidské chování v extrémních situacích. V co se promění člověk, když jeho jediným cílem je přežít? Odpověď je jednoduchá: bije se se svými druhy o holý život. Touha po vykoupení je zbytečná, síla zemské přitažlivosti nepustí ani jeho duši. Vize Wima Vandekeybuse je plná pesimismu a beznaděje. Zdá se, že lidé jsou odsouzeni sežrat se navzájem.

FLASH Federico Fellini v Aeru Kino Aero přichystalo v lednu pro filmové fajnšmekry čtyřdenní dávku Felliniho filmů. Od středy 20. 1. do neděle 24. 1. 2010 tu na diváka čeká 12 nejvýznamnějších filmů tohoto italského režiséra.

kulturní tip

Fler – rukodělný shop

titulky objasňující něco, co divák vidí na vlastní oči. Bez očistce Působivé, fyzicky náročné pohyby tanečníků byly inspirovány breakdancem, electric boogie, kontaktní improvizací a dalšími styly. Výborné využití prostoru s pomocí černého igelitu, který představoval zemské útroby, železných plátů používaných jako gongy, závěsné konstrukce, díky které se mohli hudebníci celou dobu vznášet nad scénou, je v Čechách k vidění jen málokdy. To vše poukazuje na vysokou technickou úroveň představení. Avšak hodina a půl neustálé přítomnosti pekla byla poněkud unavující. Jednotlivé skutečnosti nejlépe vyniknou v protikladech. Těch se v představení nedostávalo, takže místo naléhavého proroctví nám autor přinesl pouze obraz tak vzdáleného pekla. 

foto: Ultima Vez

Jak bude vypadat apokalypsa, již víme od sv. Jana. Ultima Vez přináší poselství, v co se promění lidská rasa.

Ráj naruby Když si divákovy oči zvyknou na tmu v sále, uvidí před sebou temnou krajinu bez života. Ráj naruby – nazí lidé, každý sám ve svém mlčení. Chvíle pohřebního klidu však netrvá dlouho. Krátce poté jsou nazí tanečníci vytaženi ze svých úkrytů. Jako červi se svíjejí na zemi, kvílí a sténají. Tři muži s příručním světlem a zesilovačem zvuku chodí kolem nich a jednoho po druhém mučí. Po odchodu trýznitelů se však muka nezmírní, od této chvíle až do konce představení postapokalyptičtí lidé nepřestávají týrat jeden druhého. Nepřehlédnutelnou součástí díla je extatická průvodkyně (Kylie Walter) komentující děj prostřednictvím textu o konci světa vlámského autora Petera Verhelsta. Bohužel ani svojí neutuchající energií se jí nepodaří vydobýt si místo v příběhu, a tak působí spíše jako zbytečné

16

financování Mají i české divadel: stožáry Úroveň šanci na nový kultury je design? úrovní národa

Pekelná čerň recenze Lena Mechtchanová _________________________

»

Bylo jen otázkou času, kdy se na internetu objeví server umožňující všem šikovným a zručným ručkám nabídnout své umění, výrobky nebo nápady. Jedno takové internetové tržiště se jmenuje Fler. Fler je virtuální obchodní místo, které umožňuje nabízet a prodávat vlastní rukodělné práce. Na Fleru najdete téměř vše – originální módu, módní doplňky i interiérový design. Společným jmenovatelem je jedinečnost. Každý kousek je prostě originál! Pokud patříte mezi ty šťastlivce, kteří z „ničeho“ dokáží vyrobit originální „něco“, stačí se zaregistrovat, prostudovat a odsouhlasit obchodní podmínky serveru a vytvořit si vlastní profil. Svá díla vyfotografovat, navrhnout cenu a čekat na ohlasy a objednávky. Nevýhodou i výhodou je velká konkurence. Nakupující si tak mohou vybrat finančně dostupné výrobky a prodejci zase mohou čerpat nové inspirace a nápady, případně doladit nedostatky svých nabízených výrobků.

A protože Fler je fér, nabízí toho mnohem více, než se na první pohled zdá. Prodávající tvůrci a umělci mohou využít blogů a diskuzí, kde se to tipy a radami na nové techniky nebo nejvýhodnější nákupy případných propriet jen hemží. A jestliže jste na tom se zručností podobně jako já (obě ruce levé), není nic jednoduššího, než se na Fleru zaregistrovat. Ta je totiž nutná jak pro nákup, tak pro prodej. Výhodou vzniklého profilu jsou bezesporu oblíbená témata v podobě záložek, možnosti výběru nejoblíbenějších prodejců, diskuzní kluby, blogy nebo třeba kalendář a magazín s novinkami. Hodnocení spolehlivosti prodejců i nakupujících je samozřejmostí. V případě, že Fleru propadnete, se rozhodně nezapomeňte podívat do záložky „Návody a kurzy“. Třeba se z vás místo nakupujícího stane prodávající… Na Fleru je totiž možné vše a kreativitě se meze nekladou. ___ Petra Petržílová

http://www.fler.cz

Premiéra filmu Longplay v NoD

Kdo dělá obaly desek českým kapelám? Dělá to pro zábavu? Je možno se tím uživit? Jak zohledňují styl kapely při tvorbě jejich bookletu? Na to vám odpoví film Longplay z dílny FAMU. Najbrt, Haloun, Skalník, Vladimir 518 a mnozí další vám ukáží, jak to s obaly cédéček vypadá od Revoluce. Vernisáž podkreslí OTK a Sporto. so 16. 1. 2009 NoD Dlouhá 33, Praha 1 ___ Vojtěch Soudný

