o lickéh h c r V ZŠ c Libere
Č. 108, rok 2014/15 únor—duben
Zvonění PŘEŽILI JSME TRAPAS Rozhovor s p. uč. Jahodou
ZVONĚNÍ OPĚT VÍTĚZÍ 6. B vítá jaro v Pekle
Obsah: Uvnitř tohoto vydání: Obsah
2
Úvod, Fotosoutěž
3
Máme nejlepší časopis v kraji (jak probíhalo vyhla- 4 šování) Přežili jsme trapas! aneb Rozhovor s Ladislavem Ondřejem a Michaelou Dolinovou
5
Osmáci při pokusech na gymnáziu, Jak se deváťáci 6—7 rozhodovali o střední škole Rozhovor s panem učitelem Jahodou—Jak vzpomí- 8 ná na střední školu? Na velikonoční čas jsme nezapomněli, 6. B vítala jaro v Pekle
9
Ze 4. B vyletěly čarodějnice
10
Děti čtou nevidomým dětem, Křest zvukové knížky 11 a rozhovor s Ivou Pekárkovou
Stránka 2
Kopa štěstí v životě Arnošta Lustiga, Co na film říkají osmáci a deváťáci
12—13
Sport nás baví
14
Letem světem hardwarem
15
Pojďme si hrát … a bavme se
16—17
Horoskop na květen a červen
18—19
Knihovna a Filmotéka
20—21
Zvonění
Úvod Nastalo jaro a my se znovu hlásíme. I když některé naše články jsou ještě ze zimního období, určitě zaznamenáte také jarní tematiku. Začneme naším vítězstvím v krajském kole školních časopisů, pak přineseme reportáže z akcí, které byly poučné a ještě jsme se při nich setkali se známými osobnostmi z televize. Asi většina z vás bude znát herečku Michaelu Dolinovou nebo Ladislava Ondřeje. Cílem ale nebylo podívat se na jejich známé tváře, ale nechat se poučit o pravidlech slušného chování. Akce to byla určitě vydařená a doufáme, že i poučná. K dalším zajímavým a zároveň poučným programům patřil film o spisovateli Arnoštu Lustigovi. Byl jedinečný nejen
v tom, že ho nikde jinde než na takové projekci nemůžete vidět, ale hlavně celým silným příběhem autora. Článek určitě doporučujeme k přečtení. Dozvíte se v něm nejzajímavější momenty z Lustigova života. Duben je měsícem, který je ve znamení přijímacích zkoušek na střední školy a víceletá gymnázia. Co naše deváťáky ovlivňovalo při rozhodování o tom, kterou školu napsat do přihlášky, to si určitě přečtěte. Třeba se vám jejich rady budou v budoucnu hodit. Určitě všem přejeme, aby se dostali tam, kam chtějí a byli se svým výběrem budoucího studia spokojeni. Možná i postřehy osmáků z projektového dne na Gymnáziu F. X. Šaldy v Liber-
ci budou dobrým pomocníkem při rozhodování o střední škole. Stejně jako rozhovor s panem učitelem Jahodou, se kterým jsme si povídali o jeho době strávené na liberecké stavebce. Nově přineseme informace o možná trochu opomíjeném sportu bikerů— BMX. Přečtete si, jak s paní učitelkou vítala jaro třída 6. B. Nezapomněli jsme ani na stálé rubriky. Dozvíte se o novinkách z veletrhu CEES zaměřeného na spotřební elektroniku. Pobavíte se u námi vybraných vtipů, zaluštíte si. V horoskopech se dozvíte, co vás čeká a nemine. Určitě ale nezapomeňte soutěžit v naší velmi oblíbené fotosoutěži. Redakční rada
VÍTĚZ SOUTĚŽE: I tentokrát jste si s poznáním skrytého obličeje poradili a ve skládačce jste poznali paní učitelku Kyzúrovou. Výhercem se stává TEREZKA ŠÍROVÁ ze 2. A. Pro svou odměnu se zastaví v kabinetě paní učitelky Lubasové.
Fotosoutěž — Kdo je to?
Č. 108, rok 2014/15
Stránka 3
Máme nejlepší časopis v kraji
Po roce náš školní časopis Zvonění opět slaví vítězství. Porota složená z odborníků z pražské Vyšší odborné školy publicistiky nás vyhodnotila jako nejlepší časopis v Libereckém kraji. Na fotce zleva: Honza Šlégl, Martin Kolín, Honza Reisiegel, Vojta Stříž, Filip Drapák, p. uč. Lubasová, Matyáš Motejlek a Anička Hanušová
V pátek 17. dubna jsme se vydali do Prahy na vyhlášení krajských cen Časopisu roku 2015.
nejen z našeho Libereckého kraje, ale i z kraje Královéhradeckého, Plzeňského, Středočeského a z Prahy.
Cesta byla z mého úhlu pohledu docela dobrá. Po vysednutí z autobusu jsme nastoupili na metro a to nás dovezlo až na Národní třídu, odkud jsme došli až k Vyšší odborné škole publicistiky, kde mělo vše proběhnout.
Po úvodním slově se nás ujali žáci školy a doprovázeli nás do různých ateliérů s workshopy. Výběr byl opravdu široký. Nás nejvíce zaujalo téma fotografování a přenosných médií, na kterých jsme si mohli vyzkoušet, jak se pomocí aplikace v telefonu udělá reportáž. I když o různých aplikacích vím, byl jsem překvapený, jak jich můžu skvěle využít.
Nejprve jsme se všichni sešli ve velké přednáškové místnosti. Poznali jsme tak zástupce redakcí školních časopisů
Stránka 4
Ve fotografickém ateliéru nám ochotně půjčili drahé přístroje a nechali nás fotit. Dvě dívky se staly na chvíli modelkami a my na nich zkoušeli vytvořit co nejlepší fotku. Fotili jsme vleže, ale i ze žebříku. Poznali jsme, co pozice fotografa udělá s foceným člověkem, jak mu může polichotit, nebo naopak přidat kilogramy na váze.
opět zvítězili. Náš časopis Zvonění se umístil v Libereckém kraji na celkovém prvním místě. Získali jsme prvenství i v jednotlivých kategoriích jako je Grafika, Titulka a Obsah. Tím jsme si zajistili postup do celostátního kola, které proběhne začátkem prosince. Už se na něj těšíme.
Po samotných workshopech, které jsme si náramně užili, následovalo vyhlášení cen. Byli jsme nervózní, jak to letos dopadne. Dočkali jsme se. Po roce jsme
Foto: Marcela Lubasová, Filip Jón (nahoře redakční rada, dole zástupci redakce v Praze na vyhlašování)
Text: Filip Drapák
Zvonění
Přežili jsme trapas! aneb Rozhovor s Ladislavem Ondřejem a Michaelou Dolinovou „Trapas nepřežiju aneb Ten řízek nezvedej“ je název pořadu o slušném chování. Hned několik tříd najednou se na samém konci února nechalo provést etiketou. Ladislav Ondřej, který představoval třináctiletého kluka, si nevěděl rady s chováním v různých situacích, a tak musel požádat o pomoc. Tu mu poskytla Michaela Dolinová jako učitelka. Snad se nám v životě podaří chovat tak, jak nás to tito dva herci naučili. Redakční rada
Jaké máte na Trapasy reakce od diváků? L: Myslím, že se Trapas dětem líbí. D: Láďa je mladý kluk, vtipný, má blízko k dětem ze škol, kterým jsou Trapasy určeny. Přichází stále s novými narážkami, které se právě puberťákům líbí. Musím říct, že reakce jsou převážně kladné. To víte, že se někdy objeví někdo, koho to nebaví. Chováte se podle pravidel? L: Myslím, že ano. Rodiče mě takhle vychovali. Od kolika let hrajete a kolik vám je let nyní?
Jak začala vaše spolupráce? Kde jste se seznámili?
L: Hraju už od pěti let. Začínal jsem v reklamách, pak přišly filmy. Teď je mi 23 let.
L: Seznámili jsme se při natáčení televizního seriálu Ordinace v růžové zahradě.
Hrajete v současnosti kromě „Trapasu“ i v jiných představeních?
Není to nějak slavné, ale jezdím na kolo, lyžuju a běhám.
L: Ano, hraju v Ordinaci v růžové zahradě a ještě asi v pěti pražských divadelních představeních.
Máte nějaký koníček?
D: Já jsem hledala nějakého herce, který je zkušený a vypadá mladě, aby mohl sehrát puberťáka. Láďu jsem znala z Ordinace a sedl mi. Přijal moji nabídku. Líbí se vám cestovat po republice s tímto pořadem? L: Je fajn poznávat nové lidi i města, i když nemáme moc času na nějaké bližší prohlídky. D: Liberec už docela známe, líbí se nám tu.
Č. 108, rok 2014/15
Líbí se vám být hercem? Co byste dělal, kdybyste jím nebyl? Když mi bylo tak čtrnáct, chtěl jsem malovat. Nakonec jsem si vybral divadlo, a to mě baví. U něj zatím zůstanu. Co vy a sport, máte na něj čas?
