ZPRAVODAJ FARNÍ CHARITY U PANNY MARIE RŮŽENCOVÉ
Zleva: Zdena Jakůbková, Anna Rubášová, Ludmila Ševčíková, Anna Chvátalová, Anna Bystřická, Marta Ovsjanniková
Milí farníci! Máte před sebou druhé číslo Zpravodaje Farní charity u Panny Marie Růžencové v Plzni. V tomto občasníku Vás chceme informovat o aktuálních akcích a aktivitách farní charity i farnosti v období, kdy nevychází náš farní časopis O nás pro nás. Dovolujeme si přetisknout zde i některé články nebo záznamy pořadů našich médií, které by Vás mohly zajímat. Charitní občasník, který držíte v ruce, obsahuje: -
Loučení farní charity s otcem Augustinem
Zpravodaj farní charity u Panny Marie Růžencové číslo 2 — vychází nepravidelně, vydává Farní charita u P.M.R. Plzeň-Slovany, Jiráskovo náměstí 30, 32600 Plzeň, telefon 377 241 660 Zpracování a tisk : Jaroslav Grim.
-
aktuální informace o našich adoptivních dětech v Bolívii článek o jubilantovi PhDr. Miroslavu Mrázkovi myšlenky prof. Tomáše Halíka z pořadu Českého rozhlasu2: Jak to vidí narozeninová gratulace nejbližší akce v naší farnosti (podzim 2014) Marta Ovsjannikova
POUZE PRO VNITŘNÍ POTŘEBU – NEPRODEJNÉ ! 20
1
Aktuální informace o bolivijských dětech, na které naše farní charita přispívá. Naše farní charita od roku 2004 v rámci projektu Adopce na dálku přispívá z Vašich darů na vzdělání dvou bolivijských dětí, dívky Arcelie Semo Moye (letos 20 let) a chlapce Ariela Noe Arias (letos 19 let). Roční příspěvek činí 7000,-Kč na jedno dítě. Arcelie po úspěšném ukončení studia na střední škole v San José del Cavitu (v prosinci 2012), pokračuje ve studiu na universitě v San Ignacio de Mojos. V současné době je již ve druhém ročníku. Přikládáme její současnou fotografii a dopis, který jsme jí napsali v červnu letošního roku.
V neděli dne 5. října v 15 hodin pořádá naše farní charita další nedělní setkání nazvané Čaj o třetí. Setkání se uskuteční ve farním sále našeho kláštera. Tentokrát přijal naše pozvání na čaj P.Jiří Barhoň. Všichni ho známe z jeho působení jako kaplana pro nemocné a zároveň jako duchovního charitních domů nejdříve v Touškově a nyní v Plzni. Všechny, s nimiž se setkává, obdarovává svým humorem. Přijďte se potěšit i Vy. Těšíme se na Vaši návštěvu. Dvě vzpomínky na naše drahé zesnulé. V neděli dne 12. října 2014 by se dožil 65ti let náš milý bratr dominikán Tomáš Zeman. Vzpomeneme na něj v tento den při mši svaté v 7.30 hodin v našem kostele. V úterý dne 21 října 2014 obdobně vzpomeneme při mši svaté v 7 hodin na dlouholetého duchovního naší farnosti, vzácného člověka, P. Antonína Hýžu. Tento den by se dožil 90ti let. Vzpomínejte a modlete se s námi !
V Plzni, červen 2014 Milá Arcelie! Děkujeme ti za tvé dopisy z července a z prosince 2013. Omlouvám se, že odepisujeme tak dlouho, ale vánoční dopis došel až před Velikonocemi. Takže ti posíláme přání svatodušní a gratulaci k úspěšnému ukončení prvního ročníku university. Chceme ti finančně pomáhat i nadále. 2
19
Nejbližší akce pořádané naší farností (podzim 2014)
V sobotu dne 27. září 2014 pořádá naše farní charita pouť na Svatou Horu u Příbrami. V odpoledních hodinách dále navštívíme blízký augustiniánský klášter Svatá Dobrotivá s kostelem Zvěstování Páně u obce Zaječov. Odjezd autobusu je v 7 hod. od našeho kostela. Autobus bude přistaven v 6.45 hod. Předpokládaný návrat v 18 hod. Cena pouti 200,- Kč. Na pouť se můžete hlásit buď každé úterý od 17 do 19 hodin na pravidelných schůzkách naší farní charity v přízemí dominikánského kláštera vedle knihovny nebo každou neděli po mši sv. v 7.30, 9 a 18 hodin v sakristii našeho kostela. V neděli dne 28. září odpoledne Vás srdečně zveme na setkání na Prusinách. Program: 15:00 - mše svatá v kostele sv. Jakuba 16:00 - pořad: Já doufám v Tebe Z dopisů statečných žen, politických vězeňkyň Milady Horákové a Růženy Vackové přednášejí za hudebního doprovodu Pavla Sovová a Irena Pulicarová. 16:45 - posezení v prusinské škole nad bylinným čajem v rozhovoru se členy sdružení Ametyst o podzimní prusinské krajině.