Afghánistán na rozcestí Strávit čtvrteční večer s člověkem v tísni možná nemusí být úplně lákavá představa. Jako u všeho se však i zde naskýtá prostor pro různé interpretace a jednou z nich je veřejné promítání poutavého dokumentárního filmu zakončené debatou s nevšedními hosty. Poslední takový čtvrtek v letošním roce byl věnován Afghánistánu a zahájen promítáním dokumentárního filmu Létající draci, kterému se dostalo mimo jiné velkého ohlasu na festivalu Jeden svět. Po promítání získali svůj prostor novináři z afghánské provincie Logar na pozvání

Ministerstva zahraničí. Střet kultur a fakt, že ani po osmi letech není Afghánistán klidným bezproblémovým místem na mapě, byly zárukou debaty provázené emocemi a radikálními názory jak ze strany diváků, tak hostů.

tvář Kábulu v jeho nejsyrovější podobě, na tuto skutečnost přicházíme i my, publikum. Pozvaní logarští novináři hovoří především o jednom – Afghánistán se mění. Jak Noorulah Stanekzai, ředitel jediné soukromé rozhlasové stanice v Logaru, Asadullah Ludin, rozhlasový reportér a student literatury, a Rahmatullah Afghan, zpravodaj největší tiskové agentury, tak Tomáš Kocián, referent Člověka v tísni pro Afghánistán, potvrzují, že přestože pádem Talibanu boj nekončí, prochází země velkým vývojem. Přítomnost koaličních vojsk, která je ohniskem mnoha protichůdných názorů, umožnila vznik škol, infrastruktury a relativně stabilní vlády. To všechno žurnalisté zmiňují v reakci na čtyři roky starý dokument. Dnes je již Kábul jiný. Bezpečnější.

Kábul – moje město Dokumentární film Létající draci vznikl jako projekt polského kameramana Jacka Szaranskiho, který měl možnost vést kurz filmové tvorby na kábulské konzervatoři. Mladí Afghánci dostali do rukou kamery a jejich úkolem bylo zaznamenat své město tak, jak jej vidí oni. Pod rukama jim tak postupně vzniklo pozoruhodné dílo, ve kterém se ukazuje zcela jiný Kábul, než na jaký jsme zvyklí z médií. Právě zprostředkování reálné skutečnosti je mimo jiné cílem humanitární organizace Člověk v tísni, která v Národní technické knihovně pořádá debatní večery s názvem Máte právo vědět. Ukázat víc, věnovat se aktuálním problémům a přiblížit různé pohledy na svět jak vizuálně, tedy prostřednictvím dokumentárního filmu, tak přímo, čili debatou s konkrétními účastníky a zainteresovanými lidmi.

Pomoc chceme a potřebujeme Představuje přítomnost spojeneckých vojsk v Afghánistánu pomoc nebo přítěž? Co je hlavní příčinou protahování války s terorismem? Lze vůbec Taliban někdy zcela porazit? To jsou nejčastější otázky padající z řad obecenstva. Jakkoli hrdě pozvaná troAfghánistán v pohybu jice působí, všichni včetně Politickým tématům se afghánského překladatele si nelze v debatě ubránit. Nejde uvědomují, jak moc důležitá pouze o hodnocení filmu. je pro jejich zemi nejen humaPrávě tak, jako studenti nitární, ale také vojenská umělecké školy, kteří tvoří své pomoc západního světa. první dokumenty a zachycují „Afghánistán byl dlouhou

dobu bez centrální vlády, dnes si sám vládnout neumí a potřebuje v tomto směru pomoct,“ říká Noorulah Stanekzai. Dodává však, že si je velmi dobře vědom, že toho lze docílit pouze silnou armádou a policejním aparátem, který v Afghánistánu teprve vzniká. Válka v Afghánistánu není afghánská válka! Stanekzaiovi kolegové již tak optimisticky přítomnost cizích vojáků ve státě nevidí. „Tahle válka není naše. Problémy přicházejí přes hranice. Kvůli konfliktu Pákistánu a Indie umírají pouze Afghánci, nikdo jiný. Nehledě na sousedství s dalším ohniskem sváru, a to Iránem,“ prohlašuje Ludin. „I naši lidé chtějí mír, ovšem už 30 let neznají nic než válku.“ Na dotaz, zda americká vojska nesledují svou přítomností jiné cíle, než afghánskou samostatnost, všichni shodně odpovídají: nelze to vyloučit. Spekulace však nemají smysl, především je třeba, aby se jednotlivé armády domluvily na společném cíli, což je pevná afghánská centrální vláda, která zajistí bezpečí svým obyvatelům, své zemi. Těmito slovy se loučí logarští novináři a těmito slovy končí další večer z debatního cyklu, který opět přinesl nejen odpovědi, ale i řadu dalších otázek. Je nad čím přemýšlet. ___ Katarína Marešová

Více info na http://www.clovekvtisni.cz http://www.jedensvet.cz inzerce

k u lt u r n í

PECKA

apel a lt e r n a t i

vní měsíč ník

k u lt u r n í

PECKA

kultura &|téma| názory

»

3 1

kultura &|téma| názory

»

4 1

umění & galerie

»

»

6 &&galerie 22 film kluby Black ekolog 7 &&umění 22 metal ická Black kino galerie ekolog 9 22 metal ická Black archit vs. gangs ektura Štěpámetal ta: archit nská Black vs. gangs ektura Aktivn rap. metal Stíny Black Coí dům vs. street mají rap. Co ta: gangsta souča Fotog metal rafie stavby vs. gangs mají rap. Co art společného? Dřevo sného ta vs. gangs mají rap.čínské mimo Co mají společného společného? společného? ho rap. Co ta společného mají ného?í společného společuměn společného společného? prezenta téma Něco čníněco čísloněco společného | zdarma »3 | rozhovo | k dostání r Xindl od X1. hudba umění

