��������������������������������������������� ���������������������������������������������
����������������������������������������������������������������� ����������������������������������������������������������������� ���������������������������������������������������������������� ���������������������������������������������������������������� ��������������������������������������������������������������� ��������������������������������������������������������������� �������������������������������������������������� �������������������������������������������������� ���������������������������������������������������������������������������������� �������������������������������������������������������������������������������� ���������������������������������������������������������������������������������� ����������������������������������������������������������������������������������� �������������������������������������������������������������������������������� ������������������������������������������������������������������������������������� ����������������������������������������������������������������������������������� ������� ������������ ������ �� ������������ ���������� ��������� ������������� ����������� ������������������������������������������������������������������������������������� ���������� ����������� ����� ����������� ������ ������������ ����� ������������� ������� ������������ ������ �� ������������ ���������� ��������� ������������� ����������� ������� ��� ���������� ��� ��������� ���������� ��������� ��������� �������� ���������� ������������������� ����� ����������� ������ ������������ ����� ������������� ���������������������������������������������������������������������������������� ������� ��� ���������� �������� ��� ��������� ���������� ��������� ��������� �������� �������������������������������������������������������������������������������� ���������������������������������������������������������������������������������� ���������������������������������������������������������������������������� �������������������������������������������������������������������������������� ������� ��� ������������ ������������ ������ ������� �������������� ������� ��������� ���������������������������������������������������������������������������� ������������������������������������������������������������������������������������ ��� ������������ ������������ ������ ������� �������������� ������� ��������� ������� ����������������������������������������������������� ������������������������������������������������������������������������������������ �����������������������������������������������������
����������������������������������
Z V O N A Ř S T V Í
4
Svým rodičům Květě a Rudolfovi Manouškovým věnuje autor
Zvonařství Petr Rudolf Manoušek
Vydala Grada Publishing, a.s. U Průhonu 22, Praha 7
[email protected], www.grada.cz tel.: +420 220 386 401, fax: +420 220 386 400 jako svou 2643. publikaci Odpovědná redaktorka Dana Flídrová Fotografie na obálce archiv autora Fotografie v barevné příloze a v textu archiv autora (pokud není označeno jinak) Počet stran 188 a 16 stran barevné přílohy První vydání, Praha 2006 Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod, a. s. Husova ulice 1881, Havlíčkův Brod
© Grada Publishing, a.s., 2006 Cover Design © Grada Publishing, a.s., 2006 Názvy produktů, firem apod. použité v knize mohou být ochrannými známkami nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků. (tištěná verze) verze) (tištěná ISBN 80-247-1294-6 (elektronická verze verze ve ve formátu formátu PDF) PDF) ISBN 978-80-247-6138-1 ISBN 978-80-247-6138-1 (elektronická © © Grada Grada Publishing, Publishing, a.s. a.s. 2011 2011
O B S A H
5
OBSAH . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5 ÚVOD . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9
PŘEDMĚT OBORU . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .13 1 CO JE ZVON 1.1 1.2 1.3 1.4
.................................................
ZVONOVÉ SOUČÁSTI . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . ZVONY A JMÉNA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . ÚLOHA ZVONŮ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . UMÍSTĚNÍ ZVONŮ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
15 15 16 16 18
HISTORIE . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .21 2 HISTORIE OBORU
............................................
23
2.1 PŮVOD ZVONŮ A HISTORICKÝ VÝVOJ ZVONAŘSTVÍ VE SVĚTĚ . . 23 2.2 ZVONY A ZVONAŘSTVÍ NA ÚZEMÍ ČECH A MORAVY . . . . . . . . 26 27 29 29 2.2.3 32 32 2.2.4 33 34 35 37 38 2.3 ASIJSKÉ ZVONY . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 39 2.2.1 2.2.2
TECHNOLOGIE
NAŠE NEJSTARŠÍ ZVONY . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . ZLATÝ VĚK ČESKÉHO ZVONAŘSTVÍ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . SLAVNÉ ZVONAŘSKÉ RODY . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . DOBA POBĚLOHORSKÁ. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . ZVONAŘSKÉ FIRMY . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20. A 21. STOLETÍ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . VÁLEČNÉ ZÁSAHY . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . DALŠÍ ZVONAŘSKÉ FIRMY . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . POVÁLEČNÝ VÝVOJ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . SITUACE PO ROCE 1989 A DNEŠEK . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 41
3 ZVON JAKO ODLITEK 3.1
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .43 VÝROBNÍ PROCES ODLITÍ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 45 3.1.1 URČENÍ ZVUKU ZVONU . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 45 3.1.2 ŠABLONA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 45 3.1.3 JÁDRO . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 45 3.1.4 FALEŠNÝ ZVON . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 46 3.1.5 PŘÍPRAVA VÝTVARNÉ VÝZDOBY . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 46 3.1.6 PLÁŠŤ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 47 3.1.7 KORUNA, LICÍ JÁMY . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 48
Z V O N A Ř S T V Í
6
3.1.8 3.1.9 3.1.10
3.2
ZVONOVINA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . ODLÉVÁNÍ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . ZAKONČOVACÍ PRÁCE . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . VÝVOJ TECHNOLOGIE . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.2.1 NOVÉ TECHNOLOGICKÉ TRENDY . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.2.2 POROVNÁNÍ TECHNOLOGIÍ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
50 51 54 55 55 57
4 ZVON JAKO HUDEBNÍ NÁSTROJ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 61 4.1 VOLBA MATERIÁLU . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 61 4.2 AKUSTICKÁ STRÁNKA A ZVONOVÁ ŽEBRA . . . . . . . . . . . . . . . . . . 62 4.2.1 4.2.2
VLIV PROFILU NA LADĚNÍ ZVONU . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 63 RODOVÉ ZKUŠENOSTI . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 64
4.3 AKUSTICKÉ VLASTNOSTI A JEJICH MĚŘENÍ . . . . . . . . . . . . . . . . . . 66 4.3.1 4.3.2 4.3.3
4.4
SPEKTRUM TÓNŮ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 66 MĚŘENÍ AKUSTICKÝCH VLASTNOSTÍ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 68 AKUSTICKÉ VLASTNOSTI ZVONOHER . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 69
ZVONY V HUDBĚ 4.4.1
.........................................
71
SKLADBY PRO ZVONOHRY . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 71 MOŽNOSTI MOBILNÍCH ZVONOHER . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 73
5 ZVON JAKO VÝTVARNÉ DÍLO . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .75 5.1 FUNKCE VÝZDOBY . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 75 5.1.1 5.1.2
NÁPISY . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 76 DEKORATIVNÍ PRVKY . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 77
5.2 TECHNOLOGIE VÝZDOBY . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 78 5.3 RODOVÉ ZVONAŘSKÉ ZNAČKY . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 80 ZNAČKA ZVONAŘSTVÍ MANOUŠEK . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 80
5.4 VLIV DOBY NA VÝZDOBU ZVONŮ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 82 5.4.1 5.4.2 5.4.3
RELIÉFNÍ MISTROVSTVÍ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 82 KOLOROVÁNÍ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 83 DALŠÍ MOŽNOSTI. RYTINY . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 83
5.5 KORUNA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 85
6 TECHNICKÉ VYBAVENÍ ZVONŮ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
89 6.1 ZVONOVÉ ZÁVĚSY . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 89 6.2 LOŽISKA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 94
O B S A H
6.3 KOVANÁ SRDCE, JEJICH ULOŽENÍ 6.3.1 6.3.2
6.4 6.5 6.6 6.7
7
..........................