Rád čtu, ale jinak nic moc. Spíš se snažím soustředit na práci. Co ty a škola? Já a škola, no taky nic moc, spíš průměr. Připravil: Filip Drapák Foto: Filip Jon, google
Stránka 5
Osmáci při pokusech na gymnáziu Žáci obou osmých tříd v pondělí 23. února přijali pozvání Gymnázia F. X. Šaldy v Liberci a zúčastnili se projektového dne. Studenti spolu s profesory pro naše děti připravili zajímavosti z přírodovědných předmětů. Žáci si tak mohli v chemické laboratoři napsat vzkaz tajným písmem nebo vytvořit chrlící sopku, pod mikroskopem zase sledovali stavbu rostlin. K zajímavým výsledkům došli při tzv. antropometrii, kdy si měřili například velikost lebky, obličeje nebo svůj BMI. V oblasti fyziky viděli řadu pokusů, třeba s vývěvou či světlem a dokonce pracovali s GPS.
nášel tak vtipný kluk jako ten z gymnázia, nedivili byste se. Ten kluk totiž vypadal jako Malfoj z Harryho Pottera. Akorát měl brýle. Pořád nám
V pondělí 23. 2. jsme se se třídou vydali na Gymnázium F. X. Šaldy v Liberci. Zorganizovali pro nás projektový den. V první chvíli, když jsme vstoupili do školy, ozývaly se z davu hlášky: „Jsme vůbec ve škole? Vypadá to tu jako v nemocnici.“ Ujala se nás jedna paní profesorka, která nás zavedla do prvního patra, kde se nacházela velká učebna s knihovnou. Zde jsme si odložili své věci a rozdělili se na šest skupinek po šesti nebo pěti lidech. Naše skupina nejprve směřovala do učebny s mikroskopy. Na hodině jsme zkoumali mech, výtrusnice, ale i
něco zbrkle ukazoval a bylo vidět, že ho to strašně baví. Asi z něj jednou bude nějaký fyzikální vynálezce. I přístroje, které nám předváděl, si dělal sám. Po přednášce jsme si dali opravdu velkou svačinu, kterou pro nás připravili. Obsahovala totiž jednu housku se sýrem, jednu se šunkou, banán, jablečné pitíčko, jednu sušenku a jednu velkou láhev vody. Takže to bylo super, protože jsme si zbytek nesli domů. Prohlídka gymnázia i všechny hodiny se mi moc líbily a podpořily mojí myšlenku vybrat si toto gymnázium jako střední školu. Daniela Svobodová, 8. B
do knihovny, kde nám vysvětlovali vše o světle a působení elektřiny a světla. Nejzábavnější na tom ale byl jeden ze studentů. který nám připomínal hrdinu z Harryho Pottera. Následovala práce s GPS, která nás moc nebavila. Následující svačina nás mile překvapila a posilněni houskami a banánem jsme se vrhli do chemické laboratoře. Zkoušeli jsme třeba vytvořit neviditelné písmo, bublající sopku, nebo jsme si nechali vykvést zahrádku. Den byl velice pěkný, na gymnáziu se mi líbilo, i když bych tu studovat nechtěla. Potkali jsme se i se svými bývalými spolužáky. Veronika Ljachová, 8. B
Po úvodním ceremoniálu si nás starší žáci a učitelé pomalu rozebírali na hodiny. Já s naší skupinkou jsme šli na první hodinu fyziky-chemie. Starší žáci nám vysvětlovali pojmy tlaku, ukazovali vakuum a dělali jsme s nimi pokusy. Přišlo mi to asi jako nejzajímavější hodina. Zjistila jsem dost zajímavé věci. Se zvoněním jsme se vrátili zpět
dva moc hezké studenty, kteří nám pomáhali a dohlíželi na nás. Bohužel jsme se ale museli přesunout na další hodinu. Tentokrát byla zaměřená na fyziku a pokusy s vakuem. Zkoušeli jsme nafouknout svraštělé jablko, zvětšit čokoládového indiánka, nebo nacpat do skleněné láhve vajíčko. Jednu z následujících aktivit jsme absolvovali venku na hřišti. Chodili jsme s GPS, kde jsme podle souřadnic měli „nakreslit – vychodit“ nějaký obrázek. My si vybrali kytku, což se později ukázalo jako nešťastný nápad. Vůbec jsme si nepamatovali, kudy jsme šli a kudy ne. Opravdu by mě zajímalo, co z toho nakonec vzniklo. Nejvíc nás ale pobavila hodina, na které jsme měli přednášku o světle. Asi si řeknete, co by na světle mohlo být tak zábavného, ale kdyby vám o něm před-
Stránka 6
Zábavná byla hodina chemie, kde jsme prováděli pokus se sopkou, vytvářeli neviditelné písmo nebo sloní zubní pastu. Bylo to zábavné stejně jako antropometrie. Tam jsme se vážili, měřili si hlavu a u toho jsem zjistila, že jsem negroidní. S naší skupinou jsem se nasmála. Bála jsem se, že moje kamarádka mi měřičem na hlavu vypíchne oko, ale nakonec to skončilo dobře. Andrea Buriánková, 8. B Naše skupinka začínala prací s mikroskopem. Koukali jsme na buňky mechu a výtrusy. Nás dívky ale stejně nejvíce zajímali starší kluci, kteří pak chodili a fotili nás při práci. Při fyzice jsme se dozvěděli, že ve vakuu nezvoní budík a scvrklé jablko se vyhladí, protože se kyslík pod slupkou rozpíná. Kateřina Kellerová, 8. B Fota: Marcela Lubasová
Zvonění
Jak se deváťáci rozhodovali o střední škole Nevíte kam jít, promluvte si s příbuznými Když jsem se poprvé rozhodoval, kterou střední školu si vybrat, napadlo mě Gymnázium F. X. Šaldy v Liberci. Chodil tam totiž můj bratr. Věděl jsem, že je dobře hodnoceno, ale když jsem se začal o škole bavit s bratrem, názor jsem změnil. Říkal mi, jak se při výběru unáhlil, že na školu šel i proto, že se mu líbila zvenku. Vzal jsem si k srdci všechy rady a raději jsem se začal poohlížet jinde. Ptal jsem se také rodičů, jaký mají názor na jednotlivé obory. A přestože
mi pořád opakovali, že je to jen jejich názor, tak mi s výběrem pomohli. Chtěl jsem si vybrat takovou školu, kde by mě bavil nejen samotný obor, ale abych do ní chodil rád. Začali jsme navštěvovat různé školy a na každé mě něco uchvátilo. Někde to byl obor, který tam vyučovali, dostupnost MHD, vzhled a vybavení školy nebo učitelé. Navštívili jsme take do Kateřinek.Je to komplex tří škol, kde se mi velmi zalíbilo Střední odborné učiliště nábytkářské a střední odborná škola,
která splňovala vše, nebo aspoň většinu toho, co jsem si představoval. Líbil se mi obor, snadno jsem se k té škole dostal, škola vypadala pěkně a i prostory uvnitř školy byly pěkné a příjemné, učitelé byli milí, konaly se tam zajímavé akce a výlety do zahraničí a celkově jsem z té školy byl velmi nadšený. Nečekal jsem, že výběr mé střední školy proběhne tak rychle, ale s výsledkem jsem velmi spokojen. Filip Habr, 9. B
Zkoušejte testy, nebo se jen dívejte kolem sebe Všichni se nám už do září ptají, kam půjdeme a střední školu. Spousta z nás prostě neví a do přihlášky napíšou, co je napadne. Podle mě je důležité, jakou školu si vybereme, protože to budeme studovat nejméně čtyři roky a měli bychom se tím živit. Ale také mi přijde nesmyslné se v patnácti letech rozhodnout na celý život. Ke zjištění toho, co by vás mohlo bavit, slouží spousta testů, internetových stránek, anebo vám může poradit učitel, či vaši rodiče. Všude visí různé plakáty a pozvánky na dny otevřených dveří. Školy se o nás perou, ale ne o všechny školy stojíme. Pro ty, co vůbec nevědí,
co v životě dělat, je dobré udělat si nějaký test, anebo třeba jenom chodit po městě a říkat si, kde byste se tak mohli vidět. Já jsem takové složité
rozhodování neměla. Už v sedmi letech jsem si řekla, že bych chtěla pracovat v lékárně. Chtěla jsem pomáhat lidem, ale na doktora bych se necítila. Proto jsem se rozhodla zkusit gymnázium, a kdybych si na konci studia řekla, že chci dělat něco jiného, tak z gymnázia to není problém. Ale jsem strašně ráda, že mě nikdo do výběru školy nenutil. Kdyby mi někdo řekl, že prostě půjdu na nějakou jinou školu, tak bych nešla. Myslím, že výběr střední školy si musí každý určit sám, protože on to bude studovat a jeho to musí bavit. Nikola Rezlerová, 9. B
Choďte na přípravné kurzy Při výběru v jakém studiu dále pokračovat, bylo jasné, že se bude jednat o školu střední. Ve výběru konkrétní školy mě ovlivnili rodiče a také jsem se rozhodoval sám. Na začátku osmé třídy mi mamka řekla o akci, kterou pořádá Střední průmyslová škola v Liberci: Sobota s technikou. Přihlášení probíhalo elektronicky a kurzy byly vždy brzy obsazené. V osmé a deváté třídě jsem se zúčastnil kurzu matematiky, fyziky, chemie, hardware PC, počítačů v praxi, telekomunikačních zařízení, počítačové grafiky, jak funguje elektřina v domácnosti a hrátek s mobilním telefonem. Dostal