»

|

servis kino

kulturn í

Chcete mít na tomto místě reklamu? k u lt u r n í Centrum současného umění, [email protected] ECKA Osadní 34, Praha 7

a lt e r n a t i

vní měsíč ník

»4 12. 2009 | + MEDIAKIT 2010

PECKA a lt e r n a t i

Architektonic ký skvost, ekolog či návrat do minulo ický zázrak sti? oučasná

architek- Využití dřeva pro stavbu tura dřevostaveb má vem fyzikálních jisté ekologické, nabízí atraktivní jevů, technologické nutno brát při realizacikteré je a elegantní mode- i funkční výhody. Z podstaty stavby v úvahu se všemi dřeva jako přírodního ly, které mohou důsledky. materiálu ovšem plynou konkurovat i mnohá negaProdukt sluneční tiva. Ta spočívají klasickým zděným především ve energie stavbám. změnách jeho vlastností Dřevo vzniká činností vli-

téma: ekologická architektura

dřevnatých rostlin. ným produktem Je výsledasimilačního procesu a v podstatě jej můžeme označit za transformov anou sluneční energii.

mízového pletiva recenze Android (kambia) i v Japonsku » 12 | comics Já řadim, ty řídíš… » 16 hudba

& kluby

10

Radiohead

od Dariny Alster v Ateliéru č. 13/09. Naše pozornost se upírá k nelépe udělaným reklamám na věci zdánlivě umělecké. Co bychom přehlížet je způsob neměli podpory, díky níž může umění existovat.

film & kino

12

Svět anime

inscenace & divadlo

14

DJ v Soho aneb Jste k ojetí či nejste k ojetí?

vní měsíč ník

design & technologie

15

» |glosa|

16

Na čem O očeká vání, jezdit překvapení po Praze a jiných věcech

pecka_2z_inz_4.2.

indd 1

28.11.2009 23:05:08

| vydavatels tví

Galerie, Vodičkova 37, Praha 1 Erwin Olaf: Do 16. 8. 2009, Galerie Barbora Šlapetová Choreografie citů Rudolfinum, Alšovo nábřeží a Lukáš Rittstein Manop, vydavatelství Do 7. 6. 2009, Langhans Spodní proud 1 poslední první a l t e r n a t i v n í m ě s í č n í k 12, Praha k u l t uVodičkova Olaf: Galerie, 37,k uPraha l t uChcete Do 16. 8. 2009, Galerie Barbora Šlapetová Do 17. 5. 2009, DOX r 1n í Erwinse rní stát naším Choreografie citů Rudolfinum, Alšovo nábřeží a Lukáš Rittstein Manop, CentrumKULTURNÍ současného umění, PECKA je měsíčník z oblasti kultury, distribučním místem? Do 7. 6. 2009, Langhans Dřevostavby Spodní proud 12, Praha 1 poslední první Osadní 34, Praha 7 života a společenského aktivního dění [email protected] Galerie, Vodičkova 37, Praha 1 Do 16. 8. 2009, Galerie Barbora Šlapetová Do 17. 5. 2009, DOX KULTURNÍ PECKA je zdarma k u lt u r S 4 Alšovo nábřeží n í Rudolfinum, Centrum současného umění, a Lukáš Rittstein Manop, Erwin Olaf: KULTURNÍ PECKA je i na webu » » » Praha » »1 Spodní 12, poslední Osadní 34, Praha 7 ve věku 15–35 Choreografie citů PECKA je určena KULTURNÍ pro muže a ženy let, se první středním Chcete seproud stát naším Do 16. 8. 2009, Galerie Barbora Šlapetová Do 17. 5. 2009, Do 7. 6. 2009, Langhans a vyšším vzděláním, se zájmem o kulturu, politiku a společenské děníDOX partnerem? Rudolfinum, Alšovo nábřeží Centrum současného umění, a Lukáš Rittstein Manop, Galerie, Vodičkova 37, Praha 1 Erwin Olaf: KULTURNÍ PECKA je distribuována v restauracích, klubech, kavárnách, [email protected] 12, Praha 1 poslední první Osadní 34, Praha 7 Choreografie citů kinech, divadlech, design shopech, vysokých školách aj. Barbora Šlapetová Do 17. 5. 2009, DOX Do 7. 6. 2009, Langhans Spodní proud a lt e r n a t i

vní měsíč ník

PECKA a lt e r n a t i

vní měsíč ník

PECKA a lt e r n a t i

vní měsíč ník

film & kino

14

móda & styl

Řekni to... broží

FLASH Kawasakiho růže aneb filmové překvapení konce roku Jako povedený a chutný dezert loňského filmového menu působí poslední film tvůrčí dvojice Jana Hřebejka a Petra Jarchovského s názvem Kawasakiho růže.

Ohlédnutí za designSUPERMARKETEM

Premiéra filmu Longplay v NoD

15

Přehlédnout se nedala ani expozice současného designu Pražští fandové designu si porcelánu. Například Silvie stěží stačili vydechnout po Luběnová aka Maestrokatapodzimním Designbloku strof vtipně parafrázuje klaa už na ně čekalo další láka- sické obrázky pohádkových dlo. Design Supermarket bytostí, zvířátek či dětských okupoval 10.–13. prosince idylek na dnech talířů. 2009 budovu na Perlové Stylové dárky jste mohli ulici 5, kde si návštěvník pořídit u expozice studia mohl v jednotlivých pats „všeříkajícím“ názvem Old rech pořídit třeba i stylové school. Kdo by odolal vtipdárky na Vánoce. ným bačkorám, které zahřejí nejen měkkým materiálem, Ve třetím patře domu ale i pocitem, že na nohách příchozí návštěvníky lákal nosíte několik známých svěbar s občerstvením a „chill tových módních značek? out“ zónou, kde se šťastlivci, Některá studia nabízela kterým se podařilo ukořistit různé výrobky, jiná předvámísto k sezení, mohli nad děla něco jako malý rituál. kávou nebo koktejlem pozoDo této kategorie lze zařadit rovat dění kolem. Ostatní třeba Rozbíjím se – kouplocha patra byla zaplněna tek s předměty z čokolády, šperky a předměty denního včetně šálku horké nefalšoužití. Pozornost budily napří- vané pochutiny. Návštěvníka klad originální zavírací nože takový smyslový zážitek Bamja v plastových mnodonutí přemýšlet nad tím, hoúhelnících, které v sobě kolik energie, vzpomínek či spojují veselou „neonovou“ významů v sobě může nést barevnost s praktičností. zdánlivě všední věc. Jana Julínková _________________________

Kdo by čekal uklidňující telenovelu počesku, bude překvapen; Hřebejk zvážněl a tato poloha mu sluší. Výborné herecké obsazení vdechuje život scénáři, který vyhrál v roce 2008 Cenu Sazky za tehdy nerealizovaný scénář. Podívaná na téma

viny, odpuštění a paměti je umocněna působivou kamerou. P. S.: připravte se na zbrusu novou tvář „doktora Sovy“.