97
LÉTAJÍCÍ SRDCE . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 99 PADAJÍCÍ SRDCE . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 102
BICÍ KLADIVA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 104 ZVONICÍ STROJ A JEHO ŘÍDICÍ PRVKY . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 107 ZVONOVÉ STOLICE . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 115 INSTALACE NA VĚŽE . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 118
7 RESTAUROVÁNÍ ZVONŮ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
121
7.1 VZTAH KE KAMPANOLOGICKÝM PAMÁTKÁM 121 121 122 125 127 128 128 128 131 7.2 ROZDÍLNÉ PŘÍSTUPY K ZÁCHRANĚ ZVONŮ . . . . . . . . . . . . . . . . . 133 V MINULOSTI A DNES . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
7.1.1.
TECHNIKY RESTAUROVÁNÍ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . SVAŘOVÁNÍ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . SNÍMÁNÍ KOROZE, KONZERVACE POVRCHU . . . . . . . . . . . . . . OPRAVY ZVONOVÉHO PŘÍSLUŠENSTVÍ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . UNIKÁTNÍ OPRAVY . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . KOLÍNSKÝ „SV. PETR“ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . ZVON „KRYŠTOF“ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . „ZIKMUNDOVO“ SRDCE . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
ZVONOHRY . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 138 8 ZVONOHRY . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 139 8.1 VZNIK A VÝVOJ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 139 8.2 PRINCIPY KONSTRUKCE . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 141 8.3 ROZŠÍŘENÍ A UPLATNĚNÍ VE SVĚTĚ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 144 8.3.1
PRAŽSKÁ LORETA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 147
8.4 MOBILNÍ ZVONOHRY . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 148 8.4.1 8.4.2 8.4.3
KONSTRUKCE A PARAMETRY MOBILNÍCH ZVONOHER . . . . . . . 150 ESTETICKÁ MĚŘÍTKA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 152 SEZNAM MOBILNÍCH ZVONOHER . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 154
VÝVOJ OBORU . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 155 9 SVĚTOVÉ ZVONAŘSTVÍ VE 20. A 21. STOLETÍ . . . . . . . . . . . . . 157 9.1 SITUACE V EVROPĚ I VE SVĚTĚ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 157
Z V O N A Ř S T V Í
8
9.1.1 NEJVĚTŠÍ ZVONÁRNY . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 159
9.2
PERSPEKTIVY VÝVOJE . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 161
SLAVNÉ VÝROBKY . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 163 10 VÝZNAMNÉ ZVONY . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10.1 10.2
165 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 165
NEJVĚTŠÍ ZVONY SVĚTA VELKÉ ZVONY ZNIČENÉ VÁLKAMI NEBO PŘÍRODNÍMI
KATASTROFAMI . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
10.3 10.4
166
DALŠÍ VÝZNAMNÉ ZVONY . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 168 Z HISTORIE A POVĚSTÍ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 170 10.4.1 10.4.2 10.4.3 10.4.4 10.4.5
„CAR KOLOKOL“ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . NEJVĚTŠÍ VÝKYVNÝ ZVON . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . „ZVON SVOBODY“ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . ČESKOSLOVENSKÝ „ZVON SVOBODY“ . . . . . . . . . . . . . . . . . . „ZVON SVOBODY“ V NORMANDII . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
171 172 173 175 177
PRAMENY A LITERATURA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 180 VÝKLADOVÝ SLOVNÍČEK . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 183 REJSTŘÍK . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 185
Ú V O D
ÚVOD
Zvonařství je profesí velmi starou a přitom navzdory staletím prakticky nestárnoucí. Stejné zůstávají výrobní postupy, stejné je využití finálního výrobku a stejná je i skrytá touha každého zvonaře: vytvořit dílo, které přežije svého tvůrce. Zvon je – a od pradávna byl – především hudebním nástrojem a dobrý zvonař vždy usiloval o maximální dokonalost při své práci. Vrcholem zvonařského umění je zvonohra: soubor až několika desítek zvonů navzájem tak dokonale sladěných, že je na ně možné hrát stejně jako na jiné hudební nástroje. Ani tento nápad není nový: první skutečná zvonohra na světě byla instalována už r. 1510 v belgickém městě Oudenaarde. Z dnešního pohledu bychom samozřejmě mohli takový nástroj prohlásit za nedokonalý, nicméně svou nespornou kvalitu měl už v době svého vzniku. Kromě toho nelze tvrdit, že výrobky zvonařů v 21. století jsou vždy dokonalejší než práce jejich předchůdců. Uvědomíme-li si technické podmínky, za jakých vznikaly zvony jako např. slavná „Gloriosa“ z r. 1497 v německém Erfurtu, „Car Kolokol“ z r. 1734 či největší český zvon „Zikmund“ z r. 1549, nezbývá než vyslovit slova uznání a projevit úctu před dávnými mistry. Zvonař musí předem vědět, jak bude zvon znít. Proto už téměř 1000 let je profil zvonu matematicky vypočítáván a neustále zdokonalován. Jaké metody a pomůcky však k tomu zvonaři v minulosti používali, to se můžeme jen domýšlet. Přitom dosud existují zvony z 13. a 14. století, které bez nejmenších výhrad splňují i dnešní přísné normy pro schvalování zvonů. Dobrý zvonař vždy věděl, jak mnoho lze pokazit nedodržením čistoty nebo špatným složení zvonoviny. Přestože dříve nebyly k dispozici současné moderní technologie pro zpracování kovů, ani zkušební laboratoře, chemický rozbor zvonoviny z historických zvonů mnohdy ukáže tak přesné složení slitiny, že ho často s potížemi dosahujeme dnes. Otázkou opět zůstává, jakými metodami (a zda vůbec) kdysi prováděli analýzu kovu. Podobně bychom mohli pokračovat dále. Složení formovacích směsí, receptury různých nátěrů, vhodné teploty a doby sušení forem – vše je založeno na letité zkušenosti a množství často těžce nabytých vědomostí. Proto opravdové tajemství výroby zvonu není ukryto ve složení zvonoviny nebo v jediném matematickém vzorci. Skutečnost je mnohem prostší: dokonalá znalost věci na základě správně vyhodnocených informací, tedy moderně řečeno „know how“. Zásadní háček je však v tom, že sbírání potřebných údajů často trvá déle než jeden lidský život. Proto tradice navazujících generací platí ve zvonařství možná více než v mnohých jiných oborech lidské činnosti a je naprosto logické, že tyto znalosti jsou největším pokladem zvonařského rodu.