Č. 108, rok 2014/15
jsem osvědčení za absolvování akce a při přijímačkách za něj dostanu nějaké body, které se mi určitě budou hodit. A tak jsem měl vybranou jednou školu. A protože se nechci specializovat přímo na nějaký obor, hlásím se na technické lyceum. Jako druhou školu jsem si nakonec vybral obchodní akademii. Byl to návrh mamky, která mi o ní řekla. Zde jsem byl na Dni otevřených dveří. Hlásím se na tuto školu, protože mi jde docela dobře matematika. Do přihlášky jsem uvedl všechny obory. Doufám, že budu úspěšný při přijímacím řízení a na některou vybranou školu se dostanu. Jakub Voháňka, 9. B
Fota: www.google, webové stránky školy
Stránka 7
Rozhovor s panem učitelem Jahodou - Jak vzpomíná na střední školu? Pro jakou školu jste se v deváté třídě rozhodl? Rozhodl jsem se pro Střední průmyslovou školu stavební v Liberci. Jaké hodnocení máte na střední školu, kterou jste vystudoval? Vesměs pozitivní, splnila to, co jsem od ní očekával. Odborné předměty nás učili lidé se zkušenostmi v oboru, to bylo určitě pozitivní. Na druhou stranu studium cizího jazyka nebylo v té době na té úplně nejlepší úrovni. Myslím ale, že teď už je to jinak. Byly „přijímačky“ těžké, nebo jste je jen tak prolétl ? Přijímačky byly tak středně těžké. V té době se nedělaly Scio testy. Přijímačky byly z češtiny a matematiky vytvořené přímo na škole. Dostal jsem se na obor, na který jsem se chtěl dostat. Brali nás devadesát ze sto padesáti uchazečů. Jak jste si užil tuto školu? Užil jsem si to v rámci možností. Naplnila tato škola vaše očekávání? Naplnila, měl jsem o té škole informace dopředu. Věděl jsem, do čeho jdu, takže jsem ani nemohl být příliš zklamán. Jaké zaměření jste si vybral? Pozemní stavitelství. Je toto zaměření rozdílné od toho, co děláte v tuto chvíli? Ano, je to rozdílné. I když určitá spoji-
tost tam je. Šel jsem pak studovat historii i z toho důvodu, že mě na střední škole bavila architektura. Také jsme měli dobrého učitele na češtinu. Takže jsem měl i nějaký základ pro humanitní obory. Na jaké učitele nejraději vzpomínáte a proč? Učitel češtiny, informatiky, dále paní učitelka na matematiku, která byla naše třídní první dva roky. Je jich samozřejmě víc. Každý má svoje pozitivní
a negativní stránky. Byl jste na této škole rád? Většinu času jsem byl rád. Měli jsme dobrou partu. Po výuce jsme chodili do školní posilovny, nebo si zahrát fotbálek do tělocvičny. Učitelé byli většinou normální, brali nás už jako dospělé lidi. Jaké jsou vaše vzpomínky na školu? S odstupem času pozitivní. Když tu školu úspěšně dokončíte, tak se vám potom vzpomíná lépe. Za měsíc máme se spolužáky sraz po deseti letech, takže zavzpomínáme. Doporučil byste tuto školu dětem a proč? Možná se ta škola změnila. Každopádně bych ji doporučil lidem, kteří mají nějaký vztah ke stavařině nebo architektuře. Taky to chce umět trošku matematiku, abyste tam hned na začátku nezápasili s několika předměty, kde je matematika potřeba. Máte nějaké výtky na tuto školu a pokud ano, jaké? Výtkou bylo horší uplatnění, než jaké si lidé představovali. Stavebnictví se obecně dostalo do krize. Řekl bych, že padesát procent absolventů z naší třídy již ve stavebnictví nepracuje. Je asi důležité po škole zůstat v oboru a dál se rozvíjet. Jakmile z toho vypadnete, tak je těžší se do toho dostat zpět. Připravil: Filip Drapák Foto: Anička Hanušová, web SŠ
Stránka 8
Zvonění
Na velikonoční čas jsme nezapomněli Protože Velikonoce jsou tradičním svátkem a už jsme o nich mnoho napsali, rozhodli jsme se vám tento čas přiblížit z jiné stránky. Z koledy vám jistě zbyla řada vajec, a tak nabízíme recepty, jak je třeba můžete zpracovat. Závěrem přidáme pár pranostik, které se vztahují k jaru.
opeču a dám na něj tuto směs, která se vsákne dovnitř chleba a chutná to báječně. Jíme to klasicky vidličkou a nožem, do ruky se to vzít nedá! Zdroj: www.toprecepty.cz
PRANOSTIKY
RECEPTY Balená VEJCE Připravím si těsto na klasickou sekanou - mleté maso, které musí být vláčnější. Pak oloupu vejce a obalím je tou sekanou! Vždycky z toho nějaký ten kousek vejce někde vyčuhoval! Aby ta koule nebyla tak velká, tak můžeme vejce i rozpůlit. Pak jsou 2 možnosti - buď koule poskládám na plech a upeču v troubě jako klasickou sekanou (to je ta dietnější varianta) nebo kouli obalím v trojobalu a hodím usmažit do fritovacího hrnce. Také lze variantu pečenou v troubě udělat s omáčkou.
Jednoduchý salát z VAJEC Vejce natvrdo nasekám nadrobno a vsypu do mísy. Přidám nahrubo nastrouhaný sýr, okurku na kostičky, najemno jarní cibulku a cokoliv pikantního, prostě dle chuti. Můžeme přidat i pokrájenou sterilovanou kapii - to kvůli pestrosti. Opepříme, osolíme a zalijeme zálivkou ze 2/3 zakysané smetany a 1/3 majolky a lžíce plnotučné hořčice. Pokud je salát hodně hutný, zředím trochou mléka. Toastový chléb nasucho
Březen - za kamna vlezem. V březnu vítr, v dubnu déšť - pak jistě úrodný rok jest. V březnu prach a v dubnu bláto sedlákovi roste zlato. Březen bez vody - duben bez trávy. Mokrý duben a máj chladný - k sýpkám, senu přístup žádný. Jak hluboko v dubnu namokne, tak hluboko v máji vyschne. Na mokrý duben - suchý červen. Teplé deště v dubnu, teplé dny v říjnu. Připravila: Anička Hanušová Zdroj: www.pranostika.cz
6. B vítala jaro v Pekle
Děti ze 6. B se vydaly do Pekla. Nechtěly však vidět čerty, ale tisíce rozkvetlých bledulí, pískovcové skály a starobylá stavení. Peklo se totiž říká oblasti mezi Českou Lípou a Zahrádkami. Vybrali jsme si k tomu ten nejlepší den. 20. března právě nastávalo jaro a zároveň v tento den lidé na celém světě pozorovali zatměním Slunce. Počasí se povedlo, bylo přímo ukázkové. Za pomoci babiček, které nás na cestě doprovázely si všichni pěkný den náramně užili. Zdena Manychová, třídní uč. 6. B Foto: Zdena Manychová
Č. 108, rok 2014/15
Stránka 9
Ze 4. B vyletěly čarodějnice Poslední den v dubnu je tady. Chystá se velká noc. Budou létat čarodějnice. Atmosféra nadcházejícího večera houstne a ve škole se to hemží malými čarodějnicemi. Pokud jste se prošli ve čtvrtek 30. dubna po škole, mohli jste zahlédnout nejednu masku. Dokonce ani kluci se nenechali zahanbit a přišli v převleku. Tajemný duch nás táhl do 4. B. Děti zakončily měsíc opravdu stylově. Nechyběly roztodivné účesy, klobouky nebo koště. Čarodějnice se staly tématem i výtvarných prací. Podívejte se například na kresby žáků 3. B a papírové čarodějnice dětí ze 4. B na prostředním obrázku a na spodním jsou práce žáků 4. A. Olda Malý Fota: Claudia Rakušanová
ý
Ze všech koutů přilétají babice, co sílu mají přímo nadpřirozenou, dneska bude jejich show.
Originální čarodějnice od kreslíře Petra Urbana jen pro náš časopis!
Dnešní večer čarodějný, ať se pěkně vydaří. Košťátko máš připravený, na nebiať zazáří. Drž se pevně, nespadni, zkontroluj to z hora. Přistaň pěkně na zadní, ať jsi šťstně doma…
Stránka 10
Zvonění
Děti čtou nevidomým dětem Jako každý rok Krajská vědecká knihovna v Liberci vyhlašuje konkurz na nahrávání zvukové knížky. Tu pak využívají hlavně nevidomé děti, které si klasickou knížku přečíst nemohou. Hledají se proto děti, které hezky a výrazně čtou, aby se vžily do rolí knižních hrdinů a nahráli tak celou knížku. Letos se nahrávala knížka „Uzly a pomeranče“ od Ivy Procházkové. Venda Kasan, žák 7. A, vyhrál konkurz a byl obsazen do hlavní role. Jak probíhalo natáčení, to nám popsal.
prohlédl. Studio je velice moderní, stropní desky byly rozházené nahoru a dolů, aby se zde nedělala ozvěna. Po chvíli dorazili další mí vrstevníci, kteří měli nahrávat se mnou. Protože jsme měli hodně práce, pustili jsme se do dabování. Paní režisérka byla hodná, a když jsme udělali chybu, jen nad tím mávla rukou a nahrávalo se znovu. Nejvíce dialogů v téměř stostránkovém textu jsem měl já. Představoval jsem hlavního hrdinu, třináctiletého kluka Darka.
