Zhodnocení výstavního plánu 2009 Galerie kritiků, Palác Adria, Praha Výstavní plán Galerie kritiků v Paláci Adria na rok 2009 zahrnoval také spolupořadatelství HMP u výstavního cyklu „Made in Praha 2009“ (pět výstav s mezinárodním vyzněním). Opíral se o myšlenku reprezentace města při výměnných výstavách a významných realizacích doma a v zahraničí, například v průběhu předsedání ČR Evropské unii v 1. pololetí 2009 v Paříži, nebo v 2. pololetí při 20. výročí vzniku kulturní spolupráce měst Praha a Hamburk, při oslavách „sametové revoluce“, a při pádu „železné opony“, symbolizované berlínskou zdí. Tyto výstavy byly rovněž zaštiťovány Ministerstvem kultury ČR a dalšími významnými institucemi. Tyto a další výstavy ve výstavním plánu Galerie kritiků mají velký význam pro hodnocení aktuální domácí výtvarné scény, i pro uvádění jmen zahraničních autorů do našeho povědomí. Byly koncipovány v následujícím chronologickém pořadí: I. „Cena kritiky - Malba a její přesahy, 2. ročník“ (27.1. - 23.2.2009), v rámci výstavního cyklu Made in Praha 2009, partnerství s HMP Sdružení výtvarných kritiků a česká sekce AICA realizovaly 2. ročník Ceny kritiky za nejlepší malbu, fotografický nebo digitální obraz v roce 2008, pro mladé umělce do 30 let. Na základě doporučení 30 teoretiků, galeristů a pedagogů vysokých odborných škol bylo vytipováno 13 finalistů k závěrečné soutěžní výstavě v Galerii kritiků v Adrii, zahrnující udělení Ceny diváků. Odborná porota ve složení 5 odborníků – Martin Dostál (předseda), Edith Jeřábková, Jitka Hlaváčková, Milan Salák, Radek Wohlmuth, rozhodla rok předtím o vítězi 1.ročníku – Ladislavě Gažiové, a k svému působení měla dvouletý mandát. Oceněním vítěze soutěže byla samostatná výstava laureáta Evžena Šimery v prosinci 2009 – leden 2010 v Galerii kritiků na náklady pořadatelů. Tématicky se 2.ročník soutěže týkal malby v jejím mediálním přesahu, tj. malba nebyla limitována na závěsný obraz s olejovou či akrylovou technikou, ale mohla přesahovat do prostorové instalace, za pomoci nových médií. Nominátoři v počtu 30 osob jmenovali každý z nich 3 kandidáty, z nichž byl dále proveden užší výběr. Zúžil se nakonec na počet 13 finalistů pro závěrečnou výstavu před vyhlášením laureáta, jímž se stal pro rok 2009 Evžen Šimera. Cenu diváků obdržel Jakub Hošek. Cena kritiky se pořádá se záměrem vytvořit mladým umělcům příležitost k jejich mediálnímu zviditelnění a úspěšnému vstupu na profesionální výtvarnou scénu (v příloze viz pozvánka a katalog obou výstav).
II. „Triumf odlišnosti – současné Slovensko“ (Triumph of Difference – Slovakia Contemporary, 2. 3. – 29. 3. 2009), skupinová výstava mladých slovenských umělců z výběru Martina Gerboce a Michaely Bosákové Koncept této výstavy s tématickým zaměřením na „tělesnost a intimitu“ se zrodil z přesvědčení, že vzájemné kulturní česko-slovenské vztahy dnes fungují velmi čile, navzdory samostatné státnosti a autonomnímu kulturnímu prostředí. Jsou provázané v odborném slova smyslu historického kontextu kulturní spolupráce či ocenění umělců stejně těsným způsobem, jako tomu bylo v minulosti za trvání federace. Někteří mladí umělci si proto kladou otázku, zda by neměla být tato situace důkladněji zkoumána z hlediska příčinnosti vzájemných vlivů, jednak za účelem charakterizace společného přístupu ke kontextu současného umění, jednak k podchycení vzájemných odlišností. Ve výběru kurátorů Martina Gerboce a Michaely Bosákové byla zařazena do výstavy tato
jména: Farmanovová, Adamíková, Gerboč, Hojstričová, Kosziba, Rovňák, Ormandík, Binderová a Čorejová. Byly prezentovány především malby, ale také prostorové objekty, instalace a elektronické práce. Účelem výstavy bylo, jak už řečeno, postihnout určitou originalitu v antropomorfním i etnickém slova smyslu, s ambicí konfrontovat mladé slovenské umělce s aktuální českou výtvarnou scénou. Proto se výstava také stala součástí řetězce 4 slovenských výstav, souběžně pořádaných v Praze (katalog v příloze).