9
10
Z V O N A Ř S T V Í
obrázek 1 Nový zvon „Kateřina“ pro Merboltice, 2003
Se zvonařstvím byla od nepaměti propojena i další řemesla, především kovářství a tesařství. Zvonař byl často současně také cínařem či konvářem, v některých dobách i puškařem a dělolijcem. Důvody byly obvykle zcela pragmatické: více oblastí činnosti poskytovalo zvonaři značnou soběstačnost a kromě toho zajišťovalo trvalou práci i v době dočasného útlumu zájmu o zvony. V dobách válek a později i válečných rekvizic se někteří zvonaři dokonce podíleli i na zbrojním programu a museli pomáhat při snímání a odvozu zvonů. Postavení zvonaře ve společnosti stojí také za zmínku. Jestliže v některých dobách sídlilo na Starém Městě pražském několik desítek zvonařů, jindy jich bylo zase jen „jako šafránu“. Vždy však zvonař představoval v mysli jiných lidí člověka, který ovládá cosi tajemného, neobvyklého a mystického. Zvonaři velmi často zasedali v městské radě a většinou byli váženými občany. Dočkali se nezřídka vysokých poct i vyznamenání, na něž byli patřičně hrdí. Svědčí o tom i autorské nápisy na starých zvonech: „..... královský zvonař, puškař a dělolijec ulil tento zvon…“ nebo také: „....c. a k. dvorní zvonař....“. V některých zemích tento zvyk trvá dosud, to je případ třeba zvonárny v holandském Astenu, jejíž oficiální název zní: „KONINKLIJKE EIJSBOUTS KLOKKENGIETERIJ“ – v překladu „Královská zvonárna Eijsbouts“. Bohužel ani společenské uznání profese zvonaře neplatí všude a zřejmě to souvisí i s ideologií různých státních zřízení. Můžeme se ptát, proč některé režimy obecně
Ú V O D
vytvářejí podmínky pro zvony a zvonařství příznivé, jiné pouze zvony mlčky berou na vědomí a další se více či méně otevřeně snaží zvony co nejvíce vytlačit ze života lidí. Je to proto, že zvony mají opravdu v sobě něco tajemného a působí na duši člověka? Proč vznikají pověsti o zvonech? Opravdu zvon vydrží až 1000 let? Jaká je další perspektiva tohoto starobylého řemesla? O všech těchto – a mnoha dalších – věcech pojednává kniha, která nemá být ryze odbornou či vyčerpávající studií. Chce jen ukázat určitý pohled na předmět, který je s člověkem spojen po celý život a přitom mnohdy zůstává neprávem v pozadí. Kniha by měla čtenáři přiblížit technologii výroby zvonů, jejich historii i rozdílný vývoj zvonařství v různých částech světa. Poodhalit zdánlivá i skutečná tajemství, uvést na pravou míru některé mýty a zodpovědět otázky, které člověka napadnou při poslechu hlasu neobvyklého hudebního nástroje. V této edici vycházejí knihy, jež jsou často svým způsobem příručkou pro ty, kteří se o daný obor zajímají z hlediska praxe. Těžko si ovšem někdo z nás odlije zvon na zahradě. Proto se toto kniha zabývá historií a teorií více než jiné praktické publikace této řady, do níž ovšem vzhledem k významu a zajímavosti zvonařství jako dávného řemesla bezesporu patří. Protože autor má pochopitelně nejblíže k firmě MANOUŠEK (jejíž název se v průběhu dějin mírně měnil), většinu faktů – historických i technologických – bude dokládat právě na základě zkušeností této společnosti.
obrázek 2 Z „Návodu k lití a přípravě děl a kulí, hmoždířů, zvonů, vodotrysků…“, V. Křička z Bítýšky
obrázek 3 Z „Návodu k lití a přípravě děl a kulí, hmoždířů, zvonů, vodotrysků…“, V. Křička z Bítýšky
11
12
Z V O N A Ř S T V Í
Fráňa Šrámek Zvon Spadalým listím vraceje se zpět, spadalým listím dlouhých let, byť marnotratný byl jsi jenom syn a srdce dal všem větrům v plen, vždy schýlíš se a zdola ze hlubin zvon známý začne vyzvánět. Snad nežil jsi, snad pohřbíval jsi jen, pohřbila noc, co nepochoval den, však nejhlouběji zakopán je zvon. Dvé srdcí máš, s tím lehčím vyjdeš v svět a k těžšímu se vracíš jenom zpět. Z těch těžkých srdcí podzemní je zvon.
Z V O N A Ř S T V Í
PŘEDMĚT OBORU
13
C O
1
J E
Z V O N
CO JE ZVON
Obor zabývající se zvony a zvonařstvím se nazývá kampanologie (Campania je krajinná oblast ve střední Itálii, kde podle pověsti r. 409 nolánský biskup Paulinus vynalezl kovové zvony. Od té doby je zvon prvním významem slova „campana“.) Zvon je specifický hudební nástroj z kovu, širokého významu a uplatnění. Kromě své základní funkce zvukového nástroje je také technickým výtvorem, ztvárněním vnější podoby výtvarným dílem a pro svou značnou dokumentační hodnotu také historickou památkou. Ve starobylých knihách se popisoval zvon jako „kotouč kovový, prohnutý a ve středu upevněný“ nebo také „těleso z pružné hmoty paličkou v dutině se zmítající k znění přiváděné“. Všechny tyto formulace jsou pravdivé a nezřídka mnohem výstižnější než strohý technický popis. Možná i proto zvonům z historie zůstalo tolik pojmenování jednotlivých částí, jaké nemá snad žádný jiný předmět v současnosti.
1.1
ZVONOVÉ SOUČÁSTI
Dřevěný nosník, na kterém se zvon houpe, se nazývá hlava či hlavice, můžeme se také však setkat se staročeským pojmenováním „jho, jařmo“. Germánské jazyky používají poměrně přesný překlad „yoke“ (ang.), „Glockenjoch“ (něm.). Horní část zvonu, za kterou zvon visí, je šestiramenná nebo čtyřramenná koruna. Starší označení „šestiuchá koruna“ má kořeny v německém slově „Ohr“ (ucho) a historická encyklopedie hovoří o „obloucích křížem přes sebe přeložených“. Sestava šesti ramen se středovým obloukem skutečně působí velmi dekorativně a doslova korunuje těleso zvonu. Určitou nepřesnost pojmu můžeme hledat jen u kruhových „talířových korun“, používaných původně jen u litinových zvonů. Vrchol zvonu pod korunou je nazýván čepec, pod ním je krk nebo také plášť a nejširší místo ve spodní části je věnec. Pak už následuje hrana neboli špice. Samotný tvar zvonu, promítnutý do síly jeho stěny, se nazývá žebro (něm. „Glockenrippe“), nejsilnější místo věnce je rána (něm. „Schlag“). Uvnitř zvonu je zavěšeno kované srdce. Je zajímavé, že kromě češtiny pouze stará němčina používá název „Herz“ a dnes už se setkáváme většinou jen s novodobým „Klöppel“ nebo „Schwengel“. Ostatní jazyky používaly od počátku pojem „clapper“, což je významově spíše „klepadlo“.
15
Z V O N A Ř S T V Í
16
obrázek 4 Schéma zvonu
1.2
ZVONY A JMÉNA
Snaha o zlidštění a příblížení zvonu člověku se odrážela i ve jménech zvonů. V převážné většině to byla jména světců či světic (Maria, Prokop, Vojtěch), jindy dárců (Zikmund, Kňaur, Lochmar, Zuzana). Stejně častým jevem však bylo pojmenování podle účelu, ke kterému byl zvon používán: Klinkáček, Poledník, Žebrák, Sanktusník. Někdy je už dnes obtížné zjistit, co vedlo k pojmenování zvonu jménem jako např. Mamona, Plampač nebo Vorel. Většina řemesel má své patrony, pro zvonaře je to svatá Agáta (také zvaná „Háta“). Její jméno znamená v řečtině „dobrá“. Pocházela ze vznešené rodiny v sicilské Katánii, a když odmítla vlivného ženicha, byla pronásledována a krutě mučena. Nejprve jí byla uříznuta ňadra a posléze ji vhodili do žhavého uhlí. Když podle legendy rok po její smrti došlo k výbuchu Etny a Agátin závoj na hrobě zastavil proud lávy, začala být vzývána jako ochránkyně proti ohni a sopečným výbuchům. Podobnost tvaru zvonů s Agátinými uťatými ňadry vedla pak k jejímu prohlášení za patronku zvonařů. V porovnání s jinými světci však není zobrazení sv. Agáty na zvonu nijak časté.
