Zvyšování kvality výuky technických oborů Klíčová aktivita V.2
Inovace a zkvalitnění výuky směřující k rozvoji odborných kompetencí žáků středních škol Téma V.2.17
Technická příprava výroby Kapitola 28 Výroba čalouněného nábytku klasické čalounění Ing. Hana Márová
30.9.2012
Obsah 1
ÚVOD - ANOTACE ............................................................................................................................... 1
2
VÝROBA ČALOUNĚNÉHO NÁBYTKU ( KLASICKÉ ČALOUNĚNÍ )............................................................. 2
3
DOPORUČENÁ LITERATURA ................................................................................................................ 5
4
POUŽITÁ LITERATURA......................................................................................................................... 6
5
SEZNAM OBRÁZKŮ ............................................................................................................................. 8
1
Úvod - anotace
V kapitole je velmi stručně popsána výroba klasického čalounění – dělení materiálu, popruhování, vázání a upevnění pružin, šití, zašívání, prošívání, lepení a svařování materiálu, potahování materiálu, balení a expedice. Na závěr kapitoly jsou uvedeny tři kontrolní otázky. Zpracovaný materiál je možné použít při výuce odborných předmětů oborů vzdělávání truhlář 33-56-H/01, tesař 36-64-H/01 a studijního oboru nábytkářství 33-42-M/01.
1
2
Výroba čalouněného nábytku ( klasické čalounění )
Výrobu klasického čalounění můžeme shrnout do těchto základních operací : dělení čalounických materiálů; popruhování; úprava, vázání a připevňování pružin; šití, zašívání a prošívání; lepení a svařování čalounických materiálů; balení čalounických výrobků. Do výroby vstupují jako materiál kostry čalouněného nábytku, které mohou být dřevěné, kovové, z plastů nebo kombinované z uvedených materiálů. Další materiály používané při výrobě jsou popruhy, pružiny, hřebíky, sponky, textilie, nitě, pěnové plasty, lepidla, paspule apod. Dělení čalounických materiálů Textilní materiály se vrství a manipulují na speciálních velkorozměrových stolech. Stoly bývají stavebnicového systému – dá se upravovat délka. Materiál se vrství ručně nebo pomocí vrstvícího zařízení, které se skládá ze soupravy odvíjejících válců. Střih se provádí ve vrstvách. Vrství se látky přibližně stejné tažnosti. Vrstvy se vyrovnají a na konci přichytí lištami nebo příchytkami. Horní díl se označí křídou podle šablony nebo metru. Špendlení se provede tak, aby každý narýsovaný dílec byl chycen minimálně dvěma špendlíky. Textilie se dělí čalounickými nůžkami, strojky s kotoučovými noži, vertikálními strojky, mechanizovanými řezacími a vysekávacími stroji. Pak se vyjmou špendlíky a dílce se kompletují podle souprav, zároveň se očíslují. Pružné pěnové materiály se řežou a frézují, dělí odporovým drátem nebo vibračním nástrojem. Do dílců se frézuje i drážka, do které se lepí švy a tím se zamezí posunu potahu. Popruhování Popruhy tvoří nosný podklad klasických polštářovaných výrobků na kostrách. Popruhy mohou být zhotoveny ze lnu, konopí, juty, bavlny a silonu. Hrany dřevěných koster musí být zaobleny. Výplet musí být tak hustý, aby každá pružina stála na kříži dvou proplétaných popruhů. Když popruhy tvoří podklad pružinových koster, každá řada pružin má být podložena napnutým popruhem. Bavlněné a silonové popruhy se přepínají přes rám dřevěné kostry. Na kovovou kostru se přišívají. Pryžové textilní popruhy se proplétají a středem se prokládají textilním popruhem. Přibíjí se přes pásek lepenky. Tkané popruhy mohou být napnuty vrchem, spodem nebo vnitřně ( francouzsky ).
Obrázek 1. Popruhování 2
Úprava, vázání a připevnění pružin Pružiny se vážou hlavní a vedlejší vazbou. Hlavní vazba má stlačit pružiny asi o 1/3 jejich výšky. Pružiny se na popruhy přišívají. Po uvázání hlavní vazby se váže vazba vedlejší. Podle způsobu vázání rozlišujeme vazbu křížovou ( německou ), francouzskou a anglickou ( ta má dva způsoby vázání ). Obrázek 2. Vázání pružin Na následujících obrázcích je hlavní vazba červená a vedlejší zelená. 1. křížová vazba
2. francouzská vazba 3. anglická vazba
1.
2.