III. „Druhá příroda / Second Nature“ - Amanita Design, Zdeněk Daněk, Jakub Nepraš, kurátorka Simona Vladíková (1. 1. – 29. 4. 2009), ve spolupráci s Východočeskou galerií v Pardubicích Tato výstava navazovala na pardubickou premiéru na podzim 2008, se záměrem prezentovat se i v Praze. Týkala se tématu „druhé přírody“, jakožto původního pojmu z hegelovské filosofie a sociologie. Podle kurátorky S.Vladíkové je pojímána jako „člověkem vytvořená struktura, v rámci níž se pohybujeme, kterou vytváříme, a v níž se učíme žít,neboť škála podob lidské kultury je mnohotvárná a podřízená neustálé proměně.“ Tou nejnovější je virtuální realita, jakožto reflexe prvotní přírody, počínaje klasickou malbou a fotografií, po nejnovější digitální technologie. Druhá příroda je prostě to, co nás odděluje od bytí výhradně biologického, co přesahuje naše instinkty a smysly, nově i to, co nám umožňuje vstupovat do našich snů a představ. Právě virtuální prostor je pro jeho zhmotnění do 3D ideální platformou. Výstava ve smyslu atraktivního naplnění vizuálních představ o dnešní přírodě byla velmi úspěšná (katalog v příloze).
IV. „SPECTATOR NOVUS“, česko-francouzská výstava (10. 5. – 10. 6. 2009, Galerie kritiků, Adria, Praha), 17. 6. – 17. 7. 2009 (LaGénérale en Manufacture, Sévres, Paříž) - v rámci cyklu Made in Praha, 2009 U příležitosti předsedání ČR Evropské unii v 1.pololetí 2009, vznikla z iniciativy mladých francouzských umělců koncepce společné česko-francouzské výstavy, jež se konala v obou zemích ČR a Francie pod názvem Spectator Novus (Nový divák). Představila 12 umělců pracujících s netradičním prostorovým vyjádřením, za pomoci nových médií, tj. projekcí, videa a DVD. Tématicky pojala umělce jako diváka sebe sama, uprostřed společenského dění, do něhož se angažuje, ale jímž je také manipulován. Účelem bylo opřít se o multimediální vyjádření postavení člověka / umělce v globalizující se informační společnosti, kde se stal současně podmětem a předmětem společenského dění. Na okamžik tak zafungoval umělec jako divák sám sobě, ve spojení s ostatními diváky komunikoval interaktivně. Výstava byla napřed otevřena ve výše uvedeném termínu v Galerii kritiků v Praze, poté ve výstavním centru mladých umělců „La Générale en Manufacture de Sévres“ v Paříži, kde se stala samostatnou částí mezinárodního festivalu současného umění SuperNova. Záštitu projektu poskytlo MKČR a Ministerstvo kultury Francie, České centrum v Paříži a Francouzský kulturní institut v Praze. Kurátorkou české strany byla Vlasta Čiháková Noshiro a kurátorkou francouzské strany Francesca Spano. Z důvodu nedostatečného rozpočtu se však nepodařilo výstavu reprízovat v Galerii SEIN v září-říjnu v centru Paříže, ani zde realizovat plánované bilaterální sympozium, přes získanou osobní podporu primátora HMP, Mudr. Pavla Béma. . Termín musel být posunut do nejbližší možné budoucnosti, účastníci však byli s rozsahem prezentace a publicity nadmíru spokojeni (pozvánky a katalog v příloze).