1.3
ÚLOHA ZVONŮ
Zvony v církvi mají za úkol svolávat k službám Božím a vybízet k modlitbě. Kromě toho se postupem času vyvinulo ještě vyzvánění slavnostní a s ním často spojené zvonění ke světským účelům.
C O
J E
Z V O N
Církevní obřady vyžadují obvykle více různých variant souzvuků několika zvonů: jinak se zvoní ve všední den – jinak v neděli, svůj význam mají i přestávky mezi sekvencemi zvonění. V průběhu bohoslužeb upozorňoval zvon na významné okamžiky mše svaté, večerní klekání bylo signálem k modlitbě. Zvonění před velkými svátky, při křtu i pohřbu. „Hrana“ se zvoní mezi 12. a 13. hodinou polední střídavě všemi zvony a největším z nich – to podle vážnosti zemřelého (odtud rčení „komu zvoní hrana“). Za starých časů bývalo zvykem vyzvánět na oslavu vítězství a dokonce i při slavném pronášení církevní kletby. V Čechách se zvonívalo před husitskými válkami také v pátek o třetí hodině odpolední za odvrácení nebezpečí tureckého, což nařídil arcibiskup Olbram ze Škvorce r. 1399. Ve Francii bylo v téže době zase doporučováno zvonit vždy ráno v 8 hodin za úrodu zemskou, a to od Velikonoc až do svátku Andělů strážných. Zvonění „proti mračnům“ se datuje od první poloviny 16. století. Původním účelem bylo vybídnutí věřících k modlitbě za odvrácení pohromy. Lidé se však domnívali, že otřes vzduchu způsobený zvoněním odnímá mrakům zlou sílu, a proto se před bouří zvonilo i velkými zvony zvláště silně. Zajímavé je dosud dochované kutnohorské „zvonění k Vorlu“ malým zvonem; původně takto hlásný svolával zvoníky na zvonění velkým zvonem. Zvony pořízené církví jsou před zavěšením vždy posvěceny, což bývá velmi slavnostní obřad spojený s velkou bohoslužbou za účasti značného množství věřících. Ve středověku se církevní hodnostáři dokonce účastnili s modlitbami i vlastního lití zvonu. Když byl r. 1497 lit v Erfurtu velký zvon „Gloriosa“, přišli do dílny kněží v procesí a po dobu tavby zpívali litanii. Tento zvyk se začíná opět někde objevovat, mnozí zvonaři však dávají větší přednost bezpečnosti práce před samotnou atraktivitou této události. Bezprostřední účast při odlévání je tak umožněna jen výjimečně, a to ještě pouze malému počtu lidí. Zvonění ke světským účelům se objevilo nejprve v dobách hrozícího nebezpečí, tj. k poplachu při požáru nebo vpádu nepřátel, zvony svolávaly k bouřlivým shromážděním a oznamovaly začátek i konec výročních trhů. Takové využití posvěcených předmětů se však neslučovalo s představami církve, a proto si obce začaly pořizovat vlastní zvony na radnice a městské brány. Provaz od nich byl přístupný každému, aby mohl kdokoliv ihned zvonit na poplach. K světskému zvonění patřilo i „zvonění na pokoj“, kterým se oznamovala policejní hodina uzavření hospod. Velmi známé je prachatické „soumarské zvonění“, varující před zablouděním a navádějící k městu soumary na zlaté stezce. Podobný účel mají i zvony na lodích a signalizační význam zůstal zvonům až do dnešních dob: ještě v 80. letech 20. stol. byl v tehdejším Československu zvon oficiálně ustanoven jako prostředek k vyhlášení chemického poplachu. Na území dnešního Holandska a Belgie mnohem dříve než u nás převládlo světské využití zvonů. Bylo to způsobeno hlavně rychlým rozvojem zvonoher, a zvony tak v těchto zemích začaly velmi brzy plnit svou základní funkci hudebního nástroje.
17
Z V O N A Ř S T V Í
18 *
1.4
UMÍSTĚNÍ ZVONŮ
Zvony nalezneme téměř vždy na vyvýšených místech, která tvoří dominantu svému okolí. Nejčastěji to jsou pochopitelně kostelní věže, velké zvony však v minulosti bývaly také na samostatných zvonicích z důvodu snazšího přístupu a montáže. Typickým příkladem je Jindřišská zvonice u kostela sv. Jindřicha a sv. Kunhuty v Praze. V této nejvyšší pražské samostatně stojící zvonici (65m) bylo v minulosti zavěšeno celkem 10 zvonů, největší z nich o váze 5614 kg. Malé zvonky na dřevěných i zděných zvoničkách působí stejně půvabně jako zvony ve štítech budov v jižní Francii či Španělsku. Nárožní věže městských paláců a sanktusové, tj. posvěcené (z lat.), věže na krovech kostelů se staly zase vhodným místem pro zvonky až do 100 kg. Ve 20. století se i v našich zemích můžeme setkat poprvé s otevřeným typem věží, kde už zvony nezůstávají skryty lidským očím a zvuk není tolik tlumen zdivem. Novodobá architektura vytváří zcela nové možnosti pro umístění zvonů, což se stále více využívá při stavbě zvonoher. Tím větší nároky jsou však kladené na výtvarné řešení závěsných konstrukcí, což platí dvojnásob pro mobilní zvonohry.
obrázek 5 Štítová věž
C O
J E
Z V O N
19
obrázek 6 Otevřená věž
obrázek 7 Návrh řešení nové věže pro zvonohru, 80. léta 20. stol., Holandsko
Z V O N A Ř S T V Í
HISTORIE
21
H I S T O R I E
O B O R U
2
HISTORIE OBORU
2.1
PŮVOD ZVONŮ A HISTORICKÝ VÝVOJ ZVONAŘSTVÍ VE SVĚTĚ
O tisíciletém vývoji zvonů a jejich významu bylo vydáno již mnoho pojednání, opírajících se o literární práce českých a hlavně německých autorů z přelomu 19. a 20. století. Jedním z nejstarších pramenů je Theophilův rukopis z 12. století, přeložený Albertem Ilgem v r. 1874. Z tohoto zdroje čerpal podklady i Karel Walter pro svoji knihu „Glockenkunde“.
