Česká Kamenice
Böhmisch Kamnitz
MAPA 4a, kód CZ: 2015, část obce, k. ú., obec: Česká Kamenice historický region: Česká Kamenice, okres 1938: Česká Kamenice, okres: Děčín, Ústecký kraj
Zvonice u poutního kostela Narození Panny Marie IISPP: 2558513, kulturní památka: po 1958 S-JTSK: -732337, -964227, WGS84: 50.8019957, 14.4160896
Původně katolické město se v 16. století přiklonilo k luteránství, ale po celou dobu reformace zde přetrvalo i růžencové bratrstvo. Městský kostel byl katolíkům vrácen v roce 1629, ale teprve po 40 letech byl pořízen oltář. Mariánskou sošku pro něj zhotovil v roce 1680 žitavský řezbář Kristian Ulrich podle předlohy pocházející z Lucemburku. Když byl později pořízen nový oltář, soška se do něj nevešla a byla deponována v sakristii. Ve vyvýšené poloze severně od náměstí byl v 17. století zřízen nový městský hřbitov u dřevěné kaple, do níž byla mariánská v roce 1706 přenesena. Brzy se stala zájmem poutníků. Zdejší rodák a děkan Ignác Teigl přežil v roce 1712 onemocnění morem a zaznamenal 12 svědeckých výpovědí o jiných zázračných uzdraveních. Z jeho iniciativy pak od roku 1736 vyrůstal na místě staré kaple pozoruhodný barokní poutní areál. V letech
65
Česká Kamenice
1736–1739 vybudovali stavitelé Jakub Schwarz z Ústí nad Labem kostel na půdorysu kruhu, orientovaný k severozápadu, který v letech 1749–1769 obklopil čtvercový ambit s nárožními kaplemi a vstupní zvonicí v hlavní ose dispozice (tedy v jihovýchodní vstupní straně ambitu), datovanou 1749 (stavitel Jan Jiří Katschinka z České Kamenice). Věžovitá zvonice je dvoupatrová, se zkosenými nárožími, nárožními pilastry, segmentově (v 1. patře) a polokruhově (ve zvonovém patře) zaklenutými okny. Vrcholí cibulovou bání s lucernou. Kostel je s ambitem (a zvonicí) propojen čtveřicí arkádových chodeb na půdorysu kříže. Celek, financovaný jak městem, tak Kinskými, se stylově řadí k tvorbě Ottavia Broggia. Galerie soch světců na korunní římse kaple pravděpodobně pochází z dílny Ferdinanda Maxmiliána Brokoffa. V letech 1883–1885 byla kaple renovována a klenba vyzdobena freskami italského malíře Ferdinanda Brunettiho z Teplic. 66
České Budějovice
Budějovice, Budweis, Böhmisch-Budweis
MAPA 16a, kód CZ: 2033, část obce, k. ú.: České Budějovice 1, obec: České Budějovice historický region: České Budějovice, okres 1938: České Budějovice, okres: České Budějovice, Jihočeský kraj
Zvonice (Černá věž) u katedrálního kostela sv. Mikuláše čp. 70, U Černé věže 2, IISPP: 966490, kulturní památka: po 1958 S-JTSK: -755718, -1166062, WGS84: 48.9755261, 14.4756928
Pro areál městského (od roku 1783 též katedrálního) kostela byl při lokaci města v letech 1263–1265 vyhrazen čtvercový blok navazující na severovýchodní kout náměstí. Výstavba kostela začala nepochybně před koncem 60. let 13. století, do roku 1297 však byla dokončena jen zčásti. Raně gotický kostel byl zřejmě trojlodní, patrně v dnešních půdorysných rozměrech, roku 1369 je doloženo západní dvojvěží. Již ve středověku byl kolem kostela hřbitov (doložen 1377), kaple sv. Jakuba (1377), kaplanka (kaplanství zřízeno roku 1377) a škola (doložena 1309). Při první pozdně gotické přestavbě kostela v letech 1518–1535 byla mimo jiné stržena severozápadní věž. Roku 1551 se však kostel zřítil a patrně se zachováním presbytáře byl nově postaven jako síňové trojlodí či
67
České Budějovice