V. „Vlk a beránek“, výstava mladých umělců z FaVU Brno a VŠUP Praha, se zaměřením na koncepci intermediality, za účelem praktického prověření pojmu jakožto výukového předmětu na vysokých školách (3. 6. – 21. 6.2009) Metaforický název výstavy byl zvolen k vyjádření relativity mezilidských vztahů, např. k zamyšlení nad silnějším a slabším, dobrým a zlým. Koncepce výstavy také posloužila k prověření aktuálního pojmu intermediality v umění, jenž se programuje ve výuce vysokých uměleckých škol, a znamená „být více prostředkující“.V autorském slova smyslu jeho význam umožňuje větší mnohotvárnost pohledů a různorodost přístupů k vizuální tvorbě, ačkoli součástí koncepce je spíše snaha potlačit osobní pocity a styl ve prospěch citace vnějších podnětů, s vědomým křížením vnějších zdrojů inspirace. Paradoxně toto úsilí však vyznívá tak, že sdělení díla je ve výsledku ještě osobitější. Intermediální prostředí pro tvorbu vzniká mezi hrou, vizuálním obrazem a performancí, je pohyblivé a proměnlivé. Pokud jde např. o počítačové hry, jejich obrazy převádějí reálný svět do PC her, ale také zpětně fungují pro přenos virtuality do reality. V této transformaci skutečného a neskutečného bývají uplatněny často textové vstupy, sestávající z různých slovních hesel, narážek a komentářů, popřípadě i ilustrativních prvků. Intermedialita umožňuje také vymanění tvaru díla z plošného vymezení, ven směrem do prostoru, v odvážně otevřené struktuře. Vznikají vysloveně spletité, strukturální sítě sdělení. Výstava vyhodnotila autenticitu rukopisu autora ve vztahu k možnostem přesahu vyjádření, dále skladebnost díla a obsahovou strukturu osobních výpovědí s obecnější platností.Vystavovali – Filip Cenek, Vojtěch Vaněk, Monika Fryčová, Andrea Chreňová, Markéta Mandelíková, Marie Haškovcová, Vendula Chalánková, Daniela Baráčková, Milan Salák, Petra Herotová, Luděk Rathouský a Teri Varhol. Výstava byla dále reprízována jako Vlk a beránek II. na 8.ročníku festivalu umění „Mámení“ k poctě J.A.Komenského v září v Brandýse nad Orlicí, a nově byli zařazeni do prezentace vedoucí pedagogové vystavujících, Jiří David a Václav Stratil (pozvánky a soubor pohlednic v příloze). Výstava splnila svůj edukativní a konfrontační účel, k objektivnímu vyhodnocení klíčového pojmu.
VI. „Sladkost Grálu“ – výstava Vladimíra Kiseljova, 24. 6. – 15. 7. 2009 K mezioborovým uměleckým trendům patří i dílo mladého autora Vladimíra Kiseljova, zabývajícího se vztahem vizuálního vyjádření k hudbě, prostřednictvím malby, nástěnných obrazů a scénografie. Inscenoval ve vlastní režii, dramaturgii, návrhu scény a kostýmů, dále i ve filmových dotáčkách, operu Richarda Wagnera – Parsifal, v brněnském divadle Reduta (2006). Jeho dosavadní výstavy nesou název jako Barva hudby (2002, Boskovický hrad, obrazy inspirované hudbou Wagnera, Mozarta a Šostakoviče), Mystéria spásy (2006, zámek Červená Řečice, obrazy a nástěnná malba, doprovázené hudebními reprodukcemi), Janáčkův triptych (2007, MU v Brně, doprovázeno hudebními reprodukcemi), Dvě vzkříšení (2007, Rožnov pod Radhoštěm, malby s hudebním doprovodem), Duchovní obrazy (2008, Galerie Amadee v Brně), Ke hvězdám – Brucknerova 8.symfonie (2008, Galerie ve Žďáru nad Sázavou) aj. Stálou nástěnnou malbu realizoval v roce 2007 v kavárně Krmítko FF MU v Brně, K narozeninám skladatele Antona Brucknera, na téma jeho nejoblíbenější opery Parsifala od Richarda Wagnera. Výstava Sladkost Grálu zahrnovala jak hotové obrazy, tak i nástěnnou malbu, provedenou jako živá performance v Galerii kritiků na hudbu Brucknera,Wagnera a Korsakova. Nástěnné obrazy autor tvořil ve struktuře a barvách, jež lze přiřadit tóninám a rytmům skladeb různých klasických hudebníků, jako to svého času demonstroval Goethe nebo Kandinskij. Mají výraznou ikonickou podobu, jejich vnitřní dynamika se opírá o vibrace a význam, odvozený z hudebního
tvarosloví. Autor se odvolává na zobrazení hieroglyfu, který postihuje význam a smysl skladby naráz, ne v jejím plynutí, ale jako jeden okamžik. Na základě účinného vyznění výstavy rozhodlo Sdružení výtvarných kritiků a teoretiků delegovat tohoto umělce na Mezinárodní bienále současného umění ve Florencii v prosinci 2009, za podpory MKČR, kde autor provedl nástěnnou malbu ve Vile Settermerli a získal pozvání k výstavám do Istambulu, Petrohradu a Chicaga.