obrázek 8 Tzv. zvon Theophilův, 11. století, průměr 63 cm, Aschara
obrázek 9 Bronzový zvonek, výška 9,5 cm, průměr 6 cm, Asýrie
Takřka všechny studie se shodují v tom, že původ zvonů sahá až hluboko do předkřesťanských dob. Nejstarší památky, jejichž tvar a velikost jsou jen skromnou předzvěstí dnešní podoby, pocházejí z vykopávek v Ninive v Asýrii z konce 3. tisíciletí př. n. l. Jak jsme se již zmínili v předchozí kapitole, křesťanská legenda vypráví příběh sv. Pontia Paulina, biskupa v Nole Campanii, který roku 409 při cestě lesem pohlédl
23
24
Z V O N A Ř S T V Í
na květinu ve tvaru zvonku, a tím přišel na myšlenku vynálezu kovových zvonů. Paulinovi je občas přisuzováno i prvenství ve výrobě zvonů, pravděpodobnější je však vývoj zvonu z rolničky, jejíž vlastí je Orient. Již Aron, Mojžíšův bratr a první velekněz Izraele, měl na lemu oděvu rolničky a také řecký básník Aristofanes hovoří ve své veselohře „Ptáci“ o hlídači s rolničkami. Za nejstarší zvon křesťanské Evropy se pokládá malý zvon zvaný „Kančí tesák“, nýtovaný ze tří železných desek. Zvon byl nalezen v kostele sv. Cecilie v Kolíně nad Rýnem a počátkem 20. století byl uložen v tamním Uměleckoprůmyslovém muzeu. První zmínka o velkých zvonech pochází od dějepisce biskupa Gregora z Toursu z konce 6. století, použití zvonů k církevním účelům se datuje od r. obrázek 10 Zvon „Kančí tesák“ 535, a to podle listu kartáginského jáhna Fulgentia Ferranda, který poslal italskému knězi Eugippiovi zvon. V tomto listu se píše o užitečnosti zvonu pro církevní potřeby. O obecné uplatnění zvonů v liturgii se přičinili papežové sv. Řehoř Veliký a sv. Sabinián na přelomu 6. a 7. století. Roku 590 zazněl první zvon v Římě a r. 604 nařídil papež Sabinián, aby se zvonem oznamovaly hodiny k modlitbám. Rostoucí obliba i význam zvonů a rozšiřování jejich funkce vyvolávaly snahy obrázek 11 Oválné zvonky o jejich technické, tvarové a akustické zdokonalení. Od jednoduchých plechových, nýtovaných, tvarově rozmanitých zvonků (vesměs s oválným či čtvercovým půdorysem ) se přecházelo postupně k odlévaným zvonům nejprve úlovitého typu. Pozdější gotický typ je považován za prvopočátek konečného zrození klasické podoby zvonu. Stěžejním dílem, které nám umožňuje nahlédnout do středověké výroby zvonů, je Theophilův rukopis „De diversis artibus“ z počátku 12. století. Tento mnich benediktinského řádu (druhým jménem obrázek 12 Čtvercový zvonek
H I S T O R I E
O B O R U
obrázek 13 Zvony typu „Bienenkorb“, kol. r. 1150 (vlevo nahoře), ostatní zvony typu „Zuckerhut“, průměr 38–60 cm, 12.–13. stol.
25
26
Z V O N A Ř S T V Í
obrázek 14 Zvon typu „Zuckerhut“, průměr 775 mm, 13. stol.
„Rugerus“) působil v německém klášteře Helmarshausen severně od Kasselu, který byl ve své době významným uměleckým střediskem. Spis zachycuje postup výroby zvonů a zvony zhotovené podle jeho metody byly uznávány jako „zvony Theophilovy“. Později bylo ověřeno, že popis technologie byl odvozen z orientálního způsobu lití. Dokazuje to řada znaků na jeho zvonech, které jsou shodné se zvony orientálními. Příznačná je strmá forma zvonu, závěsná koruna se šesti uchy a kolem čepce čtyři vyhloubeniny. Musíme se zde zmínit také o první zvonkové hře, která byla ovládaná hodinovým strojem a byla instalována ve štrasburském Műnsteru r. 1352.
2.2. ZVONY A ZVONAŘSTVÍ NA ÚZEMÍ ČECH A MORAVY Do Čech byly zvony přeneseny současně s prvními křesťanskými misemi. Počátek českého zvonařství bychom mohli datovat do období 1062–1092, a to dle zprávy mnicha sázavského, že „opat Božetěch rozšířil a vyzdobil chrám mimo jiné zvony“. Není však jasně doloženo, zda zvony byly dovezeny z krajin, kde kvetlo tou dobou vyspělé zvonařské řemeslo, či byly odlity v blízkosti kláštera. Když se podle Kosmy slavnostně vracel Břetislav zpět do Prahy z výpravy do Polska r. 1039, údajně přivezl kořist na sto vozech a mezi tím bylo mnoho zvonů. Jeden z těchto zvonů měl být darován do Trhového Štěpánova a pak přelit r. 1824 zvonařem Bellmannem. Na novém zvonu není však o přelití ani zmínka.
H I S T O R I E
O B O R U
2.2.1 Naše nejstarší zvony První skutečné památky českého zvonařství pocházejí z l3. století: podle J. Brániše byly nejstarší zvony z r. l261 v Trhových Svinech zničeny požárem v r. 1826, takže jednoznačně nejstarším dochovaným a datovaným zvonem v Čechách je zvon o spodním průměru 50 cm z r. 1286, který je uložen v Městském muzeu v Chebu.
obrázek 15 Nejstarší český zvon, r. 1286, Muzeum Cheb
obrázek 16 Zvon z obce Ladice na Slovensku, puklý, r. 1281
Druhý v pořadí má být zvon „Maria“ v Chlumu nad Ohří s datací 1295. Podle dochované legendy se zvon kdysi ztratil. Jednou vepř narazil při rytí v zemi na záhadný předmět a to byl dávno pohřešovaný zvon. Podobných legend existuje řada. Třetím nejstarším a dosud funkčním zvonem je „Vilém“ v Havlíčkově Brodě z r. 1300. Zvon o spodním průměru 148 cm váží cca 1900 kg a o jeho stáří se vedly dlouholeté spory. Až teprve r. 1916 prof. Fiedler přeložil text nápisu na zvonu: Věhlasný když patnáctý žil opat Petr a rok Páně třináctistý kvapem spěl, tehdy první hlas můj krajem se rozletěl, aby každý úderem mým vzbuzen bděl.“ Tím byl jednoznačně určen rok odlití – 1300, avšak zvon byl zřejmě původně odlit pro nějaký klášter. Není zcela jasné, kdy se zvon do Havlíčkova Brodu dostal. Existuje určitá, avšak ničím nedoložená souvislost s panem Vilémem z Pernštejna (1453–1525),
27
28
Z V O N A Ř S T V Í
svého času nejbohatším českým velmožem. Zdálo by se tedy logické, že takový muž mohl být později dárcem zvonu pro kostel. Další zvon, benešovský zvon z r. 1322 od zvonaře Rudgera má na čepci latinský nápis, jehož překlad zní: „Zdrávas Maria, milosti plná, Pán s tebou, požehnaná ty mezi ženami a požehnaný plod života tvého Ježíš Kristus. Zvon L.P. 1322 Rudger lil.“ Zvon byl nalezen r. 1799 při kopání v sutinách minoritského kláštera. Při pádu zvonu ze zvonice se urazila některá ramena závěsné koruny, která byla nahrazena železnými. Tento zvon byl pak r. 1970 spolu s dalšími dvěma zvony („Cheb“ 1286 a „Košice“ 1558) součástí Československé expozice na Světové výstavě v Ósace v Japonsku. Bez zajímavosti není ani fakt, že se tehdy (již podruhé) stal námětem poštovní známky.