Jaký by to byl festival designu bez šperků? Mladí návrháři dokazují, že nápaditou ozdobu lze vyrobit ze všeho. Záleží jen na vaší odvaze, čím se hodláte ozdobit. Starými elektronkami, drátěnými spirálami nebo třeba porcelánem odlitým do tvaru kostky Lega. Čtvrté patro bylo pro změnu obsazené mladou módou. Vohoz či Urban Legend už jsou stálicemi na poli designových přehlídek, mezi dalšími jmenujme značku I have a dream se svými geometrickými potisky nebo na první pohled jednoduché, avšak detailně vypracované oděvy Zdeňky Imreczeové. Největší „frmol“ byl u stanoviště Czech original, kde si každý mohl za příznivou stovku (či 140 Kč) na místě vyzdobit prodávané tašky nebo trička. Kdo pořádně zalovil v haldách nažehlovacích motivů, dokázal uko-

řistit nůžky a trpělivě vystál frontu, mohl si odnést originální „hand-made“ dárek pro sebe nebo své blízké. V pátém patře organizátoři připravili netradiční expozici nazvanou CraftDesign. Divákovi se tu odhalilo zákulisí tvorby designu – řemeslná stránka. K vidění tu byly nástroje spolu s výsledným výrobkem. Tato netradiční expozice ukazovala proces, o kterém sice každý víme, ale občas opomíjíme. Kdo se přišel podívat, neprohloupil. Organizátoři vsadili povětšinou na prověřená přehlídková jména, ale z tohoto výběru si i neznalý návštěvník byl schopen udělat představu o trendech v současném designu (třeba recyklování starých materiálů nebo retro-vlna osmdesátých let). Program byl doplněn o nejrůznější koncerty v suterénu budovy. 

Řekni to... broží Postmoderní diktát striktního individualismu často vede k úsměvné uniformitě. Nicméně možností, jak vyjádřit svou osobitost a originalitu, zůstává přehršel. Nenásilným vyjádřením světonázoru může být jeho aplikace přímo na vlastní hruď. Placka. Odznak. Button. Brož. Minimalistický a vtipný způsob prezentování sebe sama.

v roce 1897 u příležitosti diamantového výročí královny Viktorie. Později placky zabodovaly v době první světové války – většinou vyjadřovaly patriotismus či sounáležitost s vlastí svého nositele.

Be cool Skutečnou popularitu placky získaly v šedesátých a raných sedmdesátých letech. Pro tehdejší hippies vzešlé z baby boomu se staly symbolem osobního protestu Ač je to k nevíře, první proti chodu světa. Od té placka jakožto plíšek na doby jsou placky tak řečeno zavíracím špendlíku byla „cool“. Vnímavý pozorovatel uvedena mezi lid již koncem nemůže nevzpomenout éru devatenáctého století; tehdy Sex Pistols: tato punková jako laciná alternativa ke kapela je nadobro proslavila klasickým kovovým odznaa učinila z nich plnohodnotkům. V Evropě se pak objevila nou součást módy.

Jak se vrací trendy a styly, vrací se i preference různých doplňků: skokem do současnosti zjistíme, že placky jsou náhle opět v kurzu. A nikoliv jen k vyjádření politické orientace (OF, TOP09), k hrdé prezentaci populárních idolů či k provokativnímu apelu na kolemjdoucí (vzpomínáte na bonmot „Chceš zhubnout? Zeptej se mě jak!“). Placky dnes nahrazují funkci brože čili dekorativní ozdoby. Prodávají se v módních buticích, obchůdcích s doplňky, ale i v galeriích. Be art Pro ty z vás, kteří esteticky cítí a rádi osvěží svůj outfit, nebo prostě pro ty, kteří se pídí po tipu na dárek či

pozornost, zmíníme některé zajímavé brože současné doby. Velmi vydařenou kolekci zajímavých brož nabízí Galerie hlavního města Prahy: několikabarevnou sérii vtipných komentářů o umění (např. art is art, art is past či art is what). Lákavý výběr velkých i malých placek přináší Leica Gallery Praha – vždy k tematickým výstavám. Nadpřirozenými barvami hýří odznáčky z výstavy Ruuda van Empela, černobílá naopak převažuje na kulatých reprodukcích fotografií Roberta Vana. Suvenýry k výstavám vydává i Galerie Rudolfinum – můžete se blýsknout odkazem na Damiena Hirsta nebo vyjádřit svou podporu expresivnímu Georgu Baselitzovi.

A pak samozřejmě existují designová pojetí originálního doplňku: jedny z nejlepších u nás vyrábí umělecká skupina Urban Legend (ano, je to ta skupina, do které patří i letošní kandidáti na Cenu Jindřicha Chalupeckého Jiří Franta a David Böhm). Originální brože také najdete na každé přehlídce současného českého designu (jako byl např. prodejní designSUPERMARKET), zakoupit je můžete jak v e-shopech, tak v kamenných obchodech (Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze, krámek Modernista, nakoupeno, Fler, apod.). ___ Tereza Lapáčková

foto: Štěpán Kuklík a Maja Rašková

Mají i české stožáry šanci na nový design?