VII. „URBAN KISS“ (Městský polibek), česko-švýcarská výstava (18. 8.-13. 9. 2009, Galerie kritiků, Adria, Praha), (počátek roku 2011 – Centrum umění Kligenthal, Basilej, Švýcarsko) – z cyklu Made in Praha 2009 V návaznosti na výměnu výstav a koncepční spolupráci skupiny českých a švýcarských umělců, jež započala v roce 2004 výstavním projektem The Revelation of Landscape (Otevírání krajiny), zaměřeným na vztah umění a přírodní krajiny ve smyslu ekologie jakožto součásti kultury (Galerie kritiků, Praha + alpské symposium v plenéru Möhren), a dále navazovala v roce 2005 společnou výstavou INSCAPE (Krajina naší duše), zaměřenou na vnitřní reflexi a vizi krajiny),a v roce 2006 pokračovala výstavním projektem HUMORG (Human organism/Lidský organismus), s orientací na město jako lidský organismus, se loňský společný projekt výstavy v Praze pod názvem URBAN KISS (Městský polibek), zaměřil na zkoumání vazeb umění ke každodennímu životu člověka/umělce, žijícího v městě. Projekt výstavy byl přihlášen i do soutěže města Curychu ke zdokonalení vizuální tvářnosti nové architektonické zástavby,nakonec však dostali přednost v soutěži domácí architekti. Výstava se konala za účelem prohloubení vzájemné výměny informací, pocitů a zkušeností, k vyvinutí lepších podmínek koexistence obyvatel měst v době, kdy dochází k jakési ztrátě individuální identity, mizící v anonymitě soužití. Patří k tomu i strach z násilí, frustrace, znečištění ovzduší a prostředí postupující komercializace, reklama a sex, tedy negativní vlivy, jež by mohly být kreativním způsobem překonány. Švýcarská účast mladých umělců byla mimořádně hodnotná, vystavovali Isabel Rohner, Petra Elena Köhle, Nicolas Vermont PetitOuthenin, Denis Bigler, Martin Blum/Haimo Ganz, Karin Bühler, Saskia Edens, Bruno Steiner, dále z české strany Linda Čihařová, Jana Bernartová, Lukáš Machalický, Adam Vačkář, Jan Pfeiffer, Václav Skácel a Petr Dub. Kurátory byli Vlasta Čiháková Noshiro a Isabel Rohner. Výměnná výstava se konala i za podpory MKČR a švýcarské nadace ProHelvetia, Cílem budoucích ročníků je připravit sborník, spojující dosavadní témata společných výstav a teoretických úvah (katalog v příloze).
VIII. „MODÍ“, autorská výstava renomovaného italského fotografa Gianni Russo (15. 9. – 15. 10. 2009) Výstava byla věnovaná malířskému dílu Amedea Modiglianiho, jehož 125. výročí narození a 90.výročí úmrtí byla zasvěcena předem řada výstav v roce 2010 v Itálii, a dále v mnoha evropských muzeích a galeriích. O malíři se říká, že propojil geniálně modernistické generace Toulouse-Lautreca s kubisty, a byl jednou z nejvýznačnější osobností mezinárodní školy v Paříži na začátku minulého století. Některé výstavní akce k poctě umělce už proběhly v roce 2009 a byly provázeny řadou různorodých manifestací. V případě Galerie kritiků šlo o umělecko-fotografický projekt renomovaného autora Gianni Russo, pobývajícího nyní v Praze a transponujícího náměty a motivy jednotlivých slavných obrazů livornského génia do fotografických obrazů současnosti. Podle jeho poselství, Modigliani, který svou slávu získal až po smrti, a jehož kultivovaný projev udivoval učitele, kteří ho poznali už jako čtrnáctiletého, a v mnohém připomínal bohémství Van Gogha, na rozdíl od celé mezinárodní avantgardy
ve Francii minulého století nikdy neztratil vědomí svých italských kořenů. Možná i proto byl se špetkou despektu přezdíván „l´artiste italien“a italská umělecká veřejnost mu nyní hodlá složit mimořádný hold. Projekt pro Galerii kritiků provázel velký mediální zájem a mimořádná návštěvnost veřejnosti.
