Zvyšování kvality výuky technických oborů Klíčová aktivita V.2
Inovace a zkvalitnění výuky směřující k rozvoji odborných kompetencí žáků středních škol Téma V.2.17
Technická příprava výroby Kapitola 1 Základní pojmy Ing. Hana Márová
30.9.2012
Obsah 1
ÚVOD - ANOTACE ............................................................................................................................... 1
2
ZÁKLADNÍ POJMY ............................................................................................................................... 2
3
DOPORUČENÁ LITERATURA ................................................................................................................ 5
4
POUŽITÁ LITERATURA......................................................................................................................... 6
1
Úvod - anotace
V kapitole se seznámíme se základními pojmy z technické přípravy výroby. Technická příprava výroby je rozdělená na konstrukční a technologickou přípravu výroby. Jsou zde popsány etapy technologické přípravy výroby a její dokumenty. Je zde definována výrobní postupka a kusovník. Na závěr kapitoly jsou uvedeny tři kontrolní otázky. Zpracovaný materiál je možné použít při výuce odborných předmětů oborů vzdělávání truhlář 33-56-H/01, tesař 36-64-H/01 a studijního oboru nábytkářství 33-42-M/01.
1
2
Základní pojmy
Jako technickou přípravu výroby označujeme souhrn technologických, technických, technicko – organizačních a technicko – ekonomických prací, které jsou podmínkou dobré úrovně výrobku a organizace výroby. Technická příprava výroby se dělí na : a ) konstrukční přípravu výroby – řeší a stanovuje vzhled výrobku, jeho vlastnosti, rozměr, tvar, funkci jednotlivých částí, materiál, spoje apod. b ) technologickou přípravu výroby – určuje stroje, zařízení, přípravky, nářadí, stanovuje výrobní postupy, normy práce ( času a obsluhy ), materiálu, nářadí a nástrojů. Pokud shrneme vlastnosti výrobku, které umožňují jeho hospodárnou výrobu s použitím nových technologií a dobré organizace práce, přičemž se nesníží kvalita výrobku, hovoříme o technologičnosti konstrukce výrobku. Její úroveň se v praxi vyjadřuje poměrem součástí přebraných z dřívější výroby, podílem normovaných součástí apod. Její ukazatele jsou omezené a mění se s rozvojem techniky, technologie a organizace výroby. Technologická příprava výroby Technologická příprava výroby má čtyři etapy : 1. Etapa návrhová – vypracovává úvodní a technický návrh. Rozhoduje o základních otázkách technologie, o součástech výrobků, materiálu, stanovuje průběh výrobou. 2. Etapa ověřovací – zahrnuje technologickou přípravu prototypu, kontrolu výkresu prototypu, rozměry a spotřebu materiálu, výrobní postupy. 3. Etapa konečné úpravy technologické dokumentace – vypracovává konečné znění pracovních postupů, určuje výrobní prostředky, pracovní čas i kvalifikaci práce. Hlavní náplní je příprava hromadné výroby. 4. Etapa výrobní – práce technologů se zaměřuje hlavně na dozor a odstranění vzniklých problémů. Prototyp se předvede odběratelům. Pokud je schválený, přistoupí se k přípravě zavedení sériové výroby. Příprava se řídí harmonogramem, který určuje zodpovědné pracovníky a termíny pro plnění dílčích úkolů. Podkladem pro zajištění jednotlivých etap je závěrečná zpráva o výrobku s příslušnou dokumentací. U ověřovací série se zkouší způsob výroby, kvalita práce i výrobku, nástroje, stroje apod. Ověřovací série odpadá, jestliže nový výrobek je obměnou dosavadního nebo dalším článkem už vyráběného souboru. Součástí výrobní dokumentace je i technický popis výrobku a rozpiska materiálu. Rozpiska materiálu stanoví druhy, jakost, rozměry, množství přímých materiálu u výrobku, jejich výtěžnost i zmetkovitost. Je podkladem pro výpočet spotřeby materiálu, jejich objednání a stanovení výdejek. Technický popis výrobku slouží pro jednání s odběratelem. Výsledky technologické přípravy výroby se vyjadřují technologickými normami a zachycují v technologické dokumentaci. 2