Jak by taková šance pro stožáry velmi vysokého napětí mohla vypadat a jak by jejich vzhled ovlivnil ráz české krajiny, předvedla letos v listopadu veřejnosti pětice českých designérů z občanského sdružení Design Aliance. Samozřejmě, že pro jakoukoli krajinu by bylo ideální, kdyby se obešla bez nadzemního vedení. Jenže vedení elektřiny pod zemí je 7 až 10 x dražší a nikdo z nás

115x150NEW09:ČEPS

18.12.2009

nechce platit cenu za jeho zbudování v účtech za elektřinu. Vzpomeneme-li například jen na nekonečné spekulace s pozemky, pod nimiž měly vést podzemní elektrické kabely při výstavbě dálničního obchvatu okolo Plzně, až se díky tomu zpozdil rovnou o několik let, asi každého soudného člověka žijícího v české kotlině rovnou přejde chuť platit za tohle drahé řešení, když dráty jednoduše mohou viset na vysokých stožárech nad zemí.

17:25

Stránka 1

A tak když nejsou prostředky, abychom mohli elektrické vedení schovat pod zem, můžeme se zatím s předstihem a v klidu věnovat vizím, jak by někdy za dvacet, třicet let mohly vypadat stožáry elektrického vedení jinak, moderněji a zajímavěji než dnes a daleko méně zasahovat svým vzhledem do krajiny. Navíc příklady úspěšné realizace moderních stožárů elektrického vedení známe už ze světa. Švédské studio No Picnic a ideová soutěž z Islandu, inzerce kterou v roce 2007 vyhrálo německé studio Arphenotype, dokazují, že i výrazné průmyslové konstrukce mohou s krajinou splývat nebo ji doplňovat. S podobným záměrem ke svému projektu přistupovali i čeští designéři, jejichž iniciativu zcela logicky podpořila

společnost ČEPS, která vedení české přenosové soustavy provozuje. Jejím zásadním a přitom neviditelným úkolem je zajistit, aby v této soustavě bylo vždy správné množství elektřiny. Ani ne víc, ani ne míň, a k tomu používá pro laika těžko pochopitelné alchymistické mechanismy. Umíme pochopit, že ČEPS elektřinu, když jí je málo, nakoupí například ze zahraničí, ale už většinou hůře chápeme, že dokonce někomu zaplatí za to, že elektřinu spotřebuje, když jí je přebytek a ještě to označuje jako „podpůrnou“ službu. A proč to dělá? Protože kdyby vznikla v české elektrizační soustavě nerovnováha, mohl by nastat takzvaný „black out“ – elektřina by nešla vůbec na celém území naší země, a to nejspíš několik dní. A jak to tak vypadá, bez obrovských stožárů velmi vysokého napětí se neobejdeme ještě hezky dlouho. Proto se ani designéři, kteří se jako členové Design Aliance sešli při práci na projektu Vize stožárů vvn v české krajině budoucnosti, nijak neomezovali stávajícími technologiemi. Jejich návrhy kromě jiného vypovídají také o tom, které oblasti designu se více věnují – duší scénáristé Štěpán Kuklík a Maja Rašková připravili pro

projekt dva návrhy, organicky tvarovaný stožár Lily a křehký Timber. Z návrhů Martina Přibíka jsou patrné jeho zkušenosti s tvorbou porcelánu, Typo-stožáry Filipa Cvrčka se už podle názvu narodily v krajině grafického designu, zatímco stožáry Miriam Holeščákové se přes svou subtilnost dají podle potřeby různě kombinovat a sestavovat, jak se na průmyslovou designérku sluší a patří. S jejich stožáry se v české krajině ale v dohledné době asi nesetkáme. Ekonomické a technologické důvody jsou známé. Také kdybychom u nás začali o jejich realizaci opravdu uvažovat, určitě by se zvedla vlna celonárodních diskuzí, vytvořili by se tábory skalních příznivců a neméně skalních odpůrců a vše by neodvratně spělo k obvyklému konci, tedy, že bychom se na ničem nedohodli. Ale co říkáte, přece by tu a tam mohlo vést i českou krajinou vedení, které by bylo trošku zajímavější než je to dnešní. Když to jde u silnice do Stockholmu, proč by to nešlo u nás? Přece by si Švédové nehyzdili svoji přírodu nesmyslně moderními stožáry. Tak co myslíte, mají i české stožáry šanci na nový design? ___ Pavel Kuklík

comics 220 / 400 kV

Jsme výhradním provozovatelem přenosové soustavy České republiky. Dispečersky zajišťujeme rovnováhu mezi výrobou a spotřebou elektřiny v každém okamžiku. Obnovujeme, udržujeme a rozvíjíme přenosovou soustavu. Všem účastníkům trhu s elektřinou poskytujeme přístup k přenosové soustavě za rovných a transparentních podmínek. Aktivně se podílíme na formování liberalizovaného trhu s elektřinou v ČR i v Evropě. ČEPS, a.s., Elektrárenská 774/2, 101 52 Praha 10, tel.: +420 211 044 111 fax: +420 211 044 568, e-mail: [email protected] www.ceps.cz

foto: Martin Přibík

VEDEME ELEKTŘINU NEJVYŠŠÍHO NAPĚTÍ

16

design & technologie

design & technologie

Mají i české stožáry šanci na nový design?

17

Design: když dojde na lyže

umění & galerie

»

Kultura trochu jinak

Design: když dojde na lyže Eva Ječmínková _________________________ Design lyží kopíruje aktuální trendy módního světa, a to v barvách i námětech. Ve vzhledu lyží je typická pestrost a stejně jako v minulém roce vliv komiksu, abstraktní malby a graffiti. Lyže „pro holčičky“ jsou nápadné výrazným zdobením a idylickými pohádkovými motivy v duhových barvách – růžové, světle modré a fialové. Častá je inspirace říší zvířat a kresby postav a portrétů.