2. den: Druhý den nás přišlo o poznání méně, protože menší role už byly dotočeny. Začal se nahrávat hlavní děj. Pro mě to znamenalo, že mi moji spoludabéři snědli všechny sušenky, co pro nás paní režisérka a její pomocnice paní Vojáčková z knihovny přichystaly. Natáčelo se až do sedmi večer, pak jsem jel teprve domů. Po celodenním mluvení jsem byl tak vyčerpaný, že jsem se doma doslova svalil do postele a spal až do dalšího dne. 3. den:
Redakční rada
Třetí den jsme tu byli už jen tři—já, představitel Michala a představitelka Hanky. Když jsme se rozmluvili, práce šla velice snadno a rychle, ale já jsem musel v nahrávacím studiu do večera dabovat Markovy vzpomínky, které jako jediné nedaboval vypravěč, liberecký herec, Jan Polách.
Uzly a pomeranče, je knížka docela dlouhá, a tak se naše nahrávání letos protáhlo. Natáčelo se tři dny. Práce to byla rozhodně náročná, ale určitě zajímavá. 1. den: Přišel jsem do nahrávacího studia v liberecké knihovně, a protože jsem v něm nikdy nebyl, pořádně jsem si ho
Václav Kasan, 7. A Foto: KVK Liberec
Křest zvukové knížky „Uzly a pomeranče“
Ne dlouho po dokončení nahrávání zvukové knížky mi přišlo pozvání na její křest. Natáčení Uzlů a pomerančů jsem si užil, a tak jsem pozvání rád přijal. Těšil jsem se, nikdy jsem zatím na žád-
né podobné akci nebyl. Slavnostní křest proběhl 17. dubna na liberecké radnici v její obřadní síni. která mi připadala jako soudní síň. Měl jsem z toho špatný pocit. Samotný křest ale probíhal velice hladce. Od představení kmotrů, hlavně pana primátora Liberce a paní ředitelky knihovny. Radost jsem měl ve chvíli, když nám, účastníkům natáčení, rozdali hotové CD. Co mě ale nejvíc zaujalo, byla hra na klavír. Hrál na něj nevidomý kluk. Zahrál naprosto úžasné skladby a pro mě je opravdu úžasné, že nevidomý kluk může zahrát tak pěkně. Václav Kasan, 7. A Fota: google
Rozhovor se spisovatelkou Ivou Pekárkovou Paní učitelka Manychová naši třídu 7. A vzala na autorské čtení Ivy Pekárkové a její knížky Uzly a pomeranče. Byli jsme zvědaví, jak vypadá autorka a co to je za knížku, kterou náš spolužák Venda Kasan nahrával. Přitom vznikl malý rozhovor. Jak dlouho už píšete? „Sice jsem psala už v pubertě, ale první
Č. 108, rok 2014/15
knihu jsem napsala už před rokem 1975, ale přes cenzuru se mi jí podařilo vydat v roce 1980. Po roce 1984 při přestěhování se do Německa už mi knížky začaly vycházet pravidelně.“ Kolik jste už asi vydala knížek? „Už kolem 20 knih.“ Jakého máte /jste měla/ oblíbeného spisovatele?
„Ze začátku psaní se mi líbily publikace mého otce Jana Procházky, ale poté se mi začaly líbit i autoři americké literatury. Jaký máte oblíbený styl, co píšete? „Ráda píši romány, povídky a teď taky literaturu faktu.“ Martin Kolín
Stránka 11
Kopa štěstí v životě Arnošta Lustiga Kdo je Arnošt Lustig?
Unikátní film o spisovateli Arnoštu Lustigovi mohli vidět žáci našich osmých a devátých tříd. Reřisér Ivo Pavelek o spisovateli natočil film s názvem „Arnošt Lustig— devět životů“, který 6. března promítal v Krajské vědecké knihovně. Film jsme měli možnost vidět. Jsme rádi, protože je unikátní nejen samotným příběhem umělce, ale hlavně tím, že ho nikde jinde než na takovýchto projekcích neuvidíme. Autor ho neprodal ani České televizi, ani ho nenajdete na internetu. Po počátečních rozpacích, co to vlastně uvidíme, sál ztichl a vydržel tak až do konce. Silný příběh zaujal snad každého. Využili jsme možnosti a s panem režisérem jsme udělali také rozhovor.
Arnošt Lustig je spisovatel, který si prošel koncentračním táborem a jako jednomu z mála se podařilo utéci z transportu smrti. Protože sám byl Žid, tak o židovské tematice psal. Z rasových důvodů byl vyloučen ze školy a o rok později poslán do Terezína. Prošel koncentračními tábory Osvětim a Buchenwald. V březnu 1945 uprchl z pochodu smrti a až do osvobození se skrýval. Psal do různých novin. Jako zpravodaj Lidových novin byl roku 1948 vyslán do Izraele v izraelsko-arabské válce. Byl redaktorem Čs. rozhlasu, vedoucím kulturní rubriky týdeníku Mladý svět, pracoval jako scénárista Čs. filmu. Po srpnu 1968 odešel Lustig do Jugoslávie a v roce 1970 se usadil v USA. Zde mimo jiné přednášel film a literaturu na univerzitě ve Washingtonu. V roce 1995 se stal šéfredaktorem časopisu Playboy. 26. 2. 2011 zemřel v Praze na rakovinu.
Dvojstranu připravili: Veronika Ljachová, Honza Košek, 8. B Foto, životopis: www.spisovatele.cz
Co na film říkají osmáci? V pátek jsme se společně se třídou vydali do městské knihovny na film o Arnoštu Lustigovi a jeho životě. Když jsme tam přišli, usadili nás do sálu s promítacím plátnem. Ještě před začátkem promítání nám pan režisér vyprávěl něco o filmu a samotném Lustigovi. V jeho vyprávění zaznělo, že válka začala, když bylo Lustigovi 14 let. Byl to pro něj samozřejmě velký šok. Pak nám pustil film. Ten nám ukazoval všechno o válce, představoval těžký život Židů i podmínky, ve kterých žili. Arnošt Lustig si během života prošel několika těžkými Věděla jsem, že 2. světová válka byla brutální a Osvětim mě v tom utvrdila. Spálit deset tisíc Židů za den a deset tisíc za noc je přeci jen dost brutální. Myslím, že nám film osvětlil mnoho věcí, o kterých jsme předtím neměli ani ponětí. Líbilo se mi, jak o tom lidé, kteří Arnošta Lustra znali, mluvili a jak mluvili o něm. Celkově byl film zpracován pěkně, i když téma zrovna pěkné není. Zuzana Kutílková, 8. B
Stránka 12
situacemi, při kterých hrálo velkou roli štěstí. Třeba jeho přeřek při rozřazování v koncentračním táboře. Nebo když ho přítel naučil práci, díky které nemusel do plynu. Ve filmu mluvila i Lustigova sestra a jeho přátelé. Měl těžký život a je překvapující, že i přes to všechno, co ho v životě potkalo, se dokázal stále usmívat. Film na mě působil tajemně a podle mě je dobře, že se promítá pro žáky škol. Každý by měl vědět, jaká to byla hrůza a je povinností každého člověka dávat pozor, aby se to neopakovalo. Oskar Hajer, 8.B
Podle mě to byl film, u kterého každý, kdo dával alespoň trochu pozor, musel trošku myslet na to, jak jsme na tom vlastně dobře. Celkově mě film dokázal zorientovat v této době. Myslím, že by ho mělo vidět více lidí, aspoň pro to poučení. Klára Hoffmannová, 8. B
Lustig dokázal být veselý Film byl „slepený“ z různých záběrů, dokumentů nebo komentářů, ve kterých jsme mohli vidět Lustigovu sestru nebo blízké a kamarády. Velká část filmu nás zasvětila do období 2. světové války a nacistického holocaustu, tedy židovské genocidy. Jelikož měl Lustig židovské kořeny, tak jeho a celou rodinu nakonec odvedli do koncentračního tábora nejprve v Terezíně, pak do Osvětimi. Arnošt se pouhou náhodou, pouhým přeřeknutím
nedostal hned po příchodu do plynové komory, ale byl nasazen jako pracovní síla. Z tohoto „pekla“ nakonec vyvázl i se svou sestrou a matkou. Jeho otec v táboře bohužel zahynul. Na Lustigovi se mi velmi líbilo, že na to, jaký měl těžký život, si stále udržoval nadhled nad věcí a byl veselý. Byla s ním legrace až do jeho skonání v roce 2011. Bohužel to bylo dřív, než byl film dokončený. Jakub Demel, 8. B
Zvonění
Jak film zapůsobil na deváťáky Když jsem šla do knihovny na film, nevěděla jsem o Lustigovi skoro nic, ale z toho filmu jsem se dozvěděla spoustu věcí. Líbilo se mi, že ve filmu mluvili lidé, kteří Arnošta Lustiga znali. Říkali různé příběhy, které s ním prožili. Ve filmu mluvil i samotný Lustig. Zajímavě mluvila i jeho sestra, která byla také v koncentračním táboře. Mluvil o sobě, ale i o své matce a otci, kterého Němci zabili jen proto, že si nesundal brýle.
Arnošt Lustig měl ve svém životě jedno štěstí za druhým. Vím, že to zní zvláštně, ale koncentrační tábor přežil. Je zajímavé, že člověk po takovém hororu, co si v mládí prožil, je schopen dále normálně žít a ještě se na místa koncentračních táborů vrátit a hovořit o svých zážitcích. Jsem moc ráda, že jsem měla možnost tento film vidět. Také díky filmu vím, že naše problémy vůbec žádné problémy vlastně nejsou.