pseudobazilika se zachovanou jihozápadní raně gotickou věží a další, pozdně gotickou věží v koutě mezi trojlodím a presbytářem na severní straně. Již od roku 1549 vyrůstala při kostele samostatná zvonice zvaná Černá věž (viz dále). Chrám ve výsledné pozdně gotické podobě patřil mezi nejbizarnější v Čechách. Kostel byl téměř zničen velkým požárem města roku 1641, kterému padla za oběť i škola, kaple sv. Jakuba a kostnice. Radikální raně barokní přestavba nyní již bezvěžového kostela, kterou prováděli Italové G. Cipriani a Fr. Canevalle, byla realizována v letech 1641–1649. K dalším opravám a úpravám došlo v letech 1686–1688, kdy byl nově proveden západní štít (S. Cereghetti a sochař T. Zeisl). V letech 1727–1731 byla jako závěr křížové cesty vestavěné do ohradní zdi hřbitova postavena východně od presbytáře kaple Smrtelných úzkostí Páně. Hřbitov byl zrušen roku 1784, zeď s křížovou cestou byla později stržena. Předchůdkyní Černé věže byla samostatná zvonice, stávající při jihozápadním nároží kostela a zvaná též Hodinová věž (Stundturm). Ta je doložena až k roku 1526. Nová Černá věž byla situována při severozápadním nároží chrámu. V letech 1549–1550 byly zřízeny základy a položen základní kámen (20. 6. 1550). Stavbu zvonice v letech 1549–1577 řídili italští stavitelé Hons (Giovanni) Spatz (Spatio) (do roku 1555), Lorenz (do roku 1565) a Vincenc Vogarelli (do roku 1577). Stavba vyvrcholila v říjnu 1576 vyzděním bytu hlásného a dokončena byla 30. 5. 1577 pozlacením makovice. Krov je dílem tesaře Martina Khopffa, měděnou krytinu provedl Thomas Bock z Pirny. Hodiny, instalované roku 1606, vyrobil Donát Tschirnschein; zřejmě měly ukazatel fází měsíce jako nejjednodušší typ orloje. Dnešní elektrický hodinový stroj byl pořízen po roce 1950. V roce 1617 udeřil do zvonice blesk, ale nezpůsobil větší škody. Při dalších úderech v letech 1657 a 1667 byla poškozena střecha. Věž byla opravována v letech 1697, 1809, 1848 a 1982–1985 a dochovala se v neporušené původní podobě. Od postavení až do 50. let 20. století bydlel nahoře ve věži hlásný. Část původního zařízení věžního bytu zůstala zachována až do roku 1966. Věž je od roku 1986 přístupná veřejnosti. Zvonice je neobyčejně vysoká, štíhlá, postavená z neomítnutých tesaných kvádrů. Hmotu zvonice člení pět mezipatrových říms, šířka věže se směrem vzhůru postupně poněkud zužuje. V přízemí jsou obvodové stěny silné zhruba 3 m. Prostor přízemí je klenutý, přístupný pravoúhlým portálkem z roku 1552 s přetínavými spodními profily ostění. První a druhé patro zvonice je přístupné šnekovým schodištěm s otvory ve tvaru klíčových střílen. První patro je valeně klenuté, druhé patro se třemi malými obdélnými okny plochostropé. Vyšší patra zpřístupňuje vnitřní schodiště. Ve 3. až 5. patře jsou velká žaluziová okna na všech stranách (ve 4. patře jsou mírně hrotitá). Zvonicovou funkci má 5. patro (zvony Marta a Budvar) a výsečemi zaklenuté patro 6. (zvony Bumerin, Oktáva a Marie). Zvonové stolice jsou dřevěné. 7. patro je hodinové. V nejvyšším osmém hlásném patře se nachází ochoz s bývalým bytem věžného. Byt se dnes dělí na tři (původně čtyři) klenuté místnosti. Podlaha ochozu s 16 toskánskými sloupy je ve výšce 45,6 m, celková výška věže po špičku věže dosahuje 71,9 m. Věž završuje renesanční ochoz a báň s dvojitou lucernou. Třebaže bylo užito i gotických tvaroslovných prvků, výraz stavby, symbolizující rozmach města, je již zcela renesanční, na rozdíl od tehdejšího kostela. Kompozice Černé věže a kostela tvoří jedinečnou dominantu českobudějovického náměstí i celého města. Chrámová zvonice a městská hláska je spolu s Bílou věží v Hradci Králové ojedinělým příkladem renesanční městské kam68