obrázek 17 Poštovní známka s motivy zvonů, 1970, Československo
obrázek 18 Poštovní známka s motivy zvonů, 2005, Česká republika
Nejstarší pražský zvon byl odlit roku 1323 pro klášter v Břevnově, odkud byl v 16. století přenesen na věž Staroměstské radnice. Tam vydržel až do r. 1945, kdy byl při požáru zničen. Jeho nalezené úlomky a rekonstruovaná sádrová kopie je dnes součástí expozice Muzea hlavního města Prahy. Dle archivních údajů se v Čechách a na Moravě dochovalo z 13. století celkem 11 zvonů, ze 14. století 32 zvonů a z 15. století již 418 zvonů. Tento údaj r. 1983 publikoval prof. Rudolf Brabenec, který věnoval systematickému bádání po historii zvonařství téměř celý život.
obrázek 19 Vývoj profilu zvonového žebra, kresba
H I S T O R I E
O B O R U
2.2.2 Zlatý věk českého zvonařství Než se rozhovoříme o zvonařích, musíme se zmínit i tom, že zvonařství bylo odnepaměti spíše kočovnou profesí, a to z prozaických důvodů: omezené technické možnosti velmi komplikovaly dopravu velkých zvonů, a proto bylo jednodušší je odlít co nejblíže místu budoucího zavěšení. Zvonař v takových případech putoval jen se záznamy svých výpočtů a s výkresy šablon. Veškeré technické vybavení dílny stavěli podle jeho pokynů najatí pomocníci až na místě a provizorní dílna nezřídka odlévala zvony pro široké okolí i několik let. Občas se i stávalo, že se v místě zvonař trvale usadil a v práci pokračovali i jeho potomci. Za velkými objednávkami pak sice mistr cestoval i nadále, ovšem po dokončení zakázky se vracel domů. Zvonařství se začalo rozvíjet nejprve v klášterech. V souvislosti s kolonizací ve 13. a 14.stol. bylo u nás zakládáno mnoho klášterů, vznikla řada kostelů. V 15. století však v důsledku náboženských bouří a válečných událostí byla velká část bohatých chrámů a klášterních budov zbořena, s nimi vzaly za své i zvony. Po husitských válkách začíná opět rozkvět zvonařského umění. Na konci 15. a během 16. stol. rozvoj výroby zvonů nabyl takového významu, že lze tuto dobu právem nazývat „zlatým věkem“ českého zvonařství. Zvláště v Praze žilo v letech 1420–1526 více než sto konvářů a zvonařů. Většina těchto kovolijců byla soustředěna v dnešní Jungmannově ulici, dále v Široké ulici a kolem kostela sv. Mikuláše na Starém Městě. Z uvedené doby pochází zvon „Kateřina“ z r. 1475 v chrámu Panny Marie na Strahově a zvon „Jiljí“ z r. 1487 v kostele sv. Jiljí. Šířením náboženství a oslavou boha vznikaly chrámy i kostely s bohatým vnitřním vybavením a také se zvony. Na mnoha zvonech z té doby najdeme podpis autora jen formou jména Johann, Peter, Georg či Thomas, doplněný dodatkem „Konvarz“ nebo „Kannengiesser“. To dokládá, co vlastně bylo hlavní pracovní náplní těchto zvonařů: konvář, cínař, pasíř, zbrojíř, často i kovář a podkovář. Nejproslulejšími mistry působícími v Praze byli mistr Jeroným, Brikcí z Cymperka, Tomáš Jaroš; na Kutnohorsku Ondřej Ptáček, Tomáš Klabal; na Královéhradecku např. Ondřej Žáček, Václav Farář, Eliáš Stodola. Slavné zvonařské rody Zakladatelem zvonařské slávy rodu Brikcí byl Bartoloměj-Bartoš Berúnský (= z Berouna). Roku 1498 založil pražskou zvonárnu v dnešní Široké ulici a již roku 1509 získal královskou zakázku
obrázek 20 Zvon z r. 1545, Březno u Mladé Boleslavi
29
30
Z V O N A Ř S T V Í
obrázek 21 Značka zvonaře Brikcího. Rod Brikcí používal kartuše různého typu s textem, většinou doplněný autoportrétem
obrázek 22 Nápis na zvonu z dílny zvonaře Brikcího, 16. století
obrázek 23 Znak dílny mistra Ptáčka. Zvonařský rod Ptáčků působil v Kutné Hoře, 15. století
H I S T O R I E
O B O R U
na ulití největšího zvonu pro katedrálu sv. Víta. Bartoš věnoval zvonům velkou péči jak po stránce výtvarné, tak i akustické. Zkoušel nové postupy, hledal nový tvar zvonového žebra a zdokonalil figurální výzdobu zvonů. V rodinné tradici pokračoval i jeho syn Ondřej, který později s mistrem Matějem odlil zvon „Václav“ pro chrám sv. Víta. Dalším významným českým zvonařem 16. století byl Tomáš Jaroš původem z Brna. V roce 1540 byl povolán z Vídně do Prahy, kde mu byl královským dekretem zaručen pevný roční plat. Zvonařství nebylo jeho jediným zaměstnáním, on sám se často představoval jako puškař. Byl především neobyčejně všestranným a zručným uměleckým kovolijcem, dokladem toho je i bronzová „Zpívající fontána“ v Královské zahradě Pražského hradu. Unikátní dílo vytvořil stejnou technologií, jako se odlévají zvony. Součásti fontány mají proměnnou sílu stěn jako zvonové žebro, proto dopadající voda rozeznívá bronzové mísy zvukem, připomínajícím zpěv či hlasy zvonů. Jarošova činnost kromě toho zasahovala do oboru odlévání děl, kulí, armatur, součástí různých strojů a podobně, takže pro něho nebylo problémem ani technické řešení fontány. Spolupracovníky se mu brzy stali Vavřinec Křička z Bítýšky a jeho tovaryš Wolf Hofprucker. Technické znalosti a schopnosti Vavřince Křičky byly podnětem k sepsání rukopisu s kresbami „Návod k lití a přípravě děl a kulí, hmoždířů, zvonů, vodotrysků apod.“, který je dodnes jedním z našich nejcennějších kampanologických dokladů. Bezpochyby nejznámějším dílem Jarošovým je svatovítský zvon „Zikmund“, odlitý r. 1549. Při spodním průměru 256 cm a výšce 203 cm je dosud největším českým zvonem a jeho udávaná hmotnost by se podle archivních dokladů měla pohybovat kolem 16 000 kg. Profil zvonového žebra však nasvědčuje hmotnosti nižší. Zvon má velmi bohatou reliéfní i figurální výzdobu, provedenou s použitím rytin Albrechta Dürera, která se však negativně podepisuje na zvuku zvonu. Obecně lze říci, že v 15. a 16. stol. obrázek 24 zvonaři v Čechách a na Moravě usilovali Kresba fontány, V. Křička z Bítýšky o zdokonalení technologie výroby, akustiky i výtvarné výzdoby. Celá řada dosud zachovaných zvonů z té doby svědčí o vysoké úrovni, dokonalosti a poctivé práci tehdejších mistrů zvonařů. Až do třicetileté války bylo u nás zvonařství výlučně českým uměleckým řemeslem.
31
32
Z V O N A Ř S T V Í
obrázek 25 Reliéfní výzdoba zvonu „Zikmund“ z r. 1549, Pražský hrad
obrázek 26 Značka Zachariáše Dietricha, 18. stol.