Klára Nováková, 9. B
Nikola Rezlerová, 9. B
Němci chtěli nejdříve poslat Arnošta a jeho sestru do plynu, ale díky jeho neznalosti němčiny a přeřeknutí sebe i sestru zachránil. Lustig byl jeden z lidí, kdo se nebál o tom napsat. A vlastně je to dobře, jak jinak bychom se o tom dozvěděli. Myslím, že to pro nás má velký význam, protože jsme válku nezažili a snad nikdy nezažijeme. Lidé si v této době stále na něco stěžují a přitom si nemáme na co stěžovat. My jsme nebyli v koncentračním táboře a nemusíme se bát každého dalšího dne, nemusíme vidět umírat naši rodinu,… Bylo určitě přínosné, že jsme film viděli, i když to nebyla žádná zábava. Helena Folbergerová, 9. B
Snad se už hrůzy nebudou opakovat Film vypráví příběh Arnošta Lustiga od jeho dětství až do doby před jeho emigraci do Ameriky. Lustig byl Žid a své dětství prožil v Praze. K jeho smůle začala 2. světová válka a Němci odsouvali Židy do koncentračních táborů. Vypráví například o tom, jak při převozu utekli s kamarádem z vlaku a vojáci je nechali napospas smrti vyčerpáním v lese. Avšak oni nezahynuli, ale dostali se do Prahy a tam před koncem války pracovali v továrně s falešnými doklady. Po válce se stal redaktorem novin. Další
tvorbou byly knihy o utrpení v koncentračních táborech. Jára Körner, 9. B V životě měl obrovské štěstí, že všechny strasti přežil. Kvůli všemu špatnému si potom užíval každé maličkosti. To je důležité, ale ne za cenu tak hrozných zážitků, jako těch jeho. Například zážitek z koncentračního tábora, kdy sníh tam byl pořád černý od popela ze spálených lidí. A tak doufám, že to už nikdy nebude opakovat. Anička Plačková, 9. B
Protože jsem nevěděl, co od filmu očekávat, tak se mi film líbil, a to nejen kvůli Lustigově osobnosti. Podle všeho je Arnošt Lustig velmi sympatický a líbí se mi jeho názory. Proto jsem rád, že jsem o něm viděl film, ve kterém sám vystupoval. Nemusel jsem sedět ve škole, kde mě zatím žádné vyprávění o autorech nezaujalo tak, jako právě toto. Filip Habr, 9. B
Rozhovor s režisérem filmu Ivo Pavelkem čení v nemocnici. Takže se natáčelo celkem asi tři a půl roku. Zažili jste nějaké lepší zážitky při natáčení? Ono je to hodně smutné téma, takže nic hodně veselého nebylo. Jen mimo záběr byl pan Lustig vtipný a veselý.
Na snímku autoři dvojstrany a režisér Ivo Pavelek Proč jste si vybral k natočení filmu právě Arnošta Lustiga? Když jsem slyšel jeho příběh na CD, připadal mi neskutečně zajímavý. Chtěl jsem, aby o jeho osudu věděl i někdo jiný než okruh přátel a lidé, co CD kupovali. Pro vás, mládež, je nejlepším příkladem, protože umí vyprávět, zažil těžké věci, všechno to překonal a ještě o tom dokáže hovořit. Jak dlouho se natáčel tento film? Dlouho, protože Lustig byl během natá-
Č. 108, rok 2014/15
Jaké byly reakce od ostatních lidí, kteří viděli tento film? Musím se pochlubit, ale jen dobré. A ještě jsem nezažil, že by někdo z pedagogů řekl, to jsme přišli na pěknou blbost. I dětem jako jste vy se film líbí. Když něco nechápou, tak se ptají. Tajně doufám, že už nikdy nezapomenete, kdo to byl pan Arnošt Lustig a třeba i za rok, až si budete ve škole něco říkat nebo číst, si na něj vzpomenete. Má pan Lustig nějaké děti? Syna a dceru. Jeho syn žije v Americe a má pět dětí. Na konci svého života mu otec předal semináře tvůrčího psaní, aby je vedl místo něj. Se svou sestrou natočil film spíš pro příbuzné. Jsou to jen takové výstřižky ze života otce Lustiga a jmenuje se „Otcovy nejoblíbenější koncentráky“. Lustigova dcera si vzala indického léka-
ře, a když jsem se ho ptal, jestli bychom se s ní neměli spojit, aby ve filmu promluvila, tak nám řekl: „Jo, ještě by s ní přijelo pět set příbuzných." V Indii ale nežije, bydlí ve Švýcarsku. Jak Lustig reagoval, když jste mu řekl: „Pojď, natočíme film? On ten film vlastně vymyslel a pak už jsem slyšel jen—Pavelku, sežeň peníze a pojedeme. Kolikátý to byl váš film? Tohle byl můj první film. Byl jsem také producentem u kriminálky Bolero, která šla i v televizi. Natáčíte teď nějaký jiný film? Mám rozdělaný další dokument, tentokrát o panu Masarykovi. O panu Masarykovi nikdo moc neví. Maximálně to, co se učil ve škole, nebo že má sochy na náměstí atd. Ale jak vyrůstal, jaké měl dětství, jaký byl a jak se dopracoval až na prezidentskou židli, to už nikdo neví. Práce to je ale daleko složitější, náročnější, protože už nežije. Připravili: Jan Košek a Veronika Ljachová Foto: Filip Drapák
Stránka 13
Sport nás baví BIATLON — rozhovor s trenérem Milanem Regnerem Je biatlon jen zimní sport? Není. Jde ho provozovat v zimě i v létě. Jaké jsou druhy biatlonu? Zimní se běhá na běžkách a letní na kolečkových lyžích, horských kolech nebo v běhu. Co je potřeba k tomu, abych mohl dělat biatlon jako sport? Je rozdíl v tom, jestli chcete dělat letní nebo zimní, protože zimní je podpořen mezinárodní federací biatlonu, zatímco letní tato federace nepodporuje. Většina biatlonistů v ČR běhá raději letní biatlon, protože k tomu potřebujete pouze flintu, boty, trenky a tričko. Kdežto na zimní potřebujete: alespoň troje běžky, hůlky, flintu, a od začátku podzimu dojíždíte za sněhem. Od kolika let mohu začít s biatlonem? Od začátku školy. Tito žáci jsou v přípravce. Střílí ze vzduchovky. Kolik korun stojí asi biatlon? Na letní potřebujete flintu malorážku (5—80tis. Kč). Na začátek se většinou dětem půjčuje vzduchovka (25—50tis.
Kč). Střelivo k malorážce vyjde na dvě koruny na ránu, u vzduchovky 500 diabol = 200 - 250Kč. Na zimu si připočí-
tejte několikery lyže, boty, hůlky, jízda za sněhem. Jaký je rozdíl mezi biatlonem a sportovní střelbou? Jsou to dva úplně různé sporty. Biatlonisti sice také střílí, ale i běhají. Rozdíly jsou i v terči. Jak je to tedy ve střelbě? Střílí se buď ze vzduchovky, nebo z malorážky. Mnozí střelci střílí obě kategorie. Ve vzduchovce žáci střílí 30 ran vleže s puškou, dorost a ženy střílí 40 ran vstoje se vzduchovou puškou i pistolí. Muži střílí totéž akorát 60 ran. V malorážce všechny kategorie střílí po 60 ranách vleže, muži mají povolenou těžší zbraň. Nejtěžší disciplína je pro dorost a ženy, kdy střílí 3x20 ran (vkleče, vleže, vstoje), muži totéž akorát 3x40. V kolika letech je nejlepší začít střílet? Tak od 4. třídy ZŠ. Rozhovor a foto: Jan Reisiegel
BMX Zkratka vychází z anglického Bicycle Motorcross, což je cyklistický sport. Při této disciplíně se používají speciálně sestrojená kola. Jsem velkým příznivcem tohoto sportu, doslova mě dostal. Protože se o něm moc často nemluví, rád bych vás s ním seznámil. BMX mě baví hlavně z toho důvodu, že jde o dost adrenalinový
ustanovená pravidla, kolik hodin by měli trávit na kole. Sport se dá provozovat ježděním čistě pro zábavu nebo také profesionálně. Člověk provozující tento druh sportu se nazývá biker nebo také rider (v překladu jezdec). Původně pojem BMX představoval hlavně Bikros. Bikros je druh disciplíny, kde se jezdí na uzavřené speciální trati, kde se nachází mnoho skoků, vln a klopených zatáček, jezdí se zároveň ve větším počtů jezdců a vyhrává ten, kdo dojede první. Ovšem když se řekne dnes BMX, tak si mnoho lidí představí právě Freestyle BMX disciplínu, která se ve většině věcí liší a na první pohled by člověk, který se o BMX nezajímá, nepoznal podle kola, o kterou disciplínu se jedná. Ale právě Freestyle BMX v dnešní době udává směr a dělí se na mnohé kategorie. DISCIPLÍNY
sport. Sám se mu věnuji asi rok. S kamarády jezdím do sketeparků. Že je to náročný koníček, tak o tom svědčí i to, že jsem už vyměnil dvě kola a jeden rám. BMX se velmi podobá skateboadingu. Lidé se věnují ježdění podle toho, jak se jim zrovna chce. Neexistují žádná
Stránka 14
Minirampa - (účko) má vzhled malého U. Minimální výška je dva metry. Vert - Má vzhled velkého U a je vyšší než minirampa. Minimální výška je osm metrů. Flatland - K této disciplíně nepotřebujete skoro nic, kromě rovného, pevného povrchu. Park - Jezdec jezdí na uměle vytvořených překážkách. Základní výbavu jezdce tvoří chrániče, mezi které patří helma, chrániče na kolena, rukavice a chrániče na lokty. Kvalitní obuv je samozřejmostí. BMX vzniklo kolem roku 1970. Začalo to díky značce Schwinn v Kalifornii. První kolo vyrobili v roce 1968. Připravil: Dan Malinovský Foto: archiv autora, sám autor v akci
Dirt - Jezdí se na uměle vytvořených skocích postavený převážně z hlíny. Street - Jezdí se ve skateparcích na rampách, lavicích, plošinách, zábradlích, apod. Jsou zároveň lidi, kteří dávají přednost jízdě na veřejných prostranstvích jako jsou schody, zábradlí, lavičky a mnohé další. . Jezdí se bez brzd nebo jenom se zadní.