Cyklus přednášek v sále kláštera dominikánů (Jiráskovo nám. 30, Plzeň) pokračuje ve čtvrtek dne 18. září v 19:15 přednáškou na téma: Od husitského krále k Bílé hoře a ve čtvrtek dne 16. října v 19:15 přednáškou na téma: Od třicetileté války k josefinským reformám Přednáší Mgr. Petr Honč. Srdečně Vás zveme.
18
V naší televizi jsme nedávno viděli velmi zajímavý dokumentární film o bolivijské archeologické lokalitě Tiahuanacu. Podle internetu je to jedna z nejvýznamnějších historických památek vaší země, bývalé město v Andách. Leží v západní části Bolívie v departementu La Paz na okraji plochého a širokého údolí Altiplano ve výšce 3 850 m n. m., 20 km od jezera Titicaca, 72 km od La Paza a 550 km od San Ignacio de Mojos. Od roku 2000 figuruje na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Asi jsi tam ještě nebyla, ale zajímalo by mě, co jste se o této vzácné archeologické památce učili ve škole. Zatím v České republice a vlastně v celé Evropě teď vrcholí léto, je tu velmi teplo (až 35 stupňů Celsia) a mnoho lidí se chystá na dovolenou. My letos s manželem nepojedeme nikam do ciziny, ale navštívíme české lázně Třeboň, kde se léčí pohybové ústrojí. Máme problémy s chůzí a tak se těšíme, že nám procedury pomohou. Vždyť já jsem stejně stará, jako tvoje babička. Je mi 66 let a manželovi 77. V dubnu 2014 jsme dostali od naší charity tvou současnou fotografii. Před 10ti lety, kdy jsme ti začali přispívat na školu, jsi byla ještě dítě, ale teď je z tebe krásná slečna. Protože nevíme, jestli tuto fotografii také máš, posíláme ti několik těchto snímků. Ještě jednou ti moc gratulujeme k úspěšnému zvládnutí prvního ročníku university. Pozdravujeme všechny tvé blízké a těšíme se na tvé další dopisy. Za celou Farní charitu u Panny Marie Růžencové v Plzni tě líbá tvoje kmotřička Marta Ovsjannikova —————————————————————————————————Ariel po opakování posledního ročníku střední školy v Trinidadu, složil v prosinci 2013 úspěšně maturitu. V následném dopise nám poslal kopii maturitního vysvědčení a certifikátu, že obdržel titul Bakalář humanitních věd. Bude studovat dále, ale zatím nevíme, pro co se rozhodl. Poslední dopis od Ariela: Ahoj, drahá kmotřičko! Ať Bůh dá, ať se Vy i celá Vaše rodina máte dobře a těšíte se dobrému zdraví. Rád bych Vám pověděl o svém studiu… s velkou radostí Vám můžu napsat, že jsem konečně udělal maturitu. Na začátku to bylo pro mě trochu namáhavé, proto nejsou moje známky z první3
ho trimestru moc dobré. Ale ve druhém a třetím trimestru jsem se velmi zlepšil, a to hlavě díky mému tatínkovi, který měl štěstí na práci, takže jsem ve druhém a třetím trimestru nemusel pracovat a mohl pilně studovat, abych zvládl závěr studia. Posílám Vám kopii svého vysvědčení a certifikátu o ukončení studia, který mi dali ve škole. Pouze titul zatím nemám. Paní ředitelka a náš třídní učitel předtím říkali, že mi chtěli dát titul již minulý rok a měli již přichystané papíry (2012). Nyní ale neříkali, jestli bych si měl nechat znovu dělat papíry či ne, až jsem nakonec zůstal jediný bez titulu. Vše se tedy opozdilo a já dostanu titul až 25. ledna 2014. Toto je vše, co se týče mých studií. Jsem Vám i všem, co mi pomohli učinit tento první velký krok v životě, velmi vděčný. DĚKUJI! Rád bych ve studiu pokračoval. Hodně jsem nad tím přemýšlel a nejprve bych chtěl studovat něco technického nebo „přípravku“. „Přípravné studium“ trvá dva roky a potom následuje univerzita. Moje sny jsou buď být dobrým lékařem tady v mé vlasti, nebo výborným ropný inženýrem. Ale vím, že to je asi příliš, protože tyto obory vyžadují hodně peněz. Ale opravdu bych ve studiu rád pokračoval. Jsem Vám neskutečně vděčný za všechnu pomoc, kterou jste mi do dneška poskytli. Je pravda, že bych byl opravdu hrozně rád, kdybyste mě mohli podporovat i nadále, ale již nyní jsem Vám vděčný z celého svého srdce. Děkuji. Také bych Vám rád pověděl něco o tom, jak to vypadá s naší zemí… Mnoho se toho nestalo, ale náš prezident, Juan Evo Morales Ayma, nám dal takový vánoční dárek pro naši zemi, Bolivii. Družici, bolivijskou hvězdu pojmenovanou Tupaki Katari, byl to dárek pro všechny Bolivijce. Byla to zpráva světového významu, a tak věřím, že jste o tom také již slyšeli. Také Vám děkuji za fotky, které jste mi poslala, a zdravím Vašeho manžela. V příštím dopise Vám také pošlu fotky.