Co se týče jednotlivých výrobců, Movement sází na svůj klasický nezaměnitelný styl s přírodními motivy. Line a Armada se soustřeďují na barevné, propracované a nestandardní náměty. Zag na jemnější designové provedení často ve zlaté barvě. Scott se inspiroval minulostí a Völkl přírodními materiály. Mnohé značky se zaměřily na divoké motivy, kde je stanovení hranice vytříbeného stylu a nevkusu na každém z nás.

Armada ARW Line Pandora CoreUPT Guerlain Chicherit „Old School“ Scott P4

Comixová inspirace Ninthward Firstblood „Každý pes, jiná ves“ Movement Signature

u t l u k .

Návrat k přírodě Völkl Kuro

a.cz ck w

pe i rn

8

Pro holčičky: Zlatá vlna Zag Heli Gold "Lízátka" Line Celebrity

hudba & kluby

»

11

Diamanda Galás

FLASH Festival krátkých filmů Praha 2009 Pátý ročník festivalu bude probíhat v kině Světozor od 20. do 24. ledna. Můžete se těšit například na krátké filmy o lásce, experimentální filmy a tvorbu nejmladší generace českých filmařů.

ww

Eva Ječmínková _________________________

Po roce 1989 jsme byli svědky obrovského boomu snowboardingu. Zčistajasna se spousta mladých odklonila od lyží a všichni „museli“ mít prkno. Bylo to in a bylo to cool. Vyostřoval se i vztah mezi „páprdovskými a nemoderními lyžaři“ a „frajerskými snowboardisty“. Chtě nechtě česká snowboardingová scéna se postupem času stala přehnanou módní záležitostí a poměr snowboardistů a lyžařů se v rámci mladší generace vyrovnává.

foto: Kuba Frey jezdec: Robin Kaleta lokalita: Hintertux

Lyže hlásí comeback

Freeride, freestyle nebo telemark?

Veselé skoky: Edgar Allan Pú / Havran Divadlo v Celetné Celetná 17, Praha 1 so 16. 1., ne 31.1., 19:30

tzv. twintipy. U twintipů jsou špičky a patky téměř stejně zvednuté a zahnuté, díky čemuž umožňují jízdu pozadu bez zaříznutí konců lyží do sněhu. Kategorií příbuznou freeridovým lyžím jsou powder ski. Powderové lyže jsou speciální lyže do hlubokého prašanu, tzv. „prašanovky“. Jedná se o velmi široké lyže s průměrnou středovou šířkou 115 mm. V konstrukci prašanových lyží došlo k nejkontroverznější události za posledních 10 let…

McConkey, Volant Spatula a lyže s návodem V období největšího carvinBěhem posledních let však gového boomu, tedy v období, nastává zlom. Lyže se začínají Freeski jako lifestyle kdy výrobci razili heslo „co objevovat ve variantách, o kteFreeski v překladu zname- nejmenší rádius a co nejexrých se nám v době carvinná volné lyžování. Není však trémnější náklon v oblouku“, gového boomu ani nesnilo. zcela jednoduché definovat, přišel Shane McConkey s revoPřichází progresivní trend co všechno můžeme pod tento luční myšlenkou obrácené newschool lyžování a mnozí magický pojem zahrnout. lyže. Technologická inovace „zapřísáhlí snowboardisté“ se Freeski je jakýsi konglomerát spočívá v negativním prohnutí začínají k lyžím vracet. Ano, přírodních, osobních a materi- a krojení lyže (reverse camlyže hlásí comeback. Fenomén álních atributů. Přírodní slož- ber /reverse sidecut). Mnozí ji freeski expanduje – ale co ka integruje podmínky terénu považovali za nepochopitelnou bude dál? s osobní technikou jízdy včet- šílenost a zároveň za opravně emocí, materiální část jsou dovou subverzi v lyžařském Lyže v kontextu boje především lyže. Ve spojitosti světě. Shane vyvinul v roce o život s freeski často zaslechneme 2002 první obrácené sériově Jsou pro nás symbolem pojmy freeride, powder, televyráběné lyže Volant Spatula, rekreace, sněhových radovámark, backcountry či freestyle. ke kterým se musel přikládat nek i adrenalinového zážitku. Zmíněné termíny mohou být návod na použití. Opačné kroOvšem nebylo tomu tak vždy. formami freeskiingu a zároveň jení, neboli rocker byl rovnoLyže vznikly z nutnosti dopra- nevyhraněnými kategoriemi měrný od špičky k patě a lyže vy v drsných, sněhem zavátých lyží. byly dlouhé 186 cm s rozměry a ledem pokrytých oblastech, 120 / 125 / 115 mm. Od kde se vedly boje o holý lidský Freeride a powder: čím McConkeyova lyžařského puče život. Nejprve si lidé zhotošírší, tím lepší? se technologie rocker chopily vovali sněžnice, které dnes Obecně je freeride lyžování mnozí lyžařští magnáti, což můžeme považovat za jakési ve volném terénu, tedy mimo dokazují loňské i letošní babičky moderních lyží. Za sjezdovku. Lyže na freeride modely lyží značek Armada, zcela první lyži je považována jsou nápadné svou šířkou, Salomon, Movement, Völkl či lyže, objevená v Hotingu ve která zvyšuje jejich nosnost ZAG. Hranice se ovšem opět Švédsku. Její délka je 110 cm a stabilitu v měkkém sněhu. posunula dále. Jsou konstrua šířka 16 cm a stáří se odhaLyže mohou mít různou ovány různé úrovně rockeduje na více než 4 tisíce let. úroveň symetrie a šíře patky, ru, díky čemuž se zlepšuje Venkované využívali špičky i středové oblasti. Pro ovladatelnost takových lyží sněžnice a lyže jako dopravní představu však můžeme uvést, v různých podmínkách. prostředek až do roku 1860. že lyže do volného terénu jsou Teprve městské obyvatelna středu mírně vykrojené Zrychlený film stvo začalo měnit funkční a jejich šířka je průměrně A teď přichází to nejzapodstatu lyžování a objevovat kolem 100 mm. jímavější! Jak se s rockerem jeho zábavnou formu, a tak Takové lyže se svou mění styl lyžování? Technika byl položen základ sportovkonstrukcí často řadí mezi se přirovnává k „plutí“ či