IX. „ErROrs (TV obrazy), výstava Vladimíra Merty, 20. 10. – 14. 11. 2009 Výrazná umělecká osobnost generace 80.let, a dnešní vedoucí pedagog Ateliéru environmentu na FaVU VUT v Brně, Vladimír Merta, uskutečnil v Galerii kritiků s podporou MKČR výraznou autorskou výstavu, po několikaletém odmlčení na pražské scéně. Původně jeho tvorba vynikla na počátku 90. let po vyhodnocení akčního umění. Reliéfními obrazy, prostorovými objekty a instalacemi, v nichž propojoval přírodní a civilizační symboly v kombinaci tradičních a netradičních materiálů, s použitím typických i atypických tvarů, podroboval analýze archetypy přirozeného a virtuálního vnímání. Merta po dobu odmlky v Praze, jež souvisela i se zánikem jeho mateřské galerie Behémót, vystavoval cíleně v regionech, ale také ve Spojených státech. Výstava v Galerii kritiků byla motivována potřebou představit české kulturní veřejnosti především sérii velkoformátových obrazů, kombinujících malířské a mediální vidění umělce, v jakýchsi rozostřených TV obrazech. Jejich „postimpresionistická“ zrnitost a pointilismus se nezakládaly již na analýze přírodního světla v předmětném světě, ale na zobrazení optických zdrojů světelné emanace z TV obrazovky a monitorů, prostřednictvím nichž se rodí i vize mediální. Po analytickém průniku do světa za obrazovkou, umělec převedl své „zření mediální TV vize“ na velkoplošná plátna, jež instaloval do prostoru jako TV monitory. Výstavou chtěl poukázat na současné TV mýty tak, aby nás vrátily dimenzi naší přirozené percepce a duchovní normality. Jeho výstava zaznamenala velký mediální ohlas, především v TV.
X. „PAPIRIÁL“ (aneb Jak to bylo s Kainem a Abelem), 17. 11. - 13. 12. 2009, Galerie kritiků, Adria, Praha; 12. 2.-28. 2. 2010, Künstlerhaus Sootborn, Hamburk, Německo – z cyklu Made in Praha 2009 Jednalo se o tradiční výstavu skupiny Papiriál, založenou v roce 1988 uvnitř Umělecké besedy, jež v cyklických prezentacích výstav z roku 1990, 1992,1993,1998,2000 se konala putovně po celé republice. Prezentovala vždy ukázky vizuálního umění, pracujícího netradičním a originálním způsobem s papírem, dokonce i v prostorových instalacích. Loňská tématika společné česko-německé výstavy byla zasvěcena 20.výročí navázání kulturní spolupráce mezi městy Praha a Hamburk, dále oslavám „Sametové revoluce“ a pádu železné opony v podobě berlínské zdi. Jako u každé z výstav se zúčastnili jako hosté nečlenové UB, včetně zahraničních vystavovatelů. Projekt 2009 se zaměřil také na možnosti nových přístupů k umělecké tvorbě, na zapojení softwaru, zvuku, světla, pohybu a elektronických technologií do uměleckého vyjádření. Nicméně, výstava v Galerii kritiků zachovala prioritně papír jako základní vyjadřovací médium, tématicky zahrnující reflexi mravního a kulturně-historického problému z bible, i z pohledu člověka/umělce na současnou společnost. Výstav Papiriálu se vždy účastnili mimo členy skupiny i ti hosté, kteří s médiem papíru do té doby vůbec nepracovali. Výběr hostů z Německa provedl člen UB Pavel Richtr, žijící a pracující v Hamburku : Roland Helmus, Reinhold Engberding, Katherina Kohl, Tim Kubach a Karin Missy Paule. Na české straně se kromě kmenových autorů UB, Pavla Richtra a Josky Skalníka, zúčastnil ještě Svatopluk Klimeš (předseda skupiny), dále napříč generacemi: Zbyněk Baladrán, Jiří David, Jiří Franta, Petra Herotová, David Kořínek, Eva Koťátková, Lukáš Machalický, Luděk Rathouský, Václav Stratil, Adam Vačkář a Martin Zet.