Přejeme Ti hodně pevného zdraví a Božího požehnání na všech Tvých životních cestách. Prosíme, rozdávej dál ten svůj optimismus a lásku všem lidem dobré vůle. Za všechno Ti děkuje Ludmila Ševčíková
Loučím se s Vámi mnoha objetími, polibky a pozdravy pro všechny, kteří Vás obklopují. Moc děkuji za Vaši pomoc a ať Vám Bůh žehná a je vždy s Vámi. Veselé Vánoce a šťastný nový rok 2014. S úctou Váš kmotřenec Ariel 6. prosince 2013, město Santísima Trinidad
4
17
Moderátorka: “Podle premiéra Sobotky takové výroky by mohly vypovídat o tom, že církevní restituce ještě rozdělují společnost.“
Maturitní vysvědčení:
Prof. Tomáš HALÍK: “Samozřejmě, protože to je další věc, kterou velmi vyčítám sociální demokracii, že vyvolala velice populistickou a velice neseriózní proticírkevní náladu. Já sám ty věci okolo církevních restitucí kritizuji z úplně jiného hlediska. Já si myslím, že to prospěje státu, protože se tím zbaví závazku financovat církev z jejího majetku. A mám dojem, že to vyvolá velké problémy pro katolickou církev. Myslím si, že je třeba tento zákon naplnit, protože nikdo nepřišel s realistickým lepším návrhem. Sociální demokracie si tenkrát tou populistickou kampaní strašně naběhla, protože si neuvědomila, že jestliže jednou bude v situaci politické zodpovědnosti, tak bude muset tuto věc uskutečnit, má-li být český stát právním státem. Bude to velký problém pro katolickou církevní a nakonec to spíše uleví státu. A to je můj názor.“ Podle textu stránek internetu: http://www.rozhlas.cz/dvojka/jaktovidi zpracovala Marta Ovsjannikova
Narozeninová gratulace Malá velká žena Jistě jste zvědavi, kdo to asi je? Povím Vám pohádku o jedné vzácné ženě, se kterou jsem se před několika lety seznámila. Ani nevím, jak k tomu došlo. Najednou jsem si uvědomila, že jsem našla svoji novou příbuznou, i když jsem o sedmnáct let mladší. Výborně si spolu rozumíme, zajímá se o všechno dění kolem. Chodí každý den ráno na mši svatou. Pokud může, jde i do katedrály. Je laskavá, pracovitá - když se pořádá nějaká akce, napeče svoje slepované puntíkové cukroví - prostě je úžasná! Milí farníci, hádejte, o kom mluvím! No přece o paní Božence Bartošové, která koncem září oslaví 95 let Drahá Boženko! Jsem Ti za tolik věcí vděčná. Naučila jsi mě, abych se na lidi dívala úplně jinak. Ty prostě máš všechny lidi ráda a to už je v dnešní době zázrak. 16
5
encykliku, ale angažovat se prakticky. A on už jako nuncius v roce 1938 získal tři tisíce brazilských víz pro německé Židy, které ten útěk zachránil před smrtí. Toto se týkalo především pokřtěných Židů, kteří byli také v ohrožení, ale pak také pomáhal i Židům nepokřtěným. Na pokyn papeže bylo židovským rabínům předáno tisíce nevyplněných potvrzení o křtu, aby mohli být zachráněny další tisíce Židů. Židovský historik Pinchas Lapide říká, že papež Pius XII. má zásluhu na záchraně asi 860 tisíc židovských životů. A v době, kdy Němci obsadili Řím, dal papež pokyn otevřít brány všech církevních objektů i samotného Vatikánu. I své sídlo v Castel Gandolfu. A díky tomu 4 447 Židů přežilo v těch devíti měsících persekuce. A protože to bylo známo, projevil sám stát Izrael velikou vděčnost papeži Piu XII. A to se bohužel lidstvo dozvědělo a ne zcela plně, až v roce 2007, kdy jeden komunistický rozvědčík, rumunský, přeběhl a zveřejnil, že tenkrát v padesátých letech Chruščov vydal pokyn pod názvem Židle 12, aby sovětská KGB připravila poškození pověsti Pia XII. Je třeba vidět věci ze všech stran. Samozřejmě, že byli jednotlivci, kteří se zapletli. Bylo několik jednotlivců i mezi německými kněžími.