2.2.3 Doba pobělohorská V době pobělohorské ve druhé čtvrtině l7. stol. bylo opět v důsledku válek mnoho památných zvonů zničeno. Do té doby kvetoucí zvonařské řemeslo na mnoha místech zaniklo, bývalí domácí mistři buď odešli do ciziny, nebo vymřeli. Zvonařství pak bylo u nás provozováno jen cizími rody, přistěhovanými převážně z Německa (rod Heroldů, Pernerů, Löwů ) a Lotrinska (Benedikt Briot, Melchior Michelin, rod Pricqueyů). Přestože jejich zvony byly většinou velmi kvalitní, ponechávaly si trvale odlišný, cizí styl. Tento – pro české zvonařství – negativní trend pokračoval i v 18. a 19. století a přinesl doslova úpadek. Působení cizích zvonařů mělo za následek ztrátu domácích tradic, vytvořených předními českými mistry v první polovině l6. století. Postupně docházelo nejen k negativním změnám v pojetí výtvarného řešení, ale také akustická stránka byla silně opomíjena. Výzdobné motivy na zvonech již nepůsobily jako jejich organická součást, nápisy byly převážně německé a latinské, akustický obrazec zvonů byl neusměrněný. Dbalo se pouze na souzvuk hlavních tónů, vedlejší tóny nebyly respektovány.
Zvonařské firmy V Čechách v té době působil zvonař Zachariáš Dittrich, rod Bellmannů, Kühnerů a Diepoldů, na Moravě J. S. Kercker, J. A. Behr, W. Straub a další. Řada zvonů je přímo objednána v cizině, z let 1683–1691 pochází i zvonohra pražské Lorety, kterou odlil v Amsterodamu zvonař Claudy Fremy, nepříliš úspěšný žák Hemonyho. Pravoslavný kostel sv. Mikuláše na Starém Městě pražském dostal r. 1871 zvony odlité v Moskvě, o 12 let později dodal ke sv. Václavu na Smíchově zvony Albert Samassa z Lublaně a r. 1897 zakázku pro pražský kostel sv. Jana na Skalce získala firma Grassmayr z Innsbrucku. Na přelomu 19. a 20. století pracují pak v českých zemích téměř výhradně cizinci.
H I S T O R I E
2.2.4 20. a 21. století Prvním českým mistrem, který opětovně navázal po téměř třísetleté přestávce na tradici českého zvonařského řemesla, byl Rudolf Manoušek starší. S výrobou zvonů začal v Brně po r. l900, a založil tak dnes více než stoletou rodinnou tradici zvonařů, kteří se kromě výroby nových zvonů podle vlastního zvonového žebra zabývají také restaurováním a záchranou starých památných zvonů. Do té doby se staré a puklé zvony většinou přelévaly na nové, a to hlavně z důvodu nedokonalé technologie opravy a také kvůli obtížím při souhře s novými zvony.
obrázek 28 Objednávka zvonů, r. 1936, R. MANOUŠEK & spol., Brno-Husovice
O B O R U
obrázek 27 Značka Václava Pernera, který měl významné zvonařství v Plzni v 19. století
33
34
Z V O N A Ř S T V Í
Válečné zásahy Rychlý rozmach výroby zvonů brzy přerušila 1. světová válka a válečná rekvizice zvonů. Nutno podotknout, že první rekviziční etapě r. 1916 předcházela poměrně důkladná dokumentace, která zahrnovala fotografie, popisy a dokonce i sádrové odlitky výzdoby zvonů. O rok později však ve druhé vlně rekvizice zmizely až na výjimky všechny zvony od hmotnosti cca 30 kg výše, většinou bez podrobné evidence. Zvonárna R. Manouška staršího obnovila výrobu stejně jako jiné, německé firmy ihned po válce a do roku 1938 byly snad všechny odebrané zvony nahrazeny novými. Zvonovina byla však v té době poměrně drahá a těžko dostupná, takže souběžně s bronzovými zvony některé zvonárny dodávaly také zvony ocelové a litinové. Lidé věřili, že válečné hrůzy se už nebudou opakovat, a byli ochotni do zvonů investovat nemalé prostředky. V letech 1926 a 1931 R. Manoušek starší postavil obr 29 Zvon pro kostel Sušice, r. 1947, KOVOLIT R. MANOUŠEK & spol., Česká u Brna
obrázek 30 Expozice na Průmyslovém veletrhu v Praze, r. 1947, KOVOLIT R. MANOUŠEK & spol., Česká u Brna
H I S T O R I E
O B O R U
obrázek 31 Zvony pro Veselí na Moravě, r. 1929, R. MANOUŠEK & spol., Brno-Husovice
mj. dvě zvonohry pro výstavu v Pelhřimově a Olomouci-Hejčíně. Obě byly později zničeny další válečnou rekvizicí v r. 1942. Další zvonařské firmy Až do 2. světové války zvony pro české, moravské i slovenské kostely dodávaly také firmy RUDOLF PERNER z Českých Budějovic, RICHARD HEROLD z Chomutova, OKTÁV WINTER z Broumova, BUŘIL&RISS v Kuklenách u Hradce Králové a ARNOŠT DIEPOLDT v Praze. Mezitím byla dokončena druhá zvonárna v České u Brna, kterou pod názvem KOVOLIT R. MANOUŠEK & spol. vedl Rudolf Manoušek mladší. Její rozběh však zastavila 2. světová válka a továrna se až do r. 1945 musela zabývat náhradním výrobním programem. Výjimkou
obrázek 32 Ocelový zvon z Vítkovických železáren z r. 1917, Ostrava-Vítkovice
35
36
Z V O N A Ř S T V Í
obrázek 33 Zvonohra R. Manouška st. pro Pelhřimov, 1926, Brno-Husovice
byly občasné restaurátorské práce jako např. svaření puklého čtyřtunového zvonu „Vondra“ z Černé věže v Klatovech v r. 1941.