České Budějovice
panily v Čechách. Ve zvonici viselo 7 zvonů a byl zde i velký a malý cimbál. Základem zvonového souboru se po prasknutí velkého zvonu z roku 1507 stala čtveřice zvonů Bumerin, Marta, Poledník (rekvírován 1917) a Oktáva (všechny ulité roku 1723 v Českých Budějovicích Silviusem Kreuzem z Lince); ty jsou doplněny zvonem Maria (1684, Pavel Haag v Českých Budějovicích) a dále Stříbrným (1630, Vojtěch Arnold v Českých Budějovicích; v dolní lucerně báně) a Umíráčkem (1705, Silvius Kreuz v Linci; v dolní lucerně báně); nově přibyl městský zvon zvaný Budvar (1995, Rudolf Perner v Pasově). 69
České Budějovice
Zvonice (Bílá věž) u dominikánského klášterního kostela Obětování Panny Marie čp. 149, Piaristické náměstí, IISPP: 2558515, kulturní památka: po 1958 S-JTSK: -755985, -1166039, WGS84: 48.9754054, 14.4720368
Klášter dominikánů s kostelem Obětování Panny Marie byl založen Přemyslem Otakarem II. roku 1265 zhruba uprostřed západního obvodu města. Stavba kostela postupovala pomalu, v několika etapách za účasti několika stavebních hutí, při nichž se proměňoval stavební plán. Chronologie stavby je dosud předmětem sporů; doba dokončení kostela kolísá podle jednotlivých názorů v rozmezí od přelomu 13. a 14. století až do doby kolem roku 1370. Kostel byl svěcen již roku 1274, nepochybně však jen jeho část. V každém případě jde o pozoruhodné dílo, dokumentující vývoj od tvorby písecko-zvíkovské huti 2. poloviny 13. století ke gotice 14. století. Rovněž budování kláštera postupovalo pomalu. Západní rameno ambitu vzniklo kolem roku 1340 (v jeho stropu bylo druhotně použito zhlaví staršího trámu, dendrochronologicky datovaného do doby po roce 1221), ostatní ramena i se studniční kaplí až kolem roku 1370. K celkové obnově kláštera
70
České Budějovice
došlo koncem 15. století. V 16. století byl zrušen hřbitov východně od klášterního kostela. Velký požár roku 1728 byl podnětem k barokní znovuvýstavbě starého konventu, z něhož snad – vyjma přízemí – zůstal ponechán jen ambit se studniční kaplí. Nově vznikla patra konventu, akcentovaná bazilikální nástavbou, prosvětlující střední chodbu; práce trvaly do roku 1740. Roku 1785 byl dominikánský konvent zrušen. Do klášterních budov přešli piaristé, jejichž kolej byla uvolněna pro nové biskupství (do roku 1871). Roku 1885 byli vystřídáni redemptoristy, za nichž byly provedeny novogotické úpravy vstupní partie konventu. Klášterní zvonice, tzv. Bílá věž, byla roku 1498 přistavěna k vnější zdi kapitulní síně ve východním křídle konventu. Pozdně gotická věž zachytila Willenbergova veduta města z roku 1602 s dlátkovou střechou. V přízemí bývala kaple sv. Felixe a sv. Adaukta (zvaná též Česká). V patře je dochována pozdně gotická křížová klenba a zbytky původních obdélných oken, rozdělených kamenným křížem. Při znovuvýstavbě kláštera v letech 1728–1740 byla zvonice přestavěna a zvýšena a završila ji provizorní střecha. Teprve roku 1772 dostala dnešní báň s lucernou a hodinami. Stavba je třípatrová, velmi štíhlá, s kvalitním barokním tvaroslovím fasád. Dochoval se zvon z roku 1728 (Jiří Václav Kohler v Českých Budějovicích). 72
Český Brod
Böhmisch-Brod
MAPA 10b, kód CZ: 2062, část obce, k. ú., obec: Český Brod historický region: Český Brod, okres 1938: Český Brod, okres: Kolín, Středočeský kraj
Zvonice u kostela sv. Gotharda IISPP: 2552836, kulturní památka: po 1958 S-JTSK: -711830, -1048686, WGS84: 50.0740769, 14.8608240
73
Český Brod