Certifikát o ukončení studia:
Druhá věc, která se často cituje, je Slovensko. Tam stál v rámci opravdu klerofašistického státu katolický kněz, ale je třeba říct, že Vatikán toto odsoudil, že Vatikán protestoval proti deportacím Židů, že odvolal svého nuncia ze Slovenska. Tiso byl zbaven titulu monsignora. A list biskupům, v říjnu 1941, protestoval proti tomu kodexu proti Židům, který vydal slovenský stát. Byl tam lidový antisemitismus. Ale je třeba zase rozlišovat mezi antijudaismem a antisemitismem. V katolické církvi skutečně dlouhou dobu bylo odmítání židovského náboženství. A něco, co je z dnešního hlediska odsouzeníhodné, a co také papež Jan Pavel II. jednoznačně odsoudil, to přičítání židovskému národu vinu za ukřižování Krista. Ale nikdy v katolické církvi nebyl hlásán antisemitismus jako rasová teorie, odmítání Židů. Ovšem tenhle ten antijudaismus do určité míry nahrával lidovému antisemitismu. A tím de facto připravoval cestu k tomu antisemitismu hitlerovskému, který by jasně pohanský a protikřesťanský. Hitler nenáviděl katolickou církev, připravoval plán na unesení papeže. A říkal, že jakmile vyhladí Židy, vyhladí také katolickou církev. Takže výrok pana Jakubčíka, bývalého důstojníka armády, je to, co mu zůstalo v hlavě z politických školení mužstva, kde ho školili zřejmě ti lidé, o kterých jsme četli v Tankovém praporu a podobně, všichni ti majoři Terazky. Jestliže to je představitel umírněné demokratické politické strany, měla by se od něho velmi jednoznačně distancovat.“
6
15
Prof. Tomáš HALÍK: “Tak nakonec to rozsoudí Pán Bůh. Ale víte, Srbsko je speciální kapitola, to nechme stranou. Já bych možná použil ještě té vaší otázky ohledně toho postoje církve. Já bych se rád vyjádřil ještě k jedné události, která mě skutečně nesmírně nadzdvihla. A to byl výrok poslance sociální demokracie Igora Jakubčíka. Cituji doslova: " Katolická církev za druhé světové války netrpěla, byla jedním z největších spojenců nacistického Německa. Katolická církev schvalovala odsuny a vraždy Židů". Tedy tohle to je sprostá lež. V některých zemích je trestným činem takzvaná osvětimská lež, která popírá utrpení Židů za druhé světové války. Já nevím, jestli má být lež vždycky trestným činem, ale ta osvětimská lež je nemravná a tohle je přesně na stejné úrovni. Ten člověk, kdyby měl trošku cti v těle, tak opravdu odstoupí.“
Překlad:
Moderátorka: “Já bych jenom doplnila, že poslanec Jakubčík později řekl, že reagoval na slova poslance Laudáta, který tvrdil, že katolická církev za druhé světové války trpěla. Poslanec Jakubčík svým výrokem nemyslel řadové duchovní, kteří za války trpěli, byli vězněni a byli popravováni. Myslel nejvyššího představitele katolické církve, papeže, tehdejší oficiální postoj Vatikánu a nejvyšší představitele katolické církve v jednotlivých zemích.“
Předměty 1.trimestr 2.trimestr 3.trimestr roční průměr ------------------------------------------------------------------------------------------------Matematika 29 52 58 53 Jazyk a literatura 32 58 58 56 Filosofie 40 60 60 60 Fyzika 25 53 55 51 Chemie 25 53 53 50 Dějepis 45 60 60 63 Zeměpis 27 57 60 55 Občanská výchova 43 60 60 62 Cizí jazyk 35 53 57 55 Tělesná výchova a hygiena 56 60 60 68 Hudební výchova 52 60 60 67 Výtvarná výchova 60 60 60 70 Náboženství a morálka 60 60 60 70 Biologie 40 58 59 60