Zvonění
Letem světem hardwarem Apple Macbook (2015) Apple představil prozatím nejlehčí (900 gramů) a nejtenčí (13,1 milimetrů) MacBook všech dob. Označení? Zkrátka MacBook. Nabídne 12palcový Retina displej, plnohodnotnou klávesnici s motýlovým mechanismem, nehlučný skleněný touchpad a výdrž zhruba 9 hodin. Nabídne bohužel pouze jediný port, ale
bude se jednat o inovativní USB typu C. Apple MacBook. Ten ale naplnil veškeré představy, které se směrem k nejnovějšímu MacBooku snášely – extrémně tenká konstrukce, nízká hmotnost, procesor Intel Core M bez větráčku, nová klávesnice, nové barevné varianty a hlavně – 12palcový Retina displej. Má ale i svá ale.
MWC 2015 Mobilní svátek, barcelonský veletrh MWC 2015, je za námi, a tak nebude od věci připomenout si ty nejzajímavější novinky. Kromě společností Samsung a HTC, které na sebe logicky strhly největší pozornost, se na veletrhu objevily i další zajímavé kousky. Velmi zajímavé novinky však byly zastíněny
pozorností upírající se na Samsung a jeho modely Galaxy S6 (edge) a na novinku v podobě One (M9) od HTC. Pochopitelně ne všichni si mohou dovolit investovat do nového smartphonu v základní verzi 20 000 Kč, a tak nebude od věci připomenout si i ostatní novinky pěkně pohromadě i se zmíněnými
Samsung Galaxy s6 a one m9. Podle mého se mwc 2015 dosti vydařil a nejenom co se týče chytrých telefonů, ale i chytrých hodinek a různých náramků a tabletů. Já jsem si vybral ty nejzajímavější telefony a chytré nositelnosti, které stojí za to. Připravil: Filip Drapák
Samsung Galaxy S6 Edge/ O Samsungu Galaxy S6 (edge) jste si mohli přečíst již mnoho. Samsung se pokouší začít od nuly a zatím to vypadá, že veřejnost tuto novinku přijala veskrze pozitivně. Těšit se tak můžete na (na obou stranách zakřivený) Super AMOLED QuadHD displej, špičkový osmijádrový procesor Exynos a nebo 16Mpx fotoaparát. Nezapomnělo se samozřejmě ani na LTE, NFC a dokonce nechybí ani bezdrátové nabíjení.
HTC One (M9) není revoluce, ale spíše pozvolná evoluce. Po designové stránce se novinka napojuje na předchozí One (M8), změnily se pouze drobnosti. Asi největší změnou prošla čočka fotoaparátu a starý ultrapixelový snímač byl nahrazen 20,7Mpx fotoaparátem.
Lenovo Vibe Shot HTC One M9
Č. 108, rok 2014/15
Příjemné překvapení si pro nás přichystalo i Lenovo, které na MWC odhalilo model Vibe Shot. To se zaměřuje především na fotografické výsledky,
čemuž odpovídá i výbava zahrnující 6Mpx fotoaparát s optickou stabilizací obrazu, nechybí ani přisvětlovací LED dioda. Nechybí ani přepínač režimů a hardwarová spoušť fotoaparátu, ta je však pouze jednopolohová a ostření namáčknutím se tak nekoná. Snad nás ale příjemně překvapí kvalita pořízených snímků, Lenovo má samozřejmě velkolepé představy. Stránku připravil: Filip Drapák
Stránka 15
Pojďme si hrát ... Pohádkový kvíz 1. Jak se jmenuje slavná večerníčkovská dvojice pejků: A) Štaflík a Makaron B) Žebřík a Špagetka C) Štaflík a Špagetka
A) B) C)
princezna Stáňa princezna Máňa princezna Táňa
5. Mezi bratra Večernice nepatří: A) Větrník B) Polárník C) Měsíčník
C)
Jurášek
9. Jak se jmenují dva kutilové, kteří vše zkazí: A) Čuk a Gek B) Pat a Mat C) Bob a Bobek
2. Kdo je autorem pohádky o Pejskovi a kočičce: A) Václav Čtvrtek B) Karel Čapek C) Josef Čapek 6. Maková panenka měla: A) červenou sukni B) červenou čelenku C) kalhoty
10. Jak se jmenovala princezna se zlatou hvězdou na čele? A) Jasněnka B) Zlatovláska C) Lada
3. Autorem postavičky Rákosníček je: A) Zdeněk Smetana B) Bedřich Smetana C) Radek Pilař 7. Jak se jmenovala princezna, do které se zamiloval Shrek: A) Eleonora B) Fiona C) Ester
11. Podle které pohádky byl natočen film Byl jednou jeden král: A) Potrestaný pýcha B) Perníková chaloupka C) Sůl nad zlato 4. Kdo v Ladových Nezbedných pohádkách vysvobodil Honzíka Bártů z pekla:
Stránka 16
8. Jak se jmenuje kůň Popelky: A) Kulíšek B) Gulášek
Připravila: Marcela Lubasová Foto: google
Zvonění
… a bavme se Křížovka—vyluštíte tajenku? 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9.
V tajence se ukrývá jméno jedné paní učitelky.
Připravil: Olda Malý
Poznáte které? Nezapomeňte vaše řešení nahlásit redakční radě!
Obrázky: Marcela Lubasová
Správné odpovědi na kvízové otázky:1c, 2c, 3a, 4b, 5b, 6a, 7b, 8c, 9b, 10c, 11c
A znáte tenhletenhle znáte ... ... A Učitel zkouší žáka u tabule: „Máš deset jablek. Když tě o dvě požádám, kolik ti jich zůstane?" Žák se usměje a odpoví: „Deset". Dva lupiči se vkradou do domu a majiteli říkají: „Chceme všechny peníze.” A majitel říká: „No, a nechtěli byste radši zlato?” A lupiči: „Jo, aspoň 100 kg.” A majitel zase: „Jo… a nechtěli byste třeba 130?” A lupiči: „Jo to je lepší.“… Malý synek jménem Jiříček se ptá otce:
Č. 108, rok 2014/15
„Proč je Tichý oceán tichý?˝ Tatínek se nazlobí: „Nemůžeš se zeptat na něco rozumnějšího?˝ „Tak tedy jo. Jak vlastně umřelo to Mrtvé moře?˝ Zubař spustí vrtačku a povídá: „Pamatuješ, Pepo, jak jsi mě v pátý třídě píchal kružítkem do zad?“ Přijde Pepíček ze školy a maminka se ho ptá: „Co jste dělaly ve škole?“ Pepíček odpověděl: „Výbuch se semtexem.“
A co budete dělat zítra ve škole? Ptá se maminka. Pepíček odpověděl: „V jaké škole?“ Žena: „Dneska ráno v metru vstali tři mladí chlapi, aby mi uvolnili místo!” Muž: „A vešla ses?” Přijde Pepíček ze školy a říká mamince: „Dnes jsem se jako jediný ze třídy přihlásil!" "No, to je pěkné. A na co se paní učitelka ptala?" „Kdo rozbil okno na chodbě!" Připravil: Vojta Stříž Zdroj: www.vtip.cz
Stránka 17
Horoskop na květen Beran 21. 3. - 20. 4.
Váhy 23. 9. – 23. 10.
Beran je v tomto období trochu přihlouplý, bez fantazie a lehce podplatitelný. Často navštěvuje hráčské společnosti. Není dobré mít tuto osobu za nepřítele. Někdy zkrátka věci nejdou přesně podle vás. Naučte se dělat ústupky, protože jinak se nehnete z místa. Šťastná čísla: 153, 8, 0
Stane se ti prapodivná věc, které nechce nikdo věřit. Budeš mít hodně práce, aby ti okolí uvěřilo. Využiješ toho a napíšeš příběh, který vyhraje literární soutěž. Určitě se neboj a dej příběh přečíst paní učitelce a ona už to zařídí. Ke konci měsíce si dej pozor na závistivce. Mohli by ti překazit plány. Šťastná čísla: 41, 84, 585
Býk 21. 4.—21. 5.
Štír 24. 10.—22. 11.