Lokační městečko na místě staršího osídlení pravděpodobně založil pražský biskup Tobiáš z Bechyně (1279–1290). Tvoří je v podstatě jen velké obdélné náměstí, jehož severovýchodní kout je zaoblen. Kostel situovaný uprostřed jihovýchodní části plochy zřejmě navázal na polohu starší svatyně. Prostorově částečně souvisel s biskupskou tvrzí, postavenou při hradbách za středem severovýchodní fronty náměstí (později byla změněna na pivovar a roku 1972 zbořena). Již při vysazení městečka dal biskup – tak jako na jiných biskupských statcích v té době – opevnit kostel. Existence opevnění kolem kostela je zcela nepochybná a jejím nepřímým pozůstatkem je dodnes zástavba v okruhu kolem kostela i pozdně gotická kamenná zvonice. Jisté je též tolik, že opevnění kostela mělo smysl v době, dokud nebylo opevněno vlastní městečko. Arcibiskup Arnošt z Pardubic povýšil Brod na město a údajně jej ohradil kamennými hradbami se třemi branami (kolem roku 1360). V té době byl také dosavadní kostel přestavěn na bazilikální trojlodí ze západním dvojvěžím. Roku 1437 se Český Brod stal královským městem. Zřejmě již ve středověku vznikaly na rozlehlé ploše náměstí krámy, později i radnice a další domy, čímž byla původní jednota prostoru značně potlačena. Roku 1512 město i s kostelem vyhořelo. Při velkém požáru v roce 1628 shořely tři věže kostela se čtyřmi velkými a třemi malými zvony, dvěma cimbály a novým orlojem. Kostel prodělal přestavbu v 17. století a radikální barokizaci v letech 1765–1772, provedenou Janem Josefem Wirchem, kdy bylo dvojvěží sneseno do výše klenby a vybudováno nové západní průčelí se střední věží. Zvonice, stojící severně od kostela, je spolu s kostelní věží hlavní dominantou města. Vysoká, štíhlá, věžovitá, pozdně gotická stavba z let 1578–1580, postavená z pískov74
Český Brod
cových kvádrů s bosovanými nárožími, je dílem kameníka Pavla. Půdorysné rozměny činí 8,8 × 8,8 m, síla zdiva dosahuje v přízemí 2 m, výška 40 m. Na západní straně přízemí je renesanční portálek, zpřístupňující byt zvoníka v přízemí. Spodní patra kamenné zvonice mají jen malá štěrbinová okénka, hlavním komponentem architektonického výrazu jsou hrotitá pozdně gotická okna v nejvyšším, zvonovém patře. Zvonice je přístupná jižním vnějším schodišťovým přístavkem, zevně pětibokým, uvnitř válcovým, s letopočtem 1578 nad vstupem; uvnitř je na parapetu šnekového schodiště letopočet 1580. Zvonice si dodnes zachovala neporušený pozdně gotický charakter s malebnou dlátkovou střechou, která však vznikla až v 2. polovině 18. století, kdy nahradila cibulovitou báň s lucernou od tesařského mistra Petra Januse z Mladé Boleslavi. Původní zvony zničil požár v roce 1628. Nahrazeny byly třemi novými až koncem 80. let 17. století (Gothard z roku 1688, Václav z roku 1689 – od Jeremiáše Schröttera v Náchodě, Panna Maria z roku 1689 od téhož zvonaře – jako jediný se dochoval). Třebaže ani v českobrodském případě nelze podceňovat zřetele reprezentativní a obranné, hlavním důvodem postavení samostatné zvonice při kostele, který měl v této době v průčelí dokonce dvojici kostelních věží, byl fakt, že tyto věže nebyly dostatečně únosné pro nové těžké renesanční zvony, a musela tedy pro ně být postavena samostatná stavba. Zvonice navíc dokládá i neztenčenou životnost pozdní gotiky v poslední čtvrtině 16. století v městském prostředí středních Čech. Zvonice byla donedávna obklopena druhotnou obytnou zástavbou, která dodnes přetrvala jen východně od presbytáře. Jedna z nejcennějších pozdně gotických zvonic v Čechách. V roce 2011 byla opravena. 75