Prof. Tomáš HALÍK: “Toto je právě ta největší lež. Jestliže někdo se skutečně postavil proti nacismu jednoznačně, tak to byl Vatikán, tak to byl papež. Nejprve to byl papež Pius XI., který v roce 1937 svým papežským dokumentem Mit brennender Sorge jasně odsoudil německý nacismus a rasovou teorii. Bylo to v březnu roku 1937 ve stejném měsíci, kdy odsoudil druhou zrůdnou ideologii dvacátého století, bolševismus. A ještě předtím se velmi kriticky vyjádřil i na adresu italského fašismu. Papež Pius XII., který po něm nastoupil se také zřejmě podílel na tomto protinacistickém dokumentu papeže, svého předchůdce, protože znal nástup nacismu jako nuncius v Německu. Tento papež ve své encyklice v říjnu 1939 varoval před teoriemi, které popírají jednotu lidského pokolení a hlásají nadřazenost jedné rasy nad jinými. Zejména pomáhal Židům obětavě a statečně. On potom připravoval také encykliku, která měla jasně odsoudit postup nacistů vůči Židům. Tehdy holandští biskupové velmi jednoznačně svým "pastýřstvím“ odsoudili to nacistické řádění a vyhlazování Židů a nacisté na to odpověděli velice tvrdou persekucí katolické církve a persekucí těch Židů, kteří byli ukrýváni v katolických klášterech. Proto se papež Pius XII. rozhodl nevydat tuto 14
Certifikát o ukončení studia pro Ariela Noe Arias za ukončení 12 let studia, které zahrnují základní a středoškolské vzdělání a odpovídají tak titulu Bakalář humanitních věd. 6. prosince 2013, město Santísima Trinidad
_________________________________________ Známky na maturitním vysvědčení Ariela Noe Arias:
Pozn.: Školní rok v Bolívii není rozdělen na dvě pololetí, příp. na čtyři čtvrtletí, ale na tři trimestry. V Bolívii jsou známky od 1 do 100. Čím vyšší známka, tím lepší. Pokud je známka menší než 35, je to nedostatečná.
V Plzni, červen 2014 Milý Arieli! Děkujeme ti za tvůj dopis z prosince 2013. Omlouvám se, že odepisujeme tak dlouho, ale dopis došel až před Velikonocemi. Takže zároveň s povelikonočním přáním ti posíláme gratulaci k úspěšnému 7
ukončení středoškolského studia. Jsi velmi zodpovědný a šikovný, že jsi dokázal i při studiu přispívat do rodinného rozpočtu. A pak, když tato povinnost nebyla nutná a tatínek získal práci, mohl jsi úspěšně odmaturovat. Tvoje vysvědčení jsme uveřejnili v našem farním časopise, aby se všichni z naší farnosti, kteří ti přispívají na vzdělání, mohli přesvědčit, že jejich finanční pomoc byla dobře využita. Chceme ti finančně pomáhat i nadále. Ve svém dopise píšeš, že dostaneš titul Bakalář humanitních věd. U nás absolventi středních škol po maturitě žádný titul nedostávají. Prokazují se pouze maturitním vysvědčením. Titul dostávají až po následném absolvování vysoké školy nebo university. Například já jsem maturovala na strojní průmyslovce, pak jsem absolvovala vysokou školu strojní a teď smím používat titul Ing. Můj manžel Vladimír absolvoval vysokou školu elektrotechnickou. Oba jsme pracovali celý život v průmyslu. Nejdříve jsme byli oba zaměstnáni ve strojírenském koncernu ŠKODA. Pak jsem já programovala informační systémy v železniční dopravě a manžel vedl vlastní podnik vyrábějící malé transformátory. Myslím, že technické vzdělání je dobrý start pro to, aby člověk uživil dobře sebe a v budoucnu i svou rodinu. Vykonáš jistě mnoho užitečné práce a čeká tě plno krásných zážitků. Pokud se rozhodneš, že budeš studovat medicinu, počítej s tím, že ztrávíš hodně času nad knihami, protože se budeš muset hodně informací naučit nazpaměť. Naproti tomu technické obory vyžadují pochopení logiky problému. Podle informací ve tvém dopise jsem si našla na internetu data o vaší družici Tupaki Katari. Takže teď vím, že je pojmenovaná podle Vašeho národního hrdiny, který za svou vlast položil život a byl umučen hroznou smrtí v roce 1781. Bylo mu pouhých 31 let, ale dodnes se o něm ví, takže vlastně nezemřel. Historie je velmi zajímavá věda. I když jsem ji nestudovala, zajímám se o ni ve svém volném čase a přečetla jsem mnoho historických knih. Bohužel ale málo z nich bylo o historii zemí Jižní Ameriky. Budu to muset napravit. Ještě jednou ti moc gratulujeme k úspěšnému složení maturity, pozdravujeme všechny tvé blízké a těšíme se na tvůj budoucí dopis, kde nás budeš informovat, jaké další studium jsi si vybral. Za celou Farní charitu u Panny Marie Růžencové v Plzni Marta Ovsjannikova