Ve škole si budeš připadat strašně sám/sama. Ty to ale umíš házet za hlavu. Patříš mezi trpělivé. Snažíš se pracovat ze všech sil, i když si nejsi jistý, kdy se tvoje snaha zúročí. Na svou hvězdnou chvíli ve škole jsi odhodlán si počkat. Šťastná čísla: 785, 2, 59
Někdo tě pozve do kina. Bude krásný jako princ, ale na bílém koni nepřijede. Nikdy jsi ho zatím neviděla. Vyklube se z něj příbuzný tvé nejlepší kamarádky. Ta ti s ním ale nepomůže. Kluka si budeš muset vybojovat sama, ale podaří se ti to. Ale o kamarádku přijdeš. Šťastná čísla: 13,8,522
Blíženci 22. 5.—21. 6. Čeká vás složitější období, ze kterého se dostanete pomocí vlastní trpělivosti. Všechno má svou mez a i vaše starosti brzy skončí. V tomto období budete mít problém s neukázněností a špatnou náladou. Plánovaná cesta bohužel nedopadne, ale prázdniny se blíží, takže se těšte, cesty dopadnou dobře. Šťastná čísla: 6, 95, 17 Rak 22. 6.—22. 7. Čeká tě vítězství, překonáš nepříjemné situace. Tvůj osud tě vyzývá k velikým činům. Měl by ses zúčastnit nějaké sportovní soutěže, protože jsi ve výborné kondici. Cestování si nech na prázdniny. Budou tě motivovat k novým zálibám. Špatné zprávy sice přijdou, ale poradíš si s nimi. Šťastná čísla: 3, 23, 13 Lev 23. 7.—22. 8. Dostaneš nový mobil. Nebude to ale jen tak. Budeš si ho muset zasloužit. Je na tobě, co provedeš záslužného, aby ses zalíbil rodičům. Pak si budeš moct i vybrat, který se ti nejvíc líbí. Šťastná čísla: 62, 987, 12
Střelec 23. 11.—21. 12. Máma ti jen tak něco koupí. Měl bys jí to oplatit. Stačí jen maličkost, třeba dobrá známka z předmětu, který ti moc nejde. Dokážeš hlavně sám sobě, že dokážeš překonávat překážky. Šťastná čísla: 62, 33, 973 Kozoroh 22. 12.—20. 1. Kamarád tě hodně překvapí, když tě pozve na celodenní výlet do blízkého zahraničí. Vidí, že si potřebuješ pořádně odpočinout od všeho, co zavání školou. Sám je také rád, protože rodinné výlety ho nudí. Takhle si to pořádně užijete. Na oplátku bys měl kamarádovi udělejte radost nějakým dárečkem. Šťastná čísla: 56, 8, 30 Vodnář 21. 1.—20. 2. Přátelé tě pozvou na večírek, aby se mohli pochlubit super moderním elektronickým zařízením. Budeš se rozmýšlet, ale nakonec pozvání přijmeš. Večírek dobře dopadne, vychloubání přežiješ. Poznáš nové kamarády, kteří ti otevřou oči. Šťastná čísla: 2, 4, 51 Ryby 21. 2. – 20. 3.
Panna 23. 8.—22. 9. Na internetu najdeš bezva stránku se super hrou. Rychle se ji naučíš a postoupíš do nejvyššího levlu. Ve škole to s tebou nebude moc dobré. Nepodaří se ti napsat písemku. Šťastná čísla: 96, 65, 820
Stránka 18
Doma tě budou nutit do práce, kterou jednoduše nesnášíš. Neovládneš se a práskneš dveřmi. Pak nastane peklo. Zachrání tě babička. Šťastná čísla: 7, 65, 397 Připravila: redakční rada
Zvonění
Horoskop na červen Beran 21. 3. - 20. 4.
Váhy 23. 9. – 23. 10.
Tento měsíc bude tvá tvrdohlavost hrát velikou roli. Musíš dávat veliký pozor, aby ses nepohádal se svými přáteli. Když v pondělí zakopneš, clý zbytek týdne se ti nebude dařit. Nesázej Sportku s číslem 13. Šťastná čísla: 78, 4, 589
Na začátku měsíce budeš chodit pozpátku. Dávej si pozor. Až půjdeš ven, zakopneš. Naštěstí se ti nic nestane. Bude to hlavně proto, že se v tu chvíli objeví paní učitelka a pomůže ti. Na konci měsíce buď ostražitý. Šťastná čísla: 1, 22, 49
Býk 21. 4.—21. 5.
Štír 24. 10.—22. 11.
Tvým šťastným dnem je sobota, protože dostaneš krásný dárek. Budeš naštvaný na někoho ve svém okolí. Bude to kvůli úplné hlouposti. Bude tě to mrzet a situaci vyřešíš příměřím. Šťastná čísla: 8, 13, 24
Dej si pozor na své sourozence. Jeden se ti chystá něco provést. Když situaci nepodchytíš včas, mohlo by dojít k sourozenecké bitvě, ve které vždycky vyhrává ten starší. Nečeká tě žádné zranění, a to je dobrá zpráva. Šťastná čísla: 48, 27, 12
Blíženci 22. 5.—21. 6.
Střelec 23. 11.—21. 12.
Nikomu nelži. Lež vždycky vyplave na povrch. Budeš mít doma problém. Ve sportu, který děláš se ti bude naopak dařit. Podaří se ti vyplavat z průšvihu ve škole. Když ve škole dostaneš dvě jedničky, vaši ti koupí nový mobil. Šťastná čísla: 32, 456, 8
Jsi tvůrčí typ, ale vytvářej vždy jen o volných chvílích a ne o hodinách. To by paní učitelka určitě neocenila. Čeká tě ale pochvala. Buď hodný na lidi kolem sebe a oni budou na oplátku hodní na tebe. Šťastná čísla: 0, 60, 572
Rak 22. 6.—22. 7. Udrž svou tvrdohlavost na uzdě, jinak se s tebou nebude doma nikdo učit a ty nedostaneš tolik potřebnou a hlavně vysněnou jedničku. Zvol si nějaký cíl, který tě k jedničce zaručeně dovede. Udělej nějaký ústupek a dohodni se s rodiči. Pak to určitě půjde. Šťastná čísla: 1, 6, 9 Lev 23. 7.—22. 8.
Budeš mít štěstí, potkáš spoustu nových přátel. Jen dávej pozor, abys některému z nich neublížil. Nezapomínej při tom na své staré kamarády. Ti si tvou přízeň určitě zaslouží. Už toho pro tebe hodně udělali, že? Šťastná čísla: 22, 12, 20 Vodnář 21. 1.—20. 2.
Drž se rozhodně rady a běž do přírody. Tam si vyčistíš hlavu, přijdeš na jiné myšlenky a pak ti všechno půjde samo. Jen dávej pozor na lidi kolem sebe. Nehádej se s kamarády. Hádky nic nevyřeší. O všem si raději s kamarádem v klidu promluvte. Šťastná čísla: 5, 55, 555
Zamiluješ se do kluka (holky). Tvoje láska bude opětovaná. Tvůj vyvolený (vyvolená) tě pozve ven. Dávej pozor, aby se ti při procházce něco nestalo. Zabloudíte, ale projevíš svůj orientační smysl a najdete cestu zpět. Šťastná čísla: 3, 8, 1
Panna 23. 8.—22. 9.
Dávej pozor, aby ti tvá tvrdohlavost neodradila kamarády. Vsaď si Sportku. Určitě vyhraješ. Vsaď čísla, která ti proletí náhodně hlavou. Šťastná čísla: 15, 4, 36 Připravili: žáci 5. B
Dej si pozor na svou pusu, abys nedostal ve škole nějakou poznámku. Buď hodný, určitě se ti to vyplatí. O půlnoci začneš svítit jako lampička. Šťastná čísla: 12, 8, 45
Č. 108, rok 2014/15
Kozoroh 22. 12.—20. 1.
Ryby 21. 2. – 20. 3.
Stránka 19
Knihovna Tajemné dědictví
Jakub a obří broskev
Autor: Harald Tonollo
Autor: Roald Dahl
Připravila: Anička Hanušová
Jakub je chlapec, kterému umřeli rodiče a musí bydlet u svých zlých tet: Bečkové a Brčkové. Tety ho neměly rády, tak musel Jakub dělat všechnu práci za ně, např. uklízet pokoje, prát prádlo, vařit atd. Jakub neměl kamarády, protože nesměl za plot, který byl tak vysoký, že u nich nikdy nesvítilo slunce. Jednou potkal stařečka, který mu dal kouzelné živé drobky a říkal, že vyroste všechno, do čeho se zavrtají. Jakub běžel do pokoje, ale zakopnul a drobky a ty se zavrtaly do broskvoně. Do rána mu vyrostla obrovitánská broskev. Tety chtěly ukazovat broskev za peníze, chtěly zbohatnout. Jakub jednou v noci našel omylem tajné dveře do broskve. Uviděl tam hmyz v lidské velikosti. Zůstal u nich celou noc, ale ráno se broskev i s nimi začala kutálet. Skutálela se až do moře, kde jí okousali žraloci. Jakub vymyslel plán, jak všechny zachránit. Eliška Ptáčková, 5. B
Dvanáctiletá Polly toho má opravdu dost. Už to se svou rodinou nevydrží ani o den déle. Podivné záliby tatínka Patricia, maminky Prospery a bratříčků Pankráce a Palmáce jí jdou neskutečně na nervy. Kdo by také chtěl snídat salát z masařek, plavat v bazénu plném pavouků a vyrážet na výlet v pohřebním voze? Pak ale Polly v domě zděděném po zemřelém strýčkovi Drslavovi objeví něco neuvěřitelného a najednou je všechno docela jinak. Příběhy pozoruhodně bláznivé čarodějnické rodiny jsou plné vtipných hlášek a budou nejspíš bavit děti do 10 let.