servis divadlo Frama v jeskyni: SCLAVI / Emigrantova píseň Švandovo divadlo, prostor Preslova Preslova 9, Praha 5 pá 15. 1., 20:00 170 Kč

ního lyžování. Za kolébku je považován hornatý region středního Norska Telemarken a oblast dnešního Osla (dříve Christianie). V Telemarkenu byl vyvinut a zdokonalen specifický tvar lyží a první způsoby zatáčení – telemark a christianie. Od doby hotingské lyže se událo v oblasti lyžování mnoho změn. Existuje lyžování sjezdové a běžecké, skoky z můstku, obří slalom, lyžování v boulích, skicross a konečně také freeski. A právě freeski a jeho freeridovým formám je věnován tento článek, na jehož freestylové pokračování se můžete těšit v únoru.

st 20. 1., 20:00 190 / 120 Kč Buchty a loutky: Lynch Švandovo divadlo, Studio Štefánikova 57, Praha 5 čt 21. 1., 19:00 150 Kč

Bohužel… 220 / 150McConkey Kč • Shane (1969 – 2009) byl profesionální lyžař, známý především pro kombinaci BASE jumpu a lyží, ale také Kabaret Caligula: večer díky své filmovéZlý práci (Matchstick Productions a Saucer speciál Boy). Bohužel 26. března 2009 Shane McConkey zemřel Palác Akropolis při seskoku v Dolomitech v Itálii. Shane je považován za Kubelíkova 1548/27, Praha 3 symbol freeridového lyžování i BASE jumpingu a za otce ne převratné 17. 1., po 18. 1., 20:00 novinky, kterou jsou výrobci inspitechnologické 200 / 150dodnes. Kč rováni DOT504: 100 Wounded Tears Divadlo Ponec Husitská 24a/899, Praha 3

foto: Kuba Frey jezdec: Marek Macháček lokalita: Hintertux

design & technologie

18

design & technologie

První freerideři jezdili free-hell! Poměrně netradiční formu freeski představuje historicky nejstarší technika lyžování -telemark, kterou vyvinul nor Sondre Norheim. Technika se také označuje jako „volné patové lyžování“ neboli „free-hell“. Dnešní doba se nese ve znamení návratu k tomuto stylu, a tak můžeme na pláních spatřit mnohé „klekající si“ freeridery. Důvodem zvýšeného zájmu je moderní telemarková výbava,

|cestopis|

»

5

první díl: AMSTERDAM Lyže hlásí comeback

první díl: Lyže hlásí comeback

„surfování“. Není třeba řezat oblouky a hranit jako u klasického lyžování, neboť točivost lyží a zrychlení je značné. Rocker je ideální do prašanu a jeho největší pozitivum spočívá v tom, že svůj prašanový apetit můžete uspokojit i na několika centimetrech nového sněhu. Lyže s rockerem totiž po povrchu klouzají a boří se minimálně.

19

která umožňuje podstatně více než dřívější konstrukce vázání a kožené boty. Princip lyžařských bot a vázání je podobný jako u běžek a jako telemarkovou lyži je dobré zvolit lehčí freeridovou „bigmountain fat“. Technika je jiná než u alpského lyžování, zatáčení se provádí zaklekáváním na vnitřní lyži. Telemark je určen pro fyzicky zdatnější, které již nebaví rozježděné freeridy v okolí lyžařských středisek a chtějí se vypravit pro zážitky na neprojetých svazích někam dále, ale pohodlně a bez vrtulníku. Vývojový trend: specializace versus univerzalita Výrobci freeridových lyží se již delší dobu řídí tezí, že ve všech směrech perfektní lyži, která by byla vhodná do různorodých sněhových a terénních podmínek, vyrobit nelze. V kolekci 2009/2010 je odklon od univerzálnosti velice výrazný. Lyže jsou kon-

inscenace & divadlo

»

12

Popis jiného zápasu 420PEOPLE

film & kino

»

Afghánistán na rozcestí

struovány tak, aby odpovídaly konkrétnímu profilu lyžaře, jeho úrovni, fyzické zdatnosti a terénu. Materiálová kuchařka a ingredience z Formule 1 Základním materiálem pro výrobu lyží je stále staré a dobré dřevo, a to nejčastěji z různých druhů listnatých stromů. Každý druh vysoce kvalitního dřeva má specifické vlastnosti vhodné pro konkrétní část lyže. Tvrdší dřevo je použito v oblasti pod vázáním, kde plní pevnostní předpoklady, měkčí a pružnější dřevo je v oblasti paty a špičky, kde zajišťuje optimální ohyb.Vlastnosti použitých dřev se zdokonalují kombinací s jinými materiály, nejčastěji s titanem či dalšími lehkými kovy, lamináty, skleněnými a karbonovými vlákny či kevlarem. Výsledkem je magická směs, jejíž přesný recept si výrobci nechávají pro sebe. 

foto: Filip Cenefels lokalita: Saas-Fee

Vyhlášení letošních reprezentantů! Powder ski: Armada ARG pro panenský terén Profesionální „lyže zítřka“ Armada ARG spadají do kategorie powder. Jedná se o úzce vyprofilované lyže se značným stupněm technologie rocker. Jsou skvěle ovladatelné, neuvěřitelně rychlé a stabilní v prašanu. Lyže odpovídají letošnímu trendu – jejich univerzálnost je velmi omezená, parametry jsou zaměřeny pouze na freeride v hlubokém sněhu a na polety po rozlehlých pláních. Pro ježdění po krkonošských a šumavských sjezdovkách tedy opravdu konstruovány nejsou. Délka: 185 cm Šířka špičky / středu / patky: 134 / 133 / 125 mm Rádius: 40 m Doporučená cena: 16 990 Kč