Dopisy i fotografie patří vám všem, kteří naší charitě přispíváte. Všem zaplať Pán Bůh. 8
ska jako federace 15 různých zemí. A kdyby se tato reforma Rakouska povedla, tak prostě nikdy nemá šanci ani nacismus ani komunismus. To byly svým způsobem plody té první světové války. A velmi nešťastné.“ Moderátorka: “I po sto letech se pořád liší názor na ten atentát. Jestli byl tím opravdovým spouštěčem nebo jestli ten válečný konflikt mezi mocnostmi byl tak či onak na spadnutí?“ Prof. Tomáš HALÍK: “Samozřejmě tam byla veliká napětí. Ale odstartovalo to skutečně to Srbsko, které bylo prostě líhní terorismu notoricky. A tohle byl nešťastný krok. Víte, monarchie má jednu nespornou výhodu, že hlavy státu se dlouho připravují na svoji funkci. A Ferdinand byl člověk, který se připravoval po smrti svého bratrance Rudolfa, když se náhle stal možným nástupcem Františka Josefa. Věnoval se reformě Rakouska, svým vzděláním, svými cestami po celém světě, včetně Spojených států. Obklopil se velmi zajímavými poradci, čili tam byla skutečná tragédie.“ Moderátorka: “Jak se k tomu, pane profesore, tehdy stavěla církev?“ Prof. Tomáš HALÍK: “Vy jste se ptala na postoj církve. O tom teď velmi dobře promluvil arcibiskup Duka, pro něhož je historie životním koníčkem. Víte, papež Benedikt XV. tedy v té řadě jmen předchůdce Benedikta XVI. byl velkým mírotvorcem. A ze všech sil až do posledního dechu se snažil válce zabránit. A je zajímavé, že i jeho nástupce Pius X. odmítl žádost Františka Josefa, aby požehnal jeho vojskům. Dokonce odmítl i požehnání císaři. A řekl, že jestliže císař bude vést válku, tak ho národy budou proklínat. To řekl tedy apoštolskému veličenstvu Františku Josefovi římský papež. Čili tam bylo jasné odmítnutí tohoto válečného úsilí. Jestliže někde bylo žehnání, tak to nebylo žehnání zbraní, ale žehnání lidí, kteří byli hnáni na jatka. Byli v situaci smrtelného ohrožení.“ Moderátorka: “Atentátník, bývalý srbský student Gavrilo Princip, je doma považován za hrdinu, pane profesore. Což v Rakousku rozhodně neplatí. Kdo by to mohl soudit?“ 13
Moderátorka: “V sobotu 28. června uplyne sto let od událostí, jejíž následky poznamenaly dějiny dvacátého století. Od atentátu na následníka rakouskouherského trůnu Františka Ferdinanda d´Este a jeho choť Žofii Chotkovou. Existuje z toho domina, pane profesore, které následovalo, jednoznačné poučení?“ Prof. Tomáš HALÍK: “Když se u nás řekne atentát v Sarajevu, tak lidem naskočí Švejkova: tak nám zabili Ferdinanda. A já se obávám, že se někdy na ty dějiny Rakouska, i na ten počátek války díváme trošku z takové té švejkovské optiky. To byla jedna z nejtragičtějších událostí vůbec v dějinách Evropy. Můj velký učitel a velký učitel celé generace českých filosofů, Jan Patočka, v jednom ze svých posledních esejů o válkách dvacátého století mluví o tom ohromném otřesu, kterým byla vlastně tato kolektivní sebevražda Evropy, jak o ní hovoří. Na přednáškách říkal, že ta první světová válka vlastně nikdy neskončila. Do první světové války na českém venkově byl styl života trošku podobný tomu, co popisovala Němcová v Babičce. A najednou do toho přišla tak strašlivá tragédie, třeba pro české země byla ta první světová válka daleko horší než druhá světová válka. Když si procházíme české vesnice, tak vidíme ty seznamy lidí prakticky z každé vesnice, kteří