3a
3b
Pomocí pružin se zhotovuje klasické čalounění vnitřní ( pružiny jsou uvnitř rámu a čalounění je nízké ) nebo vrchní ( pružiny jsou na rámu a čalounění je vysoké ). Šití, zašívání a prošívání Textilie se šijí ručně nebo strojově. Některé druhy šití se nahrazují lepením. Ruční šití se používá v individuální výrobě, v sériové výrobě na uzavírání potahů volných polštářů. K šití používá nitě a šicí motouzy. K prošívání se používají přední a zpáteční stehy (obrázek 1),k obšívání se používá steh žebříčkový 2, krajový zpáteční 3, krajový obyčejný krajový prohazovaný 5 a obšívací strojový 6.. Obrázek 3. Druhy stehů
3
Lepení a svařování čalounických materiálů Pro montážní lepení se používají lepidla na bázi kaučuku ( alkaprény ), disperzní lepidla(duvilax), tavná lepidla i jiná syntetická lepidla. Svařování nahrazuje lepení nebo šití. Svařuje se působení tepla upraveným hrotem pájky, pomocí svařovacích strojů, vysokofrekvenčním ohřevem, ultrazvukem. Volba techniky svařování záleží na použitém druhu materiálu. Vznikající exhalace při svařování se musí odvádět odsáváním, nesmí se používat otevřený oheň a musí se používat bezpečnostní předpisy pro práci s elektrickým proudem. Potahování čalouněného nábytku Úroveň potahování ovlivňuje estetický vzhled výrobků. Potahování patří mezi finální operace čalounění. Potahuje se pevné a volné čalounění, přitom se může čalounění prošívat ozdobnými stehy. V současné době se potah pevně nespojuje s tvarovacím a kypřícím materiálem. Potah se připevňuje ke kostře pomocí sponek. Při potahování se používají různá přítlačná zařízení, stroje pro potahování, které usnadňují práci a umožní stejnoměrné vypnutí textilie. Balení a expedice výrobků Hotový výrobek se zkontroluje a provedení kontroly se označí na štítku. Při balení výrobku se musí brát v úvahu vlastnosti výrobku, přeprava, klimatické podmínky apod. Balení výrobků bylo popsáno v předešlé kapitole. Skladováním se nesmí výrobek znehodnotit. Místnosti pro tyto účely musí být bezprašné, suché a větrané. Výrobky z plastů nesnášejí příliš nízké a ani vysoké teploty. Optimální teplota na skladování je +5°C až +25°C. Nesmí být umístěné blízko topných těles, která musí být izolována. Kontrolní otázky : 1. Jak se dělí čalounické materiály ?
2. Jak se připevňují popruhy ?
3. Jak se váže vedlejší vazba pružin ?
4
3
Doporučená literatura
1. Alois Uhlíř : Technologie II pro studijní obor nábytkářství, Informatorium Praha 2003, ISBN 80-7333-008-3 2. P. Král, A. Uhlíř, J. Vlasák : Technologie III pro studijní obor nábytkářství, Informatorium Praha 2003, ISBN 80-7333-016-4
5
4
Použitá literatura
1. Ing. Jindřich Drápela a kolektiv : Výroba nábytku – Technologie, Nakladatelství technické literatury Praha 1980, 04-827-80 2. Ing. Jindřich Drápela : Technologie nábytku pro 4.ročník SPŠ dřevařských, Nakladatelství technické literatury Praha 1979, 6102 3. Alois Uhlíř :Technologie II pro studijní obor nábytkářství, Informatorium Praha 1993, ISBN 80-85427-32-X 4. P. Král, A. Uhlíř, J. Vlasák : Technologie III pro studijní obor nábytkářství Informatorium Praha 2003, ISBN 80-7333-016-4 5. Ing. Jindřich Drápela, Ing. Helena Prokopová : Čalounická technologie pro I a II ročník SOU učební obor čalouník (čalounice), SPN n.p. Praha 1984, č. 83-60-22/1 6. Kolektiv autorů : Dřevařská technická příručka, Nakladatelství technické literatury Praha 1970, 04-821-70 7. A. Uhlíř, J. Vlasák : Technologie výroby nábytku III pro 4. ročník studijního oboru Nábytkářství, Informatorium Praha 1993, ISBN 80-85427-33-8
6
7
5
Seznam obrázků
Obrázek 1. Popruhování…………………………………………………………………..2 Obrázek 2. Vázání pružin…………………………………………………………………3 Obrázek 3. Druhy stehů…………………………………………………………………...3
8