Výstava se konala za podpory Freie-und Hanse Stadt v Hamburgu a Česko-německého fondu budoucnosti, se záštitou MKČR a primátora HMP, Mudr. Pavla Béma.
XI. Výstava Evžena Šimery, laureáta 2. ročníku Ceny kritiky 2009 – malba a její přesahy, 15. 12. 2009 – 15. 1. 2010, z cyklu Made in Praha 2009 – viz návaznost na výstavu finalistů soutěže Ceny kritiky Autorská výstava laureáta 2. ročníku Ceny kritiky za malbu a její přesahy, v kategorii soutěže mladých umělců do 30 let, je chápána jako ocenění vítězi soutěže, v rámci jeho samostatné prezentace, na náklady pořadatelů Sdružení výtvarných kritiků a teoretiků. Evžen Šimera se na podzim 2008 stal finalistou Ceny Jindřicha Chalupeckého, poté získal Cenu kritiky 2009. Představil ve výstavě v Adrii nové obrazy podle vlastní technologie, nazvané New Dripping (Stékané obrazy), inspirované abstraktní malbou amerického malíře Jacksona Pollocka na počátku 50.let minulého století. Jejich technika využívá prostých fyzikálních zákonů – jde o kontrolované, geometrické stékání barev po povrchu obrazu, v němž je položen důraz na optický účinek vzniklých struktur. Tyto závěsné obrazy byly doplněny i prostorovou instalací a videem, dokumentujícím živě metodické postupy autorovy tvorby. Další ročník soutěže Ceny kritiky, konané v návaznosti na tuto výstavu v lednu 2010, bude opět věnován tématu Malby a jejích přesahů, v novém složení poroty, jež má dvouletý mandát. Vítěznou výstavou laureáta Ceny kritiky je vždy slavnostně zakončen kalendářní rok výstav Galerie kritiků.
Závěrem: Galerie kritiků v Adrii cílevědomě vytváří a pěstuje zahraniční spolupráci současného umění s českou výtvarnou scénou, organizováním výměnných výstav a výstav se zahraniční účastí, dále vysíláním českých umělců na významné mezinárodní soutěže a bienále, např. v roce 2009 účastí Vladimíra Kiseljova na Mezinárodním bienále současného umění ve Florencii. Děje se tak i s podporou MKČR, Českých center v zahraničí a dalších kulturních institucí, v neposlední řadě stálou a úzkou spoluprácí se zahraničními partnery. Z výše uvedených důvodů byl i cyklus 5 výstav Made in Praha 2009 koncipován pro partnerství HMP, v realizaci od jara do podzimu, s přesahem do dalšího kalendářního roku prezentace v zahraničí – česko-francouzská výstava, česko-švýcarská výstava, českoněmecká výstava. Do cyklu byla zařazena i Cena kritiky se závěrečnou výstavou vítěze soutěže, neboť má nadnárodní ohlas a celkově značnou mediální účinnost.Výstavy v Galerii kritiků jsou kurátorované a opatřené katalogy pro archivaci jednotlivých výstavních projektů, i s jejich ohlasy. Nepochybně slouží k hlubšímu poznání a prožitku současného vizuálního umění naší kulturní veřejnosti, dále reprezentaci Hlavního města a naší národní kultury doma i v zahraničí. Do zahraničí také byli vysláni umělci na Mezinárodní muzejní noc v Tokiu (duben 2009), na Mezinárodní bienále současného umění ve Florencii (prosinec 2009), a do soutěže Sovereign Art Prize 2010 (prosinec 2009) v Londýně. Vlasta Čiháková-Noshiro kurátorka Galerie kritiků a předsedkyně Sdružení výtvarných kritiků a teoretiků