tam padli. A svět na toto skutečně nebyl připraven. A byl to úžasný otřes, který vedl také k velkým změnám duchovním. Evropa tenkrát žila v takové naději, že vědeckotechnický pokrok a optimismus, který byl založen na osvícenském vědeckotechnickém pokroku, povede svět bezproblémově k lepším zítřkům. A najednou přišla tahle ta hrozná tragédie. Ta vyvolala také velké změny v teologickém myšlení, protože celá řada kněží si náhle uvědomila, že tváří tvář těm lidem, kteří se vrátili z války, nemůže prostě bezproblémově mluvit o dobrém Pánu Bohu. A začali vytvářet úplně novou teologii, poznamenanou existencialismem. Ale víte, neměli bychom se dívat nespravedlivě na Rakousko, které tím bylo zničeno. To rakouské soustátí bylo vlastně dobře fungujícím státem, který se vlastně dobře choval k řadě menšin, jako byli bosenští muslimové, nebo Židé v Haliči. A kde se i ten náš národ rozvíjel velmi dobře po stránce průmyslové, ale i po stránce kulturní. Když živíme tu legendu, jak Národní divadlo si postavili čeští chalupníci za ty grošíčky. Ano, to byl velký vzmach v národě, ale zapomínáme říct, že tím největším sponzorem Národního divadla byl František Josef, rakouský císař. To soustátí se pomalu demokratizovalo. A právě ten zavražděný následník trůnu František Ferdinand měl už ve svém stole připravenu novou ústavu, návrh nového uspořádání Rakouska - Uher12
Článek o jubilantovi PhDr. Miroslavu Mrázkovi 29. června letošního roku oslavil 85 let svého života plzeňský rodák, hudební pedagog, publicista, muzikolog, sbormistr a varhaník doktor Miroslav Mrázek, který několik let hrál při bohoslužbách i v našem kostele. Jako vzpomínku uveřejňujeme zde článek Jiřího Blažka, redaktora Českého rozhlasu Plzeň, ve kterém přibližuje jeho bohatý život. PhDr. Miroslav Mrázek – 85 let Poprvé jsme se setkali před více než 30 lety na kůru františkánského kostela v Plzni, kde pohostinsky dirigoval větší hudební produkce. Miroslav Mrázek se narodil v rodině vojenského gážisty v Plzni na Borech. Již od dětství měl blízko k hudbě. Jako sextán Masarykova státního reálného gymnázia v Plzni vedl studentský sbor a o rok později i chrámový sbor u redemptoristů na Chodském náměstí v Plzni. Ve studiu hudby pokračoval na Pedagogické fakultě UK v Plzni a v Praze, kde v roce 1953 absolvoval obor hudební výchova. Už tehdy si vzal k srdci slova svého milovaného pedagoga univerzitního profesora PhDr. Josefa Plavce, který studentům říkal: „Učit jen nestačí, je třeba být i aktivním hudebníkem, vědcem a publicistou“. Miroslav Mrázek skutečně pak po celý život nejen hudbu vyučoval a provozoval, ale i o ní psal a dosud píše. Pro získání doktorátu na UK studoval vědeckou kandidaturu v oboru muzikologie na univerzitě v Brně, kde jeho velikými vzory byli profesoři Jan Racek, Bohumír Štědroň a Zdeněk Blažek. Z politických důvodů však mu nebylo umožněno kandidaturu dokončit Svoji učitelskou dráhu začal v roce 1953 na Pedagogické škole v Karlových Varech, kde krátce po svém nástupu založil dívčí pěvecký sbor, známý i v zahraničí. Následujícího roku byl povolán na Vyšší pedagogickou školu, později Pedagogickou fakultu v Plzni. Dnes patří k posledním žijícím pamětníkům jejího vzniku. Současně působil i jako sbormistr Vysokoškolského uměleckého souboru, kde úzce spolupracoval s hudebním skladatelem Tomášem Sakem. Kromě toho se podílel též na několika hudebně vzdělávacích pořadech v plzeňské i pražském rozhlase. Jako vysokoškolský pedagog napsal mimo dvojí skripta i řadu studií, článků a publikací. Po téměř 19ti letech působení na PF byl v době normalizace pro své zaměření na duchovní hudbu a nekonformní postoje propuštěn a dva roky zůstal bez zaměstnání. Až na zásah prezidentské kanceláře generála Ludvíka Svobody se uchytil jako výpomocný učitel hudby na lidových školách umění v okolí Plzně. Během tří let coby vychovatel v Domovech mládeže v Plzni dokázal 9