Line Sir Francis Bacon je dobrá univerzálka Oproti Armada ARG typu je lyže Line Sir Francis Bacon velmi univerzální prašanovka. Snadno se ovládá v hlubokém měkkém sněhu i na tvrdší sjezdovce. Je stabilní a přizpůsobivá i při velmi vysoké rychlosti. Délka: 172 / 183 cm Šířka špičky / středu / patky: 139 / 115 / 142 mm Rádius: 18 m Doporučená cena: 13 000 Kč

Freeride: ZAG H112 v kontextu agresivity Inovovaná freeridová lyže s ZAG Rocker Technology RX je vyrobena z kvalitního topolového dřeva a má vylepšenou konstrukci špičky. Díky vysoké úrovni stability a odolnosti vůči nárazu je vhodná pro agresivnější jízdu v různých typech terénu. Délka: 185 cm Šířka špičky / středu / patky: 132 / 100 / 118 mm Rádius: 23 m Doporučená cena: 20 850 kč

14

Telemark: Movement IKI a telemark Movement IKI jsou ideální lyže pro skialpinismus, freeride, ale díky konstrukčním parametrům je můžeme využít i na telemark. Movement Ika jsou silné lyže z topolového dřeva s inovativní konstrukcí a tvarem. Disponují dlouhými špičkami a patkami, díky kterým získávají stabilitu v měkkém sněhu. Délka: 158 / 168 / 178 cm Šířka špičky / středu / patky: 105 / 80 / 117 mm Rádius: 20 m Doporučená cena: 10 900 Kč Citace: www.global.skipass.com

|názor|

20

Smrt jako zábava

|příště|

NEXT

téma: fenomén squattingu

|příště|

NEXT

|příště|

NEXT

|příště|

druhý díl: Šperkománie: Lyže hlásí z perspexu, comeback z vinylu nebo z mateřského mléka?

NEXT

rozhovor: Františka Kernová ze sdružení Podbrdsko

Biofilie a nekrofilie. Organické a mechanické. Život a smrt. Láska a nenávist. Oddělit je nelze. Ale mohou existovat jeden na úkor druhého. „Destruktivita není s biofilií paralelní, ale je její alternativou. Láska k živému nebo láska k mrtvému je základní alternativou, před kterou stojí každá lidská bytost.“1 Dnešní svět nahrazuje živé mrtvým. Stává se souhrnem neživých věcí, vše se automatizuje, erotika je degradována na soulož a soulož na pouhou technickou zručnost. Lidstvo vyvíjí robota k obrazu svému, snad se tak snaží stát bohem, zapomíná ale na to, že stroji sice dokáže předat vědomí, ale už nedokáže stvořit empatii. Dnešní člověk se jeví jako velmi odcizený své přirozenosti. Civilizace jakožto druhá příroda s sebou přináší pohodlí, pohodlí umožňuje rychlé zapomnění, zapomnění se stává sladce chutnajícím

malé nelži

jedem, jehož účinkem se z lidí stávají tupá dobytčata. Postoj většiny ke světu je poznamenán použitelností – poznávají, aby použili. Použili a zahodili. Takové uvažování s sebou přináší neschopnost emočního prožívání; vášeň a vzrušení jsou vyvolávány rychlostí, situacemi na pokraji smrti. Módní trendy se střídají rychleji, za dva týdny je z nového již staré a znuděnému mozku trávícímu nové dojmy rychleji než žaludek je potřeba předhazovat stále tučnější a zábavnější pokrmy. Novodobým morem se stala nutnost zábavnosti. Co nepobaví, neprodáš. Hlavně nemít čas přemýšlet, myšlení bolí. Bavte mě, říká dav jedněmi ústy. Přišla tedy virtuální realita, pasivní zábavu plně založená na strojích. Jsem líný si představovat, počítači, vymysli za mě něco. Jsem líný se pohybovat, stroji, hýbej mým tělem. Jsem líný existovat, život mne vysiluje, umřít mne namáhá... Zábava slouží zapomnění, zapomnění na vlastní koneč-

foto: Humaneye

Smrt jako zábava nost, jako kdyby hromadění mělo zaručit věčný život. Lidé pak žijí bez-vědomě, neboť jedině plné, úplné, celistvé vědomí je vědomím. A tak zůstává jen mrtvolný chlad, úsměšek na místě úsměvu, obličej místo tváře. Stále přetrvává názor všemohoucnosti vědy, absolutistický tyran Rozum ještě nebyl sesazen. Postupně dochází ke zbožštění techniky, popularizaci kosmického průmyslu – nastupuje

archetyp homo cosmicus. Lidstvo se stále více rozpíná a za sebou nechává jen hory odpadků a pocit studu nad nepřítomností pokory. Dnešním symbolem smrti jsou antisepticky krásné, lesklé stroje, nikoliv páchnoucí mrtvoly. Kov, nikoliv výkaly. Ruku v ruce s rozumem nadřazeným citu dochází k přeceňování významu strojů. Lidstvo samo sebe zahlcuje mechanickým materiálem, dusí se

pod tíhou věcí. Zvolilo cestu záhuby, nenávisti k životu; snad ještě ani netuší, nakolik je samo sebou otráveno. Až na to přijde, bude již příliš senilní na sebevraždu. Ale to nevadí. Stroje se o vše postarají. ___ Jana Kneschke 1

Fromm, E., Anatomie lidské destruktivity, LN, Praha 1997; str. 359

PECKA SvĚt