Dokumenty technologické přípravy výroby Nejdůležitějšími dokumenty technologické přípravy výroby jsou pracovní postup, pracovní návod a pracovní instrukce. Pracovní postup předpisuje technologicky, organizačně a ekonomicky nejvýhodnější druhy pracovních operací a jejich pořadí. Určuje i pracoviště, spotřebu pracovního času, kvalifikaci a velmi často i úkolovou sazbu. Základní technologickým prvkem pracovního postupu je vymezení pořadí pracovních operací. Pracovní návod se formuluje v tzv. pracovní návodce, která stručně a věcně definuje obsah pracovní operace. Může být slovní nebo grafická ( ve formě obrázku ). Pracovní instrukce jsou stručný výtah z pracovních norem. Určují základní povinností pracovníků. Vyvěšují se na pracovištích a zpravidla obsahují tyto informace : o Všeobecné údaje – údaje o pracovišti, pro které jsou určeny, údaje o platnosti ( autora, uživatele, datum vydání ) o Popis pracoviště – půdorysné uspořádání s vymezením pracovní plochy a stanoviště, vyznačení směru výrobního toku, dopravních cest, průchodů apod., směrnice pro udržení pořádku a četnost úklidových prací, rozmístění nástrojů, pomůcek a přípravků. o Popis technologických náležitostí operací – stručný výtah z norem a návod na odstranění běžných poruch. o Směrnice pro dozor a pomocné služby – pro zásobování materiálem a nástroji, seřizování stroje. o Bezpečnostní předpisy – konkrétní příkazy a zákazy, které se týkají bezpečnosti při práci. o Seznam nástrojů a pomůcek přidělených do osobní péče obsluhy. o Pracovní návod – stručný popis práce, varianty norem obsluhy. Údaje pro pracovní instrukce se získávají z norem platných v závodě a přizpůsobují se podmínkám pracoviště. Slovní texty musí být stručné a jasné. Dále se budeme při definování částí nábytkářských výrobků setkávat s těmito pojmy : Materiál – jsou všechny pracovní předměty, které se vydávají ze skladu materiálu. Může být přímý, to je vlastní výroby ( např. sesazenky, přířezy ), nebo nakupovaný ( kování, sklo ). Součástka – je skladebný prvek dílce, montážní podsestavy nebo výrobku zhotovený z jednoho druhu nosného materiálu ( lišta, vlys ). Tento výraz se používá i pro nakupovaný materiál. Dílec – je vyšší samostatně montovatelný prvek nábytku. Vzniká spojením několika součástí a materiálu v jeden celek. Dílec se dále zpracovává. Může být hotovým montážním článkem nebo i výrobkem.
3
Podsestava – vzniká vzájemným spojením materiálů, součástek a dílců do vyšších řádů. Může být dále opracovávána nebo být i hotovým montážním článkem. U skříně tvoří podsestavu korpus, u postele kostra apod. Sestava – je vyšší, ucelená, funkčně samostatná část výrobku, zhotovená z nižších článků, jako jsou podsestavy, dílce, součástky…. Je to hotový montážní článek ( skříňka se zásuvkami u stolu ). Vzhledem k tomu, že i při konečné montáži se může dále ještě výrobek opracovávat, může mít sestava i charakter podsestavy. Z tohoto hlediska používáme pro oba výrazy, sestava a podsestava, jeden výraz a to je podsestava. Výrobek – se nazývá konečný produkt, charakterizovaný svými vlastnostmi a cenou, který vychází z výroby do skladu hotových výrobků. Výrobní postupka – znázorňuje pořadí operací prováděných na jednotlivých dílcích. Může být uspořádána podle konstrukčních stupňů ( výrobek je rozdělený na jednotlivé články bez ohledu na řád ) nebo podle dispozičních stupňů ( materiál do jedné roviny, dílce do druhé apod. ). Výrobní postupka, zhotovená podle dispozičních stupňů, je vhodná i pro sestavení kusovníku. Obecným pravidlem pro sestavení kusovníku je definování všech dílčích částí výrobku materiálem. Každá položka kusovníku je naprosto jednoznačně definována výchozím materiálem. Materiál může být ze stejného nebo i jiného výrobního oboru. Členění položek v kusovníku na materiály nakupované a vlastní výroby má tedy i praktický význam. Kontrolní otázky : 1. Čím se zabývá technologická příprava výroby ?
2. Co je prototyp ?
3. Kdy se nevyrábí ověřovací série ?
4
3
Doporučená literatura
1. Alois Uhlíř : Technologie II pro studijní obor nábytkářství, Informatorium Praha 2003, ISBN 80-7333-008-3 2. P. Král, A. Uhlíř, J. Vlasák : Technologie III pro studijní obor nábytkářství, Informatorium Praha 2003, ISBN 80-7333-016-4
5
4
Použitá literatura
1. Ing. Jindřich Drápela a kolektiv : Výroba nábytku – Technologie, Nakladatelství technické literatury Praha 1980, 04-827-80 2. Ing. Jindřich Drápela : Technologie nábytku pro 4.ročník SPŠ dřevařských, Nakladatelství technické literatury Praha 1979, 6102 3. Alois Uhlíř :Technologie II pro studijní obor nábytkářství, Informatorium Praha 1993, ISBN 80-85427-32-X 4. P. Král, A. Uhlíř, J. Vlasák : Technologie III pro studijní obor nábytkářství Informatorium Praha 2003, ISBN 80-7333-016-4 5. A. Uhlíř, J. Vlasák : Technologie výroby nábytku III pro 4. ročník studijního oboru Nábytkářství, Informatorium Praha 1993, ISBN 80-85427-33-8
6