z tamních konzervatoristů založit komorní hudební soubor. Velkým štěstím pro něho pak bylo, že od září roku 1980 mohl až do odchodu do důchodu v roce 1989 opět vyučovat hudební předměty na Střední pedagogické škole ve Stříbře, kde vychoval celou řadu budoucích pedagogů. V té době, kdy z politických důvodů nemohl publikovat, se soustředil na svou druhou zálibu – na řízení sborových těles. Tak se stalo, že v letech 1979 až 1987 byl sbormistrem plzeňského smíšeného sboru Smetana. Ve Stříbře pak vedl až do roku 1989 ženský pěvecký sbor Vlasta. Doktor Miroslav Mrázek však působil také téměř 20 let i jako varhaník v kostele Panny Marie Růžencové na Jiráskově náměstí v Plzni. Hudebně tam doprovázel i celou řadu profesionálních pěvců a instrumentalistů plzeňského divadla. Jen namátkou jmenujme sopranistku Lilku Ročákovou, tenoristy Jana Jandu, Jana Adamce, basbarytonistu Karla Křemenáka a mnohé jiné. Od roku 2002 byl Miroslav Mrázek uměleckým vedoucím Plzeňského vokálního tria při Centru Karla Klostermanna, s nímž uskutečnil nejedno vystoupení v západočeských lázních, v Praze a na jiných místech. Po celý život doktor Miroslav Mrázek publikoval. Byl věrný plzeňské PRAVDĚ a později PLZEŇSKÉMU DENÍKU, kam přinesl stovky přesných a k umělcům ohleduplných recenzí, které mohl opřít o své celoživotní hudební zkušenosti. I letos už po dvanácté například napsal na základě vybídnutí koncertního mistra České filharmonie Miroslava Vilímce, dramaturga „Hudby v synagogách Plzeňského regionu“, souhrnné a kritické ohlédnutí pro celostátní měsíčník „Hudební rozhledy“. A kdo je jeho nejvíce milovaným skladatelem? Oslavenec odpovídá: „Bedřich Smetana, o němž mám svou disertační práci na téma B. Smetana - pedagog, uloženou ve Smetanově muzeu v Praze. I letos jsem si s chutí vyslechl při zahajovacím koncertě Pražského jara jeho Mou vlast, toto ojedinělé dílo ve světové hudební literatuře. Ač tvořené za naprosté autorovy hluchoty, nemá jediné slabé, prázdné či zbytečné místo. V tom spatřuji Smetanovu genialitu.“ Zdravotní stav doktora Miroslava Mrázka a jeho občasné dlouhodobé pobyty v nemocnici mu dnes už nedovolují vydat se častěji do koncertních síní, kde ho posluchači vždy snadno poznají podle poznámkového sešitu a tužky v ruce. Sám k tomu říká: „Snažím se, pokud mi síly stačí, alespoň zpovzdálí sledovat hudební dění kolem sebe a podle možností o něm pak písemně referovat či spíše uplatňovat své hojné a nesnadno posbírané hudební prožitky a zkušenosti.“ Jubilantovi přejme stálou radost z jeho milované hudby a především pak hodně zdraví, které tak potřebuje!
Myšlenky prof. Tomáše Halíka z pořadu Českého rozhlasu2: Jak to vidí Každý všední den v 8.30 hod. vysílá Český Rozhlas2-Praha pořad: Jak to vidí. V přímém přenosu tam rozhlasoví reportéři hovoří o aktuálních tématech s pozvanými politiky, umělci, vědci, duchovními a dalšími více či méně známými osobnostmi. Dne 25.června 2014 byl do tohoto pořadu pozván prof. Tomáš Halík, prezident České křesťanské akademie. Hlavním tématem rozhovoru byla první světová válka, vzhledem ke stoletému výročí jejího vypuknutí, dále se prof. Halík vyjadřuje k postojům církve v historii i v současnosti. Protože názory prof. Halíka jsou pozoruhodné a poučné, otiskujeme zde zkrácený záznam pořadu. Jak to vidí Tomáš Halík – 25. června 2014 První světová válka byla jedna z nejtragičtějších událostí Evropy
Foto: Jiří Hošek
Jiří Blažek - Redaktor Českého rozhlasu Plzeň 10
11