obrázek 34 Puklý zvon „Vondra“ na cestě do zvonárny, 1940, Brno-Husovice
H I S T O R I E
O B O R U
Poválečný vývoj Protože další válečná rekvizice v r. 1942 opět zničila tisíce zvonů, poválečný rozmach byl velmi rychlý. Německé firmy byly odsunuty do zahraničí a jedinou zvonárnou na území Československa byla v té době Manouškova dílna. Slibný vývoj byl znovu přerušen v únoru 1948, kdy byla zvonárna znárodněna a po několika letech výroba zvonů definitivně zrušena. Výrobní zařízení bylo zbouráno a přestavěno, výkresy, šablony a výpočty s tichým souhlasem státu rozkradeny a zneužity. R. Manoušek ml. mohl zvonařství obnovit po nedobrovolné přestávce až v 1967, ovšem v mnohem skromnějších podmínkách v malém objektu ve Zbraslavi nad Vltavou nedaleko Prahy. Obrovské nadšení lidí z politického uvolnění se tehdy projevovalo i v počtu objednávek na nové zvony. Kromě zbraslavské dílny vzniklo proto množství Manouškových zvonů v provizorních zvonařských hutích vedených Gabrielem Knosem, bývalým mistrem z Manouškovy zvonárny v Brně. Velmi jednoduše zařízené dílny byly postaveny vždy velmi rychle v hospodářských budovách venkovských statků či far a po odlití několika desítek zvonů pro okolní obce zrušeny a přemístěny jinam. To se opakovalo několikrát v různých místech jižní Moravy, neboť touha lidí po navrácení zvonů byla veliká a dobrovolní pomocníci se jen hrnuli. Tento krátce obnovený středověký styl kočovného zvonařství skončil v r. 1973 pro nemoc G. Knose a dále pokračovala pouze zbraslavská zvonárna. Ve 2. polovině 20. století pracovaly v Československu celkem tři nevelké dílny, z toho dvě na Moravě (DYTRYCHOVI / Brodek u Přerova, TKADLEC / Halenkov), jedna v Čechách (MANOUŠEK / Praha-Zbraslav). Kromě toho se od roku 1968 dováželo do Čech i na Slovensko několik zvonů ročně ze zvonárny Franz Peter SCHILLING v Apoldě v tehdejší Německé demokratické republice. Schillingovo zvonové žebro se vyznačovalo velmi dobrými akustickými vlastnostmi, ale po znárodnění firmy v r. 1972 rapidně klesla kovolitecká kvalita zvonů. Protože firma nebyla ani přes mnohá jednání schopna dodržet požadavky Kampanologických směrnic, byl dovoz zvonů do ČSSR v r. 1981 ukončen. S odstupem několika let byla poslední společnou prací ZVONAŘSTVÍ MANOUŠEK a GLOCKENGIESSEREI Apolda ještě dodávka šesti velkých zvonů o celkové váze přes 12 tun pro Velko Tarnovo v Bulharsku.
obrázek 35 Leták firmy FRANZ SCHILLING APOLDA, poč. 20. stol.
37
38
Z V O N A Ř S T V Í
Přestože do roku 1989 nebylo státní zřízení v Československu příliš nakloněno výrobě zvonů, zájem stále převyšoval nabídku a dodací lhůty byly poměrně dlouhé. V ostatních zemích bývalého socialistického tábora však nedosahovalo zvonařství ani zdaleka potřebné úrovně a import ze západních zemí nepřicházel v úvahu kvůli vysokým cenám. Přesto se však souběžně s litím nových zvonů podařilo restaurovat i mnoho cenných památných zvonů po celé republice. Situace po roce 1989 a dnešek Rok 1989 přinesl politické změny, a tím i změnu podmínek pro zvonařství. Padly ideologické zákazy, otevřely se větší možnosti pro export i kontakty se zahraničím. Výrobu ovšem stále omezovalo prudké zvýšení cen surovin i energie. obrázek 36 Tři menší zvony pro Veliko Tarnovo, Otevření hranic s sebou přineslo rychlý 1986, Bulharsko nárůst krádeží zvonů (především malých), které se staly předmětem snadného obchodu se starožitnostmi nebo alespoň ve sběrných surovinách. Snazších podmínek pro podnikání také využilo mnoho firem, které začaly živelně montovat zvonicí stroje nejrůznějších kvalit a provádět úpravy starých zvonů bez souhlasu památkových úřadů. Po rozdělení státu v r. 1993 se pro české zvony dočasně uzavřel trh na Slovensku, o který projevovaly silný zájem zvonařské firmy z Maďarska a Polska. Stejné tendence mají dosud některé německé firmy ve vztahu k České republice. Velmi často dodávají své zvony do českých měst a vesnic jako dary lidí, kteří své rodiště kdysi opustili (např. firma PERNER / Pasov). Stále se opravují mnohé kostely, do jejichž věží se znovu navracejí zvony – mnohdy až po šedesáti letech od válečné rekvizice. Několik nových zvonů vzniklo ze spolupráce firem ZVONAŘSTVÍ MANOUŠEK a GRASSMAYR z rakouského Innsbrucku (Dobříš, Lochovice u Berouna). Zájem o nové zvony stále trvá, stejně jako snaha zachránit cenné kampanologické památky pro budoucnost. V roce 1994 byla kompletně restaurována loretánská zvonohra v Praze, v r. 2002 cenný zvon „Kryštof“ v Rychnově nad Kněžnou, trvalou péči mají všechny zvony katedrály sv. Víta na Pražském hradě. V roce 2001 byla dokončena Pražská mobilní zvonohra, postavená ve spolupráci ZVONAŘSTVÍ MANOUŠEK + ROYAL EIJSBOUTS + CLOCK-O-MATIC. Tento unikátní hudební nástroj s 57 zvony je jediný svého druhu v celé střední i východní Evropě.
H I S T O R I E
O B O R U
obrázek 37 Pražská mobilní zvonohra, dokončeno r. 2001
V roce 2002 byla Manouškova zvonárna v Praze-Zbraslavi zničena povodní a obnova na původním místě je z mnoha důvodů nemožná. Konkurenční zvonárna ROYAL EIJSBOUTS z holandského Astenu tehdy okamžitě nabídla pomoc a poskytla zvonaři Petru R. Manouškovi dobré podmínky k práci. České zvony proto od září 2002 putují do České republiky i do celého světa z Holandska a nesou na svém těle kromě tradiční autorské značky zvonařského rodu Manoušků (zvonek, květina a klíč) také jména EIJSBOUTS – MANOUŠEK – ASTEN. Kromě již uvedených firem nemají žádné další zvonárny větší zájem o proniknutí na český trh. Vysvětlení je prosté: individuální dodávka jednoho či dvou kusů zvonů je pro ně ekonomicky nevýhodná kvůli velkým vzdálenostem a dopravním nákladům. Větším investicím jako např. stavbě zvonohry zase brání dosud malá kupní síla, poměrně vlažný vztah k církevním památkám a preference jiných oblastí. Nemůžeme tedy ani v dohledné době očekávat podobné události, jakou zažilo v nedávné době polské město Gdaňsk: obnovení zvonohry na kostele sv. Kateřiny a pořízení dalšího nástroje na radniční věži. Ve městě jsou dnes dva vysoce kvalitní nástroje se 49 a 37 zvony, práce holandské firmy ROYAL EIJSBOUTS.
2.3
ASIJSKÉ ZVONY
Čínské, japonské a barmské zvony se od evropské produkce zásadně liší profilem, výtvarnou výzdobou, způsobem zavěšení i principem zvonění. Zatímco poměr výšky ku spodnímu průměru zvonu je u evropských zvonů nejčastěji zhruba 1: 1, zvony odlité
39
40
Z V O N A Ř S T V Í
v Orientu jsou většinou velmi štíhlé a vysoké, mají poměr výšky k průměru nejméně 3 : 2. Evropský zvon jako např. „Petr“ z kolínského dómu v Německu má při váze 24 000 kg spodní průměr 325 cm, orientální zvon stejné hmotnosti má průměr zhruba o 100 cm menší, ale je také o cca 100 cm vyšší. Orientální zvony nemají ani závěsnou korunu, pouze jakési ozdobné „poutko“. Tím visí na velkém háku a rozeznívají se dřevěným břevnem, upevněným na řetězech horizontálně vedle zvonu. Vysoká hmotnost zvonu nepředstavuje zásadní problém, neboť odpadá dynamické namáhání stavby.
obrázek 38 Zvon o průměru 61cm na dřevěném závěsu, první pol. 15. stol., Čína
obrázek 39 Zvon z Orientu, rozeznívaný dřevěnou kládou
Toto je pouze náhled elektronické knihy. Zakoupení její plné verze je možné v elektronickém obchodě společnosti eReading.