Karlík a továrna na čokoládu Autor: Roald Dahl Karlík je kluk, který bydlí se svojí chudou rodinou na kraji města. Ve městě je největší továrna na čokoládu, kterou řídí pan Willy Wonka. Jednou večer dal pan Willy Wonka do pěti čokolád zlatý kupón, který znamená vstup do továrny. Přišel ten den, kdy Karlík slavil narozeniny, jediný den kdy dostává čokoládu. Když jí rozbalil, čekalo ho zklamání jen čokoláda. Čtyři zlaté kupóny byly nalezeny, zbýval poslední. Jednou, když šel Karlík ze školy, uviděl na zemi ležet dolar. Šel si koupit čokoládu a našel poslední kupón. Měl obrovskou radost.
Karlík s dědečkem a ostatní výherci šli na prohlídku továrny. Celá továrna byla ze sladkostí – tekla tam čokoládová řeka s vodopádem, byl tam sál s čokoládovými televizemi, žvýkačkový automat, ořechový sál atd. Postupně se všechny děti ztratily, až zbyl jenom Karlík. Pan Willy Wonka si ho vybral za svého nástupce a přestěhoval celou Karlíkovu rodinu i s domem do továrny. Když jsem knížku dočetla, pustila jsem si i film. Film se mi moc líbil, ale knížka byla hezčí, všechny postavy jsem si představovala trochu jinak. Eliška Ptáčková, 5. B
Klapzubova jedenáctka Autor: Eduard Bass Klapzubovi měli jedenáct synů, všichni hráli rádi fotbal. Jejich otec se rozhodl, že z nich postaví fotbalové mužstvo, protože jich bylo přesně tolik, kolik jich má být. Stal se jejich trenérem. Nešetřil je, trénovali každý den. Nejprve své kluky přihlásil do 3. ligy, ale první zápas vyhráli 54:0, tak je přeřadili do 2. ligy. Ve druhé lize zase jasně vyhráli 17:0, proto putovali až do nejvyšší ligy. Také v nejvyšší lize všechno vyhráli.
Stránka 20
Postavili se i proti různým týmům světa. Líbilo se mi, jak se utkali se španělskou Barcelonou. Před zápasem otec Klapzuba vyslechl, jak se na jeho kluky chystají, jak chtějí vyfaulovat tři Klapzubáky. Nechal Klapzubáky navléknout do gumových obleků. Klapzubáci vyhráli 31:0, nikomu se nic nestalo. Potom reprezentovali ČR na mistrovství světa. Vyhráli finále s Austrálií 7:1, stali se mistry světa. Knížka se mi líbila, protože také hraju fotbal, byla zajímavá. Matěj Vogel, 5. B
Zvonění
Filmotéka SpongeBob ve filmu: Houba na suchu Spongebob je mořská houba, která nosí kalhoty a kravatu a dělá úchvatné krabí „hambáče“ v restauraci „U KŘUPAVÉHO KRABA“. Jeho nejlepší přítel se jmenuje Patrick. Vše funguje normálně jako vždy až do doby, kdy pirát Hambivous ukořistí kouzelnou knihu, se kterou může ovládat městečko Zátiší Bikin. Pomocí knihy ukradne tajný recept na krabí „hambáče“. Zátiší Bikin se vzbouří, hodí vinu na SpongeBoba a Planktona. Ti se ale vydali hledat recept po čichu a vůně je dovedla na souš. Tento film doporučuji mladším dětem, ale na své si přijdou i o něco starší fanoušci SpongeBoba. Matyáš Motejlek
Milionový závod
Ve filmu jde o to, že náhodná skupina lidí v kasinu dostane ve výhře z automatu speciální „minci“ . Na té je napsáno, že vyhráli. Majitel kasina tím chtěl pobavit své stálé zákazníky, a tak pro ně přichystal veliký závod o dva miliony dolarů. Ráno se všichni sešli u ředitele kasina a ten jim všem dal klíč. Klíč ke schránce, ve které je 10 milionů dolarů. Ze začátku jim o peníze nejde, ale potom jim dojde, že by se výhra hodila. V závodu soutěží šest týmů. Členové jsou do družstev vybráni
náhodně. Vzniknou tak zajímavé skupinky „závodníků“. Sejde se například rozhádaná rodiny s užvaněným otcem, fotbalový rozhodčí na útěku, člověk, u kterého se vyskytují problémy se spánkem, obchodník a krásná pilotka nebo matka usmiřující se s dcerou. Vydávají se na cestu z Las Vegas do Nového Mexika a můžou jet jakkoliv, klidně mohou jít i pěšky, hlavně aby se do cíle dostali co nejdříve.. Film bych hodnotil jako povedený. Připravil: Martin Kolín
Ovečka Shaun ve filmu Kdo znáte ovečku Shaun ze seriálu, nebudete zklamaní ani z filmu. Tentokrát se ovce v čele se Shaun rozhodnou, že si chtějí užít aspoň den volna. Přijdou na nápad, jak farmáře uspat. Skáčou pořád přes ohradu a on je počítá. Z počítání usne. Ovce ho uloží do karavanu, kde ho objeví věrný pes Bitzer. Karavan se ale uvolní a začne ujíždět, až dojede do velkoměsta. Mezitím ovečky na farmě hospodaří. Brzy ale zjistí,
Č. 108, rok 2014/15
že řídit statek nezvládnou. Všude vládne chaos, a tak se vydají farmáře hledat, aby ho zachránily. Ve filmu nechybí honičky, vtipné scény, u kterých brečíte smíchy, u jiných zase brečíte dojetím. Na film chodí převážně malé děti, ale na své si přijde i takový puberťák nebo dospělák. Některé narážky malé dítě prostě nepochopí a staršího rozesmějí. Připravil: Olda Malý
Stránka 21
ZŠ Vrchlického Liberec
Úryvek z knížky „SESTŘENICE Z LIB ERCE“ od malé spisovatelky Markéty Pokorné ze 3. A
Vrchlického 262/17 Liberec 13 460 14 Telefon: 488 880 160 E-mail:
[email protected]
www.vrchlickeho.cz
Jsme na školním webu
Co si přeješ k Vánocům? Jednoho sněžného dne jsme si hrály na zahradě ve sněhu a Sofča se mě zeptala: „Co si přeješ k Vánocům? “ „Chtěla bych králíka. Jmenoval by se Adík. A co ty, Sofčo?“ zeptala jsem se. „Já bych moc chtěla tolik Lega, jako máš ty.“ „No, možná nějaké to Lego od Ježíška dostaneš. A Sofčo, co bys k Vánocům vůbec nechtěla?“ Sofie mi odpověděla: „Pavouka. Pavouci jsou hnus. A co ty?“ „Máš pravdu. Pavouci jsou hnus.“ Ale pak jsme přestaly kecat o pavoucích a jiných věcech. Postavily jsme jsme udělat oči, nos a pusu. „Dobře, najd totiž sněhuláka. Musely u pár kamínků na oči a pusu,“ řekla jsem a Sofča pak došla domů pro mrkev na nos. A měly jsme hotový obličej. „A teď tělo,“ podotkla Sofča a dodala, „ještě mi zbylo pár kamínků, uděláme z nich knoflíky.“ Skočila jsem ještě pro šálu na krk a rukavice na ruce. Jo, a ještě jsem si půjčila od babičky nějaký hrne c na hlavu a Sofča našla dva klacíky na ruce. Sněhulák byl na svět ě. „Sofčo, skočíme pro foťák a vyfotíme ho a na tiskárně ještě hned vytiskneme,“ řekla jsem a Sofča doda la, „a dáme to do rámečku, abychom měly krásnou památku na letoš ní zimu.“ Fotku jsme pořídily, ale o vytisknutí jsme poprosily tetu Lucku. Samy to totiž nezvládneme. Pak jsem si uvědomila, že nám došly rámy na obrazy. Co teď. Vyrobit jsme je neměly z čeho, tak jsme vymyslely, že si na ně vyděláme mytím oken u tety, v pokojíčku, u táty, u prababičky a pradědečka a u babičky a dědy. Každý nám zaplatil rovných 50,- Kč. A tak nám to dalo na krásný rám. „To byl ten nej dárek, který jsem si mohla přát,“ řekla jsem. „Můj taky, Markét,“ souhlasila Sofča.
Toto číslo pro vás připravili: paní učitelka Marcela Lubasová Redakční rada: Rozhovory:
Filip Drapák, Martin Kolín, Honza Reisiegel, V. Ljachová a J. Košek
Reportáž:
Venda Kasan, Filip Drapák, Filip Jon
Horoskopy:
redakční rada
Pro zábavu:
Olda Malý, Vojta Stříž
Velikonoční čas: Anička Hanušová Knihovna, filmy: Martin Kolín, Anička Hanušová, Ma tyáš Motejlek, Olda Malý Čarodějnice:
Olda Malý
O mobilech:
Filip Drapák
Ze sportu:
Dan Malinovský
Fotosoutěž:
Filip Drapák
Děkujeme žákům 5. B, 8. B a 9. B za poskytnutí svých slohových prací. Děkujeme i našim učitelům a malé spisovatelce Markétě Pokorné ze 3. A za své příspěvky.
